Pravda a její tajemství Živá pravda, ta relativně jediná a skutečná, zbavená nánosů mnohých relativních pravd – je prvotní pravda. Ne v časovém pojetí, ale ve smyslu základní konstanty. Taková pravda je opravdu nesdělitelná – ne proto, že neexistují slova k jejímu popisu, ne proto, že je Velkým tajemstvím, které nesmí být známo a dále šířeno, ale proto, že Živou pravdu musí najít každý sám v sobě. Ta se nesděluje – pravda nemůže přijít zvenčí, takové pravdě by nikdo neuvěřil. Pravdu musíme poskládat ze svých vnitřních pocitů – tak jak nám intuice srdce napovídá. A ona napovídá – někdy dost drsně a důrazně. Jsou to informace, které zasahují až z hloubky naší skutečné podstaty – z vědomí vyššího Já té nádherné světelné bytosti, kterou ve skutečnosti jsme – ty, já, my všichni lidé, ať krásní nebo ne, chytří nebo ne, hodní nebo ne, prostě každý jeden z nás bez rozdílu. Naše mysl se s tímto vědomím vyššího Já nezná a ve skutečnosti se s ním ani znát nechce. Udělá vše proto, aby se s ním poznat nemusela. Jako lidé nejsme obyčejné bytosti – navrch hlína, uvnitř duše spolu s myslí – je to trochu jinak.
Transformace Existuje cosi, co přesahuje vše, co dokážeme pojmout. Není to bůh, ani duch svatý – je to Zdroj a je skutečně Vším, co jest. V pojetí kvantové fyziky se dá říci, že je Zdrojem sub-elementárních částic světla a zvuku a jako takový je všudypřítomný. Jeho vlastní podstata je i naší základní podstatou. Obecně lze konstatovat, že jsme se Zdrojem v jednotě i rovnosti. Přistoupíme-li na nutnost časové posloupnosti ve Vesmíru, pak na začátku všeho byl pouze Zdroj coby všepojímající nedefinovatelné vědomí, které bylo nabito Inteligencí, Vizí a potenciálem Tvoření. Tento Zdroj vložil Inteligenci do Světla a do Zvuku, coby vozítka pro Záměr. Takto byla utkána krajka základního vzoru vesmíru – Matrice. Matrice je sice holografická struktura za kvantovými poli, ale dá se říci, že díky mocným energiím, které uvolňuje, je hmotná a Zdroj ji považuje za své Tělo. Vesmír je neodmyslitelně spjat s životem, proto se té matrici říká Matrice života. Aby Zdroj mohl zkoumat a zažívat Vesmír, jehož koncept uložil do Matrice, rozdělil sám sebe na nekonečné množství částeček, které vložil
do Světelných těl a tím jim udělil individualitu a samostatnost. Tyto Světelné bytosti si jsou rovny se Zdrojem – svým Stvořitelem. Jedna část těchto Světelných bytostí byla určena za první vlnu Tvůrců. Jsou to bytosti, které představují základní genetický vzor pro všechna lidská i ne-lidská vyjádření a řadí se do entity, která si říká Centrální rasa. Příslušníci Centrální rasy stvořili dle vůle Zdroje Vesmír tak, jak ho známe, včetně oblastí a dimenzí, které pouze tušíme a poznávat teprve budeme. Jak vznikal život dynamikou genetických vzorů, tak vznikaly dimenze života a tomu se říká Vyšší mysl. Je to software pro multivesmír a je tvořen světelnou Matricí, která tomu dává strukturu a řád. Ve všech těch dimenzích života je inteligentní život, entity a rasy, které se skládají z jedinců různých genetických vlastností. Jsou to vozítka pro všechny ty Světelné bytosti a žádné toto vozítko není nesmrtelné. Každý typ dříve nebo později zchátrá a zanikne. Jen Světelná bytost, oděná Světelným tělem je nesmrtelná a věčná. Všichni jedinci, rasy a entity ve všech dimenzích života (časoprostoru) jsou v nějaké fázi transformace. Někteří překonávají mnoho evolučních stupňů, jiní relativně málo – je to různé. Samy Světelné bytosti procházejí pěti fázemi evoluce – jak ji nastínil Zdroj.
Smysl evoluce Proč se vlastně Světelné bytosti vtělují do dimenzionálních nosičů – těl? Jaký to má smysl, když ve své přirozené podstatě o Vesmíru vědí vše – jsou jeho spolutvůrci. To je právě ta pětistupňová evoluční cesta bytostí, jak ji koncipoval Zdroj. Tato evoluční cesta je součástí Záměru, zprostředkovává Zdroji informace o jeho Vesmíru, který sám nemůže objektivně zažívat. Ty informace mají hodnotu, jen pokud existuje Světelná bytost v oddělenosti – od svého Stvořitele, od uvědomění si vlastní nesmrtelnosti, od znalostí podstaty a účelu Tvoření. Takového stavu lze dosáhnout právě jen vtělením do dimenzionálního nosiče – těla a prožitím života v aktuální realitě od narození po smrt. Jistě jste už slyšeli, nebo znáte, pojem MERKABA. Merkaba je prostorová geometrická struktura a sama je jen malou částí velmi složité vyšší struktury, která je strukturou Vesmíru. Vychází ze základu Matrice života, je holografická a velmi, velmi složitá. Základním
fraktálem je jehlan, tvořený čtyřmi stěnami rovnostranných trojúhelníků. Jak se tento základní fraktál skládá do vyšších a vyšších prostorových vyjádření, vzniká celková struktura Vesmíru. Tato struktura má řád a svoje zákonitosti. Vlastně si to můžeme představit jako obrovský kulovitý objekt, uvnitř kterého jsou uchyceny všechny dimenze časoprostoru, celý Vesmír. Všechny bytosti, jedinci, entity, životní formy a rasy existují uvnitř. Je to Vyšší mysl a systému, který to vše řídí, se říká Hierarchie. Uvnitř Hierarchie je existence všeho – i Přírody a minerálů, založena na Modelu existence – říká se mu Model evolučně-spasitelský, je založen na přežití a realita, kterou tento model poskytuje, je Realitou vnějšího zdroje. Vnějšího proto, že ten Vesmír je jakoby oddělen od svého Zdroje. Metou všeho živého v tomto Vesmíru je dosáhnout v evoluci do Modelu existence transformačně-mistrovského, který je založen na poznávání a vymanit se z omezujícího systému Hierarchie. Pak dojde k velké expanzi Reality Zdroje. Cesta k této Metě je dlouhá a trnitá, její dosažení je ale nevyhnutelné.
Člověk a Vesmír Člověk, tedy Lidská bytost, byl do hustoty třetí dimenze Vesmíru zasazen uměle, byl to velký experiment v genovém projektování a byla to vlastně zakázková práce, kterou si objednala rasa humanoidních bytostí, která si říká Svrchovaní u entity Anunnaki. To jsou fakta, která známe ze starověkých záznamů a také z mimosmyslových komunikací se zástupci různých ras z Vesmíru. Jak to ale bylo doopravdy? Svrchovaní jsou rasou, která je kódována specifickou genetickou myslí. Jsou to Svrchované bytosti rodu Světla – Centrální rasa, do které patří i Tvůrci křídel a Řád učitelů Lyricus. V určité fázi tvoření a práci v oblastech vyšších dimenzí se Svrchovaní ocitli na prahu rozhodnutí. Byla to hlavně jejich touha po rovnosti a úcta k ostatním Světelným bytostem, která je vedla k přání, aby pro ně Anu a Anunnaki vyprojektovali dimenzionální nosič, který by je uvedl do formy úplné oddělenosti od uvědomění si své podstaty. Anu, sám byl na bytostné úrovni z rodu Světla, a protože znal obrovskou sílu a moc těchto bytostí, vytvořil pro ně speciální omezující systém – je to systém lidské mysli, ve kterém my lidé stále ještě existujeme. Je to jako velmi rafinovaná počítačová hra, kterou Svrchovaní hrají na nejvyšší možné úrovni obtížnosti. Systém lidské mysli je na kvantové úrovni vsazen
v existujícím systému Hierarchie a dokonale oddělen od ostatních částí Vesmíru. Jako by naše hřiště bylo sektorem v Merkabě. Samotný projekt lidského těla byla také brilantní a bezvadně odvedená práce. Rasy a entity, se kterými se setkáváme na Zemi (ET a UFO), jsou z mezidimenzionálních prostor (jsou to strukturální kapsy v projekci Merkaby do celkové struktury Vesmíru) a jsou humanoidní, ale i nehumanoidní. Jsou bohužel uvězněni spolu s námi, jsou od nás vibračně odděleni, ale vědí o nás a umí se k nám dostat – většinou za použití nějaké technologie. Důležité je uvědomit si, že existují v úplně stejné mystifikaci jako my, i když na jiných úrovních vývoje civilizací. Jak se v posledních desetiletích pomalu otevíraly dimenzionální brány, všimli si nás i ve zbytku systému Hierarchie. Čas u nich a u nás není synchronní, takže vydolovali z hlubin své historie informace o lidské rase a oživili mytologii o nás. K tomu existuje docela dost channelingových záznamů – např. Tajemství Amenti .
