Praha, 3. července 2014

TISKOVÁ ZPRÁVA ČR má nové kulturní památky – mezi 43 prohlášenými v prvním pololetí 2014 je například rabínský dům, mateřská škola a klubovna tenisového klubu Praha, 3. července 2014

Za první pololetí roku 2014 bylo Ministerstvem kultury ČR prohlášeno za kulturní památku čtyřicet tři staveb nebo jiných nemovitých objektů. Kromě typově tradičních památek, mezi něž patří například kostely, venkovské usedlosti či mlýny, jsou mezi nově prohlášenými zastoupeny i dříve opomíjené objekty, které můžeme souhrnně zařadit pod pojem „občanská vybavenost“ – například školka, klubovna tenisového klubu nebo veřejná studna. K 30. červnu 2014 bylo v Ústředním seznamu kulturních památek (ÚSKP) zapsáno celkem 40 297 nemovitých kulturních památek, 47 262 movitých kulturních památek a 296 národních kulturních památek. Pouze dva kraje – Moravskoslezský a Zlínský – nemají mezi nově prohlášenými kulturními památkami své zástupce. Naopak hned sedm se nachází ve Středočeském kraji, po pěti nových kulturních památkách mají kraje Jihočeský, Královéhradecky, Olomoucký a Vysočina, čtyři najdeme na Plzeňsku a v kraji Ústeckém, tři jsou v krajích Jihomoravském a Libereckém a pouze dvě nové kulturní památky lze najít na Karlovarsku. Většina (celkem sedmnáct) nových kulturních památek přitom vznikla jako církevní stavba, případně jako vyjádření duchovních potřeb tehdejších tvůrců. Do této kategorie lze řadit nejen kostely a kaple, ale také krucifixy, boží muka a sochy svatých. Druhou nejpočetnější skupinou tvořily (s dvanácti zástupci) v prvním čtvrtletí roku 2014 stavby, které bychom dnes řadili mezi občanskou vybavenost. Patří sem například školky a školy, ale také mosty, veřejná studna, klubovna tenisového klubu nebo hřbitov. V minulosti mezi kulturními památkami tento typ příliš nefiguroval, v poslední době je však zastoupen stále častěji. Tato skutečnost odráží současný trend památkové péče, která se více zaměřuje na zástupce staveb souvisejících s každodenním životem obyvatelstva a zhodnocení kulturně-historických dokladů vývoje životního stylu či změn společenské situace. Přehled nových kulturních památek řazených do této skupiny i s anotacemi připojujeme v příloze. Třetí, nejpočetnější skupinou jsou obytné stavby, mezi něž patří zámky, vesnické chalupy a usedlosti, ale také vily, činžovní dům a myslivna. Nejméně zastoupenou skupinou, která se ale mezi novými kulturními památkami objevuje stále častěji, jsou technické, případně industriální stavby. V daném období se staly památkami tři. Kompletní výčet objektů i s detaily připojujeme v příloze. Za kulturní památky prohlašuje Ministerstvo kultury České republiky nemovité a movité věci, popřípadě soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti anebo věci, které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. „Stavby, které jsou kulturními památkami, jsou jen malou částí památkového potenciálu České republiky a tvoří zlomek našeho kulturního dědictví. Ve skutečnosti jsou pouze dílčím segmentem historického stavebního fondu, který je neodmyslitelnou součástí národní kulturní Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333

