Československá psychologie 2011 / ročník LV / číslo 3
Výzkumné studie PROAKTIVNÍ ZVLÁDÁNÍ U OSOB STARŠÍHO VĚKU: VZTAH K VYBRANÝM KOGNITIVNÍM PROMĚNNÝM JIŘÍ LUKAVSKÝ12, IVA ŠOLCOVÁ1, MAREK PREISS2 1 Psychologický ústav AV ČR, pobočka Praha 2 Psychiatrické centrum Praha ABSTRACT Pr o a c t i v e c o p in g an d c o g n itiv e p erfo rm a n c e i n e l d e rly J. Lukavský, I. Šolcová, M. Preiss Objectives. The study reports the results of Czech version of Proactive Coping Inventory (PCI) in the elderly. The results of PCI subscales were compared to the cognitive performance in memory and attention domains. Subjects and setting. The sample included 257 community-dwelling senior citizens from Prague region. The Czech version of Proactive Coping Inventory was administered. The memory performance was assessed using AVLT and Logical Memory subtest from WMS-III. Besides the cognitive tests Cognitive Failure Questionnaire (CFQ), Schwartz Outcomes Scale (SOS-10) and explicit measures from self-esteem Implicit Association Test were administered. Statistical analysis. The psychometric properties of PCI subscales were calculated (Cronbach alpha, item-scale correlations). The relationship of PCI subscales to demographic factors (age, education), cognitive performance and other mea-
sures was investigated in correlation analysis. Results. Contrary to prior expectations worse cognitive performance is related to higher scores in Reflective Coping and Strategic Planning subscales, which refer to the use of reflection and planning. This effect is interpreted as a compensation mechanism. The psychometric analysis confirmed similar psychometric properties of the questionnaire in elderly compared to the original study. Lower Proactive Coping scores were found in this study. Study limitations. The sample is not representative, with majority of women and above-average education level. key words: proactive coping, ageing, cognitive performance klíčová slova: proaktivní zvládání, stárnutí, kognitivní výkon
ÚVOD
Termín proactive coping použily poprvé Aspinwallová a Taylorová (Aspinwall, Taylor, 1997) a chápaly jej jako takové řešení stresující situace, které anticipuje potenciální stresory a koná v předstihu ve snaze předejít stresogenní situaci či zmírnit její důsledky. Jejich koncepce vyšla z Aspinwallové koncepce myšlení orientovaného do budoucna (future-oriented thinking). Došlo: 20. 10. 2010; J. L., Psychologický ústav AV ČR, Politických vězňů 7, 110 00 Praha 1; e-mail:
[email protected] Studie vznikla za podpory MŠMT (projekt MŠMT 2D06013 „Trénink kognitivních funkcí u stárnoucí populace – efektivita a využití“) a výzkumného záměru Psychologického ústavu AV ČR (AV0Z90090514).
Výzkumné studie
/ 193
Schwarzer s Taubertem (2002) definovali proaktivní zvládání odlišně, a to v tom smyslu, že je orientováno na dosahování cílů. Greenglassová (Greenglass, 1998, 2002; Greenglass, Schwarzer, Taubert, 1999) vypracovala dotazník Proactive Coping Inventory (PCI), který postihuje proaktivní zvládání stresogenních nároků. Proaktivní zvládání zde představuje úsilí, jež je vynaloženo před nástupem stresogenní situace. Podle Greeenglasové je proaktivní zvládání nároků multidimenzionální a zaměřené do budoucna. Spojuje v sobě procesy zaměřené na udržení či zlepšení kvality života a procesy zaměřené na dosažení cílů. Dle autorky se proaktivní zvládání liší od tradičně koncipovaného ve třech ohledech: 1. Tradiční zvládání je reaktivním zvládáním, protože se zaměřuje na stresogenní události, které již nastaly, přihodily se. Naproti tomu proaktivní zvládání je zaměřené dopředu, do budoucna. Je tvořeno úsilím vybudovat si zdroje, jež usnadní prosazení vytčených cílů a osobní růst. Zde se autorka inspirovala Hobfollovou teorií o konzervaci zdrojů zvládání životních nároků (Conservation of resources theory, COR; Hobfoll, 1989), jež získala v USA poměrně značný respekt. 2. Druhý rozdíl vidí autorka v tom, že reaktivní zvládání je zaměřeno na snížení rizika, zatímco proaktivní zvládání je zaměřeno na dosažení cílů. U proaktivního zvládání je přítomna vize. Nároky a rizika jsou poměřovány cíli, ke kterým jedinec směřuje. 