Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Vlasta Kašparovská, Ph.D.
Brno 2012
Bc. Jana Honková
Tímto bych chtěla vyjádřit své poděkování doc. Ing. Vlastě Kašparovské, Ph.D. za její ochotu, odborné vedení a cenné připomínky, které jsem využila v mé diplomové práci. Mé poděkování patří také pracovníkům Německé spolkové banky za vstřícnost při poskytování potřebných podkladů.
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo" zpracovala samostatně, za odborného vedení vedoucí práce a s použitím literatury a pramenů, které řádně cituji a uvádím v seznamu zdrojů. V Brně, dne 20. května 2012
________________________
Abstract Honková, J., Evaluation of performance of banking sectors in the Czech Republic and the Federal Republic of Germany. Diploma thesis. Brno, 2012. The diploma thesis deals with the performance of the banking sectors in the Czech Republic and in the Federal Republic of Germany. It analyzes the legislation of banking business and the structure of the banking systems in the chosen countries. The indicators of profitability and capital adequacy in the years 2003-2010 are observed in order to evaluate the financial performance of the banking sectors. A thorough analysis of the banking profitability is performed through the decomposition of the indicator return on average equity and the chosen income and cost margins. A part of the diploma thesis is also the comparison of the performance of the evaluated banking sectors and the identification of the factors that influence the detected indicators' values. Keywords Banking system, performance, profitability, income margins, cost margins, equity multiplier, capital adequacy.
Abstrakt Honková, J., Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo. Diplomová práce. Brno, 2012. Diplomová práce se zabývá výkonností bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo. Analyzuje právní úpravu bankovního podnikání a strukturu bankovních systémů vybraných zemí. Za účelem posouzení finanční výkonnosti bankovních sektorů jsou sledovány ukazatele rentability a kapitálové přiměřenosti v časové řadě let 2003-2010. Hlubší analýza bankovní rentability je provedena prostřednictvím rozkladu ukazatele rentability průměrného vlastního kapitálu a vybraných výnosových a nákladových marží. Součástí diplomové práce je rovněž komparace výkonnosti posuzovaných bankovních sektorů a identifikace faktorů, jež ovlivňují zjištěné hodnoty ukazatelů. Klíčová slova Bankovní systém, výkonnost, rentabilita, výnosové marže, nákladové marže, kapitálový multiplikátor, kapitálová přiměřenost.
Obsah
5
Obsah 1
2
3
Úvod a cíl práce 1.1
Úvod ........................................................................................................................7
1.2
Cíl práce ..................................................................................................................8
Metodika
5
6
9
2.1
Ukazatele rentability .............................................................................................9
2.2
Kapitálová přiměřenost ......................................................................................12
Hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví 3.1
4
7
14
Přístupy a metody uplatňované při měření finanční výkonnosti bank.......14
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 19 4.1
Právní úprava bankovního podnikání..............................................................19
4.2
Základní pravidla činnosti bankovních subjektů............................................21
4.2.1
Kapitálová přiměřenost..............................................................................22
4.2.2
Úvěrová angažovanost...............................................................................23
4.2.3
Pojištění vkladů bankovních klientů........................................................23
4.2.4
Povinné minimální rezervy .......................................................................24
4.2.5
Tvorba rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám.........25
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
27
5.1
Struktura českého bankovního systému ..........................................................27
5.2
Struktura německého bankovního systému ....................................................30
5.3
Úvěrová činnost českých a německých bank...................................................36
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
39
6.1
Rentabilita průměrného vlastního kapitálu (ROAE)......................................39
6.2
Rentabilita průměrných bankovních aktiv (ROAA).......................................43
Obsah
6
6.3 Analýza ROAA bankovních sektorů prostřednictvím vybraných výnosových a nákladových marží ...............................................................................49 6.3.1
Vybrané výnosové a nákladové marže českého bankovního sektoru 49
6.3.2 Vybrané výnosové a nákladové marže německého bankovního sektoru .......................................................................................................................56 6.3.3 Komparace vybraných výnosových a nákladových marží bankovních sektorů ČR a SRN.......................................................................................................62 6.4
Kapitálový multiplikátor a jeho vliv na ukazatel ROAE ...............................64
6.5
Kapitálová přiměřenost bankovních sektorů ČR a SRN................................68
7
Diskuse a závěry
72
8
Použité zdroje
77
Seznam použitých zkratek
87
Seznam tabulek a grafů
88
Seznam příloh
90
Přílohy
91
Úvod a cíl práce
7
1 Úvod a cíl práce 1.1
Úvod
Bankovní systém je bezpochyby základem finančního trhu vyspělých tržních ekonomik. Jeho hlavní funkcí je akumulace a distribuce úspor a zajišťování platebního styku. Rozvinutost bankovního systému se přímo odráží v dostupnosti finančních prostředků pro ekonomické subjekty a tím také v celkové ekonomické aktivitě. Pod pojmem bankovní systém rozumíme souhrn všech bank ve státě, jejich vzájemné vztahy a vazby na okolí. Konkrétní podoba bankovního systému reflektuje zejména legislativní, ekonomické a historické podmínky dané země. Hlavním subjektem je komerční banka, která realizuje své podnikání na principu návratnosti a ziskovosti. Dosahování trvalé rentability bankovního podnikání je klíčovým zájmem bankovního managementu. Trvalá ziskovost je zárukou zachování aktivity banky, jejího dalšího rozvoje i požadovaných výnosů pro investory. Z tohoto důvodu je rentabilitě věnována největší pozornost při posuzování bankovní výkonnosti. Její vývoj je pečlivě analyzován také dohledovými institucemi. Ziskový bankovní sektor se totiž vyznačuje vyšší stabilitou, což se odráží ve stabilitě finančního systému jako celku. Význam stability finančních systémů roste v souvislosti s postupující internacionalizací a globalizací finančních trhů. Na rizika vyplývající z provázanosti trhů jednoznačně poukázala nedávná krize. Ta se stala spouštěčem rozsáhlých regulatorních iniciativ, které si kladou za cíl silný a odolný finanční systém jako základ trvale udržitelného ekonomického růstu. Za nejvýznamnější z nich lze považovat vznik Evropského systému finančního dohledu (European System of Financial Supervision), jehož součástí je také Evropská rada pro systémová rizika (European Systemic Risk Board), či koncepci kapitálové přiměřenosti Basel III. Sjednocování základních pravidel pro činnost bank na nadnárodní úrovni zároveň zvyšuje vypovídací schopnost srovnávacích analýz napříč bankovními sektory různých zemí. Této skutečnosti využívá také tato diplomová práce, která předkládá komparaci výkonnosti tuzemského bankovního sektoru s bankovním sektorem největší evropské ekonomiky - Spolkové republiky Německo. Existence nových regulatorních pravidel je zohledněna posouzením připravenosti bankovních sektorů na vybrané požadavky Basel III.
Úvod a cíl práce
1.2
8
Cíl práce
Cílem práce je na základě vybraných ukazatelů posoudit výkonnost bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo ve zvoleném období a identifikovat faktory, jež ovlivňují změny ve výkonnosti bank obou bankovních sektorů. Za účelem dosažení výše definovaného cíle práce byly stanoveny následující dílčí cíle: • Zvolení vhodné metodiky, v rámci které je nezbytné provést výběr a obsahové vymezení ukazatelů použitých při komparaci výkonnosti bankovních sektorů. • Analýza právní úpravy bankovního podnikání a základních pravidel pro činnost bank ve vybraných zemích. • Charakteristika struktury bankovních systémů České republiky a Spolkové republiky Německo. • Komparace výkonnosti bankovních sektorů dle zvolených ukazatelů. • Identifikace faktorů, které ovlivňují změny ve výkonnosti bankovních sektorů. Základní výzkumná otázka této práce byla stanovena následovně: „Český bankovní sektor dosahuje v porovnání s bankovním sektorem Spolkové republiky Německo lepších hodnot ukazatelů výkonnosti.“ Tyto výsledky jsou předpokládány v souvislosti vyšším růstovým potenciálem úvěrového trhu České republiky.
Metodika
9
2 Metodika Za účelem dosažení stanoveného cíle práce je nutné zvolit vhodnou metodu pro posouzení výkonnosti bankovních sektorů, včetně provedení výběru a obsahového vymezení jednotlivých ukazatelů použitých ve vlastní práci. Vzhledem k dostupnosti dat byla zvolena metoda finanční analýzy. Kašparovská (2006, s. 26) charakterizuje finanční analýzu jako typ poměrové analýzy, jejímž úkolem je globální posouzení finanční situace bankovních subjektů na základě finančních údajů minulého vývoje. Finanční analýza tedy slouží k poznání ekonomického stavu banky vzhledem ke konkurenci nebo k minulému či plánovanému vývoji. V rámci diplomové práce byla aplikována finanční analýza externí, která vychází z veřejně dostupných informací. Vlastní část práce využívá poměrových ukazatelů, které sledují relace dat v měnových jednotkách tak, aby byla zajištěna srovnatelnost výsledků pro oba bankovní sektory. Růčková (2011, s. 42-43) označuje tento typ ukazatelů také jako ukazatele intenzivní. Aplikace poměrových ukazatelů eliminuje vliv měnových kurzů a různých měr inflace na zjištěné výsledky, použitá data tedy nebyla inflačně očišťována. Relevantními ukazateli pro ověření stanovené výzkumné otázky jsou zejména ukazatele rentability, včetně jejich dílčích ukazatelů, a dále ukazatele kapitálové přiměřenosti. Jak uvádí Polouček (2006, s. 259), hodnota určitého poměrového ukazatele sama o sobě má velmi omezenou vypovídací schopnost. Proto je nutné pracovat s časovou řadou hodnot poměrových ukazatelů a sledovat jejich vývoj v uplynulých obdobích. Pro účely této práce byla zvolena časová řada let 2003-2010. Potřebná data budou zjišťována s roční periodicitou, a to buď k poslednímu dni roku, či jako průměrná hodnota za daný rok. Na provedenou analýzu navazuje diskuze nad zjištěnými poznatky a potvrzení či zamítnutí stanovené výzkumné otázky. Vlastní práce vychází především z internetových zdrojů, dostupných na oficiálních webových stránkách centrálních bank sledovaných zemí. Jedná se zejména o roční zprávy o vývoji bankovních sektorů a zprávy o stabilitě finančních systémů.
2.1
Ukazatele rentability
Ukazatele rentability tvoří základ finanční analýzy. Koncepce rentability je založena na ukazatelích rentability vlastního kapitálu (return on equity, ROE) a rentability bankovních aktiv (return on assets, ROA). Obecně se jedná o poměr zisku k vloženým prostředkům. Dle Poloučka (2006, s. 268) každý z těchto ukazatelů ovšem vypovídá o odlišných aspektech ziskovosti a zároveň je sledován jinými subjekty. Ukazatel ROE představuje míru výnosu, který obdrží akcionáři ze své
Metodika
10
investice do kapitálu banky, ukazatel ROA pak vyjadřuje schopnost managementu využít aktiva banky k vytvoření zisku. Pro účely této práce jsou definovány následující ukazatele rentability: • Rentabilita průměrného vlastního kapitálu (return on average equity, ROAE), dle vztahu:
ROAE = (zisk před zdaněním / průměrný vlastní kapitál) × 100 (v %), • Rentabilita průměrných aktiv (return on average assets, ROAA), dle vztahu:
ROAA = (zisk před zdaněním / průměrný stav aktiv) × 100 (v %). Při výpočtu ukazatelů rentability je uvažován zisk před zdaněním tak, aby nedošlo ke zkreslení výsledků v důsledku rozdílných daňových sazeb. Jelikož zisk před zdaněním je veličinou tokovou a hodnoty vlastního kapitálu a aktiv jsou zjišťovány vždy k poslednímu dni daného roku (stavové veličiny), je nutné provést přepočet stavových veličin na jejich průměrné hodnoty za pomoci aritmetického průměru hodnot dvou po sobě následujících let. Jak rentabilita průměrného vlastního kapitálu, tak také rentabilita průměrných aktiv v sobě zahrnují vliv dalších ukazatelů, jedná se tedy o ukazatele syntetického typu, jež lze dále rozkládat a zjišťovat tak podíl dílčích ukazatelů na rentabilitě bankovního sektoru. Za účelem co nejpřesnější interpretace příčin vývoje indikátorů rentability, je v rámci vlastní práce nejprve sledován vliv výnosových a nákladových marží na rentabilitu průměrných aktiv. Jednotlivé marže jsou, jak uvádí Kašparovská (2006, s. 204), vytvořeny jako podíl hodnot složek hospodářského výsledku a průměrné hodnoty bilančních aktiv, resp. průměrné hodnoty bilanční sumy. Jedná se o následující marže (v %): • Úroková marže = [(úrokové výnosy - úrokové náklady) / průměrná aktiva] × 100, • Provizní marže = [(provizní výnosy - provizní náklady) / průměrná aktiva] × 100, • Marže finančních operací = (čistý zisk z finančních operací / průměrná aktiva) × 100,
Metodika
11
• Marže správních nákladů = (správní náklady / průměrná aktiva) × 100, kde správní náklady zahrnují personální náklady a ostatní správní náklady. Ostatními správními náklady jsou zejména náklady na reklamu, poradenství či informační technologie. • Riziková marže = rizikové náklady / průměrná aktiva × 100, kde rizikovými náklady jsou čisté hodnoty opravných položek a odpisů k bankovním pohledávkám. Následně je přistoupeno k dekompozici ukazatele ROAE, jehož účelem je zjistit zda jeho výslednou hodnotu ovlivňuje spíše rentabilita průměrných aktiv či kapitálový multiplikátor. Rozklad je proveden dle vztahu: ROAE = ROAA × LM, kde LM je kapitálový, nebo také pákový multiplikátor (leverage multiplier), definovaný jako podíl průměrných aktiv a průměrného vlastního kapitálu. Tento rozklad demonstruje, jak citlivá je výnosnost na způsob financování aktiv, tedy na poměr cizích zdrojů a kapitálu. Vztah ROAE — ROAA ilustruje jedno z klíčových rozhodnutí managementu bank, jež se týká optimální kombinace výnosnosti a rizika. Na základě uvedeného rozkladu lze zároveň vysvětlit, proč banka s relativně nízkou hodnotou ROAA může dosáhnout poměrně vysoké výnosnosti kapitálu. Jedná se o případ, kdy je ve zvýšené míře využíváno cizích zdrojů a dluhového financování při nízké hodnotě kapitálu. (Polouček, 2006, s. 268-269) Kašparovská (2006, s. 206) ovšem upozorňuje, že zvyšování kapitálového multiplikátoru nemůže být prakticky cestou ke zvyšování ROAE. Zvyšování kapitálového multiplikátoru by znamenalo růst rizikovosti bankovního podnikání, neboť banka by držela relativně malý vlastní kapitál ke krytí ztrát z bankovních aktiv. Proto je nutné bankovní rentabilitu posuzovat v souvislosti s kapitálovou přiměřeností. V rámci nové koncepce kapitálové přiměřenosti Basel III sledují od roku 2011 dohledové instituce také hodnoty ukazatele pákového poměru (leverage ratio), který je v podstatě převrácenou hodnotou kapitálového multiplikátoru. Pákový poměr poměřuje složku regulatorního kapitálu Tier 1 s nerizikově váženými rozvahovými i podrozvahovými aktivy. V současnosti je jeho požadovaná hodnota stanovena na úrovni 3 %.
Metodika
2.2
12
Kapitálová přiměřenost
Kapitálová přiměřenost představuje povinnost banky udržovat určitou minimální výši kapitálu vzhledem k rizikovosti bankovního portfolia, s cílem přenesení dopadu podnikatelských rizik na akcionáře bank a celkového zajištění stability bankovního systému. Jedná se tedy o kapitál určený ke krytí neočekávané ztráty. Růst hodnoty ukazatele značí růst finančního „zdraví“ bank, přináší však snížení konkurenceschopnosti oproti „ne-bankám“ z důvodu relativně většího množství drženého kapitálu (Revenda, 2005). Mezinárodně uznávaná minimální hodnota tohoto ukazatele je stanovena na 8 %. V časovém období let 2003-2010, jež bylo zvoleno pro posouzení výkonnosti bankovních sektorů, se bankovní subjekty v České republice i Spolkové republice Německo řídily jak koncepcí kapitálové přiměřenosti Basel I, tak také koncepcí Basel II (viz. kapitola 4.2.1). Kapitálovou přiměřenost lze vyjádřit jako poměr kapitálu upraveného pro účely výpočtu kapitálové přiměřenosti (tzv. „regulatorní kapitál“) v relaci k rizikově váženým aktivům. Obecnou podmínku kapitálové přiměřenosti dle Basel I lze zapsat za pomoci následujícího vztahu, jež pracuje s kapitálovými požadavky k jednotlivým druhům bankovních rizik:
kp =
kapitál × 0,08 ≥ 0,08, KPA + KPB
kde kapitál je regulatorní kapitál, KPA kapitálový požadavek A k úvěrovému riziku a KPB je kapitálový požadavek B jako součet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku, riziku angažovanosti, úrokovému, akciovému, měnovému a komoditnímu riziku. V současnosti je stále v platnosti koncepce označovaná jako Basel II, která byla v podobě směrnic implementována do evropského práva. Podmínku kapitálové přiměřenosti dle Basel II lze zapsat následovně:
kp =
kapitál × 0,08 ≥ 0,08, KPur + KPtr + KPor
kde BKr je opět regulatorní kapitál, KPur kapitálový požadavek k úvěrovému riziku portfolia, KPtr kapitálový požadavek k tržním rizikům a KPor je kapitálový požadavek k operačnímu riziku. (Kašparovská, 2006) Vztah mezi objemem rizikově vážených aktiv a celkovou výší kapitálových požadavků lze potom dle ČNB (2012d) vyjádřit následovně: Rizikově vážená aktiva (RVA) = kapitálové požadavky × 12,5.
Metodika
13
Kromě celkové kapitálové přiměřenosti je věnována pozornost také kapitálové přiměřenosti Tier 1, jež je základní složkou regulatorního kapitálu s nejvyšší schopností pro krytí ztrát. Vyhláška ČNB o pravidlech obezřetného podnikání bank1 definuje v § 55 složku Tier 1 (neboli původní kapitál) jako součet: • splaceného základního kapitálu zapsaného do obchodního rejstříku, • splaceného emisního ážia, • povinných rezervních a rizikových fondů, • ostatních fondů, které jsou vytvářeny z rozdělení zisku a lze je použít výhradně k úhradě ztráty, • nerozděleného zisku z předchozích období uvedeného v účetní závěrce ověřené auditorem a schválené jejím nejvyšším orgánem, • zisku za účetní období po zdanění sníženého o předpokládaný podíl na zisku k vyplacení, jež je dále snížen či zvýšen o taxativně uvedené položky. Německé banky vykazují kapitál Tier 1 (Kernkapital) na základě ustanovení zákona o úvěrnictví.2 Konkrétně se jedná o § 10, odst. 2a. Bankovní subjekty v Německu mohou nabývat různých právních forem (viz kapitola 5.2), zákon proto definuje některé složky Tier 1 odděleně pro jednotlivé právní formy. Obecně Tier 1 zahrnuje, podobně jako v případě českých bank, splacený základní kapitál, rezervní fondy na obecná bankovní rizika, zisk za účetní období, popřípadě nerozdělený zisk z předchozích období, jejichž součet je opět upraven o uvedené položky. V současnosti je požadavek kapitálové přiměřenosti Tier 1 stanoven na úrovni 4 %. Jak uvádí Basilejský výbor pro bankovní dohled (2010, s. 27-28) s platností od 1. 1. 2013 se, v souvislosti se zavedením nové koncepce Basel III, hranice zvyšuje na 4,5 %, přičemž v dalších dvou letech dojde postupně k opakovanému navyšování požadavku na 5,5 a 6 %. Kritérium celkové kapitálové přiměřenosti zůstává ve výši 8 %.
Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry
1
2
Gesetz über das Kreditwesen BGBl. I S. 2776, ze dne 9. září 1998, ve znění pozdějších předpisů
Hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví
14
3 Hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví Pojem výkonnost není v ekonomické literatuře definován jednoznačně. Wagner (2009, s. 21) obecně vymezuje výkonnost organizace jako charakteristiku, která popisuje průběh, jakým organizace uskutečňuje určitou činnost v podobnosti s referenčním způsobem průběhu této činnosti, přičemž interpretace výkonnosti se realizuje vyjádřením uspořádaného vztahu zkoumaného a referenčního způsobu uskutečňování činnosti podle zvolené kriteriální škály. Nezbytnost měřit výkonnost v porovnání s definovanou cílovou hodnotou výsledku zdůrazňuje také Nenadál (2001, s. 38). Dle tohoto autora je výkonností míra dosahovaných výsledků jednotlivci, skupinami, organizací i jejími procesy. Jiný pohled na výkonnost uvádí Šulák a Vacík (2003), podle kterých je výkonnost nejčastěji charakterizována jako schopnost podniku co nejlépe zhodnotit investice vložené do podnikání, což ovšem vede k názoru, že výkonnost je podmíněna pouze dosahováním dobrých hospodářských výsledků. Toto pojetí autoři považují za neúplné také s ohledem na to, že různí aktéři na trhu hodnotí výkonnost z odlišných hledisek. Stejný přístup k definici pojmu výkonnost uplatňují také Pavelková a Knápková (2009, s. 13). Dle těchto autorek je rovněž nutné rozlišit vnímání výkonnosti z pohledu různých subjektů, z pohledu zákazníka je například výkonnost posuzována jako schopnost uspokojení požadavků na výrobek nebo službu. Bankovní výkonnost je většinou vymezována ve smyslu ziskovosti, produktivity, efektivnosti či konkurenceschopnosti. Jako příklad lze uvést definici ECB (2010a, s. 8), jež charakterizuje výkonnost banky jako schopnost dosahovat trvale udržitelné ziskovosti. Měření výkonnosti a konkurenceschopnosti banky potom dle Kašparovské (2006, s. 16) znamená definování způsobu, kterým bude banka kvantifikovat pokrok při dosahování stanoveného cíle, z čehož opět vyplývá potřeba stanovení referenční hodnoty výkonnosti.
3.1
Přístupy a metody uplatňované při měření finanční výkonnosti bank
Metody měření finanční výkonnosti se rozvíjí zhruba od začátku poloviny 20. století v západní Evropě a Americe. Od myšlenek a přístupů uplatňovaných v tomto období se dále odvíjí koncepce výkonnosti tzv. západního světa a později globalizovaného světa až do současnosti. (Wagner, 2009, s. 122) Posledních padesát let přineslo v oblasti měření výkonnosti množství přístupů a metod. Jejich konkrétní volba se odvíjí především od dostupnosti dat a cílů, které jsou analytikem stanoveny. Metody hodnocení výkonnosti bankovních sektorů,
Hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví
15
které jsou v současnosti využívány v praxi, lze vysledovat například ze zpráv, které každoročně uveřejňují na svých oficiálních webových stránkách dohledové instituce. Za tímto účelem byly analyzovány zprávy centrálních bank obou sledovaných zemí a dále zprávy ECB.3 Bylo zjištěno, že primárně využívanou metodou je metoda finanční analýzy založená na poměrových ukazatelích. Všechny výše uvedené instituce sledují shodně strukturu bankovní bilance, bankovní rentabilitu, zejména na základě ukazatele ROE, čistou úrokovou marži či kvalitu bankovních aktiv. Posouzení kvality bankovních aktiv provádí ECB za pomoci indikátorů non performing loans ratio, coverage ratio a provisioning rate. Z dalších mezinárodně významných institucí aplikuje uvedené ukazatele rovněž IMF ve svých Zprávách o globální finanční stabilitě (Global Financial Stability Report). ČNB a Deutsche Bundesbank využívají pouze první ze jmenovaných. Dle Novotného (2010) lze tyto ukazatele charakterizovat následovně. Non performing loans ratio vyjadřuje míru úvěrů v selhání, provisioning rate míru znehodnocení úvěrového portfolia a coverage ratio indikuje schopnost krytí špatných úvěrů bankou. Značná pozornost je v rámci hodnocení výkonnosti bankovních sektorů věnována také kapitálové přiměřenosti, přičemž sledována je jak celková kapitálová přiměřenost, tak také kapitálová přiměřenost složky Tier 1. Za účelem posouzení nákladovosti v bankovním sektoru využívají Deutsche Bundesbank a ECB ukazatel CIR (cost-to-income ratio). Tímto způsobem lze dle Deutsche Bundesbank a ECB vyjádřit efektivnost bankovního podnikání. ČNB potom za účelem posouzení bankovní efektivnosti sleduje správní náklady v relaci k počtu zaměstnanců. Méně frekventovanými ukazateli při hodnocení výkonnosti jsou ukazatele bankovní produktivity a likvidity. Produktivitu hodnotí například ČNB na základě čistého zisku na zaměstnance, ve zprávách Deutsche Bundesbank se pak lze setkat s ukazatelem produktivity aktiv (asset productivity) jako poměru provozního zisku a rizikově vážených aktiv. Co se týká bankovní likvidity, tu sleduje ČNB jako podíl rychle likvidních aktiv k celkovým aktivům či celkovým klientským vkladům, ECB uvádí například ukazatel okamžité likvidity (Cash Asset Ratio) jako poměr vysoce likvidních aktiv a okamžitě splatných závazků. Hodnocení výkonnosti bankovních sektorů se věnuje také IMF, jež vytvořil sadu indikátorů finančního zdraví (Financial Soundness Indicators) v zájmu podpory mezinárodního srovnávání a makroobezřetnostních analýz finančního trhu. Součástí jsou ukazatele základní sady, jež jsou pro zúčastněné země povinné, a tzv. Těmito zprávami jsou v případě ČNB Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem a Zprávy o finanční stabilitě, v případě Deutsche Bundesbank se jedná rovněž o Zprávy o finanční stabilitě (Finanzstabilitätsbericht), u ECB jsou využity Zprávy o stabilitě bankovního sektoru EU (EU banking sector stability). 3
Hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví
16
nepovinné sady, které zahrnují kromě dalších doplňkových ukazatelů bankovního sektoru i vybrané ukazatele posuzující ostatní finanční a nefinanční instituce, domácnosti, likviditu trhů a trh s nemovitostmi (ČNB, 2012f). Indikátory finančního zdraví vycházejí z metody CAMELS (viz ratingové metody hodnocení výkonnosti). Základní sada obsahuje ukazatele kapitálové přiměřenosti, kvality aktiv, ziskovosti, likvidity a expozice v cizích měnách. Přehled jak základních, tak nepovinných indikátorů finančního zdraví bank je uveden jako Příloha 5 této práce. V dokumentu, který je věnován možným metodám měření bankovní výkonnosti uvádí ECB (2010a, s. 8-10) rovněž tržně orientované a ekonomické přístupy. Tržně orientované ukazatele charakterizují způsob, jakým kapitálové trhy hodnotí aktivitu banky v porovnání s odhadovanou účetní či ekonomickou hodnotou. Za jejich hlavní omezení považuje Wagner (2009, s. 140) zejména to, že informace o výkonnosti vyjádřené pomocí tržních metod často odrážejí emocionálně podmíněnou citlivost investorů. ECB uvažuje například následující tržně orientované ukazatele měření bankovní výkonnosti, přičemž v praxi využívá první z uvedených: • price-earnings ratio (P/E) - poměr tržní ceny akcie k zisku na akcii, • total share return (TSR) - ukazatel celkové návratnosti pro akcionáře, • price-to-book value (P/B) - poměr tržní ceny akcie a její účetní hodnoty, Ekonomické měření výkonnosti pak dle ECB (2010a, s. 9-10) umožňují metody celkové návratnosti investice a metody zohledňující úroveň rizika spojeného s činností banky. Z indikátorů celkové návratnosti investice lze uvést ekonomickou přidanou hodnotu (Economic Value Added, EVA) jež bere v úvahu náklady příležitosti pro akcionáře a tedy sleduje, zda společnost vytváří ekonomický výnos vyšší, než jsou náklady investovaného kapitálu. V případě indikátorů zohledňujících úroveň rizika spojeného s činností banky preferuje ECB ukazatel RAROC (riskadjusted return on capital), avšak uvádí také alternativní ukazatele - RORAA (return on risk-adjusted assets), RAROA (risk-adjusted return on assets) či RORAC (return on risk-adjusted capital). Jedná se o cílové veličiny koncepce rizikově upraveného měření výnosnosti (Risk Adjusted Measurement Performance, RAMP), jež vychází z ekonomického kapitálu. Ekonomický kapitál se liší od kapitálu účetního i regulatorního. Mejstřík, Pečená a Teplý (2008, s. 194) jej definují jako „nárazník“ pro budoucí neočekávané ztráty vyplývající z úvěrového, tržního a operačního rizika, která vyvstávají při půjčování peněz.
Hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví
17
Koncepce EVA i RAMP jsou ovšem dle ECB náročné na potřebná data a jen velmi obtížně je lze kalkulovat bez přístupu do interního informačního systému. Z tohoto důvodu nejsou dohledovými institucemi v praxi využívány.4 Naopak za významné lze z tohoto pohledu považovat ratingové metody hodnocení výkonnosti. Jedná se zejména o metodu CAMELS, kterou s určitými modifikacemi využívá ČNB, IMF či americká centrální banka FED (Federal Reserve System). Název metody je odvozen od počátečních písmen oblastí, které jsou hodnoceny. Revenda (2011, s. 103) tyto oblasti charakterizuje a zároveň doporučuje následující ukazatele, které lze při jejich posouzení využít: • C – kapitál (capital protection): poměry kapitálu a jeho složek k celkovým aktivům a aktivům přepočteným podle jejich rizikovosti, struktura akcionářů, rozdělování zisku, • A – kvalita aktiv (assets quality): zajištění aktiv, podíl nesplácených úvěrů na celkovém stavu úvěrů, podíl úvěrů jednomu klientovi na kapitálu, podíl bezrizikových aktiv na celkových aktivech, rezervy, opravné položky, • M – úroveň řízení (management competence): základní trendy hospodaření banky, kvalita plánů činnosti, důvěryhodnost a profesionální kvality členů vrcholného vedení banky, úroveň vnitřního systému řízení, • E – výnosnost (earnings strength): ukazatele čistého zisku a rentability, • L – likvidita (liquidity risk): podíly aktiv na pasivech v různé časové struktuře, úroveň řízení likvidity, cash flow, • S – citlivost na tržní riziko (sensitivity to market risk): měření volatility tržních cen aktiv a pasiv, úrokové a měnové riziko. Jak uvádí Sahajwala a Bergh (2000, s. 8) každá z oblastí je ohodnocena body na stupnici od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší). Agregací tohoto hodnocení pak vzniká ratingová známka komplexně hodnotící finanční situaci bank. Jako hlavní nevýhodu tohoto hodnocení označují autoři jistou míru subjektivity, jež se projevuje především v oblasti posuzování bankovního managementu. V Německu vychází komplexní hodnocení bank ze systému BAKIS (Bankaufsichtliches Informationssystem), prostřednictvím kterého jsou sdíleny údaje Deutsche Bundesbank a Spolkového úřadu pro dohled nad finančními službami. Dle Sahajwaly a Bergha (2000, s. 15) využívá tento systém finančních poměrových ukazatelů a skupinové analýzy bank jako součást hodnocení rizik v rámci systému. Hodnocení je založeno celkem na 47 ukazatelích z oblastí úvěrového rizika, tržního rizika, rizika likvidity a bankovní rentability. Každá z bank je dle zjištěných výZe stejného důvodu není v této části práce věnována pozornost například metodám hodnocení bankovní výkonnosti, jež zahrnují také nefinanční, kvalitativní indikátory - Balanced scorecard a Benchmarking. 4
Hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví
18
sledků následně zařazena do pěti předem definovaných tříd. Tyto výsledky jsou dále diskutovány s managementem bank. Tabulka 1 na následující straně přehledně shrnuje metody hodnocení bankovní výkonnosti uvažované v této části práce. Tab. 1
Možné metody hodnocení bankovní výkonnosti Přístupy k hodnocení
Klasické přístupy využívající finanční ukazatele
Příklady ukazatelů a cílových veličin
Metoda
Finanční analýza
Ukazatele rentability, produktivity, likvidity, kvality bankovních aktiv, kapitálové přiměřenosti
Total share return (TSR), priceearnings ratio (P/E), price-to-book value (P/B)
Tržně orientovaný přístup
Koncepce ekonomické přidané hodnoty
EVA
Koncepce rizikově upraveného měření výnosnosti
RAROC, RORAA, RAROA, RORAC
Balanced scorecard
Analýza oblasti finanční, oblasti klientů, oblasti interních procesů, oblasti učení se a růstu
Benchmarking
Analýza finančních výsledků, bankovních obchodních a provozních procesů, kvality bankovních služeb
CAMELS
Poměry kapitálu a jeho složek k celkovým aktivům, podíl nesplácených úvěrů na celkovém stavu úvěrů, úroveň vnitřního systému řízení, ukazatele rentability
BAKIS
Ukazatele rentability, likvidity, kvality bankovních aktiv, tržního rizika
Ekonomické přístupy
Přístupy využívající finanční i nefinanční ukazatele
Ratingové přístupy
Zdroj: vlastní zpracování dle: ECB, 2010a; Kašparovská, 2006; Revenda, 2011; Sahajwala a Bergh, 2000
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 19
4 Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích Úvodní část práce je věnována právní úpravě bankovního podnikání v podmínkách České republiky a Spolkové republiky Německo, na tuto kapitolu bezprostředně navazuje srovnání aplikace základních pravidel pro činnost bank ve vybraných zemích. Účelem provedeného srovnání je posoudit, zda komparace výsledků zjištěných v rámci této práce může být ovlivněna odlišnými pravidly obezřetného podnikání bank. Prosazováním těchto pravidel totiž centrální instituce ovlivňují nejen stabilitu bankovního systému, ale také obchodní aktivity a tedy výkonnost všech bankovních subjektů.
4.1
Právní úprava bankovního podnikání
V podmínkách České republiky je základním právním předpisem, který upravuje založení a činnost obchodních bank zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o bankách). Dle § 1, odst. 1 tohoto zákona se bankami rozumějí akciové společnosti se sídlem na území České republiky, které přijímají vklady od veřejnosti, poskytují úvěry a vykonávají další činnosti uvedené v § 1, odst. 3 v souladu s udělenou bankovní licencí. Těmito činnostmi jsou: a) investování do cenných papírů na vlastní účet, b) finanční pronájem (finanční leasing), c) platební styk a zúčtování, d) vydávání a správa platebních prostředků, e) poskytování záruk, f) otvírání akreditivů, g) obstarávání inkasa, h) poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu,5 i) finanční makléřství, j)
výkon funkce depozitáře,
k) směnárenskou činnost, l) poskytování bankovních informací, m) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem,
5
) Jedná se o zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 20
n) pronájem bezpečnostních schránek, o) činnosti, které přímo souvisejí s činnostmi uvedenými v písmenech a) až n). Regulace bankovního podnikání, stejně jako licenční, povolovací, dohledová a sankční činnost je v kompetenci ČNB. Bankovní licence je výsledkem licenčního procesu, v rámci kterého ČNB posuzuje, zda byly splněny podmínky pro její udělení. Kromě požadavků na základní kapitál, jehož minimální výše činí dle § 4 zákona o bankách 500 milionů Kč, přičemž alespoň v této výši musí být tvořen peněžitými vklady, musí žadatel splnit další podmínky stanovené vyhláškou ČNB.6 Dle § 5 této vyhlášky je nutné předložit především plán obchodní činnosti banky na první tři účetní období podložený reálnými ekonomickými propočty včetně koncepce rozvoje této činnosti, návrh řídicího a kontrolního systému banky, obsahující například strategii řízení rizik, návrh organizačního uspořádání banky či technického a personálního zabezpečení jednotlivých činností. Vstup do bankovního sektoru je podmíněn rovněž doložením dokladů o původu základního kapitálu a odborné způsobilosti a důvěryhodnosti managementu banky. V podmínkách SRN je základní právní úprava bankovnictví obsažena v zákoně o úvěrnictví (Gesetz über das Kreditwesen BGBl. I S. 2776, dále jen KWG) ze dne 9. září 1998, ve znění pozdějších předpisů. Ten se vztahuje na veškeré úvěrové instituce a instituce poskytující finanční služby. Na rozdíl od české právní úpravy zákon neuvádí povinnou právní formu banky. Všechny dostupné právní formy, s výjimkou živnosti (Einzelkaufmann) dle § 2b, jsou dovoleny. Povinná právní forma může být předepsána zvláštními zákony pro některé typy specializovaných bank. Úvěrovými institucemi jsou dle § 1 zákona o úvěrnictví podniky provozující bankovní obchody komerčně nebo v rozsahu, který vyžaduje komerčně organizované podnikání. Za bankovní obchody jsou považovány: a) přijímání vkladů od veřejnosti, s výjimkou vkladů ve formě dlužních úpisů na řad, bez ohledu na to zda přináší úroky (vkladové obchody), b) obchody se zástavními listy uvedené v § 1, odst. 1, větě 2 zákona o zástavních listech, c) poskytování půjček a akceptačních úvěrů (úvěrové obchody), d) koupě směnek a šeků (diskontní obchody), e) pořízení a obchodování finančních instrumentů vlastním jménem na cizí účet (komisionářské obchody), f) úschova a správa cizích cenných papírů (depotní obchody),
Touto vyhláškou je vyhláška č. 233/2009 Sb., o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob a o minimální výši finančních zdrojů poskytovaných pobočce zahraniční banky.
6
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 21
g) vznik povinnosti zpětného odkupu dříve zcizené pohledávky před splatností, h) poskytování záruk, garancí a jiných zajištění (záruční obchody), i) provádění bezhotovostního platebního styku, směnárenské služby a vydávání cestovních šeků, j)
emisní obchody,
k) činnosti centrálního kontrahenta ve smyslu odstavce 31. Na rozdíl od české praxe nejsou v Německu oblasti regulačních, licenčních, dohledových a sankčních činností integrovány do jediné instituce. Pravomoci jsou rozděleny mezi Spolkovou centrální banku a Spolkový úřad pro dohled nad finančními službami (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht, dále jen BaFin). Licenci k provozování bankovní činnosti uděluje od roku 2002 na základě § 32 KWG BaFin. Podmínky pro získání povolení jsou obdobné jako pro české banky. Dle oficiálních webových stránek úřadu (2012b) je požadován minimální základní kapitál ve výši 5 milionů EUR, pokud se jedná o banky, jež se zabývají pouze obchodováním s cennými papíry, činí základní kapitál minimálně 730 000 EUR. V čele banky musí stát minimálně dva odborně způsobilí a důvěryhodní manažeři, přičemž jejich způsobilost je ověřována prostřednictvím spolkových registrů. Žadatel musí dále zveřejnit osoby s významnými podíly na navrhované instituci. Na tyto osoby se rovněž vztahuje požadavek důvěryhodnosti. Součástí žádosti o povolení je také podnikatelský plán obsahující charakteristiku činnosti, popis organizační struktury a zabezpečení vnitřního řídícího a kontrolního systému banky. Bankovní dohled provádí obě výše uvedené instituce společně, jejich působnost je upravena § 7 KWG. Za značnou část operativního dohledu zodpovídá Spolková centrální banka, která provádí průběžný monitoring na základě povinně předkládaných zpráv, hlášení, účetních závěrek a auditorských zpráv. Sankční činnost je pak v kompetenci BaFinu, který může stejně jako ČNB v krajních případech přistoupit až k odebrání licence.
4.2
Základní pravidla činnosti bankovních subjektů
V rámci administrativní regulace bankovního sektoru koncipují ČNB, Deutsche Bundesbank a BaFin pravidla obezřetného podnikání bank za účelem zamezení vzniku systémového rizika v odvětví a nalezení rovnováhy mezi protichůdnými zájmy akcionářů a vkladatelů. Platná pravidla obezřetného podnikání následně ovlivňují obchodní aktivity jednotlivých bank a odráží se tak v celkové výkonnosti bankovních sektorů. Jedná se zejména o oblast kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti či tvorby rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám. Právně je upravena také povinnost vytváření povinných minimálních rezerv a po-
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 22
jištění vkladů bankovních klientů. V dalším textu je provedeno srovnání aplikace těchto pravidel v rámci českého a německého bankovního systému. Jak již bylo uvedeno, účelem tohoto srovnání je posoudit, zda komparace výkonnosti bankovních sektorů může být ovlivněna odlišnými pravidly pro činnost bankovních subjektů. V souvislosti se současnými procesy ve světovém bankovnictví, především s pokračující internacionalizací a globalizací finančních trhů, je patrná tendence ke sjednocování či přibližování obsahu některých základních dokumentů regulujících činnost bank (Kašparovská, 2006, s. 41). Významná jsou především doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS) při Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement, BIS) a směrnice ES. Těmito způsoby jsou v současnosti harmonizována pravidla kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti a požadavek na pojištění vkladů bankovních klientů. Vzhledem k povinnosti vybraných zemí implementovat evropské směrnice do národních legislativ, lze předpokládat stejný dopad těchto pravidel na výkonnost obou bankovních sektorů. O harmonizaci pravidel pro tvorbu povinných minimálních rezerv lze hovořit na úrovni Eurosystému. Naopak oblastí, jež v současnosti nepodléhá jednotným pravidlům na nadnárodní úrovni, je tvorba rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám.
4.2.1
Kapitálová přiměřenost
Požadavek na kapitálovou přiměřenost bank je upraven prostřednictvím doporučení BCBS. Ten postupně vydal koncepce známé pod označením Basel I, II a III. Spolková republika Německo stála jako členský stát skupiny G10 už u vzniku koncepce Basel I v roce 1988, Česká republika se k dohodě připojila k 1. 1. 1993. Koncepcí Basel I se tedy shodně řídily bankovní subjekty v obou zemích ve sledovaných letech 2003-2006. Od 1. 1. 2007 vešla v platnost nová koncepce Basel II, jež byla zároveň v podobě směrnic implementována do evropského práva.7 Dle Spolkového úřadu pro dohled nad finančními službami (2012a) byla v Německu tato koncepce začleněna do vnitrostátních právních předpisů formou změny zákona o úvěrnictví a prostřednictvím nového nařízení o solventnosti (Solvabilitätsverordnung). V České republice vešla nová pravidla Basel II z důvodu zpoždění legislativních procedur v platnost od 1. 7. 2007, a to prostřednictvím vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb. ze dne 15. května 2007, o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Tuzemské banky však měly možnost postupovat dle původní koncepce Basel I až do konce roku 2007 (Bauerová, 2007). Ze Zprávy ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2007 vyplývá, že podle Basel II postupovalo již od poloviny tohoJedná se o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí. 7
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 23
to roku celkem 6 bank (3 banky a 3 stavební spořitelny). Podíl aktiv těchto bank na celkových aktivech bankovního sektoru pak ke konci předmětného roku představoval téměř 50 %. Právní úpravu kapitálové přiměřenosti pro oba bankovní systémy lze na základě tohoto srovnání označit za shodnou.
4.2.2
Úvěrová angažovanost
Právní úprava úvěrové angažovanosti v obou zemích vychází z legislativy Evropské unie, v současnosti se konkrétně jedná o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu. Na základě článku 108 směrnice se angažovanost úvěrové instituce vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů považuje za velkou, představuje-li její hodnota alespoň 10 % kapitálu instituce. Dle článku 111 směrnice potom nesmí úvěrová angažovanost vůči jednomu klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů přesáhnout 25 % přesně vymezeného kapitálu úvěrové instituce.8 Pokud se navíc jedná o mateřský či dceřiný podnik, snižuje se tato hranice na 20 %. Stejné limity úvěrové angažovanosti obsahovala již směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000. Do českého práva byla směrnice implementována prostřednictvím výše uvedené vyhlášky ČNB o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Do německého právního řádu byla směrnice začleněna formou speciálních předpisů o velkých a milionových úvěrech. Obecně je úvěrová angažovanost upravena v § 13 a 14 KWG. České i německé bankovní subjekty se tedy ve sledovaných letech řídily shodnou právní úpravou úvěrové angažovanosti.
4.2.3
Pojištění vkladů bankovních klientů
Pro ČR a SRN, jako členské státy Evropské unie, vyplývá povinnost začlenit systém pojištění vkladů do národní právní úpravy opět z platných směrnic. Již v roce 1994 vydal Evropský parlament a Rada směrnici 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů. Na základě této směrnice musely národní systémy garantovat náhradu do výše 90 % z hodnoty vkladů každého klienta, a to až do 20 000 ECU (později EUR). Ke změně těchto limitů došlo v roce 2009 schválením pozměňovací směrnice 2009/14/ES ze dne 11. března 2009, o systémech pojištění vkladů, pokud jde o výši pojištění a lhůtu k výplatě. V zájmu dosažení větší stability na finančních trzích byla minimální úroveň pojištění vkladů zvýšena na 50 000 EUR, přičemž od 1. 1. 2011 stanovuje směrnice další navýšení této hranice až na 100 000 EUR. Zároveň došlo ke zrušení omezení pojištění vkladů na určený podíl v procentech. 8
Pojem kapitál je v rámci uvedené směrnice vymezen v článcích 57-61 a 63-66.
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 24
Do české právní úpravy je směrnice implementována prostřednictvím § 41 zákona o bankách. Německo se dle Becka (2003) postavilo proti přijetí první výše uvedené směrnice o systémech pojištění vkladů, jelikož zde již od roku 1988 fungovala dobrovolná, čistě soukromá schémata pojištění vkladů, jež nepodléhala státnímu dohledu. Se svou stížností u Evropského soudního dvora však neuspělo a muselo vytvořit příslušnou legislativu. V roce 1998 byl tedy přijat zákon o pojištění vkladů a odškodnění vkladatelů (Einlagensicherungs- und Anlegerentschädigungsgesetz, BGBl. I S. 1842) ze dne 16. července 1998, ve znění pozdějších předpisů. Současně však dále fungují dřívější dobrovolná schémata (Deutsche Bundesbank, 2000). Základní povinnost pojištění vkladů bankovních klientů, včetně limitů, je pro oba bankovní sektory tedy opět upravena shodně. Odlišnost lze spatřovat v případě doplňkových schémat pro německé banky. Tato schémata jsou ovšem dobrovolná.
4.2.4
Povinné minimální rezervy
Jak bylo uvedeno výše, tvorba povinných minimálních rezerv (dále jen PMR) je sjednocena v rámci Eurosystému, a to prostřednictvím Nařízení Rady (ES) č. 2531/98 ze dne 23. listopadu 1998 o uplatňování minimálních rezerv Evropskou centrální bankou, ve znění pozdějších předpisů. Procentní sazba stanovená Evropskou centrální bankou (European Central Bank, dále jen ECB), jež určuje výši PMR, je závazná také pro německé bankovní subjekty. Na počátku třetí etapy Hospodářské a měnové unie byla stanovena na 2 % a po celé sledované období let 2003-2010 nedošlo k její změně. Snížena byla až s platností od 18. 1. 2012 a to na 1 %. (Deutsche Bundesbank, 2012b) V rámci České republiky jsou PMR upraveny Opatřením ČNB č. 2/2003, kterým se stanoví minimální výše likvidních prostředků a podmínky tvorby povinných minimálních rezerv, ve znění pozdějších předpisů. V roce 1999 dokončila ČNB proces postupného snižování sazby PMR na úroveň shodnou s tehdejší výší sazby pro banky v Hospodářské a měnové unii. Od tohoto roku až doposud je tedy její výše 2 % (ČNB, 2012c). Výpočet PMR pro bankovní subjekty v ČR i SRN vychází z objemu primárních závazků banky, jejichž splatnost nepřevyšuje 2 roky. Jejich skutečná průměrná výše se vypočte stejným mechanismem, jako podíl sumy denních zůstatků na účtu a počtu kalendářních dnů za stanovené období. V obou bankovních systémech jsou zároveň PMR úročeny sazbou odvozenou od krátkodobých úrokových sazeb peněžního trhu. Jak uvádí ECB (2012a), za účelem redukce administrativních nákladů spojených s touto povinností si ovšem bankovní instituce v Eurozóně, a tedy také v SRN, mohly po celé období 2003-2010 od celkového objemu PMR odečíst jednotnou částku ve výši 100 000 EUR. Právní úprava tvorby PMR pro oba bankovní sektory je téměř shodná, liší se pouze v možnosti uplatnit snížení rezerv, kterou mají pouze německé banky.
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 25
Vzhledem k relativně zanedbatelnému podílu těchto úlev na celkovém objemu rezerv9 lze však předpokládat, že výkonnost bankovního sektoru nebyla významněji ovlivněna.
4.2.5
Tvorba rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám
Jak již bylo uvedeno, pravidla tvorby rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám nejsou v současnosti ani na evropské úrovni harmonizována, obě země tedy využívají odlišné způsoby jejich stanovení a tvorby. Jak zmiňuje Kašparovská (2006, s. 54) tvorba opravných položek má totiž také aspekty účetní a daňové, které podléhají národním legislativním úpravám a jsou v kompetenci jiných než bankovních institucí. ČNB podle Floríkové (2000) rozlišuje dva přístupy ke klasifikaci a tvorbě opravných položek. Jedná se o přístup regulatorní a liberální, přičemž regulatorní přístup, který je uplatňován v českém bankovnictví, lze charakterizovat relativně podrobným závazným předpisem pro klasifikaci aktiv a tvorbu opravných položek. ČNB tvorbu opravných položek a rezerv upravuje v opatření č. 9/2002, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv, ve znění pozdějších předpisů. V rámci tohoto opatření jsou přesně definovány pohledávky z finančních činností a stanoveny dva možné způsoby jejich posuzování. Jedná se o posuzování jednotlivých pohledávek a portfoliový přístup. Portfoliový přístup lze ale v souladu s § 6 používat pouze pro jednotlivě nevýznamné pohledávky, jež jsou definovány jako pohledávky v hodnotě nepřesahující 5 miliónů korun nebo jedno promile celkové čisté částky rozvahové hodnoty aktiv banky. Dle § 5 výše uvedeného opatření zařazuje banka jednotlivě posuzované pohledávky do některé z následujících kategorií, jež se odlišují především dobou po splatnosti jednotlivých splátek: a) standardní pohledávky, b) sledované pohledávky, c) nestandardní pohledávky, d) pochybné pohledávky, e) ztrátové pohledávky. Opravné položky banky tvoří ke sledovaným a ohroženým pohledávkám. Jako ohrožené pohledávky jsou souhrnně označovány pohledávky nestandardní, pochybné a ztrátové. Podle § 7 vypočte banka opravnou položku jako rozdíl mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství a zajištěním dané pohledáv9
Ke konci roku 2010 tento podíl dle údajů Deutsche Bundesbank (2010b) činil 0,36 %.
