Publikace je zpracována v rámci projektu „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.3.00/14.0075.
Dana PROCHÁZKOVÁ
Principy udržitelného rozvoje
České Budějovice 2012
1
Vzor citace: PROCHÁZKOVÁ, D. Principy udržitelného rozvoje. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012, 140 s. ISBN 978-80-87472-21-7.
Ediční rada VŠERS: Ing. Jiří Dušek, Ph.D.; PhDr. Jan Gregor, Ph.D.; prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D.; Mgr. Magdalena Malechová, Ph.D.; doc. Karol Murdza, PhD.; doc. Dr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D. (předseda); doc. Ing. Oldřich Pekárek, CSc.; JUDr. Bohuslav Petr, Ph.D.; doc. Ing. Ladislav Skořepa, Ph.D.; prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc., dr. h. c.
PRINCIPY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE © Doc. RNDr. Dana Procházková, PhD., DrSc.
Recenzentky:
doc. Ing. Marie Hesková, CSc. doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc.
Vydavatel:
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz
ISBN 978-80-87472-21-7
2
Obsah Zkratky 1. Úvod 2. Lidský systém a životní prostředí 3. Indikátory 4. Cíl a axiomy udržitelného rozvoje 5. Správní řízení je nástroj k zajištění udržitelného rozvoje 6. Udržitelnost a její obecné principy 6.1. Vývoj konceptu udržitelného rozvoje 6.2. Analýza názorů na udržitelnost krajiny a lidských sídel 6.3. Podmínky pro udržitelný rozvoj 6.4. Kritéria udržitelného rozvoje 6.4.1. Základní katalog kritérií a ukazatelů pro posouzení potenciálního dopadu lidské činnosti 6.4.2. Kritéria pro screening používaná UNDP 6.4.3. Kritéria a indikátory spojené s protipovodňovými opatřeními 6.5. Limity 6.6. Hodnocení udržitelnosti 6.6.1. Příklady souboru ukazatelů / indikátorů 6.6.2. Závěry a doporučení pro ČR na úseku udržitelného rozvoje krajiny a lidských sídel 6.7. Rozhodování o udržitelném rozvoji 6.8. Řízení udržitelného rozvoje 6.9. Proces zajištění udržitelného rozvoje a příklady z praxe 6.10. Agenda 21 6.11. Indikátory udržitelného rozvoje 6.12. Organizace a hlavní dokumenty pro podporu udržitelného rozvoje v ČR 6.13. Nástroje EU pro řízení udržitelného rozvoje 6.13.1. Indikátory pro volbu konsensu mezi ekonomickým růstem a zátěží životního prostředí
3
6.13.2. Základní nařízení EU a současná strategie EU pro zajištění udržitelného rozvoje 6.13.3. Program ESPON 7. Závěr Seznam literatury Doporučená literatura Vysvětlivky Otázky k zamyšlení a diskusi
4
Zkratky
Zkratka
Celý název
EMAS
Eco Management and Audit Scheme
EU
European Union - Evropská unie
IT
Informační technologie
MZe
Ministerstvo zemědělství
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
OECD
Organisation for Economic Cooperation and Development - Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
OSN / UN
United nations Organisation - Organizace spojených národů
UNDP
United Nation Development Programme
5
1. Úvod
Nejhlubším sociálním základem životního způsobu lidí jsou obecné podmínky historicky určité formace. Ve vztahu k jedinci zde jako objektivní vystupují nejen materiální, ale i duchovní prvky společenského systému. Každý člověk vstupující do života si osvojuje existující poznatky, vztahy, systémy norem a hodnot. Utváření životního způsobu závisí na úrovni rozvoje člověka, na jeho kultuře, chápané jako míra osvojení životních podmínek a činností, na jeho potřebách, zájmech, apod. Dále závisí na vůli, charakteru, schopnosti postavit se proti tlaku prostředí v případech, ve kterých prostředí vnucuje jedinci přijatou normu chování, způsobu myšlení, atd. Křesťanství a východní filozofie správně vytušily, že základním problémem člověka je otázka "jak žít". Otázka spojená s existencí člověka v dnešní civilizaci zní "jak bude existovat". Nutno konstatovat, že v myslích lidí stále vztah člověka a společnosti k přírodě znamená ovládnutí a využití přírodních zdrojů k uspokojování lidských potřeb. Z hlediska moderní společnosti je však nutné zajistit i vhodné existenční podmínky pro budoucí generace, což vyžaduje od lidí určitou odpovědnost za své chování a činnosti. Je zřejmé, že hlavním cílem veškerého lidského snažení je zabezpečování lidského života, tj. všech lidských potřeb, zájmů a přání. Lidské potřeby, zájmy a přání se naplňují hmotnými i nehmotnými statky, které mají užitnou hodnotu. Věda může lidem objektivně ukázat mez, kterou nelze překročit, aby nedošlo k záhubě lidstva. Kde však je záruka, že člověk přijme výstrahu a nepřestoupí tuto osudovou mez. Při těchto a podobných úvahách je nutno chtě nechtě uvažovat psychickou stránku člověka. Průměrný člověk má rád uznání, jistotu, pohodlné a známé pracovní postupy, pocit být užitečný, možnost a potřebu hovořit o svých problémech, apod. Nemá rád cizí lidi, změny, izolaci, strach, kritiku vlastní osoby, těžkou nebo zbytečnou práci bez konkrétních a pozitivních výsledků, zbytečný nátlak, překvapení, potíže, apod. Přesto však v zájmu rozvoje lidského rodu musí lidé jednat, a tak vznikla strategie udržitelného rozvoje. Strategie udržitelného rozvoje je srovnatelná s jinými systémy hodnot, které nemají konečnou podobu (např. systém lidských práv a svobod). Směřuje k zajištění co nejvyšší dosažitelné kvality života pro současnou generaci a k vytvoření předpokladů pro kvalitní život generací budoucích, a to s vědomím toho, že představy budoucích generací o kvalitě života mohou být oproti našim odlišné. Předložená publikace se zabývá udržitelným rozvojem a jeho principy na základě dosud shromážděných znalostí, zkušeností a vyhodnocení reálných schopností člověka v současném 6
světě. Ukazuje, že dnes udržitelnost a udržitelný rozvoj jsou cílem v mnoha sektorech lidských aktivit. Jelikož však práce patří do projektu spojeného s environmentální výchovou, budou sledované problémy především směrovány do oblasti životního prostředí. Výklad problematiky je postaven velmi realisticky, protože na základě současného poznání a zkušeností nelze vycházet ze zbožných přání, ale je třeba řídit lidské aktivity způsobem, který zajistí jak kvalitní životy a rozvoj lidí, tak kvalitní životní prostředí. Z uvedeného důvodu publikace: -
je založena na recentní kvalifikované charakteristice životního prostředí, která je založena na systémovém pojetí a pokrývá zásadní aspekty, a to včetně základních pojmů: životní prostředí; ekologie; biosféra; atd. [1],
-
respektuje složky životního prostřední a jejich existující propojení, tj. vazby a toky energií, vody a látek [1],
-
vychází z modelů systémů, které jsou vhodné pro studium životního prostředí a v praxi se používají pro řízení jeho udržitelného rozvoje [1],
-
vychází z dopadů živelních a jiných pohrom na životní prostředí, které umožňují pochopení faktorů, před kterými je třeba životní prostředí ochraňovat [1],
-
respektuje účinná opatření pro tvorbu a péči o životní prostředí [1], protože zkušenosti ukazují, že pomáhají naplňovat požadavky udržitelného rozvoje,
-
vychází z komplexního pochopení problematiky, tj. ze znalostí a postupů prosazovaných OSN, EU, OECD atd., které upřesnily postavení systému životního prostředí v lidském systému.
V souladu s poznáním ukazuje racionální řešení, které člověk rozumný má k tomu, aby ze své pozice (není vládcem světa , ale jen součást světa, která je obdařená intelektem) se choval rozumně a neaplikoval činnosti a opatření, které by ve svém důsledku mohly vést k desintegraci až k rozpadu systému, který člověku umožňuje existenci a rozvoj. V souvislosti s udržitelným rozvojem je proto pozornost věnována rizikům pro životní prostředí, bezpečnému životnímu prostředí i zásadám pro řízení bezpečnosti životního prostředí, které zahrnují udržitelný rozvoj. Je vysvětleno současné pojetí udržitelnosti a jeho nároky na znalosti, zdroje, síly a prostředky. V rámci toho je vysvětlen princip předběžné opatrnosti a způsoby jeho racionálního uplatnění v praxi. Kvalifikované řízení životního prostředí zacílené na udržitelný rozvoj potřebuje nástroje, metody a techniky, a proto se vychází ze závěrů práce [1], ve které je pozornost věnována
7
legislativě České republiky o životním prostředí, indikátorům, správnímu řízení, monitoringům, informačním systémům i vybrané legislativě EU. Odborný text je doplněn obrázky, tabulkami, grafy a především příklady dobré praxe. Kvůli zaměření publikace na udržitelný rozvoj jsou příklady hlavně z oblasti indikátorů, protože pomocí nich se právě „měří“ udržitelný rozvoj a rozhoduje se o tom, zda je, či není třeba provést nějaká opatření a činnosti a v případě, že ano, tak jaká. Nakonec je uveden seznam použité literatury a seznam další literatury, která je vhodná ke studiu. Každá kapitola kromě úvodu a závěru má následující členění: studijní cíle; klíčové pojmy; vlastní výklad; souhrn; a kontrolní otázky. Nakonec jsou uvedeny otázky k zamyšlení. Práce se opírá o monografii [1], která byla sestavena na základě odborných prací, které reprezentují recentní světové poznání; vychází z řešení národních a mezinárodních vědeckých projektů, jejichž základem byly rozsáhlé rešerše světové odborné literatury, shrnutí principů dobré odborné praxe v oblasti vědy a inženýrství a které obsahují stále aktuální návrhy postupů na řešení problémů komplexní bezpečnosti, jejichž jedním ze základních cílů je udržitelný rozvoj. Použité konkrétní právní předpisy české i EU jsou uvedeny plným odkazem přímo v textu.
8
2. Lidský systém a životní prostředí
Studijní cíle: Seznámit se s lidským systémem, s jeho chráněnými zájmy (aktivy) a s cíli, které se musí řídit pro podporu udržitelného rozvoje. Ukázat, že životní prostředí je základním zájmem, o který se musí pečovat při řízení lidského systému. Vysvětlit princip předběžné opatrnosti a seznámit s cíli mileniové deklarace OSN.
Klíčové pojmy: Lidský systém; životní prostředí; bezpečnost; bezpečí; udržitelný rozvoj; prevence.
Bezpečný lidský systém, pro který politici EU často používají označení „Safe space“ se definuje jako systém, ve kterém je bezpečnost na přijatelné úrovni a ve kterém se dbá na bezpečí lidí a veřejné blaho. Lidský systém je minimální prostor pro život člověka a lidskou společnost, tj. zahrnuje prvky, které tvoří lidé, části životního prostředí nezbytné pro život lidí, části planety Země nezbytné pro život lidí, majetek, technologie, infrastruktury a vazby a toky mezi těmito prvky. Chráněné zájmy lidského systému (aktiva) jsou komponenty, vazby a toky v lidském systému, které jsou nutné pro jeho bezpečí a udržitelný rozvoj. Jsou prioritně ochraňovány a zahrnují životy, zdraví a bezpečí lidí, majetek, životní prostředí, veřejné blaho, technologie a infrastrukturu [2]. Procesní model řízení bezpečnosti lidského systému je na obrázku 1. Vidíme, že životní prostředí patří mezi základní aktiva, tzv. veřejná aktiva, která jsou předmětem ochrany vlád i nadnárodních seskupení.
BEZPEČÍ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ INFRASTRUKTURY
A TECHNOLOGIE
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
MAJETEK
A VEŘEJNÉBLAHO
ŽIVOTYAZDRAVÍ LIDÍ
BEZPEČNOST
Obr. 1. Procesní model pro řízení bezpečnosti lidského systému
9
Na základě současného poznání [2] se řízení lidského systému (který představuje území) zaměřené na udržitelný rozvoj soustřeďuje na: -
odhalení pohrom, kterými nejsou jenom jevy označované v české legislativě [3] jako živelní a jiné pohromy, ale i různé vazby a toky v lidském systému (a to včetně inherentního systému životní prostředí),
-
předcházení pohrom, pokud to lze, např. u přírodních / živelních pohrom to většinou nelze,
-
odstranění příčin vzniku těžkých (krutých, závažných) dopadů pohrom nebo alespoň na snížení jejich četnosti výskytu,
-
zmírnění nepřijatelných dopadů pohrom preventivními opatřeními, připraveností, optimálním zvládnutím dopadů pohrom a jimi vyvolaných kritických situací (tj. vlastně zkrácením doby trvání nouzových situací na přijatelnou míru),
-
zajištění obnovy území po pohromách a nastartování dalšího rozvoje.
Existují tři pravidla, která jsou potřebná při uplatnění principu předběžné opatrnosti [1]. Jejich aplikace znamená, že princip předběžné opatrnosti lze použít jen tehdy, když budou u sledovaného problému provedeny dále uvedené kroky: -
komplexní vědecké vyhodnocení provedené nezávislým odborným akreditovaným subjektem s cílem stanovit stupeň vědecké nejistoty,
-
hodnocení potenciálních rizik a dopadů, které se mohou realizovat v případě, že se problém nebude řešit,
-
účast všech zainteresovaných stran (za podmínek maximální průhlednosti) na studiu možných opatření.
Princip předběžné opatrnosti de facto říká, že vždy, když existuje riziko, se kterým jsou spojené možné ztráty, škody nebo újmy na sledovaných aktivech, je třeba jednat tak, jako by tyto ztráty, škody či újmy byly reálné. A to i v případě, že riziko není zcela stoprocentně ověřené. Dobrým příkladem je např. problém globálního oteplování. Vědci se často neshodují na velikosti ohrožení od tohoto jevu a na jeho dopadech pro planetu. Přesto Evropská unie podle principu předběžné opatrnosti se snaží jednat tak, aby zabránila rizikům, plynoucím z globálního oteplování podle nejkatastrofičtějšího scénáře. Podle definice Evropské Komise z 2. února 2000 je třeba použít princip předběžné opatrnosti vždy, "když existuje alespoň předběžný vědecký názor, že je opodstatněný důvod k obavám před riziky poškození životního prostředí či zdraví lidí, živočichů a rostlin, která by mohla narušit základní princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí."
10
Jak vyplývá z výše uvedeného, princip prevence je jeden ze základních pilířů řízení rozvoje vůbec. Vychází z poznatku, že mnohé dopady činnosti lidí jsou nepříznivé nebo obtížně odstranitelné. Princip předběžné opatrnosti úzce souvisí s principem prevence, neboť s činností člověka je někdy spojeno i určité nejisté riziko vzniku nepříznivého až nepřijatelného dopadu na životní prostředí či jiná aktiva. Kvůli této neurčitosti je nutno zavést do praxe opatření, která by vzniku dokázala zabránit a není možné spoléhat na náhodu, že se nepřijatelný dopad nevyskytne. Příklady regulačních nástrojů státu jsou uvedeny v tabulce 1. Jiným vhodným nástrojem je hodnocení SEA (strategické hodnocení životního prostředí) [4].
Tabulka 1. Regulační nástroje státu.
Působení státu
Nástroje
přímá regulace Aktivní
Normativní Ekonomické
nepřímá regulace
Etické
Vyjednávání Pasivní
Konsensuální
uplatnění pravidel
zákonná odpovědnost
odpovědnosti
K vzájemnému provazování ochrany životního prostředí, technologického rozvoje a otázek bezpečí a rozvoje člověka dochází od konce osmdesátých let minulého století (viz aktivity OSN, EU a dalších národních a mezinárodních organizací) [3]. Do praxe se prosazuje koncepce integrální / komplexní bezpečnosti. V r. 1986 po jaderné havárii v Černobylu mezinárodní poradní vládní výbor (INSAG) převzal od Mezinárodní agentury pro atomovou energii koncept integrální bezpečnosti a zdůraznil, že bezpečnost nelze zaručit jen souhrnem technických bezpečnostních opatření, ale že je nutno zvážit jako jeden z podstatných faktorů i vliv lidského činitele. Na to navázaly aktivity OSN, v roce 1994 zpráva o rozvoji lidí (v ní OSN definovala lidský systém a jeho základní aktiva s tím, že životní prostředí patřilo do základních aktiv) [5] a v roce 2000 rozvojové cíle milénia [6]. Podpisem Miléniové deklarace (The United Nations Millennium Declaration) v září 2000 slíbilo spolupracovat na jejich dosažení do roku 2015 všech tehdejších 189 členů OSN a také Švýcarsko a Vatikán. Cíle byly stanoveny pro patnáctileté období do roku 2015 a jsou následující:
11
1. Odstranit extrémní chudobu a hlad, tj.: do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří mají příjem nižší než 1 americký dolar na den; odstranit nezaměstnanost a zajistit důstojnou práci pro všechny včetně žen a mladých lidí; a do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem. 2. Dosáhnout základního vzdělání pro všechny, tj. do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu. 3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti, tj. do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. 4. Snížit dětskou úmrtnost, tj. do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do pěti let. 5. Zlepšit zdraví matek, tj. snížit míru mateřské úmrtnosti o tři čtvrtiny do roku 2015; a zajistit dostupnou zdravotní péči v mateřství pro všechny. 6. Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi, tj. do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS; a do roku 2015 zastavit a zvrátit výskyt malárie a dalších závažných onemocnění. 7. Zajistit udržitelný rozvoj životního prostředí, tj. integrovat principy udržitelného rozvoje do státních politik a programů a zvrátit úbytek přírodních zdrojů; zbrzdit ztrátu biodiverzity - do roku 2010 dosáhnout významného pokroku v tomto směru; snížit na polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě a základnímu sanitárnímu zařízení; a zlepšit životy nejméně sta milionů obyvatel chudinských předměstí (slumů) světových velkoměst. 8. Vytvořit světové partnerství pro rozvoj, tj. obrátit pozornost na speciální potřeby nejméně rozvinutých, vnitrozemských a malých ostrovních rozvojových států; dále rozvíjet otevřený, předvídatelný a nediskriminační obchodní a finanční systém; komplexně vyřešit problém zadlužení rozvojových zemí; ve spolupráci s farmaceutickými firmami zajistit dostupné základní léky pro obyvatele rozvojových zemí; a ve spolupráci se soukromým sektorem umožnit rozvojovým zemím užívat výhody nových technologií, zejména v oblasti informatiky a komunikace. Generální tajemník OSN každoročně předkládá Valnému shromáždění zprávu o naplňování Miléniové deklarace, aby bylo zřejmé, jak si členské státy vedou při naplňování závazků, které učinily. Ze zpráv vyplývá, že se tyto cíle nedaří plnit. Riziko je známé, potřebná dynamika změn je známá, potřebné nástroje jsou také známé, ale řešení se nedaří realizovat. Hlavní příčiny jsou na straně rozvojových i rozvinutých zemí. Na straně rozvojových zemí jsou to především nekompetentnost a zkorumpovanost vlád nejchudších, dnes již do značné 12
míry kolabujících států v Africe, destrukce vlastních ekonomik, rozkrádání a promrhání finančních zdrojů včetně pomoci, vystavení obyvatelstva chudobě a neexistující ekonomický život naznačují. Rozvinuté země se zase musí více snažit, pokud jde o poskytování pomoci, vytváření obchodních příležitostí, úlevy při splácení dluhů a přenos technologií; nejde o dodání jídla a dalších věcí na přežití, ale o pomoc při vytváření zdrojů vlastní obživy a o rozvoj vzdělanosti, bez kterého to nejde.
Souhrn Kapitola popisuje výchozí koncept, kterým je dnes pro člověka bezpečný lidský systém, ukazuje postavení životního prostředí mezi chráněnými zájmy (aktivy) lidského systému. Uvádí současné cíle řízení států a jednotlivých území tak, jak je formulovala OSN. Vymezuje princip předběžné opatrnosti podle EU.
Kontrolní otázky 1. Co je to lidský systém? 2. Jaké jsou základní chráněné zájmy lidského systému? 3. Jaké jsou úkoly řízení území zaměřené na životní prostředí? 4. Co je to princip předběžné opatrnosti a jak se aplikuje? 5. Co je to mileniová deklarace a jaké jsou její cíle?
13
3. Indikátory
Studijní cíle: Seznámit s pojetím a druhy indikátorů a se způsobem jejich používání v praxi. Ukázat, že indikátory jsou používány pro různé cíle. Nakonec pak ukázat soubor indikátorů, které se používají pro ochranu životního prostředí u nás.
Klíčové pojmy: indikátor; požadavky na indikátor
Jak již bylo výše řečeno, životní prostředí je systém, a proto ho nelze popsat jednou veličinou. Pro rozhodování a řízení z hlediska zabezpečení udržitelného rozvoje životního prostředí je třeba vědět jak lidstvo na přírodní prostředí působí a jak na to přírodní prostředí reaguje. Dnes stav životního prostředí popisujeme indikátory [1]. Cílem ekologických indikátorů je objektivně, srozumitelně a na vhodné hranici obecnosti charakterizovat stav životního prostředí. Se zaváděním indikátorů se začalo ve světě již počátkem 70. let v rámci OECD. Avšak teprve v r. 1982 byla dána do užívání skupina 33 indikátorů [7]. Dnes jsou používány v řadě vyspělých zemí a velmi se osvědčují. Většinou používáme dva druhy indikátorů, a to cílové a trendové. Cílové nás informují o tom, jak jsou splněny cíle určitého projektu, programu, procesu apod. Trendové nás informují o tom, zda rychlost dosahování cíle v daném okamžiku a místě je přiměřená, tj. cíl bude dosažen, a nebo zda není přiměřená a je třeba provést opatření a činnosti, aby dosažení cíle se stalo reálným [1]. Ukazatelem / indikátorem se rozumí agregovaná informace označující status nebo změnu nějaké entity a musí splňovat následující kritéria: 1. Vědecká kvalita. Ukazatel je problémově specifický, měřitelný, jednoznačný, nekoreluje s jiným ukazatelem a rozlišuje mezi příčinou a následkem. 2. Paradigma udržitelnosti. Ukazatel zvažuje časový horizont, účinnost zdrojů, cílové hodnoty, přiměřené ocenění dílčích aspektů, únosnost prostředí apod. 3. Ekologická významnost. Ukazatel reaguje na změny prostředí, charakterizuje udržitelnost agro-ekosystému, včas varuje o nevratných změnách v prostředí, je proaktivní v odhadech trendů. 4. Řízení dat (data management). Ukazatel je dokumentovatelný, interpretovatelný, reprezentativní, transparentní, obecně přijímaný, geograficky relevantní, nákladově účinný, porovnatelný v čase.
14
Kritéria pro ukazatele jsou důležitá, zejména při jejich využívání, avšak z kritérií nevyplývá na co se ukazatelé obsahově zaměřují − kritéria se spíše zaměřují na informační kvalitu ukazatele. Jinak řečeno, je třeba určit, z čeho by se mělo vycházet při návrhu ukazatelů a na co by se ukazatelé měly zaměřit, tj. je třeba znát následující fakta [1]: 1. Cílová hodnota / koncový bod. Cílová hodnota dovoluje řídícímu pracovníkovi, který provádí rozhodnutí měřit rozdíly mezi aktuální a cílovou požadovanou hodnotou − měří se těsnost přiblížení k definované cílové hodnotě. Tento přístup však v praxi veřejné správy naráží na dva problémy, a to obtížnost stanovení cílové hodnoty a nedostatečný proaktivní přístup. 2. Rámec DPSIR. DPSIR rámec (tj. stanovení D (Driving Forces) − hybné síly, P (Pressure)− zátěž, S (State)− stav, I (Impact) − dopad, R (Response)− odezva, C (Condition) − podmínky prostředí; D − co řídí/ovlivňuje požadavky na bezpečnost, P − co vyvolává tlak/zátěž na systém bezpečnosti, S − jaký je stav determinantů a faktorů bezpečnosti, I − jaká je kvalita žití/prostředí z hlediska bezpečnosti, R − jaká by měl být odezva systému bezpečnosti) se kvůli své jednoduchosti a přehlednosti v praxi často využívá jako východisko při návrhu souboru ukazatelů. Dlužno však podotknout, že se obtížně vyrovnává s vícečetnou kauzalitou a s interakcemi probíhajícími v kulturní krajině. Ukazatelé stanovení na základě DPSIR rámce se také mohou dostat do konfliktu s myšlením veřejné správy, protože ta více než proaktivní přístup zdůrazňuje často jen krátkodobou politiku. 3. Rámec základní spokojenosti. Rámec základní spokojenosti spočívá na analýze základních nezbytností udržitelného rozvoje. Ukazatelé se vybírají podle toho, jak účelně a účinně pokryjí některá hlediska udržitelného rozvoje jako jsou existence, účelnost, bezpečnost, koexistence a přizpůsobivost. Problémem tohoto přístupu je značná míra subjektivity a také to, že mezi ukazatelem a akcí není, nebo nemusí být bezprostřední vztah. 4. Rámec krátkodobosti a dlouhodobosti. Ukazatelé se vybírají podle toho, jak zdůrazňují dlouhodobé prvky udržitelnosti. Udržitelný rozvoj se vyjadřuje v pojmech kapitálu (přírodní, lidský, sociální, fyzický a finanční) a v kontextu zranitelnosti (trendy, zátěže, šoky) vybraných aktiv. Potíže však činí hodnocení dostupného a budoucího kapitálu. 5. Rámec čtyř kapitálů. Tento koncept vypracovaný Dalym a Meadowsem se dá schematicky znázornit na obrázku 2. V tomto přístupu se navrhují agregovaní ukazatelé:
15
skutečný lidský blahobyt; a environmentální integrita a využívání přírodních zdrojů pro veřejné blaho. To znamená, že u každého kritéria musí být uvedeny limity, které určují, co je dobré a co již není dobré, popř. je tam ještě jeden úsek, který určuje, že je to podmíněně dobré, což znamená, že uvedená hodnota je možná, jen když jsou splněny nějaké dodatečné přesně stanovené podmínky. Příklady kritérií i limit jsou uvedeny dále a v práci [1]. Pro určení mezních hodnot potřebujeme požadavky a metody pro stanovení hodnot [1]. Pro nalezení kritérií se zaměřujeme na územní plánování a pro výběr vhodné metodiky se zaměřujeme na metody operační analýzy, která jsou uzpůsobeny k řešení úloh ve složitém, tj. mnoho parametrickém prostředí [1]. Nutná je i znalost zdrojů rizik, tj. živelních a jiných pohrom, které v daném území mohou mít dopady na krajinu a lidská sídla, která sledujeme [1]. NEJVYŠŠÍ CÍLE
ZPROSTŘEDKUJÍCÍ CÍLE
štěstí realizace naplnění uspokojení
populace
ZPROSTŘEDKUJÍCÍ PROSTŘEDKY
lidský kapitál
průmyslový kapitál
průmyslový výstup
investice
ZÁKLADNÍ PROSTŘEDKY
přírodní kapitál
Obr. 2. Rámec čtyř kapitálů
Historicky používané indikátory v ČR [1] jsou:
16
sociální kapitál
spotřební zboží bydlení služby veřejná infrastruktura vojenský kapitál znečištění využití zdrojů
-
hrubý národní důchod vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje antropogenní tlak na prostředí,
-
obsah zásobní vody v nádržích vs. čas; roční hodnoty; 3 platné číslice; indikuje, zda populace má dostatek vody pro svůj rozvoj či zda nedochází ke stavu kvantitativní vodní krize,
-
jakost povrchových vod vs. čas; roční hodnoty; které budou roztříděny dle jakosti (viz. platná norma); 3 platné číslice; indikuje, zda populace má dostatek jakostní vody nebo zda se blíží stav kvalitativní vodní krize ; tj. vypovídá o stavu znečištění vod,
-
stav zásob podzemních vod vs. čas s vyznačením časového průběhu jejich čerpání; roční hodnoty; 3 platné cifry indikuje stav zásob pro obživu populace a stav jejich čerpání (lze odhalit neúměrné čerpání a případně se blížící kritický stav); tzn., že vyjadřuje i stav čerpání přírodních zásob; na tomto úseku jsou v ČR vážné problémy, dochází k poklesu zásob podzemní vody jejich tzv. "rabováním", tzn., že se odebírá více, než je příroda schopna obnovit v daném časovém intervalu,
-
průměrná roční spotřeba vody (při odlišení pitné a užitkové); roční hodnoty;; 3 platné cifry; indikuje antropogenní tlak na prostředí,
-
průměrná roční spotřeba pohonných hmot vs. čas; roční hodnoty; 3 platné číslice; indikuje spotřebu neobnovitelných zdrojů; cílem je zajistit, aby nedošlo k ochromení hospodářského života (příliš velká spotřeba),
-
nadměrný hluk vs. čas; roční hodnoty; pro každý rok je provedeno rozčlenění na 3 hlukové hladiny vyjádřené procentuálním zastoupením; informuje o vývoji hlukové zátěže obyvatel,
-
populační přírůstek obyvatelstva vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; informuje o zátěži životního prostředí, kterou vyvolává zvětšování počtu obyvatel a z toho plynou nároky na přírodní zdroje, obživu, apod.,
-
spotřeba Hg, Cd a As vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; informuje o škodlivých emisích do životního prostředí, které při spotřebě nastanou,
-
spotřeba polycyklických aromatických uhlovodíků vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; informuje o škodlivých emisích do životního prostředí,
-
rozloha lesů vs. čas; roční hodnoty; rozlišení dle stáří, druhů a rozsahu poškození ; ukazuje stav významného ekosystému, a také vývoj dopadu antropogenní činnosti,
-
obsah umělých radionuklidů v přízemní vrstvě vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; informuje o radiační situaci a ukazuje, zda nedochází ke krizové situaci,
17
-
obsah pesticidů ve vodě a v půdě vs. čas; roční hodnoty; 3 platné číslice; indikuje ohrožení lidské populace,
-
měrné emise XXXXXXXXXX vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; vykazují antropogenní tlak na prostředí; v našich podmínkách je třeba sledovat tuhé emise, SO2, NOx, CO, CO2, CxHy, BSK5,
-
koncentrace olova v ovzduší obcí vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje znečištění životního prostředí a rizikový stav z hlediska lidské populace,
-
spad S vs. čas a spad N vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje dopady antropogenních činností a rizikový stav pro lidskou populaci,
-
počet provozovaných motorových vozidel vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikují spotřebu pohonných hmot (čerpání přírodního bohatství) a antropogenní tlak na prostředí formou emisí škodlivin a hlukové zátěže prostředí včetně populace; odlišení četnostního zastoupení osobních vozů, nákladních lehkých vozů, nákladních těžkých vozů a autobusů; (v některých evropských zemích používají závislosti "počet ujetých km vs. čas" a rozlišují osobní auta, veřejnou dopravu, nákladní dopravu a u ní železnice a nákladní auta. Dále sledují počet ujetých km v osobních autech k hromadným prostředkům vs. čas a množství ujetých km s jednotkovým nákladem, přepraveným kamiony k železnici vs. čas,
-
poměr čištěných odpadních vod vůči celkovému množství produkovaných odpadních vod vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje emise do životního prostředí, odhaluje stav zátěže životního prostředí a informuje, zda na tomto úseku antropogenní tlak roste či nikoliv,
-
obsah dusíku v povrchových vodách vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje zátěž důležité životní složky,
-
obsah dusíku v podzemních vodách vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje zátěž důležité životní složky a stav zásob pro lidskou populaci,
-
počet ( popř. i objem) nepovolených skládek k počtu (popř. i objemu) povolených skládek vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; odlišení skládek s toxickým či jinak nebezpečným materiálem, informuje o zátěži prostředí skládkami a škodlivinami,
-
výroba energie vs. čas; roční hodnoty; rozlišení dle zdrojů; 3 platné cifry; informuje o čerpání přírodních zdrojů a signalizuje, zda nedochází k enormnímu nárůstu požadavků na energii,
-
inventarizace vyšších druhů rostlin a inventarizace obratlovců vs. čas; intervalově; 3 platné cifry; ukazuje časovou změnu druhové rozmanitosti ve vybraných oblastech, 18
-
rozsah zemědělsky využívané půdy vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; odlišit rozsahy využívané jako pole, louky a pastviny; ukazuje antropogenní tlak na prostředí a také stav zabezpečení populace obživou,
-
spotřeba pesticidů v zemědělství vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje zátěž (antropogenní tlak) půdy,
-
spotřeba umělých hnojiv vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje antropogenní tlak na prostředí,
-
úbytek zásob nerostných surovin vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; identifikuje čerpání přírodních zásob, vyznačuje antropogenní tlak na přírodní prostředí; v ČR je třeba sledovat spotřebu uhlí, ocele, kameniva, cementu a papíru,
-
rozsah plynofikace lokálních topenišť vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje stav emisí do životního prostředí a změny antropogenního tlaku na přírodní prostředí v této oblasti,
-
rozsah oblastí postižených těžbou vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; ukazatel dopadů antropogenní činnosti do území,
-
rozsah rekultivovaných oblastí v poměru k rozsahu oblastí těžbou zasažených vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikuje využívání území a rozsah oblastí, kde je zvýšený antropogenní tlak na přírodní prostředí,
-
zastoupení 2 druhů městských ptáků ve městech vs. čas (reprezentativní druhy je třeba vybrat odborným šetřením); roční hodnoty; 3 platné cifry; informuje o stavu živé přírody ve městech,
-
zastoupení vybraných živočichů v krajině vs. čas; (nejčastěji jsou v evropských zemích k tomuto účelu používáni zajíci); roční hodnoty; 3 platné cifry; informuje stavu živé přírody ve volné krajině,
-
průměrný lidský věk vs. čas; roční hodnoty; 3 platné cifry; indikátor zdravotního stavu populace.
Souhrn: I když člověk není vládce světa, musí v zájmu své existence své činnosti řídit tak, aby nepřispíval ke snižování bezpečnosti lidského systému a ke snižování potenciálu udržitelného rozvoje. Aby mohl bezpečnost či udržitelný rozvoj řídit, musí je měřit a umět stanovit, co je dobré a co již dobré není. K měření používá indikátory. Předložená kapitola shrnuje obecné
19
poznatky o indikátorech, nároky na indikátory a seznam prvních indikátorů zavedených v naší republice pro oblast životního prostředí.
Kontrolní otázky: 1. Co to je indikátor? 2. Jaké jsou základní typy indikátorů? 3. Jaké jsou požadavky na indikátory? 4. Můžete vyjmenovat některé indikátory používané historicky v ČR?
20
4. Cíl a axiomy udržitelného rozvoje
Studijní cíle: Realisticky postavit cíl udržitelného rozvoje s ohledem na člověka. Ukázat, že jde o přežití komunity, protože člověk je tvor společenský, jak ukazuje Maslowova pyramida lidských potřeb. Shrnout axiomy varianty udržitelného rozvoje, která je dnes prosazovaná ve vyspělých zemích. Popsat koncept pružné odolnosti komunity vůči pohromám.
Klíčové pojmy: Axiomy udržitelného rozvoje; komunita; koncept pružné odolnosti komunity
Cílem udržitelného rozvoje je přežití komunity, protože pohromy by neměly v žádném případě narušit funkce komunity, do nichž náleží. Proto je dnes prosazována varianta rozvoje, která je založena na pěti axiomech [1]: 1. Funkce výroby, distribuce a spotřeby zahrnující lokální účast na výrobě, distribuci a spotřebě produktů a služeb, jež jsou součástí každodenního života a je žádoucí, aby byly neustále dostupné. Pohroma může tyto funkce vážně narušit, přičemž spotřeba každodenních statků se i v pohromě nemění. 2. Pohroma mění priority, protože veřejné instituce se zaměřují na péči o oběti a podnikatelská činnost by měla být pozastavena. 3. Pohroma znamená, že všechny tradiční sociální a kulturní činností se nekonají. 4. V případě pohromy jsou dočasně „potlačeny“ některé zákony jako je například dopravní přestupek, a naopak jsou zvýrazněny zákony týkající se bezpečnosti a veřejného pořádku, regulace pohybu. 5. Poslední funkcí charakteristickou pro komunitu je vzájemná pomoc, pomocí níž se řeší situace občanů a rodin, kteří se dostali do obtíží. Rozvoj na jedné straně vyžaduje institucionální a strukturální přeměnu komunity, na straně druhé může být zpomalen vlivy pohrom, působících na základní funkce komunity. Proto je nutná integrace rozvojových územních plánů s plány týkajících se hrozeb, protože pohromy mohou znamenat: -
zvýšení zranitelnosti lidské společnosti (obrana je pak posilování městských zařízení a systémů; technologie odolné vůči pohromám; zemědělské a environmentální programy),
-
příležitosti pro rozvoj po pohromě (budování sociální a politické atmosféry pro přijetí změn; zvýraznění opatření pro typ rozvoje, jenž způsobil pohromu), 21
-
zhoršení podmínek pro rozvoj (ztráta zdrojů; přesun zdrojů komunity na řešení stavů nouze; oslabené investiční klima),
-
snížení zranitelnosti (hustota osídlení a rozvoj v nebezpečných oblastech; zhoršení životního prostředí technologickými haváriemi; nerovnováha v sociálním systému).
