Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz)
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Pavel Kábrt Jedním čtenářem jsem byl požádán o reakci na článek Proč byla stvořena nebezpečná zvířata? (David Snoke, Ph.D., překlad Pavel Škoda) na stránkách www.biblickestudie.cz [1]. Z těchto stránek je možno si v pdf formátu stáhnout zmíněný článek z oddílu „Evoluční stvoření“. Vím, že zlo na světě je velmi silným argumentem proti Bohu; to nechci zakrývat, protože chci být poctivý a upřímný ve svém myšlení. Hledám vysvětlení a odmítám taková, kdy si sám budu něco namlouvat či nalhávat. Jen vím, že to, co člověka napadne napoprvé či co se mu jeví „na první pohled“ – nemusí takové být - tím tedy narážím i na svoji předchozí větu, že zlo je silným argumentem proti Bohu. Ano, na první pohled to tak vypadá, je však úkolem hlubšího rozboru, jestli existence zla ve světě nutně prokazuje, že buď: 1. Bůh neexistuje. Tedy názor „kdyby byl Bůh, nebylo by zlo; zlo však existuje, a proto Bůh neexistuje“, natož aby byl všemohoucí. To je názor ateistických evolucionistů, a také Darwinova evoluční teorie byla původně na tomto postoji vybudována (nechce žádného Boha a stvořitele – vše se udělalo samo – to se evoluční teorie snaží prokázat). Anebo existence zla Boha nepopírá, protože zabíjení, boj o život a potoky krve vůbec žádným zlem nejsou. Tedy: 2. Bůh existuje a je takový, že miluje zabíjení, boj o život, potoky krve, a dokonce toto vše používá jako svoje tvůrčí metody. Není na tom nic špatného, není to zlo, říká jeden z názorů. Toto je tedy ten vyčpělý, starý omšelý darwinismus, sloučený s vírou v Boha a Biblí. To je názor teistických evolucionistů a autora výše zmíněného článku. První bod odmítají všichni věřící lidé (už po tisíce let) z mnoha závažných, jak přírodovědeckých, tak biblických i filozofických důvodů. Těmi přírodovědeckými důvody se zabývá kreacionismus, k těm filozofickým patří třeba tato prostá úvaha: když se srazí vlaky a lidé zahynou či jsou zmrzačeni, také z tohoto „zla“ nevyvozujeme, že železnici nikdo inteligentní nesestrojil, že se to „muselo udělat samo“. Ale spíše hledáme chybu a ptáme se, proč ke katastrofě a následné bolesti a trápení došlo – a tak to děláme u všech lidských výrobků i aktivit, které nějak selžou anebo vyústí ve zlo třeba zlým užitím inteligence. Nevyvozujeme z toho hned zbrkle, že by inteligentní konstruktér nemohl dopustit, aby došlo k neštěstí, nebo že by se určitého zla nemohly inteligentní bytosti dopustit, třeba válek. Proč neudělat tu samou úvahu u přírody, proč hned zbrkle z existence zla v přírodě vyvozovat, že nemá žádného inteligentního konstruktéra a musela se tedy udělat sama, jak spekulují ateističtí evolucionisté? Sám Charles Darwin takto ztratil víru v Boha a začal existenci Boha odmítat či zpochybňovat (agnosticismus) zvláště po smrti svojí dcery; o to víc hledal nějakou náhradní teorii, jak vysvětlit existenci složité živé přírody a vyhnout se při tom potřebě inteligentního tvůrce (smyslem jeho evoluční teorie bylo prokázat, že všechno se to tu na světě udělalo samo, velmi brzo poté tento nápad ateisté uplatnili i na celý vesmír); samozřejmě silným argumentem proti Bohu mu byl boj mezi organizmy v přírodě, smrt, prolévání krve a utrpení. Je opravdu tragikomické, že Darwin, který kvůli smrti, bolesti a krveprolévání v přírodě opustil Boha, svojí zcela lživou, mylnou a nevědeckou teorií evoluce právě nejvíce krveprolévání zasel; masové rozšíření evoluční teorie bylo velkou argumentační pákou pro Strana 1 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) zdůvodnění obrovského vraždění a prolévání krve ve 20. století, a je i dnes. Je nade vší pochybnost prokázáno, že pilířem nacismu a komunismu byl právě darwinismus. Také potraty jsou ještě i dnes obhajovány rekapitulační teorií, tedy mylným darwinistickým tvrzením, že v některé rané fázi ontogeneze plod ještě není plně člověk, a tudíž zabít ho není nic špatného; současný ateistický marasmus moderních společností včetně miliónů sebevražd, nulové výchovy mládeže, rozvrácených manželství i všeho možného zoufalství z ateismu plynoucího, je přímý důsledek Darwinovy evoluční fantazie a lživého pohledu na naši minulost – je to důsledek mylné evolucionistické dějepravy, podle které kdysi dávno na jedné z planet kamení ožilo a přeměnilo se na člověka a přírodu, jen díky tomu, že bylo polito vodou a hodně dlouho vystaveno slunci v termodynamicky otevřené soustavě. Z hlediska přírodovědy je to zcela směšné! Větší nesmysl lidstvo nikdy nevymyslelo. A co hůř: většímu nesmyslu nikdy v historii nezačali lidé tak masově věřit a dokonce to povinně učit na školách. Všechny pohádky, pohanská náboženství a mytologie jsou rozumnější a přírodovědecky obhajitelnější pohledy na minulost než evoluční dějeprava, podle které se všechno na světě udělalo „samo od sebe“. V pohádkách a mytologiích vystupují síly a bytosti, které disponují alespoň tou nejnutnější potřebnou informací (know-how) k tvůrčím aktům a zázrakům. Jen v evoluční pohádce se všechny tyto zázraky konají díky dlouhému času a hmotné shodě okolností mrtvá hmota ožívá, slepé začíná vidět, hluché slyšet, beznohé chodit, těžší jak vzduch létat, nemyslící myslet – žádné inteligence k tomu netřeba, tvrdí evolucionista. Je tragedií, ironií i hanbou lidského myšlení, že tento ateistický přírodovědecký nesmysl převzali i mnozí věřící lidé – o tom je druhý bod. Druhý bod (že Bůh sice existuje, ale zabíjení, boj a prolévání krve on sám nepovažuje