3. Motivace proaktivního zvládání je pozitivní, situace jsou hodnoceny spíše jako výzvy, zatímco reaktivní zvládání se zabývá situacemi, jež představují ohrožení a navozují negativní emoční ladění. Původní koncepce Aspinwallové a Taylorové je v dotazníku zachována, ale dimenze, která postihuje zvládání dle této koncepce, je nazvána preventivní zvládání. Jeho podstatou je překonávání stresogenních situací na základě znalosti možných stresorů a akcí naplánovaných na jejich zvládnutí. Podrobnější popis dotazníku je uveden v sekci Metody, příp. v předchozí studii (Šolcová, Lukavský, Greenglass, 2006). Výzkum vycházející z pojetí Greenglassové chápe proaktivní zvládání jako soubor vlastností zaměřený na zvládání nároků (budoucích či aktuálních) a předpokládá se, že je tento soubor relativně stabilní v čase. Dosud bylo publikováno několik studií zabývajících se vlivem demografických proměnných a interindividuálními rozdíly v proaktivním zvládání a vztahem jednotlivých škál k osobnostním vlastnostem. V kanadské studii (Greenglass, Schwarzer, Taubert, 1999) byl zjištěn rozdíl ve vyhledávání emoční opory a ve vyhledávání instrumentální opory, obojí ve prospěch žen. Naše výsledky (Šolcová, Lukavský, Greenglass, 2006) ukázaly stejný rozdíl pro vyhledávání emoční opory, rozdíl ve vyhledávání instrumentální opory se projevil pouze jako trend, který nedosáhl statistické významnosti. Podle našich výsledků mají ženy větší tendenci k vyhledávání emoční opory, zatímco muži využívají více než ženy reflektivní řešení situací. Kanadská studie však nezjistila rozdíl v reflektivním řešení situací. Hambrick a McCord (2010) se zabývali vztahy mezi škálami dotazníku PCI a škálami dotazníku M5-336, který je zaměřen a postižení rysů tzv. velké pětky. Výsledky ukázaly, že prokrastinační škála (vyhýbání se řešení) jako jediná nevykazuje se žádným rysem velké pětky signifikantní korelaci. Proaktivní zvládání koreluje nejvýše se svědomitostí a extraverzí, lehce níže (negativně) s neuroticismem, středně vysoká je korelace s přívětivostí. Preventivní zvládání koreluje se svědomitostí a s přívětivostí. Emoční a instrumentální opora korelují shodně s extraverzí, svědomitostí a přívětivostí. Žádná ze škál dotazníku PCI nekoreluje signifikantně s otevřeností vůči zkušenosti. Autoři studovali i vztahy mezi škálami dotazníku PCI a facetami jednotlivých rysů velké pětky. Zajímavý je např. vztah prokrastinační škály s důvěrou (faceta přívěti-
194 / Výzkumné studie
vosti) a liberalismem (faceta otevřenosti vůči zkušenosti). Obě škály sociální opory korelují vysoce s altruismem a kooperací (facety přívětivosti). Proaktivní zvládání má nejvyšší korelaci s facetou svědomitosti usilování o úspěch (achievement striving). Greenglassová (2002) uvádí ve své studii korelace škál PCI (škála vyhýbání se řešení nebyla do studie zahrnuta) s výsledky dalších metod - se škálami dotazníku zaměřeného na syndrom vyhoření (MBI-GS), dále s depresí, hněvem jako stavem, životní spokojeností a spravedlivým (fair) zacházením v zaměstnání. Škály PCI korelovaly negativně s emočním vyčerpáním (MBI-GS), cynismem (MBI-GS), depresí a hněvem jako stavem. Proaktivní zvládání a preventivní zvládání vykazovaly nejvyšší korelace s depresí (negativní vztah), profesionálním výkonem (professional efficacy, MBI-GS), životní spokojeností a spravedlivým zacházením v zaměstnání. Strategické plánování korelovalo negativně s cynismem (MBI-GS), depresí a stavem hněvu, pozitivně s životní spokojeností a spravedlivým zacházením v zaměstnání. Škály opory shodně korelovaly s emočním vyčerpáním (MBI-GS, negativně), životní spokojeností a spravedlivým zacházením v zaměstnání. Reflektivní zvládání signifikantně korelovalo se životní spokojeností a spravedlivým zacházením. Proaktivní zvládání dále korelovalo s vnímaným ovládáním (perceived control) (tamtéž). Některé studie (Ouwehand, de Ridder, Bensing, 2006) zdůrazňují roli situačních faktorů a ukazují, že míru uváděného proaktivního přístupu je možné ovlivnit imaginací různých ohrožení, nicméně otázka, jak velká je intraindividuální variabilita v reálných situacích, není zatím vyřešena. Standardizační studie dotazníku PCI jsou prováděny na mladých lidech, dotazník je ale používán při studiu problémů v rámci klinické psychologie či psychologie práce. Předpokládá se, že proaktivní přístup je důležitým prvkem úspěšného stárnutí (Ouwehand, de Ridder, Bensing, 2007) a umožňuje seniorům spokojeněji překonávat problémy než reaktivní přístup. Koncept proaktivního zvládání byl také použit jako základní východisko pro programy přípravy na stáří (Bode, de Ridder, Bensing, 2006). Studie provedené na souboru kanadských seniorů ukázaly, že proaktivní zvládání koreluje pozitivně s funkční nezávislostí jedince a negativně se skórem deprese (Greenglass, Fiksenbaum, Eaton, 2006). Podobná studie (Fiksenbaum, Greenglass, Eaton, 2006) na základě strukturního modelu ukázala, že proaktivní přístup (samostatné stanovování cílů) vede k vyšší funkční nezávislosti, menšímu počtu uváděných každodenních obtíží a menšímu počtu somatizací. Data použitá v této studii byla získána v rámci výzkumu efektivity trénování paměti. Otázce tohoto efektu se současná studie nevěnuje. Obsahuje pouze údaje získané z prvního měření před samotným