Právní úprava bankovního podnikání a základní pravidla činnosti bank ve vybraných zemích 26
ky a tento rozdíl dále násobí příslušným koeficientem. Druhým možným způsobem je stanovení opravné položky jako rozdílu mezi rozvahovou hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněžních toků z pohledávky diskontovaných efektivní úrokovou mírou. V Německu je uplatňován liberální přístup ke klasifikaci a tvorbě opravných položek. Floríková (2000) tento přístup definuje jako systém klasifikace aktiv a tvorby opravných položek, který není centrálně upraven předpisem, přičemž výše opravných položek a kategorizace aktiv je ponechána na bankách a jejich auditorech. Povinnost tvorby opravných položek k pohledávkám je obecně upravena obchodním zákoníkem (Handelsgesetzbuch RGBl. S. 219), ze dne 10. května 1897, ve znění pozdějších předpisů. Dle § 252 obchodního zákoníku by měla být veškerá aktiva, a tedy také pohledávky, posuzována jednotlivě v závislosti na bonitě dlužníka, při zohlednění výše zajištění. V případě oběžných aktiv lze však využívat paušální způsob tvorby opravných položek. Ustanovení vztahující se na oběžná aktiva jsou dle § 340 platná také pro bankovní pohledávky, jelikož jsou předmětem nepřetržitého výkonu podnikatelské činnosti. Paušální způsob tvorby opravných položek spočívá ve výpočtu určitého procenta z objemu rizikových pohledávek. Tato procentní sazba, kterou lze nazvat také jako míru selhání, vychází ze zkušeností banky, tedy dat za předcházející období. Na základě výše provedeného srovnání lze konstatovat, že české a německé bankovní subjekty se řídí zcela rozdílnou právní úpravou tvorby rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám. Tato skutečnost bude tedy zohledněna při praktickém hodnocení výkonnosti bankovních sektorů ČR a SRN.
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
27
5 Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo lze obecně, ve smyslu uspořádání vztahů mezi komerčním a investičním bankovnictvím, charakterizovat jako univerzální. Zatímco český bankovní sektor se vyznačuje dvoustupňovou soustavou, organizační struktura německého bankovního sektoru je složitější. Lze hovořit o třístupňovém bankovním systému, kde mezistupeň tvoří hlavní centrály družstevních bank a spořitelen. Ty fungují jako clearingová centra pro bezhotovostní platební styk, spravují bankovní rezervy a zajišťují přístup k refinancování. Zároveň provozují také vlastní obchodní činnost. Následující část práce je věnována struktuře obou bankovních sektorů. Jako kritérium segmentace bankovních subjektů byl zvolen způsob vzniku banky. Toto kritérium vychází z povahy právního základu, na jehož podkladě banka vznikla. Jedná se o členění na soukromoprávní a veřejnoprávní bankovní subjekty, přičemž jak uvádí Eliáš (2008, s. 118), soukromoprávní subjekty vznikají na základě jednostranných či vícestranných soukromoprávních úkonů jako projev vůle zřizovatelů, zatím co veřejnoprávní subjekty vznikají individuálním právním aktem veřejné moci. Dále je využito kritérium převažující nabídky bankovních produktů a převažujícího typu bankovní klientely, jež vymezuje Kašparovská (2003, s. 13).
5.1
Struktura českého bankovního systému
Český bankovní sektor je tvořen téměř výlučně soukromoprávními bankami. Za veřejnoprávní subjekty lze dle vymezení kritéria způsobu vzniku banky považovat Českou exportní bankou, a.s a Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, a.s., jež vznikly za účelem veřejné podpory hospodářského rozvoje. Česká exportní banka, a.s. byla založena ve smyslu zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou,10 o vzniku Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s. bylo rozhodnuto usnesením vlády České republiky ze dne 23. října 1991. Jedinou možnou právní formou českých bank je, jak již bylo uvedeno, akciová společnost. Dle kritéria převažující nabídky bankovních produktů a převažujícího typu bankovní klientely je český bankovní sektor tvořen jednak obchodními bankami a spořitelnami a dále stavebními spořitelnami, hypotečními bankami a bankami se speciálními funkcemi. Nejpočetněji zastoupenými typy bankovních subjektů jsou univerzální banky a spořitelny, jež nabízejí univerzální bankovní služby veškerým typům klientů, přičemž v poslední době je patrná jejich orientace především na 10
Zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
28
retailové bankovnictví. Stavební spořitelny, hypoteční banky a banky se speciálními funkcemi jsou specializovanými bankami, na které se kromě obecných podmínek bankovní činnosti (viz kapitola 4.1) vztahují také dodatečná zvláštní pravidla. Stavební spořitelny podléhají speciálnímu zákonu o stavebním spoření,11 který stanovuje pro tyto subjekty přísnější požadavky například v oblasti rizikovosti aktiv. Poskytování stavebního spoření je tedy institucionálně odděleno, jelikož univerzální banky tento produkt nabízet nemohou. Na rozdíl od stavebních spořitelen nevyplývá specializovanost hypotečních bank přímo ze zákona, ale je spíše výsledkem dobrovolné specializace některých bank v oblasti poskytovaných produktů a formy financování. Zvláštní pravidla jsou stanovena pouze pro hypoteční produkty, speciální licence je vyžadována pro emisi hypotečních zástavních listů. (Dvořák, 2005, s. 123-127) Banky se specializovanými funkcemi jsou v rámci českého bankovnictví zastoupeny dvěma bankami ve státním vlastnictví, a to již výše zmíněnou Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, a.s. a Českou exportní bankou, a.s. Na tento typ bankovních subjektů se navíc vztahují právní předpisy související s charakterem jejich činnosti.12 Mezi banky jsou často začleňovány také spořitelní a úvěrová družstva, neboli družstevní záložny, které ovšem v České republice stojí mimo bankovní sektor a jejich činnost je upravena speciálním zákonem.13 Dle § 1, odst. 4 toho zákona družstevní záložna není bankou podle zákona upravujícího činnost bank a její podnikání se nepovažuje za provozování živnosti. Podle stejného paragrafu, odst. 2 je družstevní záložna družstvem, které pro podporu hospodaření svých členů provozuje finanční činnosti, jimiž se rozumí zejména přijímání vkladů a poskytování úvěrů, ručení a dále poskytování peněžních služeb v různých formách. Z evidence, již uveřejňuje ČNB na svých oficiálních webových stránkách, vyplývá, že k 31. 1. 2012 působilo na území ČR celkem 14 družstevních záložen (ČNB, 2012b). ČNB využívá při vykazování statistických údajů členění subjektů českého bankovního sektoru do skupin (tzv. peer group) dle velikosti bilanční sumy s doplněním o organizační a specializační aspekty. Toto členění vychází z Metodiky ČNB (2011a). Jednotlivé skupiny jsou stanoveny takto: • velké banky (bilanční suma nad 200 mld. Kč), • střední banky (bilanční suma 50 – 200 mld. Kč), Jedná se o zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů. 12 Jako příklad lze uvést Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů či Mezinárodní pravidla pro podporované vývozní úvěry. 13 Tímto speciálním zákonem je zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů. 11
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
29
• malé banky (bilanční suma nižší než 50 mld. Kč), • pobočky zahraničních bank, • stavební spořitelny. Ze zveřejněných zpráv ČNB (2004-2006; 2007-2011) vyplývá, že struktura českého bankovního sektoru je dlouhodobě stabilizovaná. Pokud budeme respektovat oficiální členění ČNB, došlo v posledních letech k nárůstu počtu bankovních subjektů především ve skupině poboček zahraničních bank. Skupina velkých bank je stabilně tvořena čtyřmi univerzálními bankami, jejichž činnost je zaměřena převážně na tuzemský bankovní trh. Jedná se o Českou spořitelnu, a.s., Československou obchodní banku, a.s., Komerční banku, a.s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s., která začala od konce roku 2007 působit na našem území jako nástupce HVB Bank Czech Republic, a.s. po jejím sloučení s Živnostenskou bankou, a.s. Totéž platí pro skupinu stavebních spořitelen, kde došlo ve sledovaných letech pouze k zániku jednoho subjektu v důsledku fúze.14 K významnější změně ve struktuře českého bankovního sektoru došlo mezi lety 2006-2007, kdy se výrazně zvýšilo zastoupení malých bank na úkor bank středních. Tato změna byla ovšem způsobena zvýšením mezních hodnot velikosti bilanční sumy pro zařazení bank do jednotlivých skupin ze strany ČNB. Vývoj počtu subjektů ve výše definovaných skupinách je uveden v Tabulce 2. Tab. 2
Vývoj počtu bankovních subjektů českého bankovního sektoru15
Bankovní subjekty
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
4
4
4
4
4
4
4
4
10
10
9
9
5
4
4
4
Malé banky
6
6
5
5
8
8
8
9
Pobočky zahr. bank
9
9
12
13
14
16
18
19
Stavební spořitelny
6
6
6
6
6
5
5
5
35
35
36
37
37
36
39
41
Velké banky Střední banky
Celkem
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Celková bilanční suma českého bankovního sektoru v letech 2003-2010 meziročně rostla. Pokud budeme vycházet z výše uvedeného členění, dominovala bankovnímu sektoru po celé období skupina velkých bank, jejíž podíl na celkové bilanční sumě, potažmo celkových aktivech sektoru se dle ČNB (2004-2006; 2007-2010) poV roce 2008 se uskutečnila fúze HYPO stavební spořitelny, a.s. a Raiffeisen stavební spořitelny, a.s., první ze subjektů tímto zanikl. 15 Údaje platné vždy ke konci daného roku. 14
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
30
hyboval vždy nad úrovní 50 %. Velké banky jsou následovány středními bankami s průměrným podílem za sledované období ve výši 14,4 %. Podílů nad úrovní 10 % dosahují v současnosti také pobočky zahraničních bank a stavební spořitelny. Z Grafu 1, jež znázorňuje vývoj podílů jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě, je dále patrné, že svou pozici v bankovním sektoru si každoročně upevňovala skupina malých bank. Její podíl vzrostl především mezi lety 2006-2007. Tento vývoj byl ovšem ovlivněn již zmíněným zvýšením mezních hodnot velikosti bilanční sumy pro zařazení bank do jednotlivých skupin ze strany ČNB a následným přeřazením některých středních bank do skupiny malých bank. Tabulkový přehled vývoje celkové bilanční sumy bankovního sektoru, včetně podílů jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě lze nalézt jako Přílohu 1 této práce. Příloha 2 dále uvádí úplný seznam českých bankovních subjektů ke konci roku 2010. Graf 1. Vývoj podílů jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě českého bankovního sektoru16
Zdroj: ČNB, 2004-2006; 2007-2010
5.2
Struktura německého bankovního systému
V rámci německého bankovního sektoru lze z hlediska způsobu vzniku opět rozlišit bankovní subjekty soukromoprávní a veřejnoprávní. Zastoupení veřejnoprávních subjektů je ovšem v porovnání s českým bankovním sektorem mnohem významnější, což je považováno za jedno ze specifik německého bankovnictví. Někteří autoři poukazují na negativní dopad veřejnoprávní formy vlastnictví na bankovní výkonnost. Například Micco, Panizza a Yañez (2004) či Farazi, Feyen a Rocha (2011) došli k závěru, že veřejnoprávní banky se vyznačují nižší ziskovostí, 16
Údaje platné vždy ke konci daného roku.
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
31
vyšší nákladovostí a nižší kvalitou úvěrového portfolia. Nicméně tito autoři se zaměřili zejména na rozvojové země. V případě rozvinutých zemí nenachází Micco, Panizza a Yañez (2004) silnou korelaci mezi typem vlastnictví bank a jejich výkonností, což zdůvodňují průhlednější strukturou řízení. Vztahem mezi veřejnoprávní formou některých bankovních subjektů a výkonností německého bankovního sektoru se zabýval také Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, dále jen IMF) ve své studii struktury německého bankovního systému (2011). Studie dochází k závěru, že pro německé banky ve veřejném vlastnictví je, v porovnání se soukromými bankami, charakteristická nižší tržní disciplína, což se negativně odráží na kvalitě bankovních aktiv a následně na také na ziskovosti bank. Zároveň však upozorňuje na pozitivní dopad, především činnosti spořitelen, na ekonomický rozvoj země, jelikož v určitých případech poskytují úvěry za nižší než tržní úrokové sazby a podporují distribuci veřejných statků. Jak již bylo uvedeno, německé banky mohou nabývat různých právních forem. Z údajů Deutsche Bundesbank (2011b) vyplývá, že v případě soukromoprávních bankovních subjektů jsou využívány následující právní formy: • akciová společnost (Aktiengesellschaft, AG), • veřejná obchodní společnost (offene Handelsgesellschaft, OHG), • komanditní společnost (Kommanditgesellschaft, KG), • kombinace komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným (Gesellschaft mit beschränkter Haftung & Compagnie Kommanditgesellschaft, GmbH & Co. KG), • společnost s ručením omezeným (Gesellschaft mit beschränkter Haftung, GmbH), • kombinace komanditní společnosti a akciové společnosti (Kommanditgesellschaft auf Aktien, KgaA), • registrované družstvo (eingetragene Genossenschaft, eG). Veřejnoprávní bankovní subjekty vystupují převážně v právní formě instituce veřejného práva (Anstalt des öffentlichen Rechts, AdöR), lze se ovšem setkat také s veřejnoprávními bankami v právní formě akciové společnosti. Z předchozího výčtu, který identifikuje jako jednu z využívaných právních forem banky registrované družstvo, je patrné začlenění družstevních bank do německého bankovního systému. Toto lze považovat za podstatný rozdíl mezi bankovními systémy sledovaných zemí, jelikož úvěrová družstva v České republice stojí mimo bankovní sektor. Na základě neobvykle vysokého zastoupení družstevních a veřejnoprávních bankovních subjektů je německý bankovní sektor často označován jako tří-pilířový (soukromoprávní banky, veřejnoprávní banky, družstevní banky).
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
32
Pokud použijeme členění bankovních subjektů dle kriteria převažující nabídky bankovních produktů a převažujícího typu bankovní klientely, je německý bankovní systém tvořen opět jednak soukromými univerzálními bankami s univerzální nabídkou bankovních služeb pro veškeré typy klientů, dále spořitelnami, družstevními bankami, stavebními spořitelnami, hypotečními a obdobnými bankami a bankami se speciálními funkcemi. Sektor spořitelen je tvořen spořitelnami a jejich centrálními institucemi, kterými jsou zemské banky. Spořitelny (Sparkassen) jsou v Německu zakládány a spravovány veřejnoprávními korporacemi, tedy obcemi, městy a jejich spolky. Existuje ovšem také menší množství spořitelem soukromoprávních. I přesto, že se spořitelny s postupem času vyvinuly v univerzální banky, zůstává nadále jejich hlavní činností shromažďování úspor a také střednědobé a dlouhodobé úvěrování výstavby či investičních projektů obcí a podnikatelů. Spořitelny jsou regulovány na úrovni spolkových zemí, čímž jsou jejich obchodní aktivity významně regionálně omezeny. Zemské banky (Landesbanken) jsou zřizovány spolkovými zeměmi za účelem zajištění regionální finanční infrastruktury a zároveň působí, jak již bylo uvedeno, jako centrály spořitelen. Jejich společným ústředím je DekaBank Deutsche Girozentrale. (Deutsche Bundesbank, 2010a, s. 87-88) V současnosti se však zemské banky, jak uvádí Hüfner (2010, s. 8-9), stále ve větším rozsahu angažují v zahraničí, čímž ztrácí svou ryze regionální povahu a stávají se významnými konkurenty soukromých obchodních bank. Podle stejného autora (2010, s. 9) měly ovšem zemské banky v konkurenci se soukromými bankami zásadní výhodu, která vyplývala z jejich veřejnoprávní formy. Tato výhoda spočívala v neomezeném ručení vlastníka, tedy veřejného sektoru, za závazky zemských bank.17 V roce 1998 proto soukromé banky iniciovaly proti systému záruk proceduru na úrovni Evropské unie. V roce 2002 došlo k dohodě mezi Evropskou komisí a spolkovou vládou, na základě které bylo stanoveno přechodné období pro odstranění veřejných garancí do roku 2005, přičemž banky mohly přijímat vklady se státní zárukou s maximální dobou splatnosti do roku 2015. Sektor družstevních bank zahrnuje místní družstevní banky tzv. „raiffeisenky“ (Raiffeisenbanken), jež dle Deutsche Bundesbank (2010a, s. 88) původně vznikaly jako sdružení zemědělských podnikatelů za účelem zlepšení jejich pozice na trhu, lidové banky (Volksbanken) a dále různé spolky a skupiny družstevních bank jako Sparda-Banken, PSD-Banken či církevní banky. Kromě zákona o bankovnictví se na tento druh bank vztahuje rovněž zákon o družstvech,18 na základě kterého nabývají právní formu registrovaného družstva. Jednotlivé družstevní banky jsou dále propojeny s centrálními družstevními bankami (genossenschaftlichen Zentralbanken). V důsledku konsolidačních procesů byl jejich počet redukován. 17 18
Státní a municipální neomezené záruky za závazky se vztahovaly také na spořitelny. Genossenschaftsgesetz ze dne 16. října 2006 (BGBl. I S. 2230), ve znění pozdějších předpisů
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
33
V současnosti působí na území Spolkové republiky Německo pouze dvě centrální družstevní banky. Jedná se o DZ BANK AG Zentral-Genossenschaftsbank se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem a WGZ BANK AG Westdeutsche Genossenschafts-Zentralbank se sídlem v Düsseldorfu. Stavební spořitelny podléhají, podobně jako v podmínkách České republiky, speciálnímu zákonu o stavebních spořitelnách.19 Dle tohoto zákona (§ 2) je jedinou možnou právní formou soukromé stavební spořitelny akciová společnost, přípustnou právní formu pro veřejnoprávní stavební spořitelny stanoví jednotlivé spolkové země. Ze zákona vyplývá přísnější regulace činnosti stavebních spořitelen. Uvádí například taxativní výčet oblastí, do kterých mohou stavební spořitelny investovat své volné finanční prostředky. Pojem hypoteční a obdobné banky lze vysvětlit jako banky poskytující dlouhodobé úvěry kryté majetkem, s oprávněním pro emisi zástavních listů na kapitálových trzích (Realkreditinstitute). Nejedná se tedy pouze o hypoteční banky, ale také o banky specializující se na úvěry kryté jinými druhy majetku, jako například loděmi či letadly. Dle Baumse a Grusona (1993) je nutné dále pojmově rozlišit soukromé hypoteční banky (Hypothekenbanken) od hypotečních bank veřejnoprávních (Grundkreditanstalten). V roce 2005 byla sjednocena právní úprava týkající se emitování zástavních listů vydáním zákona o zástavních listech,20 čímž došlo například k pozastavení účinnosti zákona o hypotečních bankách, a označení hypoteční banka tak ztratilo svůj právní význam. Zástavní listy mohou na základě nové právní úpravy emitovat banky, jež získají speciální licenci od Spolkového úřadu pro dohled nad finančními službami. Ve svém názvu pak užívají označení „Pfandbriefbank“. Vydání licence je vázáno na splnění požadavků týkajících se minimální výše základního kapitálu (25 mil. EUR), či předložení obchodního plánu navrhujícího vhodné řešení specifických rizik, které souvisí s hodnotou zajištění pohledávek. (Deutsche Bundesbank, 2009) Banky se speciálními funkcemi jsou převážně veřejnoprávními subjekty, často jsou zakládány spolkovými zeměmi, jež upravují jejich činnost speciálními zemskými zákony. V převážné většině se potom zaměřují na podporu dlouhodobých investic. Významná je v rámci této skupiny banka pro obnovu - Kreditanstalt für Wiederaufbau (KfW) ve státním vlastnictví, která je v současnosti dle velikosti bilanční sumy řazena mezi největší německé úvěrové instituce. Její činnost se řídí zvláštním zákonem o bance pro obnovu.21
Gesetz über Bausparkassen ze dne 15. února 1991 (BGBl. I S. 454), ve znění pozdějších předpisů Pfandbriefgesetz ze dne 22. května 2005 (BGBl. I S. 1373), ve znění pozdějších předpisů 21 Gesetz über die Kreditanstalt für Wiederaufbau ze dne 23. června 1969 (BGBl. I S. 573), ve znění pozdějších předpisů 19 20
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
34
Obdobné členění subjektů německého bankovního sektoru, doplněné o organizační aspekty využívá ve svých zprávách a statistikách Deutsche Bundesbank. Toto oficiální členění je graficky znázorněno v následujícím diagramu. Obr. 1
Typy bankovních subjektů působících na německém finančním trhu Banky v Německu
Univerzální banky
Specializované banky
Soukromé univerzální banky
Hypoteční banky a obdobné banky Velké banky
Regionální a jiné banky
Stavební spořitelny
Banky se speciálními funkcemi
Pobočky zahraničních bank
Zemské banky
Spořitelny
Družstevní banky
Centrální družstevní banky
Zdroj: Vlastní zpracování dle Deutsche Bundesbank
V rámci německého bankovního sektoru se dle zpráv Deutsche Bundesbank o vývoji bankovních míst (2003-2010) značně projevuje současný trend konsolidace, jenž se podílel na každoročním poklesu celkového počtu bankovních subjektů ve sledovaných letech (viz Tabulka 2). Nejviditelněji se tento trend projevuje u družstevních bank a spořitelen, jež jsou co do počtu nejvýznamnějšími německými bankovními subjekty. Proces budování finančních skupin je charakteristický také pro zemské a velké banky. Jediným segmentem, u kterého lze zaznamenat výraznější růst počtu subjektů, jsou pobočky zahraničních bank. Skupina velkých bank je tvořena bankami s mezinárodním významem. Svou pozici mezi nimi si stabilně udr-
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
35
žují především Deutsche Bank AG, Commerzbank AG a Deutsche Postbank AG, jejíž většinovým vlastníkem je v současnosti Deutsche Bank AG. Za velkou banku je od roku 2009 považována také Unicredit Bank AG, jež převzala Bayerische Hypo- und Vereinsbank AG. Tab. 3 nách22
Vývoj počtu bankovních subjektů německého bankovního sektoru ve vybraných skupi-
Bankovní subjekty
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
4
5
5
5
5
5
4
4
Pobočky zahr. bank
84
84
89
93
96
104
104
108
Zemské banky
13
12
12
12
12
10
10
10
491
477
463
457
446
438
431
429
Družstevní banky
1393
1336
1294
1257
1232
1197
1157
1138
Celkem
2 226
2 147
2 089
2 048
2 015
1 981
1 939
1 919
Velké banky
Spořitelny
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2012d
Jak vyplývá z Tabulky 3, velké banky se podobně jako v případě České republiky významně podílí na celkové bankovní bilanční sumě sektoru. S výjimkou posledního sledovaného roku však německému bankovnímu sektoru dominovala skupina zemských bank, s podílem kolem 20 %. Rok 2010 přinesl změnu v podobě první pozice velkých bank, což lze přičíst zejména enormnímu navýšení kapitálu Deutsche Bank AG, jež byl, jak uvádí Deutsche Bank (2012), určen k financování převzetí Deutsche Postbank AG. Více než 10% podíl na celkové bilanční sumě si po sledované období udržovaly také spořitelny. Za překvapivě nízký lze označit podíl družstevních bank. I přesto, že tato skupina tvoří více než polovinu z celkového počtu bankovních subjektů, na bilanční sumě sektoru se podílí zhruba 8,5 %. Je tedy zřejmé, že německé bankovnictví se vyznačuje značnými rozdíly ve velikosti bank. Na jedné straně je tvořen velkými bankami a zemskými bankami, které jsou aktivní také mezinárodně, na druhé straně stojí mnohonásobně větší množství malých a středních bank, převážně družstevních bank, činných pouze regionálně. Úplný tabulkový přehled vývoje počtu bankovních subjektů ve sledovaných letech, stejně jako přehled vývoje celkové bilanční sumy bankovního sektoru, včetně podílů jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě lze opět nalézt jako přílohy práce (viz Příloha 3 a 4).
22
Údaje platné vždy ke konci daného roku.
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
36
Tab. 4 Vývoj podílů vybraných skupin bank na celkové bilanční sumě německého bankovního sektoru (v %)23 Bankovní subjekty
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
16,2
18,3
17,8
18,0
18,4
18,4
17,2
24,9
1,4
1,4
1,5
1,8
2,1
2,5
2,4
2,4
Zemské banky
20,8
19,2
19,8
20,0
20,8
19,7
19,4
17,5
Spořitelny
15,5
15,0
14,7
14,3
13,7
13,5
14,3
13,0
Družstevní banky
8,8
8,6
8,6
8,5
8,3
8,4
9,2
8,4
Stavební spořitelny
2,7
2,8
2,8
2,7
2,5
2,4
2,6
2,4
Velké banky Pobočky zahr. bank
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2012d
5.3
Úvěrová činnost českých a německých bank
Výkonnost bankovních sektorů výrazně ovlivňuje objem poskytnutých úvěrů, jež se odráží v úrokovém zisku a tudíž na celkové rentabilitě bankovního podnikání. Pro úvěrovou činnost českého bankovního sektoru v letech 2003-2010 je dle zpráv ČNB (2004-2006; 2007-2011) charakteristický růst úvěrové emise, přičemž úvěrová expanze dosáhla vrcholu v roce 2007, kdy se meziročně zvýšil objem úvěrů poskytnutých klientům o 26,4 %. Ke zmírnění tempa růstu došlo především v roce 2009, když celkové úvěry klientům vzrostly pouze o 1,3 %. Také v rámci německého bankovního sektoru se objem poskytovaných úvěrů dle Deutsche Bundesbank (2012d) zvyšoval, s výjimkou roku 2009, kdy byl zaznamenán mírný pokles. V ostatních letech sledovaného období se jednalo v průměru o 2% růst. Trend rostoucího objemu úvěrů poskytovaných klientům v případě českého bankovního sektoru koresponduje se zvyšujícím se podílem domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru na HDP. Z údajů Světové banky (World Bank, 2012, dále jen WB) vyplývá, že v průběhu let 2003-2010 se poměr domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru k HDP zvýšil z původních 31,8 % na 56,2 %. Tento proces lze dle Chmelové (2010, s. 18) označit jako prohlubování finančního zprostředkování.24 V případě německého bankovního sektoru podíl domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru na HDP dle WB (2012) kolísal mezi 116,3 % a 105,3 %, vždy se tedy pohyboval nad úrovní 100 %. Z Tabulky 4, jež provádí srovnání ukazatele je zřejmé, že úroveň finančního zprostředkování v rámci německého bankovního sektoru má spíše klesající tendenci. Meziroční zvýšení hodnoty ukazatele v roce 2008 lze připsat značnému poklesu tempa růstu HDP. Údaje platné vždy ke konci daného roku. Ukazatel podílu domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru na HDP bývá označován také jako úroveň finančního zprostředkování. 23 24
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
37
V roce 2009 dochází ke zvýšení podílu domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru na HDP i přes pokles v celkovém objemu poskytnutých úvěrů což bylo způsobeno meziročním propadem HDP o více než 5 %. Pokles HDP v roce 2009 se podílel na zvýšení hodnoty ukazatele také v případě ČR. Tab. 5
Vývoj podílu domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru na HDP (v %)
Rok
2003
Bankovní sektor ČR
31,8
Meziroční změna Bankovní sektor SRN Meziroční změna
116,3
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
32,6
37
41
47,9
52,8
55,3
56,2
0,8
4,4
4
6,9
4,9
2,5
0,9
112,9
112,6
109,6
105,3
108,6
113,4
107,8
-3,4
-0,3
-3
-4,3
3,3
4,8
-5,6
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů World Bank, 2012
I přes postupné sbližování úrovně finančního zprostředkování obou bankovních sektorů, jež je patrné z Grafu 2, zůstává poměr domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru k HDP v případě SRN stále téměř dvojnásobný, což poukazuje na relativní nasycenost německého bankovního trhu. Tyto výsledky, indikují předpokládanou nižší úroveň finančního zprostředkování a vyšší růstový potenciál českého bankovního trhu, což zároveň koresponduje se závěry studií Deutsche Bundesbank (2011a) a ECB (2005), jež srovnávají úroveň finančního zprostředkování v regionu zemí střední a východní Evropy a zemí EU 15, potažmo G 7. Graf 2.
