Postavení místních poplatků a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí ČR

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Regionální studia

Postavení místních poplatků a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí ČR DIPLOMOVÁ PRÁCE

Autor: Bc. Martin Urbánek Vedoucí práce: Doc. Ing. Jitka Peková, CSc. Rok: 2012

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

Bc. Martin Urbánek V Praze, dne 21. 8. 2012

PODĚKOVÁNÍ Rád bych tímto vyjádřil poděkování vedoucí práce doc. Ing. Jitce Pekové, CSc. za cenné rady, připomínky a vstřícnosti při vedení mé diplomové práce. Chtěl bych také poděkovat všem starostům a starostkám, kteří věnovali svůj čas mému dotazníkovému šetření.

ABSTAKT Stěžejním přínosem této diplomové práce je zhodnocení postavení jednotlivých místních poplatků a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí ČR. Práce nejprve hodnotí daňovou autonomii českých obcí v rámci mezinárodního srovnání a poté se zabývá otázkami, do jaké míry obce svých daňových pravomocí využívají. Obce jsou pro účely této práce rozděleny do velikostních kategorií 0 – 500, 501 – 2 000, 2001 – 5 000, 5001 – 10 000, 10 001 – 20 000 a 20 001 – 50 000 obyvatel. Jedním ze závěrů diplomové práce je zjištění vysoké míry averze obcí k místnímu zdanění. Obce nechtějí zvyšovat svou odpovědnost za daňový výnos nikoliv z ekonomického, ale především z politického důvodu. Volení zástupci obcí vnímají rozšiřování svých daňových pravomocí v rozporu s cílem znovuzvolení. Trvají na odpovědnosti centrální úrovně za zdanění a administrativní zabezpečení správy daně. Tento postoj lze pozorovat napříč všemi sledovanými velikostními kategoriemi obcí. Metodami diplomové práce jsou dotazníkové šetření, do kterého se zapojili starostové náhodně zvolených obcí, analýza vybraných daňových příjmů a následná komparace dat mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí.

KLÍČOVÁ SLOVA

Místní poplatky, místní zdanění, daňová pravomoc obce

JEL KLASIFIKACE

H700 H710 H720 H770

ABSTRACT The main contribution of this thesis is an evaluation of the situation of particular local fees and property tax in municipal budgets of the Czech Republic. First, the thesis deals with evaluation of tax autonomy of Czech municipalities within international comparison and then it focuses on question how much municipalities use their tax competence. Therefore, municipalities are divided into size categories such as 0 – 500, 501 – 2 000, 2001 – 5 000, 5001 – 10 000, 10 001 – 20 000 and 20 001 – 50 000 inhabitants. One of the conclusion of my thesis is finding the high measure of aversion of particular municipalities with respect to the local taxation. Thus, municipalities are not willing to increase their responsibility for tax revenue not from the perspective of economic reason but primarily because of political reason. Elected representatives of municipalities have the feeling that the expansion of their tax competence is in conflict with the aim of their re-election. Therefore, these elected representatives insist on the central level responsibility for taxation and administrative security of tax administration. This attitude might be observed across all observed size categories of municipalities. The methodology for this thesis is going to be a questionnaire survey when for this purpose mayors of randomly selected municipalities have been joined, then the analysis of selected tax revenues and the following comparison of data among particular size categories of municipalities.

KEYWORDS Municipal taxes, municipal taxation, municipalities tax competence

JEL CLASSIFICATION

H700 H710 H720 H770

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................... 1 1 POSTAVENÍ A PŮSOBNOST OBCE ................................................................................................ 4

1.1 Základní znaky a funkce obce ........................................................................................ 4 1.2 Samostatná působnost obce ............................................................................................ 5 1.3 Přenesená působnost obce .............................................................................................. 7 2

VLIV TEORIE FISKÁLNÍHO FEDERALISMU NA POSTAVENÍ A HOSPODAŘENÍ OBCE ..................... 11

2.1 Koncepční rámec pro decentralizaci v ekonomické teorii............................................ 11 2.1.1 Vhodnost daní k financování územních samospráv .............................................. 13 2.2 Decentralizace .............................................................................................................. 15 2.3 Decentralizace funkcí veřejných financí ...................................................................... 16 2.3.1 Decentralizace alokační funkce ............................................................................. 17 2.4 Fiskální decentralizace ................................................................................................. 20 2.4.1 Přerozdělovací procesy mezi státem a územní samosprávou ................................ 21 3 STRUKTURA ROZPOČTU OBCE ................................................................................................ 23 3.1 Příjmy rozpočtu obce .................................................................................................... 25 3.1.1 Daňové příjmy ....................................................................................................... 26 3.1.2 Zhodnocení daňové pravomoci obcí v ČR ............................................................ 29 3.1.3 Nedaňové a kapitálové příjmy ............................................................................... 34 3.1.4 Přijaté dotace a transfery ....................................................................................... 35 4 ÚPRAVA MÍSTNÍCH POPLATKŮ A DANĚ Z NEMOVITOSTÍ ...................................................... 38 4.1 Postavení místních poplatků a daní z nemovitostí v daňových příjmech obcí ČR ..... 38 4.1.1 Místní poplatky...................................................................................................... 39 4.1.2 Daně z nemovitostí ................................................................................................ 46 5 ANALÝZA VÝNOSU MÍSTNÍCH POPLATKŮ A DANĚ Z NEMOVITOSTÍ MEZI OBCEMI RŮZNÝCH VELIKOSTNÍCH KATEGORIÍ ................................................................................... 49

5.1 Kategorie do 500 obyvatel............................................................................................ 51 5.1.1 Shrnutí kategorie ................................................................................................... 55 5.2 Kategorie 501 – 2 000 obyvatel.................................................................................... 57 5.2.1 Shrnutí kategorie ................................................................................................... 66 5.3 Kategorie 2 001 – 5 000 obyvatel................................................................................. 67 5.3.1 Shrnutí kategorie ................................................................................................... 71 5.4 Kategorie 5 001 – 10 000 obyvatel............................................................................... 72

5.4.1 Shrnutí kategorie ................................................................................................... 78 5.5 Kategorie 10 001 – 20 000 obyvatel............................................................................. 78 5.5.1 Shrnutí kategorie ................................................................................................... 83 5.6 Kategorie 20 001 – 50 000 obyvatel............................................................................. 84 5.6.1 Shrnutí kategorie ................................................................................................... 87 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 91 PRAMENY ............................................................................................................................. 99 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 108

ÚVOD Daň z nemovitostí a místní poplatky patří mezi daňové příjmy obecních rozpočtů, ve kterých doplňují výnosově stěžejní sdílené daně. V roce 2011 obce vykázaly skutečné plnění daňových příjmů ve velikosti 141,9 mld. Kč. Sdílené daně se na tomto výnosu podílely více než 80 %. Vedle toho výnos daně z nemovitostí představoval 5,6 % a místních poplatků 4,6 % daňových příjmů obcí. Úlohy daně z nemovitostí a místních poplatků jsou v rozpočtech obcí odlišné od úlohy sdílených daní, a ačkoliv jsou fiskálně méně výnosné, v žádném případě je nelze označit za méně významné. Specifické postavení daně z nemovitostí i místních poplatků je dáno tím, že jejich výnos je 100 % (výlučným) příjmem rozpočtu obce. Jsou ve větší míře svázány se specifiky konkrétních obcí, než je tomu u sdílených daní. Sdílené daně jsou tvořeny objemem celostátně vybraných prostředků, které se přerozdělují jednotlivým obcím. Tento přerozdělovací postup bude vždy založen na obecných kritériích, které ze své podstaty nemůžou plně postihnout specifické odlišnosti jednotlivých obcí. Naproti tomu pomocí místních poplatků může zastupitelstvo každé obce reflektovat místní podmínky a uvalit poplatek na činnosti, které chce na svém území regulovat (zákon o místních poplatcích přesně specifikuje soustavu místních poplatků), popř. neuvalovat poplatek na činnosti, které chce podpořit. Kromě těchto regulačních funkcí mají místní poplatky i fiskální funkci, v rámci které se nezanedbatelně podílejí na plnění příjmové strany rozpočtu. Zastupitelstva obcí se při zavádění místních poplatků musí pohybovat v mezích zákona o místních poplatcích. Daň z nemovitostí patří do skupiny majetkových daní, které se vyznačují stabilním základem daně. Na základě toho se výnos daně dobře plánuje a prakticky vůbec nepodléhá hospodářskému cyklu. Ačkoliv ani daň z nemovitostí nepatří mezi fiskálně nejvýnosnější, právě tyto její charakteristiky zvyšují důležitost jejího postavení v rozpočtech obcí. Daně z nemovitostí a místní poplatky jsou významné rovněž z důvodu, že zastupitelstva obcí mohou přímo svými usneseními ovlivňovat velikost jejich výnosu. Na rozdíl od sdílených daní tak obce u těchto daňových příjmů disponují určitou mírou daňové pravomoci. Diplomová práce se zabývá postavením daně z nemovitostí a místních poplatků v rozpočtech obcí. Postavení těchto daňových příjmů je analyzováno u obcí z různých velikostních kategorií, přičemž data jsou za jednotlivé velikostní kategorie agregována a 1

následně mezi sebou srovnávána. U místních poplatků je zjišťována jejich fiskální pozice v rozpočtech konkrétních obcí, čili podíl, kterým jsou zastoupeny v daňových příjmech. Dále je analyzováno, jaké místní poplatky mají obec zavedeny a v jakém poměru se podílejí na daňových příjmech, popř. výnosu všech místních poplatků. Na příkladech, u kterých jsou k dispozici odpovídající data, jsou analyzovány rovněž sazby jednotlivých místních poplatků a tím zjišťována míra daňové pravomoci, kterou obce uplatňují. U daní z nemovitostí je kromě jejich fiskální úlohy v rozpočtu zjišťována ochota zastupitelstev přijmout usnesení, kterým by využily svou daňovou pravomoc, kterou ze zákona u této daně mají. Podobně u místních poplatků, u kterých je zjišťována důležitost a funkce, kterou jim obce přikládají. Prostřednictvím daně z nemovitostí i místních poplatků mají zastupitelstva obcí pravomoc zvýšit daňový příjem obce, ale rovněž daňové zatížení poplatníka. Data, která jsou podkladem pro analýzu, byla získána dotazníkovým šetřením u jednotlivých obcí. V rámci tohoto šetření bylo osloveno 150 obcí s žádostí o zodpovězení několika otázek týkajících se postavení a funkce místních poplatků, daně z nemovitostí a také otázek na vyjádření názoru v oblasti daňové pravomoci obcí a její případné rozšíření. V práci jsou zařazeny ty obce, které na dotazníkové šetření reagovaly kladně a jejichž odpovědi jsou relevantní. Vzorek 150 obcí, které byly na počátku osloveny, byl vybrán zcela náhodně. Jediným klíčem pro výběr obcí byla snaha oslovit obce napříč všemi velikostními kategoriemi. Je nepochybné, že orgánem, který může svými usneseními přijímat obecně závazné vyhlášky, kterými jsou zaváděny místní poplatky nebo upravovány koeficienty daně z nemovitostí, je zastupitelstvo obce (po přijetí v zastupitelstvu pak vydává vyhlášky obecní úřad). Oslovit zastupitelstvo jako nejvyšší orgán obce však nebylo z pochopitelných důvodů možné. S dotazníky jsem proto oslovil starosty jako vrcholné reprezentanty obcí, kteří přímo dle zákona o obcích zastupují obec navenek. Z toho důvodu jsou odpovědi a názory starostů považovány pro účely této práce za názory obcí, ačkoliv je nevyslovila přímo zastupitelstva. V některých případech starostové prezentovali svůj názor jako odlišný od většinového názoru v zastupitelstvu, na takové případy je v textu upozorněno. Cílem práce je zhodnotit míru daňové pravomoci, kterou obce využívají u místních poplatků a daně z nemovitostí a provést srovnání mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí. Obce jsou pro účely této práce rozděleny do velikostních kategorií 0 – 2

500; 501 – 1 500; 1 501 – 5000; 5001 – 10 000; 10 001 – 20 000 a 20 001 – 50 000 obyvatel. Je pracováno s daty za rozpočtové roky 2009 – 2011, přičemž pro vyloučení vlivu náhodných výkyvů je pracováno za každou obec pouze s průměry těchto let. Závěrem každé velikostní kategorie je provedena dílčí syntéza, závěrem práce pak srovnání mezi všemi kategoriemi. Metodami práce jsou dotazníkové šetření, analýza postavení místních poplatků a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí, v rámci které jsou získávána a zpracovávána fakta. V závěru práce je použita metoda komparace mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí. Vedle uvedeného hlavního cíle stanovuji rovněž vedlejší cíl, kterým je potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, která zní: S rostoucí velikostní kategorií se u obcí zvyšuje ochota k případnému rozšíření své daňové pravomoci.

3

1 POSTAVENÍ A PŮSOBNOST OBCE

1.1 ZÁKLADNÍ ZNAKY A FUNKCE OBCE Veřejná správa je v České republice členěna na státní správu a územní samosprávu. Prostřednictvím státní správy je realizována výkonná moc státu. Územní samospráva je tvořena dvoustupňovým systémem a skládá se z vyšších územních samosprávných celků, které představují kraje a nižších územních samosprávných celků, které představují obce.1 Mezi jednotlivými celky územní samosprávy neexistují vazby podřízenosti ani nadřízenosti, každý územní samosprávný celek má své kompetence a jiný do nich nemůže zasahovat. Obec je základním územním prvkem společnosti, její základní územní samosprávné postavení je zakotveno v Ústavě (hlava sedmá). Zákon o obcích (§ 2) pak obec specifikuje jako veřejnoprávní korporaci, která má vlastní majetek, v právních vztazích vystupuje svým jménem (právní subjektivita) a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Obec je povinna pečovat o všestranný rozvoj svého území, a dále (§ 38) hospodárně a účelně využívat svůj majetek a pečovat o jeho zachování a rozvoj. Pravomoc vlastnit majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu je pro obec jedním z nejdůležitějších předpokladů pro naplňování své základní samosprávné funkce, jedná se o ekonomický základ obce. Postavení obce je upraveno také správním právem.2 Dalšími znaky obce jsou vlastní území vymezené hranicí obce, samosprávné společenství občanů a soustava orgánů, jimiž obec jedná a uskutečňuje svou vůli. Mezi

1

Postavení obcí upravuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava hlavního města Prahy je dána zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 2 Viz zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Postavení a působnost obce

Kapitola 1

orgány obce (zákon o obcích, hlava IV) patří zastupitelstvo obce jako vrcholný orgán obce, rada obce (je-li volena), starosta obce a obecní úřad. Základní funkce (Peková, 2011, s. 22 - 24), které obec zabezpečuje, jsou funkce politické, ekonomické, sociální a územně technické. V rámci politické funkce obec reprezentuje pluralitní demokratický systém a zastupuje zájmy a preference svých občanů. Ekonomická funkce souvisí se zabezpečováním veřejných statků (služeb) a vytvářením podmínek pro ekonomický a sociální rozvoj obce. Obec zmírňuje lokální projevy tržního selhání. Sociální funkci municipalita naplňuje zabezpečováním sociálních služeb a péče, která by měla vést k sociální soudržnosti obyvatelstva. Územně technická funkce souvisí s optimálním využitím území v souladu s cílem dlouhodobě udržitelného sociálně – ekonomického rozvoje území obce.

1.2 SAMOSTATNÁ PŮSOBNOST OBCE Samostatná správa svých záležitostí je hlavní funkce, kterou obec vykonává v zájmu obce a občanů obce. Nazývá se jako tzv. samostatná působnost (zákon o obcích, § 35). Do výkonu samostatné působnosti může stát zasahovat, pouze vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem, který zákon stanoví (tamtéž, §7). Hlavní úkol, který obec v rámci samostatné působnosti zabezpečuje, je zajištění potřebných veřejných statků. V pravomoci obce je k plnění svých úkolů a zabezpečení veřejných statků zřizovat např. vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk, zakládat obchodní společnosti či zakládat obecně prospěšné společnosti. Obce k zabezpečení veřejných statků také spolupracují se soukromoprávními neziskovými organizacemi a velmi často i ziskovým sektorem prostřednictvím veřejných zakázek. Možností, jak také zajistit veřejný statek, je založení společného podniku. Jedná se o formu partnerství veřejného a soukromého sektoru.3 Obce k zabezpečení veřejných statků zakládají organizační složky bez právní subjektivity. Organizační složky tak hospodaří jménem svého zřizovatele a nejsou účetní jednotkou. Rozpočet organizační složky je součástí rozpočtu jejího zřizovatele. Právo

3

Tzv. Public Private Partnership (PPP)

5


Kapitola 1

disponovat s rozpočtem organizační složky je svěřeno úřadu zřizovatele a dle místních podmínek také odpovědnému vedoucímu organizační složky. Zřizovatel organizační složce poskytuje formou provozní zálohy jen takové prostředky, které souvisejí s její běžnou a pravidelnou činností. Organizační složka je povinna nejpozději na konci každého kalendářního roku provozní zálohu vyúčtovat. Obce zřizují organizační složky pro zabezpečení takových veřejných statků, které nevyžadují velký počet zaměstnanců, nepotřebují rozsáhlé technické vybavení a nevstupují do složitých ekonomických nebo právních vztahů. Příkladem organizační složky obce může být obecní knihovna. V případě, že obce zřídí k zabezpečení produkce veřejných statků příspěvkovou organizaci, zřizuje organizaci s právní subjektivitou, která hospodaří svým jménem, s vlastním majetkem a podle vlastního rozpočtu. Příspěvková organizace hospodaří s peněžními prostředky přijatými z rozpočtu svého zřizovatele, s prostředky získanými vlastní činností, s prostředky svých fondů a s peněžními dary od fyzických a právnických osob. Obec ve zřizovatelské listině mj. stanoví hlavní činnost příspěvkové organizace, která je zpravidla nezisková. Také vymezí vedlejší (hospodářskou) činnost, kterou může příspěvková organizace provozovat. Typickým příkladem příspěvkové organizace obce je základní škola. Hlavní činností takové příspěvkové organizace je zabezpečení státem preferovaného veřejného statku základního vzdělání, vedlejší (hospodářskou) činností pak může být pronájem prostor školní tělocvičny mimo vyučovací hodiny. Obec k zajištění produkce veřejných statků používá finanční prostředky, které jsou soustředěny v jejím rozpočtu.4 Většinu těchto prostředků získává přerozdělovacími vztahy v rámci rozpočtové soustavy. Obce je povinna nakládat s těmito prostředky hospodárně, účelně, efektivně a v souladu s právními předpisy.5 Obce v rámci své samostatné působnosti (zákon o obcích, § 35) v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi pečuje o ochranu a rozvoj zdraví svých občanů, uspokojuje potřeby bydlení, dopravy a spojů, potřeby informací, vzdělávání, kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Zákon o obcích (§ 84) pak vymezuje kompetence, které pro naplňování těchto úkolů náleží zastupitelstvu obce. Zastupitelstvu je vyhrazeno např.:

4

O financování samostatné a přenesené působnosti více v kapitole 3 Tyto požadavky na nakládání s veřejnými prostředky plynou např. ze zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů 5

6


Kapitola 1

- schvalovat rozpočet a závěrečný účet obce, - zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky obce, schvalovat jejich zřizovací listiny, - zřizovat trvalé a dočasné peněžní fondy obce, - schvalovat program rozvoje obce, - vydávat obecně závazné vyhlášky.

1.3 PŘENESENÁ PŮSOBNOST OBCE V České republice je uplatněn tzv. smíšený model veřejné správy, v rámci kterého obec kromě své samosprávné funkce zabezpečuje rovněž výkon státní správy v rámci tzv. přenesené působnosti. Před reformou veřejné správy vykonávaly státní správu okresní úřady a to ve správních obvodech, které se nazývaly okresy. Okresní úřady v rámci reformy veřejné správy ukončily svou činnost k 31. 12. 2002, okresy zůstaly zachovány jako statistické jednotky. Výkon státní správy, který zabezpečovaly okresní úřady, se přesunul z části na obce a z části na kraje, které byly vytvořeny s účinností od 1. 1. 2000 ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. Tuto etapu veřejné správy není dodnes možné považovat za ukončenou, protože kromě přesunu výkonu státní správy je nutné reformovat způsob financování státní správy. Smíšený model veřejné správy přináší nesporné výhody v podobě úspory finančních prostředků státu, který nemusí pro zajištění výkonu státní správy zřizovat v území nové úřady. Model je také přívětivější pro občana jako uživatele veřejné správy, protože se mu veřejná správa dostane blíže. Jednotlivé obce se liší v rozsahu státní správy, kterou v rámci přenesené působnosti vykonávají. Podle rozsahu výkonu státní správy se rozlišují obce se základním rozsahem výkonu státní správy (tzv. jedničkové obce nebo obce I. typu, do této kategorie spadají všechny obce), obce s širším rozsahem výkonu státní správy, mezi které náleží obce s pověřeným obecním úřadem (tzv. dvojkové obce nebo obce II. typu, do této kategorie spadá 388 obcí) a obce s rozšířenou působností (tzv. trojkové obce nebo obce III. typu, do této kategorie spadá 205 obcí). Obce s širším než základním rozsahem výkonu státní správy vykonávají tuto státní správu nejen pro občany své obce, ale i pro občany jiných obcí, které spadají do jejich tzv. správního obvodu. Obce s pověřeným obecním úřadem a 7


Kapitola 1

s rozšířenou působností vykonávají státní správu v rozsahu svěřeném zvláštními zákony. Tabulka 1 znázorňuje rozdělení obcí podle rozsahu přenesené působnosti, kterou vykonávají. Tabulka 1 - Rozdělení obcí podle rozsahu přenesené působnosti Úroveň přenesené působnosti

Počet obcí

obec I. typu

409

obec I. typu + vidimace a legalizace

123

obec I. typu + stavební ú.

1

obec I. typu + stavební ú. + vidimace a legalizace

1

obec I. typu + CP

1 930

obec I. typu + CP + vidimace a legalizace

2 542

obec I. typu + CP + matriční ú. + vidimace a legalizace

623

obec I. typu + CP + stavební ú.

1

obec I. typu + CP + stavební ú. + vidimace a legalizace

8

obec I. typu + CP + matriční ú. + stavební ú. + vidimace a legalizace obec I. typu + CP + stavební ú. + vidimace a legalizace + POÚ

219 1

obec I. typu + CP + matriční ú. + stavební ú. + vidimace a legalizace + POÚ

182

obec I. typu + CP + matriční ú. + stavební ú. + vidimace a legalizace + POÚ + ORP

201

obec I. typu + CP + stavební ú. + vidimace a legalizace + POÚ + ORP

4

Praha 1 Pramen: Ministerstvo vnitra ČR (2012), Analýza aktuálního stavu veřejné správy, s. 22 Pozn.: CP = CzechPoint; ú. = úřad; POÚ = obce s pověřeným obecním úřadem; ORP = obce s rozšířenou působností

Z tabulky je patrná roztříštěnost výkonu státní správy obcemi v přenesené působnosti. Podobná situace je s financováním přenesené působnosti. Stát poskytuje obcím příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti, přičemž se rozumí, že tento příspěvek slouží pouze na částečnou úhradu nákladů, které obce se zabezpečením výkonu státní správy v přenesené působnosti mají. Předpokládá se, že obce k financování přenesené působnosti použijí i např. daňové příjmy, tedy příjmy, které mají primárně sloužit k financování samostatné působnosti obce. Ministerstvo vnitra pro každý rozpočtový rok stanoví vzorec, na základě kterého se vypočte příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti pro

8


Kapitola 1

všechny obce. Tento příspěvek pak obce získávají z kapitoly státního rozpočtu všeobecná pokladní správa. V roce 2011 příspěvek činil souhrnně za všechny obce 8,4 mld. Kč. Nedostatkem současného systému smíšeného modelu veřejné správy v ČR je jeho financování. Na obce s POÚ a zejména ORP je přesunována státní správa, ale bez odpovídajícího finančního zajištění. Obce jsou nuceny zvyšovat prostorovou i personální kapacitu svých úřadů. Dochází tak k zakládání nových veřejných výdajů, které obce musí financovat i z příjmů (např. daňových), které by měly využívat pro rozvoj svého území v rámci samostatné působnosti. Některé odhady hovoří o tom, že tři čtvrtiny vykonávaných činností úředníků ORP jsou ve prospěch výkonu státní správy v rámci přenesené působnosti. Bez odpovídajícího finančního zajištění ze strany státu tak de facto může docházet

k potlačování

samosprávné

úlohy

obce,

která

z prostředků

určených

k financování samostatné působnosti je nucena financovat přenesenou působnost. Dalším rozměrem nedostatečného zajištění financování přenesené působnosti je forma státního příspěvku. Státní příspěvek na výkon přenesené působnosti je obcím poskytován jako neúčelová a nezúčtovatelná dotace, která nepodléhá kontrole ze strany státu jako poskytovatele. Obce tento příspěvek mohou využít neúčelově na jakoukoliv aktivitu. V současném praktickém hospodaření obce tak není rozlišeno financování výkonu samostatné a přenesené působnosti. Tento způsob financování vede k nestandardizované kvalitě výkonu státní správy mezi obecními úřady, kdy náklady podobných agend se u jednotlivých obcí mohou značně lišit. Neexistuje žádný přehled, jak velká část příspěvku je obecními úřady využívána na konkrétní agendy výkonu státní správy, jinými slovy není přehled, jak jsou tyto agendy pro obce nákladné. Z toho důvodu není možné jednotlivé agendy analyzovat a stanovit, zda je výše příspěvku odpovídající či nikoliv. (Ministerstvo vnitra ČR, 2012, s. 48 - 49) Současný model financování přenesené působnosti je nevyhovující a měl by dostát změn. Cílem by mělo být oddělit financování samostatné a přenesené působnosti obcí a zavést systém oddělného účtování. V současném systému obce přijmou příspěvek na výkon státní správy ze státního rozpočtu na položku 4112, na výdajové straně rozpočtu se však použití těchto prostředků odděleně neeviduje. Účetně není možné zjistit, jakým způsobem byly tyto prostředky použity. Řešením stávající situace je přijmout systém, který umožní stanovit cenu jednotlivých agend výkonu státní správy. Prvním navrhovaným modelem je financování státní správy 9


Kapitola 1

v přenesené působnosti pomocí tzv. standardů. V tomto modelu by ke všem agendám, které obce vykonávají v přenesené působnosti, byly nastaveny optimální procesní postupy (standardy), kterými by se obce byly povinny řídit, čímž by byla zajištěna jednotnost výkonu státní správy mezi jednotlivými obcemi. Po stanovení standardů by bylo nutné vymodelovat náklady související se zabezpečením dané agendy, čímž by vznikl sazebník, podle kterého by stát obcím proplácel jen ty agendy, které obce skutečně vykonávají. Tento systém by umožnil kontrolu ze strany státu a vedl by k jednotné kvalitě výkonu státní správy v přenesené působnosti mezi jednotlivými obcemi. Na druhé straně by vznikly dodatečné náklady a administrativní zatížení státních orgánů i obecních úřadů, které by musely provedené úkony vykazovat a poskytnuté příspěvky zúčtovat. (Ministerstvo vnitra ČR, 2012, s. 49 - 50) Modifikovaným návrhem je financování přenesené působnosti prostřednictvím standardů jako finančních limitů pro výkon agendy. Stát by v tomto případě stanovil finanční limit na výkon konkrétní agendy vztažený k určitému kritériu (např. počtu obyvatel nebo rozlohy správního obvodu). Obec by v takovém případě dopředu znala částku, kterou za výkon dané agendy bude inkasovat. Nejobtížnější momentem tohoto návrhu je správné nastavení finančních limitů pro jednotlivé agendy. (Ministerstvo vnitra ČR, 2012, s. 50

10

2 VLIV TEORIE FISKÁLNÍHO FEDERALISMU NA POSTAVENÍ A HOSPODAŘENÍ OBCE

Teorie fiskálního federalismu (Peková, 2011, s. 17) ovlivnila ve druhé polovině 20. století postavení, funkce, úkoly a zejména financování územní samosprávy v návaznosti na rozvíjející se decentralizaci věcných kompetencí. Teorie fiskálního federalismu (Peková, 2011, s. 152) zkoumá optimální rozdělení odpovědností za zabezpečování a financování veřejných statků a optimální rozdělení finančních prostředků v rozpočtové soustavě. Teorie fiskálního federalismu byla rozpracována na základě dalšího rozpracování politické ekonomie, teorie veřejných statků, teorie veřejné volby, teorie klubů, Tieboutova modelu, Oatesova teorému, analýzy byrokracie a Brennan – Buchannanovy hypotézy. (Peková, 2011, s. 89) V následující podkapitole stručně uvedeme princip Tieboutova modelu a Oatesova teorému. 2.1 KONCEPČNÍ RÁMEC PRO DECENTRALIZACI V EKONOMICKÉ TEORII S rozvojem klasické teorie fiskálního federalismu (Peková, 2011, s. 109) vznikaly teorie vysvětlující volbu spotřeby veřejných statků ze strany daňového poplatníka a jeho ochoty platit místní daně. Jednou z nich je tzv. Tieboutova hypotéza (nebo též migrace), která uvádí, že se občan přestěhuje do té obce, ve které získá preferovanou strukturu veřejných statků. Tento koncept se označuje také jako volba nohou a směřuje k vytvoření pareto efektivní produkce veřejných statků. Hypotéza je vystavěna na předpokladech existence velkého počtu navzájem si konkurujících obcí (každá obec nabízí jinou strukturu veřejných statků, kterou spotřebovávají jen její občané), mobilitě občanů (ochota stěhovat se z důvodu svých individuálních preferencí), neexistenci externalit mezi konkurujícími si obcemi, dostatečném příjmu a informovanosti umožňující občanům efektivní rozhodnutí. Dalším předpokladem je existence optimálního počtu obyvatel v obci, který minimalizuje

Vliv teorie fiskálního federalismu na postavení a hospodaření obce

Kapitola 2

průměrné náklady při poskytování veřejného statku. Předpoklad pro dosažení pareto efektivní produkce veřejných statků je stanovení daňových cen pro uživatele z mezních nákladů. Platnost Tieboutovy hypotézy byla zpochybňována z důvodu nereálných předpokladů, kdy zejména předpoklad mobility občanů byl označen za nedokonalý. Rovněž počet navzájem si konkurujících obcí není neomezený. Další model, který přispěl k rozvoji fiskálního federalismu (Peková, 2011, s. 110 111), je tzv. Oatesův teorém. Tento model je založen na tzv. ztrátách z centralizace, které spočívají v nadprodukci některých centrálně zabezpečovaných veřejných statků z důvodu neznalosti individuálních preferencí občanů ze strany státní správy. Výsledkem je pak vyšší než optimální produkce nepoptávaných veřejných statků a tím nehospodárné vynakládání omezených rozpočtových zdrojů. Na druhou stranu může docházet k nedostatečné produkci poptávaných veřejných statků. Předpokladem modelu jsou dvě obce s rozdílnou strukturou poptávky po veřejných statcích konstantními jednotkovými náklady (cenou).

