PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ

PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ 1/2011 Odborný a vědecký časopis je určen všem zařízením, která se zabývají prevencí úrazů, krizovým centrům, sociálním zařízením pro děti, dospělé i seniory, sportovním klubům, Policii ČR, pojišťovnám, školám, neziskovým organizacím apod. Časopis byl v roce 2008 zařazen Radou vlády pro vědu a výzkum do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR. Časopis byl excerpován v Bibliographia medica Čechoslovaca (BMČ). Časopis vychází dvakrát ročně.

Redakční rada: (bez titulů) Veronika Benešová, Magdalena Drábová, Jiří Dunovský, Jan Janda, Milan Kučera, Lubomír Kukla, Michaela Lavičková, Daniel Prouza, Iva Truellová, Miloš Velemínský Odpovědný redaktor: prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c. Technická redaktorka: Ing. Eva Ježková Jazyková úprava: PhDr. Jan Vitoň, Ph.D. Překladatel: prof. Ing. Miloslav Rakovič, DrSc. Adresa redakce: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta Redakce časopisu Prevence úrazů, otrav a násilí J. Boreckého 27 370 11 České Budějovice Objednávky přijímá redakce Tel.: +420 389 037 834, +420 389 037 832 Mobil: +420 602 481 437 E-mail: [email protected]

Tiskárna Jihočeský Inzert Expres, s. r. o. Číslo 1/2011 vyšlo v červnu 2011 ISSN 1801-0261 (Print) ISSN 1804-7858 (Online)

OBSAH

Ročník 7 – Číslo 1 – 2011 OBSAH Editorial Miloš Velemínský ...................................................................................................................................

5

PŮVODNÍ PRÁCE Úrazovost a chronická nemocnost rodičovských párů s malými dětmi – epidemiologická studie Marie Bouchalová, Lubomír Kukla, Petr Okrajek .................................................................................

7

Otravy v detskom veku Mária Boledovičová, Andrea Bratová, Martina Suchárová, Marek Rác ................................................ 25

Přístup poskytovatele pobytových sociálních služeb pro seniory k problematice prevence úrazů a rizika pádů seniorů Jaroslava Vítová .................................................................................................................................... 35

Bezpečnost práce a pracovní úrazy u cizinců v České republice Iva Brabcová, Veronika Záleská, Jana Horská ...................................................................................... 42

SOUBORNÝ REFERÁT Etické a metodologické otázky ve výzkumu násilí se zaměřením na problémy zkoumání obchodování s lidmi Petra Kutálková ..................................................................................................................................... 52

Trendy preventivněvýchovného působení v současné škole Blahoslav Kraus, Václav Bělík ............................................................................................................... 62

Zdravotní rizika potravin nového typu Jiří Patočka, Mirwais Bakhshi, Jakub Hrdina, Lucie Jozová, Eva Kluiberová, Monika Litvanová, Sundano Kutoma Lubasi, Nawa Mubiana, Alena Vlášková, Ondřej Zajíc ............................................. 68

Hluk z pracovného prostredia ako jeden z významných faktorov ovplyvňujúcich kvalitu života človeka Marek Šolc ............................................................................................................................................. 85

Metody biologické dozimetrie Zuzana Freitinger Skalická, Zdeněk Hon, Friedo Zölzer ....................................................................... 92

Vliv tabákového kouře na lidský organismus Eliška Voborská ..................................................................................................................................... 98

RECENZE Recenze – Havlík, K.: Osudová střetnutí. Rozhovory s lidmi, kteří přežili dopravní nehodu Jan Vitoň ................................................................................................................................................ 105 Upoutávka na knihu ................................................................................................................... 107

Pokyny pro autory ................................................................................................................ 108

Charakteristika tohoto syndromu jako klinické jednotky se v odborné literatuře objevuje již několik desetiletí. V současné době jeho význam a frekvence výrazně narůstá, mění se ale i jeho obsah. Týká se především cílové skupiny adolescentů. V České republice se v souvislosti s ním mluví o příslušnících populace ve věkovém rozmezí 14–19 let. WHO (Světová zdravotnická organizace) však věkově vymezuje adolescenty odlišně, tj. od 10 do 19 let. Tato světová organizace zařazuje dále do kategorie „puberty“ dívky ve věku od 10 do 15 let a chlapce od 11 do 16 let. Svoji definici doplňuje také o další kategorii „mládež“, kterou charakterizuje pro obě pohlaví věkovou dimenzí 15–24 let. Znalost a řešení problematiky tohoto syndromu se týká kromě rodičů i odborníků z řad sociálních pracovníků, zdravotníků, pedagogů a policie. Syndrom rizikového chování obsahuje tři okruhy problémů: 1) abúzus návykových látek; 2) psychosociální maladaptaci, agresivitu (záškoláctví, šikanu, autoagresivitu), rizika ohrožující život; 3) poruchy reprodukčního zdraví, tj. časný začátek intimního života, promiskuita, předčasná nechtěná těhotenství a pohlavní choroby. Diagnostiku SRCH lze realizovat pozorováním chování dítěte, oblast psychosociální maladaptace pak speciálním screeningem. Vše se vyvíjí, stejně tak i problematika tohoto syndromu je v poslední době rozšířena. V současné době se totiž pozornost soustřeďuje na hormonální antikoncepci (HAK) a na screening trombofilní dispozice (VTE), tj. na nosičství tzv. Leidenské mutace. Nositelé této mutace mají sklon k tvorbě trombóz. Tuto skutečnost musí brát v úvahu gynekolog, který by měl uvedenou informaci využít při indikaci hormonální antikoncepce. Pro „nosičky“ této mutace je totiž nutné volit určitý, specifický typ antikoncepce. To je jedna z mnohých novinek v obsahu tohoto syndromu.

Miloš Velemínský odpovědný redaktor

5

EDITORIAL

Syndrom rizikového chování (SRCH)

RATE OF INJURIES AND CHRONIC DISEASES IN PARENT PAIRS WITH SMALL CHILDREN – EPIDEMIOLOGICAL STUDY Marie Bouchalová1, Lubomír Kukla1, 2, Petr Okrajek1 1

Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Výzkumné pracoviště preventivní a sociální pediatrie, Brno 2 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra klinických a preklinických oborů

Summary Target of the work: Mapping of chronic diseases in parent pairs expecting children and association between rates of diseases in mothers and fathers. Finding of relationship between still existing chronic diseases of parents and their still existing and future five-year rate of injuries. Material and methods: The study includes its cross-sectional and prospective parts. Total of 3550 pairs of future fathers and mothers from Brno specified their chronic diseases and still existing injuries in questionnaires. After five years, injuries occurring after the child birth were determined in the remaining 1995 pairs (56.2%). The independent variable corresponds to chronic diseases monitored on the one hand according to their type and, on the other hand, according to their occurrence per particular parents or pairs. Association between the rate of diseases of one parent and that of another parent and distribution depending on the fact whether the diseases involve both parents – only the mother – only the father – or none of them, was examined. To the rate of diseases of parents classed in this manner, data are assigned concerning the number of their injuries from the child birth and in a subsequent five-year period. Their dependence on particular types on diseases and on their total number (chronic nature) is searched for. The data are processed in the SPSS system with the help of average values, variability measures and F-tests, percent proportions and their ratios (relative risks) based on squared chi tests. Correlations (Pearson, Spearman) and degrees of their agreement are followed. Results: Mothers experienced higher numbers of chronic diseases and lower numbers of injuries compared to fathers. The number of chronic diseases in one of the parents was directly proportional to the chronic nature of diseases of the other parent. The prevalence of chronic diseases in a later reduced group of parents remained unaltered compared to the original situation. Both members of the parent pairs most frequently experienced pain in the back (16.0%), digestive problems (13.0%), eczemas (7.0%) and cephalgia (4.0%). In other diseases, the concordance was found to be much weaker. Injuries demonstrated significant associations with 14 chronic diseases of 23 diseases examined in the cross-sectional part of the study and nine diseases examined in the prospective part. There was a significant dependence of the five-year rate of injuries in fathers as well as mothers on the rate of chronic diseases – chronic diseases present enhanced risk of future injuries. Conclusion: In 1991 and 1992, in Brno, children were born in families where none of both parents suffered from chronic diseases in 7.5% and none of them has experienced any injury in

Submitted: 2011-02-16 ▪ Accepted: 2011-05-10 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 7–24 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

7

PŮVODNÍ PRÁCE

ÚRAZOVOST A CHRONICKÁ NEMOCNOST RODIČOVSKÝCH PÁRŮ S MALÝMI DĚTMI – EPIDEMIOLOGICKÁ STUDIE

PŮVODNÍ PRÁCE

7.0%, but only 1.4% was free of any disease or injury. In contrast to this, a high occurrence of chronic diseases together with high rate of injuries was found in 10.7% of parent pairs. Key words: parent pairs – prevalence of diseases – concordance – prevalence and incidence of injuries – relative risks of the rate of injuries – association between diseases and injuries Souhrn Cíl práce: Zmapovat chronickou nemocnost rodičovských párů očekávajících dítě a souvislost mezi jejím výskytem u matek a otců. Zjistit vztah mezi dosavadní chronickou nemocností rodičů a jejich dosavadní i budoucí pětiletou úrazovostí. Materiál a metoda: Studie má průřezovou a prospektivní část. Celkem 3 550 párů budoucích otců a matek z Brna uvedlo v dotaznících své chronické nemoci a dosavadní úrazy. Po pěti letech byly u zbývajících 1 995 párů (56,2 %) zjištěny úrazy nastalé po narození dětí. Nezávislou proměnnou jsou chronické nemoci, sledované jednak podle druhu neduhů, jednak podle počtů připadajících na jednotlivé rodiče a jejich páry. Šetřena je souvislost nemocnosti jednoho rodiče s nemocností druhého a rozložení podle toho, zda postihují oba rodiče – jen matku – jen otce – žádného z nich. K takto tříděné nemocnosti rodičů jsou přiřazeny údaje o počtu jejich úrazů do narození dětí a v následujících pěti letech. Hledána je jejich závislost na jednotlivých druzích nemocí a na jejich celkovém počtu (chronicitě). Data jsou zpracována v systému SPSS pomocí průměrů, měr variability a F-testů, procent a jejich podílů (relativní rizika), dle chí2 testů. Sledovány jsou korelace (Pearson, Spearman) a míry shody. Výsledky: Matky měly více chronických nemocí a méně úrazů než otcové. Počet chronických nemocí jednoho z rodičů byl přímo úměrný chronicitě druhého. Prevalence chronických nemocí v později zmenšeném souboru rodičů se proti původní situaci nezměnila. Oba členy rodičovského páru postihovaly nejčastěji bolesti v zádech (16,0 %), zažívací potíže (13,0 %), ekzémy (7,0 %) a bolesti hlavy (4,0 %). U ostatních neduhů byla zjišťovaná konkordance mnohem slabší. Úrazy vykázaly signifikantní asociace se 14 chronickými nemocemi ze 23 šetřených v průřezové části studie a s devíti nemocemi v prospektivní části. Na celkové chronické nemocnosti byla následná pětiletá úrazovost otců i matek závislá signifikantně – chronické nemoci představují riziko zvýšené budoucí úrazovosti. Závěr: V letech 1991 a 1992 se děti v Brně rodily do rodin, kde žádný z obou rodičů neměl v 7,5 % chronickou nemoc a v 7,0 % žádný dosavadní úraz, ale bez nemoci i úrazu zároveň jich bylo jen 1,4 %. Naproti tomu silnou chronicitu spolu s vysokou úrazovostí mělo 10,7 % rodičovských párů. Klíčová slova: rodičovské páry – prevalence neduhů – konkordance – prevalence a incidence úrazů – relativní rizika úrazovosti – asociace nemocí a úrazů spěšným nebo zdraví škodlivým chováním, jež pak výchovou a učením předávají spolu s mixem svých genetických vlastností do následující generace. Je pozoruhodné, jak málo výzkumné pozornosti se věnuje právě rodinnému zdraví a zejména zdraví rodičů – zakladatelů rodin v době, kdy na svět přicházejí jejich děti. To je nejen u nás, ale i jinde prakticky neznámé, ačkoliv zdraví otců a matek je důležitým, ne-li přímo určujícím prvkem tvorby rodinného prostředí a klimatu, jež spolu s konkrétními

ÚVOD

Zdraví je tak vysoce prioritní individuální i celospolečenskou hodnotou, že z pohledu ekonomů je dokonce souhrnem všeho lidského kapitálu, který je na trhu práce zdrojem výdělku a v domovech zdrojem k zajišťování všech komodit (20). Tvůrcem zdraví lidí jsou rodiny s různými genetickými vlastnostmi rodičů a s různými způsoby jejich životů, vyplývajícími z povahy různých životních podmínek a různých prostředí. Rodiče na ně reagují svým zdraví pro8

METODY A MATERIÁL

Ve 3 550 rodičovských párech (7 100 osob) byly před narozením dětí – očekávaných účastníků dlouhodobé studie – zjištěny individuálním dotazníkem chronické nemoci dle 23 vyjmenovaných položek a dosavadní úrazy dle 17 položek za průměrný věk otců 27,5 let a matek za 24,7 let. U 1 995 párů rodičů, tj. 56,2 % původního souboru, kteří nadále setrvali se svými původními partnery a pokračovali s účastí na brněnské části studie ELSPAC (Evropská longitudinální studie těhotenství a dětství), byly úrazy šetřeny ještě za pět let po narození dětí dle 25 položek. Chronické nemoci byly sledovány jednak podle jednotlivých druhů (specifikovaná nemocnost), jednak podle individuálních počtů na respondenty (chronicita), úrazy vždy jen podle počtů na respondenty (úrazovost). Jednotlivě sledovanými nemocemi byly: bolesti zad, zažívací potíže, ekzémy, bolesti hlavy eventuálně migréna, senná rýma, hemoroidy, nemoci ledvin, odpor k jídlu nervového původu, křečové žíly, revmatismus, zánět kloubů, žaludeční vřed, deprese, jiné psychické problémy, astma a alkoholismus. Pouze do chronicity byly ještě započítávány syfilis, epilepsie, křeče při horečce, psoriáza, drogová závislost, schizofrenie a jiné zdravotní problémy. Jednotlivé druhy chronických nemocí i celková chronicita byly jako nezávislé proměnné sledovány v rozdělení rodičovských párů na čtyři skupiny: 1 – postiženi oba rodiče (konkordance), 2 – postižena jen matka, 3 – jen otec, 4 – žádný z nich. V této konstelaci bylo šetřeno 16 druhů nemocí samostatně, sedm posledních bylo ze samostatného zpracování vynecháno buď pro nízký výskyt v celém 9

PŮVODNÍ PRÁCE

zdrojů. Původ konkordance má pro nás zatím význam pouze okrajový – studie jsou dosud jen průřezové, zatímco vhodnějším přístupem je déledobé sledování. Nyní nás zajímá rozsah konkordancí v nejčastějších chronických nemocích rodičů a vztah těchto nemocí k jejich úrazovosti. Na rozdíl od zmíněných studií konkordance zaměřených ke konci lidských životů je naše studie svým konečným zacílením zaměřena k jejich začátkům, k vývoji dětí.

aktivitami rodičů rozhodují o zdravotním, psychickém a sociálním vývoji dětí. Při studiu tohoto vývoje, který má projekt ELSPAC sledovat od narození dětí po celou dobu jejich příslušnosti do pediatrické péče (19 let) – aby pomohl objasnit, proč některé z nich onemocní, zatímco jiné zůstávají zdravé – nelze zdraví rodičů a jeho poruchy pomíjet (15). Studujeme je podle nejzřetelnějších markerů zdravotních poruch, chronických nemocí a úrazů, navíc z perspektivy návaznosti úrazů na chronické nemoci. Modelem je rodina s oběma rodiči, základní jednotkou šetření jsou rodičovské páry, jejichž každý člen podal zprávu o svých nemocech a úrazech sám za sebe. Zjištění promořenosti párů rodičovské generace chronickými nemocemi a úrazy je zcela novou informací o zdraví obyvatelstva v jeho socioekonomicky i biologicky nejdůležitějším, tj. reprodukčně aktivním sektoru. V souvislosti s vývojem dětí tato studie identifikuje ty skupiny rodin, mezi nimiž bude srovnání rodičovského zdraví klíčovou cestou ke zjištění původu rozdílů ve zdraví jejich potomstva. Lze předpokládat, že postižení obou rodičů toutéž chronickou nemocí je pro děti větším rizikem než postižení jen jednoho nebo žádného z nich. Pokud se nejedná o dědičné nemoci, má postižení dětí původ zpravidla ve sdílení stejného prostředí a stejného způsobu života obou generací. Vliv těchto faktorů v mezigeneračních studiích dosud nebyl sledován. Byl však už sledován intrageneračně v párech životních partnerů s dlouhodobým soužitím a stejnými chronickými nemocemi. Tyto studie konkordance byly u starších lidí zaměřeny hlavně na kardiovaskulární nemoci a jejich rizikové faktory, diabetes, hypertenzi a nádory, vzácněji na jiné chronické nemoci a jen výjimečně na mladší věkové skupiny, kam spadají rodiče této studie (3, 4, 5, 6, 16, 18). V situaci demografického stárnutí populací jsou důležité pro odhady potřebných geriatrických služeb. Ve výskytu týchž neduhů u obou členů studovaných párů je nejčastějším nálezem signifikantní vzájemná závislost, rozporné však zůstávají názory na její vznik – zda k němu došlo už asortativním partnerským výběrem, nebo až tzv. společným sdílením

PŮVODNÍ PRÁCE

vosti (3 a více případů) oproti úrazovosti slabší (0–2 úrazy) pro jednotlivé skupiny rodičů v párových konstelacích (ANOVA a relativní riziko RR). Prospektivní šetření závislosti úrazů na chronických nemocech rodičů bylo provedeno obdobně, ale vycházelo z počtů úrazů nastalých až během pěti let po předcházejícím zjištění nemocnosti rodičovských párů, které zůstaly ve studii. Soubor byl po pěti letech zmenšený na 56,2 % své původní velikosti, avšak profil jeho původní chronické nemocnosti v něm zůstal prakticky stejný, což bylo ověřeno chí2-testy: rodiče zanechávali účasti na studii nezávisle na tom, jak byli chronickými nemocemi postiženi. Závislost úrazů z průřezových i z prospektivních dat na chronické nemocnosti rodičů je názorně dokumentována řadou průměrů s mírami variability a intervaly 95% spolehlivosti, příslušnou k počtům chronických nemocí rodičovských párů na stupnici 0–11 + případů. Statistické zpracování dat bylo provedeno pomocí programu SPSS 17,0 for Windows.

souboru, nebo pro absenci v některé skupině rodičovských konstelací. Zjišťována byla asociace chronických nemocí uvnitř rodičovských párů a rizika jejich výskytu u každého z partnerů při postižení versus nepostižení jeho párového protějšku (odds ratio). V podsouboru postižených každou nemocí byl stanoven podíl párů s oběma nemocnými rodiči na specifikovanou nemocnost a podíl z celé této nemocnosti, který se zkoncentroval do párů s oběma postiženými partnery. Celkový počet individuálně referovaných chronických nemocí každého z partnerů byl dále vztažen v podobě průměrů k jednotlivým počtům nemocí partnera druhého. Vztah mezi chronickou nemocností a úrazovostí byl šetřen jednak průřezově, jednak prospektivně pomocí řady parametrických i neparametrických testů (chí2, Wilcoxonův test, korelace, ordinální závislost). Mezi každou ze 16 jednotlivě sledovaných nemocí a počtem úrazů z doby před narozením dětí bylo průřezové šetření provedeno zjištěním asociací a vyčíslením rizika silné úrazo-

10

PŮVODNÍ PRÁCE

VÝSLEDKY

Chronické nemoci rodičů Tabulka 1 Výskyt chronických nemocí u matek a otců v rodičovských párech

Chronická nemoc

Bolesti v zádech Zažívací potíže Ekzém Bolesti hlavy, migréna Senná rýma Hemoroidy Nemoci ledvin Křečové žíly Odpor k jídlu nervového původu Revmatismus Deprese Psychické problémy Astma Žaludeční vřed Zánět kloubů Alkoholismus

Období

Počet párů

Kdo z rodičů je postižen (v %) Oba dva

Jen matka

Jen otec

Žádný rodič 45,2

a

3 264

15,8

21,6

17,4

b

1 846

16,0

22,4

16,7

44,9

a

3 081

13,4

22,1

16,9

47,6

b

1 757

13,0

24,6

18,3

44,1

a

3 249

7,0

19,0

16,0

58,0

b

1 852

7,2

19,6

17,5

55,7

a

3 228

3,8

23,4

7,0

65,8

b

1 830

4,1

23,7

6,9

65,3

a

3 193

1,8

9,7

13,9

74,6

b

1 819

1,6

9,6

14,1

74,7

a

3 253

2,4

9,0

7,7

80,9

b

1 848

2,7

9,8

8,4

79,1

a

3 224

1,2

9,1

8,6

81,1

b

1 843

1,0

8,6

10,2

80,2

a

3 278

1,0

11,4

4,7

82,9

b

1 865

1,1

11,8

5,5

81,6

a

3 216

1,4

8,6

7,0

83,0

b

1 842

1,1

8,4

6,9

83,6

a

3 202

1,2

5,6

6,6

86,6

b

1 824

0,8

5,0

6,7

87,5

a

3 231

0,9

5,5

4,7

88,9

b

1 846

0,6

5,1

4,3

90,0

a

3 170

0,3

4,0

3,2

92,5

b

1 803

0,4

3,5

2,9

93,2

a

3 287

0,1

3,1

4,3

92,5

b

1 874

0,1

3,0

5,1

91,8

a

3 183

0,2

1,7

5,4

92,7

b

1 816

0,1

1,4

5,6

93,0

a

3 219

0,1

2,5

3,3

94,1

b

1 831

0,1

2,7

3,7

93,6

a

3 287

0,1

0,1

1,8

98,0

b

1 874

0,1

0,1

1,4

98,4

Vysvětlivky: a = v celém souboru rodičů na začátku studie; b = v souboru zbylém po pěti letech

11

PŮVODNÍ PRÁCE

pro zjištění celkové prevalence chronické choroby v celém souboru matek či otců je třeba k jejich prevalenci uvedené pod „jen“ ještě připočíst prevalenci pod „oba“). Během následující doby se část sledovaných párů rozpadla nebo přestala s účastí na studii, původní soubor se za pět let zmenšil na 1 995 párů, tj. na 56,2 %. V tabulce jsou sub b) uvedeny ke každé chronické nemoci jejich zbylé počty a podíly. Procentuální rozložení v partnerských konstelacích zůstalo však u všech neduhů prakticky stejné jako na počátku – rodiče odpadali od studie vzhledem ke své chronické nemocnosti náhodně. Údaje o nemocnosti v redukovaném souboru jsou tabelovány proto, že na ně v další části práce naváže prospektivní sledování rodičovské úrazovosti. Z celosouborového přehledu je patrné, že převážná většina rodičovských párů (45 až 98 %) sledované chronické nemoci u svých členů neměla. Postižené páry participují na složení celých souborů jen malými podíly, např. konkordantních párů je v celé populaci dotázaných u většiny nemocí 1 % a méně, přes 10 % je jich jen u dvou neduhů, bolestí zad a zažívacích potíží. Z párového třídění rodičů podle postižení jednoho či obou partnerů je možné zjistit, jaký výskyt specifikované chronické nemocnosti postihoval jednoho člena rodičovského páru, pokud jeho partnerský protějšek tuto nemoc neměl, ve srovnání s jeho postižením, jestliže jeho protějšek nemoc měl, a zda rozdíl ve výskytu dané nemoci byl, či nebyl mezi srovnávanými situacemi signifikantní. Obecněji řečeno, jedná se o poměr rizika (či pravděpodobnosti) dané nemoci pro partnera, žijícího s protějškem danou nemocí postiženým versus nepostiženým.

V tab. 1 je seznam 16 chronických nemocí ze 23 šetřených při vstupu 3 550 rodičovských párů do studie (řádky sub a). Údaje k jednotlivým neduhům podalo 86,8 až 92,6 % ze všech párů. Choroby jsou rozděleny do skupin podle toho, kdo z rodičů jimi trpěl (oba – jen matka – jen otec – žádný). Seřazeny jsou v sestupném pořadí celkového výskytu. Z celého souboru trpělo bolestmi v zádech celkem 54,8 % rodičů (doplněk k podílu „žádný“), zažívacími poruchami 52,4 %, ekzémem 42,0 %, bolestmi hlavy či migrénou 34,2 %, sennou rýmou 25,4 %, hemoroidy 19,1 %, nemocemi ledvin 18,9 %, křečovými žílami 17,1 %, odporem k jídlu nervového původu 17,0 %, revmatismem 13,4 %, těžkými depresemi 11,1 %, psychickými problémy a astmatem po 7,5 %, žaludečními vředy 7,3 %, záněty kloubů 5,9 % a alkoholismem 2,0 %. Nejsou tabelovány neduhy, které měly buď prevalenci nižší než 1 %, nebo se nevyskytly u obou členů rodičovského páru (lues, epilepsie, křeče při horečce, psoriáza, drogová závislost, schizofrenie a jiné zdravotní problémy). Oba partneři uváděli v 15,8 % rodin, že je trápí bolesti zad, ve 13,4 % rodin měli oba zažívací potíže a v 7,0 % rodin ekzém, ve 3,8 % párů měli oba bolesti hlavy nebo migrénu, ve 2,4 % hemoroidy a v 1,8 % sennou rýmu. Od desátého místa seznamu měli oba tytéž choroby už jen ve zlomku procenta rodin. U samotných otců byl oproti jejich ženám signifikantně častější alkoholismus, žaludeční vřed, senná rýma a astma, poněkud častější i revmatismus a zánět kloubů. Ostatní nemoci převládaly signifikantně u matek, s výjimkou hemoroidů, depresí a nemocí ledvin, jichž měli oba partneři prakticky stejně (poznámka:

12

n

OR

Interval 95% spolehlivosti

p

Bolesti zad

3 264

1,90

1,64–2,21

0,000

Zažívací potíže

3 081

1,71

1,46–2,00

0,000

Ekzém

3 249

1,33

1,11–1,60

0,002

Chronická nemoc

Bolesti hlavy

3 228

1,53

1,21–1,94

0,000

Senná rýma

3 193

0,99

0,73–1,33

ns

Hemoroidy

3 253

2,80

2,12–3,71

0,000

Nemoci ledvin

3 224

1,26

0,88–1,79

ns

Odpor k jídlu

3 216

1,97

1,40–2,77

0,000

Křečové žíly

3 278

1,57

1,06–2,32

0,023

Revmatismus

3 202

2,71

1,85–3,96

0,000

Zánět kloubů

3 219

1,44

0,52–4,01

ns

Žaludeční vřed

3 183

1,94

0,82–4,58

ns

Deprese

3 231

3,10

2,03–4,74

0,000

Psychické problémy

3 170

2,52

1,32–4,81

0,004

Astma

3 287

0,85

0,31–2,34

ns

Alkoholismus

3 287

40,95

8,97–187,01

0,000

jejichž partner měl tyto problémy rovněž, oproti rodičům, jejichž partner je neměl, p<0,004. Nechutenství nervového původu bylo 1,97× častější u rodičů žijících s anorektikem než u těch, jejichž partner odpor k jídlu neměl, p<0,000. Bolesti zad měli 1,90× častěji partneři rodiče s tímto neduhem než partneři protějšků na bolesti zad netrpících, p<0,000. Bolestmi hlavy trpěli 1,90× častěji rodiče, jejichž partneři mívali bolesti hlavy, než rodiče, jejichž partnery hlava nebolívala, p<0,000. Zažívací potíže byly 1,71× častější u těch partnerů, kde druhý tyto potíže měl, než u těch, jejichž protějšky měly trávení a zažívání v pořádku, p<0,000.

Z našeho materiálu vyplývá, že extrémním rizikem se vyznačoval život s alkoholikem, protože druhý rodič byl alkoholikem téměř 41× častěji než ten, jehož partner alkoholikem nebyl, p<0,000 (tab. 2). Druhým největším rizikem byla deprese jednoho z rodičů. Druhý ji měl 3,10× častěji než rodič, jehož partner depresí netrpěl, p<0,000. Na třetím místě byly hemoroidy, častější 2,80× u partnerů takto postižených protějšků než u těch, jejichž protějšek hemoroidy neměl, p<0,000. Revmatismem trpěli 2,71× častěji rodiče, kteří žili s revmatikem, než rodiče, jejichž protějšek revmatismem netrpěl, p<0,000. Psychické problémy měli 2,52× častěji ti, 13

PŮVODNÍ PRÁCE

Tabulka 2 Poměr mezi výskytem dané nemoci u jednoho člena partnerského páru, jestliže druhý partner nemoc má, a mezi jejím výskytem, jestliže ji druhý partner nemá (Mantel-Haenszel common odds ratio estimate)

PŮVODNÍ PRÁCE

Křečové žíly se vyskytovaly 1,57× častěji u partnerů s protějšky postiženými než u těch, jejichž protějšek křečové žíly neměl, p<0,023. Ekzémy byly o třetinu častější u partnerů ekzematiků než u těch, kde partner ekzémy neměl, p<0,002. V uvedených srovnáních bylo zvýšeno i riziko výskytu žaludečního vředu (1,94×),

zánětu kloubů (1,44×) a nemocí ledvin (1,26×), rozdíly v jejich výskytu mezi rodiči se zdravými a s nemocnými partnery však nebyly signifikantní, stejně jako nebyly ani ve výskytu senné rýmy (OR 0,99).

Tabulka 3 Počty a podíly konkordantních párů rodičů se sledovanými nemocemi, s počty a podíly nemocí připadajících na konkordantní páry z dané nemocnosti všech postižených rodičů Počty párů Nemoci

Celkem

Počty nemocí

Konkordantních

Celkem

Konkordantní páry

n

n

%

n

n

%

Bolesti zad

1 789

516

28,8

2305

1032

44,8

Zažívací potíže

1 614

412

25,5

2026

824

40,7

Ekzém

1 362

229

16,8

1591

458

28,7

622

78

12,5

700

156

22,2

Bolesti hlavy

1 103

124

11,2

1227

248

20,2

Revmatismus

428

37

8,6

465

74

15,9

Jiné potíže

373

32

8,6

405

64

15,8

Odpor k jídlu

548

46

8,4

594

92

15,4

Deprese

358

29

8,1

387

58

14,3

Drogová závislost

28

2

7,1

30

4

13,3

Senná rýma

809

57

7,0

866

114

13,2

Nemoci ledvin

610

39

6,4

649

78

12,0

Křečové žíly

560

33

5,9

593

66

11,1

Jiné psych. potíže

239

11

4,6

250

22

8,8

Alkoholismus

66

3

4,5

69

6

8,7

Žaludeční vředy

231

6

2,6

237

12

5,1

Zánět kloubů

189

4

2,1

193

8

4,1

Astma

247

4

1,6

251

8

3,2

Hemoroidy

Jiný pohled na rozložení uvedených nemocí dává jejich sledování v subpopulacích nemocných na dané choroby, tj. po vyloučení rodičů zdravých. Je uveden v tab. 3. Např. pro bolesti zad bylo z celého souboru 3 264 rodičovských párů konkordantních 516, tj. 15,8 %,

což v podsouboru 1 789 postižených párů představovalo 28,8 %. Připadalo na ně 2× 516 tj. 1 032 případů ze všech 2 305 zjištěných, tj. 44,8 %. Rozdíl mezi 15,8 % (s intervalem 95% spolehlivosti 14,6 až 17,8 % v celém souboru) a mezi 28,8 % (s intervalem 95% 14

Na chronické nemoci jednoho z partnerů se různě často vážou nejen tytéž, ale zpravidla i různé jiné chronické nemoci u jeho protějšku. Chronická nemoc jednoho je tedy rizikovým faktorem pro zdraví druhého.

Tabulka 4 Vztah průměrných počtů chronických nemocí (chronicity): a) matek k součtům chronických nemocí jejich mužů; b) otců k součtům chronických nemocí jejich žen

Chronicita x

a) mužů

partnerek mužů

b) žen

partnerů žen

%

n

m

s

Int. 95% sp.

%

n

m

s

Int. 95% sp.

0

26,0

923

1,64

1,62

1,53–1,74

21,1

750

1,44

1,92

1,30–1,58

1

27,1

962

1,95

1,73

1,84–2,06

23,7

841

1,60

1,75

1,48–1,71

2

19,2

680

2,20

1,85

2,06–2,34

20,4

725

1,82

1,89

1,68–1,96

3

12,6

449

2,63

2,03

2,34–2,71

14,3

509

1,97

2,15

1,78–2,15

4

7,2

255

2,56

2,05

2,31–2,82

9,4

334

2,08

1,63

1,91–2,26

5

4,2

148

3,16

2,79

2,71–3,62

4,9

173

2,35

1,87

2,07–2,63

6

1,9

66

3,00

2,52

2,38–3,62

3,3

117

2,56

2,31

2,14–2,98

7

1,0

35

3,57

3,70

2,30–4,84

1,5

53

2,60

2,01

2,04–3,16

8+

0,9

32

2,56

1,78

1,54–4,04

1,4

48

3,29

1,69

1,91–3,28

∑

100,0

3 550

2,13

1,94

2,06–2,19

100,0

3 550

1,81

1,93

1,75–1,88

F-test

p<0,000

F-test

p<0,000

škály od jedné jednotkové třídy ke druhé statisticky významně. U žen s partnery bez chronické nemoci narůstala chronicita od 1,64 případů po 3,57 chronických nemocí, měl-li partner 7 neduhů. U mužů rostla obdobná řada podle zdravotní situace partnerek od 1,44 po 2,60 případů. Výsledkem je průměrných 2,13 ± 1,94 neduhů v souboru matek a 1,81 ± 1,93 v souboru otců, chronicita žen je výrazně vyšší. Poslední průměry u partnerů postižených 8 a více neduhy se však vymykají předchozímu rytmu nárůstu jejich chronicity, silně vybočují z řady. Je to dáno patrně nejen malou početností těchto okrajových tříd, ale i věkovými rozdíly mezi partnery (zatímco nejstarší matka ke konci těhotenství právě dosáhla čtyřicítky, věk nej-

Názorně to ukazuje tab. 4 na kvantitativní stránce tohoto vztahu (chronicitě – počtech nemocí bez ohledu na diagnózy). K distribuci počtu (n) chronických nemocí každého z partnerů v rozsahu 0–8+ případů jsou přiřazeny průměrné počty (m) neduhů jejich partnerských protějšků se směrodatnými odchylkami (s) a intervaly 95% spolehlivosti. Rozdíly jsou jak v distribuci žen a mužů na dané stupnici chronicity, tak mezi průměrnými počty chronických nemocí mužů a žen. Hlavním příznakem vzájemné závislosti jejich chronicity jsou však rostoucí průměrné počty chronických nemocí žen na stupnici mužů a rostoucí průměrné počty neduhů mužů na stupnici jejich žen, s počtem neduhů jednoho z rodičů narůstá chronicita druhého, v první polovině 15

PŮVODNÍ PRÁCE

spolehlivosti 26,7 až 30,9 % v podsouboru postižených) je výrazný a signifikantní. Propočty jsou udělány pro všechny nemoci zde blíže sledované. Mohou posloužit pro orientaci při sledování zdravotních problémů rodičů v situaci, kdy je známa jen klientela postižených, ale chybí informace o zdravých.

PŮVODNÍ PRÁCE

staršího otce se blížil k šedesátce). Značně vyšší počty chronických nemocí u mužů partnerek s vysokou chronicitou ukazují na vyšší zastoupení starších otců. Značně nižší počty chronických nemocí u žen s partnery s vysokou chronicitou mohou být dány rovněž věkovým rozdílem, ale třeba i tím, že na graviditu si „troufly“ ty ženy zdravotně handicapovaných – a tedy starších – mužů, které se samy cítily dostatečně zdravé.

Úrazy rodičů Na rozdíl od chronických nemocí byly úrazy rodičů šetřeny dvakrát. Sledovány jsou zde jen podle počtů, nikoliv podle příčin. Rozložení zjištěná do narození dětí a v následujících pěti letech jsou uvedena v tab. 5.

Tabulka 5 Distribuce úrazů rodičovských párů ve sledovaných obdobích Období Úrazy

V celém souboru rodičů na začátku studie

V souboru zbylém po pěti letech studie

n

%

n

%

0

247

7,0

964

38,4

1

384

10,8

579

23,0

2

453

12,8

409

16,3

3

532

15,0

235

9,4

4

486

13,7

138

5,5

5

444

12,5

87

3,5

6

356

10,0

48

1,9

7

230

6,5

36

1,4

8+

418

11,7

16

0,6

3 550

100,0

2 512

100,0

Celkem Úrazů

14 752

3770

m±s

4,16 ± 2,78

1,50 ± 1,76

0–22

0–11

Min.–max.

stelace rodičovských párů. V jejich skupinách bylo stanoveno procento zastoupení úrazovosti slabé (0 až 2 případy) a úrazovosti silné (3 a více případů). Poměr jejich podílů, index RR (relativní riziko), kde referenční základnu představovala slabá úrazovost, vyjadřoval, nakolik se od ní lišila úrazovost silná.

Celý původní soubor v prvním období prodělal úhrnem 14 752 úrazů, na rodičovský pár jich připadalo 4,16 ± 2,78, medián byl 4,00 a variační šíře 0–22 případů. Zbylému souboru se za pět let přihodilo úhrnem 3 770 úrazů, na jeden pár 1,50 ± 1,76, medián byl 1,00 a variační šíře 0–11 případů. Vztah mezi jednotlivými chronickými nemocemi a úrazy Pro každé období byly zjištěny asociace mezi chronickými nemocemi a úrazy pro dané kon16

Část a) první období

Chronická nemoc

Rodiče postižení úrazem

Kategorie úrazovosti

Oba dva

Jen matka

Jen otec

Žádný rodič

Bolesti v zádech

% slabší

10,7

18,7

16,8

53,9

RR silná

1,68

1,22

1,05

0,77

Zažívací potíže

% slabší

7,0

19,8

14,7

58,5

RR silná

2,30

1,17

1,21

0,73

Ekzém Bolesti hlavy Senná rýma Hemoroidy Nemoci ledvin Křečové žíly Odpor k jídlu Revmatismus Deprese Psychické problémy Astma Žaludeční vředy Zánět kloubů Jiný zdrav. problém

% slabší

3,8

18,6

12,5

65,1

RR silná

2,22

1,02

1,40

0,84

% slabší

2,8

20,8

4,9

71,5

RR silná

1,53

1,17

1,60

0,89

% slabší

1,6

9,9

11,7

80,9

RR silná

1,17

0,96

1,26

0,91

% slabší

1,4

8,1

6,0

84,5

RR silná

2,00

1,16

1,41

0,94

% slabší

1,1

8,9

6,8

83,2

RR silná

1,12

1,04

1,37

0,96

% slabší

0,7

12,1

3,6

83,6

RR silná

1,62

0,92

1,43

0,99

% slabší

0,4

6,7

4,8

88,1

RR silná

4,66

1,40

1,66

0,92

% slabší

0,4

5,1

4,0

95,0

RR silná

3,68

1,14

1,94

0,94

% slabší

0,5

3,6

1,7

94,1

RR silná

2,12

1,76

3,49

0,92

% slabší

0,0

2,2

1,7

96,1

RR silná

.

2,20

2,24

0,95

% slabší

0,1

2,4

2,4

95,2

RR silná

1,29

1,40

2,14

0,96

% slabší

0,2

1,6

4,4

93,8

RR silná

0,90

1,07

1,33

0,98

% slabší

0,1

1,9

2,4

95,6

RR silná

1,33

1,45

1,51

0,98

% slabší

0,5

4,9

3,8

90,7

RR silná

2,66

1,53

1,41

0,95

17

p 0,000 0,000 0,000 0,000 ns 0,001 0,012 ns 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,005 0,002 0,024

PŮVODNÍ PRÁCE

Tabulka 6 Asociace chronických nemocí matek a otců v rodičovských párech s úrazovostí v celém jejich souboru na začátku studie (průřezové šetření) a v souboru rodičů zbylých po pěti letech (prospektivní šetření). Srovnány jsou podíly rodičů s úrazovostí slabší (0, 1, 2 úrazy) a podíly (RR) s úrazovostí silnější (3 a více úrazů v období)

PŮVODNÍ PRÁCE

Část b) druhé období Chronická nemoc Bolesti v zádech Zažívací potíže Ekzém Bolesti hlavy Senná rýma Hemoroidy Nemoci ledvin Křečové žíly Odpor k jídlu Revmatismus Deprese Psychické problémy Astma Žaludeční vředy Zánět kloubů Jiný zdrav. problém

Rodiče postižení úrazem

Kategorie úrazovosti

Oba dva

Jen matka

Jen otec

Žádný rodič

% slabší

15,1

20,8

16,5

47,6

RR silná

1,28

1,35

1,05

0,74

% slabší

11,4

24,1

18,1

46,4

RR silná

1,63

1,09

1,04

0,78

% slabší

6,5

18,7

17,1

57,8

RR silná

1,46

1,22

1,13

0,84

% slabší

4,0

22,7

6,9

66,5

RR silná

1,13

1,20

1,05

0,92

% slabší

1,8

9,7

13,1

75,4

RR silná

0,41

0,95

1,36

0,96

% slabší

2,4

9,2

8,1

80,3

RR silná

1,43

1,33

1,15

0,93

% slabší

0,9

8,2

9,4

81,5

RR silná

1,63

1,22

1,40

0,92

% slabší

1,1

10,8

4,9

83,2

RR silná

1,11

1,45

1,49

0,91

% slabší

1,0

7,4

6,6

85,0

RR silná

1,72

1,59

1,19

0,92

% slabší

0,7

4,9

6,5

87,9

RR silná

1,44

1,13

1,13

0,98

% slabší

0,5

4,0

4,0

91,4

RR silná

1,96

2,20

1,34

0,93

% slabší

0,5

3,5

2,4

93,6

RR silná

0,51

1,02

2,02

0,98

% slabší

0,0

2,7

4,4

92,8

RR silná

.

1,59

1,68

0,96

% slabší

0,0

1,4

5,6

92,9

RR silná

.

1,09

0,95

1,00

% slabší

0,1

2,1

3,0

94,8

RR silná

1,00

1,33

1,27

0,98

% slabší

0,8

6,4

5,4

87,5

RR silná

4,19

1,48

1,09

0,94

Výsledky jsou v tab. 6. Z údajů pro první období je vidět, že kromě senné týmy a křečových žil vykázaly všechny chronické nemoci s úrazy rodičů před narozením dětí vesměs signifikantní asociaci. Je to transverzální po-

p 0,000 0,000 0,017 ns 0,069 ns ns 0,025 0,046 0,000 0,000 ns ns ns ns 0,001

hled na vztah dvou proměnných vyšetřovaných zároveň, kde není možné určit časovou souslednost. Lze však říci, že pokud sledované nemoci měli oba rodiče, byla u nich častěji úrazovost silná než slabá – při nechutenství 18

Závislost úrazovosti na chronicitě Většina rodičů (79,4 %) uvedla do dotazníku více než jednu chronickou nemoc. Každá z nich zde byla ve vztahu k úrazovosti probírána samostatně. V tab. 7 je vztah úrazovosti poměřován chronickou morbiditou jako celkem v podobě součtu neduhů i úrazů od obou členů rodičovského páru. Údaje pocházejí z období před narozením dětí.

19

PŮVODNÍ PRÁCE

(1,63×) a při hemoroidech (1,43×), kde však asociace nebyly signifikantní. U rodičů bez chronických nemocí byla opět v převaze vždy slabá úrazovost: zdraví rodiče měli méně úrazů než chronici. Výjimkou byly jen žaludeční vředy a alkoholismus, kde byla silná a slabá úrazovost v rovnováze (RR 1). Na rozdíl od prvního období ukázalo nyní srovnání mezi matkami a otci, že při chronické nemoci byly vysokou následnou úrazovostí častěji postiženy matky. Projevovalo se to u deseti neduhů, k nimž byly úrazy asociovány signifikantně v šesti diagnózách – u bolestí zad, zažívacích potíží, ekzému, nechutenství, deprese, „jiných zdravotních problémů“ – u zbývajících čtyř se jednalo o bolesti hlavy, hemoroidy, záněty kloubů a žaludeční vředy. Při všeobecně známé (a platné i v tomto souboru) nižší úrazovosti žen než mužů tento nález znamená, že chronicita je vyšším rizikem úrazovosti u žen než u mužů. Otcové měli oproti matkám signifikantně silnější následnou úrazovost při křečových žílách a při alkoholismu. Častější byla i při senné rýmě, nemocech ledvin, psychických problémech a při astmatu, ne však statisticky významně.

4,66×, při revmatismu 3,68×, při „jiných zdravotních problémech“ 2,66×, při zažívacích potížích 2,30×, při ekzému 2,20×, při depresích 2,22×, při hemoroidech 2,00×. Při bolestech zad byla silná úrazovost oproti slabé zvýšena o dvě třetiny (RR 1,68), při bolestech hlavy či migréně o polovinu (RR 1,53), při zánětech kloubů o třetinu (RR 1,33) a podobně i u astmatu (RR 1,29). V rodičovských párech, kde neměl chronickou nemoc žádný z rodičů, byl naopak vždy častější výskyt úrazovosti slabé (RR pod 1,0). Při srovnání situace mezi matkami a otci trpěli při chronických nemocech silnou úrazovostí vždy otcové, s výjimkou u bolestí zad a „jiných zdravotních problémů“, kdy vysoká úrazovost nad slabou převažovala u matek. Prospektivní pohled na úrazovost, k níž došlo až poté, co chronická morbidita rodičů již byla známa, vykazuje proti transverzálnímu pohledu menší počet signifikantních asociací: nebyly nyní zjištěny u bolestí hlavy, senné rýmy, u hemoroidů, nemoci ledvin, zánětů kloubů, žaludečních vředů, psychických problémů ani u astmatu. Vysoce signifikantní zůstaly asociace úrazů se zažívacími potížemi, s bolestmi zad, s revmatismem, depresemi, s alkoholismem a „jinými zdravotními problémy“. Jako signifikantní, jen poněkud méně silné, zůstaly asociace úrazů s ekzémy a nechutenstvím, nově přibyla asociace s křečovými žilami. Na chronické nemoci obou rodičů (konkordantní) navazovala prospektivní úrazovost v silném než ve slabém stupni častěji u „jiných zdravotních problémů“ – 4,19×, u nechutenství 1,72×, u zažívacích potíží 1,63×, u revmatismu 1,44× a u bolesti zad 1,28×. Častější byla též při nemocech ledvin

PŮVODNÍ PRÁCE

Tabulka 7 Přehled kombinací počtu neduhů s počty dosavadních úrazů v rodičovských párech před narozením dětí Počty úrazů v rodičovských párech

Počty neduhů

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11+

∑

0

50

43

40

47

34

29

9

5

2

3

1

3

266

1

60

69

90

72

51

52

28

18

10

8

2

4

464

2

46

71

76

103

65

60

47

27

17

9

6

8

535

3

39

64

75

95

82

69

57

39

25

14

6

4

569

4

16

51

58

53

68

63

47

35

21

11

12

9

444

5

10

35

30

63

66

55

47

33

25

16

8

9

397

6

8

27

26

28

36

38

52

21

14

10

5

13

278

7

7

8

30

24

27

36

29

15

15

4

9

8

212

8

2

6

9

17

22

19

16

16

10

5

5

10

137

9

2

1

9

13

10

11

10

8

7

3

6

9

89

10

1

1

4

7

9

5

3

7

7

7

4

4

59

11+

6

8

6

10

16

7

11

6

10

7

5

8

100

247

384

453

532

486

444

356

230

163

97

69

89

3 550

∑

Vyhodnocení: chí2 = 5,155 E2 Poměr věrohodnosti = 494,634 Lineární asociace = 326,110 Ordinální závislost Gamma = 0,258 Spearmanova korelace = 0,306 Intervalová korelace r = 0,303 Míra shody Kappa = 0,037

df 121 df 121 df 1

p<0,000 p<0,000 p<0,000 p<0,000 p<0,000 p<0,000 p<0,000

15,3 %, „středně“ (3 až 5 nemocí i úrazů) 17,2 % a „silně“ (6 a víc od obou) 10,7 %. Silnou převahu neduhů nad úrazy mělo 4,5 % a silnou převahu úrazů nad neduhy 5,8 % rodičovských párů. Obdobné kombinace chronických nemocí s úrazy byly zjištěny i v následném pětiletém období. Spolu s údaji v tab. 7 posloužily k výpočtu základních charakteristik (průměry, směrodatné odchylky a intervaly 95% spolehlivosti) pro předchozí i následnou úrazovost rodičů na celé škále jejich chronicity v tab. 8.

