BANKOVNÍ SEKTOR ČESKÉ REPUBLIKY A BASEL III

Masa rykova un iverz it a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

BANKOVNÍ SEKTOR ČESKÉ REPUBLIKY A BASEL III Czech banking sector and BASEL III Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.

Autor: Bc. Lubomír Dvořák

Brno, 2014

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta

Katedra financí Akademický rok 2013/2014

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Pro:

DVOŘÁK Lubomír

Obor:

Finance

Název tématu:

BANKOVNÍ SEKTOR ČESKÉ REPUBLIKY A BASEL III Czech banking sector and BASEL III

Zásady pro vypracování:

Cíl práce: Provést analýzu schopnosti postupného přijetí nových pravidel obezřetného podnikání BASEL III ve vybrané části bankovního sektoru České republiky.

Postup práce a použité metody: 1) Specifikace nových pravidel BASEL III 2) Aktuální hodnoty pravidel v bankovním sektoru 3) Možnosti a podmínky postupné implantace BASEL III 4) Predikce možnosti zavedení nových pravidel 5) Zhodnocení a závěry Použité metody: Komparace, deskripce, analýza, predikce.

Rozsah grafických prací:

dle pokynů vedoucího práce

Rozsah práce bez příloh:

60 – 80 stran

Seznam odborné literatury: PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004. 137 s. ISBN 80-86754-29-4. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. 558 s. ISBN 9788072612307. REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012. 423 s. ISBN 9788072612406. REJNUŠ, Oldřich. Peněžní ekonomie (finanční trhy). 4., aktualiz. vyd. Brno: Cerm, 2008. 352 s. ISBN 978-80-214-3703. Související webová stránka: ECB, ČNB

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.

Datum zadání diplomové práce:

5. 3. 2013

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 5. 3. 2013

………………………………………… děkan

J mé no a p ř í j me ní a ut or a:

Lubomír Dvořák

Ná z e v d i pl omové p r á c e :

Bankovní sektor České republiky a BASEL III

Ná z e v p r ác e v a nglič t i ně:

Czech banking sector and BASEL III

Ka t e dr a:

financí

Ve d ouc í di p l omové p r á c e:

Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.

Ro k ob ha j ob y:

2014

Anotace Hlavním cílem diplomové práce „Bankovní sektor České republiky a BASEL III“ je rozebrat nová pravidla obezřetného podnikání Basel III a analyzovat schopnost českého bankovního sektoru tato pravidla implementovat ve stanoveném časovém rozvrhu. První část práce se zabývá novými pravidly a změnami starých pravidel, které přináší Basel III. Druhá část zkoumá, jak dobře plní české banky tato pravidla. Třetí část nastiňuje možný budoucí vývoj bankovní regulace a regulace finančního sektoru obecně.

Annotation The main goal of the thesis “Czech banking sector and BASEL III” is to specify new regulations brought by Basel III and to analyse the capability of the Czech banking sector to implement these regulations within a given timetable. The first part of the thesis deals with new regulations and changes of old regulations, which are given by Basel III. The second part analyses how well Czech banks fulfil these regulations. The third part outlines a possible future development of the banking regulation and the regulation of the financial system in general.

Klíčová slova Basel III, regulace, kapitálová přiměřenost, kapitálové požadavky, pákový poměr, poměr likvidního krytí, poměr čistého stabilního financování, kapitálový ochranný polštář, proticyklický polštář, český bankovní sektor.

Keywords Basel III, regulation, capital adequacy, capital requirements, leverage ratio, liquidity coverage ratio, net stable funding ratio, capital conservation buffer, countercyclical buffer, Czech banking sector.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Bankovní sektor České republiky a BASEL III“ vypracoval samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 14. května 2014 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Daliboru Pánkovi, Ph.D. za připomínky a rady, kterými přispěl ke vzniku této diplomové práce, a za vstřícnost, která mi umožnila její vypracování.

OBSAH Úvod .................................................................................................................... 11 1

BASEL III ................................................................................................... 13 1.1

Východiska Baselu III ................................................................................................ 14

1.2

Posílení kapitálového rámce ...................................................................................... 16

1.2.1

Změny v kvalitě kapitálu .................................................................................... 16

1.2.2

Změny k posílení krytí rizik ............................................................................... 16

1.2.3

Doplnění o pákový poměr .................................................................................. 17

1.2.4

Omezení procykličnosti ...................................................................................... 18

1.2.5

Systémové riziko a propojenost bankovního sektoru ......................................... 19

1.3

1.3.1

Poměr likvidního krytí ........................................................................................ 20

1.3.2

Poměr čistého stabilního financování ................................................................. 21

1.3.3

Monitorovací nástroje ......................................................................................... 21

1.4

Rozvrh implementace Baselu III................................................................................ 22

1.5

Minimální kapitálové požadavky a kapitálové polštáře ............................................. 23

1.5.1

Kapitál a jeho definice podle Baselu III ............................................................. 23

1.5.2

Krytí rizika .......................................................................................................... 26

1.5.3

Kapitálový ochranný polštář ............................................................................... 35

1.5.4

Proticyklický polštář ........................................................................................... 38

1.5.5

Pákový poměr ..................................................................................................... 41

1.6

2

Globální standardy likvidity....................................................................................... 20

Kapitálová přiměřenost .............................................................................................. 42

Bankovní sektor České republiky ............................................................. 46 2.1

Hodnoty kapitálové přiměřenosti v bankovním sektoru ČR ...................................... 46

2.1.1

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u velkých bank .............................................. 51

2.1.2

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u středních bank ............................................ 53

2.1.3

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u malých bank ............................................... 55

3

2.1.4

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u stavebních spořitelen ..................................56

2.1.5

Shrnutí .................................................................................................................57

2.2

Hodnoty pákového poměru v bankovním sektoru ČR ...............................................60

2.3

Globální standardy likvidity v bankovním sektoru ČR..............................................62

Budoucnost bankovní regulace ................................................................. 66 3.1

Predikce vývoje bankovní regulace ...........................................................................66

3.2

Návrh pro směřování bankovní regulace ...................................................................71

Závěr ................................................................................................................... 75 Seznam použitých zdrojů ................................................................................. 80 Seznam tabulek a grafů .................................................................................... 84 Seznam zkratek ................................................................................................. 86 Seznam příloh .................................................................................................... 87

Úvod Světová ekonomika prošla před několika lety krizí, s jejímiž důsledky se ještě stále vypořádává. Celá tato krize měla svůj původ ve finančním sektoru. Finanční krizi podlehla celá řada bank, z nichž některé přestaly zcela existovat. Patrně největší takovou bankou byla Lehman Brothers. Mnohé další banky byly zachráněny záchrannými balíčky z peněz daňových poplatníků, které způsobily problémy samotným státům (např. Irsko nebo Island).

Finanční krize z let 2007/8 odhalila některé slabiny finančního sektoru a konkrétněji pak samotného bankovního sektoru. Z tohoto důvodu přikročil Basilejský výbor pro bankovní dohled k vypracování nové bankovní regulace Basel III. Ta měla nahradit předchozí regulaci Basel II, respektive měla napravit nedostatky a slabiny Baselu II. Přestože se dalo očekávat, že Basel II se jednoho dne posune do nové podoby jako Basel III, finanční krize tento vývoj jednoznačně urychlila, protože Basel II nebyl v té době žádnou zastaralou regulací. Byl přijat teprve v roce 2004 a implementován byl v Evropské unii od roku 2006.

Basel III bude hlavní náplní této práce. Jeho implementace je v současné době pouze na začátku. Vliv této implementace na český bankovní sektor a samotná schopnost českého bankovního sektoru přijmout pravidla obezřetného podnikání Basel III budou druhým hlavním bodem této práce.

Český bankovní sektor byl v období poslední finanční krize specifický tím, že Česká republika nemusela zachraňovat žádnou banku. Český bankovní sektor sice v důsledku krize zaznamenal ztráty, ale všechny banky byly schopny tyto ztráty ustát. Analýza připravenosti českých bank na nová pravidla Baselu III, může být nápovědou i k tomu, zda jsou české banky připraveny na možnou budoucí krizi, přestože kritici bankovní regulace by mohli namítat, že podobně jako Basel II nebyl dostatečnou přípravou pro banky na poslední finanční krizi, nebude ani Basel III dostatečnou přípravou na krizi budoucí. Z těchto důvodů nebudu při vyvozování závěrů o připravenosti českého bankovního sektoru na Basel III považovat jeho případnou připravenost za synonymum odolnosti vůči krizi.

Globálním cílem práce je analyzovat schopnost bankovního sektoru České republiky přijmout nová pravidla obezřetného podnikání Basel III. K dosažení tohoto cíle je třeba vymezit několik parciálních cílů. Prvním parciálním cílem je rozbor samotné regulace Basel III a specifikace jednotlivých regulatorních opatření, ať už se jedná o zcela nová pravidla nebo 11

pouze o upravená pravidla obsažená již v Baselu II. Druhým parciálním cílem je analýza aktuálních hodnot finančních ukazatelů českého bankovního sektoru, které jsou z pohledu pravidel obezřetného podnikání Basel III podstatné. Třetí parciální cíl bude propojen s druhým a bude identifikovat, zda je pro český bankovní sektor a jeho jednotlivé segmenty možné na základě analyzovaných dat včas přijmout pravidla obezřetného podnikání Basel III. Nebude-li toho český bankovní sektor podle výsledků analýzy schopen, bude součástí třetího parciálního cíle i snaha o identifikaci podmínek, za jakých by to bylo možné. Tyto tři parciální cíle by měly být dostatečné k dosažení vytyčeného globálního cíle, který bude na konci doplněn ještě vedlejším cílem, kterým bude snaha o predikci možného budoucího vývoje bankovní regulace.

V rámci této práce budou užity zejména metody deskripce, analýzy, komparace a predikce. První část, která se bude snažit o dosažení prvního parciálního cíle, bude využívat hlavně metody deskripce. Budou zde popsána jednotlivá pravidla a změny, které Basel III přináší, včetně souvisejících definic a nastavených hodnot. Druhá část bude směřovat k dosažení druhého a třetího parciálního cíle a bude využívat metody analýzy a komparace. Bude analyzovat konkrétní data napříč českým bankovním sektorem i v rámci jeho jednotlivých segmentů a následně tato data porovnávat, aby bylo dosaženo nejen závěrů o schopnosti českého bankovního sektoru přijmout nová pravidla Baselu III, ale i závěrů o rozdílech v této schopnosti mezi jednotlivými segmenty bankovního sektoru. V rámci některých dílčích závěrů druhé části bude užito i metody predikce. Třetí část zabývající se predikcí budoucího vývoje bankovní regulace využije metody deskripce k popisu některých výchozích skutečností, ze kterých budu vycházet, a pak především metodu predikce. Využití dalších metod bude v této práci spíše ojedinělé.

12

1 BASEL III Cílem této kapitoly bude podrobně rozebrat samotnou regulaci Basel III. Nejdříve se zaměříme na předpoklady, ze kterých vznik a konstrukce Basel III vychází a následně se podíváme na konkrétní regulatorní opatření. Basel III je poměrně nově přijatou regulací a většina odborných publikací se jí zabývá pouze okrajově nebo vůbec ne. Základem pro tuto práci bude tedy zejména regulace samotná a zhodnocení jejích jednotlivých částí.

Regulace Basel III byla vytvořena stejně jako její předchozí verze (Basel I, Basel II) Basilejských výborem pro bankovní dohled1 (Basel Commitee on Banking Supervision). Na regulaci Basel III se pracovalo delší dobu. Její kompletní verze byla sepsána v prosinci 2010. V červnu 2011 pak byla revidována a vznikla tak její finální podoba.2 Nařízení a pravidla BASEL III budou zaváděna do praxe postupně. Tento proces začal v roce 2013 a měl by být dle plánu ukončen 1. ledna 2019.3 Evropská unie provádí implementaci pomocí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES a dále pomocí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012.4 Zkráceně se tato směrnice nazývá CRD IV (Capital Requirements Directive). Zmíněné nařízení vstoupilo v platnost 28. června 2013 a směrnice pak 17. července 2013. Účinné jsou pak tyto dokumenty od 1. ledna 2014 s výjimkou několika článků, které budou účinné od 1. ledna 2015 respektive 2016. Do českého právního rámce je uvedena vyhláškou ČNB č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.

V následující podkapitole se zaměřím na východiska, ze kterých Basel III vychází. Další dvě podkapitoly se budou věnovat přehledu změn a nově přijatým opatřením Baselu III (včetně 1

Basilejský výbor pro bankovní dohled se skládá ze zástupců Argentiny, Austrálie, Belgie, Brazílie, Číny, Francie, Hong Kongu, Indie, Indonésie, Itálie, Japonska, Jihoafrické republiky, Jižní Koreje, Kanady, Lucemburska, Mexika, Německa, Nizozemska, Ruska, Saúdské Arábie, Singapuru, Spojených států amerických, Španělska, Švédska, Švýcarska, Turecka a Velké Británie. 2 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0. 3 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, Annex 4. 4 Capital Requirements Directive. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/bank/regcapital/legislation_in _force_en.htm#maincontentSec1

13

globálních standardů likvidity). Čtvrtá podkapitola pak nastíní časový rozvrh implementace Baselu III a závěrečné dvě podkapitoly se budou podrobněji věnovat pravidlům Baselu III týkajících se kapitálu a kapitálové přiměřenosti.

1.1 Východiska Baselu III Basel III vychází z předpokladu, že silný a odolný bankovní systém je nezbytnou podmínkou pro udržitelný ekonomický růst. Hlavním důvodem je, že banky zprostředkovávají přesun finančních prostředků od přebytkových subjektů k subjektům deficitním. Tento předpoklad je zcela jistě správný a nedá se s ním nesouhlasit.

V úvodu k problematice Baselu III jsou ale uvedeny i důvody, se kterými se již tak snadno souhlasit nedá. Basel III doslova uvádí: „Jedním z hlavních důvodů, proč se ekonomická a finanční krize, která začala roku 2007, stala tak vážnou, je, že si bankovní sektory mnoha zemí vybudovaly nadměrnou finanční páku na své rozvaze i podrozvaze.“5 Na tomto tvrzení sice není nic nepravdivého a jedná se v zásadě jen o konstatování faktu, problém ale je, že toto tvrzení vzbuzuje dojem, že to je bod, ze kterého současná finanční a hospodářská krize pramení. Toto už byl ale pouhý následek skutečné příčiny. Důvodem, proč banky používaly tak velkou finanční páku (leverage), byl fakt, že měly přístup k velkému množství „levných“ peněz z důvodu dlouhodobě udržovaných nízkých úrokových sazeb, zejména pak ze strany amerického Federálního rezervního systému. A důvodem, proč si banky budovaly rozsáhlou podrozvahu, je pak samotný předchůdce Baselu III. Basel II nezohledňoval dostatečně podrozvahu v souvislosti s kapitálovou přiměřeností, tudíž byly banky přímo motivovány odklánět co největší množství rizikových obchodů do podrozvahy, protože proti nim nemusely držet příslušný odpovídající kapitál.

