Poznáváme naši Zemi IZRAEL – ZEMĚ JEŽÍŠOVA Ahoj kluci a holky! Blíží se Velikonoce a tak se v našem putování vydáme do Svaté země, do Izraele. Tato země má 5 328 000 obyvatel a má rozlohu asi jako naše Morava. Platí zde šekely a jeden nový izraelský šekel je asi 5 Kč; Na vlajce má Izrael Davidovu hvězdu, tedy šest propletených ramen vyjadřuje jednotu všech prvků světa. Hlavním městem Izraele je Jeruzalém, což je svaté město jak pro židy, tak křesťany a muslimy. Připomíná se již v době bronzové (asi 4000 př.Kr.). Asi roku 1000 př. Kr. dobyl město izraelský král David, který jej učinil hlavním městem izraelských kmenů. Jeho syn Šalamoun zde vybudoval nádherný obrovský chrám, který byl roku 70 po Kr. zbořen Římany a Jeruzalém byl zničen. Jedině zde, v Šalamounově chrámě, směli židé uctívat jediného Boha. Původní název této země byl Kanáán – dle Kananejců a toto jméno znamená Nizozemí. Později dostala jméno Palestina – od Pelištejnců, Filišťanů – bojovného národa, který pocházel asi z Kréty. Až od roku 1948 se jmenuje Izrael. Největší řekou Izraele je Jordán, kde byl pokřtěn Pán Ježíš. Teče ze svahů Hermonu přes Genezaretské jezero (Galilejské moře) – do Mrtvého moře. V něm je 28% soli, takže tam vůbec nemůže být život. Jordán je dlouhý 240 kilometrů. V Izraeli mají dvě roční období: období sucha a období dešťů. To trvá od konce října až do poloviny května. V létě zde mají vedro až 40º C ve stínu!
Židé mají jiný kalendář než my. Jejich rok začíná měsícem Nisanem (asi polovina března). Svátek Nový rok se nazývá Roš ha-šána (hlava roku). Při něm mají 10dení půst (na rozdíl od našeho bujného slavení). Roky počítají od „stvoření světa“. Nový rok jim začíná v měsíci Tišri ( polovina září). Nyní mají Židé rok 5766. Věří, že právě tolik let uplynulo od stvoření světa. Chlapec i dívka u Židů musí dostat jméno hned po narození, ale smí ho používat až později: chlapec je na nejbližší pondělí nebo čtvrtek po uplynutí 13ti let volán k Tóře (prvních 5 knih Bible), aby ji předčítal. Dívka dostává jméno na první sobotu po narození. Její tatínek je volán, aby četl v synagoze z tóry, pak žehná dítěti a připraví malé pohoštění. Ale plný význam dostává jméno dívky až zápisem do svatební smlouvy, tedy až při svatbě. Židé dávají jméno, které se jim líbí, je nezávazná tradice, že dítě dostane jméno po dědečkovi nebo babičce, kteří již zemřeli. Židé mají krásné svatby. Žid či Židovka si ale nesmí vzít zase nikoho jiného než Žida. Židé neslaví – samozřejmě – jako my neděli, ale sobotu. Ale název naší soboty je odvozen z hebrejského jména pro tento den: šabat (tj. den odpočinku). Začíná v pátek po západu slunce a končí o sobotní noci. Připomíná, že Bůh si po stvoření sedmého dne odpočinul. Člověk ho má napodobit. Žid tento den nepracuje, nerozsvěcuje ani nezháší světlo či oheň, nevaří, nešije, nepoužívá peníze ani dopravní prostředky. Mezi nejvýznamnější židovské svátky patří Pesach Velikonoce. Ty trvají osm dní. Židé si připomínají otroctví, do něhož byli uvrženi v Egyptě a ze kterého je osvobodil Mojžíš a pak jejich cestu pouští do Zaslíbené země. O Velikonocích je u Židů zvykem jíst hořké byliny a nekvašený chléb. První dva večery slaví domácí bohoslužbu jménem Seder (Sederova večeře), která upomíná na poslední večeři v Egyptě před útěkem z otroctví. Židé u Sederové večeře
To je ta večeře, kterou slavil Pán Ježíš se svými apoštoly před ukřižováním. Tato večeře je doprovázena četbou z Hagady, je to je vyprávění o vysvobození židovského lidu. No a my, křesťané slavíme Velikonoce proto, že při slavení tohoto židovského svátku byl ukřižován Pán Ježíš. Na jaře slaví židé Purím – svátek losů. Ten vzpomíná na záchranu Židů v Babylóně. Tam jim tehdy hrozilo vyhubení. Je to příležitost k veselicím a dobrým skutkům. V Tel Avivu (Izrael) a v New Yorku (USA) se konají tento den karnevalové průvody – něco jako náš masopust. (viz obrázek vlevo) Na podzim židé slaví Svátek stánků (Sukot), kdy si připomínají jak žili ve stanech na poušti po odchodu z Egypta a Bůh je ochraňoval. Při tomto svátku židé staví stánky se střechou z listí. Osmý den se koná modlitba za déšť.
