Proč se církve bojí inventarizace majetku? Haló noviny str. 1 Titulní strana

Přehled zpráv ze dne 13.12.2011 Desítky dobrovolníků pomáhají po celém regionu ............................................................................................1 Proč se církve bojí inventarizace majetku? ........................................................................................................1 I za zdmi věznice planou svíce na adventním věnci, v kapli .............................................................................2 Bezva finta (CASD – Krč) ......................................................................................................................................2 Ministerstvo na zrušení .........................................................................................................................................3 Krátce ......................................................................................................................................................................5 Spor o jednoho kněze, nebo o celou církev? .....................................................................................................6 Církve by kývly i na delší splátky.........................................................................................................................7 Dobrovolníci si ocenění zaslouží .........................................................................................................................7 Zájemci se na setkání dozvědí, proč se vlastně zdobí vánoční strom.............................................................8 Dobrovolníci, hlaste se! ........................................................................................................................................8 Oceněný muž si dobrovolnictví chválí ................................................................................................................8

Desítky dobrovolníků pomáhají po celém regionu 13.12.2011

Českolipský deník str. 3 (ven) Adventis

Českolipsko

Z archivu Českolipského deníku… Prosinec 2001 V listopadu odstartoval na poměry českolipského Dobrovolnického centra rozsáhlý projekt „Rozvoj dobrovolnictví na středních školách Libereckého kraje”. Podle ředitele je cílem projektu přispět k rozvoji občanských ctností mladých lidí tak, aby se fenomén dobrovolnictví stal trvalou a přirozenou součástí jejich života. Do tohoto projektu se přihlásilo 23 středních škol Libereckého kraje. 2011 Dobrovolníky v České Lípě sdružuje v současné době humanitární organizace ADRA. První dobrovolníky zapojila v roce 2002 do první celoměstské dvoudenní Velikonoční sbírky. Byli to tři studenti. Od té doby se tato sbírka koná každý rok. Dobrovolnické centrum v České Lípě v rámci místní pobočky ADRy vzniklo v srpnu roku 2009. „V říjnu roku 2009 získalo akreditaci Ministerstva vnitra a od ledna 2010 jsme zapojili první dobrovolníky do sociálních zařízení,“ říká Petr Máška, vedoucí pobočky ADRA v České Lípě. V letošním roce zapojila ADRA devadesát dobrovolníků do Velikonoční sbírky a dalších čtyřicet do pomoci ve dvanácti sociálních a zdravotnických zařízení na Českolipsku, například v České Lípě, Novém Boru, Sloupu, Mimoni a Doksech. „Mezi dobrovolníky celkem převažují studenti, ale jinak jsou tam zastoupeny všechny věkové kategorie. Jako dobrovolníci se zapojují jak zaměstnaní, tak lidé bez práce nebo občané v důchodovém věku,“ říká dále Petr Máška. Dobrovolníkem může být dle zákona osoba starší patnácti let, horní věková hranice není stanovena. Noví zájemci o dobrovolnictví jsou vítáni. Hlásit se mohou přímo v pobočce organizace ADRA v České Lípě, která sídlí v ulici Čs. armády.

Proč se církve bojí inventarizace majetku? 13.12.2011

Haló noviny str. 1 (ste) Adventis

Titulní strana

Vydávání majetku církvím se může zkomplikovat. Legislativní rada vlády totiž požádala o to, aby byla před vydáním majetku provedena jeho inventarizace. Církve to vášnivě odmítají. Vicepremiérka a šéfka Legislativní rady Karolína Peake (VV) novinářům řekla, že rada tak chce zabránit budoucím sporům, kdy by úředníci vydali majetek, který není ve vlastnictví státu. Ministerstvo kultury podle ní s tímto návrhem souhlasí. Poslanec KSČM Vladimír Koníček postoj rady vlády plně podpořil. »Stát přece musí mít jasno, co vůbec bude vydávat. Postoj Legislativní rady vlády jen dokazuje, že v tom zatím nemá zdaleka takové jasno, jak tvrdil exministr Besser,« řekl Haló novinám Koníček. Církve po oznámení názoru Legislativní rady vlády znervózněly. »Takový postup může celý zákon zhatit, protože si jeho technické provedení nedokážu moc dobře představit,« řekl deníku Právo, který na postoj rady upozornil, předseda církevní komise a ekonom pražského arcibiskupství Karel Štícha. Pokud současná verze návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi neuspěje, chtějí se církve se státem o majetek soudit. »O soudní cestě budeme uvažovat,« řekl sekretář biskupské konference Tomáš Holub.

