Postoj Itálie k politice Edvarda Beneše ve střední Evropě a Podunají v letech

ACTA OECONOMICA PRAGENSIA

2/2009

Postoj Itálie k politice Edvarda Beneše ve střední Evropě a Podunají v letech 1927–1928

Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš nabývali bìhem dvacátých let stále silnìjšího pøesvìdèení, e stávající uspoøádání v oblasti støední Evropy a Podunají není pøíliš nosné. Ovšeme nezpochybòovali rozpad habsburské monarchie a z toho plynoucí vznik menších nezávislých státù, vèetnì Èeskoslovenska. Postupem doby ale dospìli k názoru, e status quo, kodifikovaný paøískou mírovou konferencí, je pøíliš køehký a bude jen tìko odolávat pøípadným náporùm. Recepty, které chtìli oba tvùrci èeskoslovenské zahranièní politiky støední Evropì a Podunají v zájmu konsolidace pøedepisovat, se postupem doby vyvíjely. S prvními konkrétními a do urèité míry rozpracovanými plány vystoupil Beneš v roce 1925. Na základì èlánku 222 mírové smlouvy ze Saint-Germain chtìl mezi Èeskoslovenskem a Rakouskem zavést preferenèní cla. Dvojblok Prahy a Vídnì se mìl stát základem pro vybudování seskupení malých a støedních nástupnických státù. V kombinaci, která vyluèovala velmoci, by bylo dominantní postavení vyhrazeno Èeskoslovensku. S konkrétními údaji o rozsahu vzájemného sníení celních tarifù Beneš nepøišel, nebo uvaoval v èistì politické rovinì: chtìl upevnit rakouskou nezávislost a zabránit anšlusu. To mìl být první krok ke stabilizaci celé oblasti støední Evropy a Podunají. Projekt však narazil na øadu zásadních obtíí, pøedevším na nesouhlas Rakouska, a také Itálie. V dùsledku toho byl pùvodní Benešùv koncept modifikován do trojstranné èeskoslovensko-rakousko-italské kombinace, která mìla pøinést sníení celních tarifù mezi Èeskoslovenskem a Rakouskem a Rakouskem a Itálií. Vyjádøeno konkrétnì, Rakousko mìlo své tarify vùèi Èeskoslovensku sníit o 30 %, zatímco tyto dvì zemì by Rakousku poskytly úlevu ve výši 50 %. Dùvodem opìt byla snaha stabilizovat Rakousko a dát tak zapomenout myšlenkám na jeho spojení s Nìmeckem. Praha však nemìla zájem o to, aby se o vliv ve Vídni musela dìlit s Øímem, a Beneš tak z tohoto projektu posléze vycouval. Postranní úmysly ale v celé záleitosti mìli Rakušané i Italové. 1 * 1

66

Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav svìtových dìjin ([email protected]). Ke konkrétní podobì a pøíèinám neúspìchu tìchto projektù preferenèních cel i k motivacím jednotlivých úèastníkù srov. detailnì Houska, O. 2006. Èeskoslovensko, Itálie a projekty k upevnìní nezávislosti Rakouska v roce 1925. Èeský èasopis historický 104, 2006, è. 2, s. 304–332; Houska, O. 2004. Edvard Beneš a plán zavedení preferenèních cel mezi Èeskoslovenskem a Rakouskem v roce 1925. In Moderní dìjiny. Sborník k dìjinám 19. a 20. století 12, 2004, s. 125–152.


2/2009

Neúspìch v roce 1925 vedl k urèité modifikaci Benešových pøedstav. Šéf èeskoslovenské diplomacie reagoval na velkou evropskou politiku, tedy na locarnské smlouvy. Ale ani pokus o stabilizaci regionu pomocí støedoevropského Locarna, se kterým Beneš pøišel na jaøe 1926, prakticky nikam nevedl.2 Poté v èeskoslovenské zahranièní politice následovalo období stagnace; jejího prvního mue nejprve zamìstnávaly vnitropolitické turbulence a v øíjnu odjel kvùli váným zdravotním problémùm na dlouhodobé léèení do jiní Francie. Jeho zástupci se v nepøítomnosti ministra úzkostlivì vyhýbali témìø jakékoliv samostatné èinnosti.3 Ihned poté, co se na zaèátku roku 1927 opìtovnì chopil øízení diplomacie „na plný úvazek“, Beneš ve støedoevropských otázkách znovu pøevzal iniciativu. Spoleènì s prezidentem Masarykem v prùbìhu následujících necelých dvou let uvedl do pohybu dosud nejvánìjší èeskoslovenský pokus o novou organizaci prostoru bývalého Rakouska-Uherska. Historikové 4 zdùrazòují, e tato politika byla motivována pøedevším obavou ze vzrùstající politické a hospodáøské síly Nìmecka: Praha chtìla s na nohy se stavìjícím nìmeckým kolosem udrovat minimálnì korektní vztahy, obávala se však anšlusu a pronikání Berlína do prostoru støední a jihovýchodní Evropy. Tento „nìmecký“ aspekt hrál v èeskoslovenské politice nepochybnì zásadní roli. Nelze ale opomíjet další dùvod nové aktivizace Masarykových a Benešových snah o upevnìní statu quo: byla jím obava ze stále více dynamické politiky fašistické Itálie.

2

Houska, O. 2004. Úsilí o støedoevropské a balkánské Locarno (øíjen 1925 – bøezen 1926). Slovanský pøehled XC, 2004, è. 2, s. 200 nn; Houska, O. 2006. Od Locarna do Tirany. Èeskoslovensko-italské vztahy od øíjna 1925 do listopadu 1926. In Dvacáté století. Roèenka semináøe nejnovìjších dìjin Ústavu svìtových dìjin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze III, 2006, v tisku.

3

K Benešovì nemoci a tøímìsíèní dovolené srov. Dejmek, J. 2006. Edvard Beneš. Politická biografie èeského demokrata. Èást první: Revolucionáø a diplomat (1884–1935). Praha, Karolinum, 2006, s. 426. K praktické neoperativnosti praské diplomacie v dobì Benešovy absence srov. poznámky rakouského vyslance Ferdinanda Marka: Österreichisches Staatsarchiv/Archiv der Republik, Wien (dále jen ÖStA/AdR), Österreichische Vertretungsbehörden im Ausland/Gesandtschaft Prag (dále jen ÖVB/Prag), kart. 17, Zl. 180/Pol., 19. 12. 1926; Zl. 175/Pol., 14. 12. 1926. Markovo tvrzení potvrzuje také literatura: Campbell, F. G. 1975. Confrontation in Central Europe. Weimar Germany and Czechoslovakia. Chicago-London, The University of Chicago Press, 1975, s. 178; Wandycz, P. S. 1988. The Twilight of French Eastern Alliances, 1926–1936. French-Czechoslovak-Polish Relations from Locarno to the Remilitarization of the Rhineland. Princeton-New Yersey, Princeton University Press, 1988, s. 58.

4

Campbell, F. G. 1975. Confrontation in Central Europe, s. 178 nn; Essen, A. 2006. Polityka Czechos³owacji w Europie œrodkowej w latach 1918–1932. Kraków, Wydawnictwo naukowe Akademii pedagogicznej, 2006, s. 146–149; Janèík, D. 1998. Idea støedoevropského Locarna v èeskoslovenské zahranièní politice let 1927–28. In Acta Universitatis Carolinae (dále jen AUC), Philosophica et Historica (dále jen Phil. et Hist) 2, 1998 (vyšlo 2001), Studia Historica (dále jen SH) IL, s. 179–197; Rauscher, W. 1993. Ignaz Seipel, Edvard Beneš und der Mitteleuropagedanke in den österreichisch-tschechoslowakischen Beziehungen 1927–1929. In Mitteilungen des Österreichischen Staatsarchivs 43, 1993, s. 342–365.

67


2/2009

Expanze, v rozsahu realizovatelném pouze zbranìmi, stála od poèátku na èelném místì programu fašistù Benita Mussoliniho.5 Slova ovšem ještì neznamenají èiny, nicménì po vnitøním upevnìní fašistického reimu, které následovalo po pøekonání tzv. Matteottiho krize a Mussoliniho sebeproklamaci diktátorem z 3. ledna 19256, se zaèaly zøetelnì rýsovat konkrétní kontury ofenzivní italské zahranièní politiky. Významným pøedìlem je v tomto smìru bøezen roku 1926: po ztroskotání italského plánu tzv. dunajsko-balkánského Locarna, neboli seskupení celkem devíti zemí tohoto prostoru, samozøejmì pod italským vedením, Øím modifikoval svou zahranièní politiku. Ta se nyní zaèala soustøeïovat na izolaci a následný rozklad Království Srbù, Chorvatù a Slovincù.7 Toho mìlo být dosaeno také rozbitím Malé dohody prostøednictvím vyvázání Rumunska z tohoto spojeneckého svazku. 8 Tato politika samozøejmì musela v Èeskoslovensku vzbuzovat váné znepokojení. Po podpisu italsko-albánské, tzv. I. tiranské, smlouvy z konce listopadu 1926, která z Albánie uèinila de facto italský protektorát, nemìla atmosféra mezi nejvyššími úøedníky praského ministerstva zahranièí daleko ke skuteènému strachu z moného konfliktu: „Od konce války nebylo náhle tak úzko jako tentokráte […] [staèil by] malý

5

Knox, M. 2000. Hitler´s Italian Allies. Royal Armed Forces, Fascist Regime, and the War of 1940–1943. Cambridge, Cambridge University Press, 2000, s. 5.

