V Brně dne října 2010 Sp. zn.: 3367/2010/VOP/DK
Zpráva o šetření ve věci připojení na kanalizaci pro veřejnou potřebu v obci V. L. A - Obsah podnětu Dne 8. 6. 2010 se na veřejného ochránce práv obrátil pan R. H., bytem N. K. …, V. L. (dále jen „stěžovatel“) s podnětem, který se týkal postupu obce V. L. a Krajského úřadu Středočeského kraje při řešení připojení stěžovatele na kanalizaci pro veřejnou potřebu a uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod. Stěžovatel v podnětu poukázal na to, že obec V. L. (coby vlastník a provozovatel předmětné kanalizace pro veřejnou potřebu) s ním odmítá uzavřít smlouvu na odvádění odpadních vod z důvodu nezaplacení „dobrovolného“ příspěvku na vybudování kanalizace; posléze měla obec jako důvod neuzavření smlouvy o odvádění odpadních vod uvádět neuhrazení částky stejné výše jakožto nákladů za vybudování části gravitační přípojky nacházející se na veřejném prostranství. V této věci se stěžovatel obrátil na Krajský úřad Středočeského kraje, který coby vodoprávní úřad neshledal v postupu obce porušení právních předpisů. Na základě podnětu stěžovatele jsem ve věci zahájila šetření podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“). B - Skutková zjištění V rámci šetření byl osloven Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí (dále jen „krajský úřad“). Z vyjádření tohoto úřadu a shromážděných podkladů vyplynuly následující skutkové okolnosti. Kanalizační přípojka, o kterou se jedná, je vybudována na pozemku st. p. … a pozemku parc. č. … v k. ú. V. L.. Vlastníkem prvního pozemku jsou ve společném jmění manželé H., druhý pozemek je ve vlastnictví obce. V průběhu roku 2004 byl jednotlivým vlastníkům nemovitostí v obci V. L. předložen návrh dohody o poskytnutí příspěvku na vybudování splaškové podtlakové kanalizace, jejímž investorem byla sama obec. V této dohodě se měli vlastníci zavázat poskytnout příspěvek ve výši 13.500,- Kč nejpozději do 30. 11. 2004. V článku V. této dohody bylo rovněž uvedeno, že vlastník bere na vědomí, že jeho nemovitost nebude napojena na kanalizaci, pokud nebude řádně a včas uhrazen příspěvek. Stěžovatel dle svých slov nepodepsal tuto dohodu, protože se domníval, že v čl. V odporuje zákonu o vodovodech a kanalizacích.1 Současně uvedl, že jeho 1
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“).
nemovitost bude napojena na veřejnou gravitační stoku, přes kterou jej mohou sousedé vytápět při poruše na čističce odpadních vod z důvodu velkého výškového rozdílu. Na doporučení odborníků na kanalizace chtěl být napojen přímo do podtlakového systému, což mu nemělo být obcí umožněno. Mezi doloženými podklady se dále nachází rozhodnutí Městského úřadu v P., odboru výstavby, zemědělství, životního prostředí a dopravy (dále jen „stavební úřad“) ze dne 29. 4. 2005,2 kterým bylo stěžovateli vydáno stavební povolení na stavbu kanalizační přípojky k domu č.p. … ve V. L., jež bude provedena na pozemku st. p. č. … a parc. č. … v k. ú. V. L.. Stavba byla povolena podle ověřené a schválené projektové dokumentace spol. S., s. r. o., s tím, že vlastník ji bude provádět svépomocí, bude se jednat o kanalizační přípojku délky 18,80 metrů a bude napojena na stoku A2. Účastníkem tohoto řízení byla rovněž obec V. L.. Obec byla a je vlastníkem pozemku parc. č. … v k. ú. V. L., tedy pozemku, po kterém měla dle stavebního povolení vést předmětná přípojka. Z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, že by obec vyslovila nějaké námitky proti záměru; rovněž nebylo proti rozhodnutí podáno odvolání. Z přiloženého funkčního a technického popisu je zřejmé, že veřejná část přípojky je napojena na soukromou v 0.0017 km v místě oplocení pozemku stěžovatele. V dopisu ze dne 16. 2. 