MODEL dalšího vzdělávání ve zdravotnictví z hlediska kvality vzdělávání a ekonomické efektivity

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

Škola veřejného zdravotnictví IPVZ Praha

MODEL dalšího vzdělávání ve zdravotnictví z hlediska kvality vzdělávání a ekonomické efektivity

Atestační práce

předkladatel: Ing. Ondřej Fuxa

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha Praha, 1999-2002


Obsah 1

ÚVOD..................................................................................................................3

2

CÍL PRÁCE A CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO STAVU ............................5

2.1 2.2

ZHODNOCENÍ STÁVAJÍCÍHO STAVU ......................................................... 5 ZÁKLAD PRO NAVRHOVANÉ ŘEŠENÍ......................................................... 7

2.3

CÍLE NÁVRHU NOVÉHO ŘEŠENÍ ........................................................ 9

2.4

TEZE PRO DOSAŽENÍ TĚCHTO CÍLŮ ........................................................

3

11

NÁVRH ŘEŠENÍ................................................................................................14

3.1

LEGISLATIVA.......................................................................................... 15

3.1.1

NÁVRH INSTITUCE CDVZ........................................................................................... 15

3.1.2 3.1.3 3.1.4

VYBRANÉ OBECNÉ RYSY O.P.S................................................................. 16 STRUKTURA NAVRHOVANÉHO CENTRA.................................................... 17 PŘEDPOKLÁDANÉ SCHÉMA ŘÍZENÍ........................................................... 18

3.2

ČINNOSTI...................................................................................................................... 19

3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6 3.2.7 4

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

PŘEDPOKLÁDANÉ ČINNOSTI CENTRA......................................................... 19 SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁ VÁNÍ .................................................................. 19 OSTATNÍ FORMY VZDĚLÁVÁNÍ ................................................................. 20 KOMERČNÍ ČINNOSTI CENTRA................................................................... 22 FINANCOVÁNÍ........................................................................................... 23 EKONOMICKO-ORGANIZAČNÍ PRAVIDLA................................................... 24 PERSONÁLNÍ A MZDOVÁ POLITIKA........................…................................... 25

MODERNÍ INFORMAČNÍ A VZDĚLÁVACÍ NÁSTROJE ...................................27 MODERNÍ FORMY VZDĚLÁVÁNÍ A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ .................. 27 MODERNÍ INFORMAČNÍ NÁSTROJ............................................................... 28 LEGISLATIVNÍ PROSTŘEDÍ....................….................................................. 29 ELEKTRONICKÉ DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ................................................. 30 POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ......................................................................... 31

5

REKAPITULACE...............................................................................................32

6

ZÁVĚR ..............................................................................................................33


l Úvod Teze: • sebevzdělávání je nutný předpoklad pro to, aby člověk obstál v současné společnosti, • v České republice zajišťuje další vzdělávání ve zdravotnictví IPVZ a IDVPZ v souběhu s celou řadou dalších subjektů, • klasická forma vzdělávání v současné době je již nedostačující, • vzdělávání potřebuje své ekonomické zajištění, • cílem této práce je navrhnout funkční Model dalšího vzdělávání ve zdravotnictví. Komentář: Každá odborná profese se neustále vyvíjí, zdokonaluje a přináší nové poznatky. Zachovat si přehled a učit se nové, znamená vytvořit systém poznávání. Chce-li člověk obstát v rychlém vývoji svého okolí a chce-li ho aktivně ovlivňovat, nestačí mu vzdělání získané v mládí ve škole, ale musí si ho průběžně doplňovat dalším vzděláváním. Jsou obory, které kladou takové nároky na odbornost a odpovědnost, že tuto potřebu stanoví zákon. Další vzdělávání ve zdravotnictví patří k těm odbornostem, které vyžadují řešení v celostátním měřítku. V České republice jsou v současné době pro zajištění dalšího vzdělávání ve zdravotnictví státem zřízeny dvě organizace a to Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) a Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (IDVPZ). IPVZ zajišťuje postgraduální vzdělávání lékařů, farmaceutů a ostatních vysokoškolsky vzdělaných pracovníků ve zdravotnictví. IDVPZ zajišťuje další vzdělávání zdravotních sester, porodních asistentek a dalších středoškolsky vzdělaných pracovníků ve zdravotnictví. Tak jako celá společnost, tak i způsob výuky, její rozsah a forma má svůj historický vývoj. Také u nás se způsob výuky postupně profiloval do současné podoby. Pro ohodnocení odborného růstu lékařů je zaveden dvoustupňový atestační systém, pro kontinuální vzdělávání bodové hodnocení. U zdravotních sester se hodnotí funkční a specializační způsobilost. V současné době probíhá diskuse nad těmito systémy vzdělávání. Podstatou dobrého vzdělávání je jeho forma. Odvěkým problémem klasického vzdělávání je to, že ne všichni studenti vnímají stejně rychle, že zvolená kombinace mluveného a tištěného textu ne všem stejně vyhovuje a že ne všichni studenti chtějí v daný čas látku studovat. Zejména poslední moment je značně problematický pro postgraduální


studium. S mohutným nástupem moderních informačních technologií vznikla možnost získávání informací včetně studia formou tzv. distančního vzdělávání. Výrazným aspektem možnosti dobrého vzdělávání je v neposlední řadě i ekonomické zajištění studia. V současné době je pro zabezpečení dalšího vzdělávání ve zdravotnictví vyčleněno ze státního rozpočtu 160 mil. Kč ročně a realizováno u IPVZ a IDPVZ ve formě příspěvku na provoz. Nakládání s těmito prostředky, vlastní činnost a ekonomizace výuky včetně snižování nákladů je dalším předmětem veřejné diskuse. Cílem předkládaného modelu vzdělávání je navržení formy, která by v sobě skloubila pozitivní hodnoty současného řešení s prvky „demokratizace" přístupu k výuce, tržním pojetím řízení a ekonomickou efektivitou, aniž by tato hlediska narušila prestiž státem poskytované garance za vysokou kvalitu pracovníků, kteří tímto procesem vzdělávání projdou.


2 Cíl práce a charakteristika současného stavu 2.1 Zhodnocení stávajícího stavu________________________ Teze:

• v současnosti mají IPVZ a IDVPZ charakter příspěvkové organizace, • stávající forma zajištění dalšího vzdělávání ve zdravotnictví prostřednictvím státních příspěvkových organizací za současného běhu komerčních výuk zaostává funkčně i ekonomicky, umožňuje zachování vlivu na rozsah a kvalitu, • současný stav může mít nevhodný dopad i na prestiž této činnosti, • je potřeba nalézt přijatelnou míru možnosti administrativního ovlivňování nabídky a poptávky vzdělávacího procesu při zachování demokratických prvků.

