Dá se p oez ie př ed náš et t a k , aby t o p ro po s lu cha če n eb yl a o t r a va č i n ud a? ( něžn á provok ace) I p ri nc ipá lo vi s e n ěkdy př ih od í, ž e n emá co d ě lat, a tak z ačne př emýš let. O divade lních pr ázdninác h , insp ir o ván četb ou , z n íž s i činí zápisk y, mudroval d ok onc e o t o m , o č em n or m á lně n epř emý š l í – o p ř ed nes u (n esnáš í p ř íšerný te rmín „ umě lecký
p řed nes”) .
Z Duh ame lo vy
Za hra d y
šele m
js em
si
s ve lko u
chu tí
zaz na men al nás le du jíc í o ds ta vce : / . . . / Když dozně ly p os l edn í t óny , Va l de ma r z ab ořil ruc e do k apes a da l se d o c hůz e ko le m s to lu . Na Cec i l ii se již nepo d íva l, ba zd álo se , že naš i př í to mn os t a ni n epoz or uje . Posky tov al ná m p oh l ed , ten tokrá t mi ješ tě má l o z ná mý , p oh le d na lidi, p ro k te ré hu dba je zár ove ň po tr avo u a jed e m. Pr o mluv il . Al e ne ml uv il k ná m, ný brž k velikému shr omážd ěn í duš í př íto mných i b udouc íc h . „S l y š e li j s te ? Tv ůrč í duc h ne můž e l i de m d á t i š l eche t ně jš íh o daru. R ozu mě jte mi: d ává ná m všech no ! D ovo lu je ná m mys lit s i , že s trá nku , k te rou h ra jeme , p ř i hraní sami tv oř í me , b a ž e j i tvo ří m e i při pos lo uch án í. N en í na světě vě tš í d obr očinnos ti. Jak je d obrý ! J ak je š tědrý ! Hr aji, a vyp adá m jako bych impr oviz ova l t o , c o hra ji , j ak o by c h j ede n p o d r uh é m na léz al t óny, p ř ízvuky , a kordy , me lo die . D áv á mi v š ec hno : d íl o i ta je mst v í d í la . Svo lu je na c hv í l i , aby s e je ho díl o s ta lo mý m, a bych s e ho já , He nn ings en , z mocn il jako sv é vlas tn í myš le nky , abych z n ěh o u dě la l
svou
myš lenku .
Tak ová
š tě dros t!
N en í
jich
mn oho ,
t ěc h
h rdi nů
tak
neziš tných. Vě tšinou s i své ho gé nia žá rliv ě h l ída j í . Zvo u n ás k n ě mu jako chu ďasy k boh áčovu s to lu . A le on , Moz ar t , ná m s v éh o g én ia na des e t min u t p ůjč uje, p ů jču je n á m svou kr ásno u hračk u boh até ho d ěcka... Cec i lie, mám doje m, ž e js te mís ty vy tvoř i la něk ol ik v lastn íc h tak tů. A p řec e : t o j e n e možn é . T o mož ná já jse m n ěco vy tvoř il svým uchem, svý m s rdcem. ” / . . . / O p ár dn í p oz dě j i , v y p r o vok o vá n po je dná n ím J iř ího Pe ňáse v L id o vý c h novinách (Magnetický prů van , L.N . z 24 .6 .2 010 ) ,
pokus il jse m se s vé mud ro vá ní
z a psa t . Ins p ir o va l y mn e au t or o vy ú v odn í ř ádk y, jež jse m m u vře le odso uh las il : „R e c i t ace p oez ie je r i s k an t n í v ěc , skor o j eš tě horš í než vr hán í n ožů na živý c íl ne bo akr obac ie n a v isu té m lan ě . Když č lov ěk z ačn e rec i tov a t, j e to vždy zv láš tn í s tav . N ěkdo by i prchn ul. A p řito m je to s tav as i ne jp ř iroz eně jš í s lav nos ti, k te rou si lze jedn od uše d opř á t . Vi dě t něk teré r eci tá tory p ři akc i vyžaduje proto toler anc i a sy mpatii. Oni za t o n e můžou , t o c os i v ni c h j e s il ně jš í a mocn ějš í a nutí je básn ě n e jen č íst č i ř ík a t s i pr o s eb e, o ni ješ t ě p o tře bu j í s n i mi r oz ev ř ít náruč a p odě l i t s e .“