6

Z celé øady prací k tomuto vnitropolitickému vývoji srov. napø. Bosworth, R. J. B. 2002. Mussolini. London, Arnold, 2002, kap. 9; De Felice, R. 1966. Mussolini il fascista, I. La conquista del potere 1921–1925. Torino, Einaudi, 1966, kap. VII; De Felice, R. 1968. Mussolini il fascista, II. Lórganizzazione dello Stato fascista 1925–1929. Torino, Einaudi, 1968, kap. I a II.

7

V textu tento termín volnì zamìòuji s pojmem Jugoslávie. Ke koncepci dunajsko-balkánského Locarna a následné ostøe protijugoslávské politice Itálie srov. alespoò nìkolik základních prací: Burgwyn, H. J. 1997. Itlian Foreign Policy in the Interwar Period 1918–1940. Westport-London, Praeger, 1997, s. 35 nn; Burgwyn, H. J. 1979. Il rvisionismo fascista. La sfida di Mussolini alle grandi potenze nei Balcani e sul Danubio 1925–1933. Milano, Feltrinelli, 1979, s. 101 nn; Carocci, G. 1968. La politica estera dellÍtalia fascista (1925–1928). Bari, Laterza, 1968, s. 57 nn; Cassels, A. 1970. Mussolini´s Early Diplomacy. Princeton-New Yersey, Princeton University Press, 1970, s. 325 nn; Pastorelli, P. 1967. Italia e Albania 1924–1927. Origini diplomatiche del Trattato di Tirana del 22 novembre 1927. Firenze, Biblioteca della Rivista di studi politici internazionali, 1967, s. 274 nn; Smirnova, N. D. 1979. Politika Italii na Balkanach. Oèerk diplomatièeskoj istorii 1922–1935gg. Moskva, Nauka, 1979, s. 98 nn; Vinaver, V. 1966. Engleska i italijansko „zaokruavanje“ Jugoslavije 1926–1928. In Istorija XX. veka. Zbornik radova VIII, 1966, s. 73–164. Zamboni, G. 1970. Mussolinis Expansionspolitik auf dem Balkan. Italiens Albanienpolitik vom I. bis zum II. Tiranapakt im Rahmen des italienisch-jugoslawischen Interessenkonflikts und der italienischen „imperialen“ Bestrebungen in Südosteuropa. Hamburg, Helmuth Buske Verlag, 1970, passim. Poslední shrnutí podali Bucarelli, M. 2004. La Jugoslavia nella politica estera di Mussolini (1924–1937). Roma, b. n., 2004, s. 40 nn a Paszkiewicz, J. 2004. Jugos³awia w polityce W³och w latach 1914–1941. Poznañ, Wydawnictwo Poznañskie, 2004, kap. II/4. O vlivu této politiky na èeskoslovensko-italské vztahy podrobnì Houska, O. 2006. Od Locarna do Tirany, v tisku.

8

Carocci, G. 1968. La politica estera dellÍtalia fascista, zvl. s. 59; Caroli, G. 1984. Unámicizia difficile: Italia e Romania (1926–1927). Analisi storica. Rivista di studi e ricerche II, 1984, è. 3, zvl. s. 292; Riccardi, L. 1987. Il trattato italo-romeno del 16 settembre 1926. Storia delle relazioni internazionali III, 1987, è. 1, s. 39–72. Srov. Campus, E. 1973. Le caractPre européen des traités bilatéraux conclus par la Roumanie dans la décade 1920–1930. Revue Roumaine d´Historie XII, 1973, è. 6, zvl. s. 1089.

68


2/2009

incident, ke kterému v Albánii mohlo by snadno dojíti, k tomu vylodili [by Italové] jednoho vojáka a vše vyletí do povìtøí…“ 9 Jestlie italské úmysly na Balkánì smìøovaly v prvé øadì proti jugoslávskému spojenci Prahy, støedoevropská politika Øíma u byla zacílena pøímo proti Èeskoslovensku. Jasnì to demonstroval zaèátek dubna roku 1927, kdy do italského hlavního mìsta pøijel maïarský premiér István Bethlen. Jeho dialog s Mussolinim se nesl v protièeskoslovenském duchu: pøedseda maïarské vlády pouil pro vztahy své zemì s Prahou termín „maximální nepøátelství“, zatímco italský Duce ho souhlasnì nabádal, aby se soustøedil na urovnání pomìru k Rumunsku. Oba mui se shodli, e to je ta nejlepší cesta k rozbití Malé dohody. Výsledkem Bethlenovy pìtidenní návštìvy Øíma byl podpis smlouvy o pøátelství mezi Itálií a Maïarskem, která byla doplnìna tajnou klauzulí, týkající se politické spolupráce. Pøestoe se bezprostøední i dlouhodobé cíle Italù a Maïarù nepøekrývaly zcela, smlouva zapoèala období úzké spolupráce obou vlád, která v sobì zahrnovala italskou podporu maïarskému revizionismu, a také tajné vyzbrojování Maïarska ze strany Itálie. 10 Vykroèení Maïarska z dosavadní izolace k éøe tzv. aktivní politiky objektivnì zhoršovalo mezinárodní postavení ÈSR. Pøestoe èeskoslovenští diplomaté význam italsko-maïarského sblíení podcenili11, nemohli neregistrovat, e Budapešti se poprvé od skonèení války podaøilo navázat smluvní styky s jednou z velmocí. S Itálií pøitom Èeskoslovensko pojila smlouva z roku 1924, kterou se obì strany zavazovaly ke spolupráci a vzájemné podpoøe za úèelem udrení statu quo, daného mírovými smlouvami ze

9

Archiv Národního muzea, Praha, Vojtìch Mastný, pozùstalost, kart. 5, i. è. 573, dopis Jana Skalického, šéfa kabinetu ministerstva zahranièních vìcí Mastnému, 15. 12. 1926. Podobnì hovoøil také Beneš, který se obával, e pokud Itálie upevní své postavení v Albánii, bude válka mezi Itálií a Jugoslávií nevyhnutelná: ÖStA/AdR, ÖVB/Prag, kart. 18, Zl. 49/Pol., 25. 3. 1927 (Marek).

10

Záznam rozhovoru viz v I Documenti diplomatici italiani (dále jen DDI). Settima serie (dále jen VII), vol. V. Roma, Istituto poligrafico dello stato, 1967, dok. è. 123, s. 132–134. O italsko-maïarské smlouvì a jejich dopadech se více èi ménì podrobnì zmiòují všechny práce citované v poznámce è. 7. Nejlepší zpracování této problematiky však zøejmì podal Romsics, I. 1995. István Bethlen: A Great Conservative Statesman of Hungary, 1874–1946. New York, Columbia University Press, 1995, s. 223 nn. Srov. té Breccia, A. 1980. La politica estera italiana e lÚngheria, (1922–1933). Rivista di studi politici internazionali XLVII, 1980, è. 1, s. 106–108.

11

Vyslanec v Øímì Vojtìch Mastný byl pøesvìdèen o tom, e italsko-maïarská smlouva „se neliší nijak od smluv, jaké byly uzavøeny se státy Malé dohody a není také proti tìmto státùm nikterak namíøena“: Archiv Ministerstva zahranièních vìcí Èeské republiky, Praha, (dále jen AMZV), Telegramy došlé, è. 352/27, Mastný z Øíma 7. 4. Podle rakouského vyslance Marka se v Praze obávali pøedevším toho, e se Mussolini postavil kladnì k øešení maïarské královské otázky: ÖStA/AdR, ÖVB/Prag, kart. 18, Zl. 63/Pol., 28. 4. 1927. O tomto problému se ale v Øímì ve skuteènosti vùbec nehovoøilo. Podle Beneše smlouva nemìla „obzvláštní dùleitosti. Je to jen intrika, mající znepokojiti a vyjadøující to, co vdycky bylo a bude“: Edvard Beneš: Cirkulární telegramy 1920–1935 (dále jen Cirkulární telegramy). Ed. Jindøich Dejmek. Praha, Spoleènost Edvarda Beneše, 2002, dok. è. 129, s. 137, cirkuláø ze 17. 5. 1927. Srov. té Essen, A. 2006. Polityka Czechos³owacji w Europie œrodkowej, s. 150–151.