Kódování v systému HMS Projekt člověka do projekce 3D dimenze je husarský kousek v oblasti genového inženýrství. Nejde jen o klasickou laboratorní práci, jde hlavně o programování vlastní genetické informace – to je ta část „nekódované a přebytečné“ části molekuly DNA – jak praví vědci. Je to dost složitá problematika a já nemám vědecké vzdělání, abych byla sto ji objasnit. V podstatě jde o to, že Anu „oblékl“ na Světelné tělo Svrchované bytosti několik vrstev dalších jemnohmotných těl. Ta jemnohmotná těla propojil se zdrojovými kódy Světelného těla a s vlastní genetikou dimenzionálního nosiče. Je to na bázi světelných vláken a takto je člověk držen uvnitř omezujícího systému HMS, jako jeho součást. Tak se vlastně ze Svrchované bytosti stala lidská duše. Rozdíl mezi nimi je právě v té vrstvě jemnohmotných těl a také v usazení uvnitř nosiče. Duše se po vtělení do lidského těla usazuje zprvu v prostoru pod prsní kostí – v brzlíku a ve věku pěti až sedmi let se přesouvá do mozku – do šišinky mozkové. Zde zůstává až do smrti lidského nosiče a pak se přesouvá do duchovních světů systému HMS – na onen svět. Je však stále uvnitř systému HMS. Tak vlastně dochází k cirkulaci duší – inkarnace, život, smrt, odchod na onen svět a
reinkarnace – tak stále dokola. Svrchovanou bytost lze svléknout z těch vrstev jemnohmotných těl a přesunout ji z šišinky mozkové zpět do prostoru brzlíku (Koruna srdce) a slouží k tomu právě praktiky prezentované Jamesem – je to součást učení Lyricusu. Říká se tomu návrat k Svrchované Jednotě. Neposkytuje zatím úplné osvobození ze systému HMS, ale umožňuje porozumět. Abychom pochopili lépe fungování systému HMS, musíme si ho umět popsat očima a myslí člověka s duší, ale z pozice vyššího Já Svrchované bytosti.
Existence v systému HMS Existence lidstva v systému HMS je jedna velká hra – má scénář, vypisuje role a je nutno dodržovat pravidla, jinak strážci systému zasáhnou a postaví nás do latě. Celý ten cyklus kolování duší má svůj smysl a účelem je dosáhnout spasení, vykoupení z osudu a spočinout v blaženosti Sedmého nebe. Vše má své předurčení a život každého člověka je posuzován zákony karmy. Co jsme v minulém životě pokazili, to v dalším musíme napravit a když se nám to podaří, tak postoupíme na vyšší level v hierarchii duší. Metou každého mystika nebo zasvěcence je dosáhnout blaženosti – nirvány. Na nejvyšších postech jsou nanebevzatí Mistři Moudrosti a Světla, kteří na onom světě pomáhají s kódováním osudových linií duším a když je potřeba, tak se vtělují do lidského těla a prožívají život jako spasitelé – mesiáši. Mohou být také velcí Učitelé Světla nebo andělská zjevení, Mariánská zjevení, apod. Jejich poslání vždy slouží k povznesení celého lidstva do pozice, jak to vyžadují kódovaná předurčení v systému HMS. V duchovních světech se sdružují do tématických skupin a my je známe jako andělské sbory – Serafíny, Cherubíny, Bílou lóži apod. V každém čase působí v inkarnaci na Zemi několik takových Mistrů a v současné době spolupracují s učiteli Řádu Lyricus na stavbě nového systému pro Svrchovanou Jednotu – na Nové Hierarchii. Celé toto divadlo stojí a leží na energii, polaritě a v malinkaté míře i na svobodné vůli každého člověka. Člověk jako takový je multidimenzionální bytost. V nesmrtelné podobě jsme replikou svého Zdroje. To znamená, že Bůh je virtuální pojem
uvnitř Systému. Ve skutečnosti neexistuje Bůh, nebo jakási vyšší bytost, která by plnila jeho funkci. Je to právě tento fakt, který nám dává křídla. Jako světelné bytosti - Svrchovaní - můžeme být kýmkoliv si budeme přát, možnosti jsou neomezené. My jsme ale nejraději lidmi. Trochu podvádíme, takže jsme nejvíce lidmi - je to naše dominantní realita, ale současně, v témže čase, stíháme mnoho dalších inkarnací v celém Multivesmíru. Čas není omezující problém, čas nám milosrdně poskytuje prostor pro vykonání naší mise - zažít, poprat se a zvítězit v izolaci 3D reality na planetě Zemi, dokázat překonat nepřekonatelné. Bubáci v podobě konce světa, konce Slunce, božích trestů za naše zlo jsou motory, které nás popohánějí - nejsou skutečné, jsou stejně virtuální, jako vše v Systému lidské mysli. Ta Hra života je zábavná a velmi zajímavá, je ale také velmi důležitá a má velmi závažný účel - pro Svrchované. Cesta do Vesmíru je otevřená, my ale nechceme zkoumat Vesmír jen jako Světelné bytosti, my ho chceme poznávat jako lidé cesta vede přes genetiku. James se zmiňoval o velkém množství světelných bytostí, které se v těchto časech inkarnují na Zemi s úkolem přinést rozhodující objevy na poli vědy a techniky, které povedou k radikální změně lidské DNA. Tyto bytosti jsou už mnoho let mezi námi. Tito lidé - říká se jim indigoví - jsou sice vybaveni prostředky k obelstění Systému, ale Systém je rozeznává a je schopen je pohltit a zmařit jejich inkarnační účel. V dávných časech, když se Svrchovaní rozhodli pro existenci v omezujícím Systému lidské mysli (HMS – Human Mind System), již existoval systém Hierarchie. HMS byl vsazen dovnitř Hierarchie a traduje se, že jeho hlavním architektem byl Anu, vůdce entity Anunnaki. Ve skutečnosti jsme si ho však vyprojektovali my Svrchovaní – Anu už „jen“ dokončil práci tím, že vyprojektoval hmotnou podobu člověka a propojil zdrojové kódy genetiky světelného těla Svrchovaných s genetikou lidského těla – tak nás navázal do HMS – proto se tomu také říká Systém omezení Svrchované jednoty. Z rodu Světla Centrální rasy po odstartování tohoto experimentu zbyla jen malá skupinka Svrchovaných, kteří se dobrovolně vzdali účasti, aby mohli dohlížet objektivně zvenčí na jeho průběh. Měli o své bratry strach, zda to zvládnou, ale v koutku duše jim to bylo líto, že musí stát stranou. Lidstvo tedy od samého počátku slouží k inkarnaci téměř pouze pro
Svrchované. Téměř znamená, že velmi omezeně se vtělovaly i bytosti jiných velmi vyspělých ras z prostoru Hierarchie. Jak počet lidí narůstal, zvyšovali Svrchovaní počty svých paralelních inkarnací. Mýty o tom, že může existovat člověk bez duše, nebo že může o duši přijít a podobně, jsou nesmyslem, je to výplod trvalého strachu lidí z nebytí, z toho co přijde po smrti a podobně. Takže celá dlouhá tisíciletí cirkuluje uvnitř HMS konstantní počet Svrchovaných. Svrchovaní, kteří se nenechali uzavřít do Systému, do něho mohou omezeně vkročit - vždy používali formu andělských vtělení. Svůj vliv na události uvnitř HMS ale řeší jiným způsobem – v galaktickém centru, kde se prolínají dimenze časoprostoru s bezčasovou osou Matrice života, mají jakési středisko, z kterého jsou schopni komunikovat se Svrchovanými. Tato komunikace je možná pouze tehdy, když je vědomí člověka v klidové frekvenci vln delta – to je velmi hluboký spánek. Tímto způsobem byli vždy iniciováni jedinci navázaní na genetickou linii Grálu – já jí říkám linie Zářících. Zářící proto, abych je rozlišila od Svrchovaných ze Systému. Informace, které tímto způsobem Zářící předali vědomí Svrchované bytosti, jsou do mysli člověka přenášeny při stavu lehkého spánku, při frekvenci vln theta. Tomuto spánku se říká hypnagogický a např. Newton si zapisoval myšlenky, které mu během této fáze táhly myslí. Aby dále nepokračoval hlubší fází spánku a myšlenky nezapomněl, bral si do ruky několik kovových kuliček. Když začal upadat do hlubších fází spánku, tak se uvolnilo sevření ruky, kuličky vypadly do připraveného plechového umyvadla, on se hlukem probudil a zapsal si všechny nápady z theta stavu mozku – tak přišel na své zákony a objevy v astrofyzice. Frekvence theta se také dosahuje při meditacích.