za zlo, ale dokonce používá jako svoje metody tvoření) odmítají všichni intelektuálně poctiví lidé, kteří nechtějí sami sobě ani druhým nic nalhávat. Nechtějí mrzačit výsledky přírodních věd, vybírat si z nich jen to, co se jim hodí, aby se mohli zavděčit ateistům a evolucionistům a všem potrhlým materialistům, a ještě mrzačit jasnou zprávu Bible. Je tragikomické, stejně jako u bodu jedna, že dnes velké množství popletených věřících, ve strachu před evolucionistickou převahou, ustoupilo ateistům a jejich fantastické teorii o vzniku světa a přírody bez Boha, a tuto teorii násilně sloučili se svojí vírou v Boha a dokonce, nestydatě, i s Biblí. Je to opravdu šílené a ďábelské, tvrdit, že Bůh Bible tvořil evolucí, že miluje zabíjení, miluje boj o život a krev, že smrt lidí předcházela jejich hříchu, protože ji Bůh použil pro vývoj člověka ze zvířat – a aby tato nehoráznost nebyla moc malá, tak prý Bible tento pohled potvrzuje. Snad větší slepota a absurdní překroucení Bible ani není možné a více výsměchu do Božího obličeje už ani nelze naplivat. Celý Starý i Nový zákon jednohlasně prokazují, že zabíjení a utrpení a potoky krve tu jsou jen a pouze v důsledku pádu už dokonalého člověka, v důsledku lidského hříchu, nepravosti a odklonu lidí od Božích zákonů – jde tedy o vzpouru proti Bohu. Snad jen patologický a zcela zatemnělý mozek může toto popřít a obrátit vzhůru nohama a ateistickou teorii, která vznikla proto, aby odstranila Boha stvořitele, sloučit s Biblí. O tom je právě zmíněný článek. 1. Zcela mylné je už počáteční tvrzení autora článku, že démoni nemohou tvořit. Mohou-li zlé věci (např. zbraně) tvořit lidé, stvoření k Božímu obrazu, pak jistě i démoni coby duchovní bytosti mohou tvořit. Tvrzení, že nemohou, nemá logiku. Neříkám tím, že démoni stvořili onu část „zlé přírody“, kde probíhá krveprolévání, ale jako možnost to jasně zůstává, ať už to Bible naznačuje či nikoli. Věta, kterou to také autor obhajuje, že „Jediný Bůh nese titul Stvořitel“ by popírala lidskou činnost. I člověk je „stvořitel“, jsa vytvořen k obrazu Božímu. Autor na obhajobu svého tvrzení uvádí 18. kapitolu 1. Královské, kdy démoni neuměli zapálit oheň pod obětí Bálovi...ale zapomněl, že egyptští čarodějové, asi tedy potažmo démoni, uměli napodobit několik zázraků, které udělal i Mojžíš, alespoň zpočátku, např. přeměnit hůl v hada. Takže už zde vidíme, že autor tlačí nepoctivě na pilu důkazů ve směru svého názoru, ale ne v souladu s Biblí, což se projevuje i v těch jeho Strana 2 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) dalších výkladech. Co by to bylo za anděly či démony, kdyby nemohli tvořit? To je přece zjevný nesmysl. V Bibli máme zprávu, že duchovní bytosti spolu vedou i války. 2. Z toho, že démoni nemohou tvořit, autor dále mylně vyvozuje, kopíruji: Pokud za to tedy nejsou zodpovědní démoni, pak zbývají pouze dvě možnosti: (1) nebezpečné druhy stvořil Bůh nebo (2) Bůh nad světem nemá kontrolu. To je ovšem velmi zjednodušující extrapolace. Kreacionisté sice příliš mnoho podrobných vysvětlení, kde se vzaly zabíječské praktiky a příslušné designy v přírodě, nenabízejí, ale přinejmenším těch rámcových možností je víc než autor uvádí (viz dále), a kreacionisté používají převážně to vysvětlení (autor to též uvádí), že po hříchu Adamově Bůh proklel zemi a po potopě (to autor neuvádí) se velmi změnily podmínky života k horšímu pro všechny tvory, a Bůh povolil jedení masa. To je ono trní a bodláčí a bolesti při rození dětí a těžká práce před potopou, a po potopě zesílení radiace a tím i počtu mutací, protože vzrostlo záření následkem zkondenzování či vypršení ochranné vodní vrstvy kolem Země – samozřejmě toto je jen málo popisné vysvětlení, kde se vzal třeba hadí jed (ale i na to je článek na našem webu: http://kreacionismus.cz/content/chapani-jedu-z-kreacionistickeho-hlediska [2]); často jsou neblahé věci v současné přírodě vysvětlitelné jen modifikací existujícího designu, jako je tomu třeba u trnů (viz článek: http://kreacionismus.cz/content/pichlava-zalezitost [3]) nebo u masožravosti po potopě (je o tom též řada článků na webu kreacionismus.cz). Dnes je také známo, že dobře nažraná zvířata se navzájem neloví (to platí třeba o velkých světových akváriích) a že mnoho zvířat, snad dokonce všechna, mohou nějakou dobu žít na vegetariánské stravě. Když se lidé divili, jak je to možné, že jsou v jednom obrovském australském akváriu dravé ryby spolu s mírumilovnými, tak jim chovatelé řekli: „my všechny ryby dostatečně krmíme, a proto se nepožírají“...po potopě se dosažitelnost potravy velmi zhoršila, a asi i to byl jeden z důvodů vzniku potravních řetězců a vymírání mnoha druhů a zvýšeného boje mezi zvířaty, včetně zhoršených ostatních podmínek pro život (nevlídné podnebí, silnější záření atd.). 