69


2/2009

Saint-Germain, Trianonu a Neuilly.12 Nyní bylo jasné, e tato smlouva definitivnì ztratila praktický význam (pokud kdy jaký vùbec mìla) a Itálie se bude snait prosadit v oblasti støední Evropy a Podunají své mocenské zájmy, které byly tìm èeskoslovenským více ménì protichùdné. To vše tvùrce èeskoslovenské zahranièní politiky nutilo, aby této italské aktivitì postavili do cesty své vlastní plány. Tyto iniciativy do znaèné míry vycházely z døívìjších projektù Edvarda Beneše. Ani nyní nebyly propracovány do všech detailù a jejich podoba se v øadì ministrových vyjádøení rùznila. Základním stavebním kamenem však mìla nepochybnì být úzká hospodáøská spolupráce Èeskoslovenska s Rakouskem a záhy poté také s Maïarskem. Blok, který by byl postaven na preferenèních clech, mìl dále zahrnovat Jugoslávii a Rumunsko a pravdìpodobnì také Bulharsko a Øecko. V takovéto podobì zøejmì Beneš své plány v polovinì kvìtna 1927 pøedstavil na konferenci Malé dohody v Jáchymovì.13 Obsah nové èeskoslovenské akce se rychle dostal do diplomatických kuloárù a neunikl samozøejmì ani Italùm. Postoj Øíma k Benešovým plánùm byl jednoznaèný u v roce 1925. Kdy italský vyslanec ve Vídni Antonio Chiaramonte Bordonaro odjídìl do enevy k jednáním s Èechoslováky a Rakušany, obdrel striktní instrukce pøímo od Mussoliniho: „ádné øešení bez Itálie“.14 Ani v dalších letech se na tomto pøístupu nic nezmìnilo. Na jaøe 1927 tak bylo jasné, e se chystá nové kolo èeskoslovensko-italského zápasu ohlednì uspoøádání støední Evropy a Podunají. Italský vyslanec v Praze Gabriele Preziosi získal zprávy o podobì Benešových plánù záhy po jáchymovské konferenci. Své nadøízené velmi rychle informoval o tom, e Beneš nyní uvauje o jakési syntéze svých pøedchozích postupù. Jako koneèný èeskoslovenský cíl Preziosi oznaèil støedoevropské Locarno (ve vyslancovì terminologii „støedovýchodní Locarno“). Beneš však u podle nìj nechtìl jeho vzniku dosáhnout pomocí arbitráních smluv èi garanèního paktu jako o rok døíve, ale mìlo se k nìm dospìt skrze úzkou hospodáøskou spolupráci. Po zavedení systému preferenèních cel, v první fázi mezi Èeskoslovenskem a Rakouskem, následnì s pøibráním Maïarska a poté dal-

12

O ujednání smlouvy a jejím významu Houska, O. 2009. Èeskoslovensko-italská politická smlouva z roku 1924. Èeský èasopis historický, 2009, roè. 107, è. 1, v tisku. Pøehlednì té Caccamo, F. 1998. Èeskoslovensko v italské zahranièní politice dvacátých let, I. Støední Evropa. Revue pro støedoevropskou kulturu a politiku, 1998, è. 82, s. 114–115; Gajanová, A. 1967. ÈSR a støedoevropská politika velmocí 1918–1938. Praha, Academia, 1967, s. 166–167; Èerná, Z. 2006. Èeskoslovensko-italské vztahy od pochodu na Øím do locarnské konference. Diplomová práce FF UK. Praha 2006, s. 102–110.

13

Janèík, D. 1998. Idea støedoevropského Locarna, s. 182–183. Toto líèení vychází z informací rakouského vyslance Marka, které mu èásteènì poskytl sám Beneš. Podrobný èeskoslovenský záznam z jáchymovské konference zøejmì poøízen nebyl, existují pouze – historiky dosud nevyuité – útrkovité Benešovy poznámky z jednání, které ale o výše zmiòovaných vìcech nic neobsahují: Masarykùv ústav – Archiv Akademie vìd Èeské republiky, Praha (dále jen MSÚ–AAV), Archiv Ústavu Tomáše G. Masaryka (dále jen AÚTGM), Edvard Beneš, Oddìlení I (dále jen EB I), kart. 137, Malá dohoda, Sign. 199/6.

14

Archivio Storico Diplomatico del Ministero degli Affari Esteri, Roma (dále jen ASDMAE), Rappresentanza italiana a Vienna (dále jen RIV), b. 280, Bordonarùv záznam o jednáních v enevì z 9. 6. 1925, bez è. j., záznam k 5. 6.

70


2/2009

ších státù, pøedevším malodohodových, by bylo støedoevropské Locarno, tedy systém vyluèující válku a garantující stávající politické uspoøádání, u jen logickým následným krokem.15 Preziosi Benešovy názory v nejdùleitìjších bodech reprodukoval naprosto pøesnì. Oficiální potvrzení jeho zpráv do Øíma dorazilo o nìco pozdìji, a to z francouzských zdrojù, konkrétnì od vyslance ve Vídni Chambruna: Na konci jara 1927 se v Praze u ministra Beneše uskuteènila zvláštní schùzka, které se zúèastnili francouzský, britský a americký vyslanec v ÈSR. Pøítomen byl také Chambrun, který obsah jednání, jistì z úøedního povìøení, sdìlil Italùm. Podle nìj Beneš zdùraznil, e tendence ke spojení s Nìmeckem v poslední dobì v Rakousku zesílily, pøedevším po nedávných parlamentních volbách.16 Šéf èeskoslovenské diplomacie vyslovil obavu, e za dva a tøi roky vìc anšlusu tak pokroèí, e se dostane na poøad jednání Spoleènosti národù. Zopakoval svùj názor, e spojení musí být zabránìno za kadou cenu, protoe by døíve èi pozdìji vedlo k válce. 17 Beneš na schùzce prohlásil, e má plán na posílení hospodáøské pozice Rakouska, i kdy o nìm konkrétnì nehovoøil. Zdùraznil jen, e politické øešení musí být podloeno hospodáøskými pøedpoklady – ke støedoevropskému Locarnu tedy chtìl dospìt skrze sblíení na základì preferenèních cel. Spíše se ale vìnoval tomu, jak by bylo moné opatøení v zájmu Rakouska (tedy preferenèní cla) prosadit. Nezúèastnìné zemì by se toti musely vzdát práva nejvyšších výhod, které si mohly nárokovat na základì platných obchodních smluv. Tady opìt pøišel ke slovu ministrùv povìstný optimismus: Francie a Británie podle nìj nebyly na obchodu s Rakouskem pøíliš zainteresovány, take jistì nevznesou námitky (to ale byla pravda jen ve francouzském pøípadì!). Také Nìmecko bude muset souhlasit, pokraèoval Beneš, u proto, e by na sebe tìko mohlo vzít zodpovìdnost za to, e se postavilo proti plánùm na hospodáøské zotavení Rakouska.18 Zbývala ovšem ještì Itálie. I o ní byl Beneš pøesvìdèen, e dá ke spolupráci menších a støedních státù svùj souhlas. Podle ministrova výkladu by toti Øím mìl z nové kombinace politické i ekonomické výhody: politicky by získal tím, e padne monost anšlusu, a tedy tlaku o Rakousko posíleného Nìmecka, na italské hranice. Posílení nástupnických státù by pak Itálii pøineslo i hospodáøské výhody, konkrétnì zvýšený provoz v jejich jadranských pøístavech. Pokud toto mìla být vìjièka, která by Italy pøi15

ASDMAE, RIV, b. 285, è. 232692, Grandiho cirkuláø ministerstvùm národního hospodáøství a financí a hlavním ambasádám a vyslanectvím z 27. 6. 1927 (tlumoèení Preziosiho telegramu z Prahy z 25. 5. 1927).

16

Ve skuteènosti ale otázka anšlusu v kampani pøed dubnovými volbami nehrála zásadní roli. Beneš svými poznámkami zøejmì naráel na posílené postavení rakouské sociální demokracie, která sice byla Hradu politicky blízká, ale její postoje byly v té dobì jasnì proanšlusové. Sociální demokraté získali 42 % hlasù, to však nestaèilo na to, aby se dostali do vlády. Tu opìt zformoval Ignaz Seipel, který do kabinetu pøibral vyhranìnì proanšlusový Landbund, co v Praze jistì také vzbudilo obavy. K volbám srov. Schausberger, N. 1978. Der Griff nach Österreich. Der Anschluss. Wien-München, Jugend und Volk, 1978, s. 145.

17

ASDMAE, RIV, b. 285, è. 1300A1/81, 14. 6. 1927 (Auriti).

18


71


2/2009

mìla k souhlasu, Francouzi byli rychle zklamáni: vyslanec Auriti Chambruna okamitì upozornil na to, e Øím se ze støedoevropského prostoru nenechá vytlaèit. 19 Beneš však Itálii – stejnì jako v roce 1925 – z pøímé úèasti na jím navrhovaných støedoevropských a podunajských projektech vyluèoval. Opìt chtìl konstruovat blok bez aktivní úèasti velmocí. Taková kombinace, v které by jeho zemì byla nejsilnìjším hráèem, by podle názoru Hradu byla schopna odolávat hospodáøskému tlaku Nìmecka i dalekosáhlým italským plánùm. Stejnì jako v minulosti i nyní ovšem pøed touto iniciativou stály mohutné pøekáky. Na rozdíl od pøedcházejících let se ale Èeskoslovensko v roce 1927 mohlo spolehnout na mnohem intenzivnìjší podporu Paøíe. Zatímco døíve se Francie sice nestavìla proti, ale v zájmu Benešových plánù se aktivnì neangaovala, nyní Quai dÓrsay èinilo pravý opak, ba dokonce Beneše k vystoupení s jeho iniciativou nabádalo. Ministr zahranièí Aristide Briand ocenil Benešovo praské expozé jednotlivým zahranièním vyslancùm a v pøímém vzkazu pro nìj a prezidenta Masaryka apeloval, e je vzhledem k nebezpeèí anšlusu tøeba jednat rychle. Ujišoval, e francouzská vláda podpoøí Benešovy plány „celou svou autoritou“. Doporuèoval, aby byly tyto plány naplnìny uzavøením bilaterálních smluv mezi jednotlivými státy. Briand souhlasil s tím, e Itálie zùstane vnì takového bloku, ale upozoròoval, e její souhlas musí Èeskoslovensko získat nejdøíve. Teprve poté a po uzavøení onìch bilaterálních dohod, mìl být koneèný výsledek pøedloen Spoleènosti národù s ádostí, aby další zemì takový blok uznaly a neuplatòovaly svá práva ohlednì nejvyšších výhod. 20 Tento postup mohl být teoreticky schùdný, protoe by se opíral o nedávná rozhodnutí svìtové hospodáøské konference v enevì. Ta zamítla èeskoslovenský návrh na prodlouení preferenèního reimu mezi Prahou, Vídní a Budapeští, který na omezenou dobu (do roku 1925) pøipouštìly mírové smlouvy. V jednom z pøijatých doporuèení se však uvádìlo, e princip nejvyšších výhod nevyluèuje uzavírání multilaterálních obchodních smluv èi jiných regionálních hospodáøských dohod. 21 Paøí nyní hodlala Benešovu snahu o zisk italského souhlasu pøímo podpoøit. Francouzští diplomaté proto zaèali u svých italských kolegù sondovat, zda by Øím nebyl ochoten navázat vzájemnou úzkou spolupráci proti anšlusu.22 Palác Chigi sice potvrdil

19


20

MSÚ–AAV, AÚTGM, Tomáš G. Masaryk (dále jen TGM), kart. 517, cizí zemì, Rakousko, è. 70, kopie Briandova dopisu vyslanci v Praze Charles-Rouxovi, 22. 8. 1927. Té tamté, EB I, Korespondence pøijatá, kart. 3, i. è. 335, Sign. KOR-9, Briand Aristide; AMZV, Kroftùv archiv (dále jen KA), kart. 14, bez è. j.

