PRO NEZISKOVÉ ORGANIZACE

Výklad doprovází příklady a v případě smluv i jednoduché vzory.

Dále doporučujeme:

ISBN 978-80-247-5477-2

Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: 234 264 40000 Praha 7 Grada Publishing, a. s., U +420 Průhonu 22, 170 e-mail: [email protected], www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

9 788024 754772

Praktický právní průvodce

PRO NEZISKOVÉ ORGANIZACE ◉ Neziskové organizace, jejich právní formy a orgány ◉ Právní vztahy a smlouvy s dárci, sponzory, zaměstnanci ◉ Fundraisingové nástroje a jejich právní úprava ◉ Příklady z praxe a vzory základních smluv

OB NO p o d l Z Á Č A N V ÉH e KO SK O NÍ É H KU O

Autor, který je zkušeným právníkem v oblasti neziskového sektoru, se v knize věnuje hlavním oblastem, jež neziskovky po právní stránce řeší: právní úpravě neziskových organizací, zejména právním formám, pravomocem a odpovědnosti, zakládání neziskových organizací a jejich orgánům, dále právní úpravě fundraisingových nástrojů, a nakonec hlavním právním vztahům a smlouvám se zaměstnanci, dobrovolníky, dárci, sponzory a třetími stranami.

PRAKTICKÝ PRÁVNÍ PRŮVODCE PRO NEZISKOVÉ ORGANIZACE

Kniha je první takto zaměřenou, praktickou a srozumitelně napsanou publikací pro neziskové organizace na našem trhu. Je určena pracovníkům neziskových organizací, zejména členům jejich orgánů, vedoucím pracovníkům, fundraiserům, PR pracovníkům a marketérům. Je zpracována podle nového občanského zákoníku.

Petr Vít

Petr Vít

Petr Vít

Praktický právní průvodce

PRO NEZISKOVÉ ORGANIZACE

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Petr Vít

Praktický právní průvodce pro neziskové organizace Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5867. publikaci Odpovědný redaktor Mgr. Petr Mušálek Technická redakce a sazba Milan Vokál Počet stran 160 První vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-9769-4 (EPUB) ISBN 978-80-247-9768-7 (PDF) ISBN 978-80-247-5477-2 (print)

Obsah O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1. Použité právní normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2. Obecně o právnických osobách (§ 118–209 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Dělení právnických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Založení a vznik právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Název právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Sídlo právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Hlavní a vedlejší činnost právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Daňové výhody neziskových organizací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7.1 Veřejně prospěšný poplatník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7.2 Stručný přehled pravidel zdanění příjmů prospěšného poplatníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8 Použití zisku neziskové organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.9 Veřejná prospěšnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10 Orgány právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.1 Obecně o orgánech právnických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.2 Působnost orgánů právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.3 Odpovědnost člena orgánu právnické osoby . . . . . . . . . . . . . 2.10.4 Odměňování členů orgánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.5 Jednání za právnickou osobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.11 Zrušení právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.12 Zamyšlení nad změnou zakladatele právnické osoby . . . . . . . . . . . . 2.13 Neziskové organizace a nová právní úprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.13.1 Dopad na právnické osoby obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.13.2 Spolky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.13.3 Nadace a nadační fondy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.13.4 Obecně prospěšné společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.13.5 Zájmová sdružení právnických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.13.6 Povinnosti plynoucí z rejstříkového zákona . . . . . . . . . . . . . . 2.14 Hodnocení spolehlivosti neziskových organizací . . . . . . . . . . . . . . .

17 18 19 20 21 22 23 25 25 26 29 29 30 30 32 32 33 35 37 37 39 39 40 40 41 41 41 43

3. Jednotlivé právní formy neziskových organizací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Základní dělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Spolek (§ 214–302 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Obecně o spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Důležité rysy právní úpravy spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Založení spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Náležitosti stanov spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.5 Orgány spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.6 Praktické poznámky k obsahu stanov spolku . . . . . . . . . . . . 3.2.7 Vzor stanov spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.8 Soudní zásahy do vnitřních věcí spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.9 Pobočné spolky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Nadace (§ 306–393 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Obecně o nadaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Důležité rysy právní úpravy nadace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Založení nadace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.4 Náležitosti nadační listiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.5 Změny nadační listiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.6 Statut nadace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.7 Orgány nadace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.8 Majetek nadace, nadační kapitál, správa majetku nadace . . 3.3.9 Poskytování nadačních příspěvků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Nadační fond (§ 394–401 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Obecně o nadačním fondu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.2 Důležité rysy právní úpravy nadačního fondu . . . . . . . . . . . . 3.4.3 Založení nadačního fondu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.4 Náležitosti zakladatelského právního jednání nadačního fondu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.5 Orgány nadačního fondu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.6 Správa majetku nadačního fondu, poskytování příspěvků . . 3.4.7 Vzor zakládací listiny nadačního fondu . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Ústav (§ 402–418 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.1 Důležité rysy právní úpravy ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.2 Založení ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.3 Náležitosti zakládací listiny ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.4 Statut ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.5 Orgány ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.6 Vzor zakládací listiny ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

45 46 47 47 47 47 48 49 51 53 59 60 62 62 63 63 64 65 67 68 70 71 72 72 73 73 73 74 75 76 80 80 81 81 82 83 85

3.6 Sociální družstvo (§ 758–773 ZOK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6.1 Úvod do problematiky sociálního družstva . . . . . . . . . . . . . . 3.6.2 Důležité rysy právní úpravy sociálního družstva . . . . . . . . . 3.6.3 Stručné zamyšlení nad praktickou využitelností sociálního družstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7 Právnické osoby dle dosavadních právních předpisů . . . . . . . . . . . . 3.7.1 Obecně prospěšná společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7.2 Zájmové sdružení právnických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8 Skupiny vzájemně propojených právnických osob . . . . . . . . . . . . . .