Obr. 1 – Ztráty z efektu centralizace (Oatesův teorém) P

D2

E

D1

D

A

P1

Vynucená úspora

AC = MC

C B

Dodatečná finanční zátěž Q1

QC

Q2

Q

Pramen: Peková, 2011, s. 111

Obr. 1 znázorňuje ztráty z efektu centralizace, které jsou způsobeny rozdílnou poptávkou v jednotlivých obcích a rovněž jejich rozdílnou cenovou elasticitou. Poptávku 12

Kapitola 2


po veřejných statcích v první a druhé obci znázorňují funkce D1 a D2. Cena veřejného statku je na úrovni P1. V první obci by byla optimální produkce veřejného statku ve velikosti Q1 a v druhé obci ve velikosti Q2. Centrální úroveň však z důvodu neznalosti preferencí občanů obou obcí stanoví nabídku veřejného statku na QC, čímž způsobí, že nabízené množství veřejného statku bude v první obci vyšší než poptávané množství a bude tedy spojeno s dodatečnou finanční zátěží. Naopak ve druhé obci bude nabízené množství veřejného statku nižší než poptávané množství, čímž dojde k vynucené úspoře. Aby se těmto ztrátám předešlo (Peková, 2011, s. 112 - 113), je nutné stanovit optimální rozdělení kompetencí a odpovědnosti (optimální strukturu) mezi stát a územní samosprávu v zabezpečování veřejných statků s ohledem na princip efektivnosti a užitku. Je nutné rozhodnout o optimální velikosti fiskálního společenství (využít úspor z rozsahu), rozhodnout o standardu vybraných veřejných statků s ohledem na omezené možnosti jejich financování. Standard je možné zvyšovat, budou-li občané ochotni za vyšší kvalitu veřejného statku zaplatit vyšší daňovou cenu nebo uživatelský poplatek. Dále je potřebné stanovit optimální způsob zabezpečování veřejných statků (neziskové organizace ve veřejném sektoru, nevládní soukromoprávní neziskové organizace, veřejná zakázka u soukromého sektoru, PPP partnerství). V neposlední řadě je důležité stanovit optimální způsob financování veřejných statků včetně spoluúčasti obyvatel formou uživatelského poplatku. Je nutné stanovit, z jakých prostředků budou jednotlivé vládní úrovně financovat ty veřejné statky, za jejichž poskytování jsou odpovědné. Jedná se o nalezení optimální míry fiskální decentralizace, na základě které se stanoví rozsah finančních vazeb a přerozdělovacích procesů v rámci rozpočtové soustavy. (Peková, 2011, s. 113) Stanovení způsobu zabezpečení veřejného statku má praktický dopad na hospodaření územního samosprávného celku. V případě zřízení organizační složky zůstávají její příjmy a výdaje součástí rozpočtu zřizovatele. Organizační složka je zodpovědná za hospodárné plnění svěřených úkolů. Jiné je financování příspěvkové organizace, která je s rozpočtem svého zřizovatele spojena příspěvkem, rovněž ale také získává prostředky vlastní činností. 2.1.1 VHODNOST DANÍ K FINANCOVÁNÍ ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁV Teorie fiskálního federalismu v období svého vzniku v 50. letech 20. stol. definovala daně, které považovala za vhodné k použití pro přerozdělení do rozpočtů nižších vládních 13

Kapitola 2


úrovní, aby jimi tyto úrovně (např. obce) mohly zabezpečovat výdajové potřeby související s decentralizací alokační funkce veřejných financí. Mělo se jednat o daně z pevného základu, protože výnos z těchto daní je v čase stabilní. Tomuto požadavku nejlépe odpovídají majetkové daně a v ČR daň z nemovitostí. Nevýhodou je však nízký výnos těchto daní a také jejich minimální dynamika. Teorie fiskálního federalismu rovněž doporučovala místní daně stanovené na základě daňové pravomoci obce. Tyto prostředky by měly být zdrojem financování lokálních čistých veřejných statků. Za nevhodné pak teorie pokládá především progresivní důchodové daně, které jsou výnosově nestálé, protože jsou navázány na nestabilní a obtížně předvídatelný hospodářský cyklus. Jejich výnos se zvyšuje v období expanze a snižuje v období recese (např. rok 2009). Teorie fiskálního federalismu nedoporučovala také nepřímé spotřební daně z důvodu odlišných míst spotřeby statků, jejich výroby a často i bydliště spotřebitele. V průběhu doby se však pozice jednotlivých typů daní a jejich vhodnosti k financování územních samospráv měnila. V jednotlivých zemích je možné sledovat odlišný vývoj. V České republice je v dnešní době pro obce nejvýnosnější daní daň z přidané hodnoty, kterou původní teorie fiskálního federalismu považovala za nevhodnou. Rovněž výnosově nestabilní důchodové daně hrají v rozpočtech obcí důležitou roli. Jejich negativem sice je provázanost s hospodářským cyklem, na druhou stranu výdajové a tím i příjmové potřeby obcí se neustále zvyšují a z toho důvodu nemá stát ani jinou možnost, než příjmy územních samospráv svázat s daňovým výnosem důchodových daní. Jak již bylo řečeno, daně lze z pohledu místní samosprávy rozdělit na daně sdílené (část výnosu plyne do místních rozpočtů) a daně svěřené (výlučné). Hlavními výhodami sdílených daní (Peková, 2011, s. 128) je možnost obce podílet se na výnosově stabilních daní, kterou je v ČR zejména nepřímá daň z přidané hodnoty. Zařazení této daně mezi sdílené daně zvyšuje obcím jistotu, že plánované daňové příjmy budou naplněny. Na druhé straně je výhodné i zařazení výnosově nestabilních daní mezi sdílené daně. Tyto daně z důvodu svého propojení s hospodářským cyklem zabezpečují, že se obce budou chovat v souladu se stabilizační fiskální politikou vlády. Dalšími výhodami sdílených daní je snížení nerovností v daňovém výnosu mezi obcemi. Výběr a správa daně jsou zajišťovány centrálně, obce tak nenesou administrativní náklady s tímto spojené. Naopak mezi hlavní nevýhody sdílených daní (Peková, 2011, s. 128 - 129) patří vysoká závislost územních samospráv na státu. Rozpočtové určení je dáno zákonem, z toho 14

Kapitola 2


důvodu může pouze stát decentralizovat prostředky v rámci rozpočtové soustavy. Sdílené daňové prostředky rovněž obce nemotivují k tvorbě vlastních rozpočtových příjmů. S případnou daňovou pravomocí obce sledujeme tzv. fiskální kapacitu obce. Fiskální kapacita představuje maximální možnou výši vlastních příjmů, kterou může obec získat do vlastního rozpočtu při využití průměrné daňové sazby a s ohledem na ekonomickou výkonnost dané lokality. Vzhledem k tomu, že rozhodující podíl na vlastních příjmech mají daňové příjmy, někdy se fiskální kapacita označuje jako daňová kapacita. Její velikost je závislá především na základu daně a sazbě daně. Fiskální kapacita ukazuje potenciální výši daňových příjmů, které může obec získat do svého rozpočtu. Do jaké míry se obci podaří využít daňovou základnu, pak ukazuje na tzv. fiskální úsilí obce, které je dáno poměrem skutečných vlastních příjmů a fiskální kapacity. (Peková, 2011, s. 130 131)

2.2 DECENTRALIZACE Decentralizace (Jílek, 2008, s. 14) znamená přenesení odpovědností a pravomocí za veřejné funkce z centrální vládní úrovně na regionální či místní vládní jednotky. Jedná se o reorganizaci veřejné moci, která by v souladu s principem subsidiarity měla vést k vyššímu zapojení občanů na politickém, ekonomickém nebo sociálním rozhodování ve státě. Decentralizace vede ke zvýšení pravomocí a odpovědností nižších vládních úrovní. V ČR jsou decentralizovanými jednotkami kraje a obce. Rozlišuje se decentralizace politická, administrativní a fiskální. Smyslem politické decentralizace je umožnit občanům prostřednictvím jejich politických zástupců implementovat veřejné politiky, které vycházejí ze znalosti místního prostřední a jeho potřeb. V rámci administrativní decentralizace dochází k rozdělení odpovědností a pravomocí za zabezpečování veřejných statků mezi jednotlivými vládními úrovněmi. Administrativní decentralizace může mít podobu dekoncentrace nebo delegování. V rámci dekoncentrace je přenesena na nižší vládní úroveň odpovědnost, nikoliv však pravomoc. Jedná se o nejslabší formu decentralizace, která je realizována pouze v rámci organizační struktury jednoho subjektu veřejné moci. Naproti tomu delegování kromě odpovědnosti převádí na nižší vládní úroveň také významnou volnost v rozhodování, konečnou zodpovědnost za zabezpečení delegovaného výkonu funkce však 15

Kapitola 2


nese centrální vláda. V rámci decentralizace pak dochází k úplnému převodu pravomoci v rozhodování mezi jednotlivými vládními jednotkami. Stěžejní součástí decentralizace je zabezpečení fiskální decentralizace, v rámci které se alokují veřejné prostředky mezi jednotlivé vládní úrovně. V ČR se jedná o rozdělení veřejných prostředků mezi stát a územní samosprávu, která má-li efektivně vykonávat své funkce, musí disponovat dostatečnými příjmy a zároveň pravomocí činit výdajová rozhodnutí. (Jílek, 2008, s. 14 15). Je nezbytné, aby politickému uspořádání odpovídalo uspořádání rozpočtové a celý systém byl funkční. (Peková, 2011, s. 85). Rozpočtové uspořádání souvisí s nastavením peněžních vztahů na úrovni územní samosprávy. Teoretický základ pro zkoumání těchto vztahů představuje teorie fiskálního federalismu.

2.3 DECENTRALIZACE FUNKCÍ VEŘEJNÝCH FINANCÍ Potřebu strukturovat fiskální systém vychází (Jílek, 2008, s. 16 - 18) z funkcí veřejných financí. Teorie veřejných financí definuje alokační, redistribuční a stabilizační funkci veřejných financí. V rámci alokační funkce dochází k přerozdělování prostředků za účelem zabezpečit pro obyvatelstvo veřejné statky (viz podkapitola 2.2.1). Prostřednictvím redistribuční funkce dochází k přerozdělování důchodů za účelem zmírnění důchodových a sociálních nerovností v souladu s požadavkem sociální spravedlnosti. Stabilizační (nebo též makroekonomická) funkce využívá veřejných financí k zabezpečení zaměstnanosti, stability cenové hladiny, popř. ekonomického růstu. Zabezpečení (Peková, 2011, s. 102) redistribuční a stabilizační funkce je úlohou zejména centrální úrovně. Tyto funkce jsou realizovány na základě zákonů a financovány především ze státního rozpočtu, který má rovněž povahu zákona. Za zabezpečení těchto funkcí tedy odpovídá zákonodárná moc. Centrální vláda zabezpečuje redistribuční funkci především progresivním zdaněním důchodů a sociálními výdaji státního rozpočtu. Možnost přenosu této funkce na územní samosprávu je omezená a možná pouze doplňkovými a nepravidelnými sociálními výpomocemi nad rámec státního sociálního zabezpečení. O redistribuční funkci hovoříme také ve smyslu přerozdělení prostředků mezi jednotlivými regiony (např. obcemi) z důvodu odlišného ekonomického potenciálu jednotlivých území a tím i výrazně odlišné 16

Kapitola 2


daňové kapacitě jednotlivých území. Tato nerovnoměrnost v daňovém výnosu jednotlivých území je stěžejním důvodem, proč se prostředky jednotlivým vládním úrovním přerozdělují prostřednictvím rozpočtové soustavy. Centrální vláda se snaží realizovat stabilizační funkci rovněž prostřednictvím vládních výdajů na zboží a služby, kterými se snaží stimulovat agregátní poptávku a tím zvýšit domácí produkt. Ekonomická teorie však rozpočtovou stimulaci agregátní poptávky považuje v případě malé otevřené ekonomiky (kterou je i Česká republika) za neúčinnou. Situaci lze demonstrovat na Mundell – Flemingově modelu (Holman, 2004, s. 263 - 264), který zobrazuje společnou rovnováhu trhu zboží a služeb a trhu peněz. Model pak vysvětluje neúčinnost rozpočtové politiky tím, že zvýšení vládních výdajů vyvolá stejně velké snížení čistého vývozu s konečným neutrálním vlivem na domácí produkt. Tento efekt se nazývá mezinárodní efekt vytěsňování a je způsoben tím, že zvýšení vládních výdajů sice vyvolá multiplikační proces tvorby důchodů, který tlačí na zvýšení domácího produktu, na druhou stranu však růst důchodů zvyšuje poptávku domácností po peněžních zůstatcích, která tlačí na růst úrokové míry. Rostoucí úroková míra pak v malé otevřené ekonomice vyvolá zvýšení čistého dovozu kapitálu, následně apreciaci domácí měny a v důsledku toho snížení čistého vývozu a pokles domácího produktu. Právě apreciace domácí měny je konečným důsledkem zvýšení vládních výdajů, domácí produkt se nemění. Stabilizační funkce se připouští i na regionální úrovni (Peková, 2011, s. 104), kdy územní samospráva může přispět ke stabilizaci svého území také výdaji svých rozpočtů (veřejnými zakázkami či partnerstvím veřejného a soukromého sektoru). Důraz se klade především na budování kvalitní municipální technické infrastruktury, která může podpořit příliv kapitálu do území a mít pozitivní vliv na zaměstnanost regionu.6 2.3.1 DECENTRALIZACE ALOKAČNÍ FUNKCE Z pohledu územní samosprávy je rozhodující alokační funkce, která je ústředním bodem fiskálního federalismu. Podstatou decentralizace alokační funkce je rozhodnutí, zda má být určitý veřejný statek zabezpečován státem a financován ze státního rozpočtu nebo

6

Viz regionální politika a její propojení se stabilizační funkcí, resp. hospodářskou politikou státu. Základním nástrojem regionální politiky je Strategie regionálního rozvoje České republiky platná pro období 2007 – 2013.

17

Kapitola 2


územní samosprávou a financován z rozpočtu územní samosprávy. Klasická teorie fiskálního federalismu se při tomto rozhodování řídí tzv. analýzou užitku (prospěchu), která by měla odlišit, zda užitek ze spotřeby veřejného statku plyne obyvatelstvu celého státu nebo pouze určitého regionu (např. obce). Teorie vyzdvihuje schopnost nižší vládní úrovně lépe a efektivněji reflektovat na preference občanů a jejich ochotu za veřejné statky platit tzv. daňovou cenu, popř. uživatelské poplatky. Otázka preferencí je však složitá, protože preference (Hořejší et. al., 2010, s. 49 ) jsou individuální záležitostí každého jednotlivce, jsou ovlivněny různými faktory (biologickými, psychologickými, kulturními, aj.), které ekonomická teorie neumí kvantifikovat. Tyto faktory jsou individuální a obtížně zjistitelné. Navíc užitek (Peková, 2011, s. 98 – 99), ačkoliv je prostorově omezený, se může přelévat i na občany jiných obcí. Takovou situaci teorie označuje jako pozitivní výdajovou externalitu. Právě statky, při jejichž spotřebě dochází k četným pozitivním externalitám nebo z jejichž spotřeby mají přímo užitek obyvatelé celého státu, by podle klasické teorie fiskálního federalismu měly být zabezpečovány a financovány centralizovaným způsobem. Postavení obcí (Peková, 2011, s. 99 - 100) v systému pravomocí a odpovědností za zabezpečování veřejných statků se posiluje. Obce zabezpečují tzv. lokální veřejné statky, které mohou mít podobu čistých veřejných statků (např. místní komunikace) nebo smíšených veřejných statků (např. městská veřejná hromadná doprava). Zabezpečování lokálních (regionálních) veřejných statků je hlavním úkolem příslušné municipality, jejich poskytování je místně ohraničeno, často však bývá spojováno s pozitivními či negativními externalitami užitku ve spotřebě. Obce dále zabezpečují tzv. národní veřejné statky, které představují především státem preferované (upřednostňované) statky. V tomto případě se jedná zejména o zabezpečování veřejných potřeb v oblasti školství, zdravotnictví, v sociálních službách, v zásobování pitnou vodou nebo v třídění a likvidaci komunálního odpadu. U preferovaných veřejných statků (Peková, 2011, s. 106 - 107) stát stanoví celostátně platný minimální standard statku, přičemž centrální vláda si ponechává kontrolní funkci nad kvalitou těchto statků. Za standard je zodpovědný stát a je stanoven z toho důvodu, aby měl občan možnost čerpat daný statek ve stejné kvalitě na území celého státu. (Peková, 2011, s. 108). Z důvodu stanoveného minimálního kvalitativního standardu je možné, že některé municipality nedisponují dostatečnými vlastními příjmy k zajištění 18

Kapitola 2


tohoto standardu z důvodu rozdílu ve fiskální (především daňové) kapacitě. V takovém případě se pak obec může dostat do tzv. fiskálního stresu. Z toho důvodu jsou v rámci rozpočtové soustavy využívány vertikální transfery, které jsou výrazem (Peková, 2011, s. 108) principu solidarity a nediskriminace v přístupu k lokálním veřejným statkům i v ekonomicky slabších regionech. Především nejmenší obce nemusí efektivně zvládnout úkoly, které jsou na ně v rámci decentralizačního procesu kladeny. Z toho důvodu v některých zemích s rozdrobenou sídelní strukturou probíhá proces centralizace, v rámci kterého dochází ke slučování nejmenších obcí. 7 V jiných zemích dochází ke sdružování obcí.8 (Peková, 2011, s. 100) Cílem prohlubující se decentralizace odpovědností za zabezpečení veřejných statků na územní samosprávu (Peková, 2011, s. 108) je zajištění vyšší užitečnosti a úrovně veřejné i občanské kontroly, která vede k vyšší hospodárnosti. Dosažení vyšší hospodárnosti je podmíněno ochotou občana (uživatele veřejného statku) kontrolovat a umožnění kontroly ze strany municipality. V praxi však často dochází k neefektivnímu způsobu zabezpečování. Příkladem může být zabezpečování veřejných statků prostřednictvím veřejných zakázek. Zákon o veřejných zakázkách stanoví, že základními hodnotícími kritérii jsou ekonomická výhodnost nabídky nebo nejnižší nabídková cena. V případě zvolení nejnižší nabídkové ceny chybí kvalitativní kritéria jako životnost atd. V oblasti občanské kontroly je pak praktickým problémem malý zájem občanů o účast na jednáních zastupitelstva apod. Limity občanské kontroly jsou dány také neodborností občanů, kteří informace požadují zpravidla od profesionálních správců veřejných prostředků, kteří mají přirozenou informační převahu.

7

Mezi státy s výrazně rozdrobenou sídelní strukturou patří také Česká republika. Ke slučování obcí však nedochází a to ani přes demotivující nastavení systému rozpočtového určení daní pro nejmenší obce v letech 2001 – 2007. 8 V České republice mohou obce vzájemně spolupracovat v rámci tzv. svazku obcí, který má postavení právnické osoby. Tato forma spolupráce je upravena v zákoně o obcích (§ 46 - 54).

19


Kapitola 2

2.4 FISKÁLNÍ DECENTRALIZACE Fiskální decentralizace je úzce navázána na decentralizaci věcných vazeb a kompetencí. V ČR je uplatňován kombinovaný model fiskálního federalismu, který je založen na částečné decentralizaci veřejných výdajů a příjmů. V případě veřejných příjmů se zabýváme především optimálním nastavením decentralizace daňových příjmů, protože daňové příjmy tvoří rozhodující část příjmů obcí (v roce 2010 činily daňové příjmy 49,6 % celkových příjmů obcí)9. Daňové příjmy jsou obcím přiřazovány na základě zákona, tedy rozhodnutím státu. Stát tak stojí před rozhodováním, jakým způsobem financovat výdajové potřeby územních samospráv, když sám hospodaří v rámci deficitního rozpočtu. Zejména decentralizace daňových příjmů ovlivňuje míru finanční soběstačnosti obce (tabulka 2), která je určena podílem vlastních příjmů na celkových příjmech. 10 Nastavení optimální míry je v posledních desetiletích obsahem četných diskusí, kdy se centrální vláda rozhoduje, do jaké míry decentralizovat finanční vazby v rámci rozpočtové soustavy a tím delegovat na územní samosprávu rozhodování o alokaci finančních zdrojů. S mírou finanční soběstačnosti bezprostředně souvisí i tzv. míra samofinancování, která udává, do jaké míry může obec financovat své výdajové potřeby z vlastních příjmů. (Peková, 2011, s. 116 - 117) Tabulka 2 - Míra finanční soběstačnosti obcí a DSO v letech 2002 – 2011 (v %) Období

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Fin. soběstačnost (%)

58,3

60,6

72,3

69,3

70,2

72

67,1

63,7

65,8

Pramen: Státní závěrečné účty ČR 2002 – 2011, oddíly F, vlastní výpočet (Finanční statistika Ministerstva financí ČR)

Rozhodující součástí vlastních příjmů obce jsou daňové příjmy. Jejich velikost je upravena zákonem o rozpočtovém určení daní, 11 který definuje tzv. svěřené (výlučné) daně, jejichž celý výnos je příjmem právě pouze rozpočtů obcí a tzv. sdílené daně, jejichž výnos je sdíleným příjmem několika rozpočtů, přičemž zákon stanoví, v jakém poměru 9

SZÚ (2010, str. 259) Je nutné upozornit na odlišné chápání vlastních příjmů v terminologii používané v ČR a v terminologii zavedené OECD, která se používá pro mezinárodní srovnání – viz podkapitola 3.1.2 11 V ČR zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní). 10

20

Kapitola 2


výnos těchto daní do jednotlivých rozpočtů plyne. Další velmi důležitou oblastí v rámci daňového výnosu je rozsah daňové pravomoci obce. Daňová pravomoc obce je dána zákonem, který stanoví, jaké daně může obec uvalovat a jakým způsobem může ovlivňovat jejich konstrukci (tj. předmět, základ, sazbu daně či daňové úlevy nebo osvobození). 12 (Peková, 2011. s. 119) 2.4.1 PŘEROZDĚLOVACÍ PROCESY MEZI STÁTEM A ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVOU K příčinám přerozdělovacích procesů mezi centrální vládou a územní samosprávou (fiskální decentralizace) patří: (Peková, 2011, s. 133 - 134) - Míra decentralizace alokační funkce veřejných financí, která spočívá v rozdělení kompetencí za zabezpečování veřejných statků mezi jednotlivé vládní úrovně. - Požadovaný celostátní minimální standard státem preferovaných veřejných statků. - Spravedlnost v rozdělování v rámci rozpočtové soustavy. - Existence externalit. - Rozpočtové určení daní - Nerovnoměrně rozložené především daňové příjmy mezi jednotlivé obce. - Potřeba centrální vlády disponovat makroekonomickou kontrolou nad hospodařením územních samospráv. Jedním z nástrojů takového vlivu jsou dotace. DOTACE Poskytování dotací je typický instrumentem v rámci kombinovaného modelu fiskálního federalismu, kdy centrální vláda poskytuje dotace územním samosprávám (např. obcím). Systém těchto dotačních vazeb by měl v maximální možné míře respektovat nezávislost v rozhodování o použití dotace, měl by být založen na stabilních a jednoduchých kritériích, aby obce měly možnost velikost transferů v rozpočtech plánovat. Systém by měl rovněž zajistit příjmovou dostatečnost v případě, že obec nemůže z objektivních důvodů naplnit příjmovou stanu rozpočtu a neměl by obce motivovat k nehospodárnému nakládání s přerozdělenými prostředky. Některé ze zmíněných požadavků jsou v přímém rozporu, kdy např. nezávislosti v rozhodování o použití dotace

12

V ČR obce daňovou pravomoc prakticky nemají, této problematice se více věnuje kapitola 4.

21


Kapitola 2

nejlépe odpovídají neúčelové dotace a požadavek, aby systém nemotivoval obce k nehospodárnému

využívání

prostředků,

naopak

nejlépe

zajistí

přerozdělování

prostřednictvím účelových dotací. V souhrnu se jedná o to nalézt taková kritéria, která budou minimalizovat negativní dopady systému jako takového. (Peková, 2011, s. 135)

22

3 STRUKTURA ROZPOČTU OBCE

Rozpočet je základem finančního hospodaření obce. Na rozpočet můžeme nahlížet jako na decentralizovaný peněžní fond, který je vytvářen a využíván na základě nenávratného, neekvivalentního a nedobrovolného způsobu financování. Tento pohled na rozpočet je statický, ukazuje, jaký objem finančních prostředků má v daném rozpočtovém období do rozpočtu plynout. V praxi je však rozpočet tokovou veličinou, plánované příjmy ani výdaje se v jeden okamžik na účtech obce nenacházejí, ale postupně plynou po celé rozpočtové období. Často dochází k časovému nesouladu mezi tokem příjmů a tokem výdajů, který je v praxi vyrovnáván především čerpáním kontokorentního úvěru. V takovém případě je rozpočet pojat jako účetní bilance, který vyrovnává příjmy a výdaje. (Peková, 2011, s. 215 - 216). Příjmy a výdaje rozpočtu obce (Peková, 2011, s. 410 - 412) jsou závazně tříděny v tzv. rozpočtové skladbě, 13 která rozlišuje třídění z hlediska odpovědnostního, druhového, odvětvového a konsolidačního. V rozpočtech obcí se účtuje na základě druhového a odvětvového třídění. Odvětvové třídění člení výdaje a vybrané příjmy podle účelu, na které se prostředky z rozpočtu vynakládají. Druhové třídění je základním tříděním, člení všechny rozpočtové operace, umožňuje propojení na účetnictví. Rozpočtové příjmy jsou členěny do čtyř tříd: - Třída 1 – daňové příjmy. - Třída 2 – nedaňové příjmy. - Třída 3 – kapitálové příjmy. - Třída 4 – přijaté dotace.

13

Vyhláška Ministerstva financí ČR, č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě.