3. Další část článku s nadpisem „Bůh přijímá zodpovědnost“ je sice zajímavá, ale veskrze nepravdivá. Nemohu souhlasit, že boj a zabíjení a prolévání krve bylo Bohem přímo stvořeno v šestidenním stvořitelském týdnu a existovalo buď někde „vedle rajské zahrady“ nebo dokonce přímo v ní – protože nejde o zlo. Bůh přijímá zodpovědnost za různé zlo, dokonce v Písmu čteme, že „tvoří zlo“ (autor to tam též cituje) – přesto biblická zpráva jasně zdůrazňuje, že Bůh je dobrý a zla v něm není, že je Bohem míru a pokoje (šalom), ne války a boje a krveprolévání, které je jasným zlem podle Bible. Kreacionisté a podobné skupiny veškeré zlo (ke kterému patří zabíjení a krveprolévání) vysvětlují zásadně jen v souvislosti se stvořením svobodných tvorů a ZNEUŽITÍM této svobody! - což začalo už ďáblem ještě před existencí člověka. Bůh je samozřejmě i stvořitelem ďábla (původně anděla světla), čili potažmo i zla, které ďábel koná, na druhé straně však Bůh není vlastním otcem tohoto zla, není jeho pravým a prvním zdrojem. I z toho plyne, že vlastně svým tvorům (duchovním bytostem, andělům, ďáblům i lidem) daroval Bůh nejen schopnost tvořit, ale i vysokou autonomii, čili stát se přímo zdroji, autory a „otci“ něčeho, čeho on sám, Bůh, který je láska, zdrojem, autorem a otcem není (otcovství – „vy jste z ďábla...váš otec je ďábel“ – říká Ježíš, na rozdíl od zrození se z Boha). Bible rozlišuje lidi na zrozené z ďábla a z Boha – to je velmi pozoruhodné. Čili Boží „tvoření zla“ či zodpovědnost za zlo lze chápat jen „technicky“. Asi tak, jako je člověk-konstruktér odpovědný třeba za pád letadla, ve kterém explodovala trhavina, a za smrt lidí, kteří zahynuli následkem této katastrofy: kdyby nikdo nesestrojil letadlo a neexistovaly trhaviny (Nobel je autorem dynamitu, jak víme), tak by ani k tomuto druhu zla (pád letadla následkem exploze) nikdy nedošlo. Odvozeně (technicky) se dá tedy říci, že konstruktéři letadel a trhavin nesou odpovědnost za zlo, kterým je pád letadla výbuchem, na druhé straně ani konstruktér letadla ani konstruktér trhaviny nejsou přímými aktéry („otci“) této smrtonosné kombinace - za tím stojí „zlá mysl“ někoho jiného – a ten je pravým „otcem“ tohoto zla, toto zlo je jeho dítětem. Strana 3 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz)
Je užitečné si také uvědomit, že svoboda, která umožňuje zlo, bolest i krveprolévání, velmi souvisí s láskou. Nemohl bych někoho milovat, kdybych ho musel milovat. Láska je svobodný akt, a můžeme říct, že jako ve fyzice platí zákon o nezničitelnosti hmoty a energie (první termodynamický zákon „zachování“), tak v duchovním světě platí zákon o nezničitelnosti lásky. A protože bez svobody by láska nebyla možná, je samozřejmě logickým nutným protipólem svobodné lásky i potenciální možnost nenávisti či zla, se všemi jeho projevy. To souvisí i s jinými mravními hodnotami, které k lásce patří, jako jsou spravedlnost, poctivost, pravdomluvnost atd. Jak by mohl být někdo nazván poctivým, kdyby nemohl ukrást či zpronevěřit? Jak by mohl muž milovat svoji ženu, kdyby ji zároveň nemohl i nenávidět? Jak bych mohl být nazván pravdomluvným, kdybych nemohl lhát, prostě by to technicky nešlo? Tedy kdyby člověk neměl svobodu jak k nelhaní tak ke lhaní, k poctivosti i nepoctivosti, k lásce i nenávisti, nemohl by být charakterní ani bezcharakterní. Takže i toto jsou důležité aspekty pochopení, proč Bůh dovolil existenci zla či opaku lásky. Ne proto, že by zlo chtěl, ne proto, že by za zlo nepovažoval utrpení, bolest, prolévání krve a násilí, ale proto, že zlo bylo, je a navždy zůstane v potenci (možnosti) všech svobodných bytostí. I sám Bůh může lhát, být nespravedlivý či nechovat se v souladu s láskou (nikdo vyšší nad ním mu to neznemožňuje) – ale nikdy takový nebyl ani není a nebude – v tom je naše jistota. Můžeme tedy říct, že takový být Bůh vlastně ani nemůže, je to však třeba správně chápat – nemůže, protože nechce. A stejně tak to bylo, je i bude se všemi jeho dětmi. Nechce, aby byli zlí, ale svobodu jim k tomu dává. V tom je celý zápas dějin, který popisuje Bible: aby Boží děti, zrozené z Boha, tedy Boží lidé, chtěli svobodně žít dle Božího zákona (lásky), protože je dobrý. Aby svobodně chtěli milovat svého Otce a poznali, že je to ten nejlepší životní postoj. Mezi takovými nebude žádné zlo, ani boj o život, lhaní, krádeže, závist, nenávist, zabíjení či krveprolévání. K takovému životu však vede pouze Kristův charakter. Bůh neodstranil satana ihned, ale nechal ho v určité omezené míře působit. Důvody k tomu řeší Bible na mnoha svých stránkách a už jsem je zde naznačil; nejsou vždy ty samé (jiné jsou příčiny Jobova utrpení a jiný byl důvod slepoty, kterou byl postižen chlapec, kterého Ježíš uzdravuje u Jana 9). Darwinova teorie je sice příčinou mnohého zla ve světě, zabíjení a krveprolévání (např. eugeniky a zvěrstev s ní spojených), včetně plynových komor, komunistického řádění či zmrzačení lidí následkem evolučně pojaté medicíny, ale samozřejmě to neznamená, že každý, kdo tuto lživou teorii vyznává, chce úmyslně jednat zle. A naopak: ne každý, kdo se hlásí ke Kristu, nutně má jeho lásku a je jeho skutečným následovníkem, jak víme z dějin a jak nám Kristovi nepřátelé stále předhazují. Přihlášení se k nějaké myšlence či teorii ještě není její realizace, to Ježíš jasně učí např. v podobenství o dvou stavitelích domů nebo v podobenství o rozsévači. 4. Autor píše: V Gn 3 se říká pouze to, že země bude plodit trní a bodláčí. Nenacházíme zde žádnou zmínku o stvoření zcela nových druhů jako jsou žraloci či lvi, kteří jsou přímo navrženi k zabíjení, a to nezmiňujeme takové druhy jako larvy a parazity, kteří způsobují utrpení,... Kreacionisté si nemyslí, že příroda je plná zvířat „přímo navržených k zabíjení“. Naopak, údajný vrchol „evoluce“, člověk, je prakticky bezbranný, jeho chrup je typicky chrup býložravce, stejně tak mnoho zvířat se silnými zuby a tesáky nemuselo mít tyto orgány původně pro zabíjení, ale prostě jen k likvidaci biomasy, i tvrdých dřevin, něco jako panda, anebo mršin, pokud připustíme možnost (to nevíme!), že v ráji existovala „přirozená smrt zvířat“ (ne zabíjením!). A dodnes to tak je, že mnoho býložravců se silnými zuby a tesáky neloví žádná zvířata. Samozřejmě určité mechanizmy pro zabíjení existují, je ale otázka, zda neměly původně jiný účel, i když tuto možnost autor vehementně popírá (viz dále) a tvrdí, že by to vyžadovalo masivní nové stvoření. Myslím, že značně přehání z neznalosti, kterou on naopak podsouvá svým oponentům. 