Pravda – hledání
Cicero
a zkoumání In primique hominis est propria veri inquisitio atque investigatio. … Huic veri videndi cupiditati adiuncta est appetitio quaedam principatus, ut nemini parere animus bene informatus a natura velit nisi praecipienti aut docenti aut utilitatis causa iuste et legitime imperanti; ex quo magnitudo animi exsistit … (De offciis IV, 13.) Je pak význačnou vlastostí člověka především hledání a zkoumání pravdy. … S touto touhou po poznání pravdy je spojena jakási touha po samostatnosti, že totiž duch přírodou dobře utvářený nechce nikoho poslouchati, leda takového člověka, který ho radami řídí a poučuje, nebo mu v zájmu obecného prospěchu podle práva a zákonů rozkazuje. Odtud zase vyrůstá velikost ducha …” (O povinnostech, přel. Jarosl.Ludvíkovský, Melantrich, Praha 1940.)
k tomu několik bodů výkladu - LvH (Písek, 12.5.83): 1. inquisitio atque investigatio: ve fr. překladu (de rechercher et d´étudier la vérité”, tedy vyšetřování (zkoumání) a studování, event. vyšetřování a zkoumání, příp. vyhledávání a průzkum, apod. (nikoli však hledání, neboť předmět obojího, totiž inquisitio atque investigatio, je už tu, dán, k dispozici) 2. “veri videndi cupiditati” – touhou viděti pravdu 3. appetitio principatus – přitažlivost prvenství, touha po prvenství 4. animus bene informatus a natura – duch od přirozenosti dobře utvářený (sformovaný, event. vyvinutý) 5. nemini … nisi praecipienti aut docenti aut utilitatis causa – nikoho … leč z důvodů poskytnutí návodu (předpisu), vyučování (z důvodů v.) nebo z důvodů užitečnosti (prospěšnosti)
Fenomén
a úkaz
LvH, 2002
Problém tzv. asubjektivní fenomenologie je mi poněkud neprůhledný, a to jak věcně, tak terminologicky. Předně tedy, pokud jde o termíny, je po mém soudu třeba důsledně rozlišovat subjektivní od subjektního. Pokud jde o asubjektní fenomén, jde vlastně nikoli o “jev”, nýbrž a “úkaz”: každé (pravé) jsoucno se děje, a to znamená, mění se mj. v tom, jak se ukazuje (a co se z něho ukazuje). K tomu, aby se nějaké jsoucno dělo, nepotřebuje žádné další jsoucno, tedy ani žádného pozorovatele či reagujícího činitele, “subjekt”. Naproti tomu žádný subjekt neregistruje pouze (jediný, izolovaný) úkaz (nějakého jiného jsoucna), nýbrž vytváří si “obraz”, přesněji reprezentaci onoho ukazujícího se jsoucna na základě delší série jednotlivých úkazů, dokonce série nikoli kontinuální, nýbrž leckdy na základě několika různých sérií, které mohou být navzájem diskontinuitní. Takový “obraz” je vytvořen (ustaven) subjektem aktivně a tedy s rizikem omylů a nesprávností či nepřesností. A tyto nepřesnosti nemusí být vždy zdrojem mýlek a nesprávností, ale mohou mít někdy dokonce pozitivní hodnotu (např. ve vytvoření obrazu méně detailního, ale právě proto dovolujícího vztáhnout se na různé jedince téhož druhu. Eventuelní mylnost se může někdy objevit až v nesprávné interpretaci povahy příslušné “reprezentace”. A právě tak jako jeden subjekt je schopen dospět k “obrazům” či “reprezentacím” různých jsoucen (téhož druhu či rodu atd.), je možné, aby se na určité rovině reprezentace přiblížil reprezentacím jiných subjektů, eventuelně – na jisté vyšší úrovni – aby se s nimi o tomto přiblížení dokonce domluvil (ve specielním případě, kdy je využito řeckého vynálezu pojmů, aby dokonce dosáhl toho, že více či mnoho subjektů míní vskutku “totéž”). V takovém případě mluvíme o intencionálních objektech (či
předmětech). (Písek, 020520-1.)