Plné znění zpráv

1 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz

I za zdmi věznice planou svíce na adventním věnci, v kapli 13.12.2011

Liberecký deník LENKA STŘIHAVKOVÁ

str. 2 Z regionu Adventis

O sváteční mši svatou neochudí ani vězně. V kapli ji celebruje děkan Oldřich Kolář na Štědrý den ráno. Jablonec n. N. - Několik dní nás dělá od Štědrého večera, Vánoc a svátků. Bez ohledu na to, zda jsme či nejsme věřící, je přáním každého prožít je v klidu a ve společnosti blízkých. O něco slavnostnější než obvykle bude také atmosféra za zdmi Věznice Rýnovice. U věřících odsouzených. „Máme zavedený systém, kdy každá z docházejících církví udělá se zájemci vánoční setkání. Jsou to ti, kteří pravidelně docházejí do kaple. Společně se pomodlí a popovídají," vysvětluje kaplanka Věznice Rýnovice Květa Jakubalová. Zároveň dodala, že 24. prosince dopoledne ve vězeňské kapli slouží mši děkan Oldřich Kolář. Do věznice docházejí duchovní Římskokatolické církve, Církve bratrské a Adventisté sedmého dne. Byť jsou v Rýnovicích i odsouzení pokřtění u Pravoslavné církve, není z jejich strany podle Jakubalové o kontakt s duchovními zájem či se ke své víře nehlásí. Pro věřící odsouzené, kteří chtějí a udržují kontakt s dětmi a partnerkou, mají ještě pilotní projekt Jsme rodina. „S rodinami se setkávají třikrát do roka a to podzimní říjnové bylo také v předstihu i vánoční," doplnila kaplanka. Trest si zasloužím Martin, šel tak daleko, že pro peníze sáhl druhému člověku na život. Jako malého jej rodiče nechali pokřtít. * Co pro vás znamená adventní věnec? Pro mne je to připomínka příchodu spasitele Ježíše Krista, který se za nás obětoval. * Co vás k víře přivedlo? Našel jste cestu až ve vězení nebo dříve? Jako malý jsem byl pokřtěn u Římskokatolické církve, ale rodiče nás ve víře nevychovávali. Ztratili jsme se. Uvěřil jsem až tady ve vězení. Na cestě víry jsem desátým rokem. * Jak dlouho už jste ve vězení? Čtrnáct let a před sebou mám ještě tři. * To tedy bylo hodně velké šlápnutí vedle. Když člověk žije bez Boha, tak si to uvědomí, až když ho pozná. Pak ví, že udělal životní chybu. Za ní musí zaplatit. Cokoliv člověk materiálního rozbije, může nahradit. Když ale člověk rozbije vztah v rodině a vezme člověku život, což je v mém případě, ví jen Bůh, že jsem to udělat nechtěl. Proces uzdravení jsem našel až tady ve vězení. Díky takovým lidem jako je paní kaplanka Jakubalová. Sešel jsem z cesty Antonín, po experimentu s drogami se už z jejich vlivu nevymanil. Pro „fet" a peníze na něj neváhal ubližovat. * Vám jako chlapci nebyla víra cizí? Jsem stejně jako Martin pokřtěný od mala. Chodil jsem ale do kostela. Dokonce jsem ministroval a u svatého přijímání jsem byl v devíti letech. Ve dvanácti třinácti jsem sešel z cesty. Začal jsem se zajímat o jiné záležitosti než o kostel a duchovní věci. * To je zcela normální, že chlapci v tomto věku mají i jiné starosti. Ale já se dal špatnou cestou. Několikrát jsem si musel natlouct nos, až jsem se ocitl ve vězení. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych byl ještě chvíli venku Dal jsem se na drogy, a za svůj čin, o kterém se mi dost špatně vypráví, dostal jsem devět let. Určitě se k ničemu z toho nechci vrátit a nevrátím.

Bezva finta 13.12.2011

Mladá fronta DNES str. 8 Karel Fojtík Adventis

Názory

Proč církve nesmějí jednat jako farmářka Havránková Legislativní rada vlády požádala o to, aby byla před vydáním církevního majetku provedena jeho inventarizace a aby každé předání schválil kabinet. Podle církví však tento administrativní zásah může vydávání mnohamiliardového majetku úplně zhatit. Iniciativa Legislativní rady vlády, která požadavkem inventarizace církevního majetku nečekaně zkomplikovala navrácení 135 miliard korun církvím, není nikterak překvapivým Plné znění zpráv