Struktura rozpočtu obce

Kapitola 3

Třídy 1 až 3 se označují jako tzv. vlastní příjmy. Jak si ukážeme v kapitole 4, takové označení není v souladu s terminologií, které se používá v rámci mezinárodního srovnání. Rozpočtové výdaje se člení do dvou tříd: - Třída 5 – běžné výdaje. - Třída 6 – kapitálové výdaje. Druhové třídění rozpočtové skladby zahrnuje navíc třídu 8 – financování. V této třídě jsou zachyceny peněžní operace, které jsou návratné povahy a musejí být v budoucnu splaceny věřitelům. Jedná se o operace, které zajišťují financování rozpočtového schodku nebo naopak o operace, které využívají rozpočtového přebytku. Jednotlivé peněžní operace jsou v každé třídě dále podrobněji členěny v této hierarchii: Třída  seskupení položek  podseskupení položek  jednotlivé položky. (Peková, 2011, s. 411 - 413) Druhové třídění rozpočtové skladby umožňuje rozdělení rozpočtu na běžnou a kapitálovou část. Běžné příjmy a běžné výdaje se zpravidla každoročně opakují, vztahují se ke každému rozpočtovému roku a lze je dobře plánovat. Běžnými příjmy by měly být v ideálním případě hrazeny běžné výdaje (provozní, neinvestiční). V rozpočtech obcí se však vyskytují také nahodilé a pravidelně se neopakující běžné příjmy a výdaje. Kapitálová část rozpočtu se sestává z příjmů, které jsou určeny k financování investičních potřeb. Tyto investice jsou většinou rozloženy do několika let, jsou jednorázové a neopakují se. Rozdělení rozpočtu na běžnou a kapitálovou část je důležité zejména pro rozpočtovou analýzu, která umožňuje zjistit vliv jednotlivých příjmů a výdajů na daný rozpočet, rozpozná případnou nutnost využít návratné příjmy a vliv zadlužení na hospodaření obce. Běžný rozpočet by měl být vyrovnaný nebo přebytkový, dlouhodobě schodkový je nežádoucí, může být projevem nezodpovědného hospodaření nebo také finanční nedostatečností (fiskálním stresem). (Peková, 2011, 216 - 218). Odvětvové třídění se týká především výdajů rozpočtu obce. Podle účelu (odvětví), na který se finanční prostředky vynakládají, rozlišujeme výdaje do zemědělství, lesního hospodářství a rybářství, průmyslu a ostatních odvětví hospodářství (např. stavebnictví, doprava, vodní hospodářství), služeb pro obyvatelstvo (např. vzdělání, kultura, zdravotnictví, bydlení), sociální politiku a politiku zaměstnanosti, bezpečnost státu a právní ochranu a všeobecnou veřejnou správu a služby. 24


Kapitola 3

Třídění operací do rozpočtové skladby umožňuje kromě sledování funkce a smyslu jednotlivých operací jejich sumarizaci do vyšších agregací a srovnání na regionální, národní i mezinárodní úrovni.

3.1 PŘÍJMY ROZPOČTU OBCE Příjmy rozpočtu obce představují nenávratná inkasa, nezahrnují však ta inkasa, která mají formu vypůjčených peněžních prostředků (půjčka, úvěr, emise komunálních dluhopisů). Rozpočtová skladba člení příjmy obce na daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté dotace.

Graf 1 - Příjmy obcí a DSO v roce 2011 v druhovém členění (mld. Kč, %)

93,9 mld. Kč 34 % 141,9 mld. Kč 52 % 8,8 mld. Kč 3% 29,5 mld. Kč 11 %

Daňové

Nedaňové

Kapitálové

Transfery

Pramen: SZÚ (2011)

Stěžejní příjmy rozpočtu obce jsou daňové příjmy, které se dělí na tzv. sdílené a výlučné. Sdílené daně obcím plynou na základě zákona o rozpočtovém určení daní. 14 Obce tak mají minimální (spíše žádnou) možnost, jak výnos ze sdílených daní ovlivnit, protože

14

Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní)

25


Kapitola 3

metodika výpočtu je dána zákonem s celostátní působností. Velikost sdílených daní tak obcím stanovuje stát prostřednictvím své zákonodárné moci. V pořadí druhým nejvýnosnějším příjmem jsou přijaté dotace. V současné době obce vyjadřují nespokojenost zejména s vysokým podílem nenárokových dotací, které jsou přidělovány účelově na základě konkrétních žádostí podle kritérií poskytovatele dotace. Obce namítají především vysoké administrativní zatížení spojené s podáním žádostí a dále také nejasné postupy a kritéria, na základě kterých poskytovatel o přidělení dotace rozhoduje. 3.1.1 DAŇOVÉ PŘÍJMY Daňově příjmy tvoří zhruba polovinu všech příjmů a lze je rozdělit na příjmy, které obcím plynou na základě zákona o rozpočtovém určení daní a na ostatní příjmy, kterými jsou především výnosy z místních poplatků, správních poplatků a daně z nemovitostí. Zákon o rozpočtovém určení daní stanoví daně, které státní rozpočet sdílí s rozpočty obcí a stanoví podíly, kterými se obce na výnosech těchto daní podílejí. Jedná se o podíly:

-

21,4 % výnosu daně z přidané hodnoty,

-

21,4 % výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků,

-

21,4 % výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou,

-

21,4 % z 60 % výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání,

-

21,4 % výnosu daně z příjmů právnických osob a to vyjma situace, kdy je poplatníkem sama obec.

-

30 % výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání přerozdělený dle místa trvalého bydliště podnikatele,

-

1,5 % výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků rozdělovaný podle poměru počtu zaměstnanců, kteří mají místo výkonu práce v dané obci k sumě zaměstnanců ve všech obcí v ČR.

Poslední dva uvedené sdílené daňové podíly představují tzv. motivační prvky, které mají obce přimět ke zvýšení podnikatelské aktivity a zaměstnanosti na svém území. 26


Kapitola 3

Graf 2 - Podíly jednotlivých daňových příjmů obcí v roce 2011 (v mld. Kč, %) 6,3 mld. Kč 5%

8,6 mld. Kč 6%

31,8 mld. Kč 23%

58,8 mld. Kč 43%

DPFO

DPPO

30,8 mld. Kč 23%

DPH

Místní poplatky

Daň z nemovitostí

Pramen: SZÚ (2011)

Z grafu je patrné, že rozhodující složkou příjmového hospodaření obcí jsou sdílené daně, které se v roce 2010 podílely na celkových daňových příjmech 86 %. Sdílené daně jsou obcím přerozdělovány na základě zákona o rozpočtovém určení daní. Zákon je účinný od roku 2001, a ačkoliv byl za tuto dobu pětkrát novelizován, systém rozpočtového určení daní byl zásadním způsobem změněn jednou a to s účinností od roku 2008. V letech 2001 – 2007 byl jediným kritériem, na základě kterého se přerozdělovaly sdílené daně, počet obyvatel obce. Všechny obce ČR byly rozděleny do 14 velikostních kategorií, přičemž každé velikostní kategorii byl zákonem o rozpočtovém určení daní přiřazen tzv. koeficient velikostní kategorie obce. Počet obyvatel obce byl pak násoben tímto koeficientem, čímž se získal podíl výnosu na sdílených daní, který následně obec inkasovala. Tento model byl však kritizován zejména z důvodu diskriminačního nastavení koeficientů velikostních kategorií obcí, kdy mezi některými velikostními kategoriemi byly přechody mezi koeficienty skokové. To v konečném důsledku znamenalo výrazné rozdíly v podílu na sdílených daní u velikostně podobných obcí. Model byl dále kritizován z důvodu diskriminačního nastavení koeficientů pro nejmenší obce. Je však zajímavé, že ačkoliv nejmenší obce do 100 obyvatel byly skutečně svým koeficientem znevýhodněny, nebyly 27


Kapitola 3

přesto motivovány ke slučování s většími obcemi. Počet obcí v ČR zůstal po celé období prakticky nezměněn. Od roku 2008 došlo k zásadní změně systému rozpočtového určení daní. Došlo ke zrušení 14 koeficientů velikostních kategorií obce a zavedení tří tzv. násobků postupných přechodů, které měly zajistit plynulejší přechod v podílu na daňovém výnosu mezi obcemi jednotlivých velikostních kategorií. Čtyři největší města ČR pak byla postavena mimo tyto kategorie a byl jim zákonem stanoven vlastní přepočítací koeficient. Model rozpočtového určení byl navíc rozšířen o nová kritéria, kdy váha kritéria počtu obyvatel se snížila ze 100 % na 94 % a byla nově zavedena dvě kritéria – kritérium velikosti výměry katastrálního území obce s váhou 3 % a kritérium prostého počtu obyvatel s váhou rovněž 3 %.

Tabulka 3 - přepočítací koeficienty pro výpočet podílu na sdílených daní obcí podle zákona o rozpočtovém určení daní Počet obyvatel obce

Koeficienty postupných přechodů

Násobek postupných přechodů

0 – 300

1,000

1,0000 x počet obyvatel obce

301 – 5 000

1,0640

300 + 1,0640 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahujících 300

5 001 – 30 000

1,3872

5 300,8 + 1,3872 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahujících 5 000

30 001 a více

1,7629

39 980,8 + 1,7629 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahujících 30 000

Pramen: Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, příloha 2

Pro čtyři největší města ČR jsou stanoveny samostatné přepočítací koeficienty ve velikosti 4,2098 pro hlavní město Prahu a 2,5273 pro Brno, Ostravu a Plzeň. Pro jednotlivá kritéria se poté stanoví podíly, kterými se obce na daňovém výnosu podílejí. Např. inkaso obce z kritéria velikosti výměry katastrálního území se určí tím způsobem, že se nejprve vypočítá podíl výměry katastrálního území konkrétní obce k výměře katastrálních území všech obcí v ČR, který se následně násobí vahou kritéria 3 %. Postupně se vypočítají podíly za všechna kritéria. Jejich součtem je pak stanoven celkový podíl, kterým se obec podílí na sdílených daní.

28


Kapitola 3

V současné době je tento model systému RUD kritizován zejména ze strany středně velkých obcí. Jejich snahou je zajistit pro své obce vyšší výnos ze sdílených daní a to změnou přepočítacích koeficientů a rozšířením přepočítacích kritérií. V současné době byla schválena novela zákona o rozpočtovém určení daní, která rozšíří přepočítací kritéria o kritérium počtu dětí a žáků v mateřských školách a základních školách na území obce s váhou kritéria 7 %. Váha kritéria prostého počtu obyvatel se navýší na 10 %. Přepočítací koeficienty se pak upraví ve prospěch středně velkých obcí, kdy se do jednoho přepočítacího koeficientu sloučí obce ve velikostní kategorii 2 – 30 tis. obyvatel. Podle mého názoru jsou tyto kroky vhodné, protože systém RUD by měl v maximální možné míře reflektovat rozmanitost obcí a navázat rozpočtové určení na aktivitu obcí a na veřejné statky a služby, které obec skutečně zajišťuje. Zcela mimo diskusi o RUD stojí problematika místních (regionálních) daní, které v ČR prakticky neexistují. Prostřednictvím obecních daní by obce skutečně měly možnost převzít alespoň část odpovědnosti za svůj daňový výnos. 3.1.2 ZHODNOCENÍ DAŇOVÉ PRAVOMOCI OBCÍ V ČR Daňová pravomoc obce neboli daňová autonomie znamená pravomoc obce mít vlastní daňové příjmy. Jedná se o zásadní otázku související s problematikou místních daní a to nejenom v ČR. Střetává se zde zájem centrální vlády uchovat si vliv a kontrolu nad územními samosprávami se zájmem těchto samospráv maximalizovat vlastní daňové pravomoci a posílit svou samosprávnou úlohu. Aby bylo možné zhodnotit daňovou pravomoc českých obcí, je nutné nahlédnout na daňovou pravomoc místních vládních jednotek v jiných zemí EU. Možnosti mezinárodního srovnání (Trhlínová, 2006) daňové autonomie obcí v jednotlivých zemích jsou ale omezené z důvodu nejednotného výkladu pojmu místní daň i z důvodu dalších terminologických odlišností. Rovněž charakter daňového základu místních daní je v různých zemích odlišný. Ve skandinávských zemích je daňovým základem tzv. osobní příjem, v Německu nebo Itálii příjmy z podnikání či živnostenské činnosti, ve Velké Británii a Irsku příjmy z majetku nebo ve Francii příjmy z investičního majetku. Pro účely mezinárodního srovnání (Jílek, 2008, s. 142) byly ze strany OECD definovány základní charakteristické znaky, které by měly jednotlivé daňové příjmy splňovat, aby mohly být 29


Kapitola 3

označeny za místní daně. OECD tyto znaky dělí do 6 kategorií, které jsou označeny písmeny „a“ až „f“ a jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 4 - Kategorie daňové pravomoci u daňových příjmů decentralizovaných úrovní vlády Kateg. a

Charakteristické znaky daně Plná pravomoc stanovit sazbu a základ daně decentralizovanou úrovní vlády.

a.1

Příjemce stanovuje daňovou sazbu, základ daně i daňové úlevy bez konzultace s vyšší úrovní vlády.

a.2

Příjemce stanovuje daňovou sazbu, základ daně i daňové úlevy po konzultaci s vyšší úrovní vlády.

b

Pravomoc stanovit sazbu daně decentralizovanou úrovní vlády.

b.1

Příjemce stanovuje sazbu daně a vyšší vládní úroveň neurčuje dolní ani horní limit sazby.

b.2

Příjemce stanovuje sazbu daně a vyšší vládní úroveň určuje dolní a/nebo horní limit sazby.

c

Pravomoc měnit základ daně.

d

Sdílení daní mezi úrovněmi vlády.

d.1

Sdílení daní, kdy příjemce (decentralizovaná úroveň vlády) určuje podíl.

d.2

Sdílení daní, kdy podíl může být změněn pouze při souhlasu decentralizované úrovně vlády.

d.3

Sdílení daní, kdy podíl daní decentralizovaným úrovním vlády je stanoven legislativou a může být jednostranně změněn centrální vládou s menší frekvencí než 1. ročně.

d.4

Sdílení daní, kdy podíl daní decentralizovaným úrovním vlády je určován každoročně centrální úrovní vlády.

e

Ostatní případy, kdy centrální vláda stanovuje sazbu a základ daně pro decentralizované úrovně vlády.

f

Daně nezařaditelné do kategorií „a“ až „e“.

Pramen: Jílek (2008, s. 142)

Kategorie „a“ představuje daně s plnou pravomocí místní vládní úrovně stanovit sazbu daně i základ daně, naopak kategorie „e“ zahrnuje daně, u kterých municipality nemají žádnou daňovou pravomoc. Země EU (Trhlínová, 2006) využívají kombinovaný model fiskálního federalismu, charakteristika místních daní je však v jednotlivých zemích odlišná, neexistuje žádný unifikovaný systém. V ČR tvoří rozhodující část daňových příjmů sdílené daně, které jsou 30


Kapitola 3

v měřítku zemí EU považovány spíše za transfery z centrálního rozpočtu, protože obce u těchto daní nemohou ovlivnit výslednou daňovou sazbu. Dle metodiky OECD se nacházejí v kategorii „d“. To dokumentuje také graf 2, který znázorňuje podíl místních daňových příjmů lokálních rozpočtů na celkových příjmech vládního sektoru. Na vybraném vzorku zemí EU můžeme vidět, že municipality České republiky patří společně s řeckými k zemím s nejnižším podílem místních daňových příjmů. Naproti tomu na opačném pólu statistiky se nacházejí Skandinávské země, kde vysoká míra daňové autonomie místních rozpočtů vychází z historických dispozic. Graf 3 - Podíl místních daňových příjmů místních vládních úrovní na celkových příjmech vládního sektoru v roce 2010 (vybrané státy EU, v %) 40

35,56

35 30

26,66

24,4

25 20

15,29

13,44

15

10,79

10

6,48

5,02

5

1,32

3,15

9,12

7,93 5,44

3,27 0,78

2,91

5,06

0

Pramen: OECD (2010 a)

Logicky ke stejným závěrům vede ukazatel podílu místních daňových příjmů na HDP jednotlivých zemí, který je znázorněn v grafu 3. V České republice místní daně neexistují. K zavedení místních daní se ČR nepřihlásila v Evropské chartě místní samosprávy, která byla přijata 1985 a v ČR vstoupila v platnost v roce 1999. Hlavním cílem charty je mezinárodní sjednocení principů, na kterých jsou založeny místní samosprávy jednotlivých zemí. Česká republika se mj. nezavázala ke čl. 9 odst. 3, který říká, že alespoň část finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejichž sazbu 31


Kapitola 3

mohou místní společenství v mezích zákona stanovit. Tento článek byl odmítnut s odůvodněním, že česká právní úprava pojem místní daň nezná. Charakter místních daní v českém systému nahrazují tzv. místní poplatky (viz podkapitola 4.2).

Graf 4 - Podíl daňových příjmů místních vládních úrovní na národních HDP v roce 2010 (vybrané státy EU, v %) 18

16,28

16 14

12,85

12

10,28

10 8

6,57

6 4 2

4,56

4,62 2,44 2,88

2,2 0,46

0,88

2,89

1,7 1,37 0,24

0,83

1,77

0

Pramen: OECD (2010 b)

Zobrazené statistiky zachycují objem prostředků, které mají charakter místních daní a kterými místní vládní jednotky v jednotlivých zemích disponují. Další otázkou však je, jakou daňovou pravomocí místní vládní jednotky disponují, do jaké míry jsou daňově autonomní. To je znázorněno v tabulce 3, která rozděluje jednotlivé daně podle charakteristických znaků na základě metodiky OECD. Můžeme provést srovnání, do jaké míry mají lokální vládní úrovně v jednotlivých zemích pravomoc ovlivnit daňovou sazbu a základ daně. Musíme mít na paměti, že se ale jedná pouze o možnost ovlivnit tu část daňových příjmů, které jsou znázorněny v grafech 2 a 3. I tato statistika potvrzuje vysokou daňovou autonomii skandinávských zemí, ve kterých může lokální úroveň u drtivé většiny místních daní stanovit sazbu daně a vyšší vládní úroveň neurčuje dolní ani horní limit sazby. Ze svěřených místních daní má nejvyšší 32


Kapitola 3

daňovou autonomii Francie, ve které sice lokální úroveň nedisponuje takovými místními daňovými příjmy v poměru k národnímu HDP jako severské země, na druhou stranu však u dvou třetin příjmů z místních daní mohou francouzské municipality stanovit zcela autonomně daňovou sazbu, základ daně i daňové úlevy a to bez konzultace s vyšší úrovní vlády. V ČR místní daně zavedeny nejsou, u místních poplatků, mohou obce stanovit sazbu daně na základě zvláštního zákona, který stanoví limity sazby. V rámci metodiky OECD jsou tyto pravomoci českých obcí zařazeny do kategorie „b2“. Nesmíme však zapomenout, že tyto pravomoci jsou pouze u minimálního objemu daňových příjmů, které lze v ČR označit za místní.

Tabulka 5 - Kategorie daňové autonomie dle metodiky OECD ve vybraných zemích EU v roce 2008 (v %) Stát

a1

Belgie

9,0

a2

b1

d1

d2

d3

d4

e

87,3 0,6

Finsko

86,4 63,8

0,1

10,4

2,3

6,1

93,3

5,2 2,9

0,3

8,2

0,1

11,6

20,0

Irsko Itálie

f

0,4

99,9

Dánsko

Francie

c

90,6

ČR

Estonsko

b2

1,3 100,0

34,7

50,3

Maďarsko

15

80,7

Německo

14,1

44,7

Norsko

98,2

Portug.

90,0

Rakousko

7,4

15,1

Slovensko

5,6

94,1

Švédsko Velká B.

19,0

0,3

40,4

0,8 1,2 9,9 61,6

16,0

0,4

97,7

2,3 100,0

Pramen: OECD (2010 c)

V ČR nejsou místní daně oficiálně zavedeny, charakter místních daní mají ale místní poplatky. Z mezinárodního srovnání však vyplývá, že fiskální výnos místních poplatků 33


Kapitola 3

řadí ČR na závěr pořadí zemí EU, jejichž obce mají (vyjma Řecka) vyšší místní daňové příjmy. Dle metodiky OECD (Jílek, 2008, s. 143) jsou daně v kategoriích „a“ až „c“ označovány jako vlastní příjmy. V rámci české terminologie jsou za vlastní příjmy obce považovány daňové příjmy, nedaňové příjmy a kapitálové příjmy. Toto označení vlastních příjmů je tak od označení používaného OECD zcela odlišné. Daňová autonomie obce v ČR je značné omezená a v mezinárodním srovnání patří k nejnižším. Posílení daňové autonomie (Toth, 2008, s. 4) je možné uskutečnit zavedením dalších místních poplatků

15

, zavedením místních daní nebo zvýšením daňových

pravomocí. Jak uvidíme v praktické části práce, obce se posilování své daňové autonomie brání. Nicméně její rozšíření by mohlo zvýšit zájem občanů (daňových poplatníků) o veřejné dění a motivovat je k aktivnější občanské kontrole. Občané by mohli cítit sounáležitost s obcí, ve které žijí nejen ze sociálního, popř. kulturního pohledu, ale také z ekonomického. Zvýšenu občanskou kontrolou by se také mohl zvýšit tlak na hospodárné, účelné a efektivní nakládání s veřejnými prostředky ze strany obcí. V každém případě by nový systém měl zvýšit daňovou samostatnost obcí. Jednotný systém, který by definoval vhodné místní daně, neexistuje. V každé zemi je využíván různý systém na základě místních podmínek nebo historických dispozic. Např. ve Velké Británií odvádějí poplatníci jen jednu místní daň – tzv. radniční daň, která je placena občanem s trvalým bydliště v dané lokalitě, přičemž výše daně je stanovena na základě vlastností daného sídla a na sociální a ekonomické situaci poplatníka. V jiných zemích jsou placeny např. daně z motorových vozidel, daně z druhého bydlení nebo kanalizační daň. Úprava místních poplatků, které mají v ČR charakter místních daní a rovněž daně z nemovitostí, u kterých mohou obec také uplatnit daňovou pravomoc, jsou předmětem kapitoly 4. 3.1.3 NEDAŇOVÉ A KAPITÁLOVÉ PŘÍJMY Nedaňové příjmy (Peková, 2011, s. 468 - 472) souvisejí především s vlastním hospodařením obce. Jedná se nejčastěji o příjmy z vlastního podnikání, příjmy z poskytování komunálních služeb pokud nejsou příjmem provozovatele služby (uživatelské poplatky za některé lokální smíšené veřejné statky). 15

Soustava místních poplatků v ČR je zhodnocena v podkapitole 4.1.1

34


Kapitola 3

Mezi příjmy z vlastního podnikání patří podíl na zisku podniků s majetkovým vkladem obce. V ČR nejsou tyto příjmy obecních rozpočtů významné, setkáváme se s nimi spíše u větších měst. Jiným příjmem tohoto typu je příjem z pronájmu majetku. Zde záleží na struktuře majetku obce. Při pronájmu majetku má obec zajištěn dlouhodobý a stabilní příjem rozpočtu. Dalším typem nedaňového příjmu je příjem z finančního investování, kdy obec v případě, že disponuje dočasně volnými finančními prostředky, může investovat do obchodovatelných cenných papírů nebo prostředky uložit na termínovaný vklad. Nedaňové příjmy z vlastního podnikání umožňují vyrovnávat hospodaření, rozhodování o jejich získání a použití je v kompetenci zastupitelstva obce. Uživatelské poplatky jsou tradičním vlastním příjmem rozpočtů obcí v případě, že veřejný statek je zajišťován organizační složkou obce. V případě, že je veřejný statek zajišťován prostřednictvím příspěvkových organizací nebo obchodních společností, je uživatelský poplatek příjmem těchto subjektů. Uživatelské poplatky jsou často stanoveny na hranici tzv. ekonomicky nutných nákladů, které v sobě nezahrnují ziskovou přirážku. Dalšími typy nedaňových příjmů jsou příjmy sankční povahy (pokuty), které mají povahu nahodilých a doplňkových příjmů, mezi které patří také dary a výnosy veřejných sbírek. Kapitálové příjmy (Peková, 2011, s. 474) obce získávají prodejem svého majetku, opět tedy podobně jako v případě nedaňových příjmů záleží na struktuře majetku obce. Kapitálové příjmy jsou obvykle velmi malé, protože prodej nepotřebného majetku není možné opakovat. Na druhé straně obce mohou získat jednorázové rozpočtově zajímavé příjmy z prodeje pozemků. Mezi vlastní kapitálové příjmy se řadí také dary na pořízení investic. 3.1.4 PŘIJATÉ DOTACE A TRANSFERY Transfery představují druhý nejvýznamnější zdroj příjmů obcí. Obce čerpají transfery ze státního rozpočtu (kapitola Všeobecná pokladní správa a kapitoly jednotlivých ministerstev), státních fondů a rozpočtů krajů. Obce mohou také žádat o dotace z fondů EU prostřednictvím regionálních rad regionů soudržnosti. Tabulka 6 znázorňuje objem přijatých dotací vybraných obcemi z rozpočtů vybraných poskytovatelů.

35


Kapitola 3

Tabulka 6 – Přehled o vybraných transferech přijatých obcemi v období 2009 – 2011 (mld. Kč) Poskytovatel dotace

2009

2010

2011

VPS – souhrnný dotační vztah

9,6

11,9

10,1

Ministerstvo práce a sociálních věcí

26,1

27,3

26,6

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

8,9

9,0

10,3

Ministerstvo životní prostřední

4,2

7,4

9,0

Ministerstvo pro místní rozvoj

2,9

5,1

4,9

Ministerstvo zemědělství

2,5

2,2

2,2

Státní fond životního prostředí

0,6

0,7

0,9

Rozpočty krajů

3,7

3,3

3,4

Rozpočty regionálních rad

5,1

11,8

6,9

Dotace celkem 87,1 104,5 93,8 Pramen: SZÚ (2009, str. 316); SZÚ (2010, str. 266); SZÚ (2011, str. 23) Vysvětliv.: VPS = všeobecná pokladní správa

Z kapitoly státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa je obcím v rámci tzv. souhrnného dotačního vztahu poskytován příspěvek na školství (z kapitoly MŠMT), který je obcím přerozdělován prostřednictvím krajských úřadů a příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti. Tyto příspěvky činily v roce 2011 souhrnně 10,1 mld. Kč (z toho pro hlavní město Prahu 0,9 mld. Kč). Oproti předcházejícímu roku došlo k poklesu o 1,8 mld. Kč, který byl způsoben snížením objemu příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti. Tento příspěvek má charakter běžné a nárokové dotace, která je relativně dobře plánovatelná. Nedostatky příspěvku jsou rozpracovány v podkapitole 1.3. Celkem za rok 2011 obce ze státního rozpočtu a státních fondů čerpaly dotace ve velikosti 70,2 mld. Kč (v roce 2010 77,7 mld. Kč), přičemž nejvíce z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí (26,6 mld. Kč). Největší část z těchto prostředků představuje transfer na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách a transfer na dávky pomoci v hmotné nouzi. Z kapitoly MŠMT tvoří převážnou část prostředků přímé náklady na vzdělání a dotace pro soukromé školy. Dotace z kapitoly MŽP jsou určeny především na realizaci investičních vodohospodářských projektů zaměřených na technickou obnovu a výstavbu kanalizací, čističek odpadních vod a vodovodů. Na podobný účel jsou určeny rovněž dotace z kapitoly MZ, která navíc poskytuje prostředky na podporu prevence před 36


Kapitola 3

povodněmi.

V rámci

neinvestičních

dotací

pak

podporuje

aktivity

související

s hospodařením v lesích a na obnovu lesních porostů. Z kapitoly MMR jsou dotace obcím určeny např. na obnovu majetku postiženého živelní pohromou, na obnovu místních komunikací či na podporu regionálního rozvoje. Z rozpočtů krajů obce v roce 2011 přijaly transfery ve velikosti 3,4 mld. Kč. Polovinu z této částky tvořily investiční transfery určené například na obnovu vodohospodářské nebo dopravní infrastruktury. Z rozpočtů regionálních rad regionů soudržnosti přijaly obce v roce 2011 6,9 mld. Kč (v roce 2010 to bylo 11,8 mld. Kč). Tyto prostředky byly 96 % investičního charakteru. Zbývajících 13,6 mld. Kč obce převedly z vlastních účelových fondů. 16 Dotační vztahy v rámci rozpočtové soustavy jsou projevem solidarity uplatňovaného v demokratických zemích a také výsledkem přenesení odpovědnosti na obce za zabezpečování některých, především státem preferovaných veřejných statků. (Peková, 2011, 261 - 262). Nedostatky dotačních vazeb z pohledu obcí jsou především v nízkém objemu neúčelových dotací a v absenci vhodných kritérií pro přerozdělování těchto typů dotací. Využívání především účelových dotací snižuje odpovědnost obcí za použití těchto dotací.

16

SZÚ (2011, str. 23 - 25)

37

4 ÚPRAVA MÍSTNÍCH POPLATKŮ A DANĚ Z NEMOVITOSTÍ

4.1 POSTAVENÍ MÍSTNÍCH POPLATKŮ A DANÍ Z NEMOVITOSTÍ V DAŇOVÝCH PŘÍJMECH OBCÍ ČR Místní poplatky a daně z nemovitostí patří mezi daňové příjmy obcí, které doplňují stěžejní sdílené daně. Oba tyto daňové příjmy jsou upraveny zvláštním zákonem. Rozdíl mezi nimi je ten, že výběr a správu místních poplatků provádí sama obec, zatímco v případě daně z nemovitostí provádí výběr daní stát prostřednictvím finančních úřadů, které pak daňový výnos obcím přeposílají. Daň z nemovitostí tak není pro obce spojena s žádnými administrativními náklady souvisejícími s výběrem a správou daně.