Komentář:

Současné legislativní normy dělí organizace na dvě skupiny - založené na základě soukromého majetku nebo spravované státem. Zatímco pro první jmenovanou skupinu byly vytvářeny nové normy, pro státem řízené organizace byly převzaty normy z minulých let, do kterých byly pouze zapracovávány prvky tržního hospodaření. Tak se v praxi vyskytují tzv. organizační složky státu (donedávna tzv. rozpočtové organizace) a příspěvkové organizace. Výklad zákona charakterizuje příspěvkovou organizaci jako přechodnou formu státem dotovaných organizací. Zřizovatelem IPVZ, který v současné době zajišťuje postgraduální vzdělávání lékařů a dalších vysokoškolsky vzdělaných pracovníků ve zdravotnictví a IDVPZ, který zajišťuje další vzdělávání zdravotních sester a jiných středoškolsky vzdělaných pracovníků ve zdravotnictví v České republice je Ministerstvo zdravotnictví. Na základě Statutu mají tyto instituty právo k hospodaření se státním majetkem formou příspěvkové organizace. Současně však statut umožňuje těmto organizacím podnikat ve vymezené oblasti - tzv. jiné činnosti. Kombinace těchto legislativních norem však přináší celou řadu účetních, daňových, organizačních i motivačních problémů. Na jedné straně má kladný dopad na nezávislost kvality výuky na


ekonomických vlivech (bude dále podrobněji uvedeno), na straně druhé však nemá srovnatelný ekonomický stimul s komerční výukou. Potřeba organizačně a odborně zajistit další vzdělávání lékařů vznikla před padesáti lety. Od té doby Instituty odpovídají za kvalitu a formu dalšího vzdělávání ve zdravotnictví, dané příslušnými zákony a vyhláškami. Od roku 1989 se vedle této formy výuky rozvíjí výuka v komerčním sektoru, a to v oblasti kontinuálního vzdělávání. V různém rozsahu se dalším vzděláváním zabývají také lékařské fakulty, střední zdravotnické školy, kliniky, zdravotnická zařízení a firmy jako doplňku své činnosti. Věnují se mu také i soukromé firmy zaměřené pouze na tuto činnost. Nejednotnost, vliv producentů léků a zdravotnických potřeb, různá kvalita lektorů, ale i pružnost, operativnost, různá kvalita ohodnocení přednášejícího, to vše ovlivňuje komerční vzdělávání. Tato nesystémovost ve svém důsledku může negativně ovlivnit kvalitu dalšího vzdělávání. Je možné konstatovat, že „centralizace" přináší možnost zajištění stejných nároků na přiznání ověření získaných poznatků, je však charakteristická administrativní náročností a pomalou reakci na aktuální potřebu. „Decentralizace" naopak umožňuje uplatnit všechny obecné pozitivní přednosti tržních mechanizmů, ztrácí však nástroj na sjednocení nároků. I v případě vzniku takového nástroje v tržním prostředí by mohl být snadno ovlivněn ekonomickými aspekty. Vzdělání je ovlivněno, stejně jako ostatní činnosti, poptávkou a nabídkou. Centrálně evidovaná výuka má jedinečnou výhodu v možnosti pozitivního ovlivnění poptávky po profesním vzdělávání. I když v současné době není tato možnost ze strany státu využívána, jsou k dispozici podklady svědčící o tom, že centrální řízení výuky může příznivě ovlivnit strukturu odborného rozvržení lékařů. Komerční vzdělávání tuto možnost nemá. Podíváme-li se do světa, respektive do Evropy, zjistíme, že nejednotnost systémů vzdělávání je průvodním jevem této činnosti. Avšak i zde je patrná snaha (u liberálního způsobu pojetí) hledat prvky centralizace a naopak. Obecně je však zřejmé, že státy evropské unie vycházejí z principů větší „demokratizace" přístupu ke vzdělání, než je tomu v současné době u nás. Z uvedených stručných charakteristik se nabízí otázka, která z forem výuky je výhodnější, a zda je možné tyto formy vhodně kombinovat.


2.2 Základ pro navrhované řešení________________________ Teze: • návrh řešení vychází z předpokladu pokračování v ověřeném způsobu dvou atestací u lékařů a funkční a specializační způsobilosti u sester, •

IPVZ a IDVPZ disponují kvalitní pedagogickou základnou jak personální, tak movitou i nemovitou,

• systém státní dotace umožňuje přerozdělit prostředky mezi obory a uplatnit svůj vliv na regulaci odborností, • za současného stavu není vyřešen ekonomický vztah mezi jednotlivými subjekty, které participují na vzdělávacím procesu, • ze současných legislativních možností se nabízí možnost zvolit formu obecně prospěšné společnosti.

Komentář: Jak bylo v předchozí kapitole uvedeno, mají za odbornou část vzdělávání a evidenci získaných oprávnění odpovědnost IPVZ a IDVPZ. Princip vysokoškolského postgraduálního vzdělávání je odvozen od systému dvou atestací, středoškolského pak od systému funkční a specializační způsobilosti. V současné době jsou tyto systémy diskutovány v odborné veřejnosti a kriticky na ně pohlížejí zejména lékařské komory. Předmětem této práce není polemika nad těmito systémy z lékařského odborného hlediska, a proto úvahy a návrhy v další části materiálu vycházejí ze skutečnosti, že stávající systémy jsou funkční, a lze na nich dále stavět. Uvedené organizace dlouhodobě pracují s vyrovnaným rozpočtem a přitom výrazně zhodnocují spravovaný státní majetek. K dispozici jsou kvalitní ubytovací zařízení a dobře pedagogicky vybavené přednáškové sály a učebny včetně úzce specializovaných učeben. IPVZ má přes osmdesát odborných pracovišť ve zdravotnických zařízeních. Výsledkem dlouhodobého předávání zkušeností a systematické vlastní přípravy je skutečnost, že tyto organizace disponují velmi kvalitní lékařsko-pedagogickou základnou. Záporem této lokalizace pedagogické činnosti v kombinaci s jejím nedostatečným finančním ohodnocením je stav, kdy v některých oborech není dostatek mladších lékařů-pedagogů. Standardním problémem je pak administrativní aparát takovýchto institucí, včetně slabé marketingové činnosti vyplývající z nedostatečných motivačních aspektů. Současné finanční nároky na fungování obou organizací představují 160 milionů Kč ročně. S ohledem na státní rozpočet je tato suma procentuálně zanedbatelná. V rámci správní


pravomoci lze tyto finanční prostředky rozložit mezi všechny obory zdravotnictví. Otázkou je však metoda přerozdělení prostředků a motivace pro jejich získání. U kteréhokoliv systému samofinancování dalšího vzdělávání hrozí reálné riziko, že obory, které jsou v tržním pojetí lukrativní, mají větší možnosti než z tohoto pohledu nelukrativní obory, u nichž teoreticky hrozí stagnace, popřípadě i zánik. Tak jako v resortu školství, vzniká i ve zdravotnictví zásadní legislativněsmluvní problém mezi institutem a pracovištěm, kde probíhá odborná výuka. Dosud se nepodařilo (a zřejmě to ani nelze) definovat poměr činnosti zdravotnické a pedagogické, nelze definovat v tomto členění režijní náklady, nájmy, energie, dělit použití majetku a spotřebního materiálu a v neposlední řadě mzdových nákladů. Obtížně lze vyčíslit know-how pedagogických pracovišť. Současná praxe vychází z obecných smluv o spolupráci bez přesné definice ekonomického vztahu, který často vyplývá z historické spolupráce v období, kdy ekonomické vazby neměly faktický charakter. Z těchto principů velmi Často vychází i začlenění pracovníků-pedagogů, kteří mají u institutů často i plný úvazek, přesto vykonávají i zdravotnickou činnost v tomto rozsahu. Jen u IPVZ je přes 500 pedagogických pracovníků. Důsledkem komercializace pedagogické činnosti by mohl být jednorázový nárůst stavu zdravotnických pracovníků. Současné právní normy definují společnosti a organizace, a to zejména z pohledu majetkových účastí zřizovatelů. Vycházíme-li z předpokladu, že by bylo vhodné zachovat organizaci zastřešující další vzdělávání, je otázkou jakou formu organizace volit. Další podstatné kritérium pro návrh výběru typuje předpoklad zachování státního příspěvku. V této kombinaci, vycházíme-li ze závěrů předchozí kapitoly, připadá v úvahu zvolit formu obecně prospěšné společnosti (o.p.s.). Pro tuto formu jsou rozhodující následující skutečnosti: • • •

O.p.s. může být zřízená ministerstvem. V jejím čele stojí správní rada. Mezi příjmové položky může být zahrnuta provozní dotace při stejném účtování jako ostatní činnosti. • Společnost se řídí hospodářským výsledkem. • Organizace nemá komerční charakter.