Vývoj úrovně finančního zprostředkování
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů World Bank, 2012
Bankovní systémy České republiky a Spolkové republiky Německo
38
Klientské úvěry tvoří převážnou část aktiv jak českého, tak i německého bankovního sektoru. Jedná se zhruba o jednu polovinu jejich celkového objemu. Jak vyplývá ze zpráv ČNB (2003-2005; 2006-2010) a Deutsche Bundesbank (2003-2007; 2009-2011) úvěrové portfolio českých i německých bank je tvořeno zejména pohledávkami vůči obyvatelstvu a podnikům. Významnější podíl zaujímají, především u českých bank, úvěry obyvatelstvu. Růst objemu úvěrů v segmentu podnikové klientely dle Budíka (2004, s. 25) zpomalují zvýšené nároky bank na úvěrovou způsobilost tohoto druhu klientů. V rámci úvěrů obyvatelstvu zcela převažují dlouhodobé úvěry. Největší položkou dlouhodobých úvěrů jsou potom úvěry na bydlení, řádově nižších podílů dosahují úvěry spotřebitelské. Rozhodující složkou pasiv českých i německých bank jsou klientské vklady. U obou bankovních sektorů tedy převažuje základní orientace na klasické bankovnictví, jež je charakteristické přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů. Podíl klientských úvěrů na celkových pasivech českého bankovního sektoru zcela převládá, v případě německých bank se pohybuje kolem 40 %. Napříč bankovními sektory se však významně liší míra krytí úvěrů poskytovaných klientům celkovými klientskými vklady. V rámci českého bankovního sektoru je objem poskytnutých úvěrů výrazně nižší než celkový objem přijatých vkladů. Zcela opačná je situace v případě německého bankovního sektoru. Zde klientské úvěry zcela převyšují přijaté vklady, což je kompenzováno vyššími mezibankovními výpůjčkami. Tento rozdíl potvrzují také data IMF (2012). Dle databáze indikátorů finančního zdraví IMF, jež je dostupná z oficiálních webových stránek této instituce, se podíl klientských vkladů na celkových úvěrech nebankovním klientům v případě českého bankovního sektoru pohyboval ke konci roku 2010 mírně pod úrovní 130 %, v případě německého bankovního sektoru nepřesahoval výrazněji hodnotu 70 %.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
39
6 Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo Pro posouzení výkonnosti bankovních sektorů byla vzhledem k dostupnosti dat zvolena metoda finanční analýzy. Za účelem zajištění srovnatelnosti výsledků pro oba bankovní sektory jsou využity poměrové ukazatele. Relevantními ukazateli vzhledem ke stanovenému cíli práce jsou především ukazatele rentability a kapitálové přiměřenosti. Hlubší analýza rentability bankovního podnikání je provedena za pomoci výnosových a nákladových marží. Prostřednictvím základního rozkladu ROAE je zjištěno, zda výslednou hodnotu tohoto ukazatele ovlivňuje spíše ROAA či kapitálový multiplikátor. Sledovaným obdobím jsou roky 2003-2010. Pro jednotlivé ukazatele je nejprve provedeno zhodnocení jejich vývoje v obou bankovních sektorech a následně provedena komparace.
6.1
Rentabilita průměrného vlastního kapitálu (ROAE)
Výpočet rentability průměrného vlastního kapitálu pro oba bankovní sektory byl proveden jednotným postupem, jako podíl zisku před zdaněním a průměrného vlastního kapitálu. Zisk před zdaněním je uvažován z důvodu eliminace vlivu různých daňových sazeb na hodnotu ROAE. Průměrné hodnoty vlastního kapitálu byly získány jako aritmetický průměr údajů z počátku a konce daného roku. Výsledné hodnoty ukazatele ROAE českého bankovního sektoru prezentuje Tabulka 6. Tab. 6
Vyjádření ROAE českého bankovního sektoru Rok
Zisk před zdaněním
Průměrný vlastní
(v mil. Kč)
kapitál (v mil. Kč)
ROAE (v %)
2003
41 251
170 527
24,19
2004
45 355
185 078
24,51
2005
49 272
205 556
23,97
2006
49 166
226 793
21,68
2007
59 283
245 301
24,17
2008
53 819
274 484
19,61
2009
70 979
305 982
23,20
2010
65 697
331 334
19,83
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
40
Vývoj ukazatele ROAE pro český bankovní sektor nemá ve sledovaných letech konstantní směr. Naopak docházelo k téměř pravidelnému meziročnímu střídání růstů a poklesů jeho hodnot. Stejný směr vývoje lze zaznamenat v případě objemu průměrného vlastního kapitálu, jež vstupuje do výpočtu ROAE. Ten po celé sledované období meziročně rostl, přičemž celkově došlo k jeho navýšení zhruba o 95 %. Tímto byly významněji ovlivněny hodnoty ukazatele například v roce 2005, kdy růst průměrného vlastního kapitálu převážil růst zisku před zdaněním, což v konečném důsledku vedlo k poklesu ROAE. S výjimkou roku 2005 se však vývoj ukazatele s vývojem zisku před zdaněním shoduje, což dokazuje Graf 3. Graf 3.
Vliv hodnot zisku před zdaněním českého bankovního sektoru na ROAE
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Srovnatelných výsledků bylo dosaženo v letech 2003, 2005 a 2007, kdy se ukazatel ROAE pohyboval v těsné blízkosti 24 %. Nejvyššího poměru zisku před zdaněním k průměrnému vlastnímu kapitálu dosáhl český bankovní sektor v roce 2004. I když zde v porovnání s následujícími roky nedochází k tak významnému zvýšení zisku před zdaněním, hodnota ROAE je ovlivněna vůbec nejnižší růstem průměrného vlastního kapitálu za sledované období. K podstatnějšímu zvýšení zisku před zdaněním došlo v letech 2007 a především pak 2009. Rok 2007 se vyznačuje dynamickým růstem čistých úrokových výnosů v souvislosti s úvěrovou expanzí. V roce 2009 bylo zvýšení zisku před zdaněním dle Zprávy ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem 2010 (2011, s. 71) způsobeno zejména jednorázovými výnosy obdrženými skupinou velkých bank z titulu prodeje majetkové účasti a obdržení mimořádné výše dividendy.25 Růst byl v tomto roce podpořen také dosaženým ziskem z finančních operací a čistými úrokovými výnosy. Pokles zisku před zdaněním v kombinaci s rostoucími hodnotami průměrného vlastního kapitálu byl Jednalo se o prodej majetkové účasti bankou ČSOB v ČSOB SR, a přijaté dividendy od dceřiných a přidružených společností a společných podniků, jež dle výroční zprávy ČSOB pro rok 2009 zvýšily výnosy českého bankovního sektoru o 6 a 7,6 mld. Kč.
25
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
41
příčinou nižších hodnot ukazatele ROAE v letech 2008 a 2010. Zisk před zdaněním v těchto letech klesl i přes trvalý vzestup čistých úrokových výnosů. Dosažený zisk roku 2008 je výsledkem zvýšených opravných položek k pohledávkám a ztráty z finančních operací. Pokles hospodářského výsledku pro rok 2010 byl ovlivněn zejména jeho vysokou úrovní v roce 2009, v souvislosti s jednorázovými výnosy ve skupině velkých bank.26 Také v případě německého bankovního sektoru nemá vývoj ukazatele ROAE ve sledovaném období konstantní směr (viz Tabulka 7). Lze rozlišit rostoucí fázi v prvních třech letech následovanou strmým poklesem rentability průměrného vlastního kapitálu v letech 2006-2008 až do významně záporné hodnoty a dále fázi opětovného růstu v posledních dvou letech. Průměrný vlastní kapitál sektoru kromě roku 2004 posiloval, i když ne tak enormně jako v případě českého bankovního sektoru. Jeho celkové navýšení během sledovaných let dosáhlo zhruba 36 %. Lze tedy předpokládat, že vliv změn průměrného vlastního kapitálu na hodnoty ukazatele ROAE nebyl v porovnání s českým bankovním sektorem tak významný. ROAE v podstatě kopíruje vývoj zisku před zdaněním, což dokládá Graf 4. Zdrojem růstu vlastního kapitálu bylo jak navyšování nerozděleného zisku z předchozích období, tak také posilování základního kapitálu bank, zejména v posledních třech letech. Tab. 7
Vyjádření ROAE německého bankovního sektoru Rok
Zisk před zdaněním
Průměrný vlastní
(v mil. EUR)
kapitál (v mil. EUR)
ROAE (v %)
2003
1 850
251 809
0,73
2004
10 420
249 047
4,18
2005
33 237
252 978
13,14
2006
27 575
274 007
10,06
2007
20 506
297 136
6,90
2008
-25 011
318 992
-7,84
2009
-2 870
337 176
-0,85
2010
17 751
343 565
5,17
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
V letech 2003-2005 ROAE posiluje díky zvyšujícímu se zisku před zdaněním. Na rostoucím zisku před zdaněním se podílel zejména pokles rizikových nákladů v souvislosti se snížením opravných položek k pohledávkám, podpořený růstem čistých provizních výnosů. V roce 2005 zvyšoval zisk bankovního sektoru rovněž 26
Více o tvorbě zisku českého bankovního sektoru viz kapitola 6.3.1.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
42
vysoký zisk z finančních operací. Příčiny strmého poklesu ROAE v následujících letech je nutné hledat u zisku před zdaněním, jež v roce 2008 meziročně klesl o více než 45 mil. EUR a německý bankovní sektor tak vykázal ztrátu ve výši 25 mil. EUR. Za hlavní zdroj záporného výsledku hospodaření lze označit prudké zvýšení rizikových nákladů, jež tvořily zhruba poloviny vykázané ztráty, v kombinaci s nižšími provizními výnosy. Enormní byl také pokles zisku z finančních operací, kde se projevily vysoké odpisy strukturovaných produktů a ztráty z derivátových obchodů. V roce 2009 byl bankovní sektor opět ztrátový, i přesto se finanční situace německých bank v posledních dvou letech postupně zlepšovala. V roce 2010 se již hodnota ROAE vrátila do kladných hodnot, když bankovní sektor opět vykázal zisk z finančních operací a výrazně pokleslo zatížení náklady vyplývající z tvorby opravných položek k pohledávkám.27 Graf 4.
Vliv hodnot zisku před zdaněním německého bankovního sektoru na ROAE
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Srovnání dosažených hodnot ROAE pro oba bankovní sektory uvádí Graf 5. Z grafu jasně vyplývá, že míra zhodnocení prostředků vložených akcionáři do českých bank je několikanásobně vyšší a stabilnější, když se hodnota ukazatele pro český bankovní sektor téměř ve všech sledovaných letech pohybuje nad úrovní 20 %. Výsledky německého bankovního sektoru se vyznačují vysokou volatilitou, rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší zjištěnou hodnotou přesahuje 20 %. Společný pro oba bankovní sektory je pokles ukazatele ROAE v roce 2008. Finanční krize se projevila především ztrátami u finančních operací a skokovým nárůstem rizikových nákladů. Německé banky byly ovšem zasaženy zjevně citelněji, což lze přičíst jejich vysoké aktivitě na zahraničních finančních trzích. Vývojová tendence ROAE zachycená prostřednictvím lineárního trendu je v obou případech spíše klesající, i když v posledních dvou letech se hodnoty německého bankovního sektoru opět 27
Více o tvorbě zisku německého bankovního sektoru viz kapitola 6.3.2.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
43
zvyšují. ROAE českého bankovního sektoru v posledním roce naopak klesá, jeho zvýšení v roce 2009 však bylo zapříčiněno mimořádnými jednorázovými výnosy ve skupině velkých bank. Graf 5.
Komparace hodnot ROAE pro oba bankovní sektory
Zdroj: Vlastní zpracování
6.2
Rentabilita průměrných bankovních aktiv (ROAA)
Zjištěné hodnoty rentability průměrných aktiv byly pro oba bankovní sektory opět vypočteny jednotným postupem, jako podíl zisku před zdaněním a průměrných aktiv bankovních sektorů. Průměrné hodnoty bankovních aktiv byly získány aritmetickým průměrem údajů z počátku a konce daného roku. Jako východisko pro hodnocení rentability průměrných aktiv bankovních sektorů lze využít interpretaci Zieglera (2006, s. 7), který uvádí následující intervalové hodnoty ukazatele a jim odpovídající návratnosti aktiv. Za mezinárodní standard je dle tohoto autora považována hodnota 1 %. Tab. 8
Hodnocení ROA
Zdroj: Ziegler, 2006, s. 7
ROA (v %)
Návratnost aktiv
menší jak 0,75
slabá
0,75 – 1, 00
pod standardem
1,00 – 1,25
dobrá
1,25 – 1,75
velmi dobrá
vetší jak 1,75
excelentní
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
44
Tabulka 9 prezentuje vývoj hodnot ROAA pro český bankovní sektor, včetně vývoje zisku před zdaněním a průměrných aktiv, jež vchází do výpočtu ukazatele. Tab. 9
Vyjádření ROAA českého bankovního sektoru Rok
Zisk před zdaněním
Průměrná aktiva
(v mil. Kč)
(v mil. Kč)
ROAA (v %)
2003
41 251
2 515 714
1,64
2004
45 355
2 581 628
1,76
2005
49 272
2 794 962
1,76
2006
49 166
3 053 090
1,61
2007
59 283
3 449 639
1,72
2008
53 819
3 895 930
1,38
2009
70 979
4 069 575
1,74
2010
65 697
4 143 546
1,59
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Jak vyplývá z této tabulky, hodnoty ROAA dosahované českým bankovním sektorem ve sledovaných letech jsou poměrně vysoké a stabilní. S výjimkou roku 2008 se ukazatel pohybuje nad úrovní 1,5 %. Návratnost aktiv lze tedy celkově označit za velmi dobrou. Stejně jako průměrný vlastní kapitál, tak také průměrná aktiva českých bank ve sledovaném období meziročně rostla. Celkově došlo k jejich navýšení téměř o 65 %. Aktivní položkou s největším vlivem na růst celkových aktiv jsou pohledávky za klienty, jež svůj objem během let 2003-2010 více než zdvojnásobily. Hodnoty ROAA ovšem opět odráží spíše vývoj zisku před zdaněním, což dokládá Graf 6. Graf 6.
Vliv hodnot zisku před zdaněním českého bankovního sektoru na ROAA
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
45
Nejlepší hodnoty ROAA bylo shodně dosaženo v letech 2004 a 2005. Růst úrokových výnosů a jeho pozitivní vliv na zisk před zdaněním v těchto letech byl podpořen podprůměrným meziročním zvýšením aktiv. Po mírném poklesu ROAA v roce 2006, kdy hospodářský výsledek významně ovlivnily rostoucí rizikové náklady a náklady na zaměstnance, jeho hodnota opětovně překračuje 1,7 %. Tento vývoj je výsledkem úvěrové expanze, jež v roce 2007 dosáhla svého vrcholu a zvýšila tak úrokový a tím také celkový zisk bankovního sektoru. Ještě výraznější růst ROAA byl utlumen vývojem průměrných aktiv. Vůbec nejpodstatněji se průměrná aktiva zvýšila v roce 2008, což bylo v kombinaci s poklesem zisku před zdaněním příčinou nejnižší dosažené hodnoty ROAA v tomto roce. Pokles zisku před zdaněním byl zdůvodněn v souvislosti s hodnocením vývoje ukazatele ROAE. Na straně aktiv se kromě pohledávek za klienty podstatně zvýšila položka kapitálových nástrojů a účastí v přidružených a ovládaných osobách. V roce 2009 rentabilita průměrných aktiv dosahuje naopak druhé nejvyšší hodnoty za sledované období, což lze připsat především dosažené hodnotě zisku před zdaněním bankovního sektoru. Zde je ale opět nutné podotknout, že tohoto mimořádného hospodářského výsledku bylo dosaženo zejména díky jednorázovým výnosům ve skupině velkých bank. Tímto je dále ovlivněn také pokles ukazatele v posledním roce. Rentabilita bankovního podnikání v Německu vyjádřená ukazatelem ROAA je hodnocena na základě výsledků uvedených v Tabulce 10. Po celé sledované období se rentabilita průměrných aktiv významněji nepřiblížila k hranici 0,75 %, návratnost aktiv německých bank je tedy možné celkově označit jako slabou. Tab. 10
Vyjádření ROAA německého bankovního sektoru
Rok
Zisk před zdaněním
Průměrná aktiva
(v mil. Kč)
(v mil. Kč)
ROAA (v %)
2003
1 850
6 461 591
0,03
2004
10 420
6 567 340
0,16
2005
33 237
6 783 483
0,49
2006
27 575
7 045 442
0,39
2007
20 506
7 406 726
0,28
2008
-25 011
7 791 064
-0,32
2009
-2 870
7 733 110
-0,04
2010
17 751
7 931 053
0,22
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
46
Průměrná aktiva, jež vchází do výpočtu ROAA, téměř ve všech sledovaných letech rostla. Jejich celkové navýšení bylo ovšem v porovnání s aktivy českých bank opět nižší. Jednalo se zhruba o 23% navýšení. Na rozdíl od českého bankovního sektoru nejsou zdrojem růstu aktiv německých bank pohledávky za klienty, nýbrž pohledávky za bankami, jež se podílely také na poklesu aktiv v roce 2009. Ukazatel ROAA pro německý bankovní sektor prochází fázemi vývoje shodnými s ukazatelem ROAE, což potvrzuje zásadní vliv dosaženého zisku před zdaněním na bankovní rentabilitu (viz Graf 7). Opět lze rozlišit počáteční fázi růstu, následovanou obdobím poklesu hodnot ROAA v letech 2006-2008 a dále fázi opětovného oživení v posledních dvou letech. Růst ukazatele na počátku období je způsoben vyšším tempem růstu zisku před zdaněním, v porovnání s průměrnými aktivy. Nejlepšího výsledku bylo stejně jako u ROAE dosaženo v roce 2005 v souvislosti s rychlým růstem zisku před zdaněním, jež byl podpořen zejména dosaženým ziskem z finančních operací. Zisková pozice německého bankovního sektoru se začíná zhoršovat v letech 2006 a 2007. Klesá zejména úrokový zisk a zisk z finančních operací, v roce 2007 skokově narůstají také opravné položky k pohledávkám. Tento vývoj graduje v dalším roce, kdy ukazatel ROAA klesá do záporných hodnot. Následně již bankovní rentabilita opět postupně roste, což bylo v roce 2009 podpořeno také jediným meziročním poklesem průměrných aktiv. Graf 7.
Vliv hodnot zisku před zdaněním německého bankovního sektoru na ROAA
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Jak již bylo uvedeno, německý bankovní sektor je typický svou tří-pilířovou strukturou, tedy vysokým zastoupením veřejnoprávních a družstevních bank. V kapitole 5.2 věnované struktuře německého bankovního sektoru byl mimo jiné zmíněn názor některých autorů na problematiku nízké výkonnosti veřejnoprávních bank. Podrobné členění výkazů zisku a ztráty německého bankovního sektoru ze strany Deutsche Bundesbank umožňuje analyzovat, zda vysoké zastoupení veřejnoprávních bankovních subjektů, jejichž striktním cílem není maximalizace zisku,
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
47
negativně ovlivňuje celkovou rentabilitu bankovního sektoru. Veřejnoprávními bankovními subjekty jsou především spořitelny a zemské banky, jejichž podíl na celkové bilanční sumě sektoru se ve sledovaných letech pohyboval mezi 30-35 %. Provedené výpočty ROAA pro vybrané skupiny bank (viz Příloha 6) nepotvrzují, že veřejnoprávní forma bankovních subjektů je primárně spojena s nízkou rentabilitou bankovního podnikání. Jak vyplývá z Grafu 8, ROAA zemských bank se sice pohybuje pod úrovní rentability průměrných aktiv pro bankovní sektor jako celek, opačné jsou ovšem výsledky skupiny spořitelen, jež dosahuje hodnot ROAA stabilně vyšších. Rentabilitu průměrných aktiv bankovního sektoru dále pozitivně ovlivňuje také skupina družstevních bank. V případě velkých bank jsou dosažené výsledky enormně volatilní. Na základě těchto výsledků lze tedy konstatovat, že nízká rentabilita německého bankovního sektoru není přímo zapříčiněna vysokým zastoupením veřejnoprávních bank. Graf 8.
Rentabilita průměrných aktiv vybraných skupin německých bank
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Srovnání rentability bankovních sektorů hodnocené ukazatelem ROAA uvádí Graf 9. Vývoj rentability průměrných aktiv českého bankovního sektoru může být vnímán pozitivně, jelikož i přes všeobecné zpomalení ekonomiky v posledních letech, je dosahováno stále velmi dobré návratnosti aktiv. Německý bankovní sektor naopak vykazoval i v době ekonomického růstu pouze slabou návratnost. Vyšší rentabilitou průměrných aktiv se v rámci německého bankovního sektoru vyznačují spořitelny a družstevní banky, jež za sledované období dosáhly průměrné hodnoty ukazatele ve výši 0,43 a 0,54 %. ROAA českého bankovního sektoru je opět stabilnější, nejvyšší meziroční změny byly zaznamenány v letech 2008 a 2009, kdy ukazatel kolísal zhruba o tři desetiny procentního bodu. Rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší výslednou hodnotou činí 0,38 procentního bodu, v případě německého bankovního sektoru potom 0,81 procentního bodu. Tomu odpovídá také vývojová tendence ROAE zachycená
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
48
prostřednictvím lineárního trendu, jenž má pro český bankovní sektor v podstatě horizontální směr, na rozdíl od německého bankovního sektoru, kde je směr vývoje mírně klesající. Graf 9.
Komparace hodnot ROAA pro oba bankovní sektory
Zdroj: Vlastní zpracování
Jako velmi nízká se rentabilita bankovního podnikání v Německu, vyjádřená ukazatelem ROAA, jeví nejen v porovnání s českým bankovním sektorem, nýbrž také v mezinárodním srovnání. Jako příklad lze uvést komparaci průměrných hodnot ukazatele ROA před zdaněním za léta 2000-2007, kterou nabízí Hüfner (2010, s. 14). Bankovní sektor SRN vychází z tohoto srovnání jako nejméně rentabilní. I druhý nejnižší výsledek, který náleží belgickému bankovnímu sektoru, je více než dvojnásobný. ROA vybraných bankovních sektorů dle toho autora uvádí Graf 10. Graf 10.
ROA bankovních sektorů vybraných zemí (průměr 2000-2007)
Zdroj: Vlastní zpracování dle Hüfner, 2010, s. 14
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
6.3
49
Analýza ROAA bankovních sektorů prostřednictvím vybraných výnosových a nákladových marží
Následující kapitola je věnována hlubší analýze rentability bankovních aktiv. Jejím účelem je analyzovat tvorbu zisku bankovních sektorů a identifikovat klíčové výnosové a nákladové položky, jež ovlivňují ziskovost bankovního podnikání. Podíly jednotlivých skupin nákladů a výnosů na rentabilitě jsou analyzovány ve formě marží, což zajišťuje srovnatelnost napříč bankovními sektory. Marže jsou konstruovány tak, aby zohlednily rozdíly ve velikosti bankovních sektorů. Čisté výnosy a náklady se tedy vztahují k objemu průměrných aktiv za daný rok. Odděleně pro oba bankovní sektory jsou sledovány úroková marže, provizní marže a marže finančních operací. Z nákladových marží byly zvoleny marže správních nákladů a marže rizikových nákladů. Jak uvádí ČNB v Bankovním dohledu pro rok 2003 (2004, s. 53), dlouhodobé úspěšné hospodaření bank závisí především na průběžné tvorbě zisku z finanční činnosti, jehož výsledná výše je ovlivněna jednak vnitřními faktory, které jsou v kompetenci managementu bank (např. alokace aktiv do ziskových obchodů, diversifikace rizik či zavádění nových technologií) a dále vnějším ekonomickým prostředím (např. vývoj úrokových sazeb). Proto je nutné v rámci této části práce identifikovat také změny vnějšího ekonomického prostředí, jež ovlivnily ziskovost obou bankovních sektorů.