identity a historickou pamětí místa. Proto je třeba, aby ochrana těchto hodnot nebyla pouze záležitostí státní památkové péče, ale i místních a regionálních samospráv. Jedině společnost jako celek má potenciál k zachování kulturního dědictví v celé jeho pestrosti a rozmanitosti pro budoucnost,“ říká Naďa Goryczková, generální ředitelka NPÚ. Za zachování hodnot kulturních památek nesou odpovědnost jejich vlastníci, úlohou Národního památkového ústavu je však poskytnout jim odbornou pomoc a radu. Nejčastěji k tomu v praxi dochází při opravách, obnovách či údržbě objektů. V případě, že vlastník kulturní památky zamýšlí provést její obnovu, musí si vyžádat rozhodnutí výkonného orgánu památkové péče, tedy obce s rozšířenou působností (ale v některých případech také krajského úřadu či ministerstva kultury). Územní odborná pracoviště Národního památkového ústavu poskytují výkonným orgánům k danému záměru své vyjádření jako podklad pro rozhodnutí, těžištěm jejich práce je však spolupráce s vlastníky či projektanty: poskytují jim podklady pro přípravu obnovy, včetně svých odborných znalostí, a pomáhají nalezení řešení, jež umožní obnovit kulturní památku při zachování jejích hodnot. V terénu pak pracovníci územních odborných pracovišť dohlížejí na realizaci prací. Státní památková péče se snaží vyjít vlastníkům kulturních památek vstříc i z hlediska pokrytí nákladů, které může oprava kulturních památek jako specifických historických staveb vyžadovat. Finanční podporu na jejich obnovu lze získat z řady zdrojů – jedním z často využívaných je každoročně vyhlašovaný dotační program ministerstva kultury s názvem Havarijní program, který jen v roce 2013 přispěl na obnovu více než dvou set kulturních památek na území republiky částkou 58 932 775 Kč (více informací na http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/dotacniprogramy/havarijni-program-428/). Řadu dalších možností, jak na opravu kulturních památek získat finanční příspěvek, nabízejí dotační programy jednotlivých krajů nebo obcí, u větších staveb také fondy Evropské unie nebo Norské fondy. Památky a historické hodnotné stavby jsou – bez ohledu na vlastnictví – kulturním dědictvím nás všech. Každý z nás má také možnost ovlivnit, které z nich budou zařazeny mezi zapsané – a tedy státem chráněné – kulturní památky. Návrh na prohlášení věci za kulturní památku může na ministerstvo kultury podat kterákoli fyzická nebo právnická osoba, v praxi to často bývají jednotlivá územní pracoviště Národního památkového ústavu. V případě archeologických památek navrhuje památky AV ČR, často však opět na podnět některého z pracovišť NPÚ. Ministerstvo kultury podnět vyhodnotí a případně zahájí správní řízení, na jehož konci objekt za kulturní památku prohlásí či neprohlásí. Kulturní památky jsou od roku 1958 evidovány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP), který je veden generálním ředitelstvím Národního památkového ústavu. K 30. červnu 2014 bylo v Ústředním seznamu kulturních památek zapsáno celkem 40 297 nemovitých kulturních památek (jejich seznam je veřejně přístupný na adrese http://monumnet.npu.cz/pamfond/hledani.php ) a 47 262 movitých kulturních památek – celkový počet objektů a předmětů je ale mnohonásobně vyšší a blíží se 2 milionům (např. Pražský hrad je jedno rejstříkové číslo, pod nímž se skrývá více jak 300 objektů, a jeho mobiliář je také jen jedno rejstříkové číslo, čítající ovšem na 13 000 položek). Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, mohou být nařízením vlády prohlášeny za národní kulturní památky. V současnosti je v České republice 296 národních kulturních památek a jejich seznam je veřejně přístupný na adrese http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?KrOk=Kr&Typy%5B%5D=NP&Nazev=&KodKr=0 Národní památkový ústav je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současnými zákony, zejména pak zákonem památkovým, je mu svěřena řada odborných úkolů v oblasti státní památkové péče. Poskytuje např. odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, metodicky působí na sjednocení přístupů v oblasti záchrany a rozvíjení hodnot památkového fondu na území ČR a vede jeho soupis. Aktivně zasahuje do procesu prohlašování jednotlivých věcí, objektů i území kulturními památkami ČR a zajišťuje v rámci svých Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333

možností jejich dokumentaci. V oblasti výkonu odborné složky památkové péče disponuje sítí 14 územních odborných pracovišť se sídlem v každém kraji. Jakožto vědecké pracoviště aktuálně pracuje na 29 projektech s příspěvkem z evropských grantů a 36 vědeckých projektech s příspěvkem od institucí České republiky. Věnuje se odborným školením v oblasti památkové péče. Ročně vydá zhruba 50 publikací. Odborné možnosti a znalosti zúročuje také v péči o více než 100 nemovitých kulturních památek, o něž se z pověření státu stará a které zpřístupňuje veřejnosti. Kontakt: Mgr. et Mgr. Jana Tichá, tisková mluvčí NPÚ, 257 010 206, 724 511 225, [email protected]