Tabulka 7 - Místní poplatky a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí a DSO v letech 2009 - 2011 (mld. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem Místní poplatky

2010 %

136,5 6,6

tis. Kč

2011 %

142,9 4,8

6,5

tis. Kč

%

141,9 4,5

6,3

4,4

Daň z nemovitostí 6,3 4,6 8,7 6,1 8,6 6,1 Pramen: vlastní úprava z – SZÚ (2009, str. 307 - 311); SZÚ (2010, str. 259 - 262); SZÚ (2011, str. 18 - 20)

Z tabulky je patrné, že místní poplatky se podílely ve sledovaném období na daňových příjmech obcí v průměru 4,6 %. Jejich výnos je stabilní a pro rozpočty obcí relativně dobře plánovatelný. Daň z nemovitostí se pak na daňových příjmech obcí podílela v průměru 7,9 %. Rovněž tento typ majetkové daně je velmi dobře plánovatelný. Příjmy z místních poplatků a daně z nemovitostí nejsou pro obce fiskálně nejvýnosnější, pro jejich rozpočty mají ale velmi důležitou a nezastupitelnou úlohu. Postavení, úprava a zejména daňová

Úprava místních poplatků a daně z nemovitostí

Kapitola 4

pravomoc obcí u místních poplatků je dále rozpracovaná v podkapitole 4.1.1, u daně z nemovitostí pak v podkapitole 4.1.2. Na tyto podkapitoly navazuje praktická část práce, ve které je postavení těchto daňových příjmů hodnoceno na příkladech konkrétních obcí. 4.1.1 MÍSTNÍ POPLATKY Místní poplatky mají charakter místních (obecních, lokálních) daní. Mezi jejich základní charakteristické prvky patří, že jejich výnos připadá obci. Obec rovněž stanovuje výši daňové sazby, rozhoduje o daňovém základu a sama provádí správu místního poplatku. Místní poplatek je podobně jako daň nenávratným a neekvivalentním veřejným příjmem, který slouží k úhradě obecních veřejných potřeb. Obec však může uplatňovat svou daňovou pravomoc pouze v mezích zvláštního zákona 17 , který mj. taxativně stanovuje, které poplatky může na svém území zavést. Obec může zavést tyto místní poplatky: - poplatek ze psů, - poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, - poplatek za užívání veřejného prostranství, - poplatek ze vstupného, - poplatek z ubytovací kapacity, - poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, - poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, - poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Jednotlivé poplatky se od sebe odlišují základní funkcí, kterou v obci plní. Nejdůležitější funkcí je funkce fiskální, tedy snaha zvýšit daňové příjmy obecního rozpočtu. Fiskální úlohu plní především poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen poplatek

17

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

39

Kapitola 4


za provoz systému komunálních odpadů), který představuje 63 % z výnosu všech místních poplatků v obcích ČR. V některých zejména menších obcí tento poplatek tvoří i více než 90 % výnosu místních poplatků. Ačkoliv bylo v úvodu řečeno, že místní poplatky jsou neekvivalentním příjmem rozpočtu obce, u poplatku za provoz systému komunálních odpadů představuje výjimku, protože je ekvivalentní. Obec oproti zaplacení poplatku zabezpečuje veřejný statek svoz netříděného domovního odpadu, přičemž jednoduše může rozpoznat konkrétního tzv. černého pasažéra a svoz domovního odpadu mu nezajistit. Odlišné postavení tohoto poplatku reflektuje také rozpočtová skladba, která v rámci druhového třídění eviduje místní poplatky na podseskupení položek 134, zatímco místní poplatek za komunální odpad na podseskupení položek 133, kde jsou evidovány poplatky a odvody v oblasti životního prostřední. Mezi další poplatky, u kterých převažuje fiskální funkce, patří poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek ze vstupného a poplatek z ubytovací kapacity. Druhou významnou funkcí místních poplatků je jejich regulační funkce. Převážně regulační funkci mají místní poplatek ze psů, za užívání veřejného prostranství, za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst. Regulační funkce byla také u poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj, který však již obce od 1. 1. 2012 nevybírají. Praktická část této práce pokrývá období 2009 – 2011, takže bude v tabulkách u jednotlivých obcí tento poplatek uveden. Místní poplatky (Peková, 2008, s. 459) mají fakultativní charakter, pouze zastupitelstvo obce rozhoduje o tom, které poplatky bude na svém území vybírat. Obec místní poplatky zavádí obecně závaznou vyhláškou, ve které specifikuje sazbu daně a případné daňové osvobození. Obce tedy mají omezenou daňovou pravomoc. Zákon o místních poplatcích stanovuje u každého místního poplatku poplatníka daně, předmět daně, případnou slevu na dani či úplné osvobození od daňové povinnosti a daňovou sazbu. Následující přehled místních poplatků se zabývá především právě daňovými sazbami a jejich horními limity, do kterých mohou obce uplatňovat svou daňovou pravomoc. Připomeňme, že tato daňová pravomoc náleží na základě metodiky OECD do kategorie „b2“.

40

Kapitola 4


POPLATEK ZE PSŮ Poplatek ze psů je klasický místní poplatek. Poplatek z části slouží k naplnění rozpočtových příjmů, kdy obci v souvislosti s chovem psů vznikají náklady na udržování čistoty veřejných prostranství. Významnější funkcí poplatku je ale regulace počtu psů v určitých oblastech obce. Obce při stanovení sazeb místního poplatku často rozlišují mezi chovem psů v bytech a rodinných domech nebo chovem psů v centru obce a v okrajových částech. Daňová sazba poplatku činí až 1500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa, u poživatelů zákonem vyjmenovaných typů důchodů, které jsou jediným příjmem poplatníka, pak sazba činí až 200 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. U druhého a každého dalšího psa může obec horní limit poplatku navýšit o 50 %, tj. na 2250 Kč a u snížené sazby na 300 Kč. Poplatníkem místního poplatku je držitel psa. Ten má ohlašovací povinnost, která je zpravidla upravena v obecně závazné vyhlášce, kterou obec poplatek zavádí. Poplatník je povinen sdělit obci jako správci daně skutečnosti nezbytné pro správu poplatku. Od daňové povinnosti jsou osvobozeny osoby, které jsou nevidomé, bezmocné nebo s těžkým zdravotním postižením. Osvobozeny jsou rovněž osoby, které provádějí výcvik psů určených k doprovodu osob tělesně postižených.

POPLATEK ZA LÁZEŇSKÝ NEBO REKREAČNÍ POBYT Tento poplatek je rovněž klasickým místním poplatkem, který je vybírán v zemích s významnějším cestovním ruchem. Poplatníkem je fyzická osoba, která pobývá v místě soustředěného cestovního ruchu za účelem léčení nebo rekreace. Poplatníkem je tedy ubytovaná osoba. Tímto poplatkem se návštěvníci obce podílejí na veřejných službách, které obec zajišťuje. Sazba poplatku činí až 15 Kč za osobu a každý i započatý den pobytu. Obec může rovněž stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. Poplatek ve stanovené výši vybírá ubytovatel, který jej pak odvádí obci. Ubytovatel za správné vybrání a odvedení poplatku obci ručí, v případě, že poplatek neodvede včas nebo ve správné výši, může obec jako správce poplatku zvýšit ubytovateli (plátci) odváděný poplatek na trojnásobek.

41


Kapitola 4

POPLATEK ZA UŽÍVÁNÍ VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ Poplatek obec vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství. Zvláštním užíváním veřejného prostranství se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Horní limit sazby poplatku je zákonem stanoven na 10 Kč za každý i započatý m 2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Obec může u zákonem vyjmenovaných užití veřejného prostranství (např. umístění reklamní zařízení či lunaparků) zvýšit sazbu až na desetinásobek. Od daňové povinnosti jsou osvobozeny akce, které se konají na veřejném prostranství a jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. POPLATEK ZE VSTUPNÉHO Poplatek se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce. Obce mohou různé akce zatížit různě vysokými poplatky, horní limit pro sazbu poplatku je stanoven na 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného. Obce mohou rozhodnout, které akce od daňové povinnosti osvobodí. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která akci pořádá. Obec může zejména v případě opakujících se akcí po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek paušální částkou. Tato paušální částka však musí být obsažena přímo v obecně závazné vyhlášce.

POPLATEK Z UBYTOVACÍ KAPACITY Tento poplatek se podobně jako poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt vybírá v místech soustředěného cestovního ruchu a to z ubytovací kapacity v zařízení určených k přechodnému ubytování za úplatu. Horní limit sazby poplatku je stanoven na 6 Kč za každé využité lůžko a den, tato sazba je stanovena od 1. 1. 2010. Do té doby poplatek činil 4 Kč. Ve své podstatě se jedná o poplatek za přespání, podobně je tomu i u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt.

42


Kapitola 4

Poplatníkem je ubytovatel. To je také základní rozdíl mezi tímto poplatkem a poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt, u kterého je poplatníkem návštěvník ubytovacího zařízení.

POPLATEK

ZA

POVOLENÍ

K VJEZDU

S MOTOROVÝM

VOZIDLEM

DO

VYBRANÝCH MÍST A ČÁSTÍ MĚST Smyslem poplatku je regulace provozu motorových vozidel v některých, především historických částech obcí. Horní limit sazby poplatku je stanoven na 20 Kč za den a je placen za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst. Obec po dohodě s poplatníkem může poplatek stanovit paušální částkou. POPLATEK ZA PROVOZ SYSTÉMU SHROMAŽĎOVÁNÍ, SBĚRU, PŘEPRAVY, TŘÍDĚNÍ, VYUŽÍVÁNÍ A ODSTRAŇOVÁNÍ KOMUNÁLNÍCH ODPADŮ Tento poplatek je vybírán za sběr, svoz a likvidaci domovního odpadu. Sazba poplatku je stanovena jako dvousložková. První složka je fixní s horním limitem 250 Kč za kalendářní rok a poplatníka daně. Druhou složkou poplatku je částka stanovená na základě skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu v předchozím roce. Obec v obecně závazné vyhlášce provede rozúčtování nákladů na jednu osobu a stanoví druhou složku poplatku, která má zákonem rovněž stanoven horní limit a to 250 Kč za osobu a kalendářní rok. Maximální souhrnná výše poplatku tak může činit 500 Kč za osobu a kalendářní rok. S účinností od 1. 7. 2012 byla přijata novela zákona o místních poplatcích č. 174/2012 Sb., která navýšila sazba poplatku. První složka s fixním horním limitem 250 Kč zůstala v platnosti, druhá složka, kterou obce stanovují na základě skutečných nákladů rozúčtovaných na jednu osobu, se zvyšuje na 750 Kč. Maximální souhrnná výše poplatku tak od 1. 7. 2012 mže činit až 1000 Kč za poplatníka a kalendářní rok. V praktické části práce obce často poukazují na nedostatečnou velikost části poplatku vypočítané podle skutečných nákladů. Od 1. 7. 2012 se tak zvýšila daňová pravomoc, kterou obce dlouhodobě žádali.

43


Kapitola 4

POPLATEK ZA ZHODNOCENÍ STAVEBNÍHO POZEMKU MOŽNOSTÍ JEHO PŘIPOJENÍ NA STAVBU VODOVODU NEBO KANALIZACE Účelem tohoto poplatku je získání části nákladů, které obci vznikly v souvislosti s investicemi do vybudování vodovodní a kanalizační sítě. Sazba poplatku je stanovena za 1 m2 zhodnoceného stavebního pozemku, horní limit sazby poplatku je dán rozdílem ceny stavebního pozemku s možností připojení a bez možnosti připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Následující tabulka znázorňuje výnos místních poplatků v letech 2009 – 2011.

Tabulka 8 - Místní poplatky v rozpočtech obcí v letech 2009 - 2011 2009

2010

2011

mld. Kč

%

mld. Kč

%

mld. Kč

%

MP – komunální odpad

4,1

62,1

4,1

63,1

3,5

55,6

MP – VHP

1,1

16,7

0,9

13,8

1,3

20,6

MP – veřejné prostranství

0,6

9,1

0,6

9,2

0,7

11,1

Ostatní

0,8

12,1

0,9

13,8

0,8

12,7

Celkem 6,6 6,5 6,3 Pramen: vlastní úprava z - SZÚ (2009, str.); SZÚ (2010, str.); SZÚ (2011, str.) Pozn.: v řádku „Ostatní“ jsou zahrnuty místní poplatky ze psů, za lázeňský nebo rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství, ze vstupného, z ubytovací kapacity, za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem a za zhodnocení stavebního pozemku. Jednotlivé státní závěrečné účty souhrnné hodnoty výnosů těchto poplatků neuvádějí. Vysvětliv.: MP = místní poplatek; VHP = výherní hrací přístroj

Fiskálně nejvýznamnějším místním poplatkem je dlouhodobě pro rozpočty obcí poplatek za provoz systému komunálních odpadů. V průměru ve sledovaném období se tvořil více než 60 % výnosu všech místních poplatků. Zejména u nejmenších obcí, které mají často zavedeny pouze místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů a ze psů, může tvořit tento poplatek i více než 90 % příjmů z místních poplatků. Druhý nejvýnosnější poplatek za výherní hrací přístroj obce od 1. 1. 2012 nevybírají, čímž dojde ke snížení podílu místních poplatků na daňových příjmech. Na druhou stranu došlo s účinností od 1. 7. 2012 ke zvýšení maximální sazby u poplatku za systém komunálních odpadů a jak bude patrné z praktické části práce, dá se předpokládat, že 44

Kapitola 4


významné procento obcí možnosti zvýšit sazbu využije. Lze tedy očekávat dramatické navýšení podílu tohoto poplatku na celkovém výnosu všech místních poplatků. V souvislosti s místním poplatkem za provoz systému komunálních odpadů je nutné uvést jednu důležitou věc. Řada obcí nemá tento poplatek zaveden vůbec. Tím dochází ke snížení objemu místních poplatků a snížení podílu tohoto typu místního poplatku jako takového. Tyto obce řeší financování svozu komunálního odpadu prostřednictvím zákona o odpadech,18 který stanoví (§ 17), že obec může vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy. Smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady. Vybírá-li obec tuto úhradu, nemůže stanovit místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů. Na základě zákona o odpadech obce vybraly za provoz systému komunálních odpadů v roce 2009 1,9 mld. Kč, v roce 2010 1,8 mld. Kč a v roce 2011 1,7 mld. Kč. Budeme – li na tyto prostředky nahlížet čistě ekonomicky, mohli bychom je přičíst k místním poplatkům za systém komunálních odpadů. V rozpočtové skladbě jsou ale vybrané prostředky podle zákona o odpadech tříděny na položku 1333, zatímco vybrané prostředky na základě zákona o místních poplatcích na položku 1337. Vzhledem k tomu, že tato práce se zabývá pouze postavením místních poplatků, nebudeme prostředky na položce 1337 dále uvažovat, protože nejsou místními poplatky. Při zhodnocení soustavy místních poplatků musím zdůraznit fiskální funkci poplatku za provoz systému komunálních odpadů. Svoz komunálního odpadu je veřejný statek, který spotřebovává každý občan obce a prostřednictvím místního poplatku se podílí na jeho financování. Na druhé straně v praxi dochází k tomu, že do zejména menších obcí v zázemí větších měst se stěhují občané, kteří si ale nepřehlašují trvalý pobyt. Místní poplatek pak platí v obci, ve které nežijí, přičemž odpad tvoří v obci, ve které místní poplatek neodvádějí. Současná právní úprava neřeší tento problém, který je pro některé menší obce poměrně významný. Společně s tím obce za tyto občany neinkasují ani sdílené daně. Z dalších poplatků je pro obec významný poplatek za užívání veřejného prostranství, prostřednictvím kterého mají obce nástroj k regulaci užívání veřejného prostranství. Občané jsou tak motivováni k efektivnímu užívání veřejného prostranství. Významnou

18

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

45

Kapitola 4


regulační funkci má poplatek ze psů. Tyto tři poplatky považuji za kostru systému místních poplatků. Ostatní poplatky (neuvažuji poplatek za VHP, který obce od r. 2012 nevybírají) lze považovat za poplatky doplňkové. Poplatky za povolení k vjezdu a za zhodnocení stavebního pozemku obce využívají minimálně. Domnívám se, že zejména poplatky za provoz systému komunálních odpadů a za užívání veřejného prostranství by se mohly stát základem systému obecních daní. V rámci tohoto systému by ale bylo bezpodmínečně nutné vyřešit otázku přehlašování pobytů trvalého bydliště, aby každá obec získávala sdílené daně a zároveň mohla uvalovat místní daně podle počtu obyvatel, kteří v obci skutečně žijí a nikoliv podle počtu obyvatel přihlášených k trvalému pobytu. Po vyřešení této otázky by se do systému místních daní mohla zakomponovat jakási „daň z užívání obecní infrastruktury“. V souvislosti s tím by mohlo dojít ke zvýšení daňové konkurence mezi obcemi, která je v současné době, až na naprosté výjimky, zanedbatelná. 4.1.2 DANĚ Z NEMOVITOSTÍ Daň z nemovitostí je majetková daň se stabilním základem, která nereaguje na výkyvy v hospodářském cyklu. Význam této daně se z toho důvodu zvyšuje v období recese, kdy společně s nepřímou daní z přidané hodnoty působí v rozpočtech obcí jako stabilizační prvek, který zmírňuje pokles daňového výnosu, který je způsoben sníženým inkasem na hospodářský cyklus citlivých důchodových daní. Daň z nemovitostí je určena zvláštní zákonem19, který stanoví, že daň z nemovitosti je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb. Zákon pak u obou typů nemovitostí specifikuje předmět daně, poplatníky daně, osvobození od daně, základ daně a sazbu daně. Základní sazba daně se dále násobí koeficientem přiřazeným k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel. Koeficienty činí: - 1,0 v obcích do 1.000 obyvatel, - 1,4 v obcích nad 1.000 obyvatel do 6.000 obyvatel, - 1,6 v obcích nad 6.000 obyvatel do 10.000 obyvatel, - 2,0 v obcích nad 10.000 obyvatel do 25.000 obyvatel, - 2,5 v obcích nad 25.000 obyvatel do 50.000 obyvatel, - 3,5 v obcích nad 50.000 obyvatel a ve Františkových Lázních, Luhačovicích, 19

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů

46

Kapitola 4


Mariánských Lázních a Poděbradech, - 4,5 v Praze. Nyní se dostáváme k daňové pravomoci, kterou obce v souvislosti s daní z nemovitostí mají. Obce mohou obecně závaznou vyhláškou upravit koeficient pro jednotlivé části obce, kterým se násobí daňová sazba o jednu kategorii nahoru nebo o jednu až tři kategorie dolů. U hlavního města Prahy lze koeficient zvýšit na hodnotu 5,0. Tuto pravomoc obce mají u daně z pozemků i daně ze staveb.20 Obce dále mohou mimo koeficientu, který je stanoven na základě velikostní kategorie obce, stanovit obecně závaznou vyhláškou další koeficient, který se nazývá místní koeficient. Místní koeficient může být stanoven ve velikosti 2, 3, 4 nebo 5, přičemž tímto koeficientem se násobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků. Místní koeficient lze stanovit pouze pro všechny nemovitosti na území celé obce.21 Místní koeficient mohou obce stanovit od roku 2009. Ve zdaňovacím období roku 2009 toho využilo 390 obcí, pro zdaňovací období 2010 zamýšlelo zavést místní koeficient 545 obcí. Následně byla přijata novela zákona o dani z nemovitostí, která zdvojnásobila některé základní sazby daně. Obce z toho důvodu dostaly možnost korigovat obecně závazné vyhlášky s místními koeficienty v prodloužené lhůtě do 30. 11. 2009 (dle zákona musí obecně závazné vyhlášky nabýt platnosti do 1. 8. předchozího zdaňovacího období). Řada obcí toho využila, k 1. 1. 2010 mělo místní koeficient přijato pouze 283 obcí. V roce 2011 pak mělo zaveden místní koeficient 299 obcí, převážně se jednalo o místní koeficient 2. Výnos daně z nemovitostí je znázorněn v tabulce 7. V roce 2010 došlo k růstu výnosu daně o 38,1 %, v tomto roce se jednalo o nejrychleji rostoucí daňový příjem. Důvodem byla již zmíněná novela zákona, která zdvojnásobila některé sazby. Stabilní základ daně z nemovitosti pak zapůsobil především v roce 2009, kdy došlo k poklesu daňového inkasa z důvodu hospodářské recese, ale meziroční inkaso daně z nemovitosti se zvýšilo o čtvrtinu.22

20 21 22

Zákon o dani z nemovitostí, § 6 a 11 Tamtéž, § 12 SZÚ (2009, s. 311) a SZÚ (2010, s. 262)

47

Kapitola 4


Pro hodnocení daňové pravomoci, kterou obce u daně z nemovitostí disponují, shrňme, že obce mohou zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie základní sazbu daně a to odděleně pro jednotlivé části obce nebo stanovit místní koeficient ve velikosti 2, 3, 4 nebo 5 pro všechny nemovitosti na území celé obce. Daň z nemovitosti nemůžeme označovat za místní daň a to už jen z toho důvodu, že nezajišťuje výběr ani správu daně. Na druhou stranu z fiskálního pohledu, daňová pravomoc obce je u daně z nemovitosti výrazná a z fiskálního pohledu nekoresponduje s daňovou pravomocí u místních poplatků. U daní z nemovitostí mají zastupitelstva obcí možnost přijetím jedné obecně závazné vyhlášky i několika násobně zvýšit výnos daně z nemovitosti a zajistit si tak skokově výrazný nárůst daňových příjmů. Na druhou stranu takové opatření znamená výrazné zvýšení daňového břemene pro poplatníky. To je také důvod, proč jsou obce v uplatňování daňové pravomoci u daně z nemovitostí velmi obezřetné. V roce 2011 mělo místní koeficient zaveden pouze 4,8 % všech obcí ČR. Z praktické části práce bude patrné, že by se tento počet mohl v případě dalšího snížení výnosu ze sdílených daní, zvýšit.23

23

Výnos daně z nemovitostí a místních poplatků v rozpočtech konkrétních obcí v tabulkách č. 9 - 32.

48

5 ANALÝZA VÝNOSU MÍSTNÍCH POPLATKŮ A DANĚ Z NEMOVITOSTÍ MEZI OBCEMI RŮZNÝCH VELIKOSTNÍCH KATEGORIÍ

V praktické části práce jsem se zaměřil na analýzu postavení místních poplatků a daně z nemovitostí na příkladech rozpočtů konkrétních obcí z různých velikostních kategorií. Za sledované období jsem zvolil rozpětí let 2009 – 2011. Na místní poplatky a daň z nemovitostí jsem se zaměřil ve dvou rovinách. V první rovině se jedná o zhodnocení podílu těchto příjmů v poměru k celkovým daňovým příjmům jednotlivých obcí. Tento pohled můžu zjednodušeně nazvat jako fiskální. Druhá rovina praktické části práce, a tu považuji za stěžejní přínos, pak spočívá ve srovnání těchto daňových příjmů mezi jednotlivými velikostními kategoriemi a také jejich zhodnocení samotnými obcemi, včetně jejich názoru na míru své daňové pravomoci. V rámci této analýzy jsem provedl dotazníkové šetření na vzorku 150 náhodně vybraných obcí celé České republiky, z nichž je v aplikační části práce zpracováno 26. Tyto obce jsem pro účely práce rozdělil do následujících šesti kategorií:

1. do 500 obyvatel 2. 501 – 1 500 obyvatel 3. 1501 – 5 000 obyvatel 4. 5 001 – 10 000 obyvatel 5. 10 001 – 20 001 obyvatel 6. 20 001 – 50 000 obyvatel Obce byly osloveny prostřednictvím starostů. Ačkoliv je zřejmé, že rozhodujícími orgány obcí jsou zastupitelstva, z pochopitelných důvodů tyto nebylo možné oslovit. Pro účely této práce jsou považovány za stanoviska obcí vyjádření starostů. Starosta dle zákona o obcích zastupuje obec navenek. Z toho důvodu jsou stanoviska starostů jako vrcholných

Srovnání mezi velikostními kategoriemi obcí

Kapitola 5

představitelů obcí v této práci prezentována jako stanoviska obcí samých. V praxi je však možné, že by tato stanoviska mohla být v rozporu se stanovisky zastupitelstev. V některých případech starostové svůj názor interpretovali jako odlišný od většinového názoru v zastupitelstvu, v takových případech na to bude upozorněno. Starostům byly položeny dotazníkové otázky, které se týkaly místních poplatků, daně z nemovitostí a daňových pravomocí obcí. Bylo zjišťováno, zda obce uvažují o zavedení místního koeficientu daně z nemovitostí a jaká jsou pro a proti zavedení v jejich obci. V případě, že místní koeficient zavedly, bylo zjišťováno, jaké důvody k tomuto kroku vedly. V oblasti místních poplatků byli starostové dotazováni, jakou úlohu ve svých rozpočtech místním poplatkům přikládají a zda se ve stanovování sazeb poplatků pohybují spíše na horních či spodních limitech zákonných sazeb. V oblasti daňových pravomocí obcí byli starostové dotazováni, zda současnou úroveň svých daňových pravomocí považují za dostatečnou, případně zda by byly pro její zvýšení či snížení. V samotném úvodu je třeba zdůraznit, že sídelní struktura ČR je roztříštěná a jednotlivé obce i ze stejných velikostních kategorií jsou navzájem odlišné. I přes podobný počet obyvatel se obce značně odlišují velikostí svých katastrálních území (jedno z kritérií výpočtu podílu na sdílených daní), úrovní podnikatelské činnosti na svém území a s tím související zaměstnaností, majetkovou strukturou a tím schopností tvořit nedaňové příjmy (např. pronájmem nemovitého majetku) nebo kapitálové příjmy (prodejem nemovitého majetku). Obce se samozřejmě odlišují i rozsahem výkonu přenesené působnosti. Obce s podobným počtem obyvatel zajišťují obdobné základní veřejné služby, na druhou stranu se zejména menší obce mohou odlišovat v rozsahu poskytování některých dalších veřejných služeb např. v oblasti sociální péče. Jednotlivé obce se dále odlišují stavem obecního majetku, úrovní dopravní i technické infrastruktury, stavem životního prostředí, hladinou sociálního smíru v obci nebo úrovní nákladů dluhové služby. Obce s vysokým podílem cizích zdrojů v rozpočtu musí zajistit konsolidované umořování dluhu, které může být na úkor investiční činnosti a rozvoje obce. Obce se liší geografickou polohou, mají odlišné předpoklady pro turistický ruch. Zvlášť u menších obcí, které si nemohou dovolit najímat administrátory organizace 50


Kapitola 5

výběrových řízení k zadávání veřejných zakázek, popř. žádostí o dotace zejména z fondů regionálních operačních programů, které jsou administrativně náročné, je důležitým faktorem skladba zastupitelstva. Pro každou takovou obec je výraznou pomocí např. zastupitel kvalifikovaný v dané oblasti. Obce se dále liší věkovým složením svých obyvatel, zájmem občanů podílet se na správě obce a tvorbě kulturního života v obci. Činnost v řadě obcí je paralyzována z důvodu osobních sporů mezi zastupiteli. Nyní přejdeme k samotnému šetření. V tabulkách u jednotlivých obcí jsou znázorněny pouze ty místní poplatky, které obce měly alespoň v jednom ze tří sledovaných let zavedeny. Zdrojem sazeb místních poplatků jsou obecně závazné vyhlášky, které jsou dostupné na oficiálních webových stránkách jednotlivých obcí, zpravidla v sekci právní předpisy obce. Na konci každé velikostní kategorie je uvedeno stručné shrnutí tak, aby mohly být následně kategorie mezi sebou srovnány.

5.1 KATEGORIE DO 500 OBYVATEL Obec Oslnovice Kraj: Jihomoravský Okres: Znojmo Počet obyvatel: 91

Tabulka 9 - Daňové příjmy obce Oslnovice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

tis. Kč

1 285,74

2011 %

1 443,78

tis. Kč

%

1 475,48

DAŇ Z NEMOVITOSTI

299,52

23,30

384,32

26,62

380,92

25,82


178,21

13,86

179,24

12,41

181,80

12,32

1,30

0,10

1,20

0,08

2,05

0,14

MP – rekreační pobyt

37,49

2,92

46,85

3,24

35,35

2,40

MP – ubytovací kapacita

22,57

1,76

21,69

1,50

21,61

1,46

MÍSTNÍ POPLATKY 239,57 18,63 248,98 17,25 241,11 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Oslnovice

16,34

MP – psi

51


Kapitola 5

Příjem daně z nemovitostí tvořil ve sledovaném období čtvrtinu všech daňových příjmů obce, výrazně tak převyšuje celostátní průměr 5,6 %. Zastupitelstvo i proto neuvažuje o zavedení místního koeficientu a to zejména z důvodu již tak vysokého daňového zatížení občanů celostátními daněmi. Ze stejného důvodu obec drží sazby místních poplatků ve spodní polovině zákonného rozpětí limitů. I přesto je výnos místních poplatků výrazná položka rozpočtu, činí více než 17 % daňových příjmů. Fiskálně nejvýznamnější poplatek za provoz systému komunálních odpadů činil ve sledovaném období v průměru 74 % všech místních poplatků. Významnější rozpočtovou položkou jsou ještě poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatek ze vstupného. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt činí 7 Kč za osobu a den, je možné ho stanovit také paušály týdenním 30 Kč, měsíčním 100 Kč nebo ročním 600 Kč. Poplatek z ubytovací kapacity činí 3 Kč za každé využité lůžko a den s tím, že je možné uplatnit roční paušál 200 Kč. Obec má zavedeny také místní poplatky, z kterých však nemá žádné příjmy. Jedná se o místní poplatek ze vstupného, poplatek za užívání veřejného prostranství a do roku 2011 také poplatek za provozování výherních hracích přístrojů. Otázku daňové pravomoci obce nepovažuje starosta za stěžejní. Je nespokojen především se současným systémem rozpočtového určení daní, který malým obcím zajišťuje nízký podíl vlastních příjmů a vytváří tak závislost na dotacích. Zastupitelé obce Oslnovice by navrhovali takovou změnu systému RUD, který zvýší podíl prostředků z tohoto systému a sníží závislost obcí na nenárokových dotacích.