Dále Basel III uvádí, že v reakci na finanční krizi a problémy bank „veřejný sektor musel zakročit s bezprecedentními injekcemi likvidity (…)“.6 Přestože jsem souhlasil s úvodním předpokladem, že silný bankovní sektor je důležitý, nedomnívám se, že silný bankovní sektor 5

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 1. 6 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 1.

14

vzniká záchranou už jednou zkrachovalých bank. V krátkém období to zcela jistě pomůže situaci, v dlouhém období to ale způsobí jen rizikovější a bezohlednější chování bank, které jsou tzv. too-big-to-fail, a zejména to zabrání ozdravným procesům v bankovním sektoru i celé ekonomice.

Dalším důvodem pro zvýšení odolnosti bank dle Baselu III je nepředvídatelnost povahy budoucích krizí. Toto tvrzení opět vzbuzuje dojem, že současná krize na nás sestoupila nečekaně a nedala se předvídat. To je ale omyl. Nejenže se předvídat dala, ale zároveň ji i celá řada odborníků předpovídala. Jedním příkladem za všechny může být americký finančník Peter Schiff a jeho kniha, která v češtině vyšla jako Důkaz pádu: Jak vydělat na hospodářském kolapsu7. V této knize z roku 2006 nejen předpovídá krizi, ale i přesně popisuje, proč k ní dojde a jak bude probíhat. Je poněkud znepokojující, když autoři Baselu III, kteří by měli patřit k těm největším odborníkům v oboru, sami v úvodu přiznávají, že současná krize pro ně byla nepředvídatelná. Je tedy potom otázkou, zda tito odborníci dokážou navrhnout regulaci, která bude schopná zabránit krizím budoucím.

V závěru k východiskům Baselu III se píše: „V odpovědi na tržní selhání odhalená krizí Výbor zavádí řadu fundamentálních reforem mezinárodního regulatorního rámce.“8 Bohužel už není uvedeno, o jaká tržní selhání se jedná. Nicméně je očividné, že autoři Basel III vidí příčinu krize pouze v bankovním sektoru a soukromém sektoru obecně. Uměle nízko udržované úrokové sazby centrálními bankami, tisíce stran různých regulací, podpora vlastního bydlení za strany amerických politiků, která vedla k boomu na americkém hypotečním trhu, a další státní přímé i nepřímé zásahy neměly podle autorů Basel III se současnou krizí nic společného. Za všechno může jakési tržní selhání. Pokud se tím tržním selháním myslí neschopnost trhu vyrovnat se se všemi intervencemi, které ho pokřivují, pak bych souhlasil, jinak ale ne.

Věnoval jsem celkem hodně prostoru východiskům Baselu III, které jsou v samotné regulaci uvedeny v pouhých 6 odstavcích. Považuji ale za velice důležité poukázat na některá dle mého názoru velmi sporná prohlášení, která tvoří základ pro celou regulaci Basel III. Pokud

7

SCHIFF, Peter D. a John DOWNES. Důkaz pádu: jak vydělat na hospodářském kolapsu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 264 s. ISBN 9788025123652. 8 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 2.

15

by totiž tato regulace vycházela z mylných východisek, pak je otázkou, zda může být taková regulace skutečně užitečná a zda není spíše kontraproduktivní.

1.2 Posílení kapitálového rámce Basel III je budován na třech pilířích, které byly ustanoveny v Baselu II. To znamená na minimálním kapitálovém požadavku, procesu dohledu a tržní disciplíně. Basel III má za úkol zvýšit odolnost bank. V rámci snahy o dosažení tohoto cíle Basel III zvyšuje kvalitu i kvantitu požadovaného kapitálu a posiluje krytí rizik. Novým nástrojem v této oblasti je tzv. pákový poměr (Leverage Ratio), který má za úkol zabránit bankám v používání příliš velké finanční páky ve svých operacích. K pákovému poměru se později ještě podrobněji vrátíme.

1.2.1

Změny v kvalitě kapitálu

Doposud byl podle Baselu II kapitál dělen do tří vrstev (Tier 1, 2 a 3). Tier 1 musí být tvořen z velké části zejména základním kapitálem a nerozděleným ziskem z minulých let. Zbytek kapitálu Tier 1 může být tvořen jedině instrumenty, které jsou podřízené, mají volitelnou dividendu nebo kupón a nemají datum splatnosti. Tier 2 bude dle Baselu III harmonizován a Tier 3 bude zcela odstraněn. Tier 3 sloužil pouze ke krytí tržních rizik. V rámci zvýšení tržní disciplíny pak bude Basel III požadovat více informací od jednotlivých bank týkajících se jejich kapitálu.

1.2.2

Změny k posílení krytí rizik

K určitému posílení krytí rizik došlo už v roce 2009 změnou Baselu II. Došlo k navýšení kapitálového požadavku pro obchodní portfolia a pro pozice v sekuritizovaných cenných papírech. Ztráty v této oblasti byly totiž hlavním zdrojem problémů bank během finanční krize. Byl zaveden ukazatel value-at-risk (VaR), který v zásadě udává největší možnou ztrátu z daného portfolia. Tento ukazatel je vypočítáván na denní bázi. Další změnou související s touto problematikou pak bylo zvýšení dohledu v této oblasti a posílení zveřejňovaných informací.

16

Basel III dále posiluje kapitálové požadavky pro uvěrové pozice plynoucí z bankou vlastněných derivátů, repo operací a financování cennými papíry. V souvislosti s tím zavádí Basel III následující změny:9 1. Banky budou muset určit kapitálový požadavek pro úvěrové riziko protistrany za pomoci zátěžových (stress) testů, aby se předešlo přílišnému poklesu kapitálu během období zvýšené volatility na trhu. 2. Zavádí tzv. credit value adjustment risk (CVA risk). Tento ukazatel bere v úvahu možnou ztrátu úvěruschopnosti u protistrany a zohledňuje tuto skutečnost při oceňování například derivátů. 3. Posiluje standardy pro rizikové řízení kolaterálu v bankovních operacích. 4. Jako odpověď na systémové riziko vyplývající z propojenosti bank přes derivátové trhy se Basel III snaží o ustanovení centrálních protistran (central counterparties – CCP). Pozice vůči centrální protistraně by při dodržení patřičných standardů byla hodnocena nízkou rizikovou váhou v podobě 2 %. To by mělo docílit toho, aby banky upřednostňovaly spíše tyto centrální protistrany než bilaterální derivátové obchody. Dále pak zvyšuje rizikové váhy na pozice vůči finančním institucím v porovnání s nefinančním soukromým sektorem z důvodu jejich vyšší korelovanosti. 5. Posiluje standardy pro řízení úvěrového rizika protistrany.

Poslední změnou v oblasti posílení krytí rizik pak je povinnost pro banky interně ohodnocovat instrumenty, které mají svůj vlastní externí rating. Důvodem pro to je snaha o snížení závislosti na externím ratingu.

1.2.3

Doplnění o pákový poměr

Pákový poměr (Leverage Ratio) má doplnit rizikově založený kapitálový požadavek. Měl by dosáhnout dvou základních cílů. Prvním je omezit bankovní sektor v příliš rozsáhlém používání finanční páky a druhým je zavést další pojistku proti modelovým rizikům. Nebezpečí finanční páky spočívá především v situaci, kdy jsou banky nuceny zmenšit svou finanční páku. Tím vytváří tlak na snižování cen daných aktiv, který může vést ke ztrátám a tím k poklesu kapitálu banky.

9

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 3.

17

1.2.4

Omezení procykličnosti

Jedním z destabilizačních faktorů během poslední finanční krize bylo procyklické chování účastníků trhu. Aby se tomuto do budoucna předešlo, zavádí Basilejský výbor celou řadu opatření. Tato opatření mají následující cíle:10 1. Snížit procykličnost minimálního kapitálového požadavku 2. Podpořit opatření, která se více zabývají možnou budoucí situací 3. Vybudovat kapitálové polštáře, které mohou být použity v době krize 4. Dosáhnout ochrany bankovního sektoru před nadměrnou úvěrovou expanzí

K poslednímu bodu je nutno podotknout, že tento cíl lze jen těžko splnit pouhým zaměřením se na komerční banky. Komerční banky zprostředkovávají úvěrovou expanzi, ale nejsou jejím zdrojem. Její zdroj vychází z monetární politiky.

Procykličnost minimálního kapitálového požadavku Basilejský výbor si byl vědom problému procykličnosti už u Baselu II, proto byla zavedena opatření jako používání dlouhodobého horizontu pro odhad pravděpodobnosti selhání protistrany nebo zátěžové testy, které počítaly se snižováním hodnoty portfolií v době recese. Basilejský výbor rovněž sbírá komplexní data ke zhodnocení procykličnosti v bankovním sektoru. V případě, že by tato procykličnost byla větší, než je podle Výboru přijatelné, pak by Výbor přistoupil k přijetí dalších opatření.

Předstihová opatření Basilejský výbor chce omezit procykličnost také podporou používání předstihových metod v účetnictví. Zasazuje se o změnu v používání účetních standardů a místo v současnosti používaného přístupu vzniklé ztráty (incurred loss) chce podpořit přechod k přístupu očekávané ztráty (expected loss), který se nezabývá jen současnou situací, ale zhodnocuje i možný budoucí vývoj. Basilejský výbor zároveň aktualizuje instrukce pro dohled, aby byly konzistentní s přístupem očekávané ztráty.

Kapitálový ochranný polštář Basilejský výbor zavádí rovněž opatření, která umožní orgánům dohledu požadovat od bank vybudování kapitálového ochranného polštáře v případě, že ekonomika směřuje k poklesu. 10


18

Důvodem pro to je lekce, kterou přinesla poslední finanční krize. Banky skupovaly svoje vlastní akcie, vyplácely vysoké dividendy i odměny vedení v dobách, kdy ekonomika začala zpomalovat, protože pokud by tak nečinily, bylo by to známkou slabosti v očích investorů. Důsledkem toho ale bylo, že vlastní jmění banky nerostlo tak rychle a místo toho, aby se kapitálová přiměřenost s přicházející krizí zvyšovala, tak spíše procyklicky klesala.

Proticyklický polštář V reakci na ztráty, které byly způsobeny smrštěním úvěrové expanze, která krizi předcházela, se Basilejský výbor rozhodl přijmout opatření, které vytvoří kapitálový polštář i pro případ přílišné úvěrové expanze. Tento polštář by byl za normálních okolností nastaven na nule a zvýšil by se pouze v případě přílišné úvěrové expanze.

Zde ale považuji tuto regulaci za nelogickou. Za prvé nám současná krize ukázala, že přítomnost bubliny na trhu, která je úvěrovou expanzí způsobena, není pro většinu odborníků předem dostatečně očividná, a proto by kapitálový polštář pravděpodobně zůstal nastaven na nule nebo alespoň níže, než by měl. A za druhé pokud by si orgány dohledu byly vědomy toho, že úvěrová expanze je příliš excesivní, pak odpovědí na to je změna monetární politiky, aby se tato excesivní úvěrová expanze zastavila a zabránilo se tak vzniku bubliny v některé části trhu. Odpovědí není přinutit banky připravit se kapitálově na možný krach po splasknutí bubliny, odpovědí je zabránit bublině.

1.2.5

Systémové riziko a propojenost bankovního sektoru

Vedle procykličnosti je důležitým faktorem také propojenost jednotlivých bank mezi sebou a zároveň propojenost bank se zbytkem ekonomiky. Basilejský výbor považuje za důležité, aby se zvýšila schopnost bank absorbovat ztráty. Zejména pak v případě velkých bank, jejichž pád by měl vliv na celou regionální, případně i globální ekonomiku.

19

Některá opatření Baselu III pomohou rovněž s problémem systémového rizika. Jsou to například:11 1. Motivování bank k používání centrálních protistran pro derivátové obchody místo tzv. obchodů přes přepážku (over-the-counter – OTC). 2. Vyšší kapitálové požadavky pro derivátové obchody stejně jako pro sekuritizované a podrozvahové pozice. 3. Vyšší kapitálové požadavky pro pozice vůči jiným finančním institucím. 4. Zavedení požadavku na likviditu, který penalizuje závislost na krátkodobém mezibankovním financování dlouhodobých aktiv.

1.3 Globální standardy likvidity Dalším novým opatřením v Baselu III jsou tzv. globální standardy likvidity. Jak nám ukázala poslední finanční krize, kapitálový požadavek je důležitou podmínkou pro stabilitu bankovního sektoru, avšak není jedinou nezbytnou podmínkou. Mnoho bank, které byly dostatečně kapitálově vybaveny, se dostalo do problémů kvůli špatnému řízení likvidity.

V reakci na tuto zkušenost přichází Basel III se dvěma novými standardy pro likviditu. Prvním je poměr likvidního krytí (Liquidity Coverage Ratio – LCR), který má zajistit dostatečnou likviditu bank během krátkého turbulentního období (jeden měsíc). Druhým standardem je poměr čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio – NSFR), jehož úkolem je podpořit odolnost bank v delším období.

1.3.1

Poměr likvidního krytí

Jak již bylo řečeno, hlavním úkolem tohoto standardu likvidity je, aby banky překonaly třicetidenní období akutního odlivu finančních prostředků. Banky by tedy měly disponovat dostatečným množstvím vysoce kvalitních a likvidních aktiv. Tato aktiva budou muset splňovat řadu kritérií jako třeba omezenou rizikovost či korelaci s rizikovými aktivy.12

11

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 7-8. 12 BUČKOVÁ, Veronika: Standardy likvidity bank podle Basel III [online]. 2011. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/310628-standardy-likvidity-bank-podle-basel-iii/

20

Zátěžový test, který slouží k posouzení schopnosti konkrétní banky vypořádat se s takovou situací, je založen na událostech, které bankovní sektor zažíval během krize v roce 2007. Zátěžový test předpokládá následující události:13 1. výrazné snížení úvěrového ratingu banky 2. částečnou ztrátu vkladů 3. ztrátu nezajištěného mezibankovního financování 4. výrazné omezení v zajištěném financování 5. nárůst povinnosti plnění vzniklých z derivátových a podrozvahových obchodů a pozic

1.3.2

Poměr čistého stabilního financování

Poměr čistého stabilního financování má zajistit, že banky budou mít stabilní zdroj financování pro svá aktiva v závislosti na míře likvidity těchto aktiv. Cílem je zabránit bankám v přílišném krátkodobém financování dlouhodobých aktiv. Poměr čistého stabilního financování je sledován v horizontu jednoho roku. Je tedy dlouhodobějším ukazatelem likvidity.

1.3.3

Monitorovací nástroje

Basilejský výbor v rámci sjednocení přístupu orgánů dohledu v oblasti monitorování likvidity bank vytvořil soustavu ukazatelů, které by orgány dohledu měly sledovat. Jedná se o následující ukazatele:14 1. Nesoulad splatnosti – k získání představy o dostatečnosti likvidity určité banky je nutné zhodnotit nesoulad mezi splatností jejích aktiv a pasiv. Takové zhodnocení může poskytnout přesnou představu o tom, kdy by mohlo dojít k velkým nárokům na likviditu. 2. Koncentrace financování – zde se jedná o analýzu koncentrace zdrojů financování ať už od konkrétní protistrany, z určitého instrumentu nebo i určité měny. Zhodnocuje se pak dopad na likviditu v případě, že by určitý zdroj financování „vyschnul“.