91 91 92 93 94 94 95 95

4. Vybrané fundraisingové nástroje a související otázky . . . . . . . . . . . . . . 99 4.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 4.2 Dárcovství a sponzoring . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 4.2.1 Dárcovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 4.2.2 Sponzoring . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 4.2.3 Sponzoring a dárcovství z hlediska neziskové organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 4.2.4 Vzájemné darování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.3 Loterie a tomboly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 4.3.1 Obecně o loteriích a podobných hrách . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 4.3.2 Loterie a tomboly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 4.3.3 Soutěže, ankety a jiné akce o ceny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 4.4 Veřejné sbírky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 4.4.1 Obecně o veřejných sbírkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 4.4.2 Pravidla pro konání sbírky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 4.4.3 Vyúčtování a využití výtěžku sbírky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 4.5 Dobročinné aukce (dražby) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 4.6 Dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 4.6.1 Obecně o dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 4.6.2 Předpoklady dědění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 4.6.3 Dědická nezpůsobilost a vydědění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 4.6.4 Odpovědnost za dluhy zůstavitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4.6.5 Odkaz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4.7 Odměňování fundraiserů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 4.7.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 4.7.2 Právní režim činnosti fundraisera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 4.7.3 Odměňování fundraisera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

5. Pracovněprávní vztahy a smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Pracovní poměr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Vznik pracovního poměru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Pracovní smlouva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Doporučení k vytváření pracovních smluv . . . . . . . . . . . . . 5.2.4 Skončení pracovního poměru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.5 Vzor pracovní smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.6 Vzor mzdového výměru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr . . . . . . . . . . . 5.3.1 Dohoda o provedení práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Dohoda o pracovní činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

123 124 124 124 125 127 127 130 133 133 134 136

6. Dobrovolníci a dobrovolnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 6.1 Zákon o dobrovolnické službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 6.2 Dobrovolná výpomoc mimo režim zákona o dobrovolnické službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 7. Vybrané občanskoprávní smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Obecně o smlouvách a jejich obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Smlouva kupní (§ 2079–2183 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.1 Vzor kupní smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Smlouva o dílo (§ 2586–2635 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Smlouva darovací (§ 2055–2078 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.1 Vzor darovací smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Smlouva příkazní(§ 2430–2444 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.1 Vzor příkazní smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6 Smlouva o výpůjčce (§ 2193–2200 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.1 Vzor smlouvy o výpůjčce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.7 Smlouva o zápůjčce (§ 2390–2394 NOZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.7.1 Vzor smlouvy o zápůjčce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

143 144 144 145 146 148 149 150 151 152 153 155 156

O autorovi

O autorovi

Foto © Lucie Maršíková

Mgr. Petr Vít Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Problematice neziskového sektoru se věnuje od roku 2005. Do té doby pracoval v komerční sféře v oblasti financí, účetnictví a auditu. Této činnosti se vedle svých aktivit v oboru práva věnuje doposud v pozici nezávislého konzultanta. V současnosti poskytuje konzultační služby neziskovým organizacím a pracuje též jako právník pro Nadaci Neziskovky.cz a Asociaci veřejně prospěšných organizací ČR. Aktivně se podílí na návrzích a připomínkách k návrhům nové legislativy v různých oblastech činnosti neziskových organizací. Publikuje a přednáší.

9

10


Předmluva Rád bych v úvodu zdůraznil, že tato příručka je psána tak, aby byla maximálně praktická a srozumitelná pro laiky. Jsem si vědom toho, že právo je disciplína složitá a pro běžného člověka zpravidla velmi obtížně uchopitelná. Snažím se proto, jak je to jen možné, psát co nejsrozumitelněji. Daní za srozumitelnost však může být – a začasté také je – určitá (někdy značná) míra zjednodušení. Pevně doufám, že mi čtenář, zejména půjde-li o odborníka, promine. Rovněž jsem si vědom toho, že nová právní úprava, kterou přinesl nový občanský zákoník, ještě není v praxi dostatečně ukotvena, a některé, mnohdy významné otázky, zůstávají nezodpovězeny. Tam, kde se v praxi objevuje více názorů na daný problém, na to upozorňuji. Na svých seminářích s oblibou zdůrazňuji, že neziskový sektor je extrémně náchylný k neřízenému šíření bludů – názorů nesprávných, často až nesmyslných. Pevně doufám, že tato příručka alespoň částečně přispěje k jejich rozptýlení.

↧↧Poznámka

K pojmu „nezisková organizace“: Považuji za nešťastné, je-li „nezisková organizace“ (správněji „nezisková právnická osoba“) pokládána za subjekt, jehož pojmovým znakem je absence zisku. Tento názor je nesprávný a ve svém důsledku až nebezpečný – nezisková organizace není charakterizována absencí zisku, ale tím, že dosažení zisku není hlavním smyslem její existence – tím je zpravidla služba určitému veřejnému zájmu. Dobře to vyjadřuje termín používaný v anglofonním prostředí – non for profit organisation. Nezisková organizace samozřejmě zisk vytvářet může, není to však jejím primárním účelem, a tento zisk, pokud je dosažen, nemá sloužit jejím zakladatelům nebo členům, nýbrž má být reinvestován zpět do její činnosti. Dalším obecně uznávaným znakem neziskové organizace, který však ve výrazu samém není vyjádřen, je její služba určitému obecnému (veřejnému) zájmu. Organizace založená čistě v soukromém zájmu určitých osob (vzájemně prospěšný spolek, dobročinná nadace), zpravidla není za neziskovou organizaci považována (byť jí striktně viděno je). Pro účely této příručky považuji za neziskové organizace pouze subjekty soukromého práva. Neziskovou organizací tedy není příspěvková organizace. Naproti tomu

Předmluva

neziskovou organizací vždy je právnická osoba založená podle soukromoprávních předpisů (tedy především podle NOZ), i když je jejím zakladatelem subjekt veřejné správy (tedy například obecně prospěšná společnost založená obcí nebo krajem).

