I.
OSPOD nejednal v nejlepším zájmu dítěte, když se vyslovil pro jeho odnětí z péče matky do dětské léčebny, aniž by spolupracoval s dětskou psychiatričkou, u které se dítě léčí od 5 let pro anxiosní fobickou poruchu.
II.
Ochránce zastává názor, že je v zájmu dítěte, aby znalo svého otce, který se chce podílet na jeho výchově. Existuje tu ale i zájem dítěte, aby netrpělo duševním onemocněním. Nejprve je nutné připravit dítě po zdravotní stránce na kontakt s otcem a poté naplňovat jeho zájem spočívající ve vytvoření vztahu syn - otec. V Brně dne 31. března 2008 Sp. zn.: 4848/2007/VOP/HVZ
Průběžná zpráva o výsledku šetření ve věci paní L. Č.
A - Obsah podnětu Dne 17. 10. 2007 se na mě obrátila paní L. Č., tehdy neznámého pobytu, zastoupená svou matkou paní E. P., bytem P., s podnětem směřujícím proti Úřadu městské části P., který vykonává sociálně-právní ochranu (dále také jako OSPOD) nezl. D. Č., nar. 1998, a proti Obvodnímu soudu pro P.(dále také jako obvodní soud), ve věci průtahů v soudním řízení. Výsledek šetření výkonu státní správy obvodního soudu bude obsažen v samostatné zprávě o šetření. Stěžovatelka uvedla, že OSPOD nehájí při výkonu sociálně-právní ochrany zájmy jejího syna. Bez přihlédnutí k lékařským zprávám se rozhodl pro umístění dítěte do dětské léčebny v Ř. Stěžovatelka doložila, že si na postup sociální pracovnice P. T. opakovaně stěžovala její nadřízené, ale její stížnosti byly shledány nedůvodnými. Stěžovatelka se domnívá, že by měl být otci se synem zakázán styk, domáhala se zákazu styku soudně návrhem mj. ze září 2007, který byl zamítnut s tím, že soud má za osvědčené, že je nezletilý matkou systematicky vůči otci negativně ovlivňován. Po doplnění náležitostí podnětu bylo ve věci zahájeno dne 26. 11. 2007 šetření podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. V jeho rámci byla prostudována spisová dokumentace vedená OSPOD za období od 20. 12. 2006 do 2. 1. 2008, stěžovatelka doručila i dokumenty staršího data, a byl vyzván starosta Městské části P. Mgr. T. C. k vyjádření k případu.
B - Skutková zjištění 1) Stížnosti proti sociální pracovnici a jejich vyřízení Nejprve je třeba uvést, že sociální pracovnice P. T. nahradila v září 2006 původní sociální pracovnici, s níž nebyla stěžovatelka spokojená. Dne 5. 1. 2007 proti ní podala paní Č. stížnost, v níž uvádí, že když sociální pracovnici v telefonu sdělila, že jí nevyhovuje termín setkání, měla jí odpovědět, že ji to nezajímá a bezdůvodně silně zvyšovala hlas, až křičela. Jiné datum setkání se nepodařilo stěžovatelce domluvit, protože jí měla sociální pracovnice zavěsit telefon. Stížnost byla vyřízena dne 30. 1. 2007 J. Č., vedoucí odboru sociálních věcí příslušného úřadu (dále také jako vedoucí). Nařčení z neprofesionálního chování sociální pracovnice během telefonátu označila za tvrzení proti tvrzení, kdy lze těžko objektivně posoudit, jak byl hovor veden a ukončen. Sociální pracovnice v telefonátu, jak vyplývá ze záznamu ve spisu Om, nechtěla uvést konkrétní důvod následného osobního jednání, což zřejmě vyvolalo mezi ní a matkou napětí. Starosta Městské části P. Mgr. T. C. se ve vyjádření ze dne 7. 1. 2008 zastal zaměstnanců svého úřadu a navrhl opatření, jak v budoucnu prokázat průběh hovoru. Další stížnost na postup OSPOD a na sociální pracovnici je datovaná ke dni 5. 3. 