Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Katedra obchodního práva
Bakalářská práce Právní formy podnikání a jejich srovnání z hlediska administrativních nákladů a efektivity
Zpracoval:
Petr Smečka
Vedoucí práce:
JUDr. Jaromír Kožiak, Ph.D.
Akademický rok:
2013/2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: „Právní formy podnikání a jejich srovnání z hlediska administrativních nákladů a efektivity“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. ………………… Petr Smečka
2
Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Jaromíru Koţiakovi, Ph.D. za jeho odborné konzultace, vedení a celkový přístup.
3
Anotace Bakalářská práce na téma „Právní formy podnikání a jejich srovnání z hlediska administrativních nákladů a efektivity“ si klade za cíl provést komparaci jednotlivých forem podnikání dle objektivně vybraných kritérií, přičemţ závěr celé práce vyústí v doporučení vhodné formy podnikaní na konkrétní případ. V úvodní části se věnuji obecnému vymezení pojmu podnikatel. V dalších částech této práce je obsaţena charakteristika jednotlivých forem podnikání, kdy se poté soustředím na mnou vybraná kritéria, která povaţuji za objektivní při výběru vhodné formy podnikání. Po uvedení těchto charakteristik a provedení analýzy výhod a nevýhod jednotlivých forem podnikání následuje mé osobní doporučení pro mnou vybraný modelový případ.
Abstract Bachelor thesis on „Legal platforms for enterprise and their comparison from an economic point of view“ aims to compare various forms of business to objectively selected criteria. The research will result in recommendations for an appropriate form of business on a particular case. The introduction part defines the term entrepreneur. The remainder of the thesis contains characteristics of each form of business, which will then focus on the selected criteria which I have previously identified as being the most objective when choosing the appropriate form of business. Introduction of the characteristics and an analysis of the advantages and disadvantages of each form of business is followed by my personal recommendations for my selected model case.
4
Obsah 1.
Úvod ........................................................................................................................... 9
2. Právní formy podnikání ............................................................................................... 10 2.1 Podnikání fyzických osob ...................................................................................... 10 2.1.1 Charakteristika ................................................................................................ 10 2.1.2 Zaloţení a vznik .............................................................................................. 11 2.1.3
Práva a povinnosti ..................................................................................... 12
2.1.4
Právní úprava po rekodifikaci ................................................................... 14
2.2 Veřejná obchodní společnost ................................................................................. 14 2.2.1 Charakteristika ................................................................................................ 14 2.2.2 Zaloţení a vznik .............................................................................................. 15 2.2.3 Ručení ............................................................................................................. 15 2.2.4 Práva a povinnosti ........................................................................................... 16 2.2.6 Právní úprava po rekodifikaci ......................................................................... 17 2.3 Komanditní společnost .......................................................................................... 17 2.3.1 Charakteristika ................................................................................................ 17 2.3.2 Zaloţení a vznik .............................................................................................. 18 2.3.3 Ručení ............................................................................................................. 19 2.3.4 Práva a povinnosti ........................................................................................... 19 2.3.5 Právní úprava po rekodifikaci ......................................................................... 20 2.3 Společnost s ručením omezeným .......................................................................... 20 2.3.1 Charakteristika ................................................................................................ 20 2.3.2 Zaloţení a vznik .............................................................................................. 21 2.3.3 Ručení ............................................................................................................. 21 2.3.4 Práva a povinnosti ........................................................................................... 22 2.3.5 Právní úprava po rekodifikaci ......................................................................... 22 5
2.4 Akciová společnost ................................................................................................ 23 2.4.1 Charakteristika ................................................................................................ 23 2.4.2 Zaloţení a vznik .............................................................................................. 23 2.4.3 Ručení ............................................................................................................. 24 2.4.4 Práva a povinnosti ........................................................................................... 24 2.4.5 Právní úprava po rekodifikaci ......................................................................... 25 2.5 Další moţnosti podnikání ...................................................................................... 25 3.
Trestní odpovědnost u jednotlivých forem podnikání ............................................. 28
4. Kritéria pro komparaci ................................................................................................ 31 4.1 Rizikovost podnikání – zaměřeno na ručení.......................................................... 31 4.2 Zakládání – bariéry vstupu .................................................................................... 31 4.3 Počet subjektů / osobní účast, řešení problémů mezi společníky .......................... 33 4.4 Administrativní náklady ........................................................................................ 33 4.5 Zdanění .................................................................................................................. 34 4.6 Vnitřní organizační struktura ................................................................................. 34 5. Analýza výhod a nevýhod jednotlivých forem podnikání na základě zvolených kritérií ......................................................................................................................................... 36 5.1 Podnikání fyzických osob ...................................................................................... 36 5.2 Veřejná obchodní společnost ................................................................................. 37 5.3 Komanditní společnost .......................................................................................... 38 5.4 Společnost s ručením omezeným .......................................................................... 38 5.5 Akciová společnost ................................................................................................ 39 6. Aplikace zjištěného na konkrétní případ ..................................................................... 41 6.1 Výchozí situace...................................................................................................... 41 6.2 Doporučení ............................................................................................................ 41 7. Závěr............................................................................................................................ 44 Seznam pouţitých zdrojů: ............................................................................................... 46
6
Knihy: .......................................................................................................................... 46 Periodika: ..................................................................................................................... 46 Internet: ........................................................................................................................ 47 Právní předpisy: ........................................................................................................... 48 Judikatura: ................................................................................................................... 48
7
Seznam zkratek: NOZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění ZOK – zákon 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích a druţstvech, v platném znění ŢivZ – zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů TZ
– zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
ZTOPO – zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů
8
1. Úvod V mé bakalářské práci se budu zabývat tématem: Právní formy podnikání a jejich srovnání z hlediska administrativních nákladů a efektivity. Téma jsem si vybral, jelikoţ je široce pouţitelné a do praxe přímo aplikovatelné. Podnikat v České republice je moţné mnoha způsoby, ať jiţ od nejjednodušší formy podnikatele, tedy fyzické osoby na základě ţivnostenského oprávnění, přes osobní společnosti aţ po společnosti kapitálové. Výběr vhodné formy podnikání bude ve výsledku záviset zejména na konkrétním druhu podnikání, ale i přes toto konstatování je moţné říci, ţe existují další kritéria, která mohou být neméně důleţitá pro tento výběr. Cílem celé práce by mělo být mé doporučení získané na základě komparace forem podnikání dle mnou vybraných kritérií. Nejprve stručně představím jednotlivé formy podnikání a dále budu charakterizovat jejich specifické rysy. Poté stanovím konkrétní kritéria komparace a přistoupím k praktickému srovnání a rozboru z hlediska pouţitelnosti. Pokusím se poznatky získané na základě výše uvedeného aplikovat na konkrétní mnou vybraný druh podnikání. Vyústěním práce bude mé doporučení, týkající se vhodné volby právní formy podnikání. Jsem přesvědčen, ţe poznatky, které vyplynou z této práce, nebudou sice nikterak překotně objevné, nicméně prakticky široce pouţitelné. Téma jako takové je v rámci rozsahu bakalářské práce poměrně neuchopitelné, takţe zúţím obsah práce zejména na komparaci dle mnou stanovených kritérií, coţ mi umoţní zachovat patřičnou kvalitu práce. Hlavními prameny mé práce budou zejména monografie, právní předpisy, komentované právní předpisy, odborné internetové a časopisecké články a případně judikatura. Vhodnými metodami vzhledem k tématu mé práce a jejímu cíli budou zejména analýza a komparace.
9
2. Právní formy podnikání Na počátku této kapitoly je vhodné vymezit pojem podnikatel. NOZ přitom tento pojem definuje hned dvěma různými způsoby. Ustanovení § 420 odst. 1 NOZ povaţuje za podnikatele toho, kdo „samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.“1 Druhá definice obsaţená v ustanovení § 421 odst. 1 NOZ pak vychází z toho, ţe podnikatelem je kaţdý, kdo je zapsán v obchodním rejstříku. V zásadě lze přitom dovodit, ţe podnikatelem je v souladu s NOZ kaţdá fyzická nebo právnická osoba, která uzavírá smlouvy při výkonu své podnikatelské nebo samostatné výdělečné činnosti. Pojem podnikatele se tak vztahuje na veškeré osoby provádějící podnikání, i kdyţ zrovna neprovozují obchod a nejsou zapsány do obchodního rejstříku.2
2.1 Podnikání fyzických osob 2.1.1 Charakteristika Mezi formy podnikání fyzických osob, které jsou obsaţeny v českém právním řádu, patří jednak podnikání podle ŢivZ, a dále také podnikání podle celé řady zvláštních zákonů (např. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii). Základním typem podnikání fyzických osob, je tedy ţivnostenské podnikání, kterému se budu v této kapitole věnovat především, neboť s ohledem na skutečnost, ţe kaţdé podnikání dle zvláštního zákona je upraveno vlastním právním předpisem, a do jisté míry odlišně, není moţné o podnikání fyzických osob dle zvláštních zákonů v této práci systematicky pojednat, neboť to neumoţňuje rozsah bakalářské práce. Ţivností je podle ŢivZ „soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“3 V následujícím ustanovení, je pak uvedeno, které ekonomicky relevantní činnosti nejsou ţivností dle ŢivZ. Mezi tyto činnosti jsou pak zařazeny i činnosti, které řadíme mezi podnikání fyzických osob dle zvláštního zákona. S ohledem na značný počet činností, které ŢivZ vyjmenovává, uvádím pouze příklady těchto činností: jedná se např. o činnost lékařů, advokátů, notářů, auditorů znalců a tlumočníků atd.4 Specifikem podnikání fyzické osoby dle zvláštního zákona je především skutečnost, ţe se jedná o některou z činností uvedených
1
§ 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. TICHÝ, Luboš. Obecná část občanského práva. Praha: C.H.Beck, 2014. s. 25-26. 3 § 2 zákona č. 455/1991 Sb., ţivnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. 4 § 3 zákona č. 455/1991 Sb., ţivnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. 2
10