Z kontingenční tabulky, kde všechny relevantní testy svědčí o signifikantních vztazích obou těchto proměnných, lze vyčíst různé sestavy, omezíme se však je na uvedení těch nejzajímavějších: zcela bez neduhů, ale s různým počtem úrazů bylo v 3 550členném souboru 266 párů (7,5 %); zcela bez úrazů, ale s různým počtem neduhů bylo párů 247 (7,0 %). Avšak bez chronické nemoci i bez úrazu zároveň jich bylo pouze 50 (1,4 %). Stejným počtem neduhů jako úrazů bylo postiženo celkem 43,2 % párů, z nich „mírně“ (s 0 až 2 neduhy i úrazy)

20

a) Úrazovost rodičů v prvním období Počet nemocí

Počet párů

m

s

Int. 95% spol.

0

266

2,74

2,41

2,45–3,03

1

464

3,12

2,44

2,90–3,34

2

535

3,62

2,55

3,40–3,84

3

569

3,90

2,46

3,69–4,10

4

444

4,36

2,65

4,11–4,60

5

397

4,74

2,73

4,47–5,01

6

278

4,88

2,76

4,56–5,21

7

212

4,94

2,75

4,57–5,32

8

137

5,51

2,82

5,04–5,99

9

89

5,84

3,19

5,17–6,52

10

59

6,19

3,04

5,40–6,98

100

5,58

3,70

4,85–6,31

3 550

4,16

2,78

4,06–4,24

11+ Celkem

F = 33,677

p<0,000

b) Úrazovost rodičů ve druhém období Počet nemocí

Počet párů

m

s

Int. 95% spol.

0

121

0,94

1,30

0,71–1,18

1

234

1,19

1,43

1,00–1,37

2

292

1,29

1,65

1,10–1,48

3

352

1,36

1,51

1,20–1,52

4

248

1,57

1,70

1,36–1,78

5

246

1,61

1,89

1,38–1,85

6

164

1,58

1,74

1,31–1,85

7

124

1,90

1,96

1,55–2,25

8

86

1,99

2,18

1,52–2,46

9

42

2,33

2,09

1,68–2,98

10

33

2,33

2,43

1,47–3,20

11+

53

1,89

2,42

1,22–2,55

1 995

1,49

1,75

1,42–1,57

Celkem

F = 5,672

p<0,000

21

PŮVODNÍ PRÁCE

Tabulka 8 Charakteristiky úrazovosti rodičovských párů podle počtů jejich chronických nemocí v šetření

PŮVODNÍ PRÁCE

přibývá jich však znatelně už i u dětí. Zde jsou rodiče se svým průměrným věkem kolem 25 let stále ještě na nízké věkové příčce. Naopak na stupnici úrazové morbidity jsou už spíš za jejím věkovým vrcholem – nejvyšší úmrtnost na úrazy v době, kdy své dotazníky vyplňovali, byla ve věku 20–24 let (14). Není ale dosud známo, zda jsou mezi chronickými nemocemi a úrazy nějaké vazby – a to právě prověřujeme na souboru těchto rodičů. Zjišťujeme, že vztahy mezi nimi jsou přímé a těsné, s rostoucím počtem chronických nemocí počet úrazů narůstal. Z průřezového šetření by sice tento nález mohl být formulován i tak, že s počtem úrazů rostl i počet chronických nemocí – protože u zároveň šetřených znaků nelze časovou souslednost určit – avšak prospektivní šetření ukázalo, že oprávněná je odpověď první: úrazovost rodičů byla tím vyšší, čím měli víc chronických nemocí. To vede k otázce kauzality. Obecně lze říci, že příčina spočívá v rozdílných kombinacích tělesných, psychických a sociálních vlastností, jež v nepříznivých konstelacích zvyšují, v příznivějších konstelacích snižují riziko poškození zdraví (21). Specifikovat tyto vlastnosti a jejich kombinace je velkým multidisciplinárním úkolem, jehož zdárné vyřešení by napomohlo k postupnému ozdravování populací. Naše práce si toto zadání nedala, avšak přispívá k němu tím, že zjistila dosud neznámou souvislost mezi chronicitou a úrazovostí. Ta je natolik organickou složkou nemocnosti, že dispozici lidí k úrazům je třeba považovat za stejně reálnou jako dispozici k jiným nemocem: nejedná se o náhodnou příhodu čistě vnějšího původu, úraz je druh nemoci. Nemocnost respondentů šetříme na přelomu generací, kdy se partneři stávají rodičovským párem. Studie konkordance kohabitujících – hlavně manželských – párů byly dosud podle systematického přehledu této problematiky provedeny celkem 103, z nich se 58 zabývalo zdravím psychickým, 26 zdravím somatickým a 19 způsobem života (10). Studie somatického zdraví byly všechny krom jedné průřezové a provedené na starších věkových skupinách, kde šetřily především konkordanci chorob vyššího věku – nemoci kardiovaskulární a jejich rizikové faktory, hypertenzi, diabetes, nádory, ictus (3, 16, 18).

Její horní část informuje o průřezových, dolní část o prospektivních zjištěních. V průřezových datech rostou počty úrazů s rostoucí chronicitou plynule od průměrných 2,74 úrazů pro nulovou chronicitu po 6,19 úrazů při 10 neduzích rodičovských párů. Skupina rodičů s maximem 11 a více neduhů měla úrazovost o 0,61 nižší než předchozí třída. Průměrná úrazovost se na škále chronicity zvětšila 2,04×. Analýza rozptylu ukázala, že rozdíly ve výskytu úrazů podle počtu neduhů byly vysoce signifikantní. Úrazovost šetřená prospektivně ve zbývajícím souboru rodičů byla za 5 let (v jejich průměrném věku od 26 do 31 roků) podstatně nižší než v prvním období, které bylo delší a navíc zahrnovalo i jejich pubertu a adolescenci, do nichž spadá na věkové škále lidí maximum úrazovosti za celý život. Na rozdíl od předcházejícího průměru 4,16 úrazů představovala nyní 1,49 případů, tj. 35,8 %. Rozložení úrazovostí na stupnici 0–11 neduhů však vykazovalo stejný průběh jako předešlé – od průměrných 0,94 úrazů pro rodiče s nulovou chronicitou přes maximum 2,33 případů ve třídě s 10 chronickými nemocemi po konečných 1,89 úrazů rodičů s maximální chronicitou vzrostla celková úrazovost 2,01× a rozložení jejích průměrů na stupnici chronicity bylo signifikantně rozdílné. DISKUSE

Pro zdraví je z mnoha důvodů prospěšnější žít v páru než osamoceně (11, 19). Ve studii Evropské sociální komise z 31 zemí hodnotili své zdraví ženatí a vdané příznivěji než ovdovělí, rozvedení a svobodní bez partnerů (12). Z párového života více profitovali muži než ženy, což potvrzují i nálezy z této studie chronických nemocí, jejichž větší výskyt je u žen než u mužů. Muži zase měli vyšší úrazovost, jak bylo zjištěno už i v předcházející studii (9). Právě tyto dvě oblasti největších zdravotních rizik vybíráme ke studiu morbidity rodičů dětí, jejichž vývoj je v centru pozornosti projektu ELSPAC (15). Chronické nemoci zaplnily v příčinách smrti dominantní pozici uvolněnou po dříve převládající závažné infekční chorobnosti a v podobě civilizačních nemocí (1, 2) jsou na neustálém časovém vzestupu, zejména se zvyšujícím se věkem obyvatelstva, 22

ZÁVĚR

Z prospektivní části rozboru vyplývá konečný závěr, že následná úrazovost je na chronicitě závislá přímo a silně, k úrazům dochází tím častěji, čím mají lidé více chronických nemocí.  Tato práce byla vypracována s podporou grantu IGA MZ ČR č. NS 9668 – 3/2009.

LITERATURA 1. 2. 3. 4.

23

Baštecký, J., Šavlík, J., Šimek, J.: Psychosomatická medicína. 1. vyd. Praha: Grada Avicenum, 1993, s. 363. ISBN 80-7169-031-7. Dolina, J., Holčík, J. (ed.): Civilizační nemoci. 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 2010, s. 274. ISBN 978-80-86844-53-4. Downes, J.: Chronic disease among spouses. In: Milbank Memorial Fund Quarterly, 1947 (Oct.), vol. 25, no 4, p. 334–358, ISSN 1468-0009. Hippisley-Cox, J., Oringle, M.: Are spouses of pati-

PŮVODNÍ PRÁCE

uvnitř intervalů 95% spolehlivosti brněnských hodnot (v tab. 2). Rozporný výsledek je jen u astmatu, kde dvě práce ukazují na konkordanci dvakrát vyšší než u brněnských rodičů (4, 6). Ze studie, která šetřila větší počet chronických nemocí i více respondentů než ostatní, stojí za uvedení i OR u dalších chronických nemocí: partneři nemocných členů páru měli ve srovnání s partnery zdravých členů chronickou bronchitidu častější 1,7×, chronickou gastritidu 1,9×, chronickou hepatitidu 3,1×, ulcerující kolitidu 4,2×, hypertenzi 1,2×, nemoci věnčitých tepen 1,8×, tbc 2,0× a ictus 1,3×. Tyto asociace byly signifikantní, náhodná byla jen konkordance u chronické pankreatitidy, diabetu a rakoviny (6). U mexicko-amerických párů byla naproti tomu pro výskyt rakoviny uvnitř párů konkordance signifikantní a OR = 4,6 (16). Brněnská studie s 3 550 páry by se velikostí souboru dle citovaného seznamu řadila na páté místo z 26 dosavadních studií chronických nemocí, počtem sledovaných diagnóz mezi první. Informaci o konkordanci chronických nemocí u nás přináší též poprvé, a to v populaci mladšího středního věku, navíc budoucích rodičů, jako podklad ke sledování zdravotního vývoje dětí.

Na základě vysokých vnitropárových asociací z nich vzešlo pro praxi doporučení, aby lékaři osobní a rodinnou anamnézu svých pacientů, vedenou obvykle jen po genetické linii, rozšířili i o dotaz na nemoci partnerů svých pacientů a těm pak – pokud už nejsou rovněž v lékařské péči – provedli potřebný screening, zvláště důležitý např. u hypertenze (4). Po teoretické stránce byla pozornost studií zaměřena na původ konkordancí, vznikly-li už při výběru partnerů nebo až v průběhu jejich společného života v důsledku stejného životního režimu, návyků a expozice stejným rizikům. Tato sdílení byla nejčastějším vysvětlením konkordancí u obezity, kouření, požívání alkoholu a stravovacích návyků (6, 8), ale i jejich vysvětlením u zdravotního chování, psychické kondice a životní spokojenosti (13, 17). U ostatních poruch zdraví se konkordance vysvětlovala sice s poukazem na společné sdílení, často však s výhradou, že není vyloučen podíl asortativního výběru partnerů, protože při jednorázových studiích není znám jejich počáteční zdravotní stav (19). Jako jednoznačný produkt partnerského výběru bez účasti faktorů společného života se ukázala konkordance spirometrických plicních funkcí, což bylo ověřeno jejich dvacetiletým sledováním (7). Převaha sdílení stejného prostředí a životního režimu pro vznik týchž chronických nemocí u dospělých geneticky nepříbuzných partnerů je pro jejich děti tím větším rizikem, že tyto faktory sdílení u nich působí už od začátku života na citlivý organismus geneticky příbuzný s rodiči, což může být důvodem rostoucího výskytu chronických nemocí v dětském věku. Možnost srovnat zdejší výsledky s údaji z literatury máme jen pro málo šetřených diagnóz. Pro konkordanci u deprese, zde s OR = 3,1 bylo v Nottinghamu u 8 386 anglických párů zjištěno OR 2,04 (4). U žaludečního vředu s OR 1,94 zde bylo tamtéž OR 2,01 a v Šanghaji u 66 130 čínských párů bylo OR = 1,90 (6). Pro zánět kloubů, zde s OR = 1,44 bylo na jihozápadě USA u 553 mexicko-amerických párů OR = 2,80 (16) a pro alkoholismus, zde s OR = 40,95 bylo u jiných 4 746 amerických párů OR = 24,3 (8). Shodnost výsledků je uspokojivá, všechna srovnávaná OR leží

PŮVODNÍ PRÁCE

ents with hypertension at increased risk of having hypertension? A population based study. In: British Journal of General Practice, 1998, vol. 46, p. 1580– 1584, ISSN 0960-1643. 5. Hyeon Chang K. et al.: Spousal concordance of metabolic syndrome in 3141 Korean couples: A nationwide survey. In: Annals of Epidemiology, 2006, vol. 16, no 4, p. 292–298, ISSN 1047-2797. 6. Jurj, A. L. et al.: Spousal correlations for lifestyle factors and selected diseases in Chinese couples. In: Annals of Epidemiology, 2006, vol. 16, no 4, p. 285– 291, ISSN 1047-2797. 7. Knuiman, M. V. et al.: Spouse selection and environmental effects on spouse correlation in lung functions measures. In: Annals of Epidemiology, 2005, vol. 15, p. 39–43, ISSN 1047-2797. 8. Kolonel, L. K., Lee, J.: Husband – wife correspondence in smoking, drinking and dietary habits. In: Clinical Nutrition, 1981, vol. 34, p. 99–104, ISSN 0261-5614. 9. Kukla, L., Bouchalová, M., Rezková, B.: Epidemiologie nejčastějších úrazů v brněnském souboru studie ELSPAC. In: Prevence úrazů, otrav a násilí, 2007, vol. 3, no 1, s. 20–32, ISSN 1801-0261. 10. Meyler, D., Stimpson, J. P., Peek, M. K.: Health concordance within couples: A systematic review. In: Social science and medicine, 2007, vol. 64, p. 2297–2310, ISSN 0277-9536. 11. Morgan, M.: Marital status, health, illness and service use. In: Social science and medicine, 1980, vol. 14A, p. 633–643, ISSN 0277-9536. 12. Olsen, K. M., Dahl, S. A.: Health differences between European countries. Social science and medicine, 2007, vol. 64, p. 1655–1678, ISSN 0277-9536.

13. Peek, M. K. et al.: Well – being in older Mexican – American spouses. In: The Gerontologist, 2006, vol. 46, no 2, p. 258–265, ISSN 0016-9013. 14. Pohyb obyvatelstva v ČSFR v roce 1991. Praha: 1992. Federální statistický úřad. 15. Research protocol European longitudinal study of pregnancy and childhood (ELSPAC). In: Paediatric and Perinatal Epidemiology, 1989, vol. 3, p. 460– 469, ISSN 0269-5022. 16. Stimpson, J. P., Peek, M.K.: Concordance in chronic conditions in older Mexican – American couples. In: Preventing chronic disease, 2005, vol. 2, no 3, p. 1– 7, ISSN 1545-1151. 17. Stimpson, J. P. et al.: Shared health behaviours among older Mexican – American spouses. In: American journal of health behavior, 2006, vol. 30, no 5, p. 495–502, ISSN 1087-3244. 18. Vergetti Bloch, K. et al.: Socioeconomic aspects of concordance for hypertension, obesity and smoking in a community of Rio de Janeiro, Brasil. In: Arquivos Brasileiros de Cardiologia, 2003, vol. 80, no 2, p. 179–186. ISSN 0066-782X. 19. Wilson, S. E.: Socioeconomic status and the prevalence of health problems among married couples in late midlife. In: American journal of public health, 2001, vol. 91, no 1, p. 131–135, ISSN 0090-0036. 20. Wilson, S. E.: The health capital of families: an investigation of the interspousal correlation in the health status. In: Social science and medicine, 2002, vol. 55, p. 1157–1172, ISSN 0277-9536. 21. Žáček, A.: Metody studia zdraví a nemocí v populaci. Úvod do epidemiologie neinfekčních chorob. 2. vyd. Praha: 1984. Avicenum, s. 402. ISBN 08-007-84.

Marie Bouchalová, Lubomír Kukla, Petr Okrajek [email protected]

24

POISONINGS IN CHILDHOOD Mária Boledovičová1, 2, Andrea Bratová3, Martina Suchárová3, Marek Rác3 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství a porodní asistence 2 Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, katedra ošetrovateľstva 3 Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, katedra klinických disciplín a urgentnej medicíny

Summary Health and life are frequently endangered in the childhood. The most frequent causes include intoxications. The target of the work was to estimate and compare the frequency of departures of the mobile health emergency services for the treatment of children with acute intoxication and to determine the most frequently used noxious substance in intoxications, age and gender of the children intoxicated. The retrospective study was based on a quantitative method and data were accumulated based on the contents analysis of departure documents of the mobile medical emergency service in the Faculty Hospital Nitra. The sample group included an intentional selection of children patients aged 0 to 18 years from the Nitra region, who were treated by the mobile Medical Emergency Service in a period of 1. 1. 2007 to 31. 12. 2010. It included 69 paediatric patients, 29 boys (42%) and 40 girls (58%). We found that most departures of the mobile service occurred in 2008: 23 (33%), the highest number of children treated corresponded to the age of 16 to 18 years with a considerable prevalence of girls. The most frequent noxious substance was alcohol, in as much as 44 (63.8%) of children, 25 of them (57%) being girls. The lowest representation corresponds to children in pre-school age, where the mobile Medical Emergency Service treated 3 (4.35%) children only. The parents are due to think about precautions for keeping these substances out of the reach of children and provide effective communication parent-child. Key words: intoxication – children – Medical Emergency Service Súhrn V detskom veku dochádza k častému ohrozeniu zdravia a života. K najčastejším príčinám patria intoxikácie. Cieľom práce bolo zistiť a porovnať počet výjazdov záchrannej zdravotnej služby (ZZS) k deťom s akútnou intoxikáciou, zistiť najpoužívanejšiu noxu pri intoxikáciách, vek a pohlavie intoxikovaných detí. Pre retrospektívnu štúdiu bola zvolená kvantitatívna metóda a na zber údajov slúžila obsahová analýza výjazdových dokumentov ZZS vo FN Nitra. Výskumná vzorka bola vytvorená zámerným výberom z detských pacientov vo veku od 0 do 18 rokov z Nitrianskeho kraja, ktorí boli ošetrení ZZS v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010. Tvorilo ju 69 detských pacientov, z toho chlapcov 29 (42 %) a dievčat 40 (58 %). Zistili sme, že najviac výjazdov bolo uskutočnených v roku 2008 – 23 (33 %), najväčší počet ošetrených detí bolo vo veku 16–18 rokov a výrazne dominovalo zastúpenie dievčat. Najčastejšou noxou bol alkohol, až

Submitted: 2011-05-05 ▪ Accepted: 2011-05-16 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 25–34 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

25

PŮVODNÍ PRÁCE

OTRAVY V DETSKOM VEKU

PŮVODNÍ PRÁCE

u 44 (63,8 %) detí, z toho bolo 25 (57 %) dievčat. Najmenšie zastúpenie mali deti v predškolskom období, kde boli ZZS ošetrené iba 3 (4,35 %) deti. Povinnosťou rodičov je myslieť na preventívne opatrenia, ktoré zabezpečia tieto látky mimo dosah dieťaťa a potrebná je aj efektívna komunikácia rodič-dieťa. Kľúčové slová: otrava – deti – záchranná zdravotná služba

ÚVOD

Na Slovensku je ročne viac ako 1 000 otráv detí, niekoľko z nich končí aj smrťou. „Akútna otrava (intoxikácia) je náhle vzniknutý stav vyvolaný jedovatou látkou, ktorá po vniknutí do organizmu môže spôsobiť poškodenie orgánov až smrť jedinca. Jedom – toxickou látkou môžu byť aj chemikálie a lieky, ktoré sú v malom množstve nejedovaté alebo liečivé“ (5, s. 35). V dojčenskom, batolivom a predškolskom veku sú otravy vždy náhodné. Väčšinou ide o požitie čistiacich prostriedkov, prípadne liekov. Pomerne časté sú aj otravy hubami, hlavne muchotrávkou zelenou, ktorú si hubári menia s plávkou alebo pečiarkou. Z rastlinných otráv sa vyskytujú noxy ako konvalinky, bobule imela a difenbachia. U detí v mladšom školskom veku nie sú otravy také časté a náhodné otravy sa vyskytujú menej, pokiaľ suicidiálne vrcholia až vo vyššom veku. Otravy detí v staršom školskom veku sú úmyselné a prevažne suicidiálne, najmä u dievčat. Sú to ťažšie otravy spôsobené viacerými toxínmi, predovšetkým liekmi. Nebezpečné sú drogy zneužívané v stále mladších vekových skupinách (13, 20). Problémy detí v pubertálnom veku, ako sú prvé lásky, konflikty doma či v kolektíve, problémy v škole alebo aj časté experimenty s vlastným organizmom, sú častými príčinami nešťastných uda-

lostí. Zatiaľ čo sú otravy u malých detí náhodné, u detí v puberte je to najčastejšie úmyselné. METODIKA A MATERIÁL

Retrospektívny výskum bol zameraný na zber údajov o výskyte otráv v detskom veku. Výskumná vzorka bola vytvorená zámerným výberom a tvorili ju detskí pacienti vo veku od 0 do 18 rokov z Nitrianskeho kraja, ktorí boli ošetrení pracovníkmi Záchrannej zdravotnej služby FN Nitra. Tvorilo ju 69 detských pacientov, z toho chlapcov 29 (42 %) a dievčat 40 (58 %). Obsahovej analýze sme podrobili výjazdové dokumenty ZZS, v ktorých sme sa zamerali na údaje o: počte výjazdov k detským pacientom s akútnou intoxikáciou, pohlaví a veku, druhy noxy požitej u respondentov v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010. Súhlas k nahliadnutiu do zdravotnej dokumentácie pacientov a spracovanie potrebných údajov sme získali od Etickej komisie pri FN v Nitre. VÝSLEDKY

V nasledujúcich grafoch prezentujeme výsledky obsahovej analýzy z výjazdovej zdravotnej dokumentáciu respondentov ošetrených pracovníkmi záchrannej zdravotnej služby.

26

PŮVODNÍ PRÁCE Graf 1 Prehľad výjazdov záchrannej zdravotnej služby

Z celkového počtu 69 výjazdov k detskému pacientovi s akútnou otravou sa najviac uskutočnilo v roku 2008 – 23 (33 %), za rok 2010 bolo 21 (31 %) a v rokoch 2009 a 2007

to bolo 15 (22 %) vs. 10 (15 %) výjazdov. Zistili sme, že výjazdy ZSS boli častejšie k dievčatám 40 (58 %) než ku chlapcom 29 (42 %) (graf 1).

Graf 2 Vekové zastúpenie intoxikovaných detských pacientov

Z porovnania výsledkov vyplynulo, že vo veku 0–3 roky bolo ZZS celkovo ošetrených 9 (13,5 %) detí, vo veku 4–6 rokov iba 3

(4,35 %), vo vekovom období 7–14 rokov to bolo už 10 (14,5 %) a až 47 (68,1 %) bolo ošetrených vo veku 15–18 rokov (graf 2).

27

PŮVODNÍ PRÁCE

Graf 3 Druhy noxy požité respondentmi

Najčastejšou noxou spôsobujúcou intoxikáciu bol alkohol u 44 (63,8 %) otrávených detí, lieky boli príčinou u 13 (18,8 %) a za nimi nasledovali chemikálie u 6 (8,7 %) detí.

Plynom boli intoxikované 3 (4,35 %) a rastlinami 2 (2,9 %) deti. Otrava drogou bola zistená iba u jedného chlapca (1,45 %) (graf 3).

Graf 4 Porovnanie všetkých výjazdov ZZS k detským intoxikovaným pacientom a intoxikovaným alkoholom

28

v roku 2008 ich už bolo 15 (21,7 %), v roku 2009 nastal mierny pokles na 12 (17,4 %) a v roku 2010 sa zvýšil na 15 (21,7 %) (graf 4).

Graf 5 Intoxikované deti alkoholom podľa veku

Zistili sme, že zo 44 detí intoxikovaných alkoholom sa nevyskytovali deti vo vekovom rozpätí od 0–6 rokov. Avšak vo vekovom období 7–14 rokov bolo za všetky roky intoxikovaných 7 (16 %), z toho 2 (5 %) v roku 2008, 1 (2 %) v roku 2009 a 4 (9 %) v roku 2010.

Vo vekovom období 15–18 rokov bolo alkoholom intoxikovaných detí už 37 (84 %), z toho 2 (5 %) v roku 2007, 13 (29 %) v roku 2008, po 11 (24 %) detí v rokoch 2009 a 2010 (graf 5).

Graf 6 Pohlavie detí intoxikovaných alkoholom

29

PŮVODNÍ PRÁCE

Z celkového počtu 69 výjazdov k intoxikovaným deťom bolo ošetrených pracovníkmi ZZS až 44 (63,8 %) otrávených alkoholom. Pokiaľ v roku 2007 to boli iba 2 (2,9 %) deti,

PŮVODNÍ PRÁCE

leptavých jedoch sú zmeny na koži a slizniciach. Medzi špecifické príznaky intoxikácií patria pri opiátoch a ich derivátoch strata vedomia, spomalené dýchanie a zúženie zreníc. Pri organických fosfátoch, napríklad pri postrekoch proti hmyzu, sú príznakmi kŕče, potenie, spomalenie akcie srdca a slinenie. Pri alkohole sú poruchy vedomia a správania, nekritickosť k stavu a zápach z úst. Sedatíva a analgetiká môžu spôsobiť spavosť až bezvedomie, spomalené dýchanie a zníženie tlaku krvi (4). Poskytovanie prvej pomoci musí prebiehať rýchlo. Prvotný cieľ je zachrániť život, znížiť utrpenie a zbaviť pacienta bolesti, neskôr odstrániť z organizmu čo najviac jedu (3, 7, 8). V liečbe je rozhodujúca eliminácia jedu, užitie antidota, podporná a symptomatická liečba (11, 12, 13). „Priebeh otravy sa nedá predvídať“ (5, s. 35). Najčastejšou príčinou otravy je alkohol, jeho kombinácia s liekmi, návykové látky, domáce chemikálie, plyny (4). V rámci prvej pomoci sa vykonáva primárna eliminácia toxickej látky, ktorá predstavuje mechanické odstránenie toxickej látky z povrchu tela (sliznice a koža) alebo zo žalúdka a čriev skôr, ako sa vstrebe do krvi a tkanív (19). Otravy, predovšetkým v detskom a dorastovom veku, spadajú k veľmi rozšíreným náhlym stavom. Žiadajú si rýchlu a kvalifikovanú liečbu. Základom úspešnej liečby je skorá diagnostika. Nad intoxikáciou je nutné premýšľať obzvlášť pri náhle vzniknutých stavoch (10, 11, 13). Na záchrane života pri jeho ohrození otravou sa podieľa prednemocničná neodkladná starostlivosť, ktorá zahŕňa celý systém predhospitalizačných, laických, ale aj medicínskych výkonov. Rozhodujúce faktory sú neodkladnosť, voľba správnych postupov a nadväznosť všetkých zúčastnených zložiek. Dôležitá je stabilizácia pacienta, jeho bezpečný transport a celková liečba. Každý človek by mal ovládať nevyhnutné postupy a výkony, pretože sa môže kedykoľvek zúčastniť na poskytovaní neodkladnej starostlivosti (2). V rámci eliminačnej liečby v prednemocničnej starostlivosti sa vykonáva výplach žalúdka, ktorý je s aspiráciou zo žalúdka jediná vhodná metóda na jeho vyprázdnenie u všetkých postihnutých – a zvlášť u pacientov s poruchou vedomia – a to u detí aj u dospelých. Ak je predpokladaný krátky

Z celkového počtu 44 detí intoxikovaných alkoholom bolo 25 (57 %) dievčat a 19 (43 %) chlapcov. Podľa jednotlivých sledovaných rokov sú výsledky nasledovné: 2 (4 %) deti v roku 2007, až 15 (34 %) v roku 2008, s poklesom na 12 (27 %) v roku 2009 a 15 (34 %) v roku 2010 (graf 6). DISKUSIA

Akútna intoxikácia je závažná porucha zdravia, ktorá môže ohroziť život dieťaťa. Pre zdravotné záchranné služby je to situácia náročná, pretože detský organizmus je veľmi krehký a zraniteľný (1). Cesty prieniku jedu do organizmu sú užitím ústami (perorálne), vdýchnutím (inhalačne), vstrebávaním cez kožu a sliznice (perkutánne) a injekčným podaním (parenterálne). Odolnosť organizmu proti jedu je podmienená pohlavím, vekom, hmotnosťou, zdravotným stavom, rastovými odlišnosťami a individuálnou rezistenciou. Ženy sú na jedy citlivejšie a ich odolnosť môže pri menštruácií alebo v tehotenstve ešte klesať. Voči niektorým jedom sú citlivejšie deti. Pri častom užívaní niektorých jedov dochádza k vzniku tolerancie, teda návyku, čo znamená zvýšenie odolnosti organizmu voči jedu (20). K vyvolaniu rovnakého účinku je potrebná vyššia dávka jedu. Pri niektorých ochoreniach je citlivosť na jedy zvýšená, napríklad pri ochoreniach pečene a obličiek, kedy je znížená premena a vylučovanie jedov (2, 4, 14). „Závažnosť otravy závisí od množstva a koncentrácie jedu, rýchlosti vstrebania, spôsobu metabolizmu a rýchlosti vylučovania“ (5, s. 35). Väčšinu nepracovných otráv zapríčiňuje alkohol, prípadne jeho kombinácia s liekmi (analgetiká, sedatíva), ďalej sú to návykové látky (excitačné substancie, deriváty heroínu, prchavé chemikálie), chemikálie používané v domácnosti (postrekové látky, riedidlá) a plyny. Otravy spôsobené úmyselne sú v rôznych štátoch odlišné. V USA sú na suicidiálne pokusy najčastejšie použité výfukové plyny, vo Veľkej Británii je to paracetamol a salicyláty a u nás, na Slovensku vedú alkohol, sedatíva a hypnotiká (5). Príznaky intoxikácií rozdeľuje Dobiáš (4) na nešpecifické a špecifické. Medzi nešpecifické príznaky patria: poruchy dýchania, krvného obehu a vedomia (kvalitatívne a kvantitatívne), pri 30

31

PŮVODNÍ PRÁCE

Vorlová (30), spôsobuje najrozšírenejšie a najzávažnejšie celospoločenské dôsledky. Bolo to pre jeho ľahkú dostupnosť aj napriek zákazu predaja alkoholu deťom mladším než 18 rokov. Pokiaľ vo vekovom období 16–18 rokov za rok 2007 boli intoxikované iba 2 (2,9 %) dievčatá, v nasledujúcich rokoch 2008–2010 počet išiel smerom hore. Deti a mládež často vyzerajú staršie, ako sú v skutočnosti, a mnohokrát v predajniach s alkoholom nekontrolujú ich občianske preukazy. Často sa nájde aj nejaký starší kamarát, ktorý ochotne pomôže a fľašu s alkoholickým nápojom kúpi. Duchoň (6) uvádza, že jeden zo spúšťacích mechanizmov na začatie užívania alkoholu a cigariet sú aj negatívne vzory rodičov dievčat. Zistil, že miera tabakizmu a užívania alkoholu ženským pohlavím je potenciálne podmienená aj tým, že 73 % rodičov dievčat fajčilo v prítomnosti svojich dcér oproti iba 37 % rodičov chlapcov. Aj konzumácia alkoholu rodičov v prítomnosti svojich detí (77 %) môže negatívne ovplyvňovať alebo formovať postoj dievčat ku konzumácii alkoholu. Ten sa potom stáva prirodzenou a akceptovanou súčasťou takmer všetkých spoločenských podujatí mládeže: oslavy, diskotéky, narodeniny, oslavy konca roka a podobne. Tento status alkoholu vo vedomí dievčat posilňuje aj fakt, že až 59 % z nich ponúkli alkoholom vlastní rodičia, prípadne ich v takmer rovnakom množstve v prítomnosti rodičov ponúkli iní dospelí, s čím štvrtina rodičov súhlasila. Ako uviedla agentúra SITA (25), bolo na centrálnom príjme košickej detskej nemocnice v období od roku 2005 do roku 2010 evidovaných celkovo 855 prípadov rôznych foriem intoxikácie u detských pacientov. Až 424 z nich bolo intoxikovaných alkoholom. Dokonca od septembra do decembra 2010 bolo v súvislosti s alkoholom vyšetrených 36 pacientov v adolescentnom veku a 13 z nich muselo byť pre problémy s alkoholom hospitalizovaných. Kovaľ a kol. (9) uvádzajú, že v posledných rokoch narastá počet detí a adolescentov prijatých na Jednotku intenzívnej starostlivosti (JIS) Kliniky pediatrie FNsP J. A. Reimana v Prešove s ťažkou otravou alkoholom. Za obdobie január 2003 – september 2007 bolo na JIS hospitalizovaných celkom 129 detí a mladistvých vo veku 2–18

čas do hospitalizácie, výplach sa nerobí (21). Na toxikologické vyšetrenie sa odoberá 25 ml moču. Na kvantitatívne stanovenie substancií, ktoré boli zistené pri vyšetrení moču a k zaisteniu látok, ako je acetón, alkohol, alebo metanol, je potrebné 5–10 ml krvi (17). Aktívne uhlie sa používa veľmi často na detoxikáciu čriev, väčšinou pri otravách so značným obsahom toxínov. Laxatíva nie sú indikované vo všetkých prípadoch perorálnych otráv. Zásadný význam však majú pri požití toxickej a letálnej dávke s pomalým uvoľňovaním alebo pri látkach so zlým viazaním na aktívne uhlie (19). Podanie účinného antidota nahradí použitie rizikovej extrakorporálnej eliminácie. Efekt je tým vyšší, čím skôr sú podané, napriek tomu ich indikácia nie je všeobecná – väčšinou sú indikované až od určitého stupňa intoxikácie na základe klinického obrazu. Antidotá zmierňujú nástup, závažnosť alebo trvanie toxického účinku jedu (26). Napriek tomu, že otrava nie je častou príčinou zastavenia obehu, vo veku do 40 rokov patrí k jednej z najčastejších. Najčastejšou príčinou je obštrukcia alebo útlm dýchacích ciest až zástava dýchania. Liekové intoxikácie sú často kombinované s alkoholovými intoxikáciami. Medzi postupy sa zaraďuje uvoľnenie dýchacích ciest, kontrola dýchania a pulzu. Všetky otravy u detí sú spôsobené nedbalosťou rodičov. Stačí iba dodržiavať základné pravidlá a myslieť na schopnosti detí skúmať všetko nové a kopírovať dospelých. Našim cieľom bolo zistiť a porovnať počet výjazdov záchrannej zdravotnej služby (ZZS) k deťom s akútnou intoxikáciou, zistiť najpoužívanejšiu noxu pri intoxikáciách, vek a pohlavie detí pri intoxikáciách. Po obsahovej analýze výjazdových listov ZZS pri FN v Nitre sme zistili, že je rozdiel medzi jednotlivými rokmi v počte výjazdov k detským intoxikovaným pacientom. Z celkového počtu 69 výjazdov k intoxikovaným pacientom v roku 2007 bolo uskutočnených iba 10 (14,5 %) a v roku 2008 sa tento počet zvýšil o viac než 100 % a výjazdov bolo uskutočnených až 23 (33,3 %). V roku 2009 poklesol počet na 15 (21,7 %), ale v roku 2010 sme zaznamenali znovu nárast až na 21 (30,5 %). Jednoznačne najpoužívanejšou noxou počas sledovaných období bol alkohol, ktorý spolu s tabakom, ako uvádza aj

PŮVODNÍ PRÁCE

rokov s diagnózou akútna intoxikácia alkoholom. Priemerný vek pacientov bol 15,5 roka (2–18 r.), dievčat bolo 48 % a chlapcov 52 %. Za uvedené obdobie pozorovali trend významného nárastu intoxikovaných. V roku 2006 to bolo 3krát viac oproti roku 2003. Od roku 2003 boli mierne v prevahe chlapci, ale od roku 2006 významne stúpal počet hospitalizovaných dievčat. Podľa etnika bolo najviac intoxikovaných alkoholom detí „nerómskych“ 91 % a 9 % detí rómskych. Koncentrácia alkoholu v krvi boli v priemere 2,2 ‰, z toho u dievčat 2,3 ‰, u chlapcov 2,1 ‰. V súčasnosti pribúda v nemocniciach na Slovensku hospitalizovaných detí a dorastu s diagnózou otrava alkoholom, čo sa pokladá za spoločensky, sociálne a medicínsky veľmi závažný problém, ktorý je potrebné riešiť komplexne. Zdravotníci sa najmä pri starších deťoch a mladistvých sťažujú na rastúcu agresivitu. Niektorí po vytriezvení z nemocnice utečú. Nešpor (15) uvádza, že v Bratislave a Košiciach majú problém aj s tým, že rodičia svoje opité deti predčasne odvádzajú domov. Zdravotné poisťovne potom nemocniciam takúto hospitalizáciu nepreplatia. Jeden deň pobytu na JIS môže vyjsť až na 3 300 eur (stotisíc korún). Tieto peniaze nemocnice od rodičov vymáhajú ťažko. Najčastejšie však alkoholu podľahli deti vo veku 13 až 17 rokov. Priemerne im na JIS namerajú jedno až tri promile. Druhou noxou pri otravách detských pacientov boli zastúpené lieky. Celkovo bolo za roky 2007–2010 intoxikovaných 13 (19 %) detských pacientov. Najvyšší počet 7 (10 %) intoxikovaných detí liekmi bolo v roku 2007 a v nasledujúcich rokoch nastal výrazný pokles. Z celkového počtu 13 iba 2 otravy boli náhodné u detí v období 0–3 roky. Ostatné intoxikácie sa vyskytovali v obdobiach 7–14 rokov, kde 3 deti požili lieky a v období rokov 15–18 to bolo už 7 detí a úmysel suicidiálny. Lieky sú často deťom dostupné v domácnostiach, kde ich rodičia voľne nechajú položené napr. v kúpeľni, na nočnom stolíku v spálni, ale aj v zásuvkách v kuchyni, kde aj malé dieťa má voľný prístup, ako to bolo aj v prípade našich dvoch detí. Rakovcová (22) upozorňuje na to, že všetci, ktorí majú v domácnosti dieťa, by mali všetky lieky uchovávať v zamknutej skrinke. Treba dbať na bezpečnosť detí nielen

doma, ale dieťa sa veľmi ľahko môže otráviť, napr. na návšteve alebo u starých rodičov, pretože nebezpečné látky a lieky môžu byť na dosah detských rúk a úst. Dieťa rado napodobňuje dospelých, a preto nie je vhodné užívať lieky pred deťmi. Lieky sa nesmú zahadzovať doma do odpadkového koša a ani voľne do smetných nádob, pretože sa deti aj takto môžu k nim dostať. Do smetných nádob sa nemôžu zahadzovať ani ďalšie jedovaté a nebezpečné látky. Detí otrávených chemikáliami ošetrovali pracovníci ZZS šesť, z toho bolo 5 intoxikovaných detí do 6. roku veku z nedbalosti rodičov a jedno suicidiálne požitie u chlapca v období 15–18 rokov. Ako zistili Novotná a kol. (16), viac než polovica rodičov mala všetky či niektoré čistiace prostriedky v domácnosti uložené voľne prístupné dieťaťu, čo znamenalo zvýšené riziko vzniku otráv u týchto detí. Švancarová (27, 28) upozorňuje, že mnohé výrobky nie sú opatrené bezpečnostnými uzávermi a v kombinácii so zlým uskladnením už nič nebráni tomu, aby došlo k poškodeniu s trvalými následkami. Rakovcová (22) uvádza, že obchodné prípravky používané v domácnosti sú na druhom mieste v počte detských otráv, pretože dospelé osoby bývajú pri ich uchovávaní menej opatrné, než tomu býva pri liekoch. Z našich výsledkov vyplynulo, že chemikálie ako noxa u intoxikovaných detí bola až na 3. mieste za alkoholom a liekmi. Medzi chemikálie sa radí aj často dnešnou mládežou zneužívaný toluén, hlavne pre jeho nízku cenu. I keď je jeho predaj fyzickým osobám zakázaný, nie je problém ho kúpiť. Plynmi boli intoxikované iba 3 deti, z toho jedno dievča a dvaja chlapci. Dve deti boli vo vekovom období do 6 rokov a príčina otravy bola nedbalosť zo strany rodičov pri vykurovaní miestnosti a nechaní dieťaťa samotného doma. Jedna intoxikácia bola u chlapca v období 15–18 rokov so suicidiálnym úmyslom. V počte intoxikácii rastlinami je rozdiel. Zatiaľ čo v rokoch 2007 a 2008 sa táto noxa nevyskytla ani raz, v rokoch 2009 a 2010 boli bytovými rastlinami intoxikované dve deti do 3 rokov. Na území Slovenska, ako uvádza Sandanusová a kol. (24), sa vyskytuje okolo 400 rastlinných druhov s toxickými vlastnosťami, s rôznym stupňom jedovatosti. Bežne sa s ni32

NAMIESTO ZÁVERU

V marci 2011 prijala posádka záchrannej zdravotnej služby o 19:18 hod. hlásenie výjazdu. Operátorka Krajského operačného systému (KOS) uviedla, že 16ročný chlapec „pojedol nejaké lieky, je spavý“. Predpokladaná vzdialenosť je približne 1 km. Dojazd je o 4 minúty. Miesto zásahu je záchranárom dobre známe, nakoľko výjazdy do tejto časti mesta sú veľmi časté, žije tu sociálne slabšia vrstva. Po príchode na adresu o 19:23 hod. sa stretli s matkou, ktorá je rómskeho pôvodu a javila známky požitia alkoholu. Pokiaľ záchranári ošetrovali chlapca, ktorý požil lieky a skombinoval s alkoholom, udialo sa niečo, čo v tomto prostredí je často prirodzené. Po príchode posádky k sanitnému vozidlu zistili záchranári, že je poškodené okno a odcudzený GPS systém. Pravdepodobne susedia pacienta rozbili okno a ukradli GPS navigáciu, ktorá bola upevnená o čelné sklo a teda dobre viditeľná. Bola privolaná polícia a udalosť sa nahlásila na KOS. Pacient bol odovzdaný privolanej skupine ZSS o 20:28 hod., ktorá ho previezla uloženého v polosede do nemocnice na detskú kliniku. Výjazd bol ukončený o 20:39 hod. S následnou technickou prestávkou, ktorá trvala od 20:40 do 22:16 hod., kedy záchranári čakali na náhradné sanitné vozidlo, aby mohli ďalej pokračovať v službe s nepoškodenou sanitkou. Žiaľ, pri takomto type výjazdov je nutné myslieť aj na bezpečnosť posádky, pretože nikdy nie je isté, či nebude pacient alebo jeho príbuzný agresívny, prípadne pod vplyvom alkoholu alebo iných látok. Rizikom je, ako 33

PŮVODNÍ PRÁCE

pečných látkach primerane k svojmu veku, schopnostiam a možnostiam. Nikdy sa nesmie zabudnúť aj na preventívne opatrenia, ktoré zabezpečia tieto látky mimo dosah dieťaťa. Zvýšenú pozornosť treba venovať deťom, ktoré sa pokúsili o suicidium a poskytnúť im adekvátnu liečbu a pomoc od psychiatra. Každé dieťa má právo na ochranu zdravia nielen zo strany rodičov, ale aj záchranárov, ktorí v prípade ohrozenia života v prednemocničnej starostlivosti poskytujú adekvátnu diagnostickú a liečebnú starostlivosť. Pre ich efektívnu prácu odporúčame do praxe zavádzať štandardizované postupy pri jednotlivých intoxikáciách s dôrazom na detského pacienta.

mi možno stretnúť vo voľnej prírode v rôznych rastlinných spoločenstvách, ďalej v domácnostiach, v školách, na pracoviskách a v spoločenských priestoroch – kde sa pestujú ako interiérové rastliny. Iné druhy sa vyskytujú v záhradách a parkoch a v mestskej zeleni ako okrasné dreviny alebo byliny. A tu je práve potrebná edukácia rodičov o okrasných rastlinách, ktoré pestujú v byte či v záhrade a tvoria veľké nebezpečenstvo pre ohrozenie zdravia a života najmä zvedavých malých detí, ako tomu bolo aj u našich dvoch detí. Výjazd k detskému pacientovi intoxikovanému drogami bol počas týchto štyroch rokov jedenkrát a uskutočnil sa v roku 2010. Napriek tomu, že v našom výskume sa vyskytol výjazd k dieťaťu intoxikovanému drogami iba jedenkrát, je žiaľ v skutočnosti na našich uliciach drogových konzumentov oveľa viac a je len otázkou času, kedy začnú vo väčšom počte zvyšovať štatistiku inroxikovaných, ktorí sa dostanú do odbornej starostlivosti pracovníkov ZZS. Najpočetnejšou skupinou, ku ktorej bol realizovaný výjazd ZZS počas všetkých nami analyzovaných rokoch, boli adolescenti vo veku 15 až 18 rokov. Pomerne vysoké čísla sú spôsobené tým, že práve táto veková skupina experimentuje s alkoholom a inými látkami. Suicidiálne pokusy boli spojené z dôvodov nenaplnenej lásky, zlých vzťahov v kolektíve, problémov v škole a doma. Tieto pokusy sú však často demonštratívne a mladí nimi chcú na seba len upozorniť. Najmenej zastúpenou vekovou skupinou počas rokov 2007 až 2010 boli deti vo vekovom období 4 až 6 rokov. V priemere bolo viac výjazdov k dievčatám hlavne z dôvodu, že dievčatá mali väčšiu tendenciu k psychickej labilite a boli vnímavejšie na účinnosť noxy ako chlapci. Truellová (2008) uvádza, že v roku 2006 zomreli na následky úmyselného sebapoškodenia 3 deti ve veku 0– 14 let a až 42 detí vo veku 15–19 rokov (29). Výsledky prieskumu poukazujú na fakt, že intoxikácie u detských pacientov sú pomerne časté a najčastejšie používanou noxou je stále alkohol. Pri hľadaní riešenia na nápravu nepriaznivého stavu sa stotožňujeme s Ralbovskou a Knezovičovou (23), ktoré navrhujú na prevenciu intoxikácií detí vhodne zvolenú komunikáciu s dieťaťom. Dieťa by malo od rodičov získať dostatok informácií o nebez-

PŮVODNÍ PRÁCE

v tomto prípade, že počas ošetrenia pacienta vykradnú sanitku odstavenú pred domom pacienta. Počas takejto neplánovanej prestávky mohli byť ohrozené životy iných ľudí, u ktorých mohlo ísť o minúty, potrebné na záchranu života. Pavelová (18) odporúča, že smerovanie chorého s akútnou intoxikáciou by malo zodpovedať klinickému stavu a predpokladaným nárokom na ďalšiu starostlivosť (musí byť zabezpečené psychiatrické vyšetrenie pri každom aj demonštračnom suicidiálnom pokuse). Treba spolupracovať s políciou, ktorá tiež zabezpečuje dohľad nad intoxikovaným alebo jeho komunitou, keďže môžu ohrozovať okolie, a zdravotníckymi pracovníkmi a hasičmi, ak treba vykonať aj protichemické opatrenia.

14. 15. 16.

17. 18.

19. 20.

LITERATÚRA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

9. 10.

11. 12. 13.

Boledovičová, M. a kol.: Pediatrické ošetrovateľstvo. 2. vyd. Martin: Osveta, 2006, 212 s. ISBN 80-8063211-1. Buchanec, J. a kol.: Vedemékum pediatra. Martin: Osveta, 2001, 1115 s. ISBN 80-8063-018-6. Buchancová, J. a kol.: Pracovné lekárstvo a toxikológia. Martin: Osveta, 2003, 1133 s. ISBN 80-8063-113-1. Dobiáš, V. a kol.: Prednemocničná urgentná medicína. Martin: Osveta, 2007, 381 s. ISBN 978-80-8063255-7. Dobiáš, V.: Urgentná zdravotná starostlivosť. 2. dopln. vyd. Martin: Osveta, 2007, 178 s. ISBN 978-80-8063-244-1. Duchoň M.: Cigarety, alkohol, omamné látky a dievčatá. In: Čistý deň, 2006, roč. IV, č. 2, s. 30– 31, ISSN 1336-4243. Fedor, M., Minárik, M., Kunovský, P., Vobruba, V. a kol.: Intenzivní péče v pediatrii. Martin: Osveta, 2006, 461 s. ISBN 80-8063-217-0. Gut, J.: Otravy v dětském věku. In: Pediatrie pro praxi, [online] 1/2005, s. 26–28. [cit. 2.5.2011]. Dostupné na http://www.solen.sk/index.php? page=pdf_view&pdf_id =1826& magazine_id=4. Kovaľ, J., Havrilla, R., Kordovanová, J., Baláž, J.: Intoxikácia alkoholom – novodobý trend u mládeže? In: Pediatria, 2007, roč. 2, č. 6, s. 333–338. Krempaský, J.: Deťom učaroval alkohol. In: SME [online] 6. 2. 2009 [cit. 2.5.2011]. Dostupné na http://www.sme.sk/c/4296353/detom-ucarovalalkohol.html Kresánek, J., Cagáňová, B., Plačková, S.: Otrava alkoholom. In: Lekárnik, 2009, roč. XIV, č. 8, s. 18– 20, ISSN 1335-942 X. Kresánek, J., Plačková, S., Cagáňová, B.: Toxikománie u adolescentov. In: Via practica, 2007, roč. IV, č. 3, s.124–127, ISSN 1336-4790. Kresánek, J., Plačková, S.: V nestráženej chvíli. [online]. 2003. [cit. 2010-11-02]. Dostupné z:
21. 22.