2007. Předmět stížnost spočívá v tom, že se sociální pracovnice dle názoru stěžovatelky nevěnuje případu nezl. D. Č. dostatečným způsobem, navštívila ho pouze jednou a na velmi krátkou dobu, přičemž dovozuje závěry, které se nezakládají na pravdě a předkládá je soudu. Mělo se jednat o informaci, že matka verbálně i neverbálně syna ovlivňuje proti otci. Stěžovatelka má za to, že sociální pracovnice straní otci, přejímá jeho argumentaci a ignoruje její argumenty. Odmítá, že by ovlivňovala dítě a je přesvědčena, že sociální pracovnice P. T. nevolí postupy, které by vedly k řádné ochraně zájmů dítěte. Stížnost byla vyřízena dne 2. 4. 2007 jako nedůvodná. Pokud by dle názoru vedoucí byl chlapec veden k pozitivnímu vztahu k otci, bez jakýchkoliv komentářů z minulosti, lze předpokládat, že by se jeho reakce pomalu urovnaly. Dítě má dle vedoucí právo na oba rodiče a je povinností opatrovníka toto zabezpečit. Vedoucí celou spisovou dokumentaci předala k posouzení komisi pro sociálně-právní ochranu dětí (dále také jako komise), která se také zabývala stížností matky na postup OSPOD a jednomyslně konstatovala, že sociální pracovnice postupovala správně. Komise zhodnotila situaci dítěte jako velmi vážnou a poukázala na fakt, že užívá antidepresiva. Matka by dle komise měla změnit svůj postoj vůči otci dítěte, které je naprosto bezbranné, bezmocné a závislé na prostředí a lidech, s nimiž žije. Dne 22. 5. 2007 opakovala paní Č. svoji stížnost na postup OSPOD a na sociální pracovnici, tvrdila, že závěry opatrovníka se nezakládají na pravdě, a žádala
2
o zjednání nápravy.1 Stížnost nebyla shledána důvodnou. Vedoucí sdělila v odpovědi stěžovatelce ze dne 15. 6. 2007, že v postupu OSPOD ani v práci sociální pracovnice nebyly shledány nedostatky. Své tvrzení podpořila tím, že se případem jejího syna zabývala i komise. 2) Rodinná situace po rozpadu vztahu rodičů a problémy se stykem otce a syna Pokud jde o posouzení postoje OSPOD k vydání předběžného opatření, jímž by dítě bylo předáno do dětské léčebny, považuji za nezbytné zde uvést zásadní mezníky konfliktní rodinné situace.2 Dítě bylo do péče matky svěřeno v říjnu 1999, otci byl upraven styk. V září 2000 byla schválena soudem dohoda rodičů o styku. Manželství bylo rozvedeno. Dva měsíce po uzavření dohody začal otec upozorňovat na bránění ve styku se synem a v březnu 2001 matka podala návrh na zákaz styku otce s dítětem, její návrh OSPOD podpořil z důvodu, že dítě na otce reaguje nepříznivě (otec na ně působí nevhodně, do věci je opakovaně zapojena policie). Otec podle zprávy FOD z doby, kdy dítěti byly tři roky, přicházel k domu v doprovodu své rodiny, která se hlučně radila, matka ze strachu objednala ke styku bezpečnostní agenturu a několikrát také volala policii. Dítě k otci před domem přivedla, ale jakmile promluvil a vynucoval si kontakt, dostal se chlapec již v té době do těžkého stresu a svůj strach projevoval pláčem. Hledal oporu v matce, která se snažila otci vyhovět a vracela mu dítě. Sociální asistentka FOD ve zprávě ze dne 27. 12. 