Příloha TZ: Nové kulturní památky občanskou vybavenost Židovská škola L. Pokorného č. p. 58 Třebíč (kraj Vysočina) památkou od 8. 1. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105255 Škola v centru židovského ghetta v Třebíči, jednoho z nejvýznamnějších a nejstarších center židovského osídlení na Moravě, zapsaného na seznam UNESCO, vznikla úpravou staršího klasicistního obytného domu (se stájemi, palírnou a obchodem s kořalkou) pro potřeby židovské německé školy v druhé polovině 19. století. Historický význam areálu je dán důležitostí školského zařízení pro život židovské komunity – škola byla významnou institucí a také v urbanistické struktuře židovského ghetta představuje architektonickou dominantu. Areál školy tvoří dva za sebou řazené objekty – uliční stavba na obdélném půdorysu s navazujícím dvorním křídlem a dvorní budova na půdorysu „U“ – oddělené dvěma dvorky. Hmotová skladba areálu a dispoziční členění obou objektů, odpovídající typologii školského zařízení druhé poloviny 19. století, zůstaly dodnes nezměněny, původní je také řada historických konstrukcí (klenby v přízemí, vřetenová kamenná schodiště, konstrukce krovu). Druhotné negativní zásahy provedené v druhé polovině 20. století, například úpravy fasád, jsou postupně odstraňovány a původnímu se blíží i využití areálu – pro mimoškolní vzdělávání dětí. Židovský obecní dům – rabínský dům K. H. Borovského č. p. 518 Tachov, Plzeňský kraj památkou od 2. 2. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105289 Rabínský dům, dnes významný doklad židovského osídlení na Tachovsku, byl součástí židovského ghetta, které se již od konce 15. století pravděpodobně rozkládalo na jižní straně tachovského městského jádra. Budova, v níž byly úřadovna rabinátu, zasedací síň, učebna a byty zaměstnanců náboženské obce, byla spolu se sousední (dnes neexistující) synagogou vybudována v letech 1911– 1912 jako zděný dvoupodlažní stavba s obytným podkrovím ve dvou souběžných mansardových střechách. Na jižní a východní straně navazuje na dům secesně oplocená zahrada, v níž původně stála synagoga vypálená během tzv. křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938. Autorem návrhu areálu byl architekt a pedagog Alfred Grotte (1872–1943), vynikající znalec středoevropské synagogální architektury. Celek byl projektován v moderním slohu vycházejícím z pozdní secese, synagoga a rabínský dům byly vzájemně propojené a sjednocovaly je použité architektonické prvky. Architekturu domu dodnes zvýrazňuje dvojice strmých trojúhelníkových štítů na východní straně a trojúhelníkový štít v severním uličním průčelí. V interiéru se dochovala většina původních konstrukcí i řada uměleckořemeslných prvků (zábradlí schodiště, některé okenní a dveřní výplně s původním Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333