23. 24. 25.

26. 27. 28. 29.

30.

page=1&type=news&id=39&method=main&art=307 &pg=5)_> Masár, O. a kol.: Základy urgentnej medicíny. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009, 146 s. ISBN 978-80-223-2649-0. Nešpor, K.: Alkohol u detí a dospievajúcich. In: Čistý deň, 2006, roč. IV, č. 2, s. 25, ISSN 13364243. Novotná, J., Knezovic, R., Tůma, J.: Riziko vzniku intoxikací dětí v domácí péči. In: Prevence úrazů, otrav a násilí, 2010, vol. VI, no 1, p. 63–70, ISSN 1801-0261. O´Callaghan, CH., Stephenson, T.: Pediatrie do kapsy. Praha: Grada, 2005, 434 s. ISBN 80-2470933-3. Pavelová, Ľ., Tomková, I.: Ošetrovanie pri akútnych stavoch vo vnútornom lekárstve. In: Vörösová, G. a kol.: Ošetrovateľský proces v internom ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2011, s. 186–198, ISBN 978-80-8063-358-5. Pelclová, D. a kol.: Nejčastejší otravy a jejich terapie. Praha: Galén, 2009, 163 s. ISBN 976-80-7262603-8. Peštálová, M.: Toxikologie. Brno: NCO NZO, 2003, 37 s. ISBN 80-7013-382-1. Pokorný, J. a kol.: Urgentní medicína. Praha: Galén, 547 s. ISBN 80-7262-259-5. Rakovcová, H.: Dětské otravy. [online] 05.06.2006, [cit. 14.2.2010]. Dostupné na https:// www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/5225_1200. html Ralbovská, R., Knezovičová, R.: Komunikace pro pomáhajíci profese II. Praha: EVC, 2010, 155 s. ISBN 978-80-87386-05-7. Sandanusová, A., Matejovičová, B. a kol: Jedovaté a nebezpečné organizmy. Nitra: UKF, 2008, 148 s. ISBN 978-80-894-423-0. SITA. V Košiciach evidovali 105 prípadov otravy alkoholom u detí. [online] 2011. [cit. 2.5.2011]. Dostupné na http://www.fuu.sk/2011/01/56735-vkosiciach-evidovali-105-pripadov-otravy-alkoholom -u-deti/ Ševčík, P., Černý, V., Vítovec, J.: Intenzívní medicína. Praha: Galén, 2003, 422 s. ISBN 80-7262203-X. Švancarová, A.: Poleptání dýchacího a trávicího traktu u dětí. In: Prevence úrazů, otrav a násilí, 2009, vol. V, no 1, p. 45–52, ISSN 1801-0261. Švancarová, A.: Analýza čisticích a dezinfekčních prostředků. In: Prevence úrazů, otrav a násilí, 2009, vol. V, no 1, p. 53–57, ISSN 1801-0261. Truellová, I.: Aktuální údaje úrazovosti dětí v České republice. Národní registr dětských úrazů a jeho význam pro prevenci dětských úrazů. In: Prevence úrazů, otrav a násilí, 2008, vol. IV, no 1, p. 57–61, ISSN 1801-0261. Vorlová, K.: Drogy, alkohol a řízení. In: Prevence úrazů, otrav a násilí, 2008, vol. IV, no 1, p. 66–71, ISSN 1801-0261.

Mária Boledovičová et al. [email protected] 34

ATTITUDE OF GIVERS OF INSTITUTIONAL SOCIAL SERVICES FOR SENIORS TO THE PROBLEM OF THE PREVENTION OF INJURIES AND RISK OF FALLS IN SENIORS Jaroslava Vítová Dům Kněžny Emmy – domov pro seniory Neratovice Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, doktorské studium

Summary The prevention of injuries and risk of falls in seniors presents a serious social problem. This is a theme worthy of a high attention just in association with the stay of seniors in social service institutions. The target of the work was to find opinions of social service givers concerning the prevention of injuries and risk of falls. The results were obtained by quantitative research with the use of questionnaires distributed via the e-mail. Electronic addresses were acquired from the official document of the Czech Ministry of Labour and Social Affairs, the Social Service National Register. All the social services registered in the Czech Republic as homes of seniors were considered. The National Register includes total of 479 social services of this type. The rate of the questionnaire return was of 13.4%; total of 61 respondents presented their answers. The questions were answered by managing staff members of the institution. Each home of seniors was represented by opinions of a managing staff member concerning the problem under an assumption that the managing staff member affects the general concept of the service including establishing priorities and targets of the service. Key words: seniors – prevention of injuries – risk of falls – institutional social services Souhrn Prevence úrazů a rizika pádů seniorů jsou závažným společenským problémem. Jedná se o téma, kterému by měla být věnována vysoká pozornost právě v souvislosti s pobytem seniorů v zařízeních sociálních služeb. Cílem bylo zjistit názor poskytovatelů sociálních služeb na prevenci úrazů a rizika pádů. K získání výsledků byl proveden kvantitativní výzkum, použity byly dotazníky distribuované elektronickou poštou. Elektronické adresy byly získány z oficiálního dokumentu MPSV ČR, národního registru sociálních služeb. Vybrány byly všechny sociální služby v ČR registrované jako domovy pro seniory. Národní registr eviduje celkem 479 sociálních služeb tohoto typu. Návratnost dotazníků byla 13,4 %, celkem odpovědělo 61 respondentů. Na otázky odpovídali řídící pracovníci zařízení. Každý domov pro seniory byl reprezentován vyjádřením řídícího pracovníka k uvedené problematice, přičemž bylo vycházeno z předpokladu, že řídící pracovník ovlivňuje celkovou koncepci služby včetně určování priorit a cílů služby. Klíčová slova: senior – prevence úrazů – riziko pádů – pobytové sociální služby

Submitted: 2011-03-31 ▪ Accepted: 2011-05-05 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 35–41 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

35

PŮVODNÍ PRÁCE

PŘÍSTUP POSKYTOVATELE POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY K PROBLEMATICE PREVENCE ÚRAZŮ A RIZIKA PÁDŮ SENIORŮ

PŮVODNÍ PRÁCE

měnit, ale ani doplnit svou domácnost např. o bezpečnostní pomůcky. Jedním z důvodů je snížená ochota této generace měnit svůj životní styl (7). Je nutné rovněž zdůraznit význam dokumentace pádů, a to dokumentace odpovídající realitě, jelikož na základě prvotních údajů se provádí vyhodnocování a stanovují se opatření. Je třeba zodpovědně analyzovat situaci, při které k pádu došlo, a zvolit adekvátní opatření (6). Literatura uvádí, že obecně nebyla přijata žádná definice pádů, proto pády zůstávají definovány a také nahlášeny různými způsoby. Přesto je velice důležité, aby každé zařízení definici pádu mělo, a tak mohlo přesně a soustavně sledovat a hodnotit získaná data (2). Vstupní vyhodnocení nebo následná hodnocení, která nedokážou identifikovat takové rizikové faktory, jako jsou celková úroveň kognitivních funkcí, svalová síla, bolest, urgentní nebo častá potřeba dojít na toaletu, schopnost zvládat běžné denní úkoly, mohou vést k mylným závěrům ohledně statusu pacienta a zvýšit tak riziko jeho pádu. Neadekvátní hodnocení nejen zvyšuje pravděpodobnost zavedení neadekvátního opatření, ale omezuje tak možnost měřit požadovaný výsledek takových opatření (2). Zdravotnický personál se významně podílí na prevenci úrazů právě v rámci zařízení zajištěním optimální hydratace klienta, adekvátní aktivizací, zcela individuálním přístupem, formou rehabilitace, rehabilitačního ošetřování, odstraňováním překážek, edukací klienta, ale i jeho rodiny (6). Problematika prevence úrazů a riziko pádů ovšem není pouze v kompetenci zdravotnického personálu. V pobytových zařízeních sociálních služeb by tato problematika vždy měla být řešena komplexně, tzn. nepodcenit roli jiných profesí, které se rovněž podílejí na každodenní péči o klienty. Odpovědně zpracované programy prevence a rizik obsahují jednak způsob a analýzu pádů, vypracování principů bezpečnosti v daném zařízení, vzdělání v této oblasti pro zaměstnance a jednak multidisciplinární přístup. Pády a úrazy se netýkají jen ošetřovatelské péče, ale například i údržby, vhodného vnitřního vybavení, odpovídajících prostor (3).

ÚVOD

Problematika prevence úrazů a rizika pádů seniorů je v pobytových sociálních službách umocněna právě soustředěním této rizikové skupiny do jednoho prostředí. Lze očekávat, že tato skutečnost zvyšuje výskyt úrazů seniorů. Z opačného pohledu však lze rovněž předpokládat, že personál zařízení je s prevencí úrazů a rizikem pádů dokonale obeznámen, věnuje tomuto jevu vysokou pozornost průběžným rozšiřováním a prohlubováním svých znalostí a dovedností včetně získávání nových kompetencí. Školený pracovník schopný posouzení rizika a uplatnění preventivních opatření významně přispívá k zajištění bezpečného prostředí. Odstranění či zmírnění rizik na nejnižší možnou míru a předcházení následkům léčby poúrazových stavů se odráží v kvalitě života seniora jak v oblasti péče o vlastní osobu, samostatnosti, tak i v realizaci mezilidských vztahů. Rovněž není zanedbatelná ekonomická náročnost zdlouhavé léčby poúrazových stavů u seniorů a vysoké nároky na poskytování péče personálem zařízení. Teoretická východiska V rámci programů úrazové prevence byla zjištěna nedostatečná informovanost o nebezpečí úrazů v domácím prostředí, zejména v koupelnách. Tento nedostatek by se mohl jevit jako rizikovější v domácnostech než např. v zařízeních pro seniory. Problémem seniorů je zapamatování si čísel tísňového volání; v zařízení, na rozdíl od seniora žijícího v přirozeném prostředí, zajišťuje tyto kontakty personál. Pokud ale senior pobývá mimo zařízení, je riziko neschopnosti zavolat pomoc aktuální (1). Přítomnost personálu, byť čtyřiadvacetihodinová, nesnižuje důležitost informací o nebezpečí ve vztahu k úrazům, informací o vhodných pomůckách, o předcházení rizikovým situacím, včetně nácviku dovednosti přivolat pomoc. Obecně sehrává informovanost, zvláště pak o nebezpečí a jiných skutečnostech vztahujících se k úrazům, významnou roli v životě. Jak ukázaly výsledky předchozích výzkumů, tato informovanost stoupá, zejména informovanost o následcích úrazů. Avšak nedochází k aktivnímu přístupu a praktické aplikaci informací do praxe. Senior tedy nechce 36

Cílem práce bylo analyzovat přístup poskytovatelů pobytových sociálních služeb pro seniory k problematice prevence úrazů a rizika pádů.

Senior jako uživatel sociální služby má na své straně významnou právní normu, kterou je zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Základní zásady zákona definují, že rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob (5).

Za účelem provedení analýzy přístupů poskytovatelů sociálních služeb pro seniory k problematice prevence úrazů a rizika pádů byla použita metoda kvantitativního výzkumu. Sběr dat byl realizován technikou dotazníkového šetření, distribuce a návratnost dotazníků byla zajištěna elektronickou cestou.

HYPOTÉZA

Domov pro seniory reprezentovaný vyjádřením řídícího pracovníka vnímá závažnost problematiky prevence úrazů a rizika pádů seniorů. METODIKA

Charakteristika cílového souboru

Cílovou skupinou byli řídící pracovníci registrovaných pobytových sociálních služeb, domovů pro seniory, tzn. pracovníci vyššího stupně řízení organizace (ředitel, příp. vrchní sestra). Každý domov pro seniory byl reprezentován vyjádřením řídícího pracovníka k uvedené problematice, přičemž bylo vycházeno z předpokladu, že řídící pracovník ovlivňuje celkovou koncepci služby včetně určování priorit a cílů služby a je odpovědný za realizaci služby. Velikost základního souboru byla limitována počtem registrovaných pobytových sociálních služeb, druh služby – domov pro seniory v registru poskytovatelů, uveřejněném na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Registr uvádí celkový počet 479 služeb. Dotazník byl odeslán celkem na 454 elektronických adres. Rozdíl způsobilo neuvedení e-mailové adresy poskytovatele nebo více služeb sjednocených pod jednou adresou. Návratnost dotazníku byla 13,4 %. Výzkumný soubor tvořilo 61 respondentů.

Kromě těchto základních jistot ukládá zákon poskytovateli sociální služby dodržovat standardy kvality sociálních služeb. Znamená to, že v pobytovém zařízení se jednak můžeme setkat s ošetřovatelskými standardy a jednak s jistou formou zdravotnických předpisů řešících problematiku prevence úrazů a rizika pádů. Druhou formou, která se k tématu vztahuje, jsou metodické materiály či pracovní postupy naplňující zákonem stanovené a vyhláškou upravené standardy kvality sociálních služeb. Je třeba si uvědomit, že řešení oblasti prevence úrazů a rizika pádů má vztah hned k několika standardům současně, nejen kritéria standardu nouzové havarijní situace, ale i např. personální a organizační zajištění služby, profesní rozvoj zaměstnanců, prostředí a podmínky (4). Diskutovaná problematika je tedy nejen společensky významným tématem, ale i předmětem zákonem stanovených podmínek poskytování sociální péče.

VÝSLEDKY

Je třeba zdůraznit, že předmětem práce nebyly úrazy jako takové ani konkrétní rozbor příčin a důsledků úrazů a kvalifikování rizik uplatňujících se jako příčiny pádů seniorů. Záměrem bylo získat vyjádření řídících pracovníků pobytových služeb pro seniory, které reflektuje 37

PŮVODNÍ PRÁCE

Rozlité tekutiny, předměty na podlahách, chodbách, kluzké povrchy – to vše a mnoho dalších skutečností jsou faktory, které přispívají k pádům. Pád může zavinit i špatný stav pomůcek, invalidních vozíků, holí, chodítek. Riziko pádů vlivem prostředí se může projevit, pokud zaměstnanci nejsou plně školeni a zmocněni takovéto problémy řešit. Další příležitost ke snížení rizika pádů může být promarněna, pokud zaměstnanci klienty na tyto problémy neupozorní (2).

PŮVODNÍ PRÁCE

pohled řídícího pracovníka na uvedenou problematiku, a rovněž jak sám vnímá postoj zaměstnanců k danému tématu. Zájem byl veden na existenci interních norem daného zařízení, způsob, jakým jsou zaměstnanci prokazatelně s normami seznamováni, a zda je, podle mínění řídícího pracovníka, zaměstnanci dodržují. Byl sestaven záměrně jednoduchý dotazník tak, aby časová dotace věnovaná jeho vy-

3

plnění byla co nejméně zatěžující. Snahou bylo eliminovat negativní postoj respondenta ke spolupráci. V dotazníku byl identifikační údaj služby pouze v poloze rozlišení zřizovatele, přičemž pro předmět šetření nemá tento údaj významný dopad (graf 1).

2

7

kraj obec 29

charita diakonie jiný

20

Graf 1 Rozdělení vzorku podle zřizovatele

ské standardy jako východisko pro tuto problematiku byly uvedeny u 17 respondentů. Jeden respondent uvedl, že konkrétně prevence a rizika neřeší nikde, zabývá se až následky a současně přiznává i malou pozornost věnovanou tématu.

Otázka č. 1: Problematice prevence úrazů a rizika pádů je v rámci zařízení věnována pozornost – odpovědí byl výběr z možností v rozsahu – vysoká, spíše vysoká, spíše malá, malá, žádná. Odpovědný přístup lze vyvozovat z volby kategorie vysoká a spíše vysoká, což představuje celkem 52 výběrů z 61 možných. V kategorii spíše malá bylo zvoleno pouze 8 odpovědí a objevila se dokonce i volba malá, ale pouze u jednoho respondenta.

Otázka č. 3: Pracovníci jsou s materiály prokazatelně seznamováni – výběr z nabízených možností, případně možnost jiná – na interních seminářích, na pracovních poradách, individuálně. Odpověď volená jako kombinace nabízených možností byla použita ve většině případů.

Otázka č. 2: Problematika prevence a rizika pádů je zpracována v – odpověď ve výběru možností, případně doplnění možnosti jiné než nabízené – metodických materiálech, ošetřovatelských standardech, pracovních postupech. Otázka byla vedena ke zjištění rozsahu a rozmanitosti vnitřních norem zařízení. Většina respondentů dle předpokladu uváděla kombinaci dvou a více možností. Pouze ošetřovatel-

Otázka č. 4: Pracovníci stanovené postupy a zásady dodržují – odpověď byla ve výběru možností v rozsahu – ano, spíše ano, spíše ne, ne. Zde se jednalo o vyjádření řídícího pracovníka, kterou z možností považuje za nejlépe

38

1. Jak jako reprezentant organizace vnímá závažnost uvedeného tématu, jak závažný je to pro něho problém. 2. Kde má tuto problematiku ošetřenu, jaké má podklady k práci pro zaměstnance. 3. Jak si zajistí, aby všichni znali materiály a věděli, jak postupovat. 4. Jaká je jeho představa o dodržování stanovených postupů a zásad zaměstnanci. 5. Schopnost pojmenování pracovních materiálů jako dokladu o uchopení problematiky.

DISKUSE

Po provedené analýze byly stanoveny 4 úrovně přístupu ke zpracovávanému tématu: I. Odpovědný komplexní přístup. II. Deklarovaný odpovědný komplexní přístup (neuveden žádný konkrétní materiál). III. Snaha o podchycení problematiky (směřování čistě ošetřovatelské nebo směrem k individuálnímu plánování). IV. Reflexe rezerv (pozornost spíše malá až malá, přiznání absence materiálů).

Provedení grafického zpracování odpovědí a předložení kompletního výčtu všech uvedených kategorií nebylo předmětem práce. Odpovědi respondenta byly hodnoceny jako celek se záměrem získat ucelenou představu o přístupu poskytovatele pobytových sociálních služeb k problematice prevence úrazů a rizika pádů seniorů. Odpovědi uvedené v dotaznících byly respondenty hodnoceny na základě těchto kritérií:

6 6 I.úroveň II.úroveň

6

III.úroveň IV.úroveň 43

Graf 2 Rozdělení vzorku do úrovní

Graf 2 znázorňuje rozložení zkoumaného vzorku do 4 úrovní. Pozitivním výsledkem je

největší zastoupení I. úrovně, odpovědný komplexní přístup.

39

PŮVODNÍ PRÁCE

vystihující. Odpovědi byly v kategorii ano a spíše ano. Jeden respondent uvedl možnost spíše ne. V poslední části byl ponechán prostor k uvedení názvu materiálu a jeho rozsahu, případně možnost k vyjádření jakéhokoli sdělení vztahujícího se k uvedené problematice. Většina respondentů označila používané materiály přesným názvem, žádný materiál neuvedlo 6 respondentů.

PŮVODNÍ PRÁCE

3

2 1

kraj obec 21

charita diakonie

16

jiný

Graf 3 Rozdělení I. úrovně podle zřizovatele

Graf 3 znázorňuje zastoupení zřizovatele ve vzorku v I. úrovni, značící odpovědný komplexní přístup k řešené problematice. Nejpočetnější je skupina poskytovatelů, jejichž zřizovatelem je kraj, což je dáno vysokým počtem sociálních služeb zřizovaných kraji a odráží se zde i jednotné metodické vedení. V úrovni reflexe rezerv byla zahrnuta odpověď respondenta na otázku, jak vnímá dodržování pracovních postupů a zásad výběru – spíše ne. Tato skutečnost by měla být silným motivem k tomu, co s tím jako řídící pracovník bude dělat. Významná role personálu je spojena se schopností vést přiměřeným způsobem seniora ke změně v jeho bezprostředním okolí, úpravě podmínek, ve schopnosti motivace k používání bezpečnostních pomůcek (7). Zde se silně projevuje potřeba průběžného prohlubování znalostí a dovedností personálu pracujícího se seniory. Řídící pracovník ovlivňuje úroveň kompetencí zaměstnanců například prostřednictvím kvalitního vzdělávacího plánu organizace. Odpovědnému zpracovávání jakékoli problematiky vždy předchází důkladný sběr dat. Monitoring pádů a úrazů přispívá k získání informací velice důležitých k přijímání konkrétních preventivních opatření, jak

uvádí literatura, aplikovatelných na konkrétní podmínky (6). Stáří není samo o sobě nemocí, avšak je řadou zvláště chronických onemocnění provázeno. Významné místo v zařízeních sociálních služeb zastává odborný zdravotnický personál. Převaha zdravotní péče přináší pro seniora nedobrovolný přechod do role pacienta a pravděpodobně bude tento přístup prezentován v zařízeních, kde materiál na zadané téma je řešen pouze tzv. ošetřovatelskými standardy. Jak uvádí Venglářová (2007), problematika pádů a úrazů se netýká pouze ošetřovatelského personálu, ale je třeba, aby byla vnímána jako závažné téma veškerým personálem zařízení v zastoupení všech profesí (3). Problematika je natolik závažná, že vyžaduje dostatečný prostor k diskusi na mnoha úrovních. Diskuse by měla probíhat v souladu se závěry monitoringu událostí, předáváním skutečností a postřehů jednotlivců a pak na základě společné diskuse volit přiměřená opatření. Nesporně i zde se uplatňuje autorita řídícího pracovníka. Konstatování, že jsou rizika popsána v individuálním plánu uživatele, neřeší problematiku, zda zaměstnanci tato rizika znají, zda není informace vázána pouze na klíčového pracovníka, příp. primární sestru; individuální 40

LITERATURA 1.

ZÁVĚR

Lze konstatovat, že pobytová zařízení sociálních služeb pro seniory vnímají problematiku úrazů a rizika pádů seniorů prostřednictvím řídících pracovníků jako velmi závažnou. Ve většině zařízení se uplatňuje odpovědný, komplexní přístup k uvedené problematice. Zvládnutí preventivních opatření a podchycení rizika pádů podporuje kvalitu života seniora. Pokud zpracování otázek dotazníku vyvolalo u řídících pracovníků potřebu zamyšlení se nad tématem, pak může tato práce přispět k posunu směrem k ještě pozitivnějším výsledkům. Již z dřívějších prací je zřejmá stoupající informovanost o následcích úrazů (7). Práce by mohla podnítit aktivní přístup k aplikaci těchto informací do praxe. Prevence úrazů a rizika pádů seniorů se významně dotýká nejen seniorů samotných, ale právě pracovní-

2.

3.

4. 5. 6. 7.

Čapková, M.: Programy úrazové prevence u dětí, dospívajících a seniorů. In: Prevence úrazů, otrav a násilí. 2007, vol. 3, no 1, p. 33–38, ISSN 18010261. Join commission resours, Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení – cesta k dokonalosti a zajišťování kvality. Přeložil: MUDr. Radim Vyhnánek, 1. vyd. Praha, 2007, 172 s. ISBN 978-80-247-1715-9. Venglářová, M.: Problematické situace v péči o seniory, příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v platném znění. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Zimmelová, P.: Úrazy seniorů – prevence a příčiny. In: Prevence úrazů, otrav a násilí. 2005, vol. 1, no 2, p. 96–98, ISSN 1801-0261. Zimmelová, P.: Středisko prevence úrazů v JK – prevence úrazů seniorů. In: Prevence úrazů, otrav a násilí. 2008, vol. 4, no 2, p. 161–166, ISSN 18010261.

Jaroslava Vítová [email protected]

41

PŮVODNÍ PRÁCE

ků v pomáhajících profesích a všech ostatních profesí podílejících se na péči o seniory. Práce může být chápána jako výzva pro zesílení důrazu na vážnost řešené problematiky, podnět k vyhledávání rezerv zaměstnanců, ale i rezerv na všech stupních řízení.

přístup je v práci se seniory zcela zásadní, ale vždy v rámci multidisciplinárního týmu. Senior, který má dokonale zpracován individuální plán, není o to méně ohrožen úrazem či pádem, pokud jsou jeho rizika pouze popsána a není zajištěno preventivní opatření, pokud není v souladu s nimi postupováno a pokud není odpovídajícím způsobem zajištěn přenos informací ostatním pracovníkům.

PŮVODNÍ PRÁCE

BEZPEČNOST PRÁCE A PRACOVNÍ ÚRAZY U CIZINCŮ V ČESKÉ REPUBLICE OCCUPATIONAL SAFETY AND OCCUPATIONAL INJURIES OF FOREIGNERS IN THE CZECH REPUBLIC Iva Brabcová1, Veronika Záleská2, Jana Horská3 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství a porodní asistence 2 Koníček, o. s., České Budějovice 3 Soukromá vyšší odborná škola sociální, o. p. s., v Jihlavě a Centrum multikulturního vzdělávání, o. s., v Jihlavě Summary The article acquaints the reader with research examination focused on the analysis of occupational injuries of foreigners in the Czech Republic in 2008 and 2009 in terms of their citizenship, branch and type of employment. The target of the analysis was determination of reasons for occupational injuries in foreigners over the period of interest. The research was implemented by a qualitative method with the use of the contents analysis of internal materials of the State Office of the Work Inspection. The data from the State Office of the Work Inspection were effective by 19. 3. 2010. They covered the whole territory of the Czech Republic. The analysis dealt with foreigners, including “other” citizenships and also including non-specified citizenship. In 2008, the State Office of Work Inspection recorded 1605 occupational injuries in foreigners, which accounted for 0.37% of the total number of foreigners having legal stay in the Czech Republic territory. In 2009, 925 occupational injuries were reported to the State Office of Work Inspection, which corresponded to 0.21% of the total number of foreigners having legal stay in the Czech Republic territory. In the period of interest, there was a moderate decrease in occupational injuries of foreigners. The most frequently involved minorities were citizens from Slovakia, Ukraine and Poland. In 2008 and 2009, most injuries were recorded in the production of metallic structures and metallic products, in the production of motor vehicles and machines and in the plant and animal production. Most injuries were recorded in the following professions: craftsmen, qualified mechanical workers, operation of stationary equipment, assembly workers, qualified and non-qualified workers in mines, quarries and building sites. The most frequent causes of injuries were inappropriately or insufficiently evaluated risks, failures in personal prerequisites for the proper working performance, use of dangerous procedures and defective or adverse condition of sources. It is possible to conclude that in the field of employing foreigners, it is necessary to pay the attention to the professional and health capability particularly in foreign employees of employment agencies – it is necessary to provide them with sufficient information on problems of the occupational safety in a comprehensible form. Key words: occupational safety – foreigners – occupational injuries Souhrn Článek seznamuje čtenáře s výzkumným šetřením, jehož cílem bylo analyzovat pracovní úrazy cizinců v České republice v letech 2008 a 2009 ve vazbě na státní příslušnost, odvětví ekonomiky

Submitted: 2010-12-15 ▪ Accepted: 2011-04-14 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 42–51 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

42

Klíčová slova: bezpečnost práce – cizinci – pracovní úrazy

ních prostředků, ve znění pozdějších předpisů (zdroje 6, 10, 12). Nedodržování zásad bezpečnosti práce může zvyšovat pravděpodobnost výskytu pracovních úrazů. Především cizinci, kteří přijíždějí do České republiky ze zemí mimo Evropskou unii, často vykonávají fyzicky náročné práce. Z důvodu jazykové bariéry mohou být ohroženy vyšším rizikem pracovních úrazů. Proto hlavním záměrem výzkumného šetření bylo provést analýzu pracovních úrazů u cizinců v letech 2008 a 2009 na území České republiky v závislosti na státní příslušnost, typ zaměstnání a odvětví ekonomiky. Výzkumné šetření bylo realizováno v rámci projektu COST/Zdraví: Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v České republice.

ÚVOD

Požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou zakotveny v řadě mezinárodních a národních právních dokumentů. Národním strategickým dokumentem v oblasti bezpečnosti práce je „Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci České republiky“. Tento dokument je v souladu s usnesením Rady Evropské unie z 25. června 2007 zahrnující „Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství v oblasti zdraví a bezpečnosti při práci na období let 2007–2012“. Právo na uspokojivé pracovní podmínky je stanoveno v Ústavě České republiky. Mezi další právní předpisy, které řeší danou problematiku, patří zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, nebo nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekč-

CÍL

Hlavním záměrem výzkumného šetření bylo zmapovat výskyt pracovních úrazů cizinců pobývajících na území České republiky v letech 2008 a 2009. Na základě předmětu šetření byly stanoveny tyto dílčí cíle: 43

PŮVODNÍ PRÁCE

a typu zaměstnání. Cílem analýzy bylo určit příčiny pracovních úrazů u cizinců ve sledovaném období. Výzkum byl realizován kvalitativní metodou za použití obsahové analýzy interních materiálů Státního úřadu inspekce práce. Údaje Státního úřadu inspekce práce byly platné ke dni 19. 3. 2010. Teritoriálně pokrývaly celé území České republiky. Do analýzy byli zahrnuti cizinci včetně „jiné“ státní příslušnosti a včetně nespecifikované státní příslušnosti. V roce 2008 bylo Státním úřadem inspekce práce evidováno 1 605 pracovních úrazů u cizinců, což činí 0,37 % z celkového počtu cizinců s povolením pobytu na území České republiky. V roce 2009 bylo nahlášeno Státnímu úřadu inspekce práce 925 pracovních úrazů u cizinců, což je 0,21 % z celkového počtu cizinců s povolením pobytu na území České republiky. Ve sledovaném období byl zaznamenán mírný pokles pracovních úrazů u cizinců. Nejčetněji postiženou minoritou byli občané Slovenska, Ukrajiny a Polska. Nejvíce pracovních úrazů cizinců v letech 2008 a 2009 bylo evidováno ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, ve výrobě motorových vozidel, ve výrobě strojů a v rostlinné a živočišné výrobě. Nejvíce evidovaných úrazů bylo v těchto profesích: řemeslníci, kvalifikovaní strojírenští dělníci, obsluha stacionárních zařízení, montážní dělníci, pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech, lomech a na staveništích. Nejčastější příčinou úrazů bylo špatné nebo nedostatečně odhadnuté riziko, nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu, používání nebezpečných postupů a vadný nebo nepříznivý stav zdroje. Závěrem lze říci, že v oblasti zaměstnávání cizinců je třeba se zaměřit na odbornou a zdravotní způsobilost především zahraničních zaměstnanců agentur práce – poskytnout jim dostatečné informace v problematice bezpečnosti práce pro ně srozumitelnou formou.

PŮVODNÍ PRÁCE

1. Zjistit počet evidovaných pracovních úrazů cizinců v České republice v letech 2008 a 2009 v závislosti na národnosti, profesi cizinců a odvětví ekonomiky. 2. Zjistit nejčastější příčiny pracovních úrazů u cizinců pobývajících v České republice v roce 2008 a 2009.

Charakteristika souboru

Objektem výzkumu byli legálně usazení cizinci, kteří žili na území České republiky v letech 2008 a 2009. Základní soubor 1: k 31. 12. 2008 mělo na území České republiky povolení k pobytu 438 301 cizinců (4,2 % populace ČR), z toho trvalý pobyt mělo uděleno 172 927 cizinců (39 % všech migrantů) a ostatní typ pobytu 265 374 cizinců (61 % všech migrantů). Nejpočetnější národnostní komunitu tvořili Ukrajinci (131 965, 30 %), Slováci (76 034, 17 %), Vietnamci (60 255, 14 %), Rusové (27 084, 6 %) a Poláci (21 710, 5 %) (zdroj 1).

METODIKA A MATERIÁL

Předmětem výzkumu byla analýza pracovních úrazů (podléhající ohlašovací povinnosti inspektorátu bezpečnosti práce) u cizinců pobývajících na území České republiky v letech 2008 a 2009. Výzkum byl realizován kvalitativní metodou za použití obsahové analýzy interních materiálů Státního úřadu inspekce práce (zdroj 3). Údaje Státního úřadu inspekce práce byly platné ke dni 19. 3. 2010. Teritoriálně pokrývaly celé území České republiky. Do analýzy byli zahrnuti cizinci včetně „jiné“ státní příslušnosti a včetně nespecifikované státní příslušnosti. Základem analýzy byl rok úrazu bez ohledu na rok sepsání úrazu.

Základní soubor 2: k 31. 12. 2009 mělo na území České republiky povolení k pobytu 433 305 cizinců (4,1 % populace ČR), z toho trvalý pobyt mělo uděleno 181 161 cizinců (42 % všech migrantů) a ostatní typ pobytu 252 144 cizinců (58 % všech migrantů). Nejpočetnější minoritou byli Ukrajinci (131 977, 30,5 %), Slováci (73 446, 17 %), Vietnamci (61 126, 14 %), Rusové (30 395, 7 %) a Poláci (19 273, 4 %) (zdroj 3).

VÝSLEDKY Tabulka 1 Počet pracovních úrazů u cizinců v ČR ve vazbě na státní příslušnost (2008 a 2009)

Druh úrazu Státní příslušnost Běloruská Bulharská Jiná Moldavská Mongolská Německá Nespecifikováno Polská Ruská Slovenská Ukrajinská Celkem

ostatní 4 52 267 29 4 19 258 16 625 238 1 513

Počet úrazů za rok 2008 smrtelný závažný celkem 0 1 3 2 0 0 1 0 9 8 24

0 4 7 1 0 0 7 0 36 13 68

4 57 277 32 4 19 266 16 670 259 1 605

ostatní 10 37 117 15 18 2 3 118 9 373 154 856

Počet úrazů za rok 2009 smrtelný závažný celkem 0 2 1 1 0 0 0 1 0 6 6 17

0 0 6 0 0 1 0 4 0 33 8 52

10 39 124 16 18 3 3 123 9 412 168 925

Zdroj: Státní úřad inspekce práce (3)

44

nahlášeno 925 pracovních úrazů u cizinců; 52 mělo závažné a 17 smrtelné následky. Nejvíce pracovních úrazů bylo vedeno u slovenské (412), ukrajinské (168) a polské (123) minority.

Tabulka 2 Příčiny pracovních úrazů u cizinců v ČR (2008 a 2009)

Počet úrazů za rok 2008 Druh úrazu

ostatní

smrtelný

závažný

Počet úrazů za rok 2009 celkem

ostatní

smrtelný

závažný

celkem

Příčina úrazu Chybějící nebo nedostatečná ochranná zařízení

3

7

5

15

0

1

5

6

Nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu

163

0

3

166

86

0

2

88

0

0

0

0

0

1

1

2

2

0

1

3

2

0

2

4

3

0

1

4

7

1

0

8

0

1

3

4

15

3

0

18

6

0

3

9

21

0

4

25

29

0

0

29

28

0

1

29

42

7

10

59

9

4

12

25

Špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko

1 238

8

33

1 279

659

2

20

681

Vadný nebo nepříznivý stav zdroje

21

1

7

29

28

5

4

37

Ostatní

6

0

2

8

1

0

1

2

Celkem

1 513

24

68

1 605

856

17

52

925

Neobeznámenost s podmínkami BOZP Nepoužívání předepsaných OOPP Nepříznivý stav pracoviště Nesprávná organizace práce Ohrožení jinými osobami Ohrožení zvířaty a přírodními živly Používání nebezpečných postupů

Zdroj: Státní úřad inspekce práce (3)

Z celkového počtu 1 605 pracovních úrazů u cizinců v roce 2008 bylo nejčastější příčinou úrazů špatné nebo nedostatečně odhadnuté riziko (1 279), nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu (166) a používání nebezpečných postupů (59). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2008 byl z důvodu špatného nebo nedostateč-

ného odhadnutí rizika (8), používání nebezpečných postupů (7) a z důvodu nedostatečného používání ochranných zařízení (7). Z celkového počtu 925 pracovních úrazů u cizinců v roce 2009 bylo nejčastější příčinou špatné nebo nedostatečně odhadnuté riziko (681), nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu (88) a vadný 45

PŮVODNÍ PRÁCE

V roce 2008 bylo Státním úřadem inspekce práce evidováno 1 605 pracovních úrazů u cizinců; 68 úrazů mělo závažné a 24 smrtelné následky. Nejvíce pracovních úrazů bylo zaznamenáno u slovenské (670), polské (266) a ukrajinské (259) minority. V roce 2009 bylo

PŮVODNÍ PRÁCE

nebo nepříznivý stav zdroje (37). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2009 byl z důvodu vadného nebo nepříznivého

zdroje (5), používání nebezpečných postupů (4) a z důvodu nesprávné organizace práce (3).

Tabulka 3 Počet pracovních úrazů u cizinců v ČR ve vazbě na odvětví zaměstnavatele (2008 a 2009) Počet úrazů za rok 2008 Druh úrazu

Počet úrazů za rok 2009

ostatní

smrtelný

závažný

celkem

ostatní

smrtelný

závažný

celkem

Činnosti související se zaměstnáním

184

2

4

190

42

0

0

42

Inženýrské stavitelství

48

1

2

51

28

2

6

36

58

1

0

59

50

0

2

52

63

1

2

66

60

0

2

62

34

7

6

47

16

3

7

26

55

0

0

55

29

0

0

29

128

0

6

134

59

0

3

62

127

0

1

128

74

1

0

75

62

0

0

62

57

1

3

61

60

0

0

60

32

0

0

32

Odvětví zaměstnavatele

Maloobchod kromě motorových vozidel Rostlinná a živočišná výroba Specializované stavební činnosti Výroba elektrických zařízení Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků Výroba motorových vozidel Výroba potravinářských výrobků Výroba pryžových a plastových výrobků Výroba strojů

95

0

3

98

39

0

2

41

Výroba kovů, hutní zpracování kovů, slévárenství

77

1

1

79

33

1

0

34

Výstavba budov

55

3

12

70

34

4

8

46

Zpracování dřeva

29

0

1

30

16

0

1

17

Ostatní

438

8

29

476

287

5

18

350

Celkem

1 513

24

68

1 605

856

17

52

925

Zdroj: Státní úřad inspekce práce (přehled 15 nejčastějších odvětví) (3)

Z celkového počtu 1 605 pracovních úrazů u cizinců v roce 2008 bylo nejvíce úrazů zaznamenáno ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (134), ve výrobě motorových vozidel (128) a ve výrobě strojů (98). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2008 byl zaznamenán v oblasti specializovaných stavebních činností (7) a ve výstavbě budov (3).

Z celkového počtu 925 pracovních úrazů u cizinců v roce 2009 bylo nejvíce úrazů zaznamenáno ve výrobě motorových vozidel (75), ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (62) a v rostlinné a živočišné výrobě (62). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2009 byl zaznamenán v oblasti výstavby budov (4) a v oblasti specializovaných stavebních činností (3). 46

Počet úrazů za rok 2008

Počet úrazů za rok 2009

ostatní

smrtelný

závažný

celkem

ostatní

smrtelný

závažný

celkem

Kvalifikovaní dělníci ve stavebnictví

89

7

13

109

61

3

18

82

Kvalifikovaní dělníci v zemědělství

49

0

0

49

50

0

1

51

Kvalifikovaní strojírenští dělníci

241

1

10

252

102

2

6

110

Obsluha průmyslových zařízení

50

0

1

51

25

0

1

26

Obsluha stacionárních zařízení a montážní dělníci

127

2

2

131

104

0

1

105

Obsluha strojů a zařízení

71

0

0

71

20

0

0

20

Ostatní kvalifikovaní zpracovatelé a výrobci

93

0

1

94

61

1

1

63

Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci

37

1

2

40

16

0

3

19

Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech, stavebnictví

207

10

16

233

86

7

10

103

Řemeslníci

329

1

13

343

154

1

7

162

Řidiči a obsluha pojízdných strojních zařízení

53

1

4

58

37

1

0

38

Ostatní

167

1

6

174

140

2

4

146

Celkem

1 513

24

68

1 605

856

17

52

925

Druh úrazu Profese postiženého

Zdroj: Státní úřad inspekce práce (přehled 12 nejčastějších profesí) (3)

lifikovaní strojírenští dělníci (110) a obsluha stacionárních zařízení a montážní dělníci (105). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2009 byl zaznamenán v profesi pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech a stavebnictví (7) a kvalifikovaní dělníci ve stavebnictví (3).

Z celkového počtu 1 605 pracovních úrazů u cizinců v roce 2008 jich bylo nejvíce evidováno v těchto profesích: řemeslníci (343), kvalifikovaní strojírenští dělníci (252) a pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech a stavebnictví (233). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2008 byl zaznamenán v profesi pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech a stavebnictví (10) a kvalifikovaní dělníci ve stavebnictví (7). Z celkového počtu 925 pracovních úrazů u cizinců v roce 2009 jich bylo nejvíce evidováno v těchto profesích: řemeslníci (162), kva-

DISKUSE

Pracovní podmínky ovlivňují zdravotní stav zaměstnance po stránce fyzické, psychické, sociální i ekonomické. Nepříznivé pracovní podmínky mohou zvyšovat riziko pracovních 47

PŮVODNÍ PRÁCE

Tabulka 4 Počet pracovních úrazů u cizinců v ČR ve vazbě na profesi postiženého (za rok 2008 a 2009)

PŮVODNÍ PRÁCE

úrazů, nemocí z povolání a nemocí souvisejících s prací. K 31. 12. 2009 mělo na území České republiky povolení k pobytu 433 305 cizinců. Cizinci, kteří přijíždějí do České republiky především ze zemí mimo Evropskou unii, často vykonávají práce fyzicky vysoce náročné. Tato skutečnost spolu s jazykovou bariérou může zvyšovat pravděpodobnost pracovního úrazu. Hlavním cílem výzkumného šetření bylo analyzovat pracovní úrazy (podléhající ohlašovací povinnosti inspektorátu bezpečnosti práce) cizinců v České republice v letech 2008–09 pomocí sekundární analýzy interních dokumentů Státního úřadu inspekce práce (zdroj 3). Dle nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnavatel má povinnost ohlásit pracovní úraz bez zbytečného odkladu státnímu zástupci nebo policii, pokud okolnosti úrazu nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, odborovému orgánu, pojišťovně, u které je zaměstnavatel pojištěn na odpovědnost za škodu při pracovním úrazu, pokud jde o smrtelný úraz příslušné zdravotní pojišťovně, popřípadě zaměstnanci, který zaměstnance k práci u něho vyslal. Bez zbytečného odkladu zaměstnavatel ohlásí pracovní úraz příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a dalších činnostech, které podléhají jeho dozoru dle zákona č. 174//1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu dle zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb. a zákona č. 315/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zdroje 5, 9). V roce 2008 bylo Státním úřadem inspekce práce evidováno 1 605 pracovních úrazů u cizinců, což činí 0,37 % z celkového počtu cizinců s povolením pobytu na území České republiky; 68 úrazů mělo závažné (4,2 %) a 24 smrtelné následky (1,4 %). Nejvíce pracovních úrazů bylo zaznamenáno u slovenské (670, 42 %), polské (266, 16,5 %) a ukrajinské (259, 16 %) národnosti.

V roce 2009 bylo nahlášeno Státnímu úřadu inspekce práce 925 pracovních úrazů u cizinců, což je 0,21 % z celkového počtu cizinců s povolením pobytu na území České republiky; 52 mělo závažné (5,6 %) a 17 smrtelné následky (1,8 %). Nejvíce pracovních úrazů bylo vedeno u slovenské (412, 44,5 %), ukrajinské (168, 18 %) a polské (123, 13 %) minority (tab. 1). Z výše uvedených výsledků vyplývá, že v letech 2008 a 2009 byl zaznamenán mírný pokles pracovních úrazů u cizinců v České republice. Zároveň došlo k mírnému nárůstu úrazů se smrtelnými následky. Nejvíce pracovních úrazů bylo evidováno u občanů Slovenska, Ukrajiny a Polska. Přestože mezi hlavní povinnosti zaměstnavatele patří sledovat, vyhodnocovat a snižovat pracovní rizika, zajistit odbornou popřípadě zdravotní způsobilost zaměstnanců k výkonu povolání a zprostředkovat zaměstnancům dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví (dále jen BOZP), bylo v letech 2008 a 2009 nejčastější příčinou pracovních úrazů u cizinců podcenění pracovního rizika a nedostatečná odborná způsobilost k pracovnímu výkonu. Z celkového počtu 1 605 pracovních úrazů u cizinců v roce 2008 bylo nejčastější příčinou pracovního úrazu špatné nebo nedostatečně odhadnuté riziko (1 279, 80 %), nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu (166, 10 %). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2008 byl z důvodu špatného nebo nedostatečného odhadnutí rizika (8 úrazů) a používáním nebezpečných postupů (7 úrazů). Z celkového počtu 925 pracovních úrazů u cizinců v roce 2009 bylo nejčastější příčinou špatné nebo nedostatečně odhadnuté riziko (681, 74 %) a nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu (88, 9,5 %) (tab. 2). Dle zákoníku práce zaměstnavatel zajistí školení BOZP při nástupu zaměstnance do práce a dále při změně pracovního zařazení, druhu práce, při zavádění nových postupů, technologií do pracovního procesu. Zaměstnanec tedy i cizinec má právo získat tyto informace jemu srozumitelnou formou, také má právo odmítnout pracovní činnosti, které ho bezprostředně a závažně ohrožují na jeho životě nebo zdraví (zdroj 11). 48

49

PŮVODNÍ PRÁCE

a živočišné výrobě (62, 6,7 %). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2009 byl zaznamenán v oblasti výstavby budov (4 úrazy) a v oblasti specializovaných stavebních činností (3 úrazy) (tab. 3). Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi stanovuje zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů. Mezi tyto požadavky patří udržování pořádku a čistoty na staveništi, manipulace, uskladnění, odstranění materiálu, provádění kontroly strojů, technického zařízení, přístrojů, nářadí a jiné (zdroj 12). Bližší požadavky na bezpečnost práce v oblasti stavebnictví stanovuje nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích a nebezpečím pádu z výšky nebo hloubky, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů. Bylo by určitě zajímavé porovnat dodržování právních předpisů týkajících se BOZP, závodní preventivní péče a hygieny práce u velkých firem a u tzv. „malých zaměstnavatelů“ (zdroje 7, 8). Z celkového počtu 1 605 pracovních úrazů u cizinců v roce 2008 jich bylo nejvíce evidováno v těchto profesích: řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři, kromě obsluhy strojů a zařízení (343, 21 %), kvalifikovaní kovodělníci a strojírenští dělníci (252, 15,7 %) a pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech a lomech, v průmyslu, stavebnictví, v dopravě a příbuzných oborech (233, 14,5 %). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2008 byl zaznamenán v profesi pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech, lomech, stavebnictví, v průmyslu a dopravě (10 úrazů) a kvalifikovaní dělníci při dobývání surovin, stavební dělníci a dělníci v příbuzných oborech (7 úrazů). Z celkového počtu 925 pracovních úrazů u cizinců v roce 2009 bylo nejvíce úrazů evidováno v těchto profesích: řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři, kromě obsluhy strojů

Při zprostředkování zaměstnání často cizinci využívají služeb agentur práce. Je otázkou, kdo je povinen zajistit školení BOZP, pokud jsou cizinci zaměstnanci agentury práce dočasně přiděleni k výkonu práce k jinému zaměstnavateli. Dle § 103 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Zároveň § 309 odstavec 1 stejného zákona stanovuje, že po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u české firmy, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci organizace, ke které byl zaměstnanec dočasně přidělen (zdroj 11). Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky nebo ochranné nápoje. V roce 2008 bylo u cizinců zaznamenáno sedm smrtelných úrazů z důvodu nedostatečného používání ochranných zařízení. Dalšími vážnými příčinami pracovních úrazů u cizinců jsou ohrožení jinými osobami (odvedení pozornosti při práci, žerty, hádky a jiná nesprávná a nebezpečná jednání druhých osob) a používání nebezpečných postupů nebo způsobů práce včetně jednání bez oprávnění, proti zákazu nebo prodlévání v ohroženém prostoru. Ze statistik Státního úřadu práce vyplývá (zdroj 3), že z celkového počtu 1 605 pracovních úrazů u cizinců v roce 2008 bylo nejvíce úrazů zaznamenáno ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (134, 12 %), ve výrobě motorových vozidel, přívěsů a návěsů (128, 8 %) a ve výrobě strojů (98, 6 %). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2008 byl zaznamenán v oblasti specializovaných stavebních činností (7 úrazů) a ve výstavbě budov (3 úrazy). Z celkového počtu 925 pracovních úrazů u cizinců v roce 2009 bylo nejvíce úrazů zaznamenáno ve výrobě motorových vozidel, přívěsů a návěsů (75, 8 %), ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (62, 6,7 %) a v rostlinné

PŮVODNÍ PRÁCE

v pracovním poměru na dobu určitou a cizincům agentury práce, dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při pracovních činnostech pro ně srozumitelnou formou. Je otázkou, jakým způsobem tuto povinnost zaměstnavatelé dodržují – jak překonávají jazykovou a sociokulturní bariéru – zda jsou např. seznámeni s metodou interkulturní komunikace, která by měla vést k předcházení nedorozumění (zdroj 2). Dále je nutné se ptát, jestli si zaměstnavatelé zpětně ověřují, že předaným informacím cizinec/cizinka rozuměl/a. U agenturních zaměstnanců a zahraničních pracovníků je často zaměstnavatelem podceňována problematika odborné přípravy na práci a odpovídající zdravotní způsobilosti vzhledem k pracovním rizikům. Dle Národní politiky BOZP „u těchto specifických skupin pracovníků byla vysledována statisticky dvojnásobná četnost pracovních úrazů v prvních měsících zahájení práce oproti ostatním zaměstnancům. Problémovým místem zůstává i rovnocenné zajištění pracovních podmínek agenturních zaměstnanců ve srovnání s kmenovými zaměstnanci uživatele“ (zdroj 4, s. 7).

a zařízení (162, 17,5 %), kvalifikovaní kovodělníci a strojírenští dělníci (110, 12 %) a obsluha stacionárních zařízení a montážní dělníci (105, 11 %). Nejvyšší počet smrtelných úrazů u cizinců v roce 2009 byl zaznamenán v profesi pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v dolech, lomech, stavebnictví, v průmyslu a dopravě (7 úrazů) a kvalifikovaní dělníci při dobývání surovin, stavební dělníci a dělníci v příbuzných oborech (3 úrazy) (tab. 4). Bylo by zajímavé zmapovat nejen profesní obory, ale i právní formy zaměstnavatelů. ZÁVĚR

Hlavním záměrem výzkumného šetření bylo analyzovat pracovní úrazy cizinců (podléhající ohlašovací povinnosti inspektorátu bezpečnosti práce) v České republice v letech 2008 a 2009 ve vazbě na státní příslušnost, typ zaměstnání a odvětví ekonomiky. V návaznosti na výzkumné cíle lze stanovit tyto závěry: 1. V letech 2008 a 2009 byl zaznamenán mírný pokles pracovních úrazů u cizinců v České republice. Nejvíce pracovních úrazů bylo evidováno u občanů Slovenska, Ukrajiny a Polska. 2. Nejčastějšími příčinami pracovních úrazů u cizinců ve sledovaném období bylo: špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko, nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu, používání nebezpečných postupů nebo vadný či nepříznivý stav zdroje. 3. K pracovnímu úrazu cizinců nejčastěji docházelo ve zpracovatelském průmyslu, v živočišné výrobě, výrobě kovových konstrukcí. Ke smrtelným úrazům nejčastěji docházelo ve stavebním odvětví. 4. V nejvyšším riziku pracovních úrazů byli cizinci vykonávající profesi kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných dělníků a řemeslníci.