21

Janèík, D. 1998. Idea støedoevropského Locarna, s. 184; Janèík, D. 1994. Celní unie v úvahách o støedoevropské hospodáøské integraci (1918–1938). In AUC, Phil. et Hist 3, 1994 (vyšlo 1996), SH XL, s. 72–73, 77.

22

DDI, VII, vol. V, dok. è. 362, s. 352–353, Manzoni z Paøíe 18. 8. 1927.

72


2/2009

své záporné stanovisko ke spojení Rakouska s Nìmeckem, spolupráci s Francií ale odmítl.23 Bylo tedy pouze na Benešovi, aby se pokusil Italy o svých plánech pøesvìdèit. Èeskoslovenský ministr zvolil u tradièní postup: „Je mým absolutním pøesvìdèením, e Itálie ve støední Evropì má a nemùe nemít dominantní postavení“, vemlouval se italskému vyslanci v Praze Preziosimu. Dodával, e zájmy obou zemí spolu naprosto korespondují, nebo Praha i Øím jsou proti anšlusu i mocenskému vzestupu Nìmecka v této èásti Evropy. Z toho podle Beneše plynulo, e obì zemì mají všechny pøedpoklady dohodnout se. Dokonce nabízel, e je ochoten navštívit Øím a o vìci jednat pøímo s Mussolinim.24 Podobných Benešových výrokù bychom v archivech nalezli celou øadu a nemá smysl je dále uvádìt. Podstatnìjší je, jak si šéf èeskoslovenské diplomacie pøedstavoval ono italské dominantní postavení ve støední Evropì. Na základì tìchto mnohokrát opakovaných slov se v Øímì mohli domnívat, e Beneš pøímo poèítá s úèastí Itálie v jím proponovaném bloku, èi e jí chce dokonce pøenechat jeho vedení. Jak jsme ovšem vidìli, opak byl pravdou; Briand ve svém u citovaném poselství do Prahy svého vyslance upozoròoval, e Beneš se italské pøevahy ve støední Evropì obává stejnì silnì jako anšlusu.25 Zcela otevøenì pak èeskoslovenský ministr hovoøil s Rakušany: úèast Itálie na jím proponovaném celním systému oznaèil za „naprosto vylouèenou“.26 Chtìl tedy zohlednit italské zájmy, ale pouze vnì uvaovaného seskupení. To ovšem Øímu nestaèilo v roce 1925 a nehodlal se s tím spokojit ani tentokrát. Rozdílné pohledy na podobu uspoøádání støední Evropy se projevily i na vzájemných vztazích pøedstavitelù obou zemí. Není pøíliš pøekvapivé, e neustálá Benešova ubezpeèování o nutnosti vzájemné spolupráce Italy popuzovala: Preziosi se svìøil Markovi, e mu Beneš stále vykládá, jak je proti kombinacím, ze kterých by byla vylouèena Itálie. Pøitom ale v Øímì dobøe vìdí, e pravdou je pøesný opak. „Mám k tomu mui [tj. k Benešovi] fyzický odpor“, tvrdil dokonce vyslanec.27 Ne nepodobný pocit mìl také druhý mu italské zahranièní politiky, státní podsekretáø v Paláci Chigi Dino Grandi. Benešova slova pøi vzájemné schùzce v enevì oznaèil za „zdlouhavé a zbyteèné tla-

23

DDI, VII, vol. V, dok. è. 370, s. 360, Grandi do Berlína, Londýna, Paøíe, Budapešti, Bukurešti, Bìlehradu, Prahy a Vídnì, 25. 8. 1927. Srov. Burgwyn, H. J. 1979. Il revisionismo fascista, s. 156–157.

24

DDI, VII, vol. V, dok. è. 363, s. 353–354, Preziosi z Prahy, 20. 8. 1927.

25

MSÚ–AAV, AÚTGM, TGM, kart. 517, cizí zemì, Rakousko, è. 70, kopie Briandova dopisu vyslanci v Praze Charles-Rouxovi, 22. 8. 1927.

26

ÖStA/AdR, ÖVB/Prag, kart. 18, Zl. 75/Pol., 19. 5. 1927 (Marek); Srov. ÖStA/AdR, ÖVB/Prag, kart. 18, Zl. 78/Pol., 20. 5. 1927 (Marek). Jen díky pøílišné závislosti na italských publikovaných dokumentech mohl F. Leoncini napsat, e Beneš usiloval o dlouhodobou spolupráci s Itálií, která by byla namíøena proti anšlusu. Toto tvrzení platí jen v onom velmi omezeném smyslu, jaký mu dával Beneš. Leoncini, F. 1976. Italien und die Tschechoslowakei 1919–1939. In Gleichgewicht-Revision-Restauration. Die Außenpolitik der Ersten Tschechoslowakischen Republik im Europasystem der Pariser Vororteverträge. Hrsg. von Karl Bosl, München-Wien, R. Oldenbourg Verlag, 1976, s. 347.

27

ÖStA/AdR, ÖVB/Prag, kart. 18, Zl. 82/Pol., 24. 5. 1927.

73


2/2009

chy“, o kterých ani nepovaoval za nutné vyhotovit záznam.28 Pro samotného Mussoliniho pak Beneš byl „un antitaliano“29 a podobnì jako Grandi, také on povaoval Benešovy vývody za „tlachy“ a jeho plány za „fantastické“.30 Pocity averze ovšem byly vzájemné: Krofta si otevøenì stìoval na vyslance Preziosiho pro jeho popudlivost: italský diplomat pøi jakékoliv nepøíznivé tiskové zmínce o fašismu pøedkládal energické protesty.31 A Beneš sice Italy ujišoval o nutnosti spolupracovat a snail se pøedstírat, e uznává výsledky fašistického reimu i jeho zahranièní politiky32, realita ovšem byla jiná: pøed francouzskými diplomaty Itálii pøirovnával k lehké enì, která pùjde s tím, kdo nabídne víc.33 Je tedy zcela na místì konstatování, e dohodì mezi Èeskoslovenskem a Itálií stály v cestì vzájemné ostré antipatie.34 Ještì podstatnìjší ovšem byla rozdílnost politických koncepcí obou ve vztahu ke støední Evropì a Podunají. Italové sice Benešovy plány èasto oznaèovali jako u zmiòované „zdlouhavé a zbyteèné tlachy“, to však v ádném pøípadì neznamená, e by nad nimi lhostejnì mávli rukou. Naopak, pohled do italských archivù svìdèí o tom, e tvoøily naprosto dominantní souèást italské zahraniènì politické aktivity ve støední Evropì.35 Øím tedy na tyto plány náleitým zpùsobem reagoval. Italské ministerstvo národního hospodáøství vypracovalo na ádost ministerstva zahranièí posudek ohlednì praských projektù. Upozoròovalo na u zmiòovaná ustanovení hospodáøské konference v enevì, která dávala Èeskoslovensku monost vystoupit s návrhem preferenèního reimu mezi Prahou a Vídní pøed Hospodáøským výborem Spoleènosti národù. K takovému návrhu by se mìla Itálie podle dobrozdání ministerstva pøipojit, ovšem s tím, e by do nìj mìla být zahrnuta i ona. Ideální by však z italského pohledu bylo, kdyby mohlo být Èeskoslovensko z tìchto iniciativ vyšachováno

28

DDI, VII, vol. V, dok. è. 405, s. 390, Grandi z enevy, 11. 9. 1927.

29

Opera Omnia di Benito Mussolini. A cura di Edoardo e Duilio Susmel, vol. XXIII. Dal discorso dellÁscensione agli Accordi del Laterano (27 maggio 1927–11 febbraio 1929). Firenze, La Fenice, 1957, Mussoliniho dopis Arnaldu Mussolinimu, 7. 10. 1927, s. 300.

30

DDI, VII, vol. VI, Roma, Istituto poligrafico dello stato 1967, dok. è. 42, s. 48, Mussolini do Prahy 23. 1. 1928.

31

ÖStA/AdR, ÖVB/Prag, kart. 18, Zl. 45/Pol., 21. 3. 1927 (Marek). Srov. AMZV, KA, kart. 6, Kroftovy výklady na poradách, 10. 11. 1927: „Šlo to velmi zostra [tj. rozhovor s Preziosim]“, sdìloval Krofta svým podøízeným.