kováním, teracová dlažba, dřevěné obklady dveří v bývalém bytě rabína). Občanského sdružení Synagoga Tachov připravuje celkovou rekonstrukci a rehabilitaci areálu. Budova klubovny tenisového klubu LTC Praha Letenské sady, pův. ev. č. 32 Praha 7 – Holešovice památkou od 21. 2. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105323 Budova klubovny LTC Praha vznikla v pražských Letenských sadech podle plánů architekta Bohumíra Kozáka v roce 1926. Sloužila jako sídlo a zázemí klubu Lawn Tennis Cercle, zřízeného příznivci tehdy moderního sportu z řad studentů práv již v roce 1904. Postupný růst obliby tenisu i významu klubu (členy byli např. Jan a Olga Masarykovi, Karel Schwarzenberg či Jiří S. GuthJarkovský) vedl k výstavbě nové klubovny. Realizovaly ji pravděpodobně firmy Hautshauser a Pištora jako utilitární provizorní stavbu, inspirovanou tradicemi severoamerických obytných dřevostaveb. Urbanisticky představuje klubovna LTC Praha předěl mezi zástavbou Letenské pláně a Letenskými sady. Puristická jednopatrová hnědá dřevostavba s obílenými rámy oken se průčelím otevírá směrem k tenisovým dvorcům. V průčelním portiku vznikly na jižní straně dámské a na severní straně pánské šatny se sprchami, v centrálně orientovaném prostoru byla jídelna otevřená krytou verandou do zahrady a v patře společenský sál. Stavba se dodnes zachovala bez zásadnějších proměn a představuje výrazný doklad architektonické a řemeslné kvality prvorepublikové stavební produkce. Přidanou hodnotou je skutečnost, že areál sportovišť v její blízkosti představuje poslední zachovaný autentický soubor připomínající minulost Letné jako významného centra sportovních aktivit Pražanů druhé poloviny 19. století. Obdobné typy dřevostaveb nalézaly v první polovině 20. století uplatnění zejména u veřejných staveb, dodnes jsou však zachovány výjimečně; pozitivním příkladem je budova podolské loděnice Českého Yacht Klubu od architekta Ferdinanda Šamonila z roku 1912. Hotel AXA Na Poříčí 1051/40 Praha 1 – Nové Město památkou od 28. 2. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105322 Funkcionalistický sportovní hotel, palác AXA, byl postaven v letech 1930–1932 podle projektu architekta a stavitele Václava Pilce jako „dům s garážemi, hotelem a pensionem“, v jehož přízemí našly místo obchodní dům Jepa, restaurace a také krytý bazén. Právě bazén a relaxační zóna jako součást městského hotelového zařízení představovaly ve své době unikát. Na sportovní koncepci stavby se podílela stavitelova choť Běla Friedländerová-Pilcová, reprezentantka prvorepublikového Československa v plavání a skocích do vody. Hotel AXA reflektoval individuální potřeby komfortu, pohodlí a zdraví jednotlivce v nadčasovém typu hotelového zařízení s možností sportovního vyžití. V okolí hotelu vyrostlo na konci 30. let více funkcionalistických staveb, jeho výjimečnost spočívá nejen v propojení několika funkcí (hotel, kavárna, kancelář, obchod, sport a relaxace), ale i v nenápadné eleganci funkcionalistických detailů. Budova s rovnými střechami sestává ze tří křídel svírajících tvar písmene „U“. Na uličním devítipodlažním průčelí vynikají loggie v 7. patře a vertikální prosklený arkýř prosvětlující 3. až 7. podlaží. Světle šedá omítka je kombinována se skleněnými obklady a tmavohnědým keramickým obložením stěn za horními terasami. Pod zastřešeným dvorem je bazén a další sportovní prostory. Úprava hotelových interiérů vyniká střízlivým a elegantním řešením, velká část prvků se zachovala dodnes: hlavní schodiště uličního křídla s mramorovými obklady, schodiště v bočních křídlech s Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333