LITERATURA 1. 2.

3. 4. 5.

6.

Česká republika má vytvořen základní právní rámec problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který je v souladu se závazky vyplývajícími z jejího členství v Evropské unii. V oblasti zaměstnávání cizinců je potřeba zdůraznit povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnancům, zejména cizincům

7.

8.

50

Cizinci v České republice (Foreigners in The Czech Republic), Praha: Český statistický úřad, 2009, 239 s. ISBN 978-80-250-1993-1. Dvořáková, J.: Interkulturní empatie v sociální práci. In: Sborník z webové konference ZSF JU s názvem: Afiliace 2006. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta JU v ČB, 2006. ISBN 978-80-7040-962-6. Interní materiály Státního úřadu inspekce práce. Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci České republiky, [online] [cit. 2010-01-09]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5598. Nařízení práce č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamů o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: ASPI. Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích a nebezpečím pádu z výšky nebo hloubky, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: ASPI. Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při

12. Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: ASPI.

Iva Brabcová, Veronika Záleská, Jana Horská [email protected]

51

PŮVODNÍ PRÁCE

práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: ASPI. 9. Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: ASPI. 10. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: ASPI. 11. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: ASPI.

SOUBORNÝ REFERÁT

ETICKÉ A METODOLOGICKÉ OTÁZKY VE VÝZKUMU NÁSILÍ SE ZAMĚŘENÍM NA PROBLÉMY ZKOUMÁNÍ OBCHODOVÁNÍ S LIDMI ETHICAL AND METHODOLOGICAL PROBLEMS IN RESEARCH OF VIOLENCE WITH SPECIAL REGARD TO PROBLEMS OF INVESTIGATING TRAFFIC IN HUMANS Petra Kutálková La Strada Česká republika, o. p. s.

Summary Traffic in humans, rape, home violence, torture or other forms of violence causing traumatic experience exert mental, social, physical and economic impacts on lives of humans who experienced them or were present as witnesses. People with traumatic experience are frequently clients of social services: either of those specialized in this problem or of further ones offering help for wide target groups. Different aspects of traumatic experience with violence are also important subjects of the research not only in terms of psychology but also in the field of social work, social services, criminality prevention, public and social policy in general and further branches. However, research with participation of persons who experienced a trauma, should not cause any further traumatic effects or expose the person participating in the research to any endangerment or violence. The target of the text is to identify principal ethical questions and pillars in the methodology of the research of persons who experienced trauma with a special regard to persons who were traded, i.e. forced to work under slavery conditions in prostitution or other sectors. The professional literature in this field still occurs rather sparingly. The text presented here is based on the analysis of methodological considerations of already published investigations, which employed as their tools interviews with persons traded and publications offering ethical guidelines for the research or accumulation of data from this target group. It is also based on scientific publications aimed at the gender-sensitive research and research of the gender-conditioned violence. In the text, specific features are detailed, which are appropriate for acquiring the informed consent and providing the safety not only of persons participating in the research but also of investigators. Methods of conducting so called noninjuring research and problems of handling data are also considered. The text can serve as a methodological or study basis for the implementation of research works in this field. Key words: research methodology – trauma – violence – traffic in humans – ethics of research Souhrn Obchod s lidmi, znásilnění, domácí násilí, mučení či jiné formy násilí způsobující traumatickou zkušenost mají psychické, sociální, fyzické i ekonomické dopady na životy lidí, kteří je prožili či byli jejich svědky. Lidé s traumatickou zkušeností jsou často mezi klientelou sociálních služeb, ať již těch, které se na danou problematiku specializují, či dalších, které nabízejí pomoc širokým cílovým skupinám. Rozličné aspekty traumatických zkušeností s násilím jsou rovněž důležitým předmětem výzkumu nejen z hlediska psychologického, ale také pro oblast sociální práce, sociálních služeb, prevence kriminality, veřejné a sociální politiky obecně i dalších odvětví.

Submitted: 2010-11-23 ▪ Accepted: 2011-05-12 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 52–61 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

52

Klíčová slova: metodologie výzkumu – trauma – násilí – obchodování s lidmi – etika výzkumu vzhledem k tomu, že považuji ve výzkumu za klíčovou maximální snahu o partnerský přístup, užívám namísto obvyklého „respondent/ respondentka“ termín „osoby, které se účastní na výzkumu“ či obdobné. Podněty pro metodologické a etické zvažování při realizaci výzkumu, které vycházejí především ze zahraniční literatury týkající se obchodování s lidmi, jsou využitelné i pro zkoumání dalších forem násilí a jejich dopadů na život lidí. Text si klade za cíl identifikovat a diskutovat základní etické a metodologické otázky a pilíře v metodologii výzkumu osob, které prožily nějakou formu násilí způsobující traumatickou zkušenost se zaměřením na osoby, jež byly obchodované. Prostřednictvím shrnutí příkladů realizované praxe a nastíněním základních otázek výzkumné metodologie chce autorka nabídnout inspiraci pro rozvoj metodologie výzkumu v oblasti některých specifických forem násilí. Příspěvek je koncipován na základě rešerší metodologických rozvah již publikovaných výzkumů, které využívaly jako nástroj vedení rozhovoru s obchodovanými osobami (2, 4, 9, 16, 23, 25, 26). Je vhodné podotknout, že většina citovaných výzkumů v metodologii odkazuje na publikaci Světové zdravotnické organizace WHO Ethical and Safety Recommendations for Interviewing Trafficked Women (24), která je obecnou příručkou, jak přistupovat k vedení rozhovorů s obchodovanými

Otázkami, jak nalézt optimální způsob intervence ve vztahu ke konkrétnímu klientovi či klientce nebo jak koncipovat preventivní program pro určitou cílovou skupinu, se zabývá pravidelně množství sociálních pracovníků a pracovnic ve veřejné správě či v nevládním sektoru. Jednou z cest, které by neměly být sociální prací jako vědou a praktickou disciplínou opomíjeny, je využívání výzkumů k rozvoji praxe i teoretické základny. K výzkumu neodmyslitelně patří kromě znalosti metod a metodologií také etická rozvaha, reflektující obecné etické principy i dilemata, která se váží ke zkoumání zvolené cílové skupiny. V České republice však etické rozvahy ve výzkumech v sociální práci mnohdy absentují. Kapitoly výzkumných zpráv věnované metodologiím bývají spíše sporé. Etikou vlastního výzkumu a hlubším rozborem specifických metodologických aspektů se dle mých zkušeností příliš nezabývá ani většina projektů studentských bakalářských ani diplomových prací, které jsem za poslední léta měla možnost konzultovat při své práci v organizaci La Strada Česká republika, o. p. s., která se zabývá prevencí obchodování s lidmi a vykořisťování. Následující text se věnuje specifickým etickým a metodologickým aspektům ve výzkumu, kterého se účastní lidé, jež prožili nějakou formu násilí, s důrazem na výzkum mezi osobami, které zažily obchodování s lidmi. V praxi jsou mnohdy respondenti/ky výzkumů nahlíženi/ny jako pasivní zdroj informací; 53

SOUBORNÝ REFERÁT

Výzkum, kterého se účastní osoby, jež prožily trauma, by však neměl způsobit jakoukoli další traumatizaci či vystavit člověka, který se výzkumu účastní, jakémukoli ohrožení či násilí. Text si klade za cíl identifikovat základní etické otázky a pilíře v metodologii výzkumu osob, které prožily traumatickou zkušenost, se zaměřením na osoby, které byly obchodované, tedy nucené k práci za otrockých podmínek v prostituci či v jiných sektorech. Odborná literatura v této oblasti je doposud spíše kusá. Předkládaný text vychází z analýzy metodologických rozvah již publikovaných výzkumů, které využívaly jako nástroj vedení rozhovoru s obchodovanými osobami a z publikací nabízejících etické „guidelines“ pro výzkum či získávání informací od této cílové skupiny. Vychází i z odborných publikací, které se věnují genderově senzitivnímu výzkumu, a výzkumu genderově podmíněného násilí. V textu jsou podrobně rozebrána specifika pro získávání informovaného souhlasu, zajištění bezpečnosti nejen osob, které se výzkumu účastní, ale i výzkumníků a výzkumnic způsoby, jak vést tzv. nezraňující výzkum, a problematika nakládání s daty. Text může sloužit jako metodologická i studijní opora pro realizaci výzkumů v této oblasti.

SOUBORNÝ REFERÁT

ženami určenou především pomáhajícím profesím. Dalším zdrojem byly publikace nabízející etické „guidelines“ pro výzkum či získávání informací od této cílové skupiny (1, 18, 20, 24). Analyzovaná literatura byla doplněna také o publikace, které se věnují genderově senzitivnímu výzkumu, výzkumu genderově podmíněného násilí (3, 7), a případně další relevantní literaturu (10, 13). S ohledem na limitovaný rozsah textu analýza nezahrnovala zdroje, které při výzkumu násilí používají dotazník (15). S ohledem na rozsah textu zde nejsou diskutovány rámce feministických metodologií kvalitativního výzkumu, které rovněž přinášejí cenné podněty zejména v oblastech usilování o partnerský přístup k osobám, jež se podílejí na výzkumu, analýzami vlivu moci ve výzkumu, reflexivitou a dalšími aspekty, které se k výzkumu váží (12, 14). Z metodologického hlediska lze chápat jako stěžejní pilíře výzkumu, na kterém se podílejí obchodované osoby či lidé, kteří zažili nějakou formu násilí, informovaný souhlas, oblast bezpečnosti, nezraňující přístup a nakládání s daty; základním imperativem je uplatnění práva na důvěrnost a soukromí. Samotné tyto kategorie nelze považovat za výlučně specifické pro popisovanou oblast; specifická je jejich kombinace a především vlastní obsah jednotlivých kategorií a otázky, které je nutné vyřešit.

konkrétní přípravě a realizaci výzkumu zůstat bez dalšího zvažování. Přiblížení se k cíli plné informovanosti osoby, která se účastní výzkumu, zahrnuje srozumitelné a adekvátní informování minimálně o následujících oblastech: ● porozumění smyslu výzkumu; ● sdělení, kdo bude vést rozhovor a pro koho; ● informace o možných rizicích a přínosech pro konkrétního člověka, případně skupinu/komunitu; ● informace o tom, jak bude zaručena důvěrnost sdíleného obsahu; ● jakým způsobem budou data anonymizována; ● ošetření jeho/její bezpečnosti; ● sdílení informací o tom, že otázky mohou směřovat k násilí, které osoba prožila, či k citlivým tématům jejího života (7, 9, 20). Při vyjednávání informovaného souhlasu je nutné rovněž zajistit, aby byly informace předávány srozumitelnou formou, jazykem, kterému osoba rozumí, s ohledem na sociokulturní kontext situace (7, 9, 20). Vyjednávání informovaného souhlasu nemůže být chápáno jako jednostranné informování ze strany výzkumníka/výzkumnice. Jedná se o proces předávání informací, kde by měl být kladen důraz na prostor, ve kterém je možné ujišťování se o tom, že se obě strany dohadují na podobných obsazích sdělovaných informací. Ze strany výzkumníka/výzkumnice je nutné nejenom informovat, ale také naslouchat účastněné osobě. United Nations Inter-Agency Project on Human Trafficking např. v této souvislosti doporučuje ujistit se, že zúčastněná osoba vnímá souhlas či důvěrnost v souladu s rámci pro výzkum stanovené metodologie, či hlouběji zjišťovat, jaké je její vnímání rizik (20). Výše zmiňované informace by měla participující osoba dostat vždy před zahájením vlastního výzkumného rozhovoru. Ellsbergová a Heiseová také navrhují připravit písemné odpovědi na otázky, které mohou osoby, s nimiž bude vedeno interview, zajímat (7). Před zahájením vlastního výzkumu je také nutné vyřešit otázku, zda bude získání infor-

Informovaný souhlas Informovaný souhlas s účastí na výzkumu je jedním z hlavních etických východisek konceptualizovaných v odborné literatuře (7, 9, 16, 18, 20). Odborná literatura se shoduje, že o informovaném souhlasu hovoříme, pokud jsou splněny následující podmínky: ● osoba je plně informována o výzkumném procesu a obsahu výzkumu; ● informovaný souhlas je získán bez nátlaku; ● osoba má možnost odmítnout participaci na výzkumu v kterékoli fázi. Žádná z těchto podmínek, i když se na první pohled může tak jevit, by neměla při 54

55

SOUBORNÝ REFERÁT

třeb obchodovaných žen. Získávání informací od těchto osob či jejich přímá účast ve výzkumu musí být tedy předmětem metodologického a etického zvažování (9). Pro možnost realizovat výzkum spolu s klienty/klientkami pomáhajících organizací je pro výzkumníka/výzkumnici klíčový kontakt s „gatekeepers“, kterými je právě personál těchto zařízení. Je vhodné poznamenat, že také tyto osoby se musejí vyrovnávat s určitými dilematy vztahujícími se k výzkumu. Ta se mohou týkat umožnění či neumožnění výzkumných šetření v zařízení zejména s ohledem na cíle fungování zařízení a na zájmy klientely, psychický stav osob, které se výzkumu účastní, důvěru/nedůvěru v etický přístup výzkumníka/výzkumnice apod. (9). Z úvah o získávání souhlasu musí být vyloučeny jakékoli formy nátlaku, které jsou činěny vědomě a explicitně. Je však také nutné brát v úvahu okolnosti, které mohou mít vliv na fakt, že obchodovaná osob k výzkumu svolí v kontextu, jenž nemusí být reflektován metodologií. K vyloučení či lépe řečeno k minimalizaci takovýchto forem nátlaku je nutné z metodologického hlediska diskutovat zejména status osoby, která o výzkumné interview žádá (9, 20). United Nations Inter-Agency Project on Human Trafficking například doporučuje zvažovat situace, které mohou vytvářet v potenciálně možných účastnících/účastnicích ve výzkumu pocit, že mají povinnost vyhovět žádosti, a upozorňuje na socio-ekonomické a politické kontexty, kde lidé nemají informace o svých právech a nejsou zvyklí říkat „ne“ (20). Metodologická reflexe by měla být věnována také vlivu moci (power) ve vztahu klient/klientka a sociální pracovník/pracovnice (6, 8). Podle Harrisonové je v takových případech nutné zvažovat problematičnost tzv. „proxisouhlasu“, který uděluje personál azylového domu nebo např. rodina. Mohou zde totiž hrát roli úvahy typu: jaký vliv může mít na poskytování sociálních služeb odmítnutí účasti ve výzkumu (9). V souvislosti se získáním informovaného souhlasu je také zvažována otázka finančního honorování účasti ve výzkumu. Do diskusí vstupují argumenty, které říkají, že osoba, jež se výzkumu účastní, by měla

movaného souhlasu stvrzeno písemným dokladem, zda bude získán ústní formou či zda jsou možné obě varianty. Možnost využít „pouze“ ústního získání souhlasu může být z hlediska některých akademických institucí považována za problematickou s ohledem na zajištění validity výzkumu (9). Žádost o písemné potvrzení informovaného souhlasu však může být problematická s ohledem na to, že obchodované osoby mohly být nuceny podepsat smlouvy či dohody s osobami, které je vykořisťovaly, písemný podpis může také vzbuzovat strach z prozrazení identity osoby. Např. Harrisonová v této souvislosti upozorňuje také na to, že účastníci a účastnice výzkumu, kteří chtějí zůstat v anonymitě a jsou žádáni o podpis informovaného u souhlasu, nejsou buď ochotni/y účastnit se výzkumu či mají tendenci využívat nepravá jména (9, s. 91). Písemná administrace informovaného souhlasu může být chápána jako příliš byrokratická či případně vzbuzující strach zejména u osob, které měly v minulosti problémy s imigračními či jinými úřady apod. (9, 20). United Nations Inter-Agency Project on Human Trafficking navrhuje variantu, kdy je informovaný souhlas získán za přítomnosti další osoby – svědka/svědkyně, jež může svým podpisem stvrdit získání verbálního souhlasu osoby, která participuje na výzkumu. Navrhují sérii pěti otázek, po jejichž položení, resp. zodpovězení je možné považovat informovaný souhlas za stvrzený verbální formou (20). Získání informovaného souhlasu k účasti ve výzkumu rovněž nezůstává bez dilemat. Při získávání osob, které by se mohly na výzkumu podílet, je nutné brát v úvahu celý proces jejich kontaktování. Častý způsob, jak jsou pro účast ve výzkumu získávány obchodované osoby, je prostřednictvím kontaktování organizací poskytujících sociální služby. Tyto organizace jsou mnohdy ze strany výzkumných institucí či státních úřadů vnímány jako prostor, kde může docházet k získávání inovací od obchodovaných osob. Harrisonová v této souvislosti například poukazuje na to, že azylové domy a další služby jsou především místem, které je koncipováno pro uspokojení po-

SOUBORNÝ REFERÁT

Harrisonová mezi příklady dobré praxe v této souvislosti uvádí tzv. informovaný souhlas přítomný během procesu (process consent), který chápe jako proces kontinuálního předávání informací a získávání souhlasu v klíčových momentech výzkumu s cílem podporovat důvěru mezi osobou, jež informace předává, a výzkumníkem/icí a tím maximálně redukovat možnost neetické praxe (9). I přes všechnu snahu, kterou může vynaložit výzkumník/ice k získání informovaného souhlasu od osoby, jež participuje/bude participovat na výzkumu, zůstává otázkou, zda je možné dát souhlas k něčemu, co je z povahy procesem, v jehož části se tento/tato setkává.

být za čas, který věnuje rozhovoru, finančně ohodnocena, jako tomu bylo například při výzkumu zdravotního stavu obchodovaných žen (25). Možnost finanční kompenzace času stráveného výzkumným rozhovorem připouští United Nations Inter-Agency Project on Human Trafficking, upozorňuje však na nutnost adekvátnosti výše částky k situaci (20). V metodologických publikacích i v samotných metodologiích výzkumu se objevují také stanoviska, která honorování za účast ve výzkumu odmítají. Například Brunovskisová a Surteesová poukazují v této souvislosti na existující „power division“ mezi osobou, která se výzkumu účastní, a výzkumnicí/výzkumníkem. Tvrdí, že placení osobám za rozhovor může fatálně ovlivnit vztah respondenta/ky a výzkumníka/ice. Poukazují na to, že pro člověka ve špatné sociální situaci může být obtížné odmítnout možnost výdělku. Placení tak může být faktorem, který by neumožňoval získání plnohodnotného informovaného souhlasu. Dodávají také, že „(placením za výzkum) nechtějí vytvářet situace, kde se historie utrpení stává komoditou, které je prodávána a kupována…“ (2). Rizika finančního odměňování je také možné spatřovat v případných pocitech účastníka/ice výzkumu, který/á si může připadat „dlužný/á“, mít pocit, že musí sdělovat citlivé, traumatické či jiné zkušenosti, k jejichž sdílení by jinak nebyl/a otevřený/á (20). Určitým východiskem může být finanční kompenzace nákladů na cestu, ušlého výdělku, jak o tom hovoří např. Brunovskisová a Surteesová (2), či hledání jiné cesty, jak částečně kompenzovat čas strávený výzkumem – např. věcmi, které osoba potřebuje pro sebe či dítě a nemůže si je dovolit koupit či by je obtížně získávala (20). Součástí koncipování rámců informovaného souhlasu je podle některých autorů a autorek možnost ukončit či limitovat svoji účast ve výzkumu. Tato možnost by se měla vztahovat minimálně na vlastní rozhovor s obchodovanou osobou. V praxi se může jednat např. o dohodu, že je možné (a je to právem každého) neodpovědět na některé otázky či bez udání důvodu ukončit rozhovor. Takový postup doporučují téměř všechny publikace (3, 7, 9, 20).

Bezpečnost Zkoumání problematiky obchodování s lidmi či jiných forem násilí s sebou může nést bezpečnostní rizika jak pro osoby, které se účastní výzkumu, tak i pro osoby, jež výzkum provádějí. Jedná se jak o přímé ohrožení bezpečnosti osoby, tak i o možná psychická „zranění“, která mohou být způsobena v průběhu vedení rozhovoru. Diskuse k otázkám bezpečí může v metodologických úvahách nabývat různých podob. Může se jednat jak o otázky zajištění míry anonymizace sdělovaných údajů, tak o možnost zpětné identifikace osoby, která poskytla svůj příběh, a to nejen ze strany pachatele/ pachatelky, ale i ze strany případné lokální komunity, ze které tato osoba pochází či v ní žije. Takové riziko může hrozit zejména u případových studií. Surteesová například v kapitole týkající se metodologie a etiky tvrdí, že od osob, které se účastnily výzkumu, nebyla žádána jakákoli osobní data, pokud je osoba sdělila, byla tato informace anonymizována již ve stadiu terénních poznámek. Omezen byl také okruh osob, které měly přístup k terénním poznámkám. Ve výzkumném reportu potom byly anonymizovány či změněny všechny údaje, tak aby nebylo jednoduše možné rozeznat, o příběh jaké osoby se jednalo (16). Pokud jsou od osob, které se výzkumu účastní, získávány osobní údaje, je bezpečnostní rizika nutné zohlednit například při nakládání s daty. Problematika bezpečí by měla být zohledněna také při plánování vlastního interview, 56

Nakládání s daty S požadavky na bezpečí osob se pojí také práce se získanými daty. Jak již bylo výše zmiňováno, je vhodné již v první fázi, tedy při pořizování terénních poznámek, pracovat s požadavky na utajení identity osoby, která informace poskytla, případně i dalších v rozhovoru zmiňovaných osob. Publikace, které se zabývají metodologií výzkumu s výše zmiňovanými cílovými skupinami, i praktické popisy metodologií, pokud se tématu věnují (3, 7, 9, 16), se shodují v tom, že je nutné ošetřit, kdo bude mít k datům přístup a za jakých podmínek, jak budou data skladována; některé publikace v této souvislosti doporučují, pokud byly získávány identifikační údaje, skladovat je odděleně od přepisů nahrávek či terénních poznámek, místo jména používat kód či pseudonym. S ohledem na charakter tématu je také doporučeno v terénu pořízené nahrávky po přepisu vymazat. Skladování dat a přístupu k nim by mělo být v souladu s formou dojednanou v informovaném souhlasu (9). Požadavky na anonymizaci či zachování anonymity osob, které data poskytují, však musí být zvažováno spolu s požadavky na validitu a reliabilitu výzkumných zjištění. Ellsbergová a Heiseová v této souvislosti citují 57

SOUBORNÝ REFERÁT

na skutečnost, že obchodování s lidmi je kriminální jednání, které má závažné následky, je rovněž nutné diskutovat, zda vůbec, případně v jaké situaci budou data získaná během výzkumu (nikoli pouze během rozhovorů) předána policii. Tento postup by měl být jasný ještě před tím, než se výzkumný tým vydá do terénu, rovněž je vhodné zvážit, co z této oblasti bude zapracováno do informovaného souhlasu. Proto je nutná znalost národní legislativy, zejména pak povinnost oznámit či překazit některé druhy trestné činnosti. Např. v České republice se od 1. 1. 2010 vztahuje např. na trestné činy obchodování s lidmi či zbavení osobní svobody tzv. oznamovací povinnost. Zjednodušeně řečeno, potrestán může být tedy ten/ta, kdo se hodnověrným způsobem dozví o spáchání takového trestného činu a tuto skutečnost neoznámí či případně páchání nepřekazí (11).

zejména pokud je realizováno mimo prostory pomáhající organizace. V úvahu by mělo být vzato jak bezpečí osoby, která se výzkumu účastní, tak i výzkumníka/výzkumnice. United Nations Inter-Agency Project on Human Trafficking například ve svých obecných doporučeních pro výzkum a intervenci v oblasti problematiky obchodování s lidmi doporučuje, zejména pokud se nejedná o výzkumníka/ici z lokality či regionu, konzultovat s nevládními organizacemi, policií či samosprávou bezpečnostní rizika. Zároveň přináší praktické náměty ke zvýšení bezpečí, např. zvážení denní doby, kdy bude výzkum realizován, rozhodování o výběru osob, se kterými se při výzkumu setkáme, či práci ve dvojici – to doporučuje vždy, pokud je to možné. Doporučuje také mít připravený bezpečnostní plán pro případy nouze (20). Rozhovor by měl být veden jen v takovém prostředí, které umožňuje zajištění základního bezpečí a komfortu pro obě zúčastněné strany. Je nutné si uvědomit, že je-li osoba, která se účastní výzkumu, v kontaktu s výzkumníkem/ výzkumnicí, může samo o sobě znamenat, že v okolí mohou vzniknout spekulace o tom, jakou zkušenost má tato osoba za sebou či jaké informace o prostředí sdělila, zejména pokud je téma výzkumu v komunitě známé. Inspiraci přináší praxe z výzkumu násilí na ženách. Dle Ellsbergové a Heiseové například může být pro osobu, která poskytne informace do výzkumu, ohrožující již skutečnost, že se někdo z jejího okolí dozví, jaký byl předmět rozhovoru. Doporučuje proto realizovat pouze jedno interview v domácnosti, neinformovat širší komunitu, že rozhovor obsahuje otázky na násilí, a nerealizovat ve stejné oblasti výzkum, který se zaměřuje na percepci tématu mužskými členy komunity (7). S ohledem na to, že výzkumy, kde jsou získávány informace od osob, které byly obchodovány, často pracují se zprostředkujícím článkem pomáhajících organizací, je možné využít jejich zázemí. Ohledně místa, kde bude rozhovor realizován, je však primárně vhodné, pokud to metodologický kontext umožňuje, jednat s osobou, která bude poskytovat informace, a předem ji upozornit na tato rizika. Do oblasti bezpečnosti patří také znalost právních rámců národní legislativy. S ohledem

SOUBORNÝ REFERÁT

Council for Interantional Organizations of Medical Science, který říká, že realizace studií, které nemohou být akceptovány jako vědecké, je neetická, protože vystavuje osoby riziku, aniž by rozšířila poznání (7). Pro zajištění rozhovorů s obchodovanými či jinak vykořisťovanými osobami je nutné v mnoha případech použít tlumočníka/tlumočnici. Výběr osoby, která bude tlumočit, by měl rovněž zohledňovat princip zajištění bezpečí a důvěrnosti. Tlumočení při výzkumném rozhovoru představuje dle Callamardové výzvu, která může mít významný vliv na kvalitu pořízeného rozhovoru. Celkově doporučuje věnovat výběru tlumočníka/tlumočnice dostatek času a pozornosti; při výběru může hrát roli také fakt, zda je tato osoba vybavena např. dovednostmi reagovat na krizové situace. Upozorňuje na možný vliv pohlaví tlumočníka/ tlumočnice v situacích, kdy je předmětem rozhovoru znásilnění či jiné sexuální násilí, a doporučuje v takových případech využívat ženy. Rovněž doporučuje seznámit osobu, která bude tlumočit, s předmětem rozhovoru. V závěru kapitoly upozorňuje také na to, že tlumočení je náročná práce, kvalita tlumočeného může klesat, pokud je nutné tlumočit dlouhý časový úsek (3). Tlumočník/tlumočnice, zejména pokud se nejedná o profesionální službu, musí být zavázán/a mlčenlivostí o informacích, které v průběhu rozhovoru získá. Oblast tlumočení je bohužel v metodologických publikacích i samotných metodologiích výzkumů s obchodovanými osobami zmiňována zřídka. Z praxe autorky vyplývá, že při výběru tlumočníka/tlumočnice hraje roli mnoho faktorů. Je vhodné zvažovat, zda je pro zvolený kontext vhodná spíše osoba, která je rodilou mluvčí, zná poměry v lokální komunitě či dominující kulturní vzorce a může případně usnadnit navázání kontaktu. Zde je však nutné zvažovat, zda nehrozí rizika vynesení informací do komunity či zda nemůže dojít jinak k porušení anonymity. Např. u obchodovaných osob v cílových zemích může také hrozit, že osoba, která tlumočí, může znát komunitu či rodinu obchodované osoby v zemi původu. Zkušenosti ze sociální práce také ukazují, že osoby, které jsou využity k tlumočení a pocházejí ze stejné národnostní či etnické

skupiny, mohou mít tendence netlumočit přesně, ale hovořit za osobu, která je klientem/ klientkou programu či v případě výzkumu na výzkumu participuje. Problematice překladu při vedení rozhovorů s migranty obecně se věnuje také publikace H. Tužinské (19); ta podporuje závěry učiněné autorkou. Využití profesionálních tlumočníků/tlumočnic z řad „majority“ může být problematické zejména z toho důvodu, že nemusejí být k dispozici pro některé jazykové skupiny. U osob, které zažily sexuální násilí, může mít vliv na průběh rozhovoru také to, zda tlumočí muž či žena. Je proto vhodné zvážit různé možnosti. Pokud je to možné, je vhodné diskutovat výběr tlumočníka/tlumočnice předem spolu s osobou, která bude participovat na výzkumu. V každém případě by informace, které získá osoba, jež tlumočí, měly podléhat závazku mlčenlivosti, tak jako je to u výzkumníků/výzkumnic. Nezraňující způsob výzkumu U výzkumu, kterého se účastní osoby, jež zažily násilí či traumatizující situace, je nutné zvažovat také psychologický kontext a dopad vedeného rozhovoru. Vůdčím principem pro metodologické rozvahy i vlastní vedení rozhovoru by měl být nezraňující (do not harm) přístup. Následující text shrnuje doporučení, jak výzkum koncipovat a rozhovor vést. Na základních principech níže prezentovaných se shoduje celá škála odborné literatury – nejen specializované na obchodování s lidmi či jiné formy násilí, ale především literatura týkající se práce s traumatizovanými lidmi. Při koncipování výzkumu a vedení rozhovoru je vhodné vzít v úvahu, že interview týkající se traumatizující zkušenosti může vyvolat silné emoce jak na straně osoby, které se výzkumu účastní, tak i na straně výzkumníka/ výzkumnice. Obdobně jako při terapeutických sezeních je vhodné způsobem vedení rozhovoru a kladení otázek předcházet možné sekundární viktimizaci. S ohledem na prožité trauma a možnou obtížnou situaci je také vhodné, aby výzkumník/výzkumnice disponoval/a informacemi o možnostech vyhledat pomoc, které může nabídnout osobě, s níž vede výzkumné interview. 58

schopen/na vykonat základní krizovou intervenci. Zvažování dopadů výzkumného rozhovoru na psychiku obchodované osoby či osoby, která prožila trauma, může vzbuzovat u výzkumných týmů obavy, přestože pečlivě diskutovali metodologické a etické aspekty výzkumu. Callamardová v této souvislosti doporučuje uvědomit si vlastní terapeutickou hodnotu vedeného rozhovoru. „Pamatujte, že nejste pachatel. Neciťte se jako ten/ta, který/á zneužívá“ (3, s. 38). Dle Callamardové i dalších autorů a autorek může mít možnost vyprávět svůj příběh ve středně- a dlouhodobé perspektivě terapeutickou hodnotu a může pomoci osobě, která ho vypráví, porozumět tomu, co prožila (3). Obdobně hodnotí možnost, že oběť násilí může vyprávět o svých zkušenostech, také Ellsbergová a Heiseová (7). Existují však také názory, že otázky, které se týkají detailů mučení, fyzického či sexuálního zneužívání či znásilnění, by měl pokládat pouze profesionálně trénovaný poradce/ poradkyně a/nebo osoba s psychologickým vzděláním (20). Vedení rozhovoru by mělo vycházet z výše jmenovaných principů a doporučení a musí odpovídat metodologii konkrétního výzkumného designu. Při vlastním šetření je vhodné vycházet z obecných principů vedení rozhoru s osobou, která prožila traumatizující či jinou obtížnou životní situaci. Existuje množství odborné literatury na toto téma, z české literatury lze doporučit zejména publikaci Krizová intervence (22) či Psychické trauma a jeho terapie (21), Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů (5) a mnoho dalších. Z metodologických publikací nabízejí podněty např. Callamardová (3) či The Regional Working Group on Child Labour in Asia (18), kde se mluví nejen o způsobu kladení otázek, ale i o neverbální komunikaci, o okolnostech souvisejících s prožitým traumatem a jejich dopadem na rozhovor či o kulturních a sociálních rozdílech, které mohou v rozhovoru hrát roli. Převážně z nich čerpá následující odstavec. Mezi doporučení z praxe i odborné literatury patří zejména kladení otevřených otázek. Vhodné je také ujišťovat se v průběhu rozhovoru, že obsahu nějak rozumíme, avšak

Metodologické a etické úvahy či doporučení týkající se výzkumů osob, které prožily traumatickou zkušenost, by vždy měly zahrnovat zvažování nutné minimální „profesionální výbavy“ osoby, jež rozhovor povede. Např. Ellsbergová a Heiseová doporučují zahrnout do metodologie výzkumu také trénink osob, které budou v terénu sbírat data, jež by měl zahrnovat i praktický nácvik, jak identifikovat symptomy úzkosti a traumatické reakce či jak ukončit rozhovor, pokud by jeho vliv na psychiku osoby měl mít příliš negativní dopad (2005:40). Dle stejného zdroje by trénink výzkumníků/výzkumnic, kteří/ré budou v terénu sbírat data, měl zahrnovat také vzdělávání v oblastech genderově podmíněného násilí, mýtů a stereotypů vážících se k obětem násilí a násilí obecně a podobně (7). Jedná-li se výzkum obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, mělo by být v rámci přípravy diskutováno také téma prostituce/ sexworku, které může mít vliv na uchopení rozhovoru. Pro lepší pochopení uveďme, že konceptualizace variuje mezi stanovisky: prostituce jako genderově podmíněné násilí a z této premisy vycházející snaha uchránit její „oběti“, prostituce jako morální zlo, které ničí rodinu a z toho vycházející např. kriminalizace zákazníků či dokonce žen, jež služby poskytují, práce v sexbyznysu jako legitimní zdroj obživy, je-li vykonávaná se souhlasem, ze které vychází usilování o dobré pracovní podmínky, destigmatizaci této činnosti a dodržování práv sexworkerek (pozice autorky) a dalšími. Výzkumník/výzkumnice by měl/a disponovat také informacemi o problematice traumatu a možných dopadech na psychiku či paměť, politických, sociálních a dalších kontextech, které se vážou ke zkušenostem s mučením apod. (3). Je rovněž vhodné, aby byl/a 59

SOUBORNÝ REFERÁT

Při každém výzkumu, jehož se účastní osoby, které prožily traumatickou zkušenost, je vždy nutné na počátku zvážit okruh informací, jež jsou nezbytně nutné pro dosažení cíle výzkumu (7, 9, 10, 20). Některé z informací, které by byly zjištěny rozhovorem s traumatizovanou osobou a které mohou být potenciálním zdrojem re-traumatizace, mohou být získány z jiných zdrojů.

SOUBORNÝ REFERÁT

sdílela, případně nabídnout kontakty na pomáhající organizace (3, 7, 20). Metodologie výzkumů, které využívají informací od osob, jež prožily traumatickou zkušenost zahrnující násilí obecně či obchodování s lidmi, by měly reflektovat také možné dopady na výzkumníka/výzkumnici, kteří vedli v terénu rozhovory, případně na osoby, které tlumočí. Je nutné zohlednit globální výskyt genderově podmíněného násilí v populaci a počítat s tím, že výzkumník/výzkumnice může mít za sebou podobnou zkušenost, která může interferovat do vlastního interview či mít dopad na psychiku výzkumníka/výzkumnice po vedení rozhoru. S tímto předpokladem je vhodné kalkulovat již při přípravě výzkumníků/ výzkumnic na rozhovory a toto téma ošetřit (7). U osob, které jsou v přímém kontaktu s traumatizovanými, se může rozvinout také tzv. sekundární trauma (některé odborné publikace hovoří o tzv. terciární traumatizaci, např. 21). Důsledkem sekundárního, resp. terciárního traumatu může být rozvoj podobných symptomů, jaké mají osoby, které prožily traumatizující situaci jako oběti. Výše citované metodologické publikace i literatura vztahující se k profesionálnímu přístupu k práci s lidmi, kteří prožili traumatizující zážitek či poskytují krizovou intervenci, doporučuje věnovat pozornost také těmto rizikům. V této souvislosti je vhodné mít možnost diskutovat o svých pocitech s týmem či odborným supervizorem/supervizorkou a obecně zachovávat pravidla duševní hygieny (3, 7, 9).

nepřerušovat ihned, pokud jsou některé vyřčené informace nejasné či nedávají při poslechu smysl. Pokud některé obsahy zůstávají i dále nepochopitelné, je možné se po určité sekvenci pokusit pomocí otázek citlivě vyjasnit podrobnosti (je nutné mít na paměti, že důsledkem traumatu může být např. částečná amnézie, není tedy vhodné sdělovat osobě, že předávané informace působí např. nedůvěryhodně). Součástí citlivého rozhovoru by měla být také reflexe vlastního tónu hovoru i řeči těla, je vhodné vyvarovat se hodnotově podbarvených vět obsahujících „měl/a jste...“ a otázek, které mohou působit obviňujícím způsobem, např. „proč jste neudělala to či ono“. Po případné vyjasnění je také vhodné volit otázky, které nepůsobí obviňujícím způsobem. Pokud nastane krizová situace, je potřeba zůstat klidný/á a klid komunikovat navenek, zároveň však vyjadřovat empatii. Pokud dojde k různé percepci prožité události a je z nějakého důvodu nutné postoj či názor výzkumníka/výzkumnice zveřejnit, je vhodné současně reflektovat, že některé události mohou mít v určitých kulturních a sociálních kontextech různé významy. To se může projevit zejména při různém vnímání násilí či vykořisťování, které je nahlíženo odlišně osobou, jež na výzkumu participuje. Např. věty typu „nemáte pravdu, pokud si myslíte, že to nebylo mučení/vykořisťování, znásilnění...“ jsou nevhodné. Pokud to situace vyžaduje, je možné vysvětlit, že situaci vnímáte odlišně, a říci např. „to, co popisujete, bych chápala jako mučení“ apod. Některé obchodované osoby mohou např. vnímat vykořisťování a špatné či ohrožující podmínky jako součást procesu pracovní migrace (17). Je potřeba být také připraven/a na to, že člověk, se kterým participujeme na výzkumu, může hovořit bez přestávek velmi dlouhou dobu, pokud sděluje informace o prožitém traumatu. V takové situaci je vhodné nepřerušovat příliš brzy, případně zrcadlit jeho prožitky. Samostatnou reflexi v metodologii výzkumu si zaslouží ukončení rozhovoru. Kromě prostoru pro doplnění či otázky, který je víceméně běžný u kvalitativních rozhovorů, je vhodné poskytnout prostor pro reflexi a doznění akutních emocí osobě, která informace

ZÁVĚR

Koncipování metodologie výzkumu, předvídání etických problémů a řešení dilemat, která nastala kdykoli v průběhu výzkumu, je živý proces. Nelze předvídat všechny situace, které se mohou stát a přinést etické otázky, nelze také eliminovat plně rizika vlastního výzkumu, ať pro osoby, které se ho účastní, či pro výzkumníka/výzkumnici osobně. Člověk, který se na výzkumnou cestu vydává, musí (s)nést jistou dávku nejistoty a rizika. Prezentovaná stať si kladla za cíl shrnout přehled etických a metodologických otázek, které jsou řešeny v současných výzkumných 60

LITERATURA 1.

2. 3.

4.

5. 6. 7.

8. 9.

Antislavery International: Protocol for Identification and Assistance to Trafficked Persons and Training Kit. [Online] 2005. [cit. 2006-02-08] Dostupné z: http://www.antislavery.org/homepage/resources/ PDF/Protocoltraffickedpersonskit2005.pdf Brunovskis, A., Surtees, R.: Leaving the past behind? Místo neznámé: Fafo, 2007, 158 s. ISBN 978-82 7422-607-4. Callamard, A.: A Methodology for Gender Sensitive Research. Místo neznámé: Amnesty International Publications and The Centre for Human Rights and Democratic Development, 1999, 76 s. ISBN 29220084-21Y-3. Cuzuioc-Weis, B., Lacroix, Ch.: Study on PostTrafficking Experience in the Czech Republic, Hungary, Italy and Portugal. Vienna: 2010, 132 s. ISBN 978-3-900411-53-4. Čírtková, L., Vitoušová, P. a kol.: Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha: Grada, 2007, 192 s. ISBN 978-80-247-2014-2. Dominelli, L.: Femimist Social Work Theory and Practice. Místo neznámé: Palgrave, 2002, 186 s. ISBN 0-333-77154-0. Ellsberg, M., Heise, L.: Researching Violence Against Women: A Practical Guide for Researcher and Activist. Washington DC: World Health Organization PATH, 2005, 248 s. ISBN 92-4-154647-6. Fawcett, B. et al.: Practice and Research in Social Work. London, New York: Routledge, 2000, 216 s. ISBN 0-415-19512-8. Harrison, D. L.: Victims of Human Trafficking or Victims of Research. Rukopis dizertační práce. Místo neznámé: University of East Anglia, 2006, 211 s.

Petra Kutálková [email protected] 61

SOUBORNÝ REFERÁT

10. Hopf, Ch.: Research Ethics and Qualitative Research. Flick, U., Kardoff F., E., Steinke, I. (eds): A Companion to Qualitative Research. Glasgow: Sage Publications, 2000, s. 334–354. ISBN 99-577-88812. 11. La Strada ČR: Negativní dopady „oznamovací povinnosti“. [Online] 2009. [cit. 2010-07-01] http:// www.strada.cz/attachments/b/ b3c775ac2db99f88952b42b36ac19350.pdf 12. Letherby, G.: Feminist theory and practice. Buckingham, Philadelphia: Open University Press, 2003, s. 193. ISBN 0-335-20028-1. 13. Paterová, H.: Etické aspekty analýzy a tvorby veřejných politik. In: Veselý A., Nekola. M. (eds).: Analýza a tvorba veřejných politik: přístupy, metody, praxe. Praha: Slon, 2007, s. 121–137. ISBN 978-8086429-75-5. 14. Ramazanoglu, C., Holland, J.: Feminist Methodology: Challenges and Choices. London: Sage Publications, 2004, 195 s. ISBN 0-76-19-5123-7. 15. Socha, Z.: Domácí násilí jako sociální problém obyvatel okresu Tábor. In: Prevence úrazů, otrav a násilí, 2005, vol. 1, no 1, s. 1–16, ISSN 1801-0261. 16. Surtees, R.: Listening to Victims. Vienna: ICMPD, 2007, 246 s. ISBN 3-900411-09-3. 17. Surtees, R.: Trafficking of men – a trend less considered. Vienna: IOM, 2008, 128 s. ISSN 1607-338X. 18. The Regional Working Group on Child Labour in Asia: Handbook on Action Oriented Research on the Worst forms of Child Labour including Trafficking in Children. Bangkok: The Regional Working Group on Child Labour in Asia, 2002, 267 s. ISBN 97490865-2-X. 19. Tužinská, H.: Otázky opisu a prekladu. Bratislava: Stimul, 2009, s. 81. ISBN 978-80-89236-75-6. 20. United Nations Inter-Agency Project on Human Trafficking: Guide to Ethic and Human Rights in Counter Trafficking. Bangkok: United Nations InterAgency Project on Human Trafficking, 2008, 60 s. ISBN 978-974-257-233-4. 21. Vizinová, D., Preiss, M.: Psychické trauma a jeho terapie. Praha: Portál, 1999, 158 s. ISBN 80-7178284-X. 22. Vodáčková, D. a kol.: Krizová intervence. Praha: Portál, 2007, 544 s. ISBN 978-80-7367-342-0. 23. Wijers, M., Lap-Chew, L.: Trafficking in Women, Forced labour and Slavery-like Practices. Bangkok: Global Alliance Against trafficking in Women, 1999, 229 s. ISBN 90-80362018. 24. World Health Organization: WHO Ethical and Safety Recommendations for Interviewing Trafficked Women. Geneva: WHO, 2003, 29 s. ISBN 924-154625-5. 25. Zimmerman, C.: The Health Risk and Consequences of trafficking in Women and Adolescent. Finding from a European study. London: London School of Hygiene and Tropical Medicine, 2003, 129 s. 26. Zimmerman, C. et al.: Stolen Smiles. London: The London School of Hygiena and Tropical Medicine, 2006. 116 s.

i metodologických statích týkajících se výzkumu obchodování s lidmi a genderově podmíněného násilí. Analýzou popisované praxe i metodologických opor nastínila otázky i příklady řešení, která se týkají koncipování a získávání informovaného souhlasu, oblasti bezpečnosti, nezraňujícího přístupu a nakládání s daty. Ukázala, že neexistuje jedna jediná správná cesta, jak k takovému výzkumu přistupovat. Chybou by však bylo nerealizovat výzkumné projekty s ohledem na možná rizika. Realizace výzkumů s lidmi, kteří prožili trauma, byli obchodováni či na nich bylo pácháno násilí, je možná a tito lidé mají co k tématu říci. Lze uzavřít s Ellsbergovou a Heiseovou, které říkají: „Největší výzvou, která stojí před výzkumem násilí, je učit se z minulých chyb, identifikovat ,best practices‘ a hledat, co je dělá úspěšnými, tak abychom mohli dále směřovat zdroje a úsilí tam, kde je největší šance na společenskou změnu“ (7, s. 28).

