Pozor díra! Blíží se konec prázdnin, který do

Obsah:

foto titulní strany: David Kraus (Deutsche Grammophon)

Úvodník 1 Světlonoš 2 Magdalena Kožená 4 Písně milostné /CD/ 10 MSV 2000 12 Recept na kotletky Samuel 16 S Kultem do kina 17 Cestovatel Jiří Kolbaba 18 Sukulenty 23 Škodákovy obrazy 24 Brňáci dojali Dvorského 29 Krokodýlí noc lásky 30 Kulturně-zvířecí kvíz 32 Kulturní září Přehled kulturních a jiných akcí na měsíc září 2000 pořádaných ve městě Brně

Kult - brněnský kulturně informační měsíčník, ročník 2, číslo 9, vychází v období 22. až 25. dne předcházejícího měsíce / Vydává BLUE HILL 1620, s.r.o. / Šéfredaktor: Ing. Radek Holík / Asistent šéfredaktora: Jaroslav Korbel / Redaktoři: Lenka Kosová, Markéta Havelková, Marcela Blahůšková, Marcela Dvořáková / Foto: Igor Zehl, Hora, Vlk a Mrk / Design: Ing. Radek Holík / Grafici: Ing. Lubomír Kuča, Jaroslav Korbel / Redakce: Údolní 53, 602 00 Brno, tel.: (05) 43 16 72 52, tel./fax: (05) 43 16 73 68 / Inzerce BLUE HILL 1620: Údolní 53, 602 00 Brno, tel.: (05) 43 16 72 52, tel./fax: (05) 43 16 73 68 / Distribuce: MORAVA-PRINT, s.r.o., MEDIAPRINT & KAPA PRESSE-GROSSO, s.r.o. / Roční předplatné: 11 čísel za 99,- Kč + poštovné / Produkce: HORA STYL, s.r.o. / Tiskne: tiskárna LIŠáK / Mc Kč 10,- / Registrační číslo: R 3/99, MK ČR E 10371 / E-mail: [email protected] / www.kult.cz

Pozor díra! Blíží se konec prázdnin, který do nenávratna rozfouká zážitky z letošního léta. Léta, které v našich zeměpisných podmínkách bylo neobvykle deštivé. Ti z nás, kteří si nevyjeli někam k moři, si moc toho teplého slunce neužili. Zato jsme si užili rozkopaného Brna, které ozdobily zfrézované vozovky, stavební technika a různé silniční uzávěrky, které nám znepříjemňovaly cestu do práce, z práce i během ní. Zdá se mi, že Brno je letos mimořádně rozkopané. Je tak rozbité, že by měl správně každý občan i návštěvník města Brna povinně nafasovat stavební přilbu, aby mohl splynout se scenérií našeho krásně rozkopaného města. A vůbec by to tady mohlo vypadat jako na nějakém staveništi. To by bylo světové unikum. Dostali bychom titul „Město - staveniště“, čímž by sem zaručeně začalo jezdilo tolik turistů jako nikdy. Na letišti by nafasovali montérky, komisňáky, rukavice a helmu, a za své peníze by si mohli například zaházet lopatou, zasbíjet sbíječkou či zabagrovat bagrem. A tak ctěme tradici rozkopaného města a turistů bude přibývat! Radek Holík, šéfredaktor

K

1

Světlonoš Budiž světlo!

Stejně jako světlonoš přeměňuje noc v den, stejně tak Kult vynáší na denní světlo vše, co je skryto ve tmě pod rouškou společenských událostí v našem potemnělém městě Brně. Dobré světlo do Vašich srdcí! Radek Holík, šéfredaktor

VÚS Ondráš na F-SCÉNĚ 2000. Vesele a snadno vypadá „skotačení“ Ondrášovců ... ale za touto lehkou skořápkou se skrývá tvrdý oříšek. /foto:Vlk/

V Olšanech o přestávce bojů o titul mistra světa ve hře na pilu se setkal král Bolek Polívka se zástupci slovenské delegace skupiny Lojzo, která v kostýmech „mužoretek“ rozechvěla přítomné diváky divokým kankánem. /foto: I. Zehl (ifotonoviny)/

V rámci brněnského kulturního léta vystoupila na nádvoří Staré radnice skupina Cimbal Classic ve složení zleva: František Černý, Katka Štruncová, Dalibor Štrunc, Petr Barnabáš a Petr Surý a stálo to za to! /foto: Hora/

Na mezinárodní soutěži Miss Blond v rakouském Veldenu vybojovala Brňanka Gabriela Adamcová (vpravo) druhé místo. Zvítězila dívka z Čech Jana Příhodová, která si jako hlavní cenu přivezla Matíze. Víte, co je blondýnka v novém BMW? … /foto: Hora/

Také skupina Patchwork z Belgie vystoupila na Staré radnici. Přestože lilo jako z konve, předvedla vynikající podání klasické, duchovní, moderní a lidové hudby různých kultur, národů a náboženství v několika jazycích. /foto: Hora/

K

2

K

3

Magdalena Kožená „Jako altistka bych zpívala ježibaby“

K

4

KULT: Vystudovala jste brněnskou konzervatoř a bratislavskou VŠMU. Kde jste srdcem doma? M.K.: Doma se stále cítím v Brně. V Bratislavě jsem navázala sice několik přátelství, ale toto město, musím přiznat, mi k srdci tolik nepřirostlo. KULT: Bydlíte v Moravském krasu. Máte vůbec čas vychutnat jeho krásu, když cestujete tolik po světě? M.K.: Bydlím v okrajové čtvrti Brna odkud je kousek k řece Svitavě. Na kole se do Moravského krasu dá dojet velmi rychle. Času bohužel mnoho nemám a pokud se takovýto výlet se zastávkami v místních hospůdkách podaří, je to pro mě ten nejlepší odpočinek. KULT: Hostovala jste také v Brně. Ve kterých operách to bylo a jak na spolupráci s Janáčkovou operou vzpomínáte? M.K.: Mou první rolí v Janáčkově opeře a zároveň na profesionálním jevišti byla Dorabella z Mozartova Cosi fan tutte. Byla jsem tenkrát ještě studentkou VŠMU. Měla jsem z

foto: David Kraus (Deutsche Grammophon)

Pro kariéru mezzosopranistky Magdaleny Kožené bylo startovacím můstkem absolutní vítězství na Mezinárodní pěvecké soutěži Wolfganga Amadea Mozarta v Salzburgu (1995). To byla právě v posledním ročníku studia na bratislavské Vysokej škole múzických umení, kde si jako hlavní obor zvolila zpěv. V tomtéž roce následovala nabídka od vídeňské Volksoper, kde propůjčila hlas několika postavám ze světoznámých oper. V roce 1997 se stala držitelkou Zlaté harmonie za nejlepší českou nahrávku vážné hudby (CD Bach - Arias). Jako jediná Češka v historii se stala kmenovou pěvkyní největší světové firmy zabývající se klasickou hudbou - u Deutsche Gramophon Gessellschaft. Na „květnovém“ nejnovějším CD Love Songs interpretuje písně českých autorů - Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Čeští příznivci si ji moc neužijí.. Alespoň částečně by se tak mohl zavděčit českým posluchačům půlhodinový televizní profil Mezzosoprano Magdalena Kožená, v němž se stala „látkou“ Ondřeji Havelkovi. /Text: Lenka Kosová/