V den zimního slunovratu slaví židé Svátky světel (Chanuka). Po osm dní zapalují každý den novou svíci na osmiramenném svícnu. Tento svátek světel připomíná dobu, kdy Židé mohli zase slavit bohoslužby ve znovu zasvěceném jeruzalémském chrámě po pronásledování Řeky. Židé při všech slavnostech a svátcích velmi rádi a živě zpívají – žalmy- to je výbuch, ne naše spaní při mši. Na obrázku vpravo vidíš židovský zpěv Aleluja (to je česky Chvalte Pána)
Židé si velmi váží jídla. Při každém stolování musí být na stole sůl. Vše má svůj řád. Ke stolu Žid nikdy nesedne bez požehnání, od stolu Žid nikdy neodejde bez modlitby. Hovor u stolu musí být vždy důstojný, je to obřad. Na Nový rok mají místo soli na stole med. Židé nikdy nesmí jíst jiné maso než lichokopytníků (např. hovězí nebo kozí). Nesmí koninu, vepřové. Smí husy, kachny, nesmí dravé ryby, žraloky, úhoře. Zvířata musí být zabitá podříznutím a jejich krev se nechá vytéci. Židé používají velké množství různých náboženských předmětů. Mezi nejznámější patří Mezúza - obrázek nebo schránka ve které je svitek z Písma svatého. Mají zde napsáno „Š´ma Israel…“ to znamená slyš Izraeli, Hospodin je tvůj jediný Bůh a budeš ho milovat z celého srdce. Mezúza je zarámována v každé místnosti nad dveřmi (prý kromě WC).
Dále je to Menora – sedmiramenný svícen, který je obrazem obrazem světla ve světě (Slunce a 6 planet). Mezúza Muži nosí na hlavě malou přiléhavou čepičku kipu (také se jí říká jarmulka), která znamená oddanost Bohu:
Židé byli v historii velmi pronásledováni. Hlavně je pronásledovali křesťané. Papež Inocenc III. dokonce nařídil r. 1214, že Židé musejí nosit na oblecích žlutá kolečka, což později obnovili nacisté. Velké pogromy (vyvražďování) zažili od křesťanů v Polsku a Rusku, takže odsud utekli do USA, kde jich dnes žije nejvíce – asi 6 miliónů. Židy chtěl
zničit hlavně Hitler a jeho sociální nacionalisté, který pro ně vybudoval koncentrační tábory, v nich zahynulo 6 miliónů židů! U nás byli Židé od křesťanů také velmi pronásledováni. Synagogy (kostely) jim zavírali fašisté a pak komunisté. Největší svobody se jim dostalo za prvního československého prezidenta T.G. Masaryka. Ten ještě jako mladý právník hájil jednoho Žida před křivým nařčením. Masaryk měl ve vládě čtyři židovské ministry, což bylo něco neslýchaného. Masaryk - to je pro Židy pojem! Izrael má Masarykův kibuc (způsob hospodaření), město Tel-Aviv má Masarykovo náměstí. Jeden český spisovatel si chtěl ověřit, zda Izraelci skutečně vědí, kdo to je Masaryk, a tak se zeptal asi 40letého muže z TelAvivu, kdo to byl ten Masaryk, po němž se jmenuje jejich náměstí. Žid na něho pohlédl a řekl: „Vy nevíte, kdo byl Masaryk? Že se nestydíte!“ Je také velmi zajímavé, že hymna Izraele „Ha tykva“ (Naděje) je velmi podobná Smetanově Vltavě. Byla totiž složena podle ní. Holky a kluky, co si vzít z dnešního vyprávění o zemi a národě Pána Ježíše a apoštolů a Panny Marie za ponaučení? Snad to, jak Židé duchovně a hluboce slaví svátky. Nám nastávají Velikonoce. Prožijme je opravdu naplno. A pak si musíme vzít za příklad také jejich víru. Oni jí mají protkaný celý život – oni neoddělují modlení, bohoslužby a rodinný nebo soukromý život. Vše je propojené. A žádný jiný národ na světě si neprožil tolik utrpení. Ale pevná víra v Boha způsobila, že Židé nejsou zlomení. Nosí totiž lásku k Bohu ve svém srdci. Alois Sassmann
Menora – sedmiramenný židovský svícen