2001 konstatovala, že tento styk je proti jakékoliv přirozenosti a zanechává v dítěti jen hlubší negativní zážitky. Nedoporučila ho ani dětská psycholožka, ani pediatrička, ani pracovnice oddělení péče o dítě (dále OPD). V květnu 2002 obvodní soud styk otce s dítětem zakázal na základě výsledku znaleckého posudku, který vyzněl nepříznivě pro otce. U dítěte byly nalezeny projevy úzkosti a nejistoty v chování, vázané na osobu otce. O zákazu styku rozhodl obvodní soud v květnu 2002, v červenci 2003 rozsudek zrušil odvolací soud. Další znalecký posudek z března 2004 vypracovaný PhDr. K. a MUDr. C. vyzněl nepříznivě pro matku, nicméně oba rodiče byli označeni za schopné pro výchovu dítěte. Bylo zjištěno, že dítě otce prakticky nezná a v postoji k němu přejímá názory matky. Dle znalců je v zájmu nezletilého pracovat na pomalém navracení otce do života dítěte, které lze realizovat ve veřejné instituci v neutrálním prostředí bez přítomnosti matky. Matka v roce 2004 ale rezolutně odmítala asistovaný styk dítěte s otcem a trvala na zákazu styku, přestože otec měl zájem navázat s dítětem vztah. Pedopsychiatrické vyšetření dítěte v roce 2004, které provedla MUDr. D. T., ukázalo úzkostnou až fobickou problematiku týkající se osoby otce. Otce vnímalo dítě jednoznačně negativně jako ohrožující postavu až nositele zla, odmítalo jakýkoliv kontakt s ním i hovor o něm. Původ problémů spatřovala dětská 1
Mgr. T. C. mi v dopisu ze dne 2. 1. 20078 sdělil, že stížnost ze dne 22. 5. 2007 nebyla úřadu zaslána, není nikde evidována, nicméně odpověď paní J. Č. se vztahuje k tomuto dopisu stěžovatelky. 2 Vycházím především z výpisu ze spisu Om, který pro účely znaleckého posudku v roce 2006 vypracovali MUDr. K. a PhDr. K.
3
psychiatrička zřejmě v traumatizujících událostech provázejících rozpad manželství. Dle jejího názoru by bylo iluzorní až nevhodné chlapce nutit (či mu doporučovat) do jakéhokoliv kontaktu s otcem. Kontakt nedoporučila, protože by mohl vést k nadměrné psychické či emoční zátěži, a tím k vážnějšímu narušení dalšího vývoje chlapce. Chlapec byl již v té době medikován lékem tlumícím úzkost a snižujícím depresivitu. V následujícím roce opět zjistila velký strach z otce, obavy, že mu nějak ublíží, tiskne se k matce, nechce od ní odejít. Opět diagnostikovala fobickou anxiosní poruchu. Dle zprávy OSPOD z února 2006 ke styku otce a syna nedocházelo již déle než 3 roky. V témže měsíci vypracovala Psychiatrická léčebna v B. znalecký posudek na rodiče. U žádného z rodičů nebyly zjištěny známky duševní poruchy či choroby, ve vztahu k synovi ale zjistily znalkyně u matky až úzkostnou obavnost. Ze zprávy praktické lékařky MUDr. K. ze dne 20. 3. 2006 vyplynulo, že dítě stále trpí fobickou anxiosní poruchou. Nedoporučila setkání s otcem bez matky na půdě FOD, protože dítě je psychicky zhroucené, pokud se má zúčastnit jakéhokoliv setkání s otcem. Upozornila na dvouletou medikaci z indikace psychiatra. OSPOD v té době zastával názor, že dítě je dlouhodobě poškozováno tím, že nemá možnost vídat se s druhým rodičem. Jedinou možnost spatřuje v asistovaném styku na půdě FOD pod odborným dohledem. Znalecký posudek z května 2006 vypracovaný MUDr. J. K. a PhDr. J. K. vychází z toho, že běžný kontakt dítěte s otcem se nepodařilo navázat, rodiče s nezletilým žili krátce, dítě bylo svěřeno do péče matky v době jeho jednoho roku. Chlapec otce odmítá, aniž s ním má reálnou zkušenost. Na odmítání se podílí nepochybně více faktorů. Matka v rámci svého negativního vztahu k otci styk podle znalců nepodporovala a mohla mu bránit. V posudku je uvedeno, že zjevně své postoje k otci dávala před dítětem najevo, a tím je ovlivňovala. Při sporadických kontaktech dítěte s otcem za přítomnosti matky docházelo ke konfliktům, chlapec jim byl vystaven, a to jej dále neurotizovalo a zhoršovalo