2009 vyzývá obec stěžovatele k jednání ohledně uzavření dohody o připojení jeho nemovitosti na vybudovanou kanalizaci, vzhledem k jeho neochotě zaplatit příspěvek na kanalizaci. V tomto dopisu je obcí stěžovateli objasňováno, že vůči občanům, kteří tento příspěvek zaplatili, by byl požadavek stěžovatele na připojení bez uhrazení příspěvku nespravedlivý. Než obec začala budovat kanalizaci, chtěla dle svých slov obecní vyhláškou stanovit poplatek za zhodnocení pozemku dle zákona o místních poplatcích.3 Od této varianty se obec rozhodla ustoupit, protože by většina občanů zaplatila větší poplatek, než jaký byl určený dobrovolný příspěvek. Z důvodů obsažených v tomto dopisu a projednaných na jednání navrženém obcí nebylo stěžovateli umožněno uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod. Dne 4. 8. 2009 bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu4 − kolaudační rozhodnutí pro stavbu kanalizační přípojky k domu č.p. … ve V. L.. Tímto rozhodnutím bylo stěžovateli povoleno užívání celé kanalizační přípojky. Z odůvodnění vyplývá, že v průběhu kolaudačního řízení vznesla obec námitku, že nesouhlasí s připojením na hlavní kanalizační řad z důvodu nevyrovnání finanční úhrady mezi obcí a žadatelem o přípojku. Stavební úřad však posoudil stavebně technický stav a konstatoval, že přípojka byla provedena v souladu s platným stavebním povolením a v souladu s technickými předpisy pro vedení kanalizačních přípojek. Finanční vyrovnání mezi stavebníkem a obcí stavební úřad řešit odmítl, protože tato věc mu nepřísluší; spor mezi stavebníkem a obcí bylo dle stavebního úřadu třeba řešit soudní cestou. Po vydání tohoto kolaudačního rozhodnutí se stěžovatel opětovně pokusil o uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod, opět bezúspěšně.
2
Rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne 29. 4. 2005, č. j.: …/…/2005 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“ 4 Rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne 4. 8. 2009, č. j.: …/2009 3
2
Dalším podkladem je dopis Obecního úřadu V. L. ze dne 23. 11. 2009, zaslaný stěžovateli. V něm starosta opět zdůvodňuje postup obce – snahou bylo vyhnout se problematickému budování přípojek samotnými občany (administrativní průtahy, samostatné projekty atd.). Z tohoto důvodu bylo občanům nabídnuto, že za příspěvek 13.500,- Kč, který měl odrážet náklady na tyto přípojky pro všechny vlastníky nemovitostí, je obec vybuduje sama; následně byla všem občanům vybudována gravitační přípojka na hranice jejich pozemků, přičemž pak si tito vlastníci měli vyhotovit tzv. soukromou část přípojky na vlastních pozemcích. Starosta obce uvedl, že kdyby si tyto gravitační přípojky (myslíce tím jejich veřejnou část) měli občané zhotovovat sami, byli by nuceni zaplatit mnohem více. Starosta tedy stěžovateli nabídnul znovu tuto dohodu, aby uhradil požadovanou částku jako úhradu nákladů za zbudovanou veřejnou část gravitační přípojky. Dále se v dopisu uvádí: „Pokud nedojde k dohodě, pak si zhotovte vlastní přípojku, ale ve Vašem případě nemohu připustit udělat výjimku, že byste neuhradil příspěvek na vybudování kanalizace a přesto se připojil.“ Stěžovatel se následně obrátil na Městský úřad v P. (místně příslušný vodoprávní úřad), kde mu ovšem neměla být dána odpověď na otázku, zda je či není povinen uhradit poplatek za připojení, a na základě jakého právního předpisu. Proto se obrátil na krajský úřad coby nadřízený vodoprávní úřad. Krajský úřad vyzval dne 18. 12. 2009 obec coby provozovatele kanalizace, aby se k věci vyjádřila. Upozornil přitom na povinnost vlastníka, příp. provozovatele kanalizace dle zákona o vodovodech a kanalizacích uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod a povinnost umožnit připojení na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Obec podala odpověď dopisem ze dne 26. 2. 2010 – v dopisu krajskému úřadu uvedla, že požadovaná částka je pouze přeúčtováním nákladů na vybudování gravitační přípojky po veřejné části. Krajský úřad zaslal dne 6. 4. 2010 stěžovateli dopis, ve kterém v postupu obce neshledal rozpor se zákonem o vodovodech a kanalizacích a doporučil řešit spor dohodou. Stěžovatel se obrátil rovněž na hejtmana Středočeského kraje, dne 19. 5. 