v ustanovení § 3 ŢivZ, jejich činnost je regulována zvláštním právním předpisem, a často i celou řadou etických pravidel (např. činnost lékařů, advokátů apod.) Pokud se týká ţivnostenského podnikání, lze ţivnosti rozdělit na ţivnosti ohlašovací a ţivnosti koncesované. Provozovat jakoukoli činnost, která má charakter ţivnostenského podnikání, lze pouze na základě získaného ţivnostenského oprávnění.5 2.1.2 Založení a vznik S ohledem na v předchozí podkapitole uvedené skutečnosti, se budu dále zabývat pouze podnikáním fyzické osoby dle ŢivZ. Pro vznik oprávnění k podnikání podle zvláštních předpisů jsou obvykle stanoveny i další specifické podmínky (např. vzdělání v určitém oboru apod.). Právní úprava vzniku ţivnostenského oprávnění je odlišná pro ţivnosti ohlašovací a ţivnosti koncesované. Úpravu vzniku ţivnostenského oprávnění pro ţivnosti ohlašovací najdeme v § 45-49 ŢivZ. Úpravu vzniku ţivnostenského oprávnění v případě koncesované ţivnosti pak najdeme v § 50-56 ŢivZ. Předpokladem pro vznik i existenci ţivnostenského oprávnění je splnění zákonem stanovených podmínek.6 2.1.2.1 Ohlašovací živnost V případě ohlašovací ţivnosti, vzniká oprávnění provozovat ţivnost podáním písemného ohlášení na předepsaném tiskopise u příslušného ţivnostenského úřadu, případně dnem, který podnikatel uvede v ohlášení jako den zahájení své podnikatelské činnosti. V ohlášení musí fyzická osoba uvést následující informace: jméno a příjmení, popř. obchodní firmu, své státní občanství, bydliště, dále rodné číslo, datum narození, místo narození a rodné příjmení.7 Podmínky, které je nutné splnit, jsou v ŢivZ stanoveny odlišně pro ţivnost volnou, ţivnost řemeslnou a ţivnost vázanou. Všeobecné podmínky, které je nutné splnit ve všech případech, jsou následující: plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti a bezúhonnost.8 Pokud se týká řemeslných ohlašovacích ţivností je vedle výše uvedených podmínek nutné splnit i další podmínky, mezi něţ patří především odborná způsobilost v oboru, která můţe být získána buď vzděláním v oboru či v příbuzném oboru (musí jít nejméně o střední vzdělání 5
HORZINKOVÁ, Eva. Živnostenský zákon v praxi: 2010/2011, 8. vyd Olomouc: Anag, 2010, s. 14. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. s. 1459. 7 § 45 odst. 1,2 zákona č. 455/1991 Sb., ţivnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. 8 Ţivnost volná pro fyzické osoby s bydlištěm na území ČR. Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zivnost-volna-fo-bydliste-uzemi-cr-4883.html. 6
11
s výučním listem), popř. praxí v oboru, případně rekvalifikací a praxí v oboru.9 Pokud se týká ohlašovacích ţivností vázaných, jsou podmínky odborné způsobilosti, které je dohromady s všeobecnými podmínkami nutné splnit, uvedeny samostatně, zejména v přílohách ţivnostenského zákona. Pro účely provozování takové ţivnosti je pak vedle jejího ohlášení, nutné získat také průkaz způsobilosti k činnosti.10 2.1.2.2 Koncesovaná živnost Koncesovanou ţivnost lze provozovat pouze na základě zvláštního oprávnění k podnikání, kterým je koncese. Úplný seznam činností, které je moţné provozovat pouze jako koncesovanou ţivnost, obsahuje příloha č. 3 ŢivZ. K takovým ţivnostem patří zejména činnosti, na jejichţ regulaci má stát zvláštní zájem, např. se jedná „o výrobu, úpravu a půjčování zbraní a střeliva, výbušnin, provádění pyrotechnického průzkumu či směnárenskou činnost.“11 Oprávnění k podnikání vzniká v tomto případě aţ udělením koncese (coţ je ve své podstatě správní akt). Podnikatel, který chce provozovat koncesovanou ţivnost, musí podat ţádost k ţivnostenskému úřadu, který má na rozhodnutí o udělení či neudělení koncese maximálně 60 dní. Pokud jsou splněny veškeré podmínky, je zde nárok na udělení koncese, pokud některá podmínka splněna není, je ţádost o koncesi ţivnostenským úřadem zamítnuta. Ţadatel o koncesi musí splnit všeobecné podmínky pro podnikání podle ŢivZ a rovněţ podmínky pro jednotlivé ţivnosti, které jsou uvedeny v příloze č. 3 ŢivZ.12 2.1.3
Práva a povinnosti
Fyzická osoba podnikající podle ŢivZ, má jednak povinnosti, které vyplývají z tohoto zákona, ale rovněţ celou řadu povinností, které plynou z jiných právních předpisů. Práva a povinnosti lze dále členit také podle toho, zda se vztahují ke vzniku podnikatelského oprávnění, zda je nutné je plnit po celou dobu podnikání, nebo jen nárazově, popř. na vyzvání. V této kapitole se zaměřím pouze na povinnosti, které jsou relevantní z pohledu komparace v této práci. Pokud se týká jiţ vstupu do podnikání, podnikatel musí splnit veškeré podmínky, které ţivnostenský či zvláštní zákon vyţaduje pro účely udělení podnikatelského oprávnění. Od 9
HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. s. 1459. SYNEK, Miloslav., KISLINGEROVÁ, Eva. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. S. 76. 11 Koncesovaná ţivnost. Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/faze-podnikani/zahajeni-podnikatelske-cinnosti/vybrat-oblast-podnikani/konce sovana-zivnost.html. 12 HORZINKOVÁ, Eva. Živnostenský zákon v praxi: 2010/2011, 8. vyd Olomouc: Anag, 2010, s. 143 a násl. 10
12
samotného počátku podnikání po celou dobu jeho trvání je pak podnikatel povinen výkon činností, které jsou obsahem ţivností uvedených v příloze č. 5 ŢivZ, zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími poţadavky odborné způsobilosti, které jsou v této příloze stanoveny. Podnikatel je také v souvislosti se vstupem do podnikání i v souvislosti se zahájením podnikání v nové provozovně povinen zahájení a provozování ţivnosti v provozovně oznámit předem ţivnostenskému úřadu.13 Se vstupem do podnikání je rovněţ spojena povinnost zaplatit správní poplatek, který činí 1000 Kč. Vedle výše uvedených, ale i dalších výslovně neuvedených povinností, které plynou ze ŢivZ, má podnikatel rovněţ další povinnosti zejména vůči státu, které plynou z dalších předpisů. Podle zákona o dani z příjmů má například podnikatel, který je fyzickou osobou, povinnost registrovat se u finančního úřadu za účelem platby daní, resp. záloh na daně, a platit tyto zálohy.14 Daňové zatíţení činí v případě fyzické osoby podnikající jako OSVČ 15 % z vyměřovacího základu, přičemţ podnikatel můţe místo nákladů uplatnit tzv. paušální náklady, jejichţ výše se liší v závislosti na druhu podnikání. V případě řemeslných ţivností a zemědělské výroby činí 80 %, v případě ostatních ţivností 60 % a v případě podnikání dle zvláštních právních předpisů činí moţný paušální odpočet 40 %. V souvislosti s uplatněním paušálních nákladů není pak potřeba, aby podnikatel evidoval veškeré výdaje s podnikáním související. V případě, ţe obrat podnikatele činí více neţ 1 milion korun, má podnikatel rovněţ povinnost registrovat se k platbě DPH a odvádět DPH. Další povinnosti má pak podnikatel vůči České správě sociálního zabezpečení. Podnikatel se totiţ musí jednak přihlásit k důchodovému pojištění a platit na něj zálohy, které činí 29,2 % z vyměřovacího základu, (rozhodnutí o přihlášení se k nemocenskému pojištění je ponecháno na vůli podnikatele), ale podnikatel musí také na počátku podnikání, popř. po jeho přerušení oznámit České správě sociálního zabezpečení, ţe zahájil samostatnou výdělečnou činnost. Dříve existovala i povinnost podnikatele, který měl zaměstnance, hlásit úřadu práce volné pracovní místo, resp. i jeho obsazení (tato povinnost byla novelou zákona o zaměstnanosti zrušena, ačkoliv se nyní objevují názory, ţe by měla být navrácena zpět, neboť úřady práce nejsou schopny zajistit dostatek pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání). Podnikatel má rovněţ ohlašovací
13
§ 7 zákona č. 455/1991 Sb., ţivnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008 [cit. 201405-27]. Dostupné z: http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnim-organum.html. 14
13
povinnost vůči zdravotní pojišťovně, které je rovněţ povinen platit zálohy na zdravotní pojištění (které činí 13,5 % z vyměřovacího základu) za sebe i za zaměstnance.15 Z pohledu ručení je nutné uvést, ţe fyzická osoba podnikající dle ŢivZ ručí za své závazky vzniklé z podnikání celým svým majetkem, je tudíţ v jejím zájmu dodrţovat své povinnosti a snaţit se plnit veškeré své závazky. 2.1.4
Právní úprava po rekodifikaci
V souvislosti s rekodifikací soukromého práva, došlo k celé řadě změn i v případě podnikání fyzických osob. ŢivZ byl novelizován tak, aby odpovídal terminologii NOZ, přičemţ novelizace ve vztahu k NOZ přinesla i některé faktické změny. Nově můţe například podnikat i osoba mladší 18 let, pokud k tomu má souhlas zákonného zástupce a přivolení soudu.16
2.2 Veřejná obchodní společnost 2.2.1 Charakteristika Veřejná obchodní společnost je typově osobní obchodní společností. Obecně lze říci, ţe osobní společnost charakterizuje zejména osobní účast společníků na jejich podnikání. Jedná se v zásadě o nejjednodušší typ obchodní společnosti.17 Právní zakotvení veřejné obchodní společnosti je v současnosti obsaţeno v ustanoveních § 95-117 ZOK. ZOK veřejnou obchodní společnost vymezuje jako „společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně.“18 Veřejná obchodní společnost patří mezi nejstarší formy obchodních společností. Původně se totiţ vyvinula se z římské „societas,“ která vznikala na základě společenské smlouvy a na rozdíl od současné veřejné obchodní společnosti neměla právní subjektivitu, nicméně byla smluvním sdruţením osob, které do „societas“ vnesly majetek, jenţ se stal spoluvlastnictvím smluvních stran.19
15
BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008 [cit. 201405-27]. Dostupné z: http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnim-organum.html 16 § 6 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., ţivnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. 17 MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 30-31. 18 § 95 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 19 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 214.
14
2.2.2 Založení a vznik Ke vzniku veřejné obchodní společnosti dochází ve dvou fázích, nikoli jednorázově. To znamená, ţe je nutné realizovat jednotlivé právní kroky, které aţ ve svém celku umoţní společnosti vzniknout. Dvě základní fáze vzniku společnosti jsou: zaloţení a vznik společnosti. K zaloţení dochází uzavřením společenské smlouvy, která je upravena jednak obecně pro všechny obchodní společnosti v ustanovení § 123 odst. 1 NOZ, který určuje, ţe zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba, statutární orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Společenská smlouva rovněţ stanoví, kdo je členem statutárního orgánu. Další náleţitosti společenské smlouvy konkrétně pro veřejnou obchodní společnost upravuje ustanovení § 98 ZOK. Zde je stanoveno, ţe mezi náleţitosti společenské smlouvy patří rovněţ firma, předmět podnikání společnosti nebo údaj, ţe byla zaloţena za účelem správy vlastního majetku a určení společníků uvedením jména nebo jmen a příjmení, v případě právnické osoby názvu a uvedení jejich bydliště, popř. sídla.20 Pokud se týká druhé fáze, tedy vzniku veřejné obchodní společnosti, NOZ v ustanovení § 126 odst. 1 stanoví, ţe „právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.“21 V případě veřejné obchodní korporace tedy společnost vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku je třeba podat do šesti měsíců ode dne zaloţení společnosti, nicméně tuto lhůtu lze ve společenské smlouvě v případě potřeby prodlouţit, nebo naopak zkrátit.22 2.2.3 Ručení Veřejná obchodní společnost je obchodní společností, která má vţdy alespoň dva společníky (ať jiţ fyzické nebo právnické osoby), kteří ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Jsou-li společníky veřejné obchodní společnosti fyzické osoby, můţe se uhrazovací povinnost z titulu ručení, jsou-li ţenatí (či vdané), vztahovat i na společné jmění manţelů. Pokud je podíl ve veřejné obchodní společnosti ve vlastnictví jen jednoho z manţelů, uplatní se ustanovení § 710 písm. a) NOZ, které zahrnuje do společného jmění manţelů i dluhy převzaté za trvání manţelství, ledaţe se týkají majetku, který náleţí výhradně 20
ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 220-221. § 126 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku. 22 JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada, 2014. s. 11. 21
15
jednomu z manţelů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku.23 Ručení společníků za dluhy obchodní korporace zásadně nezaniká v důsledku zániku obchodní korporace, která je dluţníkem.24 2.2.4 Práva a povinnosti Mezi základní práva společníků veřejné obchodní společnosti patří: Právo vymáhat pohledávky, které vznikly společnosti vůči společníkům. Společník tak můţe činit prostřednictvím soudu. K takovým pohledávkám patří především vkladová povinnost. Pokud se týká povinností, pro veřejnou obchodní společnost nestanoví zákon o obchodních korporacích povinnost vytvářet základní kapitál. Nestanoví tedy ani povinnost společníků vloţit do společnosti nějaký vklad, nicméně tuto povinnost můţe stanovit společenská smlouva. Společníci si mohou dohodnout vkladovou povinnost jak při zaloţení společnosti tak i později prostřednictvím změny společenské smlouvy. Lhůtu pro splacení základního vkladu by měla stanovit společenská smlouva. Společenská smlouva můţe rovněţ stanovit, ţe společníci budou splácet (vnášet) své vklady postupně.25 Právo na náhradu výdajů, které vynaloţil při zařizování záleţitostí veřejné obchodní společnosti. Toto právo musí společník uplatnit do tří měsíců od okamţiku, kdy výdaje vynaloţil.26 Právo podílet se na rozhodování o záleţitostech společnosti a právo na informace o záleţitostech společnosti. Právo kontroly, kterým se rozumí oprávnění všech společníků společnosti nahlíţet do veškerých dokladů společnosti a kontrolovat údaje, které jsou v těchto dokladech obsaţeny.27 Právo na podíl na zisku (povinnost nést ztrátu společnosti). Zisk se dělí mezi společníky rovným dílem. V případě, ţe společnost nedosahuje zisku, ale naopak je ve ztrátě, má společník naopak povinnost nést ztrátu společnosti, která se opět mezi jednotlivé společníky dělí rovným dílem.28 Pokud se týká zdanění, je zde dána povinnost veřejné obchodní společnosti k dani z příjmu a vedle toho jsou rovněţ její společníci povinni své příjmy plynoucí z podnikání 23
ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 215. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 100. 25 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 224-226. 26 § 104 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 27 § 107 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 28 § 112 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 24
16
prostřednictvím veřejné obchodní společnosti zdanit. Dochází zde tedy k tzv. „dvojímu zdanění.“ Platí, dále ţe „zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vychází z toho, že základem daně (dílčím základem daně) společníka veřejné obchodní společnosti je část základu daně veřejné obchodní společnosti, jež se stanoví ve stejném poměru, jako je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem. Vykáže-li veřejná obchodní společnost ztrátu, rozděluje se na společníka část této ztráty stejně jako základ daně.“29 2.2.5 Právní úprava po rekodifikaci Pokud se týká změn v právní úpravě, jde-li o veřejnou obchodní společnost, nedoznala tato společnost v ZOK zásadních změn, spíše došlo k upřesnění některých otázek.30 Významnější změny se týkají zejména postavení společníků veřejné obchodní společnosti, kteří nově jiţ nemusí splňovat všeobecné podmínky pro provozování ţivnosti, jak o nich bylo pojednáno výše. Další změna pak spočívá v tom, ţe ZOK nově umoţnil „stanovit společenskou smlouvou (za předpokladu souhlasu všech společníků), že předmětem vkladu do osobní společnosti může být také provedení či provádění práce nebo poskytování či poskytnutí služby s tím, že ocenění těchto prací nebo způsob ocenění musí být taktéž ve smlouvě uveden.“31 Nově také nemusí být veřejná obchodní společnost zaloţena pouze za účelem podnikání, ale lze ji zaloţit rovněţ za účelem správy majetku.32
2.3 Komanditní společnost 2.3.1 Charakteristika Právní úprava komanditní společnosti je obsaţena v ustanovení § 118-131 ZOK. ZOK stanoví, ţe pokud ze zákona neplyne něco jiného, pouţijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení o veřejné obchodní společnosti.33 V ČR je komanditní společnost nejméně vyhledávanou formou podnikání.34 Komanditní společnost je typově osobní obchodní společnost, která však nese i určité prvky shodné se společností s ručením omezeným, která bývá s určitými výhradami řazena mezi společnosti kapitálové. V této práci bude tedy komanditní společnost chápána jako osobní společnost, ale lze se setkat i s jejím
29
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2548/2008. HAVEL, Bohumil. Předpokládané změny obchodního práva při rekodifikaci práva soukromého aneb nad návrhem obchodního zákona. Obchodněprávní revue. 2009, č. 1, s. 1. 31 BABŮRKOVÁ, Jana. Co čeká k.s. a v.o.s. od roku 2014?. Smart companies [online]. 2013 [cit. 2014-05-27]. Dostupné z: http://www.smartcompanies.cz/aktuality/co-ceka-k.s.-a-v.o.s.-od-roku-2014-561/. 32 JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada, 2014. s. 13. 33 § 119 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 34 DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15. 30
17
zařazením mezi společnosti smíšené, neboť obsahuje jak prvek osobní (komplementář) tak prvek kapitálový (komanditista). Komanditní společnost musí mít vţdy alespoň dva společníky (jednoho komanditistu a jednoho komplementáře), kterými mohou být jak fyzické, tak právnické osoby.35 Judikatura jednoznačně dovodila, ţe „komanditista a komplementář nemůže být v jedné komanditní společnosti jedna a táž osoba.“36 Platí přitom, ţe statutárním orgánem společnosti jsou a obchodní vedení vykonávají pouze komplementáři, nikoli komanditisté.37 Komanditisté tak nemohou rozhodovat o obchodním vedení společnosti.38 Společníky mohou být podnikatelé i osoby, které podnikateli nejsou. Jsou-li společníky podnikatelé, nevyvíjejí v rámci společnosti vlastní podnikatelskou činnost, ale účastní se na podnikání společnosti, popřípadě na správě jejího majetku. Společnost musí mít vlastní podnikatelské oprávnění (a tedy musí splňovat podmínky stanovené zákonem pro jeho udělení) a nemůţe podnikat na základě podnikatelského oprávnění svých společníků.39 2.3.2 Založení a vznik Pro zaloţení a vznik komanditní společnosti platí stejná pravidla jako pro veřejnou obchodní společnost. Specifikem komanditní společnosti je, ţe v současné době je mezi odbornou veřejností sporné, zda v případě komanditní společnosti, kdy je jasně dáno, ţe statutárním orgánem jsou všichni komplementáři, je nutné tuto skutečnost uvádět do společenské smlouvy. V případě, ţe společníci mají v úmyslu odchýlit se od zákona tak, ţe statutární orgán bude tvořen jen některými komplementáři, je nutné toto odchýlení od zákona upravit ve společenské smlouvě zcela určitě. Ve společenské smlouvě je potřeba uvést rovněţ firmu a předmět podnikání.40 ZOK dále výslovně stanoví, ţe společenská smlouva komanditní společnosti musí obsahovat jednak určení toho, který ze společníků je komplementář a který komanditista a rovněţ výši vkladu kaţdého z komanditistů.41 Další náleţitosti společenské smlouvy určují ve vzájemné dohodě společníci.
35
VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 44. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 1999 sp. zn. 7 Cmo 629/98. 37 HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 582. 38 VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 45. 39 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 253. 40 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 260. 41 § 124 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 36
18
2.3.3 Ručení Společníci komanditní společnosti se dělí na komanditisty a komplementáře, přičemţ zásadě platí, ţe komplementáři i komanditisté ručí za dluhy společnosti solidárně,42 nicméně toto pravidlo je omezeno tím, ţe komanditisté ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného do obchodního rejstříku, zatímco komplementáři ručí za závazky společnosti celým svým majetkem.43 2.3.4 Práva a povinnosti Povinnosti společníků komanditní společnosti se do značné míry liší v závislosti na tom, zda se jedná o komanditisty nebo komplementáře. Komanditisté mají především povinnost vloţit vklad do základního kapitálu společnosti, nicméně na rozdíl od předcházející právní úpravy, ZOK nestanoví ţádnou minimální výši tohoto vkladu, určení výše základního vkladu je ponecháno společenské smlouvě.44Komanditista má právo převést svůj podíl na společnosti na jinou osobu, nicméně ostatní společníci s tím musí vyslovit souhlas.45 Komanditista je dále oprávněn k nahlíţení do účetnictví a k vyţadování informací od komplementářů, kteří se podílejí na vedení společnosti. Komplementáři pak jako statutární orgán mají právo rozhodovat o obchodním vedení a veškerých dalších záleţitostech komanditní společnosti. Zisk a ztráta se podle ZOK dělí mezi společnost a komplementáře, tudíţ komplementář má právo na podíl na zisku.46 To ovšem neznamená, ţe by mezi komanditisty nebylo moţné rozdělit druhou část zisku, tedy podíl na zisku společnosti. Komplementáři nesou rovněţ podíl na ztrátě společnosti, komanditisté nikoli.47 Pokud se týká ekonomických výhod této společnosti, je důleţité, ţe zde není povinnost zřizovat a tudíţ ani financovat ţádné vnitřní orgány společnosti.48 Podle § 40 ZOK nesmí obchodní korporace vyplatit společníkům zisk ani na něj vyplácet zálohy, pokud by si tím přivodila úpadek podle jiného právního předpisu.49
42
ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 257. HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 582. 44 § 121 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 45 DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15. 46 § 126 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 47 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 264. 48 DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15. 49 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 265. 43
19
2.3.5 Právní úprava po rekodifikaci Rekodifikace přinesla i do právní úpravy komanditní společnosti některé dílčí změny. Mezi takové změny patří například moţnost vtělit podíl v komanditní společnosti do cenného papíru.50 ZOK nově zavádí také moţnost modifikovat společenskou smlouvou rozsah ručení komanditisty za závazky společnosti. V této souvislosti ZOK stanoví, ţe v případě, kdy společenská smlouva určí, ţe komanditisté ručí za dluhy společnosti do výše určené částky (tzv. „komanditní sumy"), uvede se tato částka ve společenské smlouvě. Není moţné si sjednat niţší komanditní sumu, neţ kolik činí vklad komanditisty. Výše ručení se tak nově neodvíjí jen od výše splaceného vkladu, ale alternativně také od výše komanditní sumy, jejíţ výše se zapisuje do obchodního rejstříku a prostřednictvím níţ komanditista deklaruje vůči třetím osobám výši ručení za závazky společnosti. Komanditista tudíţ můţe za závazky společnosti ručit i do větší výše, neţ je výše jeho vkladu.51
2.3 Společnost s ručením omezeným 2.3.1 Charakteristika Společnost s ručením omezeným je upravena v ustanovení § 132-242 ZOK. Jedná se o nejčastěji vyuţívanou obchodní společnost v ČR. Zákon stanoví, ţe „společnost s ručením omezeným je společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění.“52 Společnost s ručením omezeným se řadí mezi kapitálové společnosti. Lze však říci, ţe není ryzí kapitálovou společností, ale v její úpravě se objevují ještě některé prvky společností osobních (např. byť omezené, ručení společníků za závazky společnosti, rozhodování společníků mimo orgány společnosti apod.).53 I přesto však v praxi hraje osobnost společníka často velkou roli (je v praxi poměrně časté, ţe společník či společníci jsou zároveň jednateli společnosti, kteří se podílejí i na jejím řízení), s čímţ do značné míry počítá i ZOK, kdyţ umoţňuje např. omezení převodu podílu, nebo lze ve společenské smlouvě uloţit
50
STÄNDER, Káj, JUŘICA, Adam. Komanditní společnost s podíly vtělenými do cenného papíru podle české a německé úpravy. Obchodněprávní revue. 2013, č. 4. s. 105. 51 PAVELKA, Jan, FILIPOVÁ, Veronika. Obchodní podíl u jednotlivých forem obchodních společností podle nové právní úpravy 1. část. Rekodifikační novinky. 2012, č. 8. s. 4. 52 § 132 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 53 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 8.
20
společníkovi určité povinnosti ve vztahu ke společnosti.54 Na druhou stranu se prostřednictvím úpravy v ZOK společnost s ručením omezeným v něčem více přiblíţila akciové společnosti jako společnosti ryze kapitálové (např. moţnost vydávat kmenové listy). 2.3.2 Založení a vznik Společenská smlouva musí vedle základních údajů dle ustanovení § 123 odst. 1 NOZ obsahovat rovněţ náleţitosti uvedené v ustanovení § 146 ZOK. Mezi tyto náleţitosti patří: firma společnosti, předmět podnikání nebo činnosti společnosti, určení společníků uvedením jména a bydliště nebo sídla, určení druhů podílů kaţdého společníka a práv a povinností s nimi spojených, dovoluje-li společenská smlouva vznik různých druhů podílů, výši vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly, výši základního kapitálu a údaj o počtu jednatelů a způsobu jejich jednání za společnost. Při zaloţení společnosti musí společenská smlouva obsahovat i další údaje, které je následně moţné vypustit. Jedná se o: vkladovou povinnost zakladatelů, včetně lhůty pro její splnění, údaj o tom, koho zakladatelé určují jednatelem nebo jednateli, popřípadě členy jiných orgánů společnosti, kteří mají být podle tohoto zákona voleni valnou hromadou, určení správce vkladů a u nepeněţitého vkladu jeho popis, jeho ocenění, částku, kterou se započítává na emisní kurs, a určení osoby znalce, který provede ocenění nepeněţitého vkladu.55 Společenská smlouva, kterou se zakládá společnost s ručením omezeným, musí mít formu veřejné listiny, kterou se rozumí notářský zápis. Je tedy nutné počítat s nákladem, kterým je odměna a náhrady nákladů notáře, která se vypočítává v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb.56 2.3.3 Ručení Ručení společníků ve společnosti s ručením omezeným je omezené, neboť společníci ručí za závazky společnosti pouze v rozsahu, v jakém nesplnili svoji vkladovou povinnost dle stavu zapsaného v obchodním rejstříku. Jakmile tedy všichni společníci splní v celé výši svoji vkladovou povinnost, neručí jiţ za závazky společnosti. V případě, ţe některý ze společníků vklad nesplatil a věřitel se nedomůţe plnění na společnosti, můţe se domáhat plnění po kterémkoli společníkovi, tedy i po společníkovi, který svoji vkladovou povinnost jiţ splnil. Podmínkou pro moţnost vymáhat plnění po společníkovi je skutečnost, ţe věřitel nejprve písemně vyzval společnost ke splnění závazku. I v tomto případě se však věřitel můţe po 54
JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným: Právoúčetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 10. 55 § 146 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 56 JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným: Právoúčetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 10.