11

1 Použité právní normy

◾◾ nový občanský zákoník ◾◾ zákon o veřejných sbírkách ◾◾ zákon o dobrovolnické službě

14


N

ejdůležitějším právním předpisem, na který budu v dalším textu neustále odkazovat, je zákon 89/2012 Sb., (nový) občanský zákoník („NOZ“), účinný od 1. ledna 2014. NOZ je páteří soukromého práva České republiky a jednou z nejvýznamnějších právních norem, která ovlivňuje každodenní život všech jejích obyvatel. Krom jiného obsahuje právní úpravu těchto oblastí, o nichž bude dále pojednáno: ●● právnických osob obecně, ●● většiny právních forem neziskových organizací, ●● základů smluvního práva, ●● jednotlivých smluvních typů. Další významné předpisy, na které bude dále odkazováno: Zákon 90/2012 Sb., o obchodních korporacích („ZOK“), obsahuje právní úpravu obchodních korporací (společností a družstev), včetně sociálního družstva. Upozorňuji, že tento zákon se vztahuje pouze na sociální družstvo a ne již, jak bývá někdy mylně tvrzeno, na neziskové organizace dle NOZ. Zákon 40/1964 Sb., („starý občanský zákoník“), upravuje mimo jiné právní postavení zájmových sdružení právnických osob. Zákon byl ke dni nabytí účinnosti NOZ zrušen, avšak stále platí pro existující zájmová sdružení právnických osob. Zákon 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech („zákon o nadacích a nadačních fondech“), upravoval do 31. 12. 2013 právní postavení nadací a nadačních fondů – zákon byl ke dni nabytí účinnosti NOZ zrušen a právní úprava nadací a nadačních fondů přesunuta do NOZ. Zákon 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech („zákon o o. p. s.“), upravuje právní postavení obecně prospěšných společností – tento zákon byl sice ke dni nabytí účinnosti NOZ také zrušen, stále se jím však řídí právní poměry existujících obecně prospěšných společností. Zákon 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob („rejstříkový zákon“), upravuje veřejné rejstříky (obchodní rejstřík, nadační

Použité právní normy

rejstřík, spolkový rejstřík atd.) a řízení o zápisech a výmazech údajů v nich uvedených. Zákon 262/2006 Sb., zákoník práce („zákoník práce“), upravuje pracovněprávní vztahy, tj. vztahy vznikající zejména mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem závislé práce. Zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů („zákon o daních z příjmů“), upravuje zdanění příjmů (ve skutečnosti mnohdy spíše zisků) fyzických a právnických osob. Zákon 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách („loterijní zákon“), upravuje podmínky pořádání loterií a tombol. Zákon 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách („zákon o veřejných sbírkách“), upravuje pravidla pořádání veřejných sbírek. Zákon 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě (zákon o dobrovolnické službě“), upravuje některé vztahy související s výkonem dobrovolné práce.

↧↧Poznámka

Tato příručka je zpracována dle právních předpisů účinných v době jejího napsání, tedy v březnu 2015. Právní řád České republiky je ovšem všechno jiné jen ne stabilní – změny zákonů přicházejí poměrně často, v případě zákona o daních z příjmů například s železnou pravidelností každý rok. Prosím proto čtenáře, aby toto vzal laskavě v úvahu.

15

2 Obecně o právnických osobách (§ 118–209 NOZ)

◾◾ ◾◾ ◾◾ ◾◾ ◾◾

založení a vznik právnické osoby daňové výhody neziskových organizací použití zisku a veřejná prospěšnost orgány právnických osob hlavní a vedlejší činnost neziskové organizace, podnikání

*

18


P

rávnická osoba je, vedle fyzických osob, druhým ze subjektů právních vztahů – proto také někdy hovoříme o právním subjektu. Právnická osoba je právní fikcí (reálně neexistuje) a může vzniknout, změnit se nebo zaniknout pouze na základě zákona. Máme tak jednak právnické osoby, které zákon přímo zřizuje (např. Česká televize, státní fondy, popř. řada jiných veřejnoprávních subjektů), nebo ty, jejichž založení zákon umožňuje (to jsou ty, o nichž bude dále pojednáváno).

↧↧Poznámka

Soukromé právo upravuje styk soukromých (vzájemně sobě rovných) osob. Veřejné právo naproti tomu upravuje styk jednotlivce (fyzické i právnické osoby) s orgány veřejné moci. Obě tyto oblasti se navzájem prolínají, v zásadě jsou však odděleny. Podotýkám, že ne všechny vztahy mezi jednotlivcem a orgánem veřejné moci (státem, krajem, obcí aj.) jsou veřejnoprávní povahy. Pokud např. stát nakupuje od soukromého dodavatele automobil, jde o vztah soukromoprávní, protože v tomto případě jsou si obě strany navzájem rovny, byť jednou z nich je stát.

2.1 Dělení právnických osob Podle své povahy se právnické osoby dělí na tři základní skupiny: ●● Korporace jsou sdružením osob (společníků, členů apod.) – hovoříme také o subjektech s osobním substrátem. Patří mezi ně všechny subjekty podle ZOK (obchodní společnosti a družstva), a dále spolky dle NOZ a zájmová sdružení právnických osob podle starého občanského zákoníku. ●● Fundace jsou (účelovým) sdružením majetku – subjekty s majetkovým substrátem. Patří mezi ně nadace a nadační fondy podle NOZ. ●● Ústavy se nacházejí na pomezí mezi předchozími skupinami – jsou charakterizovány jak osobní složkou (zaměstnanci), tak složkou majetkovou (vklad zakladatelů). Patří mezi ně obecně prospěšné společnosti dle zákona o o. p. s. a ústavy dle NOZ.