2010 mu byla doručena odpověď zástupce ředitele krajského úřadu. V ní krajský úřad celou záležitost hodnotí jako problematiku finančního vyrovnání a současně dořešení vlastnictví, týkající se části kanalizační přípojky vedoucí po veřejném prostranství. Tato otázka není dle krajského úřadu zákonem o vodovodech a kanalizacích upravena. Krajský úřad rovněž považoval vyjasnění otázky vlastnictví kanalizační přípojky za důležitou okolnost podmiňující uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod. Krajský úřad dále zdůraznil, že jako vodoprávní úřad nemůže vstupovat do případných smluvních vztahů při pořizování kanalizačních přípojek. C - Právní hodnocení Dle ustanovení § 1 zákona o veřejném ochránci práv je mojí povinností působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí státní správy, pokud by postupovaly v rozporu s právem, principy demokratického právního státu a principy dobré správy, jakož i před jejich nečinností. V kontextu daného případu považuji za nutné zdůraznit, že ve své zprávě se zaměřuji na posouzení činnosti vodoprávních úřadů, nikoliv postupu obce coby vlastníka a provozovatele kanalizace jako takové. Smyslem mého šetření je prověřit, jakým způsobem zhodnotily vodoprávní úřady postup obce z hlediska platných právních předpisů; vůči
3
vodoprávním úřadům rovněž směřuje povinnost provést opatření k nápravě. Obec v daném případě nevykonává státní správu a nejedná v pozici správního úřadu. Na základě podnětu a přiložených podkladů stěžovatelů a vyjádření příslušného ministerstva, jsem dospěla k následujícímu právnímu závěru. Zákon o vodovodech a kanalizacích stanoví vlastníku, příp. provozovateli kanalizace mj. tyto dvě základní povinnosti: Dle ustanovení § 8 odst. 5 tohoto zákona je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen umožnit připojení na vodovod či kanalizaci, pokud to umožňují kapacitní a další technické požadavky. Zákon přitom v témže odstavci výslovně stanoví, že „možnost napojení nesmí být podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění.“ Dále ustanovení § 8 odst. 6 zákona stanoví, že vlastník (příp. provozovatel) kanalizace je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Tomu koresponduje i právo odběratele zakotvené v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, dle kterého „pokud je pozemek nebo stavba připojena na vodovod nebo kanalizaci v souladu s právními předpisy, vzniká odběrateli nárok na uzavření písemné smlouvy podle ustanovení § 8 odst. 6.“ Tento nárok by nevznikl pouze v případě, kdy by se okolnosti, za kterých došlo k povolení připojení na vodovod nebo kanalizaci, změnily natolik, že by nebyly splněny podmínky pro uzavření této smlouvy na straně odběratele. Pro úplnost je třeba dodat, že odběratelem tento zákon rozumí vlastníka pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci (§ 2 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích). V daném případě obec odmítá uzavřít se stěžovatelem smlouvu o odvádění odpadních vod, přičemž tento svůj postup zakládá na tvrzení o neuhrazení nákladů, které obec měla s výstavbou veřejné části přípojky, tj. té části přípojky, která se nachází na pozemku ve vlastnictví obce parc. č. … v k.ú. V. L.. Krajský úřad přitom v tomto postupu neshledal porušení zákona o vodovodech a kanalizacích, když celou situaci vyhodnotil skutečně jako neuhrazení nákladu za zřízení části přípojky a z toho plynoucí nejasnost ohledně vlastnictví přípojky. Obé přitom považoval za předběžnou otázku, kterou je třeba dořešit předtím, než bude možno uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod. S tímto závěrem krajského úřadu si dovolím nesouhlasit s ohledem na vyjádření samotné obce a podklady, které jsem při šetření shromáždila, a které měl k dispozici i krajský úřad. V prvé řadě vzbuzuje pochybnosti již to, jaká je vlastně povaha plnění, kterou obec po stěžovateli požaduje zaplatit. Je zřejmé, že původní záměr uzavření dohody o „dobrovolném příspěvku“ mezi občany a obcí se týkal nikoliv příspěvku na „veřejnou část“ kanalizačních přípojek, ale na kanalizaci jako takovou. Takový závěr lze dovodit jak ze znění dohody, která byla vlastníkům nemovitostí předložena, tak z vyjádření obce – dle tohoto vyjádření se obec sama rozhodla upustit od stanovení místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu či kanalizace. Tento poplatek byl do zákona o místních poplatcích zaveden právě ustanovením § 46 zákona o vodovodech a kanalizacích. Dovoluji si poukázat na výklad č. 4 Ministerstva zemědělství § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích k vymáhání poplatku za umožnění připojení na vodovod nebo kanalizaci 5, ze kterého plyne, že obce či jiní vlastníci či provozovatelé kanalizací pro veřejnou potřebu nejsou oprávněni vymáhat 5