52


Kapitola 5

Obec Plískov Kraj: Plzeňský Okres: Rokycany Počet obyvatel: 125

Tabulka 10 - Daňové příjmy obce Plískov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

tis. Kč

1 001,40

2011 %

1 121,28

tis. Kč

%

1 107,50

DAŇ Z NEMOVITOSTI

56,26

5,62

161,16

14,37

141,99

12,82


88,75

8,86

86,99

7,76

88,00

7,95

1,10

0,11

1,40

0,12

1,35

0,12

89,35

8,07

MP – psi

MÍSTNÍ POPLATKY 89,85 8,97 88,39 7,88 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Plískov

Podíl daně z nemovitostí tvoří v průměru 11 % daňových příjmů obce. Místní koeficient daně z nemovitostí obec zavedla s účinností od 1. 1. 2012. Důvodem k jeho zavedení byla skutečnost, že přibližně 70 % staveb, které se v obci nacházejí, je určeno k rekreaci. Zavedením místního koeficientu tak obec získá dodatečné prostředky od občanů, z kterých neparticipuje v systému RUD, neboť nejsou v obci přihlášeni k trvalému pobytu. Tito lidé spotřebovávají veřejné statky, ačkoliv daňovou cenu za ně platí na území jiných obcí. Výnos z místních poplatků představuje pro obec v průměru 8,3 % daňových příjmů. Obec má zaveden prakticky pouze místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů, jehož sazbu má zavedenu na zákonem stanovené maximální hranici. Tento místní poplatek představuje 98,6 % výnosu místních poplatků. Obec má pak zaveden už pouze poplatek ze psů, jehož výnos činí symbolických 1300 Kč za rok. Starosta obce Plískov považuje daňovou pravomoc obcí za dostatečnou. Argumentace směřuje především do oblasti vzájemných vztahů mezi lidmi, kteří se v malé obci všichni dobře znají. Pro zastupitelstvo je tak z pohledu starosty obce prakticky nemožné zvýšit občanům daňové břemeno. Na druhou stranu starosta argumentuje tím, že rekreantům (chatařům a chalupářům) by daňovou povinnost v obci, kde se jejich rekreační objekty 53


Kapitola 5

nacházejí, zavedl. To je také v souladu s tím, že obec přijala místní koeficient daně z nemovitostí. Obec Třeštice Kraj: Vysočina Okres: Jihlava Počet obyvatel: 127

Tabulka 11 - Daňové příjmy obce Třeštice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem DAŇ Z NEMOVITOSTI

2010 %

1 112,54

tis. Kč

2011 %

1 524,05

tis. Kč

%

1 251,86

126,56

11,38

164,97

10,82

170,30

13,60

1,20

0,11

1,15

0,08

1,22

0,10

MÍSTNÍ POPLATKY 1,20 0,11 1,15 0,08 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Třeštice

1,22

0,10

MP – psi

Příjem daně z nemovitostí představuje pro obec Třeštice v průměru 12 % daňových příjmů, což znamená výrazný celorepublikový nadprůměr. Starosta obce je zásadně proti zavedení místního koeficientu daně z nemovitostí a to z toho důvodu, že nesouhlasí se zdaněním občanů v místě, ale naopak požaduje výraznější přerozdělení celostátně vybraných daní prostřednictvím systému RUD ve prospěch menších obcí. V této logice zastupitelstvo přistoupilo také k problematice místních poplatků. Poplatek za provoz systému komunálních odpadů obec zaveden nemá. Svoz odpadu financuje na základě zákona o odpadech. Náklady občana za svoz jsou přibližně 480 Kč za rok. Obec má tak zaveden jediný poplatek ze psů, z kterého ale získává spíše symbolických 1200 Kč za rok. Sazba je stanovena 50 Kč za prvého a 75 Kč za druhého psa. Jiné místní poplatky nemá obec Třeštice zavedeny. Otázka daňové pravomoci byla v podstatě odpovězena, starosta zásadně nesouhlasí s tím, aby byl rozpočet obce tvořen místním zdaněním. Zásadní otázkou je pro obec nastavení systému RUD.

54


Kapitola 5

Obec Luběnice Kraj: Olomoucký Okres: Olomouc Počet obyvatel: 429

Tabulka 12 - Daňové příjmy obce Luběnice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

2 929,54

tis. Kč

2011 %

3 103,32

tis. Kč

%

3 269,09

DAŇ Z NEMOVITOSTI

343,54

11,73

394,23

12,70

397,04

12,15


134,90

4,60

137,88

4,44

139,20

4,26

MP – psi

6,93

0,24

7,36

0,24

7,57

0,23


1,57

0,05

0,73

0,02

0,48

0,01

MP – vstupné

0,00

0,00

0,00

0,00

1,02

0,03

MP – VHP

9,51

0,32

5,97

0,19

9,33

0,29

157,60

4,82

152,91 5,22 151,94 4,90 MÍSTNÍ POPLATKY Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Luběnice

Příjem daně z nemovitostí představuje v průměru více než 12 % z celkových daňových příjmů. K případnému zavedení místního koeficientu daně z nemovitostí se starosta staví spíše pragmaticky, v současné době obec nepociťuje fiskální potřebu k jeho zavedení. Místní poplatky představují v průměru 5 % daňových příjmů, nejméně z obcí v této velikostní kategorii. Nejvýznamnější poplatek za provoz systému komunálních odpadů představuje 89 % výnosu všech místních poplatků. Jako jediná z této velikostní kategorie má obec Luběnice příjem z místního poplatku za užívání veřejného prostranství. Obec Luběnice má příjem celkem z 5 místních poplatků, což je nejvíce v kategorii obcí do 500 obyvatel. V otázce daňové pravomoci by starosta obce její zvýšení uvítal a to čistě z fiskálních důvodů. 5.1.1 SHRNUTÍ KATEGORIE

55


Kapitola 5

U vybraných obcí velikostní kategorie do 500 obyvatel tvořila daň z nemovitostí v průměru 15,5 % daňových příjmů. Jedná se o výrazně více, než je průměr obcí ČR, který činí 5,6 %. Jedna z obcí má zaveden místní koeficient daně z nemovitosti ve velikosti 2, ale s účinností až od 1. 1. 2012. Relativně vysoký výnos daně z nemovitostí je dán jednak strukturou nemovitostí, rovněž ale také nízkým objemem ostatních daňových příjmů, který tak podíl této daně relativně zvyšuje. Místní poplatky se na daňových příjmech obcí podílely v průměru 8,8 %. Také u tohoto typu daňového příjmu se jedná o nadprůměrnou hodnotu, průměr všech obcí ČR činí 6,6 %. Dominantní postavení má místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů, který v celorepublikovém průměru představuje 60 % výnosu všech místních poplatků. V rozpočtech sledovaných obcí do 500 obyvatel je podíl tohoto poplatku 90 %. Je to dáno zejména tím, že tyto malé obce mají relativně menší možnosti zavádění ostatních poplatků, protože se na jejich území činnosti, které by poplatkové povinnosti mohly podléhat, nevyskytují. Pouze dva místní poplatky se objevily v rozpočtech všech sledovaných obcí. Kromě poplatku za provoz systému komunálních odpadů se jednalo o poplatek ze psů. Ani jedna z obcí z důvodu svých malých velikostí nevyužila regulační charakter tohoto poplatku a nezavedla různé sazby pro různé části svých katastrálních území. Poplatky ze psů byly stanoveny spíše symbolicky ve velikosti nižší než 5 % maximálních zákonných limitů. V otázce daňové pravomoci se tři ze čtyř obcí postavily proti místnímu zdanění. Obce otázku místních daní nepovažovaly za aktuální či podstatnou. Mnohem více poukazovaly na potřebu úpravy systému rozpočtového určení daní a na přerozdělení většího množství centrálně vybraných prostředků do svých rozpočtů. Pouze obec Luběnice se k otázce místního zdanění postavila pragmaticky s tím, že rozšíření daňové pravomoci by bylo pozitivní, kdyby do rozpočtu přineslo fiskální efekt.

56


Kapitola 5

5.2 KATEGORIE 501 – 2 000 OBYVATEL Obec Břehy Kraj: Pardubický Okres: Pardubice Počet obyvatel: 976

Tabulka 13 - Daňové příjmy obce Břehy v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

tis. Kč

6 724,84

2011 %

7 317,32

tis. Kč

%

7 324,96

DAŇ Z NEMOVITOSTI

444,91

6,62

598,90

8,18

556,31

7,59


368,58

5,48

378,94

5,18

408,98

5,58

16,82

0,25

16,74

0,23

15,48

0,21

0,60

0,01

1,00

0,01

1,00

0,01

386,00 5,74 396,68 5,42 425,46 MÍSTNÍ POPLATKY Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Břehy

5,81

MP – psi MP – veřejné prostranství

Výnos daně z nemovitostí se na celkových daňových příjmech obce Břehy podílí v průměru 7,5 %. Místní koeficient obec stanoven nemá a zastupitelstvo jej zavádět neuvažuje. Starosta se hlouběji zabýval významem daně z nemovitostí v rozpočtu obce a vyjádřil na postavení této daně v rozpočtu negativní názor. Důvodem je fakt, že v případě výběru daně ze staveb se jedná o opakované zdanění již jednou zdaněných statků a služeb, protože lidé, kteří dům a často svépomocí postavili, již jednou zaplatili DPH při nákupu materiálu. S argumentem, že daň z nemovitostí je chápána jako příjem, ze kterého obec hradí místní infrastrukturu, veřejné prostranství, apod., kterých obyvatelé obce využívají, se starosta vypořádal konstatováním, že v takovém případě by se daň neměla nazývat daní z nemovitostí, ale (pracovně) „příspěvkem občana s trvalým bydlištěm v obci na údržbu veřejných ploch a komunikací.“ Starosta zdůraznil, že samo vlastnictví nemovitosti nezakládá hrozbu, že jejich majitel bude využívat např. místních komunikací více než občan, který na území obce nevlastní žádnou nemovitost, ale za to vlastní nákladní automobil, se kterým místní infrastrukturu zatíží daleko více než občan s trvalým pobytem.

57


Kapitola 5

Místní poplatky představují v průměru necelých 6 % daňových příjmů obce. Nejvýznamnější poplatek za provoz systému komunálních odpadů tvoří 96 % místních poplatků. Je stanoven ve velikosti 400 Kč za občana a rok, tedy na hranici 80 % zákonného limitu. Z dalších poplatků má obec zaveden poplatek ze psů, který je nastaven na nízké úrovni. Za prvého psa je stanoven místní poplatek 100 Kč, za každého dalšího 150 Kč. Snížená sazba je na úrovni 50 Kč za jednoho psa a kalendářní rok. Základní sazba je tak nastavena na 6,7 % zákonného maximálního limitu. Poplatek za výherní hrací přístroj byl nastaven na maximálním možné hranici 5000 Kč za tři měsíce a každý výherní hrací přístroj. Ve sledovaném období v obci žádný VHP umístěn nebyl. V místních poplatcích, ani v případné další daňové pravomoci obcí, nevidí starosta obce cestu ze zadlužení měst a obcí. Starosta se domnívá, že daňový systém by měl být co možná nejjednodušší a jako jediný nástroj pro přerozdělování prostředků obcím vidí systém RUD. Nesouhlasí s rozšiřováním daňové pravomoci obce. Starosta v závěru vyjádřil přesvědčení, že prostředky, které obce získávají z RUD, jsou dostatečné a že finanční problémy jsou do značné míry otázkou nehospodárného zacházení s nimi.

58


Kapitola 5

Město Bezdružice Kraj: Plzeňský Okres: Tachov Počet obyvatel: 976

Tabulka 14 - Daňové příjmy obce Bezdružice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

9 871,80

tis. Kč

2011 %

9 675,39

tis. Kč

%

9 637,48

DAŇ Z NEMOVITOSTI

846,13

8,57

1 024,33

10,59

1 045,50

10,85


501,88

5,08

499,55

5,16

537,50

5,58

27,82

0,28

26,75

0,28

26,09

0,27

0,41

0,00

12,87

0,13

0,00

0,00

21,23

0,22

13,51

0,14

14,59

0,15

MP – vstupné

0,70

0,01

1,28

0,01

2,35

0,02

MP – ubytovací kapacity

0,19

0,00

3,68

0,04

0,00

0,00

40,00

0,41

10,00

0,10

0,00

0,00

MÍSTNÍ POPLATKY 592,23 6,00 567,64 5,87 580,53 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Bezdružice

6,02

MP – psi MP – rekreační pobyt MP – veřejné prostranství

MP – VHP

Daň z nemovitostí se na daňových příjmech rozpočtu obce podílejí v průměru 10 %. Obec stanovila koeficient, kterým se násobí základní sazba daně u katastrálního území Bezdružice na 1,4, u zbývajících pěti katastrálních území ponechala koeficient 1,0. Místní koeficient daně z nemovitostí obec zaveden nemá, ačkoliv starosta přednesl na zasedání zastupitelstva návrh na zavedení místního koeficientu 2. Zastupitelstvo však tento návrh zamítlo a usnesení nepřijalo. Místní poplatky se na příjmovém hospodaření obce podílejí v průměru 6 %. Starosta jejich úlohu vnímá jako nezastupitelnou. Nejproblematičtější je pro zastupitelstvo zákonný limit u poplatku za provoz systému komunálních odpadů, který činil od 30. 6. 2012 ve výši 500 Kč, zatímco skutečné náklady na svoz komunálního odpadu za jednoho občana činí 854 Kč. Právě diskusi nad zvýšením limitu pro tento poplatek věnovalo zastupitelstvo pozornost. Jak je uvedeno v předchozím textu, v průběhu psaní práce vstoupila v platnost novela zákona o místních poplatcích, která zvýšila maximální limit pro 59


Kapitola 5

stanovení poplatku na 1000 Kč. Lze očekávat, že zastupitelstvo této možnosti využije a poplatek zvýší minimálně na úroveň skutečných nákladů na provoz systému komunálních odpadů za jednoho občana. Zastupitelstvo zavedlo celkem 7 z 9 možných místních poplatků, což je nejvíce ze sledovaných obcí této velikostní kategorie. Podíl poplatku za provoz systému komunálních odpadů na výnosu všech poplatků představuje 88,4 %. Z dalších poplatků činí poplatek za prvého psa 150 Kč, za každého dalšího pak 225 Kč. Snížená sazba činí 100 Kč. Město využívá regulační funkci poplatku ze psů pro ulici Na Sídlišti, ve které stanovilo poplatek za prvého psa na 450 Kč a za každého dalšího na 675 Kč. Poplatek za lázeňský a rekreační pobyt činí maximální možný zákonný limit 15 Kč za osobu a den. Poplatek za užívání veřejného prostranství je rovněž v maximální možné výši 100 Kč za každý m2 u reklamních zařízení, u prodejních zařízení je poplatek 30 Kč a pro užití veřejného prostranství pro kulturní a sportovní akce 2 Kč za m2 veřejného prostranství a jeden den. Poplatek ze vstupného je stanoven na 5 % z úhrnné částky vybraného vstupného u kulturních a sportovních akcí, u reklamních a prodejních akcí pak na 10 %. Poplatek z ubytovací kapacity je zaveden v maximální možné výši 4 Kč za každé využité lůžko a den pobytu. V otázce daňové pravomoci vidí její zvyšování starosta obce jako problematické s tím, že společnost na tento krok není dostatečně připravena. Z vlastní zkušenosti se také starosta obává chování některých zastupitelů, kteří by zvýšených daňových pravomocí a fiskálních efektů nechtěli využívat ve prospěch rozvoje obce.

60


Kapitola 5

Obec Koberovy Kraj: Liberecký Okres: Jablonec nad Nisou Počet obyvatel: 1 015

Tabulka 15 - Daňové příjmy obce Koberovy v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem DAŇ Z NEMOVITOSTI

2010 %

6 956,92

tis. Kč

2011 %

7 243,79

tis. Kč

%

7 338,70

273,05

3,92

410,25

5,66

471,77

6,43

MP – psi

27,23

0,39

26,88

0,37

25,80

0,35

MP – rekreační pobyt

15,71

0,23

21,35

0,29

16,31

0,22


41,70

0,60

32,60

0,45

30,60

0,42

3,53

0,05

5,52

0,08

5,67

0,08

MÍSTNÍ POPLATKY 88,17 1,27 86,35 1,19 78,38 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Koberovy

1,07


Daň z nemovitostí se podílí na daňových příjmech rozpočtu obce Koberovy v průměru 5,3 %, tedy zhruba ve velikosti celostátního průměru. Všechny koeficienty, kterými se násobí základní sazba daně, jsou stanoveny na hodnotu 1,0, místní koeficient daně z nemovitostí obec zaveden nemá. Obec Koberovy patří mezi obce, které nemají zaveden místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů. Nejvýnosnějším MP je tak poplatek za užívání veřejného prostranství, v souhrnu se MP podílejí na příjmech rozpočtu obce pouze 1,2 %. Obec nevybírá úhradu za provoz systému komunálního odpadu ani na základě zákona o odpadech. Nákladný veřejný statek, kterým je svoz komunálního odpadu, je tak v obci Koberovy hrazen ze sdílených daní, občané obce se na jeho úhradě nepodílejí. Poplatek ze psů je v obci zaveden ve výši 150 Kč za jednoho psa, za každého dalšího psa pak 225 Kč a jeden rok. Poplatek za lázeňský a rekreační pobyt činí 10 Kč za osobu a den. Poplatek za užívání veřejného prostranství je stanoven v maximální možné výši 10 Kč pouze u skládek, u ostatních zákonem vyjmenovaných záborů je ve výši 5 Kč za den a každý i započatý m2. Obec Koberovy využívá svých daňových pravomocí velmi omezeně. Případné zvýšení daňové pravomoci obce nevidí starosta obce jako reálné, protože již nyní se dle jeho slov obec potýká se závazky svých občanů vůči obci za nájemným 61


Kapitola 5

apod. Starosta se ze své zkušenosti obává, že další daňová pravomoc obce by zvýšila náklady na výběr, správu a zejména vymáhání těchto prostředků. To je také důvod, proč obec ani nyní prakticky nevyužívá svých daňových pravomocí. Obec Čkyně Kraj: Jihočeský Okres: Prachatice Počet obyvatel: 1 590

Tabulka 16 - Daňové příjmy obce Čkyně v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

12 144,81

tis. Kč

2011 %

13 332,81

tis. Kč

%

13 266,82

DAŇ Z NEMOVITOSTI

805,03

6,63

1 283,19

9,62

1 334,83

10,06


753,69

6,21

757,75

5,68

712,94

5,37

MP – psi

22,02

0,18

25,95

0,19

25,41

0,19


35,62

0,29

35,00

0,26

50,29

0,38

1,80

0,01

2,25

0,02

2,70

0,02


22,56

0,19

16,43

0,12

24,48

0,18

MP – VHP

48,10

0,40

40,00

0,30

80,00

0,60

895,82

6,75

MP – vstupné

MÍSTNÍ POPLATKY 883,79 7,28 877,38 6,58 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Čkyně

Daň z nemovitostí obce Čkyně představuje téměř 9 % rozpočtu obce. O zavedení místního koeficientu zastupitelstvo obce prozatím neuvažuje, obává se zejména zhoršení podmínek pro bydlení a podnikání v obci. Zvýšenou základní sazbu má obec stanovenu pouze u staveb sloužících pro individuální rekreaci. Místní poplatky tvoří v průměru 7 % daňových příjmů. Jediný poplatek, který má obec stanoven v maximální možné výši, je poplatek za provoz systému komunálních odpadů, který i přesto nestačí pokrýt náklady se svozem komunálního odpadu spojenými. Obec měla zavedeno celkem 6 místních poplatků, zastupitelstvo se snažilo v maximální možné míře využívat jejich funkcí. Např. u místního poplatku ze psů je stanovena základní sazba na 170 Kč za prvého psa a rok, v obytných domech 450 Kč, v osadách 60 Kč a na 62


Kapitola 5

samotách 30 Kč za prvého psa a kalendářní rok. Obec se snaží maximálně přizpůsobit velikost poplatku vzhledem k části katastrálního území. Poplatky za užívání veřejného prostranství jsou stanoveny velmi rozmanitě, maximem je využití pětinásobku základní sazby 10 Kč za m2 a den u zařízení sloužících pro poskytování prodeje. Sazba poplatku ze vstupného je stanovena paušálně a to částkou 450 Kč za jednu pořádanou akci. Poplatek z ubytovací kapacity činí 3 Kč za každé využité lůžko a den, tento poplatek je tak stanoven ve velikosti 75 % maximálního zákonného limitu. Starosta obce vidí nedostatky současného systému financování obcí v příliš vysoké závislosti obcí na nenárokových dotacích. Tyto prostředky by raději přerozdělil obcím v systému RUD, aby jednotlivé obce mohly o těchto prostředcích rozhodovat v místě. Otázka úpravy daňových pravomocí není pro obec aktuální a stojí v pozadí systému rozpočtového určení daní. Město Bystré Kraj: Pardubický Okres: Svitavy Počet obyvatel: 1 625

Tabulka 17 - Daňové příjmy obce Bystré v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

13 909,36

tis. Kč

2011 %

15 424,84

tis. Kč

%

15 948,12

DAŇ Z NEMOVITOSTI

546,65

3,93

868,70

5,63

887,97

5,57


719,55

5,17

765,06

4,96

882,45

5,53

MP – psi

31,92

0,23

42,56

0,28

44,60

0,28


34,84

0,25

27,54

0,18

25,69

0,16

4,87

0,04


96,37

0,69

71,33

0,46

73,07

0,46

MP – VHP

20,00

0,14

20,00

0,13

20,00

0,13

1 045,81

6,56

MP – vstupné

0,00

MÍSTNÍ POPLATKY 907,55 6,52 926,49 6,01 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Bystré

63

0,00


Kapitola 5

Daň z nemovitostí představuje v průměru 5 % daňových příjmů města Bystré. Zastupitelstvo obce uvažovalo o zavedení místního koeficientu, ale po zvýšení některých sazeb s účinností od roku 2010, k tomuto kroku nepřistoupilo. Otázka zavedení místního koeficientu je na zastupitelstvu podle vyjádření starosty opět aktuální. Místní poplatky se na daňových příjmech podílejí v průměru více než 6 %. Poplatek za provoz systému komunálních odpadů je stanoven na zákonem určeném horním limitu 500 Kč za jednu osobu a rok, přesto nestačí pokrýt skutečné náklady na svoz komunálního odpadu, které činí 542 Kč na občana a kalendářní rok. Zastupitelstvo v souvislosti s tímto poplatkem přijalo sociální pojistku pro rodiny s více dětmi, kdy za třetí a každé další dítě jsou rodiny od platební povinnosti osvobozeny. Ostatní poplatky jsou stanoveny na nižších až středních hodnotách zákonem stanovených limitů, zastupitelstvo obce přihlíží k nastavení velikosti MP v okolních velikostně srovnatelných obcí a snaží se této úrovni přizpůsobit. Poplatek za provoz systému komunálních odpadů tvoří 82 % všech poplatků. Poměrně významný je rovněž poplatek z ubytovací kapacity, který se na výnosu místních poplatků podílel v průměru 8,4 %. Tento poplatek je stanoven na maximálním zákonném limitu 4 Kč za každé využité lůžko a den. Je možné využít také paušální částky 1000 Kč za každé lůžko a kalendářní rok. Poplatek ze psů je stanoven v části katastrálního území Bystré na 400 Kč za prvého psa a 500 Kč za každého dalšího psa a v části katastrálního území Hamry na 300 Kč za prvého psa a 400 Kč za každého dalšího psa. Poplatek za VHP byl před svým zrušením stanoven v maximální velikosti 5000 Kč za každé tři měsíce a jeden přístroj. Zavedení širší daňové pravomoci pro obce není z pohledu starosty prioritní. Důraz klade především na změnu systému financování prostřednictvím RUD, kdy považuje za nespravedlivý výrazný nepoměr mezi výnosem ze sdílených daní přepočtených na jednoho obyvatele mezi menšími a středními obcemi a čtyřmi největšími městy.

64


Kapitola 5

Obec Bohuslavice Kraj: Moravskoslezský Okres: Opava Počet obyvatel: 1 661

Tabulka 18 - Daňové příjmy obce Bohuslavice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč

Daňové příjmy celkem DAŇ Z NEMOVITOSTI MP – psi MP – veřejné prostranství MP – VHP

2010 %

12 361,46

tis. Kč

2011 %

13 992,52

tis. Kč

%

12 245,38

870,24

7,04

1 027,52

7,34

1 010,48

8,25

23,02

0,19

21,92

0,16

24,01

0,20

7,89

0,06

4,52

0,03

4,18

0,03

60,00

0,49

60,00

0,43

60,00

0,49

88,19

0,72

MÍSTNÍ POPLATKY 90,91 0,74 86,44 0,62 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Bohuslavice

Daň z nemovitostí je v daňových příjmech obce Bohuslavice v průměru zastoupena podílem 7,5 %. Místní koeficient zastupitelstvo obce nezavedlo. Podle starosty by pro jeho zavedení hovořila možnost použít místně vybrané prostředky na místní veřejné statky. Starosta obce by v případě zavedení místního koeficientu inicioval dotazníkové šetření, ze kterého by měly vyplynout preference občanů, na jaké veřejné statky dodatečně vybrané prostředky alokovat. Na druhou stranu proti zavedení místního koeficientu hovoří dle slov starosty fakt, že v minulosti byla infrastruktura malých obcí budována za účinného přispění místních obyvatel. Starosta by jen velmi nerad těmto občanům zvyšoval daňové zatížení. Obec Bohuslavice nemá zaveden místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů, místní poplatky tak představují podíl pouze 0,7 % na daňových příjmech. Nejvýraznější ve sledovaném období tak byl MP za provozovaný výherní hrací přístroj, který však obce od 1. 1. 2012 již nevybírají. Tento poplatek byl stanoven v maximální možné výši 5000 Kč za tři měsíce a jeden přístroj. Místní poplatek ze psů byl stanoven na nízké úrovni 100 Kč za prvého psa a 150 Kč za každého dalšího psa a kalendářní rok. Obec chov psů v různých částech svého území rozdílnými sazbami nereguluje. Poplatek za užívání veřejného prostranství je stanoven v rozpětí 1 Kč za m2 záboru veřejného prostranství za umístění cirkusů, lunaparků nebo za umístění stavebních skládek při 65


Kapitola 5

rekonstrukci rodinného domu až po 30 Kč za umístění zařízení sloužícího k prodeji na dobu kratší než 2 měsíce. Starosta obce Bohuslavice, podobně jako starostové ostatních menších a středně velkých obcí, upřednostňuje před diskusí o případné daňové pravomoci obcí, diskusi o změně systému RUD. Starosta obce je zastáncem decentralizace finančních prostředků v rozpočtové soustavě tak, aby se o místních věcech mohlo rozhodovat přímo v místě. V souladu s tímto principem zastává názor na výrazné omezení nenárokových dotací a přerozdělení prostředků, jako neúčelově vázaných, obcím.

5.2.1 SHRNUTÍ KATEGORIE Daň z nemovitostí je v rozpočtech sledovaných obcí zastoupena 7,4 %, což převyšuje celostátní průměr, který je 5,6 %. Ani jedna z obcí nemá zaveden místní koeficient daně z nemovitosti. Obce jsou zdrženlivé v otázce zvyšování daňových pravomocí, žádná z obcí v této velikostní kategorii se nevyjádřila pro rozšíření svých daňových pravomocí. Naopak jako problematické vnímají současné nastavení systému RUD. Místní poplatky jsou zastoupeny v daňových příjmech obcí v poměru 4,5 %. Obce mají zavedeny v průměru 4,7 poplatků, což je zhruba o půl poplatku více než předcházející velikostní kategorie. V rozpočtech všech obcí jsou zavedeny místní poplatky ze psů a za užívání veřejného prostranství. Sazby místních poplatků ze psů jsou stanoveny na nižších hranicích, v průměru na 18,4 % za prvého psa a na 15,1 % za druhého psa k maximálnímu zákonnému limitu. Dvě ze sledovaných obcí pak u poplatku využívají jeho regulační funkci pro různé části svého katastrálního území. Místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů neměly zaveden dvě ze sledovaných obcí. Ostatní měly sazbu poplatku stanovenu v průměru na 95 % maximálního zákonného limitu. Místní poplatek se pak u obcí, které jej měly zaveden, podílel na celkovém výnosu místních poplatků v průměru 87,6 %, což představuje stejný poměr, jako předcházející velikostní kategorie.