6.3.1
Vybrané výnosové a nákladové marže českého bankovního sektoru
Za trvale nejvýznamnější kategorii zisku českých bank lze označit čisté úrokové výnosy. Tabulka 11 uvádí vývoj úrokové marže, včetně základních údajů o tvorbě úrokového zisku českých bank. Hlavní složkou čistých úrokových výnosů je úrokový zisk z operací s ostatními klienty, který nezahrnuje operace s vládními institucemi, centrálními bankami a úvěrovými institucemi. Podíl těchto institucí na úrokovém zisku bank není příliš významný. Významnější položkou jsou úroky z dluhových cenných papírů. Jak lze pozorovat v Tabulce 11, čisté úrokové výnosy během sledovaných let dynamicky rostly, což s výjimkou roku 2005 koresponduje s rostoucí úrokovou marží. Úroková marže tedy téměř po celé sledované období ukazatel ROAA ovlivňuje kladně. V roce 2005 bylo zvýšení úrokového zisku převáženo navýšením průměrných aktiv bankovního sektoru. V úrokovém zisku bank se odráží především výsledky jejich úvěrové činnosti. Jak již bylo uvedeno v kapitole 5.3, po celé sledované období je pro české banky charakteristický růst úvěrové emise, jež gradoval v roce 2007. K utlumení úvěrové expanze došlo v roce 2009, následující rok je již ve znamení mírného oživení.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo Tab. 11
Rok
50
Úroková marže českého bankovního sektoru Úrokové výnosy
Úrokové náklady
Čisté úrokové
Úroková marže
(v mil. Kč)
(v mil. Kč)
výnosy (v mil. Kč)
(v %)
2003
99 773
45 470
54 303
2,16
2004
102 644
42 885
59 759
2,31
2005
107 144
43 100
64 044
2,29
2006
124 922
52 552
72 370
2,37
2007
156 437
71 742
84 695
2,46
2008
191 914
93 871
98 043
2,52
2009
174 460
71 161
103 299
2,54
2010
167 076
61 653
105 423
2,54
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
V prvních dvou letech jsou úrokové výnosy ovlivněny prostředím nízkých úrokových sazeb (viz Příloha 7), meziroční růst úrokových výnosů je v porovnání s následujícími lety pouze mírný. Nízké úrokové sazby se však pozitivně promítly do čistého úrokového zisku prostřednictvím poklesu úrokových nákladů. Obdobný byl vývoj také v roce 2005, kdy sice dochází naopak k mírnému navyšování úrokových nákladů, které ovšem vzhledem k růstu klientských vkladů není nijak významné. Roky 2006 a 2007 jsou charakteristické jednak pokračujícím pozitivním vývojem úrokových výnosů v důsledku úvěrové expanze v kombinaci s rostoucími úrokovými sazbami. Roste ovšem také zatížení bankovního sektoru úrokovými náklady. Nejvyšších úrokových výnosů, ale také nákladů, bylo dosaženo v roce 2008. I přesto, že ve druhé polovině roku dochází k rychlému snižování úrokových sazeb ze strany ČNB, po většinu roku banky operovaly v prostředí rostoucích úrokových sazeb. Jako důsledek se tedy meziročně zvyšovala jak výnosnost úvěrů, tak také nákladovost vkladů (viz Tabulka 12). Finanční a hospodářskou krizí byly úrokové zisky bank zasaženy nejcitelněji v roce 2009, v souvislosti s celkovým makroekonomickým vývojem (viz Příloha 7). Po předchozích letech růstu se ekonomika dostala do recese, což s sebou přineslo snížení investic a spotřeby domácností. Tempo růstu úvěrové emise bylo významně omezeno, což spolu s pokračujícím snižováním základních úrokových sazeb vedlo k vůbec nejvyššímu propadu úrokových výnosů, a to o 10 %. Paralelně ovšem klesá také nákladovost vkladů, díky čemuž zůstává zachována pozitivní vývojová tendence čistých úrokových výnosů. Stejná je situace také v roce 2010.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo Tab. 12
51
Vývoj úrokového rozpětí českého bankovního sektoru
Rok
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Úrokové rozpětí
2,05
2,14
2,29
2,31
2,77
3,0
3,0
2,95
Výnosnost úvěrů
3,93
3,78
3,87
4,10
4,71
5,25
4,5
4,18
Nákladovost vkladů
1,88
1,54
1,58
1,79
1,94
2,25
1,5
1,23
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Významnou složkou bankovního zisku v podmínkách České republiky jsou i čisté provizní výnosy, přičemž rozhodující část zisku z poplatků a provizí tvoří poplatky za služby související s platebním stykem. Jak je patrné z Tabulky 13, vývojová tendence čistých provizních výnosů byla ve sledovaných letech mírně rostoucí. Tempo jejich růstu se ovšem od roku 2004 v porovnání s předchozími lety výrazně snižuje. Rostoucí čisté provizní výnosy bankovního sektoru nekorespondují s vývojem provizní marže v letech 2005-2009. V těchto letech byl tedy růst zisku z poplatků a provizí převážen navýšením průměrných aktiv. Celkově je podíl čistých provizních výnosů na tvorbě zisku bankovního sektoru spíše klesající. Na úkor zisku z poplatků a provizí roste zejména podíl zisku úrokového. Jak uvádí ČNB ve Zprávě o výkonu dohledu nad finančním trhem 2006 (2007, s. 51), důvodem je především konkurenční boj na trhu a velký zájem médií a veřejnosti o téma poplatků, což banky omezuje při zvyšování cen za služby. Růst čistých provizních výnosů je v současnosti tažen především počtem provedených transakcí. Pozitivně lze vnímat vývoj provizních nákladů, které rostou výrazně pomalejším tempem než provizní výnosy. V některých letech byl zaznamenán i růst provizních výnosů při současném poklesu provizních nákladů. Tab. 13
Rok
Provizní marže českého bankovního sektoru Provizní výnosy
Provizní náklady
Čisté provizní
Provizní marže
(v mil. Kč)
(v mil. Kč)
výnosy (v mil. Kč)
(v %)
2003
35 657
9 314
26 343
1,05
2004
38 085
6 760
31 325
1,21
2005
38 899
7 068
31 831
1,14
2006
41 252
8 308
32 944
1,08
2007
44 787
8 936
35 851
1,04
2008
46 778
10 655
36 123
0,93
2009
46 754
10 314
36 440
0,90
2010
48 255
9 887
38 368
0,93
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
52
V pořadí třetí sledovanou výnosovou marží je marže finančních operací. Již při prvním pohledu do Tabulky 14, která prezentuje vývoj zisku z finančních operací a vypočtené marže, je zřejmé, že význam této složky bankovního zisku nedosahuje významu čistých úrokových či provizních výnosů. Jeho prudké výkyvy však podstatně ovlivnily ziskovost bankovního sektoru zejména v letech 2007-2009. Na zisku z finančních operací se podílí především zisky z devizových operací. Vývoj marže finančních operací kopíruje, s výjimkou roku 2005, vývoj zisku z finančních operací. V roce 2005 byl jeho mírný růst převážen navýšením průměrných aktiv. Hodnoty zisku z finančních operací jsou značně volatilní především ve druhé polovině sledovaného období. V roce 2008 záporná marže finančních operací snižovala celkovou hodnotu rentability průměrných aktiv. Tab. 14
Marže finančních operací pro český bankovní sektor Rok
Zisk z finančních operací
Marže finančních operací
(v mil. Kč)
(v %)
2003
9 607
0,38
2004
12 400
0,48
2005
13 043
0,47
2006
11 523
0,38
2007
8 057
0,23
2008
-11 010
-0,28
2009
21 497
0,53
2010
17 864
0,43
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Pokles zisku z finančních operací v letech 2007 a 2008 souvisel s problémy na globálních finančních trzích. Dle Zpráv ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem byl způsoben především poklesem hodnoty některých finančních aktiv, které jsou průběžně přeceňovány na reálnou hodnotu do výkazu zisku a ztráty. V roce 2007 zároveň o více než 50 % poklesl zisk z měnových operací, na ztrátě z roku 2008 se podílel také propad zisku z operací úrokových. Ještě významnějšímu poklesu zisku z finančních operací v roce 2007 zamezily výnosy z dividend, které překročily hodnotu 5 miliard Kč a meziročně vzrostly více než trojnásobně. V následujících dvou letech už bankovní sektor opětovně vykazuje z finančních operací kladné výsledky. Meziroční růst zisku z finančních operací ve výši 32 507 mil. Kč pozitivně ovlivnil tvorbu zisku bankovního sektoru v roce 2009. Téměř jeho polovinu v tomto roce ovšem tvoří výnosy z dividend, což souvisí s mimořádnou dividendou obdrženou
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
53
jednou z velkých bank (viz kapitola 6.2). Tento výsledek se následně odráží v meziročním poklesu zisku z finančních operací v posledním sledovaném roce. Nákladové marže jsou reprezentovány marží správních nákladů a marží rizikových nákladů. Správní náklady zahrnují jednak personální náklady a dále ostatní správní náklady, kterými jsou zejména náklady na reklamu, poradenství, informační technologie, nájemné či spotřebu materiálu. Obě složky správních nákladů jsou v rámci celkových správních nákladů zastoupeny téměř rovnoměrně, nepatrně vyšší jsou s výjimkou roku 2003 personální náklady (viz Tabulka 15). Vývojová tendence správních nákladů je mírně rostoucí, podíl správních nákladů na průměrných aktivech se ovšem vyvíjí protichůdně, což lze přičíst zvyšujícímu se tlaku na efektivní řízení nákladů. Meziroční poklesy marže správních nákladů pozitivně ovlivňují dosažené hodnoty rentability průměrných aktiv. Tab. 15 Rok
Marže správních nákladů pro český bankovní sektor Personální náklady
Ostatní správní
Správní náklady
Marže správních
(v mil. Kč)
náklady (v mil. Kč)
(v mil. Kč)
nákladů (v %)
2003
23 400
24 113
47 513
1,89
2004
24 500
24 319
48 819
1,89
2005
26 300
25 486
51 786
1,85
2006
29 037
26 628
55 665
1,82
2007
30 960
28 753
59 713
1,73
2008
31 173
30 517
61 690
1,58
2009
31 051
29 352
60 403
1,48
2010
31 604
30 750
62 354
1,50
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Personální náklady se zvyšují téměř ve všech sledovaných letech a to i v obdobích, kdy dochází k redukci počtu zaměstnanců (viz Příloha 8). Nejvýznamněji se počet zaměstnanců snížil v letech 2008 a 2009, mimo jiné také v souvislosti s organizačními změnami v důsledku dokončených fúzí. Toto snížení se promítá do nižšího tempa růstu a následně mírného poklesu personálních nákladů v roce 2009. V posledním sledovaném roce již počet zaměstnanců i personální náklady opětovně rostou. Shodně s personálními náklady se vyvíjely ostatní správní náklady. Kromě poklesu v roce 2009, lze pozitivně vnímat vývoj ostatních správních nákladů také v roce 2004, neboť jejich nárůst o necelé 1 % zůstal pod úrovní inflace daného roku (viz Příloha 7). Pod úrovní inflace se dále pohybovalo zvýšení ostatních správních nákladů v roce 2008.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
54
Poslední sledovanou složkou rentability průměrných aktiv českého bankovního sektoru je marže rizikových nákladů. Její vývoj, který uvádí Tabulka 16, bylo vzhledem omezené dostupnosti dat ze strany ČNB možné sledovat od roku 2005. Ve zprávě o bankovním dohledu v roce 2004 (2005, s. 59) uvádí ČNB k vývoji rizikových nákladů v letech 2003 a 2004 následující. V roce 2003 byly odpisy a tvorba opravných položek k pohledávkám převýšeny jejich rozpuštěním, což pozitivně ovlivnilo ziskovost bank. V roce 2004 tvorba vyrovnala rozpuštění a dopad do zisku bankovního sektoru byl v podstatě nulový. V následujících letech se význam rizikových nákladů zvyšuje, nárůst lze pozorovat zejména v posledních třech letech. Změny v rizikových nákladech se promítají také do vývoje marže rizikových nákladů. Tab. 16
Marže rizikových nákladů pro český bankovní sektor
Rok
Rizikové náklady
Marže rizikových
(v mil. Kč)
nákladů (v %)
2003
×
×
2004
×
×
2005
458
0,02
2006
5 419
0,18
2007
6 932
0,20
2008
14 588
0,37
2009
26 253
0,65
2010
22 146
0,53
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
V souvislosti s růstem úvěrového portfolia a s ním spojeným rostoucím objemem klasifikovaných úvěrů se v letech 2005-2007 projevuje vyšší čistá tvorba opravných položek k úvěrům. V roce 2008 se naplno projevily důsledky finanční krize, která přerostla v krizi hospodářskou. Nepříznivý ekonomický vývoj ovlivnil schopnost jak podnikatelů, tak také fyzických osob splácet své závazky, což se následně promítlo do kvality poskytovaných úvěrů. Na zhoršenou kvalitu úvěrů reagoval bankovní sektor zvýšením tvorby opravných položek o zhruba 30 %, v roce následujícím se jednalo asi o 39 %. Nárůst pohledávek se selháním se týkal především nefinančních podniků, vysoce vzrostly také rizikové náklady v zahraničním obchodě. V tomto období byl tedy český bankovní sektor zatížen vysokými rizikovými náklady, které zároveň zvyšovaly svůj podíl na průměrných aktivech a negativně tak ovlivňovaly rentabilitu bankovního podnikání. V posledním sledovaném
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
55
roce rizikové náklady, i přes opětovný mírnější nárůst opravných položek k úvěrům, klesají. Po provedené analýze vývoje vybraných marží českého bankovního sektoru lze přistoupit k souhrnnému zhodnocení jejich podílu na rentabilitě bankovního podnikání. Rozklad ukazatele ROAA na jednotlivé marže v letech 2003-2010 prezentuje Graf 11. Marže správních nákladů a marže rizikových nákladů jsou znázorněny v záporných hodnotách tak, aby byl jasně ilustrován negativní dopad nákladových marží na výsledky rentability průměrných aktiv. Zdrojem vysoké a stabilní rentability českého bankovního sektoru je nepochybně úroková marže, jejíž vývojová tendence je navíc mírně rostoucí. Čisté úrokové výnosy zvyšují svůj podíl na průměrných aktivech sektoru na úkor provizního zisku, který je druhou nejvýznamnější výnosovou složkou. Důvodem pro tento vývoj je, jak již bylo uvedeno, zejména zvyšující se konkurenční boj na trhu spolu s rostoucím zájmem veřejnosti a médií o téma poplatků. Graf 11.
Vybrané výnosové a nákladové marže a jejich vliv na ukazatel ROAA pro ČR
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Méně významnou složkou rentability průměrných aktiv je marže finančních operací. Pozornost je této výnosové marži věnována vzhledem k jejím výkyvům v letech 2007-2009, kdy hospodářské výsledky z finančních operací podstatně ovlivnily ziskovost celého bankovního sektoru. Jak je patrné z grafu 11, v prvních čtyřech letech dosahuje marže finančních operací poměrně stabilních hodnot. Negativně je rentabilita průměrných aktiv zasažena poklesem marže finančních operací v roce 2007 a především potom její zápornou hodnotou v roce 2008. Meziroční růst marže finančních operací o 0,81 % naopak podpořil rentabilitu průměrných aktiv v roce 2009. Z nákladových marží obecně snižuje ukazatel ROAA především marže správních nákladů. S ohledem na zřetelně klesající vývojovou tendenci je však její
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
56
vývoj možné hodnotit pozitivně. Pozitivním vývojem naopak neprochází marže rizikových nákladů. Ta nabývá na významu od roku 2006 a rentabilitu bankovního podnikání snižuje především v období let 2008-2010. Na závěr této kapitoly je ovšem nutné poznamenat, že pozornost byla v rámci analýzy věnována pouze maržím, které jsou z hlediska podílu na hodnotách ukazatele ROAA považovány za nejvýznamnější. Celková rentabilita je tedy ovlivněna dalšími výnosovými a nákladovými položkami, jejichž vliv zde nebyl zohledněn. V této souvislosti lze upozornit například na čisté ostatní provozní výnosy a jejich záporné výsledky v letech 2003 a 2007-2010. Vzhledem k metodickým změnám ve struktuře vykazovaných výnosových a nákladových položek ze strany ČNB v roce 2007, nelze zároveň vyloučit ovlivnění srovnatelnosti výsledků mezi první a druhou polovinou sledovaného období.
6.3.2
Vybrané výnosové a nákladové marže německého bankovního sektoru
Stejně jako v případě českého bankovního sektoru, lze za trvale nejvýznamnější kategorii zisku německých bank označit čisté úrokové výnosy. Vývoj úrokové marže, včetně vývoje tvorby úrokového zisku uvádí Tabulka 17. Hlavními složkami čistých úrokových výnosů německých bank jsou úrokové zisky z úvěrových obchodů a operací na peněžních trzích, za významné lze považovat rovněž úroky z dluhových cenných papírů. Čisté úrokové výnosy po většinu sledovaného období klesaly, což odpovídá také oslabující úrokové marži. K obratu v jejich vývoji dochází až v posledních třech letech, obecná vývojová tendence úrokové marže ale zůstává i dále klesající. Příčinou je rychlejší růst průměrných aktiv v letech 2008 a především v roce 2010. Tab. 17 Rok
Úroková marže německého bankovního sektoru Úrokové výnosy
Úrokové náklady
Čisté úrokové
Úroková marže
(v mil. EUR)
(v mil. EUR)
výnosy (v mil. EUR)
(v %)
2003
294 273
227 033
67 240
1,04
2004
285 710
218 580
67 130
1,02
2005
306 791
240 883
65 908
0,97
2006
332 878
268 444
64 434
0,91
2007
390 030
327 420
62 610
0,85
2008
408 621
342 137
66 484
0,85
2009
295 331
218 276
77 055
1,00
2010
247 934
169 980
77 954
0,98
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
57
Objem poskytovaných úvěrů, jež se odráží v úrokovém zisku bankovního sektoru byl ve sledovaných letech v porovnání s českým bankovním sektorem téměř konstantní. Jak bylo uvedeno v kapitole 5.3, úvěrová emise rostla průměrně 2% tempem, v roce 2009 byl zaznamenán také mírný pokles. Úrokové zisky na začátku a zejména potom na konci sledovaného období jsou ovlivněny prostředím nízkých úrokových sazeb (viz Příloha 7). Na počátku sledovaného období dochází k meziročnímu poklesu úrokových výnosů, který byl zároveň razantnější než pokles v úrokových nákladech, což s sebou přineslo mírné snížení čistých úrokových výnosů. V souvislosti s rostoucími základními úrokovými sazbami v roce 2005 a především pak v letech 2006 a 2007 lze pozorovat posilování úrokových výnosů. Paralelně ovšem roste zatížení bankovního sektoru úrokovými náklady, které dokonce růst v úrokových výnosech převažují. Meziroční změny čistých úrokových výnosů jsou tedy v těchto letech záporné. Na počátku roku 2008 zvyšování úrokových sazeb ze strany ECB pokračuje, k obratu dochází až v posledních třech měsících. Po většinu roku tedy banky operovaly v prostředí rostoucích úrokových sazeb, což vedlo k vůbec nejvyšším dosaženým hodnotám úrokových výnosů i úrokových nákladů. Na konci sledovaného období se úrokový zisk vyvíjí shodně se situací u českých bank. V souvislosti s celkovým makroekonomickým poklesem (viz Příloha 7), který s sebou přináší nižší investice a spotřebu, klesá v roce 2009 také objem poskytovaných úvěrů. V kombinaci s nízkými úrokovými sazbami dochází k redukci jak v úrokových výnosech (o 28 %), tak také v úrokových nákladech (o 36 %), díky čemuž jsou čisté úrokové výnosy rostoucí. Tento vývoj pokračuje i v roce 2010, kdy úrokové výnosy i náklady klesají až pod úroveň roku 2003. V pořadí druhou nejvýznamnější výnosovou marží německého bankovního sektoru je, stejně jako v případě českých bank, marže provizní. Jak je patrné z Tabulky 18 vývoj provizní marže kopíruje vývoj čistých provizních výnosů. Zvýšení provizních výnosů v letech 2003-2007 v absolutním vyjádření převažuje zvýšení provizních nákladů. Výsledkem tohoto vývoje jsou rostoucí čisté provizní výnosy, které zvyšují svůj podíl na průměrných aktivech bankovního sektoru. Vývoj provizních výnosů byl příznivě ovlivněn mimo jiné také rostoucí angažovaností bank v oblasti poskytování služeb, jež přímo nesouvisí s bankovní činností. Jako příklad lze uvést nabídku pojišťovacích produktů. Pokles čistých provizních výnosů v letech 2008 a 2009, který se odrazil také v nižší provizní marži, je výsledkem klesajících provizních výnosů v kombinaci s rostoucími provizními náklady. Jak uvádí Deutsche Bundesbank ve Zprávě o ziskové pozici německých úvěrových institucí v roce 2009 (2010, s. 20), negativně se projevila finanční krize, jejímž důsledkem byla zvýšená averze k riziku ze strany bankovních klientů a s tím spojený pokles zájmu o investování na kapitálových trzích prostřednictvím bank. Tímto byly zasaženy především velké banky, u kterých je podíl provizních výnosů na celkovém zisku tradičně nejvyšší. V roce 2010 zaznamenaly čisté provizní výnosy
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
58
mírné zlepšení. Pozitivně nelze vnímat vývoj provizních nákladů, jež svůj objem během sledovaných let téměř zdvojnásobily. Provizní výnosy naproti tomu rostly pomalejším tempem, celkově se zvýšily o zhruba 33 %. Tab. 18
Rok
Provizní marže německého bankovního sektoru Provizní výnosy
Provizní náklady
Čisté provizní
Provizní marže
(v mil. EUR)
(v mil. EUR)
výnosy (v mil. EUR)
(v %)
2003
30 643
6 289
24 354
0,38
2004
32 105
6 760
25 345
0,39
2005
35 359
7 556
27 803
0,41
2006
38 409
8 559
29 850
0,42
2007
42 177
10 494
31 683
0,43
2008
40 840
11 215
29 625
0,38
2009
39 381
12 017
27 364
0,35
2010
40 609
11 975
28 634
0,36
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Pozornost je dále opět věnována marži finančních operací. V případě německého bankovního sektoru se jedná o podstatně významnější složku bankovního zisku. Její vliv na rentabilitu sektoru nelze opomenout také s ohledem na výkyvy v zisku z finanční činnosti v letech 2005 a 2008. Marže finančních operací opět kopíruje vývoj zisku z finančních operací. Nejvíce se podílela na rentabilitě průměrných aktiv v roce 2005, naopak negativně byla hodnota rentability ovlivněna vývojem marže finančních operací v roce 2008. Výsledek dosažený v roce 2005 lze připsat téměř zcela skupině velkých bank, která meziročně zvýšila své zisky z finančních operací o více než 10 miliard EUR. Prudce klesající zisk z finančních operací v roce 2008 odráží situaci na globálních finančních trzích. Hlavními příčinami jsou dle Zprávy Deutsche Bundesbank o ziskové pozici německých úvěrových institucí v roce 2008 (2009, s. 41) jednak vysoké odpisy strukturovaných produktů a dále ztráty z derivátových obchodů. Do enormní ztráty z finančních operací se dostaly zejména velké banky (-15,4 miliard EUR). V posledních dvou letech jsou finanční operace německého bankovního sektoru jako celku opět ziskové. Meziroční růst zisku z finančních operací přesahující 25 miliard EUR kladně ovlivnil rentabilitu bankovního podnikání v roce 2009.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo Tab. 19
59
Marže finančních operací pro německý bankovní sektor
Rok
Zisk z finančních operací
Marže finančních operací
(v mil. EUR)
(v %)
2003
20 966
0,32
2004
19 148
0,29
2005
33 766
0,50
2006
29 107
0,41
2007
27 750
0,37
2008
5 317
0,07
2009
21 352
0,28
2010
19 901
0,25
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Nákladové marže jsou reprezentovány zejména marží správních nákladů, jež zahrnuje personální náklady a ostatní správní náklady. V rámci správních nákladů zatěžují německý bankovní sektor větší měrou personální náklady (viz Tabulka 20). Jak správní náklady tak také jejich podíl na průměrných aktivech bankovního sektoru kolísají, jejich obecná vývojová tendence je ovšem opačná. Zatímco správní náklady mezi lety 2003 a 2010 mírně vzrostly, marže správních nákladů má spíše klesající tendenci, což pozitivně ovlivňuje rentabilitu průměrných aktiv. Snaha o efektivnější řízení nákladů se projevuje především ve formě programů na snížení nákladů, které v současnosti realizuje většina německých bank. Tab. 20
Rok
Marže správních nákladů pro německý bankovní sektor Personální náklady (v mil. EUR)
Ostatní správní
Správní
náklady
náklady
(v mil. EUR)
(v mil. EUR)
Marže správních nákladů (v %)
2003
41 581
35 697
77 278
1,20
2004
41 240
34 570
75 810
1,15
2005
43 443
35 344
78 787
1,16
2006
45 970
35 485
81 455
1,16
2007
44 602
36 952
81 554
1,10
2008
41 941
36 674
78 615
1,01
2009
44 961
37 234
82 195
1,06
2010
42 267
37 966
80 233
1,01
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
60
U položky personálních nákladů se střídají jak období poklesu, tak také období růstu, a to i přes každoroční snižování počtu zaměstnanců (viz Příloha 8). Počet zaměstnanců klesá mimo jiné v souvislosti s probíhajícími konsolidačními procesy uvnitř bankovního sektoru. Personální náklady jsou ovlivněny mimo jiné rostoucí variabilní složkou mzdy. Obdobně se vyvíjí také ostatní správní náklady, jejichž poklesy zvyšovaly ziskovost bankovního sektoru v letech 2004 a 2008. Pod úrovní inflace daného roku (viz Příloha 7) se dále pohybuje růst ostatních správních nákladů v roce 2006. Poslední složkou rentability průměrných aktiv německého bankovního sektoru, které je v rámci této kapitoly věnována pozornost, je marže rizikových nákladů. Podrobné roční výkazy zisku a ztráty německého bankovního sektoru zveřejňované Deutsche Bundesbank umožňují sledovat nejen výslednou hodnotu rizikových nákladů, ale také vývoj položky odpisů a tvorby opravných položek k pohledávkám a jejich rozpuštění. Položka rozpuštění ovšem nedosahuje vzhledem k objemu vytvořených odpisů a opravných položek nijak významných hodnot. Jak lze pozorovat v Tabulce 21, v rámci vývoje rizikových nákladů německých bank lze rozlišit počáteční fázi jejich poklesu, následovanou dvouletým obdobím prudkého zvýšení. V posledních dvou sledovaných letech rizikové náklady klesají, přesto ovšem v roce 2009 zůstávají vysoce nadprůměrné. Hodnoty rizikové marže kopírují změny v rizikových nákladech, její vývoj je tedy primárně ovlivněn rizikovými náklady, vliv změn v průměrných aktivech je druhotný. Mezi lety 2003-2006 rizikové náklady každoročně klesají. Příčinou je celkově nižší tvorba opravných položek k úvěrům. Hodnoty opravných položek k úvěrům reflektují pomalý růst objemu poskytovaných úvěrů a zejména potom klesající počet insolvencí dlužníků v segmentu podnikatelů. K nejvyššímu procentnímu zvýšení rizikových nákladů (68 %) došlo v roce 2007. Výše rizikových nákladů v tomto roce je především výsledkem skupiny bank ze speciálními funkcemi, u nichž došlo k meziročnímu zvýšení o více než 7 mld. EUR. Důsledky finanční krize se naplno projevily v roce následujícím. Další nárůst rizikových nákladů o téměř 56 % byl dle Zprávy Deutsche Bundesbank o ziskové pozici německých úvěrových institucí z roku 2008 (2009, s. 48) zapříčiněn jednak zvýšenými odpisy v zahraničním obchodě v důsledku insolvence americké investiční banky Lehman Brothers a zvýšenými riziky jednotlivých zemí. Snížila se také kvalita poskytovaných úvěrů v důsledku zhoršující se bonity domácích podnikatelů. Vysoké zatížení rizikovými náklady v letech 2007- 2009 tedy negativně ovlivnilo rentabilitu průměrných aktiv. V roce 2010 již rizikové náklady klesají a v podstatě se vrací na předkrizovou úroveň.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo Tab. 21
Marže rizikových nákladů pro německý bankovní sektor Odpisy a tvorba OP k
Rok
61
pohledávkám (v mil. EUR)
Rozpuštění
Rizikové náklady
Marže rizikových
(v mil. EUR)
(v mil. EUR)
nákladů (v %)
2003
23 352
1 598
21 754
0,34
2004
19 418
2 178
17 240
0,26
2005
17 923
3 867
14 056
0,21
2006
17 884
3 887
13 997
0,20
2007
26 400
2 885
23 515
0,32
2008
39 137
2 570
36 567
0,47
2009
28 941
1 950
26 991
0,35
2010
18 244
2 805
15 439
0,19
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Po provedené analýze vývoje vybraných marží německého bankovního sektoru lze opět přistoupit k souhrnnému zhodnocení jejich podílu na ukazateli ROAA ve sledovaných letech. Příspěvky jednotlivých marží k rentabilitě bankovního podnikání lze posoudit na základě Grafu 12. Negativní vliv nákladových marží na ukazatel ROAA je opět ilustrován ve formě záporných hodnot marže správních nákladů a marže rizikových nákladů. Za nejvýznamnější zdroj rentability německého bankovního sektoru lze považovat úrokovou marži, trend vývoje podílu čistých úrokových výnosů na průměrných bankovních aktivech je ale, i přes mírné zlepšení v posledních třech letech, spíše klesající. Podstatně nižších, ovšem stabilních podílů na průměrných aktivech dosahují čisté provizní výnosy. Za poměrně stabilní lze považovat také vývoj marže správních nákladů. Ta je dle vypočtených hodnot nejvýznamnější marží německého bankovního sektoru. Její podíl na průměrných aktivech ve všech sledovaných letech převyšuje i úrokovou marži. Z Grafu 12 lze usuzovat, že vývoj ukazatele ROAA byl nejvíce ovlivněn změnami v hodnotách marže finančních operací a marže rizikových nákladů. V případě marže finančních operací jsou významné zejména výkyvy v letech 2005 a 2008, marže rizikových nákladů zvyšuje po počátečním období poklesu svůj význam v letech 2007-2009.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo Graf 12.