jeho vztah k otci. Je pravděpodobné, že má přímé vzpomínky na tyto konflikty. Nelze vyloučit ani dědičné vlivy (např. zvýšená osobnostní senzitivita). Znalci nezjistili psychotickou poruchu, ale nevyvážený vývoj osobnosti a mj. klinické známky poruchy přizpůsobení s anxiosní a depresivní složkou. Dle názoru znalců je chlapec, který je na matku silně citově fixován, matkou ovlivňován zejména v tom smyslu, že se identifikuje s negativním vztahem matky k otci. Reaktivita dítěte na kontakt s otcem je abnormní. Před asistovanými styky navrhli znalci nejprve psychoterapeutickou péči chlapce. Tyto styky by dle jejich názoru bylo možné rozšiřovat pouze velmi pomalu a postupně, v závislosti na aktuálním stavu dítěte. Styk mezi otcem a synem se měl na základě rozsudku obvodního soudu ze dne 27. 11. 2006 uskutečňovat na půdě FOD za přítomnosti sociální pracovnice FOD a psycholožky FOD jednou týdně po dobu jedné hodiny bez přítomnosti matky. Odvolací soud potvrdil rozsudek o styku otce se synem s tím, že tento styk je žádoucí pro zdárný budoucí vývoj nezletilého. Právní moci rozsudek nabyl dne 1. 6. 2007. Ačkoliv se poté 4krát v budově FOD všichni zúčastnění setkali, ke styku dítěte s otcem nedošlo, a to z důvodu psychického stavu dítěte. V době dvou dnů před jedním z červnových styků matka se synem navštívila praktickou lékařku,
4
aby ho ve spolupráci s ní a dětskou sestrou připravila na styk s otcem ve FOD. Ve zprávě se uvádí: „Po tomto sdělení chlapec vyskočil ze židle matce na klín, začal plakat, křečovitě se jí držel kolem krku. Odmítl se pustit, nekomunikoval.“ Neuskutečnilo se 6 styků, 3 z důvodu dovolené matky a 3 z důvodu nemoci syna. Jak vyplývá ze zprávy psycholožek FOD (Mgr. Š., Mgr. M.) ohledně dvou styků v červnu 2007, chlapec hlasitě plakal a odmítal se od matky odtrhnout, během 45minutového setkání nezměnil polohu kromě chvilky, kdy ho matka doprovodila na záchod zvracet. Chování D. je popsáno ve zprávě jako značně úzkostné, neustále plakal matce na rameni a jeho pláč během celého setkání neztrácel na intenzitě. S matkou nebylo možné mluvit vzhledem k těsnému kontaktu se synem, kdy přes jeho pláč nic neslyšela. Ve zprávě se uvádí, že matka se jevila značně vyčerpaná, bezradná, snažila se syna přimět k separaci a ke spolupráci s psychologem. Chování chlapce se psycholožkám FOD jevilo jako psychosomatická reakce na stresující situaci. Závěr jejich zprávy zní, že „během očekávaného setkání s otcem dochází ke značné traumatizaci dítěte.“ Doporučují, aby styky byly dočasně přerušeny a syn podstoupil dlouhodobou individuální psychoterapeutickou léčbu. V červenci 2007 se opět nepodařilo uskutečnit styk otce se synem z důvodu silných emočních reakcí dítěte, jak je uvedeno ve zprávě FOD. Ačkoliv se matka snažila verbálně motivovat syna k separaci od ní, po celou dobu hlasitě plakal a odmítal se odtrhnout. Na zpáteční cestě se podle tvrzení matky syn pozvracel a zůstala s ním doma, aby ho mohla ošetřovat. Zpráva FOD popisující srpnový neuskutečněný styk otce se synem uvádí, že chlapec při příchodu matku „dusivě objímal vydávaje zvuky hlasitého pláče“, nereagoval na pobídky ke hře ani na slovní výzvy matky k fyzickému odloučení. Z důvodu emocionálního vyčerpání syna a stagnaci situace rodiče souhlasili s ukončením styku. 3) Předběžné opatření podle ustanovení § 76a o. s. ř. a následný vývoj Dne 27. 8. 