Viz http://eagri.cz/public/eagri/file/9451/V04_komise_30_nvrh.pdf
4
(tj. stanovit jako povinnost či podmínku připojení) žádné plnění výše uvedené povahy a jedinou možnost, kterou za stávající právní úpravy obec má, jestliže vyžaduje, aby se na realizaci kanalizace podíleli vlastníci připojovaných nemovitostí, je právě postup v souladu se zákonem o místních poplatcích. Jestliže někdo uhradí příspěvek obci na základě dobrovolně uzavřené dohody, nemusí se jednat o postup contra legem, samozřejmě za předpokladu, že není mylně informován o svých právech a povinnostech ze zákona vyplývajících. V tomto směru se domnívám, že obec občany uvedla v omyl právě vložením čl. V do navržené dohody o příspěvku na kanalizaci. Obec se v daném případě od možnosti stanovit právními předpisy předvídaný místní poplatek rozhodla ustoupit, dle svého vyjádření v zájmu samotných vlastníků. Následně byly vlastníky dobrovolně podepsány tyto dohody, a těmto vlastníkům bylo umožněno se připojit a byly s nimi uzavřeny předmětné smlouvy o odvádění odpadních vod. Z těchto peněz jim obec vyhotovila rovněž části vodovodní přípojky, které se nacházely na pozemku obce, resp. na veřejném prostranství. Stěžovatel ovšem s tímto postupem nikdy nevyslovil souhlas, poukazujíce právě na ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Za takových okolností je třeba se zaměřit na to, jaký postup při zřizování kanalizační přípojky a uhrazování nákladů za ni stanoví zákon o vodovodech a kanalizacích. V prvé řadě je třeba vyjít z ustanovení § 3 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, dle kterého „vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila.“ Ustanovení § 8 odst. 5 toto ustanovení doplňuje ve své třetí větě, když stanoví: „Náklady na realizaci napojení vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky na vodovod nebo kanalizaci hradí vlastník, jemuž je umožněno napojení vodovodu nebo kanalizace, pokud se nedohodnou jinak.“ (pozn. zdůraznění doplněno). Z doložených podkladů nevyplývá, že by se stěžovatel s obcí coby vlastníkem kanalizace dohodl ve výše uvedeném smyslu, tzn., že by se s obcí výslovně dohodl na tom, že kanalizační přípojku nezhotoví, byť z části, na své náklady on sám. Taktéž mi není známo, že by s obcí uzavřel dohodu o tom, že nebude nést náklady na realizaci napojení kanalizační přípojky ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5. Znamená to tedy, že za neexistence vzájemné dohody o těchto skutečnostech nastupuje řešení předvídané zákonem, tj. náklady na přípojku, její pořízení, obstarání nezbytných povolení u stavebního úřadu,6 vše leží na budoucím odběrateli, resp. vlastníku, jemuž má být napojení umožněno. Stěžovatel se v tomto smyslu obrátil na stavební úřad, kde byla stavba předmětné kanalizační přípojky projednána nejprve ve stavebním řízení. Ze znění stavebního povolení, jakož i ve stavebním řízení ověřené a schválené projektové dokumentace je zřejmé, že se toto stavební povolení týkalo celé přípojky, tj. jak její „veřejné“ části, tak její části na pozemku soukromých vlastníků. Stavební povolení svědčí stavebníkovi, kterým byl jedině stěžovatel, a zní jak na pozemek v jeho vlastnictví, tak na pozemek ve vlastnictví obce (tj. „veřejná část“, která v daném případě činí 1,7 metru). V tomto chci nejprve podotknout, že stávající zákon o vodovodech a kanalizacích nerozlišuje v žádném ze svých ustanovení kanalizační 6
Kanalizační přípojky ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích nejsou vodním dílem; příslušným správním úřadem k jejich umisťování a povolování (příp. dříve rovněž k vedení kolaudačního řízení) jsou obecné stavební úřady.