21
společnících domáhat pouze plnění v rozsahu nesplněné vkladové povinnosti dle zápisu v obchodním rejstříku.57 2.3.4 Práva a povinnosti Společníci mají především vkladovou povinnost, neboť od splnění vkladové povinnosti se pak odvíjí ručení společníků za závazky společnosti. Základní vklad ve společnosti s ručením omezeným činí dle zákona minimálně jednu korunu, čímţ byla vkladová povinnost ze zákona prakticky zrušena, nicméně je moţné a v praxi rovněţ vhodné stanovit ve společenské smlouvě základní vklad o něco vyšší. Je také moţné stanovit odlišnou výši vkladu pro jednotlivé společníky.58 Pro účely sloţení vkladu je pak nutné zřídit samostatný účet u bankovní instituce. K datu vzniku společnosti je pak nutné vyhotovit zahajovací rozvahu, která obsahuje splacené peněţité a nepeněţité vklady, popř. i pohledávky plynoucí z nesplacených vkladů.59 Pokud bude společnost vykonávat činnost, která je ţivností dle ţivnostenského zákona, je rovněţ nutné získat ţivnostenské oprávnění, tedy ohlásit ţivnost v případě ohlašovací ţivnosti nebo poţádat o koncesi v případě koncesované ţivnosti. S tím se pochopitelně pojí rovněţ poplatky spojené se získáním ţivnostenského oprávnění. Stejně jako u fyzických osob podnikajících má i společnost s ručením omezeným jako obchodní společnost povinnost k registraci u finančního úřadu, pokud se týká zaměstnanců a jednatelů společnosti, kteří vykonávají tuto činnost za odměnu, je nutné rovněţ podat ohlášení na finanční úřad, ale také na Českou správu sociálního zabezpečení a na zdravotní pojišťovnu.60 2.3.5 Právní úprava po rekodifikaci Jak jiţ bylo uvedeno, rekodifikace přinesla do právní úpravy společnosti s ručením omezeným celou řadu změn. Zásadní změnou je sníţení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným z 200 000 Kč na 1 Kč, čímţ prakticky došlo ke zrušení základního kapitálu u společnosti s ručením omezeným. Vedle toho na rozdíl od předcházející právní úpravy zákon nově neomezuje maximální počet společníků. Došlo také ke zrušení tzv. zákazu řetězení, je tedy moţné, aby společníkem jednočlenné společnosti s ručením omezeným byla i jiná společnost s ručením omezeným. Další významnou změnou, kterou ZOK do právní úpravy společností s ručením omezeným přinesl, je moţnost vytvářet různé druhy podílu a 57
JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným: Právoúčetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 11. 58 § 142 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 59 JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným: Právoúčetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 11. 60 BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008 [cit. 201406-11]. Dostupné z: http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnim-organum.html.
22
podle druhu podílu pak například rozdělovat zisk. Společník můţe mít ve společnosti více různých podílů. Společnost s ručením omezeným má nově rovněţ moţnost (ale nikoliv povinnost) vydávat tzv. kmenové listy, které představují podíl společníka na společnosti, a umoţňují snazší převoditelnost podílu společníka (rubopisem). Jedná se o cenné papíry podobné akciím.61 Lze tedy v zásadě říci, ţe společnost s ručením omezeným umoţňuje oproti předchozí právní úpravě celou řadu modifikací, kterými si lze společnost a její fungování ve společenské smlouvě nastavit podle svých potřeb.
2.4 Akciová společnost 2.4.1 Charakteristika Právní úprava akciové společnosti je obsaţena v ustanovení § 243-551 ZOK. Zákon stanoví, ţe „akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií.“62 Akciová společnost je ryze kapitálovou společností, přičemţ výše základního kapitálu akciové společnosti musí odpovídat součtu jmenovitých hodnot akcií, které vydala.63 Důleţitým pojmem spojeným s akciovou společností je pojem akcie. Akcie je cenný papír, který můţe vydat pouze akciová společnost. Jedná se o cenný papír, se kterým jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle zákona a stanov na řízení akciové společnosti, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.64 2.4.2 Založení a vznik Akciovou společnost mohou zakládat jak právnické, tak fyzické osoby, případně v různé kombinaci. Minimální výše základního kapitálu akciové společnosti činí 2 000 000 Kč (popř. 80 000 euro - pokud společnost vede účetnictví v eurech).65 K zaloţení akciové společnosti je nutné přijmout stanovy, které musí obsahovat následující údaje: firmu a předmět podnikání nebo činnosti, výši základního kapitálu, počet akcií, jejich jmenovitou hodnotu, určení, zda a kolik akcií bude znít na jméno nebo na majitele, anebo zda budou vydány jako zaknihované cenné papíry, popř. údaj o omezení převoditelnosti akcií, popřípadě údaj, zda jsou akcie imobilizovány, pokud mají být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených, počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě; mají-li 61
HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011, č. 12. s. 351. 62 § 243 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 63 DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 3-4. 64 DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 102. 65 DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 50.
23
být vydány akcie o různé jmenovité hodnotě, obsahují stanovy také počet hlasů vztahujících se k té které výši jmenovité hodnoty akcií a celkový počet hlasů ve společnosti, údaj o tom, který ze systémů vnitřní struktury společnosti byl zvolen, a pravidla určení počtu členů představenstva nebo dozorčí rady, případně i další údaje, které zákon vyţaduje. Při zaloţení společnosti musí stanovy obsahovat rovněţ údaje, které je moţné po jejím vzniku vypustit. Jedná se o následující údaje: údaj o tom, kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurs, způsob a lhůtu pro splácení emisního kursu a jakým vkladem bude emisní kurs splacen, v jaké výši musí být splacen základní kapitál k okamţiku vzniku společnosti, pokud bude emisní kurs akcií plněn nepeněţitými vklady, jméno vkladatele, popis nepeněţitých vkladů, jakoţ i počet, jmenovitou hodnotu a druh akcií, které se za tento nepeněţitý vklad vydají, jejich formu nebo údaj, ţe budou vydány jako zaknihované cenné papíry, a určení znalce, který provede ocenění nepeněţitého vkladu, určení ceny nepeněţitých vkladů při zaloţení společnosti, alespoň přibliţnou výši nákladů, které v souvislosti se zaloţením společnosti vzniknou, údaj o tom, koho zakladatelé určují členy orgánů společnosti, kteří mají být podle stanov voleni valnou hromadou, ustanovení správce vkladů a v případě, ţe mají být vydány akcie jako zaknihované cenné papíry, čísla majetkových účtů, na které mají být zaknihované akcie vydány.66 V případě, ţe je do akciové společnosti vkládán nepeněţitý vklad, je nutné určit jeho cenu znaleckým posudkem, kdy je nutné počítat s náklady na odměnu znalce.67 2.4.3 Ručení Pokud se týká ručení, platí, ţe akcionáři za závazky společnosti neručí. V případě, ţe je akciová společnost zrušena bez likvidace, neručí akcionáři za závazky společnosti, stejně jako za ně neručili před jejím zrušením. Pokud bude akciová společnost zrušena s likvidací, ručí akcionáři za závazky společnosti pouze do výše svého podílu na likvidačním zůstatku.68 2.4.4 Práva a povinnosti Akcionáři mají zejména právo na podíl na zisku. Zde je nutné, aby představenstvo předloţilo valné hromadě návrh na rozdělení zisku, ta jej následně schválí. Oproti tomu hlavní povinností, kterou mají akcionáři vůči společnosti je splatit upsané akcie.69 Vedle toho má akciová společnost i některé povinnosti navíc oproti jiným obchodním společnostem. Mezi tyto povinnosti patří například povinnost zřídit internetové stránky, na kterých je společnost 66
§ 250 odst. 2,3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích). 67 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 439. 68 Ručení akciové společnosti. Akciové společnosti [online]. 2012 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://www.akciovespolecnosti.com/akciove-spolecnosti-detailni-rozbor/ruceni-akciove-spolecnosti. 69 DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 102.
24
povinna uvádět údaje týkající se jejich obchodní firmy, sídla, IČ, zápisu do obchodního rejstříku, dále pak pozvánku na valnou hromadu a další údaje stanovené ZOK.70 2.4.5 Právní úprava po rekodifikaci Úprava akciové společnosti v zásadě vychází z předcházející právní úpravy, nicméně jisté změny se zde vyskytují. ZOK především bez náhrady zrušil moţnost sukcesivního zaloţení akciové společnosti, coţ bylo zdůvodněno velmi malým vyuţitím v praxi. S ohledem na odstranění sukcesivního způsobu zaloţení akciové společnosti je tedy nově nezbytné, aby zakladatelé byli vţdy schopni upsat celý základní kapitál, coţ můţe do jisté míry ztěţovat zaloţení akciové společnosti s ohledem na výši základního kapitálu u akciové společnosti. Určité změny lze identifikovat například v právní úpravě hlasovacího práva, a to ve vztahu k volbě členů orgánů akciové společnosti. ZOK totiţ například umoţňuje, aby stanovy akciové společnosti v případě volby členů orgánů akciové společnosti připustily kumulativní hlasování. V případě kumulativního hlasování se počet hlasů jednotlivých akcionářů společnosti zjistí tak, ţe počet hlasů, jimiţ akcionář nakládá na valné hromadě, se znásobí počtem volených členů orgánů společnosti. Kumulativní hlasování a způsob určení počtu hlasů se však tímto způsobem stanoví pouze pro účely volby členů orgánů cílové společnosti, přičemţ platí, ţe pokud se volí současně členové dozorčí rady a členové představenstva, určuje se počet hlasů pro volené členy představenstva a volené členy dozorčí rady samostatně.71
2.5 Další možnosti podnikání Vedle výše uvedených forem podnikání, které jsou typické právě pro podnikání, se v českém právním řádu vyskytuje i celá řada dalších forem podnikání, které však nejsou tak časté jako formy uvedené výše. Z tohoto důvodu se jim v této práci s ohledem na její předpokládaný rozsah nebudu věnovat. Příkladem takových forem podnikání je například druţstvo, které je upraveno v ustanovení § 552-773 ZOK. Druţstvo je primárně určeno k plnění sociálních cílů, nicméně zákon umoţňuje jeho zaloţení i za účelem podnikání.72 Mezi tyto formy podnikání pak patří rovněţ sdruţení a další specifické formy podnikání jako např. tichá společnost.
70
Webové stránky jsou pro akciové společnosti od roku 2014 povinné. Businessinfo [online]. 2013 [cit. 2014-0613]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/webove-stranky-jsou-pro-akciove-spolecnosti-od-roku2014-povinne-43639.html. 71 LASÁK, Jan. Akciová společnost na prahu rekodifikace: základní novinky. Obchodněprávní revue. 2012, č. 2. s. 46. 72 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 798.
25
Mezi další formy podnikání, které je moţné vyuţívat v ČR, patří společnosti dle evropského práva, kterými jsou evropská společnost, evropské hospodářské zájmové sdruţení a evropská druţstevní společnost. Pokud se týká první z nich, kterou je evropská společnost (societas europaea), tato společnost je v evropském právu zakotvena nařízením Rady (ES) č. 2157/2001 (32001R2157) ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti. V českém právním řádu je pak toto nařízení provedeno v zákoně č. 627/2004 Sb. o evropské společnosti. Vedle toho se na Evropskou společnost podpůrně pouţijí ustanovení ZOK, zejména ustanovení upravující akciovou společnost. Evropská společnost je totiţ typově společnosti akciovou. Evropská společnost je totiţ společností, jejíţ kapitál je rozloţen do akcií. Kapitál evropské společnosti je vyjádřen v euro a musí být v minimální výši 120 000 euro. Pokud národní právní řád předpokládá vyšší základní kapitál, platí národní předpisy i pro společnosti se sídlem v tom daném členském státě.73 Pokud se týká základních výhod a nevýhod tohoto typu společnosti, mezi nevýhody patří, ţe zformování tohoto druhu společnosti je časově i finančně náročné (s ohledem na výši základního kapitálu). Naopak výhodou zaloţení tohoto typu společnosti je především moţnost přemístění sídla jiţ fungující společnosti do zahraničí, aniţ by tento krok jakýmkoli způsobem ovlivnil provoz společnosti. Evropská společnost je nejoblíbenější společností Evropského práva v ČR.74 Druhou evropskou společností je evropské hospodářské zájmové sdruţení, které je na evropské úrovni upraveno v nařízení Rady EHS č. 2137/1985 o evropském hospodářském zájmovém sdruţení, čímţ se jedná o nejstarší typ evropské společnosti. V českém právu je pak úprava obsaţena zejména v zákoně č. 360/2004 Sb. o Evropském hospodářském zájmovém sdruţení. Opět se zde podpůrně pouţije ZOK a zejména ustanovení o veřejné obchodní společnosti Typově se Evropské hospodářské zájmové sdruţení do jisté míry podobá veřejné obchodní společnosti, jedná se tedy o obchodní společnost, která má charakter osobní společnosti. Spolupráce v rámci evropského sdruţení totiţ zejména umoţňuje jeho členům provázat své ekonomické aktivity, zachovává jim však přitom jejich ekonomickou a právní nezávislost. Svým účelem i povahou rámce, který poskytuje pro spolupráci svých členů, připomíná evropské sdruţení v některých aspektech (především důrazem na nezávislost jeho
73
ARNOLD, Rainer. Evropská společnost (SE) jako důleţitý krok v evropském společenstevním právu. Evropské právo. 2002, č. 1. s. 14. 74 MENŠÍKOVÁ, Lucie. Evropská společnost na vzestupu. Právní rádce. 2009, č. 1. s. 29.