Výsledky jsou znázorněny na obrázku 3. OBLAST ROZVOJE
Rozvoj může snížit zranitelnost
Pohroma může zvrátit rozvoj
Pohroma může poskytnout příležitost pro rozvoj
KLADNÁ OBLAST
NEGATIVNÍ OBLAST
Rozvoj může zvýšit zranitelnost
OBLAST POHROMY
Obr. 3. Vztah rozvoj vs. pohroma.
Vztah udržitelného rozvoje k pohromám tak zakládá nový koncept pro zvládání obtížných a nouzových situací v životě komunity. Je to koncept pružné odolnosti komunity vůči pohromám (Disaster Resilience Community): 1. Komunita pružně odolná vůči pohromám může snášet a překonávat škody, snížení produktivity a kvality života bez významné vnější pomoci. 2. Komunita je sociální skupina jakékoliv velikosti, jejíž členové sídlí ve specifické lokalitě, sdílí správu a vládnutí a často mají společné historické a kulturní dědictví. 3. Komunita je organizovaný systém mající místní význam a vykonávající základní sociální funkce v každodenním životě tak, aby se umožnilo kolektivní přežití. Aby však koncept udržitelného rozvoje nezůstal jen v rovině slov, je třeba „vzít za své“ určité myšlenkové přístupy [8]: 1. Systémový (holistický) pohled, jelikož jakákoliv pohroma je interakcí fyzického prostředí, společenských systémů a společenské infrastruktury technické a sociální.
22
Každá hrozba se realizuje ve čtyřech časových fázích jimž odpovídá prevence (včetně zmírňování), připravenost, odezva a obnova. 2. Je nutné odmítnout krátkodobé „volební“ myšlení, jelikož je naléhavé se věnovat analýze zranitelnosti a jejímu snižování a navazujícím preventivním a zmírňujícím opatřením. 3. Je nutné integrovat plánování pohrom a krizí do plánování udržitelného rozvoje a naopak. Plánování udržitelného rozvoje musí v rámci ekonomických činností uznávat ekologická omezení, musí chápat a podporovat obyvatelstvo. Je však třeba říci, že plánování udržitelného rozvoje zůstává nedokončenou strategií, protože většinou se udržitelný rozvoj zabývá jen ochranou životního prostředí, ale nezabývá se prostředími, přírodním i umělým, jako zdroji pohrom ohrožujících rozvoj člověka. Proto je nezbytné a naléhavé sjednotit koncept udržitelného rozvoje s plánováním opatření, preventivních a zmírňujících, vůči pohromám všeho druhu; viz všeobecně přijímaný přístup „All Hazard Approach“ [9], který přijaly v USA v r. 1996 a později i v EU [2]. Tato opatření mohou vytvořit rovnováhu v rozvoji, jelikož mají nezanedbatelný ekonomický a sociální efekt, viz obrázek 4.
KONTINUITA/PŘEŽITÍ KOMUNITY (ekonomika-sociální stav-prostředí) udržitelný rozvoj
pružnost a odolnost
PREVENCE
ODEZVA
(ZMÍRNĚNÍ)
SYSTÉM OCHRANY
OBNOVA PŘIPRAVENOST
ŘÍZENÍ RIZIKA
Obr. 4. Systém zajištění přežití komunity.
Souhrn: Čtvrtá kapitola zcela realisticky vymezuje udržitelný rozvoj a ukazuje, že se jedná o takový vývoj, který umožňuje kvalitní život lidského rodu. Jde o takové přežití komunity, ve kterém
23
jsou uspokojené rozumné potřeby lidského jedince ve smyslu formulovaném Maslowem, který je dnes všeobecně přijímán. Maslowova pyramida lidských potřeb [16] má pět úrovní. Základnu, tj. úroveň 1 tvoří fyziologické potřeby; úroveň 2 tvoří potřeba bezpečí a jistoty; úroveň 3 tvoří sociální potřeby (člověk je tvor společenský); úroveň 4 tvoří potřeba společenského uznání; a úroveň 5 tvoří potřeba seberealizace. To znamená, že jde o bezpečný lidský systém v pojetí, které bylo popsáno v kapitole 2.
Kontrolní otázky: 1. Vyjmenujte axiomy varianty udržitelného rozvoje, která je dnes prosazovaná. 2. Charakterizujte koncept pro zvládání obtížných a nouzových situací v životě komunity. 3. Charakterizujte koncept pružné odolnosti komunity vůči pohromám.
24
5. Správní řízení je nástroj k zajištění udržitelného rozvoje
Studijní cíle: Definovat pojem řízení . Zdůraznit, že dle nejmodernějšího řízení mají úkoly všichni zúčastnění. Seznámit se základními nástroji státu pro řízení. Ukázat, že každé moderní řízení má tři úrovně. Definovat správné řízení věcí veřejných a jeho principy.
Klíčové pojmy: Řízení; správa; úrovně řízení; správné řízení věcí veřejných; princip subsidiarity.
Základní funkcí státu je od jeho vzniku zajistit ochranu a rozvoj dané lidské společnosti, což není možné bez zajištění bezpečného prostoru, ve kterém žije lidská společnost. Podle zásad moderního řízení lidské společnosti ÚKOLY MAJÍ VŠICHNI ZÚČASTNĚNÍ [2]. Řízení státu zahrnuje v nejobecnějším pojetí vedení, správu, ovládání a úřední projednávání věcí veřejných. Je to uvědomělá činnost lidí směřující k určení a kontrole průběhu předmětných procesů pro dosažení určených cílů. Uvádí do souladu jednotlivé činnosti a plní všeobecné funkce celku, tj. státu / území / objektu / organizace apod. Správa je forma činnosti orgánů, zejména výkonných, která spočívá v organizování a praktickém uskutečňování úkolů stanovených řídícím týmem / managementem státu / území / objektu / organizace v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Základní nástroje státu pro řízení, tj. i pro tvorbu a ochranu životního prostředí dle [2,10] jsou: -
řízení / management (strategické, taktické i operativní) založené na kvalifikovaných datech, odborných hodnoceních a správných metodách rozhodování,
-
výchova a vzdělání občanů,
-
specifická výchova technických a řídících pracovníků,
-
technické, zdravotnické, ekologické, kybernetické a jiné standardy, normy a předpisy, tj. nástroje pro regulaci procesů, které mohou nebo by mohly vést k výskytu (vzniku) pohromy nebo k zesílení jejich dopadů,
-
inspekce,
-
výkonné složky ke zvládnutí nouzových a kritických situací,
-
systémy ke zvládnutí kritických situací,
-
bezpečnostní, nouzové a krizové plánování,
25
-
specifický systém řízení pro zvládnutí kritických situací (v ČR se pro tento typ managementu často používá označení krizové řízení; ve světě se mluví o řízení odezvy nebo o řízení pohrom).
Analýza vývoje životního prostředí i vývoje politické, sociální a ekonomické situace ve světě ukazuje, že je nezbytné se připravit na řešení případů a akcí, které svou intenzitou dopadů vyvolají kritické situace, které mohou vyústit v závažné krize typu humanitární katastrofy doprovázené katastrofou v oblasti životního prostředí. Proto z hlediska lidského bezpečí, rozvoje lidského systému, zachování kvalitního životního prostředí, existence, stability a rozvoje státu musí být koncept bezpečnosti a s ním související koncepce rozvoje kodifikovány a implementovány řízením bezpečnosti do praxe. V základní (normální) úrovni řízení je cíl bezpečí a udržitelný rozvoj a na ní navazují nouzové řízení a krizové řízení. Obrázek 5 ukazuje model kvalifikovaného řízení lidské společnosti a jeho tři úrovně. Uvedený typ řízení se používá v jednotlivých sektorech i v celém komplexu [10]. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
NOUZOVÉ ŘÍZENÍ
NORMÁLNÍ ŘÍZENÍ
Obr. 5. Model řízení lidské společnosti a jeho tři základní úrovně.
Cílem řízení lidské společnosti je za každé situace zajistit ochranu životů, zdraví a bezpečí lidí, majetku, životního prostředí, infrastruktury a technologií, které jsou nezbytné pro přežití lidí, tj. mobilizaci a koordinaci využití národních zdrojů (energie, pracovní síly, výrobní schopnost, jídlo a zemědělství, suroviny, telekomunikace aj.), koordinaci činností takových jako je systém vyrozumění, systém záchrany a zdravotnické služby, které snižují dopady živelních či jiných pohrom a zajišťují kontinuitu činnosti státní správy a dodržování zákonů, a také vytvořit podmínky pro nastartování rozvoje [2,10].
26
Správné řízení věcí veřejných je založeno na otevřenosti, odpovědnosti a efektivnosti institucí a účasti veřejnosti na rozhodovacích a dalších procesech. Správné řízení znamená transparentnost, odpovědnost, bezúhonnost, vhodný management, efektivní a dostupné služby, závazek k partnerství a neustálý rozvoj institucí veřejné správy. Přijímané strategie řízení území musí mít jasnou spojitost s konkrétními aktivitami správních úřadů. Správné řízení má pět základních rysů: otevřenost; zapojení veřejnosti do rozhodování; odpovědnost; efektivnost; a spojitost strategií a konkrétních aktivit. Jinými slovy to znamená, že státy, regiony či města, jejichž politická a institucionální správa nevykazuje pět základních rysů správného řízení, nemohou zajistit dosažení udržitelného rozvoje. Z hlediska současného poznání správné řízení musí respektovat následující základní principy: -
propojení základních oblastí života, tj. minimálně ekonomické, sociální, technologické a životního prostředí. Řešení zohledňující pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě efektivní,
-
dlouhodobá perspektiva, tj. každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů a pro jejich eliminaci je třeba strategicky plánovat,
-
kapacita životního prostředí je omezená, a to nejenom jako zdroj surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostor pro odpady a znečištění všeho druhu,
-
předběžná opatrnost, tj. naše poznání zákonitostí fungujících v lidském systému je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě být opatrní,
-
prevence je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů, protože na řešení problémů, které již vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských),
-
kvalita života má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další, tj. lidé mají přirozené právo na kvalitní život,
-
sociální spravedlnost, tj. příležitosti i odpovědnosti je třeba dělit mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje, a proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako „Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země.“ Ekonomika a technologie v tomto výkladu hrají roli nástroje k dosažení zlepšení sociálních podmínek,
-
zohlednění vztahu „lokální – globální“, tj. činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na globální úrovni a vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak),
27
-
vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnost práv), tj. zabezpečení národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost, tj. mluvíme o morální povinnosti k budoucím generacím. Proto se ptáme, zda jim zajišťujeme možnost života ve zdravém prostředí? Nebo zda nebudou muset spíše řešit problémy, které dnes my vytváříme a nad kterými přivíráme oči?
-
demokratické procesy, tj. zapojení veřejnosti již do plánování a vytváření nejen objektivnějších plánů, ale také obecné podpory pro jejich realizaci.
Při návrhu opatření respektujících uvedené principy je nutno zvažovat princip subsidiarity (tj. princip vyžadující, aby problémy byly řešeny na té úrovni, na které vznikají, což znamená, aby vyšším úrovním veřejné správy byly postupovány jen ty kompetence, na něž subjekty nižší úrovně nestačí). Je to základní vodítko pro vymezování kompetencí jednotlivých úrovní demokraticky uspořádané veřejné správy (od obcí až po stát a nadstátní uskupení, jako Evropská unie). Již v Maastrichtské smlouvě se upozorňuje na „iracionální“ centralizaci činností civilní ochrany a prosazuje se princip subsidiarity i do této oblasti. Územní a regionální rozvoj se projevuje budováním průmyslových oblastí, které se blíží obytným zónám a naopak. Zvyšuje se tak možnost vzniku škod a společnost (komunita) již není ochotna všechna rizika akceptovat. Proto vznikla disciplína řízení rizik a následně rizikové inženýrství zahrnující hodnocení rizik, snižování rizik a vysvětlení škod. V užším významu rizikové inženýrství souvisí s technickými systémy (vliv lidského činitele na bezpečnost složitých procesů) a v širším významu se dá zobecnit na obnovu krajiny s využitím inženýrských přístupů. Proto rizikové inženýrství zastává tak důležité postavení, jeho cílem je jednak optimální ochrana životů lidí, majetku a životního prostředí a jednak optimální obnova poškozené lokality s využitím inženýrských postupů a znalostí. Oba koncepty vyžadují strukturovaný systémový přístup a kvalifikované použití plánování scénářů na podporu rozhodování. Předpokládá se, že při správě území je nutná jak průkazná dokumentace, tak přesné postupy pro strategické řízení území a že administrativně byrokratický vývojový trend bude postupovat tak, že systém předávání požadavků v listinné podobě bude pouze postupně nahrazen elektronickým předáváním údajů. To znamená, že nároky na kvalitu podkladů pro rozhodování stále porostou, tj. informační technologie (IT) je nenahradí. Proto je třeba neustále rozvíjet intelektuální kapacitu lidí. Správní řízení má v oblasti životního prostředí tři úkoly, tj. koordinační, kontrolní a řídící.
28
Je pravdou, že má-li problematika životního prostředí brzy dospět k přeměně současné biosféry, ze které zmizí neracionální počínání člověka ve vztahu k přírodě, je nutné plánování a koordinace nejen v horizontálních vrstvách členění lidských činností, ale i koordinace přímo prostorová, tj. vícerozměrná tak, aby jednotlivý každý úkol bez ohledu na jaké úrovni je zařazen, měl zabezpečenu příslušnou návaznost jak na úkoly, z jejichž teoretických vědních poznatků může těžit, tak na ty, které se uplatňují v praktických bezprostředně realizovatelných záměrech, jež může doplnit a obohatit a v neposlední řadě i na úkoly z oblasti životního prostředí [4]. Péči o životní prostředí koordinuje a řídí Ministerstvo pro životní prostředí, zákonem jsou upraveny vztahy s krajskými a obecními úřady. Všeobecný úkol obecních a krajských úřadů je pečovat o uspokojování potřeb občanů (zejména při výstavbě měst a obcí) a o zdravé životní prostředí. Patří sem zejména vytváření a ochrana přírody, péče o složky životního prostředí na úseku zemědělství, lesního a vodního hospodářství, dopravy, zdravotnictví a hygieny i ochrany kulturních památek. Další činnost, která je prováděna v rámci správní činnosti je kontrolní činnost. Dle obecných zásad platí, kdo řídí, ten i kontroluje, ale kromě toho je třeba i nezávislá kontrola. Nezávislou kontrolu provádí v České republice Nejvyšší kontrolní úřad, Policie, Prokuratura a státní zastupitelství, Inspekce různého druhu, Orgány státního dozoru, Hygienická služba, apod. [2,10].
Souhrn: Kapitola pátá ukazuje, že pro zajištění udržitelného rozvoje nestačí jen plamenná slova a protesty různého druhu, ale že je třeba řídit v lidském systému to, co jde. Tím jsou lidské činnosti. Správa území a lidské společnosti musí být cílená a kvalifikovaná. Má jisté zásady a úrovně, které jsou stručně charakterizovány.
Kontrolní otázky: 1. Co to je řízení? 2. Kdo se podílí na plnění úkolů při řízení ochrany životního prostředí? 3. Jaké jsou základní nástroje státu pro řízení bezpečnosti, ochrany člověka, ochrany životního prostředí apod.? 4. Kolik úrovní a jaké má každé moderní řízení?¨ 5. Co to je správné řízení věcí veřejných? 6. Jaké jsou principy správného řízení věcí veřejných? 29
6. Udržitelnost a její obecné principy
Studijní cíle: Cílem je teoreticky se zabývat pojmy udržitelnost a udržitelný rozvoj a jejich obecnými principy. Popsat vývoj konceptu udržitelný rozvoj. Pro osvětlení pojetí udržitelného rozvoje uvedeného v kapitole 4 analyzovat názory na udržitelnost krajiny a lidských sídel. Zabývat se podmínkami pro udržitelný rozvoj. Podrobně probrat kritéria udržitelného rozvoje a zaměřit se na: základní katalog kritérií a ukazatelů pro posouzení potenciálního dopadu lidské činnosti; na kritéria pro screening používaná UNDP; a na kritéria a indikátory spojené s protipovodňovými opatřeními, protože povodně jsou největší živelní pohromou, která pravidelně postihuje ČR. Popsat limity, které je třeba sledovat při hodnocení udržitelného rozvoje. Charakterizovat hodnocení udržitelnosti a pro osvětlení ukázat příklady indikátorů, aby čtenář pochopil, že v různých místech a v různých dobách jsou jiné indikátory, protože jsou vztažené k e stanoveným cílům příslušné veřejné správy v určitém sektoru. Shrnout doporučení a závěry pro ČR na úseku udržitelného rozvoje krajiny a lidských sídel, které vyplynuly z národních vědeckých projektů. Popsat proces rozhodování o udržitelném rozvoji, řízení udržitelného rozvoje a proces zajišťování udržitelného rozvoje doprovozený příklady z praxe. Charakterizovat Agendu 21 z pohledu OSN a seznámit se světovými indikátory udržitelného rozvoje. Popsat organizaci, hlavní dokumenty pro podporu udržitelného rozvoje a indikátory udržitelného rozvoje v ČR. Seznámit s nástroji EU pro řízení udržitelného rozvoje, tj. především s indikátory, základními nařízeními, strategickými cíli a s programem ESPON.
Klíčové pojmy: Udržitelnost; podmínky pro udržitelný rozvoj; kritéria udržitelného rozvoje; limity udržitelného rozvoje; hodnocení udržitelného rozvoje; rozhodování o udržitelném rozvoji; řízení udržitelného rozvoje; proces zajišťování udržitelného rozvoje; Agenda 21; indikátory udržitelného rozvoje; mechanismus zajišťování udržitelného rozvoje v ČR; nástroje EU pro řízení udržitelného rozvoje
Na základě vývoje v EU je zřejmé, že potřeba udržitelného rozvoje není vyvolána pouze environmentálními limity, ale také limity ekonomickými a sociálními, vyplývajícími ze zvyšujících se konkurenčních tlaků globální ekonomiky. Strategie udržitelného rozvoje se proto stává základním konsensuálním rámcem pro zpracování dalších materiálů koncepčního 30
charakteru platného pro postup státu nebo mezinárodního společenství, tedy i materiálů o ochraně obyvatelstva. Je důležitým východiskem pro strategické rozhodování v rámci jednotlivých rezortů, i pro mezirezortní spolupráci a spolupráci se zájmovými skupinami. Zejména nárůst konkurenčních tlaků v důsledku rozvoje globální ekonomiky vede k nárůstu celé řady hrozeb a rizik, která přímo, či nepřímo vycházejí z lidských aktivit a činností. Je možné vyslovit předpoklad, že problematika udržitelného rozvoje a problematika ochrany obyvatelstva spolu souvisí, navzájem se podmiňují a v určitém ohledu se mohou dostávat i do dílčích rozporů. Josef Vavroušek patří v ČR k nejcitovanějším odborníkům. Z roku 1994 je toto jeho vysvětlení: „Trvale udržitelný rozvoj – nebo snad přesněji způsob života – je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejích formách, a to v různých časových horizontech. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím. Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody. Žijme tak, abychom při uspokojování svých spotřeb neomezovali práva těch, co přijdou po nás“. Další propagátor udržitelného rozvoje Ivan Rynda v práci [36] uvádí: „Trvale udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální, kulturní i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů; aby to bylo v globálním měřítku současného světa možné, je nutné redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich sociálně-politické instituce a procesy.“ Shrneme-li současné poznání, tak nezbývá než uvést, že udržitelný rozvoj znamená více než vědecký koncept, je morální výzvou pro společnost. Je odpovědí na neodkladnou potřebu budoucího rozvoje založeného na novém vztahu mezi lidmi a jejich vztahu k prostředí, ve kterém žijí. Odmítá představu o tom, že ekonomika a ochrana životního prostředí stojí proti sobě. Životní prostředí nemůže být chráněno, pokud bude většina lidstva v chudobě. Proto udržitelný rozvoj není pevně stanovenou teorií lidské existence, ale je uceleným myšlením, které vnímá komplexnost každodenního života. Je nástrojem pro nacházení vhodných scénářů rozvoje, které budou schopny zajišťovat rovnováhu, ovlivňovat volbu priorit. Udržitelný rozvoj není abstraktní, neuchytitelný, nebo utopický, protože vychází ze zdravého rozumu a základních lidských hodnot. Výzva k udržitelnému rozvoji byla formulována proto, že stav na 31
planetě Zemi dlouhodobě prokazoval negativní přístupy, které mohou vést k sebezničujícím důsledkům.
6.1. Vývoj konceptu udržitelného rozvoje Vlastní pojem udržitelného rozvoje má kořeny v lesním hospodářství, kde prapůvodní utilitární koncept („těžba musí být v rovnováze s rychlostí obnovy porostů“) se transformoval do neoklasické ekologické ekonomiky a pro nové celospolečenské potřeby [8]. Trvale udržitelný rozvoj nebo udržitelný rozvoj (Sustainable Development) je myšlenková abstrakce „takového rozvoje ekonomické aktivity, který současným i budoucím generacím uchovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a nesnižuje biodiverzitu přírody a V roce 1968 byl založen tzv. Římský klub, který sdružoval nevelký počet osob, které ve svých zemích zastávaly poměrně důležité posty a spojovala je představa, že by se věda a výzkum měly věnovat problémům vývoje světa jako celku. Důvodem byla hypotéza, že je možné stanovit meze růstu v celosvětovém měřítku. V roce 1972 Římský klub zveřejnil zprávu nazvanou „Stop růstu?“, kterou vypracovala skupina vědců z Massachusetts Institute of Technology. Zpráva obsahovala výsledky počítačových simulací o možném vývoji lidské populace ve vztahu k využívání přírodních zdrojů až do roku 2100. Vyplývá z ní, že pokračování stávajícího hospodářského růstu způsobí v 21. století skutečně násilné potlačení populačního růstu, které bude způsobeno znečištěním, vyčerpáním obdělavatelných půd a nedostupností energetických zdrojů. Dne 16. června 1972 proběhla konference OSN o životním prostředí člověka ve Stockholmu. Zabývala se především vzájemným působením ekologie a ekonomie, ukázala na rozdílnosti v rozvoji zemí Jihu a Severu (rozvojové a vyspělé země). V roce 1980 Mezinárodní svaz pro zachování přírody zveřejnil zprávu „Světová strategie zachování“, v níž se poprvé objevuje pojem trvale udržitelného rozvoje. V dubnu 1987 OSN ustavila „Světovou komisi pro životní prostředí a rozvoj“, která měla navrhnout způsob, jak překonat zdánlivě neřešitelné rozpory mezi ekonomickým rozvojem a zdravým životním prostředím. Udržitelný rozvoj se stal novým rámcem strategie civilizačního rozvoje. Vychází z již klasické a široce uznávané definice Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj z r. 1987, která sděluje: „rozvoj je udržitelný tehdy, naplní-li potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích“. Předlohou uvedeného stanoviska se stala definice norské ministerské předsedkyně paní Brundtlandové, ve které jsou definovány tři rovnocenné podpůrné pilíře: aspekty ekonomické, sociální a environmentální. Obsah pojmu byl rozvíjen jednotlivými státy i v mezinárodním měřítku. Poslední z velkých setkání – Světový summit o 32
udržitelném rozvoji (Johannesburg 2002) v přijatých dokumentech zdůraznil, že cílem je takový rozvoj, který zajistí rovnováhu mezi třemi základními pilíři: sociálním, ekonomickým a environmentálním, tj. že udržitelnost znamená naplnění tří základních cílů: sociální rozvoj, který respektuje potřeby všech; účinná ochrana životního prostředí a šetrné využívání přírodních zdrojů; a udržení vysoké a stabilní úrovně ekonomického růstu a zaměstnanosti. Podstatou soudobého snažení politických i odborných kruhů je zřejmé úsilí o koordinaci celosvětových iniciativ pro ochranu civilizace proti nechtěnému vývoji. Proběhla celosvětová shromáždění k udržitelnému rozvoji, pozitivně se k problému postavila Evropská unie a na národních úrovních vznikly vládní orgány, které potvrzují princip „politického chtění“ danou situaci řešit. V podmínkách ČR byla přijata strategie udržitelného rozvoje (zákon o životním prostředí č.17/1992 Sb., § 6). Je možné vyjádřit přesvědčení, že je to bezpečnostní problém, který zdaleka nemá jen rozměr jednotlivých států. Výsledkem úsilí je ochrana světového obyvatelstva proti důsledkům nesprávného vývoje, který může ohrozit samotnou podstatu existence lidské společnosti. Jak bylo výše řečeno udržitelný rozvoj má tři rozměry: ekonomický, sociální a environmentální. Náplní ekonomického rozměru je udržitelný hospodářský rozvoj spojený s rostoucími příjmy obyvatel; v posledních deseti letech se tento rozdělil na majetek a technologie, protože se jasně ukázalo, že aplikace moderních technologií vyžaduje znalosti a vysoce kvalifikovaný personál, což je jen tam, kde jsou vysoké úrovně vzdělanosti a výzkumu. Sociální rozměr obsahuje potřebu důstojného života a rozvoje lidské osobnosti, zdraví, vzdělání, sociálního uznání, spravedlivosti, soudržnosti a rozvoje kultury. Toho lze dosáhnout dobrým fungováním rodiny, obcí, občanské společnosti a veřejných institucí. Environmentální rozměr představuje nutnost zachovat dlouhodobě na přijatelné úrovni statky a služby, které lidské společnosti poskytuje příroda. Ty zahrnují energii, suroviny, prostor, kapacitu absorbovat odpady a zdravé podmínky pro život lidí. Koncepce udržitelného rozvoje zdůrazňuje harmonický a vyvážený rozvoj všech tří rozměrů. S ohledem na fyzikální paradoxon udržitelného rozvoje lze doporučit méně formalizovanou definici, kterou předložil profesor W. E. Rees v r. 1989: … za udržitelný rozvoj je třeba pokládat rozvoj, který neeroduje ekologické, sociální nebo politické systémy, na kterých je závislý. Z tohoto důvodu plánování udržitelného rozvoje musí explicitně uznat ekologická omezení v rámci ekonomické aktivity a mít plné pochopení a podporu obyvatelstva. Politické a plánovací procesy musí být správně informovány, musí se vyznačovat otevřeností a sociální spravedlivostí.
33
Definiční oblast udržitelného rozvoje je od samého počátku příčinou častého nedorozumění. Koncept udržitelnosti se podle IUCN/UNEP/WWF (1991) s oblibou používá v několika kombinacích, především jako udržitelný rozvoj ekonomiky, společnosti, využívání statků přírody aj. Např. český ekolog J. Mikoláš v roce 2005 parafrázuje uvedený jev jako „neudržitelnou inflaci udržitelnosti“; vytýká G. H. Brundtlandové, že v roce 1987 vypustila „džina z láhve“ [8]. Z nestranného zhodnocení existujících názorů je zřejmé, že mlhavý koncept udržitelného rozvoje vznikl jako reakce na hospodářský rozvoj v 50. a 60. letech 20. století, který šel podle některých odborníků na úkor kvality životního prostředí. Celosvětové hnutí směřující k nutným opatřením ve prospěch udržitelného rozvoje bezprostředně urychlily nepříznivé globální změny planetárního systému Země, které jsou vyvolány ekonomickou aktivitou člověka a v některých směrech jejich rozsah a intenzita překonávají intenzitu přírodních procesů. Z celého souboru jevů je největší pozornost v současné době zaměřena na ztrátu biodiverzity a oteplování klimatu. V souladu s tím se rozvíjí mezinárodní strategie politik členských zemí OSN. Význam je např. zdůrazněn restrikcemi Světové banky (WB) při financování mezinárodních projektů, které nevyhovují příslušným mezinárodním dohodám a konvencím [8]. Na základě současného poznání se udržitelnost jednak vztahuje k ekologickým procesům a ekosystémům (procesy samoorganizace a autopoetické systémy) a jednak se vztahuje k lidské společnosti. Udržitelností se intuitivně rozumí schopnost mít procesy změn krajiny pod určitou kontrolou (zvladatelnost, neboli ještě pokrokověji řízení změn) a v této souvislosti je s udržitelností úzce spjata stabilita jako míra změn dopadajících na produktivitu, bezpečnost, ochranu, ekonomický růst a sociální přijatelnost. V obecné rovině do principů udržitelnosti patří integrita, dostatečnost a příležitost, spravedlnost, účinnost a obezřetnost [8]. Integrita znamená vytvářet takové vztahy mezi lidskou společností a ekosystémy, které udržují jejich celistvost tak, aby se nezměnily život podporující funkce, na nichž závisí lidské zdraví, lidské bezpečí a veřejné blaho. Dostatečnost a příležitost znamená zajišťovat, aby každý jedinec mohl vest život na přiměřeně slušné úrovni a aby každý jednotlivec měl příležitost si zlepšit kvalitu života, nikoli však na úkor budoucí generace. Spravedlnost znamená zajišťovat, aby se snižovaly rozdíly v dostatečnosti a přístupnosti zdravotní péče, bezpečí, politického vlivu apod. Účinnost znamená snižovat energetickou a materiálovou spotřebu a jinou zátěž lidského systému. Obezřetnost znamená mít na zřeteli neurčitost a nejistotu procesu vývoje a vyhnout se nevratným škodám chybným chápáním rizik. Jednotlivé zásady udržitelnosti se musí dlouhodobě integrovat. Při aplikaci 34
zásad udržitelnosti se musí hledat vzájemně se podporující přínosy. Nicméně tyto přijatelně znějící zásady nejsou, podle práce [11], zcela bez problémů, protože: 1. Principy jsou vždy obecné, podstatnější je jejich praktická aplikace, třeba i formou ukazatelů. 2. Udržitelnost společnosti / krajiny je velmi složitá a lidské schopnosti jsou omezené, času na výzkum není nikdy dostatek a institucionální kapacity jsou nedostatečné. V reálném životě jsou nevyhnutelné kompromisy, takže splnění všech principů najednou bývá obtížné [8]. Udržitelnost lidských sídel, speciálně měst, by měla vycházet z tzv. Aalborgské charty z roku 1994 (Charta evropských měst a obcí směřujících k udržitelnému rozvoji, schválená účastníky Evropské konference těchto měst v Aalborgu, Dánsko, 27. května 1994) [8], která formulovala dále uvedené hlavní cíle: 1. Stanovení a sdílení principů udržitelnosti měst. 2. Podpora místním strategiím udržitelnosti. 3. Udržitelné využívání půdy pro rozvoj. 4. Prevence intoxikace ekosystémů. 5. Hledání nástrojů pro řízení udržitelnosti. Na Aalborgskou chartu nepřímo navazuje koncept tzv. udržitelné komunity [8] projevující se těmito znaky: -
udržitelné přežití (ochrana život podporujících systémů, schopnost řešit závažné společenské problémy, přijatelné ekonomické životní minimum),
-
udržování kvality žití (kvalita životního prostředí, přírodního a sociálního prostředí, standardy žití),
-
zlepšování kvality života (užívání bezpečných technologií).
V souvislosti s Aalborgskou chartou a konceptem udržitelné komunity je třeba zmínit nový pohled na udržitelnost, uvedený v práci [12]: „Udržitelnost je místní, informačně zasvěcený participativní proces hledající rovnováhu v rámci tzv. SAB (Sustainable Area Budget – udržitelný rozpočet území), přičemž lokalita nepřenáší nepřijatelnou nerovnováhu za hranice svého teritoria.“ Lokálnost vyjadřuje skutečnost, že environmentální problémy vznikají vždy na místní úrovni, mohou však mít globální dopady. Informační zasvěcenost je výrazem porozumění místním aktivitám a procesům (jako je kauzalita, materiálové toky, nerovnováhy). SAB je oblast potřebná na podporu života v lokalitě. Hledání rovnováhy odráží fakt, že současný 35
ekonomický růst nemá zabudovány mechanizmy pro dlouhodobé přežití (speciálně nemá dostatečnou houževnatost - resilience).
6.2. Analýza názorů na udržitelnost krajiny a lidských sídel Požadavek udržitelnosti je výsledkem neustálého tlaku na hospodářský růst, přičemž růst zatěžující prostředí není nijak účinně a účelně řízen. Výsledkem „neřízenosti“ není jen zhoršená absorpční kapacita prostředí, nýbrž také limity samotného rozvoje. Pokud pojem udržitelný rozvoj nemá být jen prázdným politickým pojmem, je žádoucí, aby jeho řízení přijalo za své některé prvky a přístupy tzv. strategického řízení systému (někdy také nazývaného ekosystémový nebo environmentální management), které kromě cílů zaměřených na rychlé naplnění cílů člověka zohledňuje také životní prostředí, ve kterém žije, tj. jedná se o řízení, které zajišťuje, aby kumulativní dopady lidské činnosti nepřekročily únosnost (absorpční schopnost a regeneraci) prostředí. Je bohužel současnou skutečností, že současní environmentalisté prosazují samostatné řízení životního prostředí (v ČR se např. vytváří samostatné normy pod značkou EMAS), což často vede ke konfliktům (kůrovec vs. péče o les, fotovoltaiky vs. ekonomická schopnost občanů platit za nutnou životní potřebu, kterou je elektřina apod.). Z hlediska současného poznání [1,2,5,8,10,13 aj.] je toto řízení (environmentální management) součástí řízení bezpečnosti území, které zajišťuje bezpečí a rozvoj základních chráněných zájmů, do nichž životní prostředí patří [1,2,10,13]. Z toho také vyplývá, že na úkor ostatních chráněných zájmů nemohou být prosazeny zájmy životního prostředí, tj. zúžený přístup ekologických aktivistů není považován za správný postup. Hledá se rozvoj krajiny a lidských sídel v rámci lidského systému, tj. jde o to zajistit odborně podloženým konsensem s ohledem na chráněné zájmy stabilitu a udržitelný rozvoj [8]. Řízení území chápané jako strategické a proaktivní řízení bezpečnosti území se od běžného řízení životního prostředí liší v těchto bodech: 1. Zaměřuje se na dlouhodobou udržitelnost. 2. Cílem je integrita systémů (zahrnující i tzv. ekologickou integritu), protože ekosystémové služby (tj. služby, které poskytuje lidem životní prostředí) podporují život podporující funkce. 3. Považuje člověka za součást systému a integruje lidskou činnost s ochranou přírodního prostředí. 4. Reaguje citlivě na potřeby lidí v kontextu systémů.