5. Autor píše: Někteří ale tvrdí, že některé druhy, které známe dnes jako masožravé, kruté Strana 4 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) či s omezenou inteligencí, byly součástí stvoření popsaného v Gn 1, ale po pádu lidí došlo k jejich mírnému „pokřivení“ či transformaci, a tím získaly svoji současnou podobu a chování. Jak již bylo naznačeno výše, tento názor pouze ukazuje značnou neznalost o míře specializace tělních plánů masožravců a parazitů. Změnit tasemnici z nějaké přátelské a neparazitní formy do jejího nám dnes známého tvaru, je podobné, jako bychom chtěli předělat Oldsmobil na tepelně naváděnou raketu. Umíme si vůbec představit tasemnici, která není parazitem? Autor není biolog stejně jako já, ale jsem přesvědčen, že zde značně nadsazuje a přehání. Určitě existují zabíječské mechanizmy v přírodě, které jde obtížně vysvětlit nějakou snadnou modifikací či pokřivením či transformací, ale nadsazené vidím tvrzení, že těchto věcí a organizmů jsou milióny či dokonce většina a že k tomu účelu byly stvořeny. Sám parazitizmus není vždy zlem a bolestivou či krvavou záležitostí (v jistém smyslu jsme všichni na něčem či někom parazité, a tak tomu bylo už v ráji, i když neexistovaly potravní řetězce, a jsme nejen parazité na ostatním stvoření, ale jsme všichni parazité na Bohu, našem stvořiteli), a u mnoha živočichů se ukazuje, že skutečně došlo po potopě k posunu v užívání řady orgánů od „neškodného, nebolestivého“ ke „škodlivému a bolestivému“ – viz příloha zde pod textem. 6. Pokud jsem to nepřehlédl, autor se vůbec nezamýšlí nad jasnou zprávou Bible, že v ráji a při stvoření neexistovala masožravost, ale všichni tvorové byli vegetariány, ani nad faktem, že masožravost Bůh povoluje až po potopě, tedy asi 1700 let po stvoření. Ani nezmiňuje tak důležité verše z Izajáše 11: „Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost. Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ Z těchto veršů Bible (a z mnoha dalších) jasně vidíme, že boj mezi zvířaty a krveprolévání považuje Bible za jasné zlo, které nebylo a opět jednou nebude mít místo v Božím prostoru. Tato místa z Bible zcela negují to, co autor článku tvrdí; on to však ignoruje, a proto jeho výklad nepovažuji za fundovaný, ale vysoce tendenční. 7. Ještě je tu jedna věc, a ta mi připadá velmi pravděpodobná, a o tuto možnost autor ani nezavadil, asi též proto, že není biolog a nepřišlo mu to na mysl. Každý dobrý konstruktér, i ten lidský, tím spíše ten „Božský“, počítá ve svých konstrukčních řešeních se spoustou možných a představitelných eventualit a „možných i nemožných“ situací (u Boha tím spíše, že vše předvídat umí), do kterých se jeho výrobek může dostat, a těmto situacím svůj design i konstrukční řešení (svůj plán výrobku i jeho provedení) přizpůsobuje. Nikdo nenavrhne a nepostaví most, na který mají zákaz všechna vozidla nad deset tun tak, že když tam vjede jedenáctitunové vozidlo, most spadne. Každý most je nutně „redundatní“ – je předimenzován. Mnoho elektricky poháněných vozidel má i elektrické brzdy, ale žádný konstruktér by si nedovolil navrhnout je tak, aby při výpadku elektřiny brzdy prostě přestaly fungovat. A z genomu živých organizmů je jasně patrné, že je tam mnohem více zakódovaných možností realizace fenotypu, než se kdy vůbec uplatní možná i v celé historii života na Zemi (tyto kódy „navíc“, které se nikdy neuplatní, pak hloupým evolucionistům dávají mandát k tvrzení, že je to tam zbytečné, že je to redundantní, a jak jinak tedy, je to pozůstatek a jasný důkaz evoluce – to tvrdí evolucionisté od Darwina už 150 let a pořád jen ustupují, jak se vždy časem přijde na další a další funkci něčeho, o čem předtím neměli ani potuchy, ať už ve fenotypu /obrácená sítnice, appendix, meniskus, mandle atd./ nebo v genomu /junk geny, introny, retroviry aj./). Ano, genetický program je silně redundantní, ale ne díky evoluci, ale díky obrovským schopnostem a předvídavosti jeho stvořitele, programátora. Je stejně nadbytečný, asi jako Strana 5 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) jsou nadbytečné lékárničky v autech (auto přece není zdravotnické zařízení, k čemu je tam lékárnička, řekl by „moudrý“ evolucionista) nebo hasicí přístroje či hever. Jinými slovy, genetická informace nese spoustu možností pro spoustu možných a neobvyklých situací, aby tvor mohl přežít i v extrémních či měnících se podmínkách. Proto může mít rovníková liška řidší srst než liška polární, ale Bůh nestvořil v ráji dvě různé lišky. Nemohu mít v kůži či vlasech hodně i málo melaninu zároveň, nemohu mít modré oči a zároveň hnědé i zelené, nemohu mít dlouhé i krátké nohy, husté i zároveň řídké vlasy – ale mohu si pro tyto alternativy nést v genech programy a předat je dalším generacím. To je též důvod a pravá příčina pestrosti přírody, což nezpůsobila evoluce, jak ukázal už Gregor Mendel. Na rozdíl od Darwina, který byl nečestným výrobcem příběhů a nevědeckých spekulací, Mendel byl pečlivý vědec, experimentátor a matematik. Oba byli současníky, ale z Mendelovy práce zůstává a platí dodnes všechno, z Darwinových argumentů na podporu evoluční teorie nezůstalo vůbec nic – vše se pokrokem vědy ukázalo jako omyl nebo jalovost. Mendel nám dodnes