Obecně o právnických osobách (§ 118–209 NOZ)

2.2 Založení a vznik právnické osoby Pro zakladatelské právní jednání (zakládací listinu, stanovy aj.) se vyžaduje písemná forma. U nadace a ústavu se navíc vyžaduje forma veřejné listiny (notářského zápisu). Tam, kde není vyžadována forma veřejné listiny, se někdy vyžaduje alespoň listina s úředně ověřenými podpisy. Stejná forma je vyžadována pro změnu zakladatelského právního jednání.

Příklad

Pro přehlednost uvádím přehled požadované formy zakladatelského právního jednání: ●● nadace a ústavy: notářský zápis, ●● nadační fondy: zakládací listina s úředně ověřenými podpisy, ●● spolky: stanovy nebo zápis z ustavující členské schůze bez ověření podpisů. Specifický případ představují obecně prospěšné společnosti – má-li společnost jediného zakladatele, vyžaduje změna zakladatelského právního jednání formu notářského zápisu. Pokud je však zakladatelů více, postačí listina s úředně ověřenými podpisy.

Založení a vznik právnické osoby nespadají časově v jedno – nejprve je sepsáno zakladatelské právní jednání (tím dochází k založení právnické osoby) a teprve následně (odstup může být v řádu týdnů až měsíců) dochází k zápisu do rejstříku, a tím i k jejímu vzniku. Za právnickou osobu lze ovšem jednat (např. uzavřít kupní smlouvu) již před jejím vznikem (logicky ovšem až po založení). Kdo takto jedná – zpravidla zakladatel nebo člen orgánu dané osoby – je z daného jednání oprávněn a zavázán sám. Právnická osoba může účinky těchto jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzít; v takovém případě platí, že je z těchto jednání oprávněna a zavázána od počátku.

19

20


2.3 Název právnické osoby Zákon stanoví následující „parametry“ názvu právnické osoby: ●● nesmí být klamavý, ●● musí danou osobu dostatečně odlišit od jiné právnické osoby, ●● musí obsahovat označení právní formy. Název právnické osoby je klamavý, je-li způsobilý vyvolat klamný dojem o její povaze. Typicky klamavým je použití označení jedné právní formy pro jinou (např. slova „spolek“ pro ústav či nadaci). K dostatečnému odlišení názvu jedné právnické osoby od jiné nepostačuje odlišné označení právní formy. Název nesmí obsahovat příznačný prvek názvu jiné právnické osoby, ledaže je pro to důvod v jejich vzájemném vztahu. Posouzení, je-li název v souladu s právní úpravou, provádějí v praxi rejstříkové soudy v řízení o zápisu názvu do veřejného rejstříku. Pokud název právnické osoby podle mínění soudu není v souladu se zákonem, bude návrh na jeho zápis do veřejného rejstříku nejspíše odmítnut. Jde-li o zápis nově vzniklé právnické osoby (tedy ne o změnu názvu osoby již existující), znamená to, že daná osoba vůbec nevznikne (a pokud ano, bude se tak muset stát pod jiným názvem).

Příklad

Ve veřejném rejstříku existuje obchodní společnost „Konvalinka, s. r. o.“. Nelze tedy jinou osobu nazvat „Konvalinka, z. s.“, ani „Nadace Konvalinka“, neboť by šlo o zaměnitelné názvy. Výjimkou by byl případ, kdy by „Nadace Konvalinka“ byla založena zmíněnou obchodní společností „Konvalinka, s. r. o.“ – v tomto případě by zde totiž byl dán onen zvláštní vzájemný vztah právnických osob.

↧↧Poznámka

Osobně se domnívám, že zaměnitelný (a tedy nepřípustný) je z hlediska zákona i název odlišený pouze označením města či země, tedy že by neměly existovat dvojice (např.) „Konvalinka, z. s.“ a „Konvalinka Praha, z. s.“, není-li mezi nimi vzájemný vztah. Totéž platí pro hypotetickou dvojici „Konvalinka, z. s.“ a „Konvalinka Česká republika, z. s.“. V praxi však soudy tyto názvy za zaměnitelné obvykle nepovažují.


Rozhodovací praxe rejstříkových soudů je v případě neziskových organizací provázena dlouhodobou rozporností. Je zcela běžné, že soudy rozhodují o obdobných věcech různě, což platí dokonce i pro různé úředníky téhož soudu. V této souvislosti upozorňuji na panující mylnou představu, že zápisem čehokoli do veřejného rejstříku soud aprobuje správnost právního jednání, jež k tomu bylo podkladem – jinými slovy, neziskové organizace se často domnívají, že pokud soud bez námitek zapíše například spolek do rejstříku, znamená to, že jeho stanovy jsou v souladu se zákonem. To je představa sice líbivá, leč zcela bludná – soud předložené dokumenty zkoumá jen do té míry, zda řádně dokládají skutečnost, která se požaduje zapsat (tedy konkrétně u stanov především to, zda splňují minimální nutné náležitosti dané zákonem). Jejich celkovou správnost zásadně nepřezkoumává a rozhodně ji neaprobuje. Neboli to, že soud zapsal spolek nebo jakoukoli jinou právnickou osobu do rejstříku, naprosto neznamená, že by její zakladatelské právní jednání nemohlo být plné chyb…

2.4 Sídlo právnické osoby Každá právnická osoba musí mít sídlo, které se zapisuje do rejstříku. Zákon stanoví, že nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě. Je otázkou, jak se bude reálně aplikovat ustanovení „nenaruší-li to klid a pořádek v domě“ – osobně to považuji spíše za proklamativní „výkřik“ zákonodárce než za reálně použitelnou součást právní normy. Setrvejme tedy na tom, že sídlo právnické osoby může být v bytě. V zakladatelském právním jednání právnické osoby lze uvést sídlo pouze uvedením obce (města). Konkrétní adresa sídla pak může být určena rozhodnutím orgánu právnické osoby i bez toho, aby bylo nutno měnit zakladatelské právní jednání. Zvláště praktické to je tam, kde zakladatelské právní jednání musí mít formu notářského zápisu (nadace, ústavy) – změna takového zakladatelského právního jednání je logicky nákladnější. K zápisu sídla právnické osoby do veřejného rejstříku je třeba výslovného písemného souhlasu s umístěním sídla uděleného vlastníkem dané nemovitosti (podpis musí být úředně ověřen). Souhlas dává vlastník zapsaný v katastru nemovitostí (u družstevních bytů jde o příslušné bytové družstvo). Soudu není radno předkládat nájemní či jinou smlouvu opravňující k užívání sídla, protože tato smlouva zpravidla nesplňuje náležitosti popsaného souhlasu.