36
V každém řídícím procesu je důležitou částí kvalitní a kvalifikované rozhodování, a proto je zapotřebí v rámci řízení území vytvořit systém na podporu rozhodování, poněvadž rozhodování vůči ekosystémům a dalším systémům je složité a musí mít vícedimenzionální charakter. Vzájemné vazby a hlavní problémy, o kterých se v těchto souvislostech rozhoduje, jsou uvedeny na obrázku 6. Na obrázku pojem zelená infrastruktura označuje přírodní prostředí a pojem šedá infrastruktura označuje lidmi vytvořené prostředí. Na základě údajů uvedených na obrázku 6 se rozhodování pro podporu usměrnění udržitelného rozvoje, ve kterém jde o rovnováhu mezi lidskými sídly a krajinou se dá znázornit jako „šikmá věž v Píse“, obrázek 7. V boji o rovnováhu soupeří čtyři složky řízení, a to strategická, adaptivní, integrační a předběžné opatrnosti, které lze charakterizovat dle údajů v práci [8] takto: 1. Strategická složka řízení vyjadřuje koordinaci a zaměření na cíle. 2. Adaptivní složka vyjadřuje schopnost systému reagovat na změny. U sledovaných systémů se podle Hollinga rozeznávají čtyři etapy adaptačního cyklu, a to exploatační, konzervační, kreativní destrukce a reorganizace. Tento cyklus umožňuje porozumět změnám, ale nepomáhá při predikci toho, jak se systém chová ve stavu vzdáleném od rovnováhy. 3. Integrační složka zahrnuje všechny parametry / dimenze udržitelnosti (tedy i environmentální management) . 4. Předběžná opatrnost je výrazem postoje k nejistotě a nevratným změnám. UDRŽITELNOST LIDSKÝCH SÍDEL
UDRŽITELNÁ „ŠEDÁ“ INFRASTRUKTURA doprava, energetika
UDRŽITELNÁ ZELENÁ INFRASTRUKTURA pitná voda, úrodnost půdy kvalita ovzduší
PODPORA ŽIVOTNÍCH FUNKCÍ
EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY
ROZHODOVÁNÍ O -
šetrném využití přírodních zdrojů, účinném a účelném využití energií, snižování dopadů na prostředí, snižování dopadů zhoršeného prostředí na zdraví a hospodářské činnosti, podpoře „zelených“ technologií
Obr. 6. Problémy, o kterých se rozhoduje při zajištění udržitelnosti území.
37
PREVENCE INTEGRITA
ADAPTACE
STRATEGIE
Obr. 7. Představa boje o rovnováhu udržitelného rozvoje lidských sídel a krajiny. Jak již bylo výše zmíněno, není pravda, že každé rozhodnutí ve prospěch životního prostředí je rozhodnutím ve prospěch lidského systému, tj. krajiny a lidských sídel, a jejich udržitelného rozvoje.
6.3. Podmínky pro udržitelný rozvoj Ze systémového hlediska udržitelný systém má atributy produktivity, resilience, (houževnatost = pružná odolnost), adaptability a zranitelnosti [8], a je tudíž někdy problematické najít vhodný referenční stav / podmínky: 1. Referenčním bodem udržitelnosti je žádoucí budoucí stav (techniky scénáře a předvídavost − foresight). 2. Referenčním bodem jsou jednak vstupy, jednak výstupy systémových procesů (ekologická stopa, životní cyklus produktů apod.). To znamená, že lze předpokládat souvislosti, které jsou uvedené na obrázku 8. Protože sledované vlastnosti jsou vzájemně spjaty, tak ve vztahu k existenci systému je na vrcholu udržitelnost. Rozhodování o adaptivní kapacitě systému je pak dáno vztahem, který je uveden v rozhodovací matici v tabulce 2 [8].
38
UDRŽITELNOST Prahové hodnoty
Prahové hodnoty
Indikátory zátěže
Indikátory stavu
ZRANITELNOST
RESILIENCE
Hodnocení ohrožení
Typ systému
a dopadů
Aktuální podmínky
Obr. 8. Vztah mezi udržitelností, zranitelností a houževnatostí (pružnou odolností resilience).
Tabulka 2. Adaptivní kapacita systému.
Dopady
Adaptivní kapacita Nízká
Vysoká
Vysoké
Zranitelnost
Příležitosti rozvoje
Nízké
Zbytková rizika
Udržitelnost
Udržitelnost lidského sídla / osídlení, která souvisí také s udržitelností existence se často mylně chápe jako cíl, o nějž všichni usilují. Ve skutečnosti udržitelnost není dosažitelný konečný stav, protože je spíše základní charakteristikou dynamicky vyvíjejícího se systému. To znamená, že udržitelnost je neustálé přizpůsobování se měnícím se podmínkám. Je skutečností, že tuto adaptivní vlastnost mají především ekosystémy. Je teprve otázkou výchovy zavést adaptivní postupy do rozhodování veřejné správy o lidském, tj. socio-ekolotechnickém systému [8]. Pro realizaci v praxi tudíž platí několik poznatků: 1. Kritičnost se zaměřuje na poruchy a ohrožení, udržitelnost se zabývá existencí. Proto na významu nabývají přístupy a postupy, které se zabývají udržitelnou infrastrukturou, jak „šedou“, tak zelenou. Postup při hledání udržitelných prvků je následující: -
seznam aktivit,
-
klíčové dopady vyvolané lidskou činností,
-
identifikace receptorů, 39
-
identifikace způsobů šíření dopadů,
-
identifikace sekundárních a dalších dopadů na hlavní a ostatní receptory.
Tento přístup je možné použít jen u „šedé“ (tj. lidmi vytvořené) infrastruktury, zatímco zelenou infrastrukturu nelze zkoumat tak, že se její určité části analyzují odděleně, jelikož krajina s ekosystémy tvoří složitý supersystém, tj. systém systémů (obrázek 9). KONTEXT ZRANITELNOSTI populace/nemoc, technologické změny/ekonomický růst, venkovská infrastruktura, přírodní zdroje, trendy: politické, zdravotní, ve využívání zdrojů
PŘÍMO PŮSOBÍCÍ FAKTORY trh / hospodářství, veřejná správa, politické rozhodování, sociální normy a sociální třídy, regulace / legislativa
AKTIVA LIDSKÉHO SYSTÉMU
STRATEGIE EXISTENCE A ŽIVOBYTÍ
Obr. 9. Komplexní systém krajiny a ekosystémů (včetně hierarchie problémů z hlediska řízení). 2. Udržitelnost krajiny souvisí také s její citlivostí (hodnocení pomocí skórování, tj. rozhodovací matice v tabulce 3. 3. Lidské potřeby však závisí, ve značné míře, na funkcích ekosystémů, a je tudíž nutné ekosystémovým funkcím rozumět, protože: -
ekosystémové funkce se mění a s nimi se mění i jejich působení na lidské zdraví,
-
reakce ekosystémů na lidskou činnost (zamýšlenou či nezamýšlenou) nejsou vždy bezprostřední, mohou se kumulovat, působit zprostředkovaně nebo zpětně a přes zpětné vazby vytvářet nouzové až kritické situace.
Je tudíž vhodné upozornit, že postup, v němž se definuje nejprve „šedá“ / inženýrská infrastruktura pro lidská sídla a pak se návrh transformuje do krajiny je chybný, protože zcela opomíjí možné kumulativní, dlouhodobé a zpožděné dopady na environmentální zdroje a ekosystémové služby. Je proto třeba hledat řešení, které je vhodné pro místní podmínky (tzv. site specific). 4. Orientace na propojení vztahů „šedé“ a zelené“infrastruktury spoléhá na technologie, které by měly vyřešit aktuální i budoucí problémy. Nové technologie však vnášejí do zelené infrastruktury nejistotu a neurčitost, poněvadž environmentální dopady technologií se obtížně předvídají. Proto je žádoucí používat a rozpracovat metodiku předvídavosti 40
nejen na technologické, ale i na společenské úrovni (societal foresight), která se zaměřuje na trendy chování „šedé“ infrastruktury (např. teorie normálnosti havárie, vysoce spolehlivá organizace, industriální ekologie) a zelené infrastruktury (adaptivní environmentální management, industriální ekologie apod.) [8].
Tabulka 3. Rozhodovací matice o udržitelnosti krajiny.
Typ
Citlivost Citlivost Citlivost
krajiny znaků krajiny
Vizuální Celková
Hodnota Únosná krajiny
dílčích
estetických
citlivost
citlivost
prvků
hledisek
krajiny
krajiny
krajiny
krajiny
Typ 1
Vysoká
Střední
Střední
Vysoká
Typ 2
Nízká
Střední
Nízká
Nízká
kapacita krajiny
atd.
6.4. Kritéria udržitelného rozvoje Kritéria obecně i pro udržitelný rozvoj určují jednak obecně platné předpisy (doporučené příručky) a nebo je stanoví územně a podnikově příslušný subjekt (oprávněná osoba, subjekt státní správy), popř. právnické subjekty podle zvláštních předpisů. Zpracování podkladů přísluší odborníkům ve formátu studií a expertíz na komerčním základě (viz specializované firmy různé provenience). V práci [8] byla pro potřeby ČR navržena kritéria. Volba kritérií zásadně sleduje teze programu udržitelného rozvoje platného v ČR s tím, že zohledňuje jeho nedostatek, kterým je to, že taxativně není zaměřen na bezpečnost lidského systému a především na bezpečí lidí. Váha jednotlivých hledisek při konečném hodnocení (komparaci) scénářů je tedy v zásadě rovnocenná. Principiálně jsou volena vždy taková kritéria, která vyjadřují co možná nejobecnější charakteristiku a nevytvářejí skryté či zjevné preferenční prostředí pro některý z posuzovaných programů či jeho segmentů. Návrh referenčního katalogu kritérií [8] je uveden v tabulce 4. Důvody pro navrhovaný seznam kritérií v tabulce 4 deklarují poskytnout referenční katalog kritérií, který pokrývá neopominutelné priority rozvoje území, tj. ekonomický rozvoj, ekologickou udržitelnost, sociální pohodu a bezpečí lidí [8]. Na podporu tohoto sledovaného cíle lze uvést pomocná kritéria pro hodnocení udržitelnosti rozvoje uvedené v tabulce 5.
41
Tabulka 4. Referenční soubor kritérií (parametrů) pro vyhodnocení scénářů (variant) udržitelného rozvoje krajiny a sídel slouží při řízení krajiny a sídel [8].
A
EKOLOGICKÉ HLEDISKO
A-1
Dopad na půdu (vč. ZPF, PUPFL), horninové prostředí Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra trvalých záborů (odnětí) zemědělské a lesní půdy. 2. Míra dočasných záborů (odnětí) zemědělské a lesní půdy. 3. Míra předpokladů pro rozšíření ploch ZPF a/nebo PUPFL. 4. Míra dopadů na čistotu půd - předpoklady pro znečištění půd (např. úniky znečišťujících látek organického a anorganického původu). 5. Míra degradace půd (půdní eroze, zaplevelení). Legislativně povinné kritérium definuje přímý dopad zvoleného Scénáře na vyvolané změny ve využívání potenciálu zemědělské a lesní půdy a další možnost jeho využívání. Kritérium definuje nároky na zastavěnou plochu, plochu dočasného záboru (vyklizení a plocha staveniště, zastavěná plocha), na trvalou usurpaci (zábor) zemědělské a lesní půdy (viz ztráta ochranné funkce lesa), změny v půdě a v horninovém prostředí způsobené rozsahem zemních prací, zakládáním a provozem souboru staveb (např. viz geomorfologie - změna reliéfu, topografie a riziko antropogenní eroze, změny hydrogeologických charakteristik, vlivy v důsledku ukládání odpadů, kontaminace škodlivinami, aj.). Zahrnuje hodnocení dopadu na změnu (využití) obhospodařování půdy (např. změna orné půdy na luční nebo pastvinné plochy), s přihlédnutím k bonitě. Zároveň dává prostor pro posouzení příznivého vlivu, který umožňuje vznik nových biotopů (např. pěstování biomasy má podle tohoto kritéria velmi příznivé dopady).
A-2
Dopad na vodu a na změny hydrologických charakteristik území Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra produkce odpadních vod. 2. Míra dopadů na kvalitu povrchových a / nebo podzemních vod, včetně eutrofizace vod. 3. Míra změny vodního potenciálu krajiny a hydrologických charakteristik. 4. Míra dopadů na povrchový odtok (změny průtoků) a na změnu říční sítě. 5. Míra dopadů na režim podzemních vod, změny ve vydatnosti zdrojů a změny
42
hladiny podzemních vod. Legislativně povinné kritérium definuje přímý dopad SCÉNÁŘE na vyvolané změny v místním hydrologickém cyklu kvantitativně a kvalitativně. Kritérium vyjadřuje míru pozitivní nebo negativní změny (v tom případě míru rizika) jakosti povrchové a podzemní vody, změnu vodního potenciálu krajiny a hydrologických charakteristik (ovlivnění vydatnosti vodního zdroje - např. obohacení nebo ochuzení průtoku a snížení MQ, riziko zvýšení nebo snížení hladiny podzemní vody aj.), vliv na vodní fenomén - změny režimu proudění v korytě nebo změny vodního režimu v území z hlediska vody povrchové i podzemní (vč. efektu dynamické změny teploty, zákalu (turbidity), eutrofizace, apod.). Kumulativním způsobem hodnotí změny bilančního stavu jakosti( BSJ) a bilančního stavu množství (BSM). Implicitně hodnotí zachování směrného zůstatkového průtoku za účelem udržení základních ekologických funkcí vodního toku. Posuzují se nároky na odběry vody (potřeba a spotřeba), změny povrchové a podzemní hladiny vody, produkce odpadní vody včetně rizika rozhodujících ukazatelů znečištění, teploty vody apod. (Pozn.: Např. využívání energie malé vody je podle tohoto kritéria hodnoceno nepříznivě). A-3
Dopad na ovzduší a klima Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra emisí látek znečišťujících ovzduší. 2. Míra dopadů na imisní situaci. 3. Míra emisí pachových látek. 4. Míra emisí skleníkových plynů. 5. Míra emisí těkavých organických látek. 6. Míra emisí suspendovaných částic PM10, PM 2.5. 7. Míra dopadů na mikroklima – dopad na obyvatelstvo a ekosystémy. Legislativně povinné kritérium definuje přímý dopad SCÉNÁŘE na bodové zdroje znečištění ovzduší, se zřetelem k technologickému procesu produkující znečištění, množství emitovaných znečišťujících látek do ovzduší, způsobu zachycování emisí, vzniku zápachu. Zároveň zohledňuje hledisko udržitelného rozvoje a hrozbu emisí skleníkových plynů.
A-4
Dopady na neobnovitelné energetické a surovinové zdroje Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou:
43
1. Míra dopadů na neobnovitelné energetické a surovinové zdroje. 2. Míra dopadů realizace těžby neobnovitelných energetických a surovinových zdrojů z hlediska druhu, roční spotřeby, způsobu získávání energií a surovin (např. dovozu) apod. 3. Míra dopadů využití obnovitelných zdrojů. 4. Míra dopadů využití místních zdrojů surovin a energie. Legislativně povinné kritérium definuje přímé dopady SCÉNÁŘE, které vedou ke snížení zásob neobnovitelných energetických a surovinových zdrojů. Posuzuje se velikost dopadů z hlediska druhu, roční spotřeby, způsobu získávání (např. dovozu) apod. A-5
Dopad vyvolaný produkcí odpadů, aplikací nebezpečných látek a přípravků Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra dopadů produkce / redukce a způsob nakládání s odpady (nezahrnutých v exhalacích a odpadních vodách). 2. Míra znečištění vyvolaná produkcí a nakládáním s nebezpečnými odpady. 3. Míra znečištění vyvolaná produkcí a nakládáním s ostatními odpady. 4. Míra recyklace odpadů. 5. Míra využití / omezení nebezpečných látek a přípravků. 6. Míra výskytu havárií spojených s nakládáním s odpady. Legislativně povinné kritérium definuje přímý dopad SCÉNÁŘE na znečištění vyvolaná produkcí odpadů (nezahrnutých v exhalacích a odpadních vodách). Posuzuje se druh a množství odpadu, technologický proces, způsob nakládání s odpadem apod.
A-6
Dopady na krajinný ráz Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra záboru volné krajiny / využití antropogenně poznamenaných území. 2. Míra dopadů na přírodní charakteristiky krajinného rázu. 3. Míra dopadů na kulturně – historické charakteristiky krajinného rázu. 4. Míra dopadů na uchování tradičního projevu krajiny (souladu hospodaření s přírodními podmínkami). 5. Míra dopadů na proměny krajinné struktury a dalších charakteristik (horizontálních vztahů).
A-7
Dopady na přírodu, krajinný ekosystém, faunu, flóru a mokřady (viz NATURA 2000)
44
Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra dopadů na populace vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (likvidace, poškození – přímé nepřímé). 2. Míra dopadů na ekosystémy (např. mokřady) a biodiverzitu. 3. Míra dopadů na stromy a porosty dřevin rostoucí mimo les. 4. Míra dopadů na lesní porosty. 5. Míra dopadů na prvky ÚSES a na významné krajinné prvky. 6. Míra dopadů na zvláště chráněná území a přírodní parky. 7. Míra dopadů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti (území NATURA 2000). Kritérium komplexním způsobem definuje ohrožení flóry a fauny a jejich biotopů, popř. očekávanou změnu funkce, a to: -
krajinných složek. tj. např. územní systém ekologické stability ÚSES, zvláště chráněná území z hlediska ochrany,
-
přírody, významné krajinné prvky VKP, (viz princip trvale udržitelného rozvoje a ekologické stability území), riziko přímé či nepřímé destrukce a rozvratu ekosystému, dopad střetů s biokoridory a s biocentry, vhodnost lokalizace variant z hlediska velkoplošného vlivu v krajině aj.
Kritérium zároveň definuje potenciál lokality pro ochranu biodiverzity na základě přítomnosti nebo vazby na mokřad definovaný na základě Ramsarské úmluvy o mokřadech a specifikovaný Českým ramsarským výborem. Kritérium explicitně požaduje Evropská investiční banka. A-8
Dopady na environmentálně citlivé oblasti Kritérium vyjadřuje míru rizika pro environmentálně či ekologicky citlivé oblasti. Podkladem je Program NATURA 2000 jako soustava chráněných území, kterou jsou státy EU povinny vytvářet podle směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1992 a směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků z roku 1979. Kritérium explicitně požaduje Evropská investiční banka.
B
SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ HLEDISKO
B-1
Dopady na veřejné zdraví, tj. zdravotní, hygienický a psychický dopad na obyvatelstvo Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou:
45
1. Míra kvality ovzduší a koncentrace polutantů v ovzduší. 2. Míra kvality povrchových a podzemních vod, koncentrace znečišťujících látek ve vodách. 3. Míra emisí hluku a hluková zátěž území. 4. Míra kontaminace půdy, vody a horninového prostředí (např. staré ekologické zátěže) ve vztahu k VZ. 5. Míra biologických determinantů v potravním řetězci. 6. Míra psychosociálních, kulturních a ekonomických dopadů / změn. Kritérium definuje změny zdravotních, hygienických a psychických podmínek v kladném i záporném směru. Vyjadřuje potenciální dopad na obyvatelstvo ve smyslu souhrnného zdravotního rizika a narušení faktorů pohody (např. v návaznosti na kritérium B-2, viditelných intrusí, zápachu, omezeného pohybu aj.). B-2
Dopady způsobené (zátěž) hlukem, vibracemi a zářením Kritérium zohledňuje zátěž okolí nadměrným hlukem, vibracemi a zářením. Vyjadřuje potenciální zátěž okolí nadměrným hlukem (viz vegetativní reakce na intenzitu, frekvenci, kmitočet, periodicitu a dobu trvání aj.), vibrace, elektromagnetické a ionizující záření. Hodnocení je výhradně negativní.
B-3
Dopad na kulturní památky a hodnoty Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra narušení a likvidace kulturních památek, včetně archeologických, geologických, paleontologických památek či nalezišť. 2. Míra dopadu na kulturní hodnoty nehmotné povahy (pozitivní i negativní) – tradice, spolkový život, kulturní akce (představení, festivaly ..). Kritérium zohledňuje souhrnný dopad na stávající zvyklosti a tradice v zájmovém území, zachování vžitých územních vazeb. Vyjadřuje míru omezení (regulaci) volného přístupu obyvatelstva do území (privatizace, liniová stavba, ochranné pásmo apod.). Zároveň postihuje soubor hledisek historického, vědeckého, kulturního či výchovného významu území, jehož využití při daném SCÉNÁŘi bude omezeno.
B-4
Dopad na změnu pracovních příležitostí v oblasti malého a středního podnikání Kritérium umožňuje vyjádřit názor, jak realizace SCÉNÁŘE ovlivní vytváření pracovních míst v oblasti malého a středního podnikání.
B-5
Dopad na estetickou hodnotu životního prostředí
46
Kritérium vyjadřuje míru úspěšnosti prostorového a estetického začlenění SCÉNÁŘE (díla) do území a krajinného typu (viz princip estetického teorému a zásady sémantického vnímání), vztah k terénnímu reliéfu, scénickému uspořádání a formě kompozice, architektonickému řešení, dominantnosti v území, apod. Zároveň zohledňuje přírodní předpoklady pro využití území pro rekreaci. (Např. využívání energie větru a výstavba větrných farem je podle tohoto kritéria hodnocena nepříznivě). B-6
Dopad na zájem, postoje a podporu účasti veřejnosti Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra podpory environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO) – týká se dětí, mládeže, dospělých, obecně veřejnosti, vč. právnických osob. 2. Míra zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů (při realizaci projektů). Kritérium umožňuje posoudit přijatelnost SCÉNÁŘE podle připomínek veřejnosti, které deklaruje výsledek projednání s orgány státní správy a samosprávy, dotčené části veřejnosti a občanských (ekologických) iniciativ). Vyjadřuje míru významnosti a předpokládaný vliv z pohledu občana. Pozitivní vliv SCÉNÁŘE definuje sociální přínos pro obyvatelstvo. Kritérium explicitně požaduje Evropská investiční banka.
C
HLEDISKO BEZPEČÍ
C-1
Dopad na bezpečí lidí Kritérium vyjadřuje potenciální vliv SCÉNÁŘE na zvýšení bezpečí lidí a celého lidského systému.
C-2
Dopad na zvýšení energetické „soběstačnosti“ území Kritérium vyjadřuje potenciální vliv SCÉNÁŘE na zvýšení energetické „soběstačnosti“ území.
C-3
Dopad na zvýšení odolnosti území proti výpadkům kritické infrastruktury a kritických technologií Kritérium vyjadřuje dopad na odolnost území proti selháním kritické infrastruktury a technologií. Je to potenciální zdroj alternativního řešení nutného pro přežití lidí a stabilizaci situace pro rozvoj.
C-4
Dopad na infrastrukturu a funkční využití území včetně dopravy Legislativně povinné kritérium definuje přímé nároky SCÉNÁŘE na dopravu a jinou infrastrukturu. Posuzuje zátěž a další vývoj infrastruktury vyvolaný potřebou realizace
47
PROGRAMU. Zároveň zohledňuje potenciální dopady na antropogenní systémy všeho druhu (historické stavby, obytné zóny apod.) a jiné lidské výtvory (artefakty). C-5
Dopady na technickou náročnost a proveditelnost Kritérium definuje souhrn dílčích rizik, která mohou vést ke zpoždění (jako pravděpodobnost [p]) realizace SCÉNÁŘE (např. podmínky výstavby z hlediska morfologie terénu, přístupnosti staveniště, podmínek zakládání, výkupu pozemků, dodávky technologie ap.), jako kumulativní multiplikátor pravděpodobnosti realizace (1-p).
C-6
Dopad na stupeň řízení funkce / regulovatelnosti území Kritérium vyjadřuje důležitou vlastnost zdroje přizpůsobit provoz území a krajiny potřebě. Pokud zdroj není regulovatelný, pak vyžaduje pro zajištění disponibility jeho výstupu buď instalaci doplňkového zdroje a nebo akumulaci.
D
EKONOMICKÉ HLEDISKO
D-1
Dopad na investiční náklady Sledované dílčí ukazatele (podklad pro rozhodování) jsou: 1. Míra vyvolaných nákladů na potenciálně možná kompenzační opatření zmírňující nepřijatelné dopady. 2. Míra externalit – tj. pravděpodobná míra nepřímých (skrytých) nákladů na ochranu životního prostředí a nápravu vyvolaných škod na životním prostředí a na veřejné zdraví (tzn. nákladů nezahrnutých do provozních nákladů). Kritérium vyjadřuje předpokládané celkové jednorázové investiční náklady a náklady na ingeneering, tj. přípravu a zabezpečení výstavby, průzkumy, projektovou dokumentaci (cca 7 % celkových nákladů), včetně nákladů na odvody za zábor ZPF, LPF, výkup pozemků a na demolice. V celkových nákladech je zahrnuta položka neočekávaných nákladů (cca do 10 %
celkových nákladů). Tím toto kritérium
definuje investiční náročnost SCÉNÁŘE . Kritérium explicitně požaduje Evropská investiční banka. D-2
Dopad na náklady na provoz, údržbu a opravy Kritérium umožňuje vyjádřit názor, jak realizace určitého SCÉNÁŘE ovlivní průměrné roční náklady na provoz, údržbu a opravy posuzovaného systému z hlediska jeho provozovatele (správce).
D-3
Dopady vyvolané náklady na zmírňující a kompenzační opatření Kritérium vyjadřuje vyvolané náklady na potenciálně možná kompenzační opatření
48
zmírňující dopady. Poznámka: V některých případech je systémově naznačena struktura robustních kritérií, která jsou složená z řady na sobě vzájemně nezávislých parametrů (viz položka: Sledované dílčí ukazatele).
Tabulka 5. Pomocná kritéria pro hodnocení udržitelnosti rozvoje dle [8].
Udržení stanovišť a ekosystém
Kompatibilita s existujícími provozy nebo službami
Zachování přirozených druhů rostlin
Kompatibilita lokální infrastruktury
Zachování přirozených druhů živočichů
Minimalizace emisí plynu typu skleníkového efektu
Zachování částí krajiny s estetickou hodnotou
Znečištění ovzduší v rámci asimilační kapacity
Zachování kulturně hodnotných oblastí
Využití obnovitelných zdrojů energie
Recyklace a opětné použití odpadních vod
Energetická účinnost
Ukládání odpadní vody v rámci asimilační
Přijatelnost veřejností
kapacity Odběr podzemní vody v rámci udržitelného
Začlenění veřejnosti
rozsahu Zlepšení kvality povrchové vody
Vylepšení rekreačních možností
Zlepšení kvality podzemní vody
Zlepšení přístupu k veřejným otevřeným prostorům
Výrobní využívání úrodné půdy
Plná úhrada nákladů za služby nebo zboží
Ochrana proti erozi
Roční ekvivalent pro poměr náklady-užitky
Aplikace čistých výrobních technologií
Náklady vyvolané spotřebiteli
Recyklace odpadů nebo jejich používání
Rovnováha rozdělení nákladů-užitků
Používání materiálů umožňující recyklaci nebo Zvýšené pracovní příležitosti opětné použití Zvýšené používání náhrad na bázi kovů
Jednotkový náklad za zboží nebo služby
Schopnost úhrady kapitálových nákladů
49
6.4.1. Základní katalog kritérií a ukazatelů pro posouzení potenciálního dopadu lidské činnosti Základní katalog kritérií a ukazatelů pro posouzení potenciálního dopadu lidské činnosti na životní prostředí a na podmínky pro život lidské společnosti sestavený podle údajů v práci [8] je uveden v tabulce 6.
Tabulka 6. Základní katalog kritérií a ukazatelů.
Kritérium - složka životního prostředí Definovaný parametr kritéria Kategorie dopadu na biofysikální (přírodní) prostředí Půda - litosféra j=1 Zábor lesního půdního fondu [ha] j=2 Zábor zemědělského půdního fondu [ha] j=3 Změna půdních podmínek - zrychlená eroze, kontaminace škodlivinami ap. [RJ] Voda - hydrosféra j=4 Změna ukazatele BSM - vodního potenciálu krajiny [RJ] j=5 Změna ukazatele BSJ (BSK5, ChSK, RL, NO3, NH4) [RJ)] j=6 Změna teploty a zákalu (turbidity) vody [RJ] j=7 Eutrofizace [RJ] j=8 Vliv na vodní fenomén - riziko změny režimu proudění v korytě, riziko změny vodního režimu v území vody povrchové i podzemní ap. [RJ] Ovzduší - atmosféra j=9 Znečištění inertním prachem [mg/m3] j=10 Znečištění oxidem siřičitým SO2, [mg/m3] j=11 Znečištění oxidy dusíku NOx, [mg/m3] j=12 Zátěž odporným zápachem [RJ] j=13 Změna mikroklimatu [RJ] Hluk a vibrace j=14 Zátěž hlukem a vibracemi [RJ] Záření j=15 Zátěž elektromagnetickým nebo ionizačním zářením [RJ]
50
Biosféra j=16 Odezva a dopad na floru [RJ] j=17 Odezva a dopad na faunu [RJ] j=18 Odezva a dopad na organismy ve vodním prostředí (sladkovodní
ekosystém) [RJ]
j=19 Hledisko trvale udržitelného rozvoje - ekologické znehodnocení území, riziko rozvratu ekosystému (ukazatel antropogenní ekologické nestability) [RJ] Kategorie dopadu na společenské (sociální) prostředí Osídlení j=20 Změna populace v regionu - vynucené přesídlení v oboustranném směru [počet osob] Pracovní příležitosti J=21 Změna počtu pracovních příležitostí v regionu [počet pracovních míst] Zdraví j=22 Změna zdravotních a hygienických podmínek a vznik potenciálních rizik (např. viz nemoci šířené vodou) [RJ] j=23 Vyvolání psychické či stressové zátěže [RJ] Volný čas j=24 Změna územních (přírodních) předpokladů pro rekreaci a turistiku [RJ] Doprava j=25 Změna v časové nebo prostorové územní dostupnosti (přístupnosti) regionu (týká se všech druhů dopravy) [RJ] Kulturní aktiva j=26 Vliv na historické a kulturní artefakty (riziko přímé destrukce) [RJ] j=27 Vliv na přírodní výtvory a chráněné části přírody (riziko přímé i nepřímé destrukce v důsledku např. usnadněné přístupnosti pro hromadnou návštěvnost, uplatnění zájmu ochrany přírody nadnárodního významu - viz seznamy
biosférických reservací UNESCO ap.)
[RJ] Poznámky: RJ ... relativní jednotky pro individuální verbálně numerickou stupnici příslušného parametru, BSM ...bilanční stav množství vody, BSJ ...bilanční stav jakosti vody.
6.4.2. Kritéria pro screening používaná UNDP Kritéria pro screening rozvojových programů a projektů, které vyžadují další posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí, jež zpracovalo UNDP (dokumenty EOC a EOP) jsou uvedena v tabulce 7 [8].
51
Tabulka 7. Kritéria pro screening dle UNDP.
Citlivá území a činnosti z hlediska životního prostředí 1. Činnosti směřující do tropického deštného pralesa, mokřadů, lužních lesů, korálových útesů, pobřežních zón a dalších zranitelných území. 2. Činnosti měnící přirozenou vegetaci nebo stanoviště volně žijících druhů nebo území obydlená ohroženými druhy. 3. Činnosti v zákonem chráněných územích. 4. Ekologicky křehká území (včetně identifikovaných nevládními organizacemi NGO) 5. Území aridní, semiaridní, vyprahlá a s výskytem pouští. 6. Činnosti ekoturistiky. 7. Unikátní území z hlediska vlastní ochrany a historických, kulturních, archeologických nebo estetických zájmů. 8. Území se zvláštním sociálním významem (např. útočiště kočujících nomádů nebo nuzných populací) 9. Území, kde jsou překročeny limitní hodnoty znečištění, nebo kde by další činnosti mohly vést ke znečištění ovzduší, vody, půdy a ke znečištění radioaktivnímu a zátěži hlukem. Zemědělství a rybářství 1. Udržitelné zemědělství. 2. Činnosti vedoucí k půdní erozi nebo na vyhlášeném území zahrnující ochranu půdy. 3. Integrované hospodaření s pesticidy. 4. Agrolesnictví. 5. Zalesňovaní. 6. Činnosti vedoucí k rozšíření pastvy. 7. Zavedení nebo modifikace nových plodin nebo živého inventáře. 8. Zavedení nových druhů, které jsou omezeny znalosti o ekologických funkcích lokálního ekosystému. 9. Biotechnologie. 10. Činnosti s možným překročením únosné kapacity (např. nadměrný rybolov) 11. Řízený chov a exploatace ryb nebo mořských korýšů v mořských nebo sladkých vodách nebo v umělých nádržích. Činnosti spojené s vodními zdroji 1. Hospodaření s vodou. 52
2. Závlahy a protipovodňová ochrana. 3. Vodní energie. 4. Podzemní voda. 5. Hospodaření s ekosystémy vnitrozemských mokřadů. 6. Zdravotní inženýrství. Rozvoj infrastruktury a průmyslu 1. Rozsáhlé činnosti v oblasti infrastruktury a urbanizace území (např. rozvoj přístavů, železničních a letištních systémů). 2. Výroba energie. 3. Těžební činnost (území a voda). 4. Činnosti vedoucí ke konfliktům při využívání zdrojů (např. rozvoj přístavů a turistiky). 5. Veškerý průmyslový rozvoj. 6. Činnosti způsobující emise a možné ohrožení životního prostředí (půdy, vody a ovzduší). 7. Činnosti vyžadující podstatné zvýšení spotřeby surovin (vody, území, fosilního paliva). 8. Činnosti vytvářející hlavní změny krajiny. 9. Činnosti vytvářející rizika havárií, které by mohly mít vážné nepřijatelné dopady (ztráty, újmy a škody) pro místní obyvatelstvo nebo pro přírodní životní prostředí. 10. Bezpečnost práce a výcvik. 11. Činnosti, které způsobují imigraci pracovní síly a mění místní sociální složení. Urbanizace, rozvoj území a hospodaření s odpady 1. Lidská sídliště (bydlení, úřady, komerční budovy). 2. Územní plánování a výstavba silnic. 3. Činnosti vedoucí k hromadění odpadů a k vytváření nežádoucích skládek. 4. Výroba, přeprava nebo ukládání rizikových odpadů 5. Environmentální přehled EO UNDP. 6. Environmentální kontrolní seznamy ADB parametrů pro projekty významných přehrad, nádrží, hydroelektráren.
6.4.3. Kritéria a indikátory spojené s protipovodňovými opatřeními Práce na projektu „Katalog kritérií pro posuzování vlivů vodohospodářských záměrů z hlediska dopadů na životní prostředí se zvláštním zřetelem na protipovodňová opatření“ byly zahájeny na základě objednávky MZe ČR podle předem dlouhodobě dohodnutého
53
časového harmonogramu. Vlastnímu zpracování předcházel teoretický rozbor problematiky, který byl realizován v roce 2001 pod pracovním názvem studie “Doporučený odvětvový (resortní) metodický návod pro posuzování potenciálních vlivů vodohospodářských záměrů na životní prostředí (na pozadí aktuálně platných domácích předpisů)”. Proti původnímu předpokladu nebyly práce na projektu v následujícím období dokončeny [14]. Výsledek provedených prací je uveden v tabulce 8.
Tabulka 8. Seznam kritérií pro posouzení dopadu na životní prostředí (pro vodohospodářské záměry se zvláštním zřetelem na protipovodňová opatření a požadavky Evropské investiční banky) [14].
Kritérium
Ukazatel / parametr
Index j
A – ekonomické hledisko Celkové náklady na výstavbu
Jednorázové (investiční) náklady
1
Náklady na provoz, údržbu a opravy
Každoroční náklady
2
Vyvolané a související investice
Investiční náklady
3
Index CBA = (Σ N) / (Σ U)
4
Vlivy na environmentalně citlivé
Příslušnost nebo vazba na tzv. typ
5
oblasti
přírodního stanoviště podle systému
velkého rozsahu Ekonomická účinnost opatření B – ekologické hledisko
NATURA Vliv na půdu a horninové prostředí
Zastavěná plocha
6
Zábor zemědělské půdy
7
Zábor lesní půdy
8
Míra rizika negativních změn
9
Vlivy na povrchovou a podzemní vodu Bilanční stav jakosti vody BSJ (BSK5,
10
ChSK, RL, NO3, NH4), popř. celkový fosfor a celkový dusík). Bilanční stav množství vody
11
BSM. Míra rizika vzniku negativních změn.