Svatyně mysli Mysl lidského jedince, jeho vědomí, není připraveno pojmout datový tok z oblastí Vyšší mysli. Touhou a cílem mnoha mystiků je proniknout do této databáze – říkají tomu Akáša nebo také informační pole. Oblast, do které se snaží nabourat je ale jen prostá součást systému HMS – Genetická mysl lidstva, která je malinkou částí Vyšší mysli. Jedině vyšší Já naší Svrchované bytosti je schopno pracovat s datovým tokem Vyšší
mysli, zpracovávat jeho informace a překládat je do logických řetězců, které je již schopna zpracovat mysl a vědomí člověka. Existují praktiky k jeho aktivaci, tak jak je prezentuje James a Lyricus. Ne pro každého jsou tyto postupy vhodné a James je podává z pozice své existence – on je vtěleným Učitelem Řádu Lyricusu, drží se daných výukových osnov a pravda je, že není záměrem v této době podnítit většinu lidstva k aktivaci své Svrchovanosti – ještě ne, je brzy. Nejdříve je nutno rozebrat starý Systém HMS a postavit nový pro Svrchovanou jednotu, Novou Hierarchii. Tuto práci vykonávají bytosti, které se označují za Stavitele, nebo také za Učitele světla. Jsou to systémové bytosti – Svrchovaní, kteří Systém HMS kdysi vyprojektovali a postavili. Oni mu nejlépe rozumí, a proto ho mohou bourat. Rozebírají ho cihlu po cihle, každou očistí, nově označí (překódují) a z těchto oprášených starých cihel staví nové stavby (programy), které budou tvořit Nový systém. Je to globální záležitost nepředstavitelných rozměrů. Spolu s lidstvem se totiž stěhuje celý Vesmír se všemi svými obyvateli včetně všech časoprostorových dimenzí. Je to kolektivní práce, kterou řídí Zářící, Centrální rasa – podle projektu samotného Prvotního Zdroje. Podle tohoto projektu byl v Matrici života sestaven Mistrovský řetězec, který nese posloupnost všech událostí a vzájemných vazeb. Existuje skulinka, jak se napojit na informace z Vyšší mysli. Ta skulinka je součástí Systému HMS, vždy tam existovala pro potřeby dnešních dnů. Je to archetyp, který je znám pod označením Svatyně – má svoje zákonitosti a funkce a byl v systému používán odjakživa. Jeho skrytým potenciálem je přeměna v Knihovnu nebo také v Pracovnu. Je to pár let, kdy jsem shlédla nějaký sci-fi film (už nevím, jak se jmenoval) a tam byl právě motiv takto pozměněného archetypu použit. Vlastně James jeho ekvivalent také používá – je to jeho Duchovní centrum. Aktivace tohoto archetypu není těžká. Je potřeba uvést mysl do stavu meditace nebo alespoň klidu. Pak si představíme, že naše mysl je krajina – jakákoliv, žádná konkrétní, uprostřed té krajiny stojí budova – opět jakákoliv – a v té budově je místnost plná knih – Knihovna. Když se budeme soustředit na tuto vizi, necháme pracovat fantazii - krajina i Knihovna dostanou konkrétní podobu tvaru, prostředí i interiéru do všech podrobností. Je důležité, abychom my byli uvnitř té Knihovny – je to naše vyšší Já a Knihovna je jeho Pracovnou. Uvnitř této místnosti jsme
v bezpečí a spolu s námi je v bezpečí celý svět. Není to návod na izolaci osobnosti – osobnost, ego, mysl, vše zůstává venku – vyšší Já je uvnitř, studuje knihy, třídí informace, pracuje jeho intelekt a hlavně řídí a organizuje zevnitř vše, co se děje venku. Prostředníka dělá Ego. Já popíšu svoji představu tohoto archetypu – nenechte se tím ale ovlivnit. Moje mysl se zformovala do podoby hřbitova. Dlouho jsem s tím bojovala, chtěla jsem to změnit na něco příjemnějšího, ale nešlo to. Nakonec jsem rezignovala a smířila se s touto podobou. Takže mám hřbitov, je temná noc, kterou osvětluje měsíc v úplňku a uprostřed hřbitova stojí kruhová budova s gotickými okny a skleněnou kopulí. Ta budova má jen jednu místnost a tou je Knihovna-Pracovna. Je plná knih – na stěnách okolo oken, všude jsou knihy. Uprostřed je velký psací stůl, který ale nepoužívám. Já – tedy moje vyšší Já – sedím ve velkém křesle obklopená knihami. Na klíně mám notebook a na něm zpracovávám to, co jsem přečetla. Mám i televizi a krb, ve kterém stále hoří oheň. Moje Ego stojí venku přede dveřmi a hlídá mě. Je komické, stále otravuje, chodí se ohřívat ke krbu, protože mu je venku zima. Stále vypráví o tom, co se děje venku – vše zveličuje, vše má podtext obrovského nebezpečí, stále rozvíjí katastrofické scénáře, stále si stěžuje, je přesvědčeno, že to špatně řídím, a proto to venku vypadá tak, jak to vypadá. Já sedím, dělám si něco na počítači, usmívám se a vůbec ho neposlouchám. Je mi dobře, jsem ve spojení s celým Vesmírem a se svým Zdrojem. Cítím sounáležitost se všemi lidmi, vnímám jejich myšlenky a studený nepříjemný průvan, který přijde vždy, když Ego vejde dovnitř, ohřívám, projasňuju a posílám ven spolu s otravným Egem. Tahle podoba je čistě systémovou záležitostí. Ve skutečnosti moje vyšší Já sídlí v centru zmenšeného multivesmíru, který je plnohodnotnou miniaturou toho velkého Multivesmíru – co se děje v jednom, děje se i v druhém – „Jak dole, tak i nahoře“. Ten můj malý Vesmír je fraktální součástí toho Velkého. Má veškeré dimenze života a já vím, že moje energie je energií Zdroje, protože v tom malém Vesmíru jsem já Zdrojem.
Vyšší frekvenční stavy Indigové děti nemají karmickou osudovou linii zakódovanou v systému HMS. Aby mohli realizovat svůj úkol, mají jinou strukturu DNA. My
všichni ostatní – příslušní k systému – máme několik vrstev jemnohmotných těl, to je princip, kterým jsme navázáni do systému. Každé to tělo má svoji strukturální DNA. Indigové děti jemnohmotná těla nemají – aby je systém přijal (aby byly kompatibilní), mají vícevláknovou DNA. Lidé si myslí, že taková DNA je vyšší vývojová struktura, že časem takovou DNA bude mít každý. V souvislosti s touto teorií vymýšlí, jak to vlastně s člověkem bude, jaké bude mít schopnosti a možnosti, co mají lidé dělat, aby v sobě aktivovali transformaci dalších vláken DNA. Je to oblast na dlouhé povídání. Skutečnost je taková, že toto není varianta lidské budoucnosti – cílem evoluce lidstva je aktivovat zdrojové kódy světelného těla Svrchované bytosti a spustit tak proces, který povede k vytvoření 24. chromozomu v DNA a člověk plně rozvine svou multidimenzionalitu na všech úrovních reality. Mnoho lidí, kteří prožili bezpráví, válku, utrpení a nouzi, zatrpklo – stali se negativním zdrojem energie pro své okolí a hlavně sami vůči sobě. Tito lidé neobstáli ve svém životním účelu, tuto skutečnost si však uvědomí až po smrti těla, kdy jim systém spočítá aktiva a pasiva. V takovémto kolotoči se točí velká část lidstva, ale zdá se, že se pro ně všechny konečně blýská na lepší časy. Asi to nebude tak, že by tam nahoře někdo kompetentní udělal všem tlustou čáru a řekl – tak jste neobstáli a začínáme znovu od začátku. Mnoho lidí si toto ale myslí – v souvislosti s kódováním konce času 21. 12. 2012. Já jsem bytostně i lidsky velký optimista a proto si myslím, že jsme již bludný kámen správně obešli a že nám nehrozí ani zdržení, natož zrušení postupu do vyšší dimenzionální sféry. Není to tak, že postoupí jen ti vyvolení nebo připravení, či zasvěcení nebo iniciovaní – postoupíme buď všichni, nebo nikdo a nestane se to ze dne na den. Ten proces běží již velmi dlouho a ještě pár desítek let potrvá. Polemizujeme o cestě za poznáním, o boží pravdě, lásce a ctnostech srdce. Podívám-li se na to všechno dohromady, v bodě své pozemské existence, pak mi stále vychází, jak je to vše RELATIVNÍ. Relativní proto, že sama naše existence je relativní – můžeme vše chápat a hodnotit, či posuzovat pouze svými lidskými smysly, možná trochu i intuitivně šestým smyslem, ale stále (a právě proto), leží na všem ten nános relativity. Nesmíme zapomínat, že nám Anu záměrně vytvořil