26
členů) spíše kontraktuální formy spolupráce, nicméně je v předpisech výslovně označeno jako obchodní společnost. Členy evropského sdruţení mohou být fyzické osoby, které vykonávají svou činnost uvnitř Evropské unie, i právnické osoby, které tam mají své sídlo.75 Třetí evropskou společností je Evropská druţstevní společnost (SCE). Základem právní úpravy evropské druţstevní společnosti na úrovni EU je nařízení Rady č. ES 1435/2003 o statutu evropské druţstevní společnosti. V českém právu je pak nejdůleţitějším přepisem zákon č. 307/2006 Sb., o evropské druţstevní společnosti. Opět platí, ţe se podpůrně pouţije rovněţ ZOK, zejména právní úprava zaměřená na druţstva, neboť mezi českými obchodními korporacemi je evropské druţstevní společnosti nejpodobnější právě druţstvo. Podle výše zmíněného nařízení je základním účelem evropské druţstevní společnosti uspokojování potřeb jejích členů nebo rozvoj jejich hospodářských a sociálních činností, zejména uzavíráním smluv se členy na dodávky zboţí či poskytování sluţeb nebo na provedení prací takového druhu, který evropská druţstevní společnost provádí nebo obstarává. Účelem evropské druţstevní společnosti můţe být rovněţ uspokojování potřeb jejích členů výše uvedeným způsobem prostřednictvím podpory jejich účasti na hospodářských činnostech v jedné nebo více evropských druţstevních společnostech nebo v národních druţstvech. Uvedený účel je principiálně shodný s účelem druţstva dle ZOK.76
75 76
PETR, Michal. Evropské hospodářské zájmové sdruţení. Právní rozhledy. 2004, č. 16. s. 591. DVOŘÁK, Tomáš, Družstevní právo. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 280.
27
3. Trestní odpovědnost u jednotlivých forem podnikání V případě trestní odpovědnosti podnikatele, je nutné rozlišovat mezi podnikatelem fyzickou osobou (fyzickou osobou podnikající na základě ţivnostenského oprávnění či podnikatelem dle zvláštního zákona) a právnickou osobou (obchodní korporací). Podnikatel, který je fyzickou osobou je v zásadě odpovědný podle TZ stejně jako fyzická osoba nepodnikající. Existují však trestné činy, u kterých je pravděpodobnější, ţe se jich dopustí podnikatel neţ nepodnikatel. Jedná se např. trestný čin neoprávněné zaměstnávání cizinců podle § 342 TZ, podobně také trestné činy daňové – např. zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby dle ustanovení § 240 TZ.77 V případě podnikání v určitých specifických oborech můţe být pak jeho profese důvodem pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty (jedná se např. o situaci, kdy se lékař – ať jiţ podnikatel či zaměstnanec dopustí trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 150 TZ).78 V této souvislosti je však rozhodující obor profesního působení, nikoli skutečnost, zda dotyčný vykonává profesi jako podnikatel nebo jako zaměstnanec. Pokud se týká trestní odpovědnosti právnických osob, obchodní korporace jsou právnickými osobami, na které se vztahuje právní úprava obsaţená v ZTOPO. Z toho vyplývá, ţe od 1. 1. 2012, kdy ZTOPO nabyl účinnosti, je veřejná obchodní společnost trestně odpovědná za vybrané trestné činy, které jsou vyjmenovány v ustanovení § 7 zákona o ZTOPO. Ustanovení § 7 uvádí taxativní výčet trestných činů, u nichţ přichází trestní odpovědnost právnických osob v úvahu. Trestní odpovědnost právnických osob je striktně omezena na trestné činy, jejichţ znaky jsou uvedeny ve zvláštní části trestního zákoníku a jejichţ výčet je současně uveden v ZTOPO. Z uvedeného výčtu je zřejmé, ţe trestně odpovědná právnická osoba se můţe dopustit všech kategorií trestných činů, tedy přečinu a zločinu, jakoţ i zvlášť závaţného zločinu jako subkategorie zločinu.79 Pokud má být obchodní korporace trestně odpovědná, musí jí být jednání přičitatelné. To znamená, ţe musí být splněny následující podmínky: „Ztotožnění právnické osoby s osobou fyzickou – pachatel zde působí v rozhodovacích orgánech právnické osoby, ačkoli člen řídícího orgánu není pachatelem, umožnil spáchání trestného činu, právnická osoba nedohlížela nebo nedohlížela dostatečně na činnost fyzických osob odehrávající se v okruhu působnosti právnické osoby, Princip anonymní viny – je možné prokázat, že znaky trestného 77
ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: Komentář. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 3225. § 150 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. 79 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 150-151. 78
28
činu byly naplněny v činnosti právnické osoby a pachatelem je zřejmě osoba patřící do jejího vedení nebo jednající v jejich službách, přičemž tuto však nelze individualizovat.“80 Za trestnou činnost právnické osoby lze stíhat nejen právnickou osobu, ale také fyzickou osobu, která se jednání dopustila. Není však podmínkou trestní odpovědnosti právnické osoby, aby byla vţdy zjištěna konkrétní fyzická osoba, která se jednání dopustila.81 Pokud se zaměříme na specifika jednotlivých obchodních společností, lze říci, ţe specifikem veřejné obchodní společnosti je především skutečnost, ţe pro veřejnou obchodní společnost je charakteristická účast společníků na jejím podnikání a úzké propojení společníka se společností. V případě veřejné obchodní společnosti jsou navíc statutárním orgánem všichni plně svéprávní společníci.82 Toto propojení pak v řadě případů můţe u veřejné obchodní společnosti vést k tomu, ţe jednání společníka bude snáze přičitatelné i veřejné obchodní společnosti, stejně jako v případě, kdy bude zjištěna trestná činnost právnické osoby, bude moţné, pokud se společníci aktivně podílejí na činnosti společnosti snáze identifikovat fyzickou osobu, která se jednání dopustila. V případě veřejné obchodní společnosti tak můţe být obecně v řadě případů jednodušší postihnout paralelně konkrétní fyzickou i právnickou osobu dohromady, neboť úzké propojení mezi společníky a veřejnou obchodní společností umoţní v řadě případů snáze určitou provázanost odhalit. V případě komanditní společnosti lze říci, ţe v souvislosti s tím, ţe statutární orgán, který se reálně podílí na řízení společnosti a rozhodování tvoří komplementáři, zatímco komanditisté mají významně omezenější moţnosti, jak vykonávat vliv na komanditní společnost, bude patrně častější, ţe komanditní společnosti bude přičitatelné jednání komplementářů. S tím souvisí i skutečnost, ţe pokud bude postiţena fyzická osoba i právnická osoba, bude takovou osobou, pokud se jedná o společníky spíše komplementář neţ komanditista. Pokud je společníkem komanditní společnosti právnická osoba, není vyloučen postih dle ZTOPO jak komanditní společnosti, tak právnické osoby, která je jejím společníkem a případně i fyzických osob, které jsou jejími statutárními zástupci či společníky. Pokud se týká společnosti s ručením omezeným, s ohledem na to, ţe zejména jednočlenná či menší společnost s ručením omezeným je obvykle úzce spojena s osobami společníků, které se aktivně podílí na řízení společnosti, bude v tomto případě do značné míry propojena
80
ŠELLENG, Dalibor. K otázce přičitatelnosti trestného činu právnické osobě. Všehrd [online]. 2014 [cit. 201405-27]. Dostupné z: http://casopis.vsehrd.cz/2014/02/k-otazce-pricitatelnosti-trestneho-cinu-pravnicke-osobe/. 81 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 169. 82 JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada, 2014. s. 14.
29
trestní odpovědnost fyzických osob a právnických osob. Naopak u velkých společností s ručením omezeným, kde se společníci účastní skutečně především ve formě vkladu kapitálu, toto pravidlo nemusí vţdy platit. Specifikem trestní odpovědnosti akciové společnosti je skutečnost, ţe většina akciových společností jsou spíše větší podniky s více zaměstnanci, tudíţ spíše neţ jednání řadových akcionářů, kteří mají ve společnosti menšinu akcií, bude společnosti přičitatelné spíše jednání jejího představenstva či vedoucích zaměstnanců, kteří nemusí být (a obvykle ani nebývají) společníky akciové společnosti.
30
4. Kritéria pro komparaci 4.1 Rizikovost podnikání – zaměřeno na ručení Důleţitým kritériem komparace jednotlivých druhů podnikání je jejich rizikovost. Riziko je nedílnou součástí kaţdého podnikání, a proto je jeho analýza jednou z nejdůleţitějších, ale zároveň paradoxně i nejpodceňovanějších součástí podnikatelského plánu.83 Rizikovost podnikání však lze hodnotit na základě celé řady různých kritérií. Podnikatelská rizika je totiţ souhrnným pojmem „pro všechna rizika, která zásadním způsobem ovlivňují podnikání, respektive mají vliv na rozhodování podnikatele nebo vrcholového managementu organizace.“84 Riziko podnikání je přitom měřeno především pravděpodobností, ţe podnikání vygeneruje ztrátu.85 Rizikovost podnikání můţe spočívat v tom, ţe jsou vynaloţeny náklady, které se nevrátí zpět, v tom, ţe nelze nikdy předvídat, zda se konkrétní výrobek na trhu ujme, ale také v tom, jakým způsobem ručí podnikatel za závazky plynoucí z podnikání, stejně jako můţe toto riziko spočívat i v celé řadě dalších aspektů. Pro moji práci bude základním kritériem riziko spočívající v ručení podnikatele za závazky, které z podnikání plynou. Zde je samozřejmě na první pohled patrné, ţe vyšší rizikovost podnikání lze identifikovat u podnikání fyzických osob podle ţivnostenského zákona stejně jako u podnikání fyzických osob dle zvláštních zákonů, kdy podnikatel odpovídá za závazky plynoucí z podnikání celým svým majetkem. Podobně je tomu i v případě osobních společností, zejména u veřejné obchodní společnosti, kde všichni společníci odpovídají za závazky společnosti celým svým majetkem. Naopak méně rizikové z pohledu ručení jsou kapitálové obchodní společnosti (společnost s ručením omezeným, akciová společnost).
4.2 Zakládání – bariéry vstupu Dalším důleţitým faktorem, který je nutné brát při rozhodování o formě podnikání v úvahu, je otázka jak jednoduché nebo naopak obtíţné je samotné zaloţení podnikání a získání podnikatelského oprávnění. Čím více existuje bariér vstupu, tím déle totiţ obvykle trvá získání podnikatelského oprávnění, navíc většina bariér vstupu je spojena rovněţ s určitými náklady a s určitou administrativou. Je tedy například nesporně rozdíl mezi tím, kdy podnikatel začíná podnikat prostřednictvím ohlašovací ţivnosti, kterou stačí ohlásit 83
POLÁCH, Jiří. Reálné a finanční investice. Praha: C.H.Beck, 2012. s. 40. Podnikatelská rizika. Management mania [online]. 2013 [cit. https://managementmania.com/cs/podnikatelska-rizika. 85 ZWEIG, Jason. Inteligentní investor. Praha: Grada, 2006, s. 117. 84
2014-06-14].
Dostupné
z:
31
ţivnostenskému úřadu a následně je nutné provést oznámení na úřadech za účelem platby daní a pojistného a mezi situací, kdy je zakládána dvojčlenná či vícečlenná obchodní společnost (např. veřejná obchodní společnost, komanditní společnost nebo i vícečlenná společnost s ručením omezeným), kde je nutné nejprve společnost zaloţit ve formě společenské smlouvy, na jejímţ obsahu se navíc společníci musejí shodnout, dále je nutné, aby společnost vznikla, k čemuţ dochází aţ zápisem do obchodního rejstříku, kam je nutné dodat návrh s nutnými přílohami. Dále je pak stejně jako u fyzické osoby nutné získat oprávnění k podnikání, tj. je potřeba získat ţivnostenské oprávnění nebo oprávnění k podnikání podle zvláštního zákona a nezbytně nutné je také oznámení finančnímu úřadu a dalším úřadům veřejné správy za účelem splnění veškerých daňových povinností a povinností spojených se zákonným pojištěním. Ještě administrativně náročnější je pak zakládání některých společností Evropského práva, např. Evropské společnosti, jejíţ zaloţení má celou řadu specifik, mimo jiné je omezeno tím, ţe zaloţit Evropskou společnost můţe pouze stávající podnikatelská struktura přesahující hranice jednoho členského státu,86coţ v praxi znamená nutnost splnit nejprve podmínky zaloţení dle zákona, často navíc zaloţení Evropské společnosti předcházejí i určitá vyjednávání a aţ poté je moţné přistoupit k samotnému zaloţení a vzniku Evropské společnosti. Bariéry vstupu v případě obchodních společností lze však například u kapitálových společností (a to včetně Evropské společnosti) obejít tím, ţe začínající podnikatel zakoupí jiţ existující společnost od jiného podnikatele, popř. zakoupí tzv. ready-made společnost, coţ je jiţ existující společnost, která je zapsaná v obchodním rejstříku, nicméně aktivně nepodniká a je určena k prodeji, čímţ je nutné pouze zapsat změny v osobách společníků do obchodního rejstříku, a lze začít téměř okamţitě podnikat.87 S takovým způsobem řešení se však zpravidla pojí určité zvýšení nákladů na koupi samotné společnosti a samozřejmě i určitá rizika spojená s někdy i neznámou minulostí společnosti. V případě podnikání prostřednictvím osobních společností nelze tuto moţnost vyuţít, tudíţ toto zjednodušení nelze povaţovat za univerzální řešení.