Úkaz
a fenomén
LvH, 2002
Problém tzv. asubjektivní fenomenologie je mi poněkud neprůhledný, a to jak věcně, tak terminologicky. Předně tedy, pokud jde o termíny, je po mém soudu třeba důsledně
rozlišovat subjektivní od subjektního. Pokud jde o asubjektní fenomén, jde vlastně nikoli o “jev”, nýbrž a “úkaz”: každé (pravé) jsoucno se děje, a to znamená, mění se mj. v tom, jak se ukazuje (a co se z něho ukazuje). K tomu, aby se nějaké jsoucno dělo, nepotřebuje žádné další jsoucno, tedy ani žádného pozorovatele či reagujícího činitele, “subjekt”. Naproti tomu žádný subjekt neregistruje pouze (jediný, izolovaný) úkaz (nějakého jiného jsoucna), nýbrž vytváří si “obraz”, přesněji reprezentaci onoho ukazujícího se jsoucna na základě delší série jednotlivých úkazů, dokonce série nikoli kontinuální, nýbrž leckdy na základě několika různých sérií, které mohou být navzájem diskontinuitní. Takový “obraz” je vytvořen (ustaven) subjektem aktivně a tedy s rizikem omylů a nesprávností či nepřesností. A tyto nepřesnosti nemusí být vždy zdrojem mýlek a nesprávností, ale mohou mít někdy dokonce pozitivní hodnotu (např. ve vytvoření obrazu méně detailního, ale právě proto dovolujícího vztáhnout se na různé jedince téhož druhu. Eventuelní mylnost se může někdy objevit až v nesprávné interpretaci povahy příslušné “reprezentace”. A právě tak jako jeden subjekt je schopen dospět k “obrazům” či “reprezentacím” různých jsoucen (téhož druhu či rodu atd.), je možné, aby se na určité rovině reprezentace přiblížil reprezentacím jiných subjektů, eventuelně – na jisté vyšší úrovni – aby se s nimi o tomto přiblížení dokonce domluvil (ve specielním případě, kdy je využito řeckého vynálezu pojmů, aby dokonce dosáhl toho, že více či mnoho subjektů míní vskutku “totéž”). V takovém případě mluvíme o intencionálních objektech (či předmětech).
(Písek, 020520-1.)
(Bůh) Halas, 19.. Jihnutí ptačího hlasu v zeleni slzy pryskyřic na koře
František
čím jen čím jsme zmámeni když je tak ticho nahoře Tmy bouřek dusna děsivá ďáblův pták krákoře čím jen čím srdce omdlívá když je tak mrtvo nahoře Mdlo v ústech hrdlo zúžené bezděké nářky v pokoře proč jenom pročpak pláčeme když je vše zjevno nahoře (Nahoře, ex : Tvář, in : 3259, Krásné neštěstí, s. 179.)
Pravda
František Halas, 19..
Jen jílcem myšlenky jsi slovo mé snad jsem tak pravdě blíž a klenbou tvou když pohneme pak nejsi již ...
(z básně “Prosba” ze sbírky Dokořán, in : Básně, 1957, s. 251.)
Mdlo v ústech hrdlo zúžené bezděké nářky v pokoře proč jenom pročpak pláčeme
když je vše zjevno nahoře František Halas
(Nahoře, ex : Tvář, in : 3259, Krásné neštěstí, s. 179.)
Problém Isaac Asimov, 1972
… “… Pozemšťané chtějí Pumpu; chtějí energii zadarmo; chtějí ji do té míry, že odmítají věřit, že ji nemohou mít.” “Ale proč ji chtějí, když to znamená smrt?” “Musí jen odmítnout uvěřit, že to znamená smrt. Nejjednodušší způsob, jak vyřešit problém, je popřít jeho existenci. Tvůj přítel, doktor Neville, dělá to samé. …
(6876, Ani sami bohové, př. Zdeněk Lyčka, Praha 1992, str. 197.)
Předpoklady Isaac Asimov, 1972 “Nejde o vymýšlení, doktore,” chlácholil ho Gottstein. “Ani mě nenapadlo něco takového vyvozovat. Ale všichni víme, že když se pokoušíme určit něco, co leží na
hranicích známého a neznámého, je nezbytné dělat předpoklady. Předpoklady se mohou klenout nad šedou oblastí nejistot a můžete je s naprostou poctivostí posouvat jedním či druhým směrem, ale v souladu s … ehm … s okamžitými emocemi. Možná jste vytvářel své předpoklady na anti-Hallamovské hranici možného a nemožného.” “Tohle je neplodná debata, pane. Tehdy jsem se domníval, že se mám o co opřít. Ale nejsem fyzik. Jsem – byl jsem – radiochemik.”
(6876, Ani sami bohové, př. Zdeněk Lyčka, Praha 1992, str. 175.)
Racionálnost Isaac Asimov, 1972 a iracionálnost
“… To, co jsem si o něm zapamatoval, docela sedělo.” “Copak ?”