platně vysvětluje, proč Bůh na počátku vůbec nemusel tvořit nějakou obrovskou pestrost přírody, jakou nám ukazují zkameněliny a současnost – protože ji stvořil v latentní podobě, tuto pestrost naprogramoval v genech tak, že učinil genetickou výbavu každého tvora velmi bohatou, schopnou vytvářet v dalších generacích milióny odchylek a variací (na to později nalétli darwinisté se svým evolučním nesmyslem). Například nemusel tvořit všechny současné rody a druhy a rasy psů, lišek, vlků, kojotů či šakalů, protože tyto fenotypové variace lze vyselektovat ze stvořeného genomu/genofondu, v případě těchto psovitých možná z jednoho či dvou párů původně stvořených typů či druhů pravlků (baramin čili stvořený druh, anglicky kind, ne species). Proto také Noe mohl snadno vzít zástupce všeho původně stvořeného na loď, jejíž kapacita k tomu bohatě stačila, protože nebral především obrovské množství fenotypů (kusů zvířat), ale jejich velmi bohaté genotypy, které u divokých zvířat jsou mnohem bohatší než u již diferencovaných druhů či ras! To nemá nic společného s evolucí. Takže si lze dobře představit, že Bůh prostě počítal s tím, že dojde ke hříchu a pádu a prokletí a potopě, že bude třeba zkrátit věk člověka (to se stalo po potopě), a že bude po potopě nutné dát tvorstvu k jídlu maso a k tomu potřebné vybavení střev a enzymů atd. atd. – a tím pádem už v genetické informaci všechny potřebné alternativy pro tuto budoucí změněnou situaci zakódoval, spolu s možností být součástí potravního řetězce a mít k tomu i potřebné fenotypové vybavení. Ke spuštění všech těchto mechanizmů došlo pak až po pádu či po potopě (dle zkamenělin víme, že masožravost zvířat byla už i před potopou). To je vysvětlení, kterému já osobně přikládám vůbec největší váhu, ale pokud vím, pan David Snoke tuto možnost vůbec nezvážil. Navíc zvěst Bible velmi důkladně zmrzačil. Dodatky Z knihy profesora dr. Waltera Veitha: Genesis Konflikt Společná evoluce nebo plán? Když se podíváme na úžasné vztahy, které v přírodě panují mezi živočichy a rostlinami, je těžké si představit, že by takový soulad mohl vzniknout jen pomocí strategií a protistrategií společné evoluce. Řada rostlin může být opylena pouze zvláště k tomu uzpůsobenými druhy hmyzu, které se naopak živí tím, co jim příslušné rostliny nabízí. Evolucionisté tyto vztahy vysvětlují tím, že se dané systémy vyvíjely společně. Co by se ale stalo, kdyby prospěšné mutace nebyly synchronizovány? Pak by dané druhy nepřežily. Pakliže zvážíme, že takových vztahů ve světě existují milióny, je pravděpodobnost, že by se všechny objevily jen náhodou, zcela zanedbatelná. Rostliny rodu Protea a obecně rostliny západní oblasti Jižní Afriky zvané fynbos (nejrozmanitější skupina rostlin na světě) zahrnují tisíce druhů, přičemž každý druh je opylován vysoce specifickým druhem hmyzu, který žije jen na těch druzích rostlin, kterým je přizpůsobený. Tato vysoce specifická symetrická uspořádání jasně hovoří o plánu. Dalšími příklady jsou vysoce Strana 6 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) specifické druhy vos, které opylují různé druhy fíkovníků. Hypotéza společného vývoje rostlin a hmyzu se potýká i s dalšími vážnými potížemi. Zkamenělé lesy v Arizoně ukrývají něco, co vypadá jako včelí hnízda, ale tato hnízda vznikla o více než 100 miliónů let dříve, než mělo dojít k evoluci kvetoucích rostlin, jež včelám umožňují přežít. Společná evoluce látek v rostlinách, které je chrání proti býložravcům, představuje další problém, protože různí býložravci by si museli vyvinout protistrategie, které by jim umožnily tyto potravní zdroje využívat i nadále. Evolucionisté si představují soustavné využívání strategií a protistrategií mezi rostlinami a živočichy. Některé rostliny produkují toxické látky, s nimiž si někteří živočichové poradí a jiní ne. Rostliny také produkují druhotné sloučeniny, které je také chrání před přílišným spásáním. Tyto sloučeniny (jako například taniny) mají nejvyšší koncentraci v povrchových pletivech (v mladých listech a pupenech) a živočichové mají sklon se jim vyhýbat, čímž je zajištěn růst rostlin. Rostliny také zvyšují koncentraci těchto sloučenin i ve starších listech, k čemuž dochází tehdy, jsou-li listy polámány, například při okusování. Zlomené listy uvolňují feromony, které vyvolávají zvýšení koncentrace odpudivých látek ve zdravých listech, a to dokonce i na blízkých stromech. Obecně se dá říci, že tato schopnost zabraňuje přílišnému spásání vegetace na daném místě, neboť živočichům rostliny s vyšším obsahem těchto látek tolik nechutnají, takže se přesunou do oblastí, kde jsou hladiny nižší. Místo toho, abychom předpokládali, že se takovéto jemně vyvážené strategie vyvíjely po milióny let, zdá se logické předpokládat, že tento systém je výsledkem dokonale promyšleného plánu. Za prvé, vůči určitým chemickým sloučeninám jsou přizpůsobeni jen určití živočichové, kteří si vybírají jako svůj zdroj potravy právě rostliny, jež je obsahují, čímž je zajištěno rovnovážné využívání široké škály zdrojů potravy (například živočichové se specializací na určitou potravu jako třeba koala, kterého „přitahují“ eukalyptové oleje, jimž se ostatní druhy vyhýbají). Za druhé tím, že rostliny koncentrují odpudivé látky v citlivých částech svého těla, zajišťují si i stálý růst a rozmnožování. A za třetí tím, že se tyto hladiny zvyšují v místech, která jsou nejčastěji spásána, až poté, co je živočichové spásat začali (jako například v situaci, kdy starší listy produkují feromony, jež vedou