Postavení České národní banky v měnové a devizové oblasti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Postavení České národní banky v měnové a devizové oblasti Bakalářská práce

Autor:

Petr Miškovský Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.

Duben, 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 18. dubna 2014

Petr Miškovský

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc., za metodickou pomoc a cenné rady při vypracování bakalářské práce.

Anotace Tato práce pojednává o Postavení České národní banky v měnové a devizové oblasti. Celkem je rozdělena do šesti kapitol. Po úvodu je stručně popsán historický vývoj centrálního bankovnictví na našem území, dále vznik České národní banky jako centrální banky a její funkce. Další část této práce je charakteristika České národní banky v pozici klíčové finanční instituce. Hlavní částí této práce je charakteristika měnové a devizové politiky České národní banky před vstupem do Evropské unie a po vstupu do Evropské unie.

Klíčové slova Centrální bankovnictví, Česká národní banka, měnová politika, devizová politika, klíčová finanční instituce, Evropská unie

Annotation This work concerns the Position of the Czech national bank in monetary and foreign exchange sphere. It is divided into six chapters. After foreword there is, in short, described historical development of the central banking in our area and further on the formation of the Czech national bank as a central bank together with its function. The next part comprises Characteristic of the Czech national bank in the position of the key financial institution. The main part is devoted to characteristic of monetary and foreign exchange politics of the Czech national bank before and after entering the EU.

Key words Central banking, Czech national bank, monetary policy, foreign exchange policy, the key financial institutions, the European Union

OBSAH Úvod ..................................................................................................................................9 1 Centrální bankovnictví ..............................................................................................10 1.1Centrální bankovnictví v období 1948 – 1989 .......................................................12 1.1.1 Státní banka Československá ..........................................................................12 1.1.2 Orgány banky ..................................................................................................13 1.1.3 Měnová reforma ..............................................................................................13 1.1.4 Státní banka .....................................................................................................14 1.1.5 Bankovní reforma z 60. let ..............................................................................14 1.1.6 Centrální banka v 70. letech ............................................................................15 1.1.7 Přelomová 80. léta ...........................................................................................16 1.2 Centrální bankovnictví v období 1989 – současnost .............................................17 1.2.1 Přeměna Státní banky Československé ...........................................................18 1.2.2 Orgány banky ..................................................................................................19 1.2.3 Česká národní banka .......................................................................................19 1.2.4 Rozdělení měny ...............................................................................................20 1.2.5 Česká národní banka a Evropská unie .............................................................21 1.2.6 Finanční krize 2008 .........................................................................................23 1.2.7 Opatření České národní banky ........................................................................24 2 Česká národní banka .................................................................................................24 2.1 Postavení a právní zakotvení centrální banky .......................................................25 2.2 Česká národní banka v pozici klíčové finanční instituce ......................................26 3 Česká národní banka jako součást Evropského systému centrálních bank .........27 3.1 Začlenění České republiky do Evropské unie – stručný přehled ..........................27

3.2 Postavení České národní banky .............................................................................29 3.3 Česká národní banka a euro...................................................................................30 3.4 Národní plán zavedení eura v České republice .....................................................31 4 Měnová politika ..........................................................................................................32 4.1. Měnová politika České národní banky .................................................................32 4.2 Nástroje měnové politiky a jejich účinnost ...........................................................36 4.3 Základní typy měnové politiky..............................................................................37 4.4 Cílování měnového kurzu .....................................................................................37 4.5 Cílování inflace .....................................................................................................38 5 Devizová politika centrální banky ............................................................................38 5.1 Devizová politika České národní banky ................................................................39 5.2 Správa devizových rezerv .....................................................................................40 5.3 Devizové rezervy a devizové intervence ...............................................................43 6 Analýza devizové politiky ČNB .................................................................................45 6.1 Devizová politika ČNB v letech 1995 – 1996 .......................................................45 6.1.1 Oblast platební bilance ....................................................................................46 6.1.2 Oblast devizových rezerv ................................................................................46 6.1.3 Oblast devizového kurzu .................................................................................47 Závěr ...............................................................................................................................48 Seznam použité literatury .............................................................................................50 Seznam obrázků ............................................................................................................51

Seznam použitých zkratek CB

Centrální banka

ČNB Česká národní banka ČR

Česká republika

ECB Evropská centrální banka ES

Evropské společenství

ESCB Evropský systém centrálních bank EU

Evropská unie

MF

Ministerstvo financí

8

Úvod Česká národní banka měla, má a předpokládám, ţe i v budoucnu bude mít specifické postavení v bankovním systému. Její vznik a vývoj byl poměrně zásadní událostí, protoţe mimo jiné zapříčinila vznik tzv. dvoustupňového bankovního systému, v němţ je centrální a obchodní bankovnictví od sebe odděleno. Cílem mé bakalářské práce je přiblíţit postavení České národní banky v současné době integračních změn. Nejprve povaţuji za důleţité seznámit čtenáře s vývojem centrálního bankovnictví. Vzhledem k tomu, ţe není v mých silách zmapovat vývoj centrálního bankovnictví obecně, zaměřím se zejména na počátky jeho vzniku, vývoj na našem území a vývoj v rámci Evropské unie. Další část práce je věnována České národní bance, obecným zásadám její činnosti a základním funkcím aţ po Českou národní banku v pozici klíčové finanční instituce. Poté je má práce věnována měnové a devizové politice České národní banky. Při získávání podkladů pro svou práci jsem vycházel zejména z kniţních publikací sumarizujících historii centrálního bankovnictví u nás, dále publikací ekonomického charakteru a pouţil jsem i řadu právních předpisů v jejich aktuálním znění. Informace vztahující se k Evropské unii jsem čerpal převáţně z internetu, protoţe kniţní publikace jsou často zastaralé a nestíhají reagovat na frekventované změny. Přínosné byly i nejrůznější dokumenty zveřejňované Českou národní bankou .

9

1 Centrálního bankovnictví Z historického hlediska byla příčinou vzniku první bankovní instituce potřeba panovníka získat chybějící prostředky. Z různých politických i soukromých důvodů se státní pokladna pomalu vyprazdňovala a panovník musel najít jiný přísun peněz, neţ jen bylo vybírání daní. Proto vytvořil instituci, která byla státním majetkem, a z které mohl čerpat peněţní prostředky. Z toho můţeme odvodit dvě hlavní funkce tehdejších bankovních institucí: vedení státního účtu a úvěrování státních institucí. Úvěrování však nebylo prospěšné pro stát, proto tato funkce byla omezena. Postupně se příčiny měnily a jako hlavní funkce byla centralizace emise peněz. Centrální banky vznikaly třemi způsoby1:

 přeměnou existujících obchodních bank, které uţ neslouţily jako soukromé banky, ale začaly se starat o vedení státního účtu,

 vznik úplně nové instituce se speciálními úkoly,  přidělením práva obchodní nebo nové bance na emisi bankovek. Bankovnictví se v českých zemích vyvíjelo současně s evropským bankovnictvím. První náznaky bankovních operací byly za vlády Jana Lucemburského, který si často půjčoval u italských obchodníků. V 16. a 17. století plnily úlohu prvních bankovních institucí soukromé obchodní firmy. Teprve na přelomu 17. a 18. století se bankovní činnost stává samostatným oborem podnikání. První bankovní dům u nás byl zaloţen v Brně v roce 1751. Jeho hlavní funkcí bylo financovat brněnské textilní manufaktury.2 Za první opravdovou centrální banku můţeme povaţovat Privilegovanou Rakouskou národní banku, která byla zaloţena v roce 1816 ve Vídni císařským patentem. Postupně se tato banka začala věnovat emisní činnosti, ale úplný monopol získala v roce 1841. V této době byla pod úplnou kontrolou Ministerstva financí. Další posun v této oblasti nastal v roce 1847, kdy byly zřízeny filiálky této banky u nás. V roce 1878 se Privilegovaná Rakouská národní banka změnila na Rakousko-Uherskou banku.3

1

MEJSTŘÍK, M., PEČENÁ, M., TEPLÝ, P. Základní principy bankovnictví. Praha: Karolinum, 2008.

2

ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví 1. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1997. Srt. 40-42.

3

MATUŠŮ, Hana. Evoluce centrálního bankovnictví na území ČR [online]. 2011 [cit. 2012-02-07]. Dostupné z: www: https://is.muni.cz/th/344732/pravf_b/. Str. 8 - 9.

10

Centrální banka by měla:

 mít postavení nezávislého orgánu  ostatním bankám pomáhat rozvíjet činnost  shromaţďovat informace o ostatních bankách a sledovat vývoj bankovního systému  mít právo rozhodovat o poskytování úvěrů ostatních bankám  podporovat bezpečnost, efektivnost a spolehlivost bankovního systému  podporovat důvěryhodnost finančních trhů  ledovat cíl zdravé měny Centrální banka by neměla:

 být v pozici konkurenta ostatních bank, oblasti obchodní a investiční činnosti  úročit vklady ostatních bank Zásady činnosti: Jelikoţ mají centrální banky mnoho funkcí, je důleţité je vykonávat podle určitých zásad. Tyto zásady jsou pouţívány v centrálních bankách v různých zemích. Obecné zásady činnosti byly formulovány jiţ dávno Montagem C. Normanem, guvernérem Národní banky v Anglii v 1. polovině 20. století.4 Tady jsou některé z nich:

 nekonkurovat jiným bankám v obchodní činnosti,  neúročit vklady přijímané od obchodních bank,  být nezávislou institucí,  být bankou pro ostatní banky a podporovat rozvoj jejich činností,  sbírat potřebné informace o domácích bankách,  mát oprávnění rozhodovat o úvěrové pomoci bankám,  podporovat bezpečnost a spolehlivost bankovního systému a sledovat cíl zdravé měny. Tyto zásady nám ukazují podstatu činností a fungování centrální banky. Formulace jednotlivých zásad činností v právní úpravě u nás chybí. Bohuţel je nemůţeme najít ani v právním předpisu o ČNB ani v jiných právních předpisech, které souvisí s bankovnictvím. Podle mě jsou tyto zásady velmi důleţité a měly by být začleněny do zákona o ČNB.

4

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví 1. Praha: Management Press, 2011. Str. 28.

11

1.1Centrální bankovnictví v období 1948 – 1989 Roku 1948 Československo přijalo socialismus podle ruského modelu a přešlo na centralizaci systému. Všechno mělo být všech, ale nikoho nebylo nic. Socialistický hospodářský model zestátňování, který byl po vzoru Sovětského svazu aplikován i v ČSSR vycházel z toho, ţe pokud se zestátní všechny výrobní prostředky, zmizí bloky mezi mikroekonomickými cíli podniků a makroekonomickými cíli státu. Do té doby zde byla velká koncentrace soukromých vlastníků a podnikatelů. Po vlně zestátňovaní zde byl pouze jeden vlastník, kterým byl stát. Díky zestátňování zde byla nastolena centrálně plánovaná ekonomika. V důsledku toho bylo naprosto odbouráno trţní hospodářství zaloţené na poptávce a nabídce. Podniky jiţ nevykazovaly ekonomické ukazatele, které jsou v dnešní ekonomice naprosto běţné, mezi zaniklé ukazatelé patřila např. Rentabilita podniku, platební schopnost apod. Na přelomu 60. a 70. letech Československo dostalo novou tvář díky federalizaci státu, přesněji byla dne 1. ledna 1969 vyhlášena Československá federace. Kromě jiných sloţek se muselo přizpůsobit i centrální bankovnictví a celý ostatní systém peněţnictví bankovnictví4.