K

5

této nabídky velkou radost a velmi jsem si jí vážila. Myslím, že to byla podařená inscenace. Pak následovala Rossiniho Italka v Alžíru. Zde jsem bohužel nenašla společnou řeč s režisérem. KULT: Která země či město Vás okouzlila natolik, že Vás neustále přitahuje? Nebo jste v cizině pouze „uzavřena“ v operních domech a hotelích a nemáte čas na „průzkum“? M.K.: Na poznávání měst bohužel mnoho času není, zvl᚝ při koncertních vystoupeních. Trošku lepší situace je při nastudovávání operních rolí, kdy trávím v tom samém městě téměř dva měsíce. V této době většinou stihnu shlédnout historické památky a muzea, avšak na průzkum opravdového života místních obyvatel je lépe jezdit v době volna. Doufám, že budu mít jednou více času. KULT: Mentalita kterého národa je Vám nejbližší? M.K.: Myslím, že velmi dobře vyjdu s lidmi v severských státech (Švédsko, Dánsko…). Mám také docela ráda Italy. Beru je jako takové přerostlé děti. Domluva je s nimi sice těžší, ale nejsou zákeřní a rafinovaní, jak dokážou být například Francouzové. Velice dobře si rozumím také s Poláky. Jsem však toho názoru, že všude jsou dobří lidé, takže

K

6

nerada házím obyvatele určitého státu do jednoho pytle. KULT: Jak to vypadá s Vaším angažmá ve vídeňské Volksoper? Posteskla jste si jednou, že jste ještě nezpívala ve Staatsoper. Už jste měla tu příležitost? M.K.: Ve vídeňské Volksoper nejsem již dávno. Angažmá jsem tenkrát podepsala pouze na rok a další sezónu jsem měla smlouvu na tři měsíce. Toho, že jsem z Vídně odešla, jsem nikdy nelitovala. Byla to pro mě sice výborná zkušenost, jsem však přesvědčena o tom, že můj umělecký růst probíhá na volné noze podstatně rychleji. Ve Vídni je postup od menších rolí ve Volksoper k titulním rolím ve Staatsoper příliš zdlouhavý a člověk musí přistupovat na hru lidí, kteří o tom rozhodují a zapojovat se do interních bojů. Na to bych asi neměla nervy. KULT: Dělá Vám problém zpívat jeden večer italsky a druhý německy? Ovládáte jazyky natolik dobře, že jste schopna improvizovat? M.K.: Změna jazyků mi problémy nedělá. Je nedílnou součástí mého povolání. S improvizací je to samozřejmě těžší. Když například zapomenu na vystoupení slova, vymyslet v té panice a hrůze nová, je složité i v češtině.

KULT: Jaká specifika vyžaduje interpretace barokní hudby (ve srovnání např. s Mozartem)? M.K.: Z pojmu barokní či autentická interpretace mi už upřímně řečeno naskakují pupínky. Vytvořil se takový jakýsi terminus technicus, o kterém všichni rádi, zasvěceně a pořád dokola vedou nesmyslné debaty. Zpívání skladeb Händela se zase tolik od Mozarta neliší, neliší se ani nijak výrazně ani třeba od Ravela. Jistě, je třeba znát styl, typy ozdob, frázování, historické souvislosti atd. Nejdůležitější je ale interpretovat hudbu s citem, vnést do ní něco ze své osobnosti, emocionálně se dotknout posluchačů. Jestli toho dosáhnu hlasem s vibrátem nebo bez, je mi srdečně jedno. KULT: Často používáte různé polohy hlasu. Jaká je pro Vás nejpřirozenější? M.K.: Jako mezzosopranistka se samozřejmě nejpohodlněji cítím ve střední poloze, tedy v jednočárkované oktávě. Mezzosoprán je však takový meziobor, pro nějž mnoho operního repertoáru vlastně neexistuje. Musíte se tedy časem přiklonit k altu nebo sopránu. Zpívání hlubokých tónů mi sice nedělá problémy, můj hlas se však v poslední době více usadil ve vyšších polohách. Je to pro mě určitě výhodou, jako altistka bych

K

7

KULT: Považujete se za dramatickou pěvkyni? M.K.: Slovo „dramatický“ se dá chápat různě. Pokud máte na mysli decibely nebo přehnaně exaltovaný zpěv, který je potřeba pro hudbu Verdiho nebo Pucciniho, tak to zřejmě dramatickou pěvkyní nejsem. KULT: Vaše poslední CD (Love songs) obsahuje písně českých autorů. Kdysi jste prohlásila, že na Dvořáka máte ještě hlasově čas. Váš hlas tedy už vyzrál? M.K.: Záleží na tom, který Dvořákův cyklus písní zvolíte. Biblické nebo cigánské písně bych zatím nahrávat nechtěla. Milostné písně podle mě naopak mladému hlasu svědčí, ani texty nemají žádnou velikou filozofickou hloubku, na kterou bych měla potřebu vyzrávat. Navíc si myslím, že u nás si pod interpretací Dvořákových písní všichni představují způsob zpěvu z doby národního obrození. Je to taková tradice, kterou s radostí porušuji. KULT: Vystudovala jste klavír (na konzervatoři). Zahrajete si na něj ráda i dnes? Proč jste nepokračovala dál v tomto oboru? M.K.: Na klavír hraji stále k smrti ráda. Navíc jsem si před

K

8

rokem splnila svůj celoživotní sen, koupila jsem si křídlo. Mám často vztek, že mi prsty už neběhají jako dřív, bez pravidelného cvičení to holt nejde. Intenzivně se věnovat oběma oborům nebylo možné už ani na vysoké škole, zpěv mě plně zaměstnával již tenkrát. KULT: Máte ráda francouzské impresionistické písně. Je pro Vás francouzština vzrušující? M.K.: Francouzština je nádherný jazyk. Poslední tři roky trávím ve Francii nejvíce času, takže mám možnost se stále zdokonalovat. Je to jako se všemi jazyky. Čím více do nich pronikáte, tím více si uvědomujete, jak málo je umíte. Magdalena Kožená s Andreou Bocellim

KULT: Jaké role odmítáte a proč? M.K.: Odmítám všechny role, které nejsou vhodné pro můj hlas, některé z nich si samozřejmě nezazpívám nikdy, na některé mám ještě čas. Mám to štěstí, že repertoár si mohu svobodně vybrat, nezpívám tedy takové role, které mě nezajímají hudebně nebo dramaticky. KULT: Čím budete v nejbližší době žít? Chystáte se také do Brna? M.K.: V Brně strávím pár dní mého letního volna. Na konci srpna se pak chystám do Edinburgu zpívat koncertně roli

Sexta z Mozartova Tita, v září mě pak čeká nahrávání Bachových kantát s J. E. Gardinerem ve Walesu, také koncert v Boskovicích v rámci Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae, turné po Itálii, recitál s orchestrem v pařížském Chatelet a letošní kalendářní rok zakončím v Lipsku rolí Melisandy v Debussyho opeře Palleas a Melisanda. foto: David Dittrich

zpívala většinou staré ženy a ježibaby.

KULT: Znamená pro Vás koncert v Boskovicích něco vyjímečného? M.K.: Na boskovický koncert

(7.září) se velice těším také z toho důvodu, že se jedná o koncert benefiční. Výtěžek z koncertu je určen pro oddělení ergoterapie Marie Vítkové v boskovické nemocnici, o jejichž výsledcích jsem se paradoxně dozvěděla v zahraničí, a velice této práci fandím. PS: Do Boskovic se můžete těšit nejen na krásnou hudbu, ale i na neméně půvabnou Magdalenu Koženou, o jejíž účes se postará Karin Ercolani.