kovovým tvarovaným zábradlím, dlažba, okenní rámy s kováním, prosvětlovací okna hlavního schodiště či chodeb apod. Průčelí hotelu i autentické uměleckořemeslné prvky v interiéru tvoří výjimečně kvalitní a typologicky ojedinělý příklad funkcionalistické architektury řadící se k tzv. poetickému funkcionalismu. Hotel si kontinuálně zachoval své původní určení a míra autenticity architektury i řemeslné a uměleckořemeslné výbavy je vysoká. Česká menšinová škola Svitavská č. p. 655/44 Moravská Třebová (Pardubický kraj) památkou od 12. 3. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105335 Školní budova pro českou menšinu vznikla na okraji německé Moravské Třebové na zakázku ministerstva veřejných prací v roce 1920 pro dvoutřídní školu. Obsahovala však i rezervní prostor pro třetí třídu, který se v zimě využíval jako tělocvična, a mateřskou školu s opatrovnou. Rané architektonické dílo Vojtěcha Vanického, žáka J. Kotěry a J. Gočára, ovlivněné holandským hnutím De Stijl, patří k vzácným zástupcům školských staveb ve stylu české architektonické moderny. Třídy školní budovy byly otočeny velkými okny k jihu, v severní části vedla chodba ukončená schodišťovým rizalitem, v němž byly také záchody. Vstup do prostor školy a školky byl oddělen a do části budovy, kde byl původně byt školníka a kabinet pěstounek opatrovny, se vstupovalo z boční ulice vlastním obslužným schodištěm. Výrazným architektonickým rysem jsou fasády budovy v kombinaci cihelného zdiva s hladce omítnutými plochami. Přízemí z režných cihel tvořící optickou podnož, cihlové rámy lemují i velká okna školních tříd sdružená do pásů. Vstup je zapuštěn po straně do fasády a zvýrazněn markýzou. Menší část stavby s bytem školníka je z režných cihel, pouze na východní straně je plocha s okny naopak omítaná, opět s cihelnou šambránou. Západní strana budovy je pouze omítnutá a bez otvorů, neboť budova byla koncipována tak, aby se v případě potřeby mohla rozšířit, k čemuž však nedošlo. Původní návrh zahrnoval rovněž využití školního pozemku pro sport a pěstební výukovou zahradu i okrasnou a relaxační část. Budova je dodnes z funkčního hlediska autenticky zachovaná, původní podobu mají komunikační prostory a většina dlažeb, dveří a pevné rámy oken, zábradlí apod. Další vybavení zastupují vestavěné skříně, patrně knihovny, dochované v boční stěně jedné ze tříd. Mateřská škola Halasova č. p. 765 Ostrov (Karlovarský kraj) památkou od 14. 3. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105324 Mateřská škola č. p. 765 v Ostrově byla vystavěna v letech 1953–1954 v duchu tzv. socialistického realismu (sorely), klasicizujícího architektonického směru 50. let 20. století. Východiskem výsledné podoby byl typový projekt upravený Jaroslavem Krauzem z projektové kanceláře Jáchymovských dolů pro devadesát dětí – podle potřeb místního sídliště. Budova byla umístěna do rozlehlé zahrady s terasami lemovanými balustrádou z dřevěných kuželek a původně i bazénkem. Školku tvoří střední patrová část a navazující nižší boční křídla. Za hlavním vstupem ve středu hlavní budovy je zádveří a schodiště do patra. V zadní části hlavní budovy jsou velké herny, v patře pak další herna, ložnice a kanceláře provozu. V bočních křídlech byly šatny, sociální zařízení a ložnice, v suterénu provozní prostory (kuchyně a sklady). Architekturu budovy zhodnotily kvalitní materiály – šlechtěná omítka (břízolit) s reliéfy hrajících si dětí na fasádě, obdélníková okna s lemováním zdůraznily parapetní výplně s keramickým vlysem, Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333

v uličním průčelí s motivem sluníček, na zahradním průčelí s reliéfy glazovaných zvířátek. V interiéru se zachovala původní dispozice včetně části zařízení (madla schodiště, podlaha z litého teraca, dřevěné obložení radiátorů apod.) a také schodiště se zábradlím z leptaného skla s motivy z dětských pohádek. Studna – pavilon studny náměstí Dr. Karla Kramáře Vysoké nad Jizerou památkou od 5. 3. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105321 Drobná sloupová stavbička uprostřed náměstí ve Vysokém nad Jizerou vznikla před více než sto šedesáti lety jako zdobný kryt nad městskou studnou s čerpadlem pražské firmy Božek. Brzy se však stala také oblíbeným místem setkávání a odpočinku místních občanů, turistů a výletníků a jedním ze symbolů města. Pavilonu s pískovcovými sloupy a jehlancovou střechu dnes chybí čerpadlo na vodu ze studny, nadále však pomáhá utvářet prostor maloměsta v jeho centrální části, kde se odvíjí každodenní život. Pavilon, jenž nyní slouží veřejnosti mimo jiné jako autobusová čekárna, doplňují lavičky. Rozhledna – Masarykova věž samostatnosti Cesta Legií Hořice památkou od 11. 4. 2014 rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105353