tréninkem, data obou skupin jsou tedy sloučena. Oproti výsledkům referovaným jinde (Preiss, Lukavský, Steinová, 2010; Preiss, 2010; Bezdíček, Lukavský, Preiss, 2011) tato studie obsahuje více respondentů, protože jsme mohli zahrnout i ty, kteří se již později výzkumu neúčastnili. Z hlediska výzkumu proaktivního zvládání nabízí studie možnost zjistit vztah tohoto konceptu ke kognitivnímu výkonu. Tento vztah nebyl dosud v žádném výzkumu studován. Přitom například koncepce škál reflektivní řešení situací nebo strategické plánování podobnou souvislost nabízí. V našem výzkumu jsme se zaměřili zejména na paměťový výkon. Zajímalo nás, jak paměťový výkon a kognitivní selhání v každodenním životě souvisí se schopností zvládat proaktivně problémy. V ostatních otázkách týkajících se stárnutí odkazujeme na jinou naši studii (Šolcová, 2011). Cílem této práce je seznámit s výsledky Dotazníku proaktivního zvládání u souboru českých seniorů. V první části analýzy se zaměřujeme na psychometrické vlastnosti škál a jednotlivých položek PCI a diskutujeme odlišnosti oproti údajům získaným od mladých dospělých (Šolcová, Lukavský, Greenglass, 2006). V druhé části uvádíme
Výzkumné studie
/ 195
zjištěné korelace jednotlivých škál s použitými kognitivními testy a vybranými dotazníky zaměřenými na proměnné, které mohou souviset s případnými kognitivními selháními v každodenním životě, osobní pohodou (well-being) a sebevědomím. M etoda
Soubor Soubor tvořilo 257 samostatně žijících dospělých ve věku 55 až 92 let (průměr 68,0; medián 67,0; SD = 7,23) z Prahy a okolí, kteří projevili zájem o účast ve výzkumu trénování paměti (v experimentální či kontrolní skupině). Data použitá v této studii nejsou tréninkem ovlivněna, jedná se o vyšetření, která respondenti podstoupili na začátku výzkumu. Sběr dat probíhal na jaře a na podzim 2007. Účast v projektu byla motivována tréninkem zdarma (pro kontrolní skupinu po skončení projektu). Původní soubor obsahoval ještě 38 respondentů mladšího věku (pod 55 let), jejichž data nejsou v této studii zahrnuta. Většinu souboru tvořily ženy (204 žen, 79 %). Ženatí/vdaní respondenti tvořili polovinu souboru (50 %), ostatní byli vdovci/vdovy (23 %), rozvedení (21 %) nebo svobodní (6 %). Většina respondentů měla středoškolské (55 %) nebo vysokoškolské (37 %) vzdělání. Celkový počet let vzdělání se pohyboval v rozmezí 7 až 23 let (průměr 14,6; medián 14,0; SD = 2,9). Skoro všichni respondenti byli ve starobním důchodu (91 %). Vyšetřovaný soubor není reprezentativní – většinu souboru tvoří ženy a vzdělání respondentů je nadprůměrné (Český statistický úřad, 2004). V rámci výzkumu jsme nechtěli hledat respondenty přes lékaře nebo instituce a získali jsme tak soubor seniorů, kteří mají zájem o zapojení do aktivit. Myslíme si, že informace získané na takovém souboru mají cenu i přes toto omezení, protože další výzkumy nebo aktivační programy, které budou hledat respondenty/účastníky podobným způsobem, pravděpodobně osloví podobný soubor aktivních seniorů. Použité metody Při výzkumu byl využit Dotazník proaktivního zvládání (Proactive Coping Inventory, česká verze – Šolcová, Lukavský, Greenglass, 2006). Dotazník obsahuje 55 položek uspořádaných do 7 škál: proaktivní řešení situací, reflektivní řešení situací, strategické plánování, preventivní zvládání situací, vyhledávání instrumentální opory, vyhledávání emoční opory a vyhýbání se řešení situace. Položky jsou oznamovací věty formulované v první osobě, které respondent hodnotí na čtyřstupňové škále „nepravdivé“, „nepříliš pravdivé“, „celkem pravdivé“ a „naprosto pravdivé“. Proaktivní řešení situací kombinuje samostatné vytyčování cílů a chování zaměřené na jejich dosahování. Zahrnuje (budoucí) nároky, které mohou potenciálně vést k dalšímu seberozvoji. Reflektivní řešení situací vystihuje přemýšlení nad možnými variantami chování, srovnávání jejich účinku a generování plánů dalšího postupu. Strategické plánování odpovídá vytváření rozvrhů akcí potřebných k dosažení cíle a rozčleňování složitých úkolů na menší jednotky. Preventivní zvládání situací spočívá ve vyhledávání možných budoucích stresorů a plánování potřebných akcí ještě dříve než stresory začnou působit. Preventivní zvládání se liší od proaktivního řešení v tom, že je zaměřené na zvládání budoucích hrozeb, zatímco proaktivní řešení na dosahování budoucích cílů. Vyhledávání instrumentální opory zahrnuje získávání rad, informací a zpětné vazby od ostatních lidí. Vyhledávání emoční opory spočívá ve vyrovnávání se s působícím stresem díky odhalování pocitů, vyvolávání empatie a hledání spojenectví ve vlastní sociální síti. Zahrnuje také pomoc a podporu od významných druhých. Vyhýbání se řešení situace odpovídá oddalování řešení.