K

9

Písně milostné

Magdalena Kožená zpívá díla českých autorů Prestižní německé hudební vydavatelství Deutsche Grammophon nabízí jako svůj nejnovější titul CD Love Songs (Písně milostné) v interpretaci mezzosopranistky Magdalény Kožené. V případě této světově proslulé brněnské rodačky se jedná o pokračování spolupráce s jedním z nejvýznamnějších světových vydavatelů nahrávek klasické hudby. Po úspěšném sólovém CD s Bachovými áriemi a spoluúčasti na dalších významných nahrávacích projektech firmy (Gluckovy a Rameauovy barokní opery či Handelovy duchovní skladby) se Kožená tentokrát za doprovodu anglického klavíristy Grahama Johnsona představuje s ryze českým repertoárem. Jednotícím tématem skladeb Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů je láska ve svých bolestných i radostných podobách. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že sloučení množství poměrně drobných kompozic na jednom CD bude působit spíše roztříštěným dojmem, zpěvaččin maximálně stylový přednes poskytuje více než

K

10

hodinové nahrávce potřebnou kompaktnost a dramatickou účinnost. Právě to, že se Kožené podařilo u jednotlivých písní vedle většinou výrazně lyrického charakteru zdůraznit také jejich dramaticky účinné momenty, je možno považovat za nejosobitější přínos, jímž zpěvačka výrazně přispěla k nezaměnitelnému interpretačnímu výkladu písní. V katalogu Deutsche Grammophon se jedná v každém případě o projekt ojedinělý a v sousedství jiných nahrávek svou celkovou úrovní naprosto konkurenceschopný. O barevných i technických kvalitách pěveckého umění Magdalény Kožené toho již bylo napsáno mnoho. Každopádně lze konstatovat, že v perfektní technické kvalitě se na německém nosiči Kožená prezentuje jako umělkyně, jejíž interpretační potenciál má nahrávku od nahrávky stoupající tendenci. Kožené lze jen přát, aby si svou úroveň nejen udržela, ale v dalších letech i stále zvyšovala. /Text: Mrk/

Nová kolekce podzim-zima 2000/2001 RIJA FASHION s.r.o. Franchisee Max Mara Panská 6, Brno tel.: (05) 42 22 18 17

MSV 2000 V září bude výstaviště patřit strojírenství

K

12

Areál brněnského výstaviště

Kde jinde a lépe se zašijete než v Amsterdamu? • bohatý výběr jídel a nápojů • rozvoz jídel Po – So: 13:00 – 01:00, Ne: 12:00 – 23:00 • pohodová hospůdka ve dvorním traktu na Panské ulici foto: BVV

Od pondělí 18. do pátku 22. září 2000 se brněnské výstaviště stane dějištěm největší veletržní události v celé střední a východní Evropě - Mezinárodního strojírenského veletrhu. 42. ročník MSV se uskuteční souběžně s 2. Mezinárodním veletrhem obráběcích a tvářecích strojů IMT. Expozice obou veletrhů se strojírenskou tematikou zaplní výstavní plochy všech 17 pavilonů do posledního místa. Tradiční nápor mohou očekávat i v brněnských hotelech a restauracích, protože vedle zástupců 2.500 vystavujících firem se předpokládá i příjezd více než 100.000 návštěvníků. Již od prvního ročníku v roce 1959 je MSV vrcholnou událostí brněnského výstavnictví. Jako třetí největší specializovaný stro-

jírenský veletrh v Evropě je místem, kde se setkává nabídka a poptávka z celého světa. Také na letošním ročníku bude ze zahraničí třetina vystavovatelů a polovina všech exponátů. Odborná veřejnost se seznámí s technickými a technologickými inovacemi široké palety strojírenských a elektrotechnických oborů. Nabídku expozic doplní několik desítek konferencí, seminářů a kulatých stolů jak odborného, tak i zahraničně obchodního zaměření (například seminář Vize v automatizaci, seminář Státní podpora vědy a výzkumu v roce 2001 a Sněm Svazu průmyslu a dopravy s ústředním tématem „Konkurenceschopnost průmyslu a dopravy v Čechách a na Moravě v kontextu vstupu ČR do EU“). Dominantním oborem letošního MSV bude měřicí, řídicí, automatizační a regulační technika, soustředěná v projektu MSV 2000 Speciál: AUTOMATIZACE. Tato tematika je v současnosti nesmírně aktuální, automatizace proniká do všech odvětví průmyslové výroby a její aplikace ovlivňuje konkurenceschopnost

Panská 6, 602 00 Brno, tel.: 05 / 42 22 17 66 Otevřeno: Po – So: 9:00 – 01:00, Ne: 11:30 – 22:00

K

13

výrobku. Brněnský projekt bude s účastí 450 firem největší prezentací svého druhu v zemích střední a východní Evropy. Dvě významné premiéry se v září očekávají i ve vybavení veletržního areálu. Vystavovatelé Mezinárodního veletrhu obráběcích a tvářecích strojů IMT 2000 poprvé zaplní expozicemi nový supermoderní pavilon V, který od podzimu loňského roku vyrůstal v centrální části výstaviště. Rozloha téměř 13.000 m2 jej řadí k největším výstavním halám ve střední a východní Evropě. A ke zlepšení dopravní situace přispěje nový parkovací dům Expo Parking s kapacitou 890 automobilů, který bude otevřen naproti hotelu Holiday Inn. Odborní návštěvníci by rozhodně neměli minout Business

center v pavilonu E, který nabízí vše od občerstvení a relaxace, přes využití kancelářské techniky a kompletní informační servis až po možnost sjednání obchodních schůzek. U příležitosti MSV bude v Business centru sídlit i tzv. Středisko pro podporu podnikání, jehož cílem je zprostředkování informací o vládní podpoře exportu zejména malým a středním firmám. Pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu se jej účastní dvanáct proexportních a podnikatelských institucí. Zájemci o export z jihomoravského regionu jistě ocení, že za aktuálními informacemi a nabídkou poradenství a služeb nemusí dále než na brněnské výstaviště. Podrobnější informace viz www.bvv.cz/msv. /Text: Kíšová/

• stylový „Slovácký sklípek“ • bohatý výběr vín • pravidelné večery s cimbálem • možnost rezervace pro: veletrh, oslavy, svatby, večírky, atd. Řeznická 1, 602 00 Brno tel.: 05 - 43 25 44 03 Otevírací doba: Po – Pá 11:00 – 23:00 So – Ne (privátní akce dle dohody)

K

14

Jehněčí kotletky Samuel Specialita Hotelu Royal Ricc (recept)

Co potřebujeme: (5 porcí) 1000 g jehněčí kotletky, 75 g hladké mouky, 100 g oleje, sůl, pepř, drcený rozmarýn, 100 g vlašských ořechů, 100 g sušených švestek (bez pecek), 1,5 dl Vermutu, 2,5 dl vývaru z kostí Vhodné přílohy: Různě upravená rýže, máslové noky, bramborové krokety

Postup: Jehněčí kotletky naklepeme, osolíme, okořeníme (drceným rozmarýnem), pokapeme polovinou dávky Vermutu a necháme několik hodin odležet. Takto připravené a naložené kotletky lehce obalíme v hladké mouce a opečeme na rozpáleném oleji. Po opečení přebytečný tuk z pánve slijeme a vložíme do ní nasekané vlašské ořechy a překrájené sušené švestky. Podlijeme vývarem z kostí a necháme povařit. Po krátkém varu dolejeme zbývající polovinu Vermutu. Touto směsí přelijeme kotletky urovnáné do vhodné nádoby a necháme dopéci v troubě tak, aby se omáčka vydusila na polovinu. Hotové kotletky na talíři přeléváme omáčkou.