54
12
Vlivy na krajinný ekosystém, faunu,
Kácení _imoletní zeleně
13
flóru a mokřady Ohrožení lokality s výskytem ohrožených 14 druhů rostlin Ohrožení lokality s výskytem ohrožených 15 druhů živočichů Ohrožení či změna funkce krajinných
16
složek Příslušnost nebo vazba lokality
17
k mokřadům vymezeným podle Ramsarské úmluvy C – sociální hledisko Narušení faktoru pohody vlivem
Míra potenciálního narušení pohody
18
Zátěž obyvatelstva stresem
Míra zátěže
19
Změna populace v zájmovém území
Počet osob
20
Vlivy na sídelní strukturu a funkční
Míra negativního vlivu
21
Estetická úroveň návrhu
Míra harmonie stavby s okolím
22
Zdravotní a hygienické efekty
Míra zdravotního rizika
23
Preference záměru z hlediska vyšších
Míra preference
24
Postoje dotčené části veřejnosti a
Míra významnosti a deklarovaného
25
občanských iniciativ (k jednotlivým
negativního vlivu
stavební činnosti
využití území
strategických cílů
variantám řešení) D – technické a vodohospodářské hledisko Doba výstavby
Celková doba výstavby
26
Technická náročnost přípravy stavby
Míra náročnosti
27
Riziko technické náročnosti a
Pravděpodobnost realizace (1-p)
28
Možnost etapovitosti výstavby
Počet ucelených úseků
29
Technická náročnost správy a údržby
Míra technické náročnosti
30
Surovinová a energetická náročnost
Míra surovinové a energetické náročnosti 31
proveditelnosti
55
Splnění účelu a míra věrohodnosti
Míra účinnosti
32
Disponibilní ochranný prostor (objem)
33
Spolehlivost a bezpečnost provozu
Míra spolehlivosti a bezpečnosti
34
Splnění územně-technických a
Soulad situování stavby s územním
35
vodohospodářských cílů; územní
plánem a vodohospodářskými
střety a omezující vlivy
dokumenty.
(správnosti) návrhu řešení
6.5. Limity Mezní hodnoty pro vytypované, posouzené a označené kritické prvky, vazby a toky v krajině, jsou definovány především institutem mezních limitů. Existuje rozsáhlý soubor převážně a pouze verbálně formulovaných limitů, jejichž kvantitativní vyjádření je mlhavé nebo nemožné. Mezní hodnoty pro vytypované, posouzené a označené kritické prvky, vazby a toky v intravilánu obce lze posuzovat analogicky s přihlédnutím k převládajícímu antropogennímu povrchu zastavěného území. V rámci řešení projektu [8] byly zjištěny dále uvedené skutečnosti: 1. Limity z hlediska zvláště chráněných území (ZCHÚ). 2. Limity území z hlediska vlivu na přírodní park. 3. Limity z hlediska územních systémů ekologické stability. 4. Limity území z hlediska soustavy Natura 2000. 5. Limity území z hlediska významných krajinných prvků. 6. Limity území z hlediska lesů. 7. Limity území z hlediska vodních ploch, toků, údolních niv a mokřadů. 8. Limity s ohledem na zónování území z hlediska krajinného rázu (viz krajinářské hodnocení území). 9. Limity s ohledem na krajinné dominanty (dopad vizuálního pohledu).
Limity z hlediska zvláště chráněných území (ZCHÚ) Jsou území přírodovědecky a převážně i esteticky velmi významná nebo jedinečná. Jejich síť je na území ČR formována již od roku 1838. Spolu s jejich vyhlášením se stanovují bližší podmínky jejich ochrany (základní vyplývají ze zákona) a managementu. Celkem současná
56
legislativa uznává 6 kategorií ZCHÚ, z toho 2 velkoplošné a 4 maloplošné. Jsou uvedeny čtyři kategorie, které jsou pro hodnocené území relevantní. Chráněné krajinné oblasti. Národní kategorie zahrnující rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Pro účely diferencované ochrany jsou vymezovány zpravidla čtyři (nejméně však tři) zóny. Národní přírodní rezervace. Jsou maloplošná území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Přírodní rezervace. Jsou maloplošná území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. Přírodní památka. Je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.
Limity území z hlediska vlivu na přírodní park Přírodní park je území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, které není současně chráněno jako ZCHÚ. Přírodní park se zřizuje z titulu ochrany krajinného rázu podle § 12, zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.)..
Limity z hlediska územních systémů ekologické stability Územní systém ekologické stability (ÚSES) je zákonem definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Vymezení ÚSES zajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny. Jedním z nejpodstatnějších znaků koncepce ÚSES je skutečnost, že byla formulována na základě limitních (minimálních) parametrů jednotlivých skladebných prvků. Triviálně řečeno, jde o jakési prostorově funkční ekologické minimum, které je nutné v krajině prosadit za účelem udržení její ekologické stability. ÚSES je obdobou ekologických sítí, které jsou rozvíjeny v řadě evropských zemí.
57
Nutno však říci, že ÚSES patří k nejpropracovanějším v tomto směru a jako jedna z mála metodik byla dopracována z nadregionální, resp. regionální úrovně až na lokální. Územní systém ekologické stability je členěn do tří hierarchických úrovní (lokální, regionální a nadregionální), přičemž tyto dále navazují, resp. se stávají součástí ekologické sítě vyššího významu (EECONET). Nejvýznamnější úrovní z hlediska přímého vlivu na krajinu je lokální (místní) ÚSES, který je představován poměrně hustou sítí skladebných prvků. Úroveň vymezení ÚSES je představována různým stupněm dokumentace generelem počínaje, přes plán až po projekt. Nadregionální ÚSES (klíčová území + biokoridory) doplněný o zóny zvýšené péče o krajinu (buffer zones, restoration areas) představují skladebné kameny mezinárodní ekologické sítě EECONET (European Ecological Network) na území ČR. Zóny zvýšené péče o krajinu přitom představují plošně nejvýznamnější součást této sítě. Tyto zóny jsou reprezentovány nejčastěji mozaikami zemědělských, ale i jiných krajin. Stěžejní roli v jejich případě hraje podpora managementu ve smyslu trvale udržitelného rozvoje společnosti.
Limity území z hlediska soustavy Natura 2000 NATURA 2000 představuje mozaiku chráněných území evropského významu, realizovanou na základě směrnic ES. Posláním programu je zachování biodiverzity prostřednictvím ochrany cílových druhů a ohrožených typů stanovišť. Elementy této soustavy sestávají: 1. Ze zvláště chráněných území (SPA), jejichž předmětem ochrany jsou ptáci. 2. Z evropsky významných území (SCI) důležitých z hlediska ochrany volně žijících živočichů (s výjimkou ptáků), rostlin a typů stanovišť. Návrh této soustavy chráněných území je podmínkou členství zemí v Evropské unii. Vymezení SCI a SPA je Evropskou unií chápáno jako vědecký problém, který nebere v úvahu politická a vlastnická hlediska.
Limity území z hlediska vodních ploch, toků, údolních niv a mokřadů Vodní plochy, vodní toky, údolní nivy a mokřady jsou z dikce § 3, zákona významnými krajinnými prvky. Zmíněné prvky musí být posuzovány ad hoc s ohledem na aktuální situaci a po předložení konkrétních záměrů.
Limity území z hlediska krajinných dominant Krajinná dominanta je krajinná složka nebo krajinný prvek, který svou velikostí, tvarem, umístěním nebo duchovním rozměrem výrazně převyšuje ostatní složky či prvky v rámci 58
sledovaného prostoru. Krajinné dominanty patří k nejvýznamnějším znakům, potažmo hodnotám krajinného rázu. Jejich funkce v krajině a intenzita působení závisejí na mnoha okolnostech, především na výšce, proporcích, tvaru, hmotě, relacích vůči okolní krajině a v neposlední řadě též na vzdálenosti, z jaké dominantu pozorujeme. Dominanty lze dále členit podle mnoha pohledů, např. podle původu: -
dominanty přírodní,
-
dominanty kulturní (včetně historických),
-
pohledově významné stromy,
nebo podle tvaru: -
dominanty bodové,
-
dominanty liniové.
Jejich výběr je účelné provádět na základě vyhodnocení vícezdrojového souboru, např. pomocí: -
seznamu zvláště chráněných území,
-
ústředního seznamu kulturních památek,
-
seznamu památných stromů,
-
informace místních znalců,
-
vlastního terénní šetření.
Účelné je uplatnění výpočetní techniky, tj. zohlednění dominant formou vizuální analýzy nad 3D modelem terénu.
6.6. Hodnocení udržitelnosti Je zřejmé, že hodnocení udržitelnosti musí mít nějaký řád a nějaké metodické postupy. A v této souvislosti je podnětná publikace [15] uvádějící systematický přehled přístupů k hodnocení udržitelnosti: 1. ASSIPAC – Assessing the Sustainability of Societal Initiatives and Proposing Agendas for Change. Metodický rámec je převážně určen pro hodnocení udržitelnosti v městských podmínkách, nicméně autoři jsou přesvědčeni, že je použitelný i za jiných okolností. Postup se skládá z kontrolního seznamu udržitelnosti a ze studie stanovení udržitelnosti. 2. Gibsonův model. Gibson et al. [11] se ve studii pro kanadskou vládu zaměřuje na zlepšení rozhodovacího procesu v plánování a projektování. Podstatné je určení významu „důležitosti“ − důležitost dopadů, důležitost kompromisů, důležitost přijetí odpovědnosti a závazků, k určení přijatelnosti rizika nebo kompromisního řešení. Gibson et al. navrhuje proces stanovení pravidel na základě kooperace všech zájmových skupin, protože 59
udržitelnost vyžaduje kompromisy na úrovni přijatelného rizika. Základem jeho postupu je formulace otázek, které ve spojení s ukazateli slouží k vyhodnocení dopadů. 3. SAM − Sustainabiliy Assessment Model. Model slouží k vyhodnocení udržitelnosti projektů rozvoje, zejména z pohledu specifických rozhodnutí a z výkonnosti organizace rozvoje. 4. SpeAR − Arup´s spreadsheet and diagram model. Slouží jako šablona pro popis systému, jehož udržitelnost se chce sledovat. 5. DOTIS − Sustainability Question Model. DOTIS tvoří soubor otázek, které po vyhodnocení dovolují posoudit, zda politika (tj. koncept řízení území) veřejné správy je v souladu s udržitelností. Otázky se týkají těchto oblastí: prostorový rozvoj, ekonomická aktivita, environmentální zátěž vyvolaná domácnostmi, stavebnictví, doprava a přeprava, zpracování odpadů, energetika a dodávky vody. Na základě otázek se zpracovává scénář k překonání bariér udržitelnosti. 6. IUCN − Structured Analysis Model. Model sledovaného systému se vytváří na základě těchto kroků: a) Určení účelu / záměru hodnocení. b) Definice systému a cílů. c) Specifikace dimenzionality a prvků systému. Dimenzionalita ekosystému: půda − rozmanitost, kvalita; voda − povrchová, podzemní; místní kvalita ovzduší; fauna a flóra − rozmanitost druhů; rozmanitost populací; využívání přírodních zdrojů Dimenzionalita společnosti: populace a zdravotní stav; blahobyt − domácnosti, ekonomika; znalosti a kultura; komunita; spravedlnost d) Volba kriterií a ukazatelů. e) Shromažďování údajů. f) Kombinace ukazatelů a zobrazení indexů. g) Stanovení implikací. h) Návrat na a). Ve všech popsaných modelech se řeší problémy integrace a provázanosti sociálních, ekonomických a environmentálních faktorů s využitím principu předběžné opatrnosti ve stanovení udržitelnosti. Pro řešení úkolů projektu [8] se stal důležitý model IUCN. Metoda hodnocení udržitelnosti nazývaná „Goals Achievement Matrix – GAM“ je založená na sestavení matice, která zobrazuje dosažení cílů. Je popsaná v práci [8]. Cílem této metody
60
je testovat proveditelnost rozhodnutí a jejich priorizaci. Při sestavení prvků matice se používají dále uvedená kritéria: naplnění cílů; zaměření / soustředěnost na cíle; proveditelnost; dostupnost zdrojů; vhodnost vůči cílům; závazky od klíčových rozhodovacích subjektů. Pro výběr alternativy nebo volby se používají různé skórovací systémy [8]. Na základě matice, která zobrazuje dosažení cílů (GAM) lze dospět k závěru, zda je třeba zkoumat a analyzovat vztahy mezi cíli, dopady a činnostmi (akcemi), tj.: -
vztahy mezi dopady a akcemi,
-
vztahy mezi dopady,
-
vztahy mezi dopady a cíli.
-
vztahy mezi cíli.
Přitom se používá tento postup: Identifikace dopadů: kontrolní seznam pro potenciální dopady, Leopoldova matice (rozsah a významnost dopadů), mapa překrývání (Overay map) a modelování [8]. Předvídání dopadů: posuzují se stejné vlastnosti jako u pohrom, tj. prostorový rozsah, trvání, intenzita, vratnost, míra jistoty výskytu, potenciál nutný pro prevenci a zmírnění, typ dopadů (přínos, škoda). Podrobněji v práci [8]. Při hodnocení a následném rozhodování si je nutno uvědomit, že možnosti územního plánování jsou omezeny řadou činitelů, z nichž je např. významný neurčitě (obecně) vymezený veřejný zájem v krajině. V dokumentech se sice konstatuje, že územní plánování má mimo jiné v území chránit veřejný zájem. Co je však veřejným zájmem v krajině? Jsou to jevy, které již mají ochranu danou zákonem či správním rozhodnutím (chráněná území přírody, vodohospodářská ochranná pásma, dobývací prostory, chráněná ložisková území apod.)? Co je v takovém případě přínosem územního plánování v krajině? Stačí zajistit ochranu územního systému ekologické stability? V krajině existuje řada jevů, které sice nedosahují svými parametry na ochranu správním rozhodnutím, ale přesto jsou nadprůměrné hodnoty či kvality a je ve veřejném zájmu zajistit jim podmínky pro dlouhodobou existenci v přirozeném vývoji. Krajina zajišťuje soubor funkcí, kterému nepostačuje jen dílčí ochrana vybraných složek. Územní plánování má předpoklady k systémovému pojetí [4]. Takový přístup ke krajině však není dosud v územních plánech běžnou záležitostí. Na půdním fondu lze uvést příklad potřeby systémového přístupu k jedné složce krajiny. Každý chápe, že výměra půdy má konečný rozsah, který lze v absolutním měřítku pouze jen snižovat. Existence půdního fondu přirozeného charakteru (protipólem jsou zastavěné a zpevněné plochy, různým způsobem degradované půdy) podmiňuje nejen jeho hospodářské využití (produkce dřeva, 61
zemědělských plodin pro výrobu potravin, technických plodin, produkce biomasy pro energetické využití), ale i funkčnost řady přírodních procesů (koloběh vody, tvorba kyslíku, biotop pro řadu organismů apod., které jsou nezbytné pro trvale udržitelný vývoj společnosti) jejichž nenahraditelnou součástí je půda. Půda je z výše uvedených důvodů zřejmý veřejný zájem, z kterého společnost „ukrajuje“ pro své další potřeby. Problém spočívá v hledání argumentů při projednávání konkrétních záborů. Nároky jednotlivých investorů, kteří připravují změny v území jsou konkrétně specifikovány a lokalizovány (např. vlastní určitý pozemek a na něm chtějí realizovat svůj záměr), požadují konkrétní rozsah plochy k odnětí. Mají spočítanou návratnost investice, její přínos pro společnost vytvořením pracovních příležitostí, nových bytových jednotek apod. To znamená, že s mlhavou představou veřejného zájmu v krajině nutně souvisí neurčitá představa o výši rizika přijímaného veřejností.
6.6.1. Příklady souboru ukazatelů / indikátorů Protože při návrhu indikátorů se v praxi projevuje různost východisek, je nejprve žádoucí volbu východiska zdůvodnit. Proto na tomto místě a především v kapitolách o udržitelnosti ukážeme příklady z odborné literatury a z vládních dokumentů, z nichž je zřejmé, že jejich cíle nejsou stejné. Musíme však konstatovat, že bohužel ne vždy je dokumentace spojená s indikátory natolik strukturovaná, že se dá usoudit jaká východiska návrhu se použila.
Chemické indikátory OECD [17] Kromě seznamu možných cílových indikátorů a možných průběžných indikátorů, skupina expertů OECD vyvinula následující seznam obecných cílových indikátorů, které mohou být použity všemi zúčastněnými (např. průmyslem, správními úřady, společenstvími). Tyto mohou ukázat, jsou-li sledovány v čase, zda se chemická bezpečnost v čase vylepšuje. Jestliže je propojíme s dalšími cílovými indikátory, tak mohou ukázat obraz chemické bezpečnosti v širokém smyslu a rovněž mohou ukázat jak průmysl, správní úřady a společenství působí na vylepšení chemické bezpečnosti. 1. Snížení chemických rizik nebezpečných závodů (měřeno např. hodnocením rizik; snížením zásob chemikálií; snížení nepříznivých dopadů při haváriích; vylepšením procesů a technologií; snížení zranitelných zón; a vylepšením přepravy). 2. Míra interakcí a spolupráce správních úřadů, průmyslu a společenství vedoucích ke zlepšení bezpečnosti nebezpečných závodů a ke snížení chemických rizik pro místní společenství. 62
3. Snížení četnosti havárií a skoro nehod a jejich krutosti. 4. Snížení úrazů a úmrtí způsobených chemickými haváriemi. 5. Snížení dopadů chemických havárií do životního prostředí. 6. Snížení škod na majetku při chemických haváriích. 7. Zlepšení odezvy na chemické havárie (snížení zpoždění a vzrůst účinnosti). 8. Snížení rozměru zóny dopadů chemických havárií. 9. Snížení počtu lidí zasažených chemickými haváriemi (např. evakuací,ukrytím atd.).
Ukazatelé udržitelného zemědělství ve Velké Británii [18] Soubor je rozdělen do pěti témat, a to: zemědělství v rámci venkova a společnosti; systém řízení farem; vstupy do zemědělství; využití zdrojů; a zachování hodnoty zemědělské půdy. Uvedená témata jsou dále stručně popsána: 1. Zemědělství v rámci venkova a společnosti (9 ukazatelů) zahrnuje: -
okruhy: struktura zemědělství, financování farem, produktivita zemědělství, zaměstnanost v zemědělství,
-
příklady ukazatelů: příjmy farmářů, výnosy farmy apod.
2. Systém řízení farem (3 ukazatelé) zahrnuje: -
okruhy: řízení biozemědělství, stroje a vybavení, praktické manuály řízení,
-
příklady ukazatelů: plocha biozemědělství, znalosti technik řízení apod.
3. Vstupy do zemědělství (12 ukazatelů) zahrnují: -
okruhy: pesticidy, živiny a hnojiva, krmiva, semena, energie, emise skleníkových plynů,
-
příklady ukazatelů: pesticidy v řece/spodní vodě, množství užívaných pesticidů, množství fosforu v půdě, způsob hnojení, emise methanu, spotřeba energie apod.
4. Užití zdrojů (6 ukazatelů) zahrnuje: -
okruhy: voda, zemina, zemědělská půda, nepotravinová úroda,
-
příklady ukazatelů: množství vody na zavlažování, složení ornice, akumulace těžkých kovů v půdě, plocha obdělávané půdy apod.
5. Zachování hodnoty zemědělské půdy (5 ukazatelů) zahrnuje: -
okruhy: krajina, biorozmanitost, ochrana prostředí, habitat (lokalita / osídlení),
-
příklady ukazatelů: plocha zemědělské půdy v ochranném režimu, charakteristické znaky zemědělské půdy, populace ptáků klíčových pro zemědělskou půdu, plocha polopřírodních pastvin apod.
63
Environmentální ukazatelé zemědělství OECD [19] Ukazatelé vycházejí z PSR rámce (Pressure State Response) a rozdělují se do čtyř tematických oblastí, a to: zemědělství v ekonomickém, sociálním a environmentálním kontextu; řízení farmy a prostředí; užití vstupů a přírodních zdrojů; a dopady zemědělství do životního prostředí. Uvedená témata jsou dále stručně popsána. 1. Zemědělství v ekonomickém, sociálním a environmentálním kontextu: -
kontextové informace a ukazatele jsou: zemědělský HDP, zemědělské výstupy, zaměstnanost na farmách, věkové složení farmářů, vzdělání farmářů, počet farem, podpora zemědělství, využití půdy (zemědělské využití, změny v zemědělské půdě),
-
financování farem: příjem a výnosy farem, agro-environmentální výdaje.
2. Řízení farem a prostředí: -
řízení farmy: biozemědělství, environmentální plánování farmy,
-
řízení používání pesticidů,
-
řízení využívání živin,
-
zavlažování a hospodaření s vodou,
-
obhospodařování půdy.
3. Užití vstupů a přírodních zdrojů: -
užití živin: bilance dusíku a účinnost používání dusíku,
-
rizika používání pesticidů,
-
užití vody: intenzita využití, účinnost využití, zátěž vodního prostředí.
4. Environmentální dopady zemědělství: -
kvalita zeminy: riziko eroze vodou a větrem,
-
kvalita vody: riziko znečištění vody,
-
zachování půdy: zadržování vody, schopnost půdy zadržovat vodu,
-
skleníkové plyny.
5. Biorozmanitost: druhová, genetická, ekosystémová -
krajina: struktura krajiny (lidské artefakty, přírodní znaky), náklady a přínosy krajiny,
-
výskyt divoké zvěře: intenzivně obdělávaná lokalita, polopřírodní lokalita, nezasažená lokalita.
Publikace OECD je z dostupných zdrojů jediná, která zveřejnila systematický a metodický přehled výpočtu a hodnocení ukazatelů.
64
Ukazatelé projektu IRENA řešeného pro podmínky EU [20,21] Ukazatelé vycházejí ze DPSIR rámce jak ukazuje schéma na obrázku 10. Zahrnují následující položky: ODEZVA – dopady na činnost farmy Politika veřejné správy Trh Technologie Sociální postoje
DOPADY
HYBNÉ SÍLY
Prostředí
Zemědělská praxe Využití půdy Obhospodařování půdy
ZÁTĚŽ −škodlivé a přínosné procesy Vyčerpání zdrojů Kontaminace Ochrana prostředí
STAV – specifická místa Krajina Přírodní zdroje Osídlení / obyvatelnost
Obr. 10. Ukazatelé projektu IRENA.
1. Driving forces / působící či hybné síly. Používají vstupy: spotřeba hnojiv, pesticidů, vody, energie. Využití půdy: změny ve využití půdy, pěstované plodiny, chov hospodářského zvířectva, styl řízení farmy. Trendy: intenzivní / extenzivní hospodaření, specializace / diverzifikace, marginalizace. 2. Pressures and benefits / zátěže a užitky. Znečišťování: bilance dusíku, emise čpavku, metanu a oxidu dusíku, zamoření půdy pesticidy, využití odpadních kalů. Vyčerpání zdrojů: eroze půdy, změna povrchu půdy, genetická rozmanitost, odvádění vody. Ochrana a zlepšování kvality prostředí: přírodní hodnota ploch, produkce obnovitelné energie. 3. State / stav. Biorozmanitost: populace ptáků na farmě. Přírodní zdroje: kvalita zeminy, pesticidy a dusičnany ve vodě, úroveň podzemní vody. Krajina: stav krajiny. 4. Impact / dopad. Lokality a biorozmanitost: dopady na lokalitu a birozmanitost, podíl zemědělství na emisích skleníkových plynů. Přírodní zdroje: podíl zemědělství na znečištění prostředí dusičnany a POP, podíl zemědělství na využívání vody. Rozmanitost krajiny: dopady na rozmanitost krajiny.
65
Response / odezva. Politika veřejné správy: oblast agro-environmentální podpory, regionální úroveň kvalitní zemědělské praxe, regionální úroveň environmentálních záměrů, chráněné oblasti. Trh: ceny bioproduktů a jejich tržní podíl, příjmy biofarem. Technologie používané v zemědělství. Postoje k biozemědělství.
Ukazatelé dopadů lidské činnosti na funkce ekosystémů v území v Austrálii [22] V uvedené práci se uvádí bez dalšího komentáře přehled činností ohrožujících funkce agroekosystému a majících příčiny v lidské činnosti: 1. Zrychlená eroze, poškození povrchu půdy. 2. Změny v přírodních lokalitách / osídleních (chemické znečištění, urbanizace, pěstování monokultur apod.). 3. Hydrologické poruchy (čerpání spodních vod, regulace a meliorace apod.). 4. Invaze jiných druhů. 5. Antropogenní znečištění (skladování radioaktivního odpadu, skládkování, používání agrochemikálií ve vysokých dávkách). 6. Změny v cyklech biogenních prvků a živin. Na základě přehledu se mají odvozovat ukazatelé zranitelnosti krajiny.
Ukazatele vývoje krajiny v Evropě [23] Wachser uvádí několik příkladů tematických okruhů ukazatelů krajiny, tabulka 9. Jak je z tabulky 9 patrné, zmíněná témata ukazatelů nejsou příliš vhodná pro prakticky použitelný systém ukazatelů, a proto Wascher [23] navrhuje, aby se ukazatele navrhovaly v kombinaci vztahů jako jsou identita, udržitelnost, hodnota, struktura, řízení a funkce. Nadto DPSIR rámec schematicky znázorňující interakce lidské činností s prostředím, se podle Waschera [23] pro použití na charakterizaci krajiny musí upravit tak, aby se v něm objevily charakteristiky krajiny, přírodní procesy a lidské činnosti, obrázek 11.
Tabulka 9. Srovnání tří souborů ukazatelů.
European Environmental
Projekt ELISA
OECD
Vnímání a kultura
Fyzická struktura a vzhled
Agency Vnímání
66
Soudržnost
Soudržnost
Soudržnost
Stupeň zachování
Otevřenost vs. uzavřenost
Otevřenost vs. uzavřenost
Úroveň řízeného rozvoje
Přírodní hodnota krajiny
Stejnorodost a různorodost
Typy využití půdy
Klíčové kulturní hodnoty
venkovských komunit
Vizuální rozmanitost Povrch půdy Vegetace a rozmanitost užití půdy Atraktor rozmanitosti Kulturní identita Tradiční zemědělské struktury Architektonické a urbanistické znaky Jedinečné znaky Přítomnost spektakulárních přírodních forem
Ekologie a prostředí
Ekologie a prostředí
Biofyzikální přiměřenost ve
Riziko eroze půdy
využívání půdy
Kvalita vody Biologické druhy
Hodnoty
Udržitelnost
Kvalita života
Nejlepší využití přírodních
Udržitelnost
podmínek Pozitivní synergie ve
Funkce
využívání půdy
Rekreace
Poměr extenzivního
Kulturní identita
využívání půdy
Klid
Na upravený rámec DPSIR, obrázek 11, navazuje tabulka 10, která popisuje tři páry relací, pro něž se navrhují ukazatelé. Jedná se o dále uvedené relace:
67
ODEZVA Hybné síly
PŘÍRODNÍ PROCESY
Funkce
CHARAKTER KRAJINY
LIDSKÉ ČINNOSTI
Stav krajiny
Zátěž
Dopady ODEZVA
Obr. 11. Upravený rámec úvah dle [23].
1. Vztah identita a struktura popisují a hodnotí rozpoznatelné znaky odlišující jeden typ krajiny od druhé. 2. Udržitelnost a řízení souvisí s využíváním půdy a s územním plánováním rozvoje. 3. Hodnoty a funkce souvisí s dodáním socio-ekonomických a environmentálních statků.
Tabulka 10. Relace, které se sledují pomocí ukazatelů.
STRUKTURA IDENTITA
ŘÍZENÍ
Typologie Rozmanitost/soudržnost Původnost Lidské objekty Šablony, body Udržování
UDRŽITELNOST
Zmírňování Změny Rozvoj Ochrana
68
FUNKCE
Kvalita žití
HODNOTA
Produktivita Biorozmanitost Kulturní identifikace Přírodní procesy
V práci [1] jsou shrnuty další soubory ukazatelů.
6.6.2. Závěry a doporučení pro ČR na úseku udržitelného rozvoje krajiny a lidských sídel V národním projektu [8] byla problematika udržitelnosti a udržitelného rozvoje sledována s ohledem na krajinu a lidská sídla velmi podrobně sledována a byly přijaty závěry pro postup v ČR v předmětné oblasti. Nejprve bylo konstatováno, že problém udržitelnosti je složitý z dále uvedených důvodů: 1. Udržitelnost a udržitelný rozvoj souvisí s řízením rizik a především s řízením bezpečnosti území. V praxi se však tato vazba zcela opomíjí. 2. Udržitelnost a udržitelný rozvoj jsou z hlediska hierarchičnosti složité. Od globálního udržitelného rozvoje se musí přejít k udržitelnému rozvoji komunity a konkrétního území. V jejich rámci se musí řešit udržitelná lidská sídla, infrastruktura a technologie a udržitelné přírodní prostředí (udržitelná krajina, udržitelný agro-ekosystém, udržitelné zemědělství). 3. Zemědělství je základní technologie, kterou lidstvo v průběhu věků zvládlo. Proto ho nelze zatracovat, ale řídit tak, aby vedlo u udržitelné krajině a k zajištění obživy lidem. Jinak řečeno to znamená, že problém udržitelnosti spočívá v různosti časového a prostorového rozsahu, počtu aktérů a vzájemných interakcí a závislostí a v četnosti kooperace a integrace. Je tedy nepochybné, že na všechny zmíněné problémy se musí brát ohled při tvorbě souboru ukazatelů udržitelné krajiny. Za naprosto scestný lze považovat přístup, který stanoví ukazatele ad hoc výčtem. Nelze proto doporučit postup pouhého opsání nějakého souboru ukazatelů, poněvadž ukazatelé musí být výsledkem kvalitního konceptuálního modelu odpovídajícího na otázku o záměrech s udržitelností, k čemu se vztahuje a v jakých souvislostech. A tudíž by je třeba postupovat v dále uvedených krocích: 1. Detailněji analyzovat projekty EU udržitelného rozvoje a udržitelné krajiny, tabulka 11. Tematický rejstřík projektů je značný a někdy je obtížné se v nich orientovat. Avšak jsou
69
nesporně cenným informačním zdrojem a mohou napomoci jak při systémové analýze, tak i ve formulaci syntetických závěrů.
Tabulka 11. Projekty EU zabývající se udržitelným rozvojem.
Téma
Projekt
Zaměření projektu
Hodnocení dopadů
MATJESE
Hodnocení nástrojů a metod
METHODEX
Externality
ENSEMBLES
Hybné síly ve využívání
Využívání půdy
půdy – klimatické změny, technologie, trh apod. SENSOR
Analýza multifunkčního využívání půdy
Odvětvová analýza
Analýza dopadů
Data a modely
SEAMLESS / MULTIAGRI
Zemědělství
NEEDS
Energetika
RENEW
Doprava
INSEA
Emise skleníkových plynů
KASSA
Zeminy/půda
ALARM/ALTERNET
Biorozmanitost
LUCC
Využívání půdy
TIGRESS
Model sociálního systému
GEOLAND
Kompilace dat
2. Navrhnout ukazatele podle zaměření. Ukazatelé musí odpovídat na záměr − CO (cíle a prostředky) a musí umožnit analýzu – JAK. V analýze se musí pracovat s hodnotícím faktory (atributy, procesy, omezení, zájmy), které mají vztah k udržitelnosti, diagnostickými kritérii (kauzalita a predikce trendu − jaké vybrané faktory mají vliv na udržitelnost) a prahovými hodnotami (stanovují podmínky udržitelnosti). Ukazatelé by měly mít na zřeteli kontext předem specifikovaných hodnot, protože jinak ztrácí svou hodnotu. Mezi tyto předem specifikované hodnoty náleží prahová hodnota, referenční nebo srovnávací úroveň a plánovaná hodnota.
70
3. Prahová hodnota je důležitá zejména v agro-environmentálních souvislostech, protože ekosystémy „přeskakují“ z jednoho stavu do jiného. Takže prahová hodnota určuje míru udržitelnosti či neudržitelnosti. 4. Plánovaná hodnota rovněž souvisí s úmysly a cíli a proto má vztah spíše k rozhodování veřejné správy než k vědecké expertíze. Plánovaná hodnota se navrhuje v souvislosti s aktuální situací, prahovými hodnotami a s rozhodováním. Výše zmíněné úvahy naznačují, že výběr ukazatelů přímo závisí na přístupu s nímž se k výběru přistupuje. Publikace [24] vyjmenovává obvyklé přístupy jako jsou přístup funkční, systémový, procesní, ekonomický a výkonnostní a vyhodnocuje je [1]. V souvislosti s ukazateli je vhodné zmínit vztah mezi ukazateli a modelem. Na jedné straně volbou ukazatelů se nasměruje tvorba modelu určitým směrem (očekávané informace), a na straně druhé model může pro ukazatele řešit, anebo se pokusit o řešení, složitější kauzální vazby. Proto je třeba současně s tvorbou ukazatelů upřesnit, zda ukazatelé souvisí a nějakým modelem, a v tom případě s jakým, či nikoliv. Jsou-li ukazatelé v nějakém vztahu s modelem, pak je nutné využít jednoduché konceptuální schéma na obrázku 12.
má vliv na
PODMÍNKA
AKTOR
si vynucuje
realizuje
PROSTŘEDÍ
ČINNOSTI má vliv na prostředí
Obr. 12. Jednoduchý vztah modelu a ukazatelů.
V neposlední řadě je třeba mít na paměti také význam krajiny při tvorbě ukazatelů: 1. Ekologická krajina (krajina jako mozaika ekosystému, zkoumá se stav prostředí a dopady na lidské zdraví). 2. Sociální krajina (krajina vnímaná člověkem, hodnotí se její funkce pro komunitu). 3. Ekonomická krajina (krajina jako zdroj surovin a služeb majících ekonomickou hodnotu).
71
Vůči jednotlivým typům krajiny se musí specifikovat některý z typů ukazatelů: 1. Ukazatel procesní: vztahuje se buď ke zdroji nebo k výsledku. 2. Ukazatel strukturní: odvětvový nebo kontextový (udržitelná rozvoj, udržitelné zemědělství, stav prostředí apod.). Racionální postup při rozhodování a řízení: 1. Organizace rozhodování o udržitelnosti. O udržitelnosti rozhoduje veřejná správa na základě doporučení odborníků, kteří mají znalosti. Proto se musí vyřešit rozpory, které mohou v praxi nastat, a to: -
na straně veřejné správy. Veřejná správa nepoužívá při řešení problémů systémový způsob myšlení. Veřejná správa není vždy přiměřeně informována o rozsahu problémů,
-
na straně odborníků. Odborníci někdy příliš lpí na přesné interpretaci analýzy. Z rozdílnosti na straně veřejné správy a odborníků se dají identifikovat problémové okruhy, které se musí řešit nad rámec odborného řešení: •
je nezbytná jasná specifikace rozhodovacích potřeb veřejné správy, protože tyto potřeby nejsou vždy jasné,
•
veřejná správa mnohdy neví, co od odborníků lze očekávat,
•
odborníci se musí naučit pochopit to, čemu se říká politická přijatelnost a měli by se na ní podílet,
•
odborníci nevěří, že závěry jejich analýzy bere veřejná správa vážně,
•
odborné výsledky nejsou vždy prezentovány ve formě vyhovující veřejné správě.
2. Stanovení vhodného postupu návrhu ukazatelů. Postup návrhu ukazatelů pro veřejnou správu by měl vycházet z kroků projektu ENRISK [25]: -
charakteristika krajiny / zemina, typy půdy, topografie apod.),
-
atributy krajiny prahové hodnoty atributů,
-
hodnocení funkcí krajiny z hledisek sociálních, ekonomických a ekologických,
-
stanovení zranitelnosti krajiny (souvislost s ukazateli dopadů lidské činnosti na krajinu a její funkce),
-
stanovení rizikových oblastí krajiny (riziko sociální, environmentální a technologické).
Pro stanovení ukazatelů se tyto kroky dají modifikovat do schématu na obrázku 13.
72
Politika veřejné správy
Ukazatelé hybných sil a odezvy Procesy v krajině Přímá zátěž
Nepřímá zátěž
Využívání půdy Obhospodařování půdy
Emise / kontaminace Energetika / ekonomika
Ukazatelé rizik krajiny
Citlivost krajiny
Zranitelnost krajiny
Společenské hodnoty
Obr. 13. Postup pro stanovení ukazatelů.
Volbu a formulování kritérií v současné době aktuálně ovlivňuje celostátní aktivita v oblasti zpracování Regionálních operačních programů pro NUTS II (na období 2007-2013), kterou koordinuje MMR pro EU v návaznosti na aktualizované programy rozvoje územních obvodů jednotlivých krajů. V tabulce 12 je uveden příklad doporučených kritérií v dokumentu pro Středočeský kraj, převzatý z [8]. Tabulka 12 vyžaduje aktualizaci, protože zapomíná na to, že ve Středočeském kraji také bydlí lidé, kteří pro svůj život potřebují bezpečí a zdroje pro rozvoj, tj. potřebují prostor pro život, majetek a infrastruktury. Zákazy spojené se slovem „maximální“ jsou jen výkřiky do tmy, které jsou pro politická shromáždění, ale ne pro reálnou situaci a činnosti pro podporu bezpečnosti a rozvoje lidského systému. Ty totiž vůbec neřeší.¨
Tabulka 12. Doporučená kritéria pro posouzení dokumentu Aktualizace programu rozvoje územního obvodu Středočeského kraje [26].