196 / Výzkumné studie
Paměťový výkon byl měřen pomocí Paměťového testu učení (AVLT) a subtestu Logická paměť z WMS-III. Součástí baterie byl také Test cesty (Trail Making Test, TMT) pro zjištění schopnosti soustředit se. Během Paměťového testu učení (Preiss, 1999) je úkolem respondenta naučit se 15 slov, která postupně pětkrát slyší. Po každé prezentaci vyjmenovává zapamatovaná slova, celkový skór je počet zapamatovaných slov pro všech pět prezentací (0-75). U oddáleného vybavení jsme zjišťovali počet vybavených slov po 30 minutách. V subtestu Logická paměť (Povídky) z WMS-III (Wechsler, 1999) jsou respondentovi prezentovány krátké povídky, které si má bezprostředně vybavit a hodnotí se počet vybavených detailů (0-75). Také jsme zjišťovali schopnost vybavení po 30 minutách. Předchozí metody byly zvoleny pro testování zapamatování a strukturace verbálních podnětů, a to jak při bezprostředním, tak při oddáleném vybavování. Třetí použitou metodou byl Test cesty, který se používá pro zjištění schopnosti soustředit se (Preiss, Preiss, 2006). Při testu respondent spojuje po řadě čísla/písmena. Sledovanou proměnnou je dosažený čas, oproti ostatním metodám tedy nižší hodnoty svědčí o lepším výkonu. Kromě kognitivních testů byly administrovány dotazníky (Dotazník kognitivních selhání (CFQ), Schwartzova škála osobní pohody (SOS-10) a Implicitní asociační test zaměřený na sebehodnocení (IAT; Greenwald et al., 1998, Greenwald et al., 2002). Dotazník kognitivních selhání (Broadbent et al., 1982) obsahuje 25 otázek týkajících se drobných kognitivních selhání v každodenním životě. Vyšší celkový skór odpovídá častějším selháním. Dotazník SOS-10 (Young et al., 2003, česká verze Dragomirecká et al., 2006) obsahuje 10 otázek týkajících se osobní pohody (well-being) respondenta, vyšší celkový skór odpovídá vyšší osobní pohodě. Implicitní asociační test (Greenwald, McGhee, Schwartz, 1998) je počítačová zkouška, ve které respondent rychle třídí slova ze dvou bipolárních konceptů. Existují různé varianty tohoto testu, v případě varianty zaměřené na sebehodnocení (self-esteem IAT) se jedná o příjemná a nepříjemná slova a o slova příbuzná s „já“ a „oni“. Tradičním doplněním této varianty (Greenwald et al., 2002) jsou tzv. explicitní měřítka sebehodnocení – sémantický diferenciál, kdy respondent hodnotí sám sebe na 5 bipolárních škálách (počítá se celkový skór 5-35, vyšší skór odpovídá lepšímu sebehodnocení), druhým měřítkem je tzv. teploměr (thermometer), kdy respondent explicitně označuje, jak vřelé/chladné pocity k sobě chová na škále 0-100. V naší studii se věnujeme pouze těmto explicitním měřítkům sebehodnocení, protože vyhodnocení počítačové části není triviální a přesahuje rozsah této práce. Analýza Nejprve byla provedena psychometrická analýza škál, kterou jsme zjišťovali vnitřní konsistenci nástrojů a korelace jednotlivých položek v rámci dotazníku PCI. V druhém kroku byly zjišťovány vztahy mezi vzděláním, věkem a jednotlivými škálami proaktivního zvládání pomocí korelací (Spearmanův koeficient korelace). Výsledky zjištěné na tomto souboru byly porovnány s výsledky mladých dospělých studentů z předchozí studie (Šolcová, Lukavský, Greenglass, 2006) pomocí t-testu pro nezávislé výběry. Pomocí korelační analýzy jsme srovnávali vztah jednotlivých škál PCI s výsledky kognitivních testů a s dotazníky na osobní pohodu, každodenní paměťová selhání a sebehodnocení.