2.3 Cíle návrhu nového řešení__________________________ Teze: • zdokonalit kvalitu výuky, • realizovat moderní způsoby výuky a získávání informací, • zajistit rovné podmínky pro získání odborné způsobilosti a umožnit regulaci počtu pracovníků ve zdravotnictví státem, • racionalizovat administrativní práce a náklady spojené s dalším vzděláváním, • efektivněji nakládat s majetkem určeným pro další vzdělávání, • definovat spolupráci se školstvím, komorami a odbornými společnostmi.

Komentář:

Nejpodstatnějším kritériem pro návrh řešení je zřejmě kvalita výuky. Jak bylo výše uvedeno, každá z legislativních a ekonomických forem má svůj negativní i pozitivní dopad na kvalitu. Bylo řečeno, že čím větší míra komercializace se uplatní, tím k větším disproporcím v kvalitě může docházet. Naopak při formě se státní podporou může být zajištěna poměrně stejná úroveň, ne vždy však na tom nejvyšším stupni. Snahou navrhovaného řešení by tedy mělo být propojení dostatečné zainteresovanosti tvůrců výuky při dodržení jednotných pravidel. Stejně jako v jiných odvětvích, tak i ve zdravotnictví vznikají vývojem velmi výrazné poznatky, které vyvolávají změny v odborných činnostech a postupech, uplatňují se nové prostředky, léky a materiály. Povinností pedagogů je, mimo jiné, udržovat trvalý přehled o tomto vývoji a jeho profesním dopadu. S prudkým rozvojem informačních technologií pak souvisejí nejen nové formy získávání informací, ale stále aktuálnější jsou i nové formy vzdělávání. Tato práce se této problematice věnuje samostatně v dalších kapitolách. Zásadní problém však není ve vlastní kvalitě výuky ale v ověření znalostí v jejím procesu získaných. Jistě lze namítnout, že tržní mechanizmy si dokáží vyhledat kvalitu samy s tím, že jakýkoliv nekvalitní produkt nemá šanci na uplatnění. Tato práce však vychází z názoru, že ověření kvality výsledku výuky až v praxi je nejen mrhání prostředky, ale zejména nezodpovědnost s ohledem na charakter zdravotnické práce. V mnoha případech by pak mohlo jít i o ohrožení životů pacientů. Rovností podmínek pro získání odborné způsobilosti se tedy nemíní vstupní podmínky pro vzdělávání, ale stejná kritéria a náročnost pro ověření znalostí. Důsledek nestejných podmínek je patrný například ze vztahu mezi Českem a Slovenskem, kde rovnocenné uznávání atestací získaných v obou státech vedlo k tomu, že adepti získávali diplomy stejné úrovně za nestejných podmínek.


Také již zmiňovaná oblast poptávky má několik úhlů pohledu. Prvotní otázkou (pro následující porovnání značně zjednodušenou) je, zda zdravotnictví potřebuje pravidla pro vzdělávání, nebo lze ponechat na každém jednotlivci, co pro svou odbornost vykoná. Pokud jsou pravidla stanovena, může dojít k domněnce, že poptávka po vzdělávání je direktivně vyvolávána. Jestliže však pravidla stanovena nejsou, hrozilo by, zejména u lékařů, že na základě prosté poptávky se budou rozvíjet pouze některé obory. V těchto oborech by pak hrozil nadbytek pracovních sil. Opět lze domyslet, že zpětná vazba na vlastní redukci by nefungovala, protože k získání odborné erudice je časově i finančně dlouhá cesta. Rekvalifikace takových pracovníků je téměř nereálná. Z uvedeného je patrné, že částečná a vhodná regulační opatření ze strany státu mohou být vhodným doplňkem. Nesmí být však nástrojem úřednického rozhodování. Za zmínku stojí skutečnost, že resort spravedlnosti v roce 2001 na základě dohody s komorou, dospěl k závěru, že musí být zákonem stanovena pravidla odborné způsobilosti právníků a soudců. Pro tuto činnost je zřizován vzdělávací ústav. IPVZ v nedávné minulosti pronajímala své prostory pro vzdělávání soudců. Tak, jak se v minulosti rozvíjely Instituty pro vzdělávání, rostly náklady na jejich administrativní činnost. Jak vyplývá z kapitoly o charakteristice typu příspěvkové organizace, není pro řídící pracovníky organizací dostatečná motivace k racionalizaci práce, naopak mzdový model tarifních ohodnocení a platového stupně má mnohdy opačný efekt. Systém dotací a odvodů do státní pokladny nepodporuje racionalizaci nákladů a kvalita hospodaření je odvislá od kvality rozpočtu. Uvolnění jiné činnosti při dodržení daných pravidel pro vzdělávání a ekonomické osamostatnění doprovodných služeb v rámci organizace, by vedlo k efektivnějšímu využití stávajících prostředků. Dlouhá diskuse může vzniknout nad názorem, zda není efektivnější tyto služby zcela zprivatizovat a ponechat je v plném rozsahu majetkově u organizace. Touto cestou se některá zdravotnická zařízení vydala (FTN Krč, IKEM a další). V této konkrétní situaci je i praxí ověřeno, že osamostatnění zejména ubytovací a stravovací části nutí vedení těchto středisek upřednostnit komerční aktivity před výukovými. I toto by se vhodným způsobem dalo ošetřit, choulostivá však zůstává možnost spekulace s takto státem zřízenými a vybavenými objekty. Proto i pro střediskové uvolnění v rámci organizace je důležitým faktorem nutnost najít takový vnitřní nástroj, který by nedovolil, aby tyto podpůrné služby přednostně sledovaly své vlastní komerční cíle. V rámci zdravotnické veřejnosti je velké množství právních subjektů, organizací a společností, které spolu více či méně spolupracují. Pedagogická činnost je svou podstatou navázána do všech těchto jednotek. Z historických souvislostí i personálních vazeb jsou některé vztahy nadstandardní, jiné pak až chladné. Bez ohledu na případnou rivalitu, konkurenci nebo osobní antipatie je nutné, aby existovala nekonfliktní vazba zejména na školství (fakulty a střední školy), komory, odborné společnosti včetně spolupráce s odborovými organizacemi.


2.4 Teze pro dosažení těchto cílů_________________________ Teze:

Cíle lze dosáhnout: • veřejnou odbornou kontrolou (fakulty,školy,komory,odborníci),

• vznikem akreditovaných pracovišť, • definováním hranice mezi specializačním a kontinuálním vzděláváním, • srovnatelně kvalitním ohodnocením školitelů, • stimulací zaměstnanců administrativy a služeb, • vhodnou koordinací vzdělávací činnosti a komerční aktivity – etický kodex, • podporou kongresových akcí, seminářů apod., • rozšířením o nové formy vzdělávání.