21

22


2.5 Hlavní a vedlejší činnost právnické osoby České právo na řadě míst rozlišuje mezi hlavní a vedlejší (někdy také doplňkovou či hospodářskou) činností „neziskové“ právnické osoby. Např.: ●● zákon o daních z příjmů rozlišuje z hlediska zdanění zisk (rozdíl mezi příjmy a výdaji) z hlavní a vedlejší činnosti; ●● obsah hlavní činnosti poplatníka daně z příjmů má vliv na možnost získání statusu tzv. veřejně prospěšného poplatníka (viz k tomu příslušnou kapitolu); ●● některým osobám je v rámci hlavní činnosti zakázáno podnikat, eventuál ně vykonávat jinou výdělečnou činnost (spolky, nadace); ●● každá nezisková právnická osoba je povinna ve svém účetnictví oddělovat náklady a výnosy (příjmy a výdaje) z hlavní a vedlejší činnosti. Již z uvedeného neúplného výčtu je patrné, že správné rozlišení hlavní a vedlejší činnosti je pro neziskovou organizaci naprosto klíčové. Přitom však právní řád pohříchu neobsahuje žádnou ucelenou definici takto významných právních pojmů. Aniž bych měl v úmyslu čtenáře nudit dlouhými právními úvahami, pokusím se předestřít jednu z možných definic, kterou sám považuji za nejkorektnější. Upozorňuji, že na problém rozlišení hlavní a vedlejší činnosti existuje mnoho protichůdných názorů a shoda se hledá jen velmi obtížně. Hlavní činnost neziskové organizace podle Petra Víta je tedy taková činnost, která splňuje zároveň následující podmínky: ●● je v souladu s posláním (případně účelem) organizace a představuje naplňování tohoto poslání (účelu) a zároveň ●● je skutečně činností hlavní – svou spotřebou materiálních a lidských zdrojů organizace převyšuje případnou činnost vedlejší. První podmínku nelze považovat za splněnou v případě činnosti, která je ryze podnikatelské povahy, ale generuje finanční zdroje pro uskutečňování hlavní činnosti – toto je naopak typický znak činnosti vedlejší.


Splnění druhé podmínky je třeba posuzovat shovívavě, nicméně lze si představit extrémní případy, kde by skutečně údajná „vedlejší“ podnikatelská činnost byla ve skutečnosti do té míry dominantní, že by zcela zjevně převážila nad činností „hlavní“ – takovou organizaci samozřejmě vůbec nelze považovat za sloužící naplnění veřejně prospěšného poslání, nýbrž je nutno ji označit za čistě výdělečnou.

2.6 Podnikání Stejně jako hlavní a vedlejší činnost má i pojem „podnikání“ pro neziskový sektor zásadní význam, a to z důvodu již výše naznačeného – některé právní formy nesmějí v rámci své hlavní činnosti podnikat, osoby podnikající v hlavní činnosti nejsou veřejně prospěšnými poplatníky. Podnikání, respektive podnikatele, definuje NOZ v § 420 odst. 1 takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Nejpodstatnější v uvedené definici jsou soustavnost (činnost není vykonávána jen nahodile), a především účel dosažení zisku – podnikáním je tedy při splnění ostatních podmínek každá činnost, která má za účel dosažení zisku – přitom pojem „účel“ je třeba vykládat extenzivně – tedy činnost je vykonávána za účelem dosažení zisku i tehdy, jestliže se počítá se ziskem alespoň jako s možností. Není přitom vůbec podstatné, zda je zisk reálně dosahován – podstatný je pouze účel, nikoli výsledek. Zákon přitom rovněž nerozlišuje, zda daná činnost je vykonávána pouze za účelem dosažení zisku, nebo zda sleduje také jiný účel. Tento nedostatek bohužel způsobuje, že tzv. sociální podnikání, tedy činnost, která je vedle dosažení zisku motivována také dosažením jiného, zpravidla veřejně prospěšného cíle, je z pohledu NOZ považována za podnikání jako každé jiné, se všemi z toho plynoucími důsledky. Každou činnost organizace je při posuzování její povahy třeba posuzovat odděleně. Pro posouzení účelu dosažení zisku není přitom významné, jak je s takovým ziskem následně naloženo. Činnost je posuzována jako provozo-

23

24


vaná za účelem dosažení zisku i tehdy, je-li zisk reinvestován zpět do činnosti organizace (což je ostatně pro většinu neziskových organizací povinné). Protože se jedná o složitou (a navíc velmi kontroverzní) problematiku, dovolím si následně uvést několik příkladů.