13

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 9. 14 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 9-10.

21

3. Dostupná nezatížená aktiva – tento ukazatel sleduje množství ničím nezatížených aktiv, která by v případě potřeby mohla být použita jako kolaterál pro získání dodatečné likvidity v problematickém období. 4. Poměr likvidního krytí podle měny – bere v úvahu měnové riziko a jeho případný vliv na likviditu banky. 5. Monitorování trhu – v rámci odhalení možných problémů s likviditou je důležité, aby orgány dohledu sledovaly i samotný trh. Zejména pak vývoj cen aktiv, který může mít zásadní vliv na likviditu bank.

1.4 Rozvrh implementace Baselu III Změny v Baselu III budou zaváděny postupně v období několika let, aby bylo bankám umožněno vybudovat dostatečný kapitál bez jakýchkoliv nouzových opatření ve snaze rychle navýšit kapitál. Důsledkem toho se dá předpokládat, že dividendové výnosy bank budou v následujících letech nižší než za normálních okolností, protože banky budou nuceny zadržet větší množství zisku. Je ale nutno podotknout, že se nebude jednat o nijak drastické omezení a nedotkne se ani všech bank, protože některé banky už disponují dostatečným kapitálem v současnosti a nové kapitálové požadavky se jich tedy žádným zvláštním způsobem nedotknou.

Basel III ale obsahuje i jiná nová ustanovení, na která budou muset reagovat v zásadě všechny banky. Co se týče nových globálních standardů likvidity, ty budou uvedeny v platnost až v pozdější fázi. Od roku 2011 je tato oblast podrobena pozorování ze strany orgánů dohledu a Basilejského výboru. Následně by od ledna 2015 měl vstoupit v platnost poměr likvidního krytí, zatímco poměr čistého stabilního financování bude zaveden až od ledna 2018. Pokud Basilejský výbor během pozorovacího období shledá, že globální standardy likvidity mají nějaké původně nezamýšlené důsledky, může přistoupit k jejich změně. Kompletní přehled postupného zavádění jednotlivých ustanovení Baselu III do praxe lze nalézt v příloze 1 této práce.

22

1.5 Minimální kapitálové požadavky a kapitálové polštáře V této části se seznámíme s konkrétními definicemi, hodnotami a obsahem jednotlivých opatření Baselu III. Basilejský výbor považoval úroveň a kvalitu kapitálu, se kterým globální bankovní sektor vstoupil do poslední finanční krize, za nedostatečné, a proto přistoupil k mnohým změnám jak v oblasti hodnot pro jednotlivé ukazatele, tak v oblasti definic pojmů, které byly často definovány velmi rozdílně napříč právními systémy jednotlivých zemí.

1.5.1

Kapitál a jeho definice podle Baselu III

Celkový kapitál pro účely kapitálové přiměřenosti se skládá z následujícího: 1. Kapitál Tier 1 -

kmenový kapitál (Common Equity Tier 1 – CET1)

-

dodatkový kapitál (Additional Tier 1 – AT1)

2. Kapitál Tier 2

Kmenový kapitál Tier 1 musí dosahovat alespoň 4,5 % rizikově vážených aktiv, celkový kapitál Tier 1 pak musí činit nejméně 6,0 % rizikově vážených aktiv. Celkový kapitál (Tier 1 a Tier 2) nesmí být méně než 8,0 % rizikově vážených aktiv.

Tier 1 a Tier 2 Kmenový kapitál Tier 1 je podle Baselu III součtem následujícího: 1. Kmenové akcie emitované bankou, které splňují podle Baselu III kritéria pro zařazení do kmenových akcií 2. Emisní ážio z kmenových akcií 3. Nerozdělený zisk z minulých let 4. Akumulované ostatní všeobecné příjmy (other comprehensive income)15 a ostatní zveřejňované rezervy 5. Kmenové akcie emitované konsolidovanými dceřinými společnostmi a držené třetí stranou, které splňují podle Baselu III kritéria pro zařazení do kmenových akcií 6. Regulatorní úpravy aplikované na výpočet vlastního jmění pro Tier 1

Dodatkový kapitál Tier 1 je podle Baselu III součtem následujícího: 15

Jedná se například o nerealizovaný zisk nebo ztrátu z cenných papírů určených k prodeji, zisk nebo ztrátu z derivátů držených jako zajištění (hedge) nebo změny v přecenění.

23

1. Instrumenty emitované bankou, které splňují kritéria Baselu III pro zařazení do dodatkového kapitálu Tier 1 (ale nejsou součástí kmenového kapitálu) 2. Emisní ážio, které je výsledkem emitování a prodeje instrumentů zahrnutých v dodatkovém kapitálu Tier 1 3. Instrumenty emitované konsolidovanými dceřinými společnostmi a držené třetí stranou, které splňují kritéria Baselu III pro zařazení do dodatkového kapitálu Tier 1 (ale nejsou součástí kmenového kapitálu) 4. Regulatorní úpravy aplikované na výpočet dodatkového kapitálu Tier 1

Kapitál Tier 2 se podle Baselu III skládá ze součtu následujícího: 1. Instrumenty emitované bankou, které splňují kritéria Baselu III pro zařazení do kapitálu Tier 2 (ale nejsou součástí Tier 1) 2. Emisní ážio z instrumentů z bodu 1 3. Instrumenty emitované konsolidovanými dceřinými společnostmi a držené třetí stranou, které splňují kritéria Baselu III pro zařazení do kapitálu Tier 2 (ale nejsou součástí Tier 1) 4. Některé opravné položky k úvěrům16 5. Regulatorní úpravy aplikované na výpočet kapitálu Tier 2

Konkrétní výčet instrumentů, které Basel III uznává pro jednotlivé vrstvy kapitálu, je uveden v odstavcích 53 (kmenový kapitál Tier 1), 55 (dodatkový kapitál Tier 1) a 58 (kapitál Tier 2) regulace Basel III. Jejich rozsah mi ale nedává prostor je zde uvádět a pro účely této práce to ani není nezbytně nutné.

Regulatorní úpravy Basel III vedle základního definování kapitálu Tier 1 a Tier 2 uvádí i pravidla pro jejich úpravu na základě specifických případů, aby bylo dosaženo hodnot kapitálu Tier 1 a Tier 2, které nejvíce odpovídají realitě.

Jako příklad můžeme uvést vliv bankou držených vlastních akcií na kapitál Tier 1. Banka ve výpočtu kapitálu Tier 1 musí odečíst hodnotu vlastních akcií, které momentálně sama drží. 16

Jedná se o opravné položky k budoucím, v současnosti neznámým ztrátám, které jsou volně k dispozici v případě nastalé ztráty. V žádném případě se nejedná o opravné položky ke klasifikovaným úvěrům, u nichž už banka ztrátu předpokládá. Tato součást kapitálu Tier 2 je ale uznána pouze do výše 1,25 % rizikově vážených aktiv.

24

Podobně se upravuje kapitál i v případě, že dochází k vzájemnému křížovému držení akcií mezi bankami či jinými finančními institucemi, což způsobuje umělé nafukování kapitálu. Dále se musí odečítat i goodwill nebo jakýkoliv nárůst kapitálu způsobený sekuritizací. Některé položky jsou odečítány pouze částečně. Jinými slovy mohou se podílet na kapitálu Tier 1 a Tier 2 pouze do určité výše. Jedná se například o významné investice do akcií nekonsolidovaných finančních institucí.17

Basel III rovněž mění pravidla pro odpočet některých položek. Určité sekuritizované pozice, kapitálové pozice s přístupem PD (probability of default) a LGD (loss given default), významné investice v komerčních entitách a non-DvP/non-PvP18 transakce se v Baselu II odpočítávaly 50 % od Tier 1 a 50 % od Tier 2, nicméně v Baselu III budou mít rizikovou váhu ve výši 1250 %.19

Požadavky na informace V souvislosti s definováním kapitálu Tier 1 a Tier 2 je Baselem III vyžadováno také poskytování některých s tím spojených informací, které musí být veřejně dostupné. Cílem je podpořit transparentnost systému a tržní disciplínu bank. Banky jsou povinny zveřejňovat následující informace20: 1. Rozvahu banky v auditovaných finančních výkazech plně v souladu s regulatorními požadavky. 2. Všechny úpravy kapitálu učiněné na základě regulatorních nařízení a položky, které se odečítají od kapitálu Tier 1 pouze částečně, jak jsme zmínili v předchozí podkapitole. 3. Popis všech limitů a minim a určení všech negativních i pozitivních prvků kapitálu, na které mohou být tyto limity a minima aplikovány. 4. Popis hlavních vlastností emitovaných kapitálových instrumentů. 5. Banky, které zveřejňují i poměry jednotlivých komponentů kapitálu, musí zveřejnit a vysvětlit i způsob, jakým byly kalkulovány. 17

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 21, 23 a 26. 18 Jedná se o transakce, kde banka musí poskytnout platbu nebo určité aktivum předtím, než si je jistá tím, že protistrana bude schopna poskytnout dohodnuté plnění. 19 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 27. 20 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 27.

25

6. Na svých webových stránkách musí zveřejnit smluvní podmínky všech instrumentů zahrnutých v regulatorním kapitálu. 7. Během období implementace Baselu III musí zveřejnit i specifické komponenty kapitálu, které jsou zvýhodněny přechodnými opatřeními.

Přechodná ustanovení Jak bylo ji zmíněno, časový rozvrh implementace Baselu III je uveden v příloze 1 této práce. Nicméně některá opatření se z něj vyčíst nedají. Tato opatření21 budou náplní této podkapitoly.

Položky, které jsou odečítány z kapitálu Tier 1 a Tier 2 pouze částečně, se budou postupně redukovat a to od 1.1.2014 až do 1.1.2018, kdy by se měly zařadit mezi plně odpočítávané položky. Jejich podíl na kapitálu Tier 1 nebo Tier 2 se bude redukovat postupně každý rok o 20 %. Podobně instrumenty, které již nejsou klasifikovány jako součást kapitálu Tier 1 a Tier 2, jsou od 1.1.2013 uznávány jen z 90 % s následným snižováním každý rok o 10 %.

Kapitálové injekce, které byly provedeny veřejným sektorem v reakci na finanční krizi roku 2008, budou mít výjimku z Baselu III do 1.1.2018.

Všechny instrumenty, kterých se přechodná ustanovení týkají, musí být emitované před 12.9.2010. Pokud byly emitovány po tomto datu, přechodná ustanovení se na ně nevztahují.

1.5.2

Krytí rizika

Další významnou oblastí, kterou Basel III vedle vymezení kapitálu upravuje, je krytí rizika. Tato oblast je důležitá zejména z toho důvodu, že riziko je hlavním prvkem determinujícím všechny bankovní obchody. Cílem Baselu III je zachytit rizika, kterým jsou banky vystaveny, co nejlépe. V opačném případě může totiž nedostatečné zachycení rizik v bankovním sektoru vést ke krizi nebo prohloubení krize.

V rámci dosažení efektivnější regulace rizik přináší Basel III celou řadu změn oproti Baselu II. Nicméně neznamená to, že celý Basel II je zrušen a Basel III celou regulaci přepisuje. Basel III pouze doplňuje a pozměňuje některá ustanovení Baselu II. Jinými slovy 21

Jedná se o odstavce 94 c,d,e,f a 96 regulace Basel III.

26

přebírá základní kostru Baselu II, která se osvědčila, a mění a doplňuje části, které se během poslední finanční krize projevily jako slabé místo.

Zabývat se podrobně každou změnou, kterou Basel III v této oblasti přináší, rozsah této práce nedovoluje. Avšak je důležité, aby tyto změny byly alespoň zmíněny, protože se jedná o natolik významnou součást bankovnictví. Všechny změny v oblasti krytí rizik adresují v zásadě dvě hlavní oblasti. Tou první je úvěrové riziko protistrany, tou druhou je pak vliv externích ratingů a snaha o minimalizování útesového efektu22 (cliff effect).

Úvěrové riziko protistrany Basel III pozměňuje pět základních oblastí regulace úvěrového rizika. První se zaměřuje na revizi systému pro lepší určení úvěrového rizika, CVA23 (credit valuation adjustments) a wrong-way rizika24. K určení wrong-way rizika používá Basel III efektivní EPE (Expected positive exposure) model, což je vlastně forma testu pro portfolia bank. Při posuzování portfolia musí být použit efektivní EPE model vycházející ze současných dat a efektivní EPE model používající zátěžovou kalibraci. Pro určení parametrů efektivního EPE modelu musí být použita data za nejméně tři roky a v případě zátěžové kalibrace se musí jednat o tři roky, během nichž byl trh vystaven zátěžové situaci.25 Banky musí rovněž vytvořit modelová portfolia, na kterých mohou tyto modely testovat. V případě, že by docházelo k velkým odchylkám, mohou orgány dohledu přikročit k úpravě modelu používaného danou bankou.

Pro účely CVA dělí Basel III banky do dvou skupin. První skupina jsou banky se schválenými vnitřními modelovacími metodami a specifickými VaR (value-at-risk) modely pro úrokové riziko u dluhopisů. Druhou skupinou jsou pak všechny ostatní banky. Rozdělení do těchto dvou skupin ovlivňuje způsob výpočtu kapitálového požadavku na základě CVA.

22

Příkladem útesového efektu může být situace, kdy ratingová agentura sníží rating společnosti, což způsobí, že daná společnost začne mít problémy se splácením svých dluhů, protože se jí výrazně zvýší náklady na financování. Taková situace pak vede k dalšímu snížení ratingu a prohloubení problémů. Jedná se tedy o situace, kdy se relativně finančně silná společnost může dostat do problémů na základě změny ratingu. 23 CVA je rozdíl mezi bezrizikovým portfoliem a portfoliem, které bere v úvahu možnost úvěrového selhání protistrany. Jedná se tedy o tržní ohodnocení rizika. 24 Jako wrong-way riziko se označuje efekt, kdy zhoršení úvěrového rizika protistrany vede ke zvětšení pozice vůči této protistraně. 25 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 30.

27

Banky jsou povinny identifikovat pozice, které způsobují wrong-way riziko. Musí identifikovat konkrétní rizikové faktory, které jsou pozitivně korelovány s úvěrovou spolehlivostí protistrany. K tomu se použijí zátěžové testy. Banky by měly sledovat wrongway riziko podle produktů, regionů, odvětví, případně dalších kategorií, které jsou specifické pro jejich bankovní podnikání.26

Druhá oblast, kterou Basel III pozměňuje, je multiplikátor AVC (asset value correlation) pro velké finanční instituce. Jedná se o určení kapitálového požadavku vzhledem ke korelaci mezi aktivy. Pod slovy „velké finanční instituce“ se rozumí instituce s celkovými aktivy alespoň 100 miliard USD, což v zásadě vylučuje všechny banky v českém bankovním sektoru.