krokem. Naopak, jde o průhledný a elegantní způsob, jak oddálit restituci na dlouhá léta. Z politického hlediska je to snaha zviditelnit Věci veřejné, které se potřebují vlichotit veřejnosti a použít k tomu nějaké jednoznačné kauzy. A vzhledem k tomu, že církevní restituce podle veřejného mínění poškozují stát, VV náhle vystupují jako strana, která jej zachraňuje před ztrátou majetku. Mohu se jen dohadovat, že Karolína Peake a další členové rady vlády okopírovali svůj trik od skupiny pana Jandáka a spol. Každopádně jde o to, že se restituci hází pod nohy zlomyslná a téměř nepřekročitelná překážka, která nese pečeť dílny socialistů. I když by teoreticky mohlo jít také o nápad z dílny koaliční vlády, která cítí, že narovnání s církvemi je nejen finančně náročné, a tak se hledá způsob, jak z toho vybruslit. Katastrální čísla se každopádně během posledních dvaceti let, kdy lze konstatovat jakousi tendenci dělat věci pořádně, mnohokrát měnila. Stát mnohé nemovitosti slučoval, a jak se stavěly přehrady a dálnice, tak je také rozděloval. Procedurálních neshod může být tolik, že se inventarizace více než 130 tisíc položek nevydaného církevního majetku stává dopředu fakticky nesplnitelným požadavkem. Katastr by nesměl řešit nic jiného Samozřejmě, kdyby stát udělal z vyrovnání prioritu číslo jedna, mohlo by prostudování a zrevidování hromady písemností několik metrů vysoké trvat řadu let. Ale stát nemá v ruce nástroj, jak z této záležitosti udělat prioritu, nemůže to nařídit zákonem. No a katastrální úřady mají dle svého mínění na starosti daleko důležitější věci. Pozemky se přitom vyměřovaly různými metodami, takže postačí, aby neseděly dva metry čtvereční na dva hektary, a zkomplikuje to celou inventarizaci. A i kdyby ji to nezablokovalo, stále si ještě nelze představit, jak by mohla vláda odsouhlasit každé dílčí předání, jak požaduje paní Peake, aniž by nedošlo k zavalení celé Strakovy akademie písemnostmi. Navíc si stačí vzpomenout na nechvalně známý případ kláštera voršilek z počátku 90. let minulého století, kdy stát omylem vydal řádu pár metrů, na něž jeptišky neměly nárok. Celá aféra se pak nafoukla do obrovských rozměrů a vleklý spor poškodil image církve, která se tehdy dopustila velké strategické chyby. Boj o pár mizerných metrů ji stál reputaci a nepřátelsky naladěná veřejnost jí jej stále znovu může předhazovat. Poslední země v Evropě V kontextu nepřátelského postoje veřejnosti jsou takové chyby fatální a nic s tím nezmůže ani připomínání, že se církvím nevrací zdaleka všechno, co podle platných zákonů vlastní. Tam kde panovaly nejasnosti, se stát i církve dohodly, že majetkové narovnání řešit nebudou. Připomínat, že jsme poslední zemí v Evropě, která toto vyrovnání neudělala, je také v českém kontextu zbytečné. Lidé mají jasno - zlodějem není stát, nýbrž církve. Státní podnik Lesy České republiky může mít roční zisk několik miliard, ale církev, která má právě v lesích zablokován obrovský majetek, s ním podnikat dlouhá desetiletí nesmí. Také část Thomayerovy nemocnice v Krči stojí na lukrativních nevrácených pozemcích Církve adventistů sedmého dne. Jenomže co si mají adventisté počít, když jim komunisté jako jedné z nejperzekvovanějších církví v 50. letech sebrali veškeré písemnosti a prokazování jejích majetkových nároků je ještě těžší než v případě katolíků. Veřejnost zcela jistě neoblomí ani fakt, že ve snaze domoci se nápravy došlo k zcela jedinečné dohodě osmnácti církví a náboženských společenství, což je zřejmě nejjednotnější postup českých křesťanů od sepsání České konfese v roce 1575. Katolíci v tomto vyrovnání velkoryse nabídli nekatolickým subjektům téměř dvacet procent vlastního majetku, lecčeho se zřekli, a lidé stejně křičí, že církve nemají vlastnit vůbec nic. Image církví jako uzurpátorek majetku nezmění ani fakt, že už dnes dochází k rozmělňování původního vlastnictví. Na mnoha místech se farnosti vzdávají svého, když vidí, jak zablokovaný majetek škodí rozvoji obcí. Ústavní soud dokonce vybídl církve, ať restituce řeší u obecních soudů, ale to církve nechtějí. Vědí, že by se to obrátilo proti nim. Sečteno a podtrženo, především katolická církev je tlačena do role, že musí sama něco vymáhat, nikoli že něco suverénně vlastní a stát jí vrací to, co mu nepatří. Zatímco farmářka Ludmila Havránková vymohla jako osamocená osoba na Ředitelství silnic a dálnic tučné odškodné, církve se nesmějí a nemohou prát o desítky tisíc legitimně vlastněných pozemků, protože by tím ještě více podráždily ateistickou veřejnost - viz kauza voršilek. Z celé této neradostné situace plyne jediné poučení - nejsme v žádném případě právním státem, to ať církvím nikdo netvrdí. Karel Fojtík, bývalý předseda expertní komise Ekumenické rady církví a České biskupské konference

Ministerstvo na zrušení 13.12.2011

Mladá fronta DNES Karel Steigerwald

str. 10 Adventis

Publicistika

Ministr kultury Jiří Besser dnes přijde o funkci. Kvůli děravému majetkovému přiznání neměl důvěru ve straně a rezignoval. Na jeho místo usedne zřejmě další politik, přestože by umělci v čele úřadu raději viděli někoho od „fochu“. Mají asi smůlu - ministr kultuře rozumět nemusí, hlavní je síla jeho hlasu ve vládě. Plné znění zpráv