Příklad

Organizace pořádá každý rok v létě jeden dětský tábor, na který se již od jara připravuje. Zisk z poplatků rodičů pokryje náklady tábora a určitá částka pravidelně zbývá (a rozpočet tábora s tím počítá): jde jednoznačně o podnikání, neboť je zde znak soustavnosti i znak účelu dosažení zisku). Soudy opakovaně judikovaly v tom smyslu, že soustavnost je opakem nahodilosti a k jejímu dosažení není nutná určitá minimální frekvence výkonu činnosti. Organizace provozuje tréninkovou kavárnu, která hospodaří se ztrátou, přitom s touto ztrátou je v jejím rozpočtu počítáno (náklady na mzdy jsou dotovány ze strany úřadu práce): nejde o podnikání, neboť zde není účel dosažení zisku. Organizace příležitostně (jednou či dvakrát do roka) prodává při více méně náhodných příležitostech (např. na trzích či jarmarcích) výrobky svých klientů: nejde o podnikání, ačkoli je třeba dosahováno zisku, neboť není naplněn znak soustavnosti. Organizace provozuje charitativní obchod, který je v prvním roce své činnosti ztrátový, neboť si dosud nevybudoval dostatečnou zákaznickou základnu: půjde o podnikání, sleduje-li činnost obchodu dosažení zisku alespoň perspektivně (v budoucnu).

Při posuzování „zisku“ může být někdy významné do nákladů dané činnosti promítnout také poměrnou část „režijních nákladů“ či „nákladů na správu organizace“, tedy těch nákladů, které nelze jednoznačně přiřadit k některé činnosti organizace (např. náklady na mzdu účetní, nájem kanceláří apod.) – správné uchopení této problematiky však vyžaduje zkušenou účetní (účetního) s dobrou znalostí vnitřního fungování organizace.

↧↧Poznámka

Dovolím si podotknout, že je-li obecně úroveň znalostí a schopností účetních v ČR smíšená (aniž bych tím chtěl jakkoli paušalizovat), v neziskovém sektoru je situace ještě o něco horší. Při výběru účetního či účetní společnosti se rozhodně vyplatí být obezřetný a přinejmenším zkoumat, zda má daná osoba dostatečné zkušenosti s dosti specifickou problematikou účetnictví neziskových organizací.


↧↧Poznámka

Dále bych se na tomto místě rád vyjádřil k určitému pocitu, který je sdílen napříč řadou neziskových organizací, a sice že nezisková organizace je z hlediska právního řádu něčím výjimečným, významně odlišným od ostatních právnických osob (zejména obchodních korporací), že pro ni neplatí některé (nebo nejlépe skoro žádné) zákony. Tento přístup považuji za nesmírně škodlivý a nebezpečný! Jakkoli mají neziskové organizace samozřejmě určitá specifika (z nichž řada je v této publikaci popsána), většina právních norem na ně dopadá naprosto stejně (nebo alespoň velmi podobně) jako na ostatní subjekty. Jen namátkou: „Pro neziskové organizace neplatí DPH“ – velmi nebezpečný blud. Nezisková organizace, pokud vykonává ekonomickou činnost, podléhá režimu zákona o dani z přidané hodnoty stejně jako jakýkoli jiný ekonomický subjekt (byť některá její zdanitelná plnění jsou od daně osvobozena). „Nezisková organizace nepotřebuje živnostenské oprávnění“ – naprostá nepravda. Pokud nezisková organizace podniká v režimu živnostenského zákona, živnostenské oprávnění samozřejmě mít musí a vztahují se na ni i všechny další předpisy upravující provozování živnosti, obchodní činnost, prodej zboží apod. (hygienické předpisy, ochrana spotřebitele aj.).

2.7 Daňové výhody neziskových organizací 2.7.1 VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÝ POPLATNÍK Vzhledem k neexistenci zákona o veřejné prospěšnosti jsou v současnosti daňové výhody neziskových organizací navázány na status veřejně prospěšného poplatníka, který vymezuje zákon o daních z příjmů v § 17a. Veřejně prospěšným poplatníkem je poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním. Zákon dále výslovně stanoví, že veřejně prospěšným poplatníkem není (nemůže se nikdy stát) mimo jiné:

25

26


●● obchodní korporace dle ZOK; ●● profesní komora nebo poplatník založený za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, u něhož je členství nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti, s výjimkou organizace zaměstnavatelů (může jít v zásadě o zájmové sdružení právnických osob nebo o spolek); ●● dobročinná nadace. Jinými slovy, většina neziskových organizací, vyjma některých zájmových sdružení právnických osob nebo spolků, které hájí podnikatelské zájmy svých členů, a dobročinných nadací bude považována za veřejně prospěšné poplatníky. Velký pozor je ovšem třeba dát u obecně prospěšných společností, ústavů a nadačních fondů, které mohou v rámci své hlavní činnosti podnikat – je-li totiž hlavní činností poplatníka podnikání (byť by šlo o podnikání které je zároveň veřejně prospěšné), nebyl by tento poplatník považován za veřejně prospěšného, a tudíž by mu byla odňata většina daňových výhod.

2.7.2 STRUČNÝ PŘEHLED PRAVIDEL ZDANĚNÍ PŘÍJMŮ PROSPĚŠNÉHO POPLATNÍKA ↧↧Úvodní poznámka

Nejsem daňový poradce a tato příručka nemá žádné ambice aspirovat na daňový manuál. Informace v této (a ostatně i předchozí) kapitole nechť čtenář prosím bere s určitou rezervou a pouze jako informativní.

K daňovému základu veřejně prospěšného poplatníka Zákon o daních z příjmů rozeznává dva různé způsoby stanovení základu daně veřejně prospěšného poplatníka – tzv. široký a úzký základ daně. Široký základ daně se týká pouze v zákoně vymezených veřejně prospěšných poplatníků, z nichž v kontextu této příručky jsou podstatné obecně prospěšná společnost a ústav. Základem daně u těchto poplatníků jsou veškeré jejich příjmy, bez ohledu na to, zda pocházejí z hlavní nebo vedlejší (podnikatelské či nepodnikatelské) činnosti, vyjma investičních dotací. Veřejně prospěšný poplatník se širokým základem daně tedy neřeší, zda měl zisk z jedné činnosti nebo ztrátu z druhé, nýbrž „posčítá“ vše dohromady a zdaní.