Třetí oblast se týká kolaterizovaných obchodů a mezního období rizika (margin period of risk). Mezní období rizika je doba od poslední výměny kolaterálu kryjícího vyrovnávací transakce s protistranou do uzavření pozice s touto protistranou.27 Basel III stanovuje minimální dobu držení na 5 dní pro repo operace a 10 dní pro ostatní operace.28 Pokud ale počet obchodů překročí 5000 během daného čtvrtletí, zvyšuje se tato doba v dalším čtvrtletí na 20 dní. Doba 20 dní je rovněž uplatněna v případě, že některý z obchodů obsahoval nelikvidní kolaterál nebo OTC derivát a tyto nemohou být snadno nahrazeny. Tyto doby jsou v porovnání s Baselem II delší, což bylo terčem kritiky už během procesu tvorby Baselu III. Dalším bodem kritiky je pak hranice 5000 obchodů, která může vyžadovanou dobu zdvojnásobit, pokud je překročena.29

Dále je zde revidována zkracující metoda pro odhad efektivního EPE. Jsou přidány požadavky na zlepšení výkonnosti oddělení zabývajících se kolaterály a na kontrolu opětovného použití kolaterálu bankami s interními modelovacími metodami. To znamená, aby tyto banky měly na mysli svou potřebu likvidity při poskytování kolaterálu. Od bank je rovněž vyžadováno, aby snižovaly hodnotu svých nehotovostních kolaterálů při jejich 26

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 37. 27 RENNISON, Joe: 5,000 trades: Basel III’s magic number squeezes swaps books [online]. 2013. [cit. 2014-0416]. Dostupné z: http://www.risk.net/risk-magazine/feature/2303778/5-000-trades-basel-iiis-magic-numbersqueezes-swaps-books 28 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 40. 29 Pro rozsáhlejší pojednání o této problematice viz: http://www.risk.net/risk-magazine/feature/2303778/5-000trades-basel-iiis-magic-number-squeezes-swaps-books

28

vyjadřování v hotovostních ekvivalentech a aby modelovaly nehotovostní kolaterál společně s podkladovými cennými papíry pro OTC deriváty. Odhady pravděpodobnosti úpadku protistrany musí být v případě protistran, které používají velkou finanční páku, založeny na výkonnosti podkladových aktiv v období finančního stresu a volatility.30 Banky musí v rámci řízení kolaterálů kontrolovat, sledovat a hlásit následující:31 1. Rizika, kterým jsou vystaveny (jako např. volatilita a likvidita cenných papírů použitých jako kolaterál) 2. Koncentrace rizika vůči určitým druhům kolaterálu 3. Znovupoužití kolaterálu 4. Vzdání se práv spojených s kolaterálem při jeho použití

Tabulka 1: Míra snížení hodnoty cenných papírů použitých jako kolaterál Specifikace aktiv a rating dluhových CP

Zbylá doba do splatnosti

Emitentem stát

Jiný emitent

Sekuritizovaná pozice

AAA až AA-/A-1

do 1 roku

0,5 %

1%

2%

1 rok až 5 let

2%

4%

8%

více než 5 let

4%

8%

16 %

do 1 roku

1%

2%

4%

1 rok až 5 let

3%

6%

12 %

více než 5 let

6%

12 %

24 %

všechny splatnosti

15 %

nepřípustné

nepřípustné

A+ až BBB-/A-2/A-3/P-3

BB+ až BBAkcie hlavních indexů

15 %

Ostatní akcie

25 %

Podílové fondy

Uplatněno snížení podle cenného papíru s nejvyšším snížením ve fondu

Hotovost ve stejné měně

0%

Pramen: BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131859-0, str. 45.

30

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 41-44. 31 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 45.

29

Poslední úpravou v oblasti kolaterálů jsou standardizované hodnoty pro snížení hodnoty sekuritizovaných kolaterálů. Tyto hodnoty závisí na ratingu daných cenných papírů, jejich splatnosti, emitentovi a některých dalších vlastnostech tak, jak jsou uvedeny v tabulce 1.

Čtvrtá oblast regulace úvěrového rizika se zabývá centrálními protistranami. Zejména se pak jedná o práci Výboru pro platební a vypořádací systémy (Committee on Payment and Settlement Systems) a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (International Organization of Securities Commissions).

Pátou oblastí jsou rozšířené požadavky na řízení úvěrového rizika. První věcí v této oblasti jsou zátěžové testy. Banky jsou povinny provádět pravidelné zátěžové testy, přičemž pro každou protistranu by měly provádět zátěžové testy hlavních rizikových faktorů alespoň jednou měsíčně. Každé čtvrtletí by pak měly provádět rozsáhlejší zátěžové testy simulující ekonomické problémy jako například všeobecný pokles likvidity. Zátěžové testy by měly být prováděny na různých úrovních, ať už se jedná o zátěžový test vůči jedné specifické protistraně nebo pro celý region či odvětví. Banky by rovněž měly používat reverzní zátěžové testy k určení možných extrémních scénářů.32

Další věcí v oblasti požadavků na řízení úvěrového rizika je zpětné testování. Orgány dohledu podle této části Baselu III nastaví celou řadu kvalitativních kritérií, která musí být ve zpětném testování splněna. Banky musí provádět pravidelné zpětné testování a porovnávat výsledky svých modelů se skutečně dosaženými výsledky. Management banky musí kontrolovat denně zpracovávané zprávy z oblasti kontroly rizik. Systém měřící rizika, kterým je banka vystavena, by měl být úzce propojen s vnitřními obchodními limity.

Vnitřní audit banky by měl pravidelně kontrolovat systém měření rizik. Nejméně jednou ročně by pak měla být provedena kontrola celkového systému řízení rizik. Basel III určuje následující oblasti, na které by se tato kontrola měla zaměřit:33 -

Adekvátnost dokumentace systému a procesu řízení rizik

-

Organizace oddělení kontroly rizik

32


30

-

Integrace opatření vůči úvěrovému riziku do každodenního řízení rizik

-

Schvalovací proces pro úvěrová rizika používaný zaměstnanci z front office i back office

-

Validace jakýchkoliv významných změn v procesu měření rizik

-

Rozsah úvěrového rizika protistrany zachycený rizikovými modely

-

Integrita informačního systému

-

Přesnost a kompletnost dat

-

Verifikace konzistentnosti, spolehlivosti a nezávislosti informačních zdrojů používaných pro interní modely

-

Přesnost a vhodnost předpokladů volatility a korelace

-

Přesnost ohodnocení a kalkulací transformace rizik

-

Verifikace přesnosti modelu

Banky musí dále dokumentovat svoje modely a z nich získané výsledky natolik detailně, aby mohly být reprodukovány třetí stranou. Stejně tak musí definovat, jak jsou konstruována modelová portfolia. Zpětné testy musí být prováděny na různých obdobích obsahujících rozdílné tržní podmínky. Zpětné testování slouží rovněž k ověření klíčových předpokladů EPE modelu. Pokud se předpovědi na základě výsledků modelů dlouhodobě významně liší od skutečnosti, mohou orgány dohledu přistoupit ke zvýšení kapitálového požadavku, dokud se problém nevyřeší.

Banky by měly mít oddělení pro kontrolu rizika, které bude zodpovídat za tvorbu a implementaci systému řízení rizik dané banky. Toto oddělení by mělo denně analyzovat a hlásit výsledky měření rizik, mělo by být nezávislé na obchodním oddělení banky a podřízené přímo vedení banky.34

Externí ratingy a minimalizace útesových efektů V rámci předcházení přílišnému spoléhání se na externí rating Basel III ukládá bankám, aby ohodnocovaly podstoupená rizika jak u subjektů bez ratingu, tak u těch s ratingem. Banky by tudíž měly vytvářet svoje interní ratingy pro všechny jednotlivé protistrany, stejně jako pro celá portfolia. V případě, že banka usoudí, že rizika spojená s určitým subjektem jsou větší, než naznačuje externí rating, pak by měla adekvátně tomu upravit rizikovou váhu pro tento 34


31

subjekt tak, aby došlo k vhodnému zvýšení kapitálového požadavku. Banky by se měly ve svém interním ratingu podle doporučení Baselu III zaměřit na čtyři oblasti. První je systém hodnocení rizik, druhou analýza portfolia, třetí sekuritizace, komplexní dluhové deriváty a finančně rozsáhlé pozice a poslední je koncentrace rizik.35

Orgány dohledu v jednotlivých zemích by měly uplatnit pravidla Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (International Organization of Securities Commissions – IOSCO) určující kritéria, která by měla ratingová agentura splňovat, aby byl její rating uznáván podle pravidel Baselu III. Ratingové agentury musí splňovat následujících 6 kritérií:36 1. Objektivita 2. Nezávislost 3. Mezinárodní přístup 4. Transparentnost 5. Dostatečné zdroje 6. Důvěryhodnost

V těchto kritériích nicméně spatřuji nemalé problémy. Největšími ratingovými agenturami byly a stále jsou Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch. Tyto agentury selhaly v dobách před krizí 2007/8, kdy udělovaly nejlepší hodnocení cenným papírům, které takové hodnocení dostat nikdy neměly. Tento přístup byl jedním z katalyzátorů následné finanční krize. Je tedy velice diskutabilní, jestli se zde dá hovořit o důvěryhodnosti těchto institucí a nejenom těchto.

Další diskutabilní oblastí je nezávislost ratingových agentur. Tyto agentury musí samozřejmě nějakým způsobem financovat svou činnost. Velice často jsou zadavateli ratingů a tudíž zákazníky ratingových agentur právě emitenti cenných papírů, které mají být hodnoceny. Je sice pravda, že ratingové agentury musí zveřejňovat takové informace v rámci pravidel o transparentnosti, ale to stále neznamená, že takový rating bude nezávislý.

Další skvrnou na nezávislosti ratingových agentur jsou případné nepřímé státní zásahy. Standard & Poor’s v srpnu 2011 jako jediná ze zmíněných tří ratingových agentur snížila 35


32

rating Spojených států amerických z AAA na AA+.37 Týden po tomto snížení ratingu spustila americká Komise pro cenné papíry vyšetřování proti Standard & Poor’s v souvislosti s insider tradingem.38

Později

pak

americké

ministerstvo

spravedlnosti

podalo

žalobu

na

Standard & Poor’s za jejich roli při vzniku finanční krize.39 Zajímavé na tom je, že agentury Moody’s a Fitch, které nenesly na krizi o nic menší podíl než Standard & Poor’s, žalobě vystaveny nejsou. Přestože obvinění, která Komise pro cenné papíry prošetřovala, mohla být opodstatněná, v souvislosti s dalším podobným případem vyvstávají otazníky.

Ratingová agentura Egan-Jones, jedna z menších ratingových agentur, snížila rating Spojených států amerických v červenci 2011 a podruhé pak v dubnu 2012. I v tomto případě spustila Komise pro cenné papíry vůči této firmě vyšetřování v řádu dnů po jejich rozhodnutí o snížení ratingu. Toto vyšetřování nakonec skončilo v lednu 2013 dohodou, podle které nesmí Egan-Jones 18 měsíců udělovat rating státním cenným papírům. Po uplynutí této doby může Egan-Jones znovu zažádat o povolení pro tuto činnost.40 I když oba zmíněné případy mohly být opodstatněné, vrhají velice špatné světlo na nezávislost ratingových agentur, které mohou váhat v obavě před odvetou snížit rating některých států, i když to budou považovat za žádoucí.

Třetí problematickou oblastí je pak dle mého názoru objektivita. V souvislosti s oběma předešlými problémy je objektivita ratingových agentur jen těžko dosažitelná. Navíc veškerá pravidla nastavená pro dosažení objektivity budou ze své podstaty subjektivní. Osobně se domnívám, že už samotný fakt, že zmiňovaný rating Spojených států amerických se pohybuje v hodnotách A, je jasnou známkou neobjektivity ratingových agentur. Spojené státy americké mají dluh ve výši zhruba 17,5 bilionu USD, což je více než 100 % HDP. Zároveň jsou schopny splácet úroky s tímto dluhem spojené jenom proto, že se v současnosti úrokové sazby nachází na historických minimech. Pokud se úrokové sazby začnou zvedat, Spojené státy americké se dostanou do finanční tísně a pokud se úrokové sazby nezačnou zvedat, tak se 37

United States of America Long-Term Rating Lowered to ‘AA+’ Due To Political Risks, Rising Debt Burden; Outlook Negative [online]. 2011. [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.standardandpoors.com/ratings/articles/en/us/?articleType=HTML&assetID=1245316529563 38 LA ROCHE, Julia: The SEC Is Investigating Possible Insider Trading At S&P [online]. 2011. [cit. 2014-0419]. Dostupné z: http://www.businessinsider.com/sec-probing-insider-trading-at-s-and-p-2011-8#!ISA3e 39 EL BOGHDADY, Dina: Justice Department hits S&P with civil lawsuit, and SEC’s silence on ratings agencies is noted [online]. 2013. [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/business/economy/secs-silence-on-ratings-agenciesnoted/2013/02/08/738b863c-71e3-11e2-8b8d-e0b59a1b8e2a_story.html 40 MACDONALD, Elizabeth: The Curious Case of the SEC vs. Egan-Jones [online]. 2013. [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.foxbusiness.com/government/2013/01/22/curious-case-sec-vs-egan-jones/

33

začnou roztáčet kola inflace. Obojí vede k ekonomickému pádu. V takové situaci je jen těžko představitelné, že by se rating takové země pohyboval jakkoliv blízko hodnocení A. Přesto tomu tak je.

Vraťme se ale k úpravě vztahu mezi bankami a ratingovými agenturami podle Baselu III. Banky by měly konzistentně používat rating vybrané agentury pro každý subjekt, neměly by měnit ratingovou agenturu ve snaze dosáhnout uměle lepšího ratingu pro daný subjekt a tím nižšího kapitálového požadavku. Rovněž by měly být používány především vyžádané ratingy, nicméně orgány dohledu mohou povolit použití nevyžádaných ratingů41.

Tvůrci Baselu III upřednostňují vyžádaný rating, protože mají obavu, že ratingové agentury by mohly pomocí nevyžádaného ratingu vytvářet tlak na podnikatelské subjekty pořídit si rating vyžádaný. Bude-li takové chování na straně nějaké ratingové agentury odhaleno, bude vyřazena ze skupiny ratingových agentur, jejichž rating je z pohledu Baselu III přípustné používat.42

I když chápu tuto obavu tvůrců Baselu III, domnívám se, že vyžádaný rating rovněž není příliš vhodný s ohledem k výše zmíněnému střetu zájmů, kdy ratingová agentura hodnotí cenný papír emitenta, který celý tento rating platí. Vhodnějším řešením by dle mého názoru bylo označit agentury, které tvoří rating na žádost emitentů, za nepřípustné. Uznáván by měl být pouze rating těch ratingových agentur, které tvoří rating na žádost investorů nikoliv emitentů. Příkladem takové agentury je už dříve zmíněná agentura Egan-Jones. Takový krok by vyřešil nejen obavu tvůrců Baselu III o vytváření tlaku ze strany ratingových agentur, ale i mé výhrady ohledně střetu zájmů.

Poslední oblast se týká záruk. Basel III specifikuje, které subjekty a za jakých podmínek jsou uznávány jako ručitelé. Jedná se o následující:43 -

Státy a veřejné instituce, banky a obchodníci s cennými papíry s nižší rizikovou váhou než dlužník

41

Vyžádaný rating je rating zhotovený na žádost emitenta, nevyžádaný rating je naopak vytvořen, aniž by o to emitent žádal. 42 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 54. 43 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 53.