1. Relativní snížení produkce odpadů, spotřeby energií v poměru k produkci 2. Šetrné využívání přírodních zdrojů a krajiny 3. Využití místních zdrojů surovin a zdrojů 4. Přínos pro životní prostředí
73
5. U novostaveb i rekonstrukcí preferovat řešení s co nejmenším negativním dopadem na krajinu a krajinný ráz 6. Eliminovat nepříznivý vliv na prostupnost krajiny pro člověka i živočichy a rostliny, zajistit migrační trasy 7. U projektů rozvoje vodních cest volit řešení, které nezasahuje do lokalit Natura 2000 a lokalit ZCHÚ 8. Zajistit šetrný přístup k vodním, mokřadním a lužním společenstvím, břehovým porostům, odstraňovat migrační překážky tahu ryb 9. Respektování vodního toku jako krajinotvorného fenoménu 10. Snížení zátěže životního prostředí 11. Využití obnovitelných zdrojů energie 12. Využití neobhospodařovaných ploch k realizaci krajinotvorných prvků a prvků ÚSES 13. Minimalizovat energetické vstupy 14. Sekundární využití biomasy 15. Snížení rizik pro lidské zdraví a životní prostředí 16. Využití stávajících objektů, infrastruktury a v minulosti zastavěných ploch (brownfields) 17. Minimalizace záboru ZPF (celkového a především I. a II. třídy ochrany), popř. PUPFL 18. Minimalizace fragmentace krajiny (především u liniových staveb) 19. Maximum zasakování čistých dešťových odpadních vod na pozemku 20. Minimalizace produkce pachových látek do ovzduší 21. Používání BAT – nejlepších dostupných technik 22. Nezvyšování eutrofizace povrchových vod 23. Maximální omezení vodní a větrné eroze půdy 24. Nešíření neofytních a invazivních rostlin do prostředí 25. Použití autochtonních druhů dřevin a rostlin pro výsadby a sadové úpravy 26. Nezvyšování stávající hlukové zátěže území, případně její snížení 27. Nevnášení cizorodých látek do prostředí 28. Maximální omezení emisí škodlivin do ovzduší 29. Maximální omezení světelného znečištění prostředí 30. Nepoužívání geneticky modifikovaných organismů v chráněných nebo jinak citlivých území a v jejich blízkém okolí 31. Nesnižování stávající biodiverzity.
6.7. Rozhodování o udržitelném rozvoji 74
Z celosvětových výzkumů i z výzkumu v ČR [8] vyplynula skutečnost, že rozhodování o udržitelnosti je protipólem environmentálního rozhodování. Na rozdíl od pravověrných ekologů nejde jen o udržitelnost životního prostředí, ale o udržitelnost lidského systému v jistém prostoru a čase. Je si třeba uvědomit, že nejde o rozhodování o typu udržitelnosti (ekologická sociální a ekonomická udržitelnost), nýbrž o rozhodování o udržitelné komunitě, která je výsledkem udržitelnosti mnoha komponent, jak ukazuje schéma na obrázku 14.
Veřejná správa
Místní ekonomika
Životní prostředí: půda, voda, lesy
Infrastruktura služeb
UDRŽITELNÁ KOMUNITA Bydlení a vytvořená infrastruktura
Bezpečné prostředí
Soběstačnost
Mobilita a komunikace
Obr. 14. Schéma procesu rozhodování o udržitelnosti.
Nekvalitní rozhodování znamená zvýšení transakčních nákladů na veřejnou správu, škody z rozhodnutí v to nepočítaje. Je proto vhodné specifikovat metody, které se při hodnocení udržitelnosti využívají. Jedná se o kontrolní seznam nebo o rozhodovací matici. Kontrolní seznam (checklist) se může použít jako velmi jednoduchý nástroj pro binární rozhodování typu Ano / Ne při hodnocení dopadů či při výběru kritérií místní udržitelnosti. Na základě skutečností uvedených dříve je rozhodování o udržitelných lidských sídlech a udržitelné krajině průnikem dvou typu rozhodování, environmentálním rozhodování a rozhodování o udržitelnosti krajiny a lidských sídel, které jsou součástí lidského systému, obrázek 15. Uvedený obrázek ukazuje, že rozhodnutí o udržitelnosti krajiny a lidských sídel je složitější , protože zahrnuje více cílů z více oblastí, které rozhodování ve prospěch životního prostředí neuvažuje.
75
Obr. 15. Rozhodování o udržitelných lidských sídlech a udržitelné krajině. SEA (Strategic Environmental Assessment) je včasné vyhodnocení možných environmentálních dopadů. SIA (Social Impact Assessment) je vyhodnocení sociálních dopadů v důsledku působení environmentálních dopadů. LCA (Life Cycle Analysis) je vyhodnocení rozsahu působení produkčních systémů na prostředí během životního cyklu produktu. EnTA (Environmental Technology Assessment) je posouzení potenciálních dopadů technologií na prostředí a jejich důsledků pro udržitelnost. EnRA (Environmental Risk Assessment) je hodnocení možných nepřijatelných dopadů na prostředí, protože všechna rozhodnutí veřejné správy nesou sebou jistá rizika.
6.8. Řízení udržitelného rozvoje Z výše uvedeného vyplývá, že cílem by nemělo být výčtové stanovení kritických prvků, ale cílem by mělo být monitorování udržitelné existence (sustainable livelihoods), protože v ní se kumulují všechny vlivy udržitelné „šedé“ a zelené infrastruktury. V [8] se uvádí přehled metod vhodných pro analýzu udržitelnosti existence (živobytí) – tabulka 13.
Tabulka 13. Metody vhodné pro analýzu udržitelnosti.
Výstupy
Sociální mapa Kauzální diagram Modely environmentálních změn
Strategie
Zobrazení migrace různého typu
Aktiva
Tzv. diagram „živobytí“
76
Sociální sítě Institucionální procesy
Vennovy diagramy Síťová analýza Kauzální a tokové diagramy Historická analýza
Kontext zranitelnosti
Analýza hydrologických a meteorologických dat Analýza historických vlivů a souvislostí
Metody musí specifikovat parametry pro různou systémovou udržitelnost tj. pro udržitelný: -
ekonomický a technologický systém, tj. pro rozmanitost odvětví, kvalifikovanou pracovní sílu, inovace, robustní infrastruktury, účelný pohyb zboží a služeb, dostupnost technologií, eko-účinnost,
-
sociální systém, tj. pro soudržnost komunity, sociální kapitál, ochranu, bezpečnost a bezpečné prostředí, vztah k místu, udržování kulturního dědictví, mobilitu, rovnost příležitostí, zelenou infrastrukturu a rekreační možnosti,
-
environmentální systém, tj. pro zdravou a kvalitní půdu, biorozmanitost, funkční zelenou infrastrukturu, biokoridory a propojené biolokality, environmentální toky, kvalitu vody a ovzduší, charakter krajiny.
Udržitelnost všech systémů však vyžaduje kvalitní veřejnou správu, tj. transparentnost a odpovědnost v rozhodování, kompetentnost, schopnost předjímat budoucí situace. Některé charakteristiky úmyslně změněných ekosystémů: krátké potravinové řetězce; zjednodušená potravinová síť; homogenizace lokalit a krajiny; fragmentace krajiny; užití velkých množství herbicidů, pesticidů a insekticidů; snížená diverzita složení půdy; modifikace hydrologických cyklů; mobilita lidí, produktů a služeb. Vedlejší dopady lidské činnosti na životní prostředí jsou: ztráta půdní fauny; zjednodušení sítě vztahů predátor-kořist, býložravec-masožravec, hostitel-parazit; snížení vnitřní regulační schopnost ekosystému; invazivní druhy; rozšiřování rezistentních organizmů; nové virové a infekční nemoci; zrychlující se eroze; eutorpfizace; vedlejší působení hnojiv, pesticidů, herbicidů a insekticidů; toxické a karcinogenní emise s dopady na ekosystémy; a nadměrné využívání přírodních obnovitelných zdrojů. Vztah mezi komunitou a prostředím se dá vyjádřit jako dynamická rovnováha mezi přírodními podmínkami a životním stylem, viz obrázek 16. Ze vztahů na obrázku 16 se dají odvodit pilíře udržitelné komunity. Jimi jsou: -
využívání půdy,
77
-
environmentálně přátelský a na komunitu orientovaný dopravní systém,
-
„zelené budovy“ (konstrukční materiály, energetická účinnost, spotřeba vody apod.),
-
zelená infrastruktura (strategie zaměřená na dešťovou a odpadní vodu, energie, odpady, eko-industriální síť jako jsou eko-technologické parky apod.),
-
zdravý potravinový systém (zemědělství, zpracování, skladování, přeprava),
-
zařízení komunity podporují zdravý životní styl,
-
„zelený“ ekonomický rozvoj.
TĚŽBA EMISE
DOSTUPNOST ABSORPCE
ŽIVOTNÍ STYL
PŘÍRODNÍ PODMÍNKY
ODPADY
BIODEGRADACE
UŽITÍ PŮDY
PRODUKTIVITA
Obr. 16. Faktory dynamické rovnováhy mezi přírodními podmínkami a životním stylem.
Jak ukazuje analýza publikovaných prací [8], tak udržitelný rozvoj se dosud často z úzkého environmentalistického pohledu chápe jako dynamická rovnováha mezi ekonomickým rozvojem, sociálním rozvojem a ochranou životního prostředí. To znamená, že se zapomíná na jednu ze základních potřeb člověka, kterou je bezpečí člověka a na to, že toto bezpečí již dnes není možné bez funkčnosti technologií a infrastruktur, které si člověk svým intelektem vytvořil ke svému prospěchu a v průběhu času vložil do krajiny a lidských sídel. Je sice pravdou, že člověkem vytvořené technologie a infrastruktury nejsou tak dokonalé, jako ty, které jsou inherentní v lidském systému, tj. ty, které byly vytvořené v průběhu věků planetou a její přírodou. Z důvodu nedokonalosti vnáší lidmi vytvořené technologie a infrastruktury do lidského systému nové konflikty a problémy, které se zpožděním doléhají na člověka jako sekundární tíživé až kruté dopady. Protože člověk již není schopen existovat bez velké většiny infrastruktur a technologií, nelze je ani podstatně omezit ani zrušit. Je tudíž třeba najít jiný koncept či nové řešení pro udržitelný rozvoj, které jsou založené na nové formulaci podmínek v lidském systému.
78
Ve své podstatě jde v celé šíři problému udržitelného rozvoje především o rozvoj člověka a lidské společnosti, který podstatnou měrou předurčuje svými činnostmi (tj. realizuje) vždy určitá veřejná správa a obyvatelstvo, tj. komunita v určitém území. Proto se udržitelný rozvoj vztahuje vždy ke konkrétní krajině a konkrétním lidským sídlům, které musí mít vlastnosti udržitelnosti, obrázek 17. UDRŽITELNÝ ROZVOJ
UDRŽITELNÁ KRAJINA (místo realizace rozvoje)
UDRŽITELNÁ LIDSKÁ SÍDLA (aktéři rozvoje)
UDRŽITELNÉ
UDRŽITELNÉ
ZEMĚDĚLSTVÍ
LIDSKÉ ČINNOSTI
Obr. 17. Vazby spojené s udržitelností lidského systému zaměřené na krajinu a lidská sídla.
Je tudíž oprávněné se domnívat, že kvalifikované stanovení souboru ukazatelů / indikátorů udržitelného rozvoje musí vycházet z hodnocení charakteristik krajiny a charakteristik lidských sídel z hlediska udržitelnosti. Příslušné charakteristiky musí být stanoveny na základě výše zmíněného konceptu lidského systému, tj. musí obsahovat: 1. Základní / typické znaky krajiny a lidských sídel, tj. pro obě kategorie reprezentativní prvky, vazby a toky. 2. Cíle rozvoje základních znaků krajiny a lidských sídel stanovených konsensem z pohledu rozvoje lidského systému jako celku. 3. Způsob monitoringu změn krajiny a lidských sídel v čase a prostoru. 4. Pochopení citlivosti základních znaků krajiny i citlivosti základních znaků lidských sídel na změny, které přináší stále probíhající rozvoj v důsledku existujících přírodních procesů i lidských činností.
79
5. Vyhodnocení zranitelností krajiny a zranitelností lidských sídel a odhadnout možná rizika a jejich dopady, kterým by se měla věnovat specifická pozornost (souvislost s koncepcí tzv. bezpečné komunity a vztahu mezi bezpečností a rozvojem je patrná). 6. Stanovení scénářů řízení rozvoje krajiny a lidských sídel s ohledem na konkrétní podmínky, tj. konkrétní zranitelnosti a konkrétní cíle. Systém pro podporu rozhodování je potom nástroj, který je spojen s monitoringem situace a ukazuje, zda implementovaná opatření zajišťují, že proces směřuje dostatečným způsobem ke stanoveným cílům, či ne; zda je třeba provést nějaká korekční opatření a když ano, tak jaká.
6.9. Proces zajištění udržitelného rozvoje a příklady z praxe Téma udržitelného rozvoje se netýká jen zvyšování a udržování materiálního blahobytu, ale týká se také environmentální bdělosti, protože většina přírodních zdrojů není nekonečná (kvantita), a některé přírodní zdroje jsou také neustále kontaminovány (kvalita) – to se týká zejména vody a půdy. A další dopady se dají očekávat od potenciálních změn. Environmentální problémy měst (nedostatek vody, půdy, kontaminace chemická a biologická) ukazují, že problémy jsou složité v biofyzikální oblasti a kontroverzní v socioekonomické oblasti. Ekosystémy jsou složité a mnoho procesů se nedá přímo pozorovat. V socioekonomické oblasti se všechna environmentální rozhodnutí dají charakterizovat množstvím konfliktních cílů. Aby vztah mezi lidskými sídly a biofyzikálním prostředím (krajinou) byl i v budoucnu vyvážený, je třeba k řešení problémů „šedé“ a „zelené“ infrastruktury nového přístupu. Jeho návrh je na obrázku 18. Důvodů pro uvedený přístup je několik: 1. Neexistuje obecná shoda na formulaci problémů udržitelnosti veřejného blaha (blahobytu) lidské společnosti v kontextu s ekosystémovými službami. 2. Každé dosavadní řešení je dočasné, protože se neustále balancuje mezi konkurujícími si zájmy a společenskými cíli (jsou-li stanoveny). 3. Je obtížné řešit problémy rozhodování jednoznačně vzhledem k měnícímu se charakteru rozhodovacího procesu. V rozhodování se řeší tato dilemata: -
vztah mezi riziky a přínosy (větší přínos pro lidský systém znamená zvýšené riziko pro ekosystémy),
-
časový konflikt mezi současnými a budoucími potřebami,
-
sociální konflikt (vztah potřeby jedince a celku).
4. Je obtížné řešit inverzní problémy pro složitost systémů. 5. Pakliže se stanoví a utřídí nějaké příznaky, vynoří se příznaky nové. 80
LIDSKÁ SÍDLA Místo a jídlo formuje pokus přežít
Existence formuje sídla
UDRŽITELNÁ EXISTENCE
Fyzická změna krajiny
Ohrožení Tok odpadu
BIOFYZIKÁLNÍ PROSTŘEDÍ
Obr. 18. Návrh nového přístupu.
Příklad 1 - Vztah mezi indikátory a kritérii. Vztah mezi indikátory a kritérii je na obrázku 19 [8]. Při aplikaci příkladu na udržitelné dodávky vody jsou hlavní kritéria tato: 1. Stav ekosystému (environmentální toky). 2. Spotřeba energie pro dodávky vody (čerpadla, zásobníky, vodovodní řad). 3. Četnost omezení spotřeby vody. 4. Riziko vypotřebování místních vodních zásob. Při aplikaci příkladu na dlouhodobou udržitelnou dopravu zboží a lidí jsou cíle a kritéria tato: 1. Zlepšení podmínek dopravy, tj.: zaručená minimální kvalita dopravy (odstranění bariér v dopravě – úzká místa, zácpy); zlepšení dopravní obslužnosti (dostupnost různých mís tpráce, rekreace, lepší integrace s plánováním rozvoje); zvýšení bezpečnosti (odstranění nebezpečných míst); a podpora účelného využití dopravní infrastruktury. 2. Zlepšení kvality prostředí a podmínek žití, tj.: udržení ekosystémových funkcí (snížení znečištění prostředí dopravou, uzávěry pozemků); účelnější využívání zdrojů (energie a suroviny); a udržení a zlepšování kvality života a zdraví (snížení hluku dopravy, snížení dopadů dopravy na zdraví). 3. Docílení příznivých podnětů pro ekonomický rozvoj, tj.: zvýšení makroekonomického blahobytu (internalizace externalit dopravy, potlačit vazby ekonomického růstu na
81
dopravě, zavést princip znečišťovatel platí); a zvýšení regionálního blahobytu (posílení místní ekonomické integrace). 4. Posílení sociální soudržnosti: zlepšení základní osobní mobility (rozšíření fyzického přístupu k mobilitě); a zvýšení regionální soudržnosti (alternativní způsoby dopravy v regionu, udržení a zlepšení existující infrastruktury).
Obr. 19. Vztah mezi indikátory a kritérii.
Příklad 2 – Hodnocení udržitelnosti krajiny. Kvalita charakteristik krajiny je přímo spjata s environmentálnímí, sociálními a ekonomickými funkcemi krajiny. Krajina však není časově neměnná, proto se musí vymezit ty znaky krajiny, jež přímo souvisí s existencí, přežitím a přizpůsobivostí krajiny vůči změnám. Jedná se zejména o kapacitu / únosnost krajiny, citlivost vůči změnám a zranitelnost [27]: 1. „Kapacita krajiny je míra schopnosti konkrétního znaku krajiny přizpůsobit se změnám, bez významných a podstatných změn jejího charakteru“. 2. Citlivost krajiny je míra stability znaků charakteru krajiny. Rozlišuje se ekologická a kulturně-sociální citlivost krajiny. 3. Tolerance krajiny je míra dopadů změn na charakter krajiny, která ještě nevyvolá poškození určitých znaků krajiny, která vyjadřuje schopnost zotavit se z poškození. Tolerance je kombinací významu znaků krajiny a jejich nahraditelnosti / zastupitelnosti.
82
4. Zranitelnost krajiny je míra poškození základních znaků krajiny, které vyvolají změny implementované do krajiny. Zranitelnost tak odráží dopad možných změn na význam a funkcionalitu znaku krajiny. Výše uvedené znaky se nápadně přibližují definicí zranitelnosti a odolnosti ve stanovení rizik [1], a proto by stanovení územních rizik mělo vycházet z procesu charakterizace krajiny, přičemž některé znaky krajiny by se měly hodnotit jako zásadní / základní chráněné zájmy, které musí být sledovány jak řízením rizik, tak řízení bezpečnosti území. 1. Z definic únosnosti, kapacity, zranitelnosti a odolnosti krajiny se dá logicky odvodit důležitá systémová vlastnost − udržitelnost. Udržitelnost se jednak vztahuje k ekologickým procesům a ekosystémům (procesy samoorganizace a autopoietické systémy) a jednak se vztahuje k lidské společnosti. V případě lidské společnosti se udržitelnost podle [28] chápe jako schopnost naplňovat stanovené cíle v určitém prostoru a určitém čase. Udržitelností se však také intuitivně rozumí schopnost mít procesy změn krajiny pod určitou kontrolou (zvladatelnost, neboli ještě pokrokověji řízení změn) a v této souvislosti je s udržitelností úzce spjata stabilita jako míra změn dopadajících na produktivitu, bezpečnost, ochranu, ekonomický růst a sociální přijatelnost. V obecné rovině zmiňuje principy udržitelnosti, kterými jsou integrita, dostatečnost a příležitost, spravedlnost, účinnost a obezřetnost [27]. Udržitelnost krajiny nebo též udržitelná krajina, však úzce souvisí s udržitelným obhospodařováním půdy, které přesněji specifikuje práce [27] takto „Udržitelné obhospodařování půdy kombinuje technologie, politiku veřejné správy a činnosti s cílem integrovat socio-ekonomické principy s environmentálními zájmy tak, aby se současně: -
udržovala nebo zvyšovala produkce / služby (produktivita),
-
snižovala úroveň rizika produkce (tj. zvyšovala se bezpečnost produkce),
-
ochraňovaly přírodní zdroje a preventivně se zabránilo zhoršování kvality vody a půdy (tj. zajistila se ochrana zdrojů),
-
udržovala schopnost ekonomického růstu,
-
zajistila sociální přijatelnost.
Uvedená definice je v souladu s parametry zemědělské udržitelnosti, jak je uvádí [28], mezi něž náleží odolnost a stabilita ekosystémů a pravidla pro řízení procesu využívání přírodních zdrojů, protože se projevují v produktivitě život podporujících funkcí.
83
Udržitelné zemědělství jednak úzce souvisí s obecnými pilíři udržitelného rozvoje a jednak se může chápat jako agro-ekosystém. Principy a kritéria pro funkce agro-ekosystému přehledně popisuje práce [29]. Tři pilíře popisuje dále popsaným způsobem:
A. Environmentální pilíř udržitelnosti organizovaně se řídí tok přírodních zdrojů a jejich využívání pro produkci potravin. Jako nezbytné se uvádí tyto složky: voda, půda, ovzduší, biorozmanitost, a energie. Environmentální funkce se regulují ochranou (zásoby, zdroje) nebo minimalizací dopadů (toky). Vychází z dále uvedené představy: 1. Integrita ekosystému: -
zásada: udržovat / zlepšovat funkce regulující stabilitu ekosystému,
-
kritérium: udržovat / zlepšovat odolnost a pružnou odolnost.
2. Složky ekosystému: Ovzduší -
zásada: udržovat / zlepšovat kvalitu ovzduší,
-
kritérium: minimalizovat emise skleníkových a ekotoxických plynů,
-
zásada: udržovat vyrovnávací / chránící funkce ekosystému,
-
kritérium: ochránit před rychlostí větru.
-
zásada: udržovat / zlepšovat dodávku vody,
-
kritérium: zajistit přiměřené množství povrchové a podzemní vody, dodávku
Voda
přiměřeného množství do půdy, -
zásada: udržovat vyrovnávací / ochranné funkce ekosystému,
-
kritérium: regulační opatření před povodněmi a přívalovými dešti.
-
zásada: udržovat / zlepšovat funkce stabilizující vlastnosti půdy,
-
kritérium: minimalizovat poškození půdy, udržovat / zlepšovat fyzikální a
Půda
biochemickou kvalitu půdy. Energie -
zásada: udržovat / zlepšovat dodávku energií do agro-ekosystému,
-
kritérium: zajistit přiměřené množství energie,
-
zásada: udržovat vyrovnávací tok energií v agro-ekosystému,
-
kritérium: stabilizovat toky energií.
Biorozmanitost -
zásada: udržovat / zlepšovat vstupy biotických zdrojů do agro-ekosystému, 84
-
kritérium: udržovat / zlepšovat plánovanou potřebnou biorozmanitost,
-
zásada: udržovat funkce agro-ekosystému v dané lokalitě,
-
kritérium: udržovat rozmanitost v lokalitě.
B. Ekonomický pilíř udržitelnosti se podílí na zajištění materiálního blahobytu včetně kladných a záporných externalit, přičemž pozitivní externalita je ráz krajiny a záporná externalita je kontaminace krajiny a jejich subsystémů. Vychází z představy schopnosti hospodářského rozvoje: -
zásada: udržovat / zlepšovat ekonomické funkce agro-ekosystému,
-
kritérium: minimalizovat závislosti na přímé / nepřímé podpoře, tj.: •
zajistit příjmy farmě,
•
zajistit technickou a ekonomickou účinnost zemědělských činností,
•
zajistit mezigenerační pokračování zemědělské činnosti,
•
optimalizovat tržní vztahy.
C. Sociální pilíř udržitelnosti stanovuje přijatelné hodnoty potravinové bezpečnosti (úmyslná či neúmyslná kontaminace potravin – food security, food safety) s dopady na zdraví. Vychází z dále uvedené představy: 1. Potravinová bezpečnost: -
zásada: udržovat / zlepšovat produkční funkce agro-ekosystému,
-
kritérium: zvyšovat kvalitu potravin,
-
zásada: diverzifikovat plodiny a potraviny.
-
kritérium: využívat přiměřené množství zemědělské půdy.
2. Kvalita života: -
zásada: udržovat / zlepšovat materiální blahobyt komunity agro-ekosystému,
-
kritérium: optimalizovat podmínky práce a zlepšovat zdravotní stav komunity,
-
zásada: udržovat / zlepšovat psychické blaho komunity agro-ekosystému.
-
kritérium: zajistit vzdělanost farmářů; zabezpečit rovnost pohlaví v pracovním uplatnění; zabezpečit dostupnost sociálních služeb farmářům (sociální infrastruktura); a integrovat farmáře do společnosti.
3. Sociální přijatelnost: -
zásada: udržovat / zlepšovat společenské blaho v agro-ekosystému,
-
kritérium: snižovat úroveň znečištění,
85
-
uplatňovat přijatelné metody produkce a chovu,
-
udržet / zvýšit komfort života na farmách.
4. Kulturní přijatelnost. -
zásada: udržovat / zlepšovat informační funkce agro-ekosystému,
-
kritérium: udržovat kulturní a duchovní dědictví (genius loci),
-
přijímat vědecké hodnoty.
Příklad 3 - Hodnocení udržitelnosti lidských sídel. Udržitelnost / udržitelný rozvoj města, jako představitele lidských sídel (osídlení) se stává jedním z nejčetnějších témat odborné literatury. Na lidské sídlo se je třeba dívat jako na specifický systém [8]. Podobně jako ekosystémy, je město otevřený systém se vstupy materiálů a energií. Hlavním problémem města, které chápeme jako proměnný systém, který je závislý na vnějších i vnitřních zdrojích (musí se uvažovat náklady), je udržení rovnováhy mezi rostoucími nároky na vstupy a rostoucími výstupy. Jak ukazuje práce [8], závisí lidská sídla všech typů na ekosystémových službách a také vytváří tlak (zátěž) na prostředí. Proto se mluví o sociálně ekologickém systému, nazývaném SES (Socio-Ecological System) nebo o systému člověka a životního prostředí, tzv. HES (Human-Environment System). Ve své podstatě jde ve všech těchto případech o podsystémy sledovaného lidského systému, který zahrnuje člověka, životní prostředí, stav v lidské společnosti i infrastruktury do jednoho celku. Protože se nelze vymanit z pravidel a principů pro biotické a abiotické systémy, tak procesní model města / reprezentanta lidského sídla si lze znázornit dle práce [30] modelem rozšířeného metabolismu „Extended Metabolism Model“, obrázek 20. Lidské osídlení ve formě měst zcela závisí na službách městské infrastruktury, která naplňuje základní lidské potřeby – voda, teplo, energie, doprava, odpady. Proto udržitelnost se často chápe jako koncept, který se týká udržení žádoucí kvality lidského života. Avšak nikdy nelze s jistotou tvrdit o jakékoliv činnosti či funkci lidského systému, že je udržitelná nebo neudržitelná, protože samotné chování lidí je zatíženo značnou nejistotou a neurčitostí, jelikož: -
klíčové hybné síly (klima a technologický rozvoj) jsou obtížně předvídatelné, resp. těžko předvídatelné jsou změny jejich chování,
-
lidské činnosti jsou reflexivní (člověk mění svou budoucnost na základě zpětných vazeb – rozhodování politiků a veřejné správy),
-
lidský systém se mění rychleji než predikce. 86
Udržitelnost lidských sídel, jako průnik komunity a zájmových skupin, souvisí s udržitelností krajiny, což dobře vystihuje strom udržitelnosti, který sestavil Crawford [31]. „Konstrukce“ lidského sídla má fyzické prvky jako jsou ochranné přístřešky a budovy, infrastrukturu přemísťující z budov lidi, produkty a informace a služby. VYUŽITÍ PŮDY → STAV KRAJINY → EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY → KVALITA ŽIVOTA
VSTUP ZDROJŮ Půda Voda Potraviny Energie Stavební materiály Ostatní
SCHOPNOST PŘEŽITÍ Zdraví Bezpečí Zaměstnanost Bydlení Vzdělání
DYNAMIKA SÍDEL Dynamika populace Hospodářství Technologie Územní rozvoj Doprava Veřejná správa
ODPADY Pevný opad Tekutý odpad Kontaminace ovzduší Toxické odpady Hluk Odpadní teplo
Obr. 20. Procesní model města dle práce [30].
Je si třeba uvědomit, že lidmi vytvořená infrastruktura (tzv. „šedá“ infrastruktura) výrazně ovlivňuje kvalitu života a obyvatelnost lidských sídel. Proto se vyžaduje spolehlivé a bezpečné poskytování služeb infrastruktury za přijatelných nákladů. Z hlediska udržitelnosti je důležitá klasifikace selhání / poruchovosti infrastruktury. V těchto souvislostech je třeba u infrastruktury uvažovat: 1. Selhání z důvodu nárůstu poptávky po službě infrastruktury. 2. Vybudování nové kapacity infrastruktury je časově a ekonomicky náročné (vysoké počáteční fixní náklady). 3. Infrastruktura se nepřizpůsobuje politickým trendům, nýbrž její činnost je určena technickými, materiálními a personálními parametry společnosti [32]. 4. Selhání z nedostatku záložních kapacit v případě nenadálé události mající zdroj uvnitř nebo vně infrastruktury. 5. Selhání z důvodů špatné koordinace činností.
87
Je tudíž otázkou správného řízení zajistit koordinaci tak, aby procesní systém města byl funkční. Tabulka 14 rozděluje požadavky řízení na koordinaci infrastruktur do tří kategorií (malé, střední, vysoké) na základě zkušeností z praxe. Z hlediska řízení si je si však třeba uvědomit, že s infrastrukturou jsou spojeny také externality (produkční a environmentální) a sociální cíle, viz tabulka 15.
Tabulka 14. Požadavky na koordinaci u vybraných infrastruktur.
Požadavky na koordinaci Malé
Střední
Energetika
Výroba, přenosová síť
Plynárenství
Všechna zařízení
Železnice
Nakládka zboží
Silniční doprava
Vysoké
Hlavní a místní
Signalizace Řízení místní dopravy
silnice Telekomunikace
Koncová zařízení
Přenosová síť, přepínání
Telekomunikace
Specializované služby
bezdrátová
Mikrovlnná a mobilní (celulární) síť
Odpadní vody
Čerpadla,
Konvenční
Lokalizované čistírny
čistírna
kanalizace
(zpracování přebytků)
odpadních vod Dodávky vody
Koncová
Vodovodní řad
zařízení
Tabulka 15. Externality a sociální cíle infrastruktur.
Externality
Energetika
Sociální cíle
Produkční
Environmentální
Alokace vody
Emise, imise
Cenově dostupný přístup k minimální úrovni služeb
Plynárenství
Znečištění vzduchu
88
Cenově dostupný
přístup k minimální úrovni služeb Železnice
Odloučení lokalit
Nehody s dopady na
Alternativa
prostředí
k silniční dopravě – řešení dopravní zácpy
Silniční doprava
Telekomunikace
Odloučení lokalit
Výpadek sítě
Nehody s dopady na
Dostupnost služeb
prostředí
ve všech lokalitách
Podzemní práce
Cenově dostupný přístup k minimální úrovni služeb
Telekomunikace
Výpadek sítě
bezdrátová
Elektromagnetické
Cenově dostupný
záření
přístup k minimální úrovni služeb
Odpadní vody
Zdraví veřejnosti,
Cenově dostupný
zápach
přístup k minimální úrovni služeb
Dodávky vody
Zdraví veřejnosti,
Cenově dostupný
integrita ekosystémů přístup k minimální úrovni služeb Ochrana obyvatelstva
Z uvedených skutečností vyplývá, že udržitelnost lidských sídel vyžaduje, aby se využití infrastruktury plánovalo na základě strategických směrů udržitelnosti. To znamená: 1. Pochopení dopadů hospodářského růstu a růstu populace na infrastrukturu (řízení poptávky po službách infrastruktury). 2. Stanovení vztahů mezi náklady a hodnotami infrastruktury. 3. Integrované plánování infrastruktury (vztah infrastruktury a prostředí, potřeby a priority). V praxi se ukazuje, že nestačí zabývat se infrastrukturou jen z hlediska její kritičnosti (kritická infrastruktura), ale je také nutné nahlížet na infrastrukturu z hlediska její udržitelnosti, což jinak řečeno, znamená, zajímat se o externality infrastruktury (nežádoucí dopady na okolní prostředí, tj. na lidský systém), o život podporující funkce a o schopnost její odolnosti
89
(resilience) ve smyslu houževnatosti. Závislosti, které je třeba posuzovat ukazuje rozhodovací matice v tabulce 16, které se říká matice udržitelnosti. Vyplnění matice je možné až po stanovení diagnostických faktorů (kořenové příčiny), evaluačních faktorů (co ovlivňuje udržitelnost) a prahových hodnot.
Tabulka 16. Matice udržitelnosti. Používané označení: A - Energetika a emise, B -Voda, dešťová voda a tekutý odpad, C - Pevný odpad, D - Potraviny, E - Integrita ekosystémů, F Zdraví jedince a komunity, G - Hospodářská vitalita a stabilita.
A
B
C
D
E
F
G
Využití půdy Dopravní síť Krajina Infrastruktura (voda, odpady, energie) Zařízení komunity Hospodářské příležitosti
Lidé se zajímají především o infrastrukturu související s lidskými sídly, avšak stejně důležité jsou ekosystémové služby tzv. zelené infrastruktury. To znamená, že systém, který zahrnuje lidská sídla a jejich okolí se díváme jako na procesní model, který má také infrastruktury, které mu jsou vrozené, a které označujeme jako zelené. Jejich služby pro lidskou společnost označujeme jako ekosystémové. V těchto souvislostech je nutné si uvědomit, že poškození nebo ztráta ekosystémových služeb představuje skryté náklady lidské společnosti. Například ekosystémy běžně čistí ovzduší a filtrují vodu. Je však skutečností, že rozvoj a růst lidské společnosti poškodil natolik jejich houževnatost (resilienci), že se voda musí čistit se značnými náklady. Největšími ohroženími pro ekosystémové služby (tj. služby, které poskytuje zelená infrastruktura) jsou: -
změny ve využívání půdy,
-
výskyt invazivních druhů rostlin a živočichů, které souvisejí s mobilitou člověka,
-
ztráta biorozmanitosti ve fauně a flóře,
90
-
znečištění složek životního prostředí a klimatické změny.
Je tedy zřejmé, že bez systémového a systematického přístupu se také nedá nadále realizovat rozvoj společnosti, který je zaměřen především na hospodářský růst. Dopady neřízeného hospodářského růstu prokazatelně snižují schopnosti ekosystémů reagovat na změny, jak krátkodobého (povodně, sucha), tak dlouhodobého charakteru. Spojovacím článkem mezi udržitelnou šedou a zelenou infrastrukturou je tzv. eko – industriální síť (EIN), která vychází z principů industriální a humánní ekologie. Lidská činnost obecně narušuje infrastrukturu krajiny tím, že vytváří izolované fragmenty, což vede k degradaci vodních zdrojů a ke zvýšení nákladů na veřejné služby. Koncept rozvoje zelené infrastruktury je velmi podobný konceptu udržitelného rozvoje, protože integruje nejen ekologické záměry v ochraně prostředí, nýbrž také záměry sociální (zdraví jako součást kvality života) a ekonomické. V článku [33] se uvádí definice zelené infrastruktury tak, jak ji zpracovala pracovní skupina pro zelenou infrastruktur (GIWG): „Zelená infrastruktura je náš národní, život podporující systém tvořící vzájemně propojené sítě (mokřiny, říční toky, zalesněná krajina, divoká zvěř), obhospodařovaná půda (farmy, ranče) a divočina, který řídí (ve smyslu ovládá) vodní zdroje a ovzduší a přispívá ke zdraví a kvalitě života amerických občanů.“ Zelenou infrastrukturu lze chápat jako strategicky plánovanou a řízenou síť zelených částí krajiny poskytujících základní život podporující funkce pro zdravé prostředí, kvalitu života a udržitelnou budoucnost. V obecné rovině se zelená infrastruktura skládá z kulturní krajiny, obdělávané krajiny, rekreačních oblastí a přírodních lokalit a mezi její základní funkce patří: -
rekreace,
-
udržitelná doprava,
-
udržitelné dodávky vody a potravin,
-
ochrana před povodněmi,
-
udržitelné využívání energie,
-
udržitelné zpracování odpadů,
-
krajinný a městský reliéf.
