PRO RODIČE BUDOUCÍCH ŽÁKŮ 1. TŘÍDY
Ráda bych se touto cestou pokusila shrnout, co všechno dítě pro vstup do ZŠ potřebuje a jakou roli MŠ v jeho životě sehrává. Tou nejdůležitější rolí je tzv. socializace. Dítě je mezi 3. a 4. rokem připraveno opustit pomyslný rámec rodiny a vstoupit do širší společnosti. Vzhledem k tomu, že v dnešní době stouplo procento neúplných rodin, přibývá jedináčků a zcela výjimečně žijí pospolu i generace prarodičů, má dítě jen velmi málo příležitostí získat více zkušeností v oblasti mezilidských vztahů. Tuto možnost mu v plné míře poskytuje právě MŠ. Ta by měla být místem, kde se dítě může setkat se vztahy mezi dospělými. V tomto případě se vzájemnými vztahy rodičů a personálu MŠ a ZŠ. Pro děti je důležité také setkávání s vrstevníky, a to všech věkových kategorií. Čím pestřejší je složení třídy, tím více „růzností“ mají děti možnost v mezilidských vztazích zažít. Ať se již jedná o věk, různost etnik, ale i individuálních zvláštností jednotlivých dětí. Dítě by si mělo osvojit, kromě základních komunikačních dovedností, zejména schopnost umět spolupracovat, být ohleduplný, ale i respektovat ostatní. To, co je pro úspěšný a spokojený život každého z nás dále potřeba, je být zdravě sebevědomý, umět říct svůj názor, být samostatný, zodpovědný, ale zároveň si vědět rady (umět řešit problémy) v každé situaci. Jak může MŠ pomoci rozvíjet tyto vlastnosti a při tom stále přihlížet k individualitě každého jednotlivého dítěte? Je to úkol nelehký, ale troufám si říct, že kolektivu naší MŠ se tento úkol daří naplnit. Učitelky připravují každý den nabídku tolika činností, aby se každé dítě, jak se říká „našlo“. Musíme brát ohled na to, že děti „myslí rukama“ a zejména na to, že každý (a to platí i pro dospělé) se učí jiným způsobem a že každý jsme vybaveni jinými schopnostmi a možnostmi ( opravdu nemůžeme být všichni lékaři, inženýři, či malíři ). To, k čemu vaše dítě inklinuje, v čem je dobré, poznáte, když si odpoledne necháte ukázat, co dítě ten den vytvořilo, či v jakém herním koutku si hrálo. To je další z důvodů (po příležitosti k „okoukávání“ mezilidských vztahů), proč je dobré, abyste vy, rodiče, vstupovali do tříd. Některým rodičům se občas může zdát, že děti si v MŠ zdánlivě „jen hrají“. Ale hra je pro děti tou nejpřirozenější činností a vlastně i jakousi prací, při níž si osvojují spoustu dovedností. Psychologové dokonce tvrdí, že dítě, které si neumí hrát, se také nikdy nenaučí pracovat. V podstatě bychom mohli zjednodušeně říct, že pro předškolní věk je typickou činností hra, poté následuje období učení a v dospělosti pak práce. Ale pracovat a učit se musíme NAUČIT. Stejně tak je tomu i s hrou. I děti, přestože je pro ně hra přirozenou činností, se musí naučit hrát, používat hračky, rozvíjet hru, domluvit se s kamarády atd. Tady je role učitelky a zejména její role „herního partnera“ nezastupitelná. S hrou je spojeno dodržování pravidel, protože už v tomto věku je nutné pěstovat u dětí vědomí, že svoboda každého z nás končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Děti rychle pochopí, že si mohou v podstatě „dělat, co chtějí“, ale jen do té míry, pokud tím neomezují
druhého a neohrožují samy sebe. A to je vlastně základ pro rozvíjení výše zmíněných vlastností jakými jsou samostatnost, zodpovědnost a umění řešit problémy. Jedním z pravidel, které v naší MŠ máme, je i dokončit započatou činnost. Pro menší děti to znamená především uklidit po sobě, pro ty starší to znamená skutečně něco „udělat“ (např. nakreslit obrázek, něco postavit, dokončit pohádku atd.) Dokončit započatou práci považoval náš přední psycholog prof. Matějček za stěžejní dovednost školáka! Pro rozvoj výše zmíněných vlastností využíváme, kromě zavedených „pravidel soužití“, také možnost hrát si v odpoledních hodinách s žáky ZŠ a účastnit se společných akcí s žáky základní školy. Mylnou představou je, že MŠ je institucí připravující na ZŠ. Uvědomme si, že období předškolního věku je obdobím, kdy se velkou měrou rozvíjí celá osobnost člověka. A to, jaký člověk bude, je důležité pro celý jeho další život, nikoli jen pro 1. třídu! A tady zřejmě nastupuje ta velmi důležitá role rodičů. Chtít vědět od učitelky MŠ, jaké dovednosti si dítě již osvojilo a v čem lze očekávat „problémy“ v 1. třídě. A úděl pro děti nelehký – vstup do ZŠ, jim usnadnit tím, že s učitelkou ZŠ pohovořím o možnostech svého dítěte a o tom, jakou „učební cestu“ mu učitelka pro to, aby získalo celoživotní chuť se vzdělávat (jak o tom hovoří Bílá kniha), naplánuje. V současné době jsme vypracovali výstupní diagnostiku, kde jsme shrnuli poznatky o vývoji dítěte, jak jsme je získávali během celé jeho docházky do MŠ.