34

-

Ostatní subjekty, které mají externí rating, pokud není záruka poskytnuta vůči sekuritizované pozici

-

V případě sekuritizované pozice musí mít subjekt rating BBB- nebo lepší a zároveň musel mít rating A- nebo lepší v době, kdy byla záruka poskytnuta

1.5.3

Kapitálový ochranný polštář

Třetí oblastí po vymezení kapitálu a krytí rizik je problematika kapitálového ochranného polštáře (Capital Conservation Buffer). Kapitálový ochranný polštář je novinkou, kterou přináší Basel III. Basel II doposud s takovým nástrojem nepočítal. Kapitálový ochranný polštář by měl být vytvořen bankami v nekrizových obdobích a jeho účelem je poskytnout bankám prostor pro ztráty v obdobích krize. Jinými slovy má kapitálový ochranný polštář zabezpečit, aby nedocházelo snadno k prolomení minimální kapitálové přiměřenosti. Nejedná se tedy striktně vzato o zvýšení minimální kapitálové přiměřenosti, i když v praxi to bude mít podobný výsledek.

V současnosti (2014) není kapitálový ochranný polštář ještě uveden v platnost. Podle časového rozvrhu implementace Baselu III do praxe (viz příloha 1) bude postupně zaváděn od 1.1.2016 do 1.1.2019, kdy dosáhne výše 2,5 % rizikově vážených aktiv. Nicméně orgány dohledu mohou uplatnit rychlejší implementaci v případě, že dojde k neočekávané úvěrové expanzi.

Basel III rovněž uvádí pravidla, jimiž by se banky měly řídit v případě čerpání a nového vybudování kapitálového ochranného polštáře.44 V případě, že dojde k čerpání kapitálového polštáře, banka by jej měla vybudovat znovu za pomoci zadržování zisků, to znamená nižší nebo žádné dividendové platby, zkupování vlastních cenných papírů či tantiémy pro vedení banky. Další možností je pak navýšení kapitálu emisí nových akcií. Postup při opětovném budování kapitálového ochranného polštáře by měl být konzultován s orgány dohledu. Banky by měly vytvářet tím větší úsilí k vybudování kapitálového ochranného polštáře, čím více byl čerpán. Banky rovněž nesmí používat předpovědi o ekonomickém oživení jako důvod pro štědré rozdělení zisku mezi akcionáře v době, kdy by měly budovat svůj kapitálový ochranný polštář. 44

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 54-55.

35

Velice důležité je i vymezení kapitálu, který lze pro vytvoření kapitálového ochranného polštáře použít. Podle Baselu III je přípustný pouze kmenový kapitál Tier 1. To znamená, že není přípustný ani kapitál Tier 2 ani dodatkový kapitál Tier 1. Protože kmenový kapitál Tier 1 musí tvořit alespoň 4,5 % rizikově vážených aktiv (až bude Basel III plně implementován) a kapitálový polštář dalších 2,5 %, bude celkový kmenový kapitál Tier 1 muset dosahovat 7 % rizikově vážených aktiv. Nicméně kapitál Tier 1, který se skládá z kmenového kapitálu a dodatkového kapitálu Tier 1, musí dosahovat alespoň 6 % rizikově vážených aktiv. Kdyby tedy teoreticky banka neměla dodatkový kapitál Tier 1, pak kmenový kapitál Tier 1 musí dosahovat 8,5 % rizikově vážených aktiv, aby byly splněny požadavky pro minimální kapitálovou přiměřenost i kapitálový ochranný polštář. Zároveň platí, že banka nemá žádný kapitálový ochranný polštář, dokud svým vlastním jměním nenaplní požadavky minimální kapitálové přiměřenosti.

Pokud banka nenaplní kapitálový ochranný polštář, budou na ni podle Baselu III uvalena omezení v nakládání se svým ziskem. Banka tedy bude muset zadržet určitou předem stanovenou část svého zisku, ať už to chce nebo ne. Basilejský výbor neuvaluje žádné sankce za pokles kapitálového ochranného polštáře pod 2,5 % rizikově vážených aktiv, protože nechce, aby sloužil jako zvýšení minimální kapitálové přiměřenosti. Počítá se s tím, že banky budou svůj kapitálový ochranný polštář občas čerpat, obzvláště pokud jsou momentálně vystaveny turbulentnímu období. Basilejský výbor tudíž uvaluje pouze omezení na nakládání se ziskem, aby zabezpečil, že se banky budou snažit tento kapitálový ochranný polštář vybudovat v obdobích prosperity. Míra, jakou budou banky omezeny v nakládání se svým ziskem v případě nenaplnění kapitálového ochranného polštáře, je uvedena v tabulce 2.

Tabulka 2: Minimální objem zadrženého zisku podle velikosti ochranného polštáře Kmenový kapitál Tier 1 přesahující minimální kapitálový požadavek

Minimální objem zadrženého zisku

0 % - 0,625 %

100 %

> 0,625 % - 1,25 %

80 %

> 1,25 % - 1,875 %

60 %

> 1,875 % - 2,5 %

40 %

> 2,5 %

0%

Pramen: Vlastní konstrukce

36

Tabulka 2 je vlastní konstrukcí na základě tabulky uvedené v Baselu III. Originální tabulka je v příloze 2. Rozhodl jsem se její konstrukci pozměnit, protože původní konstrukci nepovažuji za vhodnou. Původní tabulka uvádí v levém sloupci kmenový kapitál Tier 1 a začíná na hodnotě 4,5 %. Tato hodnota je ale pravdivá pouze v případě, že dodatkový kapitál Tier 1 je roven alespoň 1,5 % a kapitál Tier 2 alespoň 2 % rizikově vážených aktiv. V opačném případě musí být jejich nedostatek doplněn kmenovým kapitálem Tier 1, aby byly splněny požadavky minimální kapitálové přiměřenosti. Tudíž by se v takovém případě nezačal kapitálový ochranný polštář tvořit z kmenového kapitálu Tier 1 nad 4,5 % rizikově vážených aktiv, ale od hodnot vyšších v závislosti na nedostatečnosti dodatkového kapitálu Tier 1 a kapitálu Tier 2.

Pokud tedy uvedeme jako příklad banku, jejíž kapitálový ochranný polštář dosahuje pouze 1,5 % rizikově vážených aktiv, tak taková banka je oprávněna rozdělit v následujícím roce pouze 40 % svého zisku a zbývajících 60 % musí zadržet na doplnění kapitálového ochranného polštáře. Pokud by banka dosáhla ztráty a zároveň byl její kapitálový ochranný polštář menší než 2,5 % rizikově vážených aktiv, tak nesmí rozdělovat nerozdělený zisk z minulých let.

Posledním důležitým opatřením v oblasti problematiky kapitálového ochranného polštáře, je možnost orgánů dohledu uvalit na banky časový limit, po který se mohou pohybovat v pásmu jeho čerpání. Toto opatření má zabránit bankám, aby využívaly čerpání kapitálového ochranného polštáře jako prostředku konkurenčního boje v nekrizových obdobích. Pokud je takové chování odhaleno, může orgán dohledu uvalit na danou banku časový limit.

Celý koncept kapitálového ochranného polštáře je snahou zajistit, že banky budou hrát bezpečněji, že si budou vytvářet v lepších dobách rezervy pro horší časy a že nebudou riskovat prolomení minimální kapitálové přiměřenosti. Není ale v zájmu žádné banky zkrachovat. Přestože se napříč historií vyskytovaly banky, které podstoupily příliš velké riziko a následně zkrachovaly, během posledních let se tento problém zdá být spíše systémovým než jen záležitostí individuálních bank. Raději než snažit se regulací upravit chování bank, které pramení z nějakých podnětů, by bylo vhodnější zaměřit se na tyto podněty. Podněty, které většinou berou malý či žádný ohled na riziko, vychází z veřejného sektoru. Jedním z takových podnětů je například politika too-big-to-fail, což znamená, že některé banky jsou příliš významné na to, aby je stát nechal padnout. Samozřejmě, že taková 37

banka má podnět podstupovat větší rizika a držet menší kapitál, když v případě problémů si může být jistá státní pomocí. Řešit pak tento problém regulací je sice způsob, jak se s tím vypořádat, nicméně je diskutabilní, zda je to ten nejlepší způsob, protože regulace možná vyléčí symptomy, ale základní důvody nestability systému zůstávají nedotčeny.

1.5.4

Proticyklický polštář

Proticyklický polštář (Countercyclical Buffer) je další z nových opatření zavedených Baselem III za účelem ochrany stability bank v případě velkých ztrát. Tento proticyklický polštář ale není uplatňován globálně, nýbrž bude nastavován národními orgány dohledu v závislosti na tom, zda v dané ekonomice dochází dle závěrů orgánu dohledu k přílišné úvěrové expanzi. Banky, které působí mezinárodně, budou vytvářet proticyklický polštář na základě váženého průměru proticyklických polštářů v jednotlivých zemích, ve kterých působí. Proticyklický polštář je v zásadě rozšířením kapitálového ochranného polštáře v obdobích, ve kterých to orgány dohledu považují za vhodné. Podobně jako v případě čerpání kapitálového ochranného polštáře i v případě čerpání či nenaplnění proticyklického polštáře bude banka omezena v nakládání se svým ziskem.

Podle doporučení Basilejského výboru by orgány dohledu měly k určení nadměrnosti úvěrového růstu v dané ekonomice používat „odchylku podílu úvěrů k HDP od svého dlouhodobého trendu (tzv. credit-to-GDP gap) určeného pomocí Hodrickova-Prescottova (HP) filtru“.45

Každý člen Basilejského výboru specifikuje národní autoritu, která bude mít pravomoc rozhodovat o velikosti proticyklického polštáře. V České republice to je Česká národní banka jakožto orgán dohledu. Tato autorita pak může nastavit v případě, že rozsah úvěrové expanze vytváří systémové riziko, proticyklický polštář v hodnotách mezi 0 a 2,5 % rizikově vážených aktiv. Je sice možné, aby byl proticyklický polštář nastaven i na vyšších hodnotách, pokud to vyžadují místní specifika bankovního sektoru, nicméně mezinárodně se jako maximum bude uznávat pouze 2,5 % rizikově vážených aktiv. Rozhodnutí o uplatnění nebo zvýšení

45

ČNB (2013). Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013. 153 s. ISBN 978-80-87225-44-8, str. 82.

38

proticyklického polštáře musí být uveřejněno s předstihem až 12 měsíců. Rozhodnutí o snížení pak vchází v platnost okamžitě.46

Banky budou vytvářet svůj proticyklický polštář na základě složení svého úvěrového portfolia. Pokud jsou uvěrově zainteresovány i v jiných zemích než ve své domovské zemi, pak budou výši svého proticyklického polštáře určovat jako vážený průměr hodnot proticyklických polštářů jednotlivých zemí, v jejichž jurisdikci jsou takto zapojeny.

Podobně jako v případě kapitálového ochranného polštáře může být i proticyklický polštář vytvořen pouze z kmenového kapitálu Tier 1. Jak již bylo řečeno, proticyklický polštář je rozšířením kapitálového ochranného polštáře ve specifických případech. Podle toho se pak mění i hranice pro uplatnění omezení v nakládání se ziskem v případě nenaplnění těchto polštářů. Tyto limity jsou uvedeny v tabulce 3.

Tabulka 3: Minimální objem zadrženého zisku podle velikosti ochranného a proticyklického polštáře Kmenový kapitál Tier 1

Minimální objem zadrženého zisku

v první čtvrtině polštáře

100 %

ve druhé čtvrtině polštáře

80 %

ve třetí čtvrtině polštáře

60 %

ve čtvrté čtvrtině polštáře

40 %

nad požadovaným polštářem

0%


Pro ilustraci uveďme jako příklad zemi, ve které je příslušnou autoritou proticyklický polštář nastaven na 1,5 % rizikově vážených aktiv, a jednu konkrétní banku v této zemi, která má kmenový kapitál Tier 1 v hodnotě 7 %, dodatkový kapitál Tier 1 v hodnotě 1 % a kapitál Tier 2 v hodnotě 1,5 % rizikově vážených aktiv. Tato banka splňuje požadavek na minimální podíl kmenového kapitálu Tier 1 (4,5 % rizikově vážených aktiv). Podíl celkového kapitálu

46


39

Tier 1 má být ale 6 %. Protože dodatkový kapitál Tier 1 je jen 1 %, musí se zbylých 0,5 % doplnit z kmenového kapitálu. Podobně aby byla splněna kapitálová přiměřenost ve výši 8 %, musí se ke kapitálu Tier 2, který je pouze 1,5 %, přidat ještě další 0,5 % z kmenového kapitálu. V konečném důsledku tedy tato banka musí mít na splnění minimální kapitálové přiměřenosti kmenový kapitál Tier 1 ve výši 5,5 % rizikově vážených aktiv. Zbylých 1,5 % pak může být použito na naplnění ochranného a proticyklického polštáře. Protože kapitálový ochranný polštář je Baselem III určen jako 2,5 % a proticyklický polštář je v tomto případě určen národní autoritou jako 1,5 % rizikově vážených aktiv, je celkový polštář ve výši 4 % rizikově vážených aktiv. Daná banka z toho může pokrýt pouze 1,5 % rizikově vážených aktiv, tudíž se nachází ve druhé čtvrtině polštáře a v příštím roce je povinna zadržet 80 % svého zisku.

Banky jsou povinny zveřejňovat konkrétní proticyklický polštář, který je po nich vyžadován, protože tyto požadavky na proticyklický polštář se mohou lišit i mezi bankami v rámci jednoho státu v závislosti na tom, jaká je jejich úvěrová zainteresovanost v jiných státech. Musí rovněž uvést v jakých státech a do jaké míry jsou úvěrově zainteresovány.

Časový rozvrh a způsob implementace proticyklického polštáře je naprosto totožný se způsobem implementace kapitálového ochranného polštáře (viz kap. 1.2.3).

Podobně jako kapitálový ochranný polštář i proticyklický polštář je jen řešením následků místo skutečných příčin problému. Basel III v úvodu do problematiky proticyklického polštáře správně uvádí, že přílišná úvěrová expanze může následně destabilizovat bankovní sektor.47 Nicméně už se nezabývá tím, jak k této úvěrové expanzi dochází. Basel III k ní prostě přistupuje jako k něčemu, co je dané a co se jednou za čas vyskytne. Úvěrová expanze je ale velice blízce spojena s monetární expanzí respektive příliš volnou monetární politikou. Monetární politika ale v dnešní době není v rukou trhu. Naopak je velice silně centrálně plánovanou záležitostí prakticky všude na světě. Chyby napáchané tímto centrálním plánováním se pak řeší přísnější regulací finančního sektoru, který je už nyní tím nejregulovanějším sektorem. Je tedy opět otázkou, jak efektivní budou opatření jako je proticyklický polštář, když příčina problému zůstává nezměněna. A to ponechávám stranou,

47


40

že lidé, kteří se dopouští fatálních chyb v monetární politice, jsou většinou ti stejní lidé, kteří pak následně vytváří tato pravidla.