Kromě toho zelená infrastruktura přirozeným způsobem zvládá dešťové srážky, snižuje rizika záplav a povodní a zlepšuje kvalitu vody. Koncept řízení zelené infrastruktury má tak dvojí tvář. Řízení zelené infrastruktury je jednak strategicky zaměřený přístup, který řeší problémy rozvoje v souvislosti s ochranou ekosystémových služeb, a jednak je to řízení fyzické struktury ekosystémů (lesy, zalesněná 91
krajina, mokřiny a vodní toky, pastviny, původní krajina, obdělávaná krajina, městské parky, stromořadí ve městě, aleje, zelené střechy budov), které se chápou jako součást rozvoje zelené infrastruktury. Dá se tedy říci, že zelená infrastruktura je kritickou části udržitelného města a krajiny z těchto důvodů: 1. Koncept řízení zelené infrastruktury ušetří výdaje, protože zelená infrastruktura vykonává stejné služby jako tzv. „šedá / vytvořená“ infrastruktura. Například zvládá dešťovou vodu a povodně, kvalitu vody apod. Instituce v USA odhadují, že na zajištění kvality vody bude třeba vydat v příštích dvaceti letech až jeden bilion dolarů. 2. Koncept řízení zelené infrastruktury podporuje udržitelnost. 3. Zelená infrastruktura lépe využívá omezené zdroje. Pokud se prostředí (tj. lidská sídla a jejich okolí) chápe jako infrastruktura, měli bychom k němu přistupovat z hlediska investic, nikoli výdajů. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně nový, a ještě ne zcela zažitý koncept, tak není stanovena ustálená metodika pro hodnocení a stanovení zelené infrastruktury. Tradiční ochrana přírodního prostředí se zabývá obnovou poškozeného prostředí, je-li to samozřejmě možné. Je to tedy zjevně reaktivní přístup vytvářející pouhé ostrůvky chráněného prostředí, které však nejsou s to, vzhledem ke své rozptýlenosti, obnovit ekosystémové funkce. Přístup zelené infrastruktury je naopak proaktivní, protože se zabývá krajinou a ekosystémy v kontextu udržitelného rozvoje a staví na principech, které jsou upraveny pro použití ve sledovaném kontextu: Princip 1. Identifikace a ochrana zelené infrastruktury předchází plánu rozvoje území. Zabrání se tak nákladům na obnovu a rehabilitaci prostředí. Princip 2. Je třeba připustit, že klíčem jsou vazby a toky. Žádoucím cílem je vytvořit takové sítě zelených prostorů, které udrží vitální ekosystémové služby a procesy. Princip 3. Systémy zelené infrastruktury musí fungovat na rozdílných úrovních, napříč správními hranicemi a rozdílnými terény. Princip 4. Zelená infrastruktura poskytuje přínosy jak lidem, tak přírodnímu prostředí. Princip 5. Zelená infrastruktura musí tvořit rámec rozvoje. Princip 6. Činnosti konceptu zelené infrastruktury vycházejí z teorie a praxe územního plánování, systémové ekologie a systémového přístupu (rizika, zranitelnost, udržitelnost, resilience, bezpečné prostředí apod.)
6.10. Agenda 21 92
Ve dnech 3. až 14. června 1992 proběhla Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v Riu de Janeiru, která je nazývaná „Summitem Země“, protože se na ní sešlo 10 000 oficiálních delegátů ze 178 zemí světa, z toho 116 hlav států a 15 000 aktivistů na paralelním globálním fóru. Na jednání byl přijat dokument OSN s názvem Agenda 21, který rozpracovává principy udržitelného rozvoje v globálním měřítku do jednotlivých problémových oblastí. Je rozdělen na čtyři sekce: společenská a ekonomická sekce - témata: chudoba, zdraví, demografie, lidská sídla; ochrana a správa přírodních zdrojů - témata: atmosféra, deštné pralesy, oceány, radioaktivní odpad, biodiverzita; posilování role hlavních skupin - témata: ženská hnutí, ochrana dětí, dělníci a zemědělci v rozvojových zemích; a implementace - témata: financování projektů, právní mechanismy, veřejná informovanost. Agenda 21 obsahuje celkem 40 kapitol rozdělených do uvedených čtyř částí. Vychází z toho, že růst populace, spotřeba a technologie jsou primárními hnacími silami změn v životním prostředí. Stanoví, co je třeba učinit, aby se zredukovaly plýtvavé a neefektivní způsoby spotřeby v některých částech světa a zároveň aby se v jiných podpořil rostoucí, ale udržitelný rozvoj. Navrhuje opatření a programy k dosažení udržitelné rovnováhy mezi spotřebou, populací a životadárnou kapacitou Země. Agenda 21 také popisuje některé technologie a techniky, které je třeba rozvíjet, aby bylo možno uspokojovat lidské potřeby a současně obezřetně hospodařit s přírodními zdroji. Nabízí možnosti řešení při zabránění degradace půd, ovzduší a vody, způsoby ochrany lesů a různorodosti druhů a života. Popisuje chudobu v protikladu k nadměrné spotřebě, zdraví a výchovu, rozdíly mezi městem a venkovem. Oslovuje vlády, podnikatele, odbory, vědce, učitele, ženy, mládež a děti. V udržitelném rozvoji spatřuje cestu k odstranění chudoby i k zastavení devastace životního prostředí. Zabývá se i systémy národního vykazování a poukazuje na nutnost zahrnutí ceny přírodních zdrojů do bohatství národů a naopak odečtení degradace životního prostředí z tohoto bohatství. Zahrnuje princip, že znečišťovatel musí nést náklady spojené se znečištěním. Dále je nutno posuzovat vliv projektů na životní prostředí před jejich realizací a zabránit tak případnému vzniku škod na životním prostředí. Agenda 21 obsahuje i povinnost odstranit dotace v případě, že nejsou v souladu s principy udržitelného rozvoje. Nejpodstatnějším úkolem, který řeší Agenda 21, je odstranění chudoby, která je největší brzdou k řešení globálních problémů životního prostředí. Je proto potřebné zajistit lidem větší přístup ke zdrojům, které potřebují pro udržitelný život. Z tohoto pohledu uznaly svoji klíčovou roli průmyslově vyspělé státy, a to nejen z pohledu nutnosti omezení relativně velkého množství produkovaného znečištění, ale i finanční pomoci státům chudším, které by měly dosáhnout takové kvality rozvoje, jež by méně nepříznivě ovlivňovala životní prostředí. 93
Současně je nutný i transfer informací, znalostí, dovedností atd. Agenda 21 vyzývá ke globálnímu partnerství a přijetí státních strategií udržitelného rozvoje. V dokumentu Agenda 21 je také část věnována uplatnění principů udržitelného rozvoje v místních podmínkách. Místní správy jsou zde vyzdviženy jako ty orgány, které mají velký vliv na globální problémy a které mohou ovlivnit vývoj směrem k udržitelnému rozvoji nejen v místních, ale i globálních rozměrech. Místní správy jsou zde vyzvány k přijetí tzv. místních dokumentů Agendy 21, tedy strategických a akčních plánů rozvoje obce nebo regionu, vypracovaného ve spolupráci s veřejností a občanským sektorem (nestátními neziskovými organizacemi, profesními svazy), podnikateli a dalšími. Tento plán má být postaven na principech udržitelného rozvoje, jež jsou obsaženy v Deklaraci OSN a jsou rozpracovány v dokumentu Agenda 21. Cílem je dosažení zajištěné kvality životního prostředí obyvatel navazující na vlastní možnosti rozvoje regionu do budoucnosti. Zpracování AGENDY 21 a vytvoření podmínek pro udržitelný rozvoj v regionu je tedy přípravou území na zachování přírodního i kulturního dědictví pro příští generace. Ambiciózní dokument AGENDA 21 si kladl za cíl více, než byli signatáři ochotni a schopni učinit. Výsledky této iniciativy zůstaly i po r. 2000 neuspokojivé, naopak v některých ohledech došlo ke zhoršení situace. Text Agendy 21 byl příliš abstraktní, málo konkrétní a v některých pasážích naivní. Na zmíněnou kritiku se snažil odpovědět světový summit OSN o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (World Summit on Sustainable Development, WSSD) v r. 2002, kde byl přijat nový programový dokument Deklarace tisíciletí. Řada zemí ratifikovala rámcovou Úmluvu OSN o změně klimatu a úmluvu o biodiverzitě. Více než stovka hlav států, několik desítek tisíc zástupců vlád a nevládních organizací přítomných na Summitu v Johannesburgu úmluvu týkající se zachování přírodních zdrojů a biodiverzity. Kjótský protokol je protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách (United Nations Framework Convention on Climate Changes, UNFCCC), což je mnohostranná úmluva o ochraně klimatického systému Země. K lednu 2005 ji ratifikovalo 189 států. Průmyslové země se v něm zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5.2 %. Uvedená redukce se vztahuje na koš šesti plynů, resp. jejich agregované průměrné emise (v jednotkách tzv. uhlíkového ekvivalentu) za pětileté období 2008 – 2012. Kromě oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného, jejichž emise budou porovnávány k roku 1990, se závazek týká hydrogenovaných fluorovodíků, polyfluorovodíků a fluoridu sírového, jejichž emise mohou být porovnávány buď s rokem 1990, nebo 1995. Potřeba udržitelného rozvoje není vyvolána pouze environmentálními limity, ale také limity ekonomickými a sociálními, vyplývajícími ze zvyšujících se konkurenčních tlaků globální 94
ekonomiky. Svědčí o tom i vývoj v EU. Lisabonský summit konaný v březnu 2000 formuloval sociální a ekonomické priority EU. V červnu 2001 na summitu EU v Göteborgu, byla přijata Strategie udržitelného rozvoje, zaměřená převážně environmentálním směrem. V březnu 2002 na jarním summitu v Barceloně byla tato strategie doplněna závěry Lisabonského procesu a tak celý proces přešel do současné podoby, která zdůrazňuje potřeby rozvoje a vzájemné rovnováhy sociálního, ekonomického a environmentálního pilíře tak, aby žádný z nich nebyl upřednostněn. Za tímto obdobím následovalo přijetí dalších dokumentů, které proces zpřesňují a jsou promítnuty do národních podmínek jednotlivých států EU. Evropská rada v Göteborgu (2001) přijala první strategii EU pro udržitelný rozvoj. Ta byla v roce 2002 Evropskou radou v Barceloně s ohledem na Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (2002) rozšířena o vnější rozměr. Nicméně stále přetrvávají neudržitelné trendy, pokud jde o změnu klimatu a využívání energie, hrozby pro veřejné zdraví, chudobu a sociální vyloučení, demografický tlak a stárnutí obyvatelstva, řízení přírodních zdrojů, ztrátu biologické rozmanitosti, využívání půdy a dopravu, a objevují se nové problémy. Jelikož uvedené nepříznivé trendy vyvolávají pocit naléhavosti, je třeba přijmout krátkodobá opatření a současně udržovat dlouhodobou perspektivu. Hlavním úkolem je postupně změnit naše současné neudržitelné modely spotřeby a výroby a neintegrovaný přístup k tvorbě politik. Na základě uvedených skutečností a na základě dokončení přezkumu strategie EU pro udržitelný rozvoj, který Komise EU zahájila v roce 2004, a sdělení Komise s názvem „Hodnocení strategie udržitelného rozvoje - akční platforma“ z prosince roku 2005, jakož i příspěvků Rady EU, Evropského parlamentu, Evropského hospodářského a sociálního výboru a dalších subjektů, Evropská rada přijala náročnou a komplexní obnovenou strategii udržitelného rozvoje pro rozšířenou EU, která vychází ze strategie přijaté v roce 2001. Obnovená strategie obsahuje jedinou, soudržnou strategii toho, jak se bude EU účinněji řídit svým dlouhodobým závazkem za účelem splnění cílů udržitelného rozvoje. Potvrzuje potřebu globální solidarity a uznává význam posílení naší spolupráce s partnery mimo EU, včetně rychle se rozvíjejících zemí, jež budou mít na globální udržitelný rozvoj značný vliv. Obecným cílem obnovené strategie EU pro udržitelný rozvoj je určovat a rozvíjet činnosti, jež EU umožní dosáhnout trvalého zvyšování kvality života pro současné i budoucí generace, a to prostřednictvím vytvoření udržitelných společenství schopných účinně řídit a využívat zdrojů a využívat potenciál hospodářství k ekologickým a sociálním inovacím a zajistit tak prosperitu, ochranu životního prostředí a sociální soudržnost. Evropská rada v červnu roku 2005 schválila jako základ pro tuto obnovenou strategii prohlášení obsahující tyto cíle: 95
1. Ochrana životního prostředí znamená zajistit schopnost Země udržovat život v celé jeho rozmanitosti, dodržovat omezené množství přírodních zdrojů planety a zajistit vysokou úroveň ochrany a zlepšení kvality životního prostředí. Předcházet znečišťování životního prostředí a snižovat je a podporovat udržitelnou spotřebu a výrobu, aby hospodářský růst již nebyl spojen se zhoršováním životního prostředí. 2. Sociální spravedlnost a soudržnost znamená podporovat demokratickou, soudržnou, zdravou, bezpečnou a spravedlivou společnost, která podporuje sociální začlenění, dodržuje základní práva a kulturní rozmanitost a která vytváří rovné příležitosti a bojuje proti všem formám diskriminace. 3. Hospodářská prosperita znamená podporovat prosperující, inovační, konkurenceschopnou, ekologickou ekonomiku založenou na bohatých znalostech, která přináší vysokou životní úroveň a plnou a kvalitní zaměstnanost v celé Evropské unii. 4. Plnění mezinárodních povinností znamená podporovat celosvětové zřizování demokratických institucí založených na míru, bezpečnosti a svobodě a bránit jejich stabilitu. Aktivně podporovat udržitelný rozvoj na celém světě a zajistit, aby vnitřní i vnější politiky Evropské unie byly v souladu s globálním udržitelným rozvojem a jeho mezinárodními závazky. Základním předpokladem pro dosažení udržitelného rozvoje je podle odborných prací i zásad Evropské unie tzv. správné řízení věcí veřejných (anglicky „Good Governance“) [1,2,10]. Právo na správné řízení věcí veřejných prosazuje Evropská Charta základních práv Evropské Unie přijatá 7.12.2000 v Nice Evropským parlamentem, Evropskou Radou a Evropskou Komisí. Pro udržitelný rozvoj území je nutný přechod od klasického řízení rizik na řízení rizik znamenající vypořádání rizik ve prospěch bezpečnosti (Risk Governance), což se projevuje v nezbytnosti: -
stanovit synergické vztahy mezi riziky, zranitelností a bezpečností,
-
modelovat proces rozhodování veřejné správy s ohledem na rizika a nejistoty (viz konstrukce podpůrných systémů pro rozhodování),
-
specifikovat rámcové právní podmínky a ochranná opatření,
-
zlepšovat činnosti institucí (institucionální změny).
Dokument AGENDA 21 znamená program pro 21. století, který ukazuje cestu k udržitelnému rozvoji na planetě Zemi. Je komplexním návodem globálních akcí, které mohou poznamenat nebo ovlivnit přechod na udržitelný rozvoj. Je koncepčním podkladem pro vytvoření MÍSTNÍ AGENDY 21, která je průmětem na lokální a regionální úroveň. Cesta k udržitelnému rozvoji je, podle výše uvedených formulací, podmíněna kvalitou veřejné správy. Řešení problémů i 96
tvorba rozvojových plánů, které mají směrovat k udržitelnosti, vyžaduje respektování určitých principů, které jsou součástí AGENDY 21. Udržitelný rozvoj se stal ideou, která významně ovlivnila soudobý vývoj na planetě Zemi a je součástí odpovědného přístupu ve většině států světa. Mezi základní principy udržitelného rozvoje v dokumentu AGENDA 21 patří: 1. Princip vzájemného propojení základních oblastí života (ekonomická, sociální a životního prostředí). Rozvoj, který řeší pouze jednu nebo dvě z oblastí není dlouhodobě udržitelný a přináší potíže. 2. Princip dlouhodobé perspektivy. Přijímaná rozhodnutí je nezbytné podporovat představou o dlouhodobých dopadech, což znamená užívat strategické plánování. 3. Princip omezené kapacity životního prostředí. Vnímáno jednak z hlediska zdroje surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění všeho druhu. 4. Princip předběžné opatrnosti. Důsledky některých působení civilizace nejsou vždy známé. Poznání zákonitostí v životním prostředí je nedokonalé a neúplné, proto je vhodné přistupovat k rozhodnutím s potřebnou mírou opatrnosti. 5. Princip prevence. Naplňuje ideu, že je mnohem efektivnější vytrvalá prevence, než následné řešení důsledků, které zpravidla odčerpávají výrazně větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských). 6. Princip kvality života. Lidé mají přirozené právo na kvalitní život a to ve směru materiálním, společenském, etickém, estetickém, duchovním, kulturním atd. 7. Princip sociální spravedlnosti. Chudoba je prvkem, který může ohrozit udržitelný rozvoj, proto až do jejího odstranění je odpovědnost za sociální spravedlnost společná, ale rozdílná podle příležitostí i zodpovědnosti v rovině států, regionů, sociálních skupin. Sociální pilíř by měl směřovat k trvalému zlepšování podmínek podle ekologických a ekonomických podmínek. 8. Princip vzájemné souvislosti vztahu „lokální – globální“. Lokální činnosti vytvářejí a ovlivňují globální problémy a naopak globální řešení mají lokální důsledky. 9. Princip generační a mezigenerační odpovědnosti. Respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost bez ohledu na rasu, národnost a jiné rozlišovací znaky. Zahrnuje morální odpovědnost k budoucím generacím. 10. Princip demokratických procesů. Zahrnuje snahu o zapojení veřejnosti do procesů vedení společnosti i udržitelného rozvoje.
97
6.11. Indikátory udržitelného rozvoje Základní soubor indikátorů udržitelného rozvoje, otestovaný a doporučený na úrovni OSN dle stavu k 24. 3. 2003, který je uveden v práci [8,34], je v tabulce 17. Tento seznam odhaluje závažné problémy současnosti v celé šíři. Pro jejich odstranění či zmírnění je třeba vysoce sofistikované řízení společnosti a lidských činností, které bude velmi rozumně a hospodárně nakládat s existujícími zdroji, silami a prostředky.
Tabulka 17. Základní soubor indikátorů udržitelného rozvoje dle OSN.
Zařazení
Název indikátoru v původním znění a český
Návrh
indikátoru
ekvivalent
národní strategie UR ČR
Kategorie sociálních indikátorů Spravedlnost
Percent of Population Living below Poverty Line
S2
Procento populace žijící pod hranicí chudoby Gini Index of Income Inequality
S3
GiniHo index nerovnosti příjmů Unemployment Rate
S1
Míra nezaměstnanosti Ratio of Average Female Wage to Male Wage Poměr průměrné mzdy žen k průměrné mzdě mužů Zdraví
Nutritional Status of Children Stav výživy dětí Mortality Rate Under 5 Years Old Počet zemřelých do 5 let věku na 1000 živě narozených během určitého období Life Expectancy at Birth
S14
Očekávaná střední délka života při narození Percent of Population with Adequate Sewage Disposal Facilities Procento obyvatelstva napojeného na čistírny odpadních vod
98
x)
Population with Access to Safe Drinking Water Přístup k pitné vodě – podíl populace s dostupnou nezávadnou pitnou vodou Percent of Population with Access to Primary Health Care Facilities Podíl populace s přístupem k primární lékařské pomoci Immunization Against Infectious Childhood Diseases Podíl populace očkované proti infekčním (dětským) chorobám Contraceptive Prevalence Rate Antikoncepce Vzdělání
Children Reaching Grade 5 of Primary Education Děti dosahující základního pětiletého vzdělávání Adult Secondary Education Achievement Level Podíl dospělých s dosaženou úrovní školního vzdělání druhého stupně Adult Literacy Rate Gramotnost dospělých
Bydlení
Floor Area per Person Obytná plocha na osobu
Bezpečí
Number of Recorded Crimes per 100,000 Population
S18
Zločinnost podle druhu trestného činu Populace
Population Growth Rate
S6
Růst populace Population of Urban Formal and Informal Settlements Populace městského formálního a neformálního osídlení Kategorie environmentálních indikátorů Atmosféra
Emissions of Greenhouse Gases Emise skleníkových plynů Consumption of Ozone Depleting Substances Spotřeba látek narušujících ozónovou vrstvu
99
En2
Ambient Concentration of Air Pollutants in Urban Areas Okolní / vnější koncentrace konatminantů v ovzduší v obydlených územích Půda
Arable and Permanent Crop Land Area
(pozemky)
Rozloha trvalé orné půdy Use of Fertilizers
En12
Spotřeba hnojiv Use of Agricultural Pesticides
En13
Spotřeba pesticidů Forest Area as a Percent of Land Area
En15
Rozloha lesů s rozlišením druhové skladby Wood Harvesting Intensity
En16
Intenzita těžby dřeva Land Affected by Desertification Rozloha pozemků ovlivněných procesem desertifikace Area of Urban Formal and Informal Settlements Rozloha městkého formálního a neformálního osídlení Oceány, moře,
Algae Concentration in Coastal Waters
pobřeží
Koncentrace řas v příbřežních vodách Percent of Total Population Living in Coastal Areas Podíl z celkové populace žijící v příbřežních oblastech Annual Catch by Major Species Roční úlovek hlavních druhů
Sladká voda
Annual Withdrawal of Ground and Surface Water as a
En6
Percent of Total Available Water Roční odběry podzemní a povrchové vody BOD in Water Bodies
En8
Biochemická spotřeba kyslíku v povrchových vodách Concentration of Faecal Coliform in Freshwater Koncentrace fekálních koliformních bakterií ve sladké vodě Biodiversita
Area of Selected Key Ecosystems Výměra vybraných klíčových ekosystémů
100
Protected Area as a % of Total Area
En18
Podíl rozlohy chráněných území na celkové rozloze Abundance of Selected Key Species Hojnost vybraných klíčových ekosystémů Kategorie ekonomických indikátorů Ekonomická
GDP per Capita
Ek1
struktura
Hrubý domácí produkt na osobu Investment Share in GDP Podíl investic na HDP Balance of Trade in Goods and Services
Ek7
Bilance zahraničního obchodu Debt to GNP Ratio
Ek4
Poměr hrubého veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu Total ODA Given or Received as a Percent of GNP
Ek6
Celková poskytnutá nebo přijatá rozvojová pomoc Spotřeba a
Intensity of Material Use
Ek13
výroba
Intenzita spotřeby surovin Annual Energy Consumption per Capita
Ek10
Roční spotřeba energie na osobu Share of Consumption of Renewable Energy Resources
Ek9
Podíl spotřeby obnovitelných zdrojů energie Intensity of Energy Use
Ek11
Intenzita spotřeby energie Generation of Industrial and Municipal Solid Waste
En20
Produkce a zneškodňování odpadů podle druhu odpadu Generation of Hazardous Waste
En21
Produkce a zneškodňování nebezpečných odpadů Management of Radioactive Waste Management radioaktivních odpadů Waste Recycling and Reuse Recyklace odpadů
101
En22
Distance Traveled per Capita by Mode of Transport
Ek14
Objem osobní dopravy podle druhu dopravy Kategorie institucionálních indikátorů Ústavní rámec
National Sustainable Development Strategy Národní strategie udržitelného rozvoje Implementation of Ratified Global Agreements
En1
Implementace ratifikovaných mezinárodních smluv Kapacita
Number of Internet Subscribers per 1000 Inhabitants
S22
institucí
Main Telephone Lines per 1000 Inhabitants
S21
Přístup k Internetu Expenditure on Research and Development as a Percent of
S23
GDP Výdaje na výzkum a vývoj Economic and Human Loss Due to Natural Disasters Ekonomické a lidské ztráty jako následek přírodních pohrom
Poznámky k tabulce 17: x) Symbolika značí zařazení odpovídajícího indikátoru do kategorie S-sociální, Enenvironmentální, Ek-ekonomické, viz [34].
V České republice byl v roce 2002 prezentován katalog indikátorů udržitelného rozvoje ČR, tabulka 18, předložený v rámci „Návrhu národní strategie udržitelného rozvoje ČR“ [35]. Ze vzájemného porovnání vyplynulo, že návrh souboru indikátorů udržitelného rozvoje pro ČR předpokládal převzít 28 indikátorů z celkového počtu 58 mezinárodně testovaných indikátorů udržitelného rozvoje na úrovni OSN.
Tabulka 18. Základní soubor indikátorů udržitelného rozvoje České republiky. Symboly jsou stejné jako u tabulky 17.
Zařazení indikátoru
Označení a název indikátoru
Sociální a kulturní rozměr udržitelného rozvoje Zaměstnanost
Míra nezaměstnanosti
102
S/1
Boj proti chudobě
Procento populace žijící pod hranicí chudoby
S/2
Sociální spravedlivost
Giniho index nerovnosti příjmů
S/3
Poměr mzdy žen ke mzdě mužů
S/4
Míra závislosti ekonomicky neaktivních
S/5
obyvatel Demografický vývoj
Růst populace
S/6
Saldo migrace
S/7
Podíl městské populace
S/8
Územní rozložení obyvatelstva
Hustota populace
S/9
Úroveň vzdělávání
Nejvyšší dosažené vzdělání
S/10
Střední délka vzdělávání
S/11
Finanční podpora vzdělávání
Výdaje na vzdělávání
S/12
Zdravotní stav obyvatelstva
Úmrtnost podle pohlaví a příčin smrti
S/13
Střední délka života při narození
S/14
Dietární expozice cizorodým chemickým
S/15
látkám Index tělesné hmotnosti
S/16
Finanční podpora zdravotnictví
Výdaje na zdravotnictví
S/17
Bezpečí obyvatelstva
Zločinnost podle druhu trestného činu
S/18
Bydlení a životní úroveň
Struktura domácností
S/19
Výdaje domácností podle kategorií
S/20
Přístup k informacím
Přístup k Internetu
S/21
Spoje a komunikace
Komunikační infrastruktura
S/22
Věda a výzkum pro udržitelný
Výdaje na výzkum a vývoj
S/23
rozvoj ekonomický rozměr udržitelného rozvoje Ekonomická výkonnost
Hrubý domácí produkt na osobu
Ek/1
Přidaná hodnota podle hlavních ekonomických
Ek/2
sektorů
Finanční status
Míra inflace
Ek/3
Poměr hrubého veřejného dluhu k hrubému
Ek/4
domácímu produktu Zahraniční zadluženost
103
Ek/5
Celková poskytnutá nebo přijatá rozvojová
Ek/6
pomoc Zahraniční obchod
Bilance zahraničního obchodu
Ek/7
Ocenění přírodního kapitálu
Hodnota hmotných nevyrobených aktiv
Ek/8
Vzorce spotřeby
Podíl spotřeby obnovitelných zdrojů energie
Ek/9
Roční spotřeba energie na osobu
Ek/10
Intenzita spotřeby energie
Ek/11
Přímá materiálová spotřeba
Ek/12
Intenzita spotřeby surovin
Ek/13
Objem osobní dopravy podle druhu dopravy
Ek/14
Objem nákladní dopravy podle způsobu
Ek/15
Doprava
přepravy
Cestovní ruch
Internalizace externích nákladů na dopravu
Ek/16
Výjezdy do zahraničí a příjezdy zahraničních
Ek/17
návštěvníků Environmentální rozměr udržitelného rozvoje Mezinárodní nástroje ochrany
Implementace ratifikovaných mezinárodních
přírody
smluv
Globální změna klimatu
Emise skleníkových plynů
En/2
Ochrana ovzduší
Emise okyselujících látek
En/3
Emise prašného aerosolu
En/4
Index kvality ovzduší (IKO)
En/5
Roční odběry podzemní a povrchové vody
En/6
Roční odběry vody podle odvětví
En/7
Biochemická spotřeba kyslíku v povrchových
En/8
Ochrana vod
En/1
vodách Obsah anorganického dusíku a celkového
En/9
fosforu v povrchových vodách
Zemědělství
Čištění odpadních vod
En/10
Rozloha zemědělské půdy a ekologické
En/11
zemědělství Spotřeba hnojiv
En/12
Spotřeba pesticidů
En/13
104
Ochrana neobnovitelných
Intenzita těžby neobnovitelných přírodních
přírodních zdrojů
zdrojů
Ochrana lesa
Rozloha lesů s rozlišením druhové skladby
En/15
Intenzita těžby dřeva
En/16
Kalamitní těžba dřeva
En/17
Podíl rozlohy chráněných území na celkové
En/18
Ochrana biodiverzity
En/14
Rozloze Podíl ohrožených druhů na celkovém počtu
En/19
původních druhů Odpadové hospodářství
Produkce a zneškodňování odpadů podle druhu
En/20
odpadu Produkce a zneškodňování nebezpečných
En/21
odpadů Recyklace odpadů
En/22
Finanční podpora ochrany
Výdaje na ochranu životního prostředí jako
En/23
životního prostředí
podíl hrubého domácího produktu
V tabulce 19 je uveden demo příklad podrobnějšího členění indikátorů životního prostředí pro posouzení rozvoje odvětví vodního hospodářství [8].
Tabulka 19. Podrobnější členění indikátorů životního prostředí pro posouzení rozvoje odvětví vodního hospodářství [8].
A. Indikátory základní -
kvalita podzemní vody a vody ve vodních tocích (včetně vody pitné)
-
kvalita povrchových vod
-
celková zavlažovaná plocha
-
celkový objem nádrží
-
dostupná podzemní voda
-
počet čistíren odpadních vod
-
množství odebírané surové vody
-
počet domů napojených na veřejný vodovod
-
množství čištěné surové vody
105
B. Indikátory přímého dopadu -
počet územních celků napojených na veřejný vodovod
-
zvýšené množství odebírané surové vody
-
zvýšený počet čistíren odpadních vod
-
zvýšený počet osob napojených na čistící stanice
-
zvýšený podíl čištěné průmyslové odpadní vody
C. Indikátory dopadů realizace -
pokles spotřeby vody
-
zlepšený standard kvality vody (včetně vody pitné)
-
zlepšení účinnosti závlahové infrastruktury
-
zlepšení ekologických průtoků vodních toků, omezení případů nízkých průtoků
-
napojení všech hlavních městských center na čistící stanice
-
omezení ztrát v síti veřejného vodovodu
6.12. Organizace a hlavní dokumenty pro podporu udržitelného rozvoje v ČR Proces udržitelného rozvoje ve světě byl odbornou veřejností i politickými představiteli od počátku sledován. V ČR byla přijata „Strategie udržitelného rozvoje České republiky“, schválená vládou ČR usnesením č. 1242 ze dne 8. prosince 2004. Existuje zvláštní poradní orgán vlády ČR – Rada vlády pro udržitelný rozvoj (Rada nebo RVUR). Byla zřízena usnesením vlády č. 778 ze dne 30. července 2003, jako její stálý poradní, iniciační a koordinační orgán pro oblast udržitelného rozvoje a strategického řízení. Usnesením vlády č. 836 ze dne 6. srpna 2003, byl schválen první statut, usnesením vlády č. 1111 ze dne 27. září 2006 pak nyní platný statut Rady. Předsedou Rady je předseda vlády, výkonným místopředsedou ministr životního prostředí, místopředsedy jsou ministr průmyslu a obchodu a ministr práce a sociálních věcí. Členy Rady jsou zástupci ústředních orgánů státní správy, územní samosprávy, sociálních partnerů, akademické obce a neziskového sektoru. Rada pro udržitelný rozvoj je poradním, iniciačním a koordinačním orgánem vlády a jejími hlavními úkoly je: -
koordinace přípravy zastřešujícího strategického dokumentu pro udržitelný rozvoj na národní úrovni – Strategie udržitelného rozvoje České republiky, včetně návrhu indikátorů ke sledování a vyhodnocování její implementace,
-
pravidelné vyhodnocování implementace Strategie a její aktualizace,
106
-
posuzování a návrhy opatření k zajištění provázanosti a soudržnosti dlouhodobých a střednědobých ekonomických, sociálních a environmentálních strategií, koncepcí a politik a dalších sektorových či k území vztažených programových dokumentů,
-
podpora uplatňování principů udržitelného rozvoje v činnosti orgánů ústřední státní správy a územních správních celků,
-
koordinace spolupráce mezi ústředními orgány státní správy a hlavními zájmovými skupinami v oblasti udržitelného rozvoje,
-
podpora veřejné diskuse týkající se udržitelného rozvoje a zpřístupňování informací v této oblasti,
-
koordinace naplňování mezinárodních závazků České republiky v oblasti udržitelného rozvoje.
Rada iniciuje, koncipuje, koordinuje, sleduje, vyhodnocuje a podporuje strategickou úroveň pro řízení státu. Navrhuje opatření ke sladění dlouhodobých záměrů a cílů se střednědobými a krátkodobými cíli a programy podle principů udržitelného rozvoje. Sleduje a vyhodnocuje globální jevy, rozvojové příležitosti a navrhuje způsoby, jak na ně stát bude reagovat. Rozpracovává, koordinuje a sleduje uplatnění principů udržitelného rozvoje při dosahování dynamické rovnováhy v jeho ekonomické, sociální a environmentální složce. Činnost Rady se zaměřuje především na: zpracování Strategie udržitelného rozvoje ČR a její aktualizaci; zpracování situačních zpráv s vyhodnocenými indikátory udržitelného rozvoje; a metodickou koordinaci koncepčních dokumentů. Strategie udržitelného rozvoje není neměnným dokumentem. Je historicky podmíněna, srovnatelná s jinými systémy hodnot, které nemají konečnou podobu (např. systém lidských práv a svobod). Problematice je věnována z úrovně vlády ČR, tedy výkonu státní správy, značná pozornost, o čemž svědčí rovněž dostupnost základních dokumentů na adrese [37], která zahrnuje: informace o zasedáních RVUR; zpřístupnění semináře k medializaci pojmu „udržitelný rozvoj“; Strategii udržitelného rozvoje Evropské unie; Akční plán komunikace RVUR 2005 – 2007; Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby; První situační zprávu ke Strategii udržitelného rozvoje ČR; Komunikační strategii RVUR ke Strategii udržitelného rozvoje ČR; a Strategii udržitelného rozvoje ČR (usnesení vlády ČR č. 1242 dne 8. 12. 2004). Vedle pozornosti z úrovně vlády ČR, existuje soustava přijatých dokumentů na nižší správní úrovni, ale rovněž rozsáhlé iniciativy státních i nestátních organizací a jednotlivců, které bývají zveřejňovány na webových stránkách vlády. Současný stav opodstatňuje k tvrzní, že
107
v ČR existují odpovědné přístupy k problematice udržitelného rozvoje, což prokazuje i rozpracování Místní agendy 21. Strategie udržitelného rozvoje je podmíněna dobou vzniku a odpovídající úrovní poznání. Je srovnatelná s jinými systémy hodnot, které nemají konečnou podobu (např. systém lidských práv a svobod). Strategické a dílčí cíle a nástroje „Strategie udržitelného rozvoje ČR“ jsou formulovány tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti. Směřují k zajištění co nejvyšší dosažitelné kvality života pro současnou generaci a k vytvoření předpokladů pro kvalitní život generací budoucích (s vědomím toho, že představy budoucích generací o kvalitě života mohou být oproti našim odlišné). Na základě systémové analýzy bylo v dokumentech ČR formulováno 29 principů a vytvořena rozsáhlá soustava sledovaných indikátorů, které jsou mezinárodně porovnatelné a pravidelně vyhodnocovány v situačních zprávách. Indikátory měřitelnými hodnotami kvantifikují: ekonomický pilíř; environmentální pilíř; sociální pilíř; výzkum a vývoj, vzdělávání; Evropský a mezinárodní kontext ; a správu věcí veřejných. Rozdělení indikátorů podle jednotlivých pilířů má pouze orientační charakter, protože většina z nich zároveň zachycuje vazby mezi jednotlivými pilíři. Zjištěná hodnocení se promítají do priorit zveřejněných v Programovém prohlášení vlády ČR. Seznam zmíněných vyžadovaných 29 principů a jejich zdůvodnění je následující: 1. Generační odpovědnost vychází z přesvědčení, že společnost odpovídá za zachování a předání základních přírodních, kulturních a civilizačních hodnot. 2. Sociální solidarita vychází z přesvědčení, že společnost je povinna se přiměřeným způsobem postarat o své občany, kteří se dostali do obtížné situace. 3. Sociální soudržnost vychází z přesvědčení, že společnost musí cíleně snižovat počet sociálně marginalizovaných jedinců a skupin. 4. Rovnost příležitostí jednotlivců a skupin vychází z přesvědčení, že všem subjektům by měly být stanoveny všude, kde je to možné, stejné podmínky. 5. Pozitivní ekonomická stimulace vychází z přesvědčení, že ekonomické prostředí by mělo stimulovat subjekty k žádoucím aktivitám. 6. Přiměřenost nákladů vychází z přesvědčení, že vynaložené náklady na opatření by vždy měly vyvolat optimální účinek. 7. Integrace vychází z přesvědčení, že aktivity v každém pilíři musí přihlížet k dopadům do pilířů ostatních s cílem nalézt jejich vzájemnou rovnováhu.