↧↧Poznámka

Je zřejmé, že široký základ daně bude výhodný pro ty poplatníky, kteří vykazují ztrátu z hlavní činnosti, ale zisk z činnosti vedlejší – při úzkém základu daně totiž nelze zisky obou činností vzájemné kompenzovat a poplatník tedy mnohdy musí odvádět daň (z vedlejší činnosti), i když jeho celkovým výsledkem hospodaření je ztráta (z činnosti hlavní).

Úzký základ daně se týká všech ostatních veřejně prospěšných poplatníků. V případě úzkého základu daně veřejně prospěšný poplatník daní „zvlášť“ zisk z hlavní činnosti a zvlášť zisk z činnosti vedlejší (respektive přesně řečeno z nepodnikatelské a podnikatelské). Přitom platí, že předmětem daně u něho nejsou: ●● příjmy z nepodnikatelské činnosti za podmínky, že výdaje (náklady) vynaložené v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší; ●● dotace, příspěvky, podpory nebo jiná obdobná plnění z veřejných rozpočtů. Naproti tomu u veřejně prospěšného poplatníka s úzkým základem daně jsou předmětem daně vždy příjmy z: ●● reklamy, ●● členského příspěvku (pozor, většina příspěvků je ale následně od daně osvobozena), ●● úroku, ●● nájemného. A pochopitelně, ačkoli to zákon výslovně neuvádí, také příjmy z podnikatelské činnosti.

↧↧Poznámka

Pokud jde o nepodnikatelskou činnost, veřejně prospěšný poplatník s úzkým základem daně je povinen sledovat nejen výsledek jednotlivých svých činností, ale dokonce, pokud jednotlivá činnost v rámci téhož druhu činnosti je prováděna jak za ceny, které nejvýše pokryjí náklady (se ztrátou, nebo alespoň bez zisku), tak za ceny, kdy dosažené příjmy jsou vyšší než související náklady (se ziskem), pak je potřeba tyto dvě činnosti sledovat odděleně, přičemž zisk z té „ziskové“ je předmětem daně.

27

28


Dále je na místě zdůraznit, že výdaje (náklady) vynaložené na příjmy, které nejsou předmětem daně, na příjmy od daně osvobozené nebo nezahrnované do základu daně, nejsou daňově uznatelnými náklady. Obdobně to platí pro výdaje (náklady) hrazené z prostředků, jejichž zdrojem byl u poplatníka daně z příjmů právnických osob příjem z darování a bezúplatných služeb od daně osvobozený nebo příjem, který nebyl předmětem daně. Toto obtížně srozumitelné pravidlo v praxi znamená, že nezisková organizace nemůže uplatnit jako daňově uznatelné náklady například náklady spojené se získáním daru (např. odměnu fundraisera), neboť dar je od daně osvobozen. Zároveň nemůže ze stejného důvodu jako daňově uznatelné náklady uplatnit ani náklady financované z tohoto daru.

Osvobození některých příjmů neziskové organizace Od daně jsou, zjednodušeně řečeno, osvobozeny členské příspěvky přijaté spolkem, případně zájmovým sdružením právnických osob (u zájmového sdružení však jen tehdy, není-li členství v něm nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti). Není přitom rozhodné, zda příjemce je či není veřejně prospěšným poplatníkem. Od daně jsou dále osvobozeny výnosy nadace, která je veřejně prospěšným poplatníkem, z majetku vloženého do nadační jistiny a příjem z jeho prodeje, pokud tento příjem slouží jen k účelu, ke kterému byla nadace zřízena a pokud nebyl nadací použit v rozporu se zákonem. Od daně je osvobozeno také bezúplatné nabytí majetku obecně prospěšným poplatníkem (daň darovací je od roku 2014 zrušena, bezúplatné nabytí se jinak zdaňuje daní z příjmů), bude-li tento majetek využit pro jeho (v zákoně vymezenou) veřejně prospěšnou činnost, nebo pro kapitálové dovybavení poplatníka.

Položka odčitatelná od základu daně Veřejně prospěšný poplatník má právo si odečíst v úhrnu až 30 % ze základu daně, maximálně 1 000 000 Kč, minimálně 300 000 Kč, avšak pouze do výše základu daně. Podmínkou je, že poplatník musí prostředky získané touto úsporou na dani využít ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnost-


mi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně (tj. s nepodnikatelskou činností), a to nejpozději ve třech bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. Obecně prospěšná společnost a ústav (tedy poplatníci se širokým základem daně) musí prostředky získané touto úsporou použít v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů prováděných nepodnikatelských činností.

↧↧Poznámka

Známou a (mnou) častou opakovanou finanční poučkou je, že „peníze nemají mašličky“. Může být tedy obtížné zpětně vysledovat (a hlavně správci daně prokázat), na co byly použity prostředky získané úsporou na dani. Další důvod, proč by si nezisková organizace měla najít schopnou účetní / schopného účetního.

2.8 Použití zisku neziskové organizace Neziskové organizace (s výjimkou sociálního družstva) nesmějí svůj zisk po zdanění rozdělit mezi své zakladatele, členy, zaměstnance nebo členy svých orgánů – jsou povinny jej reinvestovat zpět do své činnosti. To ovšem neznamená, jak bývá mnohdy mylně tvrzeno, že by uvedené osoby nemohly obdržet odměnu za výkon činnosti pro danou organizaci – zisk, jakožto kladný rozdíl mezi výnosy a náklady (příjmy a výdaji), je totiž již ponížen o náklady na takovéto odměny a jejich vyplacení tedy není rozdělením zisku. Není dokonce vyloučeno, aby odměna za výkon funkce či jiné činnosti pro neziskovou organizaci byla stanovena jako procentní podíl na dosaženém výsledku hospodaření organizace (jakkoli uznávám, že za tento názor mi možná bude připsán k tíži).