Výzkumné studie
/ 197
V ýsledky a diskuse
Psychometrická analýza Získaná data z dotazníku PCI obsahovala 16 chybějících hodnot (0,1 %). U žádné otázky ani u žádného respondenta se nevyskytly více než 2 chybějící hodnoty, proto nepředpokládáme systematickou tendenci k vynechávání odpovědí. Pro následující analýzu byly chybějící odpovědi náhodně nahrazeny hodnotami 2 a 3 („nepříliš pravdivé“/„celkem pravdivé“). Vnitřní konsistence jednotlivých škál PCI se pohybovala v rozmezí 0,59 a 0,84 (Cronbachovo alfa), podobně jako v předchozí studii u mladých dospělých (0,60–0,80; Šolcová, Lukavský, Greenglass, 2006). V obou případech jsou tyto hodnoty o trochu nižší než u zahraničních studií: 0,67–0,87 u polského souboru, 0,61–0,85 u kanadského souboru. Pro jednotlivé škály hodnoty vnitřní konsistence činily: proaktivní řešení situací (0,784), reflektivní řešení situací (0,835), strategické plánování (0,592), preventivní zvládání situací (0,772), vyhledávání instrumentální opory (0,793), vyhledávání emoční opory (0,726) a vyhýbání se řešení situace (0,712). Nejslabší konsistence byla nalezena u škály strategické plánování, podobně jako v předchozí studii (0,65), v ostatních případech jsou hodnoty vyšší. Materiály s podrobnou položkovou analýzou jsou pro zájemce dostupné2, zde bychom chtěli zmínit jen ty problematické položky, jejichž korelace s příslušnou škálou byla nízká. Pro jejich výběr jsme si zvolili kritérium, že hodnota Pearsonova koeficientu korelace dané položky a příslušné škály (po odečtení dané položky, zde značíme: rit-t) je nižší než 0,30. Problematické položky jsme identifikovali tři, všechny patří do škály proaktivní zvládání. Položka 8 („Snažím se nechávat věcem volný průběh. [reverzní položka]“) s Proaktivním zvládáním nekorelovala vůbec (rit-t = 0,091). Dalšími problematickými položkami byly položky 28 („Zaobírám se svými sny a snažím se je naplnit.“, rit-t = 0,274) a 45 („Vnímám své časté neúspěchy, a proto si nedělám plané naděje. [reverzní položka]“, rit-t = 0,213). Tyto výsledky jsou srovnatelné s daty mladých dospělých, kde bychom podle stejného kritéria ve škále Proaktivní zvládání nalezli 4 položky (kromě výše zmíněných ještě položku 48: „Když žádám o místo, tak si na něm sama sebe / samu sebe představuji.“). Jednotlivé škály dotazníku PCI spolu statisticky významně souvisí (viz tab. 1). Podobně jako v předchozí studii je vidět, že škály PCI 1–4 jsou provázané více a škály PCI 5–6 zmiňující vyhledávání opory tvoří další blok. Prokrastinační škála PCI 7 koreluje jen záporně s hlavní škálou proaktivního řešení (PCI 1). Sledovali jsme vztah věku a vzdělání (měřeno počtem let) s jednotlivými škálami. Nalezené statisticky významné vztahy jsou slabé a vysvětlují malou část variability. S rostoucím věkem se zvyšuje preference reflektivního řešení situací a strategického plánování, vzdělanější lidé preferují proaktivní zvládání a méně se spoléhají na vyhledávání instrumentální a emoční opory. Takto analyzovaný vliv věku postihuje pouze rozdíly v rámci sledovaného souboru, tj. osob po 55. roce věku. Výsledky jsme porovnali s odpověďmi mladých dospělých (průměrný věk 23,1 let). Výsledky se ve většině škál neliší (viz graf 1), pouze vidíme u osob staršího věku nižší skór Proaktivního zvládání (nepárový t-test, t(431) = 5,429, p < 0,001; Cohenovo d = 0,532). Vnitřní konsistence dotazníků CFQ a SOS-10 byla vysoká (Cronbachovo α = 0,894 pro CFQ a α = 0,879 pro SOS-10). 2 Využití dotazníku ve výzkumu není ze strany autorky vázáno žádnými omezeními. Podrobná položková analýza a normativní údaje z této studie jsou dostupné na http://www.psu.cas.cz/pci
198 / Výzkumné studie
Tab. 1 Korelace škál dotazníku PCI, korelace s věkem a s počtem let vzdělání PCI2 PCI3 PCI 1 – Proaktivní řešení situací PCI 2 – Reflektivní řešení situací PCI 3 – Strategické plánování PCI 4 – Preventivní zvládání situací PCI 5 – Vyhledávání instrumentální opory PCI 6 – Vyhledávání emoční opory PCI 7 – Vyhýbání se řešení situace
0,65
PCI4
PCI5
PCI6 PCI7 věk
vzdělání
0,51
0,60
0,37
0,41 -0,14
0,01
0,17
0,63
0,77
0,37
0,30
0,00
0,16
0,03
0,60
0,24
0,30 -0,10
0,17
0,05
0,38
0,34
0,03
0,10
0,05
0,74
0,03
0,03
-0,14
0,05
0,02
-0,16
0,03
0,01
Spearmanův koeficient korelace, korelace statisticky významné na hladině p < 0,05 zvýrazněny
Graf 1 Rozdíly v proaktivním zvládání mezi mladými dospělými a seniory (N = 176, resp. N = 257). Úsečky označují 95% intervaly spolehlivosti. Statistická významnost na úrovni p<0,001 je označena ***.
Vztah PCI a dalších metod Vztah jednotlivých škál PCI ke sledovaným kognitivním testům a dotazníkům byl měřen pomocí Spearmanova koeficientu korelace (viz tab. 2). Výsledky ukazují, že škály proaktivního zvládání se sledovanými kognitivními funkcemi (krátkodobá/dlouhodobá paměť, koncentrace) nesouvisí. Vztah jsme předpokládali u škál reflektivní řešení (PCI 2) a strategické plánování (PCI 3) s tím, že lidé s lepším kognitivním výkonem budou své schopnosti více využívat ve zvládání situací oproti např. sociálně zaměřeným škálám vyhledávání opory (PCI 5 a PCI 6). Ve skutečnosti jsme nalezli jen slabé vztahy, navíc zaměřené opačným směrem. Respondenti s vyšší preferencí reflektivního zvládání skórovali níže v testech oddáleného vybavení (AVLT i Povídky) i v testech bezprostředního vybavení (Povídky). Podobně tomu bylo u respondentů s vyšší preferencí strategického plánování, kde byl zjištěn (zde statisticky významný) i vztah k bezprostřednímu vybavení v AVLT). Žádná ze škál PCI nesouvisela s koncentrací měřenou TMT.