realitu virtuální – nic není takové, jak se zdá. Pronikáme pohledem i vnímáním za podstatu věcí, ale co tam je, to pouze tušíme – nemáme jistotu. Z tohoto začarovaného kruhu nás mohou vyvést právě ctnosti srdce. Co to vlastně je? Víme, že je to vděčnost, soucit, odpuštění, pochopení, pokora a srdnatost. To jsou obyčejné lidské pojmy, známe je – vždycky jsme je znali. V průběhu lidské historie bylo množství lidí, kteří podle těchto ctností žili, a přesto se nedokázali osvobodit z Anuova labyrintu. V čem tedy tkví změna? Změnou je, že dříve lidé poznali zdi vězení, ale nebyla cesta ven. Dnes ta cesta existuje. Otevřel ji Lyricus tak, že změnil kódování lidského energetického systému. V pojednání „Svrchovaná Jednota“ o tom James podrobně píše. Je to aktivace Navigátora Jednoty – Světelného těla Svrchované bytosti. Účelem je, aby určité množství lidí v současné době žilo a praktikovalo tzv. Život ze srdce – a tím měnilo vzory v Genetické mysli lidstva a spustili lavinu k aktivaci dalších lidí - až celého lidstva. Celý ten proces má několik rovin – některé jsou evidentní a jasné, některé jsou stále jakoby schovány v pozadí. Je to jakýsi smysl ve smyslu. Evidentně jasnou rovinou je klasický život ze srdce podle manuálu Lyricusu. Pracuje na principu antény – je to vlastně udržení potřebné vibrační soudržnosti. Hlubším smyslem je princip Jamesova Duchovního centra, tak jak ho popisuje k seanci 3 – Žiju tam, kde žiješ ty. To je už rovina trochu abstraktnější. Ty samotné ctnosti srdce jsou ve skutečnosti polarizovaná energie Prvotního Zdroje. Je pozměněna, protože jinak by nemohla vstoupit do života lidstva. Energie Zdroje v čisté formě je tím, co James nazývá Božskou láskou. Je to Inteligence Zdroje, kterou nese Energie Zdroje. To znamená, že je živou a tvůrčí energií. Polarizací skrze energetické srdce se rozděluje na mužskou a ženskou (+ a -), ale svůj tvůrčí potenciál neztrácí. V běžném životě lze pomocí těchto šesti energií transformovat téměř všechny tzv. ne-ctnosti, se kterými se dostaneme do styku. To je činnost, kterou Lyricus od lidí očekává – vytvářejí tím prostor pro postupnou přestavbu systému HMS. Tu provádí další skupina Praktikujících, kteří pochopili smysl Duchovního centra. Zde už musí dojít buď k úplnému, nebo alespoň částečnému aktivování tzv. sedmého smyslu Svrchované Jednoty. Ten dává člověku jistotu místo relativity. Tam, kde já tuším, on má jasno. Proč je to tak složité a nejasné. Jak řekl James – mosty ještě nejsou pevné, neunesly by
všechny, kteří by chtěli přejít na druhou stranu. Není to otázka vyvolených nebo předurčených, nejsou žádnou elitou – je to četa, která proklestí cestu ostatním. Hlubší roviny ctností musíme nalézt sami – v tom nám nikdo nepomůže. Je to odhalení jejich ne-systémových vlastností a funkcí, pochopení jejich původní funkce v Celistvosti (než se polarizovaly). Vděčností v systému přeměňujeme ne-vděčnost, vyjadřujeme poděkování a vstřícnost. Soucitem pomáháme nést druhým jejich těžký úděl, odpuštěním se povznášíme nad vlastní egocentrismus, pochopením respektujeme to, co ostatní odsuzují, pokorou vyjadřujeme svou velikost a sílu a srdnatostí chráníme slabé a zranitelné. Jak ale ctnosti vyjádřit ne-systémově? Musíme je opět smíchat. Zapomenout na polarity, na ne-ctnosti, zapomenout na vše, co nám systém předkládá jako skutečnost. Musíme rozfoukat tu jiskru Světla uvnitř nás, která je fragmentem Prvotního Zdroje. Musíme cítit sounáležitost a rovnost se Zdrojem, se všemi lidskými i ne-lidskými bytostmi, s Přírodou Vesmíru. To je ta Láska – směsice hořkosti z odloučení, touhy po teple Centrálního Slunce, odpovědnosti a odříkání v zájmu vyšších cílů, smutek z existence a bolest z oddělenosti. No, vypadá to, že jsou to samé negativní pocity, ale to je opět jen zdání. Povznášející pocity vítězství a slávy jsou pocity systémové. Ty, které vzniknou smícháním ctností, obsahují všechny, ale ve vyšším smyslu vyjádření. Chceme-li tvořit pomocí Energie Zdroje, musíme tyto pocity zažívat – jinak nám nelze její ohromnou sílu svěřit. Zde neplatí tolerance přirozené lidské nedůslednosti. Kdyby to bylo jednoduché, Svrchovaní by se již dávno vymanili z omezujícího Systému HMS.
Nekonečno Přítomnost je strnulý bod časové linie, ze kterého je možno nahlížet všemi směry. Strnulý je ale jen zdánlivě, samozřejmě je v pohybu spolu s časem, ale stále si ponechává statut přítomnosti. Nejsem kvantový fyzik, abych toto dokázala odborně vysvětlit. Čas je pro nás na hmotné úrovni veličina nevyhnutelná. Naše energetické srdce je ale rozhraním času a bezčasovosti a proto z této úrovně můžeme číst tzv. ze systému HMS a současně nahlížet do vrstev realit mimo systém HMS. Zdá se, že uvnitř naší reality bylo cíleně s časem a jeho tokem manipulováno. Také
je pravděpodobné, že Tvůrci křídel modelově realizovali projekt člověk a oddělenost Svrchovaných v dalších vesmírech, aby mohli vypracovat komplexní plán na průběh uvěznění do HMS a následné osvobození z něj. James to přímo neřekl, ale několikrát naznačil. Myslím, že těch modelů bylo víc a ne všechny byly úspěšné. Tento náš lidský projekt vznikl na základě zkušeností z těch modelových. Nyní, když se otevřely brány do databáze Matrice života, můžeme chápat některé informace jako obraz naší budoucnosti, jak ovlivňování minulosti měnilo budoucnost, paradoxy, které vznikly a nešly již napravit – nejsou to alternativní reality – ty události se skutečně modelově staly nebo stanou – hleděno z pozice našich časoprostorových souřadnic ven do ostatních vesmírů skrze Matrici života, která je pro všechny vesmíry společná. Také platí, že mít schopnost vidět a vnímat neznamená rozumět a chápat. Zneužití moci je systémová záležitost. Systém poskytuje schopnosti a moc s přímým očekáváním jejich zneužití. Když máš čisté srdce, nic nezničíš – ani nevědomky. Je ale pravda, že strach z odpovědnosti za ošklivé události může doprovázet člověka, který má schopnost přímé tvořivosti. Ten strach je důležitý – je pojistkou, vytyčuje hranice, které nesmí být překročeny. Energie Zdroje se nedá zneužít – anténa se odpojí, je ale pravděpodobné, že člověk, který dokázal pochopit a využít její tvořivý potenciál – může rovněž plně uchopit a využít schopnosti a moc, kterou nabízí systém HMS ve formě bílé a černé magie.