1.1.1 Státní banka Československá Model centrálního řízení se odrazil i v bankovnictví. Po válce zde vznikl vícestupňoví bankovní systém. Nová společnost ale chtěla vytvořit pouze jednu státní banku a soustředit do ní veškeré funkce centrální i komerční banky. Vznikl by zde tedy jednostupňoví bankovní systém, který je dostačující pro společnost a ekonomiku, kde veškeré procesy jsou dlouhodobě plánovány. Poté se tedy předloţil návrh hovořící o státní bance s hlavním sídlem v jednom městě a pobočkami ve všech okresních městech. Byl tu však jeden problém, který bylo nutné vyřešit. Jde o to, ţe na bankovním poli působilo mnoho různých bank najednou ale zde měla vzniknout pouze jedna. Uvaţovalo se o zrušení všech dosavadních bank. Z ekonomického a politického hlediska se od tohoto plánu raději přešlo k méně radikálnímu plánu. Bylo rozhodnuto, ţe veškeré banky budou sloučeni do jedné a proběhnou fúze s dosavadní centrální bankou. Sloučení bank mělo své výhody i nevýhody. Výhodou bylo např. Získání mnoho důleţitých informací a zkušeností. Nevýhodou bylo sloučení rozlišných systému řízení, obchodování a rozhodování. Návrh na sloučení byl úspěšný a dne 9. března 1950 byl schválen zákon hovořící o Statní bance Československé. Tento zákon byl účinný k 1. dubnu 1950, ale banka samotná zahájila svou činnost aţ 1. 12

července 1950.5 Hlavní ústředí bylo zřízeno v Praze. V Bratislavě bylo zřízeno oblastí ústředí pro Slovenskou část státu. Státní banka byla povinna převzít závazky sloučených bank (Ţivnostenská banka, Slovenská Tatrabanka, Poštovní spořitelna), které se sloučily právě z důvodu jejího vzniku. Banka byla zaloţena se základním kapitálem , jenţ byl sloţen jmění původních bank. Na vznik základního kapitálu však nebyla pouţita jejich celá výše, ale část byla pouţita na zaloţení různých fondů nové banky. Po sloučení zde tedy vznikla Státní banka Československá (SBČS) a investiční banka. Banky se lišily mírou rozdělení úkolů a pravomocí. 1.1.2 Orgány banky V čele stál generální ředitel. Byla to nejvyšší pozice v bance. Jako první byl generálním ředitelem jmenován JUDr. Otakar Pohl.6 Do své funkce nastoupil stejný den, kdy nová SBČS zahájila svou činnost. Generální ředitel byl spíše postavou, která banku pouze reprezentovala. Veškeré řízení a rozhodování náleţelo státu, takţe nebylo nutné jmenovat bankovní radu, která dříve hlasovala o návrzích jednání banky. Státní banka byla řízena ministrem financí, který dával generálnímu řediteli přesné instrukce o vedení banky. Vedle generálního ředitele stál náměstek, oba byli do svých funkcí jmenováni vládou. Banka byla rozdělena na jednotlivé úseky, které byly řízeny vrchními řediteli. Vrchní ředitelé byli jmenováni ministrem financí. Podle vlády mohl být na vrcholnou pozici jmenován pouze dobry komunista bez ohledu na jeho kvalifikaci. 1.1.3 Měnová reforma Po zavedení zákona ze dne 11. prosince 1952 přišel další zákon. Byl to nový zákon o peněţní reformě, jenţ byl účinný 1. června 1953. I kdyţ zákon hovořil o peněţní reformě, šlo spíše o měnovou reformu. Tato reforma byla v podstatě pokračováním znárodňování majetku obyvatelstva, které proběhlo po válce. Znárodňovali se finanční prostředky. Část vázaných vkladů a cenných papírů z let 1945 a 1946 byla anulována. Jednoduše byly zrušeny náhrady, byla vyhlášená nová měna, stala se jí nová koruna československá.

5

I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005

6


13

Nová měna se vyměňovala za starou. Hlavními příčinami této měnové reformy byla totální transformace ekonomiky a přijetí sovětského systému. Bylo nemoţné, aby tento nový systém převzal cokoliv ze starého systému. Bylo nutné zničit a předělat celé dosavadní peněţní hospodářství a také celého systému. Byl znárodněn veškerý majetek lidí ve prospěch státu, ten ho v podstatě ukradl. Vše bylo ale prováděno legálně ve prospěch státu a společnosti. Komunisté si začali vymáhat svou moc. Komunisté vládli tvrdou pěstí a bohuţel pro český národ vládli dlouho.7 1.1.4 Státní banka Státní banka Československá byla od roku 1953 podřízeným orgánem Ministerstva financí. Jiţ od počátku tohoto rozhodnutí se ozývaly hlady, které proti tomuto rozhodnutí protestovaly. Tyto hlasy byly nakonec vyslyšeny a dne 10. listopadu 1965 byl vydán zákon, který bance zaručoval vyšší míru samostatnosti a nezávislosti na ministerstvu financí. Proběhly i další změny týkající se formálních záleţitostí. V 60. letech se náš stát a naše vláda začaly přiklánět k větší míře svobody a demokracie. Hlavní změny proběhly hlavně v řízení banky. Banka nyla jiţ podřízena ministru financí. V čele nadále setrvával generální ředitel, kterému tento zákon dával větší pravomoci. Mohl jiţ samostatně činit více pravomocných rozhodnutí. Změnil se i vztah banky a státu. Týkal se samostatnosti banky. Banka teď měla povinnost překládat své plány pouze vládě a měla moţnost rozhodovat o svých činnostech. Dříve platilo, ţe návrhy a plány banky nejprve musely být schváleny ministrem financí a aţ poté mohly být předloţeny vládě ke schválení. 1.1.5 Bankovní reforma z 60. let Na přelomu 50. a 60. let 20. století se začala projevovat nefunkční hospodářská politika plánovaná na pětileté období. To měla změnit reforma z let 1959 – 1960, která měla změnit způsob centrálního plánování. Toto úsilí se však nezdařilo a systém se vrátil k tzv. Pětiletkám. V polovině 60. let začala druhá vlna změn, která měla zdokonalit celý systém. Centrální banka se měla stát měnovou samostatnou institucí a plnit funkci dohledu a řízení financí ve státě. I v době nového trţního systému mělo být zachováno plánovité řízení, ale měla se změnit jeho kvalita. Dvoustupňové bankovnictví ještě na dlouho zůstalo pouze návrhem.

7


14

Generální ředitel získal oprávnění účastnit se zasedání vlády bez hlasovacího práva a vydávat právní předpisy ohledně zákonem vymezených otázek. V menší míře přetrvala vazba k ministrovi financí tím, ţe důleţité otázky finančního a měnového charakteru s ním měl generální ředitel projednávat. Generálního ředitele a jeho náměstky nově jmenovala vláda. Neobnovila se sice existence bankovní rady, ale namísto ní byla zřízena bankovní správa, tedy orgán, který fungoval jako poradce generálního ředitele. Vytratila se i funkce ministra financí jako prostředníka při předkládání návrhu pokladního a úvěrového plánu a kontrola hospodaření banky prostřednictvím Nejvyššího účetního kontrolního úřadu. 1. ledna 1969 se Československo stalo federací 2 států, a to České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. A bylo tudíţ nutné zohlednit tuto skutečnost i ve vztahu k centrální bance. K tomu došlo zákonem č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé. Organizační strukturu banky tvořilo Ústředí se sídlem v Praze, Hlavní ústav pro Českou socialistickou republiku se sídlem v Praze, Hlavní ústav pro Slovenskou socialistickou republiku se sídlem v Bratislavě a pobočky. Zákon rovněţ vymezil jejich pravomoci a kompetence. Funkce generálního ředitele banky se změnila na předsedu banky jmenovaného prezidentem republiky na návrh vlády a v čele hlavních ústavů stáli generální ředitelé jmenovaní vládou na návrh předsedy banky.8 1.1.6 Centrální banka v 70. letech „V 70. letech působily centrální banky v rámci mechanismu „umravňování“. Tehdy nesměly vytvářet centrální banky dohody o stabilizaci devizových kurzů, což dnes je mezinárodní cenový kartel těch, co tisknou peníze. Stejně tak nebyla jejich měnová politika koordinovaná přes neviditelnou ruku jednoho procenta superbank“ 9 Po událostech v létě 1968 se čekalo na mnoho změn, a to i v oblasti bankovnictví. Po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy se snaha o desovětizaci systému, kterou jsme zaznamenali v 60. letech, ţe byla odsouzena k zániku. Nadále se pokračovalo budováním státu podle vzoru SSSR, všichni politici, kteří vyznávali demokracii a svobodu byli sesazeni ze svých funkcí a na jejich místa nastoupili spolehlivý členové KSČ.

8


9

www.e-republika.cz článek: Centrální banky za všechny naše prachy

15

Nově se stalo Československo federací a federativnímu uspořádání státu se musela přizpůsobit i centrální banka. Vznikl tedy Hlavní ústav pro Českou socialistickou republiku v Praze a Hlavní ústav pro Slovenskou socialistickou republiku v Bratislavě. Nad těmito úřady stálo Federální ústředí v Praze a spadaly pod Státní banku Československou, všechny tyto tři organizace vykonávaly činnost centrální banky. Během roku 1970 bylo vydáno několik zákonů, které měly nasměrovat vývoj centrálního bankovnictví správným směrem.10 Orgány banky v 70. letech: V čele centrální banky stál předseda banky. Šlo jenom o přejmenování funkce generálního ředitele. Předseda banky stál ve vedení Federálního ústředí v Praze, do své funkce byl jmenován prezidentem republiky a jeho funkční období nebylo časově omezeno. 3. října 1969 byl do funkce předsedy jmenován Ing. Svatopluk Potáč. Předseda byl zastupován svým místopředsedou, jejich národnosti se musela lišit. Nejvyššími představiteli hlavních ústavů byli jmenováni generální ředitelé a ti byli jmenováni vládou na návrh předsedy banky. Generální ředitelé byli podřízeni předsedovi. 1.1.7 Přelomová 80. léta V 80. letech se návrh na přeměnu bankovnictví z jednoduchého na dvoustupňový systém stával reálným. Šlo o změny v celkové měnové politice. V druhé polovině 80. letech bylo připravováno několik nových zákonů týkající se bank a devizové politiky. Listopadové události roku 1989 přinesly mnoho zásadních a dlouho očekávaných změn. Od 18. června 1981 byla centrální banka řízena Ing. Janem Stejskalem. Ten ve své funkci setrval aţ do roku 1988. Dne 1. listopadu 1988 byl do čela centrální banky jmenován Ing. Svatopluk Potáč. Období od roku 1950 aţ do roku 1989 lze hodnotit jako období mnoha změn, nadějí, pádů a vzestupů. V 50. letech náš stát zaznamenal prudkou vlnu centralizace a plánování. V 60. letech jsme měli naději na získání větší míry svobody, a to nejen v politickém pojetí. Byla zde konečně naděje na fungování svobodné trţní ekonomiky ale poté přišla 70. léta a veškeré naděje na desovětizaci republiky se spolu s příchodem vojsk Varšavské smlouvy rozplynuly a zmizely do ztracena.

10


16

Centrálně plánované hospodářství nebylo uspokojivé, tudíţ i přes veškeré snahy, československý stát

více směřoval k systému trţní ekonomiky a svobodných financí.

Samotná 80. léta byla předchůdcem velké revoluce a vývoj Československa v předchozích letech nenaznačoval nic jiného.11

1.2 Centrální bankovnictví v období 1989 – současnost Od listopadu 1989 se konečně začalo opouštět od centrálního plánování a řízení. Začínala doba trţního hospodářství. Vznikla nová společnost, která se hlásila k vizi právního státu. Proto aby mohla vzniknout nová společnost i novými pravidly, musela se změnit i Ústava. Nebylo ale příliš času na sepsání úplně nové Ústavy, a tak se pozměnily pouze nevyhovující části staré Ústavy. V našem případě je podstatná část hovořící o centrální bance, zde byla upravena definice hlavního cíle banky a orgány řídící banku. Po roce 1990 postupně stát přecházel na systém trţní ekonomiky a trţního hospodářství. Razantně se začalo ustupovat od centrálně plánovaného hospodářství, které se postupem času ukázalo jako nevyhovující systém. V hojné míře zde začaly vznikat nové podnikatelské subjekty, pro které bylo dosavadní bankovnictví nedostačující. Chyběli zde banky a jejich produkty, které by oslovovaly hlavně podnikatele. Díky vzniku komerčních bank zde bylo moţné napravit nedostatky. Působily zde velké a silné komerční banky které se snaţily vyhovět potřebám podnikatelů. Na začátku 90. let zaznamenalo naše bankovnictví skutečný rozkvět. Komerční banky začaly nabízet nové bankovní sluţby a začaly se orientovat na co největší okruh zákazníků, kteří projevovaly zájem o bankovní sluţby. Z tohoto důvodu byli komerční banky nuceny zakládat nové a nové pobočky po celé zemi. Se zakládáním nových poboček byl zároveň spojen i nárůst bankovních pracovníků, kteří měli pečovat stávající zákazníky i potencionální zákazníky. Nad všemi komerčními bankami stála centrální banka, která dohlíţela na celý bankovní sektor a na všechny bankovní obchody. Zároveň v roce 1990 bylo obnoveno členství Československa ve významných světových organizacích jako jsou Mezinárodní měnový fond a světová banka.12

11

www.cnb.cz historie ČNB

12


17

1.2.1 Přeměna Státní banky Československé V březnu roku 1990 došlo na základě sporů k zániku Československé socialistické republiky a vzniku České a Slovenské federativní republiky. Nadále zde existovala SBČs. Zákon č. 130/1989 Sb. upravil postavení centrální banky takto: SBČs byla ústřední bankou státu a samostatnou právnickou osobou. Banka měla za úkol zajišťovat peněţní rovnováhu a stabilitu československé měny. K ţádným zásadním změnám v orgánech banky nedošlo. V čele stál i nadále předseda banky jmenovaný prezidentem na návrh vlády a zůstala zachována organizační struktura. V podobě Ústředí v Praze a 2 Hlavních ústavů v Praze a Bratislavě. Změny se ale dotkly úkolů a funkcí banky. Kromě klasických oprávnění v podobě emisního monopolu, činností v devizové oblasti, či vedené účtů ostatním bankám a státu, bance přibyly pravomoci v oblasti usměrňování činnosti obchodních bank a spořitelen a bankovního dohledu. Usměrňování činnosti spočívalo ve stanovení výše úvěru, který poskytovala centrální banka obchodním bankám za účelem jeho dalšího poskytování fyzickým či právnickým osobám, ve stanovení úrokových sazeb, výše povinných rezerv u centrální banky a pravidel likvidity obchodních bank. Bankovní dohled se vztahoval k dodrţování obecně závazných předpisů SBČs, k závazným výstupům měnového plán, k dodrţování podmínek stanovených vydanými povoleními.13 Slibně našlápnutý vývoj nového bankovního systému, centrálního bankovnictví i ekonomiky vůbec byl na čas zbrzděn v důsledku politických událostí, které koncem roku 1992 nastaly. Ze slovenských politických stran se začaly ozývat hlasy prosazující rozdělení ČSFR, k čemuţ nakonec také došlo a dne 25. listopadu 1992 přijalo Federální shromáţdění ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR k 31. prosinci 1992. Ústavní zakotvení: v letech 1990 - 1992 nedošlo k vytvoření nového ústavního zákona, a proto se vycházelo z ústavy z roku 1960, jejích novel a doplňujících ústavních zákonů. Tento právní stav byl dle potřeby novelizován a výsledkem bylo zakotvení postavení centrální banky jako ústřední banky státu, úprava základního cíle, zakotvení organizační struktury banky.