62
Vybrané výnosové a nákladové marže a jejich vliv na ukazatel ROAA pro SRN
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Závěrem této kapitoly je ovšem opět nutné poznamenat, že výše provedená analýza nepostihuje kompletně tvorbu zisku bankovního sektoru. Vývoj ukazatele ROAA tak podléhá vlivu dalších výnosových a nákladových položek, které zde nebyly uvedeny. V této souvislosti lze upozornit zejména na vysoké záporné saldo ostatních a mimořádných výnosů a nákladů v posledních třech sledovaných letech. Z metodického hlediska je nezbytné upozornit také na nové požadavky na vykazování výnosových a nákladových položek dle Zákona o modernizaci bilančního práva,28 které se promítly do výsledků v roce 2010.
6.3.3
Komparace vybraných výnosových a nákladových marží bankovních sektorů ČR a SRN
Za účelem identifikovat zdroje vysokých rozdílů v návratnosti aktiv bankovních sektorů ČR a SRN byla provedena komparace vybraných marží. Výsledky tohoto srovnání ilustruje Graf 13. Jednotlivé marže jsou uvedeny jako průměrné hodnoty za sledované období. Příčiny velmi nízké rentability průměrných aktiv německého bankovního sektoru je nutné hledat na straně výnosů, jelikož výsledky srovnání průměrných nákladových marží jsou pro německé banky překvapivě příznivé. Zatížení německých bank správními náklady v relaci k průměrným aktivům sektoru je nižší o více než půl procentního bodu. Zdrojem vysokého ROAA českých bank jsou tedy bezpochyby úrokové a provizní zisky. Nízké úrokové a provizní marže německých bank lze považovat za důsledek vyššího stupně konkurence uvnitř bankovního sektoru, což zároveň vysvětluje masivní investice německých bank v zahraničí, 28
Gesetz zur Modernisierung des Bilanzrechts ze dne 25. května 2009 (BGBl. I S. 1102)
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
63
které se staly jednou z hlavních příčin problémů německého bankovního sektoru v průběhu krize. Dlouhodobě nejméně ziskovými německými bankovními subjekty jsou zemské banky. Ty dosahují enormně nízkých úrokových marží i přesto, že jim jejich veřejnoprávní forma přinášela výhodu v podobě neomezeného ručení veřejného sektoru za jejich závazky (viz kapitola 5.2). Veřejné garance totiž umožňovaly zemským bankám výpůjčky s nižšími úrokovými náklady, jelikož jim byly udělovány nejvyšší ratingy. Levnější refinancování díky veřejným garancím využívaly také spořitelny, jejich úrokové marže jsou ovšem mnohem vyšší. Spolu s družstevními bankami se jedná o nejziskovější německé bankovní subjekty. Hüfner (2010, s. 15) zdůvodňuje vyšší výkonnost spořitelen a družstevních bank jejich působením na regionálním principu, jelikož na lokálních trzích čelí dle tohoto autora méně intenzivní konkurenci. Graf 13.
Srovnání vybraných marží pro oba bankovní sektory (průměr 2003-2010)
Zdroj: Vlastní zpracování
Relativní význam zisku z finančních operací je vyšší pro německý bankovní sektor. Jeho podíl na průměrných aktivech je téměř srovnatelný s podílem čistých provizních výnosů. Hodnoty průměrných marží rizikových nákladů se překvapivě výrazně neodlišují. Jejich srovnatelnost je ovšem značně snížena z důvodu rozdílné právní úpravy tvorby opravných položek v obou zemích. Vzhledem k omezené dostupnosti dat ze strany ČNB zahrnuje navíc průměrná riziková marže českého bankovního sektoru pouze období let 2005-2010. Ze srovnání základních pravidel pro činnost bank, které bylo provedeno v kapitole 4.2 vyplývá, že v České republice jsou uplatňována přísnější pravidla tvorby opravných položek k pohledávkám, což mohlo zapříčinit razantnější zvýšení marže rizikových nákladů českých bank v porovnání s německým bankovním sektorem v letech 2009 a 2010, které následně reflektuje průměrná riziková marže.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
6.4
64
Kapitálový multiplikátor a jeho vliv na ukazatel ROAE
Kapitola věnovaná rentabilitě průměrných aktiv se primárně zabývala identifikací hlavních zdrojů ziskovosti bankovních sektorů. Při hodnocení bankovní rentability prostřednictvím ukazatele ROAE lze však za pomoci základního rozkladu analyzovat rovněž rizikovost, se kterou bylo daných výsledků dosaženo. Rozklad ROAE totiž umožňuje sledovat, zda jeho výslednou hodnotu ovlivňuje spíše rentabilita průměrného vlastního kapitálu či kapitálový multiplikátor, jehož zvýšená hodnota indikuje rostoucí rizikovost bankovního podnikání. Touto problematikou se zabývala také ECB (2010a) v souvislosti s analýzou vývoje ROE provedenou u dvanácti velkých evropských a amerických bank v průběhu let 2002-2010. ECB dochází k závěru, že kapitálový multiplikátor je vhodným indikátorem rizikovosti bankovního podnikání. Nezdravé banky totiž zaznamenaly vysokou úroveň kapitálového multiplikátoru v absolutním vyjádření (více než 30) či jeho významné zvýšení v porovnání s předchozími lety. Rozklad ukazatele ROAE pro oba bankovní sektory je odděleně proveden v Tabulkách 22 a 23. Tab. 22
Rozklad ukazatele ROAE pro český bankovní sektor
Rok
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
ROAE (v %)
24,19
24,51
23,97
21,68
24,17
19,61
23,20
19,83
0,32
-0,54
-2,29
2,49
-4,56
3,59
-3,37
1,76
1,76
1,61
1,72
1,38
1,74
1,59
0,12
0,0
-0,15
0,11
-0,34
0,36
-0,15
13,95
13,60
13,46
14,06
14,19
13,30
12,51
-0,8
-0,35
-0,14
0,6
0,13
-0,89
-0,79
meziroč. změna (v p. b.) ROAA (v %)
1,64
meziroč. změna (v p. b.) LM meziroč. změna
14,75
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Hodnoty kapitálového multiplikátoru českého bankovního sektoru lze dle Poloučka (2006, s. 270) hodnotit jako průměrné,29 obecná tendence jejich vývoje je navíc klesající. Převažující meziroční poklesy kapitálového multiplikátoru dále snižují výsledné hodnoty rentability průměrného vlastního kapitálu. V rámci sledovaného období dochází k dynamickému navyšování bilanční sumy pouze v roce 2008 a především pak v roce 2007, kdy kapitálový multiplikátor roste. Při pohledu na vývoj jednotlivých složek provedeného rozkladu je však zřejmé, že ROAE kopíruje spíše vývoj rentability průměrných aktiv (viz Graf 14). Na základě těchto výsledků Průměrné hodnoty kapitálového multiplikátoru v bankovních sektorech se dle tohoto autora pohybují kolem 15 %.
29
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
65
lze tedy říci, že český bankovní sektor nepřistupuje ke zvyšování bankovní rentability nadměrným využíváním cizích zdrojů. Graf 14.
Vývoj ROAE, ROAA a LM pro český bankovní sektor
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Rozklad ROAE pro německý bankovní sektor uvádí Tabulka 23. Rizikovost bankovního podnikání v Německu, reprezentovaná kapitálovým multiplikátorem, je poměrně vysoká. Zejména na počátku období se přibližuje kritické hranici 30 %, kterou uvádí ECB. Nadměrné využívání pákového efektu zvýšilo zranitelnost německých bank v době krize a je obecně považováno za jeden z významných problémů německého bankovnictví. Dle IMF (2011, s. 10) je rozsah pákového efektu odrazem stupňovité struktury sektoru, kdy retailově zaměřené spořitelny a družstevní banky umísťují svá přebytečná depozita u svých centrálních institucí. Některé velké banky navíc přijaly v minulosti strategii financování převážně prostřednictvím finančních trhů. Zvýšené využívání cizích zdrojů se následně promítá do vysoké hodnoty kapitálového multiplikátoru. Tab. 23
Rozklad ukazatele ROAE pro německý bankovní sektor
Rok ROAE (v %)
2003 0,73
meziroč. změna (v p. b.) ROAA (v %)
0,03
meziroč. změna (v p. b.) LM meziroč. změna
25,66
2004
2005
2006
2007
2008
4,18
13,14
10,06
6,90
-7,84
-0,85
5,17
3,45
8,96
-3,08
-3,16
-14,74
6,99
6,02
0,16
0,49
0,39
0,28
-0,32
-0,04
0,22
0,13
0,33
-0,1
-0,11
-0,6
0,28
0,26
26,37
26,81
25,71
24,93
24,42
22,93
23,08
0,71
0,44
-1,1
-0,78
-0,51
-1,49
0,15
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
2009
2010
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
66
Kapitálový multiplikátor německého bankovního sektoru v průběhu sledovaných let mírně kolísá. I přesto, že se tendence jeho vývoje jeví spíše jako klesající, zůstávají hodnoty kapitálového multiplikátoru stále velmi vysoké. Masivnější využívání cizích zdrojů se projevilo především v letech 2004 a 2005, v letech 2006-2009 poklesy kapitálového multiplikátoru výslednou hodnotu ROAE v meziročním srovnání snižovaly. Dosahované hodnoty ROAE ovšem jednoznačně odráží vývoj rentability průměrných aktiv, což dokládá Graf 15. Graf 15.
Vývoj ROAE, ROAA a LM pro německý bankovní sektor
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Pokud provedeme komparaci hodnoty ukazatele LM pro oba bankovní sektory je na první pohled zřejmé, že riziko vyplývající z nadměrného využívání cizích zdrojů je pro německý bankovní sektor výrazně vyšší. Rozdíl v jeho hodnotách zůstává více než 80%. Kapitálový multiplikátor obou bankovních sektorů je poměrně stabilní, s mírně klesající tendencí. V případě českých bank se ukazatel ROAE pohybuje vysoko nad úrovní kapitálového multiplikátoru, u německých bank je stav zcela opačný. Z tohoto zjištění vyplývá, že kapitálový multiplikátor se na ROAE německého bankovního sektoru podílí vyšší měrou. Hodnoty ukazatele ROAE jsou ovšem v obou případech jednoznačně ovlivněny především vývojem rentability průměrných aktiv. Regulaci nadměrného využívání pákového efektu je v současnosti věnována pozornost také na úrovni Basilejského výboru pro bankovní dohled. V souvislosti se zavedením koncepce kapitálové přiměřenosti Basel III začaly od roku 2011 sledovat odhledové instituce hodnoty nového ukazatele, který je nazýván jako pákový poměr (leverage ratio). Jedná se v podstatě o převrácenou hodnotu kapitálového multiplikátoru.30
30
Leverage ratio jako kapitálový požadavek je uplatňován například také v USA či Kanadě.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
67
Dle Basilejského výboru pro bankovní dohled (2010, s. 60-64) byl bankovní sektor v průběhu krize vystaven tlaku trhu na snížení pákového poměru, což vedlo k poklesu cen aktiv a následným ztrátám bank, v kombinaci se snížením dostupnosti úvěrů. Za účelem omezit tato rizika jsou kapitálové požadavky v rámci Basel III doplněny o jednoduchý, transparentní ukazatel, jež poměřuje složku regulatorního kapitálu Tier 1 s nerizikově váženými aktivy. Aktiva uvažovaná pro výpočet pákového poměru zahrnují jak rozvahové, tak také podrozvahové položky. Od prvního ledna 2011 běží monitorovací období, na které bude navazovat období revize a kalibrace. Do prvního pilíře nové koncepce Basel III by měl být ukazatel pákového poměru začleněn od 1. 1. 2018. Jeho požadovaná hodnota byla prozatím stanovena na úrovni 3 %. V podstatě shodný ukazatel, s jehož pomocí lze posoudit připravenost bankovních sektorů na začlenění pákového poměru do kapitálových požadavků je již několik let sledován v souvislosti s vytvořením sady indikátorů finančního zdraví IMF. Zde je součástí doporučených indikátorů poměr kapitálu k aktivům (capital to assets). Při stanovování hodnot kapitálu a aktiv je postupováno dle metodiky IMF (2006), jež umožňuje jako položku kapitálu využívat kapitálovou složku Tier 1. Tento postup aplikuje ČNB i Deutsche Bundesbank. Při výpočtu veškerých indikátorů finančního zdraví by měla být uvažována celková expozice, tedy jak rozvahové, tak také podrozvahové položky, což platí i pro objem celkových aktiv. Srovnání hodnot ukazatele kapitálu k aktivům pro posuzované bankovní sektory nabízí Tabulka 24. Časová řada hodnot ukazatele je omezena dostupností dat ze strany ČNB, jež indikátory finančního zdraví vykazuje od roku 2008. Tab. 24
Ukazatel poměru kapitálu k aktivům (capital to assets ratio, v %)
Rok Bankovní sektor ČR Bankovní sektor SRN
2008
2009
2010
2010
2010
2010
2011
2011
2011
Q1
Q2
Q3
Q4
Q1
Q2
Q3
5,46
6,09
6,11
6,52
6,62
6,49
6,47
6,78
6,54
4,49
4,81
4,70
4,41
4,58
4,30
4,60
4,60
4,34
Zdroj: ČNB, 2012e; Deutsche Bundesbank, 2012a
Obecně lze konstatovat, že německý bankovní sektor jako celek využívá pákového efektu více a rizika vyplývající z nárůstu bilance a podrozvahy jsou tedy u německých bank vyšší. Oba bankovní sektory však dosahují v posledních letech hodnot ukazatele nad úrovní tří procent. V případě českého bankovního sektoru navíc meziročně posiluje, jako důsledek rostoucí složky regulatorního kapitálu Tier 1. Německý bankovní sektor regulatorní kapitál rovněž navyšoval, kolísání je způsobeno na straně aktiv.
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
68
Z výše provedeného srovnání vyplývá, že české banky jsou na zavedení nového kapitálového požadavku připraveny lépe. Jak ČNB, tak také Deutsche Bundesbank na základě svých odhadů dopadů zavedení pákového poměru v rámci Zpráv o finanční stabilitě v roce 2010 ovšem předpokládají, že bankovní sektory jako celek budou stanovenou hodnotu splňovat. V případě jednotlivých bank ale nelze vyloučit potřebu navyšování kapitálu, což negativně ovlivní ziskovost bankovních institucí.
6.5
Kapitálová přiměřenost bankovních sektorů ČR a SRN
Vlastní práce je primárně zaměřena na posouzení výkonnosti vybraných bankovních sektorů prostřednictvím ukazatelů rentability. Rentabilitu bankovního podnikání je ovšem nutné vždy posuzovat v souvislosti s kapitálovou přiměřeností a sledovat tedy vztah mezi výnosností bankovního podnikání a jeho bezpečností. V následujícím textu je tedy provedena analýza kapitálové přiměřenosti obou bankovních sektorů. Kašparovská (2006, s. 34) doporučuje při interpretaci ukazatele kapitálové přiměřenosti vycházet z požadavku na jeho rovnováhu s rentabilitou. Rostoucí hodnota kapitálové přiměřenosti je totiž pozitivní informací pro orgány dohledu a bankovní věřitele, na druhé straně ovšem může být dlouhodobý růst a přílišný důraz na kapitálovou přiměřenost doprovázen stagnací či poklesem tempa růstu rentability bankovního podnikání. Český bankovní sektor je bezpochyby kapitalizován dostatečně. Vysoká kapitálová vybavenost českých bank je významným zdrojem stability finančního systému. Ukazatel kapitálové přiměřenosti se ve všech sledovaných letech pohyboval vysoko nad úrovní minimální požadované hranice, což je patrné z Tabulky 25, která zobrazuje rovněž vývoj jednotlivých složek vstupujících do výpočtu kapitálové přiměřenosti. Rizikově vážená aktiva byla vyjádřena přepočtem z objemu kapitálových požadavků dle vztahu uvedeného v metodice práce. Regulatorní kapitál je tvořen převážně složkou Tier 1, složka Tier 2 má spíše doplňkový charakter a složka Tier 3 nebyla po celé sledované období bankami vůbec využívána. Na celkovém kapitálovém požadavku se podílí nejvýznamněji kapitálový požadavek k úvěrovému riziku bankovního portfolia. Kapitálová přiměřenost českých bank po počáteční fázi poklesu ve druhé polovině sledovaného období dynamicky roste. Regulatorní kapitál byl meziročně navyšován, pokles kapitálové přiměřenosti v letech 2003-2006 lze tedy připsat rychle rostoucímu objemu kapitálových požadavků, potažmo rizikově vážených aktiv. Rizikově vážená aktiva se zvyšují především v souvislosti s růstem úvěrového portfolia. Od roku 2007 se v důsledku zavedení konceptu Basel II mění struktura kapitálových požadavků. Od roku 2008 se potom do výsledného objemu kapitálových požadavků promítá nová metodika spočívající v přesnějším ohodnocení
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
69
úvěrového rizika. Snížení kapitálového požadavku v kombinaci s dalším posilováním regulatorního kapitálu s sebou přináší růst kapitálové přiměřenosti. Tab. 25
Kapitálová přiměřenost českého bankovního sektoru
Rok
Kapitálová
Regulatorní kapitál
Kapitálové požadavky
Rizikově vážená
přiměřenost (v %)
(v mil. Kč)
(v mil. Kč)
aktiva (v mil. Kč)
2003
14,48
143 676
79 392
992 400
2004
12,55
146 696
93 512
1 168 900
2005
11,86
167 142
112 755
1 409 438
2006
11,41
196 000
137 000
1 712 500
2007
11,50
221 300
153 900
1 923 750
2008
12,34
231 000
149 800
1 872 500
2009
14,11
264 700
150 000
1 875 000
2010
15,51
289 400
149 200
1 865 000
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
Také německý bankovní sektor jako celek disponuje dostatečnými zdroji ke krytí případných ztrát. Ukazatel kapitálové přiměřenosti se po celé sledované období opět pohyboval vysoko nad úrovní minimální požadované hodnoty 8 %. Vývoj kapitálové přiměřenosti německého bankovního sektoru zachycuje Tabulka 26. Na rozdíl od českého bankovního sektoru není možné analyzovat vývoj jednotlivých složek vstupujících do výpočtu kapitálové přiměřenosti, jelikož potřebná data nebyla Německou spolkovou bankou poskytnuta. Vysoká kapitálová přiměřenost bankovního sektoru odráží dle Hüfnera (2010, s. 12) tradiční podnikatelský model německých bank s důrazem na nižší rizikovost obchodů. Vysokou averzí k riziku lze částečně vysvětlit také obecně nízkou úrokovou marži německých bank. Tab. 26
Kapitálová přiměřenost německého bankovního sektoru
Rok Kapitálová přiměřenost (v %)
2003 12,5
2004 12,4
2005 12,2
2006 12,5
2007 12,5
2008 13,99
2009 14,83
2010 16,42
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2003-2010
V prvních pěti letech je kapitálová přiměřenost německého bankovního sektoru velmi stabilní, do její výše se nepromítla ani změněná struktura kapitálových požadavků v souvislosti se zavedením koncepce Basel II v roce 2007. V letech
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
70
2008-2010 ukazatel kapitálové přiměřenosti rychle roste, což lze z velké části přičíst vládním podporám bankovního sektoru v době krize. Německé banky byly krizí na finančních trzích zasaženy tvrdě, zejména v souvislosti se ztrátami ze strukturovaných produktů a podrozvahových operací. Za účelem stabilizace bankovního systému přistoupila německá vláda v několika krocích k podpoře kapitálové vybavenosti bank. Dle IMF (2011, s. 8) byly nejprve podnikány pouze samostatné akce k záchraně jednotlivých institucí. Nedostatečný kapitál byl v tomto období doplňován zejména zemským bankám. Ve druhém kroku došlo k vytvoření komplexnějších programů. V říjnu 2008 byl ustanoven Speciální fond pro stabilizaci finančního trhu (Sonderfonds Finanzmarktstabilisierung, SoFFin), který fungoval do konce roku 2010. Během tohoto období byly německým bankovním subjektům kromě garancí poskytnuty prostředky pro rekapitalizaci ve výši 29,2 bilionů EUR. Banky v tomto období prostřednictvím záchranných programů posilovaly svůj regulatorní kapitál, což významně ovlivnilo také kapitálovou přiměřenost bankovního sektoru jako celku. Z Grafu 16, jež provádí srovnání vývoje ukazatele kapitálové přiměřenosti je patrné, že oba bankovní sektory jsou kapitalizovány dostatečně. V první polovině sledovaného období kapitálová přiměřenost českého bankovního sektoru spíše klesá, v případě německého bankovního sektoru se vyznačuje vysokou stabilitou. Především v posledních třech letech je vývojová tendence ukazatele kapitálové přiměřenosti rostoucí, což souvisí také s probíhající finanční krizí a snahou o zvyšování bezpečnosti bankovního podnikání. Mírně vyšší je po převážnou část období kapitálová přiměřenost německých bank. Graf 16.
Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovních sektorů (v %)
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011 a Deutsche Bundesbank, 2003-2010
V případě českého bankovního sektoru lze považovat vztah mezi výnosností bankovního podnikání a jeho bezpečností za vyvážený. Tento závěr ovšem není platný
Posouzení výkonnosti bankovních sektorů České republiky a Spolkové republiky Německo
71
pro německé banky. Pozitivum v podobě vysokého ukazatele kapitálové přiměřenosti, který v posledním roce dosáhl více než dvojnásobku požadované hodnoty, je zcela převáženo velmi nízkou bankovní rentabilitou. Německé banky mají tedy k dispozici určitý prostor pro zvyšování ziskovosti bankovních obchodů na úkor kapitálové přiměřenosti. Kromě celkové kapitálové přiměřenosti lze sledovat i ukazatel kapitálové přiměřenosti Tier 1 (viz Tabulka 27). V současnosti je jeho požadovaná hodnota stanovena na úrovni 4 %, v rámci koncepce Basel III bude ovšem docházet k postupnému navyšování hranice až na 6 %. V této souvislosti lze tedy zároveň posoudit připravenost bankovních sektorů na nové požadavky. Tab. 27
Kapitálová přiměřenost Tier 1 (v %) Rok
Český bankovní sektor
Německý bankovní sektor
2003
13,49
X
2004
12,09
X
2005
11,34
X
2006
10,04
X
2007
10,29
11,70
2008
11,75
12,69
2009
12,67
10,87
2010
14,12
11,85
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011 a Deutsche Bundesbank, 2003-2010
Údaje pro německý bankovní sektor jsou dostupné pouze od roku 2007, kdy vešla v platnost koncepce Basel II. Kapitálová přiměřenost Tier 1 obou bankovních sektorů je poměrně vysoká. V případě českých bank navíc ukazatel ve druhé polovině sledovaného období posiluje, a to především díky vysokému tempu růstu složky Tier 1. Oba bankovní sektory jsou na zvýšení požadované hodnoty velmi dobře připraveny a stanovenou hranici budou nepochybně splňovat. Případnou potřebu navyšování kapitálu u jednotlivých bank ovšem nelze opět vyloučit. Kapitálová přiměřenost Tier 1 se blíží hodnotám celkové kapitálové přiměřenosti, což potvrzuje rozhodující postavení složky Tier 1 v rámci regulatorního kapitálu. Německé banky ovšem zvyšují ve sledovaném období podíl ostatních složek. V roce 2009 lze zaznamenat pokles kapitálové přiměřenosti Tier 1 německého bankovního sektoru, při současném navyšování celkové kapitálové přiměřenosti. Rostoucí podíl složek s nižší schopností ke krytí ztrát na celkovém regulatorním kapitálu jistě není pozitivním signálem, prozatím ovšem německý bankovní sektor disponuje v tomto ohledu značnými rezervami.
Diskuse a závěry
72
7 Diskuse a závěry Diplomová práce se zaměřila na oblast finanční výkonnosti bankovních sektorů. Pro komparaci byly zvoleny bankovní sektory České republiky a Spolkové republiky Německo. V rámci hodnocení finanční výkonnosti v odvětví bankovnictví lze rozlišit množství přístupů a metod, z nichž některé jsou založeny pouze na finančních ukazatelích, jiné využívají rovněž ukazatele nefinanční. Jejich charakteristice a možnostem využití byla věnována třetí kapitola této práce. Výběr vhodné metody pro posouzení výkonnosti vybraných bankovních sektorů byl značně eliminován dostupnými daty. Údaje uveřejňované dohledovými institucemi umožňují v podstatě pouze aplikaci finanční analýzy, kterou zároveň samotné centrální banky obou zemí při hodnocení výkonnosti domácích bankovních sektorů preferují. Základ finanční analýzy tvoří ukazatele rentability. Dominantní postavení koncepce rentability potvrzuje také časté vymezování výkonnosti ve smyslu dosahování ziskovosti bankovního podnikání. Bankovní rentabilita je rovněž středem zájmu této práce. Provedená analýza tedy nepostihuje veškeré aspekty ekonomické činnosti bank, o to detailněji se ovšem věnuje rozboru rentability bankovních sektorů. Prostřednictvím vybraných výnosových a nákladových marží identifikuje zdroje ziskovosti, včetně hlavních vnějších ekonomických faktorů, jež ji ovlivňují. Rizikovost bankovního podnikání, s kterou bylo daného zisku dosaženo, je zohledněna jednak kapitálovým multiplikátorem, v souvislosti se základním rozkladem ukazatele rentability průměrného vlastního kapitálu, a především potom za využití ukazatele kapitálové přiměřenosti. Popis prováděných analýz, včetně obsahového vymezení zvolených ukazatelů byl proveden v metodice práce (viz kapitola 2). Při posuzování výkonnosti bankovních sektorů různých zemí je nezbytné zohlednit existující riziko nižší srovnatelnosti zjištěných výsledků, v důsledku uplatňování odlišné právní úpravy bankovního podnikání a pravidel pro činnost bankovních subjektů. Právní úprava v rámci ČR i SRN je reprezentována centrálním zákonem, na který navazují vyhlášky, opatření, metodické materiály a speciální zákony pro určité typy bank. Vymezení bankovních činností i podmínky pro získání bankovní licence jsou srovnatelné, německá právní úprava je liberálnější například při stanovení minimální výše požadovaného základního kapitálu či povinné právní formy bank. Zatímco české bankovní subjekty mohou být založeny pouze jako akciové společnosti, německý zákon o úvěrnictví překvapivě povoluje veškeré dostupné právní formy, s výjimkou živnosti, což ovlivňuje také samotnou strukturu bankovního sektoru. Určitými pravomocemi v oblasti regulace bankovních subjektů, především spořitelen, disponují v podmínkách SRN také jednotlivé spolkové země. Spolehlivě postihnout vliv této regulace na celkovou výkonnost bankovního sektoru by ovšem bylo značně složité.
Diskuse a závěry
73
Postupující internacionalizace a globalizace finančních trhů podporuje harmonizační tendence v oblasti pravidel obezřetného podnikání bank. Za shodná napříč posuzovanými bankovními sektory lze označit pravidla kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti, pojištění vkladů bankovních klientů a v podstatě také povinnost tvorby minimálních rezerv. Dopad těchto pravidel na komparaci výkonnosti bankovních sektorů je tedy v zásadě eliminován. Omezenou srovnatelností se vyznačují hodnocené rizikové náklady, v důsledku zcela odlišné právní úpravy tvorby rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám. Liší se již samotný základní přístup k této problematice. V českém bankovnictví je tvorba rezerv a opravných položek upravena relativně podrobným závazným předpisem, zatímco německý zákonodárce ponechává klasifikaci pohledávek a výši opravných položek na bankách a jejich auditorech. Jak bylo zjištěno, u obou bankovních sektorů převažuje základní orientace na klasické bankovnictví, jež je charakteristické přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů. Značně se ovšem liší jejich struktury. Strukturu německého bankovního systému lze považovat za atypickou, nejen v porovnání s českým bankovním systémem, s ohledem na jeho třístupňovou soustavu a neobvykle vysoké zastoupení družstevních a veřejnoprávních bankovních subjektů. Začlenění družstevních bank do bankovního systému bylo zároveň identifikováno jako podstatný rozdíl mezi sledovanými bankovními systémy. Český bankovní sektor je výrazně dominován velkými bankami, jejichž podíl na celkové bilanční sumě sektoru překračuje po celé sledované období 50 %. Bilanční suma německého bankovního sektoru je více roztříštěná, což lze pokládat za výsledek intenzivnější konkurence. Zhruba 40% podíl ovšem zaujímají skupiny velkých a zemských bank, jež jsou početně nejméně zastoupenými bankovními subjekty. Velikost bilančních sum německých spořitelen a družstevních bank se odvíjí od jejich působení na regionálním principu. Provedená analýza rentability bankovního podnikání zcela vyznívá ve prospěch českého bankovního sektoru. Z komparace dosažených hodnot ROAE a ROAA vyplývá, že jak míra zhodnocení prostředků vložených akcionáři, tak také návratnost aktiv českých bank je několikanásobně vyšší a stabilnější. Výsledky německého bankovního sektoru se vyznačují vysokou volatilitou. Vývoj rentability českých bank lze vnímat pozitivně, také v souvislosti s velmi dobrými výsledky v posledních třech letech, pro které je charakteristické všeobecné zpomalení ekonomiky. Německý bankovní sektor naopak vykazoval i v době ekonomického růstu enormně nízké hodnoty ROAE i ROAA z čehož lze usuzovat, že nízká rentabilita německých bank má spíše strukturální než cyklické příčiny. Úvahy o nízké výkonnosti německého bankovního sektoru zapříčiněné vysokým zastoupením veřejnoprávních bankovních subjektů, jejichž striktním cílem není maximalizace zisku, ovšem nelze potvrdit. Veřejnoprávní bankovní subjekty jsou reprezentovány zejména skupinou zemských bank a spořitelen. Provedené výpočty ukazatele ROAA pro vybrané skupiny bank a jejich srovnání s hodnotou stejného ukazatele za
Diskuse a závěry
74
celý bankovní sektor prokázaly podprůměrnou ziskovost zemských bank, v případě spořitelem jsou ovšem výsledky zcela opačné. Společným rysem ve vývoji rentabilit obou bankovních sektorů jsou poklesy ukazatelů v roce 2008. Finanční krize se v tomto roce projevila především meziročními ztrátami u finančních operací a skokovým nárůstem rizikových nákladů. Německé banky byly ovšem zasaženy zjevně citelněji, což lze přičíst jejich masivním investicím v zahraničí ve snaze kompenzovat tímto způsobem nízké zisky z domácího úvěrového trhu. Analýza jednoznačně prokázala zásadní vliv dosaženého zisku před zdaněním na výsledné hodnoty rentabilit a tedy na celkovou výkonnost bankovních sektorů. Identifikace klíčových výnosových a nákladových položek byla provedena ve formě marží, což zaručuje srovnatelnost napříč bankovními sektory. Bylo zjištěno, že hlavním zdrojem vysokých rozdílů v rentabilitě obou bankovních sektorů jsou čisté úrokové a provizní výnosy. Možnou příčinu tohoto vývoje lze spatřovat ve vyšším stupni konkurence uvnitř německého bankovního sektoru. České banky za sledované období dosáhly průměrné úrokové marže ve výši 2,4 %, což je v porovnání s německými bankami a jejich průměrnou úrokovou marží 0, 95 % hodnota více než dvojnásobná. Obecný trend vývoje úrokových marží zároveň opět vyznívá ve prospěch českého bankovního sektoru, u něhož ve sledovaném období posiluje. Nízkými úrokovými zisky se vyznačují zejména zemské banky, které nedokázaly využít ani výhod v podobě snížených nákladů na refinancování, které vyplývají z jejich veřejnoprávní formy. Ještě o něco zřetelnější jsou rozdíly v případě marže provizní. Ta zůstává u českých bank i přes zjevný tlak na snížení poplatků ze strany veřejnosti a médií stále téměř trojnásobná. Zvýšená aktivita německých bank na mezinárodních finančních trzích se odráží v relativním významu zisku z finančních operací, který je pro německý bankovní sektor vyšší. Fakt, že příčiny slabé rentability německého bankovního sektoru je nutné hledat na výnosové straně, potvrzuje rovněž srovnání vybraných nákladových marží. Zatížení německých bank správními náklady vyjádřené průměrnou marží správních nákladů je o více než půl procentního bodu nižší. Možnost komparace marže rizikových nákladů je značně omezena rozdílnou právní úpravou tvorby opravných položek k finančním pohledávkám. Skokový nárůst rizikových nákladů u obou bankovních sektorů v posledních třech letech se ovšem nesporně negativně odrazil na hodnotách ukazatelů ROAE a ROAA. Provedená hlubší analýza bankovní rentability umožnila identifikaci hlavních změn vnějšího ekonomického prostředí a jiných faktorů, jež ovlivnily ziskovost obou bankovních sektorů. Úrokový zisk reflektuje zejména výsledky úvěrové činnosti bank a změny v nastavení základních úrokových sazeb ze strany centrálních bank. Bankovní podnikání závisí jednoznačně na celkovém makroekonomickém vývoji, což bylo patrné v souvislosti s probíhající ekonomickou krizí. Poklesy HDP a rostoucí nezaměstnanost s sebou přinesly snížení investic a spotřeby. Tento vývoj
Diskuse a závěry
75
omezil úvěrovou emisi a snížil schopnost bankovních klientů splácet své závazky, což se negativně odrazilo na kvalitě poskytovaných úvěrů a zvýšených rizikových nákladech. Vnějším faktorem s vlivem zejména na výši správních nákladů bankovních subjektů je inflace, která se promítá do nákladů na spotřebovávané zboží a služby. Aplikací základního rozkladu rentability průměrného vlastního kapitálu byl zjištěn zásadní vliv rentability průměrných aktiv na hodnoty ukazatele ROAE. Kapitálový multiplikátor obou bankovních sektorů je poměrně stabilní, meziroční změny ROAE v podstatě kopírují vývoj ROAA. S komparace vypočteného kapitálového multiplikátoru jasně vyplývá, že riziko nadměrného využívání cizích zdrojů je pro německý bankovní sektor podstatně vyšší. Průměrná hodnota kapitálového multiplikátoru německých bank za sledované období je 25 %. Nepřiměřené využívání pákového efektu je obecně považováno za jeden z významných problémů německého bankovnictví. Dle IMF (2011, s. 10) je rozsah pákového efektu odrazem stupňovité struktury sektoru a přijaté strategie některých velkých bank na většinové financování prostřednictvím finančních trhů. Hodnoty kapitálového multiplikátoru českého bankovního sektoru v rozmezí 12,51-14,74 % lze hodnotit jako průměrné. ROAE českých bank se pohybuje vysoko nad úrovní kapitálového multiplikátoru, u německých bank je stav zcela opačný. K omezení pákového efektu by mělo vést sledování nového ukazatele – pákového poměru, v souvislosti se zavedením koncepce kapitálové přiměřenosti Basel III. Jeho požadovaná hodnota byla prozatím stanovena na 3 %. Připravenost bankovních sektorů na tuto změnu byla testována prostřednictvím ukazatele poměru kapitálu k aktivům (capital to assets ratio), který je součástí sady indikátorů finančního zdraví MMF a reprezentuje zde ekvivalent pákového poměru. Na základě vyhodnocení tohoto ukazatele lze předpokládat, že český bankovní sektor nebude mít s plněním kriteria žádný problém. Také německý bankovní sektor jako celek by měl požadavek splňovat, u jednotlivých bank ovšem nelze vyloučit potřebu navyšování kapitálu. Ukazatele kapitálové přiměřenosti bankovních sektorů značně převyšují požadovanou minimální hranici 8 %. Oba bankovní sektory jsou tedy celkově kapitalizovány dostatečně. Mírně vyšší je po převážnou část sledovaného období kapitálová přiměřenost německých bank. Dle Hüfnera (2010, s. 12) reflektuje její výše tradiční podnikatelský model německých bank s důrazem na nižší rizikovost obchodů. Vysokou averzí k riziku lze vysvětlit také obecně nízké úrokové marže. V letech 2008-2010 je vývojová tendence ukazatele kapitálové přiměřenosti výrazně rostoucí, což souvisí mimo jiné s probíhající finanční krizí a snahou o zvyšování bezpečnosti bankovního podnikání. Vztah mezi výnosností bankovního podnikání a jeho bezpečností je v případě bankovního sektoru ČR vyvážený, což lze považovat za zdroj jeho vysoké stability. České banky totiž zůstávají i nadále odolné vůči tuzemskému i evropskému eko-
Diskuse a závěry
76
nomickému propadu. Pro německé banky ovšem není požadavek vyváženosti splněn s ohledem na velmi nízkou rentabilitu. Německé banky mají k dispozici určitý prostor pro zvyšování ziskovosti svých obchodů na úkor kapitálové přiměřenosti. Sledování kapitálové přiměřenosti Tier 1 dále jednoznačně prokázalo, že jak český, tak také německý bankovní sektor je připraven na zamýšlené zvyšování požadované hodnoty ukazatele. Problémem do budoucna může být rostoucí podíl složky Tier 2 na celkovém regulatorním kapitálu v případě německého bankovního sektoru. Kapitálová přiměřenost německých bank byla v posledních třech letech podpořena vládními záchrannými programy. Nedostatečný kapitál byl doplňován zejména zemským bankám. Zemské banky jsou obecně problematickým segmentem německého bankovního sektoru. V rámci vlastní práce bylo již o této skupině bank pojednáno v souvislosti s nízkou rentabilitou, nízkými úrokovými zisky a vysokým kapitálovým multiplikátorem. Hüfner (2010, s. 10) považuje za zdroj těchto problémů absenci jasného podnikatelského modelu. Zemské banky podle stejného autora ztratily svou roli hlavních bank spolkových zemí a obcí, funkce centrální instituce spořitelen jim zároveň nepřináší významné zisky. Z tohoto důvodu zaměřily zemské banky svou pozornost na investiční bankovnictví a mezinárodní aktivity, což způsobilo jejich zranitelnost v době krize. Výkonnost německého bankovního sektoru by tedy jednoznačně pozitivně ovlivnila reforma v současnosti již nevyhovující struktury bankovního systému. Závěrem je nezbytné zhodnotit výsledky práce v souvislosti s výzkumnou otázkou, jež byla formulována v následujícím znění: „Český bankovní sektor dosahuje v porovnání s bankovním sektorem Spolkové republiky Německo lepších hodnot ukazatelů výkonnosti.“ Výsledky byly předpokládány s ohledem na vyšší růstový potenciál úvěrového trhu České republiky. Výzkumná otázka byla podpořena studiemi ECB (2005), Deutsche Bundesbank (2011a) a především provedenou analýzou úrovně finančního zprostředkování v rámci obou bankovních sektorů. Ta potvrdila předpokládanou nasycenost německého bankovního trhu a vyšší růstový potenciál bankovního trhu České republiky. Aplikace zvolených metod a následná komparace zjištěných výsledků prokázala nižší výkonnost německého bankovního sektoru. Pozitivní aspekt v podobě vysoké kapitálově přiměřenosti je zcela převážen velmi nízkou rentabilitou podnikání německých bankovních subjektů. Stanovená výzkumná otázka byla tedy potvrzena.
Použité zdroje
77
8 Použité zdroje Monografie BUDÍK, J. Komerční a investiční bankovnictví v zemích EU. Praha: Eupress , 2004. 67 s. ISBN 80-86754-21-9. DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3., přeprac a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-720-1515-X. ELIÁŠ, K. Občanský zákoník: velký akademický komentář. Praha: Linde, 2008. ISBN 978-80-7201-687-7. KAŠPAROVSKÁ, V. Banky a bankovní obchody. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 104 s. ISBN 80-715-7652-2. KAŠPAROVSKÁ, V. A KOL. Řízení obchodních bank – vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 339 s. ISBN 80-7179-381-7. MEJSTŘÍK, M.; PEČENÁ, M.; TEPLÝ, P. Základní principy bankovnictví: Basic principles of banking. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 627 s. ISBN 978-80-246-1500-4. NENADÁL, J. Měření v systémech managementu jakosti. 1. vyd. Praha: Management Press, 2001, 310 s. ISBN 80-7261-054-6. PAVELKOVÁ, D; KNÁPKOVÁ, A. Výkonnost podniku z pohledu finančního manažera. 2. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Linde, 2009. 333 s. ISBN 978-8086131-85-6. POLOUČEK, S. A KOL. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-7179-462-7. REVENDA, Z. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2005. 627 s. ISBN 80-7261-132-1. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. Praha: Management Press, 2011. 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 4. aktualizované vydání. Praha: Grada, 2011. 143 s. ISBN: 978-80-247-3916-8. ŠULÁK, M; VACÍK, E. Měření výkonnosti firem. 1. vyd. Západočeská univerzita v Plzni, 2004, 138 s. ISBN 80-70432586. WAGNER, J. Měření výkonnosti: jak měřit, vyhodnocovat a využívat informace o podnikové výkonnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 248 s. ISBN 978-80-247-2924-4.
Použité zdroje
78
ZIEGLER, K. Finanční řízení bank. 1. vyd. Praha: Bankovni institut, 2006, 204 s. ISBN 80-7265-094-7.