“Zapamatoval jsem si jeho jistou zajímavou iracionálnost a pokusil jsem se ji dokázat. Dost tvrdě mi vzdoroval. Působil rozumně; tak rozumně, že mi to začalo připadat podezřelé. Někteří blázni si vytvoří druh přitažlivé racionálnosti jako obranný mechanismus.” “Panebože,” přerušil ho Montez uštvaně. “Skoro vám nerozumím. …”
(6876, Ani sami bohové, př. Zdeněk Lyčka, Praha 1992, str. 185.)
Iracionálnost Isaac Asimov, 1972 a racionálnost
“… To, co jsem si o něm zapamatoval, docela sedělo.” “Copak ?”
“Zapamatoval jsem si jeho jistou zajímavou iracionálnost a pokusil jsem se ji dokázat. Dost tvrdě mi vzdoroval. Působil rozumně; tak rozumně, že mi to začalo připadat podezřelé. Někteří blázni si vytvoří druh přitažlivé racionálnosti jako obranný mechanismus.” “Panebože,” přerušil ho Montez uštvaně. “Skoro vám nerozumím. …”
(6876, Ani sami bohové, př. Zdeněk Lyčka, Praha 1992, str. 185.)
Pravda
Franz Kafka,
Ne každý může pravdu vidět, ale každý jí může být. - - - - - - -
Umění poletuje kolem pravdy, ale s pevným úmyslem neuhořet. Má schopnost objevit v tmavé prázdnotě místo, z něhož lze mocně zachytit paprsek světla, jež předtím nebylo možno rozeznat.
(citováno z překladu Rio Preisnera, in: Tvář 2, 1964, č. 7, str. 8 – tam bez udání původního místa)
Amatérismus
LvH, 2002
… Pro všechny neamerické oči byl sir Claude vskutku postavou velkolepou. Svou všežravou kulturností a neúnavným životem veřejným připomínal renesanční vladaře. Nebyl to je velký amatér, byl to amatér zanícený. Nebylo v něm pranic z povrchního staromilství, jaké spojujeme s pojmem “dilettante”.
(7179, Otec Brown na stopě zločinu, Aurora, Praha 1996, str. 91.)
Diletantismus LvH, 2002
… Pro všechny neamerické oči byl sir Claude vskutku postavou velkolepou. Svou všežravou kulturností a neúnavným životem veřejným připomínal renesanční vladaře. Nebyl to je velký amatér, byl to amatér zanícený. Nebylo v něm pranic z povrchního staromilství, jaké spojujeme s pojmem “dilettante”.
(7179, Otec Brown na stopě zločinu, Aurora, Praha 1996, str. 91.)
“nahoře” Jihnutí ptačího hlasu v zeleni slzy pryskyřic na koře čím jen čím jsme zmámeni když je tak ticho nahoře Tmy bouřek dusna děsivá ďáblův pták krákoře čím jen čím srdce omdlívá když je tak mrtvo nahoře Mdlo v ústech hrdlo zúžené
František Halas, 19..
bezděké nářky v pokoře proč jenom pročpak pláčeme když je vše zjevno nahoře (Nahoře, ex : Tvář, in : 3259, Krásné neštěstí, s. 179.)
Od: Jan Endrýs <
[email protected]> Komu: Lucie Heclová
; ; Petra Vignon ; Hejdánek Ladislav ; Martina Kutišová <[email protected]>; Jana Jana Juřicová <[email protected]>; L.Červinka Předmět: Dal. pror. Datum: 31. května 2002 14:17 Dalajlámovo proroctví Toto je poselství dalajlámy k miléniu, stačí pár sekund na jeho přečtení a zamyšlení se nad ním. Mantra by měla odejít z vašich rukou do 96 hodin. Takže nezadržujte si toto poselství a obdržíte velmi příjemné překvapení. Toto je pravda, i když nejste pověrčiví. - - - - - - Návod pro život
1. Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování. 2. Když prohrajete, nenechejte si ujít ponaučení proč. 3. Držte se tří R: - respektu vůči sobě a.. respektu vůči ostatním b.. responsibility-zodpovědnosti za všechny svoje činy 4. Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí. 5.Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit. 6. Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství. 7. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, udělejte okamžitě kroky k její nápravě. 8. Každý den buďte nějaký čas o samotě. 9. Otevřete svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot. 10. Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď. 11. Žijte dobrý,čestný život. Až potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se moci těšit z něho podruhé. 12. Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života. 13. Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na světlo minulost. 14. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti. 15. Buďte jemní k Zemi. 16. Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli. 17. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše vzájemné potřeby.
18. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, aby jste ho dosáhli.