13


18

1.2.2 Orgány banky Pokud jde o orgány, tak se zpět „vrátila na scénu“ 7 členná bankovní rada, stejně tak guvernér jako vedoucí představitel banky a viceguvernéři jako jeho zástupci. Guvernéra jmenoval do funkce prezident republiky na návrh vlády a ostatní členy rovněţ prezident na návrh guvernéra banky. Odvolání bylo moţné jen ze zákonem stanovených důvodů jako např. pravomocné odsouzení za trestný čin, vlastní ţádost, rozhodnutí bankovní rady o tom, ţe osoba pozbyla schopnost vykonávat svou funkci, atd. Zákon rovněţ počítal s existencí Rady ředitelů, jakoţto poradního orgánu guvernéra či viceguvernérů a umoţňoval zřízení Sboru poradců. Kromě určování měnové politiky a nástrojů jejího uskutečňování byla bankovní rada dále oprávněna schvalovat rozpočet SBČs, stanovit druhy fondů SBČs a jejich výši, stanovit rozsah úvěrů, stanovit zásady činnosti a obchodů SBČs, atd.

1.2.3 Česká národní banka Česká republika vznikla 1. ledna 1993 po rozdělení Československa na 2 samostatné státy. Došlo k rozdělení SBČs a na našem území zahájila svoji činnost Česká národní banka, a to zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, která měla formu právnické osoby relativně nezávislé na zákonodárné a výkonné moci. Změna uspořádání státu se odrazila i na organizační struktuře banky, kterou tvořilo Ústředí se sídlem v Praze, 7 poboček a účelové organizační jednotky. Nejvyšším orgánem zůstala 7 členná bankovní rada sloţená z guvernéra, 2 viceguvernérů a 4 dalších členů. Došlo ke změně ve jmenování členů bankovní rady. A to pouze prezidentem republiky bez podání návrhu ze strany vlády. Pro členy bankovní rady jiţ nebyla stanovena kritéria určité odbornosti, ani poţadavek státního občanství ČR, pouze neslučitelnost výkonu této funkce s funkcí poslance, člena vlády a člena různých dozorčích či kontrolních orgánů jiných bank. Odvolání členů bankovní rady bylo moţné jen ze zákonem stanovených důvodů jako pravomocné odsouzení pro trestný čin, vlastní ţádost, ujmutí se některé z neslučitelných funkcí, rozhodnutím bankovní rady o pozbytí schopnosti dosavadní funkci vykonávat.

19

Právní úprava již nezakotvila existenci Sboru poradců, jakožto poradního orgánu. Zákon zakotvil tyto pravomoci bankovní rady:

1. určování měnové politiky a nástrojů pro její uskutečňování 2. stanovování zásad činností a obchodů ČNB 3. schvalování rozpočtu ČNB 4. stanovování druhů fondů, jejich výše a pouţití 5. stanovování rozsahu úvěrů 6. rozhodování o měnově politických opatřeních 7. udělování souhlasu k podnikání svých zaměstnanců, atd. Banka byla nezávislá na pokynech vlády při zabezpečování jejího hlavního cíle, působila jako konzultační orgán vlády, byla oprávněna podávat vládě návrhy zákonů týkající se měny a peněţního oběhu. ČNB působila jako banka státu, to znamená, ţe vedla účty státního rozpočtu, účty veřejnoprávních korporací a mohla ČR poskytnout krátkodobý úvěr. Zákon ČNB uděloval povinnost podávat veřejnosti i Parlamentu zprávu o měnovém vývoji. Rozpočet banky schvalovala bankovní rada a vztahoval se na ni zákon o účetnictví. 1.2.4 Rozdělení měny Cílem měnové odluky byla nutnost rozdělení federální měnové unie do dvou nově vzniklých státních útvarů. Při přípravné fázi se rozhodovalo například o počtu dnů pro výměnu bankovek, moţnosti souběhu platnosti, výši částky k výměně občanům, a také o výběru institucí podílejících se na vlastní výměně. Nezanedbatelným poţadavkem bylo zachovat důvěru obyvatelstva v novou měnu, coţ bylo důleţité hlavně u starší generace, která měla neblahou zkušenost s měnovou reformou z roku 1953. Pro rozdělení měny bylo uvaţováno o několika variantách. Vydání provizorní nové emise bankovek, okolkování bankovek nebo razítkování bankovek frankotypy. Nakonec zvítězil kolek. Pro utajení byla pro tisk kolků vybrána britská tiskárna Thomas De La Rue a kolky byly vytištěny v její pobočce v Kolumbii. Celkem bylo objednáno kolků v bankovkové hodnotě 72 miliard Kč (40 milionů kusů pro tisícovky, 50 milionů pro pětistovky a 70 milionů pro stovky). Kolky byly letecky dopraveny na letiště v Praze-Ruzyni ve 400 bednách. K úniku informací přesto došlo v momentu rozvozu kolků na pobočky Komerční banky a začátku kolkování. Druhý den se objevila tato informace v denním tisku. Státní tiskárna cenin navíc dodala urychleně tisícovky s natištěným kolkem v hodnotě 20 miliard a nové 20

dvousetkoruny. K tomu bylo na objednávku vytištěno ceninovou tiskárnou Victoria Security Printing po 6 milionech kusů pokladních stvrzenek po 2000 Kč a 5000 Kč v hodnotě 42 miliard jako rezerva pro případ, kdyby se v obchodním styku firem objevil přechodný nedostatek hotových peněz. Zároveň se urychleně připravovaly k tisku v jiţ výše zmíněné britské tiskárně nové bankovky 50, 100 a 500 Kč. Stejně tak se jednalo v případě kovového oběţiva, které bylo téţ objednáno a realizováno v zahraničí. Kolkováním a pozdější výměnou bankovek byly zaměstnány desetitisíce lidí. Hlavní podíl kolkovací práce spočíval na Komerční bance, výměna na České spořitelně a České poště. Šest dní před vlastní výměnou nastartovala vystoupením premiéra a zástupců centrální řídící komise mediální kampaň v televizi, rozhlasu a tisku. Odluka byla stanovena na noc ze 7. na 8. února 1993, kdy přestaly platit staré bankovky a začaly platit nové. Čtyři dny před tímto datem byla zahájena výměna pro obyvatelstvo ve zhruba 4000 výměnných místech. Výměna byla povolena do výše maximálně 4000 korun na dospělého a 1000 korun na dítě (pro kaţdého rodiče). Toto bylo zaznamenáno v občanském průkazu. Nadlimitní částky se musely uloţit v peněţních ústavech, poslat si je na vlastní adresu poštovní poukázkou nebo je do konce platnosti utratit. S rozvozem nového a svozem starého oběţiva vypomáhala armáda a policie. Z Anglie bylo přivezeno 170 tun nových bankovek. Z Německa a Kanady se na etapy dopravily dva tisíce tun mincí a 130 tun bankovek dodala Státní tiskárna cenin. Vše se muselo navíc bezpečně uloţit. Těsně před odlukou bylo v obou státech oběţiva v hodnotě kolem 100 miliard, coţ představovalo asi 350 milionů kusů bankovek a přes 3 miliardy kusů mincí. Po ukončení odluky byl vyčíslen poměr původního oběţiva mezi ČR a SR na 70:30. Veškeré náklady na tuto akci kryla Česká národní banka z vlastních prostředků, které získala zpět na základě ztracených či nevrácených bankovek a minci z oběhu.14 1.2.5 Česká národní banka a Evropská unie Počátky vzájemné spolupráce ČR a EU sahají aţ do 80. let 19. st. a vztahy se začaly utuţovat především po roce 1989. Tehdejší ČSFR uzavřela v roce 1990 s tehdejším Evropským hospodářským společenstvím (dále jen „EHS“) a Evropským společenstvím pro atomovou energii (dále jen „ESAE“) Dohodu o obchodu a obchodní a hospodářské spolupráci. V roce 1991 pak byla obdobná smlouva podepsána s Evropským společenstvím uhlí a oceli (dále jen „ESUO“). Zájem ČSFR i jiných států o vstup do Evropských 14

Bankovky a mince ČNB 1993-1994, nakladatelství NUGA

21

společenství měl za následek vypracování dohod o přidruţení – tzv. Evropských dohod v roce 1991, které upravovaly postup pro vznik členství těchto zemí v Evropských společenstvích. Ještě předtím, neţ dohoda vstoupila v platnost, však došlo k rozpadu ČSFR, a proto musela být v roce 1993 podepsána dohoda nová – tzv. Evropská dohoda o přidruţení ČR. Tato dohoda vstoupila v platnost aţ v roce 1995 a jejím uzavření byla zahájena tzv. předvstupní etapa začlenění ČR do EU. Rovněž byla formulována tzv. kodaňská kritéria, což byly podmínky, které musel splňovat každý stát vstupující do EU. Patří mezi ně:

1. kritéria politická - institucionální stabilita, demokracie, právní stát, ochrana lidských práv a respektování menšin

2. kritéria ekonomická – fungující trţní hospodářství 3. schopnost převzít závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie. V roce 1996 jiţ ČR oficiálně podala ţádost o vstup do EU. Reakcí EU v následujícím roce bylo vytvoření programu Agenda 2000 Evropskou komisí a vypracování posudků 10 kandidátů ze střední a východní Evropy. EK v Agendě 2000 navrhla způsob přijímání nových členů a ČR byla zařazena mezi skupinu zemí, které byly lépe připravené k co ne-dřívějšímu přijetí. Tyto kandidátské země byly pak v roce 1997 na lucemburském summitu oficiálně pozvány ke vstupu do EU. Na jaře roku 1998 EU zahájila přístupová jednání s ČR. Hlavní částí těchto jednání byl tzv. screening, kdy docházelo k porovnání právního řádu ČR s právem komunitárním. Vstupem ČR do EU v roce 2004 se ve vývoji České národní banky začala psát zcela nová kapitola. ČNB se stala součástí ESC, je tvořen ECB a centrálními bankami jednotlivých členských států. Pro ČNB to znamená povinnost přijmout opatření ke slučitelnosti a s ustanoveními statutu ESCB a ECB. Tato opatření ke slučitelnosti vyplývají ze statutu ESCB a ECB a patří mezi ně:

1. minimálně 5 leté funkční období guvernéra národní centrální banky 2. moţnost odvolání guvernéra z funkce pouze, pokud přestane splňovat podmínky výkonu funkce nebo se dopustí váţného pochybení; moţnost přezkoumání takového odvolání ESD

3. povinnost NCB jednat v souladu se zásadami a pokyny ECB 22

4. moţnost NCB vykonávat i jiné funkce neţ ty, které jsou uvedeny ve statutu ESCB a ECB, pokud Rada guvernérů nerozhodne, ţe jsou tyto funkce v rozporu s cíli a úkoly ESCB. 1.2.6 Finanční krize 2008 Světová finanční krize v roce 2008 je důsledkem americké hypoteční krize. V září 2008 burzy po celém světě zaznamenaly hluboký propad: praţská burza se 10. září propadla na 26měsíční minimum, newyorská burza 15. září zaţila nejhlubší propad od 11. září 2001. 25. září zaţily USA největší bankrot ve svých dějinách – zhroutila se největší americká spořitelna Washington Mutual. Na konci září krize postihla i Evropu – 29. září vláda Velké Británie znárodnila hypoteční banku Bradford & Bingley, vlády zemí Beneluxu zachránily finanční ústav Fortis, vláda Německa se zaručila za úvěr pro banku Hypo Real Estate a vláda Islandu převzala kontrolu nad bankou Glitnir. O den později vlády Belgie a Francie zachránily banku Dexia, vláda Irska vydala neomezenou záruku za vklady v bankách a za dluhy finančních ústavů.15 Příčiny krize, jiţ bylo zmíněno, ţe krize má své kořeny v USA kde docházelo k dlouhodobému přehřívání americké ekonomiky. Americká politika měla zájem o to, aby všichni Američané měli na dosah své vlastní bydlení ale ne všichni Američané měli k dispozici finanční prostředky na koupi vlastního bydlení. Banky a finanční instituce tedy začaly poskytovat velice výhodné hypotéky a úvěry s nízkými úroky. Nebylo tolik důleţité, jestli je ţadatel schopný hypotéku splácet. Poté však přišlo prudké oslabení tempa růstu cen nemovitostí a posléze i jejich propad. Spolu se zvýšením úrokových sazeb a jiných nákladů začal výrazně narůstat počet opoţděných plateb. Kromě počtu opoţděných plateb z hypotečních úvěrů začal dramaticky narůstat také počet propadlých zástav. Přibývalo tedy zadluţených nemovitostí, které si majitel nemohl dovolit splácet. Bankrotem hypotečního trhu tedy propukla krize, která dále pokračovala pádem renomovaných investičních bank na Wall Street. Díky vzniku finanční krize je svět ve stálém strachu co se týče vysoké volatility měnových kurzů a akciových trhů.