Komentář:

Forma a odbornost výuky přímo souvisí s kontrolou této činnosti. Tím se nemíní to,že by jednu každou výukovou činnost někdo prověřoval. Kontrolou se míní veřejná kontrola, která souvisí se spoluprací a vzájemnou komunikací výukových pracovišť s ostatními odborníky. Konstruktivní kritika může odstranit případné nedostatky a dobrá vzájemná komunikace v každém oboru zpravidla přináší pozitivní výsledky. Tato komunikačně-kontrolní činnost ze strany komor, fakult, škol a dalších odborníků může přinést např. zahraniční poznatky, odborné připomínky, nové formy výuky a celou řadu dalších pozitiv. Kritizovanou skutečností stávajícího rozvržení výukových aktivit na pracovištích je vznik respektive oprávněnost pracovišť k vykonávání pedagogické činnosti. Vznik pracovišť je dán z části historickým vývojem, z části vlivem působení osobností ve zdravotnictví. Zákon zatím jednoznačně nedefinuje podmínky jejich vzniku. Je bez diskuse, že pracoviště, kde probíhá výukový proces musí mít špičkové parametry jak po personální stránce, tak i po stránce technické. Musí disponovat odborníky s vysokými pedagogickými znalostmi a být vybavena technickými prostředky pro výuku. V závislosti na odbornosti jsou ještě další odborná kritéria, která musí pracoviště splnit. Je žádoucí, aby byla tato kritéria definována a na jejich základě pracoviště vybráno. Další otázkou je možnost cirkulace vzdělávání v oboru po vybraných pracovištích. Tato práce si neklade za cíl posoudit tuto problematiku z odborného hlediska a navrhnout řešení. Vychází z předpokladu, že nějakou formou


budou definována tzv. akreditovaná pracoviště. Jejich statut a začlenění do navrženého řešení bude předmětem dalších kapitol. V tomto materiálu je z pohledu ekonomického předpokládána dvojí podoba vzdělávání, a to jednak specializační, která je ukončena zkouškou a má kvalifikační charakter, druhým typem je pak kontinuální vzdělávání, které má charakter průběžného celoživotního vzdělávání jednotlivými dílčími akcemi. Tak jak bylo uvedeno, tato práce vychází z úvahy, že je žádoucí, aby si stát ponechal možnost nepřímého ovlivnění vzdělávacího procesu a dále z toho, že ověření specializačních znalostí by mělo mít rovné podmínky pro všechny. Tyto teze lze realizovat právě prostřednictvím specializačního vzdělávání, které by mělo mít svá jasná a pevná pravidla. Pro naplnění další úvahy o umožnění volné soutěže v nabídce vzdělávání, lze konstatovat, že by to bylo uskutečnitelné prostřednictvím kontinuálního vzdělávání. Předpokládá to však stanovení jasné hranice mezi kontinuálním a specializačním vzděláváním, která by sloužila i pro ekonomické nároky na vzdělání. Lze říci, že v současné době nejsou rovné podmínky na celém trhu nabídky vzdělávacích aktivit. Státem dotované instituty mají na jedné straně dotaci, která může ovlivnit cenové požadavky, na druhé straně nemají stejné nástroje na vynakládání nákladů na akci (zejména mzdových). Kvalitu vzdělávání určují přednášející, jejichž kvalita se dá ohodnotit finančním vyjádřením. Stejně jako jsou vysoce hodnoceni odborníci v právních, ekonomických a dalších oblastech, je nutné oceňovat tuto činnost, zejména v rámci specializačního vzdělávání a výrazně přehodnotit odměny za její výkon. Tento problém byl již zmiňován v předešlých kapitolách a souvisí s honorováním pedagogů, kdy externí lektor bývá odměněn za stejnou činnost mnohonásobně víc než kmenový pedagog zařazený do dané platové skupiny. Dalším způsobem, kterým je možné dosáhnout stanových cílů je zavedení pobídkového systému odměňování u administrativního aparátu. Je samozřejmé, že druhou stranou této mince je potřeba snížení stávajícího personálního stavu -jinými slovy: s méně zaměstnanci vykonat kvalitnější práci za stejný objem peněz. Samostatným problémem je nebezpečí možnosti ovlivnění výukového programu reklamní aktivitou. Obecně není stanoven žádný „etický kodex", který by tuto problematiku upravoval, a proto u akcí, které jsou odkázány na ekonomickou podporu, může ohrozit tento vliv kvalitu podávaných informací. Nabízí se otázka, zda pracně takovýto kodex vymýšlet, nebo pouze najít mechanizmus, jak komerční aktivitu (spoluúčast, prezentace, či jiný kontakt s firmami) vyloučit. Je ale také možné žádný kodex neurčovat a ponechat na posluchači, zda případný „vstup" firmy do výukového procesu vnímá jako ovlivnění nebo ne. S ohledem na skutečnost, že hranice mezi podávanou odbornou informací a reklamou je nesnadno stanovitelná, předpokládá tato práce nutnost stanovení podmínek v oblasti specializačního vzdělávání, protože úplné vyloučení spoluúčasti firem způsobí ztrátu možných příjmů


a připravuje živnou půdu pro neoficiální jednání. Nedílnou součástí vzdělávacího procesu, jsou semináře, kongresy a další obdobné akce, pro něž mají stávající instituce k dispozici zázemí. Jistě by nebylo žádoucí, aby tato zařízení, kde probíhá i neformální výměna zkušeností, pozbyla v navrhovaném řešení svého uplatnění. Naopak cílem řešení je nalézt možnost pokračovat v provozování zmíněných akcí a soustředit získané prostředky na další rozvoj kongresových aktivit. Tato problematika je obzvláště aktuální v souvislosti s blížícím se možným vstupem do EU a z toho vyplývající nutné spolupráce se zeměmi EU. Rozvoj nových forem vzdělávání je náročný program, který vyžaduje podporu ekonomickou i odbornou. IPVZ investovala prostředky pro rozvoj internetu. Sama disponuje několika výkonnými servery a má veškeré teoretické předpoklady pro zavedení distančního vzdělávání (tato záležitost je podrobně řešena v dalších kapitolách).


3 Návrh řešení Teze: • navázat na činnost stávajících institucí IPVZ a IDVPZ při souběhu komerčních aktivit, • vytvořit podmínky pro zefektivnění činností, • oddělit specializační a kontinuální vzdělávání, •

specializační vzdělávání řídit „centrálně", kontinuální vzdělávání „ponechat trhu".

V předchozích kapitolách byly vymezeny cíle a teze k řešení návrhu Modelu dalšího vzdělávání ve zdravotnictví z hlediska kvality vzdělávání a ekonomické efektivity. V této kapitole jsou na základě stanovených cílů a tezí navržena řešení. Úvodem jsou řečena obecná fakta k navrhovanému řešení, v následujících odstavcích jsou pak hledána řešení z daného úhlu pohledu. Návrh vychází z existence a funkčnosti stávajících hlavních organizací tj. IPVZ a IDVPZ a současně respektuje skutečnost, že souběžně existují další organizace, které se více či méně dalším vzděláváním ve zdravotnictví zabývají. Základní premisou navrhuje: 1. Nově navrhovaná organizace musí pracovat efektivněji, než dosavadní (prostředky k dosažení tohoto cíle jsou uvedeny dále). 2. Musí být odděleno specializační a kontinuální vzdělávání z důvodů odborných i ekonomických (důvody jsou uvedeny dále). 3. Navrhovaná organizace musí nést odpovědnost za kvalitu specializačního vzdělávání na základě administrativních zásahů, kontinuální vzdělávání může být řízeno tržním prostředím.


3.1 Legislativa__________________________________ 3. 1. l Návrh instituce CD VZ Teze: •

název navrhované organizace: Centrum dalšího vzdělávání ve zdravotnictví (CDVZ),

• zřizovatel nové instituce - Ministerstvo zdravotnictví ČR,

• transformace z původní formy s minimálními negativní dopady, • vhodná forma: obecně prospěšná společnost.