Výzkumné studie
/ 199
Tab. 2 Vztah jednotlivých škál PCI ke kognitivním testům, CFQ, SOS a IAT AVLT (bezprostřední vybavení) AVLT (oddálené vybavení) TMT (verze A) TMT (verze B) Povídky (bezprostřední) Povídky (oddálené) CFQ SOS IAT (sémantický diferenciál) IAT (teploměr)
PCI1 -0,01 -0,06 -0,08 -0,01 -0,06 -0,08 -0,31 0,43 0,21 0,23
PCI2 -0,08 -0,14 0,05 0,10 -0,14 -0,16 -0,19 0,22 0,19 0,01
PCI3 -0,17 -0,19 -0,03 0,05 -0,19 -0,15 -0,25 0,20 0,13 0,02
PCI4 0,00 -0,07 -0,05 0,00 -0,11 -0,11 -0,23 0,23 0,24 0,04
PCI5 0,07 0,00 0,01 0,06 -0,08 -0,10 -0,10 0,18 0,17 0,09
PCI6 0,10 0,07 -0,05 0,04 -0,04 -0,02 -0,19 0,35 0,25 0,22
PCI7 -0,02 -0,06 0,11 0,04 -0,06 -0,02 0,19 -0,16 0,01 -0,03
Vyznačeny jsou statisticky signifikantní hodnoty Spearmanova koeficientu korelace (p < 0,05) . Vyšší skór (čas) v TMT odpovídá horšímu výkonu.
Naše původní hypotéza vycházela z toho, že lidé budou zdroje/schopnosti, kterými disponují, využívat při řešení problémů. Naproti tomu jsme zjistili, že vztah je velmi slabý a má spíš kompenzační charakter. To může mít dva důvody. Zaprvé, protože nesledujeme intelekt, je možné, že vztah je moderován právě jím. Tohoto omezení jsme si vědomi, nicméně jsme předpokládali kladný vztah mezi intelektem a paměťovými schopnostmi: kupř. Preiss (2002) uvádí u Wechslerových zkoušek korelaci 0,69 mezi paměťovým kvocientem a inteligenčním kvocientem. Na druhou stranu je možné, že se jedná o skutečnou kompenzaci – lidé, kteří jsou si vědomi svých výkonových omezení, nechtějí spoléhat na improvizaci a řešení svých problémů více plánují a reflektují. Výsledky ukazují, že míra drobných kognitivních selhání v každodenním životě s PCI souvisí – lidé s častějšími selháními mají oproti ostatním nižší preferenci pro zvládání problémů a naproti tomu vyšší preferenci pro oddalování řešení. Podobně vyšší hodnoty osobní pohody (well-being) pozitivně souvisí se škálami zvládání a negativně s oddalováním řešení. Metody zjišťování explicitního sebehodnocení používané v IAT dávají podobné výsledky. Lidé s preferencí pro řešení problémů skórují v hodnocení sémantickým diferenciálem výše. Zajímavé jsou vztahy ke každodenním selháním, osobní pohodě a sebehodnocení z pohledu jednotlivých škál. Zjištěné korelace s PCI jsou nízké, nicméně nejvyšší a nejkonsistentnější výsledky nacházíme u Proaktivního zvládání (PCI1) a Vyhledávání emoční opory (PCI6). Z áv ě ry
Náš výzkum potvrdil dostatečné psychometrické vlastnosti Dotazníku proaktivního zvládání při použití u seniorské populace. Zjištěné hodnoty vnitřní konsistence a korelace jednotlivých položek se škálami odpovídají hodnotám zjištěným v předchozí studii zaměřené na mladé lidi (Šolcová, Lukavský, Greenglass, 2006) a jsou rovněž srovnatelné s hodnotami zahraničních studií. V rámci souboru seniorů jsme zjistili slabé kladné korelace subškál reflektivní řešení situací a strategické řešení situací s věkem. Ve srovnání se souborem mladých respondentů jsme u seniorů nalezli nižší hodnoty v subškále proaktivní řešení situací, v ostatních škálách se hodnoty významně nelišily. Anonymní recenzent nás upozornil na možnost, že rozdíl v subškále proaktivního zvládání může být způsoben odlišným
200 / Výzkumné studie