A t a d y jse m s e z ača l ner vózn ě vr tě t. Znám ve lice dů věrně tyto pocity. Z až í vá m je t é měř d enn ě . A le p r ávě p r o to s e d om n í vám , ž e ne jen v id ě t, ale i s l yš e t n ěk ter é rec i tá to ry při akc i naop ak vů bec n e v yža du je t o ler anc i a s ym pa ti i . P e tr S k o uma l s e doko nc e v j ed no m r oz ho v oru v y j ád řil, že by rec itac i zak ázal. Jako m uz ikan t je od p ř íro d y c i t l i vě jší ps yc hik y. Pa n Peň ás je jak o n o vi nář odo ln ějš í a t e d y i o něc o t ol er antn ějš í. P o věstný zak opa ný p es je o vše m jinde . T o jak D uh amelo va Cec i lie d ává zaz n ít to mu, co je skr yto v notách, protože je umí čís t a navíc p ři j e j ic h č te n í je o boh a tit i r ezon anc í s vé oso bnos ti, můž eme bez jakýchk oliv obtíž í aplikovat i na p řed nes poez ie : jen mís to no t máme p ís me na . A ve lic e se to pod ob á to mu , co už po l é ta ř ík ám o právech interpr e ta , nechce-li bý t jen mechanickým „č těc em” textu , a ť už veršů ne bo i proza ické ho textu , p osk ytu je -li př ed lo ha tó ninu, jež je mu vlas tn í, p r oza ic k y ř ečen o – roz umím- li mu neb o os lo ví- li mne . Je- li „ téma“ básn ě i m ý m té ma te m. A to bý vá mno hd y d lo uhá a s lož itá c esta . Nes tane -li se au toro va bás e ň i mou bás n í, p ak nezbývá , než se s táhn ou t a tlumo čit text „neosobn ě ji” , neu tr á ln ě : a ni tak , ani tak . Ale a ni tehd y n emám pr ávo před lož it p osluchač i c i t o vě ( a něk d y i kompletně ,
se
vš ím
vš ud y)
vykas tr o va ný
před nes.
I
p ře ds ta v i vos t
můž e
bý t
vě r oh odn á . T o je mo je op one n tu r a vůč i řemes lný m interpret ům, vydá vajíc ím abs enc i vlas tn ího záž i tku , nebo e xis tenc i záž i tku faleš néh o , za s lužb u básn ík o vi, e xh ib ujíc e p řitom narc isis tick y je n krás u s vé ho „ dob ře p osaze néh o h lasu ” a dodrž o ván í p řed neso vých k on venc í, o d voze ných z kva lit liter a tu r y a po ez ie min ulých epoc h , zak rý va j íce „ uš lech ti lým “ a př ito m prázd ným pr oje ve m po vrchn os t s vé ho výk la du textu. Paže tuž , vlas ti s luž , to ano. Ale v tak in timn í ob las ti , jakou je ob las t c i to vá , nikdy nemůž eme slouž it autor ovi tím, že s i mys l ím e, že víme, co s i mys l í, co c ítí. Nes m ys l. Na téma autorem dané mus íme vycházet ze s ebe. J inak lžeme. O d tud to l ik f a lše u naš ich řemeslných interpretů če hoko liv na p ožá dán í. Le č n em ěl o b y s e ž ád a t m anž elk y b l ižn íh o s vé ho ! Z v láš tě d nes , k dy h la vn í m f ak t ore m interpretace textů n en í už jen s ter eo typn í melod ika verš ů s oč ima vyvrácenýma v s lou p ,