Koaliční síly dojednaly nového ministra kultury. Největší šance měla včera poslankyně Alena Hanáková - pokud ona sedne do křesla ministra, pak došlo na tradiční dohodu podle koaličních pravidel. A pokud v čele resortu stane ona či někdo z jejích politických kolegů, pak umělci správně tuší další debakl v nekonečném sledu zoufalých ministerských figur a navrhují iniciativně „svého“ ministra - rektora AMU - s bezcennými argumenty, že rozumí kultuře a umí řídit velké kulturní instituce. Politici takovou iniciativu odmítají - v demokracii platí demokratické postupy a mandáty z voleb. To rozhoduje, kdo vládne a kdo má odpovědnost, nikoliv neodpovědná nátlaková skupina umělců. Rozumět věci a umět řídit není argument. Ale nátlak je stejně demokratický postup jako volby. Občan má svobodu nemlčet, shlukovat se, protestovat, navrhovat... Politici jako by nevěděli, že dějiny ministerstva kultury jsou dějinami neodpovědnosti a chaosu. Názor politiků, že vrcholem demokracie je konsenzuální politická postava, je naivní. Ještě se nenašel politik, který by věděl, co vlastně má ministerstvo kultury dělat, aby to bylo kultuře prospěšné. Z koaličních ministrů nikdy nic kromě hromady frází nepovstalo. Vždy se čeká na zázrak, co se z nového ministra vyloupne. Ale názor umělců, že ministr kultury má a může přispět k rozvoji kultury, je stejně naivní. Za úspěch je nutno považovat už to, že ministerstvo kultury kultuře neuškodí. Stačí ohlédnout se za uplynulými šedesáti lety. Spousta kultuře škodlivých teorií a nápadů, nesmyslné zásahy moci - a to nemám na mysli jen éru komunismu. Ministerstvo kultury je instituce zbytečná a je zbytečné hledat pro ně nějakou náplň. Cukr a karabáč Všechny totalitní systémy si vždy ohromně váží kultury a umění. Především takové systémy zřizují ministerstvo kultury. Přesnější název by byl ministerstvo pro řízení, kontrolu a potlačování kultury. Komunisté byli v tomto oboru mistry -vymysleli polovojenské kulturní řády, zasloužilé a národní umělce a dokázali proniknout v kultuře kamkoliv. Ovládací mechanismy byly dokonalé a ze zestátněných umělců vytvářely čety, roty a prapory poslušných bojovníků na kulturní frontě. Organizace tohoto boje byla hlavní činností ministerstva kultury a přilehlých institucí. Ovšem po celou dobu existence totalitního režimu s tím byl problém - umění je svou povahou svobodomyslné a umělci se takřka nepřetržitě v různé míře bouřili a byli zdrojem nejen propagandy, ale také viditelného odporu. O to víc rostl skrytý význam ministerstva. V jeho čele vždy musel stát nějaký stranický inkvizitor, oddaný a poslušný znásilňovatel tvůrčí svobody. Byla jen jedna řeka, kterou měla veškerá kultura země téci, a její koryto hrabal podle pokynů z ÚV KSČ ministerský bagr. Co přetékalo jinam, bylo zničeno, hubeno i zavíráno na mnoho let do vězení. Mele jako kafemlejnek Dneska je to jinak, jediné koryto je pryč, kulturní komandatura je pryč. Představa, že umělec je agitátor a propagátor, se uplatňuje sporadicky na předvolebních pódiích a i tam umělce vytlačují fotbalisté. Ministerstvo je tu ale dál, jeho role v potlačování tvůrčí svobody a v degradování umělců na agitátory či vykastrované baviče je minimální. Zbývají mu dva obory a hrstka kulturních institucí. Zabývá se církvemi. Je to nesmysl - církve přiřadili ke kultuře komunisti, aby zastřeli, že církve řídí a likviduje tajná policie. To, co má státní správa s církvemi, je dnes chválabohu problém nikoliv policejní, nýbrž správní. Na ministerstvo vnitra, či řekněme výstižněji, abychom z názvu vnitro odstranili starý smrad, na ministerstvo vnitřních záležitostí, církve logicky patří. Druhou velkou činností je správa a ochrana památek všeho druhu. Ta ochrana má aspekt kulturní, proto existuje rozsáhlý a rozlehlý systém úřadů na ochranu památek, a aspekt finanční, kdo a kdy zaplatí opravy a údržbu. To je problém pro ministerstvo financí a místního rozvoje. Pak ministerstvu zbývá už jen hrstka národních kulturních institucí, například galerie, hudební těleso, jedno divadlo. Organizuje také grantovou politiku pro živé umění. Pozitivním rysem ministerstva je, že jeho schopnost potlačovat je takřka nulová. Nulová je ovšem také schopnost „být kultuře užitečným“, protože nikdo neví, co by taková užitečnost ministerstva vlastně byla. Jediné, co kulturní veřejnost od ministerstva chce, je rozdávání peněz na podporu kulturní činnosti. Tam platí jednoduché pravidlo. Peníze chtějí všichni, dost jich nikdy nebude, a kdo je nedostane, mluví o korupci. Dále ministerstvo vytváří různé, většinou zbytečné zákony, které v horším případě škodlivě regulují kulturní život a v lepším případě se o jejich existenci nikdo nezajímá. To ale nemůže mít ministerstvu kultury nikdo za zlé. Když už tu je,musí něco plodit, musí hledat činnost, kterou by samo sebe zabavilo. Musí si vytvářet práci. To je rys všech nadbytečných úřadů zralých na zrušení, jichž máme ve státě bohužel mnoho. Ministři z nebe spadlí Umělci se s peticí o ministru odborníkovi neprosadí, i kdyby navrhovali samotného boha. Demokracie vždy dá přednost postavě zapředené různými politickými nitkami do koaličních vztahů. Většina příštích ministrů pár dní před jmenováním ani ve snu netušila, že bude sedět v křesle ministra kultury. Být ministrem (i kultury) neznamená jen spravovat svůj resort, znamená to především hlas ve vládě nad velkými politickými (někdy zbytečnými) spory, jako je důchodová reforma (potřebná) nebo volba prezidenta (zbytečná). A ten hlas si strany koalice z ruky nenechají vyrazit - kultura jim může být ukradená, hlavně že ministr je věrný straník a nebude dělat ve vládě potíže. To musí pochopit každý umělec, že při hlasování o zimních Plné znění zpráv