5
přípojky, resp. jejich části, na „veřejné“ a „soukromé“. Toto rozlišování znala dřívější právní úprava, zákon o vodovodech a kanalizacích toto dělení zrušil a nyní je třeba hovořit v zásadě o celé přípojce, jejíž vlastnictví náleží tomu, kdo ji na své náklady pořídil. Následně po vydání stavebního povolení došlo k realizaci předmětné přípojky, kdy zjevně musela nastat taková situace, že 1,7 metru na pozemku obce realizovala sama obec, která takto vybudovala, jak sama uvádí, „veřejnou“ část gravitačních přípojek v celé obci a učinila tak i k pozemku stěžovatele. Není mi známo, na jakém základě tak obec učinila, když právo stavět svědčilo dle vydaného stavebního povolení i na tuto část pouze stěžovateli. Pro mé posouzení je rozhodující, že se tímto krajský úřad nezabýval, jelikož ani tuto skutečnost neobjasnil – v každém případě z vyjádření stěžovatele nevyplývá, že by s realizací této gravitační části samotnou obcí souhlasil. Bez předchozí dohody o tom, že tuto část realizuje obec na své náklady nebo na náklady stěžovatele, svědčilo dle ustanovení § 3 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích (viz výše) právo stavebníka a tím i povinnost uhradit náklady za zřízení celé přípojky pouze stěžovateli. Následně byla stavba přípojky zkolaudována – stavební úřad v kolaudačním řízení posoudil, zda je celá přípojka realizována v souladu s vydaným stavebním povolením a v souladu se stavebním zákonem7 se odmítl zabývat námitkou, kterou v kolaudačním řízení vznesla obec. Kolaudačním rozhodnutím tak ve smyslu veřejného práva nabyl stěžovatel oprávnění k užívání celé vodovodní přípojky. Ve svém závěru chci odhlédnout od toho, jakým způsobem došlo fakticky k tomu, že část přípojky realizovala na své náklady obec, ačkoliv se domnívám, že tuto otázku si měl krajský úřad vyhodnotit, již s ohledem na to, že k něčemu takovému by byla dle zákona o vodovodech a kanalizacích nezbytná dohoda obce a stěžovatele (viz výše). Za klíčové ovšem považuji tvrzení, že obec nepochybila, když z důvodu nedořešení úhrady za realizaci části přípojky a dle krajského úřadu z toho plynoucího nedořešení otázky vlastnictví přípojky, odmítla uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod se stěžovatelem. Krajský úřad vyslovil závěr, že tuto otázku považuje za důležitou okolnost a do doby jejího vyřešení se do smluvních vztahů nemůže vměšovat. Domnívám se, že takový výklad zákon o vodovodech a kanalizacích neumožňuje. Přípojka byla stěžovatelem realizována na základě pravomocného stavebního povolení a její užívání mu bylo potvrzeno kolaudačním rozhodnutím, přípojka je tedy zhotovena a nemovitost odběratele je napojena na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Obec svůj nesouhlas s realizací přípojky kvalifikovaně nevyjádřila ve stavebním řízení, kde mohla coby vlastník pozemku, na němž se přípojka rovněž nachází, vznést námitku vlastnického práva. Ustanovení § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích přitom v žádném ohledu neumožňuje řešení sporu o vlastnictví, resp. o náklady na výstavbu přípojky, vnášet do tohoto okamžiku a podmiňovat jejím dořešením uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod. Říká totiž, že vlastník kanalizace je povinen uzavřít smlouvu o odvádění vod s odběratelem; odběratelem je vlastník připojené nemovitosti, tedy stěžovatel. Jestliže tedy obec odmítá tuto smlouvu v současném okamžiku uzavřít, dopouští se porušení ustanovení § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, 7
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto zákona bylo vedeno jak stavební řízení o předmětné přípojce, tak kolaudační řízení. Tento zákon byl s účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (tzn. nový stavební zákon). Kolaudační řízení bylo ovšem vedeno dle dosavadní právní úpravy s ohledem na přechodné ustanovení § 190 odst. 5 nového stavebního zákona.