a le
d y na mik a
a
m yš le nka . os ta t n í
A
m elo dik a
a t r i bu t y
s lo vn í ho
p řed nesu
jsou
s es k u pen í , jen
j eho
p omocnými
r y tm us ,
p ros t ř edky
t e mp o , jejího
tlumoče n í . Hr ůzným jeve m p ak je fa lešný , pr ázdný pa tos pře dnesu , mec han ick y, jak ob y p o vi nně n ar oub o vaný n a v er š e , př i č emž p l ytkos t a in ter pre tač n í pr ázdn o tu i nt er pr e t n ahr azu je ok áza lou , e x hi bic io n is t ic k ou o na ni í , př ipomína j íc í on o Shakesp ear o vo: „ Vymk nu ta z k lou bů , do ba š ílí.“ (T ad y si p a tr n ě s pan em Pe ňásem ve lice rozu mím.) T v ář dos tává ne př iroze ně nadše ný výr az a Mis tr pod ivn ě p ě je verš z a ve ršem. I k d yž p a to s s á m může m ít s vé mís to m ezi vyj ad řo vac ími pr os tředk y, n eboť pa tos je d e fi no vá n S l o vn ík em s p iso v néh o j az yk a česk ého , d nes už jen p ozap omenu tou p říručk o u , p ři pom í na j íc í z aš lo u pé č i o rodnou mluvu, jako:
„ 1. h lub oké p ohn u tí mys li, vzr uše ný s ta v, pr udké vzr uše n í; 2. vz letný způs ob mlu ve néh o n ebo p ísemné ho pr oje vu : nadše né , vz le tn é p odá n í u mě leck ého díla .“ A n o . A le mus í m í t i s v é o po ds t atn ěn í ! N e můž e bý t nasaz en jen jak o e fek tn í o ba l . P řič emž pozo r : p a tos n emus í nu tn ě je n hř ímat, m ůže mít i př i mh o uřen é oč i a proc ítě né tr emo lo ! A bý t v k až do u c h v íl i jak o na o md le n í . Od K r ás y , p oc h op i te lně. J ím a vě p ůso b í nao pak n apr os té , a čas to i n ečeka né , z t išen í p řed nesu tec hn ikou d yš néh o hl asu . Milos tné bás n ě pak bý vají pře d vád ěn y j ak o on a p o věs tn á h r a „ Že mě nechytíš?“, s afek to vaný m laškovný m hopsáním mez i bř íz k a m i n a r o z k v e tlé l o u ce , což s vědč í h l a vně pos tarš ím her ečkám, budíc ím s vým éterickým pr ojevem dojem, že v ž i vo t ě n esou lož ily. A ne je n to - t ěž k o m lu v i t o lás c e či vášni, není- l i č lo věk s c h o p e n m i l o va t s e i v k o př ivách n ebo na koksu . V p os l edn í d ob ě pak m ůže me bý t k rom ě e s t é ts k é ho a e x hi bic ion is t ic k éh o p oj e t í pře dn es u i s vědk y jeh o č in ohe rn íh o zp roza ičťová n í : č in ohe rci, k te ř í i tak mají te nde nci po dceň ovat r ecitaci coby samos tatný žánr , ve snaze z př ís tu pn it pos luc ha č i „ př íjem
po ezie“
manýr ami,
zap le velují
h raný m
in terpr e tac i
c i vilismem,
k terý
po vrchn ími
je
v p ř ímém
č ino her ními pro tikladu
in ton ačn í mi v ůč i
o nomu
s t y liz o van ém u ú t v ar u , k te r ý m je b ás e ň, ne dod ržo ván ím r ytmu , n eres pek to ván ím p řesa hů , nesc hop nos tí vyd olo va t z ve rš ů to, co je v nich ukr yto , neuměn í m t l u moč i t m e ta fo ru ,
zač ít
a
uko nčit
bás eň .