ke zvýšení koncentrace odpuzujících látek), zabraňují příliš silnému spásání. Je to geniálně fungující systém, který jasně vypovídá o existenci projektu. Kdyby se jednalo jen o strategii odpuzující býložravce, pak by si rostliny vyvinuly natolik účinnou toxickou obranu, že by býložravce zabily a zabránily tak jakékoli další konzumaci svých tkání. Důkazy proměny Viděli jsme, že genom je obdařen obrovským potenciálem pro vznik variací a že díky různé expresi genů je možná ještě vyšší míra variace. Je proto možné, aby se objevily výrazné změny ve formě i struktuře jen díky tomu, že se změní způsob, jakým se určité geny projevují, nebo změnou jejich vývojové exprese, případně aktivací nebo deaktivací genů v geonomu. Když se změní podmínky prostředí, rostliny a živočichové jsou schopni se přizpůsobit tím, že geny a jejich kontrolní mechanismy aktivují různým způsobem, což jim umožní přežít. Pro překonání překážek není nutné čekat na výskyt nějaké příznivé mutace. Organismy jsou již v jistém smyslu v rámci své genetické výbavy předem připraveny se se změnami vypořádat. Někteří živočichové jsou navíc schopni zvládnout i drastické změny, pokud jsou předem vybaveni nástroji, které jim umožní vstoupit do úplně nových adaptačních zón, jako například při přechodu od býložravého způsobu života k masožravému. Rostliny: podle podání v knize Genesis byla po pádu země prokleta, a rostliny i živočichové se změnili. Některé rostliny měly plodit jen trní a dá se předpokládat, že změny v ročních obdobích daly vzniknout opadávání listí na stromech, které se tak vypořádávaly s novými podmínkami. Plevel není nic jiného než rostliny, které silně soupeří s kultivovanými Strana 7 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) formami. Není zvláštní, že většina rostlin, které člověku slouží jako zdroj potravy, potřebuje velkou péči, aby vydala plody? Když je ponecháme svému osudu, rychle jsou vytlačeny jinými druhy, které jsou v konkurenci schopnější. Kdyby všechny tyto rostliny existovaly již dlouho před příchodem člověka, proč je ještě máme? Zdá se, že dostatečné zásobení potravinami je zajištěno jen díky tvrdé a intenzivní lidské práci a bez jeho potu by nebylo možné udržet přežití rostlin nutných k obživě. Podle knihy Genesis musel člověk pracovat již před pádem – musel rostliny prořezávat a udržovat – a o to více námahy ho to stálo po pádu. Bůh řekl, že se objeví trní a hloží. Trny jsou vlastně jen modifikovanými kmeny nebo větvemi, u nichž došlo ke změně procesu růstu (jiná exprese vývojových genů) a ostny jsou modifikovanými listy, u nichž došlo k témuž procesu. Neobjevila se žádná nová informace, jen se změnil stávající vzorec. Podle Bible rostliny původně získávaly vláhu ze zvýšené hladiny podzemních vod a z ranní rosy. Podobné podmínky jsou dnes často napodobovány ve sklenících, protože se zjistilo, že závlaha pouze u kořenových systémů brání vzniku plísní na listech; zavlažování pomocí postřikovačů, kdy se voda dostává jen na listy, nemusí rostlinám vždy prospívat. Naopak závlaha pomocí jemné aerosolové mlhy má pozitivní vliv a rostliny jsou schopny svými listy absorbovat i mikroživiny. Brzy zrána jsou na listech za určitých podmínek otevřené průduchy, a to rostlinám umožňuje příjem vody a živin. Je velice zajímavé, že vliv na schopnost rostlin pohlcovat vláhu a živiny skrze listy má dokonce i hudba – jemná klasická hudba nebo zpěv ptáků absorpci vody zvyšují. Je možné, že krása přírody byla naplánována tak, aby vytvořila onu fantastickou harmonii přírody, a že v mnoha případech vidíme jen zlomek původní dokonalosti? Paraziti a jedovatí živočichové: jisté organismy se mohou změnit v nebezpečné čistě tím, že jsou přemístěny do jiného prostředí, na něž nejsou zvyklé. Například baktérie mají žít na velice specifických místech trávicího traktu. Když se dostanou jinam, mohou způsobit obrovské potíže a napáchat veliké škody, protože u nich dojde k fyziologickým změnám, jež mohou vyvolat produkci škodlivých látek (například produktů metabolismu nebo bílkovin) s negativními účinky (mohou např. způsobovat průjem). Organismy vyvolávající nemoci mohly vzniknout například takto: baktérie mohly mít původně vysoce specifické úlohy při podpoře různých pochodů v těle a okolním prostředí, stejně jako to stále činí nespočet prospěšných bakterií, a je možné, že byly pouze prospěšné. Změny u baktérií, které se již ocitly mimo své původní prostředí, mohou být velice rychlé a pokračovat dlouhodobě, protože mechanismy pro genovou modifikaci prostřednictvím přenosu plazmidů (malých kruhových molekul DNA schopných sebereplikace, obsahujících doplňující genetické informace) v nich již jsou. Totéž se dá říci o všech organismech, z nichž se nakonec stali paraziti. Změna prostředí s radikální změnou místa, kde má organismus žít, ho může dovést k tomu, že začne využívat nové (a odlišné) zdroje potravy, což může dát podnět ke vzniku parazitismu a masožravosti. Tak je možné, že se jednobuněčné organismy, které měly řadě živočichů pomáhat, změnily v nebezpečné patogeny, a houby, jež měly napomáhat rozkladu rostlinného odpadu (nezapomínejme, že rostliny byly stvořeny jako zdroj potravy a obživy), mohly začít parazitovat na živých organismech. Parazitující červi vykazují značnou míru degenerace orgánů a tasemnice a hlísti dnes již nejsou ničím víc než pouhými reprodukujícími se organismy. Korýš kořenohlavec (Sacculina) parazitující na krabech nemá trávicí trakt, ale jeho larva má stále volně plovoucí formu (nauplius). Namísto