1.5.5

Pákový poměr

Pákový poměr (Leverage Ratio) je novým nástrojem, který Basel III přináší. Důvodem pro jeho vytvoření byla poslední finanční krize, která prokázala, že i kapitálově silné banky se mohou dostat do problémů kvůli nadměrně velké finanční páce, kterou si vybudovaly v období před krizí. Pokud jsou totiž banky nuceny trhem zmenšit svou finanční páku způsobem, který zapříčiní snižování cen aktiv, mohou tyto banky zaznamenat ztrátu, která se podepíše na jejich kapitálu.

Z tohoto důvodu Basilejský výbor přikročil k vytvoření pákového poměru, jehož úkolem bude omezit budování finanční páky v bankovním sektoru tak, aby se zamezilo destabilizujícímu vlivu této finanční páky v případě, že bankovní sektor bude muset své pozice redukovat.48

Rozsah finanční páky v bankovním sektoru je sledován orgány dohledu již od 1.1.2011 a to na půlroční bázi, aby bylo zjištěno, zda je pákový poměr ve výši 3 % odpovídající. Podobně Basilejský výbor monitoruje případné rozdíly v účetních standardech jednotlivých zemí a jejich vliv na pákový poměr. Od 1.1.2013 je pak pákový poměr uveden do praxe, ale stále probíhá jeho monitorování a případná kalibrace a to až do 1.1.2017. Informace o pákovém poměru pak budou muset být bankami zveřejňovány od 1.1.2015. Všechny případné finální změny, které by měly být na základě těchto pozorování učiněny, budou provedeny v první polovině roku 2017 a od 1.1.2018 by pak byl pákový poměr zahrnut ve své finální podobě do prvního pilíře Baselu III.49

Jak bylo již zmíněno, pákový poměr bude nastaven na 3 %. Důležité ale samozřejmě je, čeho se tento 3% poměr týká. Jedná se „o poměr vlastních zdrojů na celkových aktivech“50. Tímto Basel III rozumí kapitál Tier 1, to znamená jak kmenový kapitál, tak dodatkový kapitál Tier 1. 48

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 61. 49 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 63. 50 BUČKOVÁ, Veronika: Leverage ratio. Nové pravidlo podle Basel III [online]. 2011. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/303396-leverage-ratio-nove-pravidlo-podle-basel-iii/

41

Nicméně celkovými aktivy se nerozumí jenom aktiva v rozvaze, ale i podrozvahové položky. Basel III zavádí celou řadu pravidel pro měření aktivní pozice banky pro účely pákového poměru. Měření expozice banky by se mělo řídit následujícími všeobecnými pravidly:51 -

Rozvahové, nederivátové pozice musí být očištěny o jakékoliv úpravy hodnoty (např. CVA – credit valuation adjustments)

-

Fyzické nebo finanční kolaterály, záruky nebo jiné zakoupené nástroje pro snížení rizika není dovoleno odpočítávat od rozvahových expozic

-

Vzájemné vyrovnávání (netting) úvěrů a vkladů není dovoleno

Banky by měly v rozvahových položkách zahrnovat rovněž deriváty a transakce s cennými papíry jako např. půjčování či vypůjčování cenných papírů nebo úvěry na obchodování (margin). Přičemž deriváty tvoří dva typy expozic. První v podobě současné hodnoty derivátového kontraktu a druhou v podobě podkladového aktiva daného kontraktu.52

Protože Basilejský výbor považuje podrozvahové položky za významný zdroj finanční páky, banky by měly přepočítávat tyto podrozvahové položky na rozvahové 100% konverzním faktorem (Credit Conversion Factor – CCF). Výjimku tvoří podrozvahové položky, které mohou být kdykoliv bezpodmínečně zrušeny ze strany banky bez předchozího upozornění. Takové podrozvahové položky mají pouze 10% konverzní faktor.53

1.6 Kapitálová přiměřenost Na závěr kapitoly shrnující změny a novinky vyplývající z Baselu III považuji za vhodné zmínit kapitálovou přiměřenost, její výpočet a přístup k ní, přestože to není přímo obsahem Baselu III. Jak bylo již zmíněno, přijetí Baselu III neznamená, že celá regulace Basel II je 51

BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 62. 52 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 62. 53 BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, str. 63.

42

tímto neplatná a platí pouze, co je psáno v Baselu III. Samotný Basel III je spíše rozšířením a úpravou Baselu II a o kapitálové přiměřenosti, respektive o jejím výpočtu se nezmiňuje, protože ten zůstává v zásadě stejný jako v Baselu II až na několik drobných rozdílů, které zde zmíníme. Původní obecný výpočet kapitálové přiměřenosti podle Baselu II vypadal následovně54:

1 2 3žý

KP

kapitálová přiměřenost

Tier (1; 2; 3)

regulatorní kapitál banky

O

odčitatelné položky od kapitálu Tier 1 a 2

A

kapitálový požadavek pro úvěrové riziko

B

kapitálový požadavek pro tržní riziko

C

kapitálový požadavek pro operační riziko

Z uvedené rovnice můžeme poznat očividnou změnu, která se týká složení kapitálu v čitateli. Se zrušením kapitálu Tier 3 nám tato část vypadne, zbytek čitatele pak zůstává stejný s kapitálem Tier 1 a 2 podle definice uvedené v kapitole 1.2.1. Výpočty kapitálových požadavků zůstávají prakticky nezměněny. Mají však různé metody. Základní metodou je tzv. Standardizovaná metoda (Standardized Approach – STA). Druhou metodou je pak metoda založená na interním ratingu (Internal Ratings-Based Approach – IRB). Standardizovaná metoda existuje pro všechny typy kapitálového požadavku. IRB metoda je pouze pro kapitálový požadavek pro úvěrové riziko. Pro tržní riziko se používá metoda založená na interních modelech (Internal Models Approach) a pro operační riziko několik typů pokročilých metod (Advanced Measurement Approach – AMA).55 Obecná rovnice pro výpočet kapitálové přiměřenosti podle Baselu III tudíž vypadá takto:

1 2

Rizikové váhy, které se používají pro výpočet kapitálových požadavků pro úvěrové riziko podle Standardizované metody, se změnily s příchodem Baselu II, avšak Basel III je prakticky

54

PÁNEK, Dalibor; VALOVÁ, Ivana. Bankovní regulace a dohled. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 102 s. ISBN 9788021047266. str. 31 55 VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik v intencích Basileje II. 2010, 178 l, str. 43.

43

nijak nezmiňuje. Zmiňuje je nicméně směrnice Evropské unie označovaná jako CRD IV. Hodnoty rizikových vah pro jednotlivé ekonomické subjekty přijatých v návaznosti na Basel II jsou uvedeny v tabulce 4. Rizikové váhy jsou nastaveny pro tři základní skupiny ekonomických subjektů. První nejméně rizikovou skupinou jsou vlády a centrální banky, druhou skupinou jsou banky a třetí skupina zahrnuje ostatní podniky včetně pojišťoven. Rizikové váhy pro banky jsou pak ještě rozděleny podle toho, zda se pro hodnocení dané banky používá její rating nebo rating země, ve které sídlí. V případě, že se používá její vlastní rating, se při přiřazování rizikové váhy ještě rozlišuje, zda se jedná o pohledávku se splatností delší nebo kratší než 3 měsíce.

Tabulka 4: Hodnoty rizikových vah pro různé ekonomické subjekty podle Baselu II (v %) Rating

AAA → AA-

A+ → A-

BBB+ → BBB-

BB+ → B-

nižší než B-

bez ratingu

Vlády a centrální banky

0

20

50

100

150

100

Banky (podle ratingu vlády)

20

50

100

100

150

100

Banky (podle vlastního ratingu)

20

50

50

100

150

50

Banky (podle vlastního ratingu)*

20

20

20

50

150

20

Podniky (včetně pojišťoven)

20

50

100

100

150

100

* pro pohledávky s původní splatností kratší než 3 měsíce Pramen: DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. ISBN 807201515x, str. 220-222.

Rizikové váhy podle CRD IV jsou uvedeny v tabulce 5. Podstatnou informací pro porovnání tabulek 4 a 5 je, čemu odpovídají jednotlivé stupně úvěrové kvality podle CRD IV. Odpověď na tuto otázku je ale komplikovaná. Tyto stupně odpovídají úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136 tohoto nařízení. Problém je, že odstavec 1 článku 136 uvádí: „EBA, EIOPA a ESMA56 prostřednictvím společného výboru vypracují návrhy prováděcích technických norem, kterými pro všechny externí ratingové agentury

56

EBA (European Banking Authority), EIOPA (European Insurance and Occupational Pensions Authority), ESMA (European Securities and Markets Authority).

44

upřesní, jaké stupně úvěrové kvality stanovené v oddílu 257 odpovídají příslušným úvěrovým hodnocením externí ratingové agentury. (…) EBA, EIOPA a ESMA tyto návrhy prováděcích technických norem předloží Komisi do 1. července 2014 a v případě potřeby předloží revidované návrhy prováděcích technických norem.“58 EBA na svých webových stránkách uvádí, že probírání těchto návrhů bude trvat až do 20. června 2014.59 To znamená, že není momentálně možné získat přesnou definici jednotlivých stupňů úvěrové kvality a porovnat tak případné změny oproti Baselu II. Tyto informace ale nemají k dispozici ani banky, tudíž se dá usuzovat, že pro své výpočty používají rizikové váhy nastavené Baselem II, pokud ovšem používají Standardizovanou metodu výpočtu kapitálových požadavků.

Tabulka 5: Hodnoty rizikových vah pro různé ekonomické subjekty podle CRD IV (v %) Stupeň úvěrové kvality (rating)

1

2

3

4

5

6

Vlády a centrální banky

0

20

50

100

100

150

Subjekty veřejného sektoru*

20

50

100

100

100

150

Banky s ratingem

20

50

50

100

100

150

Banky s ratingem**

20

20

20

50

50

150

Banky bez ratingu

20

50

100

100

100

150

Podniky s ratingem

20

50

100

100

150

150

Dluhopisy s ratingem

10

20

20

50

50

100

Banky a podniky s krátkodobým ratingem

20

50

100

150

150

150

Investiční a podílové fondy s ratingem

20

50

100

100

150

150

* podle stupně úvěrové kvality přiřazeného ústřední vládě ** pro pohledávky se zbytkovou splatností kratší než 3 měsíce Pramen: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32013R0575&from=EN

57

Z oddílu 2 byly čerpány údaje pro tabulku 5. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32013R0575&from=EN 59 EBA, Implementing Technical Standards on the mapping of ECAIs credit assessments. Dostupné z: http://www.eba.europa.eu/regulation-and-policy/external-credit-assessment-institutions-ecai/draft-implementingtechnical-standards-on-the-mapping-of-ecais-credit-assessments 58

45

2 Bankovní sektor České republiky V této kapitole se budeme zabývat českým bankovním sektorem a jeho připraveností na přijetí pravidel obezřetného podnikání Basel III. Bankovní soustava v České republice je dvoustupňová a složená zejména z univerzálních bank.60 V současnosti (k 31.12.2013) je v České republice 44 bank, z nichž podstatná většina (36) je vlastněna zahraničními subjekty (viz tabulka 6).

Tabulka 6: Počet bank v České republice podle vlastnictví 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

41

44

43

44

0

0

0

0

Počet vzniklých subjektů během období

2

3

0

2

Počet zaniklých subjektů během období

0

0

1

1

Banky celkem k datu -

z toho v nucené správě

Struktura bank podle vlastnictví Banky s rozhodující českou účastí

Banky s rozhodující zahraniční účastí

celkem

8

8

8

8

se státní účastí

2

2

2

2

s rozhodující českou účastí

6

6

6

6

celkem

33

36

35

36

s rozhodující zahraniční účastí

14

15

15

15

pobočky zahraničních bank

19

21

20

21

0

0

0

0

Banky v nucené správě

Pramen: ČNB, Počet bank podle vlastnictví. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_in formace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab01.html

2.1 Hodnoty kapitálové přiměřenosti v bankovním sektoru ČR Stávající hodnoty kapitálové přiměřenosti (k 31.12.2013) dosahují poměrně vysoko v porovnání s požadovaným minimem dle pravidel obezřetného podnikání Basel III. V této 60

ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 128 s. ISBN 8021036494, str. 19.

46

kapitole si projdeme hodnoty kapitálové přiměřenosti za posledních několik let pro celý bankovní sektor a následně i pro jeho jednotlivé části.

Hodnoty kapitálové přiměřenosti pro celý bankovní sektor můžeme vidět v tabulce 7. Tabulka obsahuje hodnoty od roku 2010. Vzhledem k tomu, že Basel III byl dokončen v roce 2010 s doplňujícími úpravami v roce 2011 a je implementován od roku 2013, nemá smysl pro porovnání dopadu Baselu III využívat data starší než z roku 2010. Tímto se budeme řídit i dále.

Tabulka 7: Hodnoty kapitálové přiměřenosti pro český bankovní sektor 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Kapitálová přiměřenost (%)

15,52

15,27

16,42

17,22

Kapitálová přiměřenost Tier 1 (%)

14,13

14,19

15,93

16,90

Pramen: ČNB, Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financ ni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab05.html

Z tabulky 7 můžeme vidět, že český bankovní sektor je kapitálově velice silný. V současné době (2014) by měly dle pravidel obezřetného podnikání Basel III banky splňovat minimální hodnotu kapitálové přiměřenosti 8 % rizikově vážených aktiv a 5,5 % rizikově vážených aktiv by mělo být kryto kapitálem Tier 1. Český bankovní sektor tyto hodnoty splňuje, jak můžeme vidět. Je pochopitelné, že banky tyto hodnoty splňují v průměru61 za celý sektor, jinak by to ukazovalo na vážné problémy bankovního sektoru. Obzvláště když hodnota 8 % kapitálové přiměřenosti byla v platnosti již u Baselu II, ba co víc již od Baselu I. Nicméně český bankovní sektor v průměru překračuje tuto minimální hodnotu více než dvojnásobně. V roce 2013 přesahuje hodnotu minimální kapitálové přiměřenosti více než dvojnásobně dokonce i kapitál Tier 1.

Kdybychom již nyní uplatnili konečné hodnoty minimální kapitálové přiměřenosti a kapitálových polštářů, ke kterým Basel III směřuje a které budou plně uplatněny od 1.1.2019, tak i tyto hodnoty by český bankovní sektor v průměru splňoval a to i v případě, že by se Česká národní banka rozhodla k 8 % minimální kapitálové přiměřenosti a 2,5 %

61

Správnější by bylo říct ve váženém průměru za celý sektor, protože tyto hodnoty kapitálové přiměřenosti vychází z posouzení celkového kapitálu a celkových rizikově vážených aktiv bank. Nejedná se tedy o aritmetický průměr hodnot kapitálové přiměřenosti jednotlivých bank bez ohledu na jejich velikost.

47

kapitálového ochranného polštáře přidat ještě 2,5 % proticyklického polštáře, což je z pohledu Baselu III jeho maximální hodnota.