Komentář:

Organizace, které se v minulosti zabývaly dalším vzdělávání ve zdravotnictví, měly různé názvy. Podstatou této práce není definovat názvosloví a neklade si za cíl navrhnout všeobecně přijatelný název. Pro tento účel je navržen název Centrum dalšího vzdělávání ve zdravotnictví se zkratkou CDVZ. Název se snaží charakterizovat vlastní činnost takového zařízení. Zřizovatelem nové organizace by mělo být Ministerstvo zdravotnictví České republiky, vzhledem k tomu, že jedna část vzdělávacího procesu by měla mít svá pravidla (specializační studium) a také proto, aby se zajistila návaznost na zkušenosti minulých let, kontinuita se současným stavem a legislativní jednoduchost případné realizace. MZ ČR by realizovalo transformaci dosavadních příspěvkových organizací do nové společnosti. Tento akt není nijak výjimečný. Již zveřejněný výklad hovoří o tom, že typ příspěvkové organizace je přechodnou záležitostí do vyřešení jiných forem správy státního majetku. Transformací na „Obecně prospěšnou organizaci (dále O.p.s.)" by nedošlo k problematickému řešení majetku (jejich prodej, změnu účelu apod.), ale naopak k použití stávajícího movitého i nemovitého majetku jako vkladu do společnosti. Takto by vlivem transformace nedošlo k žádnému znehodnocení majetku. MZ ČR jako zřizovatel a poskytovatel dotace by měl legislativní rozhodovací pravomoc vyplývající ze zákona. Při transformaci je nezbytné zachovat vytyčený záměr, tj. další vzdělávání ve zdravotnictví. Proto je nutné definovat správu společnosti tak, aby nemohlo dojít jejím vlivem k odklonu od požadované náplně činností. O.p.s. je ze zákona řízeno správní radou. Pro zajištění parity zasedají v radě zástupci MZ ČR, školství, odborných společnosti, lékařských komor a případně dalších organizací, které mají vztah ke vzdělávání ve zdravotnictví. Kontrolní činnost ze zákona vykonává dozorčí rada. Její jmenování je dané zákonem. Následující kapitola definuje obecné rysy společnosti s komentářem vhodnosti pro uplatnění ve vzdělávání.


3.7.2

Vybrané obecné rysy o.p.s.

Teze:

Obecně prospěšná společnost: • má samosprávné manažerské řízení, • poskytuje veřejně prospěšné služby, • podléhá veřejné kontrole, • může dostávat dotace ze státního rozpočtu, • může vykonávat doplňkovou činnost, • zpracovává ročně Výroční zprávu dle zákona přístupnou veřejnosti.

Komentář:

V čele obecně prospěšné společnosti stojí Správní rada. Za výhodu navrženého řešení lze považovat udržení dohledu nad vzdělávacím procesem širší zdravotnickou veřejností. Vedení společnosti plně odpovídá správní radě za její hospodaření a funguje na stejných obecných principech jako v jiných formách společností (s.r.o., a.s., v.o.s.p., .....) O.s.p. respektuje princip veřejné služby a tím i možnost státní dotace. Jak z názvu vyplývá, zajišťuje veřejně prospěšnou činnost, kterou vzdělávání bezesporu je. Tím se liší od klasických (ziskových) organizací. Při své činnosti dodržuje ekonomický princip hospodaření se ziskem, který je nástrojem dalšího rozvoje. Pro ekonomické posouzení společnosti však nemusí být zachována podmínka ekonomické návratnosti. Vzhledem k charakteru společnosti je na rozdíl od ostatních společností nutná veřejná kontrola, aby bylo vyloučeno případné zneužití dotačních peněz. Na rozdíl od příspěvkové organizace s jinou činností, může o.s.p. provádět doplňkové činnosti, postavené na roven veřejně prospěšných činností, a to i v účetním a daňovém pojetí. Rozsah činností je plně v kompetenci vedení s podmínkou zajištění hospodářských výsledků společnosti. Ekonomické výsledky a vlastní činnost společnosti je pod veřejnou kontrolou společnosti, mimo jiné i prostřednictvím Výroční zprávy vydávané ze zákona.


3.1.3 Struktura navrhovaného Centra

AZ SL

AP

administrativní zázemí je navrženo jako služba administrativního charakteru k zajištění chodu CDVZ, střediska služeb jsou navržena jako samostatná hospodářská střediska v rámci CDVZ, vykonávající jak služby pro veřejně prospěšnou činnost (vzdělávání), tak i doplňkovou činnost, akreditovaná pracoviště viz dále.

Komentář:

Návrh struktury vychází z předpokladu, že akreditovaná pracoviště (viz kapitola 2) budou povinována ve své činnosti navázat smluvní vztah s navrhovaným CDVZ. Tento problém je dále definován v následujícím odstavci.


3.1.4 Předpokládané schéma řízeni Uvedené schéma si neklade za cíl jednoznačné vymezení organizační struktury společnosti, která je plně v kompetenci řídících orgánů a může být ovlivněna mnoha faktory (např. personálním složením, stavem činností, aktuální potřebou apod.). Navržené schéma je jedno z možných. komentář: Volené orgány: Správní rada (volená ze zástupců MZ, fakult, zdravotnických škol, komor, odborných společností). Dozorčí rada (volená ze zástupců MZ, MF, MS). Organizační útvary Ředitel (jmenován správní radou) Právník (vnitřní legislativa a smlouvy, kontrola) Pedagogicko-zdravotnický náměstek - oddělení zdravotnictví (dohled nad odborností, véda, výzkum), - oddělení pedagogické (evidence vzdělání), - akreditovaná pracoviště (podřízenost dle smlouvy). Oddělení mezinárodních styků (vstup do EU, zahraniční cesty,zahraniční granty) Ekonomicko provozní náměstek - personální oddělení, - ekonomické oddělení, - oddělení HTS (provoz, majetek, zásobování), provozní střediska (služby didaktické, knihovna, ubytování, stravování, kongresy).


3.2 Činnosti_____________________________________ 3.2.1 Předpokládané činností Centra Skladba • specializační vzdělávání, • ostatní formy vzdělávání, • komerční činnosti.

Komentář:

Výše uvedené činnosti jsou navrženy jako ekonomické objekty s věcně definovanými parametry. Jejich charakteristiky jsou dále uvedeny v samostatných kapitolách. 3.2.2 Specializační vzdělávání Teze: Řízení z jednoho centra má následující výhody: o možnost řízeného poskytování státních dotací, o možnost udržení státního dohledu a regulačního vlivu, o možnost vedení jediné a kompletní evidence zdravotnických pracovníků, a to podle odborností, o odstranění možného negativního vlivu ekonomizace, o zajištění rovných podmínek pro získání dokladu o ověření odborných znalostí.

Komentář:

Řešení navrhuje realizaci specializačního vzdělávání koordinovaně podle předem definovaných pravidel z jednoho centra bez komerčních vlivů s částečnou podporou státního příspěvku. Specializační vzdělávání lékařů, farmaceutů, klinických psychologů, logopedů, inženýrů a dalších VŠ pracovníků ve zdravotnictví, zdravotních sester, porodních asistentek a dalších SZP a VZP a dalších pracovníků ve zdravotnictví, prováděné centralizovaným a řízeným způsobem, má následující přednosti uvedené v tezích této kapitoly. Dodržení výše uvedených zásad je možné za předpokladu koordinace této činnosti s profesními komorami, fakultami, středními a vyššími zdravotnickými školami, odbornými společnostmi apod. Dalším předpokladem řešení je vyloučení, eventuálně minimalizace spolupráce s komerčními firmami.


Realizace tohoto návrhu může být uskutečněna následujícím postupem: 1. Akreditované pracoviště (způsob jmenování, definice,statut ani další legislativní, ekonomické ani organizační náležitosti, nejsou předmětem řešení této práce) nebo jinak určená pracoviště by ze statutu nebo jiné zakládací listiny, měla povinnost spolupracovat s Centrem v přesně definovaném rozsahu, který by byl přibližně shodný s rozsahem současné spolupráce odborných pracovišť při atestacích a funkčních specializacích v rámci Institutů. 2. Centrum by krylo finanční náklady této činnosti akreditovaného pracoviště v definovaném rozsahu na základě státního příspěvku (nutné náklady lze odvodit od stávající evidence). 3. Centrum by mělo ze své zřizovací listiny povinnost evidence „Dosažených výsledků ve specializačním vzdělávání,, (v současné době jsou Instituty jediné organizace, které tuto databázi mají). 4. Podle požadavků pracovišť by Centrum přednostně podle stanovených pravidel a dohodnutých neziskových cen pro uchazeče a komise poskytovalo své zázemí (stravování, ubytování, posluchárny, zkušebny, počítačové pracoviště a další)