Legislativní předpisy Česká národní banka. Opatření České národní banky č. 2/2004 ze dne 3. února 2004, k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky. In Věstník ČNB. 2004, částka 3, č. 2. Dostupné také z www: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vest nik/2004/download/v_2004_03_10204510.pdf Česká národní banka. Opatření České národní banky č. 9/2002, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv. In Věstník ČNB. 2004, částka 18, č. 9. Dostupné také z www: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vest nik/2004/download/v_2004_18_10804530.pdf Česká republika. Vyhláška České národní banky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2007, částka 46, č. 123. Dostupné také z www: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/leg_ kapitalovy_trh/vyhlasky/download/vyhlaska_233_2009_uplne_zneni.pdf Česká republika. Vyhláška České národní banky č. 233/2009 Sb., o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob a o minimální výši finančních zdrojů poskytovaných pobočce zahraniční banky. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, částka 70, č. 233. Dostupné také z www: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/leg_ kapitalovy_trh/vyhlasky/download/vyhlaska_233_2009_uplne_zneni.pdf Česká republika. Zákon ze dne 20. dubna 1995, o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1995, částka 18, č. 87. Dostupný také z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zak ony/download/zakon_87_1995.pdf
Použité zdroje
79
Česká republika. Zákon ze dne 20. prosince 1991 o bankách. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, částka 5, č. 21. Dostupný také z WWW: http://www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/zakon_o_bankach.pd f Evropská unie. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění). In Úřední věstník Evropské unie. L 177, 30. 6. 2006, s. 1. Dostupné také z www: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:177:0001:0001:CS :PDF Evropská unie. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES ze dne 11. března 2009, kterou se mění směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, pokud jde o výši pojištění a lhůtu k výplatě. In Úřední věstník Evropské unie. L 68, 13. 3. 2009, s. 3. Dostupné také z www: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:068:0003:0007:CS :PDF Evropská unie. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů. In Úřední věstník Evropské unie. L 135, 31. 5. 1994, s. 5. Dostupné také z www: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31994L0019:CS:HT ML Spolková republika Německo. Genossenschaftsgesetz in der Fassung der Bekanntmachung vom 16. Oktober 2006. In Bundesgesetzblatt. 2006, část 1, str. 2230. Dostupný také z WWW: http://www.gesetze-iminternet.de/bundesrecht/geng/gesamt.pdf Spolková republika Německo. Gesetz über Bausparkassen in der Fassung der Bekanntmachung vom 15. Februar 1991. In Bundesgesetzblatt. 1991, část 1, str. 454. Dostupný také z WWW: http://www.gesetze-iminternet.de/bundesrecht/bausparkg/gesamt.pdf Spolková republika Německo. Gesetz über das Kreditwesen in der Fassung der Bekanntmachung vom 9. September 1998. In Bundesgesetzblatt. 1998, část 1, str. 2776. Dostupný také z WWW: http://www.gesetze-iminternet.de/kredwg/BJNR008810961.html Spolková republika Německo. Handelsgesetzbuch. In Reichsgesetzblatt. 1897, str. 219. Dostupný také z WWW: http://www.gesetze-iminternet.de/bundesrecht/hgb/gesamt.pdf
Použité zdroje
80
Elektronické zdroje Basel Committee on Banking Suprvision. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking systems [on-line]. 2010 [cit. 2012-0401]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/download/bankenaufsicht/pdf/basel3_capita l_rules.pdf Bundesverband Deutscher Banken. Anzahl der Beschäftigten [on-line]. 2011 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z www: http://www.bankenverband.de/downloads/072011/ta-vwgeschaeftsentwicklung-beschaeftigte.pdf BAUEROVÁ, J. Basel II platí, budou další obezřetností pravidla? [on-line]. ČNB, 2007 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_200 7/cl_07_070323.html BAUMS, T.; GRUSON, M. The German Banking System - System of the Future? [online]. 1993 [cit. 2012-01-18]. Dostupné z www: http://publikationen.ub.unifrankfurt.de/frontdoor/index/index/docId/4650 BECK, T. The Incentive-Compatible Design of Deposit Insurance and Bank Failure Resolution [on-line]. The World Bank. Policy Research Wroking Paper č. 3043. 2003 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z www: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=636405 Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht. Eigenmittelanforderungen [online]. 2012a [cit. 2012-02-04]. Dostupné z www: http://www.bafin.de/cln_152/nn_724274/DE/Unternehmen/BankenFinan zdienstleister/Eigenmittelanforderungen/eigenmittelanforderungen__node.html?__ nnn=true Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht. Zulassung von Banken und Finanzdienstleistern [on-line]. 2012b [cit. 2012-02-03]. Dostupné z www: http://www.bafin.de/cln_228/nn_724264/DE/Unternehmen/BankenFinan zdienstleister/Zulassung/zulassung__node.html?__nnn=true
Použité zdroje
81
Československá obchodní banka, a.s. Výroční zpráva 2009 [on-line]. 2010 [cit. 201203-27]. Dostupné z www: http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/OCSOB/Vztahy-k-investorum/Vyrocni-pololetni-zpravy/Vyrocnizpravy/VZ_CSOB_2009.pdf Česká národní banka. Bankovní dohled 2002-2005. [on-line]. c2003-2006 [cit. 201201-27]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy /archiv/ Česká národní banka. Banky a pobočky zahraničních bank [on-line]. 2012a [cit. 2011-12-19]. Dostupné z www: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE _3?p_lang=cz&p_DATUM=31.12.2010&p_hie=HI&p_rec_per_page=25&p _ses_idx=1 Česká národní banka. Družstevní záložny [on-line]. 2012b [cit. 2012-02-10]. Dostupné z www:https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RE SPONSE_3?p_lang=cz&p_DATUM=10.02.2012&p_hie=HI&p_rec_per_page=25 &p_ses_idx=16 Česká národní banka. Měnověpolitické nástroje [on-line]. 2012c [cit. 2012-01-28]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#pmr Česká národní banka. Metodika [on-line]. 2011a, [cit. 2012-01-31]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy /zakladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_metodika.html Česká národní banka. Metodologie zátěžových testů bankovního sektoru [online]. 2012d [cit. 2012-03-06]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabili ta/zatezove_testy/zatezove_testy_metodologie.pdf Česká národní banka. Základní a doplňkové ukazatele finančního zdraví (konsolidované) [on-line]. 2012e [cit. 2012-03-027]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy /zakladni_ukazatele_fin_zdravi/fsi_ukazatele_kons.html
Použité zdroje
82
Česká národní banka. Základní ukazatele finančního zdraví podle Mezinárodního měnového fondu (FSIs IMF) [on-line]. 2012f [cit. 2012-03-06]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy /zakladni_ukazatele_fin_zdravi/index.html Česká národní banka. Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011 [on-line]. 2011b [cit. 2012-02-27]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/index.html Česká národní banka. Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem 2006-2010 [on-line]. 2007-2011 [cit. 2012-01-27]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy /zpravy_o_vykonu_dohledu/ Český statistický úřad. Makroekonomické údaje [on-line]. 2012 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistiky Deutsche Bank. Strong support for our record-level capital increase [on-line]. 2012 [cit. 2012-03-028]. Dostupné z www: http://annualreport.deutschebank.com/2010/ar/stakeholders/shareholders/capitalincrease.html Deutsche Bundesbank. Bankstellenbericht 2003-2010 [on-line]. 2004-2011 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/bankenaufsicht/bankenaufsicht_dokumentat ion_statistiken.php Deutsche Bundesbank. Emerging markets: Strong growth potencial [on-line]. 2011a [cit. 2012-03-06]. Dostupné z www: http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_ENPROD/PROD0000000000278043/Emerging+markets+banks%3A+Strong+g rowth+potential.pdf Deutsche Bundesbank. Erläuterungen zum Verzeichnis der privilegierten Schuldverschreibungen nach Artikel 52 Absatz 4 der Richtlinie 2009/65/EG [on-line]. 2009 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/download/bankenaufsicht/pdf/erlverz.pdf Deutsche Bundesbank. Die Ertragslage der deutschen Kreditinstitute im Jahren 2003-2010 [online]. 2004-2010 [cit. 2012-03-030]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/statistik/statistik_banken_guv.php
Použité zdroje
83
Deutsche Bundesbank. FSI (Financial Soundness Indicators) [online]. 2012a [cit. 2012-03-030]. Dostupné z www: ttp://www.bundesbank.de/statistik/statistik_iwf_fsi.php Deutsche Bundesbank. Finanzstabilitätsbericht 2003-2007, 2009-2011 [on-line]. c2003-2007, c2009-2011 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/finanzsystemstabilitaet/fs_dokumentation_v eroeffentlichungen.php Deutsche Bundesbank. Geld und Geldpolitik [on-line]. 2010a [cit. 2012-01-31]. Dostupné z www: ttp://www.bundesbank.de/download/bildung/geld_sec2/geld2_gesamt.p df Deutsche Bundesbank. Geschäftsbericht [on-line]. 2003-2010 [cit. 2012-03-29]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/volkswirtschaft/vo_geschaeftsbericht.php Deutsche Bundesbank. Mindestreserven [on-line]. 2012b [cit. 2012-02-04]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/gm/gm_mindestreserven.php Deutsche Bundesbank. Monatsbericht Dezember 2010 [on-line]. 2010b [cit. 201203-07]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/download/volkswirtschaft/monatsberichte/2 010/201012mb_bbk.pdf Deutsche Bundesbank. Monatsbericht Juli 2000 [on-line]. 2000 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/download/volkswirtschaft/monatsberichte/2 000/200007mb.pdf Deutsche Bundesbank. Überwachung des Kreditgeschäfts hinsichtlich Groß- und Millionenkredite [on-line]. 2012c [cit. 2012-02-05]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/bankenaufsicht/bankenaufsicht_kredit.php Deutsche Bundesbank. Verzeichnis der Kreditinstitute [on-line]. 2011b [cit. 201202-02]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/download/bankenaufsicht/pdf/verzeichnis_k reditinstitute.pdf Deutsche Bundesbank. Zeitreihen [on-line]. 2012d [cit. 2012-01-31]. Dostupné z www: http://www.bundesbank.de/statistik/statistik_zeitreihen.php?open=bank en
Použité zdroje
84
DZ BANK. Partnerschaften [on-line]. 2012 [cit. 2011-12-19]. Dostupné z www: http://www.dzbank.de/internet_gr/index.jsp;jsessionid=0000CcQ60H0tfB EYN4R5jo0Coe_:13ujsv2qo?_DARGS=/internet_gr/navigation/nav_main_ level3.jsp_A&_DAV=_uebersicht&mDE=_uebersicht&mZE=partnerschaft& rname=internet_gr_primaerbanken&mEE=primaerbanken&path=/primaerba nken/partnerschaft/_uebersicht&flagNav=true&fname=overview.html European Central Bank. Banking structures in the new EU member states [online]. 2005 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z www: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/bankingstructuresnewmemberstatesen .pdf European Central Bank. Beyond ROE – how to measure bank performance [online]. 2010a [cit. 2012-02-20]. Dostupné z www: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/beyondroehowtomeasurebankperfor mance201009en.pdf European Central Bank. Eu banking sector stability September 2010 [on-line]. 2010b [cit. 2012-03-08]. Dostupné z www: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/eubankingsectorstability201009en.pdf European Central Bank. How to calculate the minimum reserve requirements [online]. 2012a [cit. 2012-03-07]. Dostupné z www: http://www.ecb.int/mopo/implement/mr/html/calc.en.html European Central Bank. Key ECB interest rates [on-line]. 2012b [cit. 2012-03-07]. Dostupné z www: http://www.ecb.int/stats/monetary/rates/html/index.en.html FARAZI, S.; FEYEN, E.; ROCHA, R. Bank ownership and performance in the Middle East and North Africa Region [on-line]. World Bank. Working Paper č. 5 620. 2011 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z www: http://elibrary.worldbank.org/content/workingpaper/10.1596/1813-94505620 FLORÍKOVÁ, S. Přispívá ČNB regulační praxí k blokování úvěrů? [on-line]. ČNB, 2000 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_200 0/cl_00_000824.html
Použité zdroje
85
GERŠL, A; HEŘMÁNEK, J. Indikátory finanční stability: výhody a nevýhody jejich využití v hodnocení stability finančního systému [on-line]. ČNB, 2007 [cit. 2012-0309]. Dostupné z www: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabili ta/zpravy_fs/fs_2006/FS_2006_clanek_2.pdf HÜFNER, F. The German Banking System: Lessons from the Financial Crisis [on-line]. OECD Economics Department. Working Paper č. 788. 2010 [cit. 2012-0323]. Dostupné z www: http://www.oecdilibrary.org/docserver/download/fulltext/5kmbm80pjkd6.pdf?expires=1334931 948&id=id&accname=guest&checksum=9B4D0E02C3DF9CF17A19E8D24 D26F909 CHMELOVÁ, J. Vliv bankovního sektoru na hospodářský růst. Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky [on-line]. Working Paper č. 2. 2010 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z www: https://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/centrum/papers/02Chmelova. pdf International Monetary Fund. Financial Soundness Indicators Compilation Guide [on-line]. 2006 [cit. 2012-03-27]. Dostupné z www: http://www.imf.org/external/pubs/ft/fsi/guide/2006/index.htm International Monetary Fund. Germany: Technical Note on Banking Sector Structure [on-line]. 2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z www: http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2011/cr11370.pdf International Monetary Fund. The Financial Soundness Indicators (FSIs) [on-line]. 2012 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z www: http://elibrarydata.imf.org/Report.aspx?Report=4160268 MICCO, A; PANIZZA, U; YAÑEZ, M. Bank Ownership and Performance [on-line]. Inter-American Development Bank. Working Paper č. 2004 [cit. 2012-0312]. Dostupné z www: http://www.iadb.org/res/publications/pubfiles/pubWP-518.pdf NOVOTNÝ, J. Nové indikátory hodnocení bank [on-line]. 2010 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z www: http://www.ekf.vsb.cz/miranda2/export/sitesroot/ekf/konference/cs/okruhy/rmfr/prispevky/dokumenty/Novotny.Josef_ 2.pdf
Použité zdroje
86
SAHAJWALA, R,; BERGH, P. Supervisory risk assessment and early warning systems [on-line]. Basel Committee on Banking Supervision. Working Paper č. 4. 2000 [cit. 2012-02-21]. Dostupné z www: http://www.bis.org/publ/bcbs_wp4.pdf World Bank. Indicators [on-line]. 2012 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z www: http://data.worldbank.org/indicator
Seznam použitých zkratek
87
Seznam použitých zkratek BaFin – Spolkový úřad pro dohled nad finančními službami (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht) BCBS – Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision) ČNB – Česká národní banka ECB – Evropská centrální banka (European Central Bank) IMF – Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund) KWG – zákon o úvěrnictví (Kreditwesengesetz) LM – kapitálový multiplikátor (leverage multiplier) PMR – povinné minimální rezervy ROA – rentabilita aktiv (return on assets) ROAA – rentabilita průměrných aktiv (return on average assets) ROAE – rentabilita průměrného vlastního kapitálu (return on average equity) ROE – rentabilita vlastního kapitálu (return on equity) WB – Světová banka (World Bank)
Seznam tabulek a grafů
88
Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tab. 1
Možné metody hodnocení bankovní výkonnosti ..................................................... 18
Tab. 2
Vývoj počtu bankovních subjektů českého bankovního sektoru ........................... 29
Tab. 3
Vývoj počtu bankovních subjektů německého bankovního sektoru ve vybraných
skupinách.......................................................................................................................................... 35 Tab. 4
Vývoj podílů vybraných skupin bank na celkové bilanční sumě německého
bankovního sektoru (v %) .............................................................................................................. 36 Tab. 5
Vývoj podílu domácích úvěrů poskytovaných soukromému sektoru na
HDP (v %)......................................................................................................................................... 37 Tab. 6
Vyjádření ROAE českého bankovního sektoru......................................................... 39
Tab. 7
Vyjádření ROAE německého bankovního sektoru................................................... 41
Tab. 8
Hodnocení ROA ............................................................................................................ 43
Tab. 9
Vyjádření ROAA českého bankovního sektoru ........................................................ 44
Tab. 10
Vyjádření ROAA německého bankovního sektoru .................................................. 45
Tab. 11
Úroková marže českého bankovního sektoru ........................................................... 50
Tab. 12
Vývoj úrokového rozpětí českého bankovního sektoru .......................................... 51
Tab. 13
Provizní marže českého bankovního sektoru ........................................................... 51
Tab. 14
Marže finančních operací pro český bankovní sektor.............................................. 52
Tab. 15
Marže správních nákladů pro český bankovní sektor ............................................. 53
Tab. 16
Marže rizikových nákladů pro český bankovní sektor............................................ 54
Tab. 17
Úroková marže německého bankovního sektoru ..................................................... 56
Tab. 18
Provizní marže německého bankovního sektoru ..................................................... 58
Tab. 19
Marže finančních operací pro německý bankovní sektor........................................ 59
Tab. 20
Marže správních nákladů pro německý bankovní sektor ....................................... 59
Tab. 21
Marže rizikových nákladů pro německý bankovní sektor...................................... 61
Tab. 22
Rozklad ukazatele ROAE pro český bankovní sektor.............................................. 64
Tab. 23
Rozklad ukazatele ROAE pro německý bankovní sektor........................................ 65
Tab. 24
Ukazatel poměru kapitálu k aktivům (capital to assets ratio, v %)........................ 67
Tab. 25
Kapitálová přiměřenost českého bankovního sektoru............................................. 69
Seznam tabulek a grafů
89
Tab. 26
Kapitálová přiměřenost německého bankovního sektoru....................................... 69
Tab. 27
Kapitálová přiměřenost Tier 1 (v %)........................................................................... 71
Seznam grafů Graf 1.
Vývoj podílů jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě českého
bankovního sektoru......................................................................................................................... 30 Graf 2.
Vývoj úrovně finančního zprostředkování................................................................ 37
Graf 3.
Vliv hodnot zisku před zdaněním českého bankovního sektoru na ROAE ......... 40
Graf 4.
Vliv hodnot zisku před zdaněním německého bankovního sektoru na ROAE ... 42
Graf 5.
Komparace hodnot ROAE pro oba bankovní sektory ............................................. 43
Graf 6.
Vliv hodnot zisku před zdaněním českého bankovního sektoru na ROAA......... 44
Graf 7.
Vliv hodnot zisku před zdaněním německého bankovního sektoru na ROAA... 46
Graf 8.
Rentabilita průměrných aktiv vybraných skupin německých bank ...................... 47
Graf 9.
Komparace hodnot ROAA pro oba bankovní sektory............................................. 48
Graf 10.
ROA bankovních sektorů vybraných zemí (průměr 2000-2007) ............................ 48
Graf 11.
Vybrané výnosové a nákladové marže a jejich vliv na ukazatel ROAA pro ČR.. 55
Graf 12.
Vybrané výnosové a nákladové marže a jejich vliv na ukazatel ROAA pro SRN62
Graf 13.
Srovnání vybraných marží pro oba bankovní sektory (průměr 2003-2010) ......... 63
Graf 14.
Vývoj ROAE, ROAA a LM pro český bankovní sektor............................................ 65
Graf 15.
Vývoj ROAE, ROAA a LM pro německý bankovní sektor ..................................... 66
Graf 16.
Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovních sektorů (v %) ...................................... 70
Seznam příloh
90
Seznam příloh Příloha 1:
Vývoj celkové bilanční sumy českého bankovního sektoru a podílu
jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě.................................................................. 91 Příloha 2:
Bankovní subjekty působící na českém finančním trhu...................................... 92
Příloha 3:
Vývoj počtu bank v německém bankovním sektoru ........................................... 94
Příloha 4:
Vývoj celkové bilanční sumy německého bankovního sektoru a podílu
jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě.................................................................. 95 Příloha 5:
Indikátory finančního zdraví dle Mezinárodního měnového fondu ................ 96
Příloha 6:
Vývoj ROAA vybraných skupin německých bank .............................................. 98
Příloha 7:
Základní údaje hospodářského vývoje České republiky a Spolkové republiky
Německo (v %)................................................................................................................................. 99 Příloha 8:
Vývoj počtu zaměstnanců v bankovních sektorech ČR a SRN ........................ 100
Přílohy
91
Přílohy
Příloha 1: Vývoj celkové bilanční sumy českého bankovního sektoru a podílu jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě31 Rok Celková bilanční suma (v mld. Kč)
2003 2 528
Bankovní subjekty
2004 2 636
2005 2 954
2006 3 152
2007 3 748
2008 4 044
2009 4 095
2010 4 192
Podíl na celkové bilanční sumě bankovního sektoru (v %)
Velké banky
62,1
59,8
61,2
59,8
61,8
57,5
57,7
58
Střední banky
15,8
15,9
15,1
16,2
13,1
12,2
13,5
13,1
2,0
2,3
2,0
2,3
5,1
5,3
5,5
6,4
9,6
10,0
9,5
9,2
8,8
14,1
12,1
11,4
10,5
12,0
12,2
12,5
11,2
10,8
11,2
11,2
Malé banky Pobočky zahraničních bank Stavební spořitelny
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011
31
Údaje platné vždy ke konci daného roku.
Přílohy
92
Příloha 2: Bankovní subjekty působící na českém finančním trhu32
Pobočky zahraničních bank
Střední banky
Velké banky
Skupina
32
Název subjektu
Datum udělení licence
Česká spořitelna, a.s.
30. 12. 1991
Československá obchodní banka, a. s.
21. 12. 1964
Komerční banka, a.s.
05. 03. 1992
UniCredit Bank Czech Republic, a.s.
01. 01. 1996
Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.
28. 01. 1992
GE Money Bank, a.s.
09. 06. 1998
Hypoteční banka, a.s.
10. 01. 1991
Raiffeisenbank a.s.
25. 06. 1993
Česká exportní banka, a.s.
01. 03. 1995
Evropsko-ruská banka, a.s.
15. 07. 2008
Fio banka, a.s.
17. 05. 2010
J&T BANKA, a.s.
13. 10. 1992
LBBW Bank CZ a.s.
23. 01. 1991
PPF banka a.s.
31. 12. 1992
Volksbank CZ, a.s.
01. 01. 1997
Wüstenrot hypoteční banka a.s.
23. 12. 2002
AXA Bank Europe, organizační složka
29. 05. 2009
Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N.V. Prague Branch, organizační složka
19. 01. 2006
BRE Bank S.A., organizační složka podniku
18. 07. 2007
Citibank Europe plc, organizační složka
10. 09. 2007
COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha
23. 11. 1992
Crédit Agricole Corporate and Investment Bank S.A. Prague, organizační složka
05. 08. 2005
Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, organizační složka
20. 10. 1993
Údaje platné k 31. 12. 2010.
Přílohy
93
Stavební spořitelny
Pobočky zahraničních bank
Skupina
Název subjektu
Datum udělení licence
Fortis Bank SA/NV, pobočka Česká republika
26. 05. 2005
HSBC Bank plc - pobočka Praha
13. 06. 1996
ING Bank N.V.
17. 12. 1992
Oberbank AG pobočka Česká republika
01. 11. 2003
Poštová banka, a.s., pobočka Česká republika
18. 09. 2009
PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich, pobočka Česká republika
03. 08. 2004
Raiffeisenbank im Stiftland eG pobočka Cheb, odštěpný závod
19. 09. 1993
Saxo Bank A/S, organizační složka
16. 07. 2009
The Royal Bank of Scotland N.V.
02. 06. 1992
Volksbank Löbau-Zittau eG, pobočka
16. 02. 2011
Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha; zkráceně: VUB, a.s., pobočka Praha
14. 01. 1993
Waldviertler Sparkasse von 1842 AG
21. 04. 1994
ZUNO BANK AG, organizační složka
02. 06. 2010
Českomoravská stavební spořitelna, a.s.
27. 08. 1993
Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.
09. 12. 1993
Raiffeisen stavební spořitelna a.s.
04. 09. 1993
Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.
13. 06. 1994
Wüstenrot – stavební spořitelna a.s.
28. 09. 1992
Zdroj: ČNB, 2012a, upraveno
Přílohy
94
Příloha 3: Vývoj počtu bank v německém bankovním sektoru33 Počet bankovních subjektů Bankovní subjekty Soukromé obchodní banky, z toho: Velké banky Regionální a jiné banky Pobočky zahraničních bank Zemské banky Spořitelny Centrální družstevní banky Družstevní banky Hypoteční banky a obdobné banky Stavební spořitelny Banky se speciálními funkcemi Celkem
2003
2004
2005
2006
2007
2009
2010
261
252
252
256
260
273
278
280
4
5
5
5
5
5
4
4
173
163
158
158
159
164
170
168
84
84
89
93
96
104
104
108
13
12
12
12
12
10
10
10
491
477
463
457
446
438
431
429
2
2
2
2
2
2
2
2
1 393
1 336
1 294
1 257
1 232
1 197
1 157
1 138
25
25
24
22
22
19
18
18
27
27
26
26
25
25
25
24
14
16
16
16
16
17
18
18
2 226
2 147
2 089
2 048
2 015
1 981
1 939
1 919
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2012d
33
2008
Údaje platné vždy ke konci daného roku.
Přílohy
95
Příloha 4: Vývoj celkové bilanční sumy německého bankovního sektoru a podílu jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě34 Rok Celková bilanční suma (v mld. EUR)
2003
2004
6 470,9
Bankovní subjekty Soukromé obchodní
2005
6 663,8
2006
6 903,2
2007
7 187,7
2008
7 625,7
2009
7 956,4
2010
7 509,8
8 352,3
Podíl na celkové bilanční sumě bankovního sektoru (v %) 27,9
28,2
28,0
28,5
29,6
30,9
29,2
36,2
16,2
18,3
17,8
18,0
18,4
18,4
17,2
24,9
10,4
8,5
8,7
8,6
9,1
9,9
9,6
8,8
1,4
1,4
1,5
1,8
2,1
2,5
2,4
2,4
Zemské banky
20,8
19,2
19,8
20,0
20,8
19,7
19,4
17,5
Spořitelny
15,5
15,0
14,7
14,3
13,7
13,5
14,3
13,0
2,9
3,0
3,2
3,4
3,5
3,4
3,3
3,1
8,8
8,6
8,6
8,5
8,3
8,4
9,2
8,4
13,5
13,0
12,8
12,2
11,0
10,6
10,3
8,6
2,7
2,8
2,8
2,7
2,5
2,4
2,6
2,4
8,1
10,1
10,1
10,4
10,6
11,3
11,8
10,8
banky, z toho: Velké banky Regionální a jiné banky Pobočky zahraničních bank
Centrální družstevní banky Družstevní banky Hypoteční banky a obdobné banky Stavební spořitelny Banky se speciálními funkcemi
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2012d
34
Údaje platné vždy ke konci daného roku.
Přílohy
96
Příloha 5: Indikátory finančního zdraví dle Mezinárodního měnového fondu KATEGORIE Kapitálová přiměřenost
INDIKÁTOR Regulatorní kapitál k rizikově váženým aktivům Regulatorní Tier 1 kapitál k rizikově váženým aktivům Ohrožené úvěry (po odpočtu opravných položek) ke kapitálu
Kvalita aktiv
Ohrožené úvěry na celkových hrubých úvěrech Sektorové rozložení úvěrů na úvěrech celkem
Výnosy a ziskovost
Rentabilita aktiv Rentabilita kapitálu Úroková marže na hrubých výnosech Neúrokové výdaje na hrubých výnosech
Likvidita
Likvidní aktiva na celkových aktivech Likvidní aktiva vůči krátkodobým závazkům
Expozice v cizích měnách
Čistá otevřená pozice v cizí měně ke kapitálu
Doporučené indikátory Kapitál na aktivech Velké expozice (i) celkový počet velkých expozic (ii) celková expozice 5 největších bank 5 největším rezidentům ke kapitálu (iii) celková expozice bank vůči spřízněným entitám ke kapitálu
Přílohy
97
KATEGORIE
INDIKÁTOR Geografické členění úvěrů na celkových úvěrech Hrubá aktivní pozice ve finančních derivátech ke kapitálu Hrubá pasivní pozice ve finančních derivátech ke kapitálu Příjmy z obchodování na celkových výnosech Personální náklady na neúrokových výdajích Úrokový rozdíl mezi vyhlašovanými sazbami z úvěrů a vkladů (v bazických bodech) Úrokový rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší mezibankovní sazbou (v bazických bodech) Klientské vklady na celkových úvěrech nebankovním klientům Úvěry v cizí měně na celkových úvěrech Pasiva v cizí měně na celkových pasivech Čistá otevřená pozice v akciích na kapitálu
Zdroj: Geršl a Heřmánek, 2007
Přílohy
98
Příloha 6: Vývoj ROAA vybraných skupin německých bank Bankovní subjekty
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Velké banky
-0,70
-0,18
1,22
0,60
1,13
-1,24
-0,49
0,12
Zemské banky
-0,17
0,04
0,23
0,43
0,05
-0,38
-0,35
-0,06
Spořitelny
0,48
0,45
0,49
0,43
0,36
0,21
0,44
0,61
Družstevní banky
0,51
0,52
0,72
0,60
0,46
0,32
0,50
0,69
Bankovní sektor
0,03
0,16
0,49
0,39
0,28
-0,32
-0,04
0,22
celkem
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Deutsche Bundesbank, 2004-2011; 2012d
Přílohy
99
Příloha 7: Základní údaje hospodářského vývoje České republiky a Spolkové republiky Německo (v %)35 Česká republika Rok
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Tempo růstu HDP
3,8
4,7
6,8
7,0
5,7
3,1
-4,7
2,7
Inflace
0,1
2,8
1,9
2,5
2,8
6,3
1,0
1,5
Nezaměstnanost
7,8
8,3
7,9
7,1
5,3
4,4
6,7
7,3
2 T repo sazba
2,00
2,50
2,00
2,50
3,50
2,25
1,00
0,75
Diskontní sazba
1,00
1,50
1,00
1,50
2,50
1,25
0,25
0,25
Lombardní sazba
3,00
3,50
3,00
3,50
4,50
3,25
2,00
1,75
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2012c a ČSÚ, 2012
Spolková republika Německo Rok
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
-0,4
1,2
0,7
3,7
3,3
1,1
-5,1
3,7
1
1,7
1,6
1,6
2,3
2,6
0,3
1,1
9,3
10,3
11,1
10,3
8,6
7,5
7,7
7,1
2 T repo sazba
36
2,00
2,00
2,25
3,50
4,00
2,50
1,00
1,00
Diskontní sazba
1,00
1,00
1,25
2,50
3,00
2,00
0,25
0,25
Lombardní sazba
3,00
3,00
3,25
4,50
5,00
3,00
1,75
1,75
Tempo růstu HDP Inflace Nezaměstnanost
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů World Bank,2012 a ECB, 2012b
Výše úrokových sazeb platná vždy ke konci daného roku. Jedná se o sazby vyhlašované ECB pod názvy: Main refinancing operations, Deposit facility a Marginal lending facility. 35 36
Přílohy
100
Příloha 8: Vývoj počtu zaměstnanců v bankovních sektorech ČR a SRN37
Rok
Počet zaměstnanců českých bank
Meziroční změna
Počet zaměstnanců německých bank
Meziroční změna
2003
39 004
722 000
2004
38 160
-844
702 750
-19 250
2005
37 540
-620
693 050
-9 700
2006
38 232
692
681 300
-11 750
2007
41 207
2 975
680 450
-850
2008
39 003
-2 204
675 000
-5 450
2009
37 864
-1 139
663 000
-12 000
2010
39 292
1 428
657 100
-5 900
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČNB, 2004-2006; 2007-2011 a Bundesverband Deutscher Banken, 2011
37
Údaje platné vždy ke konci daného roku.