15

Čerpáno z publikace: Češi zapláčou příští rok. Časopis: Týden. Září 2008, roč. XV, čís. 40

23

1.2.7 Opatření České národní banky Česká národní banka vydala několik opatření, která měla sníţit rizika spojená s finanční krizí. Mezi zásadní opatření patří zvýšení monitoringu a sníţení úrokových sazeb. V době krize ČNB zpřísnila monitoring a klade důraz na kaţdodenní sběr důleţitých informací, pomocí kterých lze zjistit zda se některá s bank či finančních institucí nepotýká se značnými problémy spojené s finanční krizí. Dalším zásadním opatřením bylo vydáno vládou a týká se zvýšení pojištění vkladů, toto rozhodnutí vláda vydala poté, co začal hrozit odliv kapitálu do států, které přijaly vyšší pojištění vkladů.

2 Česká národní banka Česká národní banka (ČNB) je centrální banka České republiky a orgán, který vykonává dohled nad finančním trhem v zemi. Má postavení veřejnoprávního subjektu. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. Úkoly České národní banky:

1. Zajištění finanční stability a bezpečné fungování finančního systému v České republice,

2. vydávat bankovky a mince, řídit peněţní oběh a zúčtování bank, 3. vykonávat dohled nad osobami působícími na finančním trhu. „Měnovou politikou usilujeme o zachování cenové stability, tedy o udržení nízké a stabilní inflace. Makroobezřetnostní politikou pečujeme o Finanční stabilitu a odolnost finančního systému, které jsou nezbytnou podmínkou pro zachování cenové stability. Společným působením měnové a makroobezřetnostní politiky tak přispíváme k udržení důvěry v hodnotu české koruny a ke stabilitě makroekonomického prostředí“16

16

www.cnb.cz Mandát České národní banky

24

Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada České národní banky. Členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři další členové bankovní rady. Všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na nejvýše dvě šestiletá období. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních České národní banky a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem. ČNB je součástí Evropského systému centrálních bank a podílí se na plnění jeho cílů a úkolů. Poté je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a úzce spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy.

2.1 Postavení a právní zakotvení centrální banky Centrální banka má významné postavení v kaţdém státě. Její role ve státě je nenahraditelná pro své mnohé funkce. Roli centrální banky v České republice zastává Česká národní banka. Postavení a činnost centrální banky v České republice je zakotvena v Ústavě, v hlavě šesté, čl. 98.17 „Česká národní banka je podle tohoto zákona právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu, se sídlem v Praze. Nezapisuje se do obchodního rejstříku a jsou mu svěřeny kompetence správního úřadu. ČNB hospodaří s majetkem státu, který mu byl svěřen“.18 ČNB je charakteristická svoji nezávislostí, která ji chrání před politickými vlivy. Zákon o České národní bance definuje nezávislost v §9: „Česká národní banka a bankovní rada při plnění hlavního cíle České národní banky a při výkonu dalších činností nesmějí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu“.19 V roce 2000 byl přijat zákon č. 442/2000 Sb.20, který změnil zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. O rok později došlo k úpravě tohoto zákona a došlo k omezení nezávislosti ČNB. Rozpočet ČNB měla začít schvalovat Poslanecká sněmovna a měly být konzultovány otázky týkající se inflačního cíle. Tyto změny však nebyly přijaty kladně,

17

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava).

18

JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2004. Str. 494.

19

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů

20

Zákon č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

25

hlavně ze stran některých mezinárodních institucí a veřejnosti. Proto byl přijat nový zákon č. 127/2002 Sb.21, kterým se ČNB navrátila předešlá nezávislost.

2.2 Česká národní banka v pozici klíčové finanční instituce Postavení České národní banky je ústavně zakotveno v hlavě 6. Ústavy ČR, kde je jako její hlavní cíl stanovena péče o cenovou stabilitu. Zařazení základního vymezení České národní banky do samostatné hlavy Ústavy ČR, byť jen velmi stručné, je na jedné straně výrazem toho, ţe finance v ţivotě státu a společnosti hrají velmi významnou roli, na straně druhé je to snaha vybavit Českou národní banku maximální moţnou mírou nezávislosti a určit jí jeden hlavní cíl jako jasnou prioritu pro veškerou její činnost. Česká národní banka je, jako ústřední banka státu, relativně nezávislá na zákonodárné i výkonné moci a je zvláštní státní institucí sui generis. Do činnosti této instituce je moţné zasahovat jen na základě zákona. Fakticky tak činí pouze prezident republiky při jmenování guvernéra, viceguvernérů a ostatních členů ČNB. Česká národní banka vznikla rozdělením Státní banky československé. Je právnickou osobou se sídlem v Praze, kde se nachází její ústředí. Vedle ústředí tvoří ČNB pobočky a účelové organizační jednotky. Česká národní banka se ex lege nezapisuje do obchodního rejstříku. Její postavení, působnost, organizační struktura a podrobnosti stanoví zákon o České národní bance č. 6/1993 Sb. v platném znění. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je sedmičlenná Bankovní rada, kterou jmenuje na dobu šesti let prezident republiky. Tento jmenovací akt prezidenta republiky nepodléhá kontrasignaci. Bankovní radu tvoří guvernér ČNB, dva viceguvernéři a další čtyři vedoucí pracovníci ČNB. Bankovní rada schvaluje svůj jednací řád a rozpočet ČNB. Jménem ČNB jedná navenek v zásadě guvernér, který je oprávněn se zúčastnit s hlasem poradním schůzí vlády. Naopak ministr financí nebo jiný pověřený člen vlády se můţe s hlasem poradním zúčastnit jednání Bankovní rady. Při zabezpečování svého hlavního cíle je ČNB ze zákona nezávislá na pokynech vlády. Česká národní banka je oprávněna vydávat opatření, která se v zákonem vymezených případech vyhlašují ve Sbírce zákonů. Česká národní banka vydává Věstník České národní banky. V rozsahu stanoveném zákony působí ČNB jako správní úřad (srovnej 21

Zákon č. 127/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

26

čl. 79 odst. 3 Ústavy a § 1 zákona o ČNB). V majetkoprávních vztazích, při nakládání s vlastním majetkem, má postavení podnikatele. Na všechny operace ČNB včetně stavů na účtech, které vede, se vztahuje bankovní tajemství. „Pro stabilitu finančního systému je klíčové, aby domácí finanční instituce udržovaly kapitálové i likviditní polštáře vytvořené v době krize. Vysoké výplaty dividend ze zadržených zisků minulých let, které by snížily kapitálový polštář, by se mohly stát rizikem pro bankovní sektor v nejbližším období“22 Finanční systém České národní banky zůstává stabilní, ekonomika je ale v období doznívající finanční krize a hospodářské recese vystavena vysoké míře nejistoty. „To vytváří řadu rizik, které by mohly v dalších dvou letech narušit finanční stabilitu“23 Výchozí pozice klíčové části finančního systému v České republice, tedy bankovního sektoru, je silná především díky dostatečné ziskovosti, adekvátní kapitálové přiměřenosti a dobré bilanční likviditě. Česká národní banka si provádí vlastní měnovou politiku ale toto se změní v momentě, kdy ČR vstoupí do eurozóny. Česká národní banka jiţ nebude měnovou politiku určovat, ale bude se podílet na jejím spoludefinování a jejím provádění. Česká národní banka bude jednat v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB a bude muset respektovat koordinační funkci ECB v oblasti mezinárodní spolupráce. Změní se i emisní činnost ČNB protoţe povolování vydání euro bankovek je monopolem ECB. Změní se i kontrola hospodaření, protoţe auditoři České národní banky budou muset být doporučeni Radou guvernérů ECB a schváleni radou EU. Podle mého názoru by se vstupem České republiky do eurozóny oslabila klíčová pozice České národní banky na finančním trhu České republiky.

3 Česká národní banka jako součást Evropského systému centrálních bank 3.1 Začlenění České republiky do Evropské unie – stručný přehled Počátky vzájemné spolupráce ČR a EU sahají aţ do 80. let 19. st. a vztahy se začaly utuţovat především po roce 1989. Tehdejší ČSFR uzavřela v roce 1990 s tehdejším Evropským hospodářským společenstvím (dále jen „EHS“) a Evropským společenstvím pro 22

Výrok Guvernéar České národní banky Miroslava Singera

23

Výrok Guvernéar České národní banky Miroslava Singera

27

atomovou energii (dále jen „ESAE“) Dohodu o obchodu a obchodní a hospodářské spolupráci. V roce 1991 pak byla obdobná smlouva podepsána s Evropským společenstvím uhlí a oceli (dále jen „ESUO“). Zájem ČSFR i jiných států o vstup do Evropských společenství měl za následek vypracování dohod o přidruţení – tzv. Evropských dohod v roce 1991, které upravovaly postup pro vznik členství těchto zemí v Evropských společenstvích. Ještě předtím, neţ dohoda vstoupila v platnost, však došlo k rozpadu ČSFR, a proto musela být v roce 1993 podepsána dohoda nová – tzv. Evropská dohoda o přidruţení ČR. Tato dohoda vstoupila v platnost aţ v roce 1995 a jejím uzavření byla zahájena tzv. předvstupní etapa začlenění ČR do EU.24 Rovněţ byla formulována tzv. kodaňská kritéria, coţ byly podmínky, které musel splňovat kaţdý stát vstupující do EU. Patří mezi ně:

a) kritéria politická - institucionální stabilita, demokracie, právní stát, ochrana lidských práv a respektování menšin

b) kritéria ekonomická – fungující trţní hospodářství c) schopnost převzít závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie. V roce 1996 jiţ ČR oficiálně podala ţádost o vstup do EU. Reakcí EU v následujícím roce bylo vytvoření programu Agenda 2000 Evropskou komisí (dále jen „EK“) a vypracování posudků 10 kandidátů ze střední a východní Evropy. EK v Agendě 2000 navrhla způsob přijímání nových členů a ČR byla zařazena mezi skupinu zemí, které byly lépe připravené k co nejrychlejšímu přijetí. Tyto kandidátské země byly pak v roce 1997 na lucemburském summitu oficiálně pozvány ke vstupu do EU. Na jaře roku 1998 EU zahájila přístupová jednání s ČR. Hlavní částí těchto jednání byl tzv. screening, kdy docházelo k porovnání právního řádu ČR s právem komunitárním. Komunitární právo bylo rozděleno do 31 kapitol a o kaţdé této kapitole se vedlo samostatné jednání. EK probíhající jednání sledovala a pravidelně vydávala zprávy o tom, jak si ČR v přípravách na členství vede. Na důkaz toho, ţe to ČR myslí se vstupem do EU váţně, byl vydán Národní plán přípravy na členství v EU v květnu roku 2000. Přístupová jednání byla ukončena v roce 2002 na zasedání Evropské rady v Kodani, byly uzavřeny všechny vyjednávací kapitoly a datum přijetí nových členů bylo stanoveno na 1. května 2004. V dubnu 2003 pak byla v Aténách podepsána Smlouva o přistoupení, kterou bylo ještě nutné

24

Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. vydání. Praha: LINDE PRAHA, a.s., 2006, str. 284