charakterem a mírou budoucích cílů v obou skupinách. Považujeme tuto možnost za pravděpodobnou a je tedy možné, že tento rozdíl neodráží faktický rozdíl, podle kterého se jedinec s věkem stává méně proaktivním, jen v kontextu takto definovaných otázek u něj zjistíme nižší skór. V případech obou skupin byla vnitřní konsistence této subškály velmi dobrá, proto předpokládáme, že v rámci dobře definované věkové skupiny je možné hodnoty srovnávat. Zajímal nás vztah kognitivního výkonu a proaktivního zvládání, což je téma dosud nesledované. Zjistili jsme, že tento vztah je relativně slabý: lepší paměť souvisí s menší preferencí reflektivního řešení a strategického řešení situací. Předpokládáme, že se jedná o kompenzační mechanismus: zdraví lidé se zhoršenou pamětí si jsou svého deficitu vědomi, a proto více zdůrazňují potřebu reflexe a strategického plánování, protože se chtějí vyhnout nutnosti improvizovat. Z hlediska zaměření projektu jsme se soustředili na paměťový výkon, do budoucna by bylo zajímavé ověřit, zda lze podobný vztah najít například i u intelektu, a zda jej lze pozorovat i u mladých lidí. Pro schopnost soustředění měřenou Testem cesty jsme vztah nenašli. Je dobré připomenout, že se jedná o vztahy slabé, a tudíž preference řešení problémů a skutečné jednání je více ovlivněno jinými faktory. Nicméně to otevírá do budoucna otázku, zda a jak můžeme pomocí tréninku schopností ovlivňovat přístup účastníků k problémům. Zjištěné vztahy naznačují, že pro vyhodnocování efektu podobných intervencí je dobré hledat více kritérií, protože s lepšími schopnostmi by mohli lidé naopak uvádět menší nutnost příprav a plánování. Kromě vlivu kognitivního výkonu jsme sledovali vztah proaktivního zvládání k četnosti kognitivních selhání, osobní pohodě a sebevědomí. Nalezené vztahy odpovídaly předpokladům, vyšší orientace na řešení problémů souvisely s menším počtem kognitivních selhání a vyšší osobní pohodou. U sebevědomí jsme nalezli jen slabé vztahy, které by ale bylo lepší ověřit pomocí lépe zaměřených metod. My jsme použili jednoduché explicitní škály používané při IAT, který jsme v rámci studie administrovali. Jak již je zmíněno v textu, omezením studie je, že sledovaný soubor není reprezentativní – převažují v něm ženy a úroveň vzdělání je nadprůměrná. Tato skutečnost nám však umožňuje lepší srovnání s předchozími studiemi, např. při srovnání s českým souborem vysokoškoláků. V rámci výzkumu jsme nechtěli hledat respondenty prostřednictvím lékařů nebo sociálních institucí, kde by pravděpodobně oslovení senioři byli více funkčně závislí, což je faktor, který s proaktivním zvládáním souvisí (Fiksenbaum, Greenglass, Eaton, 2006). Věříme, že naše výsledky mohou být užitečné pro další výzkum proaktivního zvládání i kognitivních funkcí. L I T E R AT U R A A s p i n w a l l , L . G . , Ta y l o r, S . E . (1997): A stitch in time. Self-regulation and proactive coping. Psychological Bulletin, 121, 417436. Bezdíček, O., Lukavský, J., Preiss, M. (2011): Validizační studie dotazníku FAQ – aktivity denního života u soběstačných osob vyššího věku a vyššího vzdělání. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 74/107, 1, 36-42. B o d e , C . , d e Rid d e r, D . T. D . , B en s in g , J . M . (2006): Preparing for aging: Development, feasibility and preliminary results of an educational program for midlife and ol-
der based on proactive coping theory. Patient Education and Counseling, 61, 2, 272-278. Broa dbe nt, D . E., C oope r, P. F., Fitz gerald, P., Parkes, K. R. (1982): The cognitive failures questionnaire and its correlates. British Journal of Clinical Psychology, 21, 1, 1-16. Český statistický úřad (2004): Senioři v české republice. Praha, ČSÚ. Dragomirecká, E., Lenderking, W. R., M otlová , L., G oppoldová , E., Se le p o v á , P. (2006): A brief mental health outcomes measure: Translation and validation of the Czech version of the Schwartz Outcomes Scale-10. Quality of Life Research, 15, 307-312.