SOUBORNÝ REFERÁT

TRENDY PREVENTIVNĚVÝCHOVNÉHO PŮSOBENÍ V SOUČASNÉ ŠKOLE TRENDS IN PREVENTIVE-EDUCATIONAL ACTIVITIES IN CONTEMPORARY SCHOOLS Blahoslav Kraus, Václav Bělík Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, katedra sociální patologie a sociologie Summary The prevention of social risk behaviour is a new aspect of educational activities in schools. It brings a number of questions how to proceed in different life and educational situations. The contribution presented here offers views on trends characteristic for the contemporary pedagogic reality. These trends react to topical problems of the social coexistence, which are presently encountered. Thus, we newly meet ethical education as a school subject, deal with the curricular reform and search for ways of positive affecting of the frequently adverse social reality through educational activities. In the contribution, we particularly consider the non-specific prevention – particularly from the standpoint of schools, i.e. prevention in the “common” work of pedagogues. Key words: prevention – risk behaviour – social deviations – standards – education – school – social pedagogue Souhrn Prevence sociálně rizikového chování je novým aspektem školního výchovného působení. Nese v sobě řadu otázek, jak v různých životních a výchovných situacích postupovat. Uvedený příspěvek přináší pohled na trendy, kterými se dnešní pedagogická realita ubírá. Tyto trendy reagují na aktuální problémy společenského soužití, se kterými se potýkáme. Setkáváme se tak nově s etickou výchovou jako školním předmětem, zabýváme se kurikulární reformou a hledáme cesty, jak často nepříznivou společenskou realitu pozitivně usměrňovat výchovným působením. V příspěvku se zabýváme především prevencí nespecifickou – speciálně jejím školním pohledem, tj. prevencí v „běžné“ práci pedagogů. Klíčová slova: prevence – rizikové chování – sociální deviace – normy – výchova – škola – sociální pedagog případech se situace spíše zhoršuje. Celý problém je v tom, že se vše odehrává ve velmi složitých společenských poměrech. Mění se systém hodnot. Do pozadí ustupují smysl pro povinnost, zodpovědnost, disciplína, poctivost, ohleduplnost, skromnost, akceptace povinnosti před takovými hodnotami, jako jsou bohatství, prožitky, schopnost sebeprosazování a hlavně úspěch především materiální povahy, a to za každou cenu. Zásadní změnu v hodnotové orientaci představuje po-

V průběhu posledních dvaceti let výrazně přibylo společensky nežádoucích jevů a tím také vzrostl význam jejich prevence. Angažuje se v tomto směru velké množství pracovníků učiteli počínajíce přes řady dalších odborníků, pracovníků v různých institucích včetně policie. Také bylo investováno značné množství finančních prostředků. Výsledky veškerého tohoto snažení se však nedostavují, anebo jen v malé míře. U většiny sociálních deviací nedošlo ke znatelnému poklesu a v některých

Submitted: 2011-03-25 ▪ Accepted: 2011-05-12 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 62–67 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

62

63

SOUBORNÝ REFERÁT

daňových úniků až po ten nejbrutálnější. Problémem je neúnosná tolerance a tím i dostupnost např. alkoholu, podobně kouření tabákových výrobků. Připočteme-li k tomu ještě, jakými změnami prošel život rodin, nelze se divit, že stav je takový, jaký je. To vše má dopady i na situaci ve školách. Týká se to např. ekonomické situace a zmíněné sociální diferenciace. Školy mají různou úroveň co do materiálních podmínek pro svou výuku. Školy, které jsou blízké bohatým průmyslovým místům, a školy městské jsou často velmi dobře vybaveny – získávají „investory“ – svá bohatá města či vesnice –, kteří jim poskytnou odpovídající sportoviště, vybavení učeben a další. Naproti tomu se také často setkáváme se školami, ve kterých chybí základní vybavení pro výuku předmětů, které učitelé vyučují, trpí nedostatkem peněz na kvalifikační, ale především na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Druhá změna, kterou dnešní škola prošla, se týká atmosféry ve školách, školního klimatu (2, 5). Tato změna rovněž odráží zmíněné společenské klima. Děti se k sobě, k pedagogům, rodičům, ale i k věcem okolo sebe přestávají chovat hezky, i když na konci 20. století začala snaha reagovat na tuto změnu, např. vznikaly alternativní školy (Montessori, Freinet, Dalton a další). V našem prostředí jsou však alternativní školy spíše izolovaným prostředím. Převážná většina dětí chodí do „škol běžných“, slangově jim učitelé říkají „továren“ – tento pojem odráží dlouhodobé snahy šetřit peníze a tím navyšovat počty žáků ve třídách. Počty dětí ve třídách se často drží na horní hranici, nejsou výjimkou školy o 800 a více žácích. Učitelé často učí ve třídě, ve které je celá řada dětí, jež mají specifické výukové, ale i výchovné potřeby a problémy a zasloužily by si jednoznačně individuální zacházení. I přes maximální snahu učitelů se to ovšem v těchto podmínkách nemůže dařit. Je z této situace nějaké východisko? Dnes již samozřejmě nikdo neuvažuje o tom, že by pomocí výchovy bylo možné měnit společenský systém, na druhou stranu současná situace ve společnosti (v celosvětovém měřítku) dokazuje, že život v ní nedokáže zkvalitňovat ani oblast ekonomiky, ani např. právní. Objem práva se nezdá být zárukou spravedlnosti

sun k výrazné konzumnosti. Neplatí „desatero“ ani jiné morální kodexy, platí úspěch, popularita a jedno jestli herce, politika či vraha. Jen když je jeho výkon hodný pozornosti. Mění se sociální struktura, dochází k čím dál větší sociální diferenciaci a s ní spojené sociální exkluzi, což zřetelně souvisí s nárůstem sociálnědeviantního chování. Dalším závažným aktuálním sociálním problémem z hlediska společenské struktury je postavení střední vrstvy, která se s výraznou polarizací společnosti víceméně vytrácí. Stále více lidí ze střední vrstvy se propadá níže, stále méně jich má šance vystoupat směrem nahoru. Právě střední vrstva společnosti je ovšem nositelem norem a jejich respektování. Dodržování norem lze těžko očekávat u deklasovaných vrstev, minorit, ale stejně tak menší míra konformity se objevuje u vyšších společenských vrstev. Nefunguje systém sociální kontroly. Ten je tvořen mechanismy, jejichž smyslem je zabezpečit stabilitu a pořádek ve společnosti prostřednictvím institucí za pomoci různých sankcí. V současné společnosti tyto mechanismy sociální regulace (právní, ekonomické, veřejné mínění) selhávají, ať se to týká policie, dalších orgánů státní správy nebo mechanismů v jednotlivých institucích, organizacích. Patříme k zemím s nejvyšší mírou korupce. Snad nejvíce však selhává veřejná kontrola poznamenaná egoismem (každý se starej sám o sebe), lhostejností, apatií, tendencí izolovat se od společenského dění. Namísto vlády byrokratických úřadů nastupuje vláda peněz. Nedostatečná sociální kontrola má za důsledek nejen nedostatečnou sociální regulaci, ale také to, čemu P. Ondrejkovič říká „sociální koroze“, což je výraz všeobecné tolerance k osobním zájmům a jejich jednostranné upřednostňování před zájmy celku. V naší současné společnosti jsou tyto tendence více než zřetelné (7). Dochází k rozporu mezi cíli a možnostmi, které společnost deklaruje, a mezi legálními prostředky jejich dosahování (sociální anomie). Materiální úspěch – bohatství je cílem veškerého počínání v současné společnosti, a jestliže se tento cíl nedaří naplnit, důsledkem je deziluze, frustrace. Znamená to pak demoralizaci, deinstitucionalizaci a jistým ventilem se stává zločin v nejrůznějších podobách od

SOUBORNÝ REFERÁT

a obecného bezpečí. Nadějí společenského vývoje je výchova. Ve výchově má lidstvo nástroj řízení a určité kontroly účinnější, nežli jsou mechanismy zákazů a příkazů daných předpisy a zákony (3, s. 39). To ovšem znamená novou orientaci a nové přístupy ve výchovném procesu. Je třeba předznamenat, že efektivnost výchovného snažení v současnosti je poznamenána právě stavem současného světa, jak jsme jej charakterizovali v předcházející části. Kdybychom srovnali současnou situaci např. s dobou před padesáti a více lety, zjistíme, že nebylo třeba v procesu výchovy čelit mnoha negativním vlivům médií, nástrahám výrazné technizace života (negativním vlivům počítačové techniky, lákadlům, jako jsou hrací automaty), výrazné komercionalizaci života, nebylo třeba se zabývat ani problémy spojenými s devastací životního prostředí, s informační explozí a dalšími problémy společnosti, jak jsme je uvedli výše. Důsledkem je dnes řada nových oblastí výchovy a stále nových požadavků na výchovu (k dopravní kázni, environmentální, multikulturní, mediální atd.). Před školou a učiteli stojí stále náročnější a náročnější úkoly. Z předcházejícího je zřejmé, že ve vztahu k prevenci máme na mysli prevenci nespecifickou, kterou pokládáme v dané situaci za zásadní. Ta se často chápe především jako snaha nabídnout co největší škálu různých volnočasových aktivit a děti zabavit v duchu pořekadla „kdo si hraje, nezlobí“. Stavíme U-rampy, pouliční hřiště, činnosti nabízejí nízkoprahová centra, vytvářejí se předpoklady pro zájmovou činnost na školách. To vše je v pořádku, ale musíme vycházet z toho, že nelepší prevence spočívá v instalaci „mravního policajta“ v hlavě. Něčeho, co nám i jiným zabraňuje použít, využít intelekt, důvtip, sílu k socialitě, k deviantnímu jednání (8, s. 165). Škola musí být formálním i neformálním centrem této nespecifické prevence. Formální stránka se skládá z několika oblastí – například škola musí úspěšně a aktivně zvládat komunikaci v případě již vzniklých nebo i potencionálně vznikajících výchovných problémů – jejím pomocníkem by v tuto chvíli mohl být Systém včasné intervence – a přirozenou by měla být snaha komunikovat s ostatními institucemi – socializačními činiteli. Škola by také

měla být iniciátorem a realizátorem preventivních programů. V dnešní době jsme velmi často svědky skutečnosti, že škola je uživatelem preventivních programů, které jí na zakázku někdo šikovný, často i za zajímavou odměnu, poskytuje. Škola by díky svému školnímu vzdělávacímu plánu (dále ŠVP) měla nutit své pedagogy získávat takové vzdělání a připravovat jim takové podmínky, aby byli sami schopni se v prevenci sociálních deviací angažovat. Škola jako neformální centrum nespecifické prevence může být vnímána dle výzkumu E. Walterové, která píše o tzv. skrytém kurikulu školy – tj. to vše, co škola na dálku vyzařuje, co my jako obyvatelé obce vidíme, aniž bychom školu blíže zkoumali. Skryté kurikulum je nejenom chování lidí mezi sebou, ale i to, čemu v komerční oblasti říkáme firemní kultura, tj. způsob organizace činností, množství a kvalita zpracování činností, které realizujeme, mediální prezentace (která našim školách chybí často úplně) (9). Výchovné působení nemůže v žádném případě spočívat pouze v předávání vědomostí, v realizaci výchovně-vzdělávacího procesu. Mělo by zasahovat celou osobnost ve smyslu rozvoje a formování charakteru. Jde o rozvíjení sociálních kompetencí, tedy schopnosti člověka existovat a obstát v životě společnosti, ve společenských strukturách na úrovni rodiny, zaměstnání, lokálního i širšího společenství a plnit řádně odpovídající role. Tento proces lze označit jako sociálněvýchovné působení (osobnostně sociální rozvoj). Tato činnost klade důraz na utváření sociálních dovedností, které umožňují a usnadňují život člověka ve společnosti (sociální komunikace, adaptace, navazování kontaktů, utváření optimálních mezilidských vztahů). Snahy pedagogů v této oblasti dostávají určitý podpůrný nástroj a tím je etická výchova, která je již zavedena do škol jako samostatný předmět. Ona sama slouží jako preventivní činitel, který má kompenzovat nedostatky socializačních činitelů, které na děti působí, a rozvíjet pozitivní sociální dovednosti, jež by měl každý jedinec ovládat. Etická výchova žáka především vede: k navázání a udržování uspokojivých vztahů, k vytvoření si pravdivé představy o sobě samém, k tvořivému řešení 64

nosti při potírání projevů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu) a environmentální výchova (přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí, vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví). K výchově „dobrého charakteru“ ve škole volí Lickona tzv. dvanáct strategií (devět z nich se uskutečňuje v rámci třídy a tři v rámci celé školy). V rámci třídy by učitel měl: 1) Jednat jako ochránce/pečovatel, rádce a být žákům vzorem podporujícím jejich prosociální chování a korigujícím nevhodné jednání. 2) Vytvářet ve třídě morální společenství. Pomáhat žákům (studentům) se vzájemně poznat a respektovat, pomáhat si a cítit se plnohodnotnými členy třídy. 3) Praktikovat kázeň postavenou na tvorbě a uplatňování pravidel (norem) jako prostředku k rozvoji morálního usuzování, sebekontroly a respektu k druhým. 4) Vytvářet demokratické třídní prostředí, v němž mají žáci příležitost spolurozhodovat a nést svůj podíl odpovědnosti za utváření třídy jako místa, kde se dobře žije, učí a pracuje. 5) Učit hodnotám v rámci kurikula s využitím obsahu vyučovaných předmětů jako prostředku ke zkoumání etických témat. 6) Využívat kooperativního učení k rozvoji dovedností a návyků pomáhat druhým a pracovat v týmu. 7) Rozvíjet potřebu odvést „poctivý“ výkon, „dobrou práci“ podporováním odpovědnosti za vlastní výkon a posilováním vztahu k hodnotám vzdělání a lidské práce. 8) Podněcovat morální reflexi prostřednictvím čtení, psaní, diskusí, debat a nácvikem dovedností dělat správná rozhodnutí. 9) Učit žáky a studenty řešit konflikty tak, aby byli schopni nacházet spravedlivá a nenásilná východiska. V rámci školy jsou doporučovány tři následující strategie: 10) Podněcovat a podporovat prospěšné a pomáhající aktivity žáků a studentů mimo třídu a školu s využitím modelů 65

SOUBORNÝ REFERÁT

každodenních problémů, k formulaci svých názorů a postojů na základě vlastního úsudku s využitím poznatků z diskuse s druhými, ke kritickému vnímání vlivu vzorů při vytváření vlastního světonázoru, k pochopení základních environmentálních a ekologických problémů a souvislostí moderního světa. Etická výchova, kterou na tomto místě vyzdvihujeme jako nový předmět ve školách, je však součástí většího celku, který má sloužit pedagogům jako podpora. Jsou jím rámcově vzdělávací programy, respektive učitelům mnohem bližší ŠVP. Většina šikovných učitelů na tento fenomén poslední doby pohlíží ze dvou pohledů – co mi ŠVP dávají a co jim musím obětovat já. ŠVP jsou zajímavým úkazem, který dává pedagogům příležitost velké volnosti, ale zároveň aktivnosti ve výuce. Mohou si hodinu postavit více na míru prostředí, ale i jednotlivým žákům, mohou zapojit mezipředmětové vztahy, podívat se do jiných oblastí vědy a vzdělávání, více s dětmi cestovat apod. Obrácená mince ŠVP je často pedagogy zhodnocována jedním slovem „administrativa“ – jsou přehlceni množstvím dokumentů a formulářů, které jsou na kurikulární reformu vázány. Výchova k žádoucím hodnotám se objevuje také v rámci tzv. průřezových témat. Zde už nikoliv jako vedlejší produkt výuky obsahu jednotlivých předmětů, ale jako vlastní téma (byť „výchova k hodnotám“ výslovně uvedena není). Zmíněné se týká následujících očekávaných výstupů průřezových témat: osobnostní a sociální výchova (vede k uvědomění si hodnoty spolupráce a pomoci, k uvědomění si hodnoty různosti lidí, názorů, přístupů k řešení problémů, přispívá k uvědomování mravních rozměrů různých způsobů lidského chování), výchova demokratického občana (přispívá k utváření hodnot, jakými jsou spravedlnost, svoboda, solidarita, tolerance a odpovědnost; motivuje k ohleduplnosti a ochotě pomáhat slabším), výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (utváří pozitivní postoje k jinakosti a kulturní rozmanitosti, podporuje pozitivní postoje k tradičním evropským hodnotám), multikulturní výchova (stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení, vede k angažova-

SOUBORNÝ REFERÁT

procesu na objekty výchovy. Nejedná se pouze o přímé působení, ale i o nepřímé působení s využíváním takových postupů jako animace, organizování prostředí, mediace, metody inscenační, situační, režimové (4). Právě druhé vnímání prevence je jakýmsi trendem současnosti. Napomáhají nám k tomu i výše zmiňované RVP. Ty nám dávají možnost do prevence na školní úrovni zapojit nejen školního metodika prevence a výchovného poradce, ale i ostatní pedagogy, dnes specialisty ve svých předmětech, a účelně je propojit spolu s dalším subjektem – rodiči.

a příležitostí, které nabízí život školní komunity a obce (regionu). 11) Vytvářet pozitivní morální kulturu v rámci celé školy počínajíc vedením školy přes morálně korektní vztahy mezi učiteli a ostatními dospělými osobami, vztahy k žákům a studentům, přes fungování žákovské či studentské samosprávy až po vytváření dostatku času a prostoru pro zabývání se záležitostmi s morálním a hodnotovým obsahem. 12) Získat rodiče a ostatní subjekty v obci a okolí pro snahu školy vychovávat k hodnotám a mravnosti. Podporovat rodiče jako první učitele morálky svých dětí (6, s. 78, 79).

Cílem školní prevence v tomto pojetí by mělo být: ● Změnit interakční vztahy ve škole, autoritativní atmosféru nahradit humanisticko-tvořivou. ● Podporovat harmonický rozvoj osobnosti žáka. ● Preferovat zdravý životní styl ve všech školních i mimoškolních aktivitách. ● Vytvářet podmínky pro formování zdravé osobnosti a odolnosti vůči sociálněpatologickým jevům. ● Vychovávat k zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí. ● Vytvářet ve škole prostor na pomoc při řešení životních problémů žáků. ● Rozvíjet prosociální chování a utvářet zmíněné sociální kompetence.

Mimo etické výchovy a dalších výše zmiňovaných možností v dnešní škole najdeme další oblasti, které se zde objevují nově – jednou z nich je mediální výchova, která reaguje na problematiku vlivu médií, respektive možného negativního ovlivňování lidí prostřednictvím médií, kyberšikanu a jevy související. Dále je pro prevenci důležitá environmentální a ekologická výchova, sexuální výchova, výchova globální, demokratická a k evropanství, výchova pro orientaci na trhu práce, multikulturní výchova a další. V neposlední řadě je také nutné si uvědomit, co rozumíme výše zmiňovaným preventivněvýchovným působením. Z definice, kterou používá MŠMT ve své Strategii prevence, vyplývá, že můžeme na prevenci ve školním prostředí nahlížet z mnoha různých pohledů – může to být pohled salutogenetický, pohled právní, pohled psychologický nebo sociálněpedagogický, který nahlíží na preventivněvýchovné působení jako na proces multifaktoriální. 1. Prevence v užším slova smyslu – jedná se o soubor aktivit, které realizuje speciálně vyškolený člověk (ve školním prostředí především školní metodik prevence nebo výchovný poradce), který má na starosti prevenci, a aktivity jsou zaměřeny na konkrétní specifické či nespecifické oblasti. 2. Prevence v širším slova smyslu – jedná se o veškeré výchovné působení, kterým působí všichni aktéři výchovně-vzdělávacího

Edukační úkoly v oblasti vytváření sociálních kompetencí jsou základním prvkem sociální profylaxe a prevence všech sociálních deviací. K jejich utváření je však třeba školy a pedagogy připravené takové úkoly zvládnout. Důležitým prvkem pro skutečnost, že by škola, respektive pedagogové mohli být nejenom jakýmsi pomyslným sociálním indikátorem, ale skutečným lakmusovým papírkem všech neřestí dnešní doby. Účinným rozpouštědlem potencionálně vzniklých problémů je formální a znovu i neformální zakotvení kompetencí, které pedagogům přináleží. Nejde nám v tuto chvíli jenom o kompetence výukové (1), ale především kompetence výchovné a právní, které velmi pomohou pedagogům 66

LITERATURA 1. Bělík, V.: Problematika sociálních deviací v pregraduální přípravě učitelů. Olomouc, 2007, 150 s. UP v Olomouci. Nepublikovaná dizertační práce. 2. Grecmanová, H., Urbanovská, E.: Aktivizační metody ve výuce, prostředek školního vzdělávacího programu. Olomouc: Hanex, 2007, 180 s. ISBN 8085783-73-8. 3. Komenda, S.: Výchova k životnímu prospěchu anebo k prospěšnému životu. Pedagogická orientace, 1994, č. 11, s. 36–39. 4. Kraus, B.: Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008, 210 s. ISBN 978-80-7367-383-3. 5. Lašek, J.: Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. 2. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001, 161 s. ISBN 978-80-7041-699-2. 6. Lickona, T.: Educating for character: How our schools can teach respect and responsibility. New York: Bantam Books, 1992, 190 s. 7. Ondrejkovič, P.: Sociálna patológia. 1. vyd. Bratislava: VEDA, 2000, 545 s. ISBN 80-224-0616-3. 8. Večerka, K.: Prevence jako stav ducha. In.: Vybrané problémy sociální patologie. Sborník příspěvků ze semináře sekce sociální patologie MČSS, Šlovice, 2005. Praha: MČSS, 2005, 155 s. ISBN 80-9035411-4. 9. Walterová, E.: Kurikulum: proměny a trendy v mezinárodníperspektivě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994, 185 s. ISBN 80-2010-0846-6.

Blahoslav Kraus, Václav Bělík [email protected]

67

SOUBORNÝ REFERÁT

získat podstatně vyšší společenskou prestiž a uskutečňovat své výchovně-vzdělávací nebo také preventivně-vzdělávací cíle. Vzhledem k tomu, že klíčovou úlohu zde hraje osobnost pedagoga, je třeba se ptát, zda jsou pro dané výchovné činnosti dostatečně připraveni. Dle našeho výzkumu na všech pedagogických fakultách v ČR v roce 2007 tomu tak není (1). A právě tomu by měla být věnována podstatně větší pozornost. Dále je třeba analyzovat, jaké je postavení metodiků prevence ve škole i mimo školu, jak je metodik akceptován okolím, hodnocen, do jaké míry jsou kolegové ochotni spolupracovat, kdo je funkcí metodika pověřován, jaké má pro svou práci podmínky (materiální, časové). K efektivnosti této práce by nepochybně přispělo, kdyby, podobně jako tomu je na Slovensku, byla zřízena funkce sociálního pedagoga. Za předpokladu, že by na školách fungoval, by řada výše zmíněných otázek a problémů byla řešena na profesionální úrovni.

SOUBORNÝ REFERÁT

ZDRAVOTNÍ RIZIKA POTRAVIN NOVÉHO TYPU HEALTH RISKS OF NOVEL FOODS Jiří Patočka, Mirwais Bakhshi, Jakub Hrdina, Lucie Jozová, Eva Kluiberová, Monika Litvanová, Sundano Kutoma Lubasi, Nawa Mubiana, Alena Vlášková, Ondřej Zajíc Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra radiologie a toxikologie

Summary One of the most important aspects of food is that it provides energy for an organism. Humans are the only species that cook the food they consume. Cooking food for the evening meal seems to be common to all human cultures. Food is not only nutritional value but also has important social aspect. Eating is convenience for communication and family bonding. Novel foods are foods and food ingredients that have not been used for human consumption to a significant degree within the Community before 15 May 1997. Regulation EC 258/97 of 27 January 1997 of the European Parliament and the Council lays out detailed rules for the authorisation of novel foods and novel food ingredients. In order to ensure the highest level of protection of human health, novel foods must undergo a safety assessment before being placed on the EU market. Only those products considered to be safe for human consumption are authorised for marketing. Companies that want to place a novel food on the EU market need to submit their application in accordance with Commission Recommendation 97/618/EC that concerns the scientific information and the safety assessment report required. Novel foods have been the object of intense public debate in recent years. Despite widespread efforts to communicate the outcomes of risk assessments to consumers, public confidence in risk management has been low. Social scientists have identified various reasons for this, including a disagreement between technical experts and consumers over the nature of the hazards on which risk assessments should focus. The EU institutions are currently discussing updates to novel foods rules, which aim to ensure that innovation can continue in the food sector without compromising on safety and consumer protection. Key words: novel foods – nutrition – risk assessment – legislation – toxicology – phytosterols – non-traditional products – proteins – new fats – olestra – saccharides – antioxidants Souhrn Nejdůležitějším posláním potravin je, že poskytují organismu energii. Lidé jsou jediným druhem živočichů, který vaří jídlo, jež konzumuje. Příprava jídla k večeři je to, co je společné pro všechny lidské kultury. Jídlo nemá jen svou nutriční hodnotu, má také důležitý sociální aspekt. Konzumace jídla je vhodnou příležitostí ke komunikaci a posilování rodinných vztahů. Nové potraviny jsou potraviny a složky potravin, které nebyly použity k lidské spotřebě ve významné míře v rámci Společenství před 15. květnem 1997. Nařízení ES 258/97 27. ledna 1997 Evropského parlamentu a Rady stanoví prováděcí pravidla pro povolování nových potravin a nových složek potravin. S cílem zajistit nejvyšší úroveň ochrany lidského zdraví musí být nové potraviny podrobeny hodnocení bezpečnosti před uvedením na trh EU. Pouze produkty

Submitted: 2011-02-11 ▪ Accepted: 2011-04-29 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 68–84 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

68

Klíčová slova: potraviny nového typu – nutrice – hodnocení rizik – legislativa – toxikologie – fytosteroly – netradiční produkty – proteiny – nové tuky – olestra – sacharidy – antioxidanty

vybavení kuchyní, ale také ve výběru surovin a v neposlední řadě i v pohledu na jídlo jako kulturní záležitost. V 19. století zaznamenáváme útlum nákladných úprav pokrmů a pracného zdobení. Objevují se první profesionální kuchařské časopisy. V roce 1834 byl v USA patentován sporák pro domácí využití. S rozvojem plynové sítě ve městech se objevují plynové sporáky, s rozvojem sítě elektrické pak také sporáky elektrické. První elektrický sporák se začal prodávat v roce 1893. Další novinky přineslo 20. století. Počátkem tohoto století rostla poptávka po trvanlivějších potravinách. Rostoucí znalost chemických a fyzikálních pochodů, souvisejících s potravinami, pak umožňovala vycházet této poptávce vstříc. Takové způsoby konzervace jako mražení, dehydratace, vakuové balení a zejména použití chemických látek jsou již výdobytky moderní společnosti. Výrobci ve snaze vyrábět levnější, trvanlivější a zároveň vzhledově lákavější potraviny začali masově používat různé přídatné látky. Na trhu se objevují konzervované potraviny, je zvládnuta technologie přípravy mléka s dlouhou trvanlivostí, objevují se nové mléčné výrobky, na trhu se objevila mikrovlnná trouba a brzy se stala samozřejmou součástí každé domácnosti. Objevují se také potraviny nového typu, kterým je věnován tento souhrnný článek.

ÚVOD

Jídlo patří mezi základní potřeby člověka, protože potrava dodává tělu živiny nutné pro jeho růst a zdárný vývoj1. To, co člověk v průběhu své existence konzumoval, tedy jakou stravou se živil, jaké potraviny používal a později také jaké pokrmy připravoval, prodělalo obrovský vývoj. Ne vždy měl člověk snadný přístup k potravě, což ostatně pro některé části světa platí dodnes. Pokud si člověk opatřoval potravu sběrem a lovem, musel být přichystán na období hojnosti i nedostatku. Aby se mu potrava nezkazila nebo mu ji nesnědl někdo jiný, naučil se ji konzervovat a chránit. Vynález zemědělství přinesl do stravování nové potraviny, ale také nutnost čekání na novou úrodu a do té doby zcela neznámý společenský prvek: odloženou spotřebu. Aby člověk zajistil příští úrodu, musel část zásob vyčlenit ze své okamžité spotřeby. Počínaje středověkem lze již hovořit o pokrmech, potravinách, které byly vhodným způsobem upraveny ke konzumaci. Častá byla tepelná úprava pokrmů, vaření, což se v dobové terminologii vztahovalo především k přípravě různých druhů obilných kaší a polévek. Kaše se připravovaly z celého i drceného obilí, které se máčelo a vařilo ve vodě nebo v mléce. Sladké kaše se ochucovaly medem a čerstvým i sušeným ovocem (12). V průběhu 17. století se začíná rozvíjet moderní kuchařské umění a vytváří se tradice národních kuchyní, která přetrvává až dodnes. V Evropě je to např. kuchyně italská a především francouzská. Nové prvky do vaření vnesla technická revoluce – nejen v technickém

Potraviny nového typu Termín ,,potraviny nového typu“ (PNT) byl do české legislativy zaveden při překladu nařízení č. ES 258/1997 (86) jako ekvivalent anglického výrazu „novel foods“. Tento výraz byl zvo69

SOUBORNÝ REFERÁT

považované za bezpečné pro lidskou spotřebu jsou schváleny pro prodej. Firmy, které chtějí uvést nové potraviny na trh EU, musí podat žádost v souladu s doporučením Komise 97/618/EC, která obsahuje vyžadované vědecké informace a zprávu o posouzení jejich bezpečnosti. V posledních letech byly nové potraviny předmětem intenzivní veřejné diskuse. Přes rozsáhlé úsilí informovat veřejnost o výsledcích hodnocení rizik pro spotřebitele byla důvěra veřejnosti v této oblasti nízká. Odborníci na sociální práci nalezli řadu důvodů, proč tomu tak je, včetně neshod mezi technickými odborníky a spotřebiteli o povaze nebezpečí, na které by se mělo hodnocení rizik zaměřit. V současné době projednávají orgány EU aktualizaci pravidel pro potraviny nového typu, jejichž cílem je zajistit, aby inovace v potravinářském sektoru mohla v oblasti bezpečnosti a ochrany spotřebitelů pokračovat bez kompromisů.

SOUBORNÝ REFERÁT

Působnost nařízení se nevztahuje na přídatné látky (aditiva), aromata a extrakční rozpouštědla. Podle českého zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (149), zahrnuje pojem „potraviny (a složky) nového typu“ jak produkty podle nařízení č. 258/1997/ ES (86), tak i produkty získané pomocí genetických manipulací definované v nařízení č. 1829/2003/ES (87). Žádost o schválení PNT je podávána prostřednictvím ministerstva zdravotnictví podle pravidel stanovených v nařízení č. 258/1997 (86). Přehled o současném stavu podaných žádostí o povolení PNT k uvádění do oběhu lze získat na webových stránkách EU (139) nebo britského výboru ACNFP (140). Tento souhrnný článek pojednává o PNT z pohledu možných zdravotních rizik jednotlivých skupin látek. Informovanost obyvatelstva o tomto problému je poměrně malá (27).

len, aby přesně vyjádřil podstatu věci a odlišil tyto potraviny od nových (inovovaných) výrobků, jejichž „novost“ není tak revoluční. O zařazování PNT do lidské výživy rozhoduje Poradní výbor pro nové potraviny a procesy (Advisory Committee on Novel Foods and Processes, ACNFP) a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority, EFSA). Problematika PNT je v posledních letech často a široce diskutována spotřebiteli (44). Právním předpisem upravujícím tuto oblast v rámci Evropské unie je přímo použitelný předpis Evropských společenství – nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/1997 o nových potravinách a nových složkách potravin. Podle tohoto nařízení jsou takto definovány potraviny nebo složky, které nebyly použity k lidské spotřebě ve významné míře před 15. květnem 1997 a patří do následujících skupin: 1. potraviny obsahující geneticky modifikované organismy (GMO), potraviny, které byly vyrobeny z GMO, ale konkrétní potravina je již neobsahuje; 2. potraviny obsahující novou nebo úmyslně modifikovanou základní molekulární strukturu; 3. potraviny sestávající z mikroorganismů, hub nebo řas, nebo jsou z nich izolovány; 4. potraviny sestávající nebo izolované (vyrobené) z rostlin nebo živočichů, s výjimkou rostlin nebo živočichů získaných tradičním postupem šlechtění nebo chovu nebo rozmnožování, a které jsou považovány za zdravotně nezávadné; 5. potraviny vyrobené dosud nepoužívanými technologickými postupy, které vedou k významným změnám ve struktuře potraviny nebo složení, ovlivňující jejich nutriční hodnotu, metabolismus nebo obsah nežádoucích látek.

PNT v České republice Již před přistoupením ČR k EU byly PNT v ČR schvalovány v souladu s nařízeními ES. K informování výrobců a dovozců PNT vydalo MZ ČR metodický materiál „Kritéria schvalování potravin nového typu“, který byl zpracován v souladu se Směrnicí rady 97/688/ES. Jsou v něm obsaženy pokyny týkající se materiálů přikládaných k žádosti o schválení PNT a pokyny týkající se zprávy o prvním posouzení. Podle českého zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách (149), zahrnuje pojem „potraviny (a složky) nového typu“ jak produkty podle nařízení č. 258/1997/ES (86), tak i produkty získané pomocí genetických manipulací definované v nařízení č. 1829/2003/ES (87). Nové složky PNT V PNT se objevují i nové složky, které až dosud nebyly jako součásti potravin používány (115). Přestože PNT podléhají přísnému schvalovacímu řízení, nelze vyloučit, že některé z těchto složek mohou mít vliv na lidský organismus, který lze chápat jako nežádoucí (134). Četné vědecké studie a soudní spory o závadnosti či nezávadnosti PNT napovídají, že nové složky PNT nemusí být pro lidské zdraví vždy jen přínosem (1, 5, 22, 62, 91), ať už jde o fytosteroly, netradiční rostlinné pro-

Nařízení č. 258/1997ES platí pro všechny členské státy EU. PNT musí splňovat požadavky stanovené legislativou pro běžné potraviny, a navíc musí být za účelem ochrany veřejného zdraví podle výše uvedeného nařízení podrobeny v EU zvláštnímu schvalovacímu procesu a splňovat další požadavky na označování. PNT mohou být prodávány jen balené. 70

Přirozený výskyt v potravinách Hlavním přirozeným zdrojem fytosterolů v lidské stavě jsou rostlinné oleje (řepkový, slunečnicový, sójový, palmový, olivový), margaríny a výrobky z obilovin. Ovoce a zelenina obsahují jen malé množství fytosterolů (od 5 do 30 mg/100 g) (34). Fytosteroly jsou v malých množstvích obsaženy i v některých potravinách živočišného původu – např. v rybách. Kapr obsahuje 0,55 g β-sitosterolu ve 100 g tuku, u některých ryb je to ale až dvojnásobek (138). V USA a většině zemí Evropy tvoří fytosteroly méně než polovinu konzumovaných sterolů, zbytek jde na vrub cholesterolu (70). Avšak v zemích, které konzumují převážně potraviny rostlinného původu, může být poměr cholesterol/fytosterol obrácený. I když zdaleka ne všechny otázky kolem významu fytosterolů pro lidskou výživu jsou zodpovězeny, všeobecně se má zato, že v určitém množství mají pro lidské zdraví významný profit (28). Je prokázáno, že přívod fytosterolů větší než 1 g/den inhibuje intestinální absorpci cholesterolu, což vede ke snížení jeho hladiny v krevním séru o 5–15 %. Účinek se mírně zvyšuje při vyšších dávkách fytosterolů, ale nemělo by být překročeno množství 1,5– 2,0 g/den. Ještě vyšší dávky, nad 3 g/den, už tento účinek nezvyšují, a naopak působí nepříznivě, protože snižují absorpci β-karotenu a vitaminů rozpustných v tucích (141).

Fytosteroly (rostlinné steroly) Fytosteroly se podle chemické struktury řadí mezi steroidy, do širší skupiny triterpenů. Skládají se ze steroidního skeletu a bočního uhlíkatého řetězce. Většina fytosterolů obsahuje 28 nebo 29 atomů uhlíku a jednu nebo dvě dvojné vazby, kdy jedna se nachází ve steroidním skeletu a druhá na bočním řetězci. Na třetím uhlíku steroidní části je navázána OH skupina. Od živočišného cholesterolu se odlišují především metylovou či etylovou skupinou na osmém uhlíku bočního řetězce molekuly. Nacházejí se v některých rostlinách, kde mají podobnou funkci jako cholesterol u vyšších živočichů. V rostlinách jsou fytosteroly přítomné v pěti hlavních formách – volné steroly, sterylestery mastných kyselin, sterylglykosidy, acylsterylglykosidy a fytosterylestery kyseliny skořicové. Ve svém neesterifikovaném stavu jsou součástí lipidové dvojvrstvy buněčných membrán. Fytosteroly jsou součástí lidské diety a jsou hodnoceny jako součásti stravy důležité pro udržení zdraví (69). Fytosteroly jsou látky tepelně stabilní, bez chuti a bez zápachu. Vysoká teplota okolo 190 °C (při smažení) však způsobuje, že asi 50 % všech přítomných fytosterolů je přeměněno na oxidační a polymerační produkty. Mezi nejrozšířenější fytosteroly patří ß-sitosterol, kampesterol a stigmasterol. Hydrogenací dvojné vazby Δ5-sterolů vznikají dihydroderiváty fytosterolů, tzv. fytostanoly, které jako nutrienty mají podobný význam jako fytosteroly (127).

Pro koho jsou určeny potraviny obohacené fytosteroly Potraviny s přidanými fytosteroly jsou určeny pro osoby, u kterých je žádoucí snížení krevního cholesterolu. Obecně to podle současných kritérií jsou:  osoby, jejichž hladina celkového cholesterolu přesahuje hranici 5 mmol/l;  osoby s hladinou celkového cholesterolu přesahující 4,5 mmol/l, u nichž je již rozvinuta ischemická choroba srdeční, diabetes či jiné rizikové faktory (74).

Fytosteroly versus cholesterol Zvýšené krevní hladiny cholesterolu jsou dnes považovány za významný rizikový faktor vzniku kardiovaskulárních nemocí. Nutrienty, které dokáží snížit bez nežádoucích vedlejších účinků hladiny cholesterolu, mohou proto být pro lidské zdraví velmi prospěšné (43). Bylo prokázáno, že takovou schopnost snižovat cholesterol jak u zvířat (24), tak u lidí (59, 114) mají fytosteroly přítomné v dietě. To je hlavní důvod, proč jsou přidávány do lidské stravy (76).

V České republice má 37,5 % osob starších 40 let hladinu sérového cholesterolu vyšší než 6,2 mmol/l a výskyt dyslipidémie se zvyšuje s věkem (17). Hladiny non-HDL cholesterolu v populačním sledování se do roku 1998 ve srovnání s hodnotami v letech 1985 statis71

SOUBORNÝ REFERÁT

dukty a upravené oleje, netradiční bílkoviny či nové deriváty sacharidů.

SOUBORNÝ REFERÁT

vek do těsta, kde může nahradit vejce nebo olej (19), ale je také vhodný jako přídavek do celozrnného pečiva. Vzhledem ke snadné stravitelnosti jej lze doporučit také jako součást výživy nemocných, dětí, kojících matek, sportovců apod. (54). Výbor ACNFP již v r. 2004 doporučil schválení s výhradou upozornění na potenciálně alergenní účinek, příp. možný křížový účinek s jinými alergeny (105).

ticky významně snížily, ale v posledních letech se tento pokles zastavil (16). Na základě informací Odboru strategie a řízení ochrany a podpory veřejného zdraví MZ ČR a podkladů dostupných expertům SZÚ lze jen velmi těžko odhadnout, jak velká část populace v ČR trpí zvýšenou hladinou cholesterolu a pro kterou jsou tyto potravinářské produkty s přídavkem fytosterolů a fytostanolů určeny. Expertní odhad je, že přibližně 50–60 % dospělé populace má hodnoty cholesterolémie zvýšené nad hodnotu 5,2 mmol/l (104). Doporučovaná limitní hodnota obsahu cholesterolu v krvi se navíc stále snižuje.

Šťáva noni Šťáva „noni“ se vyrábí z plodů rostliny Morinda citrifolia L. (noni citrusolistá), která patří do čeledi mořenovitých (Rubiceae). Noni je keř rostoucí na ostrovech jižního Tichomoří, ale i v Číně nebo Austrálii. Léčivé schopnosti noni objevili již před 2000 lety Polynésané, kteří tuto rostlinu přivezli z jihovýchodní Asie (80). Je to zajímavé ovoce, trochu podobné zelené borovicové šišce, které obsahuje řadu biologicky účinných látek a množství enzymů, jež způsobují, že plod dozrává velice rychle (101). Během jediného dne je schopen přeměny z tvrdého plodu na kašovitou hmotu, takže je zcela nevhodný pro jakoukoliv dopravu. Jedinou technologií vhodnou pro zpracování je výroba šťávy, tzv. noni juice. Ta má velmi charakteristickou chuť, proto se užívá jen v malých dávkách a obvykle se ředí jiným džusem nebo vodou. Šťáva byla schválena rozhodnutím 2003/426/ES pro použití v nápojích. Tato šťáva je akceptovatelná jako potravina nového typu a novější výzkumy napovídají, že by mohla mít na rozdíl od jiných ovocných šťáv i některé speciální účinky. Na myších byl prokázán její protektivní účinek při ischemickém neuronálním poškození (46) a také podporuje sekreci inzulinu a zmírňuje vývoj inzulinové rezistence při ischemickém stresu (45). Ze studií na laboratorních zvířatech neexistují údaje o žádném negativním vlivu z hlediska subchronické toxicity, genotoxicity a alergenicity (143). Přestože je noni konzumována v řadě zemí již velmi dlouho bez negativních známek vlivu na lidské zdraví, vyskytly se námitky ohledně bezpečnosti v případě konzumace většího množství výrobků z tohoto ovoce. V literatuře je totiž popsáno několik případů hepatotoxicity po požití noni (71, 82, 121, 122) a existují určité obavy, že tento netradiční

Obohacování potravin o fytosteroly v České republice Dosud byly rozhodnutími Komise jako PNT s fytosteroly povoleny mléčné nápoje, pomazánkové tuky, salátové dresinky, mléčné produkty, fermentované výrobky, sójové nápoje, sýry, výrobky typu jogurtu, kořenicí omáčky, ovocné nápoje na bázi mléka a žitný chléb. V procesu schvalování jsou ale další potraviny, např. masné výrobky, rýžový nápoj a některé džusy (135). Netradiční rostlinné produkty Snaha uplatňovat netradiční rostlinné produkty jako součásti PNT je vedena snahou výrobců obohatit trh o výrobky, které až dosud mohly být konzumovány pouze v omezených oblastech světa. Současně je to jedna z možností, jak některé země více zapojit do světového obchodu a zlepšit tak jejich ekonomiku za předpokladu, že tyto produkty naleznou uplatnění na evropských a amerických trzích. Semínka chia Jedná se o drobná olejnatá semínka rostliny Salvia hispanica L. (šalvěj španělská), pocházející z hornatých oblastí Jižní a Severní Ameriky, která byla užívána již Aztéky. Semínka se vyznačují příznivým složením mastných kyselin a mají vysokou nutriční hodnotu (7). Jsou alternativním zdrojem ω-3 mastných kyselin (9). Semínka absorbují až 12násobek vody a v žaludku želírují a vytvářejí gel, který tvoří bariéru před trávicími enzymy a zpomaluje tím štěpení polysacharidů (94). Gel z nabobtnalých semínek je použitelný jako přída72

vého pečiva, během první světové války sloužila jako náhražka mouky při výrobě chleba. Baobabová dřeň má nesporné nutriční hodnoty (95) a byly konány pokusy využít ji jako součást výživy sportovců. Firma Phyto Fruit Africa má v úmyslu používat sušenou dřeň plodů baobabu v množství 5 až 15 % do jogurtových nápojů a cereálních tyčinek a po oddělení pektinu také do pečiva, cukrovinek apod. Listy stevie sladké Stevie sladká (Stevia rebaudiana Bertoni) je až metr vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), jejímž původním domovem jsou tropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Má drobné, sytě zelené listy, které se vyznačují intenzivně sladkou chutí. Domorodé americké kmeny ji používaly ke slazení nápojů, ale také jako součást přírodní medicíny (38). Z jihoamerického kontinentu byla importována do asijských zemí a později také do Evropy. Důvodem sladké chuti stevie je přítomnost celé řady sladkých terpenických glykosidů, tzv. steviolglykosidů. Steviolglykosidy v listech stevie jsou deriváty tetracyklického diterpenu steviolu. Je to např. steviosid, rebaudiosidy A, B, C, D a E, dulcosid A a steviolbiosid. V některých zemích se listy stevie ve formě prášku nebo přečištěné vodné extrakty z listů používají jako nízkokalorické sladidlo ke slazení potravin a nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček. Nejvýznamnějším steviolglykosidem je steviosid. Sladivost steviosidu je 200 až 300krát vyšší než sacharózy (37). Pro svou antiglykemickou, inzulinotropní, glukanostatickou a antihypertenzní aktivitu se stal předmětem výzkumu jako léčivo (52). Zůstává však zatím nezodpovězená řada otázek týkajících se jeho genotoxicity (20). Akutní toxicita steviosidu je nízká. Dávky až do 15 g/kg nebyly toxické pro myš, potkana a křečka (131). Zcela jasno není, ani pokud jde o chronickou toxicitu a kancerogenitu (36). Vzhledem k mutagennímu účinku prokázanému v některých testech in vitro zatím nelze exaktně stanovit genotoxické riziko, které může pro člověka znamenat steviol – produkt metabolizace steviosidu (78, 129, 144, 145). Proto v Evropě,

Dřeň plodů baobabu Baobab africký (Adansonia digitata L.) je mohutný tropický strom z čeledi bavlníkovitých (Bombacaceae) pocházející z Jižní Afriky z oblasti Sahelu, ale je rozšířen téměř po celém kontinentu. Vyznačuje se krátkým, nápadně tlustým kmenem bizarního tvaru a málo početnými větvemi. Má dlanité listy, které v suchém období opadávají. Má bílé, nápadně velké převislé květy. Plody jsou vejčité nebo protáhlé, 12–20 cm dlouhé, šedě plstnaté, s dřevitou slupkou. Obsahují jemnou, bělavou, mírně nakyslou dužninu s četnými semeny. Dužnina má vysoký obsah pektinů (24–34 g/100 g dřeně), vápníku (1 100–3 700 mg/100 g), vitaminu C (75–499 mg/100 g) a železa (40–91 mg/100 g) (32, 92). U domorodého obyvatelstva mají plody široké použití v kuchyni a nacházejí uplatnění i v tradiční domorodé medicíně (4). Jsou využívány jako antipyretický a diaforetický prostředek, proti průjmům (128), malárii, úplavici, hemoptýze a skorbutu (2). Dosavadní pokusy s využitím baobabové dřeně v Evropě byly ojedinělé a ne příliš úspěšné. Na počátku dvacátého století se baobabová dřeň přidávala do těsta při pečení čajo73

SOUBORNÝ REFERÁT

rostlinný produkt by mohl být nebezpečný. Nejnovější výsledky subchronické toxicitní studie na potkanech a in vitro testy na izolovaných lidských hepatocytech však prokazují, že toxické jsou až velmi vysoké dávky noni (142). Velikost NOAEL (no-observed-adverse-effect level) byla stanovena na 6,86 g čisté lyofylizované šťávy/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá 90 ml/kg (142). V současné době sílí snaha výrobců uvést na trh i jiné produkty z noni, jako např. sušené nebo pražené ovoce, potravinové doplňky a ochucovadla v podobě lyofilizovaného prášku, šťávu z blanšírovaných listů a podobně. Tyto produkty mají firmy v úmyslu používat do potravin z cereálií, brambor, masa, ryb, do nápojů, omáček apod. Ve vědecké literatuře však existují rozporné názory, pokud jde o přítomnost genotoxického antrachinonu (143), proto ACNFP vymezila přípustný denní příjem etanolového extraktu listů noni na 20 mg. V případě přídavku do nápojů totiž hrozí vysoký příjem u dětí, k čemuž je třeba přistupovat velmi opatrně.

SOUBORNÝ REFERÁT

v USA ani v Austrálii tato látka zatím nebyla jako sladidlo schválena.

Bílkovina z brambor a její hydrolyzáty Brambory jako potravina jsou i přes obsah jedovatých glykoalkaloidů (8, 35) považovány za bezpečné pro lidskou výživu (21). Koagulované bílkoviny z brambor a jejich hydrolyzáty, které dosud nebyly v potravinách používány, byly bez problémů zařazeny mezi PNT. Lze je totiž považovat za obdobu bílkovin získávaných z jiných rostlinných zdrojů. Jsou využitelné jako nutriční alternativa jiných rostlinných bílkovin nebo jako emulgační a zpěňovací prostředky v pekařských výrobcích, cukrovinkách, bezlepkových potravinách i jinde (64).

Ořechy nangai (Ngali) Jedná se o plody keře nangai (Canarium indicum L.), který roste v Indii, Indonésii a Polynésii. Plody mají vejcovitý tvar, silnou slupku, skořápku a jádro ve tvaru mandle, které je chráněné osemením a je jedlé (137). Složením se podobá jiným ořechům. Má vysoký obsah tuků (38 % mononenasycených a 14 % polynasycených mastných kyselin), vysoký obsah draslíku, hořčíku a železa). První hodnocení ořechů nangai jako PNT dopadlo příznivě, ale žádost byla nakonec zamítnuta pro nedostatek údajů týkajících se toxicity a genotoxicity a také pro jejich možné alergenní účinky (124).