Hotel Royal Ricc Starobrněnská 10

Otevírací doba: Po – Ne 11:30 – 23:30

K

16

Můj soused zabiják Vyhrajte volňásky na premiérový film Horší než zubař je jen chudý zubař. Totiž takový, kterému korunky v kanadském Montrealu nenesou a navíc se mu rozpadá i manželství. Není divu, že Ozovo (Matthew Perry) znechucení a potřeba peněz dosahují stejně závratné výše a on podlehne naléhání manželky Sophie (Rosanna Arquetteová), aby práskl jejich nového souseda. Tím sousedem není totiž nikdo jiný než mafián Jimmy (Bruce Willis), který zdrhl před svým šéfem (Kevin Pollak) z Chicaga a pravděpodobně chce za větrem začít nový život. Cena vypsaná na jeho hlavu by v zubařské rodině vyřešila mnohé, a tak se dentista vydává na udavačskou cestu do Chicaga. Tím ovšem sple temných úmyslů zdaleka nekončí, protože hrabivá manželka má své záložní plány a ve hře je i další dáma, resp. dvě - zubařská asistentka (Amanda Peetová) a Jimmyho manželka (Natasha Henstridgeová)…

Můj soused zabiják / The Whole Nine Yards (USA 2000) premiéra: 21. září 2000 Režie: Jonathan Lynn / Scénář: Mitchell Kapner / Kamera: David Franco / Produkce: David Willis, Allan Kaufman / Hrají: Bruce Willis, Matthew Perry, Rosanna Arquette a další

s Kultem do Kina Chcete-li vidět tento film, vyplňte kupón a pošlete nám ho do 10. dne v měsíci na adresu redakce: Kult, Údolní 53, 602 00 Brno. Dvacet z Vás vylosujeme a zveřejníme v dalším čísle. Výhru si vyzvedněte v redakci. Jméno: .................................................................................. Adresa: ................................................................................ ........................................................................................................... Datum narození: ................................................... Podpis: .................................................................................

Kult 9/00

K

17

Jiří Kolbaba

Jiří Kolbaba (1957) je cestovatel tělem i duší. Před revolucí se toulal spíše po Evropě, ale velmi brzy vyjížděl ze Starého kontinentu za exotikou vzdálených míst. Jedno z nich bylo Mongolsko, v němž poprvé objevil jiné kultury. Dnes se může pochlubit 80ti zeměmi, které se snažil všestranně poznat. Tímto počtem je zatím frustrován, plánuje jej zvýšit alespoň na 130. Z míst, kam ještě jeho noha nedošlápla, zbývá poslední světadíl Antarktida, na kterou se ovšem chystá v únoru příštího roku, bude-li mu štěstí přát. /text: Vlk/

K

18

Jiří Kolbaba se věnuje cestování už profesionálně, je spolumajitelem firmy Dialog plus zabývající se cestovním marketingem. Společnost, pro niž pracuje, se podílí na edici cestopisných filmů Nejkrásnější místa světa, zpracovává katalogy pro cestovní kanceláře, a v neposlední řadě připravuje pořady v rádiích či besedy o cestování. Neméně důležitou součástí aktivit společnosti je organizace výstav. Každý rok pořádá fotovýstavy, výstavy umění a kultur, na nichž prezentuje své expedice a také svou filozofii - přijímání jiných kultur. „Snažíme se Čechům objektivně nabídnout informace, které by jim měly usnadnit orientaci v určitých částech světa. Chtěli bychom bourat xenofobní nálady a předsudky. Mnoho Čechů má ještě obavy vyjet do Asie nebo do Afriky. Doufám, že se v lidech něco zlomí a uvědomí si, že existují i jiné hodnoty než je mercedes. Svět je o hrstce rýže. Většina lidí je chudých. Není možno to měřit na hmotné statky.“ Při takových slovech se automaticky vkrádá na mysl otázka,

foto: Jiří Kolbaba

Posedlost cestováním

„S objektivem okolo světa“

K

19

K

20

Výstava Umění z ostrova bohů (4.9. - 21.9.2000) představí malířské a řezbářské umění z indonéského ostrova Bali, místa velké mysticity. Řemeslně dokonalé obrazy zobrazují motivy z deštného pralesa a rýžoviš. Dřevořezbářství je spjato s balijci dlouholetou tradicí. Objekty představují nejčastěji bohyni moudrosti Saraswati, hrdiny eposu Ramayana prince Ramu a princeznu Situ, ale i obyvatele ostrova. Sošky jsou vyrobeny z ebenu, mahagonu, ibišku, santalu, nangka a typického indonéského materiálu - krokodýlího dřeva. Po loňských příznivých reakcích se na doporučení Kulturní komise ČR koná projekt znovu. Balijci nemají vůbec ve slovníku slovo umění, umělec. Nevnímají, co dělají, a přitom jejich umění je světem ceněné a uznávané. Zatímco pro ně je to projev víry. Obě výstavy bude hostit Obchodní galerie na Orlí v Brně.

LETENKY DENNĚ AIR TICKETS DAILY Pekařská 18, Brno 602 00 tel.: 05 / 1069, 05 / 43 25 25 25

www.condor.cz

foto: Jiří Kolbaba

zda je cestování bezpečné... „Řada redaktorů mi nechce věřit, že se mi nikdy nic nestalo. Nikdo mě nikdy neokradl, ani na mě nezaútočil. Člověk se musí zčásti na tu cestu připravit, chovat se pokorně a neprovokovat. Teï jsem byl tři a půl měsíce s přítelkyní na cestě kolem světa s ruksakem na zádech, a za celý čtvrtrok jsme neměli jedinou negativní zkušenost. Přijel jsem do Prahy, kde se konala beseda o ostrově Bali, byl jsem tři dny v republice a vykradli mi auto - všechno mi zničili a ukradli 250 diáků z ostrova Bali, pro mě hodně vzácnou věc.“ Výstava Jiřího Kolbaby S objektivem okolo světa (24.8. 25.9.2000) bude obsáhlým cyklem dokumentujícím jeho nedávnou cestu kolem světa. Snímky zachycené velmi vnímavým okem nás zavedou do prostředí Arabského poloostrova, Cejlonu, Singapuru, Indonésie, Austrálie, Nového Zélandu, Fidži, Havaje, USA či jižní Afriky a do dalších exotických míst. „Snímky prezentuji z pozice cestovatele, ne fotografa. Jezdím s objektivem a snažím se glosovat, naznačit, co v zemi stojí za to vidět. Rád fotím obličeje, situace, přírodu... Vlastně všechny motivy mě berou. Jsem potápěč, rád bych fotil i pod vodou, zatím ale nemám dostatečně kvalitní techniku.“

„Umění z ostrova bohů“

K

21

Sukulenty Rostliny z pouštní krajiny

Nová kolekce podzim-zima 2000/2001

Betty Barclay Shop, Starobrněnská 20, Brno, tel.: (05) 42 22 13 55

Sukulentní kytičky v netradičním balení, a sice v miskách z kamene či keramiky a skalkách, se stanou předmětem výstavy nazvané „Pohádkové krajinky ze sukulentních rostlin“. Sukulentní rostliny jsou už samy o sobě velmi zajímavým úkazem přírody a důkazem její moudrosti. Tyto „květinky“ se totiž na dlouhé období sucha velmi dobře připraví tím, že si nahromadí ve svých stoncích nebo listech dostatečnou zásobu vody. Nezajímavý není ani jejich vzhled, proto jsou často předmětem mnoha výstav. Příznivce zahrad a exotické krásy přitahuje zejména jejich velikost. A není divu! Vždy co je malé, to je milé. Z těchto mrňavoučkých rostlinek neobvyklých tvarů lze tvořit vskutku

kouzelné skalky podobné pohádkovým krajinkám. Na výstavě bude k vidění přes 150 exponátů, které mají zobrazovat miniaturní svět mnoha sukulentních rostlin pocházejících z pouští celého světa. Vystavovatelé použili až tisíc druhů rostlinek.