5.2.3 Ostatní formy vzdělávám Teze: • celoživotní vzdělávání v předkládaném pojetí = specializační vzdělávání + ostatní formy vzdělávání,

• lékař (zdravotní sestra) je natolik vzdělaný, že dokáže sám posoudit kvalitu případně i rozsah svého vzdělávání, • ostatní formy vzdělávání jsou prováděny na komerční bázi, tj. bez jakéhokoliv dalšího financování a při zajišťování platí zásady konkurenčního prostředí, • pravidla jsou stanovena na základě požadavků profesních komor, případně dalších subjektů, • výnosy z činnosti jsou zdroje k financování ostatních forem vzdělávání. Komentář:

V převážné části dostupné literatury jsou v pojmu celoživotního vzdělávání zařazeny jak různé formy specializačního vzdělávání, tak i ostatní. Z důvodů uvedených v předchozí kapitole jsou pro potřeby této práce uvažovány kategorie specializační vzdělávání a ostatní formy vzdělávání. Jakékoliv vzdělávání se praktikuje ve společenském kontextu s hledisky ekonomickými, kulturními, politickými, byrokratickými a životního prostředí. Celoživotní


vzdělávání lékařů a sester má mimořádnou prioritu v celospolečenském žebříčku vzdělávání, a proto se tato pasáž týká zejména této kategorie. Obecně ovšem platí i pro vzdělávání dalších pracovníků ve zdravotnictví. Hledání cesty ke zkvalitnění vzdělávání se aktuálně věnují nejen vyspělé státy ale doslova celý svět. Výchozím předpokladem je konstatování, že lékař (zdravotní sestra) je natolik vzdělaný účastník vzdělávání, že sám dokáže posoudit kvalitu a nutnost vzdělávacího procesu. Otázkou je, jaký zvolit mechanizmus ověření získaných informací a poznatků a zda je toto ověření vůbec nutné. Odpověď na tuto otázku není cílem této práce, která vychází ze skutečnosti, že lékařská komora ohodnocuje jednotlivé aktivity přidělováním bodů. Dalším předpokladem je skutečnost, že ve vzdělávání se musí pozitivně odrazit prvky tržního prostředí, neboť větší nabídka přináší kvalitnější výběr. Ostatní formy vzdělávání je tedy možné provádět na komerční bázi s tím, že na ní lze participovat s komerčními firmami. V praxi to znamená, že Centrum by bylo součástí trhu s nabídkou vzdělávacích aktivit a řídilo by se zde jako ostatní subjekty pravidly trhu. Jak již bylo výše uvedeno, jednou věcí je vzdělání získat, druhou je ohodnocení jeho kvality. Je otázkou, zda je nutné kvalitu ověřovat, či zda si ji tržní podmínky samy vynutí. Tuto problematiku řeší ve své kompetenci příslušné profesní komory. Je tedy bezpodmínečně nutné, aby fungoval mechanizmus, který by zajišťoval úzkou spolupráci s profesními komorami, nebo stanovil jasná pravidla pro hodnocení dalšího vzdělávání. Návrh řešení vychází z předpokladu, že ostatní formy vzdělávání jsou ekonomicky soběstačné.


3.2.4 Komerční činnosti Centra Teze: • Ve smyslu statutu o.p. s. by Centrum zajišťovalo doprovodné činnosti a to v rozsahu komerční báze s preferencí na zdravotnictví. Zejména se jedná o: o ubytování, o stravování, o pořadatelské činnosti, o ediční činnosti, o poskytování informací, knihovna a poradenství, o případně další. • Výnosy z této činnosti by byly jedním z hlavních zdrojů financování Centra. Komentář:

Stávající kapacity Institutů umožňují realizovat vzdělávací akce a zároveň zbývající kapacitu komerčně využít pro další služby. Současné legislativní normy sice jednoznačně říkají prostřednictvím statutu, co je hlavní činností, a co je jinou činností, ale faktické naplnění rozsahu závisí na záměru vedení a způsobu řízení Institutů. Jinými slovy, chce-li vedení z nějakého důvodu upřednostnit jinou Činnost před hlavní činností, pak je to možné. Navrhované řešení počítá s tím, že správní rada přesně určí podmínky pro rozsah a finanční stránku vzdělávacích aktivit, včetně definice priorit a odsouhlasí podmínky pro komerční činnost.


5.2.5 Financování Teze: • Provoz Centra by byl financován z následujících výnosů: o z dotace zřizovatele na provoz správního centra a provoz akreditovaných pracovišť (v rozsahu specializačního vzdělávání), o z organizace specializačního vzdělávání, o z realizace ostatního vzdělávání a kongresové činnosti, o z grantů a účelových dotací, o ze služeb spojených se specializačním vzděláváním, o ze služeb spojených s ostatním vzděláváním, o ze služeb spojených s komerční činnosti, o ze znaleckých posudků soudního lékařství. • Mezi základní služby patří: o organizace vzdělávání, o ubytování, o stravování, o kongresová činnost, o ediční činnost, o informace knihovnické (klasické i elektronické) a poradenské služby.

Komentář:

Typ organizace o.p.s. umožňuje krýt náklady i z prostředků státního rozpočtu. Uvedený návrh počítá s tím, že lze ze současných podkladů poměrně přesně definovat finanční nároky na specializační vzdělávání a administrativní činnost s tím spojenou a v tomto rozsahu tuto činnost prostřednictvím Centra krýt. Současná dotace ze státního rozpočtu činí přibližně 160 mil. Kč. Náklady na zajištění specializačního vzdělávání jak v úrovni vysokoškolském, tak středoškolském zjevně nepotřebují dotaci vyšší. Lze předpokládat, že při podrobné ekonomické analýze je možné dojít i k podstatně nižší částce na zajištění této činnosti. Tok finančních prostředků, účetnictví, daně a ostatní ekonomické náležitosti by se měly zajišťovat standardně dle zákona.. O výnosech by byli zakladatel i veřejnost informováni Výroční zprávou vydávanou ve smyslu zákona. Návrh předpokládá, že ani specializační vzdělávání definované pro tuto práci by nebylo prováděno bezplatně. Naopak, účastnický poplatek, úhrada za atestace event. jiné činnosti by posluchač hradil. Výše poplatků by však nebyla v takové výši, aby kryla veškeré náklady spojené se získáním a ověřením znalostí. Poplatek by tedy měl spíš svůj význam ne jako zdroj financí, ale prostředek, který uchazeče zavazuje k odpovědnému přístupu v průběhu odborného vzdělání.


Jak bylo výše uvedeno, ostatní formy vzdělávání by byly postaveny na komerční bázi. To znamená, že úhrady na její činnost by musely být kalkulovány tak, aby výnosy pokryly náklady spojené s touto činností. U akcí odborného významu, celospolečenského zájmu nebo jiných důvodů by případná ztráta mohla být kryta ze zisku ostatních služeb. Vzdělávání má vždy velmi blízko k vědě a výzkumu. Lze předpokládat, že Centrum by navázalo na stávající zkušenosti s řešením výzkumných prací a kolektivy odborníků by se ucházely o řešení vypsaných grantů nebo jiných aktivit, včetně zahraničních, spojených s účelovou dotací. Typ organizace o.p.s. plně umožňuje s tímto druhem financování pracovat. IPVZ má ve svém statutu i oprávnění k výkonu odborných znaleckých posudků ve zdravotnictví. Je na úvahu, zda by zřizovatel navrhované organizace tuto činnost ve statutu ponechal, nebo by tato činnost byla vyčleněna. V současné době není ekonomicky soběstačná. 3.2.6 Ekonomicko-organizační pravidla Teze: • ekonomické pravomoci do značné míry delegovat, přitom v potřebné míře zachovat centrální vliv, • realizovat vliv státu na specializační vzdělávání při uplatnění ekonomické samostatnosti, • organizovat služby na základě ekonomické samostatnosti v rámci středisek Centra.