gumách v závislosti na množství sněhu je stokrát důležitější prosadit stranický názor pět centimetrů naší strany proti osmi centimetrům opozice než problém, jestli kvete filharmonie, o jejíž existenci většina poslanců nic neví a ti, kdo něco vědí, říkají: Ať jdou šmidlat na trh, když se tam neuživí, ať to zavřou. I berounský ministr byl pěkným příkladem ministerské kulturnosti: skupina Kabát a berounští impresionisté, to byl jeho obzor. Všechny politické strany budou pečovat o rozvoj národní kultury, o šíření české kultury v zahraničí a o rozvoj kulturnosti občanů. Tyto kulturní úkoly nakládají na bedra státu, rozuměj ministra kultury. Kulturní politika je populární fráze Slibují, že navýší prostředky a přispějí k rozvoji. Když je budete volit, kultura se dočká rozkvětu, který bude prýštit z vládních mozků. Tím je to vyřízeno. Po volbách nic neprýští, o nic se nepečuje, nic se nešíří. Je to dobře, protože jde jen o samé fráze a nesmyslné sliby, které kultura nepotřebuje a které by jí spíš uškodily, než pomohly. Tvářit se starostlivě a mumlat cosi o nenahraditelné roli kultury politiky nic nestojí. Lidi to rádi poslouchají, kdo to říká, nemůže nic zkazit. Žádná strana nejde do voleb se slibem, že s kulturou zatočí, že ji vezme u huby, že jí škrtne dotace a tlusté kulturní instituce rozpustí. Je to škoda, veřejnost by alespoň věděla, na čem je. Místo toho je omamována nesplnitelnými sliby. Kulturní politika je přesto ceněná fráze. Ale žádný politik se ještě nestal ministrem kultury proto, že nabídl nějaký program - co a jak a proč by na tom ministerstvu dělal. Stačí vždy jen všeobecná stranická fráze o kulturní politice. Kultura je činnost velmi osobní a velmi konkrétní. Dvě galerie, pět divadel, sto orchestrů? Nový koncertní sál v Praze? Co který ministr nabízí? Konec knihoven, nebo rozmach knihoven? A tak dále... Nic takového od ministrů kultury neslyšíme. Ani nemůžeme, stávají se ministry mezi středou a pondělím. Nejsou to postavy, které mají svou představu o kulturním ministerstvu a léta ji veřejně cizelují. Přitom jinak to být nemůže -má-li mít ministerstvo nějaký smysl. Místo frází o kulturní politice by stačila silná kulturní postava, která dá najevo, co na tom ministerstvu chce. Že chce víc než rozvoj kultury a že na to má svůj konkrétní program. Ale takové postavy se do křesla ministra nikdy nedostanou, protože jejich osobnostní profil škvírami koaličních bitek nikdy neproleze. Viz Mathé, na křeslo má největší nárok, ale není z politiky, nic mu nedají. Kultura je prazáklad všeho, čemu se říká civilizace. Bez ní nic není, je-li kultura země ubohá, je ubohá celá země. Hodně lidí tohle považuje za nabubřelé výkřiky a kulturu za druh obchodu. Ty zazpíváš, já ti zaplatím za lístek. Čím běžnější je tento názor, tím ubožejší je země. V zemi, kde nekvete poezie, neuděláš dobrý byznys. Zboř galerii či katedrálu, spadne ti průmysl. Ministerstvo kultury v tom ovšem nehraje žádnou roli. Zabývá se vždy jen politickým klopýtáním. Velký čin: zrušení ministerstva Lepší by bylo ministerstvo kultury zrušit. Jeho hlavní činnosti stejně patří jinam a ty kulturní jsou zbytečné. Příjemci a žadatelé o granty se teď zděsí, ale nemusí. Do vědy a výzkumu se rozdělují v grantové agentuře miliardy, a přesto ministerstvo vědy nikdo nepotřebuje. Role ministerstva kultury v kultuře je bezvýznamná. Žádné kulturní hodnoty nevyvolává, jejich vznik neorganizuje. Péče státu o kulturu je chaotická, výsledky nejsou vidět. Běží, co tu bylo už dávno, nic nového nevzniká. Ve správě divadel je chaos, koncertní halu v Praze nikdo nechystá. Nikdo neplánuje muzeum české státnosti. Kdo se chce o osudech Čech a Moravy něco dozvědět, může jít leda na Václavské náměstí, centrum barbarizace země různými biblickými pronárody. Stověžatá Praha se proměňuje v peleš barbarů, hulvátství má před kulturností přednost. Že kvůli tomu máme v luxusním paláci luxusní ministerstvo, je jen zvyk. A zas ho povede kdos z nebe spadlý. FAKTA Kdo by mohl být novým ministrem kultury Kandidáti TOP 09 Alena Hanáková - poslankyně za TOP 09, zastupitelka Zlínského kraje Ivo Mathé - pracoval jako vedoucí Kanceláře prezidenta Václava Havla či jako rektor AMU; byl prvním generálním ředitelem České televize, kde působil šest let od roku 1992.

Krátce 13.12.2011

Mladá fronta DNES str. 2 Adventis

Z domova

ZDRAVOTNICTVÍ Vznikne zákon pro nemocniční kaplany Ministerstvo zdravotnictví převezme záštitu nad duchovní službou v nemocnicích a spolu s církvemi připraví právní normu pro práci kaplanů. Dohodli se na tom dnes ministr Leoš Heger s arcibiskupem Dominikem Dukou a předsedou Ekumenické rady církví Joelem Rumlem. (ČTK)