32

ASDMAE, Affari politici (dále jen AP), Cecoslovacchia, b. 941, telegram è. 225 R., Preziosi z Prahy 14. 1. 1927.

33

„LÍtalia si unira o alla Piccola Intesa o alla Germania-Austria, e a se faire monnayer“: Burgwyn, H. J. 1979. Il revisionismo fascista, s. 159.

34

Burgwyn, H. J. 1979. Il revisionismo fascista, s. 158. Krofta se pozdìji pøed vybranými novináøi rozhodnì vyjadøoval eufemisticky, kdy tvrdil, e mezi vùdèími èeskoslovenskými a italskými politiky panuje „osobnì snad trochu nechuti.“: MSÚ–AAV, AAV, Kamil Krofta, kart. 13, Sign. IV. B. 1a, i. è. 522(b), výklad novináøùm z 20. 3. 1928.

35

Je to patrné z ASDMAE, fondù Archivio della legazione di Praga (dále jen ALP), AP Cecoslovacchia, AP Austria, RIV.

74


2/2009

a byla uzavøena dohoda o preferenèním reimu pouze mezi Øímem a Vídní.36 Z tohoto memoranda také vycházel postoj italské diplomacie: Dino Grandi v cirkulárním telegramu striktnì oznamoval, e vzniku Benešova ekonomického bloku bez úèasti Itálie je tøeba zabránit. Zároveò ale mìla italská diplomacie v maximální míøe usilovat o navázání blízkých kontaktù s Rakouskem, které mìlo být ujištìno o italské ochotì k zavedení preferenèního reimu (pouze) mezi tìmito dvìma zemìmi.37 Italové poté Rakušanùm skuteènì zavedení bilaterálních preferencí nabídli, ovšem v odpovìdi na to pøišlo z Ballhausplatzu zdvoøilé odmítnutí. 38 Pøesnì stejný osud potkal také plány Edvarda Beneše. Zdùvodnìní pro odmítavý rakouský postoj vypracoval sekèní šéf a hlavní rakouský hospodáøsko politický odborník Richard Schüller. Ve svém memorandu se nevìnoval jen moným èeskoslovensko-rakouským preferenèním clùm, ale Benešovým plánùm v celé jejich šíøi, tedy eventuálnímu vzniku na preferencích zaloeného bloku malých a støedních státù. Poukazoval pøedevším na praktické problémy takové konstrukce: uvádìl, e k ustavení spoleèného celního prostoru nìkolika nezávislých státù dosud nikdy v dìjinách nedošlo a je to vìc prakticky neproveditelná. Navíc správnì upozoròoval, e takový celní prostor (Schüller do nìj vøazoval Rakousko, Èeskoslovensko, Maïarsko, Jugoslávii a Rumunsko) by vykazoval vysoké pøebytky zemìdìlské produkce, které by musel umisovat na jiných trzích. Z tohoto dùvodu by se tyto státy nemohly seskupit pod ochranou spoleèných vysokých celních bariér.39 Tato Schüllerova poznámka poukazuje na to, e se Beneš pøi konstruování hospodáøských projektù k upevnìní statu quo pøíliš nezdroval promýšlením toho, zda jsou vùbec ivotné. 40 Je patrné, e èeskoslovenský ministr byl veden politickými pohnutkami a hospodáøskou realitu buï pøíliš neznal, nebo ji ignoroval. Schüllerova analýza toti byla pøesná: pøípadnému spoleènému celnímu prostoru jmenovaných zemí skuteènì chybìly pevné základy. Maïarsko, Jugoslávie a Rumunsko (k nim pøidejme ještì Bulharsko, 36

ASDMAE, ALP, Anno 1928, b. 3, è. 16218, memorandum ministerstva národního hospodáøství z 13. 6. 1927.

37

ASDMAE, RIV, b. 285, è. 232693, Grandiho cirkuláø ministerstvùm národního hospodáøství a financí a hlavním ambasádám a vyslanectvím z 27. 6. 1927.

38

ASDMAE, RIV, b. 285, telegram è. 239360, Grandi ministerstvùm národního hospodáøství a financí a do Paøíe, Prahy a Vídnì, 30. 7. 1927; ASDMAE, RIV, b. 285, telegram è. 1777-A1/94, Auriti z Vídnì 7. 7. 1927. Dodejme ještì, e italsko-rakouské vztahy byly neustále kaleny otázkou Jiních Tyrol (Horní Adie), co v únoru 1928 vedlo a k doèasnému odvolání italského vyslance z Vídnì, srov. Di Nolfo, E. (1975): Die österreichisch-italienischen Beziehungen von der faschistischen Machtergreifung bis zum Anschluss (1922–1938). In Innsbruck-Venedig. Österreichisch-italienische Historikertreffen 1971 und 1972. Hrsg. von Adam Wandruszka-Ludwig Jedlicka. Wien, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1975, s. 247–248; Weiß, K. 1989. Das Südtirol-Problem in der Ersten Republik. Dargestellt an Österreichs Innen- und Außenpolitik im Jahre 1928. Wien, Verlag für Geschichte und Politik-München, R. Oldenbourg Verlag, 1989, passim.

39

ÖStA/AdR, Bundesministerium für Außeres/Neues Politisches Archiv (dále jen BMfA/NPA), Bundeskanzleramt/Auswärtige Angelegenheiten (dále jen BKA/AA), Liasse Mitteleuropa/Geheim, kart. 410, anonymní dok. bez data a è.j., s poznámkou „von dr. Schüller“.

40

Dokonce i Benešùv zástupce Kamil Krofta pøiznával, e ministrovy názory nejsou v tomto smìru pøíliš jasné: ÖStA/AdR, ÖVB/Prag, kart. 18, Zl. 68/Pol., 10. 5. 1927 (Marek).

75


2/2009

s jeho pozdìjším zahrnutím do bloku Beneš vìtšinou také poèítal) vykazovaly v roce 1930 obilní pøebytky ve výši 4,5 milionu tun. Dovozní potøeba Rakouska a Èeskoslovenska, tedy zbylých zemí pøípadného seskupení, ale èinila jen 1 milion tun. Obilní deficit Nìmecka, Itálie a Švýcarska naproti tomu dosahoval hodnoty 6,7 milionu tun. Právì tyto trhy byly pro zemìdìlské státy z hlediska umístìní jejich produkce navýsost zajímavé. Trh èeskoslovenský a rakouský pro nì nebyl bezvýznamný, ale problém zemìdìlské nadprodukce vyøešit nemohl.41 Dodejme, e postupnì se navíc oslabovaly i hospodáøské vazby napøíè zemìmi pøípadného bloku: ve druhé polovinì dvacátých let klesl oproti roku 1924 obrat obchodu mezi státy Malé dohody na stranì jedné a Rakouskem na stranì druhé i mezi Rakouskem a Èeskoslovenskem.42 Jak oprávnìnì napsal D. Janèík, „vezmeme-li do úvahy promìny hospodáøské struktury jednotlivých zemí v Podunají … nelze pøehlédnout, e mizely staré hospodáøské vazby, které tyto zemì v minulosti pojily. Nìkdejší hospodáøská funkènost podunajské monarchie odumøela a tvorba nového hospodáøskopolitického bloku, který mohl vést ke ztrátì nìmeckého trhu, ale nebyl schopen nabídnout kompenzaci, postrádala pøitalivost.“43 Nedostateènost spoleèných ekonomických jmenovatelù ke vzniku Benešem navrhovaného bloku státù byla patrná u ve druhé polovinì dvacátých let. Naplno se pak projeví v letech tøicátých, kdy do hry zásadním zpùsobem vstoupí nacistické Nìmecko s obrovskou absorpèní schopností svého trhu a umnou ekonomickou diplomacií. Opakujme však, e Beneš své plány pojímal èistì politicky, a proto se ještì vrame k rakouskému odmítnutí èeskoslovenských (ale také italských) návrhù. Zatímco v roce 1925 byli Rakušané ochotni uvaovat o trojstranné rakousko-èeskoslovensko-italské celnì-preferenèní kombinaci (a po Benešovì vycouvání se dokonce alespoò èásteènì rozbìhla jednání rakousko-italská)44, o dva roky pozdìji u bylo nìco podobného v podstatì nemyslitelné. Mezi Rakouskem a Nìmeckem se rozbìhl proces, známý jako Angleichung, tedy harmonizace nejrùznìjších norem a ustanovení obou státù, který byl pøedevším z rakouské strany chápán jako první krok k anšlusu.45 Vídeò si tedy nehodlala nechat svázat ruce nièím, co by ji mohlo vzdálit Berlínu. Alespoò v nìkolika vìtách je

41

Janèík, D. 1994. Celní unie, s. 89.

42

Sládek, Z. 1999. Hospodáøské vztahy Malé dohody s Rakouskem v meziváleèném období. In AUC, Phil. et Hist 1, 1997 (vyšlo 1999), SH XLV, zvl. s. 135 a 118–119. Zde je moné nalézt konkrétní statistiky o objemu vzájemného vývozu a dovozu.

43

Janèík, D. 1994. Celní unie, s. 89–90.

44

Houska, O. 2006. Èeskoslovensko, Itálie a projekty, zvl. s. 324–326. Itálie a Rakousko jednaly u v létì 1922 o ustavení celní unie: MalfPr, S. 1978. Wien und Rom nach dem Ersten Weltkrieg. Österreichisch-italienische Beziehungen 1919–1923. Wien-Köln-Graz, Hermann Böhlaus Nachf., 1978, s. 107–108. Tento projekt se ale zrodil v dobì kritické hospodáøské situace Rakouska. Pro kancléøe Ignaze Seipela byl spíše východiskem z nouze èi taktickým manévrem; rakouská problematika byla nakonec pøedloena Spoleènosti národù a øešena v øíjnu 1922 tzv. enevskými protokoly. Rakušané ani Italové tak jednání o celní unii v té dobì nebrali pøíliš vánì: Collotti, E. con la collaborazione di N. Labanca e T. Sala. 2000. Fascismo e politica di potenza. Politica estera 1922–1939. Milano, La Nuova Italia, 2000, s. 49.