Spirála existence Když si představíme svoji existenci Svrchované bytosti, bez jakýchkoliv hmotných nebo vtělených podob, bez omezení časem, prostorem a rozměrem systémových zákonů, pak najdeme velmi silnou a čistou osobnost. Její projev je podložen hlubokým smyslem pro Celistvost Vesmíru, Zdroje a všech Světelných bytostí – bez nánosů osobních ambicí, absolutně chápající smysl a záměr. Taková bytost je čistou tvořivou silou. Aby mohla realizovat svůj potenciál a být stále v Jednotě, nesmí ztratit celistvost vědomí. Takové podmínky splňuje pouze udržení v rámci pěti kruhů života. Zdroj si pojistil svá nejvnitřnější stvoření – Prvotní archetypy (1) – tak, že je ztotožnil se sebou samým (2), s Prvotní matricí (3), s neoddělitelným Navigátorem jednoty ‐ Světelným tělem (4) a s Rodem Světla, s Centrální rasou (5). Toto je naše skutečná realita, naše skutečné vědomí, naše vyšší mysl, náš systém existence. My jsme příslušníci Centrální rasy – byli jsme, a budeme. Je to naše minulost i budoucnost. Přítomný okamžik času a prostoru víří ve spirále, obalil nás před dávnými časy, když jsme stvořili dimenze života, abychom do Celistvosti kruhů života vnesli Zkušenost, aby Vize Zdroje ožila, aby Zdroji přinesla Smysl jeho existenci. Je naší nejvnitřnější zdvořilostí, ponechat Zdroji malinkatý prostor osobního tajemství, tak jako on totéž respektuje u nás. Tuto malinkatou oblast spolu nesdílíme. Není to proto, že by si Zdroj chtěl cosi ponechat jen pro sebe, nebo chtěl udržet nějaká tajemství, je to pro naši ochranu před Chaosem, ze kterého sám povstal. Všechny cesty, které nás nějakým způsobem oddělují z rámce pěti kruhů života, vedou do dimenzí časoprostoru, do vtělení se do všech možných i nemožných inkarnací. Sama Centrální rasa tvoří prvotní rozhraní dvou světů – reality Zdroje a reality Hierarchie. Proto se Svrchovaní již řadí do určitých tematických skupin – do Řádů, které ale nemají žádný mocenský nebo podobný záměr. My lidé jsme na téměř nejhlubší rovině oddělenosti. Můžeme si kdykoliv myslet, nebo říkat si, že jsme dosáhli Jednoty, že jsme se oprostili od oddělujících limitů – ale nebude to pravda. V jádru naší bytosti jsme s tímto faktem smířeni, a abychom přestali šílet v hmotné existenci, musíme zhmotnit i toto Smíření. Ten pojem je celkem jednoduchý a jasný – my lidé ho ale zaměňujeme za Rezignaci, která sedí na Beznaději. Budeme‐li realizovat v životě základní principy – cítit vděčnost ke svému Otci (1), vidět jeho přítomnost ve všech věcech (2) a hýčkat a uctívat život ve všech jeho podobách (3), pak ucítíme závan hluboké vděčnosti, nekonečného soucitu, vřelého požehnání, obrovského pochopení a úcty, pokory a ocenění statečnosti. Tento lehký vánek je to nejsilnější, co můžeme na světě zažít – je to Láska našeho Stvořitele, je to Tón vibrace rovnosti. Takto nám dává Zdroj jistotu, že naše oddělenost od kruhů života je jen iluze – z tohoto pocitu pramení Smíření. Ten pocit je osvobozující – ten nám dává křídla. Můžeme se pohybovat v začarovaném kruhu bytí, připravovat si všechny možné i nemožné
inkarnace, můžeme se trestat opakovanými vzpomínkami na pocit viny, můžeme na sebe stále a stále uvalovat Kletbu tak rafinovanou, že už při jejím kódování víme, že ji člověk nepřekoná a že se opět vrátí s prázdnýma rukama jako spráskaný pes. Můžeme – ale nemusíme! I v duchovní rovině bytí je potřeba dosáhnout Smíření – právě na této úrovni musíme odpustit sami sobě. Systém to trochu staví na hlavu, takže na duchovní úrovni usilujeme o to, aby nám bylo odpuštěno – to je slepá cesta. Odpuštění si musíme udělit sami. Je mnoho věcí, které neděláme, protože si myslíme, že nesmíme. Pak je mnoho věcí, které opravdu dělat nesmíme, ale děláme je a myslíme si, že je to hrdinství. Není lehké být rebelem a vzbouřit se. Ano, už jsme to nešikovně udělali a byli potrestáni. Ve své systémové existenci to jsme my – ti Padlí andělé, takto nás znají ve zbytku Vesmíru. Jsme nebezpeční recidivisté, kteří opakovaně způsobili tak hrozné věci, že museli být dáni do izolace – sem na Zemi. Je to mytologie, která doprovází naše uvěznění. I naše osvobození doprovází mytologie a je potřeba dívat se na věci a události z druhé strany jejich obrazu. Právě i ty události mají fraktální charakter – pracují na kritických hodnotách – jsou jak slapové vlny. V kvantové úrovni se aktivuje archetyp, který proběhne všemi úrovněmi existence a na hmotné úrovni způsobí obrovské a někdy ničivé vlnobití. Budeme‐li pracovat s událostmi z pozice našeho kvantového Já, dokážeme omezit jejich ničivou sílu. Elity moci jsou programovány na to, aby podobné věci zneužívaly. Ovládá je temná síla, která udělá vše pro to, aby se lidstvo nevymanilo z jejího vlivu. Chytře využívá možnosti programů Systému HMS a jejich prostřednictvím ovládá Elity, které následně ovládají a zneužívají lidstvo. Já možná trochu chápu tyto systémové principy, a proto nejsem v nepřátelství nebo zášti proti temným silám. Nebezpečný je až ten konkrétní člověk, či skupina lidí – síla v pozadí nebezpečná není. Lidé se bojí temných sil, ale ve skutečnosti je jen jedna síla, svou orientaci získá, až když projde „rukama člověka“. Nemusíme se této síly bát, ale musíme od ní dávat ruce pryč. Linie Grálu mnohokrát v minulosti doplatila na lidskou nedůslednost a slabost při zacházení s těmito silami. Sama Bílá lóže by z mého úhlu pohledu některou svou činnost těžko obhajovala s rukou na srdci. Lidský faktor nedokonalosti je přirozená záležitost a je prorostlý všemi úrovněmi existence v systému. Je nezbytně nutné s ním vždy počítat, je ve formě proměnné, ale řídí se předvídatelnými vzory chování. 24. chromozom je aktivován ze zdrojových kódů Světelného těla – tohoto činu spontánní aktivace je však schopno minimum lidí. Není čas ani prostředky k tomu, aby celé lidstvo, byť ve vlnách několika generací, dosáhlo této spontánní aktivace. Systém HMS se sice hroutí, ale o to víc přitahují Elity moci smyčku. Tak jako se v systému automaticky počítá s faktorem lidské
nedůslednosti, tak se v kódování Mistrovského řetězce pro posun lidstva ze systému HMS počítalo s určitým prostorem, kdy bude nutno překročit či obejít princip lidské svobodné vůle. Člověk je tvrdá nátura a může se stát, že sice Genetická mysl bude připravena odpoutat se ze systému, ale nabude na ni vědomě napojeno všechno lidstvo. Ona se musí vynořit z toho hlubokého nevědomí, kde je před lidmi ukryta – aby se to stalo, musí lidé vnímat z pozice svého vyššího Já (kompromis je, že to bude alespoň vyšší forma Ega – Superego). Mistrovský řetězec počítá s mnohými překážkami, které bude stavět lidstvo samo sobě, a proto se i počítá s objevem lidské duše v laboratorních podmínkách a na „seriózní“ vědecké úrovni. Je velký rozdíl mezi tím, jak je v systému kódováno tzv. předurčení osudu lidstva a tím, zda k těm událostem skutečně dojde. Záleží na mnoha faktorech a existují události, či nejrizikovější úseky, které byly nebo budou nekompromisně a cíleně překódovány – takto byla např. odstraněna hrozba Nibiru z osudové linie lidstva. Rovněž k plánovanému návratu Anua nedojde. K tomuto překódování se nepoužívají žádné technologie a není v moci Elit toto zvrátit zpět. Sdílení Chodím ráda i do lesa. Ne čerpat energii, jak to lidi dělají, ale naopak vyzařovat svou energii Přírodě a tak dosáhnout vzájemnou jednotu a sdílení. Příroda je Matka Země, ochránce a obrovský zdroj síly. Přistoupíme‐li k ní z pozice rovnosti, s porozuměním a pokorou, pak je ochotna s námi tuto svou obrovskou sílu sdílet – ona vidí až do hlubin našeho srdce, tam, kam nejsme schopni sami dohlédnout. Má velké pochopení pro naše lidské slabosti a cítí‐li rovnost, projeví našemu vyššímu Já hlubokou úctu – je to nepopsatelný pocit. Její vědomí není svázáno se systémem HMS, ale zde v systému dobrovolně hraje velmi důležitou roli. Přírodní šamani i jejich moderní mutace vždy „využívali“ sil Přírody k realizaci svých záměrů. Ve skutečnosti však aktivují jen její systémové úkoly v rámci této její role. Téměř všechny vyšší duchovní archetypy jsou nějakým způsobem svázány se silami Přírody. Návod na to, jak projevit Přírodě rovnost a zažít její přirozený nesystémový projev, neexistuje. Schopnost toto realizovat vychází z nitra srdce a je víc spontánní, nežli cíleně dosažitelná. No, teď není zrovna příznivé počasí k meditaci v Přírodě, ale až ho uskutečníte, vzpomeňte si na tyhle moje slova, přemítejte o nich a buďte otevření, neříkám, že hned, ale brzo pocítíte jemnou odezvu. Neodhánějte ji, ona prvotně vzbuzuje strach ‐ to dělá propojení našeho energetického systému se systémem HMS. Nechte se tím pocitem unášet, strach odezní a pak zažijete sdílení vědomí s Přírodou. Jak člověk intuitivně a pak i vědomě chápe tyto základní principy, pak je nebo bude schopen zhodnotit a přehodnotit síly archetypů, které nás ovládají, otočí směr energie, začne tak archetypy předělávat a to je to, na čem nyní pracujeme,