2007 podal otec návrh soudu, aby umístil dítě do dětské léčebny v Říčanech, která má zkušenosti se syndromem zavrženého rodiče, na dobu, kterou určí soud. Matce by měl být po dobu umístění zakázán kontakt s dítětem, s výjimkou, kdy to bude z terapeutických důvodů povoleno. Umístění v léčebně mělo být přechodným obdobím před faktickou změnou výchovného prostředí. Mgr. D. V., vedoucí OPD, dne 31. 8. 2007 s návrhem otce souhlasila. Rozhodnutí soudu o stycích ve FOD dle jejího názoru neplní svou funkci. Vyjádřila domněnku, že matka neplní povinnosti v tom směru, že by syna na styk připravovala. V přípisu pro soud uvádí: „Naopak se stále omlouvá, že je dítě psychicky zhroucené… Náhradní termíny z neuskutečněných styků nebyly prozatím nahrazeny, naopak dle sdělení FOD matka hovořila s paní V. o tom, že by chtěla jejím prostřednictvím požádat o to, aby nemusely být styky nahrazovány, že to dítěti nesvědčí.“ Ve vyjádření se dále uvádí: „Soudní řízení trvalo několik let, než se podařilo, aby byl rozsudek v právní moci, a po celou dobu nebyl, ani nyní není otec se synem v kontaktu. Matka tak měla dostatek prostoru na to, aby s dítětem docházela do speciálních zařízení, kde by jí odborníci poradili, jak dále postupovat, aby začalo pozvolným způsobem docházet ke kontaktu mezi dítětem a otcem.
5
Naopak se kolizní opatrovník domnívá, že matka tak nikdy neučinila a nepřímým způsobem kontaktu otce s dítětem brání (viz omluvenky na FOD)“. Dále OSPOD navrhl, aby soud postupoval podle ustanovení § 76a) o. s. ř., protože kdyby postupoval podle ustanovení § 76 o. s. ř., existuje obava opětovného protahování soudních jednání ze strany matky, jak tomu bylo v předchozích letech (opakované znalecké posudky, odvolávání, stížnosti na postupy sociálních pracovníků). Umístění dítěte v dětské léčebně je dle vedoucí OPD jediným možným řešením situace v rodině, kde bude možné s ním pracovat bez vlivu obou rodičů. Dne 3. 9. 2007 bylo vydáno předběžné opatření podle ustanovení § 76a) o. s. ř., na jehož základě měl být nezl. D. umístěn do dětské léčebny v Ř. a matka měla mít se synem zakázaný kontakt, vyjma případu, kdy to bude z terapeutických důvodů povoleno. Dne 10. 9. 2007 dle stěžovatelky přišli soudní vykonavatelé pro dítě. Matka se s dítětem ukrývala na neznámém místě. Zhoršení psychického stavu dítěte po nařízených asistovaných stycích s otcem zaznamenala ve zprávě ze dne 14. 9. 2007 MUDr. D. T., dětská psychiatrička. Zhoršení se projevilo tak, že chlapec nebyl s lékařkou vůbec schopen komunikovat bez matčiny přítomnosti (skoro půl hodiny jen plakal, choulil se k matce a nebyl schopen hovořit). Byly mu změněny léky ve smyslu nasazení antidepresiv kvůli zvládání stresu. Dle psychiatričky „umístění chlapce v jakémkoliv zařízení bez matky by mohlo natolik nalomit křehkou psychiku dítěte, které obecně má sníženou schopnost se bránit a která je již dlouhodobě zatěžovaná nadměrným stresem…, že by mohlo dojít k nevratnému nalomení a změnám psychického vývoje ve smyslu nadměrné úzkosti, obsedantně kompulsivní poruchy, sebepoškozování, impulsivity či poruchám osobnosti.“ Usnesením Obvodního soudu pro P. ze dne 3. 10. 2007 bylo předběžné opatření prodlouženo o jeden měsíc. Následně, po úkrytu matky se synem, OSPOD podal návrh na nové předběžné opatření k odnětí dítěte do dětské léčebny, zejména z důvodu neplnění povinné školní docházky v důsledku ukrývání se s dítětem, za příčinu špatného psychického stavu dítěte může prostředí, v němž se chlapec nachází. Soud návrhu vyhověl. Poté, co toto předběžné opatření přestalo být účinné dne 8. 