Vrch olem
všeh o ,
p r vkem
čas to
zc ela
zn emož ňu j íc ím p ochop en í s m ys lu verš e , je k lad en í s lo vn ího d ů razu na n apr os to n edů lež i té s lo vo , s př ík lon em u pře dnos t ňo vá n í důr az u na s lo veso a př í da vn é jm én o na
úko r
jmén a
po ds ta tnéh o ,
n escho pnos t
p ocho pit
ro vnocen nos t
d ůlež i tos ti
j ed no t li vý c h s lo v u r oz š íře né ho p od mě tu č i př ed mě tu ... T o vše p ak v e de – z v láš t ě u c i t l ivě jš ích pos luch ačů - až k to mu r ozší řen ému n áz or u , ž e p oez ie je u r čena k soukromému č te n í v t i c hu č t e n ářo v a poko j íčku, j a k j e přes vě dčen pa n Pe ňás . N ep op ír ám , ž e e x is tu je p oezi e , k terá s i t ak o vý p řís tup vyžaduje, poez ie, v níž je zak leto pos els tví, k teré mus íme objevo vat, vr acet se k je dnotlivý m veršů m, luš tit je , vychu tná va t s i je po své m, po dle s vého r ozpo lož ení, d op řá va jí c e času i as ocia tivn ímu vrs tvení vlas tn ích p ocitů , zkušenos tí a z áž i tk ů , k t eré p ou hý m pos lec he m n em ůže me pos tih nou t. Ale př e váž ná čás t p oez ie n aop ak vyž aduje h las ito u p ou če nou in terpr e tac i. Která má o vš em s vů j sm ys l j e d in ě te hdy, d os tan e- li se p osluc hač i hlubš ího záž i tku, než jakých s e mu dos tává jako č te nář i . Ve r š je i n o s i te lem u r č i té zvuk o vé k va l i ty, k te ré j e s i vě do m i je ho au tor .
Pom al u s e vrac í m e k t om u , o če m u ž b y la řeč : s tejně jako př e vážn á část
r eci tuj íc íc h h erců nem á a n i tuš e n í o k val i t a ti v n í o dl iš nos t i b ás n ic k é ho jaz yk a a žá nru poez ie , tak si to ho nen í vě do ma i z načn á čás t č t e n ářů po ezie . A tak , jak interpreti, vče t ně převáž né vě tši n y j e j íc h tvů rců , poez ii šp a tn ě p řednášejí, tak tito č te nář i j i s te jn ě š pa tně č to u . T vůr c e s amo t né o m lou v ám , p r o tož e z něč eho mus í být
ž i vi – liter atur a je mize rně p lacen a , „ jak z ák o n y tr hu h lás aj í n ám “ , a le n eu v ědo mu jí s i , že k va litě s véh o d íl a t ak s p íše š k od í , než ab y je pro pag o va l i, j is tě , fu nguje z de i jis tý ra jc au ten ticity pr oje vu a naš t ěs tí to bý vá sp ojen o i s d eba tami s tvůrc i a tam jsou on i doma . Z a hlas itou in ter pre tac i po ezie o vše m nelze po važova t – o vš em jen p od le méh o
n ázo ru
-
a ni
tak
s nobsk y
o blíbe né
pr imitivn í
fyz ické
b ásně n í,
je hož
p ředs ta vitele m je d oc . Váš a z Brn a . Vych áze t z va dné ho vět r ák u a bý t z něj r ytmick y
tak
na
větvi,
že
sebou
začn u
neo rgan izo vaně
zmíta t
a
r ados tně
n ear tiku lo va t, nezd á se mi bý t z jeh o po hled u po d vod em, ale zn a čně po vrc hn ím e x hi bic io n is m em z je dn é vod y n ač is to , zas tír ajíc ím abse nci talen tu , a nezach rán í to a ni k d yž s e při tom bude tvářit se be víc un der grou ndo vě . A m í t n a t o k a te dru n a J AMU m i p ři jd e n eho r áz n é . N a v íc t o všec hno t ady u ž jed no u b y lo , k d yž s t ím v atmos fé ře j is t é h is to r ick é s k u teč nos ti přiš li d ada is té , o vše m v d al eko se ri ózn ějš í, p r om yš le ně jš í a komponovaně jší po dob ě , s pr opraco vaný mi pa rtitura mi... Dnes to m oh u na nej v ý š br á t jak o jak és i n o vo dob é d ad a , a le i t ak b y ta t o n o vě ob je vená A m er ika b y m ě la to pro v oko va t j in ak n ež t ím t o s e besh l íže n ím . Kd y b y s e t om u as po ň ř íka l o jinak, tře ba ak us t ic k o- ta nečn í ob jek t y – p r os ím , n ak on ec proč ne , a le v n í ma t p ana Vášu j ak o z tvárn ěno u f yz ic k o u báseň m ně př ijd e pon ěk ud a bs ur d n í. M n ě s e d o to ho na v íc v p lé tá t o ob noše né W er ic h o vo : „ To j e b lb é , t o s e bu de l í b it “ , v kombinaci se souč asný m, d nes už p on ěk u d tra d ičn ím a t ed y ne pro v oku j íc ím , a le jen odp uzujíc ím, ku lte m ošk livos ti. To už r ad ě j i t e n k ýč .