66


Kapitola 5

5.3 KATEGORIE 2 001 – 5 000 OBYVATEL Městys Luka nad Jihlavou Kraj: Vysočina Okres: Jihlava Počet obyvatel: 2 709

Tabulka 19 - Daňové příjmy městyse Luka nad Jihlavou v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem DAŇ Z NEMOVITOSTI

2010 %

20 435,80

tis. Kč

2011 %

21 395,06

tis. Kč

%

22 432,06

753,83

3,69

1 187,41

5,55

1 087,55

4,85

1 167,55

5,71

1 302,42

6,09

1 333,07

5,94

83,74

0,41

85,12

0,40

88,51

0,39

255,85

1,25

227,47

1,06

215,47

0,96

MP – vstupné

35,68

0,17

40,49

0,19

25,55

0,11

MP – VHP

80,00

0,39

55,00

0,26

40,00

0,18

MP – komunální odpad MP – psi MP – veřejné prostranství

MÍSTNÍ POPLATKY 1 622,82 7,94 1 710,50 7,99 1 702,60 7,59 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů městyse Luka nad Jihlavou

Městys má stanoven koeficient, kterým se násobí základní sazba daně z nemovitosti, ve velikosti 1,4, o jeho zvyšování nebo zavedení místního koeficientu daně z nemovitostí zastupitelstvo neuvažuje. Daň z nemovitostí se na daňových příjmech městyse podílí necelými 5 %. Místní poplatky se na daňových příjmech podílejí v průměru necelými 8 %. Poplatek provoz systému komunálních odpadů je stanoven rovněž na maximální výši. Skutečné náklady na svoz komunálního občana jsou v obci vypočteny na 521 Kč na občana a kalendářní rok. Poplatek představuje v průměru 75,4 % výnosu místních poplatků. Dle starosty se po zvýšení zákonného limitu navýší sazba poplatku pouze na velikost skutečných nákladů, které obci vzniknou v souvislosti se svozem komunálního odpadu, nikoliv na nově ustanovenou maximální sazbu, která může dosáhnout až 1000 Kč. Městys mírně reguluje chov psů v bytových domech, kdy pro tyto je stanovena velikost poplatku za prvého psa 450 Kč a za každého dalšího psa 600 Kč, zatímco chov v rodinných domech 67


Kapitola 5

je zatížen poplatkovou povinnosti u prvého psa 300 Kč a u každého dalšího 450 Kč za kalendářní rok. U poplatků za užívání veřejného prostranství jsou nejvíce zdaněny zařízení pro poskytování prodeje a pro reklamní akce, u nichž poplatek činí 50 Kč za m2 a den. Nejnižší je pak poplatek za umístění stavebního zařízení ve velikosti 2 Kč za m 2 a den. Poplatek ze vstupného je zaveden na maximální zákonem stanovené hranici 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného pro kulturní a reklamní akce, u prodejních akcí je poplatek stanoven ve výši 10 %. Jakékoliv další rozšiřování nebo zavádění místních daní považuje starosta městyse za nereálné a to z ryze politických důvodů. Připouští však, že takto vybrané prostředky by byly pod důkladnější kontrolou ze strany občanů obce a tím zastupitelstvo pod vyšším tlakem tyto prostředky vynaložit účelně, efektivně a hospodárně s důrazem na skutečné preference občanů obce. Město Březová Kraj: Karlovarský kraj Okres: Sokolov Počet obyvatel: 2 746

Tabulka 20 – Vybrané daňové příjmy města Březová v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

58 560,05

tis. Kč

2011 %

60 102,48

tis. Kč

%

55 641,11

DAŇ Z NEMOVITOSTI

2 466,72

4,21

4 358,61

7,25

4 343,53

7,81


1 130,03

1,93

1 058,10

1,76

1 033,62

1,86

MP – psi

89,33

0,15

86,48

0,14

87,63

0,16


19,04

0,03

4,62

0,01

5,62

0,01

3,95

0,01

1,60

0,00

1,60

0,00

42,88

0,07

209,51

0,35

56,23

0,10

MÍSTNÍ POPLATKY 1 285,23 2,19 1 360,31 2,26 1 184,70 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Březová

2,13

MP – vstupné MP – VHP

Ve sledovaném období se daň z nemovitostí města Březová podílela na daňových příjmech 6,5 %. Město má zaveden místní koeficient daně z nemovitostí ve velikosti 2 s účinností od 1. 1. 2012. V sledovaném období se tato změna nepromítne, nicméně 68


Kapitola 5

v letošním roce se výnos daně z nemovitostí přibližně zdvojnásobí. Zastupitelstvo města k tomuto kroku přistoupilo z důvodu hospodářského poklesu ekonomiky, který způsobil pokles výnosu celostátně vybíraných daní, ze kterých jsou obce financovány prostřednictvím systému RUD. Rovněž legislativní příprava změny RUD, která má upravit přerozdělení sdílených daní ve prospěch menších obcí, je podle starosty zdlouhavá. Město potřebovalo posílit příjmovou stranu svého rozpočtu zejména z důvodu, že realizuje několik investičních akcí s podporou fondů EU, které vyžadují spolufinancování ze strany příjemce finanční podpory.

Město musí rovněž zajistit udržitelnost projektů.

Zastupitelstvo ve svém rozhodnutí ovlivnilo také několik okolních obcí, které k zavedení místního koeficientu daně z nemovitostí přistoupily již dříve. Starosta vyjádřil naději, že občané na realizovaných projektech uvidí, jakým způsobem byly prostředky vynaloženy a že ocení rozšíření a zkvalitnění nabídky veřejných statků. Závěrem podotkl, že zavedení místního koeficientu není trvalé a že v případě, že pominou důvody pro jeho zavedení, jej může zastupitelstvo opět zrušit. Místní poplatky se na daňových příjmech podílejí v průměru 2,2 %. MP za provoz systému komunálních odpadů činí 450 Kč za poplatníka a rok a pokrývá pouze část nákladů, které jsou se svozem odpadu spojeny, což představuje 84,3 % výnosu místních poplatků. Starosta města výši sazby poplatku nepovažuje za problematickou, nevnímá tento místní poplatek jako nějaký zásadní zdroj příjmu. Považuje za dostatečné, když náklady spojené se svozem komunálního odpadu jsou kryty alespoň z části. Naproti tomu u místních poplatků, které souvisejí s komerčními aktivitami, by město dle slov starosty bylo samo proti sobě, pokud by tyto poplatky nastavilo v nižších sazbách zákonného rozpětí. Výjimkou je pro město Březová MP ze vstupného, který není vybírán z důvodu podpory pořádání kulturních akcí. U poplatků ze psů město výrazně reguluje chov v obytných domech, ve kterých je poplatek stanovena na 1000 Kč za prvého psa a 900 Kč za každého dalšího. Naproti tomu v rodinných domech činí poplatek za prvého psa 300 Kč a za každého dalšího pak 500 Kč za rok. Poplatky za užívání veřejného prostranství jsou nastaveny ve velikosti 10 Kč za m2 využívané plochy a den, pouze poplatek za umístění reklamního zařízení činí 50 Kč za m2 a jeden den. Starosta města vnímá současnou možnost stanovit místní koeficient daně z nemovitostí za značnou daňovou pravomoc zastupitelstev obcí, rovněž možnosti stanovit sazby u

69


Kapitola 5

místních poplatků nejsou zanedbatelné. Další rozšiřování daňových pravomocí nepovažuje starosta pro obce této velikostní kategorie za aktuální. Město Blovice Kraj: Plzeňský Okres: Plzeň-jih Počet obyvatel: 4 110

Tabulka 21 - Vybrané daňové příjmy města Blovice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

35 574,32

tis. Kč

2011 %

38 726,66

tis. Kč

%

36 763,00

DAŇ Z NEMOVITOSTI

1 708,35

4,80

2 586,95

6,68

2 627,83

7,15


2 088,21

5,87

2 112,69

5,46

2 135,71

5,81

MP – psi

111,69

0,31

110,17

0,28

106,48

0,29


175,41

0,49

192,72

0,50

183,63

0,50

MP – vstupné

48,22

0,14

34,56

0,09

25,08

0,07


19,41

0,05

13,92

0,04

26,58

0,07

580,00

1,63

575,00

1,48

749,76

2,04

MÍSTNÍ POPLATKY 3 022,94 8,50 3 039,06 7,85 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Blovice

3 227,24

8,78

MP – VHP

Daň z nemovitostí se na daňových příjmech města podílí v průměru více než 6 %. Místní koeficient zastupitelstvo dosud neschválilo, ovšem starosta města připustil, že pokud nedojde ke schválení projednávaného návrhu na změnu systému RUD, je velmi pravděpodobné, že zastupitelstvo města schválí zavedení místního koeficientu ve velikosti 2. Místní poplatky tvoří u města Blovice v průměru zhruba 8,5 % všech daňových příjmů. Nejproblematičtější je opět poplatek za svoz provoz systému komunálních odpadů, který má město nastaven na maximální možnou výši 500 Kč, skutečné náklady na jednoho poplatníka však město platí ve velikosti 900 Kč. Poplatek představuje 68,3 % výnosu místních poplatků. V případě zvýšení horního limitu na 1 000 Kč dle slov starosty zastupitelstvo obce se k tomuto limitu nepřikloní a schválí zvýšení poplatku na velikost 70


Kapitola 5

skutečných nákladů na jednoho poplatníka. U místního poplatku ze psů město mírně reguluje chov psů v obytných domech, pro které poplatek činí 300 Kč za prvého psa a 400 Kč za každého dalšího psa. V rodinných domech pak poplatník zaplatí 200 Kč za prvého psa a 300 Kč za každého dalšího psa za kalendářní rok. Poplatky za užívání veřejného prostranství jsou opět nastaveny různorodě podle činnosti, kterou regulují. Nejvyšší je poplatek za zařízení pro poskytování prodeje, který je 30 Kč za m2 a den, nejnižší pak velmi neobvykle poplatek za umístění reklamního zařízení, který činí pouze 2 Kč za m 2 záboru veřejného prostranství a den. Sazba tohoto poplatku patří v ostatních obcích naopak mezi nejvyšší. Poplatky ze vstupného jsou zavedeny ve velikosti 10 – 15 % z úhrnné částky vybraného vstupného. Rozšíření daňové pravomoci by starosta města uvítal z důvodu ekonomických důvodů, z politických (sociálních) důvodů však považuje takový krok za problematický. Starosta rovněž vyjádřil obavu v oblasti vymahatelnosti pohledávek, které by především menší obce značně zatížilo. 5.3.1 SHRNUTÍ KATEGORIE Daň z nemovitosti se v rozpočtech sledovaných obcí podílí na daňových příjmech 5,8 %, což je na úrovni celonárodního průměru. Místní poplatky jsou pak v daňových příjmech zastoupeny 6,1 %, což převyšuje průměr všech obcí, který je 4,6 %. Místní koeficient zavedla jedna obec, ale až s účinností od 1. 1. 2012, takže v naší statistice se zvýšený výnos ještě neprojevil. Všechny obce se jednomyslně vyslovily proti zvyšování svých daňových pravomocí. Z místních poplatků je tradičně nejvýnosnější poplatek za provoz systému komunálních odpadů, který mají zaveden všechny sledované obce. Sazbu poplatku měly obce nastavenu na 96,7 % maximálního zákonného limitu. Poplatek se podílel na výnosu všech místních poplatků 76 %. Druhý fiskálně nejvýznamnější místní poplatek byl poplatek za provozování výherního hracího přístroje, který se na výnosu místních poplatků podílel 7,8 %. Všechny obce měly sazbu poplatku stanovenu na maximální zákonné hranici 5000 Kč za tři měsíce a jeden přístroj. Poplatek za užívání veřejného prostranství se na výnosu místních poplatků podílel 5 %. Sazby poplatků jsou v jednotlivých obcích rozmanité. Žádné z obcí nevyužila možnosti desetinásobného zvýšení základní sazby u 71


Kapitola 5

poplatků za umístění prodejního nebo reklamního zařízení, popř. za umístění lunaparků a podobných atrakcí. Maximálním navýšením bylo navýšení na pětinásobek a to za umístění prodejního zařízení v městysu Luka nad Jihlavou a reklamní zařízení v městě Březová. Fiskálně třetím nejvýznamnějším byl poplatek ze psů, který se na místních poplatcích podílel 3,1 %. Všechny obce zároveň využily regulační funkci poplatku a stanovily různé sazby pro chov psů v rodinných a obytných domech, popř. pro chov psů v centru a na okraji obce. Regulační funkce poplatku byla v nejvyšší míře využita ve městě Březová, které stanovilo sazbu pro chov psů v obytných domech více než trojnásobě oproti sazbě pro chov psů v rodinných domech. Z dalších poplatků se na celkovém výnosu podílel 1 % poplatek ze vstupného, výnos ostatních poplatků byl zanedbatelný.

5.4 KATEGORIE 5 001 – 10 000 OBYVATEL Město Dolní Lutyně Kraj: Moravskoslezský Okres: Karviná Počet obyvatel: 5 026

Tabulka 22 - Vybrané daňové příjmy města Dolní Lutyně v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

35 885,19

tis. Kč

2011 %

36 882,82

tis. Kč

%

38 029,28

DAŇ Z NEMOVITOSTI

2 399,49

6,69

2 187,08

5,93

2 109,39

5,55


2 399,85

6,69

2 536,81

6,88

2 405,22

6,32

MP – psi

107,72

0,30

110,50

0,30

138,91

0,37


21,85

0,06

28,89

0,08

76,93

0,20

MP – vstupné

2,26

0,01

2,40

0,01

MP – VHP

140,00

0,39

105,00

0,28

0,00 183,22

MÍSTNÍ POPLATKY 2 671,68 7,45 2 783,60 7,55 2 804,28 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Dolní Lutyně

0,48 7,37

Daň z nemovitostí se na daňových příjmech rozpočtu obce podílí v průměru 6 %. Místní koeficient 2 zavedlo zastupitelstvo v roce 2009, o rok později došlo k jeho zrušení poté, co došlo k zákonnému zdvojnásobení některých sazeb. Starosta obce považuje 72


Kapitola 5

chování zákonodárců v souvislosti s úpravami zákona o dani z nemovitostí za nekoncepční. O opětovném zavedení místního koeficientu zastupitelstvo neuvažuje a to také z důvodu, že nemá na svém katastrálním území žádné velké podnikatelské subjekty. Místní poplatky jsou v rámci daňových příjmů zastoupeny v průměru 7,5 %. Město je má nastaveno v průměrných hodnotách zákonem stanovených limitů. Rovněž u obce Dolní Lutyně převyšují náklady na provoz systému komunálního odpadu skutečné náklady, které jsou se svozem spojeny. Tento poplatek je stanoven na maximálním zákonném limitu 500 Kč za poplatníka a rok. Poplatek za psů je stanoven poměrně nízko, činí 120 Kč za prvého psa a 400 Kč za každého dalšího. Obec nevyužívá plně regulační funkce poplatku a nestanovuje různé sazby pro různé části svého katastrálního území. V oblasti zvyšování daňové pravomoci nemá starosta jednoznačný názor, po zkušenostech s novelami zákona o dani z nemovitostí upřednostňuje důkladnou a odbornou debatu před ukvapenými a nekoncepčními změnami.

73


Kapitola 5

Město Týnec nad Sázavou Kraj: Středočeský Okres: Benešov Počet obyvatel: 5 518

Tabulka 23 - Vybrané daňové příjmy města Týnec nad Sázavou v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

43 869,16

tis. Kč

2011 %

44 444,59

tis. Kč

%

46 259,49

DAŇ Z NEMOVITOSTI

1 957,45

4,46

3 581,66

8,06

4 014,92

8,68


2 998,49

6,84

2 987,97

6,72

3 011,15

6,51

168,70

0,38

165,49

0,37

157,36

0,34

4,65

0,01

6,41

0,01

10,36

0,02

31,49

0,07

19,76

0,04

44,96

0,10

6,45

0,01

4,37

0,01

29,52

0,06

22,25

0,05

19,00

0,04

1,26

0,00

721,48

1,64

637,88

1,44

512,65

1,11

MP – psi MP – rekreační pobyt MP – veřejné prostranství MP – vstupné MP – ubytovací kapacita MP – VHP

MÍSTNÍ POPLATKY 3 953,51 9,01 3 840,88 8,64 3 767,26 8,14 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Týnec nad Sázavou

Daň z nemovitostí se na daňových příjmech podílí v průměru 7 %. Zastupitelstvo města mělo v minulých letech bod zavedení místního koeficientu daně z nemovitosti několikrát na programu svého zasedání, nikdy však nedošlo k přijetí schvalujícího usnesení. Starosta města předpokládá, že letos se bude tento bod na zastupitelstvu opět projednávat. Důvody jsou jednoznačně fiskální. Zastupitelstvo města schválilo dne 11. 6. 2012 obecně závaznou vyhlášku, kterou však nestanovilo místní koeficient, ale upravilo koeficienty, kterými se násobí základní sazba daně na 1,4 pro šest částí svého katastrálního území, pro další dvě části se pak stanovuje koeficient 1,0. Zastupitelstvo možnosti zvýšit koeficient o jednu kategorii nevyužilo. Místní poplatky se na daňových příjmech podílejí v průměru 8,6 %, sazby jsou stanoveny na horních zákonných limitech. Na zákonem stanovené maximální hranici jsou stanoveny poplatky za provoz systému komunálních odpadů, za rekreační a lázeňský 74


Kapitola 5

pobyt, z ubytovací kapacity a do svého zrušení také poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj. Poplatek ze psů ve sledovaném období činil v bytových domech 800 Kč za prvého a 1200 Kč za každého dalšího psa, v rodinných domech pak 200 Kč za prvého psa a 300 Kč za každého dalšího. S účinností od 1. 1. 2012 město sazby místního poplatku v bytových domech zvýšilo na 1400 Kč za prvého psa a 2100 Kč za každého dalšího psa. V rodinných domech pak na 500 Kč za prvého psa a 750 Kč za každého dalšího psa. Týnec nad Sázavou měl zaveden nejvyšší počet místních poplatků z doposud sledovaných obcí. Kromě poplatků uvedených v tabulce město zavedlo rovněž poplatek za zhodnocení pozemku, celkem tedy zavedlo osm místní poplatků z devíti možných. Podobně, jako řada ostatních starostů, je i starosta Týnce nad Sázavou proti zvyšování daňové pravomoci obcí z politických důvodů. Ideální model spatřuje v celostátním výběru daní a následném přerozdělování prostředků prostřednictvím RUD. Město Planá Kraj: Plzeňský Okres: Tachov Počet obyvatel: 5 603

Tabulka 24 - Vybrané daňové příjmy města Planá v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

46 927,96

DAŇ Z NEMOVITOSTI

tis. Kč

2011 %

51 359,02

tis. Kč

%

52 962,54

2 433,58

5,19

4 109,79

8,00

4 051,37

7,65

149,88

0,32

146,01

0,28

163,85

0,31

77,13

0,16

59,82

0,12

63,79

0,12

1 447,50

3,08

1 047,41

2,04

1 225,47

2,31

MÍSTNÍ POPLATKY 1 674,51 3,57 1 253,24 2,44 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Planá

1 453,11

2,74

MP – psi MP – veřejné prostranství MP – VHP

Daň z nemovitostí se na rozpočtu obce podílí v průměru 7 %. O případném zavedení místního koeficientu přestalo zastupitelstvo uvažovat po zvýšení některých základních sazeb v roce 2010. Proti zavedení hovoří také vysoká nezaměstnanost v regionu a již tak vysoké daňové zatížení obyvatel. 75


Kapitola 5

Ve městě není zaveden MP za svoz komunálního odpadu. Místní poplatky se tak na daňových příjmech obce podílejí v průměru pouze 3 %. V odpadovém hospodářství obec využívá zákon o odpadech, kdy je sazba poplatku stanovena podle předpokládaných oprávněných nákladů. Ostatní místní poplatky nejsou stanoveny na hranici horních limitů. Město má pro tuto velikostní kategorii nezvykle zavedeny pouze 3 místní poplatky, z nichž nejvýnosnější byl poplatek za provozování výherního hracího přístroje, který se na výnosu poplatků podílel 87 %. Po zrušení tohoto poplatku od 1. 1. 2012 klesne fiskální význam poplatků na minimum. Otázka případného zvýšení daňové pravomoci obcí není pro starostku města stěžejní. Za problematické považuje zejména současný systém RUD, protože město Planá patří k obcím s nejnižším daňovým výnosem ze sdílených daní na jednoho obyvatele. Město Přelouč Kraj: Pardubický Okres: Pardubice Počet obyvatel: 8 757

Tabulka 25 - Vybrané daňové příjmy města Přelouč v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

84 409,78

tis. Kč

2011 %

91 501,94

tis. Kč

%

87 476,38

DAŇ Z NEMOVITOSTI

4 906,49

5,81

7 065,29

7,72

7 079,64

8,09


4 319,98

5,12

4 308,95

4,71

4 333,23

4,95

MP – psi

293,57

0,35

282,81

0,31

280,82

0,32


183,29

0,22

110,73

0,12

148,74

0,17

MP – VHP

1 215,49

1,44

1 168,43

1,28

2 109,14

2,41

MÍSTNÍ POPLATKY

6 066,51

7,19

5 870,92

6,42

6 882,73

7,87

Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Přelouč Daň z nemovitostí se na daňových příjmech rozpočtu města podílí v průměru 7,2 %. Místní koeficient město stanoven nemá. Starostka vidí jako problematické široké spektrum osvobození od daňové povinnosti, který činí systém daně z nemovitostí nepřehledným. Rovněž za problematické považuje způsob výběru daně. Domnívá se, že obce by výběr a 76


Kapitola 5

správu daně mohly zabezpečit efektivněji než finanční úřady. Navíc by tím obce získaly informace o tom, kdo z občanů svou daňovou povinnost neplní. Starostka se domnívá, že současný systém je pro obce příliš anonymní a neprůhledný vzhledem k tomu, že se jedná o daň, jejíž výnos je 100 % příjmem obce. Místní poplatky města Přelouč tvoří v průměru 7,2 % daňových příjmů. Starostka města vnímá jejich funkci v rozpočtu za nezastupitelnou a důležitou a to nejen jako zdroj příjmu, ale také z důvodu jejich regulačního charakteru. Město široce využívá regulační funkci u poplatků za užívání veřejného prostranství, kdy v obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích specifikuje až na úroveň parcelních čísel různé sazby poplatku za užívání veřejného prostranství. Místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů činí 492 Kč, tedy 98,4 % zákonného limitu. Poplatek ze psů je stanoven zhruba v polovině zákonného rozpětí, poplatek ze vstupného město nevybírá vůbec, čímž snaží podpořit kulturní činnost ve městě. Starostka poukazuje na to, že v různých regionech ČR je odlišná úroveň nezaměstnanosti a životní úrovně obyvatel, z toho také vyplývají odlišné možnosti územních samospráv ve stanovování sazeb místních poplatků. Starostka také poukazuje na to, že čím vyšší sazby poplatků obec stanoví, tím vyšší bude evidovat počet neplatičů a v souvislosti s tím se obci zvýší náklady na vymáhání těchto poplatků. V souvislosti s místním poplatkem za provoz systému komunálních odpadů starostka poukazuje na to, že ve městě žije v nájemních bytech několik stovek občanů, kteří nemají ve městě trvalé bydliště. Místní poplatek za svoz komunálního odpadu tak odvádějí v obcích svého trvalého bydliště, nikoliv však ve městě Přelouč, kde odpad fakticky tvoří. Novela zákona umožňuje obcím vyměřit místní poplatek za svoz komunálního odpadu i majiteli domu, ve kterém není k trvalému pobytu hlášena žádná osoba, ale pouze za 1 osobu. Takové opatření starostka města považuje za nedostatečné a nespravedlivé pro místní obyvatele, kteří svými místními poplatky hradí svoz komunálního odpadu osobám, kteří odpad ve městě sice tvoří, ale místní poplatek odvádějí v jiné obci. Otázku případného rozšíření daňové pravomoci obcí nevidí starostka jako zásadní. Spíše by uvítala přesunutí inkasa daně z nemovitostí z finančních úřadů na obecní úřady a rovněž by přijala řešení v oblasti systému poplatku za provoz systému komunálních odpadů.

77


Kapitola 5

5.4.1 SHRNUTÍ KATEGORIE Daň z nemovitostí tvoří v rozpočtech sledovaných obcí 6,8 % daňových příjmů. Žádná z obcí nemá zaveden místní koeficient daně z nemovitosti. Obec Dolní Lutyně měla místní koeficient zaveden v roce 2009, ale po zdvojnásobení některých základních sazeb daně z nemovitostí od roku 2010 místní koeficient zrušila. Žádná z obcí se nevyslovila pro zvýšení svých daňových pravomocí. Obce vidí těžiště financování ve sdílených daní. Obce mají v průměru svými obecně závaznými vyhláškami zavedeno 5 místních poplatků, což je stejné množství jako u předcházející kategorie. Nejvýnosnější místní poplatek, kterým je tradičně poplatek za provoz systému komunálních odpadů, se na výnosu místních poplatků u obcí, které jej mají v této kategorii zavedeny, podílí 78,7 %. Sazbu poplatku mají obce stanovenu v průměru na 99,5 % maximálního zákonného limitu, což je největší podíl ze všech sledovaných velikostních kategorií. Výrazný nárůst sazeb oproti předchozí velikostní kategorii vykazuje místní poplatek ze psů. Ten je v případě chovu prvého i druhého a dalších psů stanoven na dvou třetinách maximálního zákonného limitu u psů chovaným v obytné zástavbě nebo centrálních částech obcí. Nárůst sazeb poplatků zaznamenal také chov psů v rodinných domech, jehož sazby dosahovaly 25 % maximálního zákonného limitu. Na 15 % podíl výnosu místních poplatků vzrostl poplatek za provoz výherních hracích přístrojů. V této velikostní kategorii byla jediná obec ze všech sledovaných obcí, která měla zaveden místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku.

5.5 KATEGORIE 10 001 – 20 000 OBYVATEL Město Čelákovice Kraj: Středočeský Okres: Praha-východ Počet obyvatel: 11 611

78


Kapitola 5

Tabulka 26 - Vybrané daňové příjmy města Čelákovice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

104 130,29

tis. Kč

2011 %

113 158,50

tis. Kč

%

110 348,66

DAŇ Z NEMOVITOSTI

3 204,60

3,08

4 969,02

4,39

5 174,43

4,69


5 483,74

5,27

5 355,70

4,73

5 292,92

4,80

MP – psi

175,83

0,17

192,69

0,17

184,40

0,17


227,26

0,22

212,75

0,19

285,97

0,26

1,40

0,00

1,01

0,00

12,76

0,01

104,42

0,10

52,99

0,05

178,56

0,16

1 072,70

1,03

1 037,00

0,92

973,30

0,88

MÍSTNÍ POPLATKY 7 065,35 6,79 6 852,14 6,06 6 927,91 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Čelákovice

6,28

MP – vstupné MP – ubytovací kapacita MP – VHP

Daň z nemovitostí se na daňových příjmech města Čelákovic podílí v průměru 4 %. Místní koeficient daně z nemovitostí město zaveden nemá, nicméně v květnu t. r. starosta informoval o tom, že v programu zasedání zastupitelstva, které se připravovalo na červen t. r., bude zařazen bod přijetí obecně závazné vyhlášky, která o stanovení místního koeficientu daně z nemovitosti ve velikosti 2. Starosta důvody pro tento krok shrnul do stále klesajících daňových příjmů a relativně přesné plánovatelnosti příjmů daně z nemovitostí. Jak je patrné ze zápisu z jednání zastupitelstva, které se konalo dne 27. 6. 2012, byl předmětný bod sice navržen do připravovaného programu zasedání zastupitelstva, na samotném zasedání však nebyl zastupiteli schválen do programu zasedání a z toho důvodu nebyl vůbec projednán. Stanovení místního koeficientu se tak, oproti očekávání starosty, nepodařilo. Místní poplatky se na daňových příjmech podílejí v průměru 6,5 %. Místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů Jinak tomu bylo pouze u MP za VHP, který byl nastaven na maximální hranici. Tento MP obce od letošního roku nevybírají. Na případné rozšíření daňové pravomoci obcí nemá starosta vyhraněný názor. Obává se, že obce těchto daňových možností nebudou z politických důvodů využívat a tím brzdit rozvoj svých obcí.