28

ratifikovat. O přistoupení se konalo v Česku referendum a smlouva byla téměř 75 % voličů přijata. Dne 1. května 2004 se ČR stala členem EU.25 Od vstupu do EU se ČR nachází v tzv. 1. etapě začlenění. Podstatou této fáze je dovršení fáze předvstupní a zahájení plnění konvergenčních kritérii. Druhá a třetí etapa jsou otázkou budoucnosti. Podstatou 2. etapy je zapojení ČR do kursového mechanismu ERM II Evropského měnového systému. ERM II je mechanismus směnných kurzů. Země, které jsou do tohoto systému zapojeny, musí kurz své měny udrţovat v povoleném pásmu, které je ± 15 % od stanoveného středního kurzu k euru. Podmínkou pro vstup do eurozóny je minimálně 2 leté setrvání v ERM II – jde o jedno z konvergenčních kritérií. ČR v současné době není členem ERM II. O zapojení do tohoto reţimu rozhodne vláda na základě doporučení České národní banky a ministerstva financí. V době vstupu do ERM II rovněţ začnou intenzivní technické přípravy na zavedení eura. Podstatou 3. etapy je vstup ČR do eurozóny a zavedení eura. Toto bylo i jednou ze vstupních podmínek, ke kterým se ČR musela zavázat. V současné době máme dočasnou výjimku z povinnosti zavést euro. Kodaňská kritéria (viz. výše) jiţ neumoţnila sjednání výjimky trvalé, jak tomu bylo v minulosti. V roce 2003 byla schválena strategie přistoupení ČR k eurozóně na základě společného materiálu vlády a ČNB. Horizont zavedení eura v ČR byl předběţně stanoven na rok 2009-2010. Současně bylo rozhodnuto, ţe vláda bude kaţdoročně vyhodnocovat stav plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně sladěnosti ČR s eurozónou. Na základě vyhodnocení provedeného v roce 2006 vláda ČR rozhodla nevstupovat v roce 2007 do ERM II. Tímto bylo zavedení eura v ČR odloţeno a nový termín nebyl prozatím stanoven.26

3.2 Postavení České národní banky Vstupem ČR do EU v roce 2004 se ve vývoji České národní banky začala psát zcela nová kapitola. ČNB se stala součástí ESCB, který, jak jsem jiţ uvedla v kapitole 6.5, je tvořen ECB a centrálními bankami jednotlivých členských států. Pro ČNB to znamená povinnost přijmout opatření ke slučitelnosti se SoZES a s ustanoveními statutu ESCB a ECB. Tato opatření ke slučitelnosti vyplývají ze statutu ESCB a ECB a patří mezi ně:

25

viz http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm [citováno dne 3. 3. 2009]

26

viz www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/ [citováno dne 4. 3. 2009]

29

a) minimálně 5 leté funkční období guvernéra národní centrální banky b) moţnost odvolání guvernéra z funkce pouze, pokud přestane splňovat podmínky výkonu funkce nebo se dopustí váţného pochybení; moţnost přezkoumání takového odvolání ESD

c) povinnost NCB jednat v souladu se zásadami a pokyny ECB d) moţnost NCB vykonávat i jiné funkce neţ ty, které jsou uvedeny ve statutu ESCB a ECB, pokud Rada guvernérů nerozhodne, ţe jsou tyto funkce v rozporu s cíli a úkoly ESCB27 ČNB od svého zapojení do ESCB i nadále provádí vlastní měnovou politiku. Toto se změní aţ v momentě, kdy ČR vstoupí do eurozóny. ČNB jiţ nebude měnovou politiku určovat, ale bude se podílet na jejím spoludefinování a jejím provádění. ČNB bude jednat v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB a bude muset respektovat koordinační funkci ECB v oblasti mezinárodní spolupráce. Změní se i emisní činnost ČNB, protoţe povolování vydávání euro bankovek je monopolem ECB. Změní se i kontrola hospodaření, protoţe auditoři ČNB budou muset být doporučeni Radou guvernérů ECB a schváleni Radou EU. Dále bude nutné zákonem upravit činnosti, které bude ČNB provádět v ESCB a mimo něj.28

3.3 Česká národní banka a euro „Pro eurozónu bychom byli laciné sousto, velmi levná země. Příklad? Šálek kávy ve Vídni stojí tři eura, u nás ani ne euro.“29 Vstupem do EU se ČR zavázala přijmout i společnou měnu euro. ČR se nyní účastní třetí fáze měnové unie. Jak jsem jiţ výše uvedla, v současné době máme dočasnou výjimku pro jeho zavedení. A to vzhledem k tomu, ţe ČR zatím nesplnila podmínky poţadované pro zavedení společné měny. Ovšem i nadále trvá povinnost ČR přijmout euro pokud moţno co nejdříve. Těmi avizovanými podmínkami je plnění konvergenčních kritérií, provedení legislativních úprav a nová právní úprava postavení a působnosti ČNB. V neposlední řadě i institucionální zajištění zavedení nové měny.

27

Čl. 14 Dodatkového protokolu o statutu ESCB a ECB

28

viz www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/ [citováno dne 5. 3. 2009]

29

Prof. JUDr. František Vencovský (12. ledna 1923, Úsobí, Okres Havlíčkův Brod – 5. července 2006, Praha)

30

3.4 Národní plán zavedení eura v České republice Národní plán zavedení eura v ČR (dále jen „národní plán“) je dokument, který obsahuje jednotlivé legislativní, technické a organizační kroky, které je nutné učinit pro hladké zavedení eura v ČR. Ze zkušeností jiných států vyplynulo, ţe právě takovýto plán je předpokladem pro úspěšné zvládnutí všech nutných kroků. Národní plán je určen pro všechny subjekty, zakotvuje základní zásady, na kterých bude zavedení eura zaloţeno a stanoví harmonogram jednotlivých kroků. Vypracovalo jej Ministerstvo financí spolu s ČNB, které nad celým procesem přípravy vykonává dohled. K základním zásadám zavedení eura patří:

a) zásada jednorázového zavedení eura, tzn. v hotovostní i bezhotovostní formě v jeden okamţik

b) zásada duální cirkulace, tzn. současného oběhu eura i české koruny po termínu zavedení eura po určitou dobu, ovšem české bankovky a mince budou postupně stahovány z oběhu; v bezhotovostním styku se jiţ bude pouţívat pouze euro

c) zásada zajištění kontinuity právních nástrojů, tzn. ţe smlouvy, které obsahují údaje v korunách českých zůstanou nadále platné, dojde pouze k jejich přepočtu na základě přepočítacího koeficientu stanoveného Radou EU

d) zásada pouţití přepočítacího koeficientu; přepočítací koeficient bude mít šest číslic a nesmí být zaokrouhlován ani jinak upravován

e) zásada zaokrouhlování dle stanovených pravidel f) zásada nepoškození občanů a spotřebitelů a zajištění cenové neutrality při přechodu na euro

g) zásada předcházení zvýšení cen, monitorování jejich vývoje a kontrola dodrţování pravidel přepočtu a duálního označování cen

h) zásada minimalizace nákladů; soukromé i veřejné subjekty sami hradí náklady, které jim při přípravě na zavedení eura vzniknou, stát má pouze povinnost jim poskytnou dostatečné rady a informace, aby tyto náklady byly co nejniţší

i) zásada věcné a finanční odpovědnosti Harmonogram jednotlivých kroků zavedení eura můţeme rozdělit do 4 etap. Začíná v momentě, kdy vláda ČR a ČNB rozhodnou o vstupu ČR do systému směnných kurzů ERM II.

31

1. etapa - období do vstupu do ERM II; konají se přípravy změn souvisejících se zavedením eura a stát se účastní spolu s orgány EU procesu přistoupení do systému směnných kurzů ERM II. 2. etapa - období od vstupu do ERM II do vydání rozhodnutí o přijetí ČR do eurozóny; jde minimálně o dvouleté období, ve kterém probíhají přípravy, dochází ke změnám v legislativě, konají se informační kampaně. V případě, ţe jsou splněna i všechna konvergenční kritéria, budou podniknuty tyto kroky: - EK a ECB vydají konvergenční zprávy, které zhodnotí stupeň udrţitelné konvergence - orgány EU pozitivně zhodnotí připravenost ČR na vstup do eurozóny - EK podá Radě EU doporučení na zrušení výjimky na zavedení eura v ČR - Rada EU výše uvedenou výjimku zruší - Rada EU stanoví přepočítací koeficient české koruny k euru. 3. etapa - období mezi rozhodnutím Rady EU o zrušení výjimky na zavedení eura v ČR do vstupu do eurozóny; je potřeba dotáhnout do konce technické přípravy jako zajistit dostatečné mnoţství euro bankovek a mincí, zásobit jimi banky a maloobchody, zajistit konverzi bankomatů a jiných přístrojů, do kterých se bankovky a mince vkládají, aplikovat pravidla o duálním označování cen, zajistit komunikaci s veřejností. 4. etapa - období po vstupu do eurozóny; tato etapa zahrnuje dohled na dodrţováních duálního označování cen, aplikace pravidel o duální cirkulaci, stahování českých bankovek a mincí z oběhu, kontrolu, zda nedochází k neoprávněnému navyšování cen.30

4 Měnová politika Měnová politika (také monetární politika) je hospodářská politika prováděná pomocí měnových nástrojů centrální banky.

4.1. Měnová politika České národní banky Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance. ČNB rovněţ podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není

30

ČNB Národní plán zavedení eura v ČR část I [citováno dne 9. 3. 2009]. Dostupný z: www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/euro/download/Narodni_plan_zavedeni_eur a_1.pdf

32

tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. Svého hlavního cíle - cenové stability - ČNB dosahuje změnami v nastavení měnových podmínek s vyuţitím svých nástrojů, především základních úrokových sazeb. Úrokové sazby: Cílem operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve formě repo operací (na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu). Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení měnové politiky vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění. Po vstupu ČR do eurozóny se ČNB vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky. ČNB má za úkol rovněţ podporovat „obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému hospodářskému růstu“. Tímto zadáním se rozumí úkol pro ČNB volit takovou úroveň jejího hlavního nástroje, tj. úrokových sazeb, která bude drţet inflaci na nízké a stabilní úrovni, aniţ by se tím tempo růstu ekonomiky zbytečně zpomalovalo nebo naopak přehnaně urychlovalo. Cíl dosáhnout a udrţet nízkou a stabilní inflaci vychází z mezinárodně potvrzené zkušenosti, ţe vysoká a nestálá inflace ekonomice škodí. Vysoká inflace a zejména její výrazné kolísání vytváří nejistotu a nutí majitele peněţních prostředků k zaměření na krátkodobé projekty. Přitom ekonomický růst je zaloţen především na dlouhodobějších investicích. Pohyb inflace na vysokých hodnotách také ztěţuje její předvídání a tím vnáší do ekonomiky různá pokřivení: mění skutečnou hodnotu závazků dluţníků vůči jejich věřitelům, deformuje daňový systém, způsobuje kolísání úrokových sazeb s následnými výkyvy v přílivu a odlivu krátkodobého, rizikového kapitálu vedoucími ke kolísání měnového kurzu a podobně. Ekonomickou hodnotu nízké inflace naznačuje i skutečnost, ţe udrţování inflace na nízké úrovni je v současné době hlavním cílem centrálních bank ve většině vyspělých zemí včetně Evropské centrální banky. Při plnění svého zákonného cíle má ČNB vysokou mírou nezávislosti na politických vlivech.

Jde

především

o

nezávislost

při

rozhodování

o

konkrétním

nastavení

měnověpolitických nástrojů. Nezávislost ČNB se projevuje také ve způsobu volby a odvolávání jejích vrcholných představitelů (jsou jmenováni a za velmi striktních podmínek odvoláváni prezidentem ČR). Nezávislost centrální banky ji chrání zejména před případným politickým tlakem – například v období před volbami – na přijetí kroků rozdmychávajících krátkodobý 33

ekonomický růst. Takové kroky by se v delším období projevily neţádoucím růstem inflace, zatímco růst ekonomické aktivity by se vrátil na původní úroveň nebo (v důsledku zvýšené inflace) dokonce i na úroveň niţší. Vysoká míra nezávislosti ČNB je vyváţena její informační otevřeností. ČNB různými prostředky informuje veřejnost o podstatě svého měnověpolitického reţimu, o výši inflačního cíle, o prognózách inflace a jejich rizicích i o provedených měnověpolitických opatřeních a důvodech, které ČNB vedly k těmto opatřením. K informování veřejnosti ČNB vyuţívá nejen pravidelné čtvrtletní Zprávy o inflaci, které předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu a vyvěšuje na své webové stránce, ale i záznamy z měnověpolitických jednání bankovní rady ČNB, tiskové konference, články a rozhovory v tisku a dalších médiích, přednášky, vystoupení členů bankovní rady ČNB apod. Od ledna 1998 provádí ČNB svou měnovou politiku v reţimu cílování inflace. Zjednodušeně řečeno, zavazuje se usilovat o to, aby se inflace za normálních vnějších ekonomických podmínek pohybovala na úrovni vyhlášeného inflačního cíle. Tento reţim má ve srovnání s ostatními měnověpolitickými reţimy (například cílování peněţní zásoby, cílování měnového kurzu) některé významné přednosti. Především je zaměřen přímo na kontrolu inflace – veličiny, která přímo ovlivňuje rozhodování a chování většiny z nás v oblasti spotřeby, investic a úspor, jakkoliv si to nemusíme uvědomovat. Obrázek č.1: Inflační cíle ČNB

