PRÁCE S TEXTEM – Anglický park AUTOR – Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP – Procvičování četby a porozumění textu na základě doplňování slov z nabídky FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU – pracovní list pro žáka POMŮCKY – papír, kopírka INSTRUKCE – Žáci dostanou nakopírovaný pracovní list s textem, ve kterém jsou vynechaná slova. Dále dostanou slova, která je třeba do textu doplnit. OBSAH – 1. Slova k doplnění 2. Pracovní list pro žáka - text s vynechanými slovy 3. Řešení – celý text se zvýrazněnými slovy ZPŮSOB PRÁCE – individuální, ve dvojicích, skupinový ZDROJ – Čítanka pro 7. ročník, Nakladatelství Fraus, Plzeň 2004
Originální text Karel Čapek – Anglický park Stromy jsou snad to nejkrásnější v Anglii. Také ovšem louky a strážníci, ale hlavně stromy, krásně plecité, staré, rozložité, volné, ctihodné a převeliké stromy. Stromy v Hampton Courtu, Richmond Parku, Windsoru a já nevím, kde ještě. Zdá se, že v Anglii je mnoho takových prastarých stromů; skoro ve všem, co tu člověk potkává, v klubech, v literatuře, v domácnostech je nějak cítit dřevo a listí staletých, ctihodných a strašně solidních stromů. Tady vlastně člověk nevidí nic okázale nového; jenom podzemní dráha je nová, a proto asi je tak ošklivá. Ale staré stromy a staré věci mají v sobě skřítky, duchy výstřední a šprýmovné; také Angličané mají v sobě skřítky. Jsou nesmírně vážní, solidní a ctihodní; najednou to v nich nějak zaharaší, řeknou něco potvorného, vyletí z nich drobet skřítkovského humoru, a už zas vypadají vážně jako stará kožená židle; jsou asi ze starého dřeva. My si troufáme chodit jen po cestách a pěšinách; to má jistě ohromný vliv na náš duševní život. Když jsem viděl prvního džentlmena brouzdat se po trávníku v Hampton Courtu, čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní; tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jejich povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.
Slova k doplnění stromy Anglii zahradník Hampton (2x) nikdy okamžiku škodné kopyty louce značný názor jinudy troufáme viděl
brouzdat louky volné Parku člověk listí vlastně podzemní výstřední nesmírně zaharaší drobet cestách
skřítkovského plecité nestalo louku neomezené patrně ponuré právo rusalka povahu zázračnou rošťáka ohromný
Kingstonu tančit odvážil prastarých cítit solidních okázale skřítky Angličané solidní potvorného vážně duševní
stromy Anglii zahradník Hampton (2x) nikdy okamžiku škodné kopyty louce značný názor jinudy troufáme viděl
brouzdat louky volné Parku člověk listí vlastně podzemní výstřední nesmírně zaharaší drobet cestách
skřítkovského plecité nestalo louku neomezené patrně ponuré právo rusalka povahu zázračnou rošťáka ohromný
Kingstonu tančit odvážil prastarých cítit solidních okázale skřítky Angličané solidní potvorného vážně duševní
Pracovní list pro žáka Karel Čapek – Anglický park ........................... jsou snad to nejkrásnější v ................................ Také ovšem .................................. a strážníci, ale hlavně stromy, krásně ......................................., staré, rozložité, ..................................., ctihodné a převeliké stromy. Stromy v ....................................... Courtu, Richmond .............................., Windsoru a já nevím, kde ještě. Zdá se, že v Anglii je mnoho takových .................................... stromů; skoro ve všem, co tu ..................................... potkává, v klubech, v literatuře, v domácnostech je nějak ................................. dřevo a ................................... staletých, ctihodných a strašně ......................................... stromů. Tady ........................................ člověk nevidí nic ......................................... nového; jenom ........................................... dráha je nová, a proto asi je tak ošklivá. Ale staré stromy a staré věci mají v sobě ......................................., duchy .......................................... a šprýmovné; také .......................................... mají v sobě skřítky. Jsou ...................................... vážní, ................................ a ctihodní; najednou to v nich nějak ...................................., řeknou něco ............................................., vyletí z nich ..................................... ........................................... humoru, a už zas vypadají ..................................... jako stará kožená židle; jsou asi ze starého dřeva. My si .................................... chodit jen po ................................ a pěšinách; to má jistě ........................................... vliv na náš ................................ život. Když jsem ........................................ prvního džentlmena ..................................... se po trávníku v ..................................... Courtu, čekal jsem, že pojede do ........................................ na jelenu nebo že začne ......................................, nebo že na něj přijde ......................................... a strašně mu vynadá. ......................................... se nic, a konečně i já jsem se ..................................... pustit se rovnou přes ........................................... Nestalo se nic dál; ale ................................... jsem neměl pocit tak ............................................. svobody jako v tomto ....................................... Je to velmi zvláštní; tady ............................................. člověk neplatí za .................................... zvíře. Tady není o něm ........................................... mínění, že pod jeho ..................................... tráva neroste. Tady má .................................... jít po ..................................., jako by byl ...................................... nebo velkostatkář. Myslím, že to má ..................................... vliv na jejich ....................................... a světový ................................ Otvírá to .................................. možnost jít ....................................... než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, ........................................... nebo anarchistu.
Řešení Karel Čapek – Anglický park Stromy jsou snad to nejkrásnější v Anglii. Také ovšem louky a strážníci, ale hlavně stromy, krásně plecité, staré, rozložité, volné, ctihodné a převeliké stromy. Stromy v Hampton Courtu, Richmond Parku, Windsoru a já nevím, kde ještě. Zdá se, že v Anglii je mnoho takových prastarých stromů; skoro ve všem, co tu člověk potkává, v klubech, v literatuře, v domácnostech je nějak cítit dřevo a listí staletých, ctihodných a strašně solidních stromů. Tady vlastně člověk nevidí nic okázale nového; jenom podzemní dráha je nová, a proto asi je tak ošklivá. Ale staré stromy a staré věci mají v sobě skřítky, duchy výstřední a šprýmovné; také Angličané mají v sobě skřítky. Jsou nesmírně vážní, solidní a ctihodní; najednou to v nich nějak zaharaší, řeknou něco potvorného, vyletí z nich drobet skřítkovského humoru, a už zas vypadají vážně jako stará kožená židle; jsou asi ze starého dřeva. My si troufáme chodit jen po cestách a pěšinách; to má jistě ohromný vliv na náš duševní život. Když jsem viděl prvního džentlmena brouzdat se po trávníku v Hampton Courtu, čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní; tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jejich povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.