Spor o jednoho kněze, nebo o celou církev? 13.12.2011

Mladá fronta DNES

Antonín Viktora, Václav Dolejší

str. 3 Z domova Adventis

Tomáš Halík není kněz a slouží divné mše, tvrdí prezidentův vicekancléř Petr Hájek. Z jakých pozic vlastně Klausovi lidé Halíka kritizují? A čemu věří Petr Hájek? Podle kardinála Miroslava Vlka o sobě svými slovy prozradil mnohem víc, než řekl - příklon k extremistickým skupinám uvnitř církve. Co to vypovídá o Hradu? Profesor a římskokatolický kněz Tomáš Halík se nijak netají tím, že není fanouškem prezidenta Václava Klause. Dokonce má přesně spočítané dny, které mu zbývají v prezidentské funkci. Není divu, že Klausovi nejbližší spolupracovníci Halíka nesnášejí. Na jeho štiplavé poznámky reagují velmi ostrými protiútoky. Naposledy hradní vicekancléř Petr Hájek začal tvrdit, že Halík vůbec není knězem. Zpochybnil, že byl za minulého režimu skutečně tajně vysvěcen v Německu. A na svých závěrech trvá i poté, co církev zveřejnila dokumenty, které jej usvědčují z omylu. Kardinál Miroslav Vlk však nyní upozornil, že za vyvoláním sporu o Halíkovo kněžství může být víc než jen osobní antipatie mezi dvěma mediálně známými osobnostmi. Popisuje jej jako velký ideologický a teologický konflikt. „Celá kauza nemá podle mého názoru charakter především politický nebo třeba osobní, ale zdá se, že se za ní skrývá určitý ,mesianismus‘, ,starost‘ o záchranu ,pravé víry‘. Je to konzervativní fundamentalistická kritika ,koncilového ducha‘ a za exemplární předmět kritiky byl vybrán profesor Halík,“ napsal Vlk ve svém včerejším prohlášení. Cesta od buddhismu k církvi Kdo je vlastně Petr Hájek? Především profesionální buřič, jehož baví neustále provokovat. Podle jeho přátel se jím stal už v mládí, když se vzbouřil proti svému otci Jiřímu, významnému komunistickému intelektuálovi. K náboženství se obrátil ve svobodomyslných 60. letech, tehdy k buddhismu. Věnoval se mu prý naplno, na nic jiného nebyl čas. „Přesně takhle se počátkem osmdesátých let ze dne na den nadchl pro homeopatii a zavrhl doktory pro sebe i pro svou rodinu. Přesně takhle se ze dne na den začátkem devadesátých let nadchl pro Jaspersovu teorii viny a nemluvil celé dny o ničem jiném, až nám to lezlo ven i ušima,“ vzpomínal nedávno jeho někdejší velký kamarád, novinář Josef Klíma. Zřejmě se stejnou vehemencí se Hájek nedávno přiklonil ke katolické církvi a ponořil se do tajů teologie. Kardinál Vlk však naznačil, že Hájkovo nazírání na církev je silně ovlivněno skupinou „konzervativních a fundamentalistických extremistů“. Pokud by to byla pravda, je důležité tuto skupinu blíže poznat. Hájek totiž v tomto sporu nevystupuje pouze jako katolický laik, jeho slovům se dostává pozornosti proto, že je pronáší oficiální představitel prezidentské kanceláře. V době, kdy se Klaus sbližuje s katolickou církví, je také praktické vědět, jaké myšlenkové postoje v této otázce jeho nejbližší spolupracovníci zaujímají. „Malý je zednář a liberál“ Kardinál Vlk je přesvědčen, že Halíkovi kritici se rekrutují z řad takzvaných lefébvristů - silně konzervativních katolíků, kteří nepřijali některé dokumenty II. vatikánského koncil, který církev značně modernizoval (například zavedl mše v národních jazycích místo latiny) a koncem osmdesátých let způsobili rozštěpení církve. Někteří známí lefébvristé pak ve světě „prosluli“ jako antisemité či popírači holokaustu. V Česku podle Vlka už tito lidé podobně jako v případě Halíka zpochybňovali kněžství biskupa Václava Malého a útočili i na něj. „V malé brožurce, kterou rozesílali, jsem byl označen za svobodného zednáře a liberála,“ napsal Vlk a dodal, že o skupinu se zajímalo i „oddělení naší Bezpečnosti sledující extremismus“. Vlk do této skupiny řadí lidi kolem časopisu Te Deum a jmenovitě zmiňuje jeho redaktora Michala Semína, zakladatele a nového šéfa Klausem podporované Akce D. O. S. T. Může to být právě on, kdo ovlivňuje náboženské postoje mužů z Hradu? „Semín je blízký prezidentu Václavu Klausovi, jeho tajemníkovi Ladislavu Jaklovi a vicekancléři Petru Hájkovi. S Hájkem sdílí obranu konzervativního katolictví,“ napsaly Parlamentní listy. Podle teologa Ivana Štampacha Semín lefébvristou není. „Ale je ve spojení s lidmi, kteří se k tomuto směru hlásí. Společně tvoří v církvi názorově okrajovou skupinu ultrakonzervativních a radikálních katolíků, které spojují také vyhraněné politické názory,“ uvedl. FAKTA Hájek o Halíkovi „Matně jsem si vzpomněl na zděšení, které zažil papež Lev XIII. v roce 1886. Přihlížel děkovné mši a nad hlavou celebranta spatřil cosi tak hrozivého, že musel rychle odejít. Pak sestavil modlitbu ke sv. archandělu Michaelovi, která od té doby - až do II. vatikánského koncilu - byla povinnou součástí modliteb po mši svaté. Prosí v ní: ,... ty pak, kníže vojska nebeského, svrhni Satana a jiné zlé duchy, kteří ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do propasti pekelné.‘ Moc by mě zajímalo, zda by pan Halík byl ochoten tuto modlitbu dobrovolně zařadit po slavení eucharistie ve svém kostele.“ »U pana Hájka nejde o první bizarní názor. Ale zpochybněním kněžství překonal únosné hranice provokatéra, měl by se omluvit. Kateřina Klasnová místopředsedkyně Sněmovny, VV Plné znění zpráv


»Hluboce nesouhlasím s dětinskými útoky pana Hájka. Šarvátku ale vyprovokoval Tomáš Halík stejně nesmyslnými útoky na arcibiskupa Duku. Marek Benda poslanec ODS »Pan arcibiskup Duka vidí, že se v tomto ohňostroji skrývá legitimní a zajímavá otázka po úloze státu a církví v současné společnosti. Aleš Pištora mluvčí Arcibiskupství pražského »Je s podivem, že tak vysoký úředník se vyjadřuje k vnitřním věcem církve, a dokonce zpochybňuje kněžství. Pavel Bělobrádek předseda KDU-ČSL