Zdroj: www.cnb.cz

34

Vzhledem ke zpoţdění mezi měnověpolitickým opatřením a jeho nejvýraznějším dopadem do inflace se měnověpolitické rozhodování ČNB řídí v první řadě nikoli současnou situací, nýbrţ prognózou budoucího vývoje. Změny úrokových sazeb mají podle odhadů ČNB nejvýraznější dopad na inflaci v období zhruba 12–18 měsíců. ČNB se proto při svých měnověpolitických úvahách soustředí právě na tento horizont, zvaţuje však samozřejmě také vývoj před ním a po něm. Prognóza vývoje inflace a celé ekonomiky vychází ze současné situace a z dosavadního vývoje, ale také z předpokladů o budoucím vývoji některých významných veličin. Prognóza je vytvářena pomocí sofistikovaného modelu fungování české ekonomiky, zároveň je však významně ovlivněna odbornými diskuzemi a expertními názory ekonomů ČNB. Predikční model je zaloţen na poznatcích ČNB o tom, jak silně a s jakým zpoţděním se v různých oblastech ekonomiky a nakonec v inflaci projevuje vývoj ve vnějším prostředí (inflace a hospodářský růst v zahraničí, světové ceny surovin atp.), různá administrativní rozhodnutí českého státu a samosprávy s cenovými dopady, a zejména jak a kdy se projeví změny úrokových sazeb ČNB. Za nejvýznamnější cesty, jimiţ se změny úrokových sazeb ČNB promítají v ekonomice, lze pokládat cestu přes klientské úrokové sazby a cestu přes měnový kurz. Klientské úrokové sazby, za které si mohou domácnosti a firmy v soukromých bankách půjčovat a ukládat, se mění v závislosti na změnách sazeb ČNB. Výsledné hodnoty klientských úrokových sazeb pak ovlivňují poptávku – jak mnoho budou domácnosti spotřebovávat a firmy investovat, a naopak, jak mnoho budou spořit. Také měnový kurz obvykle reaguje na změny úrokových sazeb ČNB, zejména pokud jsou tyto změny větší a jsou vnímány jako dlouhodobé. Výsledné hodnoty kurzu pak významně ovlivňují úroveň cen dováţeného zboţí, a tedy inflaci; s větším zpoţděním také vývoz a dovoz, celkovou poptávku a opět inflaci. ČNB pouţívá ve své měnové politice trţní nástroje, k uskutečnění svých měnověpolitických rozhodnutí ČNB vyuţívá trţní, tzv. nepřímé, neadministrativní nástroje. Jinými slovy, ČNB nevykonává svou měnovou politiku pomocí příkazů, zákazů, limitů atp., nýbrţ nabízí bankám obchodní transakce a podmínky formulované tak, aby tyto banky následně svým dalším partnerům nabízely transakce za podmínek, které jsou podle ČNB v danou chvíli ţádoucí. Tímto základním mechanismem a cestami, které byly naznačeny uţ výše (přes klientské úrokové sazby, přes měnový kurz aj.) se měnověpolitické záměry ČNB šíří postupně přes další a další trhy a transakce do celé ekonomiky. 35

Základním nástrojem ČNB je tzv. dvoutýdenní repo sazba. ČNB nabízí bankám, ţe si u ní v rámci dvoutýdenních repo operací mohou na dva týdny uloţit své volné peněţní prostředky za úrokovou sazbu, která nepřevýší vyhlášenou repo sazbu. Změnou repo sazby ČNB ovlivňuje výši krátkodobých úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Tento signál se pak přenáší na úrokové sazby v celé ekonomice, následně na ekonomickou aktivitu a nakonec na inflaci. Ve výjimečných situacích ČNB můţe pouţívat i další nástroje, které má k dispozici. Můţe například provádět devizové intervence, kterými je schopna ovlivňovat hodnotu kurzu koruny či jeho kolísavost. Pouţití devizových intervencí můţe být nezbytné například v situaci, kdy jsou měnověpolitické úrokové sazby na tzv. „technické nule“ a je zapotřebí dalšího uvolnění měnové politiky. S přistoupením České republiky k Evropské unii a k Hospodářské a měnové unii se ČNB stala součástí Evropského systému centrálních bank. Aţ do okamţiku zavedení jednotné měny eura, kdy se ČNB stane součástí tzv. Eurosystému, však bude ČNB provádět samostatnou měnovou politiku jako doposud. ČR má na zavedení jednotné měny po vstupu do Evropské unie dočasný odklad. Přistoupení k eurozóně je pro členské země Evropské unie podmíněno splněním tzv. maastrichtských konvergenčních kritérií. Jde o soubor několika poţadavků, které vymezují oblasti, v nichţ se musí kandidátské země přiblíţit ekonomikám eurozóny. ČNB je přesvědčena, ţe Česká republika by měla přistoupit k eurozóně, aţ pro to budou vytvořeny ekonomické podmínky. Zejména je potřeba pokračovat v procesu konsolidace veřejných rozpočtů a ve strukturálních reformách ke zvýšení pruţnosti trhu práce. Zároveň platí, ţe ani dluhová krize v eurozóně a způsob jejího řešení nevytvářejí příznivé podmínky pro přijetí jednotné měny euro v České republice.

4.2 Nástroje měnové politiky a jejich účinnost Nástroje lze rozdělit na přímé (administrativní) a nepřímé (trţně orientované). 1)Přímé (administrativní) nástroje:

a) úvěrové limity tj. stanovení maximálně moţného objemu úvěrů, které můţe komerční banka poskytnout

b) omezení objemu úvěrů, které poskytuje centrální banka komerčním bankám c) administrativní omezení přílivu nebo odlivu peněz, nebo do zahraničí d) převádění depozit vládních institucí z komerčních bank na účty centrální banky 36

Tyto nástroje, stejně jako např. stanovení maximální úrokové sazby nejsou v rozvinutých ekonomikách běţně pouţívány. 2)Nepřímé (tržně orientované) nástroje: Většina nástrojů monetární politiky, jsou opatření centrální banky, kterým ovlivňuje vývoj peněţní zásoby. K základním nepřímým nástrojům patří:

a) operace na otevřeném (volném) trhu b) politika povinných minimálních rezerv c) diskontní politika Operace na otevřeném (volném) trhu: Centrální banka nakupuje nebo prodává vládní nebo vlastní cenné papíry v operacích s bankami či nebankovní veřejností. Těmito operacemi dochází k růstu nebo poklesu rezerv komerčních bank a prostřednictvím multiplikátoru depozitních peněz ke změně peněţní zásoby. Povinné minimální rezervy: Státní orgány stanoví bankám povinnost, aby část svých aktiv uloţily na bezúročném účtu u centrální banky. Povinnost se určuje % z depozit. Změnou výše povinných minimálních rezerv (PMR) ovlivňuje centrální banka silně peněţní nabídku. Pokud se výše PMR sníţí, část rezerv se stane přebytečnými a můţe se stát úvěrovými zdroji.

4.3 Základní typy měnové politiky Česká národní banka pouţívá jako svůj měnově-politický cíl cílování inflace. Tento způsob ovšem není jediný, který lze v měnové politice vyuţít. Včetně cíle cílování inflace, lze pouţít i jiné typy měnové politiky.

4.4 Cílování měnového kurzu Centrální banky v tomto reţimu je zajištění stability nominálního kurzu, prostřednictvím změn úrokových sazeb a přímými devizovými intervencemi. Aby toho dosáhla, musí být splněny některé předpoklady.

a) Vhodná kombinace makroekonomických politik, pro zajištění nízkého inflačního diferenciálu

b) Dostatečná výše devizových rezerv c) Udrţení konkurenceschopnosti 37

d) Kredibilita země a také institucionální, legislativní a politická stabilita V úplně základním provedení se tomu také říká kurzový závěs. Principem je napojení kurzu domácí měny na kurz jedné nebo několika jiných zemí. Někdy je stanoveno pásmo v rámci, kterého se kurz měny vyvíjí a centrální banka zasahuje v případě jeho překročení. Další variantou cílování kurzu je posuvné zavěšení. Tento způsob omezuje nepřiměřené posilování reálného kurzu. Poslední a krajní variantou je Currency board, emise domácí měny je moţná pouze při nárůstu devizových rezerv, ve stanoveném poměru. Tento způsob cílování je poměrně odolný proti spekulacím s měnou. Vyuţívá se pro stabilizaci měny. Výhodou všech těchto způsobů je omezování inflace v daném státě, protoţe se tzv. importuje inflace ze země, na kterou je měna vázána. Tato inflace bývá niţší neţ v dané zemi. Dochází téţ k prohloubení ekonomické a politické integrace.

4.5 Cílování inflace Z hlediska vývoje se jedná o nejmladší měnově politický způsob cílování. Hlavním znakem je veřejné vyhlášení inflačního cíle nebo posloupnosti cílů. Cíle jsou obvykle vymezeny k určitému datu, ale můţe jít i o průběţné cíle. Tento reţim při svém rozhodování vyuţívá širokého mnoţství informací. Jako hlavní se vyuţívají měnový kurz a peněţní agregáty, ale dále se vyuţívá informace z trhu práce, dovozní ceny, mezera výstupu, nominální a reálné úrokové sazby, atd. Za výhodu cílování inflace se povaţuje moţnost autonomního řízení měnové politiky. Poštovní je také transparentnost monetární politiky, coţ vede k její větší srozumitelnosti pro veřejnost. Lépe je moţné předvídat záměry centrální banky. Nevýhodou je, ţe centrální banka nemá moţnost ovlivnit všechny poloţky, které jsou součástí indexu spotřebitelských cen.

5 Devizová politika centrální banky Jako hlavní cíl sleduje vnější stabilitu měny. Devizová politika je úzce spojena s vnitřní měnovou politikovou. Změny vnější rovnováhy nebo měnového kurzu ovlivňují vnitřní měnovou situaci. Podle předmětu, jímž se devizová politika zabývá, lze ji členit na politiku:

a) devizového (měnového, směnného) kurzu b) devizových rezerv c) platební bilance 38

d) zahraničních úvěrů e) mezinárodní měnové spolupráce a další úseky

a) Politika devizových kurzů je závislá na postavení měny v mezinárodním finančním světě, zda je směnitelná či ne, jaký je stupeň její směnitelnosti, zda jde o měnu "měkkou" či "tvrdou" (rezervní) atd. Je třeba určit kurzový reţim či systém, tj. pohyblivost kurzu. V současné době jsou devizové kurzy zemí s vyspělou trţní ekonomikou ovlivňovány ve svém pohybu a úrovni nákupy a prodeji domácí a zahraniční měny z hlediska centrálních bank. Tyto trţní transakce mají formu různých druhů devizových intervencí, např. konverzí spotových a termínových transakcí, swapů apod.

b)

Politika devizových rezerv - spočívá v rozhodování o jejich přiměřené výši a

vhodné struktuře. Příliš vysoké devizové rezervy mohou vyjadřovat přesun značné části domácího produktu do zahraničí při tlaku na zvýšení peněţní zásoby a mohou být zdrojem inflačního tlaku ve vnitřní ekonomice. Naopak příliš nízké devizové rezervy mohou sniţovat dovozní moţnosti a tím vyvolávat jiné problémy v ekonomice, za určitých okolností rovněţ inflační tlaky plynoucí z nedostatečné nabídky zboţí a sluţeb. Rozhodování o dosaţení vhodné výše a struktury devizových rezerv spočívá v rozdělení devizových rezerv mimo jiné podle stupně disponibility: zlato, rezervní měny, tj. měny všeobecně uznávané jako mezinárodní rezervy (USD), nadnárodní úvěrové facility (SDR) a ostatní mezinárodní nebo nadnárodní platební prostředky. Prostředkem uchování reálné hodnoty devizových rezerv je jejich diverzifikace čili uchování devizových rezerv ve více měnách současně, kdy se počítá s tím, ţe pokles kurzu jedné měny bude vyváţen vzestupem kurzu měny druhé, takţe se tyto kurzové pohyby navzájem neutralizují. Diverzifikace devizových rezerv vyţaduje, aby jejich struktura byla měněna podle předpokládaných pohybů měnových kurzů.