Výzkumné studie
/ 201
Fi k se n b a u m , L . M . , G ree n g la s s , E . R . , E a t o n , J . (2006): Perceived social support, hassles, and coping among the elderly. Journal of Applied Gerontology, 25, 1, 17-30. G r e e n g l a s s , E . (1998): The proactive coping inventory. In: Schwarzer, R. (Ed.): Advances in health psychology research (CD-ROM). Berlin, Free University of Berlin. G r e e n g l a s s E . (2002): Proactive coping. In: E. Frydengerg (Ed.): Beyond coping: Meeting goals, visions, and challenges. London, Oxford University Press, 37-62. Gr e e n g l a ss, E . R. , F ik s e n b a u m, L . M . , E a t o n , J . (2006): The relationship between coping, social support, functional disability and depression in the elderly. Anxiety, Stress, and Coping, 19, 1, 15-31. Gr e e n g l a ss, E. R . , S ch w a rz e r, R. , Tau b e r t , S . (1999): The proactive coping inventory (PCI): A multidimensional research instrument. [On-line publication.] Vyhledáno v lednu 2010 na http://www.psych.yorku.ca/ greenglass/pci.php. Gr e e n wa l d , A . G . , M cG h e e , D . E . , S c h w a r t z , J . L . K . (1998): Measuring individual differences in implicit cognition: The Implicit Association Test. Journal of Personality and Social Psychology, 74, 1464-1480. Gr e e n wa l d , A . G . , Ba n aji, M . R . , Ru d m a n , L . A. , F arn h a m, S . D . , N o s e k , B . A . , M e l l o t t , D . S . (2002): A unified theory of implicit attitudes, stereotypes, selfesteem, and self-concept. Psychological Review, 109, 3-25. H a m b r i c k , E . P. , M c C o r d , D . M . (2010): Proactive coping and its relation to the Fivefactor model of personality. Individual Difference Research, 8, 2, 67-77. H o b f o l l , S . E . (1989): Conservation of resources. American Psychologist, 44, 3, 513-524. Ou we h a n d , C. , d e R id d er, D . T. D . , B e n s i n g , J . M . (2007): A review of successful aging models: Proposing proactive coping as an important additional strategy. Clinical Psychology Review, 27, 873–884. Ou we h a n d , C . , d e R id d er, D . T. D . , B e n s i n g , J . M . (2006): Situational aspects are more important in shaping proactive coping behaviour than individual characteristics: A vignette study among adults preparing for ageing. Psychology and Health, 21, 6, 809-825. P r e i s s , J . (2002): Zkušenosti s českou verzí revidované Wechslerovy paměťové zkoušky (WMS-R) u neurologických a psychiatrických pacientů. Československá psychologie, 46, 6, 549-562. P r e i s s M . (2010): Krátkodobá efektivita trénování paměti. Psychiatrie, 14, 22-26.
202 / Výzkumné studie
Preiss, M. (1999): Paměťový test učení. Bratislava, Psychodiagnostika. Preiss, M., Lukavský, J., Steinová, D. (2010) Decreased self-reported cognitive failures after memory training in a large group Educational Gerontology, 36, 9, 798808. Preiss, M., Preiss, J. (2006): Test cesty. Bratislava, Psychodiagnostika. Sa fda r, S., Le w is , J . R ., G re e ngla s s , E., Daneshpour, M. (2009): An examination of Proative coping and Social beliefs among Christians and Muslims. In: K. Leung, M. H. Bond (Eds.): Psychological aspects of social axioms. New York, Springer Science and Business Media. Schwarzer, R., Taubert, S. (2002): Tenacious goal pursuits and striving toward personal growth: Proactive coping. In: Frydenberg (Ed.): Beyond coping: Meeting goals, visions and challenges. London, Oxford University Press, 19-35. Šolcová, I. (2011): Psychosociální aspekty stárnutí. Československá psychologie, 55. 152-166. Šolcová, I., Lukavský, J., Greenglass, E. (2006): Dotazník proaktivního zvládání životních nároků. Československá psychologie, 50, 2, 148-162. Wechsler, D. (1999): WMS-III. Technická příručka. Bratislava, Psychodiagnostika. Young J . L., Wa e hle r, C . H . A ., La ux, J. M., McDaniel, P. S., Hilsenroth, M. J. (2003): Four studies extending the utility of the Schwartz Outcome Scale (SOS10). Journal of Personality Assessment, 80, 2, 130-138. SOUHRN Záměr. Studie shrnuje poznatky o použití české verze Dotazníku proaktivního zvládání (Proactive Coping Inventory, PCI) u seniorské populace. V práci je srovnáván vztah mezi jednotlivými škálami dotazníku PCI, paměťovým výkonem a koncentrací. Soubor a procedura. Soubor tvořilo 257 samostatně žijících dospělých ve věku 55 až 92 let z Prahy a okolí. Při výzkumu byl využit Dotazník proaktivního zvládání. Paměťový výkon byl měřen pomocí Paměťového testu učení (AVLT) a subtestu Logická paměť z WMS-III. Kromě kognitivních testů byly administrovány dotazníky Cognitive Failure Questionnaire (CFQ), Schwartz Outcomes Scale (SOS-10) a doplňkové škály Implicitního asociačního testu zaměřeného na sebehodnocení (IAT). Statistická analýza. Nejprve byla provedena psychometrická analýza škál dotazníku PCI,
kde autoři zjišťovali vnitřní konsistenci škál a korelace jednotlivých položek v rámci škály. V druhém kroku byly zjišťovány vztahy mezi vzděláním, věkem a jednotlivými škálami PCI pomocí korelací (Spearmanův koeficient korelace). Pomocí korelační analýzy byl srovnáván vztah jednotlivých škál PCI s výsledky ostatních nástrojů. Výsledky. Srovnání ukázalo, že paradoxně horší paměťový výkon souvisí s vyšší preferencí řešení situací, které zahrnují reflexi a plánová-
ní (škály reflektivní řešení a strategické řešení situací). Tento jev je interpretován jako kompenzace. Psychometrická analýza potvrdila, že česká verze dotazníku má při použití u starších osob srovnatelné vlastnosti s původním nástrojem. U seniorů byly nalezeny nižší hodnoty Proaktivního zvládání. Omezení studie. Sledovaný soubor není reprezentativní, převažují v něm ženy, a úroveň vzdělání je nadprůměrná.
Výzkumné studie
/ 203
Copyright of Ceskoslovenska Psychologie is the property of Institute of Psychology of the Academy of Sciences and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use.