12. 2007, se matka vrátila se synem do místa bydliště. K odvolání matky proti předběžnému opatření se OSPOD dne 24. 10. 2007 vyjádřil tím způsobem, že se matka i přes zjevné problémy se synem nepokoušela pravidelně docházet k odbornému lékaři z oboru dětské psychologie, kde by bylo dítě připravováno na styk. Dále vedoucí odboru sociálních věcí J. K. uvádí, že naposledy matka navštívila MUDr. T. dne 3. 7. 2007, která diagnostikovala anxiozní fobickou poruchu vyvíjející se na bázi rané tramautizace a dlouhodobého stresu. Dle názoru OSPOD příčinou traumatu a stresu nemůže být otec, který se s dítětem nemá možnost již delší dobu stýkat. Dne 22. 11. 2007 vydalo k věci stanovisko MPSV3 se závěry: předběžné opatření není naplňováno a je možnou příčinou jednání paní Č.; dochází 3
Podepsána Mgr. K. K., vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
6
tak k dalšímu možnému ohrožení D. a vyostřování situace; umístění dítěte mimo rodinu v současné době není vhodné; je třeba navrhnout jiné a účinnější opatření; zajistit odbornou terapeutickou pomoc pro dítě, matku, otce a babičku; nebyla dosud využita všechna opatření dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí; umisťování dětí do ozdravoven z důvodu rodičovských konfliktů je v rozporu se stanoviskem MPSV, kdy je v souladu s Úmluvou o právech dítěte preferována ambulantní péče a poradenství v rodině, terapie a krizová intervence. Mgr. T. C., starosta Městské části P., k případu ve vyjádření ze dne 2. 1. 2008 uvedl, že sociální pracovnice P. T. vstoupila do případu v okamžiku, kdy se otec se synem nemohl stýkat, a nebylo tak naplněno právo na možnost výchovy syna a opačně syna na svého otce dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Po celou dobu se OSPOD snaží, aby měl otec možnost vychovávat svého syna a nezletilému umožnit poznat otce, aby se sám mohl rozhodnout, zda se s ním bude stýkat, či nikoliv. OSPOD se opírá o Úmluvu o právech dítěte, zákony, znalecký posudek a rozsudek Městského soudu v P. U podobných případů se ve většině osvědčil postup OSPOD, aby matka dítěti vysvětlila, že s otcem nežijí, protože si přestali rozumět, ale že tatínka má a ten se s ním chce stýkat, chodit do kina, do ZOO, hrát si a sledovat, jak roste. Kladný postoj k vydání předběžného opatření zdůvodnil tak, že OSPOD koncem prázdnin 2007 dospěl k závěru, že matka nenapomáhá tomu, aby syn poznal svého otce, a tím aby se otec mohl podílet na jeho výchově. Proto se rozhodl pro umístění dítěte do neutrálního prostředí typu školy v přírodě a chtěl rodiče vést k tomu, aby se dohodli na dalším postupu, jak se bude dítě s otcem stýkat. V průběhu skrývání matky se OSPOD spojil s Mgr. K. K. z MPSV a s MUDr. T., ředitelkou DTP. OSPOD si nepřál, aby dítě žilo nadále v úkrytu, a sdělil to soudu. OSPOD hodlá dítě aktivně zapojit do terapeutických sezení, stejně jako rodinu. C - Právní úprava - výběr Úmluva o právech dítěte Dle čl. 3 musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Dle čl. 7 má každé dítě od narození právo mj. znát své rodiče a právo na jejich péči, pokud to je možné. Dle čl. 9 odst. 3 stát uznává právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Listina základních práv a svobod Dle čl. 32 odst. 4 péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti
7
mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Sociálně-právní ochranou se rozumí podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je podle ustanovení § 5 výše uvedeného zákona zájem a blaho dítěte. Obecní úřad je podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b), c) zákona povinen působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a projednat s nimi odstranění nedostatků ve výchově dítěte. Podle ustanovení § 12 může obecní úřad obce s rozšířenou působností uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, pokud rodiče nezajistili dítěti odbornou pomoc, ačkoliv ji nezbytně potřebuje a taková pomoc byla předtím rodičům doporučena. Dále jim tuto povinnost může uložit, nejsou-li schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě styku s dítětem. Jestliže rodiče nesplní svoji povinnost využít odborného poradenského zařízení, o jejímž uložení rozhodl OSPOD podle ustanovení § 12, dopustí se přestupku podle ustanovení § 59a odst. 1 písm. a) výše uvedeného zákona, za nějž lze uložit pokutu až ve výši 20.000,- Kč. Je-li příznivý vývoj dítěte vážně ohrožen nebo narušen, je OSPOD povinen podle ustanovení § 16 výše uvedeného zákona neprodleně podat návrh soudu na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 76a o. s. ř.
D - Závěry 1. a) Prošetření stížnosti ze dne 5. 1. 2007 - neshledal jsem pochybení. Jsem toho názoru, že rodiči nemusí sociální pracovnice sdělovat konkrétní důvod, ze kterého má k setkání dojít, jestliže si to vyžádá situace (v tomto případě otázka soudu, na niž bylo nejvhodnější získat bezprostřední odpověď). Zastávám také názor, že sdělovat informace v telefonickém hovoru je riskantní, když si sociální pracovnice není jistá, že hovoří s rodičem. Otázku ukončení hovoru a způsobu rozmluvy nelze objektivně posoudit. Vyjádření sociální pracovnice ve spisu Om, které podala po doručení stížnosti paní Č., se liší od informací ve stížnosti. Souhlasím s navrženým opatřením starosty, jak do budoucna řešit rozdílné interpretace o průběhu hovoru. b) Prošetření stížnosti ze dne 5. 3. 2007
8
Stěžovatelce vadily závěry opatrovníka sdělené soudu k návrhu otce na vydání rozsudku o změnu výchovy a o zákaz styku s otcem o jejím negativním ovlivňování dítěte proti otci. Stížnost byla prošetřena dne 2. 4. 2007 vedoucí odboru sociálních věcí jako nedůvodná. Vedoucí matce sdělila, že pokud by dítě bylo vedeno k pozitivnímu vztahu k otci bez jakýchkoliv komentářů z minulosti, lze předpokládat, že by se jeho reakce pomalu urovnaly. Po prošetření vyřízení této stížnosti ze strany vedoucí odboru sociálních věcí J. Č. musím konstatovat, že postrádám odkaz na dokumenty, z nichž opatrovník vycházel, když tvrdil, že matka dítě negativně ovlivňuje. Jsem toho názoru, že stěžovatelce zde nebylo odpovězeno na těžiště její stížnosti - z jakých pramenů vychází názor opatrovníka. V tomto ohledu mám za to, že stížnost nebyla řádně vyřízena. Iniciativa předání věci komisi byla, z mého pohledu, v pořádku. c) Třetí stížnost paní Č. doručená úřadu dne 22. 5. 2007 a vyřízená dne 15. 6. 