5.1 Devizová politika České národní banky  ČNB s vládou určuje kurz k cizím měnám.  ČNB stanovuje cenu zlata v bankovních operacích.  ČNB obchoduje se zlatem a devizovými hodnotami. 39

 ČNB provádí platební styk se zahraničím.  ČNB spravuje měnové rezervy ve zlatě a devizových prostředcích. Centrální banky zabezpečují celou řadu činností, které souvisejí se zapojením domácích ekonomik do mezinárodního vztahu. V mnoha případech však nejsou jedinými subjekty, úzce spolupracující a operace provádějí společně s vládou, popřípadě s dalšími institucemi jak v domácí ekonomice, tak v zahraničí. Některé oblasti zahraničních vztahů jsou v současnosti výrazně ovlivňovaný mezinárodními institucemi, především Mezinárodním měnovým fondem, skupinou Světové banky pro mezinárodní platby. Na celosvětové či regionální spolupráci se však významně podílejí také centrální banky. Mezi hlavní úkoly centrální banky v oblasti devizové politiky můžeme zahrnout:

 regulaci platební bilance  ovlivňování devizového kurzu  devizovou regulaci  operace s devizovými rezervami na devizovém trhu  operace s devizovými prostředky ve vztahu k dalším subjektům Operace centrální banky lze rozdělit na následující základní motivy:

 udrţování hodnoty devizových rezerv  zabezpečování devizové likvidity země  ovlivňování úrovně a pohybů měnového kurzu domácí měny  Vzhledem k pohybům měnových kursů je nutné provádět operace proti poklesu hodnoty devizových rezerv. Centrální banka ovlivňuje úroveň a vývoj devizového kursu pomocí tzv. kursových intervencí. Činnost centrálních bank v devizové oblasti obsahuje především operace s devizovými rezervami, zahraniční úvěry a devizovou regulaci.

5.2 Správa devizových rezerv Účel ani způsob pouţití devizových rezerv v České republice není deklarován v zákoně. Lze však konstatovat, ţe tento fakt není zásadně odlišný od obecně uznávané praxe ve světě. Zákon o České národní bance hovoří o tzv. měnových rezervách, tedy rezervách určených k realizaci měnové a kurzové politiky ČNB. Účelem drţení devizových rezerv v České národní bance je především vybudovat intervenční sílu ČNB, zajistit servis pro klienty 40

ČNB a pečovat o kredibilitu České republiky na zahraničních finančních trzích. Mimoto je moţné uvaţovat o devizových rezervách jako o prostředcích reprezentujících bohatství státu. Je nutné si však uvědomit, ţe tento účel není v současnosti prakticky naplnitelný, protoţe přímý přístup státu k devizovým rezervám je omezen pouze přes provádění plateb v devizách aţ do výše prostředků, které má stát na účtech státního rozpočtu k dispozici. Obecně devizové rezervy slouţí k uspokojení závazků centrální banky. Jedná se o závazky známé, jako například emitované dluhopisy nebo zahraniční půjčky státu. Především se však jedná o závazky moţné, u kterých není znám ani objem, ani výše, čas plnění a měnová struktura. Mezi ně patří právě případné intervence proti oslabení domácí měny a provádění devizových plateb za klienty ČNB. Od výše zmíněné neznalosti se odvíjejí všechny otázky typu jaká je správná výše devizových rezerv, jaká je jejich optimální měnová a úroková struktura a podobně. V současné době je stále významným účelem budování devizových rezerv jejich (ne vţdy správně interpretovaná) vypovídací schopnost o finanční síle země. Přestoţe neexistuje standard určující optimální výši devizových rezerv, na zahraniční investory působí zcela jinak informace o tom, ţe devizové rezervy ČR jsou dnes více neţ 12 miliard dolarů neţ informace, ţe ČR má rezervy řádově stovky milionů dolarů (stav, který nastal těsně po rozdělení federace). Právě proto, ţe neexistuje obecná formulace stanovující optimální výši devizových rezerv, panuje obecné přesvědčení, ţe čím vyšší rezervy jsou, tím důvěryhodnější je stát. Je pochopitelné, ţe takový přístup je finančními trhy uplatňován především u tzv. rozvíjejících se zemí. Pokud nic jiného, velikost devizových rezerv lze snadno konfrontovat s výší zadluţenosti nebo s velikostí dovozů. Vývoj výše devizových rezerv vypovídá o chování měnové autority. Nejčastěji se výše devizových rezerv srovnává s výší měsíčních dovozů zboţí a sluţeb, s krátkodobou zahraniční zadluţeností země, s výší dluhové sluţby státu a také s výší měnové báze. Srovnávání s objemem dovozů a se zadluţeností je tradiční přístup. Za minimální je poţadováno krytí alespoň tří měsíčních dovozů zboţí a sluţeb. Na jedné straně vypovídá o schopnosti země dostát svým závazkům v případě potřeby. Na druhé straně je však evidentní, ţe v současnosti by se případný nedostatek deviz k uhrazení jak dovozů, tak splátek zahraničního dluhu musel nejprve projevit v tlaku na oslabení koruny, který by byl eliminován intervencemi centrální banky. Neexistuje jiný přímý způsob, jakým by se devizové rezervy mohly podílet na financování dovozů nebo jiných zahraničních závazků nestátní sféry. 41

Je to dáno tím, ţe podle nynějšího kurzového reţimu je koruna plně směnitelnou a tzv. volně plovoucí měnou a její hodnota je dána pouze nabídkou a poptávkou na trhu. Jinou situací byl stav, kdy koruna byla vázána na koš měn a kdy existoval tzv. fixing. Za tohoto reţimu měla ČNB povinnost odkoupit od komerčních bank přebytek deviz, respektive ČNB měla povinnost prodat komerčním bankám devizy v případě jejich nedostatku na trhu. I tehdy však srovnávání s dovozem či zahraniční zadluţeností nebylo zcela vyčerpávající, a to z důvodů existence jiných forem závazků (jako například přímé nebo portfoliové investice). Srovnávání s výší měnové báze je spíše měnovým ukazatelem, který je nejdůleţitějším poměrem při pouţívání tzv. měnového výboru. V tomto kurzovém reţimu je na začátku poměr výše rezerv a měnové báze roven jedné a za pomoci pravidla, ţe kaţdá emitovaná jednotka domácí měny je podmíněna nákupem stejného mnoţství deviz, se udrţuje tento poměr konstantní. Smyslem je zabránit nekontrolovatelné emisi peněz. Přehled některých ukazatelů (jak vývoj pro ČR samotnou, tak srovnání ČR s jinými podobnými zeměmi) je uveden v tabulkách. Z nich je zřejmé, ţe velikost devizových rezerv je stabilní ve srovnání s vývojem velikosti dovozů zboţí a sluţeb a ţe toto srovnání se příliš neliší od jiných zemí. Lze vidět, ţe se mírně zhoršuje velikost rezerv vůči zahraniční zadluţenosti, avšak v porovnání s jinými zeměmi patří devizové rezervy ČR měřené tímto kritériem mezi nejvyšší. Způsoby pouţití devizových rezerv spravovaných Českou národní bankou jsou zcela jednoznačně dány. V oblasti provozní se jedná především o provádění devizových plateb za klienty ČNB a samotné ČNB. Největším klientem je samozřejmě stát a ČNB je povinna uhradit jakoukoli částku, pokud státní rozpočet disponuje korunovým ekvivalentem. Z devizových rezerv se tak v současnosti splácejí především zahraniční půjčky státu, který platí za devizy korunami ze státního rozpočtu. V této oblasti hrají devizové rezervy roli zálohy pro případ, ţe stát poţaduje větší platbu v devizách a současně je koruna pod devalvačním tlakem. Centrální banka by nemohla dokoupit potřebné devizy na trhu, aniţ by ještě dále korunu oslabila. V oblasti měnové se devizové rezervy pouţívají k intervencím. Pokud devizové rezervy představují jak finanční prostředky, tak i systém jejich správy, lze říci, ţe devizové rezervy umoţňují intervence jak proti oslabení, tak proti posílení domácí měny. Za současného kurzového reţimu neexistují striktní pravidla intervencí České národní banky, respektive pouţití intervencí je plně v pravomoci vedení ČNB. Pokud definujeme devizové intervence jako operace centrální banky na trhu koruna/deviza, lze konstatovat, ţe téměř všechny devizové rezervy ČNB pocházejí z intervencí proti enormnímu posilování 42

koruny. Stejně tak je vhodné zaznamenat, ţe velikost devizových rezerv je od roku 1996 velice stabilní a ţe ani rok 1997 nebyl pro devizové rezervy pohromou. Níţe uvedený graf I ukazuje na velikost a četnost intervencí prováděných ČNB od počátku května roku 1997. Ze srovnání s historickým vývojem výše devizových rezerv je zřejmé, ţe převáţná část devizových rezerv pochází z doby do roku 1997, tedy období, kdy koruna byla vázána na koš měn a byla centrální bankou drţena v poměrně úzkém fluktuačním pásmu.

5.3 Devizové rezervy a devizové intervence Devizové rezervy jsou pro centrální banky jednou z hlavních poloţek aktiv. Rezervy v zahraniční měně slouţí jako pojistka pro zajištění vnějších potřeb státu v nepříznivých situacích. Kromě toho je lze vyuţívat jako nástroj k ovlivňování kurzu v rámci provádění měnové politiky. Devizové rezervy neleţí v ČNB ladem, ale jsou investovány na zahraničních trzích. Při správě devizových rezerv ČNB usiluje o dosaţení maximálního moţného výnosu při dodrţení přísných poţadavků na bezpečnost a likviditu. Devizové rezervy jsou rozloţeny mezi více měn – v případě ČNB je největší část devizových rezerv uloţena v eurech, menší část pak v amerických dolarech. Rezervy jsou umisťovány do bezpečných aktiv, jakými jsou vládní dluhopisy, pokladniční poukázky či jinak zajištěné cenné papíry. Část rezerv je investována do akcií, resp. do akciových indexů. Akciové trhy se obvykle vyvíjejí jinak (často opačně) neţ trhy dluhopisů a díky této investici má ČNB stabilnější výnosy ze svých devizových rezerv. Devizové rezervy jsou součástí bilance ČNB a jejich korunová hodnota závisí na kurzovém vývoji. Pokud kurz koruny posílí, sníţí se tím korunová hodnota devizových rezerv, a ČNB tak vzniká kurzová ztráta. Pokud kurz koruny naopak oslabí, korunová hodnota vzroste a ČNB vzniká kurzový zisk. Zisk či ztráta plynoucí pro ČNB z drţby devizových rezerv však nemá vliv na její rozhodování v oblasti měnové politiky a její schopnost dosahovat cílů měnové politiky. Nominální kurz koruny má dlouhodobě tendenci spíše posilovat. Důvodem je, ţe postupně dochází k přibliţování domácí ekonomické úrovně a následně i cenové hladiny k hodnotám běţným ve vyspělých zemích. V naší ekonomice je přitom udrţována srovnatelně nízká inflace jako např. v eurozóně či v USA, a potom přirozené cenové přibliţování probíhá spíše skrze posilování nominálního měnového kurzu vůči euru či dolaru. ČNB tak z drţby devizových rezerv realizuje spíše ztráty neţli zisky. Kurzová ztráta je tak nákladem snahy ČNB udrţet cenovou stabilitu. 43

Kurzové ztráty se z velké části podepsaly na vysoké celkové kumulované ztrátě ČNB, která od vzniku ČNB v roce 1993 narostla do výše 152 mld. Kč na konci roku 2009. Tato ztráta neznamená pro český stát ţádné finanční zatíţení, neboť bude uhrazena z budoucích zisků ČNB. Zatímco posilování koruny postupně vyprchá, výnosy z neúročených závazků ČNB v podobě oběţiva (tzv. raţebné) budou spíše narůstat. Tyto výnosy budou ČNB plynout i v případě, ţe v budoucnu Česká republika přijme euro. Je tedy pouze otázkou času, kdy kumulovaná ztráta bude uhrazena výnosy z raţebného. Devizy v České národní bance: V roce 2013 ČNB nakoupila devizy za zhruba 200 miliard Kč, Česká národní banka při devizových intervencích do druhé listopadové dekády nakoupila devizy v hodnotě zhruba 200 miliard korun. Její bilanční suma podle údajů o dekádní bilanci stoupla k 20. listopadu 2013 na 1 077 miliardy korun. Prodáváním korun a nákupy deviz ČNB při intervencích na devizovém trhu - na základě rozhodnutí bankovní rady - velmi rychle oslabila kurz koruny na úrovně poblíţ 27 korun za euro ve snaze předejít riziku škodlivé deflace a udrţet cenovou stabilitu. Bankovní rada ČNB rozhodla o pouţívání devizového kurzu jako dalšího nástroje uvolňování měnových podmínek 7. listopadu 2013. „Náš dlouhodobý závazek je držet kurz poblíž hladiny 27 CZK/EUR a toho jsme dosáhli poměrně záhy po zveřejnění rozhodnutí bankovní rady. Intervenční nákupy cizí měny a prodej korun s cílem oslabit kurz byly koncentrovány do prvních dnů od rozhodnutí. Už po prvním víkendu bylo zřejmé, že trh našemu rozhodnutí věří a naše aktivní přítomnost na trhu není vždy nezbytná,“29 Rozhodnutím bankovní rady ze 7. listopadu se ČNB zavázala intervencemi na devizovém trhu, tj. prodejem korun a nákupy eur, bránit přílišnému posílení kurzu koruny pod úroveň 27 CZK za euro. Tento závazek vnímá ČNB jako dlouhodobý. Dekádní údaje k 20. listopadu poprvé zahrnují dopad devizových intervencí na bilanci ČNB. V bilanci k 10. listopadu nebyly tyto operace ještě promítnuty, protoţe byly vypořádány s pozdějším datem. Údaje o dekádní bilanci ukázaly, ţe závazky ČNB vůči tuzemským bankám stouply v dekádě do 20. listopadu o 201,3 miliardy korun, a to především z toho důvodu, ţe ČNB při intervencích na devizovém trhu prodávala koruny a nakupovala za ně cizí měnu. Z účetního pohledu intervence vedou ke zvýšení devizových aktiv centrální banky a úměrnému zvýšení jejích korunových závazků vůči bankám.