Pro sběratele sukulentů se nabídka rozšíří i o nové druhy a k mání budou kamenné misky, skalky z keramiky a samozřejmě rostliny v květináčích. Výstava (nejen) pro milovníky všeho dužnatého a zároveň bizarního otevírá svou „říši rostlin“ v Kongresovém centru v Brně na Výstavišti 30.8. a potrvá do 17.9.2000, přístupná bude denně od 10 do 18 hodin. /Text: Markéta Havelková/

K

23

Škodákovy obrazy Moravský malíř a teolog vystavuje ve Slavkově

7. září v 18 hodin bude v Galerii OK na zámku ve Slavkově u Brna zahájena mimořádná výstava obrazů Jiřího Škodáka. Tento malíř, teolog a gurmán se po letech strávených v exilu (Itálie, Německo) rozhodl věnovat své tvůrčí síly rodné zemi. Po úspěšné výstavě v pražské Galerii M (1998) a řadě výstav v Německu, Rakousku a Francii se Jiří Škodák rozhodl pro rozsáhlejší prezentac i svých děl také na Moravě. /Text: Magdalena Dvořáková/

K

24

Život Jiřího Škodáka (1953) osciluje mezi několika vášněmi - malířstvím, římskokatolickou teologií, vařením a květinami. Po absolvování grafického oboru na brněnské průmyslovce se pokusil o přijetí na pražskou AMU, pro negativní politický posudek však byla jeho snaha bezúspěšná. Na totalitně organizované teologické fakultě v Litoměřicích posléze pět let studoval bohosloví. Když před plánovaným vysvěcením zjistil, že jeho budoucí kněžské působení je podmíněno spoluprací s StB, rezignoval tento svobodymilovný Vodnář na církevní dráhu, a po řadě exilových peripetií zakotvil v povolání svobodného umělce. Tvůrčí nadání mu otevřelo cestu nejen k srdcím mnoha prostých milovníků umění, ale zprostředkovalo mu též kontakty s evropskou aristokracií. Ta pro něj představuje ztělesnění tradičních hodnot evropské společnosti. Jedna z nejvýznamnějších představitelek evropské šlechty kněžna Angela Függerová poskytuje tomuto českému umělci letní ateliér ve svém zámku v německém Kirchheimu.

O svých krajinných kompozicích malíř říká: „Mé krajiny lidem často připomínají linie ženského těla. Často slýchávám, že stromy na mých obrazech jsou jako prsy Země. Snad je to mé podvědomé pojetí Země jako živitelky nebo má touha po klidu a spočinutí.“ Ve Slavkově uvidíme nejen českou krajinu, ale i exotické partie Itálie (Toskánsko). Pro Škodáka představuje krajina také meditativní prostor, jenž je pro něj jistotou, zakotvenou v plánu Stvoření. Hudební díla pak chápe jako tvůrčí uchopení znějících struktur, které ve výtvarné dimenzi získávají nové, obohacující významy. Velkým snem Jiřího Škodáka je rehabilitovat kuchařku Magdalény Dobromily Rettigové. Rád by ji chtěl vydat, doplnit svými ilustracemi a fotografiemi jídel. Tvrdí, že známé „vraž tam dvacet vajec“ by nemělo kuchaře odradit, nebo recepty jsou určeny pro slavnostní příležitosti a velký počet osob. Význam nejnovější výstavy bude podtržen slavnostním zahájením v Historickém sále slavkovského zámku. V rámci vernisáže zazní v premiéře skladba člena Klubu moravských skladatelů Pavla Smutného Studánky, inspirovaná dílem Bohuslava Martinů. Nejen symbolicky toto hudební zahájení v podání Českého filharmonického dua

K

25

(Miroslav Křivánek - housle, Jan Král - klavír) předznamenává inspirační zdroje Škodákovy tvorby. Vystavená díla totiž zpracovávají vedle regionálně orientovaných témat ze slavkovského kraje (Santon, Žuráň) také hudebně inspirovaná díla, čerpající z děl hudebních klasiků (Martinů: Otvírání studánek, violoncellové skladby). Dílo rousínovského rodáka Jiřího Škodáka se tak vrací do rodného kraje po letech nuceného odloučení, v nichž tento osobitý umělec vyzrál ve zřetelně profilovanou tvůrčí osobnost. Mimořádný význam Škodákovy slavkovské výstavy potvrzuje i přislíbená účast výjimeč-

Jiří Škodák: Dirigent

ných zahraničních hostí, mezi nimiž figurují jména nositele českého Řádu Bílého lva Karla Albrechta Waldsteina z Vídně či zmíněné umělcovy patronky kněžny Függerové.

K

27

Brňáci dojali Dvorského

foto: Vlk

Rusalka v jaroměřické zámecké zahradě Letos podruhé ožila zámecká zahrada a chrám sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou při Mezinárodním hudebním festivalu Petra Dvorského konaném 4. června až 1. července. Jaroměřice se tak znovu pokoušejí vzkřísit zdejší tradice a vzdát hold osobnosti skladatele F.V. Míči. Po příznivém loňském ohlasu diváků byl 2. ročník přirozeně svým rozsahem rozměrnější. V letošním kulatém roce bylo z pěti víkendových představení zastoupeno třikrát Brno. Jako první přijala hostování Státní filharmonie Brno s programem overtur, intermezz, árií a duetů ze slavných oper, v němž se zaskvěl svým tenorem také nositel jména festivalu Peter Dvorský - a zahájil tak slavnostně nový ročník. 10. června se předvedlo Městské divadlo Brno s klasickým americkým muzikálem WEST SIDE STORY, a jako vyvrcholení festivalu zvolili organizátoři scénické provedení nejslavnější české opery Rusalka, se kterým přijel soubor Janáčkova divadla. Dvořákova Rusalka, příběh o lásce, její nenaplněnosti, o touze a závěrečném odpuštění a splynutí nadpřirozených živlů s lidskou duší, byla pro „venkovní“ provedení maximálně dobrým nápadem. Hluboké vnitřní prožitky postav, milostná vzplanutí i téma vody a vodní moci, která zde je spodobněním moci lásky - to všechno je

Proklínající vodník

jako stvořené pro zámeckou zahradu, zvl᚝ pro tu místní. „Hluchá“ místa zde neměla prostor jako v kamenném divadle, protože je vyplňoval zpěv nočních ptáků. Stejně tak zdejší potok stáčející se kolem zámku byla patřičnou kulisou, jehož závan byl případě Rusalky naprosto v pořádku. U jiných představení se musí překousnout, protože ... co jiného zbývá. Závěrečný potlesk po téměř tříhodinovém představení přerušil vstupem na pódium Mistr Peter Dvorský, který dojatě poděkoval všem umělcům z „Rusalčina teamu“ za krásný zážitek (Rusalka=Natálie Romanová, Vodník=Richard Novák, Princ=Valentin Prolat). Vynikající provedení brněnské Rusalky opravdu stojí za to, kdo jste o ty letošní „Jaroměřice“ přišli, tak třeba zase příští rok. /Text: Lenka Kosová/