86
DOLEČEK, Marek. Evropská akciová společnost (SE). Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-ppbi-51141.html#!&chapter=3. 87 Co je ready-made společnost. Společnosti 1,2,3 [online]. 2013 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://www.spolecnosti123.cz/ready-made-spolecnosti.php.
32
4.3 Počet subjektů / osobní účast, řešení problémů mezi společníky Dalším kritériem, které patří mezi nejdůleţitější kritéria při výběru formy podnikání, je otázka osobní účasti a počtu společníků v rámci podnikání, se kterými velmi často souvisí otázky řešení sporů a jiných problémů mezi společníky. Opět zde především záleţí na tom, v jakém oboru má začínající podnikatel v úmyslu podnikat a kolik potřebuje k začátku podnikání kapitálu. Je totiţ pravdou, ţe více společníků můţe společnosti přinést více prostředků, které jsou nutné k zahájení podnikání, pokud se společníci chtějí osobně podílet na podnikání, můţe být větší počet společníků výhodný z pohledu mnoţství nápadů, znalostí, které budou společníci schopni společnosti přinést. Na druhou stranu však obvykle větší počet společníků (postačí i dva společníci s odlišnými názory) můţe přinést časem celou řadu sporů mezi společníky ohledně podnikání, coţ se na podnikání můţe časem projevit i negativně. Tuto otázku je tedy vţdy nutné zváţit. Po rozhodnutí o počtu společníků je pak nutné zváţit opět formu podnikání, neboť některé formy podnikání umoţňují podnikání jediné samostatné osoby (např. ţivnostenské podnikání, jednočlenná společnost s ručením omezeným), jiné formy naopak ze zákona vyţadují minimálně dva společníky (např. komanditní společnost).
4.4 Administrativní náklady Při rozhodování o nejvhodnější formě podnikání je pochopitelně rozhodujícím faktorem rovněţ skutečnost, kolik finančních prostředků chce a můţe začínající podnikatel do začátku podnikání investovat. Rozdíly lze identifikovat ve výši minimálního základního kapitálu (např. u ţivnostenského oprávnění není, u společnosti s ručením omezeným stačí v současnosti jen 1 Kč, ale např. u akciové společnosti je minimální základní kapitál 2 000 000 Kč). Vedle toho je samozřejmě nutné zaplatit určité správní poplatky (např. za ohlášení ţivnosti činí poplatek 1 000 Kč), odměnu notáře a poplatky za jeho úkony, pokud je nutné mít společenskou smlouvu či zakladatelskou listinu ve formě notářského zápisu (u společnosti s ručením omezeným se základním kapitálem 1 Kč vychází okolo 10 000 Kč), dále je v některých případech u kapitálových společností, do kterých je vkládán nepeněţitý vklad nutné znalecké ocenění vkladu, je tudíţ nutné zaplatit odměnu znalce. Vedle toho je u obchodních korporací nutné uhradit rovněţ poplatky za zápis do obchodního rejstříku (např.
33
poplatek za prvozápis většiny právnických osob činí 6 000 Kč, v případě akciové společnosti činí tento poplatek 12 000 Kč).88
4.5 Zdanění Důleţitým faktorem, který ovlivňuje výběr formy podnikání, jsou otázky daňové, neboť kaţdého podnikatele zajímá, jak velký bude nakonec jeho čistý zisk z podnikání. Zdanění však není jedinou finanční zátěţí podnikání, neboť s podnikáním obvykle souvisí i otázka placení pojistného na sociální a zdravotní pojištění, které rovněţ sniţuje čistý zisk podnikatele. Zde je důleţitým faktorem především skutečnost, ţe u ţivnostenského podnikání stejně jako u podnikání fyzických osob dle zvláštního zákona je za určitých podmínek moţné uplatnit tzv. paušální náklady, které mohou v řadě případů být výhodnější neţ vést evidenci jednotlivých nákladů. Zatímco u podnikání fyzických osob se uplatní jen jedna sazba daně a to 15%, u obchodních společností dochází ke dvojímu zdanění, kdy zisk nejprve daní společnost, a to sazbou 19 % a následně společníci, kdyţ si rozdělují zisk. Daňová sazba při rozdělní zisku mezi společníky činí 15 %. Tuto moţnost lze v řadě případů řešit tím, ţe společník je např. zaměstnancem nebo jednatelem společnosti, čímţ se jeho odměna daní jen 15 % sazbou, nicméně v takovém případě je nutné odvádět jiţ výše uvedené odvody na pojistné sociálního zabezpečení a na pojistné zdravotního pojištění, v případě, ţe je společník zároveň zaměstnancem společnosti, je nutné odvádět i platbu za nemocenské pojištění.
4.6 Vnitřní organizační struktura Spíše neţ pro samotný začátek podnikání, je vnitřní organizační struktura důleţitá spíše pro jeho samotný průběh, neboť sloţitá vnitřní organizační struktura můţe být významnou zátěţí pro menší společnost, nicméně v případě velké společnosti můţe naopak být sloţitá vnitřní struktura s rozdělenými funkcemi výhodou, neboť například zajistí větší kontrolu nad podnikáním. Příkladem velmi jednoduché organizační struktury je např. ţivnostenské podnikání, kde není třeba zřizovat ţádné orgány. Jednoduchým typem společnosti, kde lze i výrazně ušetřit náklady na tom, ţe není třeba zřizovat prakticky ţádné orgány je komanditní společnost, kde jediným orgánem, který je ze zákona nezbytný, jsou komplementáři, přičemţ postačuje, aby společnost měla jen jednoho komplementáře. Nejsloţitější organizační strukturu má akciová společnost, kde je nutné mít vţdy valnou hromadu, představenstvo a 88
Poplatky a formuláře - veřejný rejstřík od 2014. Ikon [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://www.ikon.cz/aktuality/01-14-poplatky-a-formulare-verejny-rejstrik-od-2014.
34
dozorčí radu, coţ vede k tomu, ţe i náklady na provoz akciové společnosti jsou významně vyšší. Do jisté míry kompromisem je pak s.r.o., kde orgány jsou valná hromada, jednatel a dozorčí radu je moţno, ale nikoli nutno zřídit. V případě jednočlenného s.r.o. můţe pak valnou hromadu i jednatele představovat jedna osoba.
35
5. Analýza výhod a nevýhod jednotlivých forem podnikání na základě zvolených kritérií 5.1 Podnikání fyzických osob Výhodou tohoto typu podnikání je především malá kapitálová náročnost, neboť se nevyţaduje základní kapitál,89 platí se pouze poplatky spojené s ohlášením ţivnosti 1000 Kč a v případě podnikání dle zvláštního zákona pak poplatky upravené obvykle tímto zvláštním zákonem. Např. podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii jsou vyţadovány například poplatky za zápis do České advokátní komory a za členství v ní, přičemţ podmínkou podnikání dle zákona o advokacii stejně jako podmínkou výkonu advokacie samotné je členství v advokátní komoře.90 Další výhodou podnikání fyzické osoby je nízká administrativní náročnost, neboť při zakládání není nutné provádět zaloţení a vznik jako dvě fáze, není nutné obvykle zapisovat podnikatele do obchodního rejstříku, v průběhu podnikání se pak niţší administrativní náročnost projevuje tím, ţe není např. nutné zakládat účetní závěrky do obchodního rejstříku, řadu věcí, které je u obchodních korporací nutné řešit rozhodnutím statutárního orgánu apod., čímţ je moţné o řadě věcí rozhodovat flexibilněji.91 Zásadní výhodou tohoto typu podnikání je skutečnost, ţe nedochází k tzv. dvojímu zdanění, veškerý zisk je daněn pouze jednou a to sazbou daně ve výši 15 %. Další ekonomickou výhodou je v řadě případů moţnost uplatnit paušální výdaje, coţ jednak sniţuje administrativní náročnost podnikání (není nutné vést daňovou evidenci) a jednak v celé řadě případů vede k tomu, ţe reálné náklady podnikatele jsou niţší neţ výdaje uplatněné paušálem, coţ je pro podnikatele výhodné i z ekonomického hlediska.92 Nevýhodou pak můţe být obtíţný přístup ke kapitálu (např. moţnost získat půjčku v bance můţe být pro začínající fyzickou osobu podnikající na základě ţivnostenského oprávnění velmi obtíţné a s ohledem na to, ţe fyzická osoba obvykle podniká samostatně, nelze získat prostředky např. ve formě vkladů od jiných společníků). Další nevýhodou je pak
89
MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 29. Více zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii. 91 MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 29. 92 JAROŠ, Tomáš. Zdanění příjmů v roce 2011 - komplexní průvodce. Praha: Grada, 2011. s. 39. 90
36
neomezené ručení celým osobním majetkem podnikatele a omezená ţivotnost podnikání, která je dána pouze dobou ţivota podnikatele.93
5.2 Veřejná obchodní společnost Výhodou veřejné obchodní společnosti je skutečnost, ţe se jedná o nejjednodušší formu obchodní společnosti, která není tak administrativně a organizačně náročná jako jiné formy obchodních společností, neboť zákon pro ni nepředepisuje sloţitou organizační strukturu. Výhodou této společnosti je především skutečnost, ţe není nutný základní kapitál společnosti, tudíţ jsou zde nízké náklady na zaloţení společnosti a dále můţe být v některých případech výhodou, ţe se jedná o osobní typ právnické osoby. Skutečnost, ţe se jedná o osobní společnost s osobní účastí společníků, je výhodou zejména tehdy, pokud se v rámci veřejné obchodní společnosti spojí za účelem podnikání společníci, kteří mají určité vzdělání, znalosti a zkušenosti, které je moţné vyuţít k vybudování úspěšného podnikání společnosti, přičemţ tyto vlastnosti společníků se vzájemně vhodně doplňují.94 Výhody oproti jiným obchodním společnostem lze spatřovat rovněţ v tom, ţe veřejná obchodní společnost sama nepodává daňové přiznání, coţ vede k tomu, ţe její veškerý zisk se podle společenské smlouvy přerozdělí mezi společníky, kteří jej pak zdaní daňovou sazbou ve výši 15 %. Nedochází zde tedy ke dvojímu zdanění.95 Za hlavní nevýhodu je pak moţné označit především skutečnost, ţe společníci ručí za závazky společnosti solidárně celým svým majetkem.96Jistou nevýhodou například ve srovnání s podnikáním fyzické osoby pak mohou být moţné spory mezi společníky o směřování a činnosti společnosti, nevýhodou můţe být rovněţ sloţitější proces vzniku, neboť stejně jako u všech obchodních společností dochází nejprve k zaloţení společnosti a pak k jejímu vzniku, společnost se povinně zapisuje do obchodního rejstříku, čímţ je zde o něco větší administrativní náročnost neţ u podnikání fyzických osob.97 Nevýhoda můţe plynout i z toho, ţe úzké propojení mezi společností a společníky můţe v případě páchání trestné činnosti související s podnikáním některého ze společníků snadno vést i k postihu společnosti, coţ bude mít zprostředkovaně negativní vliv i na společníky či zaměstnance, kteří se na trestné činnosti ţádným způsobem nepodíleli.
93
MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 29. VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 44. 95 SOUKUPOVÁ, Klára. Víte, jak určit výši daně u společníka v. o. s.?. Podnikatel.cz [online]. 2009 [cit. 201406-14]. Dostupné z:http://www.podnikatel.cz/clanky/vite-jak-urcit-vysi-dane-u-spolecnika-v-o-s/. 96 MALACH, Antonín a kol. Jak podnikat po vstupu do EU. Praha: Grada, 2004, s. 454. 97 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 214. 94
37
5.3 Komanditní společnost Komanditní společnost je typem společnosti, která nemá v ČR příliš velkou tradici a setkáváme se s ní tudíţ relativně zřídka. Přesto se však jedná o formu podnikání, která je některými podnikateli k podnikání vyuţívána. Výhodou tohoto typu společnosti je především skutečnost, ţe v současné době není nutný základní kapitál společnosti, další výhodou je také skutečnost, ţe komanditisté nemají zákaz konkurence, mohou tudíţ totoţnou činnost vyvíjet i v jiné vícečlenné obchodní společnosti nebo jako fyzické osoby podnikající na základě ţivnostenského oprávnění. Výhodou je i skutečnost ţe komanditní společnost do jisté míry kombinuje výhody osobní společnosti s výhodami společnosti s ručením omezeným.98 Výhodou je pak také skutečnost, ţe není nutné zřizovat a tudíţ ani financovat vnitřní orgány společnosti.99 Nevýhodou je skutečnost, ţe komplementáři ručí za závazky celým svým majetkem, komanditisté zase nemohou rozhodovat o obchodním vedení společnosti, coţ pak můţe mít za následek osobní spory mezi jednotlivými společníky, coţ společnému podnikání obvykle neprospívá. V jiných případech však můţe být toto rozloţení i výhodou, neboť v řadě konkrétních případů můţe společníkům vyhovovat.100 Komanditní společnost přitom musí být vţdy zaloţena minimálně dvěma osobami, nelze zaloţit jednočlennou komanditní společnost. Nevýhodou můţe být i dvojí zdanění v případě komanditistů, neboť zisk společnosti se na počátku dělí mezi komplementáře a komanditní společnost, kdy komplementáři zisk daní jen jednorázově a to ve výši 15 %, v případě komanditní společnosti je zisk zdaněn 19 % sazbou a následně rozdělen mezi komanditisty, kteří jej opět daní 15 % sazbou.101 Oproti podnikání fyzických osob je pak určitou nevýhodou i sloţitější zaloţení společnosti, neboť je opět nutné společnost zaloţit, následně musí společnost zápisem do obchodního rejstříku vzniknout a poté musí získat podnikatelské oprávnění, aby mohla začít reálně podnikat.