108
8. Předběžná opatrnost vychází z přesvědčení, že opatrnost je nutno zachovávat i v případech, kdy není jistota, že k nežádoucímu jevu dojde. 9. Prevence vychází ze zkušenosti, že prevence je obecně schůdnější a finančně méne náročná než náprava. 10. Synergický účinek vychází z poznání, že v případě variantních řešení by měla být preferována taková, která vyvolají příznivé přímé či vedlejší efekty ve všech strategických záměrech. 11. Subsidiarita vychází z přesvědčení, že problémy je nutno řešit na co nejnižší možné úrovni. 12. Kultivace veřejného prostoru vychází z přesvědčení, že je nutné otevřít proces formování a realizace strategie udržitelného rozvoje subjektům odborné a občanské veřejnosrti. 13. Partnerství vychází z přesvědčení, že vztahy mezi environmentálními, ekonomickými a sociálními subjekty musí být založeny na bázi partnerství, nikoli na bázi rivality. 14. Otevřenost a transparence vychází z přesvědčení, že rozhodovací procesy musí být demokraticky otevřené a kontrolované veřejností. 15. Exaktnost vychází z přesvědčení, že je nutné vycházet z vědecky podložených, měřitelných a kontrolovatelných koncepčních úkolů a opatření, které jsou naplněny opatřeními krátkodobého, střednědobého nebo dlouhodobého charakteru. 16. Uvážené přijímání ekologických závazků vychází z přesvědčení, že nelze přijímat ekologické závazky bez odpovědného ocenění jejich dopadů na aktiva lidského systému. 17. Ekosystémový přístup vychází z přesvědčení, že komplexní, strukturální a funkční přístup k životnímu prostředí je nejvhodnější volba. 18. Znečišťovatel platí vychází z přesvědčení, že každý, kdo svou činností nepříznivě ovlivňuje životní prostředí, odpovídá za škody životnímu prostředí způsobené. 19. Minimalizace znečištění u zdroje vychází ze zkušenosti, že minimalizace znečištění přímo u jeho zdroje je obvykle technicky a ekonomicky nejpřijatelnější. 20. Substituce vychází z přesvědčení, že tam, kde je to technicky možné a ekonomicky schůdné, by měly být výrobky a činnosti škodící složkám životního prostředí nahrazovány výrobky a činnostmi škodícími méně nebo vůbec. 21. Minimalizace materiálových a energetických nákladů vychází z přesvědčení, že výrobky a služby by měly být všude, kde je to technicky možné a ekonomicky schůdné, zajišťovány při co nejmenších nárocích na materiály a energie.
109
22. Preferování obnovitelných zdrojů před neobnovitelnými vychází z přesvědčení, že je třeba vyžadovat všude, kde je to technicky možné a ekonomicky schůdné, aby byly materiální a energetické potřeby saturovány pomocí obnovitelných zdrojů. 23. Respektování pravidel šetrné výroby vychází z přesvědčení, že se dosáhne šetření s energiemi a materiály i snížení produkce odpadů. 24. Nepřekračování environmentálních limitů ekonomického rozvoje a oddělení ekonomického růstu od nežádoucích dopadů na životní prostředí vychází z přesvědčení, že plnění jednoho směru na úkor druhého je vždy nežádoucí. 25. Prevence vzniku odpadů vychází z přesvědčení, že je třeba využívat druhotné suroviny. 26. Postupné preferování intenzivního rozvoje společnosti před rozvojem extenzivním vychází z přesvědčení, že je třeba implementovat výsledek recentního poznání i do řízení společnosti. 27. Udržení života na venkově vychází z přesvědčení, že kumulace do měst je nežádoucí, protože přináší neřešitelné problémy. 28. Údržba a obnova kulturní krajiny vychází z přesvědčení, že je třeba respektovat závěry planoucí ze současného poznání. 29. Komplexní řešení zabezpečení souladu přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území vychází ze současného poznání a z cílů územního plánování i z prostorového plánování, které dokládají nutnost koordinace činností v území. Strategické a dílčí cíle a nástroje Strategie udržitelného rozvoje ČR jsou formulovány tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti. Sledovány jsou indikátory udržitelného rozvoje s garanty za jejich měření. Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR [9] dokumentuje, že je záměr naplňován. Kromě principů a obecných východisek strategie rovněž respektuje existenci mezinárodních závazků, kterými je ČR vázána, protože přistoupila k řadě programových dokumentů udržitelného rozvoje: závěry konferencí OSN z Ria de Janeiro a Johannesburgu; rozvojové cíle OSN z přelomu tisíciletí; závěry jednání Komise OSN pro udržitelný rozvoj z r. 2003, které obsahují Mezinárodní víceletý program činnosti Komise do r. 2017; prohlášení ministrů OECD k udržitelnému rozvoji z r. 2001; dlouhodobý program OECD v oblasti udržitelného rozvoje; a Strategie udržitelného rozvoje Evropských společenství z r. 2001. Základní nástroje používané v ČR již jsou popsány v práci [1]. Pro oblast udržitelného rozvoje jsou v České republice jsou přijaty dokumenty, které naznačují směr při snaze o zachování udržitelného rozvoje. Jedná se zejména o: 110
1.
Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby České republiky.
2.
AKČNÍ PLÁN KOMUNIKACE Rady vlády pro udržitelný rozvoj na období 2005–2007.
3.
STRATEGII UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ČESKÉ REPUBLIKY.
4.
Státní politiku životního prostředí na léta 2004 – 2010.
5.
Dokumenty AGENDY 21. Např. „Metodika pro místní Agendy 21 v České republice.
Je si třeba uvědomit, že v citovaném dokumentu se používá ještě starší idealistický přístup, tj. cílem je trvale udržitelný rozvoj. Dnes však již je všeobecně přijímána skutečnost, že lidstvo nemá intelektuální, technický a organizační potenciál, který je nutný ke splnění uvedeného cíle. Proto si za cíl klade realistický cíl, kterým je udržitelný rozvoj. Jak již bylo výše řečeno, člověk se zaměřuje na mnohem bližší cíle, kterými je jeho život a bezpečí, což znamená, že hledá soulad nejen s životním prostředím, ale soulad celého systému, do kterého kromě životního prostředí také patří infrastruktury a technologie a ve kterém je žádoucí vazba nazývaná veřejné blaho.
6.13. Nástroje EU pro řízení udržitelného rozvoje EU používá deset klíčových indikátorů udržitelného rozvoje pro soustavu programů strukturálních fondů EU [38]. Jejich seznam je v tabulce 20.
Tabulka 20. Deset klíčových indikátorů udržitelného rozvoje pro soustavu programů strukturálních fondů EU.
Indikátor
Název a popis
Odkaz na hlavní legislativu životního prostředí (Směrnice EU)
1
Indikátor pro minimalizované využívání
85/337/EEC (97/11/EC)
neobnovitelných zdrojů přírody.
- EIA
Využívání neobnovitelných zdrojů přírody (např.
91/156/EEC - waste
fosilních paliv, nerostných surovin) zásadně
91/689/EEC - hazardous
snižuje dostupné zásoby pro příští generace.
waste
Hlavní princip udržitelnosti spočívá v uvážlivé a šetrné exploataci v takové míře, která neomezí možnosti budoucích generací. Totéž platí pro
111
unikátní a nezaměnitelné geologické, ekologické nebo charakterové rysy krajiny, které přispívají k produktivitě, biodiverzitě, vědeckému poznání a kultuře (viz též indikátory č.4, 5 a 6). 2
Indikátor pro využívání obnovitelných zdrojů
85/337/EEC (97/11/EC)
přírody v mezích regenerační kapacity.
- EIA
Za hranicí udržitelné maximální produkce
91/156/EEC - waste
ekosystému (např. lesa) začíná jeho degradace.
91/689/EEC - hazardous
Totéž platí při použití některé části biosféry jako
waste
odpadního recipientu, kdy zátěž odpady překročí
91/676/EEC - nitrates
mez přirozené regenerační kapacity, což způsobí
92/43/EEC - habitats
dlouhodobou degradaci zdroje. Hlavní princip
and species
udržitelnosti spočívá v exploataci zdroje na nebo
79/409/EEC - birds
pod přípustnou hranicí přirozené obnovy, což zajistí udržení stejného nebo dokonce rozmnožení zdroje přírody pro příští generace. 3
Indikátor pro environmentálně bezpečné využívání 85/337/EEC (97/11/EC) a nakládání s rizikem, znečišťujícími látkami a
- EIA
odpady.
91/156/EEC - waste
V mnoha situacích je příležitost využívat
91/689/EEC - hazardous
environmentálně méně škodlivé látky a omezit
waste
nebo vyloučit produkci odpadů obecně a
96/61/EC-IPPC
nebezpečných odpadů zvláště. Hlavní princip udržitelnosti spočívá ve vyhledávání méně škodlivých vstupů pro životní prostředí, v minimalizaci vzniku odpadů a v přijímání efektivních projektových návrhů, odpadového hospodářství a kontroly znečištění. 4
Indikátor pro ochranu a zlepšování stavu
85/337/EEC (97/11/EC)
přírodních rezervací, přírodního prostředí a
- EIA
krajiny.
92/43/EEC - habitats
Dědictví přírodních zdrojů zahrnuje floru a faunu,
and species
geologické a fyzicko-geografické vlastnosti,
79/409/EEC - birds
112
přírodní krásu a pohodu. Zahrnuje zemské tvary,
91/676/EEC - nitrates
stanoviště, volně žijící zvěř a krajinu, jejich kombinaci a vzájemné vztahy a jejich potenciál pro obecnou potěchu. Mají těsný vztah ke kulturnímu dědictví (viz indikátor č.6). Hlavní princip udržitelnosti spočívá v udržení zásob a kvality zděděných zdrojů přírody pro potěchu a prospěch současné a budoucí generace. 5
Indikátor pro udržení a zlepšení půdy a vodních
85/337/EEC (97/11/EC)
zdrojů.
- EIA
Půda a voda jsou obnovitelné zdroje přírody,
91/156/EEC - waste
které mají zásadní nezastupitelný význam pro
91/689/EEC - hazardous
existenci, zdraví a prospěch člověka. Mohou být
waste
ohroženy přímým použitím odběrem, erozí nebo
91/676/EEC - nitrates
znečištěním. Hlavní princip udržitelnosti spočívá
91/271/EEC - urban
v ochraně množství a kvality stávajících zdrojů a
waste water
ve zlepšování zdrojů, které byly nějakým způsobem poškozeny. 6
Indikátor pro udržení a zlepšení historických a
85/337/EEC (97/11/EC)
kulturních zdrojů.
- EIA
Historické a kulturní zdroje jsou omezené zdroje, jejichž zničení nebo poškození nemůže být nahrazeno. Mohou to být budovy, různé stavby a památky z různého období, archeologické nálezy, upravená krajina, parky, zahrady a zařízení, která přispívají ke kulturnímu životu společnosti (např. divadlo). Součást kulturních a historických zdrojů též tvoří tradiční životní styl, zvyky a jazyk. Hlavní princip udržitelnosti je v podstatě shodný se zásadou pro neobnovitelné zdroje přírody. Ochranu vyžaduje udržení specifických vlastností, lokality nebo unikátních oblastí, které reprezentují určité období nebo typ, nebo které představují
113
specifický přínos k tradicím a kultuře v území. 7
Indikátor pro udržování a zlepšování kvality
85/337/EEC (97/11/EC)
lokálního životního prostředí.
- EIA
V uvedeném kontextu je kvalita lokálního
91/156/EEC - waste
životního prostředí definována kvalitou ovzduší,
91/689/EEC - hazardous
okolním hlukem, vizuálním a obecně vnímaným
waste
komfortem. Kvalita životního prostředí určité
91/271/EEC - urban
lokality je nejdůležitější pro obytné zóny, míst pro waste water trávení volného času a pracovní doby. Kvalita
96/61/EC - IPPC
lokálního životního prostředí se může dramaticky měnit v důsledku nastalé změny v dopravě, průmyslové činnosti, stavebních a těžebních prací, rozvoji nových staveb a infrastruktury a obecně zvýšením úrovně určité aktivity, např. počtem návštěvníků. Na druhé straně je ovšem možné podstatně zlepšit zaostalé a zpustlé životní prostředí určité lokality pomocí nového rozvoje (viz též indikátor č.3). 8
Indikátor pro ochranu globální a regionální
85/337/EEC (97/11/EC)
atmosféry.
- EIA
Jednou z hlavních hnacích sil pro zachování
96/61/EC - IPPC
udržitelného rozvoje se stala globální a regionální problematika, způsobovaná emisemi do ovzduší. V průběhu 70. a na počátku 80. let byl prokázán vzájemný vztah mezi emisemi spalovacích procesů, vznikem kyselých ovzdušných srážek, okyselováním půdy a vody, mezi reaktivním chlórem a brómem, freony CFC, a příbuznými látkami, poškozováním ozónové vrstvy a zdravím člověka. Následovalo objasnění vazby mezi vznikem skleníkového efektu a oxidem uhličitým spolu s ostatními plyny. Tyto dopady jsou dlouhodobé, dalekosáhlé a v současnosti jsou
114
hlavní hrozbou pro příští generace. Hlavní princip udržitelnosti spočívá v míře využívání environmentálně šetrnějších technologických a dopravních systémů, především nových a obnovitelných zdrojů energie. Všechny zdroje energie bude nutno využívat způsobem, respektujícím atmosféru, lidské zdraví a životní prostředí jako celek; mimořádnou podporu vyžadují technologie a přírodní produkty, které snižují poptávku po látkách, které vyčerpávají a modifikují stratosférickou ozónovou vrstvu. 9
Indikátor pro rozvinutí environmentálního povědomí, výchovy a školení. Zapojení všech zúčastněných partnerů v ekonomice pro dosažení udržitelného rozvoje je deklarovaný hlavní princip přijatý v Rio (UNCED, 1992). Znalost cílů a možnost volby je stěžejní environmentální informace; výchova a školení jsou klíčovými prvky pro dosažení udržitelného rozvoje. Toho lze docílit šířením poznatků vědy a výzkumu, integrovanými programy pro životní prostředí v odborném školení, školství, výchově dospělých a propojením hospodářských sektorů a skupin. Za významný se pokládá přístup k informacím v domácnostech a v rekreačních oblastech. Hlavní princip udržitelnosti spočívá v míře naplňování závěrů1) deklarace konference OSN z Rio de Janeira, zakotvené v dokumentu „Agenda 21“.
10
Indikátor pro podporu účasti veřejnosti
85/337/EEC (97/11/EC)
v rozhodování o otázkách rozvoje.
- EIA
Deklarace z Ria (UNCED, 1992) zakotvuje účast
96/61/EC - IPPC
veřejnosti a dotčené části veřejnosti do
115
rozhodování o svých zájmech jako hlavní zásadu pro udržitelný rozvoj. Základním mechanismem je konzultace s veřejností v průběhu řízeného rozvoje a především začlenění třetí strany do posuzování vlivů na životní prostředí. Na druhé straně udržitelný rozvoj počítá se širokým zahrnutím veřejnosti do formulování rozvojových záměrů, čímž narůstá pocit sounáležitosti a podíl spoluodpovědnosti. Hlavní princip udržitelnosti spočívá v míře naplňování závěrů2) deklarace konference OSN z Rio de Janeira, zakotvené v dokumentu „Agenda 21“. Poznámky k tabulce: 1) Podle UNCED (1992, kapitola 36) je mimo jiné deklarováno, že „vzdělání má zásadní význam pro podporování udržitelného rozvoje a zlepšování potenciálu lidí pro řešení problémů životního prostředí a rozvoje - je také důležité pro získání environmentálního a etického povědomí, hodnot a postojů, schopností a chování konzistentních s udržitelným rozvojem a pro efektivní účast veřejnosti na rozhodování - mělo by být integrováno ve všech oborech a mělo by využívat formálních i neformálních metod a efektivních prostředků komunikace - stále existuje značný nedostatek povědomí o vzájemně svázané povaze všech lidských činností a životního prostředí, a to z důvodu nepřesných nebo nedostatečných informací - je nezbytné zvýšit citlivost veřejnosti vůči problémům životního prostředí a rozvoje a její zapojení do řešení těchto problémů a prosadit cit pro osobní odpovědnost za životní prostředí a rozvoj a větší motivaci a angažovanost pro udržitelný rozvoj - je důležité zdůraznit princip přenesení oprávnění a odpovědnosti na nejvhodnější úroveň, přičemž přednost je třeba dát místní zodpovědnosti a kontrole osvětových činností - odborné školení je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro rozvoj lidských zdrojů a pro usnadnění přechodu k udržitelnějšímu světu“. 2) Podle UNCED (1992, kapitola 23) je mimo jiné deklarováno, že „pro efektivní implementaci cílů, politik a mechanismů schválených vládami ve všech programových oblastech Agendy 21 bude kritickým faktorem angažovanost a opravdové zapojení všech sociálních skupin. Jedním ze základních předpokladů pro dosažení udržitelného rozvoje je široká účast veřejnosti na rozhodování. Navíc, ve specifičtějším kontextu životního prostředí a rozvoje se objevila potřeba nových forem účasti. Ta zahrnuje potřebu, aby se jednotlivci, skupiny a organizace účastnili na postupech posuzování vlivů na životní prostředí, a aby věděli o rozhodnutích a účastnili se jich, zejména těch, které mohou ovlivnit komunity, ve kterých žijí a pracují. Jednotlivci, skupiny a organizace by měli mít přístup k informacím relevantním pro životní prostředí a rozvoj, které mají k dispozici národní úřady, včetně informací o produktech a činnostech, které mají nebo pravděpodobně mohou mít významný dopad na životní prostředí, a včetně informací o opatřeních na ochranu životního prostředí“.
116
6.13.1. Indikátory pro volbu konsensu mezi ekonomickým růstem a zátěží životního prostředí Základním problémem v praxi je to, že ekonomický růst a zátěž životního prostřední doprovází lidské činnosti téměř nerozdílně a při rozhodování je obtížné posoudit, zda v konečném důsledku je předmětná činnost přínosná či není přínosná, a z hlediska zachování a udržitelného rozvoje je třeba hledat náhradní řešení. Proto se v praxi hledají způsoby, jak existující spřažení mezi ekonomickým růstem a zátěží životního prostředí rozpojit / rozklíčovat. Proto je třeba poznamenat, že podstatně větší význam pro technickou praxi má však koncept indikátorů rozpojených (decoupling indicators), které umožňují posoudit stupeň oddělení zátěže životního prostředí od ekonomického růstu, viz tabulka 21.
Tabulka 21. Potenciálně rozložitelné indikátory pro oddělení zátěže životního prostředí od ekonomického růstu podle OECD [39].
Zařazení
Rozpojené indikátory
indikátoru INDIKÁTORY PRO ŠIRŠÍ EKONOMICKÉ HLEDISKO Klimatická
Celkové emise skleníkových plynů (GHG) na jednotku hrubého
změna
domácího produktu a na hlavu Celkové emise CO2 na jednotku hrubého domácího produktu a na hlavu
Znečišťování
Celkové emise NOx na jednotku hrubého domácího produktu případně
ovzduší
emise těžkých kovů a persistentních organických polutantů (POP) Celkové emise SO2 na jednotku hrubého domácího produktu Celkové emise jemných tuhých částic na jednotku hrubého domácího produktu Celkové emise těkavých organických sloučenin (VOC) na jednotku hrubého domácího produktu
Kvalita vody
Počet obyvatel nenapojených na čistírny odpadových vod k celkovému počtu obyvatel (popřípadě emise dle biochemické spotřeby kyslíku (BSK), těžkých kovů a persistentních organických polutantů (POP) Vypouštění živin z domácností do životního prostředí versus celkový počet obyvatel
Odpadové
Odpad z obcí, jdoucí na trvalé skládky oproti soukromé konečné spotřebě
117
hospodářství
(PFC) případně množství získaného bioplynu Množství skla neshromažďovaného pro recyklaci versus soukromá konečná spotřeba (PFC) případně jiného materiálu
Využívání
Přímé využití materiálů (DMI) na jednotku hrubého domácího produktu
materiálů
Ekologická stopa (bez složky energie) na jednotku hrubého domácího produktu
Vodní zdroje
Celkový odběr vody na jednotku hrubého domácího produktu
Lesy a lesní
Indikátor dosud není definován (předpokládá se posouzení ztráty
produkty
biodiverzity na jednotku produkce aj.) Množství nerecyklovaného kartonu versus hrubý domácí produkt
Rybářství
Produkce rybolovu versus spotřeba potravin
Biodiverzita
Velikost tlaku měřená Rámcovým indexem přírodního kapitálu (NCI) na jednotku hrubého domácího produktu (popř. další alternativní indikátory)
INDIKÁTORY PRO VYBRANÉ SEKTORY Energie
Emise CO2 , SO2 a NOx z výroby a využití energie na jednotku hrubého domácího produktu Intenzita emisí CO2 z výroby elektřiny Emise CO2 vztažené k energii z obytného a obchodního sektoru na m2 podlahové plochy
Doprava
Emise CO2 , NOx , těkavých organických sloučenin (VOC) z osobních a nákladních aut (kombinovaně) na jednotku hrubého domácího produktu Emise NOx a těkavých organických sloučenin (VOC) vztažené na osobní auta na jednotku hrubého domácího produktu (osobní doprava) Emise NOx a těkavých organických sloučenin (VOC) vztažené na nákladní auta na jednotku hrubého domácího produktu (nákladní doprava)
Zemědělství
Obsah dusíku na povrchu půdy versus zemědělský výstup Emise metanu a NOx ze zemědělství versus zemědělský výstup Vodní intenzita: celkové využívání vody zemědělstvím versus zemědělský výstup Přímá spotřeba komerčních hnojiv (NPK) versus konečná produkce obilí Přímá spotřeba pesticidů versus konečná produkce obilí
Zpracovatelský
Emise NOx ze zpracovatelského průmyslu versus přidaná hodnota ze
118
průmysl
zpracovatelského průmyslu Odpady vznikající ve zpracovatelském průmyslu versus přidaná hodnota ze zpracovatelského průmyslu Emise CO2 z energeticky náročného průmyslu versus přidaná hodnota ze zpracovatelského průmyslu Odběry vody zpracovatelským průmyslem versus přidaná hodnota ze zpracovatelského průmyslu
6.13.2. Základní nařízení EU a současná strategie EU pro zajištění udržitelného rozvoje Na základě AGENDY 21 je od 1.1.2000 v platnosti nové nařízení Rady EC 1257/1999, které zjednodušuje právní rámec a sjednocuje dřívějších 13 nařízení pod nařízení jedno. Obsahuje celkem 22 opatření pro rozvoj venkova, z nichž právě soubor agro-environmentálních opatření je povinný pro všechny členské státy EU. Kandidátské státy se připravují na realizaci těchto schémat prostřednictvím pilotních projektů nebo nového předvstupního nástroje – programu SAPARD. Z nařízení 1257/99 lze uvést např. tato opatření: -
podporování nepotravinářské výroby (viz článek 2),
-
podpora trvale udržitelného lesního hospodářství (viz článek 2),
-
podpora zachování a posílení systémů hospodaření charakterizovaných nízkými vstupy (viz článek 2),
-
podpora ochrany a posílení vysoké hodnoty přírody a trvale udržitelného zemědělství, které respektuje požadavky ochrany životního prostředí (viz článek 2),
-
podpora pro méně příznivé oblasti a oblasti s ekologickými omezeními (viz článek 13),
-
podpora zemědělských metod šetrných k životnímu prostředí (článek 22),
-
lepší zpracování a odbyt zemědělských výrobků (přispívající mj. k ochraně životního prostředí) – (viz článek 25),
-
podpora na zalesnění zemědělské půdy, pokud bude slučitelné s požadavky na ochranu životního prostředí (viz článek 31),
-
posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí mj. ve směru ochrany životního prostředí z pohledu zemědělství a lesnictví a ochrany krajiny i zlepšování péče o zvířata (viz článek 33).
V Evropské unii je samozřejmě také snaha nejen o formulování problematiky udržitelného rozvoje, ale také hledání cesty jak tohoto cíle dosáhnout. Za takový dokument lze označit dokument z 9. června 2009 Rady EU č. 10117/06, jehož předmětem je: „Přezkum strategie 119
EU pro udržitelný rozvoj obnovená strategie“. Tento dokument má doporučující charakter, podívejme se tedy, které oblasti řeší. Udržitelný rozvoj znamená, že je třeba uspokojit potřeby současné generace, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat potřeby svoje a je zastřešujícím cílem Evropské unie stanovený ve Smlouvě, kterým se řídí všechny politiky a činnosti Unie. Spočívá v zajištění schopnosti země udržovat život v celé jeho rozmanitosti a je založen na zásadách demokracie, rovnosti žen a mužů, solidarity, právního státu a dodržování základních práv, včetně svobody a rovných příležitostí pro všechny. Má za cíl neustále zlepšovat kvalitu života a životní podmínky na zemi pro současné i budoucí generace. Za tímto účelem podporuje dynamickou ekonomiku s maximální zaměstnaností a vysokou úrovní vzdělání, ochranu zdraví, sociální a územní soudržnost a ochranu životního prostředí ve světě míru a bezpečnosti, a to při respektování kulturní rozmanitosti. Evropská rada v Göteborgu (2001) přijala první strategii EU pro udržitelný rozvoj. Ta byla v roce 2002 Evropskou radou v Barceloně s ohledem na Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (2002) rozšířena o vnější rozměr. Nicméně stále přetrvávají neudržitelné trendy, pokud jde o změnu klimatu a využívání energie, hrozby pro veřejné zdraví, chudobu a sociální vyloučení, demografický tlak a stárnutí obyvatelstva, řízení přírodních zdrojů, ztrátu biologické rozmanitosti, využívání půdy a dopravu, a objevují se nové problémy. Jelikož tyto nepříznivé trendy vyvolávají pocit naléhavosti, je třeba přijmout krátkodobá opatření a současně udržovat dlouhodobou perspektivu. Hlavním úkolem je postupně změnit naše současné neudržitelné modely spotřeby a výroby a neintegrovaný přístup k tvorbě politik. Na základě těchto skutečností a na základě dokončení přezkumu strategie EU pro udržitelný rozvoj, který Komise zahájila v roce 2004, a sdělení Komise s názvem „Hodnocení strategie udržitelného rozvoje - akční platforma“ z prosince roku 2005, jakož i příspěvků Rady, Evropského parlamentu, Evropského hospodářského a sociálního výboru a dalších subjektů, Evropská rada přijala náročnou a komplexní obnovenou strategii udržitelného rozvoje pro rozšířenou EU, která vychází ze strategie přijaté v roce 2001. Citovaný dokument obsahuje jedinou, soudržnou strategii toho, jak se bude EU účinněji řídit svým dlouhodobým závazkem za účelem splnění cílů udržitelného rozvoje. Potvrzuje potřebu globální solidarity a uznává význam posílení naší spolupráce s partnery mimo EU, včetně rychle se rozvíjejících zemí, jež budou mít na globální udržitelný rozvoj značný vliv. Obecným cílem obnovené strategie EU pro udržitelný rozvoj je určovat a rozvíjet činnosti, jež EU umožní dosáhnout trvalého zvyšování kvality života pro současné i budoucí generace, a to prostřednictvím vytvoření udržitelných společenství schopných účinně řídit a využívat zdrojů 120
a využívat potenciál hospodářství k ekologickým a sociálním inovacím a zajistit tak prosperitu, ochranu životního prostředí a sociální soudržnost. Evropská rada v červnu roku 2005 schválila jako základ pro tuto obnovenou strategii prohlášení obsahující tyto cíle: 1. Ochrana životního prostředí - zajistit schopnost Země udržovat život v celé jeho rozmanitosti, dodržovat omezené množství přírodních zdrojů planety a zajistit vysokou úroveň ochrany a zlepšení kvality životního prostředí. Předcházet znečišťování životního prostředí a snižovat je a podporovat udržitelnou spotřebu a výrobu, aby hospodářský růst již nebyl spojen se zhoršováním životního prostředí. 2. Sociální spravedlnost a soudržnost - podporovat demokratickou, soudržnou, zdravou, bezpečnou a spravedlivou společnost, která podporuje sociální začlenění, dodržuje základní práva a kulturní rozmanitost a která vytváří rovné příležitosti a bojuje proti všem formám diskriminace. 3. Hospodářská prosperita - podporovat prosperující, inovační, konkurenceschopnou, ekologickou ekonomiku založenou na bohatých znalostech, která přináší vysokou životní úroveň a plnou a kvalitní zaměstnanost v celé Evropské unii. 4. Plnění našich mezinárodních povinností - podporovat celosvětové zřizování demokratických institucí založených na míru, bezpečnosti a svobodě a bránit jejich stabilitu. Aktivně podporovat udržitelný rozvoj na celém světě a zajistit, aby vnitřní i vnější politiky Evropské unie byly v souladu s globálním udržitelným rozvojem a jeho mezinárodními závazky. Dále jsou v uvedeném dokumentu formulovány hlavní úkoly EU, které je zapotřebí řešit takto - vzhledem ke zhoršujícímu se vývoji v oblasti životního prostředí, k ekonomickým a sociálním úkolům EU spojeným s novými konkurenčními tlaky a novými mezinárodními závazky stanoví strategie EU pro udržitelný rozvoj sedm hlavních úkolů, jež je třeba vykonat, a odpovídající cíle, operativní cíle a činnosti. Jejich budoucí podoba a provádění se budou řídit výše uvedenými zásadami. Odkazem na jakékoli konkrétní opatření není dotčeno rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy. Hlavní úkoly jsou: 1. Udržitelná energetika - obecný cíl je zmírnit změnu klimatu, související náklady a nepříznivé důsledky pro společnost a životní prostředí. Operativní cíle a úkoly: -
závazky Kjótského protokolu zemí EU 15 a většiny zemí EU 25 mají za cíl snížení emisí skleníkových plynů v období let 2008 až 2012, přičemž cíl zemí EU 15 je 8% snížení emisí ve srovnání s hodnotami v roce 1990. Cílem je, aby se celková průměrná teplota povrchu nezvýšila o více než 2°C ve srovnání s předindustriální úrovní, 121
-
energetická politika by měla být v souladu s cíli bezpečnosti dodávek, konkurenceschopnosti a environmentální udržitelnosti, v duchu energetické politiky pro Evropu zahájené v březnu roku 2006 Evropskou radou.. Energetická politika je pro boj proti změně klimatu klíčová,
-
přizpůsobování se změně klimatu a její zmírnění by mělo být nedílnou součástí všech příslušných evropských politik,
-
do roku 2010 by v průměru 12 % spotřeby energie a 21 % spotřeby elektrické energie a to jako společný, avšak odstupňovaný úkol - mělo pocházet z obnovitelných zdrojů vzhledem k tomu, že do roku 2015 se uvažuje o zvýšení tohoto podílu na 15 %,
-
do roku 2010 by mělo být 5.75 % pohonných hmot v dopravě tvořeno biopalivy, a to jako orientační úkol (směrnice 2003/30/ES), vzhledem k tomu, že do roku 2015 se uvažuje o zvýšení tohoto podílu na 8 %,
-
podle směrnice o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách by se mělo v průběhu devíti let do roku 2017 ušetřit dohromady 9 % celkové spotřeby energie.
2. Udržitelná doprava - obecný cíl je zajistit, aby naše dopravní systémy byly v souladu s hospodářskými, sociálními a environmentálními potřebami společnosti a současně měly co nejmenší nežádoucí dopady na hospodářství, společnost a životní prostředí. Operativní cíle a úkoly: -
oddělení hospodářského růstu a poptávky v oblasti dopravy s cílem snížit environmentální dopad,
-
dosažení udržitelné úrovně využívání energie v dopravě a snížení emisí skleníkových plynů z dopravy,
-
snížení emisí znečišťujících látek z dopravy na úroveň s co nejmenším vlivem na lidské zdraví nebo životní prostředí,
-
dosažení vyváženého pokroku na cestě k druhům dopravy šetrným k životnímu prostředí s cílem dosáhnout udržitelného systému dopravy a mobility,
-
snížení hluku dopravy, a to jak u zdroje, tak prostřednictvím zmírňujících opatření s cílem zajistit, aby celková úroveň hluku, jemuž jsme vystaveni, měla co nejmenší vliv na zdraví,
-
do roku 2010 zmodernizování rámce EU pro veřejné služby přepravy cestujících za účelem podpory vyšší účinnosti a výkonu,
122
-
v souladu se strategií EU týkající se emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel by měl průměrný nový vozový park dosáhnout úrovně emisí CO2 140g/km (2008-2009) a 120g/km (2012),
-
do roku 2010 snížení počtu úmrtí v silniční dopravě na polovinu oproti roku 2000.
3. Udržitelná spotřeba a výroba - obecný cíl je podporovat udržitelné modely spotřeby a výroby. Operativní cíle a úkoly: -
podpora udržitelné spotřeby a výroby prostřednictvím vyhodnocení sociálního a hospodářského vývoje s ohledem na únosnost ekosystémů a v rámci odstraňování souvislosti mezi hospodářským růstem a zhoršováním životního prostředí,
-
zvýšení environmentálního a sociálního výkonu, pokud jde o výrobky a postupy, a podpora podniků a spotřebitelů v jeho zavádění,
-
cíl dosáhnout do roku 2010 v průměru EU stejného podílu ekologických veřejných zakázek jakého v současnosti dosahují členské státy mající nejlepší výsledky,
-
EU by měla usilovat a zvýšení svého podílu na celosvětovém trhu, pokud jde o environmentální technologie a ekologické inovace.
4. Ochrana a řízení přírodních zdrojů - obecný cíl je zlepšení řízení přírodních zdrojů a zabránění jejich nadměrnému využívání s oceněním hodnoty schopností ekosystémů. Operativní cíle a úkoly: -
zlepšit účinnost zdrojů za účelem snížení celkového využívání neobnovitelných přírodních zdrojů a vlivů, jež má na životní prostředí využívání surovin, a využívat tedy obnovitelné přírodní zdroje v rozsahu, který nepřesahuje jejich schopnost regenerace,
-
získat a udržet konkurenční výhodu pomocí zlepšení účinnosti zdrojů, mimo jiné prostřednictvím podpory ekologických inovací,
-
zlepšit řízení obnovitelných přírodních zdrojů, jako jsou rybolov, biologická rozmanitost, voda, ovzduší, půda a ovzduší a zabránit jejich nadměrnému využívání a do roku 2015 obnovit zničené mořské ekosystémy v souladu s Johannesburským plánem (2002), včetně dosažení maximálního výnosu rybolovu do roku 2015,
-
do roku 2010 zastavit proces ztráty biologické rozmanitosti a přispět k výraznému snížení ztráty biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku,
-
výrazně přispívat ke splnění čtyř hlavních celosvětových cílů OSN v oblasti lesů do roku 2015,
123
-
zabránit vzniku odpadů a posílit účinné využívání přírodních zdrojů uplatňováním koncepce přístupu založeného na životním cyklu a prosazováním opětovného používání a recyklace.