V současnosti (2014) uznává Basel III kapitál Tier 2 jako součást kapitálové přiměřenosti pouze do maximální výše 2,5 % rizikově vážených aktiv a od roku 2015 pouze do výše 2 %. Tato hodnota už pak zůstane nezměněna. Kapitál Tier 2 by tudíž u bank neměl tvořit více než 2 % rizikově vážených aktiv, protože za touto hranicí je pro regulatorní účely již nevyužitelný. Z tabulky 7 ale můžeme vidět, že kapitál Tier 2 u českých bank nepřekračuje 1 % již od roku 2011 a v roce 2013 byl dokonce nižší než 0,5 %. Navíc za celé sledované období posledních 4 let nebyl kapitál Tier 2 pro české banky z regulatorních důvodů vůbec potřeba. Konkrétní hodnoty pro kapitál v českém bankovním sektoru jsou uvedeny v tabulce 8. Zde je nutné upozornit, že celkový kapitál uvedený v tabulce 8 není ekvivalentem celkového kapitálu podle účetních záznamů. Jak jsem uvedl výše, Basel III má svoje pravidla pro to, jaký kapitál a do jaké výše uznává pro regulatorní účely kapitálové přiměřenosti.

Tabulka 8: Souhrnný regulatorní kapitál českých bank (v mil. Kč) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Kapitál celkem

289 351

303 500

320 934

368 681

1. Tier 1

263 421

281 982

311 534

361 770

2. Tier 2

35 293

30 667

16 446

14 479

3. Tier 3

0

0

0

0

9 363

9 149

7 045

7 568

4. Souhrnná výše odčitatelných položek (od součtu Tier 1 + Tier 2)


Na tabulce 8 je kromě nízkého podílu kapitálu Tier 2 na celkovém kapitálu zajímavé především to, že v celém sledovaném období český bankovní sektor již nepracoval s kapitálem Tier 3, který sice bude na základě Baselu III odstraněn, ale podle pravidel Baselu II byl do roku 2013, než začala implementace Baselu III, stále použitelný. A i Basel III počítá s postupným stažením kapitálových instrumentů, které už se nadále nepočítají do kapitálu Tier 1 ani Tier 2. Přičemž toto období má trvat 10 let. Český bankovní sektor je tedy na odstranění kapitálu Tier 3 připraven již nyní.

48

V tabulce 9 můžeme vidět souhrnné kapitálové požadavky za český bankovní sektor. Celkový kapitálový požadavek v zásadě udává, jaký minimální kapitál by měl bankovní sektor mít na pokrytí rizika vyplývajícího z jeho aktiv. Jinými slovy hodnota „kapitálové požadavky celkem“ je 8 % rizikově vážených aktiv českého bankovního sektoru. V porovnání s kapitálem v tabulce 8 vidíme, že současný kapitál je skutečně více než dvojnásobný v porovnání s vyžadovaným kapitálem, jak již napověděla hodnota kapitálové přiměřenosti v tabulce 7.

Tabulka 9: Kapitálové požadavky českých bank (v mil. Kč) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Kapitálové požadavky celkem

149 176

159 016

156 410

171 298

1. Úvěrové riziko

129 932

137 122

133 399

147 602

2. Tržní riziko

2 832

4 927

4 749

5188

2.1 Úrokové riziko

2 117

2 605

3 056

3 684

2.2 Akciové riziko

110

31

35

23

2.3 Měnové riziko

75

235

169

187

2.4 Komoditní riziko

78

145

173

188

2.5 Vlastní modely

453

1 912

1 316

1 106

3. Operační riziko

16 391

16 930

18 123

18 494

21

37

139

14

4. Ostatní rizika


Hlavní podíl na kapitálovém požadavku má pochopitelně riziko vyplývající z úvěrů. To ve sledovaném období tvoří podíl na celkovém kapitálovém požadavku v rozmezí 85 až 88 %. Dalším významným faktorem je pak operační riziko, jehož podíl na celkovém kapitálovém požadavku je mírně přes 10 %. Zbývající rizika jsou svým podílem na celkovém kapitálovém požadavku zanedbatelná a v souhrnu tvoří výrazně méně než 5 %.

Ukazatele, které jsem zde analyzoval, jsou za celý bankovní sektor a na úrovni jednotlivých bank se mohou výrazně lišit. Dalším cílem bude analyzovat tyto ukazatele i pro specifické části bankovního sektoru a zjistit zda se v daných částech bankovního sektoru liší. Bankovní sektor rozdělíme do čtyř specifických skupin. První skupina budou velké banky, druhou 49

skupinou střední banky, třetí skupinou malé banky a poslední skupina bude tvořena stavebními spořitelnami.

Protože budu používat data České národní banky pro tyto skupiny, je nezbytně nutné, aby byla použita i metodika dělení bank do daných skupin totožná s metodikou České národní banky. Podobně jako v předchozích případech budeme používat data z let 2010-2013. Česká národní banka nicméně změnila v roce 2012 svou metodiku. To znamená, že pro roky 2010 a 2011 bude velká banka definována jako banka s bilanční sumou větší než 200 mld. Kč, střední banka jako banka s bilanční sumou v rozmezí 50-200 mld. Kč a malá banka jako banka s bilanční sumou menší než 50 mld. Kč. Pro roky 2012 a 2013 je pak velká banka definována jako banka s bilanční sumou větší než 250 mld. Kč. Tomu se pochopitelně přizpůsobuje i definice střední banky. Definice malé banky zůstává nezměněna.

Než přikročíme k analýze jednotlivých skupin bank, bylo by ještě vhodné znázornit podíl jednotlivých skupin bank na celkových bankovních aktivech, úvěrech a vkladech. Tyto hodnoty jsou uvedeny v tabulce 10. V tabulce 10 je obsažena ještě pátá skupina a to jsou pobočky zahraničních bank. Ty samozřejmě také mají svůj podíl na aktivech, úvěrech a vkladech, ale kapitálová přiměřenost je otázkou celé banky, která v jejich případě sídlí v zahraničí. Tyto banky sice působí na území České republiky, ale striktně vzato pro účely této práce nejsou součástí bankovního sektoru České republiky. Kapitálová přiměřenost těchto zahraničních bank neovlivňuje výše uvedenou souhrnnou kapitálovou přiměřenost bank v českém bankovním sektoru a tudíž ani tato práce se jejich kapitálovou přiměřeností nebude zabývat.

Z tabulky 10 vyplývá, že největší vliv v českém bankovním sektoru mají velké banky, jejichž podíl na celkových bankovních aktivech, úvěrech a vkladech je větší než 50 %. Rovněž se dá usuzovat, že dochází k poklesu podílu stavebních spořitelen a poboček zahraničních bank na českém bankovním trhu. Naproti tomu se nedá usuzovat, že dochází k ústupu malých bank, přestože to čísla naznačují. Náhlý propad mezi roky 2011 a 2012 by se dal spíše přisuzovat tomu, že nějaká konkrétní banka přesáhla bilanční sumu 50 mld. Kč a zařadila se tak mezi střední banky. Vzhledem k těmto možným přesunům bank v rámci těchto kategorií se nedá vyvozovat žádný trend. Trend se dá vyvozovat pouze u stavebních spořitelen a poboček zahraničních bank, protože ty se do ostatních kategorií nepřesouvají.

50

Tabulka 10: Podíly jednotlivých skupin bank na vybraných ukazatelích bankovního sektoru (v %) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Aktiva celkem Velké banky

58,05

57,25

57,14

58,69

Střední banky

13,08

16,28

20,61

19,86

6,35

4,34

2,48

3,07

Pobočky zahraničních bank

11,29

11,49

9,41

9,21

Stavební spořitelny

11,23

10,64

10,36

9,17

Malé banky

Hrubé úvěry celkem Velké banky

50,46

51,48

52,41

53,78

Střední banky

19,67

23,12

26,82

26,50

Malé banky

8,35

5,36

2,83

3,51


7,96

7,32

5,94

6,06

13,56

12,72

12,00

10,15


Vklady klientů celkem Velké banky

59,99

59,52

58,28

59,72

Střední banky

9,34

11,25

15,58

15,17

Malé banky

5,09

4,46

2,83

3,71


10,11

9,86

9,41

8,84


15,47

14,91

13,90

12,56

Pramen: ČNB, Podíly jednotlivých skupin bank na vybraných ukazatelích bankovního sektoru. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ ukazatele_tab07.html

2.1.1

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u velkých bank

Kapitálová přiměřenost velkých bank tak, jak je uvedena v tabulce 11, se příliš výrazně neliší od kapitálové přiměřenosti napříč celým bankovním sektorem. V každém sledovaném roce je mírně nižší než průměr pro celý bankovní sektor. Přičemž rozdíl se pohybuje do 1 % rizikově vážených aktiv. Dalo se nicméně dopředu očekávat, že rozdíl kapitálové přiměřenosti mezi velkými bankami a celým bankovním sektorem nebude příliš velký, protože se jedná o vážený 51

průměr a v tabulce 10 vidíme, že podíl velkých bank na celkových bankovních aktivech se pohybuje v rozmezí 55-60 %.

Tabulka 11: Hodnoty kapitálové přiměřenosti velkých bank českého bankovního sektoru 31.12.2010 Kapitálová přiměřenost (%)

31.12.2011

15,29

31.12.2012

14,29

15,41

31.12.2013 16,41

Pramen: ČNB, Vybrané ukazatele podle skupin bank. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/sou hrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab06.html

Pokud se podíváme na konkrétní hodnoty kapitálu a kapitálových požadavků, které jsou uvedeny v tabulce 12, tak zjistíme, že poměrově jsou uvedené hodnoty velmi podobné hodnotám za celý bankovní sektor. Podíl kapitálového požadavku pro úvěrové riziko se pohybuje kolem 85 % celkového kapitálového požadavku, stejně tak kapitálový požadavek pro operační riziko tvoří mírně přes 10 % celkového kapitálového požadavku.

Tabulka 12: Kapitál a kapitálové požadavky velkých bank českého bankovního sektoru (v mil. Kč) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

186 880

185 680

193 851

224 435


97 787

103 980

100 613

109 387


84 129

88 127

84 239

92 689

2 039

4 037

3 529

3 965

11 598

11 795

12 712

12 733

20

20

132

0

Kapitál celkem

2. Tržní riziko 3. Operační riziko 4. Ostatní rizika


Závěrem se tedy dá říct, že hodnoty kapitálové přiměřenosti podle pravidel obezřetného podnikání Basel III pro velké banky českého bankovního sektoru se žádným zvláštním způsobem neliší od těchto hodnot pro celý český bankovní sektor. Hlavním důvodem pro to je velký podíl těchto bank na českém bankovním trhu, kterým tyto banky ovlivňují souhrnné hodnoty pro celý bankovní sektor.

52

2.1.2

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u středních bank

Hodnoty kapitálové přiměřenosti středních bank českého bankovního sektoru se liší od průměru celého sektoru již dosti významně, jak můžeme vidět z tabulky 13. Hodnota kapitálové přiměřenosti za rok 2013 dokonce přesáhla 20 % rizikově vážených aktiv, což je 2,5násobek v současnosti požadované minimální kapitálové přiměřenosti. Od roku 2011 je kapitálová přiměřenost středních bank zhruba o 3 % rizikově vážených aktiv nad průměrem celého bankovního sektoru.

Tabulka 13: Hodnoty kapitálové přiměřenosti středních bank českého bankovního sektoru 31.12.2010 Kapitálová přiměřenost (%)

31.12.2011

16,87

19,23

31.12.2012 19,34

31.12.2013 20,10


Tyto vysoké hodnoty kapitálové přiměřenosti ukazují, že banky střední velikosti v České republice jsou velmi kapitálově silné. Nicméně není cílem banky být tou kapitálově nejsilnější, protože příliš vysoký kapitál v poměru k aktivům (případně i rizikově váženým aktivům) bude mít negativní dopad na rentabilitu takových bank. A tuto skutečnost můžeme velice snadno ilustrovat právě na našem případu velkých a středních bank v České republice. Tabulka 14 obsahuje rentabilitu kapitálu Tier 1 u velkých a středních bank českého bankovního sektoru ve sledovaném období.

Tabulka 14: Rentabilita kapitálu Tier 1 velkých a středních bank českého bankovního sektoru 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Rentabilita Tier 1 (%) velkých bank

24,94

20,41

25,46

22,94

Rentabilita Tier 1 (%) středních bank

14,00

15,01

13,38

9,58


Z tabulky 14 je patrné, že rentabilita kapitálu Tier 1 mezi středními a velkými bankami je diametrálně odlišná. Tento rozdíl se pochopitelně nedá přisuzovat pouze rozdílu v kapitálové přiměřenosti. Neznamená to, že kdyby banky střední velikosti snížily svou kapitálovou 53

přiměřenost na úroveň velkých bank, začaly by dosahovat stejné rentability. Rentabilitu ovlivňuje ještě řada jiných faktorů, které nemají žádné spojení s kapitálovou přiměřeností. Nicméně i přesto se dá usoudit, že výše kapitálové přiměřenosti respektive kapitálu má vliv na rentabilitu dané banky. Je tedy otázkou, zda je skutečně žádoucí, aby banky střední velikosti udržovaly natolik vysoký kapitál. Přestože vysoký kapitál způsobuje, že jsou méně rizikové, s nižším rizikem pochopitelně přichází i nižší výnos.

Kapitálové požadavky, které jsou uvedeny v tabulce 15, jsou opět stejně jako v případě velkých bank velmi podobné složení kapitálových požadavků za celý bankovní sektor. Jediný drobný rozdíl spočívá v tom, že podíl kapitálového požadavku pro úvěrové riziko na celkovém kapitálovém požadavku se v případě velkých bank pohybuje blíže k 85 %, zatímco u středních bank blíže k 90 %. Je to však velice malý rozdíl, který je způsobený především tím, že velké banky mají část svých obchodů i v neúvěrových obchodech jako například obchody s cennými papíry, zatímco pro střední a menší banky nemusí být tato část bankovního podnikání natolik významná a opírají se spíše o úvěrové obchody. V tabulce 15 si můžeme rovněž všimnout poměrně rapidního nárůstu kapitálu bank střední velikosti v absolutních číslech, nicméně to může být způsobeno přesunem bank z jiné kategorie do kategorie středních bank. Nedá se tedy vyvozovat nějaká zvýšená ziskovost středních bank.

Tabulka 15: Kapitál a kapitálové požadavky středních bank českého bankovního sektoru (v mil. Kč) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Kapitál celkem

59 892

77 826

95 547

111 689


28 408

32 377

39 530

44 459


25 475

28 530

34 526

39 177

208

625

1 147

1 162

2 726

3 205

3 850

4 107

0

17

7

14



54

2.1.3

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u malých bank

Kapitálová přiměřenost malých bank v českém bankovním sektoru se rovněž výrazněji liší od průměru celého sektoru. Na rozdíl od středních bank se ale liší směrem dolů. Ještě v roce 2010 byla kapitálová přiměřenost malých bank nad průměrem bankovního sektoru, od 2011 se již ale pohybuje pod průměrem, přičemž rozdíl mezi průměrem pro celý sektor a průměrem malých bank se neustále zvyšuje. V roce 2013 byla kapitálová přiměřenost malých bank slabě přes 13 % rizikově vážených aktiv, zatímco průměr pro bankovní sektor přesahoval 17 %.