Bílkovina z vojtěšky Tolice setá (Medicago sativa L.) neboli vojtěška, je rostlina známá jako víceletá pícnina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Je velice ceněnou pícninou, ale je také používána alternativní medicínou jako prostředek proti stárnutí. Její léčivé účinky byly objeveny již ve starověku, pravděpodobně Araby (112). V alternativní medicíně je používána jako prostředek proti stárnutí a celkovému posílení organismu. Zklidňuje a podporuje činnost zažívacího traktu a pomáhá zvyšovat fyzickou výkonnost, proto je vyhledávaná především sportovci a je vhodná pro těžce fyzicky pracující osoby. Posiluje také imunitní systém, zmírňuje záněty, pomáhá při léčení artritidy, neuritidy i bronchitidy. Vojtěška ovlivňuje metabolismus krevního cukru, a stabilizuje tak jeho hladinu, čímž se stává velice doporučovaným lékem pro diabetiky (18). Současné vědecké studie potvrdily, že listy a nadzemní části rostliny obsahují velké množství β-karotenu, vitaminů B, C, D, E a K, dále minerální látky, jako jsou draslík, železo, vápník a fosfor. Vojtěška obsahuje značné množství nutričně významných proteinů, díky nimž je ceněnou pícninou. Tyto proteiny však mohou být užitečné i v lidské výživě (151). Extrakt z vojtěšky je proto další netradiční bílkovinou, čekající na zařazení mezi PNT. Důvod, proč se tak ještě nestalo, spočívá v určitých technických problémech formulace vhodného preparátu. Extrakt je nutno zbavit bakteriálních spór, ale nelze to učinit teplem, aniž by došlo k denaturaci proteinů. Na závadu je také přítomnost látek s estrogenní aktivitou (10, 117),

Mangostanová šťáva Mangostana lahodná (Garcinia mangostana L.) je tropický, stálezelený keř nebo strom původem z Indonésie. Je to rostlina s velkými kožovitými listy a kulovitými plody se silnou fialovou slupkou, pod níž je bílá dužnina. Dužnina sestává z měsíčkovitých dílků připomínajících mandarinku a chutí trochu připomíná ananas. Plody mangostany jsou po tisíciletí používány jako léčivý prostředek (93) pro jejich antibakteriální, antivirové, protizánětlivé a antialergické účinky (102) a snad i účinky antikancerogenní (146, 147). Mangostová šťáva se vyrábí z celých plodů včetně slupky, která je jinak nepoživatelná. Tím je výrazně zvýšen obsah xanthonů, které jsou považovány za nejvýznamnější biologicky účinné látky mangosty (106). Šťáva má výrazné antioxidační vlastnosti (150) a může příznivě ovlivňovat trávicí trakt, posilovat imunitní systém a neutralizovat volné radikály. V některých zemích je její uvádění do oběhu přípustné, statut v Evropě bude teprve diskutován. Netradiční bílkoviny Uvádění netradičních bílkovin na trh jako PNT je podmíněno jednak hledáním nových potravinových zdrojů, jednak snahou podporovat zdravý životní styl a omezovat výskyt civilizačních nemocí (61). 74

ným postupem lze řepkový a sójový olej upravit tak, aby obsahoval až 80 % DAG, čímž se zvýší jeho nutriční hodnota.

Netradiční nebo upravené oleje V kuchyních celého světa se nejčastěji používají oleje olivový, sójový, slunečnicový nebo řepkový, ale spektrum nabízených olejů je mnohem širší. Oleje jako lněný, kukuřičný, mandlový, pupalkový, brutnákový nebo makadamiový nacházejí uplatnění nejen v kuchyni, ale také v kosmetice. Jako PNT však byly zatím schváleny jen dva nové oleje.

Olej z řasy Schizochytrium sp. V roce 2008 byla podána žádost o zařazení oleje z mořské řasy Schizochytrium sp. (patrně Schizochytrium limacinum) mezi PNT. Tento olej se vyznačuje vysokým obsahem kyseliny dokosahexaenové (DHA) (84). DHA je ω-3 nenasycená mastná kyselina. která se přirozeně nachází v lidském těle, zvláště pak v šedé kůře mozkové (tvoří až 97 % ω-3 tuků v mozku), očích (tvoří až 93 % ω-3 tuků v oku) a srdci (103). V běžné potravě se DHA přirozeně nachází v mořských rybách a v mořských řasách a podle posledních poznatků je to jedna z nejdůležitější prenatálních výživových látek (23). O jeho zařazení mezi PNT nebylo dosud rozhodnuto.

Olej ze semen Allanblackia Jedná se o olej, lisovaný ze semen stromu Allanblackia stuhlmannii rostoucího v západní, střední a východní Africe v tropických deštných pralesích (77). Plody mají velikost ananasu, v nichž je 40 až 50 olejnatých semen, která tvoří 60 až 80 % hmotnosti plodu. Olej z těchto semen je využíván domorodci, ale dosud nebyl využíván komerčně (111). Rafinovaný olej ze semen Allanblackia má vysoký obsah kyseliny stearové (cca 50 %) a olejové (cca 40 %). Předpokládá se jeho využítí do žlutých tuků a pomazánek na bázi smetany jako zdravější náhrada za nasycený palmový olej.

Olej z Inca inchi Inca inchi (Plukenetia volubilis) je tropický keř původem z peruánského deštného pralesa, jehož semena poskytují kvalitní olej s vysokým obsahem esenciálních ω-3 (cca 48 %) a ω-6 (cca 36 %) mastných kyselin, obsahující množství antioxidantů (42). V současné době je doménou jeho hlavního využití kosmetika, zejména výživné krémy a tělová mléka s regeneračním účinkem, ale bylo též zahájeno jeho posuzování jako PNT. Zatím o jeho zařazení mezi PNT nebylo rozhodnuto.

Hadincový olej Hadincový olej je lisován ze semen hadince jitrocelovitého (Echium plantagineum L.) a vyznačuje se vysokým obsahem polynenasycených mastných kyselin (120). Předpokládá se, že bude přidáván do mléčných výrobků včetně sýrů, do pomazánkových tuků a dresinků, do snídaňových cereálií a doplňků stravy a do potravin pro zvláštní léčebné účely a pro hubnutí.

Olestra Olestra je název pro syntetické hexa- a oktaestery sacharózy. Esterifikací až osmi hydroxylových skupin sacharózy vyššími mastnými kyselinami lze získat produkt, který svou konzistencí a svými chemickými vlastnostmi připomíná tuk. Olestra vypadá jako tuk, ale není to tuk. V literatuře je proto olestra a jí podobné látky označovány jako „pseudotuky“ (81). Olestra je určená jako náhrada tuku v potravinách, při jejich výrobě a při smažení a pečení (40). Protože se nevstřebává a prochází tělem nezměněna, snižuje příjem energie z tuků potravin (13, 30). Uvedení olestry na trh nebylo jednoduché a bylo nutno provést stovky studií, aby byla prokázána její zdravotní nezávadnost

Olej obohacený o diacylglyceroly Diacylglyceroly (DAG) a triacylglyceroly (TAG) jsou součástí všech rostlinných olejů. Většina olejů obsahuje velké procento TAG a jen malé procento DAG, přičemž TAG a DAG mají odlišnou úlohu v organismu (126). Zatímco TAG se ukládají v těle jako tukové zásoby, DAG jsou okamžitě odbourávány a poskytují tělu energii (110). Patentova75

SOUBORNÝ REFERÁT

zejména kumestrolu (63). Přítomnost tohoto fytoestrogenu představuje nežádoucí riziko vzniku rakoviny u žen (47).

SOUBORNÝ REFERÁT

pro člověka. Americký úřad pro potraviny a léčiva (FDA) na podkladě 100 studií na zvířatech a 98 studií na lidech dal v lednu 1996 souhlas k použití olestry jako částečné náhražky tuků v některých snackových výrobcích (14). Na etiketě muselo být uvedeno, že olestra může způsobit žaludeční křeče a průjem. V srpnu 2003 na základě nových poznatků FDA rozhodl, že varování o rizicích spotřeby olestry na etiketách již není nutné uvádět (113). Řada odborníků na výživu dnes olestru doporučuje nejen jako nekalorickou náhradu tuku (26, 50), ale také proto, že snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Olestra je také vhodným detoxikačním prostředkem pro lipofilní jedy, jako jsou např. polychlorované aromatické uhlovodíky (39). Výzkumníci z Cincinnati School of Medicine, společně s jejich kolegou Trevorem Redgravem z University of Western Australia, publikovali výsledky studie, ve které po dobu dvou let sledovali pacienty intoxikované arochlorem 1254. Z jejich pozorování vyplývá, že když postiženým aplikovali olestru, jejich chlorakné (akutní forma akné způsobená polychlorovanými bifenyly) zmizela a hladina polychlorovaných bifenylů v jejich tukových tkáních dramaticky klesla (108). Experimenty s olestrou přidávanou do diety vnesly světlo do koloběhu toxických látek v těle. Objasnily vliv diety na uchovávání a redistribuci chlorovaných uhlovodíků, včetně DDT, PCB a dioxinů. Jako nejúčinnější způsob, jak se zbavit zmíněných jedů, se ukazuje kombinovat dietu s konzumací olestry (56). Na olestře je oceňováno, že ve střevech absorbuje látky, které jsou rozpustné v tucích, a stolicí je odstraňuje z těla. Pokud se jedná o polychlorované uhlovodíky a jiné toxické látky, je to v pořádku. Olestra však stejným způsobem z těla odstraňuje např. v tucích rozpustné vitaminy, zejména vitaminy A, E a karotenoidy, což už tak v pořádku není (89). Protože olestra nedělá rozdíl mezi vitaminem a dioxinem, odcházejí spolu s ní ve stolici i látky tělu potřebné. Zmíněné vitaminy je proto vhodné podávat v nadbytku jako doplněk stravy. Zřejmě i z těchto důvodů není použití olestry v některých zemích dosud povoleno, jako např. ve Velké Británii, Austrálii a na Novém Zélandu.

Netradiční sacharidy a jejich deriváty Sacharidy tvoří významnou část lidské výživy, ale současně také část značně problematickou. Hledání nových zdrojů sacharidů a jejich chemická derivatizace jsou proto předmětem zájmu potravinářského průmyslu, který usiluje o zavedení těchto složek potravin jako složek PNT (130). Tato skupina látek zahrnuje sacharidy, oligosacharidy i polysacharidy stejně jako jejich deriváty. O několika z nich již bylo rozhodnuto, většina sacharidů navržených jako PNT však teprve čeká na rozhodnutí. Trehalóza Jedná se o neredukující cukr ze skupiny disacharidů, který se vyskytuje zejména v bakteriích, kvasinkách, houbách nebo v létajícím hmyzu, u kterého tvoří energetickou zásobu (11). Studium trehalózy prokázalo její užitečnost v lidské výživě i její použití v medicíně (48, 83). Trehalóza hraje klíčovu úlohu při přežívání rostlin a hmyzu v anhydrobiotických podmínkách, ale tím, že chrání biomolekuly před environmentálním stresem, nachází také uplatnění jako zdraví prospěšná komponenta PNT (118). Trehalóza je v organismu rychle odbourávána účinkem enzymu trehalázy na glukózu, a je proto rychlým a bezpečným zdrojem energie (29). Jako přísada do PNT je využívána zejména v USA. Isomaltulóza Isomaltulóza je disacharid, který se přirozeně vyskytuje v medu a cukrové třtině. Je podobně jako sacharóza složený z glukózy a fruktózy, ale na rozdíl od sacharózy, která má glykosidickou vazbu mezi glukózou a fruktózou na pozici 1,2, má isomaltulóza vazbu 1,6. Díky této rozdílné vazbě se isomaltulóza metabolizuje pomaleji, bez výrazného zvýšení hladiny glukózy v krvi. Isomaltulóza je proto pomalu stravitelný cukr, který poskytuje svalům a mozku stejné množství energie (4 kcal/g) jako sacharóza, ale v delším časovém intervalu (68). Zatímco sacharózu nebo glukózu tělo využije velmi rychle a hladina krevního cukru klesne na bazální hladinu asi po 60 min., isomaltulóza je metabolizována mnohem pomaleji a její hladina v krvi je plně vyčerpána až po 2 hodinách. Isomaltulóza je proto šetrná k zubům (79) a je vhodná také pro diabetiky 76

Tagatóza Tagatóza je přírodní monosacharid, ketohexóza isomerní s fruktózou. V přírodních produktech se nachází jen v nepatrném množství a vyrábí se proto synteticky. Výchozí surovinou je laktáza, která se hydrolyzuje na glukózu a galaktózu a poté se galaktóza isomerizuje v alkalickém prostředí na D-tagatózu. Tento cukr má sladivost podobnou jako sacharóza, ale jen 38 % její energetické hodnoty. Je proto vhodný jako alternativní sladidlo pro přípravu nízkokalorických výrobků (58). Mezi sacharidy a jejich deriváty, které byly navrženy k zařazení mezi PNT, je např. bakteriální dextran použitelný jako přísada do pečiva, α-cyklodextrin, extrakt z japonské houby shiitake (houževnatec jedlý, Lentinus edodes) bohatý na β-glukan, glukosamin hydrochlorid z černé plísně (kropidlák černý, Aspergillus niger) nebo D-ribóza.

Lykopen Lykopen je látka ze skupiny karotenoidů neobsahujících kyslík. Jedná se o tetraterpen s 11 konjugovanými a dvěma izolovanými dvojnými vazbami (41, 85). Lykopen je jedním z nejúčinnějších karotenoidních antioxidantů. Je obsažen v zelenině a v některých druzích ovoce jako červený, v tucích rozpustný pigment. Nejvýznamnějším zdrojem lykopenu jsou červená rajčata, která obsahují 30–70 mg/ kg tohoto barviva. Menší množství lykopenu jsou obsažena např. v červeném (vodním) melounu, šípcích nebo v růžových grepech. Lykopen je povoleno přidávat do potravin jako přirozené barvivo (E 160d) (3). Objevy posledních let ukázaly, že lykopen má příznivý vliv na lidské biochemické procesy a že častá konzumace potravin s vysokým obsahem lykopenu nebo užívání lykopenu jako doplňku stravy může významně snížit rizika onkogeneze (136). Vysoká hladina lykopenu v krvi je zdravotní pojistkou i proti chronickým nemocem srdce a tepen, plic, prostaty a kůže (96, 97, 123). Vědecké studie prokazují, že riziko vzniku rakoviny prostaty je nižší u mužů, kteří pravidelně konzumují rajská jablka nebo rajský protlak či kečup ve srovnání s těmi, kdo tyto pokrmy nejedí (25). Zdá se také, že lykopen snižuje výskyt infarktu myokardu (6). Není bez zajímavosti, že vůbec nejnižší výskyt nádoru prostaty byl prokázán v zemích Středomoří, zejména v Řecku a Itálii, kde ve stravě převládají rajská jablíčka. V zemích, kde se rajská jablka konzumují méně, riziko rakoviny prostaty dramaticky stoupá (55). Nicméně FDA došel k závěru, že dosud neexistují spolehlivé vědecké informace pro tvrzení, že lykopen z rajčat má vliv na prevenci různých typů rakoviny (65).

Antioxidanty z netradičních zdrojů Antioxidanty jsou látky, jejichž molekuly omezují aktivitu kyslíkových radikálů tím, že snižují pravděpodobnost jejich vzniku nebo je převádějí do méně reaktivních či nereaktivních forem. Tím omezují proces oxidace ve výrobcích, kde se vyskytují. Z tohoto důvodu se přidávají do potravin, které by byly jinak oxidací nadměrně poškozovány nebo znehodnoceny. Antioxidanty prodlužují trvanlivost potravin tím, že likvidují volné kyslíkové radikály (88). Konzumace antioxidantů působí příznivě na lidské zdraví, neboť snižuje pravděpodobnost vzniku srdečně-cévních chorob a některých typů rakoviny (15). Současná dietologie proto doporučuje konzumaci stravy bohaté na antioxidanty (116), zejména antioxidanty přirozeného původu (107). Pokud strava neobsahuje dostatečné množství antioxidantů, existuje snaha o jejich doplňování. Některé z antioxidantů byly zařazeny mezi PNT. Jsou to zejména karotenoidy, jako jsou lykopen z rajčat a lykopen z tropické mikromycety Blakeslea trispora, astaxanthin z mořských řas,

Lykopen z Blakeslea trispora Společnost Vitatene Inc. zabývající se výrobou penicilinu požádala o souhlas se zařazením lykopenu produkovaného plísní Blakeslea 77

SOUBORNÝ REFERÁT

např. z řasy Haematococcus pluvialis, nebo syntetický zeaxanthin. Tyto látky jsou obvykle izolovány z některých rostlinných či živočišných zdrojů, ale složkou PNT se stávají jen tehdy, jsou-li získávány z netradiční suroviny.

(132). Na trh je uváděna pod názvem Palatinose. Je využívána při výrobě energetických nápojů pro sportovce, cereálních tyčinek apod.

SOUBORNÝ REFERÁT

která jej chtěla uvést na trh jako suspenzi ve slunečnicovém oleji. Na základě vědeckého posouzení se prokázalo, že syntetický lykopen splňuje kritéria stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 258/97 a jeho uvedení na trh bylo povoleno s tím, že společnost BASF vypracuje monitorovací program, který bude doprovázet uvedení výrobku na trh a který poskytne informace o mírách používání lykopenu v potravinách. Nejpozději v roce 2014 se používání lykopenu jako složky potravin znovu přezkoumá (133).

trispora mezi PNT (72), protože produkuje značné množství karotenoidů (109). Jako barvivo E160d je povoleno přidávat lykopen do potravin v množství do 500 mg/kg. Denní příjem v EU se odhaduje na 0,5 až 5 mg a má se zato, že zvýšení obsahu lykopenu v dietě by bylo užitečné zejména pro snížení výskytu nádorových onemocnění (60). Cílem společnosti Vitatene Inc. je přidávat lykopen do pomazánkových tuků (2 až 5 mg/kg), mléka a mléčných výrobků (3 až 6 mg/kg), kořenicích přípravků (6 mg/kg), ochucovacích omáček a zálivek (7 mg/kg), konzerv a cukrovinek (5 mg/kg). Navrhuje se také přídavek do doplňků stravy tak, aby denní příjem činil 20 mg/ kg (4). Zprvu panovaly určité obavy, aby příjem lykopenu nezačal být nadměrný, ale nakonec byl lykopen z Blakeslea trispora v r. 2006 schválen jako antioxidant, výživový doplněk a doplněk stravy, ale podle úřadu EFSA je třeba učinit opatření, aby jeho příjem nepřekročil 2 mg/den.

Astaxanthin Astaxanthin je přírodní látka ze skupiny karotenoidů. Tento červený pigment se vyskytuje v přírodě v mnoha živých organismech, které jsou také součástí lidského jídelníčku. Astaxanthin zabarvuje dočervena některé korýše včetně krevet, krabů a humrů a je také zodpovědný za růžovou barvu masa lososa (49). Vyskytuje se také jako přirozené barvivo v řasách. Podle řady studií je astaxanthin velmi silný antioxidant s ochrannými a protizánětlivými účinky (51). Má až 10krát vyšší antioxidační účinek než β-karoten a 100krát vyšší než vitamin E (100). V řadě studií byly prokázány příznivé účinky astaxanthinu u lidí: ochrana proti UV fotooxidaci a poškozování DNA (99, 125), stimulace imunitního systému prostřednictvím zvýšené produkce T- a B-buněk a inhibice tvorby oxidovaného LDL (53), který je spojován s tvorbou krevních sraženin. Astaxanthin rovněž zmírňuje zánětlivé procesy a napomáhá prevenci kardiovaskulárních nemocí a tvorby nádorů (33), příznivě ovlivňuje hladkost kůže a zpomaluje její stárnutí (148). Několik výrobců ohlásilo výrobu oleorezinu bohatého na astaxanthin z řasy Haematococcus pluvialis (73), protože se předpokládá rovnocennost s potravinami bohatými na astaxanthin, které byly až do roku 1997 prodávány švédskou firmou Astacarotene (dnes ve vlastnictví Fuji Chemicals). Největším dodavatelem této suroviny je dnes společnost Algatechnologies Ltd. z Izraele, která využívá pouštního slunce k pěstování mikrořas H. pluvialis, jež patentovaným výrobním postupem průmyslově zpracovává na přírodní astaxanthin (31).

Lykopen z rajčat a syntetický lykopen Společnost LycoRed Natural Products Industries požádala o zařazení rajčatového extraktu obohaceného lykopenem, tzv. oleoresinu Lyc-O-Mato, mezi PNT, ale o žádosti dosud není rozhodnuto. Termínem oleorezin se označuje směs pryskyřic a esenciálních olejů, připravená z některých částí rostlin. V případě oleoresinu Lyc-O-Mato obsahuje přípravek vysoký podíl mastných kyselin a acylglycerolů (kolem 70 %) a 14–19 % nezmýdelnitelných látek. Podíl lykopenu kolísá podle suroviny mezi 5–15 %. Výrobní proces je obdobou výroby aditiva E160d. Záměrem výrobce je přidávat Lyc-O-Mato do potravin, jako jsou jogurty, sýry, chléb, cereální tyčinky, uzeniny apod. V USA se do doplňků stravy přidává 5–15 mg lykopenu, což by odpovídalo 83–250 mg 6% oleoresinu Lyc-O-Mato. Při schvalování se zvažuje, do jakých potravin by se přípravek mohl používat, aby nedocházelo k jeho nadměrné konzumaci. Neměl by být přidáván do potravin pro děti do 3 let. Dnes již existuje několik desítek studií o příznivých účincích oleoresinu Lyc-O-Mato na lidské zdraví (např. 75, 90, 98). O schválení syntetického lykopenu jako PNT požádala v roce 2005 společnost BASF, 78

LITERATURA 1.

2. 3.

ZÁVĚR

PNT přestavují pro obyvatele zemí ES vítané obohacení jídelníčku o potraviny a potravinářské speciality, které byly donedávna dostupné jen omezenému počtu lidí v geograficky vymezených oblastech. PNT přináší užitek nejen lidem v EU, ale i ekonomii zemí, které jsou nebo mohou být producenty PNT. Jde o skupinu potravin, jejichž počty budou narůstat. Mnohé oblasti světa, zejména tropické a subtropické regiony, mají pro produkci PNT značný a většinou dosud nevyužitý potenciál (66). Aby byly PNT bezpečné, musí jejich výrobci předložit dostatek důkazů o jejich původu a kvalitě. Všechny PNT musí splňovat požadavky stanovené legislativou pro běžné potraviny, a navíc musí být za účelem ochrany veřejného zdraví podrobeny v EU zvláštnímu schvalovacímu řízení.

4. 5. 6. 7.

8.

9.

79

Addessi, E., Galloway, A. T., Visalberghi, E., Birch, L. L.: Specific social influences on the acceptance of novel foods in 2–5-year-old children. Appetite 2005, roč. 45, č. 3, s. 264–271. Adesanya, S. A., Idowu, T. B., Elujoba, A. A.: Antisickling activity of Adansonia digitata. Planta Med. 1988, roč. 54, č. 4, s. 374. Aguilar, F., Autrup, H., Barlow, S. et al.: Use of lycopene as a food colour. Scientific opinion of the panel on food additives, flavourings, processing aids and materials in contact with food. Europ. Food. Saf. Authority J 2008, roč. 674, s. 1–66. Ajose, F. O.: Some Nigerian plants of dermatologic importance. Int. J. Dermatol. 2007, roč. 46, suppl 1, s. 48–55. Akiyama, H,, Imai, T,, Ebisawa, M. Japan food allergen labeling regulation-history and evaluation. Adv. Food Nutr. Res. 2011, roč. 62, s. 139-171. Arab, L., Steck, S.: Lycopene and cardiovascular disease. Am. J. Clin. Nutr. 2000, roč. 71, suppl 6, s. 1691S–1695S; discussion s. 1696S–1697S. Ayerza, R.: Oil content and fatty acid composition of chia (Salvia hispaniac L.) from five northwestern locations in Argentina. J. Am. Oil Chem. Soc. 1995, roč. 72, č. 9, s. 1079–1081. Babková. L.: Jsou brambory jedovaté? Server TOXICOLOGY, 2007. Dostupné na: http:// www.toxicology.cz/modules.php? name=News&file=article&sid=71 Bagci, E., Vural, M., Dirmenci, T., Bruehl, L., Aitzetmüller, K.: Fatty acid and tocochromanol patterns of some Salvia L. species. Z. Naturforsch. 2004, roč. 59. s. 305–309.

SOUBORNÝ REFERÁT

Vysvětlivky. 1. Výživa (nutrice) je zdrojem energie a všech nezbytných látek, které člověk potřebuje k růstu a obnově tkání. Základním úkolem správné výživy je zajistit optimální přívod energie a živin ve formě bílkovin, tuků, sacharidů, vitaminů, minerálních látek a vody přiměřeně věku, zdravotnímu stavu a životnímu stylu člověka. Strava je směs živin (nutrientů), kterou tělo potřebuje k získání energie, a stavebních látek nutných pro růst a obnovu buněk, tkání a orgánů. Nutrient je chemická látka, kterou organismus potřebuje pro svou existenci a růst, pro správný metabolismus a která je přijímána z vnějšího prostředí. Nutrienty jsou děleny do dvou hlavních skupin: makronutritienty (základní živiny) a mikronutritienty (doplňkové živiny). Potravina je výrobek nebo látka určená pro výživu lidí a konzumovaná ústy v nezměněném nebo upraveném stavu. Potraviny mohou být rostlinného, živočišného nebo jiného původu. Zvláštní kategorie tvoří: nealkoholické nápoje, alkoholické nápoje, potraviny pro zvláštní výživu, doplňky stravy a potraviny nového typu. Pokrm je potravina, která je vhodným způsobem upravena (uvařena) a je připravena ke konzumaci (jídlo). Příprava pokrmů se obvykle provádí v kuchyni. Termín pokrm označuje jeden nebo více chodů včetně nápojů.

Zeaxanthin Zeaxanthin je zlatožluté karotenoidní barvivo, strukturní izomer luteinu. V přírodě se nachází zejména v kukuřici, ale také ve vaječném žloutku. Spolu s luteinem se nachází zeaxanthin ve zvýšeném množství také v oku, zejména v žluté skvrně (macula lutea). Zeaxanthin vytváří ve žluté skvrně ochrannou vrstvu, která pohlcuje škodlivé záření modré části spektra a chrání tak spolu s luteinem nejen žlutý bod, ale vůbec celé oko před poškozením UV světlem tím, že odstraňuje reaktivní formy kyslíku z čočky a sítnice (67). Zeaxanthin hraje tedy významnou úlohu v ochraně oka a působí proti degeneraci stárnoucí oční sítnice a proti očnímu zákalu (146). Zdrojem zeaxanthinu i luteinu pro člověka je strava, denní příjem zeaxanthinu je odhadován na 1–4 mg denně, ale jeho potřeba je velmi individuální (57). O zařazení syntetického zeaxanthinu jako složky PNT žádá firma DSM Nutritional Products Ltd., která by chtěla aplikovat zeaxanthin do potravinových doplňků a potravin ve formě prášku nebo suspenze v obilném oleji. Předpokládá použití v nejvyšší denní dávce až 20 mg/osobu, ale jsou obavy, aby tato hodnota nebyla při rozšíření jeho používání překročena (119).

SOUBORNÝ REFERÁT

10. Bankov, N., Khadzhiĭski, D., Petrova, S.: Effect of several factors on the estrogen activity of lucerne. [Article in Bulgarian] Vet. Med. Nauki. 1976, roč. 13, č. 6, s. 59–65. 11. Becker, A., Schlöder, P., Steele, J. E., Wegener, G.: The regulation of trehalose metabolism in insects. Experientia. 1996, roč. 5, č. 5, s. 433–439. 12. Beranová, M.: Jídlo a pití v pravěku a středověku, Academia, Praha 2005, 360 s. ISBN 80-200-1340-7. 13. Bergholz, C. M.: Safety evaluation of olestra, a nonabsorbed, fatlike fat replacement. Crit. Rev. Food Sci. Nutr. 1992, roč. 32, č. 2, s. 141–146. 14. Blackburn, H.: Olestra and FDA. N. Engl. J. Med. 1963, roč. 334, č. 15, s. 984–986. 15. Block, G.: The data support a role for antioxidants in reducing cancer risk. Tutr. Rev. 1992, roč. 50, č. 7, s. 207–213. 16. Bobák, M., Hertzman, C., Škodová, Z., Marmot, M.: Socioeconomic status and cardiovascular risk factors in the Czech Republic. Int. J. Epidemiol. 1999, roč. 28, č. 1, s. 46–52. 17. Bobák, M., Škodová, Z., Píša, Z., Poledne, R., Marmot, M.: Political changes and trends in cardiovascular risk factors in the Czech Republic, 1985–92. J. Epid. Comm. Health. 1997, roč. 51, č. 3, s. 272–277. 18. Bora, K. S., Sharma, A.: Phytochemical and pharmacological potential of Medicago sativa: A review. Pharm. Biol. 2011, roč. 49, č. 2, s. 211–220. 19. Borneo, R., Aguirre, A., León, A. E.: Chia (Salvia hispanica L.) gel can be used as egg or oil replacer in cake furmulations. J. Am. Diet. Assoc. 2010, roč. 110, č. 6, s. 946–949. 20. Brusick, D. J.: A critical review of the genetic toxicity of steviol and steviol glycosides. Food Chem. Toxicol. 2008, roč. 46, suppl 7, s. S83–S91. 21. Camire, M. E., Kubow, S., Donnelly, D. J.: Potatoes and human health. Crit. Rev. Food Sci. Nutr. 2009, roč. 49, č. 10, s. 823–840. 22. Cardello, A. V.: Consumer concerns and expectations about novel food processing technologies: effects on product linking. Apetite 2003, roč. 40, č. 3, s. 217–233. 23. Carlson, S. E.: Docosahexaenoic acid supplementation in pregnancy and lactation. Am. J. Clin. Nutr. 2009, roč. 89, č. 2, s. 678S–684S. 24. Clifton, P.: Lowering cholesterol – a review on the role of plant sterols. Aust. Farm. Physician. 2009, roč. 38, č. 4, s. 218–221. 25. Desgrandchamps, F., Bastien, L.: Nutrition, dietary supplements and prostate cancer. [Article in French]. Prog. Urol. 2010, roč. 20, č. 8, s. 560–565. 26. Drewnowski, A.: The new fat replacements. A strategy for reducing fat consumption. Postgrad. Med. 1990, roč. 87, č. 6, s. 111–114, 117–118, 121. 27. Dubnová, J.: Biopotraviny a potraviny nového typu z hlediska nutrice a ochrany zdraví spotřebitele. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2007. 28. Dutta, P. C.: Phytosterols as Functional Food Components and Nutraceuticals. Marcel Dekker, 2004. 453 s. 29. Elbein, A. D., Pan, Y. T., Pastuszak, I., Carroll, D.: New insights on trehalose: a multifunctional molecule. Glycobiology. 2003, roč. 13, č. 4, s. 17R–27R.

30. Eldridge, A. L., Cooper, D. A., Peters, J. C.: A role for olestra in body weight management. Obes. Rev. 2002, roč. 3, č. 1, s. 17–25. 31. Eonseon, J., Lee, C. G., Polle, J. E. W.: Secondary carotenoid accumulation in Haematococcus (Chlorophyceae): Biosynthesis, regulation, and biotechnology. J. Microbiol. Biotechnol. 2006, roč. 16, č. 6, s. 821–831. 32. Eromosele, I. C., Eromosele, C. O., Kuzhkuzha, D. M.: Evaluation of mineral elements and ascorbic acid contents in fruits of some wild plants. Plant Foods Hum. Nutr. 1991, roč. 41, č. 2, s. 151–154. 33. Fassett, R. G., Coombes, J. S.: Astaxanthin, oxidative stress, inflammation and cardiovascular disease. Future Cardiol. 2009, roč. 5, č. 4, s. 333–342. 34. Fernandes, P., Cabral, J. M.: Phytosterols: applications and recovery methods. Bioresour. Technol. 2007, roč. 98, č. 12, s. 2335–2350. 35. Friedman, M.: Potato glycoalkaloids and metabolites: roles in the plant and in the diet. J. Agric. Food Chem. 2006, roč. 54, č. 23, s. 8655–8681. 36. Geuns, J. M.: Comments to the paper by Nunes et al. (2007), Analysis of genotoxic potentiality of stevioside by comet assay, Food and Chemical Toxicology 2007, roč. 45, č. 4, s. 662–666. Food Chem. Toxicol. 2007, roč. 45, č. 12, s. 2601–2602; author reply 2603–2604. 37. Geuns, J. M.: Stevioside. Phytochemistry. 2003, roč. 64, č. 5, s. 913–921. 38. Goyal, S. K., Samsher, S., Goyal, R. K.: Stevia (Stevia rebaudiana) a bio-sweetener: a review. Int. J. Food Sci. Nutr. 2010, roč. 61, č. 1, s. 1–10. 39. Geusau, A., Schmaldienst, S., Derfler, K., Päpke, O., Abraham, K.: Severe 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-pdioxin (TCDD) intoxication: kinetics and trials to enhance elimination in two patients. Arch. Toxicol. 2002, roč. 76, č. 5–6, s. 316–325. 40. Gillatt, P. N., Lee, S. M.: Changes in dietary energy with novel proteins and fats. Proc. Nutr. Soc. 1991, roč. 50, č. 2, s. 391–397. 41. Glauert, H. P., Calfee-Mason, K., Stemm, D. N., Tharappel, J. C., Spear, B. T.: Dietary antioxidants in the prevention of hepatocarcinogenesis: a review. Mol. Nutr. Food Res. 2010, roč. 54, č. 7, s. 875–896. 42. Guillén, M. D., Ruiz, A., Cabo, N., Chirinos, R., Pascual, G.: Characterization of sacha inchi (Plukenetia volubilis L.) oil by FTIR spectroscopy and 1H NMR. Comparison with linseed oil. J. Am. Oil Chem. Soc. 2003, roč. 80, č. 8, s. 755–762. 43. Gupta, A., Guyomard, V., Zaman, M. J. et al.: Systematic review on evidence of the effectiveness of cholesterol-lowering drugs. Adv. Ther. 2010, roč. 27, č. 6, s. 348–364. 44. Hagemann, K. S., Scholderer, J.: Hot potato: expertconsumer differences in the perception of a secondgeneration novel food. Risk Anal. 2009, roč. 29, č. 7, s. 1041–1055. 45. Harada, S., Fujita-Hamabe, W., Kamiya, K., Satake, T., Tokuyama, S.: Involvement of glycemic control in the inhibiting effect of Morinda citrifolia on cerebral ischemia-induced neuronal damage. [Article in Japanese] Yakugaku Zasshi. 2010, roč. 130, č. 5, s. 707–712.

80

62. 63.

64.

65.

66. 67. 68.

69. 70.

71.

72.

73.

74.

75.

81

youngsters (ARFY study). Stroke. 2009, roč. 40, č. 4, s. 1063–1069. Knox, B.: Consumer perception and understanding of risk from food. Brit. Med. Bull. 2000, roč. 56, č. 1, s. 97–109. Knuckles, B. E., de Fremery, D., Kohler, G. O.: Coumestrol content of fractions obtained during wet processing of alfalfa. J. Agric. Food Chem. 1976, roč. 24, č. 6, s. 1177–1180. Koningsveld, von G. A., Walstra, P., Voragen, A. G. et al. Effects of protein composition and enzymatic activity on formation and properties of potato protein stabilized emulsions. J. Agric. Food. Chem. 2006, roč. 54, č. 17, s. 6419–6427. Kvasničková. A.: Zdravotní tvrzení pro lykopen zamítnuto. Agronavigátor. ÚZEI 2005. Viz: http:// www.agronavigator.cz/default.asp? ids=418&ch=13&typ=1&val=41458. Leakey, R. R. B.: Potential for novel food products from agroforestry trees: A review. Food Chem. 1999, roč. 66, č. 1, s. 1–14. Li, B., Vachali, P., Bernstein, P. S.: Human ocular carotenoid-binding proteins. Photochem. Photobiol. Sci. 2010, roč. 9, č. 11, s. 1418–1425. Lina, B. A., Jonker, D., Kozianowski, G.: Isomaltulose (Palatinose): a review of biological and toxicological studies. Food Chem. Toxicol. 2002, roč. 40, č. 10, s 1375–1381. Ling, W. H., Jones, P. J. H.: Dietary phytosterols: A review of metabolism, benefits and side effects. Life Sci. 1995, roč. 57, č. 3, s. 195–206. Lin, X., Racette, S. B., Lefevre, M. et al.: The effects of phytosterols present in natural food matrices on cholesterol metabolism and LDL-cholesterol: a controlled feeding trial. Eur. J. Clin. Nutr. 2010, roč. 91, č. 1, s. 32–38. López-Cepero Andrada, J. M., Lerma Castilla, S., Fernández Olvera, M. D., Amaya Vidal, A.: Hepatotoxicity caused by a Noni (Morinda citrifolia) preparation. [Article in Spanish] Rev. Esp. Enferm. Dig. 2007, roč. 99, č. 3, s. 179–181. López-Nieto, M. J., Costa, J., Peiro, E., Méndez, E., Rodríguez-Sáiz, M., de la Fuente, J. L., Cabri, W., Barredo, J. L.: Biotechnological lycopene production by mated fermentation of Blakeslea trispora. Appl. Microbiol. Biotechnol. 2004, roč. 66, č. 2, s. 153–159. Lorenz, R. T., Cysewski, G. R.: Commercial potential fo Haematococcus microalgae as a natural source of astaxanthin. Trends Biotechnol. 2000, roč. 18, č. 4, s. 160–167. Lugasi, A.: Foods fortified with phytosterins: their role in decreasing serum cholesterol level, their European Community authorization and requirements for placing them on the market. [Article in Hungarian] Orv. Hetil. 2009, roč. 150, č. 11, s. 483–496. Mackinnon, E. S., Rao, A. V., Josse, R. G., Rao, L. G.: Supplementation with the antioxidant lycopene significantly decreases oxidative stress parameters and the bone resorption marker N-telopeptide of type I collagen in postmenopausal woman. Osteoporosis Int. 2010, Online first., DOI: 10.1007/s00198010-1308-0.

SOUBORNÝ REFERÁT

46. Harada, S., Hamabe, W., Kamiya, K., Satake, T., Tokuyama, S.: Protective effect of Morinda citrifolia on the ischemic neuronal damage. [Article in Japanese] Yakugaku Zasshi. 2009, roč. 129, č. 2, s. 203–207. 47. Hedelin, M., Lof, M., Andersson, T. M., Adlercreutz, H., Weiderpass, E.: Dietary phytoestrogens and the risk of ovarian cancer in the Women's lifestyle and health cohort study. Cancer Epidemiol. Biomarkers Prev. 2011 Jan 25. [Epub ahead of print]. 48. Higashiyama, T.: Novel functions and applications of trehalose. Pure Appl. Chem. 2002, roč. 74, č. 7, s. 1263–1269. 49. Higuera-Ciapara, I., Félix-Valenzuela, L., Goycoolea, F. M.: Astaxanthin: a review of its chemistry and applications. Crit. Rev. Food Sci. Nutr. 2006, roč. 46, č. 2, s. 185–196. 50. Hunt, R., Zorich, N. L., Thomson, A. B.: Overview of olestra: a new fat substitute. Can. J. Gastroenterol. 1998, roč. 12, č. 3, s. 193–197. 51. Hussein, G., Sankawa, U., Goto, H., Matsumoto, K., Watanabe, H.: Astaxanthin, a carotenoid with potential in human health and nutrition. J. Nat. Prod. 2006, roč. 69, č. 3, s. 443–449. 52. Chatsudthipong, V., Muanprasat, C.: Stevioside and related compounds: therapeutic benefits beyond sweetness. Pharmacol. Ther. 2009, roč. 121, č. 1, s. 41–54. 53. Chew, B. P., Park, J. S.: Carotenoid action on the immune response. J. Nutr. 2004, roč. 134, č. 1, s. 257S–261S. 54. Chicco, A. G., D'Alessandro, M. E., Hein, G. J., Oliva, M. E., Lombardo, Y. B.: Dietary chia seed (Salvia hispanica L.) rich in alpha-linolenic acid improves adiposity and normalises hypertriacylglycerolaemia and insulin resistance in dyslipidemic rats. Br. J. Nutr. 2009, roč. 101, č. 1, s. 41–50. 55. Itsiopoulos, C., Hodge, A., Kaimakamis, M.: Can the Mediterranean diet prevent prostate cancer? Mol. Nutr. Food Res. 2009, roč. 53, č. 2, s. 227–239. 56. Jandacek, R. J., Rider, T., Keller, E. R., Tso, P.: The effect of olestra on the absorption, excretion and storage of 2,2',5,5' tetrachlorobiphenyl; 3,3',4,4' tetrachlorobiphenyl; and perfluorooctanoic acid. Environ. Int. 2010, roč. 36, č. 8, s. 880–883. 57. Johnson, E. J., Maras, J. E., Rasmussen, H. M., Tucker, K. L.: Intake of lutein and zeaxanthin differ with age, sex, and ethnicity. J. Am. Diet. Assoc. 2010, roč. 110, č. 9, s. 1357–1362. 58. Jolly, L.: Alternative sweeteners: sweet succes elusive for some. F.O. Licht's Int. Sugar Swet. Rep. 2008, roč. 140, č. 12, s. 215–222. 59. Jones, P. J. H., MacDougall, D. E., Ntanios, F., Vanstone, C. A.: Dietary phytosterols as cholesterol-lowering agents in humans. Canad. J. Physiol. Pharmacol. 1997, roč. 75, č. 3, s. 217–227. 60. Khan, N., Afaq, F., Mukhtar, H.: Cancer chemoprevention through dietary antioxidants: progress and promise. Antioxid. Redox. Signal. 2008, roč. 10, č. 3, s. 475–510. 61. Knoflach, M., Kiechl, S., Penz, D. et al.: Cardiovascular risk factors and atherosclerosis in young women: atherosclerosis risk factors in female

SOUBORNÝ REFERÁT

75. Marangoni, F., Poli, A.: Phytosterols and cardiovascular health. Pharmacol. Res. 2010, roč. 61, č. 3, s. 193–199. 76. Mathew, M. A., Munjuga, M. R., Ndangalasi, H. J., Cordeiro, N. J.: Aspects of the floral and fruit biology of Allanblackia stuhlmannii (Clusiaceae), an endemic Tanzanian tree. J. East Afr. Nat. History 2009, roč. 98, č. 1, s. 28–32. 77. Matsui, M., Matsui, K., Kawasaki, Y. et al.: Evaluation of the genotoxicity of stevioside and steviol using six in vitro and one in vivo mutagenicity assays. Mutagenesis. 1996, roč. 11, č. 6, s. 573– 579. 78. Matsukubo, T., Takazoe, I.: Sucrose substitutes and their role in caries prevention. Int. Dent. J. 2006, roč. 56, č. 3, s. 119–130. 79. McClatchey, W.: From Polynesian healers to health food stores: changing perspectives of Morinda citrifolia (Rubiaceae). Integr. Cancer Ther. 2002, roč. 1, č. 2, s. 110–120. 80. Mieth, G., Elsner, A., Brückner, J., Weiss, A., Behrens, H.: Non-caloric compounds with fat-like functional properties (pseudofats). [Article in German] Nahrung. 1983, roč. 27, č. 9, s. 853–876. 81. Millonig, G., Stadlmann, S., Vogel, W.: Herbal hepatotoxicity: acute hepatitis caused by a Noni preparation (Morinda citrifolia). Eur. J. Gastroenterol. Hepatol. 2005, roč. 17, č. 4, s. 445–447. 82. Mori, Y., Yano, F., Shimohata, N. et al.: Trehalose inhibits oral dryness by protecting the cell membrane. Int. J. Oral Maxillofac. Surg. 2010, roč. 39, č. 9, s. 916–921. 83. Nakahara, T., Yokochi, T., Higashihara, T. et al.: Production of docosahexaenoic and docosapentaenoic acids by Schizochytrium sp. isolated from Yap Islands. J. Am. Chem. Soc. 1996, roč. 73, č. 11, s. 1421–1426. 84. Namitha, K. K., Negi, P. S.: Chemistry and biotechnology of carotenoids. Crit. Rev. Food Sci. Nutr. 2010, roč. 50, č. 8, s. 728–760. 85. Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do? uri=DD:13:18:31997R0258:CS:PDF. 86. Nařízení 1829/2003/ES o sledovatelnosti/dohledatelnosti původu a označování GMO a původu potravin a krmiv vyrobených z GMO http://eurlex.europa.eu/Result.do? RechTpe=RECH_celex&lang=cs&code=32003R1829. 87. Németh, E., Feher, J., Nagy, V., Lengyel, G., Fehér, J.: The role of antioxidants in prevention. [Article in Hungarian] Orv. Hetil. 2006, roč. 147, č. 13, s. 603– 607. 88. Neuhouser, M. L., Rock, C. L., Kristal, A. R., Patterson, R. E., Neumark-Sztainer, D., Cheskin, L. J, Thornquist, M. D.: Olestra is associated with slight reductions in serum carotenoids but does not markedly influence serum fat-soluble vitamin concentrations. Am. J. Clin. Nutr. 2006, roč. 83, č. 3, s. 624–631. 89. Neuman, I., Nahum, H., Ben-Amotz, A.: Reduction of exercise-induced asthma oxidative stress by lyco-

pene, a natural antioxidant. Eur. J. Allergy Clin. Immunol. 2000, roč. 55, č. 12, s. 1184–1189. 90. Nowak, W. K., Haslberger, A. G.: Substantial equivalence of antinutrients and inherent plant toxins in genetically modified novel foods. Food Chem. Toxicol. 2000, roč. 38, č. 6, s. 473–483. 91. Obizoba, I. C., Anyika, J. U.: Nutritive value of baobab milk (gubdi) and mixtures of baobab (Adansonia digitata L.) and hungry rice, acha (Digitaria exilis) flours. Plant Foods Hum. Nutr. 1994, roč. 46, č. 2, s. 157–165. 92. Obolskiy, D., Pischel, I., Siriwatanametanon, N., Heinrich, M.: Garcinia mangostana L.: a phytochemical and pharmacological review. Phytother. Res. 2009, roč. 23, č. 8, s. 1047–1065. 93. Olivos-Lugo, B. L., Valdivia-López, M. A., Tecante, A.: Thermal and physicochemical properties and nutritional value of the protein fraction of Mexican chia seed (Salvia hispanica L.). Food Sci. Technol. Int. 2010, roč. 16, č. 1, s. 89–96. 94. Osman, M. A.: Chemical and nutrient analysis of baobab (Adansonia digitata) fruit and seed protein solubility. Plant Foods Hum. Nutr. 2004, roč. 59, č. 1, s. 29–33. 95. Palozza, P., Parrone, N., Catalano, A., Simone, R.: Tomato lycopene and inflammatory cascade: basic interactions and clinical implications. Curr. Med. Chem. 2010, roč. 17, č. 23, s. 2547–2563. 96. Palozza, P., Parrone, N., Simone, R. E., Catalano, A.: Lycopene in atherosclerosis prevention: an integrated scheme of the potential mechanisms of action from cell culture studies. Arch. Biochem. Biophys. 2010, roč. 504, č. 1, s. 26–33. 97. Paran, E., Novack, V., Engelhard, Y. N., HazanHalevy, I.: The effects of natural antioxidants from tomato extract in treated but uncontrolled hypertensive patients. Cardiovasc. Drugs Ther. 2008, roč. 23, č. 2, s. 145–151. 98. Park, J. S., Chyun, J. H., Kim, Y. K., Line, L. L., Chew, B. P.: Astaxanthin decreased oxidative stress and inflammation and enhanced immune response in humans. Nutr. Metab. (Lond). 2010, roč. 7, s. 18. 99. Pashkow, F. J., Watumull, D. G., Campbell, C. L.: Astaxanthin: a novel potential treatment for oxidative stress and inflammation in cardiovascular disease. Am. J. Cardiol. 2008, roč. 101, č. 10A, s. 58D–68D. 100. Pawlus, A. D., Kinghorn, D. A.: Review of the ethnobotany, chemistry, biological activity and safety of the botanical dietary supplement Morinda citrifolia (noni). J. Pharm. Pharmacol. 2007, roč. 59, č. 12, s. 1587–1609. 102. Pedraza-Chaverri, J., Cárdenas-Rodríguez, N., Orozco-Ibarra, M., Pérez-Rojas, J. M.: Medicinal properties of mangosteen (Garcinia mangostana). Food Chem. Toxicol. 2008, roč. 46, č. 10, s. 3227– 3239. 103. Picq, M., Chen, P., Perez, M. et al.: DHA metabolism: targeting the brain and lipoxygenation. Mol. Neurobiol. 2010, roč. 42, č. 1, s. 48–51. 104. Pistulková, H.: Dlouhodobé sledování vývoje cholesterolémie geneticky charakterizovaných probandů od dětství do dospělosti (2000–2002, MZ0/NA). Projekt NA6386, 2003. http://www.isvav.cz/ projectDetail.do?rowId=NA6386.

82

121. 122.

123.

124.

125.

126. 127.

128.

129.

130. 131.

132.

133.

134.