6
tedy správního deliktu dle ustanovení § 33 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, pročež je možno uložit pokutu až do výše 200.000,- Kč. Příslušným vodoprávním úřadem pro dozor nad dodržováním těchto ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích je krajský úřad, který je povinen v případě zjištění pochybení zahájit s vlastníkem či provozovatelem kanalizace příslušné sankční řízení, pokud nedojde ke zjednání nápravy. Je samozřejmě na obci, aby své soukromoprávní nároky vymáhala jedinou možnou, tj. soudní cestou (nedojde-li k dohodě) – jedině soud může pak na základě určovací žaloby řešit otázku vlastnictví přípojky, příp. na základě žaloby řešit otázku vzniklého bezdůvodného obohacení. K tomu, kdo je vlastníkem přípojky se nemůže vyjádřit vodoprávní úřad, posoudit tuto otázku nepřísluší ani veřejnému ochránci práv. Dovoluji si však pouze připomenout, že jednáním obce o své vůli byla stěžovateli zřejmě upřena zákonná možnost realizovat celou přípojku na své náklady; pokud by se tak stalo, tj. stěžovatel by ji realizoval celou sám, o což dle svého vyjádření usiloval, nemohla by pak obec vymáhat zaplacení jakéhokoliv jiného poplatku za připojení. Skutečná výše částky, kterou by případně měl nyní stěžovatel obci uhradit, pokud vůbec, bude pak rovněž předmětem soudního řízení. Výše uvedené hodnocení bych chtěla uzavřít tím, že obec, ač vedena dobrými úmysly, neměla při svém postupu právo odepírat občanům, tj. ani stěžovateli, možnosti řešení, které jim na výběr dává právní předpis. Jestliže tedy chtěla vybudovat kanalizaci s tím, aby se na nákladech podíleli všichni vlastníci nemovitostí (a předešlo se následnému vzniku nespravedlivé situace, kdy někteří vlastníci na kanalizaci napojení se na nákladech na její výstavbu podíleli a jiní nikoliv), měla jedinou možnost vyplývající ze stávající právní úpravy, jak toho dosáhnout a stanovit uhrazení této částky i proti vůli vlastníků nemovitostí, a to formou stanovení správního poplatku dle zákona o místních poplatcích. Postupu krajského úřadu při výkonu jeho působnosti na úseku vodovodů a kanalizací vytýkám, že dostatečně nezohlednil výše uvedené skutečnosti a rovněž, že dospěl k závěru, který stávající právní úprava přijmout dle mého názoru neumožňuje. D - Závěry Z výše uvedeného právního hodnocení vyplývá, že jsem shledala pochybení v postupu Krajského úřadu Středočeského kraje. Z toho důvodu vydávám tuto zprávu o šetření podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv. Krajský úřad tímto vyzývám, aby se s jejím obsahem seznámil a do 30 dnů od doručení této zprávy mi zaslal vyjádření, jehož součástí budou provedená, resp. navrhovaná opatření k nápravě. Zprávu zasílám na vědomí stěžovateli. RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r. zástupkyně veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
7