Masarykova věž samostatnosti na hřebeni Hořického chlumu ve výšce 408 m n. m, zdaleka viditelná dominanta Hořic, se začala budovat 10. července 1926 za přítomnosti prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Projekt architekta Františka Blažka počítal s výškou asi 40 metrů, arch. Malina, hořický rodák, však později upravil plány stavby a věž nakonec vystavěl podle tradice horských rozhleden z konce 19. století z hrubě opracovaných bloků místního kamene do výšky 25 metrů. Průčelí obou křídel zdobí mohutné pískovcové reliéfy s motivy československého odboje v letech 1914–1918: na západním křídle od sochaře Jana Vávry jsou zobrazeny legie francouzské, ruské a italské, znázorňující odboj zahraniční, na východním od sochaře Karla Lenharta přicházejí tři motivy z odboje domácího – Přísaha českých spisovatelů, Prohlášení nezávislosti Československa T. G. Masarykem a 28. říjen 1918. Na sklonku 90. let bylo k rozhledně po celkové rekonstrukci umístěno velké sousoší Legie za hranicemi od sochaře Františka Duchače-Vyskočila (1886– 1928). Rozhledna se stala významným pietním místem a památníkem obětí první a druhé světové války i protikomunistického odboje. V nejvyšší části stavby byla zřízena amatérská astronomická observatoř a věž byla ukončena kupolí. Silniční most Spálov u Semil, Horská Kamenice památkou od 12. 5. 2014

rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105373 Železobetonový silniční most ve Spálově je v rámci Libereckého kraje výjimečný naprostou autentičností a citlivým a konstrukčně elegantním řešením s vtipným zasazením do okolní krajiny. Je postaven ve spádu, šikmo na tok řeky Kamenice a železniční trať.

Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333

Vybudován byl v letech 1936–1938 ze dvou odlišných částí – obloukového pole přes řeku a rámového přes železniční trať; mezi nimi je zemní násyp. Paty oblouků jsou založené v odlišných výškách a navíc vzájemně posunuty. Vizuálně je most sjednocen masivním železobetonovým zábradlím s povrchem z umělého kamene v celé délce. Součástí mostu je nájezdová rampa od hydroelektrárny a odpočívadlo v místě zemního násypu, na němž stojí hranolový kilometrovník se staničením „3,6“. Ve vrcholu klenby klenuté části mostu je na poprsní zdi reliéfní malý státní znak ČSR obklopený kovovými číslicemi letopočtu „19/38“ a na železnobrodském předmostí je na skále pamětní deska s nápisem „PÉČÍ OKRESU SEMILSKÉHO/ ZA PŘISPĚNÍ ZEMĚ ČESKÉ/ V ROCE 1938/ POSTAVILA LITICKÁ A.S. PRAHA“ Ocelový most přes Manětínský potok s kamenným mostkem přes náhon a 41 kamennými patníky Manětín památkou od 10. 6. 2014

rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP) 105376 Ocelový most v Manětíně je jednou z nejstarších staveb svého druhu v Plzeňském kraji. Výstavba podle projektu inženýra zemského výboru Království českého Karla Třebického započala 8. června 1885 a proběhla během několika měsíců. Spodní stavbu mostu – kamenné opěry s lícem obloženým pravidelně opracovanými pískovcovými kvádry – provedl Ing. Alois Hájek z Písku; ocelovou konstrukci se střední mostovkou z dřevěných fošen dodala Pražská akciová strojírna (dříve Ruston a spol.). Most se dochoval ve velmi dobrém stavu, včetně původních výrobních štítků na obou koncích. Také obě předmostí s kamennými patníky a kamenným mostkem přes mlýnský náhon z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů a klenáků zůstala v původní podobě. Seznam kulturních památek prohlášených ministerstvem kultury v 1. pololetí 2014 (řazeno podle krajů): okres

obec

Praha

Holešovice

čp.