45

Viz napø. Schausberger, N. 1978. Der Griff nach Österreich, s. 145 nn. Srov. Molt, H. 1986. „…Wie ein Klotz inmitten Europas.“ „Anschluß“ und „Mitteleuropa“ während der Weimarer Republik 1925–1931. Frankfurt am Main-Bern-New York, Peter Lang, 1986, s. 13.

76


2/2009

navíc tøeba zmínit postoj dalších potenciálnì zainteresovaných zemí: zatímco Maïarsko Benešovy plány odmítalo velmi rezolutnì46, politika Jugoslávie a Rumunska byla pøece jen sloitìjší. Zatímco na malodohodových jednáních se k celé vìci stavìli vìtšinou opatrnì vstøícnì èi indiferentnì, praxe byla taková, e Rumuni mìli na anšlusu (a tudí i na stabilizaci Rakouska) jen minimální zájem.47 Bìlehrad byl obèas ochoten pøemýšlet o plánech na ulehèení hospodáøské situace Rakouska, postupem doby však zaèal Nìmecko vnímat jako monou oporu proti Itálii. V tomto kontextu by se jednoznaènì smíøil i s anšlusem.48 V Praze však byli pøesvìdèeni o tom, e „vstupujeme do nejtìšího období své zahranièní politiky“49, a tak se Edvard Beneš ještì jednou pokusil své støedoevropské a podunajské plány oivit. Pùvodnì tvrdil, e politické sblíení musí vyrùstat z hospodáøské báze. Ustavení preferenèních cel mezi Èeskoslovenskem a Rakouskem ale Vídeò odmítla a Beneš se proto rozhodl pøedloit modifikovaný plán, v nìm hrály hospodáøské otázky jen vedlejší roli. 50 Zøejmì inspirován rodícím se Briand-Kellogovým paktem, nabídl Beneš rakouskému kancléøi Ignazi Seipelovi pøi jeho návštìvì ÈSR v polovinì února 1928 vstup Rakouska do pøípadné zóny malých státù (jejím základem by bylo Èeskoslovensko, Rakousko a Jugoslávie, následovaly by i další zemì), která by byla zaštítìna Spoleèností národù a konstruována na dvou principech: její èlenové by se zøekli monosti války

46

Premiér István Bethlen i ministr zahranièí Lajos Walkó se jednoznaènì shodovali, e uzavøení hospodáøských dohod nepøichází v úvahu, protoe by to znamenalo uznání statu quo a ztíení budoucí revize Trianonu: Ormos, M. 1971. Lópinione del conte Stefano Bethlen sui rapporti Italo-Ungheresi (1927–1931). Storia contemporanea II, 1971, è. 2, s. 291–292.

47

Tato skuteènost se ale alespoò do jisté míry zmìnila v dobì vlády caranistické strany. Její šéf a pøedseda vlády Iuliu Maniu na zaèátku roku 1929 vystoupil s plánem celní unie mezi Rumunskem, Polskem, Maïarskem, Èeskoslovenskem, Rakouskem a Jugoslávií. Projekt byl motivován zájmy rumunského zemìdìlství a obavou z hospodáøského pronikání Nìmecka; Maniu chtìl touto cestou mj. posílit rakouskou nezávislost a znemonit anšlus. Praha však tento plán pøedevším kvùli rozdílným zájmùm èeskoslovenských agrárníkù nepodpoøila. Srov. Sandu, T. 1997. Le plan Maniu de confédération économique danubienne du premier semestre 1929. Revue dÉurope centrale V, 1997, è. 2, s. 41–49.

48

Vinaver, V. 1985. „Austrijsko pitanje“ i velika preorijentacija kralja Aleksandra prema Nemaèkoj (1927–1932). Istorija 20. veka. Èasopis instituta za savremenu istoriju III, 1985, è. 1, s. 7–31. Srov. Suppan, A. 1996. Jugoslawien und Österreich 1918–1938. Bilaterale Aussenpolitik im europäischen Umfeld. Wien, Verlag für Geschichte und Politik-München, Oldenbourg Verlag, 1996, s. 1192–1195. Ale i tehdy, kdy Jugoslávie usilovala o uší hospodáøské vztahy s Rakouskem, èinila tak zpùsobem, který byl vùèi èeskoslovenské politice spíše kontradiktorní: Suppan, A. 1996. Jugoslawien und Österreich, s. 1136–1137. Na podzim 1929 pak pøišlo z Bìlehradu do Berlína tajné vyrozumìní, e Jugoslávie nestojí v opozici proti anšlusu: Mitroviæ, A. 1984–1985. Le direttrici della politica del Regno dei SCS verso lÍtalia dal 1920 al 1929. In: Quaderni del Centro di ricerche storiche – Rovigno VIII, 1984–1985, s. 285.

49

AMZV, KA, kart. 6, Kroftovy výklady na poradách, 13. 10. 1927.

50

Stojí za zmínku, e Krofta Benešovy plány na hospodáøské sblíení nástupnických státù nepodporoval: „To jest úplnì beznadìjné, není k tomu ochoty a není to moné, ponìvad velmoci, hlavnì Nìmecko a Anglie byly by proti tomu.“ AMZV, KA, kart. 6, Kroftovy výklady na poradách, 17. 11. 1927. Na druhou stranu ale Krofta tyto výroky pronesl v dobì, kdy Beneš u své pùvodní plány pozmìnil a soustøedil se na jejich politickou stránku.

77


2/2009

a zavázali by se øešit pøípadné spory arbitráí. To by, jak Beneš otevøenì pøiznával, rovnì znamenalo konec Malé dohody v její stávající podobì. 51 V tomto konceptu se ještì silnìji projevilo to, co bylo pøítomno u v plánu preferenèních cel a co Beneš prosazoval i v roce 1925: mìl vzniknout blok státù, v nìm by byl vliv jakékoliv velmoci výraznì omezen. Zdá se dokonce, e èeskoslovenský ministr nyní touto koncepcí vyvolal urèitou nevoli Francie. Jak u bylo øeèeno, její politikové byli nyní více ne kdy døíve pøesvìdèeni o nutnosti pozitivních krokù proti anšlusu. Jejich cílem rozhodnì nebylo zcela eliminovat italský vliv z oblasti, ale naopak chtìli Øím získat pro nìjakou formu spolupráce za úèelem upevnìní rakouské nezávislosti. Nechtìjíce vzbuzovat italská podezøení, e usilují o vlastní hegemonii, iniciativu vìdomì pøenechali Benešovi. Ten však jejich oèekávání nenaplnil: Odmítl øadu francouzských návrhù na upevnìní rakouské ekonomiky, negativnì se stavìl pøedevším k myšlence, aby jeho zemì poskytla Rakousku preference, ani by se stejných výhod dostalo také Èeskoslovensku. A nejen to: jak jsme vidìli, Beneš nehodlal aktivnì spolupracovat s Itálií, co si ale pøála Paøí.52 Tím má být øeèeno, e èeskoslovenský ministr ve støedoevropských záleitostech rozhodnì nejednal jako prodlouená ruka politikù z Quai dÓrsay. Jeho projekty samozøejmì nebyly vùèi Francii nepøátelské, ale byly konstruovány primárnì podle toho, jak v Praze vnímali èeskoslovenské hospodáøskopolitické (a ovšem také mocenské) zájmy. U bylo vícekrát zmínìno, e tato optika vyluèovala z aktivní úèasti na organizaci støední Evropy a Podunají Itálii. První mìsíce roku 1928 tak do èeskoslovensko-italských vztahù pøinesly urèité déja` vu: Beneš znovu nabízel, e pøijede k jednáním do

51

Janèík, D. 1998. Idea støedoevropského Locarna, s. 191–193; Rauscher, W. 1993. Ignaz Seipel, Edvard Beneš, s. 359–360; Suppan, A. 1996. Jugoslawien und Österreich, s. 182–184; Suppan, A. 2002. Die Außenpolitik der ersten Tschechoslowakischen Republik aus Wiener Sicht. In Arnold Suppan-Elisabeth Vyslonzil (hrsg.), Edvard Beneš und die tschechoslowakische Außenpolitik 1918–1948. Frankfurt am Main-Berlin-Bern-Bruxelles-New York-Oxford-Wien, Peter Lang, 2002, s. 53–55. Srov. Klemperer von, K. 1976. Ignaz Seipel. Staatsmann einer Krisenzeit. Graz-Wien-Köln, Verlag Styria, 1976, s. 259–265. Záznam rozhovoru Beneš-Seipel z 13. a 14. 2. 1928, vyhotovený vyslancem Markem 17. 2. 1928, viz v ÖStA/AdR, BMfA/NPA, BKA/AA, Liasse Tschechoslowakei I/III Geheim, kart. 415. Publikováno v Außenpolitische Dokumente der Republik Österreich 1918–1938. Wien, Verlag für Geschichte und Politik-München, R. Oldenbourg Verlag, 2004, Bd. 6, dok. è. 905, s. 233–252. Kopie tohoto záznamu byla pøedána také èeskoslovenské stranì (co by mohlo nasvìdèovat tomu, e vlastní èeskoslovenský záznam z jednání nebyl poøízen): MSÚ–AAV, AÚTGM, EB I, k. 95, Záznamy rozhovorù E. Beneše a hlášení, Sign. R 110.