K

29

Rádio Krokodýl S Krokodýlem prožijete noc lásky

K

30

Oslava narozenin rádia Krokodýl

- uvidíte spanilou jízdu motorkářů - zažijete triumfální návrat slovenského zpěváka Pavla Habery s novou deskou a combackem skupiny TEAM Což samozřejmě tímto nekončí, ale uvidíte sami. A třeba potkáte i ... Krokodýla! /Text: Lenka Kosová/

foto: archiv rádia Krokodýl

Kdo dnes nezná soukromou rozhlasovou stanici, která má ve svém znaku zároveň symbol Brna - Krokodýla - k tomu má jistě několik důvodů: 1. narodil se včera 2. má klapky na očích i uších 3. od 1.8.1994 čeká v mrazícím boxu na 6. narozeniny Rádia Krokodýl, protože ty opravdu budou stát za to! Brněnské rádio Krokodýl už brzy oslaví šest let. Prokousal se dětskými chorobami a vydobyl si ve svém regionu solidní postavení mezi brněnskými rozhlasovými stanicemi. Rok co rok si připomíná své zrození a vždy s krokodýlí chutí. A ta je pořádná! Letos si však dali „krokodýláci“ opravdu záležet, aby si každý posluchač našel něco na zub. Právě nyní probíhá jako doprovodná akce k 6. krokodýlím narozeninám Velká narozeninová jízda Rádia Krokodýl s příznačným názvem Vyhraj

skútr! (skútr Honda v hodnotě 50.000 Kč). Ve vytipovaných vesničkách, městečkách a v Brně je na viditelném veřejně přístupném místě (obchody, knihovny...) umístěno 80 uzamčených kufříků. Ty obsahují různé zajímavé výhry, ale pouze v jednom z nich jsou klíče od moto-skútru. Od 28. srpna budou každý den posluchačům odhalovány čtyři kufříky. Moderátoři během svého vysílání předávají informace o tom, ve kterém městě se otevírá příslušný den kufřík, a na jakém místě od něj najdou klíč. První posluchač, kterému se to podaří, má právo vystavovaný kufřík otevřít a vyhrává cenu. Krokodýlí noc lásky je název celého „narozeninového“ večera, který proběhne 16. září 2000 od 21 hodin v brněnském Boby Centru. Program vypadá slibně. - výherce „Velké narozeninové jízdy“ bude obdarován skútrem - vystoupí taneční skupiny Magic free group a Break up a také Go - go tanečnice - nebude chybět ani cimbálová muzika

profesionální jazyková škola se specializací

ANGLIČTINA P.A.R.K. jazyková škola, Staňkova 8c, 602 00 Brno tel.: 05 / 41 21 19 00, e-mail: [email protected]

K

31

Oslovuje Vás zvěř? aneb Kulturně - zvířecí kviz 1. Na obrázku vidíte největšího suchozemského savce - slona afrického. Živí se rostlinnou potravou s malou výživovou hodnotou. Aby se nasytil, oškubává stromy a keře, a takto aktivní je až: a) 18 hodin denně b) 5 hodin denně c) 2,5 hodiny denně 2. Jeho příbuzný, slon indický, žije průměrně déle než africký. Ochočený jedinec se může dožít až 130ti let a přežít tak svého pána. Podle legendy hinduistické mytologie měli tito sloni schopnost, kterou jim odňal poustevník žijící mezi kořeny stromu zničeného stádem slonů. Jakouže to měli schopnost? a) zpívat b) létat c) tancovat 3. Největší lesní šelma na severní polokouli je medvěd hnědý. Zatímco ve Velké Británii vyhynul již v 10. století, u nás je chráněn a žije ve slovenských pohořích. Sem tam se zatoulá i na Moravu. Který z našich zámků proslul chovem těchto šelem? a) Bučovice b) Dobříš c) Český Krumlov

K

32

4. Medvědi hráli nejednou jednu z hlavních filmových rolí. Zatím poslední „herečka“ medvědice Dáša (cirkus Berousek) se objevila na plátně ve filmu: a) Hon na medvěda b) Medvědice Dáša c) Hurá na medvěda! 5. Další zvíře na obrázku se stalo symbolem jedné z nejznámějších čokolád. Fialovou kravičku nenajdete na zelených pastvinách, ale na obalu čokolády: a) Studentská peče b) Geisha c) Milka 6. O krávě se tvrdí, že má krásné oči, ne -li nejkrásnější. Zdá se, že si to myslí i filmaři, nebo kráva se stává poměrně často objektem kamery. Prostředí kravína i s jejich obyvatelkami je důležitou kulisou například v české veselohře, v níž se pracovníci JZD snaží o zvýšení dojivosti krav hudbou. O jaký film se jedná? a) Slunce, seno, jahody b) Vesničko má středisková c) Slunce, seno a pár facek

Odpovědi posílejte na adresu redakce: KULT, Údolní 53, 602 00 Brno Na obálku uveïte heslo: Minikviz 9/00 Správné „Minikvizáky“ uveřejníme v dalším čísle mezi výherci a dočkají se zajímavé odměny.

F SCÉNA 2000 Letních folklorní večery i za deště

K

září

rušilo ohňostroj lidové hudby a „ozdobilo“ i ten prskající, ale velmi vydařen (jak se na vojenskou techniku sluší a patří!). Ti nejodolnější ovšem vytrvali a vynutili si tak pokračování správně rozjetého koncertu. My ostatní jsme pravděpodobně o hodně přišli, vzhledem k vysoké úrovni první půle vystoupení. Jejich jednoduché a zároveň vroucí melodie vyjadřují pocity prostého člověka, jeho spjatost s krajinou a mezilidské souznění. To zní jako balzám nebo se mýlím? Žádné lidovky, jak nás učili ve školce (i když nic proti nim), ani dechovka, ale muzika prýštící z pramenů hor, kořenů stromů, zpěvu ptáků i šumění hvozdů, chlapecká vřava v hospodě i dívčí taneček jako vánek... i tak můžete slyšet Ondráš. Texty naplňují jednoduchost a přímočarost, kterou vyžaduje hudba. Nečekejte žádné těžké filozofování. Ale i banálnější text má v hudebním hávu Ondráše své kouzlo. Určité dávky primitivnosti je v tomto žánru třeba, a to nejen v oblasti textů. Choreografie souboru je snad jeho nejsilnější stránkou. Působí téměř dokonale (možná může vyvolávat i pocit nepřirozenosti).