JE TO POPRVÉ… MILÁ MAMINKO, MILÝ TATÍNKU,
Vaše dítě dospělo do věku, ve kterém může začít navštěvovat mateřskou školu. Jistě si v této souvislosti kladete řadu otázek, a proto jsme se rozhodli připravit pro Vás několik informací, které Vám umožní lepší orientaci v novém prostředí. Mnoho z toho, co bude dále řečeno, nepochybně víte a znáte, ale protože nám dospělým je již cizí pohled na svět dětskýma očima, pokusíme se Vám poodhalit, jak přechod z rodiny do mateřské školy vnímají děti.
ADAPTACE DÍTĚTE NA PROSTŘEDÍ MŠ Pokusme se představit si situaci, když jsme poprvé nastupovali do nového zaměstnání. Jistě se nám hlavou honila řada otázek. Co budu dělat? Jací budou kolegové? Zvládnu to? atd. Stává se nám to vždy, když nás čeká něco nového, neznámého. Dítě je v této chvíli ve stejné situaci, ale neumí své obavy vyslovit. A i když se do školky těší, nejistota v něm zůstává. Abychom omezili nepříjemné pocity na minimum, prochází všechny děti v naší MŠ tzv. adaptací. Co to znamená? Má-li si dítě zvyknout bez problémů na nové prostředí, potřebuje k tomu určitý čas. Každé dítě je jiné, a proto i doba „zvykání“ je různě dlouhá, obvykle je to 6 týdnů. V této době musí malý človíček vyřešit spoustu úkolů, aby mohl poprvé v životě zůstat delší dobu sám, bez maminky, jinde než doma a přitom být spokojený a cítit se bezpečně. To jsou důvody, proč nabízíme již při zápisu dítěte do MŠ možnost docházet si s dítětem pohrát. Maminka je v tomto případě jistotou a prostředníkem, jak se dítě může seznámit s prostředím třídy, novými kamarády i učitelkou. Zároveň je rodičům umožněno lépe poznat, jak se v mateřské škole pracuje a co dětem pro jejich rozvoj nabízí. Pokud nebylo možné využít této nabídky, pak je potřeba najít náhradní řešení pro adaptaci dítěte – nejprve dochází dítě do školky s maminkou pohrát si. V této fázi si dítě klade otázky Co tu budu dělat? Proč tu jsem? S čím si budu hrát? Můžu si to půjčit? Po určité době nastane den, kdy maminka může na chvíli odejít a dítě nechat ve třídě samo. Opět nastává čas otázek Kde je maminka? Proč tu není se mnou? Vrátí se? Na tyto otázky je potřeba nejen odpovědět, ale dítě se musí o jejich pravdivosti přesvědčit. Navíc poprvé v životě se setkává se situací, kdy není středem pozornosti, protože ve třídě je více dětí a jen jedna paní učitelka. Jakmile získá pocit bezpečí, je sebejisté a spokojené, nadchází poslední fáze adaptace tj. zvyknout si na myšlenku, že bude spinkat jinde, než ve své postýlce. Tento úkol bývá pro děti velmi obtížný a je potřeba je na jeho zvládnutí dobře připravit. Maminka i paní učitelka budou s dítětem dopředu mluvit o tom, že taková situace nastane, je dobré pomoci mu vybrat hračku do postýlky a pyžamko. Měli bychom společnými silami vytvořit takovou atmosféru, aby se Vaše dítě těšilo na den, kdy bude ve školce poprvé spinkat. Teprve odchází-li dítě se samozřejmostí do postýlky, spokojeně z ní vstává a odchází si hrát, teprve tehdy můžeme prohlásit, že je adaptace úspěšně u konce.
JAKÉ OBLEČENÍ Každé dítě má v šatně svou skříňku, do které si ukládá věci, v nichž přišlo z domova. Ve skříňce by mělo mít i náhradní kalhotky, ponožky a tričko. Na věšácích v šatně je místo na oblečení na zahradu, které by mělo být spíše starší, pohodlné. Do třídy je dobré mít také pohodlné a starší oblečení, protože často pracujeme s barvami a dalšími materiály, kterými se děti mohou ušpinit. Mějme na paměti, že dítě by se mělo soustředit na práci, nikoli na to, aby se neušpinilo a nemuselo se strachovat Co tomu řekne maminka? Naopak, řekne-li Vám dítko, že zítra jdeme do divadla, je dobré myslet „na parádu“. Věci by měly být podepsané. Děti jsou malé a některé své věci nepoznávají. Nejčastěji hledají vyměněné bačkůrky a pyžama. Ta si přinášejí v pondělí čistá a v pátek si je odnášejí domů.
A PROSBA NAKONEC Všechno oblečení i jeho součásti by měly být funkční – zipy, knoflíky… Kupujete-li obuv, vyberte takový typ, který si dítě dokáže samo obout. Oblečení i obuv by měly být dostatečně velké. Při odchodu z MŠ zkontrolujte, zda-li je prádlo použitelné na druhý den a je-li obráceno na líc. Rozvažte, prosím, také uzle na botách.
Mgr. Dagmar Habrmanová, ředitelka školy
To je také důvodem, proč nikdy nedělají všechny děti stejnou činnost ve stejný čas a proč nikdy neuvidíte na nástěnkách 20 stejných výkresů!