Komentář:

Volba této formy hospodaření by umožnila, že ekonomické pravomoci by byly do značné míry delegovány na samostatný právní subjekt, v potřebné míře by však byl zachován centrální vliv státu prostřednictvím zřizovatele. Práce vychází z předpokladu, že jistý druh nepřímé regulace počtu odborníků ve zdravotnictví je vhodný. Navrhované ekonomické řešení tento předpoklad podporuje. Výrazným přínosem by byla skutečnost, že akreditovaná pracoviště by byla z části dotována z Centra, a to v rozsahu specializačního vzdělávání. Tento systém by odstranil dosud nevyřešený problém v definici ekonomického vztahu Institutů a odborných pracovišť, případně dalších samostatných právních subjektů podílejících se na výuce (nemocnice, katedry, školy, kliniky,společnosti, komory). Problémem je skutečnost, že nelze matematicky definovat rozsah pedagogické a odborné činnosti. Je zřejmé, že tyto činnosti spolu neoddělitelně souvisí, přitom stanovení koeficientu


spotřeby nákladů se dosud nepodařilo vyřešit, a proto se o to pokouší tato práce. Jak bylo uvedeno, pracoviště by dostalo dotaci v rozsahu požadované vzdělávací specializační činnosti. Tento způsob by pokrýval i ty případy, kdy pedagogická činnost je závislá na technických zařízeních, která nejsou součástí léčebné činnosti a přitom jsou nedílnou součástí při praktická výuce (např. demonstrační loutky, datové projekční přenosy, mikroskopické skupinové prohlížeče apod.). Zmiňované prostředky by zajišťovalo Centrum v rámci účelových dotací. Odborná pracoviště by tak nemusela mít samostatné účetnictví na vzdělávací specializační činnost. Jiné formy vzdělávání by pak byly součástí běžných forem evidence hospodaření podle typu organizace. Odstranil by se tak zatím neřešený problém s prolínáním ekonomik subjektů, které s výukou souvisí. Oběh dokladů Centra by měl standardní charakter definovaný vnitřními směrnicemi. Střediska služeb by měla v rámci Centra vlastní rozpočty a byla by pravidelně měsíčně hodnocena na základě principů střediskového hospodaření, včetně uplatnění mzdové stimulace vázané na výsledky hospodaření.

3.2.7 Personální a mzdová politika Teze: • centralizací agend a zavedením moderních technologií do evidenčních a řídících činností převést do Centra „zeštíhlený aparát, • pracovní vztahy pedagogických pracovníků řešit v rámci specializačního vzdělávání pracovními smlouvami v příslušných úvazcích, u ostatních forem dalšího vzdělávání volit individuální jiné pracovní vztahy (smlouvy, úvazky,dohody), • u ostatních pracovníků uplatnit klasické ohodnocení s mzdovým stimulem vedoucím ke zkvalitnění práce i pracovních sil.

Komentář:

Rekonstrukce způsobu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví má i svojí stránku personálně sociální jak z hlediska lékařů-pedagogů, tak i administrativního aparátu. Výsledkem řešení by mělo být výrazné zvýšení produktivity práce, které by současně přineslo zvýšení příjmů pracovníků a odstranění neefektivních pracovních míst, což by mělo vyústit ve zvýšení kvality služeb souvisejících s organizací, výuky a v neposlední řadě i kvality pracovních sil.


Těchto cílů lze dosáhnout zpracováním analýzy dosavadní činnosti, navržením vhodných agend na bázi moderních technologií, aplikací klasických mzdových stimulů a redukcí úvazků na reálný rozsah činnosti.


4 Moderní informační a vzdělávací nástroje 4.1 Moderní formy vzdělávání a poskytování informací___________ Teze:

• nové cíle, nové technologie a nové formy komunikace přinášejí potřebu nabídnout i nové formy informací a vzdělávání, • pro zkvalitnění a modernizaci vzdělávacích a informačních činností je nutné: o vyřešit teoretické a metodické problémy související s těmito činnostmi, o zajistit technickou a materiální podporu pro provozování těchto činností v moderní podobě. • pro své institucionální, odborné i technické předpoklady by Centrum mohlo být garantem projektů Komentář:

Ve zdravotnictví obecně vzniká mnoho nových systémů, jejichž cílem je přispívat ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. Nové úkoly ve zdravotnictví kladou na dosavadní existující systém celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků zvýšené nároky na uplatňování nových způsobů učení se a práce v informačním prostředí. Z druhé strany účastníci výukového procesu, díky prudkému rozvoji informačních technologií (zejména internetu), hledají sami nové možnosti vzdělávání. Zdá se být neoddiskutovatelnou skutečností, že součástí celoživotního vzdělávání musí být i distanční vzdělávání prostřednictvím moderního informačního nástroje. Nelze však chápat výše uvedené konstatování tak, že elektronická forma, jak lze distanční vzdělávání chápat, plnohodnotně nahradí klasické vzdělávání. Alespoň pro dohledné období to není možné. Naopak je žádoucí, aby na nová pracoviště byly přeneseny stávající formy výuky, ale současně intenzivně zapracovány i způsoby nové. Vývoj a aplikace nástrojů pro elektronické vzdělávání je odborně i ekonomicky nákladná záležitost. Proto je nutné v první řadě ověřit a pokud možno soustředit do jednoho místa stávající poznatky a produkty, pojmenovat a definovat problémy a navrhnout postup řešení. To vše je možné pouze za předpokladu získání ekonomické podpory na tuto činnost. Navržený typ organizace by mohl nést hlavní odpovědnost za postup při těchto činnostech. Hlavní výhodou je, že by Centrum mohlo garantovat sjednocení formy i odbornosti projektu.


4.2 Moderní informační nástroj________________________ teze:

• Navrhované Centrum by mělo mít ve velmi blízké budoucnosti nový informační nástroj, který by splňoval tři základní cíle: o soustředění odborných informací (z domova i ze světa) z oblasti zdravotnictví a souvisejících informací, o možnost výměny odborných informací formou řízených diskusních fór a virtuálních konferencí, o realizaci distančního on-line postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.

Komentář:

Vybudování, či převzetí integrovaného informačního systému je nutným předpokladem k vytvoření nových komfortnějších podmínek pro celoživotní vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Tento „nástroj" je nutné pojmout jako prostředek pro realizaci nových forem vzdělávání a poskytování informací. Tato práce si neklade za cíl definovat funkčnost nebo předložit model řešení. Pouze konstatuje skutečnost, že nově koncipovaná společnost nabízející veřejně prospěšnou činnost v dalším vzdělávání ve zdravotnictví musí současně nabídnout i tyto moderní formy. Hlavními přínosy interaktivní komunikace s uvažovaným systémem jsou : • dostupnost informací jak v čase tak i územně, • úspora času, nákladů a lidských zdrojů, • zkvalitnění výsledků výuky, • vzdělávání podle individuálních plánů, • průběžné ověřování znalostí,

• možnost alternativního způsobu výuky, • práce ve virtuálním prostředí.


4.3 Legislativní prostředí_____________________________ Teze: • návrh nového informačního a vzdělávacího nástroje vychází z rámcových programů akčního plánu realizace státní informační politiky "Informační gramotnost", "Elektronická veřejná správa" a projekt "Zdravotnictví on-line", • kromě poskytnutí nových aktivit nástroj umožní i zachování aktivit dosavadních, jako jsou elektronické informační systémy, napojení na zahraniční informační systémy, systémy aktivních přenosů apod., • uvažovaný informační nástroj bude mít plnou funkci, pokud bude zapojen do celostátního informačního systému jako páteřový produkt pro oblast zdravotnictví.