U něj s i č lo věk as poň
u př ím ně zapláče . A le m ož ná V áš o vi k ř ivd ím , je to a les poň snaha o vyboč en í z ak ademických k onvenc í a nemus í to škodit tak , jak škodí výuk a „um ěleck ého “ p řednesu na múz ických akademiíc h, vedouc í interpr ety k onom u vš eobsaž nému a n ic n eř íka j íc ím u
imp ot e n tně
p lan ému
př ed nesu
po ez ie ,
e xh ibu jíc ímu
c itlivou
a
uš lec h ti lo u p ře dnaš ečo v u b yt os t . U V áš i al e m ož ná ne jd e an i tak o i n ter pr e tac i , a le o básn ěn í . V t om př íp adě b y t o b y l j iný š u pl ík . Pa trn ě stejně jak o on en fe no men s la m po e tr y , c ož jsem s ic e – naš těs tí – nez ažil, jsa p řes tár lý , a le po učen G oog le m s jeh o video ukázka mi, ne mo hu v to m ne vid ě t, než pon ěkud prosto mys lno u zá ba vu h odn ou týne jdž rů . Což je pořá d le pš í než haš iš n ebo mar ihu ana . L eč d os ti l eg r ace . C hc em e- l i , a b y p oez ie z au ja la v l i ds k é m ž i vo tě m ís t o , k ter é jí nálež í, tj. aby s e oc tla „ v pr vn í bo jo vé lin ii za po lidš t ěn í čl o věk a“ , p r á vě d nes , v dob ě , k terá s vá d í s vůj dos ud mar ný bo j s ko nzu mn ím po je tím živo ta , je tře ba s k onco v a t s aka de mic k ý m p řed nesem do bře r ez onu j íc íc h hl a vo vý c h du t in , k terý j e s tá le , téměř n eu vě řiteln ě vydáván z a př ed lo hu , k te rou obkr eslují ne jen u mě leck é školy, produkujíc í ony bez duché inter prety, ale i s tovk y amatérských r eci t á torů , u pad lých do ruk ou odb orn ík ů-es tétů , a očistit před nes od to ho to n ános u šmír y, k terá s e na ně j lepí. Př iče mž d nešn í š m íra nez na men á n ěkdejš í „koč uj íc í d i va de ln í sp olečnos t n ižš í úr ovn ě“ ( c ož t e hd y b yl a p oc t i vá š m í r a , s herc i věčně u maz aným i o d š m íru , t j . „ po lo t uhé ho m az a dl a n a k o la v oz ů“) , a le už je n bezd uché
mechanicky uplatňo va né ř emeslo . I v o blas ti in te rpr etace má platnos t Halas o vo : /… / J á ne jse m už / pr o z rád né Ozv ěny / Já pro H las jse m / pro uš i n eucpa né / pr o zrc adla oblýskaných lok tů / ne pr o fraky… A mý m k r éd em jso u a b udo u i jeh o ver š e z D o lo r es : Na k l ín ě krásy ac h ach Jd ě te d o há je /.../ V er š Mez i p r s ty pl a me n s v íčky c os i z n i t í p r o s u dičky p r o myš le nk u hor l iv ec r ozk mo tř ený s kras ocity ž ilk a pr udce vyvs talá Ap ollo nu na č ele Radim Vašinka