5.4 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je nejčastěji vyuţívanou společností v ČR. Mezi její největší výhodu patří skutečnost, ţe společníci po splacení vkladů jiţ za závazky společnosti neručí (výjimku tvoří ručení společníků za závazky společnosti do výše podílu na likvidačním
98
VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 45. DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15. 100 VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 45. 101 DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15. 99
38
zůstatku při zrušení společnosti s likvidací102). Druhou zásadní výhodou je skutečnost, ţe v současnosti zákon vyţaduje minimální základní kapitál ve výši 1 Kč. Třetí výhodou tohoto typu společnosti je fakt, ţe ji lze zaloţit i jako jednočlennou společnost. Výhodou společnosti můţe být také solidnější vnější dojem neţ např. u fyzické osoby podnikající na základě ţivnostenského oprávnění,103 nicméně s ohledem na situaci v ČR, kde je společnost s ručením omezeným zcela nejčastější obchodní společností, přičemţ celá řada společností tohoto typu má jen jednoho společníka, který je zároveň jednatelem, je tato výhoda poměrně relativní. Mezi nevýhody společnosti s ručením omezeným pak patří tzv. dvojí zdanění, protoţe společnost daní svůj zisk sazbou ve výši 19 %, společníci pak při rozdělení zisku mezi sebe daní sazbou ve výši 15 %. Další nevýhodou je obtíţnější zakládání, tedy opět je nutné společnost nejprve zaloţit, pak ji zapsat do obchodního rejstříku, čímţ společnost vznikne, následně je nutné vyřídit oprávnění k podnikání a teprve poté lze podnikat. I v průběhu podnikání má společnost celou řadu administrativních povinností, které její podnikání do jisté míry ztěţují, neboť je např. nutné zakládat řadu dokumentů (např. kaţdoročně účetní závěrku) do obchodního rejstříku, je nutné na řadu podnikatelských rozhodnutí přijímat rozhodnutí orgánu společnosti s ručením omezeným (a to i u jednočlenné společnosti s ručením omezeným).
5.5 Akciová společnost Mezi základní výhody akciové společnosti jako formy podnikání patří především skutečnost, ţe zde neexistují ţádné osobní závazky akcionářů, akcionáři společnosti neručí za závazky společnosti (výjimku tvoří ručení společníků za závazky společnosti do výše podílu na likvidačním zůstatku při zrušení společnosti s likvidací104). Další výhodou je, ţe akcionářů můţe být i velký počet a prostřednictvím prodeje akcií je snadné akumulovat kapitál, který pak můţe slouţit k zahájení podnikatelské činnosti. Výhodou je i snadný převod podílu na společnosti (akcií). Společnost existuje nezávisle na změnách v osobách společníků. Akciová společnost bývá obvykle vyuţívána spíše k většímu podnikání a osoby společníků jsou obvykle zcela odděleny od faktického řízení a manaţerského rozhodování, neboť akciová společnost bývá obvykle řízena profesionálním managementem.105
102
§ 39 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech. VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 43. 104 § 39 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech. 105 MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 36. 103
39
Mezi nevýhody pak opět patří dvojí zdanění, neboť zisk je daněn nejprve jako zisk společnosti a následně i jako zisk akcionářů, kdyţ je mezi ně rozdělován. Nevýhodou je i vysoká míra regulace ze strany státu a EU, coţ ukládá akciové společnosti celou řadu povinností, které jiné formy podnikání nemají (např. povinnost mít internetové stránky a zveřejňovat na nich určité údaje apod.). S tím pak souvisí i vyšší administrativní náročnost, včetně větší náročnosti při zakládání, vedle obvyklého procesu zakládání a vzniku obchodních společností je nutné ještě upisovat akcie. Nevýhodou můţe být i vysoký základní kapitál, zejména to platí v případě malého počtu akcionářů. Nevýhodou jsou i rizika, která souvisí s úplným oddělením vlastnictví společnosti od jejího řízení, neboť jak vlastníci, tak manaţeři obvykle sledují především své vlastní zájmy, které mohou v tomto případě být leckdy v rozporu.106
106
MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 36.
40
6. Aplikace zjištěného na konkrétní případ 6.1 Výchozí situace Začínající podnikatel, který doposud nepodnikal, má v úmyslu začít provozovat autobazar, který by měl působit na území ČR, bez zahraničního přesahu, přičemţ z počátku by měl mít pouze jednu provozovnu, která by se měla nacházet v Karlovarském kraji. Podnikatel chce podnikat sám, nechce mít ţádné další společníky, neboť by rád o svém podnikání rozhodoval nezávisle na jiných osobách. Začínající podnikatel má v úmyslu v autobazaru na začátku zaměstnat cca dvě aţ tři osoby a rovněţ tam sám vykonávat práci a aktivně se podílet nejen na rozhodnutích podnikatelských, ale i na faktické činnosti v rámci provozovny autobazaru. Zájemce o podnikání má našetřeno cca 500 000 Kč, které můţe do podnikání investovat, nicméně tuto částku by rád investoval především do pronájmu pozemku a nemovitosti, kde bude autobazar provozovat, do jeho vybavení a především do webových stránek, prostřednictvím nichţ má v úmyslu rovněţ nabízet vozy k prodeji. Primárně se chce zaměřit na tzv. komisní prodej vozů, takţe není nezbytně nutné, aby investoval větší mnoţství kapitálu do nákupu vozů. Náklady na samotné zřízení vhodné formy podnikání tudíţ nemusí být zcela nulové, nicméně neměly by ani být příliš vysoké.
6.2 Doporučení Z výše uvedeného vyplývá, ţe podnikatelem bude jen jedna osoba, tudíţ není moţné vyuţít například osobní formy společnosti, kde je nutné, aby společníky byly vţdy minimálně dvě různé osoby, stejně tak se nehodí například forma sdruţení fyzických osob podnikajících na základě ţivnostenského oprávnění. S ohledem na to, ţe podnikání v oboru autobazar je v dnešní době poměrně rizikové, je otázkou, zda a nakolik bude ziskové, přičemţ tato skutečnost závisí na celé řadě faktorů včetně místa, kde bude autobazar umístěn, jakou bude mít reklamu apod. Navíc podnikatel má v tomto případě v úmyslu mít zaměstnance a pronajímat si prostory, tudíţ náklady podnikatele mohou v počátcích podnikání převyšovat jeho příjmy, není příliš vhodné, aby podnikatel za závazky autobazaru ručil celým svým majetkem, tudíţ se pro tento typ podnikání nehodí ani podnikání ţivnostenské. S ohledem na to, ţe podnikání bude realizováno pouze v ČR, není vhodné vyuţít ani společnosti evropského práva, navíc jejich zakládání je náročnější. Vzhledem k výši moţné investice do začátku podnikání nelze doporučit ani akciovou společnost, kde je nutné upsat základní kapitál minimálně ve výši 2 000 000 Kč, navíc akciová společnost není společností, která by byla typická pro účast společníka na jejím vedení a samotné činnosti společnosti. 41
V tomto případě by tudíţ nejvýhodnějším řešením byla jednočlenná společnost s ručením omezeným. Podnikatel by byl jediným společníkem zároveň jediným jednatelem společnosti, přičemţ odměnu si bude vyplácet ve formě odměny za výkon funkce jednatele, tudíţ tuto část odměny nebude danit jako zisk společnosti, neboť ji společnost vykáţe jako náklad. Pokud bude zisk autobazaru takový, ţe i po odečtení a vyplacení odměny jednatele a mezd zaměstnanců, bude společnost generovat zisk, bude tento zisk společnosti následně zdaněn jako zisk společnosti ve výši 19 % a pokud si bude chtít podnikatel vyplatit zisk, bude jej muset zdanit ve výši 15 %. Lze tudíţ doporučit nastavit odměnu jednatele například tak, aby první tři měsíce vykonával jednatel funkci zdarma a od čtvrtého měsíce byla odměna jednatele natolik vysoká, aby na rozdělování zisku společnosti nezbývalo příliš mnoho prostředků, nicméně s ohledem na skutečnost, ţe z odměny jednatele se platí zdravotní a sociální pojištění, na které je nutné hradit zálohy, není vhodné nastavit odměnu tak vysokou, aby si ji v této výši jednatel nemohl vyplatit, protoţe autobazar takový zisk mít nemusí, jelikoţ zálohy na zdravotní a sociální pojištění budou vycházet ze sjednané odměny za výkon funkce, tudíţ v zásadě platí, ţe čím vyšší odměna, tím vyšší pojistné, na které musí být k dispozici prostředky, aby se tímto způsobem společnost nedostala časem do platební neschopnosti. Výše uvedená odměna za výkon funkce by měla být podloţena smlouvou o výkonu funkce, tato by v tomto případě byla podepsána za společnost jejím jediným společníkem a proto podpisy úředně ověřeny107, aby byl vyloučen případný střet zájmů. Pro případ, ţe by se však společnosti nedařilo, nebude podnikatel odpovídat za její závazky svým majetkem, ale jen do výše svého nesplaceného vkladu. Pokud se týká výše vkladu, ačkoli zákon umoţňuje základní vklad jiţ ve výši 1 Kč, lze doporučit upravit ve společenské smlouvě základní vklad o něco vyšší, například 1 000 Kč. Tento základní vklad pro podnikatele totiţ není v souvislosti se začátkem podnikání nijak zásadním vydáním, ovšem umoţňuje podnikateli v případě, ţe by se mu v podnikání dařilo a chtěl do budoucna např. rozšiřovat společnost, aby se později poměrně snadno mohl stát společníkem společnosti i další člověk, který by například mohl do společnosti přinést další kapitál nutný k expanzi nebo nové nápady a informace. Společnost s ručením omezeným, která má základní kapitál ve výši 1 Kč navíc nepůsobí zcela důvěryhodně, je tudíţ vhodné stanovit si ve společenské smlouvě základní kapitál o něco vyšší, který však významně nezasáhne do finančního plánování podnikatele. S ohledem na to, ţe podnikatel plánuje mít dva aţ tři zaměstnance, nemělo by mu činit problém se osobně věnovat některým administrativním záleţitostem, 107
§ 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, v platném znění.