toho, aby dospěla v normálního korýše, změní se ve svém krabím hostiteli v hromadu vláken. Ztráta orgánů není nezbytně výsledkem mutací, může se jednat o pouhou deaktivaci systémů, které nejsou v nových podmínkách zapotřebí. Nejedná se o důkaz evoluce, ale naopak spíše jejího opaku. Také hmyz si mohl najít různé nové obranné mechanismy a způsoby parazitismu. Komáři Strana 8 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) mají ústní ústrojí připomínající lékařskou jehlu, jehož pomocí sají samičky krev hostitele. Komáří samečci ovšem totéž ústní ústrojí používají k sání rostlinných šťáv. Je možné, že rostlinné nektary již neposkytují dostatek energie, které samička potřebuje pro zajištění dozrávání vajíček, a že stejné ústrojí, které kdysi sloužilo k sání rostlinných nektarů, může být stejně účinně použito k sání krve? Včelí žihadlo je pro změnu změněné ústrojí pro kladení vajíček (kladélko). Rozmanitost a přizpůsobivost včelího genomu je jasně vidět na tom, že ze včelího vajíčka se vyvine dělnice nebo královna podle toho, čím je krmeno. Kdyby královna uhynula, mohou se i dělnice změnit v královnu , pokud budou dostávat jinou potravu, která zjevně aktivuje latentní genové systémy, které umožní, aby se z dělnice neschopné reprodukce stala královna schopná klást vajíčka. Různé sekrety, které jsou spojeny s kladením vajíček, se mohly klidně změnit v jed, který je do těla vstříknut při bodnutí včelou. Jed není, obecně vzato, ničím víc než modifikací normálních sekretů. Jed jedovatých ryb je produkován ve žlázách, které obvykle vytvářejí ochranný sliz pokrývající tělo ryby. Ostny, jimiž se jed dostává do těla jiného živočicha, vznikly změnou paprsků ploutve. Není také vyloučeno, že jed hadů a pavouků je pouze modifikací trávicích proteinů. Čím se hadi a pavouci živili původně, je otázka spíše spekulativního charakteru. Určité druhy pavouků z čeledi křižákovitých se živí pylem zachyceným v jejich sítích a je docela dobře možné, že k původní stravě pavouků patřila i větrem přenášená semena. Masožravci: masožravci zabíjejí a požírají jiné živočichy. Masožraví savci jsou do této skupiny zařazováni na základě síly zubů. Masožravec je vybaven „zbraněmi“ potřebnými k lovu a zabíjení jiných živočichů, ale tyto „zbraně“ nemusely původně vůbec plnit tento účel. To, že živočich má určité orgány uzpůsobené jistým způsobem, může vést k tomu, že se nakonec stane masožravcem, ale původně tomu tak být nemuselo a orgán mohl sloužit k jinému účelu. Pandy jsou například řazeny mezi masožravé živočichy na základě síly zubů, ale přitom se živí bambusem. Stejný typ zubů může zabíjet a trhat maso, ale jako v případě pand k tomuto účelu vůbec nemusel být „navržen“. Totéž je možné říci o celé čeledi medvědovitých (Ursidae): většina druhů v této čeledi se živí převážně rostlinnou potravou (lesní plody a bobule), je však pravda, že si rádi dají i rybu a příležitostně se chovají jako masožravci. Stejně tak dobře se ovšem cítí na otevřených pláních a hledají potravu spolu s bizony. Masožravci nemají ke konzumaci masa přizpůsobeny jen zuby, ale také jejich trávicí trakt je mnohem kratší než u býložravců. Je velice zajímavé, že strava má vliv na strukturu střev. Střeva mají úžasnou schopnost dorůstat, a pokud je určitá část střeva operativně odstraněna, je střevo schopné opět dorůst do původní délky. Masožravci mají krátká střeva, protože maso neobsahuje vlákna. Krátké střevo je proto výhodou, neboť potrava v něm nezůstává příliš dlouho. Potrava masožravců je také bohatá na energii, která je rychle vstřebána. Masožravci, kteří přejdou na rostlinnou stravu, jsou schopni se jí přizpůsobit a přežít z ní. Lvi například dají přednost tomu, aby ze všeho nejdříve pozřeli obsah žaludku (konkrétně bachoru) své kořisti, který obsahuje fermentované rostlinné produkty; jsou také známy příklady lvů a jiných masožravců, kteří byli odchováni na „vegetariánské“ stravě (například obilninách) a masa se odmítali dotknout, i když jim bylo předloženo. I kočky a psi zvládají vegetariánskou stravu dobře a žijí dokonce déle; jsou také méně agresivní. Zuby těchto živočichů, které fungují jako kleště, mohly v minulosti stejně tak dobře sloužit k drcení tuhých rostlin. To, že dnes se živí jinou stravou, může být důsledek skutečnosti, že jejich původní zdroj potravy zmizel. Paleontologické nálezy jasně ukazují, že v minulosti existovalo mnohem více druhů rostlin než dnes. Zničení lokality a stanoviště živočicha může změnit jeho stravovací návyky i dnes. Čipmankové se obvykle živí semeny v lesích, ale s tím, jak si svou daň stále více vybírají kyselé deště, a zdrojů potravy se začíná nedostávat, není neobvyklé vidět, jak si tito Strana 9 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) roztomilí býložravci doplňují jídelníček masem zvířat zabitých srážkou s vozidly. Je to případ, kdy se býložravec v důsledku změny prostředí stává „mrchožroutem“. Novozélandští papoušci kea se například obvykle živí kořeny a jinými částmi rostlin, ale úbytek zdrojů potravy je vedl k útokům na ovce. Své ostré zobáky a pařáty používají k tomu, aby roztrhli kůži na zádech ovcí a dostali se k tuku kolem ledvin. Je to zajímavá změna; když se jejich původní životní podmínky a zdroje potravy obnoví, vracejí se zpět ke konzumaci rostlinné potravy. Mají stejně ostré zobáky a pařáty jako dravci, ale používají je k neagresivním účelům. Jak zjistili, že roztržení kůže na hřbetě ovce jim poskytne takový typ potravy, který jim umožní přežít? Je to záhada, ale