Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví Název materiálu:
VY_32_INOVACE_CJ1r0110
Název sady:
Pravidla pravopisu pro 4.ročník
Vzdělávací oblast:
Jazyk a jazyková komunikace
Vzdělávací obor:
Český jazyk a literatura
Téma:
Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví
Jméno autora:
Kateřina Turzová
Vytvořeno dne:
8.11.2013
Metodický popis – anotace:
Seznámí žáky s pravidly pravopisu souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví
Pravidla českého pravopisu Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -stvo/ - cký
Souhláskové skupiny vznikající z poslední souhlásky základového slova a z přípony –ský, -ství, -stvo někdy zůstávají, jindy se zjednodušují.
Je-li poslední souhláskou základového slova ž, š, č, z nemění se :
1. -č-ský: apačský/apačští, holičský/holičští, přeloučský/přeloučští, voličský/voličští
2. -š-ský: krkonošský/krkonošští, lotyšský/lotyšští ale !!! LOTYŠTINA (zde se š-ština zjednodušuje)
3. -z-ský: slezský/slezští, francouzský/francouzští ale FRANCOUZŠTINA
4. -ž-ský: mužský/mužští x mužství pařížský/pařížští
Je-li poslední souhláskou základového slova c, s, zjednodušuje se:
1. -c-ský v cký: hradecký/hradečtí, kupecký/kupečtí, lužický/lužičtí
2. -s-ský v ský: brandýský/brandýští, koněpruský/koněpruští, oděský/oděští, peloponéský/peloponéští, ruský/ruští (ruština), finský/finští (finština)
Je-li poslední souhláskou základového slova h, ch, k, g, mění se:
1. -h-ský v –žský: pražský/pražští (pražština), volžský/volžští
2. -ch-ský v –šský: adršpašský/adršpašští, curyšský/curyšští, kazašský/kazašští, lašský/lašští, vlašský/vlašští ale !!! LAŠTINA, KAZAŠTINA
Ke jménům Čech, Čechy je však přídavné jméno český/čeští (čeština)
3. -k-ský v –cký: otrocký/otročtí, řecký/řečtí (řečtina), turecký/turečtí (turečtina)
4. -g-ský v tradičních případech v –žský (bývá to zejména u slovanských jmen) ladožský/ladožští, rižský/rižští; většinou však dnes zůstává -g-ský
bruggský/bruggští, haagský/haagští, chicagský/chicagští
Je-li poslední souhláskou základového slova d, t, n, ď, ť, ň, zůstávají skupiny nezměněny – poděbradský, bohatství, ženský, radhošťský, plzeňský,
odchylně je –cku některých odvozenin od podstatných jmen vzoru kuře, např. knížecký, zvířecký a –ctv- za –tstv- u slov jako knížectví, zvířectvo (ale dětský, dětství).
Je-li poslední souhláskou základového slova ř, zůstává zpravidla –ř-ský např. kovářský, mořský, vinořský (Vinoř); řídčeji r-ský např. pohorský, rudohorský (avšak záhorský i záhořský k Záhoří).
U přídavných jmen odvozených od místních jmen na –nná, -nné, jako Jablonná, Hostinné, příponou –ský se píše jen jedno n: jablonský, hostinský.
U jmen cizího původu na –berg (-berk), -borg, burg (-burk), burgh, ing, -inky se odsouvá před –ský koncové –g, -gh nebo, -ky: např. heidelberský, nymburský, edinburský, helsinský;
totéž platí o jménech na –k a –ka, předchází-li souhláska: newyorský, aljašský, jamajský, kamčatský.
Východoasijská jména na –ing, -ong, ung zachovávají koncovou hlásku i před příponou –ský např. pekingský, honkongský.
Přídavná jména k vlastním jménům na –sk, -sko, např. Minsk, Sverdlovsk, Rovensko, jsou minský, sverdlovský, rovenský.
Cvičení č. 1 – utvoř přídavné jméno č. j. příponou –ský, -cký Halič – haličský, Paříž – pařížský, Haag – haagský, Edinburgh – edinburský, muž – mužský, Jablonné – jablonský, Poděbrady – poděbradský, Meziříčí – meziříčský, zámek – zámecký, NewYork – newyorkský, Jamajka – jamajský, moře – mořský, Helsinky – helsinský, Rovensko – rovenský, Apač - apačský
Cvičení č. 2 – uveď jazyk dané země
Rusko – ruština, Lotyšsko – lotyština, Polsko – polština, Francie – francouzština, Čechy – čeština, Sasko – saština, Kazašsko – kazaština, Řecko - řečtina
Cvičení č. 3 – doplňte vynechaná písmena a zdůvodni Che b ská továrna, paří ž ský salám, La š ská nářečí, Sla p ská přehrada, benešo v ská silnice, al p ská jezera, mora v ská města, kroměří ž ský zámek, ostra v ské doly, opa v ské muzeum
Souhláskové skupiny vznikající při stupňování přídavných jmen na rozhraní slovotvorného základu slova a přípony –ší se zachovávají např. čistší, dražší, hladší, hlubší, chudší, kratší, snazší, sušší, užší, vyšší, zazší.
Některá přídavná jména na –ký však mají ve 2. stupni zakončení –čí,
např. břitčí, hebčí, hezčí, křehčí, mělčí, měkčí, tenčí, trpčí.
Cvičení č. 4 – utvoř 2. stupeň přídavných jmen Krátký – kratší, řídký – řidší, těžký – těžší, suchý – sušší, drahý – dražší, vysoký – vyšší, sladký – sladší, lidský – lidštější, břitký – břitčí, hluboký – hlubší, úzký – užší, otrocký – otročtější, měkký – měkčí, tenký – tenčí, kluzký – kluzčí, lehký lehčí
Použitá literatura: Kostečka, Jiří: Český jazyk pro 1. - 4. ročník gymnázií. Praha, SPN 2002 Mgr. Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Třebíč, Vyuka.cz 2010 Mgr. Mužíková, Olga; PhDr. Markvartová, Barbora; Mgr. Klusáčková, Lenka; PhDr. Jeřábková, Eleonora: Odmaturuj z českého jazyka. Brno, Didaktis 2010 Kvačková, Jaromíra: Opakujeme češtinu. Nová škola 2005 Havránek, Bohuslav; Jedlička, Alois: Česká mluvnice. Praha, SPN 2008 Martinec, Ivo; Tušková, Jana Marie; Zimová, Ludmila: Mluvnice – učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2009 Sochrová, Marie: Cvičení z českého jazyka v kostce. Praha: Fragment, 2008 Melichar, Jiří; Styblík, Vlastimil. Český jazyk – Přehled učiva základní školy. Praha: Fortuna, 2000