přestavujeme systém HMS do nové podoby. Jsou mnohá tajemství, která urputně odolávají poznání – systém je zuby nehty chrání. Tajemství Přírody je ale velmi přístupné poznání, protože sama Příroda nedočkavě čeká na jeho odhalení. Pochopení Přírody přináší mnohá překvapivá poznání různých souvislostí, je to velmi obohacující. Manifestuje do života pochopení principu úcty a respektu na vyšší duchovní úrovni. Vedlejším efektem je získání stability a rovnováhy – vedlejším proto, že jakýkoliv pokus o navázání spojení s cílem získání výhod už sám vytváří nevýhodu. Naším momentálním záměrem by neměla být snaha o to, vymanit se za každou cenu z ovládacích programů HMS – je to totiž nesmírně obtížné díky genetickým a energetickým vazbám. Pochopením toho, jak programy pracují nám ale dodá patřičný nadhled a zároveň prostor pro jejich tvůrčí přestavbu. Možnosti světa James nepřináší Pravdu – ani současnou, ani budoucí. On předává smyslový tok informací ve formě svých básní, obrazů a hudby. To vše povídání okolo toho je vysvětlení pro zaujaté zájemce o umění Lyricusu. Termíny, které James používá ve svých textech, jsou psány s úmyslem co největší srozumitelnosti při sdělování věcí nesdělitelných. Proto používá termíny jako „Bůh“, „duše“, „Božská Láska“ a mnoho dalších. To jsou pojmy, které každý zná, a proto chápe. Pravdu nám nemůže dát NIKDO. Pravda existuje uvnitř nás a jen my sami, každý jeden z nás, ji může odhalit. Když jsme se připravovali na svou aktuální inkarnaci, nebyla to jen naše sólová práce. Na té přípravě se podílely mnohé tzv. „Mocnosti nebeské“. Předurčení té které konkrétní inkarnace je v podstatě vytvoření řetězce, který je utkán z krajky archetypů – vzorů (matematických), které nás budou doprovázet životem, abychom splnili svůj úkol, či záměr. Ten úkol je vždy malinkou součástí většího záměru, či vize, na jejíž realizaci pracuje mnoho inkarnovaných bytostí. Protože naše vnímání v lidské formě je velmi omezené a zkreslené, jsou některé archetypy jakoby zesílené – jsou neodbytné do té míry, že se jim většinou podaří člověka ovládnout a nasměrovat tam, kam to vyžaduje řetězec předurčení. To vše – až potud – by bylo celkem v pořádku. Je tam ale… ALE, v současné době je lidstvo připravováno na posun ze zaběhlého systému, který nás určuje, formuje, s jehož pomocí myslíme, cítíme a jednáme. Je to vyvrcholení dlouhodobého experimentu, kterému se říká „Experiment člověk“. Lidská mysl by neunesla zhroucení svého podpůrného systému – lidi by to nepřežili. Proto posun probíhá velmi pomalu. Můžeme si to představit jako pomalé splývání dvou velmi podobných obrazů v jeden. To znamená, že po určitou dobu existují v zorném poli oba dva – dokud nesplynou. Je to období velmi náročné pro lidi, dochází k otevírání zdrojů informací, které si protiřečí,
mysl analyzuje paradoxy, které jsou pro ni nepochopitelné – to vše vyvolává zmatky v jinak perfektním vlivu archetypů na chování lidí. Jamesovo umění a učení Lyricusu jsou podpůrnou zónou pro lidi s klíčovými úkoly, jejichž plnění v této době je strategické. V nitru naší Svrchované bytosti se skrývá schopnost nastolit pořádek v chaosu lidské mysli. K tomu slouží smyslová data, obsažená v materiálech Lyricusu. Je to jako když v hypnóze do mysli člověka zakomponuješ aktivační sekvenci a potom ji aktivuješ klíčovým slovem. Není to žádná zákeřná manipulace nebo zneužívání mysli. Je to v nás latentně spící od doby genetického projektování člověka. Co tím vším vlastně chci říct. Chci říct, že ty řetězce našeho kódovaného předurčení jsou také jakoby zdvojené – musí být čitelné starému obrazu i tomu, který se za něj posouvá. Proto jsou některé stěžejní pojmy dočasně formulovány jako rovnice: Bůh = Prvotní Zdroj, Duše = Svrchovaná Jednota, Božská Láska = Inteligence Zdroje atd. Balancujeme na hraně – vnímáme realitu obou obrazů, ale je bezpodmínečně nutné VĚDĚT, kam se v jakém okamžiku orientuje naše mysl – kam je naladěna a okamžitě vyvážit rovnice. Přemýšleli jste někdy o tom, proč v posledních letech – přese všechny skeptické prognózy vědců a analytiků pro životní prostředí a výživu – došlo k tak obrovskému nárůstu množství dětí v rodinách? Předpoklad je takový, že jen jedna třetina z inkarnovaného množství lidí dokáže splnit svůj inkarnační úkol. Ozvěny této předpovědi známe ze systému víry – je to ta jedna třetina lidstva, která dojde k vykoupení – ostatní budou zatraceni. Tady opět musíme dosadit pojmy do rovnic. Tady je zřetelně vidět, jak je pro člověka obtížné vytáhnout svoji realizaci z duchovních hlubin do materiální podoby světa. Archetypy starého systému HMS jsou postupně překódovávány pro nový systém. Než bude toto dokončeno, musíme i zde dosazovat do rovnic. Starý systém má navíc velmi důmyslnou soustavu ochrany před destrukcí. Proto se mnoho lidí, kteří mají cosi důležitého učinit pro posun, stane kořistí těchto ochranných mechanismů. Ovládnou je archetypy, které vyvolávají pocit, že jsou spasitelé, že osud lidstva leží jen na jejich bedrech, že mají pověření od Boha, že jen oni mohou poskytnout vykoupení a zvěstovat boží Pravdu. A v čem tkví ta ochrana? No, samozřejmě, takový člověk se zdiskredituje v očích ostatních lidí, je považován za blázna a mnohdy se i doopravdy zblázní. Takových příkladů existuje mnoho na poli vědy, umění i politiky. Veškeré vize, které vyvolávají podobné pocity a reakce, vycházejí ze systému HMS a z jeho programů a vedou přímo do pekla = ztráta schopnosti splnit úkol. Jamesovo umění nám pomůže i prohloubit schopnost dosazovat do rovnic a tak se lépe orientovat. Jsou to jeho techniky „Mysl‐Duše“, „Mysl‐Tělo“, a “Emoce‐Duše“. Není to žádná blbost, je to skutečně dost účinné. Celý ten materiál najdeš v Projektu Starobylý šíp.
Barvy spektra Naše reakce, chování a směry komunikace mezi lidmi určuje prvotní vjem. Ten je zrcadlem našeho vnitřního rozpoložení. Proto můžeme lidi vnímat jako šedivý zástup nekonkrétních bytostí, z jejichž přítomnosti nám není dobře a zrovna tak můžeme lidi vnímat jako úžasné bytosti plné elánu a nadšení, mezi kterými je radost pobývat. Člověk není schopen většinou realitu posuzovat objektivně – i když si to myslí, není to pravda. Veškeré hodnocení reality nese znak subjektivních prvků – není lehké se od nich oprostit. Paleta ctností srdce pomáhá minimalizovat tyto prvky subjektivního posuzování. Není náhoda, že je James koncipoval podle vyjádření šesticípé Davidovy hvězdy. Davidova hvězda není symbol z vlastnictví Hebrejců. V prostorovém vyjádření je duální pyramidou, nebo také bipolárním hexaedronem. Je virtuálním holografickým vyjádřením našeho omezujícího energetického rámce – systému HMS. Proto se energie Zdroje (Láska) může do tohoto rámce dostat jen v určité formě fragmentace (šest ctností srdce) – kopíruje jeho strukturu, aby byla čitelná a schopná vyjádření. Srdce v tomto případě funguje jako polarizační hranol. Každé lidské vyjádření je přenosem energie. Nezáleží na tom, jakou kvalitu tato energie nese – všechny formy vyjádření a práce s energií si zasluhují pochopení a je nutno o ně pečovat. I ty nejhorší a nejkrutější formy vyjádření se dají transformovat – pokud dodržíme toto pravidlo. Odsouzení, odpor či hrůza a zhnusení nemají potenciál transformace – právě tyto negativní postoje plodí další negativní postoje a z nich rostou další hrůzy a utrpení lidí. Není jednoduché toto vnést do běžného života – nás lidí – právě takovéto události vyžadují nejvyšší možnou míru objektivity, tak vysokou, že jí nejsme téměř schopni. Uvědomělá a tvůrčí práce s energiemi srdce přináší hodně velký tlak na přirozené instinkty člověka. Je potřeba vědět, že vše, čemu říkáme přirozené reakce člověka – vychází ze vzorů chování uvnitř systému HMS. Neznamená to, že aktivace srdce představuje ztrátu přirozené lidskosti – je to tak, že normální standart je potlačená lidskost a život ze srdce je uvolnění všech reálných schopností, které byly potlačeny. Hra uvnitř dimenzí a Velký portál Otázka Anunnaki a Anua je pevně zakomponovanou součástí našeho systému HMS. Teď nadchází doba očekávaných zmatků a velkého informačního chaosu – jak říká James – začíná to dunět. Teď musíme plně důvěřovat těm jedincům, kteří přijali kódování pro udržení symetrie sfér – že dokážou splnit to, co si předsevzali. V tom chaosu je skrytý jednoduchý a jasný řád – lidé ho zatím nevidí, ale on se vynořuje a bude stále zřetelnější a zřetelnější. Teď také
nadchází ten čas, o kterém James informoval – učení Řádu Lyricusu bude zpochybňováno a kladeno do rámce negativních vlivů, snah a tendencí mimozemských aktivit, které mají za úkol škodit a odvádět lidstvo z Pravé stezky povznesení (Tajemství Amenti). Začínají se zúročovat data, která byla do Genetické mysli lidstva kdysi vložena a nenápadně permanentně přikrmována, aby vzory jednání lidí dokázaly vyvolat zamýšlené efekty. Některé události vyznívají negativně, některé ne. Myslím si, že mnoho důležitých událostí v historii lidstva proběhlo v jakýchsi cyklech. Stupňovitě se opakovaly. Možná se to týká právě jen těch mezníků, které v sobě skrývají aspekt: posun vpřed/posun vzad/stagnace. Jakoby generálka na dnešní dobu. Zkouška kvality kódování řetězce posunu dimenzí, nebo tak nějak. Možná se to týká i oživení zaprášených prastarých kódů – zkouška zda jsou stále funkční. Vysvětlení se tam někde skrývá – nedokážu to přesně vyjádřit. Je také možné, že každé období bylo považováno za stěžejní, a že jsme jen neobstáli a proto se dále v čase musely ty události opakovat. Přírodní dramatické jevy jako výbuch sopky bych nepovažovala za nějaká negativní znamení, i když samozřejmě existují technologie, které tento jev můžou aktivovat. Když budu vycházet z předpokladu, že to není jen lidstvo, kdo se dimenzemi posunuje, ale že tento proces probíhá globálně ve všech dimenzích časoprostoru, pak si dovedu představit, že i mezi mimozemskými entitami dochází k podobnému chaosu jako u nás a pak může, dle výše jejich civilizačního pokroku, probíhat z jejich strany snaha o vměšování a ovlivňování událostí – s úmyslem pomoci, nebo také ne. Velký portál přímo souvisí s aktivací DNA do kvantových polí multidimenzionálního vědomí. Na hmotné úrovni světa souvisí vynoření Velkého portálu s aktivací Kristova vědomí do lidské domény – na přípravě této události pracují vtělení Mistři a to nejen u nás na Zemi, ale i v ostatních dimenzích rámce Hierarchie. U nás se Mistři prezentují pod koncepcí Avatara Sjednocení. Jejich mluvčím je Maitréja. Já tyto jejich aktivity dost sleduji, protože úzce souvisí s egregorem přítomnosti. Lidé považují Maitréju za nové vtělení Ježíše, ale není tomu tak, on je Avatar Sjednocení a vlastně tentokrát asi ani nedojde k přímé konfrontaci s osobou spasitele – vědomí Krista je kolektivní záležitostí všech Mistrů a lidí, kteří s nimi souznějí. Oni se pohybují na hraně pohádky a skutečnosti, magie a vědy, zázraků a technologií – je to přesně to, co je potřeba pro moderního člověka, který je uzavřen v Systému víry a je to velmi zajímavá oblast k bádání a poznávání. Když si promítneš sedm disciplín Lyricusu (1 ‐ genetika, 2 ‐ neo‐věda, 3 ‐ metafyzika, 4 ‐ smyslové datové proudy, 5 – psycho‐ soudržnost, 6 – kulturní vývoj, 7 – Svrchovaná Jednota), pak James je specialistou v oboru 4 a Avatar Sjednocení je za obor 3.