52

Na základì francouzských pramenù Burgwyn, H. J. 1979. Il revisionismo fascista, s. 154–158. Negativní postoj ke konkrétní podobì francouzských plánù pomoci Rakousku však nebyl jen nìjakou Benešovou soukromou iniciativou, stejný názor mìl i jeho zástupce Krofta: AMZV, KA, kart. 6, Kroftovy výklady na poradách, 30. 9. 1927. Mezi Prahou a Paøíí ovšem probíhaly pomìrnì úzké konzultace ohlednì programu aktivní akce ve støední Evropì a Podunají. Hlavním pøíkladem toho je neoficiální návštìva generálního sekretáøe francouzského ministerstva zahranièí Philippa Berthelota u Masaryka a Beneše v øíjnu 1927 (k tomu Janèík, D. 1998. Idea støedoevropského Locarna, s. 188–190). Na základì výše uvedeného je ale patrné, e Beneš (a tedy i Masaryk) francouzské propozice nepøijal zcela.

78


2/2009

Øíma53 a doslova pøi kadé pøíleitosti Italy ujišoval o tom, e jeho politika je zaloena na principu: „Nic bez Itálie, nic proti Itálii“.54 Skuteènost byla ovšem jiná a v Øímì si to také plnì uvìdomovali.55 Pokud ocitujeme další z málo pøátelských oznaèení na Benešovu adresu, obávali se, aby tento „šroubovaný a nevypoèitatelný slovanský zednáø“ rakouského kancléøe Seipela skuteènì nezískal pro své projekty.56 Naopak chtìli, aby se v obranì proti nim Rakousko pøimklo k Itálii.57 Zdálo se tedy, e ohlednì èeskoslovensko-italských vztahù v pomìru k Rakousku (a støední Evropì a Podunají vùbec) není nic nového pod Sluncem. Tentokrát však do tohoto u stereotypního rámce pøece jen vstoupil nový moment: byla jím Benešova návštìva Berlína. Do øíšskonìmecké metropole èeskoslovenský ministr pøijel na závìr své delší soukromé cesty, v rámci které zavítal také do Paøíe a Londýna. V Berlínì jednal s kancléøem Wilhelmem Marxem, nikoliv ale s ministrem zahranièí a hlavním tvùrcem nìmecké diplomacie Gustavem Stresemannem, který byl tìce nemocen. Namísto toho vedl tøi zásadní dialogy s jeho zástupcem, státním tajemníkem Carlem von Schubertem; Beneš mu v nich pøedloil vizi regionálního støedoevropského paktu, jeho základem by byla èeskoslovensko-rakouská smlouva o neútoèení. Pokud chtìl ministr touto cestou získat souhlas Nìmecka s plánem støedoevropského Locarna, pak musel být zklamán: státní tajemník namítl, e Nìmecko by své svolení dalo jen v pøípadì, e by bylo samo souèás53

Napø. ASDMAE, AP Cecoslovacchia, b. 942, telegram è.1335 R., Preziosi z Prahy 21. 2. 1928. V Øímì se mìla v dubnu konat slavnostní akce k desátému výroèí vzniku ès. legií v Itálii a právì na ni chtìl Beneš pøijet. Italové ale, aby se vyhnuli jakýmkoliv politickým konotacím, dali této oslavì pouze striktnì vojenský charakter, èím monost Benešovy cesty do Øíma tichou cestou pohøbili: DDI, VII, vol. VI, dok. è. 104, s. 95–96, Mussolini do Prahy 15. 2. 1928; Dejmek, J. (2006): Edvard Beneš, èást první, s. 449.

54

ASDMAE, AP Cecoslovacchia, b. 942, telegram è. 3081, Bordonaro z Londýna 16. 5. 1928. Beneš se Italùm pokoušel vlichotit mj. i zdùrazòováním toho, e mírové smlouvy povauje a vdy povaoval za nespravedlivé vùèi Itálii: ASDMAE, AP Cecoslovacchia, b. 942, telegram è. 1363 R., De Marinis z enevy 3. 3. 1928.

55

Nový italský vyslanec v Praze Luigi Vannutelli Rey psal, e Beneše by sice neoznaèil termínem „lháø“, ale jeho èasté zmìny postojù a øíkání toho, co chce jeho protìjšek slyšet, je moné povaovat za „duševní anomálii“. Vyslanec pak dospìl k závìru, e takto by se choval kdokoliv jiný, kdo by Beneše eventuálnì nahradil v èele ministerstva zahranièí: „Beneš je toti tím nejryzejším pøedstavitelem tohoto státu, jeho existence je kvùli nedostatku organické zdravé soudrnosti a stabilní vnitøní rovnováhy ve znamení neustálého neklidu a nejistoty. Èeskoslovensko se podobá špatnì zplozeným a nedostateènì vyvinutým stvoøením, která jsou biologicky pøedurèena stát se bøemenem a obtíí pro spoleènost, ve které ijí a která, dokud ijí, nedají pokoj sobì ani ostatním.“ Kamil Krofta pak pro vyslance byl tím „nejménì neupøímným z Èechoslovákù, které jsem dosud poznal“. ASDMAE, AP Cecoslovacchia, b. 942, telegram è. 3850 R., 18. 6. 1928.

56

ASDMAE, RIV, b. 288, telegram è. 56-A1, 21. 2. 1928 (Auriti). Co se týèe vztahu ke Svobodným zednáøùm, Beneš se jejich – znaènì vlaným – èlenem stal v únoru 1927. K tomto kroku se moná rozhodl i proto, e chtìl touto cestou zlepšit vztahy s nìmeckým ministrem zahranièí Gustavem Stresemannem, významným zednáøem: Klimek, A. (1998): Boj o Hrad /2./. Kdo po Masarykovi? Vnitropolitický vývoj Èeskoslovenska 1926–1935 na pùdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. Praha, Panevropa, 1998, s. 115–116. Zednáøské lóe byly v Itálii zakázány od podzimu 1925. Moná i kvùli svému zednáøství byl Beneš v Øímì vnímán jako spiritus rector protiitalské politiky ve støední Evropì a Podunají: AMZV, Politické zprávy (dále jen PZ) Øím 1928, è. 37, 19. 7. 1928 (Mastný).

57

DDI, VII, vol. VI, dok. è. 111, s. 100–101, Grandi do Berlína, Londýna, Paøíe, Prahy a Vídnì, 17. 2. 1928; ASDMAE, RIV, b. 288, telegram è. 833/53, Grandi do Vídnì, 18. 2. 1928.

79


2/2009

tí tohoto bloku. Místo toho mu nabídl vizi úzké hospodáøské spolupráce mezi Nìmeckem, Rakouskem a Èeskoslovenskem. Bylo jasné, e plán støedoevropského Locarna mùe být realizován jedinì za podmínky nìmecké vstøícnosti. V Berlínì ale Beneš poznal, e v tomto smìru neuspìl.58 Pokud se navíc v Praze obávali pøedevším anšlusu, v nìmecké metropoli se u formovaly plány mnohem dalekosáhlejší. Schubertùv návrh úzké souèinnosti Nìmecka, Rakouska a Èeskoslovenska, z hospodáøského hlediska jistì nepostrádající logiku, toti smìøoval k znovunastolení nìmecké pøevahy ve støední Evropì a k jejímu dalšímu rozšíøení smìrem na východ a jihovýchod. V roce 1928 se zatím jednalo o myšlenky bez ostøejších kontur. Tato politika se však ve Wilhelmstrasse plnì prosadí po smrti Stresemanna a nástupu Julia Curtia. 59 Benešovy nadìje, vkládané do jednání v Berlínì, tedy zùstaly nenaplnìny, mezi italskými zástupci ale jeho cesta vzbudila silné znepokojení. Jestlie se a dosud zdálo, e Benešovy plány mají leckdy charakter spíše rétorických cvièení bez vìtší šance na úspìch – a to i pøes podporu, kterou jim v lecèems vyjadøovala Francie – nyní se v Øímì zaèali obávat úzké èeskoslovensko-nìmecké kooperace. Spolupráce Prahy a Paøíe ve støedoevropských záleitostech Italy neznervózòovala. 60 Na pøípadný èeskoslovensko-nìmecký tandem ale pohlíeli právì opaènì; pokud by Beneš své projekty opøel o v regionu silnì zainteresovanou velmoc, tedy Nìmecko, mohly by se stát skuteèností.61 Vyslanec v Praze Vannutelli Rey soudil, e i pøes tvrzení oficiálních míst „Benešova návštìva v Berlínì nabývá rozhodnì významu sblíení s Nìmeckem“ a odklonu od francouzského vlivu.62 Italové tak ponìkud paradoxnì s Benešovou návštìvou spojovali výsledky, které by jim ráda dala sama Wilhelmstrasse, a nikoliv Praský hrad, tj. utvoøení èeskoslovensko-nìmeckého bloku (k nìmu by se samozøejmì pøipojilo 58

Campbell, F. G. 1975. Confrontation in Central Europe, s. 192–198; Janèík, D. 1998. Idea støedoevropského Locarna, s. 193–196. Nejpodrobnìji Krüger, P. 1973. Beneš und die europäische Wirtschaftskonzeption des deutschen Staatssekretärs Carl von Schubert. In: Bohemia. Jahrbuch des Collegium Carolinum 14, 1973, s. 320–339. Tyto práce jsou zaloeny na nìmeckých záznamech z jednání Beneše a Schuberta, existuje však také podrobný èeskoslovenský zápis, historiky dosud vyuitý jen minimálnì: MSÚ–AAV, AÚTGM, EB I, kart. 193, Nìmecko 1928, Sign. R 331A/1.