nedostatek zdrojů obvykle vede k agresi, což může být jeden z důvodů, proč napadají živočichy, kteří se nemohou nebo nechtějí bránit. Dalším příkladem podobné změny je jeden poddruh pěnkavky šídlozobé („upíří pěnkava“) z Galapág. Nedávno se ukázalo, že tento pták-vegetarián začal vylupovat hnízda a sát krev hnízdících terejů. Tato změna ve stravě byla způsobena zvýšením konkurence mezi živočichy živícími se rostlinnou potravou. Pěnkavy se krví jiných ptáků živí v obdobích dlouhého sucha. Klovou zobákem ke kořenům per, dokud oběti nezačne téct krev, kterou pak pijí. Další pěnkavky čekají, až se první nasytí, a pak pokračují. Jedná se o změnu potravy a chování, k níž vedla změna prostředí – nebylo zapotřebí miliónů let vývoje. Agresivita je vlastnost, jež potenciálně existuje u všech živočichů. Na počátku však přítomna být nemusela. Z divokých druhů psovitých šelem, z nichž byl domestikací vyšlechtěn domácí pes, se vyvinuly spousty ras krotkých, přátelských a milujících psů všech možných tvarů a velikostí. Selektivní šlechtění však může z téhož genofondu vypěstovat i naprosto zuřivé zabijáky. Agresivita tedy má genetický základ a výběrem je možné ji rychle zmírnit. Schopnost bránit se se nemusí vůbec projevit, pokud se neobjeví potřeba sebeobrany. Ruský vědec Dmitrij Beljajev a další, kdo studovali proces domestikace lišek, zjistili, že změny chování je možné pomocí záměrné selekce dosáhnout dosti rychle. Z řady různých lišek byly vybrány ty, které na přítomnost lidí nereagovaly strachem, ostatní byly vyřazeny. Kolem šesté generace již lišky vykazovaly podobné vlastnosti jako domácí psi: kňučely, aby přitáhly pozornost, a olizovaly pečovatele. Toto chování se rozšířilo na jedno mládě ze šesti v desáté generaci a na 3 mláďata ze 4 ve třicáté generaci. Změny v chování byly doprovázeny anatomickými změnami a snížením sekrece hormonů jako je adrenalin a podobné (hormony vyvolávající touhu bojovat nebo utéct) a zvýšením hladiny serotoninu. Serotonin je důležitá chemická látka (jeden z monoaminů podílející se na přenosu nervových vzruchů, regulaci prahu bolesti a tonusu svalů) nezbytná pro řádné fungování mozku – je známo, že vysoce agresivní lidé a schizofrenici v léčebnách mívají nízkou hladinu serotoninu, a je potřeba tento stav srovnat. Rozvoj agrese a strachu z lidí proto nemusel trvat milióny let, ale k této změně mohlo dojít velice rychle. Proměna živočichů ve stroje na zabíjení – viděno z pohledu kreacionismu – je tedy ve své podstatě adaptací, která ukazuje spíše na úpadek než na evoluční pokrok. Z hlediska evolucionismu je masožravost pokročilou vývojovou vlastností, která na pole evoluce přinesla tlak na přežití, což vedlo k dalšímu pokroku prostřednictvím přírodního výběru, a to jak u kořisti, tak u dravce. V jistém smyslu přináší neustálý boj o přežití strategie a protistrategie, ale ke změnám musí dojít prostřednictvím mutací, jež jsou dílem náhody – a to je vysoce nepravděpodobné. Když se na to podíváme z opačné strany, můžeme říci, že masožravost je smutným důsledkem, toho, že do systému vstoupila smrt a násilí. Tento bod asi nejlépe ilustrují slavné pirani – ryby proslulé tím, že mají zuby ostré jako břitvy a jsou schopny ohlodat živočicha, který se ke své smůle ocitne ve vodě, až na kost. Existují však důkazy svědčící pro to, že předkové piraní se živili rostlinami. Mnoho druhů jihoamerických ryb pacú (Pieractus a Colossoma), které jsou blízkými příbuznými piraní, své silné čelisti a ostré zuby používá k tomu, aby trhaly podvodní rostliny a plody, které spadnou do vody. Tyto dvě skupiny si jsou morfologicky velice podobné a za povšimnutí stojí i skutečnost, že pirani se živí i rostlinným materiálem. Mladé ryby (stejně Strana 10 z 11
Proč nebyla stvořena nebezpečná zvířata? Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) jako mnoho druhů pelagických ryb) se živí převážně rostlinnou stravou. Vědce velice překvapilo, že z genetického hlediska není mezi vegetariánskými druhy ryb a zuřivými piraňami žádný výrazný rozdíl. Některé druhy se navíc navzájem kříží a prolínají. Je zajímavé, že ryba pacú, která se svým vzhledem nejvíce podobá pirani, Pygocentrus denticulate, se živí rostlinnou stravou. Ani pirani nejsou tak zuřiví dravci, jak se mnozí domnívají – obvykle jen odkousnou část těla jiného živočicha, nepožírají ho úplně. Je možné si představit, že tentýž scénář, který je zjevný u piraň, může platit pro všechny masožravé ryby včetně žraloků (třída paryby), kteří také mají býložravé příbuzné. Úprava ústrojí sloužícího k obživě může být tedy také připsána na vrub modifikaci nebo úplné nepřítomnosti genetické exprese a lze ji považovat za sekundární, nikoli za primární jev. Viz též k tomuto tématu: http://kreacionismus.cz/content/lev-vegetarian-medved-tygr-hruza-z-kurat [4] Příloha Velikost 00609-18.12.2013-proc_nebyla_stvorena_neb 127.5 KB ezpecna_zvirata.doc [5] Vložil/a Pavel Kabrt [6], St, 12/18/2013 - 20:33 URL zdroje (přijato 06/30/2016 - 16:53): http://mobile.kreacionismus.cz/node/1249 Odkazy: [1] http://www.biblickestudie.cz [2] http://kreacionismus.cz/content/chapani-jedu-z-kreacionistickeho-hlediska [3] http://kreacionismus.cz/content/pichlava-zalezitost [4] http://kreacionismus.cz/content/lev-vegetarian-medved-tygr-hruza-z-kurat [5] http://mobile.kreacionismus.cz/sites/default/files/00609-18.12.2013-proc_nebyla_stvoren a_nebezpecna_zvirata.doc [6] http://mobile.kreacionismus.cz/users/pavel-kabrt
Strana 11 z 11 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