Komentář:

Myšlenka na vytvoření takového systému není nová ani ojedinělá. Je jen odrazem nutnosti vyžádané dobou. V této kapitole se chce navržené řešení „opřít" o celospolečenské klima, které je nakloněno obdobným řešením, a to i z hlediska získání případných finančních zdrojů pro navrhované řešení. Práce vychází z faktu, že podobné produkty jsou již k dispozici nebo vznikají, a to jak v naší republice, tak v zahraničí, a proto navrhuje řešit nástroj jako otevřený a stavebnicový, právě pro možnost vzájemné komunikace nebo propojení. Jak bylo v úvodních kapitolách řečeno, stávající Instituty jsou jediné organizace, které z titulu vzdělávání mají svůj dosah do všech odborností, pracovišť a oblastí zdravotnictví, a právě pro tuto okolnost se jeví jako nejvhodnější, aby stěžejní informační produkt byl spravován v odborném slova smyslu z navrhované organizace. V tom okamžiku by bylo žádoucí, aby došlo k propojení s dalšími celostátními informačními systémy.


4.4 Elektronické distanční vzdělávání______________________ Teze: • vedle tradičních typů škol se prosazuje i vzdělávání virtuální, zejména virtuální univerzity, • výhodou e-learningu a související elektronické komunikace je: o snížení nároku na neproduktivní čas související se studiem (doprava, přizpůsobování vypsaným termínům, nutnost pobytu v externím prostředí a tím prostojové časy) u časově exponovaných zdravotnických profesí, o možnost průběžné komunikace se školícím pracovištěm a přizpůsobování režimu individuálním potřebám studujícího, o možnost operativního přizpůsobování osnov podle detailní specializace zejména u příprav na atestace 2. stupně, o možnost operativního napojení na značné množství informačních zdrojů a možnost jejich průběžného využívání.

Komentář:

Snaha o vytvoření informačního a vzdělávacího nástroje (např. portálu) směřuje nejen k vytvoření prostředku pro přístup k odborným informacím z oblasti medicíny a jejich výměně v elektronické formě na globální mezinárodní úrovni, ale měla by být i základem pro realizaci on-line výuky v oblasti celoživotního vzdělávání ve zdravotnictví. Z materiálů dostupných v České republice (internet) je patrné, že v současné době je v resortu školství věnována pozornost vytvoření tzv. virtuálních universit. Z hlediska praktického uplatnění je zřejmé, že je to právě další vzdělávání, které by mělo tuto formu nabídnout přednostně. Mladí studenti sice mají k moderním technologiím bližší vztah, ale i možnost vzdělávat se ze svého pracoviště nebo domova pro všechny věkové a profesní kategorie zdravotnických pracovníků, může výrazně využít uvedených výhod moderních informačních technologií.


4.5 Poskytování informací____________________________ Teze:

Návrh moderní informační technologie by měl akceptovat následující podmínky: • poskytovat tématicky utříděné odborné informace zdravotnické veřejnosti, • rozšířit prezentace výsledků na většinu významných českých odborných pracovišť - výukových, výzkumných i praktických( pouze v souladu se Zákonem na ochranu osobních údajů), • zajistit bezpečný (identifikovatelný a ověřitelný) přístup k vybraným důvěrnějším údajům pouze určeným skupinám odborníků (lékařů), • umožnit komunikaci s odbornými knihovnami, respektive digitální knihovnická verze by byla nedílnou součástí tohoto nástroje.

Komentář:

Uvažovaný informační nástroj by měl umět třídit informace v souladu s jednotlivými specializačními odbornostmi. Samozřejmě, že jednotlivé odbornosti jsou provázané, ale jejich setřídění je právě tím přínosem, který se po informačním nástroji požaduje. I zde se nabízí převzetí struktury stávajících odborností. Konečný význam takového systému lze posoudit až po zpracování projektu, přesto uvedený cíl je jasný - dostupnost výsledků v adekvátní odborné úrovni. Snaha o možnost odborné interaktivní komunikace však nesmí přesáhnout do neregulovaných chaotických rozměrů. K tomu by měl posloužit vhodný přístupový systém a moderování komunikace. Nejhodnotnější a dosud nejvíce využívaný zdroj informací jsou odborné knihovny. IPVZ disponuje kvalitní odbornou knihovnou, kde probíhají intenzivní práce na digitalizaci informací a jejich zpřístupnění, a to nejen z vlastní databáze, ale i z jiných informačních zdrojů. Pokud má být uvažovaný nástroj funkční, je nezbytné, aby navrhovaný produkt plnohodnotně komunikoval s produktem knihovnickým.


5 Rekapitulace Následující výčet tezí, se ve zjednodušené formě snaží reprezentovat hlavní osu myšlenek tohoto návrhu modelu dalšího vzdělávání ve zdravotnictví. Komentář těchto tezí je proveden v předcházejících kapitolách této práce. • stávající systém dalšího vzdělávání zaměstnanců ve zdravotnictví nemá z ekonomického hlediska vyvážený vztah mezi centrálně dotovaným vzděláváním a komerčně zajišťovaným vzděláváním, • z hlediska odborného umožňuje dotované vzdělávání uplatnění pozitivních vlivů, komerční přístup může odborné hledisko naopak negativně ovlivnit, • pro vyřešení výše uvedeného rozporu navrhuje tento model ekonomicky kategorizovat pojmy specializační vzdělávání a ostatní formy vzdělávání, • specializační vzdělávání je nutné ovlivňovat prostřednictvím státní dotace, • ostatní formy dalšího vzdělávání lze ponechat řízené tržním prostředím, • další vzdělávání ve zdravotnictví státem je žádoucí garantovat prostřednictvím vzniku Centra pro další vzdělávání ve zdravotnictví, • jako legislativní formu použít Obecně prospěšnou společnost, • navázat na stávající funkční organizace IPVZ a IDPVZ a tyto organizace transformovat do Centra, • vnitřní organizační a ekonomickou strukturou zajistit stimulační prvky k vysoké kvalitě a hospodárnosti, • vytvořit akreditovaná pracoviště s povinností zajistit specializační vzdělávání prostřednictvím Centra financované ze státní dotace, • navrhovaný systém musí vést ke zvýšení rozsahu a kvality bez navýšení státní dotace, • jako nezbytný doplněk ke klasickému vzdělávání je nutné vytvořit moderní informační a vzdělávací nástroj.


6 Závěr Naše společnost je stále negativně poznamenána etapou „budování socialismu". Zavádění demokratických a tržních prvků srovnatelných s vyspělými demokratickými státy je složité. Přesto jsou obory a lidské činnosti, kde není na místě závistivě hledět na státy evropské unie a snažit se aplikovat „za každou cenu" jejich výsledky. I v prostředí centrálního hospodářství se historicky vyvíjely činnosti, jejichž positivní výsledky je možné aplikovat i nyní. Bez politického pohledu na tuto skutečnost je jisté, že i státy s vyspělými tržními mechanizmy hledají formy, jak některé činnosti „centralizovat" a státem ovlivňovat. Domnívám se, že právě v oblasti dalšího vzdělávání můžeme Evropě nabídnout fungující, kvalitní vzdělávací systém. Je však nutné citlivě převzít to, co je funkční a urychleně do procesu vzdělávání systematicky zapojit prvky tržního mechanismu.

• k dosažení lepší kvality vzdělání není nutné likvidovat zavedené a vyzkoušené • není nutné kopírovat nedokonalé vzory • stačí pouze k tomu, co je dobré a osvědčené, vhodně zapojit to, co je moderní a ekonomické

Pak mohou opisovat jiní.

Seznam použité literatury: Učitelské noviny Ekonom Moderní řízení Konference „Continuing medical education in Europe" Konference „World summit on medical education Sbírka zákonů Investiční záměr IPVZ MEDIAN

MODEL dalšího vzdělávání ve zdravotnictví z hlediska kvality vzdělávání a ekonomické efektivity

Recommend Documents