2.9 Veřejná prospěšnost Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu.

29

30


Status veřejné prospěšnosti bude udělován pouze na návrh dané právnické osoby a při splnění podmínek stanovených zvláštním zákonem (zákon o veřejné prospěšnosti). Předpokládá se, že status veřejné prospěšnosti bude podmínkou přiznání některých daňových úlev a dalších výhod, jejichž rozsah však není znám (zákon je nespecifikuje). Zákon o veřejné prospěšnosti nebyl v době přípravy této příručky přijat nebo schválen a úmysl zákonodárce tedy není dosud naplněn.

↧↧Poznámka

Na okraj poznamenávám, že předložený (a dosud neschválený) návrh zákona o veřejné prospěšnosti počítá mimo jiné s povinností každé osoby, jež hodlá žádat o status veřejné prospěšnosti, zřídit kontrolní orgán. Zdůrazňuji to z toho důvodu, že pro spolky není zřízení kontrolního orgánu povinné – zakladatelé nově založených spolků by tedy měli s tímto počítat a kontrolní orgán do svých stanov zavést (alespoň jako dočasně neobsazený) – vyhnou se tím pravděpodobné budoucí změně stanov.

2.10 Orgány právnické osoby 2.10.1 OBECNĚ O ORGÁNECH PRÁVNICKÝCH OSOB Právnická osoba si tvoří orgány o jednom členu (individuální) nebo o více členech (kolektivní). Členem orgánu právnické osoby může být i jiná právnická osoba. U většiny právnických osob je struktura orgánů zákonem předepsána a lze měnit zpravidla pouze počet členů těchto orgánů a délku jejich funkčního období. Výjimkou jsou spolky, které naopak mohou mít orgány vytvořeny takřka libovolně. Fyzická osoba, která je členem voleného orgánu právnické osoby, musí být bezúhonná a plně svéprávná. Týká-li se hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností a není-li hlavním účelem právnické osoby podnikání, může zakladatelské právní jednání určit, že členem voleného kolektivního orgánu právnické osoby může být i osoba nezletilá nebo osoba s omezenou svéprávností.


Nestanoví-li zakladatelské právní jednání jinak, rozhoduje kolektivní orgán právnické osoby většinou přítomných členů. Přitom je schopný usnášení za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. I nepřítomný člen orgánu má právo se dozvědět obsah přijatého rozhodnutí. Hlasoval-li některý ze členů orgánů proti rozhodnutí, zaznamená se jeho odchylný názor.

↧↧Poznámka

V této souvislosti podotýkám, že členové kolektivních orgánů právnických osob by měli ve vlastním zájmu požadovat, aby byly řádně pořizovány zápisy z jejich jednání, optimálně včetně údaje o tom, který ze členů jak hlasoval, případně proč. Jde o odpovědnost (viz dále) – vznikne-li totiž na základě rozhodnutí kolektivního orgánu škoda, může se jeho člen následně zprostit odpovědnosti, jestliže prokáže, že pro dané rozhodnutí nehlasoval a naopak na jeho škodlivost upozornil – náš právní řád neuznává princip kolektivní viny.

Zakladatelské právní jednání může určit, že kolektivní orgán může rozhodnutí přijímat i mimo zasedání (rozhodování per rollam) – písemně nebo s využitím technických prostředků (např. elektronicky, e-mailem apod.).

↧↧Poznámka

K rozhodování per rollam pouze podotýkám, že, zvláště u významných či kontroverzních rozhodnutí je důležité klást důraz na zpětnou prokazatelnost jeho průběhu a výsledků. Je sice pěkné, přijmou-li členové správní rady rozhodnutí via Skype, nicméně, prohlásí-li později některý z jejích členů, že pro rozhodnutí nehlasoval, nebo se hlasování vůbec neúčastnil, může být, zvláště s odstupem času, obtížné jeho tvrzení vyvrátit. Lze tedy doporučit, aby výsledky hlasování per rollam byly co nejdříve po jeho konání písemně zachyceny a stvrzeny podpisy hlasujících.

Není pravdou, že by v případě rovnosti hlasů při hlasování kolektivního orgánu vždy rozhodoval hlas předsedajícího. Zakladatelské právní jednání to však může zakotvit. Jak již bylo uvedeno, voleným orgánem nebo jeho členem může nově být také právnická osoba – v tom případě je povinna zmocnit fyzickou osobu, která ji při výkonu funkce bude zastupovat, jinak ji zastupuje člen jejího statutárního orgánu.

31

32


Odstoupí-li člen voleného orgánu ze své funkce prohlášením došlým právnické osobě, zaniká funkce uplynutím dvou měsíců od dojití prohlášení. Ačkoli to zákon neuvádí výslovně, lze mít za to, že funkce zaniká také ustanovením nástupce dané osoby ve funkci.

2.10.2 PŮSOBNOST ORGÁNŮ PRÁVNICKÉ OSOBY Zákon stanoví výslovně, že statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Tím se zabraňuje situaci, kdy zakladatel „zapomene“ některou působnost svěřit některému z orgánů, v důsledku čehož ji pak následně nemá kdo vykonat. Jinak náleží úprava působnosti jednotlivých orgánů příslušným ustanovením zákona o jednotlivých právních formách, nebo na jejich základě zakladatelskému právnímu jednání.

2.10.3 ODPOVĚDNOST ČLENA ORGÁNU PRÁVNICKÉ OSOBY Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, je povinen ji vykonávat s péčí řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře je neurčitý právní pojem, který jako takový nemá zákonnou (legální) definici. Velmi zjednodušeně lze říci, že kdo jedná s péčí řádného hospodáře, jedná: ●● pečlivě, ●● s potřebnou odborností (znalostí), ●● v dobré víře, ●● loajálně – tj. v obhajitelném zájmu osoby, za níž jedná. Tyto předpoklady musí být splněny zároveň (kumulativně). Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře poruší také ten, kdo nekoná, ačkoli konat měl a mohl. Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře poruší také ten, kdo převzal funkci, ačkoli věděl či mohl vědět, že na ni nebude stačit.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

PRO NEZISKOVÉ ORGANIZACE

Recommend Documents