79


Kapitola 5

Město Uničov Kraj: Olomoucký Okres: Olomouc Počet obyvatel: 11 937

Tabulka 27 - Vybrané daňové příjmy města Uničov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

115 183,59

tis. Kč

2011 %

117 078,60

tis. Kč

%

121 057,71

DAŇ Z NEMOVITOSTI

9 709,79

8,43

14 146,48

12,08

14 497,29

11,98


4 267,07

3,70

4 219,26

3,60

4 189,73

3,46

339,71

0,29

340,09

0,29

336,30

0,28

1 493,10

1,30

986,62

0,84

1 731,95

1,43

6 257,98

5,17

MP – psi MP – VHP

MÍSTNÍ POPLATKY 6 099,88 5,30 5 545,97 4,74 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Uničov

Daň z nemovitostí je ve městě Uničov stanovena na nejnižší možné výši, přesto se na daňových příjmech města podílí v průměru téměř 11 %. Místní poplatky má město zavedeny pouze tři. Starosta vysvětlil, že město nemá potřebu místní poplatky zavádět z důvodu své zdravé ekonomiky. Poplatek za provoz systému komunálních odpadů je stanoven ve výši pouze 384 Kč za poplatníka a kalendářní rok. V rámci poplatku ze psů město využívá jeho regulační funkci, kdy v obytných domech je chov psů zpoplatněn částkou 1000 Kč za prvého a 1500 Kč za každého dalšího psa, v rodinných domech je pak velikost poplatku 300 Kč za prvého a 450 Kč za každého dalšího psa. V oblasti případného zavedení místních daní a rozšíření daňové pravomoci obcí se starosta města domnívá, že podmínky zdanění by měly být nastaveny jednoznačně a jednotně z centra, rozšiřování daňové pravomoci místních samospráv v globalizovaném světě za překonané.

80


Kapitola 5

Město Ústí nad Orlicí Kraj: Pardubický Okres: Ústí nad Orlicí Počet obyvatel: 14 449

Tabulka 28 - Vybrané daňové příjmy města Ústí nad Orlicí v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

137 491,97

DAŇ Z NEMOVITOSTI

9 610,45


6 505,28

tis. Kč

2011 %

137 964,59

6,99

tis. Kč

%

134 361,37

7 777,47

5,64

7 481,91

5,57

7 305,34

5,30

6 568,38

4,89

MP – psi

319,28

0,23

296,69

0,22

325,15

0,24


438,21

0,32

555,96

0,40

478,85

0,36

49,71

0,04

43,40

0,03

0,00

0,00

1 473,67

1,07

833,99

0,60

2 352,38

1,75

MÍSTNÍ POPLATKY 8 786,15 6,39 9 035,38 6,55 9 724,76 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Ústí nad Orlicí

7,24

MP – vstupné MP – VHP

Příjem daně z nemovitostí představuje v průměru 6 % daňových příjmů rozpočtu města. Místní koeficient daně z nemovitostí město zaveden nemá. Zastupitelstvo však diskutuje o možnosti jeho zavedení, důvodem jsou stále se zvyšující náklady základních veřejných služeb. Na druhou stranu zastupitelstvo bere v potaz sociální hledisko, které prozatím převyšuje nad fiskální potřebou. Město tak prozatím využívá pouze nástroje stanovit koeficienty, kterými se násobí základní sazby daně. Základní koeficient pro tuto velikostní kategorii činí ze zákona 2,0, zastupitelstvo města využívá možnosti stanovit koeficient o jednu kategorii vyšší, tj. 2,5 a také možnosti stanovit koeficient až o tři kategorie nižší, kdy pro vybrané části svého katastrálního území má zavedeny kategorie 1,4 a 1,6. Místní poplatky představují v průměru 6,7 % daňových příjmů. Místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů činí 500 Kč, poplatek ze psů 1000 Kč za prvého a 1500 Kč za každého dalšího psa chovaného v obytném domě a 600 Kč za prvého a 1500 Kč za každého dalšího psa chovaného v rodinném domě.

81


Kapitola 5

Případné zvýšení daňové pravomoci obcí by starosta uvítal z fiskálního pohledu a z přiblížení občana poskytované veřejné službě. Na druhou stranu si je starosta vědom politické odpovědnosti, kterou by stanovení místních daňových sazeb přineslo. Město Hranice Kraj: Olomoucký Okres: Přerov Počet obyvatel: 19 017

Tabulka 29 - Vybrané daňové příjmy města Hranice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem DAŇ Z NEMOVITOSTI

2010 %

204 797,70

tis. Kč

2011 %

197 409,68

tis. Kč

%

193 629,76

18 564,98

9,07

17 972,70

9,10

16 606,38

8,58

9 092,07

4,44

8 714,80

4,41

9 113,63

4,71

453,27

0,22

451,68

0,23

498,81

0,26

1 179,34

0,58

1 157,45

0,59

1 072,49

0,55


230,62

0,11

249,43

0,13

546,07

0,28


240,74

0,12

167,13

0,08

207,25

0,11

2 721,05

1,33

2 485,73

1,26

3 679,64

1,90

15 117,89

7,81

MP – komunální odpad MP – psi MP – rekreační pobyt

MP – VHP

MÍSTNÍ POPLATKY 13 917,09 6,80 13 226,22 6,70 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Hranice

Daň z nemovitosti představuje v průměru 9 % daňových příjmů. Místní koeficient město v současné době stanoveno nemá. Koeficient ve velikosti 2 mělo zaveden v roce 2009, později v souvislosti s navýšením některých základních sazeb jej pro rok 2010 zrušilo. Důvodem byla snaha nezatížit občany a podnikatele nadměrnou daňovou zátěží. V současné době zastupitelstvo diskutuje o opětovném zavedení koeficientu 2, které by městu přineslo zhruba 13 mil. Kč. Místní poplatky vnímá starostka jako důležitou součást rozpočtu města a to nejen pro svou fiskální úlohu, ale také jako nástroj regulace. Poplatek za chov prvého psa v panelové zástavbě byl stanoven na 1000 Kč, za každého dalšího pak 1500 Kč. V okrajových částech města je pak poplatek stanoven na 200 Kč za chov prvého psa, 350 Kč za druhého psa a 500 Kč za třetího a každého dalšího psa. Snahou zastupitelstva je regulovat držení psů 82


Kapitola 5

v panelové zástavbě. Poplatek za provoz systému komunálních odpadů stanovilo zastupitelstvo na 492 Kč, což je hranici horního zákonného limitu. Skutečné náklady, které městu za svoz komunálního odpadu činí na jednoho občana zhruba 650 Kč. Lázeňský a ubytovací poplatek je stanoven v maximální možné výši, důvodem je snaha maximalizovat příjem od návštěvníků města. Za užívání veřejného prostranství stanovilo zastupitelstvo různé sazby s ohledem na činnost, které se užívání dotýká. Nejvyšší poplatek je stanoven za užívání veřejného prostranství zařízením sloužícím k prodeji, který v průměru činí 60 Kč za m2 a den. Starostka města nepovažuje za podstatnou otázku případného zvyšování daňové pravomocí pro obce a města. V rámci současného systému by ocenila vyšší daňovou výtěžnost pro obce ze současného systému RUD. 5.5.1 SHRNUTÍ KATEGORIE Daň z nemovitostí se na daňových příjmech sledovaných obcí podílí 7,5 %. Žádná z obcí nemá v současné době zaveden místní koeficient daně z nemovitostí. Město Hranice mělo místní koeficient zavedeno v roce 2009, po zdvojnásobení některých základních sazeb v roce 2010 však místní koeficient zrušilo. V letošním roce se v navrženém programu zasedání zastupitelstva města Čelákovice, který je ze zákona o obcích zveřejněn na úřední desce, objevil bod zavedení místního koeficientu daně z nemovitosti ve velikosti 2. Zastupitelé však tento bod v úvodu zasedání vyřadili z programu, na zasedání tak nebyl vůbec projednán. Pro zvýšení daňové pravomoci se nevyslovila žádná ze sledovaných obcí. Nejčastějšími argumenty byla neochota nést politickou odpovědnost za místní zdanění a názor, že těžiště financování obcí má ležet na centrální úrovni. Podíl fiskálně nejvýznamnějšího poplatku za provoz systému komunálních odpadů poklesl na 71,6 % výnosu všech místních poplatků. Podíl poplatku za provozovaný výherní přístroj se zvýšil na 18,9 % výnosu místních poplatků. Daňová pravomoc u místního poplatku ze psů chovaných v obytných domech nebo centrálních částí obcí, zůstala na srovnatelné úrovni s předchozí velikostní kategorií. Mírně se zvýšila daňová pravomoc uplatňovaná u chovu psů v rodinných domech nebo okrajových částí obcí. Tyto poplatky byly stanoveny v průměru na 28,9 % maximálního zákonného limitu za prvého psa a na 30,8 % maximálního zákonného limitu za druhého a každého dalšího psa. Z dalších 83


Kapitola 5

poplatků měl významnější fiskální funkci pouze poplatek za užívání veřejného prostranství, který se na výnosu místních poplatků podílel 2,8 %.

5.6 KATEGORIE 20 001 – 50 000 OBYVATEL Město Břeclav Kraj: Jihomoravský Okres: Břeclav Počet obyvatel: 24 052

Tabulka 30 - Vybrané daňové příjmy města Břeclav v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

253 056,62

tis. Kč

2011 %

321 361,12

tis. Kč

%

257 290,83

DAŇ Z NEMOVITOSTI

15 148,66

5,99

21 938,05

6,83

21 488,89

8,35


10 959,00

4,33

10 414,91

3,24

10 189,36

3,96

960,08

0,38

940,44

0,29

946,63

0,37

94,66

0,04

79,28

0,02

71,31

0,03

1 231,20

0,49

1 069,11

0,33

1 185,67

0,46

15,24

0,01

0,00

0,00

0,00

0,00

180,71

0,07

208,53

0,06

242,09

0,09

4 454,72

1,76

4 032,03

1,25

7 833,23

3,04

20 468,29

7,96

MP – psi MP – rekreační pobyt MP – veřejné prostranství MP – vstupné MP – ubytovací kapacita MP – VHP

MÍSTNÍ POPLATKY 17 895,61 7,07 16 744,30 5,21 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Břeclav

Daň z nemovitostí tvoří v průměru 7 % daňových příjmů města. Město Břeclav nemá zaveden místní koeficient daně z nemovitosti. Z důvodu propadu výnosu daňových příjmů prostřednictvím RUD uvažovalo o zavedení místního koeficientu ve velikosti 2 s účinností od 1. 1. 2012, nakonec se tak nestalo. Zastupitelstvo se rozhodlo jít cestou utlumení výdajové strany a neřešit napjatou rozpočtovou situaci zvyšováním příjmů v podobě daňového zatížení občanů. Místní poplatky tvoří v průměru 6,7 % daňových příjmů. Jejich výše se pohybuje v horní polovině zákonných limitů, nicméně každý poplatek je stanoven nejen s ohledem na jeho fiskální funkci, ale zejména s ohledem na funkci regulační. Poplatek za provoz 84


Kapitola 5

systému komunálních odpadů je činí 480 Kč za poplatníka kalendářní rok. Úleva ve výši 180 Kč je pak poskytnuta osobám mladším 6 let a starším 65 let. Poplatek ze psů je stanoven v rodinné domě na 500 Kč za prvého psa a 700 Kč za každého dalšího psa, v obytných domech pak na 1000 Kč za prvého psa a 1500 Kč za každého dalšího psa a kalendářní rok. Snížené sazby činí 200 Kč za prvého psa a 300 Kč za každého dalšího psa. Sazba poplatku ze vstupného je stanovena na všechny akce 10 % z úhrnné částky vybraného vstupného. Za lázeňský a rekreační pobyt činí poplatek 10 Kč za každý i započatý den pobytu a jedno lůžko. Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj byl nastaven v maximální velikosti 5000 Kč za tři měsíce a každý přístroj. Současné nastavení daňové pravomoci obcí považuje starosta města za dostatečné, těžiště daňové politiky vidí na úrovni státu. Město Litvínov Kraj: Ústecký Okres: Most Počet obyvatel: 27 144

Tabulka 31 - Vybrané daňové příjmy města Litvínov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč Daňové příjmy celkem

2010 %

tis. Kč

2011 %

287 816,04

tis. Kč

%

302 072,49

300 381,52 21 259,34

7,08

8 435,77

2,93

27 152,59

8,99

10 759,48

3,58

10 392,27

3,61

11 976,91

3,96

1 018,90

0,34

952,63

0,33

1 002,80

0,33

754,86

0,25

623,43

0,22

709,36

0,23

2 680,62 0,93 5 664,61 3 598,59 1,20 MÍSTNÍ POPLATKY 16 131,83 5,37 14 648,95 5,09 19 353,68 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Litvínov

1,88

DAŇ Z NEMOVITOSTI MP – komunální odpad MP – psi MP – veřejné prostranství MP – VHP

6,41

Daň z nemovitostí tvoří v průměru 6,3 % daňových příjmů města. Místní koeficient daně z nemovitostí ve velikosti 2 zavedlo zastupitelstvo svým usnesením s účinností od r. 2012. Hlavním důvodem pro tento krok je záměr zlepši technickou infrastrukturu města. Zastupitelstvo města přijalo usnesení, že předpokládané navýšení výnosu daně 26 mil. Kč 85


Kapitola 5

bude investováno do místních komunikací, veřejného osvětlení a údržby veřejného prostranství. Tímto chce zastupitelstvo zajistit vyšší stupeň veřejné kontroly v oblasti veřejných statků, které zajistí za dodatečné prostředky. Místní poplatky tvoří v průměru 5,6 % daňových příjmů. Starosta města jejich úlohu vnímá jako významný zdroj pro financování chodu města a to nejen z pohledu fiskálního, ale také z pohledu regulačního a motivačního. Sazby jednotlivých poplatků jsou stanoveny přibližně v polovině zákonného rozpětí. Výjimkou je poplatek za provoz systému komunálních odpadů, který byl stanoven na maximálním limitu 500 Kč. Poplatek ze psů je stanoven v rodinném domě na 700 Kč za prvého a 1050 Kč za dalšího psa, v obytných domech pak na 1000 Kč za prvého a 1500 Kč za každého dalšího psa. V oblasti daňové pravomoci obcí se starosta města domnívá, že by mělo dojít ke sjednocení a zjednodušení daňové soustavy. Z toho důvodu by starosta nerozšiřoval daňovou pravomoc obcí. Město Přerov Kraj: Olomoucký Okres: Přerov Počet obyvatel: 45 778

Tabulka 32 - Vybrané daňové příjmy města Přerov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) 2009 tis. Kč

2010

DAŇ Z NEMOVITOSTI

21 897,66

4,39

tis. Kč 512 521,59 33 217,47


22 988,97

4,61

22 596,60

4,41

22 988,94

4,62

MP – psi

1 472,65

0,30

1 628,31

0,32

1 744,17

0,35


2 053,31

0,41

1 853,16

0,36

2 580,50

0,52

37,44

0,01

357,15

0,07

489,90

0,10

513,67

0,10

6 745,45

1,35

5 492,66

1,07

8 730,60

1,75

36 557,88

7,35

Daňové příjmy celkem

MP – vstupné MP – ubytovací kapacita MP – VHP

%

2011

498 359,78

%

6,48

tis. Kč 497 590,13 24 517,20

4,93

0,00

MÍSTNÍ POPLATKY 33 654,97 6,75 32 060,63 6,26 Pramen: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Přerov

86

%

0,00


Kapitola 5

Daň z nemovitostí představuje v průměru 5,3 % daňových příjmů města. Místní koeficient město zaveden nemá, nicméně v současné době je připraven návrh obecně závazné vyhlášky na jeho zavedení. Primátor města poukazuje na to, že prostředky vybrané z daně z nemovitostí plynou do údržby a rozvoje dopravní i technické infrastruktury, do údržby veřejného prostranství a veřejného osvětlení. Místní poplatky tvoří v průměru necelých 7 % daňových příjmů města. Na zákonem stanovené maximální hranici má město stanovenu sazbu poplatku za provoz systému komunálních odpadů. Ostatní poplatky jsou stanoveny diferencovaně v závislosti na účelu, pro který jsou zavedeny. Místní poplatek z ubytovací kapacity podle části katastrálního území města na 2 Kč nebo 4 Kč za každé využité lůžko a den. Místní poplatek ze psů je stanoven na 1000 Kč za prvého a 1500 Kč za každého dalšího psa v obytném domě a diferencovaně podle části území města na 300 Kč nebo 400 Kč za prvého psa a 450 Kč a 600 Kč za každého dalšího. Poplatky za užití veřejného prostranství jsou stanoveny opět velmi diferencovaně podle činnosti a území města. Případné rozšíření daňové pravomoci obcí by primátor města uvítal. 5.6.1 SHRNUTÍ KATEGORIE Daň z nemovitostí se na daňových příjmech obcí této velikostní kategorie podílí v průměru 6,2 %. S účinností od 1. 1. 2012 má místní koeficient daně z nemovitosti ve velikosti 2 zavedeno město Litvínov. Město Břeclav o zavedení místního koeficientu rovněž uvažovalo, podobně jako Přerov, který má již připraven návrh obecně závazné vyhlášky, které by měla stanovit koeficient od příštího rozpočtového roku. Obce z této velikostní kategorie připustily v nejvyšší míře význam místního zdanění, celkově se však také staví proti němu. Fiskálně nejvýznamnější místní poplatek za provoz systému komunálních odpadů se na výnosu všech místních poplatků podílí 63,8 %, což je nejméně ze všech velikostních kategorií. Sazba poplatku byla v průměru stanovena na 98,7 % maximálního zákonného limitu. Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj vykázal v této největší podíl na výnosu místních poplatků 24,2 %. U poplatku ze psů v případě sazeb pro chov psů v obytných domech obce uplatňovaly podobnou daňovou pravomoc jako předcházející dvě velikostní kategorie, tedy na hranici dvou třetin maximálního zákonného limitu. Větší 87


Kapitola 5

daňovou pravomoc však uplatňovaly u sazeb pro chov psů v rodinných domech nebo okrajových částech obce. Poplatky byly v těchto případech stanoveny na hranici 35 % za prvého i další chované psy. Tento podíl je nejvyšší ze všech sledovaných kategorií. Z dalších poplatků je fiskálně zajímavý poplatek za užívání veřejného prostranství, který se na výnosu poplatků podílel 5,6 %, ostatní poplatky nepřevýšily podíl 1 % výnosu ke všem místním poplatkům.

SHRNUTÍ VŠECH VELIKOSTNÍCH KATEGORIÍ Průměrná data za jednotlivé velikostní kategorie jsou vypočtena a znázorněna v tabulkách 33 a 34. Tyto tabulky jsou souhrnem celé práce a podkladem pro zpracování závěru a naplnění cílů, které byly stanoveny v úvodu práce. V tabulce 33 jsou znázorněny poměrové ukazatele, které jsou definovány ve vysvětlivkách pod tabulkou.

Tabulka 33 - Vybrané údaje velikostních kategorií obcí v oblasti místních poplatků a daně z nemovitostí

DzN / DP

0 500 15,1 %

501 2000 7,4 %

2001 5000 5,8 %

5001 10 000 6,8 %

10 001 20 000 7,5 %

20 001 50 000 6,2 %

MP / DP

8,8 %

4,5 %

6,1 %

6,5 %

6,3 %

6,4 %

Počet MP

4,25

4,7

5,0

5,0

5,0

5,7

Sazba MPKO

83,3 %

95 %

96,7 %

99,5 %

92,8 %

98,7 %

MPKO / MP

87,2 %

87,5 %

76 %

78,7 %

71,6 %

63,8 %

MPP C/1

4,2 %

18,4 %

38,9 %

65,3 %

66,7 %

66,7 %

MPP C/2

4,7 %

15,1 %

28,1 %

64,4 %

63,3 %

66,7 %

0%

33 %

100 %

75 %

100 %

100 %

MPP O/1

-

15 %

17,8 %

25,8 %

28,9 %

35,6 %

MPP O/2

-

13,9 %

18,5 %

25,8 %

30,8 %

34,8 %

MPVHP

100 %

100 %

100 %

100 %

100 %

100 %

MPL+RP

46,7 %

83,3 %

-

100 %

100 %

66,7 %

MPUK

41,7 %

55,6 %

66,7 %

100 %

66,7 %

66,7 %

MPV K+S

43,8 %

37,5 %

70,8 %

50 %

-

50 %

MPP R

88


Kapitola 5

MPV R+P

100 %

75 %

66,7 %

50 %

-

50 %

MPVP P

7,5 %

35 %

30 %

15 %

46,7 %

24 %

MPVP R

26 %

25,8 %

20,7 %

10 %

23,3 %

15 %

MPVP A

6%

10,2 %

8,3 %

5,9 %

13,7 %

4,8 %

MPVP K + S

30 %

60 %

75 %

60 %

70 %

70 %

MPVP S

30 %

60,7 %

83,3 %

50 %

36 %

53,3 %

MPVj

25 %

16,7 %

0%

0%

0%

0%

MPZ

0%

0%

0%

25 %

0%

0%

DPr

2,5

3,0

2,67

2,75

2,5

2,3

Pramen: Vlastní výpočty z kapitoly 5 Vysvětl.: DzN / DP podíl výnosu daně z nemovitostí na daňových příjmech MP / DP podíl výnosu místních poplatků na daňových příjmech Počet MP počet místních poplatků, které mají v průměru obce zavedeny Sazba MPKO podíl sazby poplatku za komunální odpad k maximální možné sazbě MPKO / MP podíl výnosu poplatku za komunální odpad k celkovému výnosu místních poplatků (u obcí, které jej mají zaveden) MPP C/1 podíl místního poplatku za prvého psa v centru (obytných domech) k maximální možné zákonné sazbě MPP C/2 podíl místního poplatku za druhého psa v centru (obytných domech) k maximální možné zákonné sazbě MPP R počet obcí, které z dané velikostní kategorie využívají regulační funkci místního poplatku za psů, tj. stanovují různé sazby pro různé části obce MPP O/1 podíl místního poplatku za prvého psa v okrajové části obce k maximální možné zákonné sazbě (u obcí, které jej mají zaveden) MPP O/2 podíl místního poplatku za druhého psa v okrajové části obce k maximální možné zákonné sazbě (u obcí, které jej mají zaveden) MPPVHP podíl místního poplatku za provozování výherních hracích přístrojů k maximální možné zákonné sazbě MPL+RP podíl místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt k maximální možné zákonné sazbě (u obcí, které jej mají zaveden) MPUK podíl místního poplatku z ubytovací kapacity k maximální možné zákonné sazbě (u obcí, které jej mají zaveden) MPV K+S podíl místních poplatků ze vstupného na kulturní a sportovní akce k maximální možné zákonné sazbě (u obcí, které jej mají zaveden) MPV R+P podíl místních poplatků ze vstupného na reklamní a prodejní akce k maximální možné zákonné sazbě (u obcí, které jej mají zaveden) MPVP P podíl místního poplatku za užívání veřejného prostranství zařízením sloužícím k prodeji k maximální možné zákonné sazbě

89


Kapitola 5 MPVP R

podíl místního poplatku za užívání veřejného prostranství reklamním zařízením k maximální možné zákonné sazbě MPVP A podíl místního poplatku za užívání veřejného prostranství atrakcemi v podobě cirkusů, lunaparků apod., k maximální možné zákonné sazbě MVP K+S podíl místního poplatku za užívání veřejného prostranství pro pořádání kulturních a sportovních akcí k maximální možné zákonné sazbě MPVP S podíl místního poplatku za užívání veřejného prostranství skládkou k maximální možné zákonné sazbě MPVj podíl obcí velikostní kategorie, které mají zaveden místní poplatek za vjezd vozidel MPZ podíl obcí velikostní kategorie, které mají zaveden místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku DPr podíl obcí, které se z dané velikostní kategorie vyslovily pro zvýšení svých daňových pravomocí Pozn.: Kurzívou vyznačeny hodnoty, které představují údaj pouze za jednu obec.

Tabulka 34 - Podíly výnosu jednotlivých místních poplatků na celkovém výnosu místních poplatků za jednotlivé velikostní kategorie obcí (v %)

MP – KO

0 500 87,2

501 2000 87,5

2001 5000 76,0

5001 10 000 78,7

10 001 20 000 71,6

20 001 50 000 63,8

MP – PSI

2,3

3,9

5,2

4,4

3,8

5,3

MP – L+RP

5,5

0,2

0,0

0,1

2,0

0,2

MP – VP

0,2

2,7

6,9

1,6

2,8

5,6

MP – VSTUP

0,1

0,2

1,1

0,3

0,1

0,0

MP – UK

3,0

2,8

0,2

0,1

0,8

0,8

MP – VJEZD

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

MP – VHP

1,8

2,8

10,6

15,0

18,9

24,2

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

MP – ZP 0,0 Pramen: vlastní výpočty z kapitoly 5

Z tabulky 34 je patrné, že na růst velikosti obcí nejvýznamněji reagovaly poplatky za provoz systému komunálních odpadů (podíl na celkovém výnosu místních poplatků se snižuje) a za provozovaný výherní přístroj (podíl na celkovém výnosu místních poplatků se zvyšuje). Další poznatky jsou zpracovány v závěru práce.