ulice, náměstí/umístění

památka

jiná sportovní stavba - budova Praha 7, Letenské sady, pův. ev. č. 32 klubovny tenisového klubu LTC Praha

Praha

Nové Město

čp. 1051

hotel AXA

Kladno

Sazená

čp. 1

zámek

Kolín

Libenice

Kutná Hora Nymburk

Praha 1, Na Poříčí

toleranční modlitebna

Červené Janovice Vlkov nad Lesy

u čp. 86

krucifix kostel sv. Jana Křtitele

Rybníky

kaple Nanebevzetí Panny Marie

okraj obce, při silnici Budín - Stará Huť

Bližší Lhota

krucifix

u Schwarzenberského kanálu

Bližší Lhota

krucifix

u Schwarzenberského kanálu

Písek

Protivín

hřbitov

Prachatice

Stachy

Tábor

Měšice

Příbram Český Krumlov Český Krumlov

čp. 100

venkovská usedlost sýpka

Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333

Chalupy

Plzeň město

Jižní Předměstí

čp. 721

Plzeň jih

Zahrádka

eč.3

Plzeň sever

Manětín

Tachov

Tachov

čp. 518

Karlovy Vary

Ostrov

čp. 765

Sokolov

Svatava

Děčín

Merboltice

Děčín

Rozhled

Děčín

Šluknov

čp. 23

činžovní dům

Hruškova, Klatovská

vodní mlýn včetně mlýnského složení a palečního kola silniční most s kamenným mostkem přes náhon a 41 kamennými patníky

Manětínský potok

židovský obecní dům - rabínský dům

Karla Havlíčka Borovského

mateřská škola

Halasova

kostel Neposkvrněného početí Panny Marie s farou

Československé armády

venkovská usedlost socha Odpočívajícího Krista

čp. 638

vila

T. G. Masaryka

čp. 49

rudný důl - důlní komplex Lehnschafter sklárna Johann Schorm a Comp. (VITRUM) silniční most - silniční mosty ev. č. 288-006 a 288-007

na silnici č. 288, k. ú. Spálov u Semil, k. ú. Horská Kamenice

Teplice

Mikulov

Jablonec nad Nisou

Janov nad Nisou

Semily

Spálov

Semily

Vysoké nad Jizerou

studna - pavilon studny

nám. Dr. Karla Kramáře

Jičín

Hořice

sloup - kamenný toskánský sloupek

Hankovo nám.

Jičín

Hořice

rozhledna - Masarykova věž samostatnosti

Cesta Legií

Jičín

Libonice

čp. 1370

sloup se sochou sv. Isidora venkovský dům - socha domu Jiřího Kaloče sloup se sochou sv. Antonína Paduánského s Ježíškem kaple sv. Jana Nepomuckého se sochou sv. Antonína Paduánského

Rychnov nad Kněžnou

Vrbice

Trutnov

Bobr

Chrudim

Předhradí

Chrudim

Štěpánov

kostel sv. Matouše

Chrudim

Trhová Kamenice

kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého

Raisovo nám.

Svitavy

Předměstí

čp. 655

bývalá česká menšinová škola

Svitavská

Třebíč

Zámostí

čp. 58

židovská škola

L. Pokorného

Brno město

Veveří

čp. 375

Gutmannova vila

Brno-Veveří, Bratří Čapků, Údolní

Hodonín

Hrubá Vrbka

stodola

u čp. 36

Znojmo

Bezkov

Jeseník

Skorošice

socha sv. Floriána

Jeseník

Chebzí

kaple

ve svahu proti čp. 15

Olomouc

Nová ulice

krucifix

v areálu fakultní nemocnice

Šumperk

Pavlov

myslivna - hájenka

Šumperk

Pavlov

křížová cesta s kaplí Panny Marie

čp. 29

čp. 12

venkovská usedlost

Národní památkový ústav, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, P. O. BOX 84 Tel: +420 257 010 111, Fax: +420 257 531 678, e-mail: [email protected] , IČO: 75032333