83

Echium plantagineum seed oil. J. Am. Oil Chem. Soc. 1964, roč. 41, č. 4, s. 290–291. Stadlbauer, V., Fickert, P., Lackner, C. et al.: Hepatotoxicity of NONI juice: report of two cases. World J. Gastroenterol. 2005, roč. 1, č. 30, s. 4758–4760. Stadlbauer, V., Weiss, S., Payer, F., Stauber, R. E.: Herbal does not at all mean innocuous: the sixth case of hepatotoxicity associated with Morinda citrifolia (noni). Am. J. Gastroenterol. 2008, roč. 103, č. 9, 2406–2407. Stahl. W., Sies. H.: Carotenoids and flavonoids contribute to nutritional protection against skin damage from sunlight. Mol. Biotechnol. 2007, roč. 37, č. 1, s. 26–30. Sten, E., Stahl Skov, P., Andersen, S. B. et al.: Allergenic components of a novel food, Micronesian nut Nangai (Canarium indicum), shows IgE cross-reactivity in pollen allergic patients. Allergy. 2002, roč. 57, č. 5, s. 398–404. Suganuma, K., Nakajima, H., Ohtsuki, M., Imokawa, G.: Astaxanthin attenuates the UVA-induced up-regulation of matrix-metalloproteinase-1 and skin fibroblast elastase in human dermal fibroblasts. J. Dermatol. Sci. 2010, roč. 58, č. 2, s. 136–142. Tada, N., Yoshida, H.: Diacylglycerol on lipid metabolism. Curr. Opin. Lipidol. 2003, roč. 14, č. 1, s. 29–33. Talati, R., Sobieraj, D. M., Makanji, S. S., Phung, O. J., Coleman, C. I.: The comparative efficacy of plant sterols and stanols on serum lipids: a systematic review and meta-analysis. J. Am. Diet. Assoc. 2010, roč. 110, č. 5, s. 719–726. Tal-Dia, A., Toure, K., Sarr, O., Sarr, M., Cisse, M. F., Garnier, P., Wone, I.: A baobab solution for the prevention and treatment of acute dehydration in infantile diarrhea. [Article in French] Dakar Med. 1997, roč. 42, č. 1, s. 68–73. Terai, T., Ren, H., Mori, G., Yamaguchi, Y., Hayashi, T.: Mutagenicity of steviol and its oxidative derivatives in Salmonella typhimurium TM677. Chem. Pharm. Bull. (Tokyo). 2002, roč. 50, č. 7, s. 1007–1010. Tomasik, P.: Chemical and Functional Properties of Food Saccharides. CRC Press, 1. Ed., 440 p. ISBN 0849314860. Toskulkao, C., Chaturat, L., Temcharoen, P., Glinsukon, T.: Acute toxicity of stevioside, a natural sweetener, and its metabolite, steviol, in several animal species. Drug Chem. Toxicol. 1997, roč. 20, č. 1–2, s. 31–44. Vanschoonbeek, K., Lansink, M., van Laere, K. M. et al.: Slowly digestible carbohydrate sources can be used to attenuate the postprandial glycemic response to the ingestion of diabetes-specific enteral formulas. Diabetes Educ. 2009, roč. 35, č. 4, s. 631–640. Vassiliou, A.: Rozhodnutí komise ze dne 23. dubna 2009, kterým se povoluje uvedení lykopenu na trh jako nové složky potravin podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97. Viz: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do? uri=OJ:L:2009:106:0055:0059:CS:PDF. Verhagen, H., Boekhorst, J., Kamps, L. et al.: Novel foods: an explorative study into their grey area. Brit. J. Nutr. 2009, roč. 101, s. 1270–1277.

SOUBORNÝ REFERÁT

105. Putten, van M. C., Kleter, G. A., Gilisse, L. J. W. J., Gremmen, B., Wichers, H. J., Frewer, L. J.: Novel foods and allergy: Regulations and riskbenefit assessment. Food Control. 2011, roč. 22, č. 2, s. 143–157. 106. Quan, G. H., Oh, S. R., Kim, J. H. et al.: Xanthone constituents of the fruits of Garcinia mangostana with anticomplement activity. Phytother. Res. 2010, roč. 24, č. 10, s. 1575–1577. 107. Ramarathnam, N., Osawa, T., Ochi, H., Kawakishi, S.: The contribution of plant food antioxidants tu human health. Trends Food Sci. Technol. 1995, roč. 6, č. 3, s. 75–82. 108. Redgrave, T. G., Wallace, P., Jandacek, R. J., Tso, P.: Treatment with a dietary fat substitute decreased Arochlor 1254 contamination in an obese diabetic male. J. Nutr. Biochem. 2005, roč. 16, č. 6, s. 383– 384. 109. Rodríguez-Sáiz, M., Paz, B., De La Fuente, J. L., López-Nieto, M. J., Cabri, W., Barredo, J. L.: Blakeslea trispora genes for carotene biosynthesis. Appl. Environ. Microbiol. 2004, roč. 70, č. 9, s. 5589– 5594. 110. Rudkowska, I., Roynette, C. E., Demonty, I. et al.: Diacylglycerol: efficacy and mechanism of action of an anti-obesity agent. Obes. Res. 2005, roč. 13, č. 11, s. 1864–1876. 111. Russell, J. R., Kadu, A. C., Jamnadass, R. et al.: AFLP and SSR diversity in the African fruit tree Allanblackia: implications for management of a genus newly subject to domestication for the edible oil industry. Tree Gen. Genom. 2009, roč. 5, č. 3, s. 517–527. 112. Samac, D. A., Austin-Phillips, S.: Alfalfa (Medicago sativa L.). Methods Mol Biol. 2006, č. 343, s. 301– 311. 113. Satia-Abouta, J., Kristal, A. R., Patterson, R. E. et al.: Is olestra consumption associated with changes in dietary intake, serum lipids, and body weight? Nutrition. 2003, roč. 19, č. 9, s. 754–759. 114. Sanclemente, T., Marques-Lopes, I., Puzo, J., GarcíaOtín, A. L.: Role of naturally-occurring plant sterols on intestinal cholesterol absorption and plasmatic levels. J. Physiol. Biochem. 2009, roč. 65, č. 1, s. 87– 98. 115. Serafini, M.: Novel food: A new reality in food ingredient. J. Clin. Gastroenterol. 2010, roč. 44. s. S47–S48. 116. Shahidi, F.: Antioxidants in food and food antioxidants. Mol. Nutr. Food Res. 2000, roč. 44, č. 3, s. 158–163. 117. Shtereva, R., Karachodzhukova, S., Bankov, N., Khadzhiĭski, D., Petrova, S.: Estrogenic activity of some lucerne varieties. [Article in Bulgarian] Vet. Med. Nauki. 1977, roč. 14, č. 8, s. 69–75. 118. Schiraldi, C., Di Lernia, I., De Rosa, M.: Trehalose production: exploiting novel approaches. Trends Biotechnol. 2002, roč. 20, č. 10, s. 420–425. 119. Schweigert, F. J., Reimann, J.: Micronutrients and their relevance for the eye – function of lutein, zeaxanthin and omega-3 fatty acids. Klin. Monbl. Augenheilkd. 2010 Aug 25. [Epub ahead of print]. 120. Smith, C. R., Hagemann, J. W., Wolff, I. A.: The occurence of 6,9,12,15-octadecatetraenoic acid in

SOUBORNÝ REFERÁT

135. Vědecký výbor pro potraviny: Fytosteroly v potravinách nového typu (VVP:INFO2006/8/deklas/ fytosteroly), 29.12.2006. http://www.chpr.szu.cz/ vedvybor/dokumenty/informace/ Info_2006_8_deklas_fytosteroly.pdf. 136. Waliszewski, K. N., Blasco, G.: Nutraceutical properties of lycopene. [Article in Spanish] Salud Publica Mex. 2010, roč. 52, č. 3, s. 254–265. 137. Wallace, H. M., Poienou, M., Randall, B., Moxon, J.: Postharvest cracking and testa removal methods for Canarium indicum nuts in the Pacific. Acta Hort. (ISHA) 2010, č. 880, s. 499–502. 138. Watts, G. F., Chan, D. C., Ooi, E. M. et al.: Fish oils, phytosterols and weight loss in the regulation of lipoprotein transport in the metabolic syndrome: lessons from stable isotope tracer studies. Clin. Exp. Pharmacol. Physiol. 2006, roč. 33, č. 9, s. 877–882. 139. Webové stránky Evropské Unie http://europa.eu/. 140. Webové stránky Poradního výboru o nových potravinách – ACNFP http://www.acnfp.gov.uk/. 141. Weiner, K.: Configuring users of cholesterol lowering foods: a review of biomedical discourse. Soc. Sci. Med. 2010, roč. 71, č. 9, s. 1541–1547. 142. West, B. J., Su, C. X., Jensen, C. J.: Hepatotoxicity and subchronic toxicity tests of Morinda citrifolia (noni) fruit. J. Toxicol. Sci. 2009, roč. 34, č. 5, s. 581–585. 143. Westendorf, J., Effenberger, K., Iznaguen, H., Basar, S.: Toxicological and analytical investigations of noni (Morinda citrifolia) fruit juice. J. Agric. Food. Chem. 2007, roč. 55, č. 2, s. 529–537.

144. Williams, G. M.: Re: Analysis of genotoxic potentiality of stevioside by comet assay. Food Chem. Toxicol. 2007, roč. 45, č. 12, s. 2597–2598; author reply 2599–2560. 145. Williams, L. D., Burdock, G. A.: Genotoxicity studies on a high-purity rebaudioside A preparation. Food Chem. Toxicol. 2009, roč. 47, č. 8, s. 1831–1836. 146. Wong, I. Y., Koo, S. C., Chan, C. W.: Prevention of age-related macular degeneration. Int. Ophthalmol. 2011, roč. 31, č. 1, s. 73–82. 147. Yeung, S.: Mangosteen for the cancer patient: facts and myths. J. Soc. Integr. Oncol. 2006, roč. 4, č. 3, s. 130–134. 148. Yuan, J. P., Peng, J., Yin, K., Wang, J. H.: Potential health-promoting effects of astaxanthin: A highvalue carotenoid mostly from microalgae. Mol. Nutr. Food Res. 2011, roč. 55, č. 1, s. 150–165. 149. Zákon 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Dostupné z: www.bezpecnostpotravin.cz/attachments/y1101997zakon.doc. 150. Zhao, Y., Liu, J. P., Lu, D., Li, P. Y., Zhang, L. X.: A new antioxidant xanthone from the pericarp of Garcinia mangostana Linn. Nat. Prod. Res. 2010, roč. 24, č. 17, s. 1664–1670. 151. Zilova, I. S., Vysotskiy, V. G., Kon'kova, S. V.: Prospects for using lucerne as a source of dietary protein. [Article in Russian] Vopr. Pitan. 1989, roč. 4, s. 12–19.

Jiří Patočka et al. [email protected]

84

NOISE IN THE OCCUPATIONAL ENVIRONMENT AS ONE OF IMPORTANT FACTORS AFFECTING HUMAN QUALITY OF LIFE Marek Šolc KIM, HF Technická univerzita v Košiciach

Summary The article deals with problems of the noise, which currently belongs to one of important factors in the occupational environment and is one of most frequent factors present in the occupational environment in terms of risks. In the article, the noise is defined, noise levels are described, legislation concerning the assessment of the occupational environment in terms of the noise (laws, decisions, regulations and standards) and types and effects of the noise are particularly described. At the end of the article, an algorithm of the risk management in the field of acoustics is described and possible precautions against the noise are briefly considered. Key words: noise – vibrations – legislation – effect – acoustics – risk – precautions Súhrn Článok sa zaoberá problematikou hluku, ktorý v dnešnej dobe patrí k jedným z významných faktorov pracovného prostredia a je z hľadiska rizikovosti najčastejšie sa vyskytujúcim faktorom pracovného prostredia. V článku sa definuje, čo je to hluk, popisujú sa hladiny hluku, preberá sa legislatíva týkajúca sa hodnotenia pracovného prostredia z hľadiska hluku (zákony, nariadenia, vyhlášky a normy), konkrétne sa popisujú druhy a účinky hluku. Na konci článku je popísaný algoritmus manažérstva rizika v oblasti akustiky a stručne sú popísane možné opatrenia proti hluku. Kľúčové slová: hluk – vibrácie – legislatíva – účinok – akustika – riziko – opatrenie

svojho pracovného dňa zvyšovať hlas, aby ho bolo počuť a 7 % pracovníkov má problémy so sluchom súvisiace s prácou. Strata sluchu spôsobená nadmerným zaťažím hlukom pri práci je najčastejšou chorobou z povolania v EÚ (9).

ÚVOD

Každý deň sú milióny zamestnancov v Európe vystavení hluku pri práci a všetkým ostatným rizikám súvisiacim s hlukom. Aj keď je problematika hluku najaktuálnejšia v odvetviach, ako sú priemyselná výroba a stavebníctvo, do stredobodu pozornosti sa dostáva aj na mnohých iných pracoviskách, napr. v telefónnych centrách, školách, orchestriskách alebo kaviarňach a baroch. Každý piaty pracovník v Európe musí minimálne počas polovice

Hluk Hluk je akýkoľvek nepríjemný, rušivý alebo pre človeka škodlivý zvuk. Hluk by sme tiež mohli definovať ako neželateľný a zdraviu

Submitted: 2011-03-30 ▪ Accepted: 2011-05-13 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 85–91 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

85

SOUBORNÝ REFERÁT

HLUK Z PRACOVNÉHO PROSTREDIA AKO JEDEN Z VÝZNAMNÝCH FAKTOROV OVPLYVŇUJÚCICH KVALITU ŽIVOTA ČLOVEKA

SOUBORNÝ REFERÁT

tiež prispieva k vzniku pracovných nehôd a úrazov a niektorých stresom podmienených chronických porúch a chorôb, ako je vysoký krvný tlak (psychosomatické ochorenia). Hluk pôsobí na ľudský sluch, avšak ovplyvňuje funkciu rôzných systémov, jeho účinky sa rozdeľujú na špecifické sluchové (akútna akustická trauma, poruchy sluchu z hluku, maskovanie, zhoršenie spracovania nových poznatkov) a systémové účinky. Je jednoznačne dokázané, že expozícia hluku vyvolává akútne zvýšenie tepovej frekvencie a krvného tlaku. Dlhodobá expozícia nadmerným hlukom je spojená s rizikom kardiovaskulárnych ochorení. Príklady hluku v prostredí sú v tabuľke 1.

škodlivý zvuk. Avšak hranica medzi želaným a neželaným zvukom je pre každého individuálna, preto za najvýstižnejšiu charakteristiku hluku považujeme vyjadrenie, že hluk je škodlivý zvuk. Zvuk predstavuje z fyzikálneho hľadiska mechanické vlnenie pružného prostredia vo frekvenčnom rozsahu normálneho ľudského sluchu od 20 Hz do 20 kHz. Určuje sa meraním zvukomerom alebo výpočtom za spektra hluku a vyjadruje sa v decibeloch dB (A) (2). Subjektívne sa rozoznáva hlasitosť, výška a farba zvuku. Nadmerný hluk negatívne ovplyvňuje osoby fyzicky i psychicky, expozícia vysokým hladinám hluku v práci bez ochrany sluchu po dlhšie časové obdobie vedie k stráte sluchu (nemoc z povolania). Hluk

Tabuľka 1 Príklady hladín hluku prostredia, v ktorom sa človek pohybuje

Hladina hluku dB(A)

Prostredie

25

tichá miestnosť v noci

40

tichý rozhovor, tichá kancelária, konverzácia tichým hlasom

50

auto s tichým chodom, zavreté okná otočené na rušnú ulicu

60 70

hlasitý rozhovor, rušný úrad, interiér spojený otvorenými oknami so živou ulicou priečelie obytného bloku oproti autostráde, hluk živej konverzácie, bežná dopravná premávka

80

rušná križovatka, strojárenská výrobná hala

90

prejazd nákladného auta (7,5 m od osi), ulica s dopravnými prostriedkami, rušná fabrika, verejné zhromaždenie, zbíjačka v blízkosti

100

klasický signál klaksónom vo vzdialenosti 5–7 m, kamiónová súprava

122

strelná zbraň, pneumatické kladivo, uhlová brúska (rozbrušovačka), beatový koncert automobilová siréna, hukot traktora pracujúceho vo vzdialenosti 1 m, vzlet reaktívneho lietadla vo vzdialenosti 100 m od osoby diskotéky

130

štart prúdového lietadla

140

hukot reaktívneho motora v bezprostrednej blízkosti

110 120

86

●

● ●

●

nášaným na ruky – Časť 1: Všeobecné požiadavky. ČSN EN ISO 5349-2 – Vibrácie – Meranie a hodnotenie expozície vibráciam prenášaným na ruky – Časť 2: Praktický návod pre meranie na pracovnom mieste. ČSN ISO 7196 – Akustika – Frekvenčná váhová funkcia pre meranie infrazvuku. ČSN ISO 9612 – Akustika – Určenie expozície hluku na pracovisku – Technická metóda. ČSN EN 14253 – Vibrácie – Meranie a výpočet expozícia celkovým vibráciam na pracovnom mieste s ohľadom na zdravie – Praktický návod.

Aké poznáme druhy hluku? Podľa vlastností delíme hluk na: 1. ustálený, ktorého celková hladina akustického tlaku sa v danom mieste nemení v závislosti od času o viac ako 5 dB(A) a jeho frekvenčné zloženie ostáva takmer stále; 2. premenný hluk, ktorého celková hladina akustického tlaku sa mení v závislosti od času viac ako o 5 dB(A). Premenný hluk ďalej delíme na kolísavý, nepravidelný, prerušovaný, impulzný. Prerušovaný a impulzný hluk je pre človeka nepríjemnejší ako hluk trvalý. Podľa charakteru frekvenčného spektra rozdeľujeme hluk na:  nízkofrekvenčný (asi do 500 Hz);  strednofrekvenčný (asi od 500 do 800 Hz);  vysokofrekvenčný (nad 800 Hz).

České normy, návody Metodický návod HH ČR pre meranie a posudzovanie hluku v pracovnom prostredí a vibrácii, vestník MZ ČR 2002, čiastka 1. ● ČSN ISO 1999 – Akustika. Stanovenie expozície hluku na pracovisku a posúdenie zhoršenia sluchu vplyvom hluku. ● ČSN ISO 2631-1 – Vibrácie a rázy – Hodnotenie expozície človeka celkovým vibráciam – Časť1: Všeobecné požiadavky. ● ČSN ISO 2631-2 – Vibrácie a rázy – Hodnotenie expozície človeka celkovým vibráciám – Časť 2: Vibrácie v budovách (1 Hz až 80 Hz). ● ČSN EN ISO 5349-1 – Vibrácie – Meranie a hodnotenie expozície vibráciam pre●

Zistiť dominujúce pásma frekvencií v spektre je veľmi dôležité ako pre posúdenie účinkov hluku, tak aj pre správnu voľbu opatrení na jeho elimináciu. Vysoké tóny sú oveľa nebezpečnejšie aj pri nižšej intenzite hluku než tóny hlboké. Aké môžu byť účinky hluku? Hluk je schopný rozrušiť aj najtvrdšiu oceľ, preto bol do technickej terminológie zavedený nový pojem „únava materiálu vplyvom hluku“. Pri výbere vhodného materiálu sa uvažuje 87

SOUBORNÝ REFERÁT

Legislatíva týkajúca sa hodnotenia pracovného prostredia z pohľadu hluku Zákony, nariadenia vlády a vyhlášky ČR ● Zákon č. 49/1997 Sb., o civilnom letectve a o zmene a doplnení zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenskom podnikaní (živnostenský zákon), v znení neskorších predpisov. ● Zákon č. 258/2000 Sb., o ochrane verejného zdravia, v plnom znení. ● Zákon č. 262/2006 Sb., Zákonník práce, v plnom znení. ● Zákon č. 309/2006 Sb., ktorým sa upravujú ďalšie požiadavky bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci v pracovnoprávnych vzťahoch a o zabezpečenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci pri činnostiach alebo poskytovanie služieb mimo pracovnoprávny vzťah. ● Nariadenie vlády č. 148/2006 Sb., o ochrane pred nepriaznivými účinkami hluku a vibrácií (4). ● Naridenie vlády č. 198/2006 Sb., ktorým sa mení nariadenie vlády č. 9/2002 Sb., ktorým sa stanovia technické požiadavky na výrobky z hľadiska emisií hluku, v znení nariadenia vlády č. 342/2003 Sb. ● Vyhláška č. 522/2006 Sb., o štátnom odbornom dozore a kontrolách v automobilovej doprave. ● Naridenie vlády č. 361/2007 Sb., ktorým sa stanovia podmienky ochrany zdravia pri práci.

SOUBORNÝ REFERÁT

vu nervovej sústavy. Príklady nešpecifických účinkov hluku na rôzne orgány:

aj o vplyve hluku. Účinky hluku na človeka môžeme rozdeliť na: 1. Účinky špecifické, t.j. pôsobenie hluku priamo na sluchový orgán. K škodlivému pôsobeniu na sluch dochádza, ak hladina akustického tlaku L prekročí hodnotu 85 dB. 2. Účinky nešpecifické, teda mimosluchové: prostredníctvom sluchového orgánu sa účinky hluku prejavia ako poruchy iných orgánov a funkcií, a to v oblasti psychologickej alebo fyziologickej.

Vplyv hluku na ústroj rovnováhy – vo vnútornom uchu je uložený ústroj pre rovnováhu. Hluk spôsobuje pocit závrate, môže byť spojený s nutkaním na zvracenie alebo s mdlobami. Vplyv hluku na centrálny nervový systém môžeme rozdeliť na:  psychické účinky hluku (pocity nepohodlia, zmätku, mrzutosti, úzkosti, únavy, strachu, v duševnej depresii, neuróze, zmene charakteru, neznášanlivosť);  poruchy psychomotorické (zhoršenie koordinácie pohybov, zníženiu presnosti v práci, zhoršenie kvality a zmenšenie rýchlosti psychomotorických výkonov);  poruchy spánku – pre pokojný, dostatočne hlboký spánok je potrebná hladina 25–35 dB (6). Prahová hodnota podľa (8) bola v roku 2009 stanovená na 40 dB (ekvivalentná hladina akustického tlaku v nočnej dobe vonku, na fasáde obydlia).

Špecifické účinky hluku Hygienický limit pre osemhodinovú pracovnú dobu ustaleného a premenlivého hluku pri práci vyjaduje podľa Nariadenia č. 148/2006 Sb. ekvivalentnú hladinu akustického hluku LAeq, 8h, ktorá sa rovná 85 dB (4). Podľa smernice pre spoločenský hluk je prahová hodnota pre osemhodinovú ekvivalentnú hladinu akustického tlaku v prostredí 75 dB a prahová hodnota pre dvadsaťštyri hodinovú ekvivalentnú hladinu akustického tlaku pri celoživotnej expozícii (z pracovného a životného prostredia a aktivít vo voľnom čase) je 70 dB (7). Prah pre sluchovú traumu v súvislosti s impulzným hlukom (poranenie bubienka, sluchových kostiček) je uvádzaný okolo 130 dB (3), prípadne 140 dB u dospelých a 120 dB u detí (7).

Vplyv hluku na neurovegetatívny systém:  vplyv hluku na obehový systém (zúženie drobných ciev v koži a v slizniciach, zníženie prekrvenia kože a slizníc, pokles teploty kože, zvýšený krvný tlak);  vplyv hluku na zažívací systém (hluk tlmí činnosť zažívacieho systému, spomaľuje peristaltické pohyby žalúdka a čriev, znižuje vylučovanie slín, poruchy trávenia);  vplyv hluku na dýchací systém (zrýchlené dýchanie);  vplyv hluku na zrak (rozšírenie zreničky, poruchy hĺbkovej ostrosti zraku, porucha odhadu vzdialenosti, zhoršuje sa farbocit na červenú farbu, znižuje sa schopnosť videnia za šera a zužuje sa zorné pole).

Medzi špecifické účinky hluku patria:  organické poškodenie sluchového orgánu, teda poškodenie sluchu, ktoré môže byť akútne alebo chronické;  funkčné poškodenie sluchového orgánu – posun sluchového prahu, zmena v priestorovej orientácii, v pohybovej koordinácii;  funkčná porucha počutia, napríklad strata sluchu na kmitočtoch nutných pre vnímanie hovorovej reči.

Endokrinné, biochemické a metabolické zmeny spôsobené hlukom (zvýšená činnosť hypofýzy, štítnej žľazy a nadobličiek).

Nešpecifické – mimosluchové účinky hluku Nešpecifické vplyvy hluku sa obyčajne pozorujú skôr (neurózy, poruchy vegetatívneho a srdcovo-cievneho systému) a až potom prichádzajú účinky špecifické. Každé zvýšenie hluku o decibel môže spôsobiť zhoršenie sta-

Dá sa teda povedať, že človek nemá ani jeden orgán, ktorý by nebol ohrozený hlukom. Z fyziologického hľadiska totiž neexistuje

88

Čo môže byť zdrojom hluku? Zdroje hluku je dôležité čo najdokonalejšie poznať, aby sme mohli čo najúčinnejšie riešiť znižovanie hluku priamo na mieste generovania. Vznik hluku vždy súvisí s nejakou energetickou premenou:  najčastejšie s premenou mechanickej energie kmitajúcich sústav na energiu akustickú;  neustále prúdenie plynného alebo kvapalného prostredia v dôsledku energetickej premeny.

Východiskovým podkladom pre návrh súboru protihlukových opatrení v konktrétnom výrobnom priestore je určenie predpokladaného rozloženia akustickej energie v priestore. Po výpočte hladín akustického tlaku v sieti bodov rozložených v priestore sa môže pristúpiť k návrhu cielených opatrení zameraných na: ● zníženie vyžarovania akustickej energie strojmi; ● zvýšenie pohltivosti vnútorných plôch priestoru; ● aplikáciu protihlukových clôn (1).

Algoritmus manažérstva rizika v oblasti akustiky Najúčinnejšou formou znižovania hluku je riešenie tejto problematiky technickými prostriedkami už v štádiu projektovania výrobných technológií a objektov. Kvalifikovaný prístup vychádza z využitia poznatkov technickej, stavebnej a priestorovej akustiky vrátane aplikácie konštrukčných úprav priamo na zdroji hluku. V závislosti od prostredia prenosu a šírenia zvuku sa technické prostriedky rozdeľujú na tie, ktoré znižujú prenos zvuku

Pri navrhovaní ochranných opatrení je možné postupovať podľa nasledujúcej štruktúry algoritmu na zníženie hluku, obr. 1.

89

SOUBORNÝ REFERÁT

vzduchom alebo konštrukciami strojov a stavebnými prvkami. Ak sa pri riešení postupuje v smere od zdroja hluku do pracovného priestoru, návrh súboru opatrení môže vychádzať z aplikácie (1): ● konštrukčných úprav priamo na strojích; ● pružného uloženia strojov; ● protihlukových krytov a tlmičov hluku; ● akustických deliacich stien a zásten v priestore; ● zvukopohltivých materiálov na steny.

adaptácia organizmu na hlučné prostredie. Ak niekto tvrdí, že si na hluk zvykol, potom je to iba subjektívny dojem, ale v skutočnosti škodlivé pôsobenie hluku pokračuje.

SOUBORNÝ REFERÁT

Posudzovanie rizika

Analýza rizika

Meranie hladiny hluku odborníkmi

Porovnanie s hraničnými hodnotami a stanovenie oblasti hluku

Určenie oblasti hluku

Určenie najhlučnejšej oblasti

Riadenie rizika

Analýza príčin Hodnotenie rizika

Výber a popis protihlukových ochranných opatrení

Prognóza pri znížení hluku pomocou 3D modelu a programu na simuláciu priestorovej akustiky

Zostavenie programu na znižovanie hluku s prioritnými dokumentmi a časovým plánom

Obr. 1 Algoritmus manažérstva rizika v oblasti akustiky (1)

90

Program na znižovanie hluku

štruktúre, prevádzkové postupy a v dnešnej dobe v prevažnej miere využívané softvérové nástroje, ktoré nám slúžia k simulácii priestorovej akustiky pomocou 3D programov (5). ZÁVER

Svetová zdravotnícka organizácia uznala stratu sluchu spôsobenú nadmerným hlukom za najbežnejšiu nezvratnú chorobu z povolania. Strata sluchu nemusí len úplne prerušiť pracovné pôsobenie jedinca, ale môže tiež narušiť jeho sociálny život tým, že ho izoluje od okolitého spoločenstva. V skutočnosti nás hluk v práci môže stáť oveľa viac než len stratu sluchu. Môže byť príčinným faktorom pri úrazoch, môže prispievať k pracovnému stresu a môže pôsobiť spoločne s inými nebezpečenstvami na pracovisku a viesť k ochoreniam.

Primárne opatrenia proti hluku zvyčajne robí výrobca. Patria k nim napríklad zmena konštrukcie, vhodná voľba materiálov, zmena technológie, náhrada valivých ložísk klznými (ktoré majú zanedbateľnú hlučnosť), vycentrovanie – vyváženie rotujúcich častí motora, pružné prepojenie jednotlivých častí strojov atď. Voľba vhodného riešenia závisí od konkrétneho výrobku a je v rukách výrobcu, resp. konštruktéra. Je potrebné zdôrazniť, že zníženie hluku zdroja nie je iba najvýhodnejším opatrením, ale súčasne aj najlacnejším. Okrem toho menšia hlučnosť výrobku zaručuje aj jeho väčšiu atraktívnosť, jeho lepšie uplatnenie na trhu, čo znamená pre výrobcu ekonomický prínos. Dôkazom toho, že vyrábať menej hlučné výrobky je ekonomicky výhodné, je skutočnosť, že sa na trhu objavujú moderné zariadenia so zníženou hlučnosťou, a to od technických pomôcok v domácnosti po rôzne priemyselné výrobné linky.



Príspevok bol vypracovaný v rámci riešenia grantového projektu VEGA č. 1/0672/10.

LITERATÚRA 1.

2.

Sekundárne opatrenia proti hluku robí obyčajne užívateľ. Patria k nim napríklad vhodné dispozičné umiestnenie zdroja hluku, umiestnenie zdroja hluku na pružnú podložku, použitie krytov, prepážok, tlmičov, materiálov, ktoré obmedzujú chvenie, aplikácia antivibračných náterov – napr. velíny elektrární, kabíny pre obsluhu výrobných liniek, využitie výhod terénu – použitie rôznych druhov priehrad a zvukových bariér: steny, porasty – husto vysadené stromy doplnené pri okraji súvislým radom nízkych kríkov, zemné valy – hlavne proti dopravnému hluku, eliminácia hluku zvukovými vlnami s rovnakou amplitúdou, ale opačnou fázou, čím nastane útlm interferenciou.

3. 4. 5.

6. 7. 8.

9.

Medzi ďalšie opatrenia proti hluku by sme mohli zaradiť napr. organizačné opatrenia proti hluku, použitie osobných ochranných pomôcok, legislatívne a normatívne dokumenty, plánovacie opatrenia, opatrenia v infra-

Balažíková, M.: Metodológia predikcie hluku na pracoviskách, Portál BOZP info, 2008, ISSN 18010334, [online] [cit: 2011-05-05] Dostupné na: . Ctirad, S.: Hluk a vibrácie – měření a hodnocení, Sdělovací technika, 1998, 188 s. ISBN 80-90-19362-5. Havránek, J. a kol.: Hluk a zdraví, Avicenum Praha, 1990, 280 s. Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. zo dňa 15. marca 2006 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. STN EN ISO 11690-2 (011651) Akustika. Odporúčané postupy na navrhovanie nízkohlučných pracovísk vybavených strojovými zariadeniami. Časť 2: Opatrenia na znižovanie hluku, 1999. Útlm hluku, EFilip: stvebné a energewtické poradenstvo, 2005. [online] [cit: 2011-05-05] Dostupné na: http://www.e-filip.sk/default.aspx?contentID=1463. WHO: Guidelines for Community Noise, 1999. [online] [cit: 2011-05-05] Dostupné na: http:// www.who.int/docstore/peh/noise/guidelines2.html. WHO: Night Noise Guidelines (NNGL) for Europe, 2009, [online] [cit: 2011-05-05] Dostupné na: http://ec.europa.eu/health/ph_projects/2003/action3/ docs/2003_08_frep_en.pdf. Znižovanie rizika vzniku chorôb z povolania, FACTS 59/SK, 2005, ISSN 1725-7085, [online] [cit: 2011-05-05] Dostupné na: http://osha.europa.eu/sk/publications/factsheets/59.

Marek Šolc [email protected] 91

SOUBORNÝ REFERÁT

Opatrenia proti hluku Opatrenia proti hluku môžeme rozdeliť na: ● primárne – znižujú hluk zdroja, odstraňujú príčiny hluku; ● sekundárne – neriešia podstatu problému, iba zmenšujú jeho dôsledky.

SOUBORNÝ REFERÁT

METODY BIOLOGICKÉ DOZIMETRIE METHODS OF BIOLOGICAL DOSIMETRY Zuzana Freitinger Skalická1, Zdeněk Hon2, Friedo Zölzer1 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra radiologie a toxikologie 2 České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství v Kladně, katedra lékařských a humanitních oborů

Summary Examinations based on biodosimetric methods are implemented in the case of suspect exposure of persons to ionizing radiation. Changes in chromosomes make it possible to detect the level of the exposure, predict the degree of the damage and make decisions on the treatment. In addition, a correlation was demonstrated between enhanced levels of chromosomal aberrations after the exposure to genotoxic factors and increased risk of cancer disease. There are a number of biodosimetric methods, but their choice depends on the number of persons exposed, laboratory conditions, sensitivity and time factor. The test of micronuclei is one of the methods of choice, since the results can be known as soon as within 48 to 72 hours after sampling the blood and the results are a sufficiently sensitive parameter indicating the ionizing radiation dose. The text of peripheral lymphocyte micronuclei is a standard biodosimetric method, which may be employed in the case of radiation accidents as well as in the monitoring of the occupational exposure of persons. It was developed by Fenech and Morley in 1985 and is based on the detection of small acentric chromosomal fragments, which remain beyond the nucleus in the course of the cell division. These micronuclei are present in the cytoplasm beyond the main daughter nuclei. The micronuclei can contain whole chromosomes as well as their parts only. Key words: biodosimetry – micronuclear-centromere test – ionizing radiation Souhrn Při podezření na expozici ionizujícím zářením se u osob provádí vyšetření pomocí biodozimetrických metod. Změny v chromozomech umožňují detekovat míru expozice, předvídat stupeň poškození a rozhodnout o léčení. Kromě toho byla prokázána korelace mezi zvýšenou hladinou chromozomálních aberací po expozici genotoxickým faktorům a zvýšeným rizikem rakoviny. Biodozimetrických metod existuje celá řada, ale záleží na množství ozářených osob, laboratorních podmínkách, senzitivitě a časovém faktoru, který test je nejvhodnější. Mikrojaderný test je jedním z metod volby, protože výsledky mohou být známy do 48 až 72 hodin po odběru krve a je dostatečně citlivým ukazatelem dávky ionizujícího záření. Mikrojaderný test periferních lymfocytů je standardní biodozimetrická metoda, kterou lze použít jak v případě radiačních nehod, tak i monitoringu profesního ozáření osob. Byl vyvinut Fenechem a Morleym v roce 1985 a jeho principem je detekce malých acentrických chromozomálních fragmentů, které zůstanou mimo jádro během buněčného dělení. Tato

Submitted: 2011-04-18 ▪ Accepted: 2011-05-16 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 92–97 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

92

Klíčová slova: biodozimetrie – mikrojaderně-centromerový test – ionizující záření

Efektivní dávky u zdravotníků jsou velmi nízké a jsou pravidelně kontrolovány Centrálním registrem profesionálního ozáření (CRPO). Podle údajů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) byly v letech 1996–1997 efektivní dávky u exponovaných zdravotnických pracovníků v rozmezí od 1 do 2 mSv/rok, což odpovídá rozmezí hodnot v jiných zemích EU (7). Stejně je tomu i u jiných profesí, u kterých jsou pracovníci vystaveni ionizujícímu záření jako například některá odvětví průmyslu, pracovníci jaderných elektráren atd. Přibližné hodnoty průměrné radiační dávky z jednotlivých zdrojů záření vztažené na 1 člověka za 1 rok jsou uvedené v tab. 1. Potřeba osobního monitorování pracovníků vystavených riziku ozáření je dána zákonem č. 18/1997 Sb. (Atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláškou SÚJB č. 307/2002, v platném znění (16). V § 16 této vyhlášky je definována kategorizace radiačních pracovníků, kteří jsou rozděleni do kategorie A (mohou obdržet efektivní dávku vyšší než 6 mSv ročně) nebo kategorie B (ostatní radiační pracovníci).

ÚVOD

K profesionálnímu ozáření osob ionizujícím zářením začalo docházet ihned po objevu rentgenového (rtg) záření a radioaktivity, tedy v době, kdy se o rizicích tohoto záření ještě nevědělo. Vysoké dávky jistě obdržel při svých pokusech již W. C. Röntgen a M. Curie-Skłodowská a mnoho jejich následovníků. K profesnímu ozařování pracovníků ionizujícím zářením dochází jak ze zdrojů umělých – rtg přístroje, používání radionuklidů k diagnostice a terapii, jaderné reaktory, urychlovače částic, tak během ozáření ze zdrojů přírodních u pracovníků uranových dolů, úpraven rud apod. (12). Profesní ozáření osob ionizujícím zářením Z profesionálních onemocnění způsobených ionizujícím zářením v České republice byla v letech 1974–1998 nejčastěji hlášena rakovina plic u bývalých horníků uranových dolů, nicméně počty hlášených bronchogenních karcinomů v posledních 25 letech klesají. Maximální výskyt plicního karcinomu je mezi 15 a 25 lety od začátku expozice.

Tabulka 1 Přibližné hodnoty průměrné radiační dávky z jednotlivých zdrojů záření vztažené na 1 člověka za 1 rok (12)

Radon (a jeho rozpadové produkty) Zemské záření Vnitřní ozáření přírodními radionuklidy v těle Kosmické záření (sekundární)

Efektivní dávka  [mSv/rok] 1,3 0,45 0,25 0,4

Umělý zdroj záření Lékařské ozáření (diagnostika, terapie) Profesní ozáření Technické a spotřební předměty Jaderná energetika (mimo havárie) Radioaktivní spad (jaderné zbraně a havárie)

0,3 0,002 0,005 0,001 0,005

Přírodní zdroj záření

93

Podíl v % 48 17 9 14

11 0,08 0,02 0,04 0,02

SOUBORNÝ REFERÁT

mikrojádra jsou v cytoplazmě mimo hlavní dceřiná jádra. Mikrojádra mohou obsahovat jak celé chromozomy, tak i pouze jejich části.

SOUBORNÝ REFERÁT

Filmová dozimetrie (obr. 1) je určena pro osobní dozimetrii pracovníků vystavených riziku ozáření fotony, elektrony, příp. tepelnými neutrony, v jednoměsíčním nebo tříměsíčním monitorovacím období.

Typy dozimetrie Termoluminiscenční – TLD dozimetrie je určena pro osobní dozimetrii pracovníků vystavených riziku ozáření fotony u zdrojů záření gama a rtg s energií vyšší než 30 keV, případně elektronů s energií nad 2 MeV v jednoměsíčním nebo tříměsíčním kontrolním období.

Obr. 1 Filmový dozimetr (12)

Prstová dozimetrie je určena pro pracovníky vystavené riziku ozáření u zdrojů gama a rtg záření s energií vyšší než 30 keV, případně elektronů s energií nad 2 MeV, u nichž je třeba měřit dávky na ruce. Pracovník musí být vybaven také TLD nebo filmovým dozimetrem. Neutronová dozimetrie je určena pro pracovníky, kteří jsou vystaveni riziku ozáření rychlými a intermediálními neutrony. Pracovník musí být vybaven také TLD nebo filmovým dozimetrem (16). Opticky stimulovaná luminiscence – OSL je metoda, která se rozšířila během posledních 10 let a postupně nahrazuje filmovou a termoluminiscenční dozimetrii. Její přednosti (vysoká citlivost, rychlé vyhodnocení s možností automatizace) umožňují, že integrální osobní OSL dozimetr se stal velmi rychle rozšířeným prostředkem ve světě pro osobní monitorování pracovníků. Stimulace ozářeného OSL materiálu (krystalu Al2O3:C) zeleným světlem z LED diody má za následek emitování světla modrého, jehož intenzita je úměrná radiační dávce (9). Pokud není možné stanovit dávku fyzikální dozimetrií, je možné ještě zpětně kvantifi-

kovat dávku, kterou obdržel organismus od zdroje ionizujícího záření, tzv. biodozimetrií. Tento typ dozimetrie je nezbytný v případě náhodného individuálního ozáření, kdy není možné stanovit dávku na základě fyzikální dozimetrie (např. filmového nebo termoluminiscenčního dozimetru) nebo jestliže není možný odečet od tohoto dozimetru (2). Biodozimetrie Již v polovině šedesátých let bylo zjištěno, že chromozomální aberace v lymfocytech periferní krve mohou sloužit jako citlivý indikátor radiační expozice. Při podezření na expozici ionizujícím zářením se proto provádí vyšetření pomocí mikroskopové analýzy chromozomů (13, 14). Změny chromozomů umožňují detekovat míru expozice, předvídat stupeň poškození a rozhodnout o léčení. Kromě toho byla prokázána korelace mezi zvýšenou hladinou chromozomálních aberací po expozici genotoxickými faktory a zvýšeným rizikem rakoviny. Chromozomové aberace jsou mutace na chromozomální úrovni. Dělí se na strukturní nebo numerické. K numerickým aberacím se řadí euploidie, kdy je znásobena celá chromo-

94

Vybrané biodozimetrické metody Cytogenetická analýza periferních lymfocytů – CAPL Metoda cytogenetické analýzy periferních lymfocytů umožňuje detekci, kvalitativní a kvantitativní analýzu chromozomových abnormalit (strukturálních a numerických aberací) v lidských somatických buňkách in vitro v optickém mikroskopu. Lze použít jak kultury stabilizovaných buněčných linií, tak primárních buněk, např. lidských lymfocytů. Na lymfocyty se působí mitotickým jedem, např. kolchicinem, aby došlo ke kumulaci dělících se buněk (C-metafáze). Buňky jsou ve vhodné době zpracovány a jsou z nich připraveny mikroskopické preparáty. Preparáty jsou obarveny vhodným barvivem. Metafázické buňky jsou analyzovány z hlediska chromozomových abnormalit (3). Konvenční metoda cytogenetické analýzy periferních lymfocytů je ve světě hodnocena jako biomarker expozice a časného biologického účinku mutagenních a karcinogenních látek. Vzhledem k úzkému vztahu mezi mutagenezí a karcinogenezí má významnou asociaci s rizikem vzniku nádorů při zvýšených hodnotách aberantních buněk (8).

Mikrojaderný test Mikrojaderný test spočívá v pozorování fragmentovaného jaderného materiálu, tzv. mikrojader, které vznikly působením genotoxických faktorů (11). Mikrojádra jsou morfologicky identická, ale menší než hlavní buněčná jádra. Objeví se např. u lymfocytů stimulovaných k mitóze nebo u nezralých červených krvinek. Jejich počítání je obvykle značně jednodušší a rychlejší než u jakýchkoli testů. Výsledky tohoto testu se vyjadřují buď jako procento dvojjaderných buněk s mikrojádry, nebo průměrný počet mikrojader na dvojjadernou buňku (obr. 2). Všeobecně se za nejnižší detekovatelnou dávku pomocí detekce mikrojader považuje dávka v řádu stovek mSv. Byla navržena řada modifikací, z nichž jednou je automatizace pomocí analýzy obrazu, která dovoluje počítat mikrojádra u tisíců buněk místo u stovek, a tak

Fluorescenční in situ hybridizace – FISH Detekuje především stabilní translokace. Slouží k analýze chromozomových odchylek v mitózách i v nedělících se interfázních 95

SOUBORNÝ REFERÁT

jádrech za použití DNA sond pro specifické chromozomové struktury (centromery, telomery, satelitní DNA), sond pro jedinečné genové kopie (lokus-specifické sondy) a tzv. malovacích sond pro celé chromozomy (15). Podstatou metody je hybridizace neradioaktivně značených DNA sond ke komplementárním úsekům cílové DNA chromozomů nebo interfázních buněčných jader fixovaných na mikroskopickém preparátu a následná vizualizace a analýza fluorescenčních signálů pod fluorescenčním mikroskopem (4). Sondy jsou značeny buď přímo různými fluorochromy, nebo nepřímo, např. biotinem či digoxigeninem. U nepřímo značených sond po hybridizaci následuje detekce pomocí systému protilátek konjugovaných s různými fluorochromy. V současné době jsou používány většinou přímo značené sondy. Zatímco dicentrické chromozomy nebo prstencové chromozomy a translokace (aberace chromozomového typu) jsou typickými aberacemi způsobenými ionizujícím zářením, chromatidové zlomy a chromatidové výměny jsou typické pro působení chemických látek. Protože četnost dicentrických chromozomů přesně sleduje dávku ozáření, využívá se cytogenetické vyšetření a stanovení počtu dicentrů k biologické dozimetrii (3).

zomová výbava (triploidie, tetraploidie), nebo aneuploidie, kdy se početní odchylka týká pouze některého chromozomu (trisomie, monosomie). Numerické aberace naopak vznikají chybou při rozdělení chromozomů do dceřiných buněk během buněčného dělení (tzv. nondisjunkce) (5). Strukturní aberace jsou důsledkem chromozomových zlomů, po nichž následuje určitá přestavba. Mohou vznikat spontánně nebo jako následek působení různých vnějších faktorů. Dělí se na balancované (kdy je zachováno původní množství genetického materiálu) a nebalancované (kdy část genetického materiálu chybí, či přebývá). Přesnost detekce dávky je uváděna 0,2 Gy, nicméně u modifikovaného mikrojaderně-centromerového testu lze zpřesnit dávku až na 0,1 Gy (10).

SOUBORNÝ REFERÁT

zajistit větší statistickou spolehlivost výsledků. Touto metodou mohou být detekovány dávky okolo 50 mSv. Další obměnou je počítání mikrojader v průtokovém cytometru (flowcytometr) místo pod fluorescenčním mikroskopem, což opět podstatně zvýší množství

počítaných buněk. Tímto způsobem je dokonce možné stanovit dávky mezi 20 a 50 mSv. Třetí možností je využití rozdílu mezi mechanismem spontánní a radiačně indukované tvorby mikrojader (17).

Obr. 2 Mikrojaderný test (6)

poměrně vysokého počtu mikrojader, které vznikly samovolně (1).

Mikrojaderně-centromerový test Tento test je modifikací mikrojaderného testu, do kterého se navíc zahrnuje imunofluorescenční značení centromer, a je tedy možné rozlišit mikrojádra vzniklá spontánně (mikrojádra obsahující celé chromozomy) a mikrojádra radiačně indukovaná (mikrojádra obsahující chromozomové fragmenty). Postup i hodnocení jsou stejné jako u mikrojader pouze s přidáním imunofluorescenčního značení centromer a analýzy vzorků pod fluorescenčním mikroskopem. Odečítá se počet mikrojader s centromerami a bez centromer ve dvoujaderných buňkách. Jejich poměr je přímo úměrný dávce záření. Senzitivita mikrojaderně-centromerového testu je limitována hranicí 0,1 Gy z důvodu

ZÁVĚR

Biologická dozimetrie je nezbytná v případě teroristického zneužití radiačního materiálu (špinavé bomby) nebo při radiačních nehodách a haváriích, při kterých došlo k ozáření osob bez dozimetrů nebo fyzikální dozimetrii nebylo možné vyhodnotit. Biodozimetrických metod existuje celá řada, ale záleží na množství ozářených osob, laboratorních podmínkách, senzitivitě a časovém faktoru, který test je nejvhodnější. Mikrojaderný test je jedním z metod volby, protože výsledky mohou být známy do 48 až 72 hodin po odběru krve a je dostatečně citlivým ukaza96

8.

9. 10.

 Článek byl realizován v rámci projektu Minis-

11.

terstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (NPV II 2B08001).

12.

LITERATURA 1.

2.

3.

4. 5. 6.

13.

Baran, P.: Fyzikální a biologická dozimetrie uranových horníků. [online]. 2007 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://theses.cz/id/sku0uc/ downloadPraceContent_adipIdno_7197 Department of Atomic Energy, Government of India. [online]. 2011 [cit. 2011-07-03]. Dostupné z: http://www.igcar.ernet.in/igc2004/sg/ biodosimetry.htm Centrum klinických laboratoří. [online]. 2010 [cit. 2010-09-24]. Dostupné z: http://prirucka.zu.cz/ pokyny-pro-odber-primarnich-vzorku/nesrazlivakrev/ Centrum klinických laboratoří. [online]. 2008 [cit. 2010-01-24]. Dostupné z: http://www.fnhk.cz/cze/ original/OLG/Laboratorni_prirucka_OLG_2008.pdf Genetika – Váš zdroj informací o genetice. [online]. 2008 [cit. 2011-09-03]. Dostupné z http:// genetika.wz.cz/aberace.htm Genotoxicity: The Micronucleus test. [online]. 2007 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z: http:// cdfc00.ugent.be/HealthRisk/genotoxicitytests/ micronucleus_test.htm

14.

15. 16. 17.