Ondráš v akci

foto: Vlk

„F SCÉNA 2000“ - cyklus letních folklorních večerů ve dnech 22. června až 15. července byla věnována 10. výročí činnosti Folklorního sdružení České republiky. Nad celou akcí převzal záštitu primátor města Brna RNDr. Petr Duchoň a spolu s ním velitel vzdušných sil Armády České republiky generálporučík Ing. Ladislav Klíma. Tentokrát se Brňáci, popřípadě čeští nebo zahraniční turisté, mohli seznámit s lidovými tradicemi některých národopisných oblastí České a Slovenské republiky. V historickém centru města Brna na nádvoří Staré radnice vystoupily naše přední folklórní soubory (VUS Ondráš Brno, Javorník Brno a Stavbár Žilina), kteří předvedli krásu a rozmanitost českého, moravského i slovenského folklóru. Stalo se docela dobrým pravidlem, že každý ročník F SCÉNY otevírá a uzavírá Vojenský umělecký soubor Ondráš z Brna. Mírně zdlouhavé uvítání a úvodní nezbytné proslovy (tentokráte příjemně stručné i vtipné) bohužel zkrátily divákům hudební zážitek natolik, že mnozí se konce vystoupení ani nedočkali. Neúprosně tvrdohlavé počasí pře-

Její razantnější a dynamičtější část má při své náročnosti půvab lehkosti a „nevojenskosti“. Obratní jsou však i vojáci při kouscích vyžadujících jemnost a eleganci. Musím dodat, že ani dívky nezůstávají za svými mužnými polovičkami pozadu. Folklórní soubor Ondráš svými počiny dokazuje barvitost a bohatost kořenů naší kultury a ačkoli neprodukuje tvorbu v pravém slova smyslu lidovou, vychází z ní. F SCÉNA je velmi dobrým návratem k tradicím. Její čtvrtý ročník ve dnech 21.6. 21.7.2001 už je skoro za dveřmií! /Text: Mrk/

K

září

Seriál o JAMU Blázniviny nejsou pouhým snem

V seriálu o Janáčkově akademii múzických umění nesmí chybět portrét divadelního studia Marta (při JAMU působí od roku 1952), které je obdivováno zahraničními studenty nejen z Evropy, ale i ze vzdáleného Texasu.

K

září

Velkou, zásadní přeměnu „utrpěla“ Marta v letech 199091, kdy byla rekonstruována z klasické kukátkové scény na moderní divadelní dílnu s variabilním hracím prostorem. Marta je zaměřena na plnění studijních programů školy, v jejích prostorách se střídají studenti téměř všech ateliérů (hereckého, režijního, dramaturgického, scénografického, manažerského, výchovné dramatiky neslyšících, scenáristiky). V letošní sezóně se do Marty můžete těšit na sedm činoher a tři muzikály ... a ještě na muzikálový koncert absolventů. Jako každoročně studenti i tentokrát zrealizují v dubnu Mezinárodní festival divadelních škol Setkání a v květnu festival Absolventský. S Martou již deset let „válčí“ její odchovanec Mgr. Jaroslav Tuček (1938), který v ní vystudoval činoherní herectví a nyní je vedoucím studia.

KULT: Pociujete hodně velký rozdíl mezi Vaší hereckou generací a tou dnešní ? J.T.: Tato generace má daleko více možností získávat informace, o kterých se nám ani nesnilo. Studenti mají možnost denně pracovat v moderně vybavených učebnách, zkušebnách, sálech, zaznamenávat si a promítat práce, průběhy i výsledky výuky. Promítat si vše na velkoplošných videích, supermoderních zvukových nosičích, pracovat s Internetem. I profesorský sbor, který tu působí, je velice kvalitní, ale to za nás byl také. Všem se dýchá svobodněji. Větší možnosti dostávají autoři, scénografové, režiséři, dramaturgové, herci, pedagogové.... My jsme po bláznivinách mohli jenom toužit a o nich snít. Ti dnešní studenti na co přijdou, to realizují. Někdy je to až marnotratné, jak plýtvají nápady a někdy i penězi (smích). V bláznovství vidím cestu dopředu. Takže v experimentu a v modernosti pohledu jsou oni daleko dál. My jsme zase byli více nuceni naučit se hereckému řemeslu. Měli jsme více hodin, které se věnovaly jevištní mluvě, melodii řeči... Z té gardy je dnes mnoho lidí v pražském ND - Ladislav Frej, Věra Galatíková, Josef Somr, Miroslav Donutil...,

mnoho z nich je slavných - Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Dagmar Havlová, Květa Fialová... Je jich nekončící řada. Dnešní podoba školy je rozvinutím toho, o co usiloval pedagog a tehdejší šéf herecké katedry Miloš Hynšt. Téměř před čtyřiceti lety přinesl na školu neuvěřitelně nové myšlení a přivedl s sebou výrazné pedagogické osobnosti: Ludvíka Kunderu, Evžena Sokolovského, Aloise Hajdu, Bořivoje Srbu a další, se kterými se snažil o nemožné. Realizovat to neuvěřitelné se však povedlo až dnes, v letech devadesátých. KULT: Co Vy sám v Martě považujete i po rekonstrukci za nedoladěné a co byste změnil k lepšímu ? J.T.: Je zde jedna velká „nedoladěnost“. Postavili jsme krásné zkušebny z průhledné umělé varhánkové hmoty. Svítí-li sluníčko, ze stromů padají stíny a vytváří se takové jemné mihotání. Herec periferním viděním vnímá, co se děje napravo i nalevo. Podvědomě je to něco navíc a soustředění dostává pořádně zabrat. Sice jde zároveň o cvičení, jak se naučit soustředěnosti, ale marná sláva - tvůrčí atmosféra tam není. Ještě horší problém je, že v té krásné prostoře je

K

září

KULT: O Martě je známo, že s návštěvností diváků nemá problémy... J.T.: Za 7 let máme průměrnou návštěvnost 99%. U muzikálových představení dokonce nestačíme pokrýt zájem. Jsou představení, na která se dostane i 250 diváků (výtečnou návštěvnost měl např. Čechovův Racek) a přesto kapacita nestačí. KULT: Neuvažuje se o rozšíření hlediště při tak vysoké návštěvnosti ? J.T.: Rozhodně ne. Jsme školní divadlo a pro mladý hlas jsou hrací prostory Marty optimální. Jde o jakýsi přestupný prostor pro větší sály. Rozšiřovat hlediště by bylo proti logice výuky. KULT: Jak dochází k výběru titulů inscenací? J.T.: Rozhodující roli sehrávají jednotliví vedoucí ateliérů činoherního, muzikálového herectví a dramaturgie. Dramaturgické plány jsou vytvářeny na pokyn děkana div. fakulty, který má

K

září

Zkrocení zlé ženy

při jejich schvalování hlavní slovo. Marta se přitom snaží všechny zainteresované ovlivňovat. Dosavadní úspěchy studia svědčí o správnosti tohoto systému. Diváky přitahují i tituly, které by v jiných divadlech diváckou odezvu nenašly. To je na Martě krásné. Je to jeden z důvodů, proč mám Martu rád, proč mě působení v jejích zdech baví.

Halasné a sprostými slovy nešetřící představení

KULT: Na co pozvete „Vaše“ obecenstvo v září ? J.T.: 27. září se dostane konečně ke slovu premiéra muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (režie Aleš Bergman), ve kterém se představí silný ročník muzikálového ateliéru, v herecké práci dravý a pěvecky vynikající. Dílo Suchého a Šlitra je stále líbezné, mladé a příjemné. Na studentech je vidět, jak se jim to dobře zpívá. A ještě si Vás dovolím pozvat na Marivauxovu hru Dvojí nestálost. Škola měla šastnou ruku, když pozvala k jejímu nastudování režiséra Petra Gábora - šéfa olomoucké činohry, pod jehož vedením dosahují činoherci absolventského ročníku pozoruhodných výkonů. Přijïte se podívat. /Text: Vlk/ foto: Vlk

velmi špatná akustika. Nutno dodat, že již vymýšlíme, jak tyto nedostatky odstraníme. Věřte mi, že budou odstraněny brzy. Tak jako přestává být problémem obměna vzduchu v hracím sále, kde probíhá dobudování bloků chlazení.