Církve by kývly i na delší splátky 13.12.2011

Právo (dan)

str. 5 Zpravodajství Adventis

Se skřípěním zubů budou církve souhlasit s tím, že stát bude chtít změnit vyjednanou dohodu o majetkovém vypořádání. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg uvedl, že by kvůli krizi bylo dobré vydat nejdříve půdu a nemovitý majetek a teprve poté vyplatit peníze, a to v delším čase. Dohoda s církvemi zatím mluví o splácení 59 miliard v příštích třiceti letech. I s inflací by to znamenalo 80–100 miliard. Církve jsou ochotny jednat. „Když stát řekne, že kvůli krizi nebo kvůli 90 miliardám pro Evropskou unii musíme upřednostnit něco jiného, tak doufáme, že nás stát pozve a řekne, že jednání začínáme nanovo, a my budeme jednat,“ řekl Právu předseda ekumenické rady církví Joel Ruml. Zasahovat do dohody nepovažuje za ideální ekonom pražského arcibiskupství a předseda církevní komise Karel Štícha. „Určitě nebudeme odmítat o tom jednat, ale na druhou stranu považujeme jednání za uzavřená,“ řekl Právu. Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) by splátkový kalendář měnil pouze v případě, že by to pomohlo schválení ve Sněmovně. „Vzhledem k objemu nemyslím, že by odklad splátek měl nějaký význam, ale kdyby to byla jediná překážka proti schválení, tak můžeme jednat o všem,“ uvedl Kalousek. Jednání o církevních restitucích komplikuje Legislativní rada vlády, která navrhuje, aby byl majetek před navrácením inventarizován a aby o každém převodu rozhodla vláda. Takovou změnu podporují Věci veřejné. „Bylo by to transparentnější,“ sdělil Právu předseda klubu VV Vít Bárta. Proti jsou církve a někteří politici. „My bychom to nepovažovali za slušné, protože vládní koalice se jednoznačně shodla, dala církvím nabídku, jak mají vypadat církevní restituce, a církve ji akceptovaly. Měnit to teď, v závěrečném finále, je možná způsob VV, nicméně to není slušný způsob,“ uvedl šéf poslanců TOP 09 a Starostů Petr Gazdík.

Dobrovolníci si ocenění zaslouží 13.12.2011

Prostějovský deník

str. 8

Kateřina Opatrná

U nás doma na Prostějovsku Adventis

Prostějovské Informační centrum pro mládež (ICM) v pátek 9. prosince připravilo pro dobrovolníky a koordinátory dobrovolníků z prostějovských neziskových organizací akci s názvem Den dobrovolníků. Během akce, která se konala v rámci Evropského roku dobrovolnictví, převzali nominovaní dobrovolníci diplomy, knižní poukázky a medová srdce jako ocenění své obětavé práce pro druhé. ICM Prostějov pro ně potom připravilo také workshop, nazvaný „Pozitivní povahové profily“, během kterého si vyzkoušeli řadu zajímavých aktivit. Den dobrovolníků uspořádalo Informační centrum pro mládež (ICM) Prostějov v rámci Evropského roku dobrovolnictví. „V letošním roce byla práce dobrovolníků na řadě míst vyzdvihovaná i díky právě probíhajícímu Evropskému roku dobrovolnictví. Práce dobrovolníků je pro mnoho neziskových organizací naprosto nezbytná, a proto jsme i my rádi využili příležitosti k veřejnému ocenění a zviditelnění práce dobrovolníků, kteří vykonávají svoji činnost v prostějovských neziskových organizacích,“ přiblížila smysl akce Kateřina Opatrná, vedoucí ICM Prostějov. Krátce před 14 hodinou se v prostorách ICM Prostějov začali scházet první účastníci – především nominovaní dobrovolníci. Každá prostějovská nezisková organizace mohla nominovat ze svých řad dobrovolníky, jejichž práci by ráda ocenila. Nominováno bylo dvacet dobrovolníků, kteří pomáhají v organizacích ADRA, Člověk v tísni, IRIS,SONS a Tyflocentrum a ICM Prostějov, a spolu s dobrovolníky se akce zúčastnili i koordinátoři dobrovolníků z jednotlivých organizací. Spolu s Kateřinou Opatrnou, vedoucí ICM Prostějov, a Stanislavou Rotterovou, hlavní koordinátorkou akce a zástupkyní Prostějovské koalice neziskových organizací (PRKNO), předávaly ocenění dobrovolníkům také Alena Dvořáková, koordinátorka Zdravého města Prostějov, a Marcela Vystrčilová, zástupkyně Unie nestátních neziskových organizací Olomouckého kraje (UNO). Alena Dvořáková pozdravila všechny účastníky i jménem Aleny Raškové, místostarostky města Prostějova a všem poděkovala za jejich obětavou práci pro druhé. Plné znění zpráv