42
například plnit povinnosti, které jsou s podnikáním prostřednictvím společnosti s ručením omezeným spojeny (např. zakládat dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku). Po zaloţení společnosti s ručením omezeným bude muset podnikatel poţádat o ţivnostenské oprávnění pro společnost s ručením omezeným, nicméně není podmínkou a z ekonomického hlediska není v tomto případě ani příliš výhodné, aby měl podnikatel sám rovněţ ţivnostenské oprávnění pro provozování této činnosti. Provoz autobazaru přitom spadá pod volnou ţivnost, kde není stanovena podmínka odborné způsobilosti,108společnost tudíţ nebude potřebovat odpovědného zástupce, ţivnost pouze ohlásí a zaplatí poplatek ve výši 1000 Kč. Obor ţivnosti patří mezi obor č. 47 zprostředkování obchodu a sluţeb, je uveden v příloze č. 4 ţivnostenského zákona.109 Získání ţivnostenského oprávnění pro společnost by tak mělo proběhnout poměrně rychle a bez jakýchkoli komplikací. Dalším aspektem je i skutečnost, ţe časem můţe dojít k rozvoji podnikání tohoto podnikatele, takţe je vhodné, aby podnikání budoval na základě jednoho označení – firmy. Lze předpokládat, ţe pokud by podnikal na základě ţivnostenského oprávnění, tak nebude povaţovat za vhodné, aby se zapsal do obchodního rejstříku. V souvislosti s přijetím NOZ sice došlo k určité liberalizaci při tvorbě firmy v případě podnikatelů – fyzických osob, avšak v uvedeném případě povaţuji za vhodnější vyuţít spíše čistě fantazijní způsob vytvoření firmy, jak je to moţné v případě podnikatelů – právnických osob. Významnou nevýhodou podnikání společnosti s ručením omezeným bude pouze nemoţnost uplatnit paušální výdaje, nicméně s ohledem na to, ţe podnikatel má v úmyslu mít zaměstnance a bude mít patrně i vysoké náklady na nájem prostor a reklamu, je otázkou, zda by se uplatnění paušálních výdajů ve skutečnosti vyplatilo, neboť jeho výdaje mohou být v praxi vyšší neţ paušálně stanovená částka, čímţ by se podnikateli vedení daňové evidence vyplatilo více i v případě, pokud by podnikal jako fyzická osoba na základě ţivnostenského oprávnění. Druhou moţností, kterou by podnikatel mohl zváţit je podnikání fyzické osoby na základě ţivnostenského zákona, kde by nebylo nutné projít procesem zaloţení a vzniku společnosti, stačilo by pouze ohlásit ţivnost na ţivnostenském úřadě, za coţ se platí jen správní poplatek 1000 Kč, bylo by pak moţné uplatnit paušální výdaje, nicméně poměrně velkým rizikem je zejména u začínajícího podnikatele, který musí vynaloţit na začátek podnikání významnější náklady otázka ručení za závazky celým svým majetkem. 108 109
Zákon č. 455/1991 Sb., ţivnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., ţivnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
43
7. Závěr Moje bakalářská práce se věnovala právním formám podnikání a jejich srovnání z hlediska administrativních nákladů a efektivity. Cílem celé této práce mělo být mé doporučení získané na základě komparace forem podnikání dle mnou vybraných kritérií, kterými byly především otázky rizikovosti z pohledu ručení společníka či podnikatele, bariér vstupu do podnikání, počet subjektů účastnících se podnikání, administrativní náklady, zdanění a vnitřní organizační struktura. Pro účely praktické aplikace jsem si pak zvolil příklad začínajícího podnikatele, který zakládá autobazar. V této práci bylo zjištěno, ţe z pohledu administrativní náročnosti a z pohledu zdanění, stejně jako z hlediska bariér vstupu do podnikání je patrně nejvýhodnější formou podnikání, podnikání fyzické osoby dle ţivnostenského zákona, popř. dle zvláštních zákonů, zde jsou ovšem někdy oproti podnikání ţivnostenskému stanoveny další povinnosti (např. povinnost členství v profesní komoře) a další poplatky (např. poplatek za zápis do komory, v níţ je zákonem vyţadováno povinné členství). Tato forma podnikání má však jednu zásadní nevýhodu a to ručení za závazky vzniklé při podnikatelské činnosti celým majetkem podnikatele. Výše uvedená nevýhoda je pak důvodem, proč je velmi oblíbenou formou podnikání v ČR společnost s ručením omezeným. Tato forma podnikání současnosti vyţaduje jen minimální náklady na zaloţení (zejména poplatky za notářský zápis společenské smlouvy a zápis do obchodního rejstříku) a dále za ţivnostenské oprávnění, popř. i jiné podnikatelské oprávnění (ne vţdy lze však na základě zvláštního zákona podnikat prostřednictvím společnosti s ručením omezeným). Tato společnost má výhodu, ţe ji můţe zaloţit i jen jeden společník, přičemţ ten v zásadě odpovídá za závazky společnosti jen do výše svého vkladu, svým vlastním majetkem společník ručí jen do doby, kdy dojde ke splacení celého základního vkladu. Tato forma podnikání přitom je sice administrativně náročnější neţ ţivnostenské podnikání, nicméně rozhodně není tak náročná jako třeba v případě akciové společnosti. Pokud se přitom podnikatel rozhodne podnikat prostřednictvím obchodní společnosti, proces zakládání společnosti se vţdy sestává ze zaloţení a ze vzniku a dále pak ze získání oprávnění k podnikání, tudíţ zde mezi jednotlivými obchodními společnostmi prakticky není rozdíl. Liší se pouze některé společnosti evropského práva (např. evropská společnost), jejichţ moţnost zaloţení je omezena zákonem jen na určité taxativně vymezené případy.
44
Z daňového hlediska (nedochází ke dvojímu zdanění) a rovněţ z hlediska vnitřní struktury, která je velmi jednoduchá, se pak z obchodních společností jeví nejvýhodněji veřejná obchodní společnost, která je ovšem společností ryze osobního charakteru, tudíţ má zásadní nevýhodu, kterou je ručení společníků celým svým majetkem. Oproti podnikání fyzické osoby na základě ţivnostenského oprávnění či zvláštního zákona je však k jejímu zaloţení potřeba minimálně dvou osob, coţ můţe být dohromady s ručením za závazky společnosti celým svým majetkem spíše nevýhoda, pokud např. jeden ze společníků udělá chybné či nesprávné rozhodnutí. Pro podnikání ve větším rozsahu s velkou potřebou kapitálu a s předpokladem, ţe řízení bude realizováno profesionálním managementem a společnost bude mít větší počet zaměstnanců je pak nejvhodnější akciová společnost, která je však organizačně sloţitější, vyţaduje větší mnoţství kapitálu, aby mohla být zaloţena a má více povinností neţ třeba společnost s ručením omezeným. Nedodrţování takových povinností pak můţe být sankcionováno například ve formě pokut ze strany státních orgánů, popř. i ve formě trestněprávního postihu, je tudíţ v případě podnikání prostřednictvím akciové společnosti vhodné mít dostatek zaměstnanců, kteří budou zajišťovat administrativní chod společnosti i dodrţování veškerých povinností, které jsou společnosti českým právním řádem uloţeny. Pro případy společností podnikajících na území více států lze pak doporučit zváţit vyuţití některé ze společností evropského práva, neboť tato moţnost můţe podnikání či jeho expanzi významně usnadnit oproti moţnosti podnikat v několika zemích prostřednictvím společností národního práva těchto zemí. V této práci jsem dospěl především k závěru, ţe nelze zcela jasně říci, která forma podnikání je nejvýhodnější. Je vţdy nutné vzít v potaz konkrétní podnikatelský záměr a jeho rizikovost, nutnost investicí, konkrétní situaci a moţnosti společníka či společníků stejně jako jejich představy o způsobu a formě podnikání. V návaznosti na analýzu situace je pak moţné doporučit některou z forem podnikání. V případě příkladu, který se zaměřil na autobazar, jsem tak doporučil především společnost s ručením omezeným z důvodu nutnosti poměrně vysokých investic na počátku a nutnosti platit celou řadu poměrně vysokých plateb (nájem, mzdy) ihned od počátku podnikání, coţ můţe v případě, ţe podnikání nebude ziskové, vést k významnému zadluţení podnikatele, tudíţ je vhodné, aby společník neodpovídal za závazky společnosti celým svým majetkem. Toto doporučení vycházelo z konkrétní situace popsané v kapitole č. 5.1, nelze jej tudíţ označit za univerzální doporučení. 45
Seznam použitých zdrojů: Knihy: BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012. DVOŘÁK, Tomáš, Družstevní právo. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. HORZINKOVÁ, Eva. Živnostenský zákon v praxi: 2010/2011, 8. vyd Olomouc: Anag, 2010. JAROŠ, Tomáš. Zdanění příjmů v roce 2011 - komplexní průvodce. Praha: Grada, 2011. JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada, 2014. JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným: Právo-účetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. MALACH, Antonín a kol. Jak podnikat po vstupu do EU. Praha: Grada, 2004. MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013. POLÁCH, Jiří. Reálné a finanční investice. Praha: C.H.Beck, 2012. SYNEK, Miloslav., KISLINGEROVÁ, Eva. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2012. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013. TICHÝ, Luboš. Obecná část občanského práva. Praha: C.H.Beck, 2014. VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012. ZWEIG, Jason. Inteligentní investor. Praha: Grada, 2006.
Periodika: ARNOLD, Rainer. Evropská společnost (SE) jako důleţitý krok v evropském společenstevním právu. Evropské právo. 2002, č. 1. DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7. HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011, č. 12.
46
HAVEL, Bohumil. Předpokládané změny obchodního práva při rekodifikaci práva soukromého aneb nad návrhem obchodního zákona. Obchodněprávní revue. 2009, č. 1. LASÁK, Jan. Akciová společnost na prahu rekodifikace: základní novinky. Obchodněprávní revue. 2012, č. 2. MENŠÍKOVÁ, Lucie. Evropská společnost na vzestupu. Právní rádce. 2009, č. 1. PAVELKA, Jan, FILIPOVÁ, Veronika. Obchodní podíl u jednotlivých forem obchodních společností podle nové právní úpravy 1. část. Rekodifikační novinky. 2012, č. 8. PETR, Michal. Evropské hospodářské zájmové sdruţení. Právní rozhledy. 2004, č. 16. STÄNDER, Káj, JUŘICA, Adam. Komanditní společnost s podíly vtělenými do cenného papíru podle české a německé úpravy. Obchodněprávní revue. 2013, č. 4.
Internet: BABŮRKOVÁ, Jana. Co čeká k.s. a v.o.s. od roku 2014?. Smart companies [online]. 2013 [cit. 2014-0527]. Dostupné z: http://www.smartcompanies.cz/aktuality/co-ceka-k.s.-a-v.o.s.-od-roku-2014-561/. BĚHOUNEK, Pavel. Společnost s ručením omezeným - daňové změny pro rok 2014. Daňaři online [online]. 2014 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/docd44262v55487-spolecnost-s-rucenim-omezenym-danove-zmeny-pro-rok-2014/ BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnimorganum.html. Co je ready-made společnost. Společnosti 1,2,3 [online]. 2013 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://www.spolecnosti123.cz/ready-made-spolecnosti.php. DOLEČEK, Marek. Evropská akciová společnost (SE). Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-ppbi51141.html#!&chapter=3. DOLEČEK, Marek. Evropské hospodářské zájmové sdruţení. Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-0612]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-ppbi51141.html#!&cha pter=2 Koncesovaná ţivnost. Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/faze-podnikani/zahajeni-podnikatelske-cinnosti/vybrat-oblastpodnikani/konce sovana-zivnost.html. Podnikatelská rizika. Management mania [online]. 2013 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/podnikatelska-rizika.
47
Poplatky a formuláře - veřejný rejstřík od 2014. Ikon [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://www.ikon.cz/aktuality/01-14-poplatky-a-formulare-verejny-rejstrik-od-2014. Ručení akciové společnosti. Akciové společnosti [online]. 2012 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://www.akciovespolecnosti.com/akciove-spolecnosti-detailni-rozbor/ruceni-akciove-spolecnosti. SOUKUPOVÁ, Klára. Víte, jak určit výši daně u společníka v. o. s.?. Podnikatel.cz [online]. 2009 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z:http://www.podnikatel.cz/clanky/vite-jak-urcit-vysi-dane-u-spolecnika-v-o-s/. ŠELLENG, Dalibor. K otázce přičitatelnosti trestného činu právnické osobě. Všehrd [online]. 2014 [cit. 2014-05-27]. Dostupné z: http://casopis.vsehrd.cz/2014/02/k-otazce-pricitatelnosti-trestneho-cinupravnicke-osobe/. Webové stránky jsou pro akciové společnosti od roku 2014 povinné. Businessinfo [online]. 2013 [cit. 201406-13]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/webove-stranky-jsou-pro-akciove-spolecnostiod-roku-2014-povinne-43639.html. Ţivnost volná pro fyzické osoby s bydlištěm na území ČR. Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zivnost-volna-fo-bydliste-uzemi-cr-4883.html.
Právní předpisy: Zákon č. 455/1991 Sb., ţivnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákona o obchodních korporacích).
Judikatura: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2548/2008.Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 1999 sp. zn. 7 Cmo 629/98.
48
Oficiální zadání: V této práci autor předně stručně vymezí právní formy (platformy) podnikání, které lze v České republice vyuţít - především obchodní společnosti, druţstva a podnikání jako fyzická osoba, ale také méně pouţívané platformy jako například společnosti podle evropského práva, organizační sloţky zahraničních podnikatelů, sdruţení (konsorcia), zájmová sdruţení apod. Poté autor provede analýzu základních výhod a nevýhod jednotlivých forem pro podnikání z řady hledisek (např. z hlediska organizační struktury dané formy, úpravy zdanění, převoditelnosti účasti, rizikovosti pro provozovatele, atraktivity z pohledu investorů atd.). Konkrétní ukazatele si autor práce zvolí sám. V práci také doje k vymezení administrativních a časových nákladů spojených se zaloţením a provozováním těchto právních forem podnikání, neboť tyto náklady jsou obzvláště významným kritériem především pro malé a střední podnikání. Výstupem práce by měl být závěr autora o tom, které právní formy povaţuje za nejefektivnější nástroje pro podnikání, respektive pro jaké podnikání jsou které formy vhodné, a shrnutí, zda povaţuje jejich regulaci za adekvátní nebo zda dle jeho názoru je třeba zřídit nové platformy pro podnikání nebo stávající modernizovat. Obstarání relevantní literatury a sebrání příslušné judikatury je součástí bakalářského úkolu.
49