Aktivátor energie na Zemi dozajista existuje a není jen jeden – je jich celá síť. Byly zde instalovány jako „Plán B“ skupinou devíti členů Zářících (Centrální rasa) v dobách našeho uzavření do omezujícího rámce systému HMS. Jsou pojistkou, která ale nebude muset být použita – to je už jisté. Je možno je v malém omezeném rozsahu aktivovat napojením na fyzické energie, jak se už stalo. Jsou to jen chabé a marné pokusy, které jsou víc nebezpečné než využitelné. Tyto aktivátory jsou kompatibilní jen s Energií Zdroje – takže bez ní jsou neaktivní. Nicméně i tak mají velký vliv na energetickou síť Země i vesmíru – jsou součástí stabilizačních a ochranných mechanizmů. Pomocí těchto aktivátorů je Zdroj schopen nás všechny probudit do stavu Svrchované Jednoty. Kdyby se nám nepodařilo projít až k Velkému portálu, Prvotní Zdroj a Zářící by však volili cestu uvolnění a odkladu. Aktivace energetické sítě by bylo nebezpečné a neřešilo by posun globálně ve všech oblastech s podmínkou zachování života. Svět nikdy nemůže ztratit smysl existence. Portál není pojistkou – je cestou, tou jedině možnou. Neznamená ani redukci nebo něco podobného – Velký portál, to jsou křídla, která nás ponesou do dimenzí multivesmíru – do míst, kam jsme nemohli, protože bylo nebezpečné nás tam pustit. To není odsouzení – to je fakt. Naše oddělenost od Pravdivosti naší skutečné existence je a byla tak hluboká a fatální, že nás nebylo možno vpustit do Vesmíru. To, že nevíme, kdo jsme, neznamená, že jsme ztratili naše schopnosti – jen jsme zapomněli je používat, a proto jsme potenciálně nebezpeční – jsme jako děti s odjištěnou zbraní v ruce – nedá se nám věřit. Tušení moci LSD a jemu podobné látky nemají vůbec žádný vliv na naši DNA. Pracují na principu ovlivňování metabolických procesů v mozku, konkrétně blokují vliv serotoninu ‐ vložené pojistky pro stabilizaci funkcí mozku v návaznosti na jednotlivé vrstvy vědomí. Serotonin nám vědomí sice blokuje, ale není to nic špatného – je to tak potřeba, abychom normálně mysleli a fungovali. LSD nám tedy může dočasně rozšířit vědomí – ale jen vertikálně do jeho hlubších vrstev a nesystematicky – vše se stále odehrává uvnitř rámce HMS. Takže LSD není řešením – je to slepá a nebezpečná cesta. Mám na tyto prostředky dost vyhraněný názor, a i když připouštím, že experimentovat se musí, mám obavy, že všichni ti experimentátoři vůbec nemají ponětí, co se po umělém rozšíření vědomí a při jeho změněných stavech v mozku a v mysli děje. Navíc, ten proces má jen přechodnou a omezenou dobu účinku. Všichni v sobě neseme zatížení božské minulosti. Dovolím si to trochu rozvést. Koncept boha (Boha) je součástí našeho systému lidské mysli. Bůh je oddělený
od nás, je jakýmsi vyšším virtuálním všemohoucím vědomím – tak má být Bůh lidmi chápán. Není skutečný, je programovým konceptem, a proto vlastně vůbec neexistuje. Jakákoliv jeho personifikace nebo snaha o jeho inkarnaci je marná. Anu, coby tvůrce systému HMS, se sice do programů zapsal jako osobnost Boha, ale právě proto může být jedině on jeho zosobněním – a ani on není žádným skutečným Bohem ‐ vyšší bytosti a mocnosti ho takto nikdy nepojímaly. Takto ho mohou chápat jen nevědomé a naivní lidské bytosti. Některé inkarnace se mohou odehrávat v civilizační skupině, která je na vyšší technické či společenské úrovni, a tak její zástupci mohou být považováni neznalými entitami za bohy. Tvůrci křídel nám říkají, že další evoluční stupeň lidstva bude dávat možnost vytvořit si vlastní rámec dimenzí života a třeba ho uzavřít do systému HMS, jako to udělal Anu, a pak být mladým a nezkušeným entitám bohy či vyššími bytostmi, nebo prostě Starší rasou. Naše sluneční soustava není žádné náhodné uspořádání vesmírných těles, kdy je jedno, zda jedna planeta zmizí, či ne. Takhle to nefunguje. Celá ta „neživá“ vesmírná Příroda je součástí hmotné projekce Matrice života, je součástí dimenzí života a planety nesoucí život jsou planetami „chráněnými“. Ve vesmíru samozřejmě zanikají tělesa a nová se tvoří, ale to je také součástí Vesmírného řádu Matrice života. Z informací Jamese víme, že desátá planeta Nibiru byla odstraněna z rovnic kódování pro Svrchovanou Jednotu – to ale neznamená, že byla zničena. Velký portál je opět jen virtuálním pojmem a jeho vynoření je kolektivní záležitostí všech – proto tady všichni jsme, protože pracujeme na přípravě této události. V první fázi bude Velký portál biotechnologickým komunikačním rozhraním, později, až se dokončí proces aktivace zdrojových kódů naší DNA a tak dojde k velké fyziologické změně člověka, bude ten provizorní biotechnologický prvek nahrazen biomorfním polem – a to bude v nás, uvnitř naší DNA. Fyzický nebude Velký portál nikdy – jako třeba není fyzický internet. Rozšiřuj svoje vědomí přirozenými principy aktivace duchovního centra uvnitř svého kvantového srdce a dívej se na věci s nadhledem. Patříš k nejmocnějším bytostem ve vesmíru – ty, já, my všichni a tenhle pocit tě musí nadnášet do výšin optimismu. Na otázku mimozemských entit pohlížej ze stejného úhlu – není totiž vyloučeno, že nemáš víc paralelních inkarnací – naše Svrchovaná bytost je schopna jich současně zvládat až stovky na různých místech vesmíru.