5. Veřejné zdraví - obecný cíl je podpora dobrého veřejného zdraví s rovnými podmínkami a zlepšení ochrany před zdravotními hrozbami. Operativní cíle a úkoly: -
zlepšení ochrany před zdravotními hrozbami rozvíjením schopností umožňujících koordinovaně na ně reagovat,
-
další zlepšení právních předpisů týkajících se potravin a krmiv, včetně přezkumu označování potravin,
-
pokračující podpora vysoké úrovně zdraví zvířat a jejich dobrých životních podmínek v rámci EU i v mezinárodním měřítku,
-
zastavení narůstajícího počtu nemocí souvisejících s životním stylem a chronických onemocnění, zejména u sociálně a ekonomicky znevýhodněných skupin a v sociálně a ekonomicky znevýhodněných oblastech,
-
omezení nerovností v oblasti zdraví v rámci členských států a mezi nimi zaměřením se na hlavní faktory ovlivňující zdraví a prostřednictvím strategií náležité podpory zdraví a prevence chorob. Opatření by měla zohledňovat mezinárodní spolupráci ve fórech, jako jsou WHO, Rada Evropy, OECD a UNESCO,
-
zajistit, aby do roku 2020 byly chemické látky, včetně pesticidů, vyráběny a používány tak, aby zásadně neohrožovaly lidské zdraví a životní prostředí, a aby se s nimi stejným způsobem zacházelo. V této souvislosti bude milníkem rychlé přijetí nařízení o registraci, vyhodnocování, schvalování a omezování chemických látek (REACH), jehož cílem je konečné nahrazení látek vzbuzujících mimořádné obavy vhodnými alternativami nebo technologiemi,
-
zlepšit informovanost o znečištění životního prostředí a o nepříznivých vlivech na zdraví,
-
zlepšit duševní zdraví a zabývat se faktory vedoucími k sebevraždám.
6. Sociální začlenění, demografie a migrace - obecný cíl je zohledněním mezigenerační solidarity a solidarity uvnitř generací vytvořit společnost podporující sociální začlenění a zajistit a zlepšit kvalitu života občanů jako předpoklad trvalého individuálního blahobytu. Operativní cíle a úkoly: -
sledovat cíl EU, podle nějž je třeba přijmout opatření, která do roku 2010 rozhodujícím způsobem sníží počet lidí ohrožených chudobou a sociálním
124
vyloučením, přičemž zvláštní pozornost bude zaměřena na potřebu snížit dětskou chudobu, -
zajistit vysokou úroveň sociální a územní soudržnosti na úrovni EU i v členských státech a respektovat kulturní rozmanitost,
-
podporovat členské státy v jejich úsilí o modernizaci sociální ochrany s ohledem na demografické změny,
-
výrazně zvýšit účast žen a starších pracovníků na trhu práce v souladu se stanovenými cíli a rovněž do roku 2010 zvýšit zaměstnanost přistěhovalců,
-
pokračovat v rozvoji politiky EU v oblasti migrace spolu s politikami pro posílení integrace přistěhovalců a jejich rodin, a to i se zohledněním ekonomického rozměru migrace,
-
snížit nepříznivé dopady globalizace na pracovníky a jejich rodiny,
-
podporovat vyšší zaměstnanost mladých lidí. Zvýšit úsilí o snížení počtu mladých lidí s nedokončeným vzděláním na 10 % a zajistit, aby alespoň 85 % mladých lidí ve věku 22 let mělo ukončeno vyšší střední vzdělání. Nejpozději od konce roku 2007 by měl každý mladý člověk, který ukončil školní docházku a je nezaměstnaný, dostat do šesti měsíců nabídku práce, učebního poměru, další odborné přípravy nebo jiného opatření zaměstnanosti a od roku 2010 by tato lhůta neměla překročit 4 měsíce,
-
zvyšovat účast zdravotně postižených osob na trhu práce.
7. Celosvětová chudoba a problémy udržitelného rozvoje - obecný cíl je aktivně podporovat udržitelný rozvoj na celém světě a zajistit, aby vnitřní a vnější politiky Evropské unie byly v souladu s globálním udržitelným rozvojem a jejími mezinárodními závazky. Operativní cíle a úkoly: -
dosáhnout významného pokroku při plnění závazků EU s ohledem na mezinárodně dohodnuté cíle a úkoly, zejména ty, které jsou obsaženy v Deklaraci tisíciletí, a ty, které vyplynuly ze Světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 a souvisejících procesů jako například Monterreyského konsensu o financování rozvoje, rozvojového programu z Dohá a Pařížské deklarace o harmonizaci pomoci,
-
přispět ke zlepšení mezinárodní správy environmentálních záležitostí, zejména v souvislosti s činnostmi navazujícími na výsledek světového summitu z roku 2005, a k posílení mnohostranných environmentálních dohod,
125
-
zvýšit objem pomoci na 0.7 % hrubého národního důchodu (HND) do roku 2015 s průběžným cílem ve výši 0.56 % v roce 2010: •
členské státy, které dosud nedosáhly poměru oficiální rozvojové pomoci (ORP) a hrubého národního důchodu ve výši 0.51 %, se zavazují, že této hodnoty dosáhnou do roku 2010 v rámci svých příslušných postupů přidělování rozpočtových prostředků, zatímco ty členské státy, jež tuto hodnotu již překročily, se zavazují pokračovat ve svém úsilí,
•
členské státy, které přistoupily k EU po roce 2002 a ještě nedosáhly poměru ORP/HND ve výši 0.17 %, budou usilovat o zvýšení své oficiální rozvojové pomoci, aby v rámci svých příslušných postupů přidělování rozpočtových prostředků dosáhly této úrovně do roku 2010, zatímco ty členské státy, které tuto úroveň již překročily, se zavazují pokračovat ve svém úsilí,
•
členské státy se zavazují, že do roku 2015 dosáhnou poměru ORP/HND ve výši 0.7 %, zatímco ty členské státy, které již této hodnoty dosáhly, se zavazují, že udrží poměr nad touto hodnotou; členské státy, které přistoupily k EU po roce 2002, budou usilovat o to, aby do roku 2015 dosáhly poměru ORP/HND ve výši 0.33 %.
-
podporovat udržitelný rozvoj v rámci jednání WTO v souladu s preambulí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace z Marrákeše, která udržitelný rozvoj uvádí jako jeden ze svých hlavních cílů,
-
zvýšit účinnost, soudržnost a kvalitu politik EU a členských států v oblasti pomoci v období let 2005-2010,
-
zahrnout hlediska udržitelného rozvoje do všech vnějších politik EU, včetně společné zahraniční a bezpečnostní politiky, mimo jiné stanovením udržitelného rozvoje jakožto cíle mnohostranné a dvoustranné rozvojové spolupráce.
EU vsadila na znalostní společnost, která je založena na vzdělávání. Představy EU o vzdělání a odborné přípravě formulované ve zmiňované směrnici jsou následující: 1. Vzdělání je předpokladem pro podporu změn chování a pro to, aby všichni občané získali klíčové kompetence potřebné k dosažení udržitelného rozvoje. Úspěch změny neudržitelných trendů bude ve velké míře záviset na vysoce kvalitní výchově k udržitelnému rozvoji na všech úrovních vzdělávání, včetně vzdělání v otázkách, jakými jsou například udržitelné využívání energií a dopravních systémů, udržitelné modely spotřeby a výroby, zdraví, kompetence, pokud jde o sdělovací prostředky, a zodpovědné globální občanství. 126
2. Vzdělání může přispět k větší sociální soudržnosti a blahobytu, a to prostřednictvím investic do společenského kapitálu a zajištěním rovných příležitostí, účasti občanů, zejména znevýhodněných skupin, zaměřené na dosažení vyššího stupně povědomí o složitosti dnešního světa a jeho mnoha vzájemných závislostech a porozumění jim. Vzdělání, které ženám a mužům poskytuje kompetence, jež zvyšují jejich zaměstnatelnost a vedou k vysoce kvalitnímu zaměstnání, je rovněž klíčem k posílení konkurenceschopnosti EU. 3. Na základě sdělení „i2010 - evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ by se Komise a členské státy měly zabývat otázkami, jakými jsou například rovné příležitosti, dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií a regionální rozdíly. 4. Členské státy by v rámci Dekády OSN pro výchovu k udržitelnému rozvoji (2005-2014) mohly dále rozvíjet své národní akční plány, zejména s využitím pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, jehož cíli jsou kvalita a důležitost, přístup pro všechny a otevřenost systémů a institucí společnosti a širšímu světu. Členské státy by mohly rozvíjet výchovu k udržitelnému rozvoji a cílenou odbornou přípravu na povolání v klíčových odvětvích, například ve výstavbě, energetice a dopravě. Zvláštní pozornost by měla být věnována vzdělávání učitelů. Měly by rovněž provádět strategii Evropské hospodářské komise OSN pro výchovu k udržitelnému rozvoji, přijatou ve Vilniusu v roce 2005. Výchova k udržitelnému rozvoji by měla být podporována také na úrovni EU. Evropský parlament a Rada v roce 2006 přijmou integrovaný akční program v oblasti celoživotního učení pro období let 2007-2013. Představy EU o výzkumu formulované ve zmiňované směrnici jsou následující: 1. Výzkum v oblasti udržitelného rozvoje musí zahrnovat krátkodobé projekty na podporu rozhodování a dlouhodobé výhledové koncepce a musí řešit problémy globální a regionální povahy. Musí podporovat mezioborové přístupy zahrnující společenské a přírodní vědy a musí překonat rozdíly mezi vědou, tvorbou politiky a prováděním. Je třeba dále rozvíjet pozitivní úlohu technologie v inteligentním rozvoji (smart growth). Stále je velmi potřebný další výzkum, pokud jde o vzájemné působení mezi sociálním, hospodářským a ekologickým systémem a o metodiky a nástroje analýzy rizik, hodnocení současné situace z pohledu budoucnosti i předpovědí a systémů prevence. 2. V této souvislosti je velmi důležité zajistit účinné provádění sedmého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace za
127
účasti akademické obce, průmyslu a tvůrců politik a dosáhnout pokroku v souvislosti s prováděním akčního plánu pro environmentální technologie. 3. Pro lepší pochopení vzájemného propojení tří rozměrů udržitelného rozvoje by mohl být rozšířen ústřední systém účetnictví národního důchodu, mimo jiné začleněním koncepcí stavových a tokových veličin a netržní činnosti, a mohl by být dále rozšířen o satelitní účty, například výdaje na životní prostředí, materiálové toky; zohledněny by měly být také mezinárodní osvědčené postupy. 4. Univerzity, výzkumné ústavy a soukromé podniky hrají zásadní roli při podpoře výzkumu ve prospěch úsilí o zajištění toho, aby se hospodářský růst a ochrana životního prostředí vzájemně podporovaly. Univerzity a jiné vysokoškolské instituce hrají klíčovou úlohu při poskytování vzdělání a odborné přípravy, které kvalifikovanou pracovní sílu vybaví kompetencemi nezbytnými pro plné rozvinutí a využití udržitelných technologií. Měly by také přispívat k řízení s malým dopadem na životní prostředí prostřednictvím mezioborového přístupu a využití stávajících sítí. Mělo by se podporovat vytváření partnerství a spolupráce mezi univerzitami a vysokoškolskými institucemi Evropy a třetích zemí, vytváření sítí a společné učení. Představy EU o úkolech v oblasti finančních a ekonomických nástrojů jsou: 1. EU bude při provádění svých politik usilovat o to, aby využila všechny politické nástroje. Měly by být používány nejvhodnější ekonomické nástroje, aby podporovaly transparentnost trhu a ceny, které odrážejí hospodářské, sociální a environmentální náklady na výrobky a služby (přiměřené ceny). Měl by být uznán jejich potenciál, pokud jde o soulad mezi ochranou životního prostředí a inteligentním hospodářským růstem a o využití obecně prospěšných příležitostí. Jejich vhodnost by navíc měla být posuzována na základě souboru kritérií, včetně jejich vlivu na konkurenceschopnost a produktivitu. 2. Členské státy by měly zvážit další kroky pro přesun zdanění od práce ke zdroji a spotřebě energie nebo znečištění a pro to, jak přispět k cílům EU v oblasti zvýšení zaměstnanosti a snížení negativních dopadů na životní prostředí nákladově efektivním způsobem. Komise by v této souvislosti měla shromáždit příslušné informace do roku 2007. 3. Komise by do roku 2008 měla předložit plán reformy subvencí, podle jednotlivých odvětví, které mají značné negativní účinky na životní prostředí a nejsou slučitelné s udržitelným rozvojem, s cílem postupně tyto subvence odstraňovat. 4. Aby se zajistilo, že financování EU je využíváno a přidělováno nejvhodnějším způsobem za účelem podpory udržitelného rozvoje, měly by členské státy a Komise spolupracovat na posílení doplňkovostí a součinností mezi různými druhy mechanismů spolufinancování 128
Společenství a dalšími mechanismy spolufinancování, jakými jsou například politika soudržnosti, rozvoj venkova, Life+, výzkum a technologický rozvoj (VTR), program pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP) a Evropský rybářský fond. Dalšími oblastmi, kterými se směrnice EU zabývá jen heslovitě jsou: 1. Komunikace, mobilizace zúčastněných subjektů a znásobení úspěchu. 2. Provádění, monitorování a následná činnost. Jak je z uvedeného textu patrno, představy komise EU jsou formulovány ve směrnici a je na vládách členských států, jak s těmito „doporučeními“ naloží.
6.13.3. Program ESPON Program ESPON (Spatial Planning Observation Network) byl zahájen v r. 2002 na základě potřeby členských států EU, Švýcarska, Norska a tehdejších 10 kandidátských států přispět k územní soudržnosti v rámci evropských regionů. Česká republika k programu přistoupila v roce 2004 souběžně se vstupem do Evropské unie. Jde o výzkumný program zaměřený na prostorové plánování, které zahrnuje územní plánování, a na regionální rozvoj na celoevropské, národní i regionální úrovni. Cílem je najít nástroje pro harmonický rozvoj evropského území, tj. odhalovat územní kapitál a potenciál pro rozvoj regionů a přispívat tak k evropské konkurenceschopnosti, atraktivitě, územní spolupráci a udržitelnému a vyváženému rozvoji. V současné době se připravuje operační program na rok 2013.
Souhrn: V kapitole 4 jsme zcela realisticky uvedli, že udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajišťuje přežití komunity a vysvětlili jsme, co to znamená. V kapitole 6 se věnujeme teoretickým aspektům, bez jejichž znalostí nelze soustavně vytvářet podmínky pro udržitelný rozvoj. Stručně vysvětlujeme pojem udržitelný rozvoj, jeho možné náplně a stručný vývoj jeho zavedení do praxe. Analyzujeme názory na udržitelnost krajiny a lidských sídel, protože právě zmíněné systémy jsou podstatné pro člověka a ostatní aktiva. Zabýváme se podmínkami, které musí být naplněny, aby se cíl udržitelného rozvoje naplnil. Shrnujeme modely a metody pro hodnocení udržitelnosti, uvádíme příklady udržitelného rozvoje, které ukazují různé priority v jednotlivých úsecích a zemích, a nakonec shrnujeme závěry a doporučení pro Českou republiku na úseku udržitelného rozvoje krajiny a lidských sídel získané při řešení národního projektu [8] a obhájené na národních i mezinárodních setkáních odborníků. Poté vymezujeme rozhodování o udržitelném rozvoji, řízení udržitelného rozvoje, 129
popisujeme proces zajištění udržitelného rozvoje a uvádíme příklady z oblasti zajišťování udržitelného rozvoje. Nakonec se zabýváme Agendou 21, kritérii, limity a základním souborem indikátorů udržitelného rozvoje ve světě i v ČR.
Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete pojmy udržitelnost a udržitelný rozvoj a jejich obecné principy. 2. Popište vývoj konceptu udržitelný rozvoj. 3. Co vyplývá z analýzy názorů na udržitelnost krajiny a lidských sídel? 4. Jaké jsou podmínky pro udržitelný rozvoj? 5. Jaká jsou kritéria udržitelného rozvoje? 6. Co obsahuje základní katalog kritérií a ukazatelů pro posouzení potenciálního dopadu lidské činnosti? 7. Charakterizujte kritéria pro screening používaná UNDP. 8. Popište kritéria a indikátory spojené s protipovodňovými opatřeními. 9. Popište limity, které je třeba sledovat při hodnocení udržitelného rozvoje v ČR. 10. Charakterizujte hodnocení udržitelnosti. 11. Uveďte příklady indikátorů udržitelného rozvoje ve světě. 12. Uveďte doporučení a závěry pro ČR na úseku udržitelného rozvoje krajiny a lidských sídel. 13. Popište proces rozhodování o udržitelném rozvoji. 14. Charakterizujte řízení udržitelného rozvoje. 15. Popište proces zajišťování udržitelného rozvoje. 16. Uveďte příklady z praxe ukazující způsoby zajišťování udržitelného rozvoje. 17. Charakterizujte Agendu 21, její cíle a nástroje. 18. Jaké jsou světové indikátory udržitelného rozvoje? 19. Popsat organizaci zajišťování udržitelného rozvoje v ČR. 20. Jaké jsou hlavní dokumenty pro podporu udržitelného rozvoje v ČR? 21. Charakterizujte indikátory udržitelného rozvoje v ČR. 22. Jaké jsou nástroje EU pro řízení udržitelného rozvoje? 23. Charakterizujte indikátory EU pro udržitelný rozvoj. 24. Popište základní nařízení EU o udržitelném rozvoji. 25. Vyjmenujte strategické cíle EU na úseku udržitelného rozvoje.
130
7. Závěr
Z důvodu zasazení publikace do kontextu projektu, v jehož rámci je zpracovávaná, nejprve shrneme závěry o životním prostředí a o opatřeních pro jeho udržitelnost a teprve potom shrneme obecné závěry spojené s udržitelností. Jak ukazuje dosavadní trend celkového vývoje životního prostředí, nemůžeme počítat v současné době, ani v nejbližší budoucnosti se zachováním nebo vytvořením životního prostředí v ideálním přirozeném stavu. Je proto nutné hledat jiná východiska, zejména stanovit v současnosti míru únosnosti znečišťování životního prostředí cizorodými látkami a tuto míru dodržovat. Zároveň je však třeba zaměřit všechny lidské činnosti k tomu, aby došlo k zásadnímu obratu, tj. zastavilo se další znečišťování životního prostředí a cílevědomě se vytvářelo zdravé prostředí. Cesta k tomuto cíli není lehká, protože to není pouze otázka finančních prostředků, ale je k tomu zapotřebí zásadní obrat v myšlení lidí; dokonce v některých případech i jiná klasifikace hodnot než je ta současná. Předpoklady aktivní ekologické politiky jsou v celém souboru činností člověka, tj. vědeckovýzkumné, správní, zákonodárné, výchovné, propagační, osvětové a iniciativní občanské. Přitom je třeba brát v úvahu: 1. Bezprostřední působení znečišťující látky a dobu působení látky. Zatímco znečišťující látky v pracovním prostředí působí pouze 8h, tak v lidských sídlech působí celých 24h. Dalším faktorem je skutečnost, že dětský organismus, staré a oslabené osoby mají menší odolnost vůči škodlivým účinkům znečištění. 2. Škodliviny působí na člověka buď přímo nebo zprostředkovaně přes rostlinstvo a živočichy. 3. Prevence negativních vlivů na životní prostředí je vždy méně nákladná než odstraňování vzniklých škod. 4. Vztah k městu i k přírodě tkví v uvědomělém chování každého člověka. Cílem je vytvořit velmi krásný vztah obyvatel města k prostředí města, což je hlavním faktorem, který způsobí, že město je čisté a upravené a jeho životní prostředí se stále zlepšuje. V posledních třiceti letech je zvýšený výskyt chronických neinfekčních chorob, které se zakládají v mládí a projevují se ve středním a vyšším věku (arterisklerózy, infarkt, vysoký krevní tlak, cukrovka, chronický zánět průdušek, zhoubné nádory, apod.). Uvádí, že je prokázáno, že nemoci mají obecný zdroj, čímž je náš životní styl a prostředí, v němž žijeme. Obecným zdrojům, tj. zevním vlivům je vystavena celá populace. Nemoc ovšem postihne jen ty jedince, kteří nemají dostatečnou dědičně podmíněnou rezistenci nebo l 131
kteří jsou geneticky vnímavější. Proto mezi nejnaléhavější úkoly současnosti patří proto vyřešení a překonání stále narůstajících rozporů mezi společností a přírodou, a to především v tom smyslu, aby nebyly jako dosud respektovány pouze bezprostřední zájmy a potřeby lidstva, ale i potřeby přírody, na níž je lidstvo ve své existenci závislé. Je proto třeba zajistit životní podmínky, které se skládají ze: 1. Zdravého stavu ovzduší, vody, půdy a ostatních složek. 2. Zdravé výživy obyvatel a ze zásobování zdravotně nezávadnými předměty běžného užívání. 3. Zdravého vývoje dětí a dorostu. 4. Příznivého působení pracovního prostředí a práce na zdraví pracujících. Je třeba si uvědomit, že nejde o nalezení usmíření či utopické harmonie s přírodou, jak se to objevilo v některých filozofických dílech ze 60. let minulého století. Jde o chápání přírody jako nemilosrdného živlu, ve kterém probíhá nelítostný a nesmyslný boj proti všem. Realistický pohled je pochopení přírody a člověka z hlediska optimálního rozvoje celé biosféry. Utopické sny o návratu k původní přírodě jsou nereálné, protože pozemskou přírodu nelze navrátit do stavu v jakém byla před tím, než ji člověk počal měnit "k obrazu svému" a také proto, že člověk se málokdy zřekne civilizačních výhod, které přetvořením přírody vytvořil. Je holou pravdou, že člověk bude vždy zasahovat do světa kolem sebe. Ekologické chování nelze redukovat na bouřlivé diskuse kolem jaderných elektráren, vodních děl či průmyslových komplexů. Plánovat a stavět velké stavby musíme. Přitom však je nutné zvážit dopad těchto staveb na životní prostředí a zdraví lidí. Ekologicky se však člověk projevuje ve zdánlivých maličkostech, např. potřeba čistoty a pořádku, úcta ke společenským hodnotám, zábrany proti ničení a poškozování, apod. Projevuje se to i v celých přístupech, např. zcela nedávno se tvrdilo, že lepší jsou výrobky s kratší životností, které se nemusí opravovat; dnes z hlediska potřeby snížit odpady a šetřit surovinami a energií se vracíme ke starému pojetí, tj. k výrobkům s dlouhou životností. Udržitelnost se dle dnešního poznání nevztahuje jen na životní prostředí, ale na celý lidský systém a jeho základní aktiva (tj. veřejná aktiva), na kterých je závislý život člověka. Hodnocení udržitelnosti (Sustainability Assessment) v obecném smyslu je formalizovaný proces pro identifikování, predikci a hodnocení potenciálních dopadů jakéhokoliv podnětu včetně variant na udržitelný rozvoj společnosti (např. právní předpisy, vyhlášky, politický záměr, plán, program, projekt). Z hlediska současného poznání správné řízení musí respektovat následující základní principy udržitelného rozvoje: 132
-
propojení základních oblastí života, tj. minimálně ekonomické, sociální a životního prostředí. Řešení zohledňující pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě efektivní,
-
dlouhodobá perspektiva, tj. každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů a pro jejich eliminaci je třeba strategicky plánovat,
-
kapacita životního prostředí je omezená, a to nejenom jako zdroj surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostor pro odpady a znečištění všeho druhu,
-
předběžná opatrnost, tj. naše poznání zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě být opatrní,
-
prevence je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů, protože na řešení problémů, které již vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských),
-
kvalita života má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další, tj. lidé mají přirozené právo na kvalitní život,
-
sociální spravedlnost, tj. příležitosti i odpovědnosti je třeba dělit mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje, a proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako „Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země.“ Ekonomika v tomto výkladu hraje roli nástroje k dosažení zlepšení sociálních podmínek,
-
zohlednění vztahu „lokální – globální“, tj. činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na globální úrovni a vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak),
-
vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnost práv), tj. zabezpečení národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost, tj. mluvíme o morální povinnosti k budoucím generacím. Proto se ptáme zda jim zajišťujeme možnost života ve zdravém prostředí? Nebo zda nebudou muset spíše řešit problémy, které dnes my vytváříme a nad kterými přivíráme oči?
-
demokratické procesy, tj. zapojení veřejnosti již do plánování a vytváření nejen objektivnějších plánů, ale také obecné podpory pro jejich realizaci.
Stále platí, že plamenná slova o udržitelnosti jsou jen výtvorem okamžiku, ve kterém byla přednesena a že pro dosažení udržitelného rozvoje je třeba znalosti, kvalitní řízení věcí veřejných a odpovědný přístup každého lidského jedince.
133
Literatura [1] D. Procházková: Principy udržitelného rozvoje. Monografie, VŠERS, České Budějovice, v tisku. [2] D. Procházková: Bezpečnost, krizové řízení a udržitelný rozvoj. ISBN 978-80-86723-97-6. UJAK Praha, Praha 2010, 243p. [3] D. Procházková (ed.): Environmental Monitoring and Adjacent Problems. ČEÚ and MŽP ČR, Praha 1993, 356p. [4] D. Procházková: Bezpečnostní plánování (územní, nouzové a krizové plánování). ISBN
978-80-86708-80-5. VŠERS o.p.s., České Budějovice 2009, 200p. [5] UN: Human Development Report. New York 1994, , www.un.org. [6] www.un.org [7] OECD: Towards Sustainable Development Environmental Indicators. OECD, Paris 1991. [8] D. Procházková: 5 zpráv k projektu MZe 1R56002 „Pomocný multikriteriální systém pro
rozhodování ve prospěch udržitelného rozvoje krajiny a sídel“: Teoretický rozbor problému, analýza a kritický rozbor současného stavu v České republice i ve světě a používané odborné postupy. Odborná zpráva č. 1 k projektu MZe 1R56002. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2005. 82p. MZe – knihovna. Analýza a kritický rozbor poznatků a kritické položky v krajině a lidských sídlech. Odborná zpráva č. 2 k projektu MZe 1R56002. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2006. 289p. MZe – knihovna. Kritéria pro udržitelný rozvoj a pomocný systém pro podporu rozhodování ve prospěch krajiny a lidských sídel. Odborná zpráva č. 3 k projektu MZe 1R56002. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2006. 234p. MZe – knihovna. Multikriteriální rozhodování, hledání zásad ve prospěch udržitelného rozvoje krajiny a identifikace kritických prvků v krajině. Odborná zpráva č. 4 k projektu MZe 1R56002. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2007. 160p. MZe – knihovna. Podmínky udržitelného rozvoje krajiny a lidských sídel, kritické prvky a příslušná kritéria. Odborná zpráva č. 5 k projektu MZe 1R56002. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2007. 258p. MZe – knihovna. [9] FEMA: Guide for All-Hazard Emergency Operations Planning. State and Local Guide (SLG) 101. FEMA, Washinton 1996, [10] D. Procházková: Strategické řízení bezpečnosti území a organizace. Grada, Praha 2011, v tisku, 399p. [11] B. R. Gibson et al.: Specification of Sustainability-based Environmental Assessment
Decision Criteria and Implications for Determining "significance" in Environmental
134
Assessment. Report EN 105-67/2001E, Canadian Environmental Assessment Agency 2001. ISBN 0-662-31068-3, www.ceea-acee.gc.ca [12] URL
[13] UN: The Universal Declaration of Human Rights. New York 1948. [14] J. Říha: Podklad pro zprávu MZe. Ecoimpact, Praha 2006. [15] K. Buselich: An Outline of current Thinking on Sustainability Assessment. Institute for
Sustainability and Technology Policy, Murdoch University, 2002, Western Australia, http://wwwistp.murdoch,edu.au [16] A. H. Maslow: Motivation and Personality. Haper, New York 1954, 236p. [17] OECD: Guidance on Safety Performance Indicators. Guidance for Industry, Public
Authorities and Communities for developing SPI Programmes related to Chemical Accident Prevention, Preparedness and Response. OECD, Paris 2002, 191p. [18] www.ecifm.rdg.ac.uk [19] www.oecd.org/agr/env/indicators.htm [20] EU: Agriculture and Environment – IRENA Indicator Report. EEA Report 6/2005, ISBN
92-9167-779-1, http://webpubeea.eu.int/content/IRENA [21] JRC: IRENA Project (Indicator Report on the Integrated ENvironmetal Concerns into
Agricultural Policy. http://agrienv.jrc.it/activities/indicators/ [22] A. S. Hamblin: Environmental Indicators – The Land. 1998. ISBN 0-642-54522-7,
www.erin.gov.au/environmnet/epcg/soe.html [23] D. Wascher: Landscape Indicator Development-Steps towards a European Approach. In:
R. H. G. Jongman (ed.): New Dimension of the European Landscape. Springer Verlag 2004, ISBN 1-4020-2909-8 [24] T. Bauler: Policy Relevance of Indicators for Sustainable Development. Conference on
The Human Dimension of Global Environmental Change, Berlin 2004. www.ulb.ac.be/igeat/cedd [25] B. Debaere: Environmental Risk Assessment for European Agriculture Project ENRISK
2003. www.ecnc.nl [26] Z. Toniková et al.: Aktualizace programu rozvoje územního obvodu Středočeského
kraje. Vyhodnocení vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví podle zákona č. 100/2001 Sb., včetně hodnocení vlivu na území Natura 2000 podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. ENVI-TON Praha, leden 2006.
135
[27] C. Swanwick: Landscape Character Assessment – Guidance for England and Scotland.
2002. www.countryside.gov.uk [28] FESLM: An Integration Framework for Evaluating Sustainable Land Management
(1993). www.fao.org/documents/ [29] D. Rigby, D. Howlett, P. Woodhouse: A Review of Indicators of Agricultural and Rural
Livelihood Sustainability. Department for International Development Research Project No. R7076CA, 2000, ISBN 1-90251-861-6. [30] Australia: State of the Environment. Environment Advisory Council, Sydney 1996, URL [31] J. Crawford: The Sustainability Tree. www.regional.au [32] S. R. Dodder, M. J. Sussman, B. J. McConnel: The Concept of CLIOS Process. MIT
Engineering Systems Symposium, Cambridge 2004, URL [33] L. Elghali: Decision Support Tools for Environmental Policy and Their Relevance in Life
Cycle Assessment. CES Working paper 2/02, ISSN 1464-8083, URL [34] http://www.un.org/esa/ sustdev/isd.htm.). [35] Vláda ČR: Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR. Praha: Úřad vlády ČR,
Praha 2006. ISBN 80-86734-95-1, 166 s. [36] I. Rynda: Trvale udržitelný rozvoj ve vzdělávání. www.env.cz. [37] http://www.vlada.cz/cs/rvk/ RUR/Dokumenty/default.html [38] EU: A Handbook on Environmental Assessment of Regional Development Plans and EU
Structural Funds Programmes European Commission. DGXI, Environment, Nuclear Safety and Civil Protection Brussels/Environmental Resources Management London (August 1998). http://europa.eu.int/comm/environment /eia/sea-guidelines/handbook.htm [39] OECD: Indicators to Measure Decoupling of Environmental Pressure from Economic
Growth. OECD SG/SD(2002)1/FINAL, 16. 5. 2002. [40] EU: Projekt ESPON. Eee,uur.cz; www.mmr.cz; www.espon.eu
136
Vysvětlivky EMAS je jedním z dobrovolných nástrojů ochrany životního prostředí, tzn. že pozitivně motivuje organizace k odpovědnému přístupu a ke zlepšování environmentální výkonnosti nad rámec legislativních požadavků. Byl zřízen Evropskou unií, za účelem zjišťování a sledování vlivu činností organizací na životní prostředí a zveřejňování informací formou jednotlivých environmentálních prohlášení (prohlášení k životnímu prostředí). EMAS představuje aktivní přístup podniku ke sledování, řízení a postupnému snižování dopadů činností organizace na životní prostředí. Je určen pro organizace provozující činnost v soukromé sféře (akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným ad.) i pro organizace státní a veřejné správy (ministerstva, městské úřady ad.), nebo jejich části (výrobní jednotka, detašovaná pracoviště). Systém EMAS je jedním ze dvou způsobů, kterým organizace může přistoupit k zavedení tzv. systému environmentálního řízení (též systém environmentálního managementu – EMS). EMS znamená systematický přístup k ochraně životního prostředí ve všech aspektech podnikání, jehož prostřednictvím podnik začleňuje péči o životní prostředí do své podnikatelské strategie i běžného provozu (zavedení systému se dotýká organizační struktury, způsobů rozdělení odpovědnosti, technologických postupů, procesů, zdrojů pro stanovení a zavedení environmentální politiky apod.). EMS je nedílnou součástí systému managementu celého podniku. Přispívá k trvalému ekonomickému růstu a prosperitě podniku a současně se zaměřuje na takové činnosti, výrobky či služby podniku, které měly, mají nebo mohou mít vliv na životní prostředí. Cílem je především ochrana (snižování spotřeby) přírodních zdrojů, snižování vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, snižování rizika environmentálních nehod (havárií) a v neposlední řadě je kladen důraz na ochranu zdraví pracovníků a obyvatel. Vedle EMASu je druhým nástrojem sloužícím k zavedení systému environmentálního managementu norma ISO 14001. Byla vydána v roce 1996 Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO – International Organisation for Standardisation) a slouží, stejně jako EMAS, pro certifikaci podniku nezávislou třetí stranou. Lze ji použít jak v soukromých, tak ve veřejných organizacích a jejích částech – ve firmách, na úřadech i v institucích. Oba dva způsoby zavedení systému environmentálního managementu, jak dle ISO 14001, tak i EMAS, si jsou v mnoha částech podobné – environmentální politika, neustálé zlepšování, cíle a cílové hodnoty (tzn. čeho chce organizace dosáhnout), programy, zavedení systému a jeho provoz, monitorování a přezkoumání vedením. Lze říci, že EMAS rozšiřuje systém ISO 14001, zejména z pohledu transparentnosti, kdy organizace se zavedeným systémem dle EMAS je povinna zveřejňovat environmentální prohlášení a otevřeně diskutovat s veřejností a dalšími zainteresovanými stranami.
137
Otázky k zamyšlení a diskusi 1. Jaké jsou základní nástroje pro řízení v ČR, tj. i pro tvorbu a péči o životní prostředí a pro budování udržitelnosti? Který z nástrojů je nejúčinnější? Jaká je účinnost nástroje „investice do vzdělání“? 2. Jaká opatření musí dělat každé řízení, které bere v úvahu udržitelné životní prostředí i udržitelný lidský systém? 3. Porovnejte indikátory pro ochranu životního prostředí a indikátory udržitelného rozvoje v ČR. Dále porovnejte indikátory udržitelného rozvoje v ČR a EU. 4. Co jsou to kritéria udržitelnosti a jaký je jejich úkol? 5. Charakterizujte limity pro udržitelnost a uveďte, zda je pokládáte za dostatečná či nedostatečná a proč. 6. Jak si představujete udržitelnost a udržitelný rozvoj? 7. Myslíte si, že vymezení udržitelnosti ve smyslu přežití komunity je zásadní nebo dle Vašeho názoru je třeba požadovat méně nebo více a proč? 8. Proč není reálný cíl zaměřený na trvale udržitelný rozvoj? 9. Co je třeba sledovat při zajištění udržitelného rozvoje životního prostředí? 10. Co je princip předběžné opatrnosti, kdy a jak se uplatňuje? Co si myslíte o způsobu používaném v ČR? 11. Popište základní principy udržitelného rozvoje v ČR a vyjádřete se k jejich naléhavosti a účinnosti z pohledu Vašich znalostí a zkušeností. 12. Zamyslete se nad rozmanitostí indikátorů používaných ve světě, navrhněte a zdůvodněte vhodné indikátory pro sektory v ČR.
138
Autor: Název: Rozsah: Náklad: Účel: Rok vydání: Garanti projektu:
Tisk:
Dana Procházková PRINCIPY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE 140 stran 100 ks STUDIJNÍ TEXT 2012 doc. Ing. Marie Hesková, CSc. doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz Tiskárna JIE s.r.o., Dobrá Voda u Českých Budějovic
ISBN
978-80-87472-21-7
Vydavatel:
139