29

Výrok guvernéra ČNB Miroslava Singera

44

Intervence na devizovém trhu je běţný obchod. Intervence tak nejsou prostým utrácením korun, ale jsou investicí a vedou k nárůstu devizových rezerv ČNB. Za nulových úrokových sazeb centrální banka při intervencích vydává české koruny bez jakýchkoli nákladů. Eura, která za koruny při intervencích nakupuje, investuje ČNB do kvalitních cenných papírů, zejména vládních dluhopisů zemí jako jsou Spojené státy, Německo, Švédsko, Kanada, Austrálie. Finanční krize ukázala, ţe výhodou pro finanční stabilitu země jsou spíše vyšší neţ niţší devizové rezervy. ČNB zveřejňuje ukazatele o bilanci a devizových rezervách pravidelně. Stav devizových rezerv ke konci listopadu bude zveřejněn 6. prosince 2013. Devizové rezervy zahrnují likvidní zahraniční aktiva ČNB ve směnitelných měnách. Mezi devizové rezervy řadíme monetární zlato, zvláštní práva čerpání, rezervní pozici u Mezinárodního měnového fondu a krátkodobá aktiva ve vztahu k zahraničí (tj. vklady, cenné papíry, valuty a jiná aktiva).

6 Analýza devizové politiky ČNB 6.1 Devizová politika ČNB v letech 1995 – 1996 V roce 1995 došlo ke schválení nového devizového zákona. Jeho přijetí se stalo mezníkem, kterým byl proces liberalizace vnějších vztahů doveden do stadia, kdy se česká koruna stala plně směnitelnou měnou v oblasti transakcí běţného účtu. Dohody Mezinárodního měnového fondu. Rozsahem uvolnění v oblasti kapitálových transakcí se tak přiblíţila česká měna stavu plné směnitelnosti. Při dosahování základního cíle měnové politiky v roce 1995 se projevila velká otevřenost české ekonomiky a stabilní úroveň kurzu koruny. ČNB pokračovala v politice sniţování nadměrné likvidity bankovního sektoru a i díky dalším přijatým opatřením zpřísněné politiky došlo k růstu sazeb na peněţním trhu. Reţim fixního kurzu oslaboval účinnost měnové politiky. Očekávané rozšíření fluktuačního pásma koruny zesílilo příliv krátkodobého kapitálu. Politika ČNB zůstala nezměněna. Mezinárodní postavení koruny se dále zlepšilo díky přijetí liberalizačních kroků umoţňujících její mezinárodní obchodovatelnost, plné liberalizaci běţných transakcí a významné liberalizaci operací na kapitálovém účtu, zlepšenému ratingu ČR a zvýšení devizových rezerv. S účinností od 28. 2. 1996 bylo rozšířeno fluktuační pásmo kurzu koruny kolem centrální parity z ±0,5 % na ± 7,5 %. Provedená změna zvýšila kurzové riziko pro potenciální 45

investory, coţ se projevilo zejména v prvním pololetí částečným odlivem krátkodobého kapitálu a tím i sníţením celkového přílivu. Byl rozšířen prostor pro autonomní měnovou politiku. ČNB přistoupila koncem června k přijetí zpřísňujících opatření: zvýšila diskontní sazbu o 1 procentní bod na 10,5 %, zvýšila lombardní sazbu o 1,5 procentního bodu na 14 % a zvýšila sazby povinných minimálních rezerv z 8,5 % na 11,5 %. Zvýšily se i klientské úrokové sazby. Vedlejším efektem bylo posílení kurzu koruny v rámci fluktuačního pásma. Tento vývoj potvrdil propojenost měnové politiky ČNB s kurzovou politikou. Vysoká otevřenost české ekonomiky a intenzita kapitálových toků způsobuje, ţe měnově politická opatření jsou spojena s pohybem kurzu koruny. Přitom pohyb kurzu je kromě vývoje platební bilance ovlivňován i opatřeními hospodářské politiky, politickými faktory a exspektancemi.

6.1.1 Oblast platební bilance Celková platební bilance skončila v roce 1995 přebytkem, coţ vedlo ke zdvojnásobení devizových rezerv centrální banky. Pasivum obchodní bilance bylo důsledkem zrychlení růstu domácích investic a růstu dovozu pro výrobní a soukromou spotřebu. Přebytek kapitálového účtu se proti roku 1994 ztrojnásobil. Běţný účet platební bilance dosáhl schodku 50,2 mld. Kč (1,9 mld. USD). Vzniklý deficit obchodní bilance byl částečně kompenzován aktivem bilancí sluţeb a transferů. Výsledky za rok 1996 nedosáhly úrovně roku 1995. Rostoucí pasivům běţného účtu platební bilance v průběhu roku 1996 se promítlo v záporném saldu platební bilance a poklesu devizových rezerv o 22,5 mld. Kč na 339,9 mld. Kč. Devizové rezervy ČNB byly i nadále dostatečně vysoké. Pasivní saldo obchodní bilance bylo jen částečně kompenzováno aktivním saldem sluţeb a jednostranných převodů. Celkové saldo běţného účtu platební bilance směřovalo během roku 1996 k rostoucímu deficitu (121,5 mld. Kč)

6.1.2 Oblast devizových rezerv Zesílený příliv zahraničního kapitálu, projevující se převahou nabídky nad poptávkou na mezibankovním devizovém trhu, se odrazil v růstu devizových rezerv ČNB. Stav devizových rezerv se zvýšil o 197,9 mld. Kč a dosáhl tak koncem roku úrovně 373 mld. Kč (14 mld. USD). Pokles devizových rezerv v roce 1996 o 800 mil. USD byl spojen s odlivem krátkodobého kapitálu v prvním čtvrtletí roku v době rozšíření fluktuačního pásma kurzu koruny. Dočasnou nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po devizách vyrovnala centrální 46

banka intervencí na devizovém trhu v průběhu 3 dní v rozsahu 660 mil. USD. Devizové rezervy ČNB se za celý rok 1996 sníţily na 339,9 mld. Kč. Přes sníţení devizových rezerv byla jejich výše vzhledem k rozsahu dovozu zboţí a sluţeb dostatečná.

6.1.3 Oblast devizového kurzu Stabilizovaná úroveň měnového kurzu české koruny při vysoké míře otevřenosti české ekonomiky brzdila růst cenové úrovně vnějších vstupů a tak napomohla příznivému vývoji inflace. Zároveň ale fixní kurz napomáhal zvýšenému přílivu kapitálu. Na mezibankovním trhu ve snaze zmírnit příliv především krátkodobého kapitálu ze zahraničí bylo od 24. Dubna zavedeno rozpětí ve výši 0,25 % při nákupu a prodeji deviz na devizovém fixingu. Tím se existující fluktuační pásmo pro pohyb kurzu 0,5 % vůči volně směnitelným měnám rozšířilo aţ na 1,5 %. V roce 1996 byla měnová politika zaměřena na upevňování pozice české měny. Významným impulzem pro zvýšení objemu operací bylo zavedení fluktuačního pásma devizového kurzu. Nejvýznamnější změnou na mezibankovním devizovém trhu bylo v únoru 1996 rozšíření pásma pro pohyb kurzu koruny z ± 0,5 % na ± 7,5 % při zachování rozpětí ± 0,25 %. Devizový kurz oslabil, intervencemi centrální banky v objemu 660 mil. USD se podařilo v krátké době nastolit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a kurz se ustálil na úrovni blízké centrální paritě. V květnu došlo k výraznému zhodnocení a následnému zpětnému přiblíţení paritě. V souvislosti s vyhlášením měnových opatření v červnu 1996 koruna opět zhodnotila a její kurz se od té doby trvale pohyboval v apreciační části fluktuačního pásma Kurz byl nejsilnější vůči paritě na přelomu srpna a září. Ve 4. Čtvrtletí se devizový kurz ustálil a došlo k zúţení rozsahu jeho oscilace.

47

Závěr Ze začátku se hned věnuji vývoji centrálního bankovnictví u nás a zároveň za významný mezník ve vývoji centrálního bankovnictví povaţuji rok 1968. Do té doby totiţ CB, i kdyţ jiţ existovaly ve formě akciových společností, nefungovaly jako samostatné úřady, ale vţdy byly do určité míry pod kontrolou a nadvládou státu. Ať uţ ve formě kontroly prováděné vládním komisařem anebo nejrůznějších kontrolních úřadů. Rovněţ emisní výsada, kterou jiţ v dnešní době CB tradičně disponují, byla udělována jen na určitou dobu s moţností jejího odebrání ve stanovených případech. A právě ve výše zmiňovaném roce došlo ke změně v tom smyslu, ţe existence CB jako samostatného úřadu byla zakotvena v ústavě. Konkrétně se jednalo o Státní banku československou. V této oblasti tedy centrální bankovnictví prodělalo velký vývojový skok a učinilo krok správným směrem. Pokud jde o funkce a úkoly CB, tak v této oblasti se v jednotlivých obdobích vyskytovaly určité drobnější rozdíly, ale řada základních věcí byla shodná, ať uţ emisní funkci, péči o peněţní oběh či stabilizaci měny. Naopak bankovní dozor, devizové operace či udělování bankovních licencí bylo v minulosti svěřeno jiným úřadům a domnívám se, ţe pozdější přenesení jejich výkonu na CB bylo správné, protoţe činnost CB se tak stala komplexní. V blízké budoucnosti nás čeká zavedení společné měny euro, jakoţto jeden z důsledků vstupu ČR do EU. Bude zajímavé sledovat, jak se v této situaci změní postavení ČNB, která se stane součástí ESCB. Tou nejzásadnější změnou bude přechod od samostatného provádění měnové politiky ČNB k podílení se na uskutečňování měnové politiky ESCB. Důleţitou činností CB obecně je emise bankovek a mincí. Vzhledem k tomu, ţe v EU je emise bankovek výhradním právem ESCB a ECB, bude se ČNB jako součást ESCB podílet na zajišťování tisku bankovek, organizování dodávek od výrobců a kontrole její kvality. Právo vydávat mince zůstane ČNB zachováno, ovšem za předpokladu, ţe k němu bude docházet v souladu s předpisy Evropských společenství. Také se ale musím zmínit o stále probíhající finanční krizi, která se bankovnictví obecně velmi úzce dotýká a řada vládních opatření bývá s centrálními bankami konzultována. Hlavně bych se zaměřil na vztah finanční krize a přijetí eura v ČR. Guvernér ČNB se k této problematice vyjádřil v tom smyslu, ţe prozatím by bylo vhodné ještě chvíli se stanovením termínu vstupu do eurozóny počkat. A to do doby, neţ se uklidní výkyvy kurzu koruny, protoţe by bylo velmi obtíţné fixovat tak kurz koruny k euru. Ten totiţ oproti minulým letům rozhodně není stálý. 48

Další otázkou k úvaze je zda je vůbec ČR schopná dodrţet plnění konvergenčních kritérií. Guvernér ohledně tohoto vyjádřil poměrně optimistický názor. V minulých letech se české ekonomice dařilo velmi dobře a ČR tak má k dosaţení maximálních hranic konvergenčních kritérií ještě velké rezervy, které se jí v této obtíţné době ještě budou hodit. Česká národní banka měla, má a předpokládám, ţe i v budoucnu bude mít specifické postavení v bankovním systému.

49

Seznam použité literatury Knižní a novinové zdroje 1) MEJSTŘÍK, M., PEČENÁ, M., TEPLÝ, P. Základní principy bankovnictví. Praha: Karolinum, 2008. 2) ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví 1. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1997. 3) MATUŠŮ, Hana. Evoluce centrálního bankovnictví na území ČR 4) REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví 1. Praha: Management Press, 2011 5) I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005 6) Bankovky a mince ČNB 1993-1994, nakladatelství NUGA 7) Češi zapláčou příští rok. Časopis: Týden. Září 2008, roč. XV 8) Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. vydání. Praha: LINDE PRAHA, a.s., 2006

Internetové zdroje 1) www.e-republika.cz 2) www.cnb.cz 3) www.zavedenieura.cz 4) www.europortal.cz 5) www.europa.eu 6) hn.ihned.cz

Zákonné předpisy 1)

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb

2)

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

3)

Zákon č. 442/2000 Sb., o České národní bance

50

Seznam obrázků 1) Obrázek č.1: Inflační cíle ČNB...................................................................................33

51

Postavení České národní banky v měnové a devizové oblasti

Recommend Documents