Trochu podezřele zněl hlas, který před pražským představením Zkrocení zlé ženy (v rámci Brněnských Shakespearovských dnů 2000) oznamoval „ ... a snad aby se pan Shakespeare nezlobil, nefotografujte a vypněte své mobily.“ Williama Shakespeara, dramatika alžbětinské doby, který ovlivnil snad nejvíce divadelní umění, přetavila do nových rozměrů už řada divadelních souborů. Někdo lépe, někdo hůře... tak už to chodí. Shakespeare je odměňován cenou pro dramatika nejvyšší, jeho hry jsou na repertoáru snad každého divadla a stále přitahují zájem jak dramaturgů a režisérů, tak diváků. S o to větším zaujetím je sledována každá nová inscenace, zejména ta tvářící se novodobě a naprosto neotřele. Je ještě vůbec možné nevykládat Shakespearovu látku nudně? Určitě ano. O mnohém svědčí moderní (a přitom v duchu klasika) překlady Shakespearových her Martina Hilského, jehož pero se podepsalo i pod pražskou inscenaci (o slovenskou verzi se postaral básník ¼ubomír Feldek). Ta předvedla temperamentní herectví, v kombinaci slovenských a českých herců zvláště výrazné. Kombinace se zde osvědčila. „Spolupráce dvou jazyků“ nahrává slovním hříčkám a vtípkům, kterých herci využívají, kde mohou. Stejně tak živelné vystoupení slovenských hereček (Anna Javorková, Diana Mórová) provokuje české protějšky ke šavnatým střetům. Shakespearovo divadlo (mluvíme-li o komediích) vyžaduje dravost a nespoutanost, postavy plné života a sexuální energii - tou je jeho dílo přímo prodchnuto. I to je možné inscenovat i s větší mírou vkusu. Pražské představení staví na sexu, to ze všeho nejvíc.

Kupříkladu jazyk je místy tak vulgární, že se nad tím až pozastavuje rozum. Přístup režie a zejména pak herců těmto výrazům zabezpečil poněkud trapné a křečovité vyznění. Sprostá slova (pokud už jsou tedy vyřčena) ale nejsou od toho, aby se říkala s pocitem trapna a studu. Soudě dle spontánních nadšených reakcí - divákům to povětšinou ani trochu nevadilo. Pro divadlo je to snad ale poněkud ubohé, neumí-li jinak, než použít ke svému vyjádření takové výrazivo. Snahou o modernost každým coulem si „Pražáci“ pokazili, co mohli. Pavelkovy kreace od „opileckého“ řvouna k pokusům o břišní tanec vyšly spíše mimo koncepci. Pražské „Zkrocení“ nenechalo vyznít naplno humor jednoho z největších dramatiků všech dob, a přehlušilo jej svými nahrubo otesanými směšnostmi. Tvrdá doba si žádá tvrdý (a drsný) přístup... asi je to tak. A jestli se pan Shakespeare zlobil či ne, to netuším, ale pokud ano, jistě ne kvůli blýskajícím fotoaparátům nebo vyzvánějícím telefonům. /Text: Mrk/

K

září

Petrov Nahlížíme pod pokličku brněnským nakladatelstvím

Brněnské nakladatelství Petrov působí na české literární scéně od roku 1990. Již ve svých počátcích, za šéfredaktora Milana Badala, se blýsklo hned několika zajímavými literárními tituly: např. Jan Zahradníček: Ježíškova košilka, Jakub Deml: Pout na Svatou Horu. V září roku 1991 přišel do nakladatelství nový šéfredaktor Martin Pluháček, který se snažil vybudovat v Brně nové, „kamenné“ nakladatelství se širokým edičním záběrem, zahrnující původní českou prózu i poezii, pře-

K

září

klady, esejistiku, výtvarné monografie a pohádky. Koncem roku 1992 celý podnik zaniká, což není jen nakladatelství, ale také cestovní kancelář, galerie a několik knihkupectví. Rok 1993 je však slibný. Pluháčkovi se na vlastní pěst podaří vydat sedm nových titulů. Ustupuje od své prvotní vize a zaměřuje se postupně zejména na původní českou prózu a poezii. O léto později je titulů dvanáct a posléze šestnáct. Rok 1997 znamená poprvé skok přes dvacítku titulů za sezónu. Podstatou činnosti nakladatelství Petrov je od samého počátku až podnes poezie. Své verše zde vydali ti nejlepší básníci, kteří v Čechách a na Moravě žijí. Namátkou Jiří Kuběna, Ivan Wernisch, Viola Fischerová, Ludvík Kundera a další. Nakladatelství Petrov se vedle klasických edičních řad, což jsou: „hlavní řada“, „mimo řady“, „eseje“ a „nová řada poezie“ honosí od roku 1996 novinkou new line, v níž vycházejí již „hotoví“ a osobití autoři, nejčastěji třiceti- až čtyřicetiletí. Většinou

se jedná o „čekatele na slávu“. Věřme, že se jim jí dostane! Lepší viditelnost nakladatelství na knižním trhu zprostředkovávají zejména autoři takových jmen, jako je „patriot“ Petrova a zároveň komerčně nejúspěšnější prozaik současnosti Michal Viewegh a dále např. Jáchym Topol, Daniela Fischerová či Jan Antonín Pitínský... Petrov ale není pouze knižní vydavatelství: je také podněcovatelem a inspirátorem literárního života. Kromě celé řady autogramiád a literárních večerů pořádaných v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě a Opavě, na nichž nakladatelství pravidelně představuje své přední autory, vysílá Petrov na hladinu brněnské přehrady tzv. Loï literátů, vždy s vzácným nákladem českých a moravských spisovatelů, kritiků a dalších přátel literatury. Z titulů, na které se může stále hladové čtenářstvo v nejbližší době těšit, vybírám: Petr Ulrych: Srdce marionet Jiří Kratochvil: Římské náměstí Přemysl Rut: V mámově postýlce Michal Viewegh: Fejetony Bítov 99 (sborník) Ivan Wernisch: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl Právě vyšlo: Jan Bittner: Deník kastelána „Nasranost“ Vikyho na celý svět dosáhla vrcholu. Balí si své věci a doslova utíká z prokleté Prahy za-

nechaje v ní manželku a pětiletou dceru. Útočiště nalézá jako kastelán na zámku v malé moravské vesničce, tři sta metrů od Prahy (ze které nikdy předtím nevytáhl paty), a nemá ani páru, co takový kastelán dělá. „Ale než se vrátit, tak raději chcípnu“, prozrazuje o sobě Viky. Naprosto strhující kniha spisovatele Jana Bittnera nenechá čtenáře ani na okamžik v klidu. Exotické prostředí zámku je předurčeno k nejrůznějším záhadnostem (některé scenérie jsou přímo hororového charakteru), které se ve tři sta let staré budově nashromáždily. Zdá se, že čteme poklidné zápisky obyčejného pětatřicetiletého muže, a přitom je v každé kapitole obsaženo tolik napětí, zvratů, emocí a nevysvětlitelných jevů... Viky s nimi pomalu začíná srůstat, už jej nemůže ohrozit ani samovolné noční hraní na klavír či mauzoleum vedle ložnice. Hrdina se dobrovolně vykořeňuje ze světa, který je za hranicemi zámku. Přijal nový život, novou skutečnost. Odevzdal se tajům zámku, které nakonec rozhodnou o Vikyho budoucnosti. Hlavním heslem knihy je: Ničemu se tady nedivit. Je celkem bezesporu, že jde o ironii a alegorii na dnešní svět, na to, co se „tady“ děje. Deník kastelána rozhodně nepatří ke knihám, na které se jen tak zapomíná. /Text: Vlk/

K

září