Po slavnostním předání diplomů, medových srdcí a knižních poukázek, které nominovaným dobrovolníkům věnovala Prostějovská koalice neziskových organizací (PRKNO), byl pro všechny zúčastněné připraven workshop s názvem „Pozitivní povahové profily“. Workshop vedl zkušený lektor Pavel Polcr. Účastníky zaujala možnost dozvědět se něco o tom, jaký povahový typ jsou, a co že je to ten „program“, který nám běží v hlavě na pozadí. Nejen mladší účastníky strhly různé hříčky a drobné aktivity, kterými byl celý program proložen. „Účastníci byli aktivní, nebáli se zeptat a zapojit, a to je dobře, protože jen tak si toho mohou odnést co nejvíce,“ chválil účastníky lektor. Spokojenost však byla oboustranná. „Dnešní setkání se mi moc líbilo, dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací, které se mi budou hodit při komunikaci s druhými lidmi. Je dobré něco vědět o tom, jakou povahu či charakter mohou druzí mít a jak se to potom projevuje v jejich komunikaci a jednání. A lektor nám to všechno pěkně přiblížil,“ pochvalovala si práci lektora i zvolené téma Věra Kaděrová, dobrovolnice, která působí v organizaci ADRA a pravidelně vypomáhá v Centru sociálních služeb v Prostějově. Celá akce proběhla v příjemné atmosféře a všichni ocenili možnost sejít se a trochu se v tom předvánočním shonu občerstvit na duchu i na těle – drobné občerstvení pro ně nachystali pracovníci ICM Prostějov. Mnozí ještě chvíli po skončení workshopu poseděli, zabráni do rozhovoru. Informační centrum pro mládež Prostějov působí v Prostějově už od roku 2001. Sídlí v budově Cyrilometodějského gymnázia a MŠ v Prostějově. Jeho posláním je poskytovat bezplatně informace a poradenství mladým lidem (ale i široké veřejnosti) z oblastí, jakými jsou vzdělávání, práce, cestování, volný čas, sociálně patologické jevy, občan a společnost, mládež a EU. Doplňkovými službami, které mohou návštěvníci ICM Prostějov využít, je přístup na internet, černobílý i barevný tisk a kopírování, vazba dokumentů aj. ICM Prostějov je členem Asociace pro podporu rozvoje informačních center pro mládež v České republice a od roku 2010 je držitelem certifikátu kvality poskytovaných služeb, uděleným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Zájemci se na setkání dozvědí, proč se vlastně zdobí vánoční strom 13.12.2011

Sokolovský deník str. 2 (roc) Adventis

Sokolovsko

Na přednášku a promítání Tomáše Kábrta z České biblické společnosti s názvem Tajemství ozdobeného stromu zve dnes od 17 hodin sokolovský sbor Církve adventistů na Šenvertu v Kraslické ulici 494/14. Tématem bude starověký původ symboliky vánočního stromu v archeologii, v bibli a zapomenutý duchovní obsah tohoto zvyku. Lidé se dozvědí, proč o Vánocích zdobíme stromek a co to znamená pro dnešního člověka. „Vstup je volný, každý je vítán,” zve zájemce Tomáš Kábrt.

Dobrovolníci, hlaste se! 13.12.2011

Týdeník Frýdecko-Místecko str. 2 (mach) Adventis

Týden v regionu

Dobrovolnické centrum ADRA hledá dobrovolníky pro hospic ve Frýdku-Místku k dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným pacientům. Zájemci z řad široké veřejnosti se tak v neděli 11. prosince zúčastnili vstupního školení. Týden po školení budou realizovány výběrové pohovory, kdy výběrová komise vybere proškolené zájemce. S nimi bude sepsána smlouva o výkonu dobrovolnické služby a každý dobrovolník bude pro výkon dobrovolnictví pojištěn. „Dobrovolníci budou dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným lidem dělat společnost, budou si s nimi povídat, ale také jim naslouchat, budou jim předčítat z knih, mohou si s nimi zahrát šachy nebo s nimi vyjít na procházku do zahrady centra,“ řekl vedoucí Dobrovolnického centra ADRA ve Frýdku-Místku Michal Čančík.

Oceněný muž si dobrovolnictví chválí 13.12.2011

Týdeník Havířovsko str. 1 (lp) Adventis

Titulní strana

HAVÍŘOV - Jako dobrovolník pracuje Jan Macháč teprve půl roku, a už byl oceněn cenou primátora. Obliba Jana Macháče je v havířovské nemocnici velká a pacienti i personál ho velmi chválí. „Stát se dobrovolníkem jsem se rozhodl asi v červnu tohoto roku. Byl jsem v té době bez práce a hledal jsem nějaké aktivity, díky kterým bych byl potřebný,“ vysvětlil Macháč. Plné znění zpráv


Informace o činnosti dobrovolnického centra ADRA vyhledal hlavně na internetu. Přišel na více možností, jak trávit volný čas, ale dobrovolnická činnost mu připadala jako ideální aktivita. „Tato práce s lidmi odpovídá nejvíce mému založení a mým schopnostem i předpokladům. S nabídkou stát se dobrovolníkem jsem se ztotožnil nejvíc,“ přiznal oceněný dobrovolník, který je stále nezaměstnaný. Dobrovolnickou činnost chápe jako tvořivou práci. Jeho působištěm je havířovská nemocnice. Do ní nedochází každý den, když zde v průměru stráví asi dvě hodiny týdně. „V nemocnici docházím na základě výběru k jednomu pacientovi. Když odchází do domácí léčby, tak dostanu přiděleného dalšího. Určitě tam není nikdo, s kým bych se střetával od začátku mého nástupu celý půlrok. Nejdelší dobu jsem trávil s pacientem, který byl hospitalizovaný asi dva měsíce,“ přiblížil svou práci Macháč, který uvedl, že působení v nemocnici naplňuje i jeho. „Tato činnost je, co se týká naplnění, vzájemná. Jestli mají pacienti dobrý pocit, že si s nimi někdo popovídá, tak mám z toho radost a dobrý pocit i já. S lidmi se bavíme v drtivé většině o běžných lidských problémech. Řeč sklouzne samozřejmě často i na léčbu. Někdy si pacienti postěžují i na problémy z osobního života, ale důležité je, že chtějí komunikovat a jsou schopni i naslouchat,“ dodal Macháč.



Proč se církve bojí inventarizace majetku? Haló noviny str. 1 Titulní strana

Recommend Documents