Polarity Jak se vlastně promítá koexistence vyššího Já a Ega do stavu bytí. Shora máme přehled o faktech a docela dobře se v nich orientujeme, ale abychom byli schopni toto interpretovat, musíme dolů do života mysli a tam se ztrácíme v dimenzích. To je okolnost, kterou si dobře uvědomujeme, ale nemůžeme s tím nic dělat. My lidé se vlečeme cestou života, a když máme trochu štěstí a máme v mysli rozsvíceno, pak nadšeně odhalujeme ty všechny možné „záhady“, „tajemné síly“, „paranormální jevy“, nevyužité schopnosti a já nevím co ještě. Pak se organizujeme do skupin – jsme věřící katolíci, Jehovisti, buddhisté, muslimové, nebo jsme v zaujetí východních filosofií jako reiki nebo jóga. Zajímáme se o šamanismus a magii a hlavně si myslíme, že tomu velmi dobře rozumíme, že právě ta naše filosofie je ta správná a vše vysvětluje. A naše Já tohle všechno pozoruje a ví, že všechny ty organizované skupiny vlastní jen malinkatý kousíček skládanky, která se jmenuje HMS a že každý ten jejich kousíček je stejný, jenom se jinak jmenuje a všechny dohromady znamenají pouta na nohou. Já chodí a sbírá ty kousíčky, taky se vleče po zemi, protože ty kousky na zemi leží a pak se ztrácí v labyrintu, bloudí a hledá cestičky ze slepých zákoutí. Víme proč to děláme, i když je to pro nás těžké a taky víme, že to vyžaduje velkou dávku optimismu – to proto, abychom nebyli destruktivní. Někdo vytahuje negativismus, protože předpokládá, že jeho manifestací na světlo bude jednodušší ho transformovat. Takový předpoklad je asi správný, ale je nutno počítat s tím, že tím negativismem nezůstane vědomí nedotčeno – musíme ho zažít, abychom ho transformovali a vnesli tento prvek do kolektivní mysli. Jsou to světy a domény vyššího Já – Vyšší mysl – brána do vnímání celistvosti a jednoty. Z této pozice je lidský HMS jen zrníčko bytí v nekonečných sférách života. Chápání polarit je existenční záležitost – lidský jedinec je musí umět chápat a rozlišovat. Polarity ale ve skutečnosti neexistují – jsou jen vnitřním dojmem naší mysli, a proto jsou i součástí života. Všechna negativní pole jsou jen virtuální reality – jsou produktem lidské mysli a práce s takovými fenomény je nebezpečná. Prostředek na transformaci negace máme všichni – jsou to energie našich srdcí. Není potřeba oslabovat svou existenci – stačí tyto energie vědomě vyzařovat a tak přetvářet Genetickou mysl. Vůle přežít není sama o sobě nic špatného – je to základní prvek hmotného života. To až způsob, kterým se lidé snaží přežít, je velmi vyhraněně polaritní. Když se podíváš do přírody, vidíš manifestovaný princip přežití v celé jeho lidské nahotě. Říkám lidské, je to možná divné, ale Příroda hraje „hru systému HMS“ spolu s námi. V lidské doméně je také slabší vždy zkonzumován tím silnějším. Kdo je ale slabší ‐ ten chudší, nebo ten hloupější, nebo ten postižený, nebo starý, nebo kdo vlastně. Nikdo není slabší a nikdo není silnější, všichni jsme Svrchovaní, jsme si rovni, ať se nacházíme kdekoliv, ať jsme kýmkoliv.
Vize budoucnosti Jsme hodně nedočkaví ohledně radikálního vyřešení posunu lidstva. Ta naše nedočkavost nemusí být vůbec nic rušivého nebo odvádějícího. Je fakt, že fyzicky je asi moc málo těch, kdo postrkuje, ale myslím si, že principem je vůle a nikoliv množství lidí, kteří postrkují čas a události. James mluvil o jakémsi kritickém množství lidí, kteří spojením vůle dokážou prosadit změny v Genetické mysli a udělit událostem dostatečnou dynamiku, aby spustily lavinu dalších událostí atd. Neříká kolik lidí je na to zapotřebí, já myslím, že jich nemusí být nějaké závratné množství. Moje intuice mi říká, že budoucnost se teprve tvaruje podle charakteru přítomnosti – a každý okamžik, i ten budoucí, je přítomností. Je to kvantové pojetí času – převod jeho lineárního toku do kvant energie, která je vázána na události – těžko se to vysvětluje, nejsem fyzik. Lidská existence probíhá uvnitř systému HMS a proto i veškeré vize budoucnosti – ať jakkoliv duchovně přijaté – pocházejí z HMS – vyjadřují skryté kódování předpokládaných a očekávaných událostí. A v tom je právě ten zakopaný pes – jsme to přece my – lidé, kdo tu budoucnost realizuje a teď je doba, kdy žije mnoho jedinců, kteří vědomě a cíleně bourají systémem očekávané a kódované události – přetvářejí budoucnost do formy Mistrovského řetězce posunu z HMS. Ten vlak už jede a nikdo ho nezastaví. Tohle jsou oblasti, kdy úplně selhává schopnost vyjadřovat rozumem abstrakci. Tady se prostě řídíme jen tou intuicí. Smrtelnost, kterou nám systém HMS předepisuje, je v pojetí dimenzí časoprostoru nevyhnutelná překážka. Mnozí říkají, že jsme my lidé znevýhodněni, naplněni omezovači a blokátory. Částečně mají pravdu, ale co je čas pro Svrchované – jen relativní strnutí v bodě existence. To, co je v HMS překážkou, je ztráta paměti ‐ to věčné začínání od nuly. Nevím, jak bude vypadat lidský jedinec v multidimenzionálním pojetí, vybavený plně aktivní DNA, ale doufám, že napojení na Genetickou kolektivní mysl bude vědomé a nikoli pod‐vědomé a ne‐vědomé, že pro nás bude databází informací a současně skrz síť Svrchované jednoty i komunikačním centrem se všemi životními formami. Za vesmírný kód já považuji principy holografického pojetí MERKABY a jejích metafyzických struktur – fraktály a atraktory, základní numerologii čísla tři, sedm a jedenáct, principy Zlaté spirály dimenzí života. To je ale moc obsáhlá oblast bádání. K jejímu pochopení je nutno pochopit Matrici života a v tomto směru máme ještě dost velké mezery. Navíc – MERKABA je také nosič pro
systém HMS, takže bádání v těchto vodách znamená spolupracovat se systémovými programy a to se neobejde bez nástrah a pastí. Nirvána je duchovní meta, kterou by měly lidské bytosti pomalu začít opouštět – není to jednoduché – je to jako kdybys vzal dítěti čokoládový bonbón a nabídl mu místo něj rybí tuk. Vnitřní boje Příroda disponuje prostředky na svoji obnovu. My stále hodnotíme přírodní katastrofy jako tragédie. Vím, že při mnoha katastrofách je to opravdu tragédie – přicházejí o život lidé i zvířata. Události jako zemětřesení, tsunami, hurikány jsou obrovskou tragédií, protože mnohdy není šance zachránit ani holý život. Já mám na mysli katastrofy, při kterých si tragédii způsobí lidé sami a Příroda za nic nemůže. Když lidé odmítají opustit svůj majetek a tím riskují život svůj i záchranářů. Jinak miluju lidi i Přírodu. Ve svých meditacích pravidelně sdílím s Přírodou vědomí – je to úžasná záležitost a objasňuje mi to vždy mnoho věcí, které považuju buď já osobně, nebo my všichni lidi, za problém – Příroda mi posílá vibraci pochopení a konejší mě laskavostí, která urovná všechny stavy pochybností. Někdy mají lidé pocit, že musí porazit sami sebe. Mě to přijde jako dost legrační bojová technika. Takový souboj Ega, které má armádu maloměšťáckých vojáčků, s povznesenou formou téhož Ega, které si říká Já a kterému jde jen o to, aby tomu hloupému a neschopnému Egu ukázalo, kdo je tady pánem – v té lidské bytosti. A až to naše Já konečně porazí to Ego, tak se posuneme – z bláta do louže. Věčný život se neválí ani v louži ani v blátě. Dokonce o něj ani nemusíme bojovat sami se sebou. Nikdo nám ho nebere, neupírá, nikdy jeho jsoucnost nebyla ohrožena, protože je‐li něco věčné, pak to je věčné. To jen uvnitř své mysli pochybujeme, myslíme si, že věčnost si musíme zasloužit – čistotou úmyslů a poznáním, myslíme v dimenzích systému, kde nic není zadarmo. V průběhu existence lidstva uvnitř systému HMS bylo do našeho gravitačního pole chyceno mnoho Světelných bytostí, které náš prostor navštívily
v energetické formě. Systém je začlenil a vstřebal. Dostaly se do opakovaného kolotoče inkarnací a lidově řečeno – musejí držet hubu a krok. Avšak bytostná podstata je s touto skutečností smířena – je to pro ni zajímavá zkušenost a navíc, ona také ráda pomůže, když je to potřeba. To gravitační pole není ale zemská přitažlivost a magnetismus – i když pomocí těchto mechanismů je právě i Země chycena. To pole vytváří Matrice systému HMS. Lidé jsou takoví nebo makoví z určitého důvodu, jejich bytostná svobodná vůle při tom hraje rozhodující roli. Uvnitř máme všichni, i poutníci, krásnou a inteligentní bytost, která je naší skutečnou přirozeností. Všechno se vším souvisí, Vesmír je složitý a precizní hodinový strojek a my mu rozumíme, známe ho, protože jsme to byli my, kdo ho sestrojil. Jenom o tom jaksi nevíme – jako lidi jsme to zapomněli.