2007 vedoucí odboru sociálních věcí J. Č. nebyla starostovi známa. Nenalezl jsem ji ani ve spisové dokumentaci Om, z očíslování stran ve spisu je zjevné, že do něj nebyla založena, stejně tak jako její vyřízení. V příloze proto starostovi Mgr. T. C. zasílám oba dokumenty, jejichž kopie se nacházejí ve spisu Kanceláře veřejného ochránce práv od stěžovatelky. Stěžovatelka zde opakuje, že není pravdivý závěr opatrovníka o jejích postojích vůči otci dítěte. Její stížnost je vlastně nesouhlasnou reakcí na vyřízení předchozí stížnosti. V odpovědi vedoucí J. Č. opět postrádám odkaz na dokumenty, z nichž opatrovník vycházel. 2. Podporu návrhu otce ze strany OSPOD na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 76a) o. s. ř., kterým se dítě předává do péče dětské léčebny v Říčanech, nemohu považovat za postoj, který by byl v souladu s nejlepším zájmem dítěte. OSPOD sice správně uvažoval o tom, že dítě má právo znát svého otce a právo na rodičovskou výchovu obou rodičů, ale nezohlednil zdravotní stav dítěte, které bylo od 2004 medikováno pro anxiosní psychickou poruchu. V této věci ani neoslovil pedopsychiatričku. Musím konstatovat, že ačkoliv psychický vývoj dítěte není podle soudních znalců příznivý a podle dvou znaleckých posudků bylo dítě ovlivněno ve svém postoji názorem matky, odtržení od matky do reintegračního centra je vzhledem k psychiatrické diagnóze dítěte příliš razantní postup a před jeho zvolením nebyla zvolena adekvátní sociální práce - poučení matky, uložení povinnosti navštívit odborné poradenské zařízení (terapie z důvodu psychického stavu dítěte při nepovedených stycích ve FOD), event. jestliže by matka nespolupracovala výchovné opatření dle zákona o rodině (napomenutí či dohled).4
4
Příznivý vývoj dítěte byl, podle mého názoru, ohrožen již v době, kdy bylo nutné předepsat mu léky proti úzkosti a depresivitě, tedy v roce 2004.
9
Otec se vůči synovi, jak je patrné ze spisové dokumentace, nechoval způsobem, který by odůvodňoval zákaz styku. Pro psychický vývoj dítěte, jak vyplývá ze znaleckých posudků, je důležité, aby se vytvořil otcovský vztah. Také zastávám názor, že je v zájmu dítěte, aby znalo svého otce, který se chce podílet na jeho výchově. Existuje tu ale i zájem dítěte, aby netrpělo duševním onemocněním. V zájmu dítěte je, aby se fobická anxiosní porucha spojená s osobou otce léčila i psychoterapií. Jak vyplývá ze zpráv z jeho útlého dětství, obavy z otce se utvářely již od jeho tří let při dramatickém předávání dítěte ke styku za přítomnosti bezpečnostní agentury a policie. Od 5 let je dítě medikováno (dle matky nárazově), aniž by se jeho stav zlepšil natolik, že by mohla být medikace ukončena a dítě bylo schopno se alespoň za přítomnosti odborníka setkat s vlastním otcem. Oceňuji spolupráci OSPOD s MPSV. Domnívám se, že by OSPOD měl jednat kromě zástupců MPSV a Magistrátu P také s dětskou psychiatričkou na způsob případové konference. Výsledkem by mělo být zvolení postupu, jak lze dosáhnout zlepšení zdravotního stavu dítěte a postupného navázání vztahu s otcem. Zastávám názor, že nejprve je nutné připravit dítě po zdravotní stránce na kontakt s otcem a poté naplňovat jeho zájem spočívající ve vytvoření vztahu syn - otec.
E Tato zpráva je koncipována podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, a má charakter zprávy průběžné. Její závěry se mohou změnit po vyjádření příslušného úřadu. Podle ustanovení § 18 odst. 1 výše uvedeného zákona žádám starostu Městské části P. Mgr. T. C., aby se ke zprávě vyjádřil ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení a případně sdělil, jaká opatření přijal k nápravě.
JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv
10