90

ZÁVĚR Hlavním cílem diplomové práce bylo zhodnotit postavení místních poplatků a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí ČR a v souvislosti s tím zhodnotit míru daňové pravomoci, kterou obce disponují a využívají. Při hodnocení daňové pravomoci je nutné rozlišit mezi daňovou pravomocí, kterou obce disponují v mezinárodním srovnání a daňovou pravomocí, kterou obce využívají v rámci systému, který je v ČR zaveden. Mezinárodní srovnání daňových pravomocí municipálních vládních jednotek je poměrně složité, protože jednotlivé země se odlišují v terminologii (např. odlišně definují pojem místní daň) a mají zavedeny odlišné daňové systémy. Nicméně srovnání daňových pravomocí municipalit je možné na základě metodiky OECD, která definovala kategorie daňové pravomoci u daňových příjmů decentralizovaných úrovní vlády. Podle této metodiky se řadí veškeré daňové pravomoci místních vládních jednotek v ČR do kategorie „b2“, která definuje, že příjemce (obec) stanovuje sazbu daně a vyšší vládní úroveň určuje dolní a/nebo horní limit sazby. Tato definice charakterizuje v ČR místní poplatky, kdy obce mají možnost stanovit sazbu daně, ale musejí se pohybovat v limitech, které stanoví stát. V ČR jsou tyto limity dány zákonem o místních poplatcích. Pro mezinárodní srovnání daňové pravomoci municipalit ČR bylo provedeno srovnání 17 vybraných členských zemí EU, jehož předmětem bylo stanovení podílu místních daňových příjmů municipálních vládních úrovní na celkových příjmech vládního sektoru. Srovnání bylo provedeno pro rok 2010. Z výsledků vyplývá, že v ČR se místní daňové příjmy podílely na celkových příjmech vládního sektoru pouze 1,32 %. Nižší podíl vykázalo pouze Řecko (0,78 %). Na opačné straně statistiky jsou severské země s tradičně silným místním zdaněním. Švédsko vykázalo podíl místních daní na celkových příjmech vládního sektoru 35,6 %, Dánsko 26,7 % a Finsko 24,4 %. ČR dle metodiky, kterou pro mezinárodní srovnání místních daní stanovilo OECD, patří mezi země s nejnižší daňovou pravomocí místních vládních jednotek. Pro doplnění je třeba uvést, že v rámci metodiky stanovení daňové pravomoci není pro české obce uvažována daň z nemovitostí, která je výlučným daňovým příjmem obcí. Zákon o dani z nemovitostí stanoví obcím pravomoc násobit zákonem stanovené sazby koeficientem a tím zvýšit výnos daně. Zákon o místních poplatcích deleguje na obce pravomoc zavést ve svém katastrálním území maximálně 9 různých místních poplatků. Počet místních poplatků, které obce mají 91

skutečně zavedeny, se zvyšuje s velikostí obcí. Pro sledované velikostní kategorie bylo zjištěno, že nejmenší obce do 500 obyvatel mají zavedeny v průměru 4,25 místních poplatků, obce v kategorii 501 – 2000 obyvatel 4,7 poplatků, obce od 2 000 do 20 000 obyvatel v průměru 5 místních poplatků a obce do 50 000 obyvatel pak v průměru 5,7 místních poplatků. Trend růstu počtu zavedených místních poplatků společně s růstem velikostních kategorií obcí není překvapivý. Na území menších obcí se některé činnosti, které mohou být předmětem místního poplatku, nevyskytují a tyto poplatky proto v těchto obcích nejsou zavedeny. Jedná se např. o poplatek za výherní hrací přístroj, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, anebo s ním související poplatek z ubytovací kapacity. Poplatek za výherní hrací přístroj od 1. 1. 2012 obce nevybírají. Vzhledem ke sledovanému období 2009 – 2011 je ale součástí této práce. Místní poplatky se celkem na daňových příjmech všech obcí v období 2009 – 2011 podílely v průměru 4,6 %. Poplatek s nejvýznamnější fiskální funkcí je poplatek za provoz systému komunálních odpadů. Podíl tohoto poplatku se na výnosech všech místních poplatků snižuje společně s růstem velikostní kategorie obce. Je to dáno tím, že společně s růstem velikosti obce se zvyšuje množství jiných činností, které jsou předmětem zpoplatnění. Váha poplatku za provoz systému komunálních odpadů se tak relativně snižuje. Tento poplatek v rozpočtech obcí do 2 000 obyvatel představoval přibližně 87,5 % výnosu všech místních poplatků, v obcích velikostní kategorie do 20 000 obyvatel už to bylo 71,6 % a v obcích do 50 000 obyvatel 63,8 % výnosu všech místních poplatků. Obce všech velikostních kategorií pak v případě poplatku za provoz systému komunálních odpadů využívaly pro stanovení sazby poplatku hranici horního limitu, kterou zákon o místních poplatcích umožňoval. Poplatek ve sledovaném období 2009 – 2011 mohly obce podle zákona stanovit ve velikosti maximálně 500 Kč za jednoho poplatníka a kalendářní rok. Sazba poplatku je dvousložková. První složka poplatku je stanovena paušálně ve velikosti 250 Kč za poplatníka. Druhá složka poplatku je stanovena podle skutečných nákladů obce předchozího roku na svoz komunálního odpadu. Jedná se o skutečné náklady, které obce mají v souvislosti se svozem odpadu v průměru na jednoho obyvatele. Tato druhá složka místního poplatku je rovněž omezena horní hranicí 250 Kč. Celkem tedy poplatek mohl činit maximálně 500 Kč. Všechny sledované obce, kde byly k dispozici dostupné informace, vykázaly skutečné náklady na svoz komunálního odpadu větší než 250 Kč a některé velmi výrazně. Obce na tento příliš nízký zákonný limit dlouhodobě 92

poukazovaly. Od 1. 7. 2012 je v účinnosti novela zákona o místních poplatcích, která zvýšila horní limit druhé složky poplatku na 750 Kč. Obce tak mohou zvýšit sazbu poplatku, přičemž novou maximální hranicí je 1000 Kč za poplatníka a kalendářní rok. Tato maximální hranice však může být stanovena pouze v případě, že by skutečné náklady na svoz v minulém roce byly rovny nebo převýšily hranici druhé složky poplatku 750 Kč. Poplatek za provoz systému komunálních odpadů nemusí být ale zaveden jako místní poplatek (typ místní daně), ale jako uživatelský poplatek na základě zákona o odpadech. O jeho velikosti pak rozhoduje zastupitelstvo. Obce své daňové pravomoci v souvislosti s místním poplatkem za provoz systému komunálních odpadů využívaly v nejnižší míře ve velikostní kategorii do 500 obyvatel, v rámci které stanovily poplatek v průměru ve velikosti 83,3 % maximálního zákonného limitu. Všechny ostatní velikostní kategorie měly poplatek zaveden ve velikosti přesahující 92 % maximálního zákonného limitu. Obce ve velikosti 5 – 10 tis. obyvatel měly poplatek stanoven dokonce na 99,5 % zákonného limitu, obce z kategorie 20 – 50 tis. obyvatel pak ve velikosti 98,7 % zákonného limitu. Uvedená statistika zahrnuje pouze obce, které měly poplatek zaveden. Jak je uvedeno v textu práce, obce mohou pro financování provozu systému komunálních odpadů zvolit i zákon o odpadech a místní poplatek nemusejí vůbec stanovit. Tento zákon je také obcemi využíván. Právní úprava je tak v oblasti veřejného statku svozu komunálního odpadu roztříštěna, což zkresluje statistickou vypovídající schopnost místního poplatku za provoz systému komunálních odpadů. Poplatek ze psů je významný pro svou převážně regulační funkci. Tento poplatek je jediný, který měly zavedeny všech 24 sledovaných obcí. Regulační podstata poplatku spočívá v jeho schopnosti regulovat množství chovaných psů a to rozdílně pro různé části katastrálního území obce nebo rozdílně podle typu bydlení poplatníka. V praxi obce nejčastěji regulovaly vyššími sazbami chov psů v obytných domech. V rodinných domech nebo v okrajových částech obcí naopak zaváděly sazby nižší. Možnosti regulovat množství psů více sazbami poplatku využily všechny obce kromě jediné v kategoriích od 2 000 obyvatel a vyšších. V kategorii do 500 obyvatel žádná z obcí nestanovila více sazeb, v kategorii do 2 000 obyvatel stanovila více sazeb třetina obcí. Důvodem je, že v těchto menších obcích se zpravidla nenachází panelová zástavba, která je nejčastěji předmětem zavedení vyšších sazeb poplatku. Daňovou pravomoc u tohoto poplatku obce využívaly spíše méně nebo průměrně. V kategorii do 500 obyvatel měly obce zavedeny sazby 93

poplatku ve velikosti pouze 4,2 % maximálního zákonného limitu u prvého psa a 4,7 % u druhého psa. U dalších velikostních kategorií je nutné rozlišovat sazby pro chov psů v centrech obcí (popř. obytné zástavbě) a na okraji obcí (popř. rodinných domech). Sazby pro prvého psa v obytné zástavbě se pohybovaly na 18,4 % maximálního zákonného limitu u obcí do 2 tis. obyvatel, na 38,9 % u obcí do 5 tis. obyvatel a v průměru na úrovni 66 % pro obce ve velikostních kategoriích od 5 tis. obyvatel a dalších. Podíl sazeb za druhého a každého dalšího psa k maximálnímu zákonnému limitu byl pak ještě nižší u menších obcí, kdy v kategorii do 2 tis. obyvatel činil pouze 15,1 % a v kategorii do 5 tis. obyvatel 28,1 %. Podíl poplatku k maximálnímu zákonnému limitu dalších velikostních kategorií obcí byl podobný jako u sazeb za prvého psa. Podíl sazeb poplatku za chov psů v rodinných domech nebo v okrajových částech obcí k maximálnímu zákonnému limitu byl logicky ještě nižší, protože maximální zákonný limit nerozlišuje mezi chovem psů v různých částech obce. Obce do 2 tis. obyvatel tak měly zavedeny poplatky pouze na úrovni 14,5 % maximálního zákonného limitu, obce do 5 tis. obyvatel na úrovni 18 %, obce do 10 tis. obyvatel na úrovni 25,8 %, obce do 20 tis. obyvatel na úrovni 30 % a obce do 50 tis. obyvatel na úrovni 35 % maximálního zákonného limitu. U poplatku ze psů obce tedy využívají svou daňovou pravomoc spíše méně, v případě větších velikostních kategorií obcí pak průměrně. Prostor pro zvýšení uplatnění daňové pravomoci mají u tohoto poplatku všechny velikostní kategorie obcí. Poplatek ze psů se na výnosu všech poplatků podílel nejméně v nejmenších obcích do 500 obyvatel a to podílem 2,3 %, v ostatních velikostních kategorií se pak rozpětí podílu pohybovalo mezi 3,8 % a 5,3 %. Poplatek za výherní hrací přístroj, který obce od 1. 1. 2012 nevybírají, byl ve sledovaném období jediným poplatkem, který měly všechny obce, které jej měly zavedený, stanoven ve velikosti 100 % maximálního zákonného limitu. Všechny obce tak v případě tohoto poplatku využily maximálně svou daňovou pravomoc. Významnost tohoto poplatku se zvyšovala společně s růstem velikostní kategorie obcí z důvodu výskytu většího počtu výherních hracích přístroj na území větších obcí. Váha tohoto poplatku se tedy s růstem velikosti obce zvyšovala a naopak relativně snižovala váhu poplatku za provoz systému komunálních odpadů. Poplatek za výherní hrací přístroj se na výnosu všech poplatků podílel 1,8 % u obcí do 500 obyvatel, 2,8% u obcí do 2 tis. obyvatel, 10,6 % u obcí do 5 tis. obyvatel, 15 % u obcí do 10 tis. obyvatel, 18,9 % u obcí do 20 tis. obyvatel a 24,2 % u 94

obcí do 50 tis. obyvatel. U tohoto místního poplatku všechny obce maximálně využívaly svou daňovou pravomoc. Od 1. 1. 2012, kdy obce tento poplatek nevybírají, poklesne zejména u větších obcí váha místních poplatků na daňových příjmech rozpočtu. Poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity jsou poplatky s převážně fiskální funkcí. Obce, které mají tyto poplatky zavedeny, uplatňují sazby v nadprůměrných hodnotách, řada obcí pak ve velikosti maximálního zákonného limitu. Přesto mají tyto poplatky významnější fiskální funkci pouze v rozpočtech obcí do 500 obyvatel, kde představují podíl 5,5 % výnosu všech místních poplatků u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a podíl 3 % u poplatku z ubytovací kapacity. V rozpočtech všech ostatních velikostních kategorií obcí nepředstavují tyto poplatky ani 1 % výnosu místních poplatků. Jedinou výjimkou je poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt v kategorii 10 – 20 tis. obyvatel, který se na výnosu všech místních poplatků podílí 2 %. Řada obcí nemá tyto poplatky vůbec zavedeny a to z důvodu podpory cestovního ruchu na svém území. Poplatek za užívání veřejného prostranství stanovují obce s cílem regulovat zákonem vymezené činnosti na svém území a to i v různých částech katastrálního území. Sazby poplatku jsou stanovovány různorodě, obce ve svých obecně závazných vyhláškách rozlišují mezi krátkodobým a dlouhodobým užíváním veřejného prostranství, nabízejí velké množství paušálních plateb, výjimek, specifikací apod. Srovnání tak bylo provedeno pouze u základních sazeb v centrálních částech obcí. Bylo zjištěno, že obce využívají velmi omezeně svých daňových pravomocí u poplatků za užívání veřejného prostranství u zařízení sloužícího pro poskytování prodeje a u reklamního zařízení. U zařízení pro poskytování prodeje využily nejvíce své daňové pravomoci obce do 20 tis. obyvatel, které měly sazby poplatku zavedenu na úrovni 46,7 % maximálního zákonného limitu. Obce do 2 tis. obyvatel pak poplatek využívaly na hranici 35 % a obce do 10 tis. obyvatel na hranici 15 % maximálního zákonného limitu. U poplatku za reklamní zařízení byly sazby poplatku stanoveny v ještě nižších hodnotách. Nejvýše, na hranici 26 %, měly poplatek zavedeny nejmenší obce do 500 obyvatel, obec do 10 tis. obyvatel měly poplatek na úrovni 10 % a obce do 50 tis. na úrovni 15 % maximálního zákonného limitu. U těchto poplatků obce omezeně využívaly zákonné možnosti zvýšit sazbu 10 Kč za m2 a den o desetinásobek. Podobně tomu tak bylo u poplatku za užívání veřejného prostranství zařízením typu cirkus, lunapark a obdobnými atrakcemi, kdy nejvyšší sazbu na úrovni 13,7 % maximálního 95

zákonného limitu měly stanoveny obce do 20 tis. obyvatel. Sazby u poplatků za užívání veřejného prostranství pro účely pořádání sportovních a kulturních akcí a také pro účely stavebních skládek, se pohybovaly v horní polovině zákonného limitu. Vyšší podíl než je tomu u poplatků za prodej nebo reklamu, je způsoben maximálními zákonnými sazbami, které jsou pouze na úrovni jedné desetiny sazeb za prodejní nebo reklamní zařízení. Nejvyšší podíl výnosu místního poplatku za užívání veřejného prostranství vykázaly obce do 5 tis. obyvatel ve velikosti 6,9 % výnosu všech místních poplatků. Obce u tohoto místního poplatku využívaly svou daňovou pravomoc omezeně. Je to způsobeno vysokými zákonnými limity zejména u poplatků za užívání veřejného prostranství stavbami sloužícími pro poskytování prodeje a také reklamními zařízeními. Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku nevybírala žádná z 24 sledovaných obcí. V případě daně z nemovitostí nemohou obce stanovit předmět daně, poplatníka, osvobození od daně, základ daně ani sazbu daně. Mají však poměrně významnou daňovou pravomoc v podobě možnosti stanovit tzv. místní koeficient, kterým se násobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemku. Obce tak mají k dispozici výrazný nástroj, jak si zajistit vyšší daňové příjmy. Této možnosti ale příliš nevyužívají. Ze sledovaných obcí neměla v roce 2011 zaveden místní koeficient žádná z obcí. V tomto roce využilo možnosti místní koeficient zavést pouze 4,8 % obcí ČR, drtivá většina z nich zavedla koeficient 2. V roce 2009, kdy obcím vznikla pravomoc místní koeficient zavést, využily této možnosti 2 ze sledovaných obcí (Dolní Lutyně a Hranice). Obě obce však místní koeficienty na svém území zrušily s účinností od 1. 1. 2010 a to z toho důvodu, že stát novelou zákona o dani z nemovitostí výrazně zvýšil některé základní sazby daně a obce považovaly další zvýšení daňové povinnosti místními koeficienty za neúnosné. Od 1. 1. 2012 zavedly 3 ze sledovaných obcí (Plískov, Březová, Litvínov) místní koeficienty ve velikosti 2. I z tohoto vzorku lze usuzovat, že počet obcí s místními koeficienty v roce 2012 vzroste. Důvodem je podle vyjádření obcí kompenzace nedostatečného výnosu ze sdílených daní. Zmíněné 3 obce využily své daňové pravomoci. Většina obcí, které rovněž poukazovaly na nedostatečné příjmy svých rozpočtů, považují za jediné možné řešení navýšení daňových příjmů prostřednictvím systému rozpočtového určení daní, nikoliv zvyšováním svých daňových pravomocí. Tento názor 96

uvedlo 16 z 24 sledovaných obcí. Starostové obcí argumentovaly nesystémovostí nenárokových dotací, které by požadovaly zahrnout do systému RUD. Starostové poukazovaly také na problém politické odpovědnosti, kterou by zvyšování daňových pravomocí neslo. Tuto politickou odpovědnost odmítají nést a chtějí ji ponechat z co největší míry na centrální úrovni. Na druhou stranu o přerozdělených prostředcích chtějí rozhodovat v místě. Z dotazníkového šetření, které jsem provedl, vyplývá, že starostové napříč velikostními kategoriemi obcí považují růst daňového zatížení obyvatel z místní úrovně za problematické vzhledem k cíli v podobě svého znovuzvolení. Pouze dvě ze sledovaných obcí se vyjádřily k možnosti případného rozšíření svých daňových pravomocí kladně. Jednalo se o obce Luběnice a Přerov. Na základě dotazníkového šetření jsem ke stanoviskům starostů k problematice případného zvyšování daňové pravomoci obcí přiřadil bodové hodnocení, kdy 1 bod znamená kladný postoj k daňové pravomoci obcí, 2 body neurčitý postoj k daňové pravomoci obcí a 3 body zamítavý postoj k daňové pravomoci obcí. Nejnižší průměrná bodová hodnota 2,3, tedy nejpříznivější postoj obcí k uplatňování daňové pravomoci, vykázaly obce ve velikostní kategorii 20 – 50 tis. obyvatel. Ačkoliv byl tento výsledek pro daňovou pravomoc obcí nejpříznivější, tak přesto znamená odmítavý postoj k rozšiřování daňových pravomocí obcí. Ostatní velikostní kategorie zaznamenaly průměrné bodové hodnocení 2,5 a vyšší, kategorie 500 – 2 tis. obyvatel dokonce 3,0. Dvě z obcí zdůvodnily svůj negativní postoj k rozšiřování svých daňových pravomocí vysokými náklady na výběr, správu a vymáhání takových prostředků. Správu místních poplatků obce zabezpečují v rámci své přenesené působnosti. Nedostatky financování přenesené působnosti obce jsou rozebrány v podkapitole 1.3. Z rozpočtové skladby není v současné době možné zjistit, jak nákladná je pro obce správa místních poplatků. Z provedeného dotazníkové šetření lze vyvodit závěr spíše odmítavého postoje českých obcí k případnému rozšiřování svých daňových pravomocí. Tento postoj je v souladu s velmi nízkým využíváním místního koeficientu daně z nemovitostí jako nástroje pro zvýšení daňových příjmů obce. Hypotézu stanovenou v úvodu práce je tak třeba odmítnout konstatováním, že se nepodařilo prokázat, že by společně s růstem počtu obyvatel mezi obcemi narůstala i ochota zvyšovat svou daňovou pravomoc. Politické hledisko je hlavním argumentem proti zvyšování svých daňových pravomocí u všech velikostních kategorií obcí. 97

Po zpracování tématu je na místě shrnout doporučení, která by podle mého názoru mohla systémově přispět k hospodárnějšímu, účelnějšímu a efektivnějšímu nakládání s veřejnými prostředky. V prvé řadě se domnívám, že by bylo vhodné novelizovat vyhlášku Ministerstva financí o rozpočtové skladbě. Předmětem novely by mělo být jednoznačné oddělení financování samostatné a přenesené působnosti územních samospráv. Současná vyhláška o rozpočtové skladbě je dostatečná pro vedení rozpočtového výkaznictví. Nicméně se domnívám, že je už méně dostatečná pro občanskou kontrolu. Domnívám se, že by bylo vhodné, kdyby každá municipalita měla za povinnost vést způsobem umožňujícím dálkový přístup rozpočet v podrobnějším členění, než ukládá rozpočtová skladba a to nikoliv z důvodu výkaznictví, ale z důvodu umožnění důkladnější občanské kontroly. Domnívám se, že v důsledku toho by mohlo dojít k utlumení averze k místnímu zdanění, protože občané by měli okamžitou kontrolu, jak byly dodatečně vybrané prostředky vynaloženy. Tato diplomová práce zhodnotila postavení místních poplatků a daní z nemovitostí v rozpočtech obcí. V úvodu stanovený cíl práce byl naplněn. V průběhu zpracování tématu se objevily náměty pro další zpracování. Jedním z nich by mohlo být zkoumání závislosti mezi zadlužením obcí a uplatňovanou daňovou pravomocí.

98

PRAMENY KNIŽNÍ MONOGRAFIE

Holman (2004) HOLMAN, R. Makroekonomie – středně pokročilý kurz. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, 420 s., ISBN 80-7179-764-2 Hořejší et. al (2010) HOŘEJŠÍ, H. et. al. Mikroekonomie. 5. vydání. Praha: Management Press, 2010, 576 s., ISBN 80-7261-218-5 Jílek (2008) JÍLEK, M. Fiskální decentralizace, teorie a empirie. Praha: Wolters Kluwer, 2008, 428 s., ISBN 978-80-7357-355-3 Peková (2011) PEKOVÁ, J. Finance územní samosprávy: teorie a praxe v ČR. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 588 s., ISBN 978-80-7357-614-1 Peková, Pilný, Jetmar (2008) PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008, 712 s., ISBN 978-80-7357-351-5

ČLÁNKY A STUDIE Ministerstvo vnitra ČR (2012) MINISTERSTVO VNITRA ČR; Analýza aktuální stavu veřejné správy, 2012, citace 6. 4. 2012, přístup z internetu: www.mvcr.cz/soubor/analyza-aktualniho-stavu-verejne-spravypdf.aspx 99

Toth (2008) TOTH, Petr: Možnosti dalšího vývoje rozpočtového určení daní v ČR z pohledu zahraničních zkušeností, Katedra regionální studií NF VŠE, 2008, citace 2. 5. 2012, přístup z internetu http://kvf.vse.cz/storage/1218124555_sb_tothpetr.pdf

Trhlínová (2006) TRHLÍNOVÁ, Zuzana: Finanční autonomie obcí 1. (Zkušenosti financování obcí v zemích Evropské unie), Deník veřejné správy 2006, citace 2. 5. 2012, přístup z internetu: http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6222040 OFICIÁLNÍ STATISTIKA OECD

OECD (2010 a) OECD FISCAL DECENTRALISATION DATABASE, Tax revenue as percentage of total general government tax revenue, přístup z internetu: http://www.oecd.org/document/32/0,3746,en_2649_37427_47467040_1_1_1_37427,00.h tml#SEC_B_3

OECD (2010 b) OECD FISCAL DECENTRALISATION DATABASE, Tax revenue as percentage of GDP, přístup z internetu: http://www.oecd.org/document/32/0,3746,en_2649_37427_47467040_1_1_1_37427,00.h tml#SEC_B_3

OECD (2010 c) OECD FISCAL DECENTRALISATION DATABASE, Tax autonomy of state and local government, přístup z internetu: http://www.oecd.org/document/32/0,3746,en_2649_37427_47467040_1_1_1_37427,00.h tml#SEC_B_3

100

OFICIÁLNÍ STATISTIKA MINISTERSTVA FINANCÍ ČR Státní závěrečné účty: SZÚ (2009): Státní závěrečný účet za rok 2009, oddíl F, Zpráva o hospodaření dalších složek veřejných rozpočtů a o fondech organizačních složek státu, přístup z internetu: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/statni_zav_ucet.html?year=2009 SZÚ (2010): Státní závěrečný účet za rok 2010, oddíl F, Zpráva o hospodaření dalších složek veřejných rozpočtů a o fondech organizačních složek státu, přístup z internetu: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/statni_zav_ucet.html?year=2010 SZÚ (2011): Státní závěrečný účet za rok 2011, oddíl F, Zpráva o hospodaření dalších složek veřejných rozpočtů a o fondech organizačních složek státu, přístup z internetu: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/statni_zav_ucet.html Databáze systému ARIS, ÚFIS: ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údaje obce Oslnovice Výkaz

pro

hodnocení

plnění

rozpočtu

za

rok

2009,

přístup

z internetu

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=636908&volbavyber= 1&ic=&nao=oslnovice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=636908&volba_vyber =1&ic=&nao=oslnovice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údaje obce Plískov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu

101

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=573841&volbavyber= 1&ic=&nao=plískov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=573841&volba_vyber =1&ic=&nao=plískov ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Třeštice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=42634547&volba_vyber=1&ic=&nao=třeątice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=42634547&volba_vyber=1&ic=&nao=třeątice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Luběnice Výkaz

pro

hodnocení

plnění

rozpočtu

za

rok

2009,

přístup

z internetu

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=635642&

volba

vyber=1&ic=&nao=luběnice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=635642&

vol

bavyber=1&ic=&nao=luběnice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Břehy Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=273392&volba_vyber =1&ic=&nao=břehy Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=273392&volba_vyber =1&ic=&nao=břehy ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Bezdružice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu 102

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=259705&volba_vyber =1&ic=&nao=bezdruľice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=259705&vol ba_vyber=1&ic=&nao=bezdruľice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Koberovy Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=262404&vol ba_vyber=1&ic=&nao=koberovy Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=262404&vol ba_vyber=1&ic=&nao=koberovy ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Čkyně Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=250384&vol ba_vyber=1&ic=&nao=čkyně Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=250384&vol ba_vyber=1&ic=&nao=čkyně ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Bystré Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=276529&vol ba_vyber=1&ic=&nao=bystré Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=276529&vol ba_vyber=1&ic=&nao=bystré ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Bohuslavice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu

103

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=299839&vol ba_vyber=1&ic=&nao=bohuslavice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=299839&vol ba_vyber=1&ic=&nao=bohuslavice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů městyse Luka nad Jihlavou Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=286192&vol ba_vyber=1&ic=&nao=luknadjihlavou Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=286192&vol ba_vyber=1&ic=&nao=lukanadjihlavou ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Březová Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=259250&vol ba_vyber=1&ic=&nao=březová Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=259250&vol ba_vyber=1&ic=&nao=březová ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Blovice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=256455&vol ba_vyber=1&ic=&nao=blovice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=256455&vol ba_vyber=1&ic=&nao=blovice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů obce Dolní Lutyně Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu 104

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=297461&vol ba_vyber=1&ic=&nao=dolnílutyně Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=297461&vol ba_vyber=1&ic=&nao=dolnílutyně ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Týnec nad Sázavou Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=232904&vol ba_vyber=1&ic=&nao=týnecnadsázavou Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=232904&vol ba_vyber=1&ic=&nao=týnecnadsázavou ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Planá Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=260096&vol ba_vyber=1&ic=&nao=planá Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=260096&vol ba_vyber=1&ic=&nao=planá ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Přelouč Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=274101&vol ba_vyber=1&ic=&nao=přelouč Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=274101&vol ba_vyber=1&ic=&nao=přelouč ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Čelákovice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu 105

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=240117&vol ba_vyber=1&ic=&nao=čelákovice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=240117&vol ba_vyber=1&ic=&nao=čelákovice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Uničov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=299634&vol ba_vyber=1&ic=&nao=uničov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=299634&vol ba_vyber=1&ic=&nao=uničov ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Ústí nad Orlicí Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=279676&vol ba_vyber=1&ic=&nao=ústínadorlicí Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=279676&vol ba_vyber=1&ic=&nao=ústínadorlicí ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Hranice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=301311&vol ba_vyber=1&ic=&nao=hranice Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=301311&vol ba_vyber=1&ic=&nao=hranice ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Břeclav Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu 106

http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=283061&vol ba_vyber=1&ic=&nao=břeclav Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=283061&vol ba_vyber=1&ic=&nao=břeclav ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Litvínov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgbin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=266027&vol ba_vyber=1&ic=&nao=litvínov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=266027&vol ba_vyber=1&ic=&nao=litvínov ARIS (2009); ÚFIS (2010, 2011) – Prezentace údajů města Přerov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za rok 2009, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/aris/iarisusc/charakteristika.pl?ico=301825&vol ba_vyber=1&ic=&nao=přerov Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu za roky 2010, 2011, přístup z internetu http://wwwinfo.mfcr.cz/cgibin/ufis/iufisusc/charakteristika.pl?ico=301825&vol ba_vyber=1&ic=&nao=přerov

107

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 - Rozdělení obcí podle rozsahu přenesené působnosti ...................................... 8 Tabulka 2 - Míra fin. soběstačnosti obcí a DSO v letech 2002 – 2010 (v %) .................. 20 Tabulka 3 - přepočítací koeficienty pro výpočet podílu na sdílených daní obcí podle zákona o rozpočtovém určení daní ............................................................... 28 Tabulka 4 - Kategorie daňové pravomoci u daňových příjmů decentralizovaných úrovní vlády.................................................................................................. 30 Tabulka 5 - Kategorie daňové autonomie dle metodiky OECD ve vybraných zemích EU v roce 2008 (v %) ................................................................................... 33 Tabulka 6 - Přehled o vybraných transferech přijatých obcemi v období 2009 – 2011 (mld. Kč) ...................................................................................................... 36 Tabulka 7 - Místní poplatky a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí a DSO .................. 38 Tabulka 8 - Místní poplatky v rozpočtech obcí v letech 2009 - 2011 .............................. 44 Tabulka 9 - Daňové příjmy obce Oslnovice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............... 51 Tabulka 10 - Daňové příjmy obce Plískov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ................. 53 Tabulka 11 - Daňové příjmy obce Třeštice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %)................. 54 Tabulka 12 - Daňové příjmy obce Luběnice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) .............. 55 Tabulka 13 - Daňové příjmy obce Břehy v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) .................... 57 Tabulka 14 - Daňové příjmy obce Bezdružice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ........... 59 Tabulka 15 - Daňové příjmy obce Koberovy v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............. 61 Tabulka 16 - Daňové příjmy obce Čkyně v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ................... 62 Tabulka 17 - Daňové příjmy obce Bystré v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ................... 63 Tabulka 18 - Daňové příjmy obce Bohuslavice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) .......... 65 108

Tabulka 19 - Daňové příjmy městyse Luka nad Jihlavou v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ................................................................................................. 67 Tabulka 20 - Vybrané daňové příjmy města Březová v letech 2009 – 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 68 Tabulka 21 - Vybrané daňové příjmy města Blovice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 70 Tabulka 22 - Vybrané daňové příjmy obce Dolní Lutyně v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 72 Tabulka 23 - Vybrané daňové příjmy města Týnec nad Sázavou v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 74 Tabulka 24 - Vybrané daňové příjmy města Planá v letech 2009 – 2011 (tis. Kč, %) .... 75 Tabulka 25 - Vybrané daňové příjmy města Přelouč v letech 2009 – 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 76 Tabulka 26 - Vybrané daňové příjmy města Čelákovice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 79 Tabulka 27 - Vybrané daňové příjmy města Uničov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 80 Tabulka 28 - Vybrané daňové příjmy města Ústí nad Orlicí v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 81 Tabulka 29 - Vybrané daňové příjmy města Hranice v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 82 Tabulka 30 - Vybrané daňové příjmy města Břeclav v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 84 Tabulka 31 - Vybrané daňové příjmy města Litvínov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 85 Tabulka 32 - Vybrané daňové příjmy města Přerov v letech 2009 - 2011 (tis. Kč, %) ............................................................................................... 86 109

Tabulka 33 - Vybrané údaje velikostních kategorií obcí v oblasti místních poplatků a daně z nemovitostí ................................................................................ 88 Tabulka 34 - Podíly výnosu jednotlivých místních poplatků na celkovém výnosu ......... 90

110

Postavení místních poplatků a daně z nemovitostí v rozpočtech obcí ČR

Recommend Documents