59

Campbell, F. G. 1975. Confrontation in Central Europe, s. 197.

60

Na tomto místì není prostor pro rozebírání toho, do jaké míry byla Francie vùbec schopna své politické cíle v regionu podepøít skuteènì reálnými hospodáøskými monostmi. Postaèí konstatování, e s výjimkou Èeskoslovenska byla v dalších zemích francouzská hospodáøská a finanèní pozice velmi chatrná: Soutou, G. 1976. Límpérialisme du pauvre: la politique économique du gouvernement français en Europe Centrale et Orientale de 1918 B 1929. Essai dínterpretation. Relations internationales, automne 1976, è. 7, zvl. s. 238–239.

61

ASDMAE, AP Cecoslovacchia, b. 942, Vannutelli Rey z Vídnì, 18. 4. 1928, bez è. j. K italské nervozitì pøispìl sám Schubert, který chtìl zøejmì Øím úmyslnì dret v nejistotì ohlednì nìmeckých zámìrù. O Benešových plánech na hospodáøskou spolupráci ve støední Evropì prohlásil, e je jeho zemì vítá, nebo by mohly pøispìt ke sníení celních bariér: ASDMAE, AP Cecoslovacchia, b. 942, telegram è. 3306 R., Aldrovandi z Berlína, 26. 5. 1928.

62

ASDMAE, AP Cecoslovacchia, b. 942, telegram è. 3087, 20. 5. 1928. Telegram byl pozdìji odposlechnut èeskoslovenskými úøady, srov. jeho témìø pøesný pøepis v MSÚ–AAV, AÚTGM, EB I, kart. 161, Itálie 1928, Sign. R 300/4. Nevíme, kdy pøesnì se Praze podaøilo prolomit italskou šifru, ale dochované rozluštìné telegramy pocházejí vìtšinou z roku 1928 a rozšifrovat se je podaøilo v roce 1929: AMZV, PZ Øím 1928. K italskému vnímání Benešovy návštìvy Berlína srov. té DDI, VII, vol. VI, dok. è. 353, s. 311–312, Vannutelli Rey z Prahy 22. 5. 1928.

80


2/2009

Rakousko). V Øímì proto vznikl dojem, e Beneš se svou aktivitou, Italy vcelku správnì vnímanou jako zacílenou také proti jejich zemi, víceménì uspìl. Bylo to ovšem vnímání nepøesné, jene v Paláci Chigi panovalo na jaøe 1928 pøesvìdèení, e Èeskoslovensko, italský rival, své postavení v oblasti støední Evropy a Podunají posílilo. Jako upevnìnou navíc v Øímì hodnotili také vnitropolitickou pozici ministra Beneše, na kterého u pøitom pohlíeli s ne pøíliš zakrývaným odporem. 63 Neúspìch Masarykových a Benešových snah prosadit støedoevropský a podunajský hospodáøský a politický systém vedl nìkteré vysoce postavené mue èeskoslovenské diplomacie k pochybnostem o tom, e je moné anšlusu Rakouska dlouhodobì zabránit. Edvard Beneš ale s nejvìtší pravdìpodobností i nadále vìøil, e zemì pod Alpami mùe ít samostatnì.64 Pro èeskoslovensko-italské vztahy je ale podstatné to, e se zahraniènìpolitické strategie obou zemí zaèaly ještì více rozcházet: Èeskoslovensko se po neúspìchu svých širokých støedoevropských a podunajských kombinací vydalo pro nejbliší budoucnost cestou upevòování Malé dohody.65 Itálie se naproti tomu zamìøila na postupné posilování svého mocenského postavení v regionu: podporovala maïarské aspirace (Budapeš byla jejím hlavním opìrným bodem v oblasti) a smìøovala k zisku kontroly nad maïarskou a rakouskou politikou, co se jí podaøí v roce 1934 podpisem tzv. øímských protokolù – ovšem zdaleka ne zcela a ne na dlouho.66 Názory èásti èeskoslovenských diplomatù, e ve snaze zabránit anšlusu by mìla Praha spolupracovat pøedevším s Øímem67, sice znìly na první pohled logicky, nesdílel je ale ministr Beneš, a pøedevším nerespektovaly realitu italské zahranièní politiky, která o nìco takového rozhodnì nemìla zájem. Plnì se to projeví u v roce 1928, kdy Palác Chigi odmítá prodlouit vzájemnou pøátelskou smlouvu z roku 1924 (formálnì kvùli neprodlouení smlouvy italsko-jugoslávské). Vztahy mezi Èeskoslovenskem a Itálií tak pozbývají dosavadní smluvní bázi, která však u delší dobu nemohla zakrýt to, e mezi obìma zemìmi panovala vzájemná rivalita a antipatie.

63

DDI, VII, vol. VI, dok. è. 364, s. 320, Vannutelli Rey z Prahy, 28. 5. 1928. Podle vyslance Benešovo postavení kromì cesty do Berlína posílily také výsledky nìmeckých voleb, v nich uspìla tzv. výmarská koalice v èele se sociálními demokraty. Vannutelli Rey tak psal o „znaèném vzestupu Benešových akcií na trhu mezinárodní diplomacie“ a dodával, e od Beneše nyní lze ve zvýšené míøe oèekávat „lstivou aktivitu proti politice Vaší Excelence [tj. Mussoliniho]“.

64

O dlouhodobé nevyhnutelnosti anšlusu hovoøil jak Benešùv zástupce Kamil Krofta (AMZV, KA, Kroftovy výklady na poradách, 2. 8. 1928), tak vyslanec v Øímì Vojtìch Mastný (MSÚ–AAV, AÚTGM, EB I, kart. 161, Itálie 1927, Sign. R 300/3, Mastného dopis Benešovi z 7. 11. 1927). Oba mui pøitom v citovaných dokumentech uvádìjí, e ministrovy názory na anšlus jsou výraznì optimistiètìjší.

65

Cirkulární telegramy, dok. è. 140, s. 148–149, cirkuláø z 25. 6. 1928; Ádám, M. 1993. The Little Entente and Europe (1920–1929). Budapest, Akadémiai Kiadó, 1993, s. 315–316; Gajanová, A. 1967. ÈSR a støedoevropská politika velmocí, s. 249–252.

66

Burgwyn, H. J. 1990. La troika danubiana di Mussolini: Italia, Austria e Ungheria, 1927–1936. Storia Contemporanea XXI, 1990, è. 4, s. 617–686. Leoncini, F. 1976. Italien und die Tschechoslowakei, s. 350–351, oprávnìnì napsal, e tato politika získává od let 1928–1929 charakter obklièování Èeskoslovenska.

67

Týká se to pøedevším K. Krofty a V. Mastného, srov. napø. dokumenty citované v pozn. è. 61.

81


2/2009

Èeskoslovenské plány na upevnìní statu quo ve støední Evropì z let 1927–1928 neuspìly. Kromì Francie nemìly plnou podporu ádného jiného státu. Velmi jasnì se proti nim postavila Itálie, nebo ji Beneš a Masaryk ze svých projektù vyluèovali. Øím chtìl naopak oblast støední Evropy a Podunají podøídit svému vlastnímu mocenskému vlivu, a tak se bìhem druhé poloviny dvacátých let odehrával èeskoslovensko-italský konkurenèní zápas o získání pøevahy v tomto regionu. V dlouhodobé perspektivì však neuspìl ani jeden z pretendentù, nebo vše pøeválcoval nìmecký kolos. Nabízí se domnìnka, e Èeskoslovensko a Itálie proto mìly dát stranou vzájemné spory a podniknout spoleènou akci v zájmu hospodáøské a politické konsolidace støední Evropy a Podunají. V praxi ale nìco takového moné nebylo, u jen proto, e mezi èeskoslovenskými a italskými politiky (tedy demokraty na stranì jedné a fašisty na stranì druhé) panovala hluboká nedùvìra. Podstatnìjší ale byla zásadní rozpornost politických koncepcí obou zemí, z nich ta italská smìøovala k revizi mírových smluv a nastolení vlastní hegemonie.

Abstract: The study analyses the attitude of Italy towards Czechoslovak plans for strengthening the status quo in Central Europe and the Danube Basin, which were of both economical and political nature. Czechoslovakia unsuccessfully tried to create a grouping of small and medium-sized states, which was supposed to lead to consolidation of that region. The reason was the fear of future economical and political pressure of Germany and of Italian power politics. Italy should stay out of this bloc. Czechoslovak plans were refused by Rome unequivocally as Italy aimed at establishing its own hegemony in Central Europe and the Danube Basin. Such contradictions resulted not only in further deterioration of Czechoslovak-Italian relations but also in deterioration of personal relations between the leading politicians of both countries. Finally, Edvard Beneš, the Czechoslovak foreign minister, became regarded as an enemy of Italy and Fascism by the Italians. The study is based on unpublished Italian, Austrian and Czechoslovak sources as well as on secondary literature. Keywords: Czechoslovakia, Italy, Edvard Beneš, Austria, preferential customs tariffs, Anschluss, Central Europe, the Danube Basin, 1927–1928. JEL Classification: N00

82

Postoj Itálie k politice Edvarda Beneše ve střední Evropě a Podunají v letech

Recommend Documents