Navrátil, L. et al.: Klinická radiobiologie. Praha: MANUS, 2005, 222 s. ISBN 80-86571-09-2. Očadlíková, D. et al.: Metody biologického monitorování genotoxických účinků faktorů prostředí. [online]. 2007 [cit. 2011-03-24]. Dostupné z: http://www.med.muni.cz/biolspol/mutageneze/full2007-01.pdf Osobní dozimetrie online. 2008 [cit. 2011-04-08]. Dostupné z: http://www.dozimetrie.cz/optickystimulovana-luminiscence Thierens, H., Vral, A.: The micronucleus assay in radiation accidents. Ann Ist Super Sanità 2009, vol. 45, no 3, p. 260–264. Toxikogenetika. [online]. 2010 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z: http://www.wikiskripta.eu/index.php/ Toxikogenetika Ullmann, V.: Radiační ochrana [online]. 2009 [cit. 2010-09-15]. Dostupné z: http://astronuklfyzika.cz/ RadiacniOchrana.htm Vilasová, Z., Ősterreicher, J., Vávrová, J.: Biodozimetrie I: Praktická potřeba biodozimetrie a nejdůležitější aktivované mechanismy po ozáření. [online]. 2005 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z: http:// www.pmfhk.cz/VZL/VZL%202_2005/7% 20Vilasov%C3%A1-W.pdf Vilasová, Z., Österreicher, J., Vávrová, J.: Biodozimetrie II: Přehled současných metod a perspektiva biodozimetrie [online]. 2005 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z: http://www.vojenskaskola.cz/skola/uo/fvz/ fakulta/Documents/VZL/2005/VZL3_4_05.pdf Zdravotní ústav se sídlem v Brně. [online]. 2011 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z: http://www.zubrno.cz/ sluzby_genet.php Zelenka Z.: Celostátní služba osobní dozimetrie. [online]. 2009 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z: http:// www.csod.cz/společnost/. Získané chromozomální aberace [online]. 2010 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z: http://www.wikiskripta.eu/ index.php/Z%C3%ADskan%C3% A9_chromosomov%C3%A9_aberace)

Zuzana Freitinger Skalická, Zdeněk Hon, Friedo Zölzer [email protected]

97

SOUBORNÝ REFERÁT

7.

telem dávky ionizujícího záření. Modifikací mikrojaderného testu je mikrojaderně-centromerový test, který je citlivější a lze ho použít ke stanovení dávek jak bezprostředně obdržených po expozici ionizujícím zářením, tak i po několika letech od expozice, protože poločas mikrojader v periferních lymfocytech je kolem tří let.

SOUBORNÝ REFERÁT

VLIV TABÁKOVÉHO KOUŘE NA LIDSKÝ ORGANISMUS EFFECTS OF TOBACCO SMOKE ON HUMAN ORGANISM Eliška Voborská Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta

Summary The tobacco smoke contains several thousands of substances, several tens of them being carcinogenic. Smoking effects on the human organism has long been known. People started using the tobacco plant and exposed themselves to nicotine effects. People formerly chewed tobacco or smoked twisted tobacco leaves. The smokers currently prefer smoking cigarettes pipes or cigars. However, the concurrent form of smoking does not involve the direct user only. Unwilling participants of smoking also include people surrounding the smoker. These passive smokers already does not experience “positive effects” of using tobacco but only inspire strongly toxic products of burning. A further group of passive smokers are still unborn children, whose future life will be affected by numerous consequences of the irresponsible behaviour of their mothers. The situation is not better in children, who live in environment in the presence of smoking. As far as adolescents and adults are concerned, smoking is associated with many health problems and associations between particular diseases and smoking have not yet been elucidated. The target of the present work is to summarize basic effects of the tobacco smoke on the human organism. Key words: smoking – tobacco – nicotine – tar Souhrn Tabákový kouř obsahuje několik tisíc látek, z toho několik desítek je karcinogenních. Účinky kouření na lidský organismus se projevují již odedávna. Lidé začali užívat rostlinu tabáku a nechávali na sebe působit účinky látky nikotinu. Dříve lidé tabák žvýkali nebo kouřili smotané tabákové listy. Nyní kuřáci dávají přednost kouření v podobě cigaret, dýmky či doutníků. Dnešní podoba kuřáctví ale neúčinkuje pouze na přímého uživatele. Nechtěným účastníkem kouření je i okolí kuřáka. Tito pasivní kuřáci nemají již nic z „pozitivních“ účinků užívání tabáku, ale pouze dýchají prudce jedovaté zplodiny vznikající při hoření. Další skupinou pasivních kuřáků jsou ještě nenarozené děti, které si nesou jako výbavu do života nesčetné následky nezodpovědného počínání jejich matek. O nic lépe na tom nejsou ani děti, v jejichž okolí se kouří. Co se týče dospívajících a dospělých, kouření souvisí s mnoha zdravotními problémy a dosud se neví, které nemoci mají s kouřením souvislost. Cílem této práce je shrnout základní účinky tabákového kouře na lidský organismus. Klíčová slova: kouření – tabák – nikotin – dehet lumba roku 1492. V současnosti se pěstuje především v Číně, Indii, Brazílii a USA (5). „V ČR jsou běžné v zásadě dvě následující formy: bezdýmý tabák nebo tabák, který hoří.

ÚVOD

Rostlina tabáku obecného (Nicotiana tabacum) pochází z Ameriky. Do Evropy jej dovezli dva námořníci na lodích Kryštofa Ko-

Submitted: 2010-11-23 ▪ Accepted: 2011-04-15 ▪ Published online: 2011-06-15 PREVENCE ÚRAZŮ, OTRAV A NÁSILÍ: 7/1: 98–104 ▪ ISSN 1801-0261 (Print) ▪ ISSN 1804-7858 (Online)

98

v 10. mezinárodní statistické klasifikaci nemocí pod kódem diagnózy F 17. Každá karcinogenní látka je schopna působit na lidský organismus rakovinotvorně. Záleží samozřejmě i na přijaté dávce. Nejdůležitější látky obsažené v tabákovém kouři jsou i s hodnotami v mikrogramech v cigaretě uvedeny v následující tabulce 1.

Tabulka 1 Nejdůležitější látky obsažené v tabákovém kouři

Hlavní proud (mikrogramů na cigaretu)

Kouř: tradiční (relativní čísla zaokrouhlená)

Oxid uhličitý

20 000–40 000

8–11

Oxid uhelnatý

10 000–23 000

3–5

1 000–2 500

3

500–1 200

–

Kyselina octová

330–810

2–4

Methylenchlorid *

150–600

2–3

Oxid dusnatý

100–600

40–10

Kyanovodík

400–500

0,1–0,3

Kyselina mravenčí

210–490

2

Katechol

100–360

1

Hydrochinon *

110–300

1

Aceton

100–250

2–5

Toluen

100–200

6–8

Akrolein *

60–100

8–15

Fenol *

60–140

2–3

Formaldehyd *

70–100

0,1–50

Benzen *

12–48

50–10

Pyridin

16–40

70–20

Diethylnitrosamin *

0,025

<40

0:01–0:04

20–100

15 000–40 000

2

Látka

Nikotin Acetaldehyd *

Dimethylnitrosamin * Prachové částice (obsahující PAH) *

Zdroj: von Mühlendahl, 2008

* Tyto látky jsou možnými či dokonce prokázanými karcinogeny (14).

99

SOUBORNÝ REFERÁT

Bezdýmý tabák můžeme dále rozdělit na šňupací (aplikace vdechem do nosních dutin) a orální (aplikace do úst)“ (5). Cigaretový kouř obsahuje 4 000–5 000 látek, z toho 700–1 000 aditiv. Mezi tyto látky patří hlavně 60–100 karcinogenů, zplodiny pyrolýzy, dehty a nikotin, který způsobuje závislost na této látce (6). Závislost na tabáku se řadí mezi chronické onemocnění uvedené

SOUBORNÝ REFERÁT

Zajímavým přirovnáním je ukázat, kde se běžně setkáváme s některými látkami obsaženými v cigaretovém kouři. Např. arzen se používá jako jed na krysy, dehet je produktem při topení a vyskytuje se v komínech, dioxiny jsou produktem spalování odpadů, formaldehyd se používá jako odpuzovač na moly, kyanid se užívá jako jed na myši, močovina je produktem těla při vyměšování, nikotin se užívá při hubení a prevenci výskytu mšic a oxid uhelnatý je výfukový plyn (11). Nejvýznamnější obsahové látky Oxid uhelnatý Oxid uhelnatý (CO) je hlavním jedem ve výfukových plynech vozidel a je obsažen i v cigaretovém kouři. Na krevní barvivo hemoglobin se váže daleko rychleji než kyslík (1), zhruba 220× vyšší afinita (11). Toto má za následek nižší schopnost přenosu kyslíku. Silní kuřáci mohou mít schopnost krve přenášet kyslík sníženu až o 15 %. Oxidu uhelnatého si člověk ani nevšimne, je totiž bezbarvý a bez zápachu. Přesto způsobuje u toho, kdo ho vdechuje, poruchu elektrokardiogramu a podporuje aterogenezi, tedy usazování cholesterolu v cévách (1). Nikotin Nikotin je zřejmě nejznámější látkou v cigaretách. Jedná se o alkaloid přirozeně obsažený v rostlině tabáku. Smrtelná dávka je asi 60 mg pro nekuřáka, kuřák snese i značně vyšší hodnoty. Nikotin zvyšuje tepovou frekvenci, krevní tlak a povzbuzuje trávicí trakt. Otrava se projevuje výpadkem funkce CNS s následným udušením (7). Konkrétní účinky nikotinu na nervovou soustavu jsou popsány na str. 101 v kap. „Důsledky pro nervovou soustavu“. PAU Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) jsou obsaženy v dehtu. V organismu člověka jsou metabolizovány na reaktivní substance, které mají tzv. prokancerogenní účinek. Do skupiny PAU náleží látky jako naftalen, fenantren nebo antracen. V cigaretovém kouři byla nalezena řada těchto látek. Celá řada látek ze skupiny PAU představuje závažné zdravotní

riziko pro člověka. Jejich nebezpečí spočívá především v karcinogenitě a ohrožení zdravého vývoje plodu (11). Cigareta je významným zdrojem jednoho z nejnebezpečnějších představitelů této skupiny látek, benzo(a)pyrenu. Jedna vykouřená cigareta znamená pro kuřáka průměrný příjem 20 ng této látky. Pro člověka kouřícího 20 cigaret denně to představuje expozici benzo(a) pyrenem, jako kdyby se celý den pohyboval v prostředí kontaminovaném touto látkou o koncentraci 20 ng/m3, tedy někde na křižovatce se silným automobilovým provozem, kde převážná část automobilů není vybavena katalyzátorem (8). Dehet Dehet je nejnebezpečnější karcinogenní součástí tabákového kouře. Je to pevný podíl cigaretového kouře, který se uchytává v dýchacích cestách a v plicích. Pokud přestane kuřák kouřit, trvá polovinu doby, kdy kouřil, než se úplně zbaví všeho dehtu. V podobě aerosolu se při jeho vdechnutí dostává hluboko do plic, tam se ukládá, poškozuje samočisticí schopnost dýchacích cest a plicních sklípků. Je příčinou vzniku rakoviny a chronických plicních onemocnění. Průměrný obsah dehtu v cigaretách, které jsou vyráběny v rozvinutých zemích, byl v posledních letech díky novým vědeckým poznatkům snížen. „V 1 cm3 cigaretového kouře je až 50 miliard takových částic, což je až 10 000krát více než na dálnici v době největšího provozu. Dehtové částice jsou kvůli své malé velikosti zanášeny při vdechování až do plicních sklípků, které zanášejí černým lepkavým materiálem“ (11). Váha nastřádaného dehtu v plicích u dlouholetého, chronického kuřáka je zhruba 3,5 kg (12). Dříve velice módní tzv. light cigarety se již od r. 2004 v EU nesmějí prodávat, jelikož jejich domnělá „lehkost“, jinak řečeno menší rizikovost, je nesmyslem. Hlavním nebezpečím totiž není vlastní nikotin, kterého je v tzv. light cigaretách méně, ale právě ty ostatní látky a hlavně dehet. „Dehet způsobuje tzv. ranní kuřácký kašel, který se zklidní se zapálením první ranní cigarety a je příčinou dlouhotrvajícího zánětu dýchacích cest. Průměrný kuřák, který kouří 100

Účinky kouření na lidský organismus Kouření je nejčastější užívanou drogou s nejvyšším počtem závislostí na celém světě. Kouření je jednou z nejdostupnějších drog, a to hlavně pro -náctileté. Cigareta je pro zdraví mnohem nebezpečnější než atmosférické znečištění. Tabák nás intoxikuje a narušuje nám metabolismus stejně jako průmyslové znečištění. Obojí je nebezpečné, ale atmosférické znečištění má na vzniku nádorů podíl zhruba 1 %, oproti tomu 30 % nádorů má souvislost s kouřením a v případě rakoviny plic až 90 % (1). Kouření má souvislost s velkým počtem nemocí jak přímo, tak nepřímo. Hlavní souvislost má kouření s rakovinným bujením a s nemocemi kardiovaskulárního systému. Ale vliv kouření je značný i na mnoho jiných nemocí. Důsledky pro nervovou soustavu Po vdechnutí cigaretového kouře se nikotin dostává za 3–8 sekund do mozku (6). V mozku se nacházejí nikotin-acetylcholinové receptory, jejich variabilita je dána geneticky, doposud je známo 17 variant genů pro tyto receptory. Receptory jsou napojeny na dopaminergní neurony zakončené v nucleus accumbens (mozkové centrum odměny). Tyto receptory jsou v období nekouření v klidovém režimu, receptor je uzavřen, ale je připraven na setkání s nikotinem či acetylcholinem. V případě pravidelného kouření se receptory aktivují a jejich iontový kanál se otevře. Poté iont natria přenese vzruch cestou aktivace dopaminových neuronů, které končí v nucleu accumbenu. Při pravidelném kouření se zmnoží počet nikotinových receptorů v mozku a tím vzniká závislost na nikotinu (3). Důsledky pro ústní dutinu Jakmile kuřák vdechne kouř, část nikotinu (u dýmky až 20 %) pronikne do krve přes ústní sliznici. Kouř tedy působí i na ty, co nekouří (pasivní kuřák). Část dehtů způsobuje zažloutnutí nejen konečků prstů, ale také zubů

a rtů. Povlak na jazyku a rtech může během let způsobit rakovinu. U kuřáků dýmek a doutníků způsobuje rakovinu horních cest dýchacích a u kuřáků cigaret rakovinu jazyka, rtů, hrtanu, hlasivek či tváří (1). Nezanedbatelným efektem kouření je kuřákův zapáchající dech a uvolňování zubů jako následek nedokrvení dásní. Důsledky pro dýchací systém Bronchitis – zánět průdušek je zánět sliznice průdušek vyvolaný často tabákem. Vzduch obsahuje mikroskopické částečky prachu, které by mohly ucpat plicní sklípky. Aby k tomu nedošlo, průdušky produkují hlen a ten obalí nečistotu, která je posléze brvami vysunuta až ven z hrtanu. Tento proces je pro tělo přirozený, ale neustálým drážděním se sliznice poškozuje. Následkem je dlouhotrvající dráždivý kašel s možnou progresí. Rozedma plic – dojde-li k zúžení průsvitu drobných větví průdušek, může vzniknout situace, při které se zadržuje vzduch v plicních sklípcích. Při silném kašli se může zvýšit tlak vzduchu zachyceného ve sklípcích natolik, že se jejich tenké stěny trhají. Vlivem rozedmy (emfyzému) se snižuje plicní kapacita a zhoršuje se dýchání (10). Rakovina plic – riziko onemocnění rakovinou plic je u osob, které vykouřili za zhruba 20 let 20 cigaret denně a zároveň dosáhli 45 let, asi 18× vyšší než u nekuřáků. Po 10 letech zanechání kouření klesá riziko onemocnění rakovinou plic na úroveň rizika trvalých nekuřáků. Riziko onemocnění rakovinou plic se zvyšuje kouřením cigaret s vysokým obsahem dehtu, s hloubkou inhalace a vysokým počtem denně vykouřených cigaret (13). Rakovina plic je složena ze zhoubně zvrhlých buněk výstelky průdušek nebo méně často z buněk jejich žlázek. Vzácně může plicní rakovina vznikat z buněk výstelky plicních sklípků. Vzniklý nádor zprvu prorůstá do přilehlé tkáně plicní, pak i do pohrudnice. Metastaticky se může šířit lymfatickými cestami do lymfatických uzlin hrudních a pak i vzdálenějších – do kostní dřeně, jater, ledvin či mozku (10). 101

SOUBORNÝ REFERÁT

krabičku denně, dostane do svých plic každý rok 150 ml dehtu. Dehet se dále používá k výrobě asfaltu“ (7).

SOUBORNÝ REFERÁT

Kardiovaskulární nemoci Účinky tabáku na srdce a tepny jsou málo známé nebo podceňované, protože nejsou vidět. Zrychlení srdečního rytmu vyvolané tabákem si neuvědomujeme, stejně tak jako jeho arytmii vyvolanou oxidem uhelnatým. Nevidíme houstnutí krve ani postupující sklerotizaci cév. Hypertenze – dvě cigarety představují zvýšení počtu úderů srdce o dvacet tepů za minutu. Když se vykouří více než jedna krabička cigaret denně, zrychlení tepu je trvalé. Ve vyspělých zemích má jeden člověk ze tří vysoký tlak a cigareta napětí v arteriích ještě zvyšuje. Po dvou cigaretách stoupne diastolický tlak o 1–2 mm Hg a systolický arteriální tlak o 0,5–1 mm Hg sloupce (1). Ateroskleróza – tabák se podílí na chátrání arteriální tkáně. Krev, u kuřáka již beztak zhoustlá, je nucena kolovat částečně ucpanými tepnami. Tabák totiž podporuje ukládání cholesterolu. Jakmile se tepna těmito usazeninami ucpe, dochází k arteritidě (1). Při vzniku arteriosklerózy má mnohem větší význam oxid uhelnatý (CO) než sám nikotin. U osob, které mají v krvi více než 5 % karbonylhemoglobinu, riziko arteriosklerotických nemocí (IM, angina pectoris a intermitentní klaudikace) je více než 20× vyšší než u těch, kde je pod 3 %. Ve vytvořených plátech je porušena výživa, některé úseky plátu odumírají a usazují se v nich vápenné soli. Na některých arteriosklerotických plátech dochází ke zvýšenému shlukování trombocytů a k tvorbě menších či větších trombů (10). Arterioskleróza postihuje různé úseky tepen v různém stupni. Nejčastěji postihuje tepny srdce (koronární, věnčité). Také často postihuje tepny DK, tepny HK méně. Někdy postihuje tepny mozkové, to má za následek cévní mozkové příhody. Důsledky pro GIT Vředová nemoc žaludku a dvanáctníku – 10– 12 % lidí, kuřáků i nekuřáků, onemocní během svého života vředovou nemocí žaludku a dvanáctníku. Byla však ověřena souvislost kouření a vředové choroby. Klinická pozorování nasvědčují tomu, že peptické vředy se u kuřá-

ků hojí hůře než u nekuřáků. Dochází totiž k tomu, že u kuřáků je kyselina chlorovodíková méně neutralizovaná, tudíž je odolnost žaludeční stěny menší a snadněji vzniká krvácení či perforace. Tento stav může mít fatální následky (10). Nikoli ojedinělým motivem mnoha žen proč kouřit je fakt, že kouření snižuje chuť k jídlu. Tento fakt je využíván jako prostředek ke kontrole tělesné hmotnosti mnoha žen (2). Důsledky na sexualitu U mužů dle četných studií má sperma kuřáků nižší hustotu spermatozoidů a spermatozoid má nižší aktivitu. Další možností je vyšší počet spermatozoidů s morfologickými abnormalitami. Taktéž hladina sexuálního hormonu testosteronu je u kuřáků nižší. Neméně problematickou věcí pro muže-kuřáky je porucha topořivých tělísek následkem působení nikotinu a oxidu uhelnatého na vlásečnice (1). „U žen bývá závislost na tabáku spojena se změnou způsobu života směřující k napodobení mužského chování. Tabák a ženská neplodnost jdou ruku v ruce. Mezi kuřačkami je o 46 % více neplodných žen“ (1). Taktéž u žen-kuřaček vzniká vyšší pravděpodobnost předčasného porodu plodu a vrozených komplikací po porodu. Důsledky na nervový systém Funkce mozku a nervového systému jsou těsně spojeny s jejich okysličením. Mozek spotřebuje zhruba 14 % celkového přijatého kyslíku. Jak již bylo napsáno, nikotin je alkaloid a ten působí na nervový systém tak, že zamaskovává nedostatek kyslíku v mozku a zároveň působí na neurony tím, že způsobuje závislost. U přivyklých kuřáků tabák stimuluje ortosympatický nervový systém, jenž zrychluje srdeční rytmus a vyvolává periferní vazokonstrikci a tím klesá teplota těla (1). Tabák zejména zeslabuje paměť, vůli, schopnost koncentrace a zvyšuje únavu. Proto existuje mylný dojem, že při zkouškách kouření pomáhá. Počáteční nabuzení s následným ochromením neuronů není účinek typický jen pro nikotin. Stejně působí např. kofein či další alkaloidy v koření (1). 102

Pasivní kouření Riziko zdravotního poškození vlivem tabákového kouře není omezeno pouze na kuřáky, ale jsou mu vystaveni i ti, kteří vdechují kouř nedobrovolně – pasivní kuřáci. Kouř vdechovaný při pasivním kouření pochází jednak z doutnajícího konce cigarety mezi dvěma potáhnutími a jednak je vydechován kuřákem. Pasivní kouření a těhotenství „Rizikem pro správný nitroděložní vývoj není pouze, je-li matka kuřačka, ale i pokud se matka vystavuje pasivnímu kouření. V obou těchto případech působí kouř negativně na plod. Hlavními činiteli poškozujícími vývoj jsou pravděpodobně oxid uhelnatý a nikotin. Oxid uhelnatý může způsobit hypoxii, tedy dušení plodu. Nikotin snižuje prokrvení placenty, přechází do krve zárodku a ovlivňuje tak přímo cévní, nervový a zažívací systém dítěte“ (7). Pasivní kouření a vliv na dospělého Vdechováním tabákového kouře dochází u pasivních kuřáků k poškození dolní části dýchacích cest a snížení plicní ventilace. Riziko rakoviny plic stoupá u pasivního kouření o 20 %. Co se týká kardiovaskulárního systému, nedá se vyloučit i při krátkodobém působení vystavení nebezpečí vzniku IM či anginy pectoris. Riziko mozkové příhody se zvyšuje o 80 % (7). Vodní dýmka V ČR se začíná rozmáhat obliba vodních dýmek. Hlavně bývá v různých čajovnách a na

párty mladých lidí. Panuje jakýsi názor, že voda kouř vyčistí a tím je zdravější než klasické cigarety. Tak to ale vůbec není – vodní dýmka je paradoxně mnohem nebezpečnější než kouření cigaret s filtrem. Padesátiminutové kouření vodní dýmky znamená pro organismus zátěž několika desítek až stovek cigaret. Velkým problémem je, že kouř se ve vodě nepročistí, ale pouze zchladí a jako takový se dostane hlouběji do plic než horký. Kolování náústku mezi uživateli dále napomáhá šíření infekčních chorob a tabák do vodních dýmek bývá často nekvalitní (7).

ZÁVĚR

Z pohledu dopadu na zdraví obyvatelstva je tabákový kouř jednou z nejvýznamnějších škodlivin. Mezi nejdůležitější složky tabákového kouře lze zahrnout nikotin, oxid uhelnatý, polyaromatické uhlovodíky (PAU) obsažené v dehtu. Látkou, kvůli které vlastně lidé kouří, je nikotin. Nikotin je návykový alkaloid, který se absorbuje v plicích. Prochází hematoencefalitickou bariérou a je koncentrován v centrální nervové soustavě. Konečným důsledkem aktivace nikotinových receptorů v CNS je vazokonstrikce, tachykardie a vzestup tlaku krve. Od těchto účinků se odvíjejí zdravotní následky kouření na organismus (9). Samostatnou kapitolou jsou karcinogenní látky obsažené v tabákovém kouři. Mezi nejvýznamnější z nich patří látky PAU, především benzpyren. Po aktivaci se benzpyren váže na báze DNA a působí genotoxicky. V potravinách a životním prostředí lidí jsou karcinogenní látky zakázány, ale kuřáci si dobrovolně tyto látky aplikují do těla a dokonce za to platí (9). Dosud byly prokázány účinky tabákového kouře na dýchací, kardiovaskulární, trávicí a reprodukční systém. Kouření ovlivňuje nejen samotného kuřáka, ale také lidi okolo něj. Pasivní kouření je nebezpečnější než samotné aktivní kouření. Pasivní kuřák přijímá vdechováním mnohem více škodlivých látek než samotný kuřák vdechováním přímých produktů hoření tabáku. 103

SOUBORNÝ REFERÁT

Důsledky pro skelet „Nikotin aktivuje osteoplastickou resorpci, tlumí novotvorbu kosti a poškozuje kostní matrix“ (15). V několika studiích bylo zjištěno, že kuřačky vyšší věkové kategorie mají nižší hodnoty celotělové kostní denzity i nižší kostní denzitu v páteři i krčku femuru než stejně staré nekuřačky (4). Dále bylo zjištěno, že kuřáci mají utlumenou absorpci kalcia ve střevě (15). Dle studie Ilicha et al. i nynější nekuřačky, které v minulosti kouřily zhruba 1 krabičku cigaret denně po dobu 24 let, mají nižší kostní denzitu než celoživotní nekuřačky (4).

SOUBORNÝ REFERÁT

LITERATURA 1. 2. 3.

4.

5. 6. 7. 8.

Comby, B.: Jak se zbavit závislosti na tabáku. 1. vyd. Praha: Pragma, 2007, 127 s. ISBN 978-80-7349-077-5. Fiala, J., Nebeská, K., Hrubá, D. et al.: Životní styl mladých zdravých žen s rozdílným kuřáckým chováním. Praktický lékař, vol. 89, no 9, 2009, s. 499–502. Gonzales, D., Rennard, S. I., Nides, M. et al.: Varenicline Phase 3 study Group. Varenicline, an alpha4beta2 nicotinic acetylcholine receptor patial agonist, vs sustained-release bupropion and placebo for smoking cessation: a randomized controlled trial. JAMA. 2006, s. 47–55. Ilich, J. Z., Brownbill, R. A., Tromborini, L. et al.: To drink or not to drink. How are alcohol, caffeine and past smoking related to bone mineral density in elderly women? J. Am. Coll. Nutr. 2002. Kalina, K. et al.: Drogy a drogové závislosti. Praha: Úřad Vlády ČR. 2003, s. 640. ISBN 80-86734-05-6. Králíková, E., Býma, S., Cífková, R. et al.: Doporučení pro léčbu závislosti na tabáku. Časopis lékařů českých, vol. 144, no 5, 2005, s. 327–333. Králíková, E.: bezCigaret.cz. Pasivní kouření. [Online] Česká asociace proti tabáku. [Citace: 5. prosinec 2010.] http://www.bezcigaret.cz/slozeni. Mlčoch, Z.: Kuřákova plíce. Chemické složení cigaretového kouře, co obsahuje kouř z cigaret. [Online] 2003-2010. [cit. 2010-12-05] http://

9. 10. 11.

12. 13. 14.

15.

www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/zajimavostia-statistiky/co-obsahuje-cigaretovy-kour-dym/5chemicke-slozeni-cigaretoveho-koure-co-obsahujekour-z-cigaret.html. Nečas, E. et al.: Obecná patologická fyziologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2007, 377 s. ISBN 978-80246-1291-1. Novák, M.: O kouření. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1980, 164 s. Patočka, J.: Jedy tabákového kouře. Toxicology. [online] 9. duben 2007. [cit. 2011-04-10.] http:// www.toxicology.cz/modules.php? name=News&file=article&sid=99 Perná, Z., Vašáková, M.: Kouření, závislost na tabáku a současné možnosti léčby. Praktický lékař, vol. 89, no 12, 2009, s. 679–683. ISSN 0032-6739. Provazník, K.: Manuál prevence v lékařské praxi. Praha: SZÚ, 1998, s. 71. ISBN 80-7071-080-2. von Mühlendahl, K. E.: Tabákový kouř. Dítě a zevní prostředí. [Online] červenec 2008. [Citace: 5. prosinec 2010.] http://allum.zsf.jcu.cz/noxe/tabakovykour-(tabakrauch)-langfassung.html#infos. Žofková, I., Králíková, E., Hill, M. et al.: Nikotinismus a ženský skelet. Praktický lékař, vol. 89, no 11, 2009. s. 639–642.

Eliška Voborská [email protected]

104

Havlík, K.: Osudová střetnutí. Rozhovory s lidmi, kteří přežili dopravní nehodu. Praha: Triton, 2010, 150 s. ISBN 978-80-7387-349-3 Jan Vitoň Denně zažíváme věci ještě nedávno nebývalé: lidé z okruhu našich známých nebo my sami jsme přepadeni, okradeni, podvedeni, šikanováni, stali jsme se účastníky nebo dokonce oběťmi dopravní nehody. Zpravidla se utěšujeme tím, že jsme se ocitli v nesprávnou dobu na nesprávném místě, nebylo to ale ve skutečnosti jinak? Nebyl v danou dobu na daném místě s námi ještě někdo jiný, kdo ani nepomyslel na to, že má nejenom svůj, ale i osud mnoha dalších lidí ve svých rukou? A proč na to nepomyslel? Kde se stala chyba? Tyto a podobné otázky nalézáme v knize dialogů Karla Havlíka Osudová střetnutí s podtitulem Rozhovory s lidmi, kteří přežili dopravní nehodu, která by bez nadsázky měla být zařazena v kurzech autoškol jako povinná četba. Její autor PhDr. Karel Havlík (nar. 1931), absolvent FSVP UK v Praze, využil záznamů a poznámek, vzniklých během čtyř desetiletí jeho psychodiagnostické praxe, a vytvořil řadu didakticky zaměřených dialogů, jejichž obsahem jsou osudy obětí dopravních nehod a profily jejich viníků. Podtextem autorových rozhovorů-analýz s účastníky dopravních nehod, kteří snad měli to štěstí, že na rozdíl od jiných přežili, je notoricky z historie známá pravda o tom, že znalost veškerých pravidel, zásad, zákonů apod. je k ničemu, pokud nejsme vnitřně přesvědčeni o nutnosti jejich dodržování. A právě vnitřní přesvědčení je to, co mnohým viníkům v tomto případě dopravních nehod chybí a co se v autoškole asi nemohli naučit. Jednadvacet fiktivních dialogů vycházejících z psychodiagnostických vyšetření a znaleckých posudků tisíců řidičů během dlouholeté praxe specializovaného dopravního psychologa je mnohdy sugestivním odhalením cynismu našich motorizovaných spoluobčanů, možná ve skrytu duše i nás samých. Podle staré zásady římského práva (Audiatur et altera pars!) nelze v tomto případě poskytnout slyšení dru-

hé straně – obětem, které zpravidla dopravní nehodu nezavinily – protože jejich život při nehodě vyhasl. Partnery rozhovorů jsou tedy v drtivé většině ti, kteří zavinili dopravní nehodu, způsobili smrt, aniž by se jich to nějak dotklo; neprojevují nic, někdy sebelítost, jen výjimečně se cítí být vinni. Např. v případě Zabijáka s vysokým IQ jde o dvacetiletého motocyklistu, který na přechodu pro chodce během jízdy nepřiměřenou rychlostí srazil a usmrtil sedmiletého chlapce. Během výslechu a pak rozhovoru s psychologem vyšlo najevo, že jeho riskantní a ve svých důsledcích tragická jízda byla vyprovokována sázkou. Z rozhovoru s psychologem vyplývá zjevný nesoulad mezi vysokou inteligencí tohoto mladíka a tím, že: „V povaze kraluje afektivní plochost, hostilita, bezcitnost, bezohlednost a vznětlivost s výraznými sklony k bezstarostnosti, nekonformitě, riskování, nezdrženlivosti, netrpělivosti a nedisciplinovanosti. Máte zvýšený práh citlivosti na bolest. Je-li potřeba, jste tvrdý a neoblomný. Sotva kdo a co vás umí rozhodit. Kráčíte přes mrtvoly. Nemáte slitování. Jste chladný a vypočítavý. Nesnáze v sociálním přizpůsobení neberete. Chováte se a jednáte bez ohledu na ostatní. Váš vysoký intelekt nedokáže překrýt nežádoucí popudy. Při řízení zneužíváte svých schopností. Posledním důkazem bylo zabití chlapce a zranění jeho matky. V budoucnu u vás nelze vyloučit podobný zločin!“ Možná že některé z těchto vlastností mohou být předpokladem k úspěchu jinde, ale na silnici určitě ne. V rozhovoru nazvaném Agresivní invalida se zdravotně postižený viník dopravní nehody v úvodu rozhovoru s psychologem hájí slovy: „Kdyby u silnice za zatáčkou nestál strom, tak bych se s vámi nemusel bavit. Auto vyletělo za silnice a narazilo na kmen. Motor mi přerazil končetinu. Ta omšelá lípa už zavinila smrt nejednoho řidiče. Nemá tam co dělat. Proč se s její 105

RECENZE

RECENZE

RECENZE

porážkou otálí?“ Nehodlá vzít na vědomí, že jde o památný strom, čtyři metry od krajnice, který „pamatuje Jana Sladkého Kozinu, panské kočáry, selské povozy a statisíce automobilů“. Ano, především tereziánské aleje zakládané v 18. století kolem cest pro kočáry a povozy mohou pro dnešní nezodpovědné řidiče znamenat zřejmé nebezpečí, ale určitě se v nich odehrává méně tragédií než téměř každý den na D 1. Tento příběh poskytl autorovi knihy prostor k rozboru agresivního jednání za volantem: „Agresivitu v dopravě pokládáme za určitou formu násilí, jejíž obětí se stávají účastníci silničního provozu. Jedná se o nepřátelskou reakci, často vyvolanou také frustrací, a vyskytující se u osob všech sociálních vrstev a bez ohledu na věk, pohlaví, úroveň intelektových schopností či stupeň vzdělání. […] Agresivita hýří spektrem odstínů a za volantem představuje vážné riziko. Nezáleží na tom, zda ji motivuje pohrdání lidmi, nesnášenlivost, netrpělivost či touha se předvádět nebo dorazit dříve k cíli cesty. Agresivní řidiči jezdí nepřiměřeně rychle, riskantně a necitelně předjíždějí, nedodržují bezpečnou vzdálenost mezi vozidly, nerespektují přednost v jízdě, tlačí se na pomaleji jedoucí vozidlo, přehlížejí psané i nepsané normy, nedovolí ostatním zařadit se do jízdního pruhu, zlobu prezentují sarkasmem, ironií, nadávkami, výhružnými gesty, opakovaným troubením, blikajícími světly, úmyslným svícením dálkovými světly na vpředu jedoucí vůz, nezřídka také verbálními a neverbálními útoky. Nezdrženliví jedinci s podezřením na hraniční nebo disociální poruchu osobnosti dychtí trestat řidiče za chování, které se jim nezamlouvá, a neváhají ani s fyzickým napadením. Princip oko za oko, zub za zub jim není cizí.“ Poslední rozhovor Odpouštět je božské se řadě předchozích poněkud vymyká. Přede-

vším tím, že psychologovým partnerem v dialogu je tentokrát oběť, nikoli viník jako v předcházejících. Jediný ze čtyř účastníků této dopravní nehody přežil, jeho žena však při nehodě zemřela, stejně jako viník a jeho spolujezdkyně. Naskýtá se tak otázka, jak se na jedné straně vyrovnat s tíživou a nenávratnou ztrátou blízkých, na druhé straně pak s viníkem, jehož selhání za volantem způsobilo, že se v jednom jediném okamžiku dalším lidem zhroutil svět. Protagonista závěrečného dialogu, příznačně řidič autobusu, přemýšlivý a sečtělý člověk, sděluje, že nalezl podnět, jak se v takové situaci zachovat, v knize Ivana Klímy Hodina ticha: „Odpuštění je známkou vlastní síly, znamená zapudit, co bylo, a uvítat, co bude. Poznal jsem sám na sobě, že odpuštění může duševně prospívat. Nemluvil bych pravdu, kdybych nepřiznal zlobu na viníka srážky. A teď se pevně přidržte, pane doktore. Pacient, kterého jsem slyšel úpět a který zemřel na sousedním lůžku, zabil moji ženu a svoji přítelkyni. Když jsem se to dozvěděl, málem mě to dorazilo. Nekonečné dny jsem přemítal a nakonec jsem si řekl: Chybovat je lidské a odpouštět božské.“ „Nemyslíš – zaplatíš“ bylo svého času heslo provázející řadu televizních klipů jako varování před lehkomyslností, arogancí či nepozorností na silnici. K Havlíkovým rozhovorům bychom jako motto mohli přiřadit jeho spíše nostalgickou variantu: Nemyslels – zaplatili jsme!

Recenzent: PhDr. Jan Vitoň, Ph.D., absolvent Filozofické fakulty UK v Praze, který působí na ZSF JU v Českých Budějovicích jako odborný asistent na katedře etiky a filozofie v pomáhajících profesích.

106

DOBA JEDOVÁ prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. 1. vydání, 2011. Praha: Triton, ISBN 978-80-7387-469-8, 296 s.

Kniha nabízí poutavé čtení o škodlivých látkách v potravinách, nápojích, kosmetice, lécích a potravinových doplňcích a životním prostředí vůbec, které jsou reklamou, sdělovacími prostředky a mnohdy i medicínou doporučovány jako zdraví prospěšné. Značná pozornost je věnována možným rizikům očkování, jež v současné době vyvolávají zvýšený zájem veřejnosti. Autoři Anna Strunecká a Jiří Patočka, vysoce erudovaní a mezinárodně uznávaní odborníci v oblasti biomedicíny a toxikologie s dlouholetými zkušenostmi v publicistice, podávají vysvětlení jasnou, přístupnou a srozumitelnou formou. Každá kapitola je doplněna odkazy na populární i vědeckou literaturu. Čtenářům se tak nabízí zcela ojedinělá příručka pro každodenní orientaci v nepřehledné oblasti ovládané zájmy trhu a zisku, s náměty, jak se bránit před mnoha zdravotními riziky a rádoby vědecky podloženými radami.

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., má dlouholeté zkušenosti z pedagogické práce na Univerzitě Karlově. Zároveň byla řešitelkou a spoluřešitelkou sedmi grantových projektů zabývajících se mechanismy vzniku patofyziologických změn u hematologických onemocnění, schizofrenie, Alzheimerovy nemoci a autismu. Věnuje se též intenzivně vědecko-populární publicistice se zaměřením na biomedicínu. Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., je profesorem toxikologie na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Pracuje v oboru molekulární biochemie, enzymologie a toxikologie extrémně jedovatých synteticky připravených i přírodních látek a psychofarmak. Ve své vědecké práci se zaměřuje na biochemické mechanismy toxických účinků různých biologicky aktivních látek a léků, zejména v terapii Alzheimerovy nemoci. Zabývá se rovněž působením různých peptidů v procesech učení a paměti.

OBSAH – názvy hlavních kapitol: 1. Co se přidává do vody a potravin 2. Vitaminy 3. Rizika očkování 4. Kosmetika: co nám škodí na kůži i pod kůží 5. Domácnost 6. Toxiny v životním prostředí 7. Hormony

107

POKYNY PRO AUTORY

*

POKYNY PRO AUTORY  nové znění platné od čísla 2/2011

Autor má plnou odpovědnost za původnost práce, za její věcnou i formální správnost. Zaslaný rukopis nesmí být poskytnut k otištění jinému časopisu. V časopise jsou zveřejňovány: (A) přehledné referáty, původní práce a krátká sdělení; (B) diskusní příspěvky, recenze nových knih, krátké zprávy. Všechny příspěvky procházejí recenzním řízením, které je oboustranně anonymní, příspěvky ve skupině A nejméně dvěma recenzenty, příspěvky skupiny B jedním recenzentem. Redakce přijímá příspěvky psané anglicky, česky, německy nebo slovensky. Krátké zprávy přijímá psané pouze česky nebo slovensky a ne starší víc než půl roku. Zaslané příspěvky se nevracejí, jsou archivovány v redakci časopisu, otištěné příspěvky nejsou honorovány. Rukopisy je možné zasílat na adresu: Prevence úrazů, otrav a násilí – redakce Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta J. Boreckého 27 370 11 České Budějovice e-mail: [email protected] tel.: +420 389 037 832, +420 389 037 834 Požadavky na zaslané rukopisy Rukopisy se zasílají na CD a v jednom vytištěném exempláři na adresu redakce časopisu Prevence úrazů, otrav a násilí. Rozsah přehledných a původních prací (A) by měl být maximálně 20 normostran, ostatní příspěvky maximálně 3 normostrany. Přijímají se texty psané ve wordu (formát *.rtf), řádkování jednoduché, okraje 2,5 cm, zarovnané do bloku. K rukopisu musí být přiloženo podepsané prohlášení, že nabídnutá publikace nebyla dosud vydána v jiném časopise ani jinak zveřejněna. Text prohlášení je ke stažení na stránkách časopisu. Texty nesmí obsahovat tiskové efekty, písmena musí být velikosti 10 pt, nesmějí se používat tučná, podtržená či barevná písmena. Stránky v elektronické podobě nečíslujte, ve vytištěné formě na papíře je číslujte pouze tužkou nahoře. PRVNÍ STRANA ▪ Nadpis – výstižný a stručný do 10 slov, je-li to možné, měl by heslovitě vyjádřit záměr a výsledek práce. ▪ Jména autorů – křestní jméno, příjmení, bez titulů. Je-li více autorů z několika pracovišť, všechny očíslujte podle pracovišť. ▪ Pracoviště – plný název, sídelní místo. ▪ Kontakt na prvního autora – poštovní adresa a e-mail. DRUHÁ STRANA U všech příspěvků skupiny A musí být souhrn (pouze v češtině); o rozsahu 900–1200 znaků (tzn. asi 15 řádek), musí obsahovat cíl a metodu práce, základní údaje o dosažených výsledcích. Uspořádání souhrnu musí být strukturované podle struktury práce, kterou musí stručně a koncízně popsat. Do souhrnu nepatří hypotézy, obecná prohlášení a perspektivy. Souhrn je stručnou informací pro čtenáře a v anglické verzi jedinou informací pro zahraničního zájemce. Anglickou verzi souhrnu zajišťuje redakce. Na závěr souhrnu připojte klíčová slova. Doporučený počet klíčových slov je pět a je třeba je oddělit pomlčkou.

Texty musí být jazykově správné, bez gramatických chyb. Krátká sdělení mají obsahovat nejnovější výsledky autorů, obsahují nejvýše pět tisíc písmen včetně mezer, maximálně jeden obrázek a maximálně jednu tabulku. Obrázky se přijímají ve formátu *.tif nebo *.jpg na CD a jednou vytištěné na papíře. Nezačleňujte obrázky do textu v textovém editoru, ukládejte je na CD odděleně. O plochu obrázku se snižuje přípustný maximální rozsah rukopisu. Je třeba dbát, aby čáry na obrázcích byly dostatečně silné a aby se při zmenšení na formát A6 neztrácely. Popis obrázku pište laskavě podle následujícího vzoru: „Obr. 1 Název obrázku atd.“ Případně vysvětlivky uvádějte pod obrázek. Seznam popisů obrázků uveďte na konci rukopisu. Na všechny obrázky musí být v textu odvolávka (obr. 1). Fotografie musí být dostatečně kontrastní a ostré, na bílém papíru, nezkomprimované. Xerokopie fotografií nejsou přípustné. Fotografie mohou být též ve formě souboru formátu *.tif nebo *.jpg. Tabulky s nadpisem nad tabulkou uveďte rovněž až na závěr rukopisu. Vysvětlivky pište pod tabulku. Tabulka musí být srozumitelná bez odkazů do textu. Na všechny tabulky musí být v textu odvolávka (tab. 1). Zkratky se používají jenom ze soustavy jednotek SI a ty, které jsou všeobecně rozšířené. Uvádět poznámky pod čarou je redakčně nepřípustné. Lze je uvádět očíslované na konci příspěvku před seznamem literatury. Rukopisy, jejichž úprava nesplní výše uvedené požadavky nebo budou v rozporu s etickými zásadami pro publikování, nebudou redakcí přijaty. Přijaté rukopisy budou otištěny bez poplatku s výjimkou barevných fotografií; jejich vytištění hradí autor rukopisu po předchozí dohodě s redakcí. Hlavní autor (není-li specifikován, pak první autor) přehledného referátu, původní práce nebo krátkého sdělení obdrží zdarma jeden výtisk čísla časopisu, ve kterém vyšel jeho příspěvek. Online verze časopisu je dostupná na internetu na adrese http://www.zsf.jcu.cz Redakční rada žádá všechny autory, aby v poznámkách či bibliografii svých rukopisů odkazovali též na články uveřejněné v časopisech Kontakt a Prevence úrazů, otrav a násilí, vydaných v poslední době. Citovanost prací z Kontaktu a Prevence úrazů, otrav a násilí je nezbytným krokem na cestě k zařazení do databáze Medline. Děkujeme.

POKYNY PRO AUTORY

VLASTNÍ TEXT ČLÁNKU ▪ Úvod – jen nejnutnější úvod do problematiky a vymezení problému (obvykle 2–3 odstavce). ▪ Cíl práce – jasně uvedený účel práce. ▪ Charakteristika souboru a metodika – popis výběru sledovaných osob, použité metody, použitý postup do podrobností, které umožní ev. opakování postupu za stejných okolností či srovnání s analogickými studiemi. U známých metod a postupů stačí odkaz na příslušnou literaturu. V KAZUISTIKÁCH místo souboru, metodiky a výsledků uvést „Vlastní pozorování“. ▪ Výsledky – v textu neopakovat údaje z tabulek a grafů, slovy vyjádřit jen hlavní poznatek. ▪ Diskuse – je třeba zaujmout stanovisko k vlastním výsledkům a srovnat je s výsledky jiných autorů, interpretovat příčiny odlišných výsledků atd. ▪ Poděkování, uvedení grantu – poděkování resp. uvedení grantu se uvádí na závěr článku před literaturou. ▪ Literatura – Původní práce (Original article) – je žádoucí uvést 10–15 zásadních (odkazových) citací. Přehledné referáty (Review) – je žádoucí uvést minimálně 20 (odkazových) citací. Literatura musí odpovídat státní normě ČSN ISO 690, 010197. Citace se řadí abecedně podle příjmení prvních autorů, očíslují se. V textu odkazujte uvedením příjmení autora a rokem vydání. Je vhodné citovat literaturu posledních pěti let, uvádět citace z časopisů Kontakt a Prevence úrazů, otrav a násilí, omezit autocitace. Citovaná literatura by měla obsahovat minimálně dvě zahraniční citace. V seznamu literatury nesmí být citace práce, která není řádně odkázána v textu. Příklady citací jsou uvedeny na konci textu.

POKYNY PRO AUTORY

PŘÍKLADY CITACÍ Monografie: Kahoun V a kol. (2009). Sociální zabezpečení, vybrané kapitoly Praha: Nakladatelství TRITON, 445 p. Kapitola v monografii Benešová V (2003). Bezpečný domov pro děti. In Grivna M et al.: Dětské úrazy a možnosti jejich prevence. 1. vydání. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, pp. 112–118. Časopisy: Čeledová L, Čevela R, Veselý J (2008). Migrace v posudkové službě. Zdravotnictví v České republice, Praha, XI/1: 30–33. Elektronické zdroje: Povinnými prvky navíc oproti papírovým dokumentům jsou: ▪ specifikace média: [online], [CD ROM], [databáze], [datový soubor], [disketa] ▪ datum stažení: [cit. 27. 10. 2005] ▪ uvedení webové adresy: Dostupné z: Bibliografický odkaz na elektronickou monografii Bayer I a kol. (2006). Reforma zdravotnictví: Názory veřejnosti na problémy zdravotnictví a jeho financování [online]. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2010-05- 07]. Dostupné z: www.soc.cas.cz/download/151/ Tiskovázpráva.pdf Bibliografický odkaz na elektronický časopis: Gut J: Otravy v dětském věku. In: Pediatrie pro praxi, [online] 1/2005, pp. 26–28. [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: http:// www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id =1826& magazine_id=4 Citování online dokumentu: Ministerstvo zdravotnictví České republiky (2009). Tisková zpráva ze dne 11. 3. 2009. Praha: Min. zdravotnictví ČR. [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/tiskova-zprava-regulacni-poplatky-prineslycelkovou-usporu-miliard-korun-ktera-se-investovala-do-drive-omezene-dostupne-a-nakladne-lecby-vaznenemocnych_1259_868_1.html Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění (1997). In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky, částka 16, pp. 1185–1246. Dostupné z: Odkazy na citace v textu V textu odkazujte uvedením příjmení autora a rokem vydání; u více než dvou autorů použijte zkratku „et al.“. Například: (Neumann et al. 1978, p. 25), (Pilman a Blackson 1999, p. 152) (Záškodná 2001, p. 125). V případě, že autor napsal v daném roce více prací, za rokem vydání pro odlišení uvádějte malá písmena abecedy (a–z). Například: (Novák et al. 1999a, p. 75), (Novák et al. 1999b, p. 105) a v soupisu citací budou vypadat záznamy následovně: Čevela R, Švestková O, Čeledová L (2009a). Funkční hodnocení zdravotního stavu. Zdravotnictví v České republice, Praha. XII/3: 8–11. Čevela R, Čeledová L, Bělohlávková J (2009b). Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti u onkologicky nemocných. Praha, Časopis lékařů českých, 148/11: 552–556.