Tabulka 16: Hodnoty kapitálové přiměřenosti malých bank českého bankovního sektoru 31.12.2010 Kapitálová přiměřenost (%)

31.12.2011

16,13

31.12.2012

14,69

31.12.2013

14,18

13,07


Kapitálové požadavky znázorněné v tabulce 17 nám potvrzují předešlou domněnku, že se zvyšující se velikostí banky klesá podíl úvěrových obchodů na jejích celkových obchodech a tím se snižuje i podíl kapitálového požadavku pro úvěrové riziko na celkovém kapitálovém požadavku. Pro malé banky v českém bankovním sektoru je tento podíl v rozmezí 90-95 %. Rovněž změny kapitálu mezi jednotlivými roky v kombinaci s údaji o středních bankách potvrzují domněnku o přesunu banky z jedné kategorie do druhé, což tyto náhlé změny v kapitálu vyvolalo.

Tabulka 17: Kapitál a kapitálové požadavky malých bank českého bankovního sektoru (v mil. Kč) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Kapitál celkem

23 232

18 636

8 370

10 443


11 521

10 147

4 721

6 392


10 125

9 282

4 460

6 083

2. Tržní riziko

585

265

72

61

3. Operační riziko

810

600

189

248

0

0

0

0

4. Ostatní rizika


55

2.1.4

Hodnoty kapitálové přiměřenosti u stavebních spořitelen

Kapitálová přiměřenost stavebních spořitelen v České republice byla na začátku sledovaného období nejnižší ze všech čtyř vymezených oblastí bankovního sektoru, nicméně od té doby došlo k výraznému nárůstu. Sice se kapitálová přiměřenost stále drží pod průměrem celého bankovního sektoru, ale jen velice mírně. Je ale nutné zdůraznit, že i v letech 2010 a 2011, kdy byla kapitálová přiměřenost stavebních spořitelen nižší než nyní (viz tabulka 18), se stále pohybovala v hodnotách, které lze považovat za vysoké. Nízké byly pouze v porovnání se zbytkem českého bankovního sektoru.

Tabulka 18: Hodnoty kapitálové přiměřenosti stavebních spořitelen českého bankovního sektoru 31.12.2010 Kapitálová přiměřenost (%)

31.12.2011

13,51

31.12.2012

13,66

31.12.2013

16,05

16,00


Podíl kapitálového požadavku pro úvěrové riziko na celkovém kapitálovém požadavku se stabilně pohybuje blízko 90 %. Stavební spořitelny jsou ve svých aktivitách samozřejmě značně omezeny, protože se jedná o specializovanou formu bankovního podnikání, do kterého ještě výraznou přímou formou vstupuje stát. Z tohoto důvodu si můžeme v tabulce 19 všimnout, že stavební spořitelny nemají žádný kapitálový požadavek pro tržní riziko.

Tabulka 19: Kapitál a kapitálové požadavky stavebních spořitelen českého bankovního sektoru (v mil. Kč) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Kapitál celkem

19 346

21 358

23 165

22 114


11 460

12 512

11 547

11 059


10 203

11 182

10 174

9 652

0

0

0

0

1 257

1 329

1 373

1 407

0

0

0

0


Pramen: ČNB, Vybrané ukazatele podle skupin bank. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/sou souhr_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab06.html

56

2.1.5

Shrnutí

Pokud shrneme všechny údaje o kapitálové přiměřenosti, které jsem výše analyzoval, pak musíme nezbytně dojít k závěru, že banky v českém bankovním sektoru jsou kapitálově velice silné. Nemám sice prostor pro analýzu každé jednotlivé banky a analýzu jsme prováděl po jednotlivých segmentech bankovního sektoru, nicméně vzhledem k vysokým průměrným hodnotám kapitálové přiměřenosti je málo pravděpodobné, že by se nějaká konkrétní banka blížila požadovanému minimu kapitálové přiměřenosti a jiná banka v daném segmentu by to vyrovnávala ještě významně vyšší kapitálovou přiměřeností než zmiňované průměry. Sice se taková kapitálově slabší banka vyskytovat může, ale jednalo by se pouze o banku menší velikosti, která tím pádem nebude mít významný vliv na vážený průměr kapitálových přiměřeností. Přičemž malá kapitálově slabá banka nemůže bankovní sektor příliš negativně ovlivnit svými případnými problémy. Pro ilustraci tohoto tvrzení je v tabulce 20 uvedeno pět největších bank62 v České republice (podle výše celkových aktiv) a jejich kapitálová přiměřenost. Nejsou uvedeny údaje za rok 2013, protože v době tvorby tohoto textu nebyly výroční zprávy za rok 2013 ještě zveřejněny.

Tabulka 20: Hodnoty kapitálové přiměřenosti pěti největších bank v ČR (v %) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

ČSOB

16,51

13,61

14,40

Česká spořitelna

13,90

13,10

16,00

Komerční banka

15,27

14,61

14,66

UniCredit Bank

14,12

15,58

15,82

Raiffeisenbank

10,50

12,00

13,70

Pramen: Výroční zprávy uvedených bank

Jak můžeme vidět, žádná z uvedených bank se nijak neblíží hranici 8 % kapitálové přiměřenosti. Zajímavým faktem zde je, že Raiffeisenbank je podle metodiky České národní banky počítaná v letech 2010 a 2012 mezi střední banky, ale v roce 2011 mezi velké banky. Pokud to skombinujeme s údaji v tabulce 11, tak nám vyjde, že onen jednoprocentní propad kapitálové přiměřenosti u velkých bank v roce 2011 byl zapříčiněn přesunem Raiffesenbank

62

Jako pátou největší banku uvádím Raiffeisenbank, přestože v roce 2012 ji objemem aktiv na její pozici vystřídala Hypoteční banka.

57

do této skupiny, přičemž Raiffeisenbank měla výrazněji nižší kapitálovou přiměřenost než ostatní banky v této kategorii.

Hodnoty kapitálové přiměřenosti v jednotlivých segmentech bankovního sektoru jsou stabilně vysoké, tudíž můžeme analyzovat údaje za rok 2013, aniž bychom se museli obávat, že se jedná o nějaký jednorázový výkyv. Nejnižší hodnota kapitálové přiměřenosti je pro segment malých bank a to 13,07 %. I tato hodnota je ale natolik vysoká, že kdyby již dnes byly uplatněny finální minimální hodnoty kapitálové přiměřenosti (8 %) a kapitálového ochranného polštáře (2,5 %) podle Baselu III a zároveň Česká národní banka uplatňovala maximální hodnotu proticyklického polštáře (2,5 %), tak by byl nyní dostupný kapitál dostatečný, protože tyto požadavky Baselu III by souhrnně tvořily 13 % rizikově vážených aktiv.

Některé banky v segmentu malých bank se samozřejmě pohybují pod průměrem tohoto segmentu, ale není pravděpodobné, že by tyto banky nebyly schopny včas vybudovat dostatečný kapitál. Prvním důvodem je, že Česká národní banka s velkou pravděpodobností nebude v nejbližší budoucnosti nastavovat proticyklický polštář, protože ten je určen pro období, kdy dochází k výrazné úvěrové expanzi. V současnosti se ale Česká národní banka snaží svou politikou podporovat úvěrování, takže šance, že by přikročila k nástrojům na jeho omezení, je prakticky nulová. To potvrzuje i následující výňatek ze Zprávy o finanční stabilitě 2012/2013 zpracované Českou národní bankou: „Z výše prezentovaného hodnocení vývoje v domácí ekonomice je patrné, že současná fáze úvěrového cyklu v ČR nevyžaduje tvorbu proticyklického polštáře v bankovním sektoru. Výhled celkové úvěrové dynamiky v rámci Základního scénáře dále naznačuje, že proticyklické kapitálové polštáře nebude nejspíše zapotřebí vytvářet ani v následujících několika letech.“

Druhý důvod pak je, že se kapitálový ochranný polštář začne postupně vytvářet až od 1.1.2016 a maximální úrovně dosáhne 1.1.2019. Poté bude muset každá banka mít kapitál ve výši 10,5 % rizikově vážených aktiv. Tuto hodnotu splňuje drtivá většina bank českého bankovního sektoru již dnes. Dá se tedy konstatovat, že český bankovní sektor by neměl mít nejmenší potíže se zavedením nových pravidel obezřetného podnikání Basel III týkajících se minimální kapitálové přiměřenosti a kapitálových polštářů.

58

Na podporu tvrzení o síle českého bankovního sektoru můžeme vzít zátěžový test bankovního sektoru provedený v listopadu 2013 Českou národní bankou. Tento zátěžový test používá scénář pokračující recese. Předpokladem tohoto scénáře je „další pokles ekonomické aktivity na celém tříletém horizontu testů, který je způsoben zejména nízkou zahraniční poptávkou a poklesem domácí spotřeby a investic“.63 Srovnání je pak provedeno se základním scénářem vývoje založeným na predikcích České národní banky.

Následkem tohoto zátěžového scénáře by došlo ke ztrátám ze znehodnocení úvěrů ve výši asi 45 mld. Kč, což jsou více než 2 % celkového úvěrového portfolia. Dále by došlo k poklesu provozního zisku o více než 30 %.64 I přesto by ale stabilita českých bank nebyla významněji ohrožena, protože jejich kapitálová přiměřenost by se stále udržovala v relativně vysokých hodnotách, jak nám ukazuje graf 1.

Graf 1: Vývoj kapitálové přiměřenosti podle jednotlivých scénářů zátěžového testu 18 16 14 12 10 8 6 4 09/10

09/11

09/12

Základní scénář

09/13

09/14

09/15

09/16

Pokračující recese

Pramen: ČNB, Zátěžové testy bankovního sektoru České republiky (listopad 2013). Dostupné z: http://www.cnb. cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_testy/2013/zatezove_testy_vysledky_2013_3 q.pdf

63

ČNB, Zátěžové testy bankovního sektoru České republiky (listopad 2013), str. 2. Dostupné z: http://www.cnb. cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_testy/2013/zatezove_testy_vysledky_2013_ 3q.pdf 64 ČNB, Zátěžové testy bankovního sektoru České republiky (listopad 2013), str. 4. Dostupné z: http://www.cnb. cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_testy/2013/zatezove_testy_vysledky_2013_ 3q.pdf

59

Česká národní banka nicméně zjistila, že několik bank, které ale reprezentují pouze asi 1 % aktiv bankovního sektoru, by se dostalo do situace nedostatečné kapitálové přiměřenosti i v základním scénáři. To je způsobeno obchodním modelem daných bank, který je podle metodiky zátěžových testů dlouhodobě neudržitelný, takže tyto banky jej budou muset změnit nebo doplnit svůj kapitál.65 To potvrzuje předešlou domněnku, že kapitálově slabé banky jsou v českém bankovním sektoru ojedinělé a vyskytují-li se, jedná se většinou pouze o banky spadající do kategorie malých bank, jejichž podíl na bankovních aktivech je nízký. V případě zátěžového scénáře se pod hranici minimální kapitálové přiměřenosti dostává celkem 10 bank, které představují 11 % aktiv bankovního sektoru. Na doplnění kapitálu by v takovém případě potřebovaly zhruba 10 mld. Kč.66 Tato částka ale není natolik vysoká, aby dokázala ohrozit stabilitu celého systému.

2.2 Hodnoty pákového poměru v bankovním sektoru ČR Získat v současné době (2014) údaje o pákovém poměru (Leverage Ratio) v celém bankovním sektoru České republiky, případně u jednotlivých bank je poměrně komplikované vzhledem k nastaveným pravidlům Baselu III. Pákový poměr je totiž stále ve fázi monitorování ze strany orgánů dohledu a banky budou mít povinnost tyto údaje zveřejňovat až od 1.1.2015. V současné době zaleží tedy zveřejnění hodnot pákového poměru čistě na dané bance a Česká národní banka tyto údaje samozřejmě také nezveřejňuje.

Pravděpodobně jedinou bankou, která dobrovolně zveřejňuje údaje o svém pákovém poměru, je v současnosti Československá obchodní banka (dále jen ČSOB). Tyto údaje zveřejňuje ve svých výročních zprávách od roku 2011, přičemž zpětně určila hodnotu pákového poměru i pro rok 2010. Konkrétní hodnoty pákového poměru ČSOB v letech 2010-2012 jsou uvedeny v tabulce 21.

65

ČNB, Zátěžové testy bankovního sektoru České republiky (listopad 2013), str. 4. Dostupné z: http://www.cnb. cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_testy/2013/zatezove_testy_vysledky_2013_ 3q.pdf 66 ČNB, Zátěžové testy bankovního sektoru České republiky (listopad 2013), str. 5. Dostupné z: http://www.cnb. cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_testy/2013/zatezove_testy_vysledky_2013_ 3q.pdf

60

Tabulka 21: Pákový poměr ČSOB v letech 2010-2012 (v %) 31.12.2010 Pákový poměr ČSOB

31.12.2011 4,50

31.12.2012 3,96

4,87

Pramen: Výroční zprávy ČSOB (2011 a 2012)

Minimální hodnota pákového poměru je nastavena na 3 %. ČSOB se pohybuje v dostatečném odstupu od této hranice. Zajímavé je srovnat tyto hodnoty s poměrem vlastního kapitálu k aktivům, protože pákový poměr má podobnou konstrukci. Jedná se o poměr kapitálu Tier 1 k celkovým aktivům, což ale u pákového poměru zahrnuje i podrozvahové položky. Poměr mezi vlastním kapitálem a celkovými aktivy ČSOB v letech 2010-2012 je znázorněn v tabulce 22.

Tabulka 22: Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv ČSOB v letech 2010-2012 (v %) 31.12.2010 7,35

Vlastní kapitál / Celková aktiva

31.12.2011 6,44

31.12.2012 7,89

Pramen: Výroční zprávy ČSOB (2011 a 2012)

Když porovnáme hodnoty pákového poměru s podílem vlastního kapitálu na celkových aktivech v jednotlivých letech, tak zjistíme, že v každém roce je pákový poměr 61-62 % poměru mezi vlastním kapitálem a celkovými aktivy. Fakt, že se poměr mezi těmito dvěma ukazateli mezi jednotlivými roky liší jen o desetiny procenta, by stál za další prozkoumání, ale vzhledem k tomu, že nemáme delší časovou řadu ani údaje z jiných bank, nedá se z toho vyvozovat žádný závěr. To, že je hodnota pákového poměru nižší, je pochopitelné, protože pákový poměr ve svém jmenovateli zahrnuje i podrozvahové pozice banky.

Z důvodu nedostatečných údajů nemůžeme učinit silné tvrzení o připravenosti českého bankovního sektoru na přijetí nových pravidel Baselu III týkajících se pákového poměru. Pákový poměr může být navíc až do roku 2017 měněn v závislosti na pozorování orgánů dohledu v jednotlivých zemích. Přesto ale můžeme vyvodit pravděpodobné závěry o připravenosti českého bankovního sektoru na přijetí pákového poměru z údajů, které máme k dispozici.

Víme, že český bankovní sektor je kapitálově dost silný. Protože kapitál Tier 1 je základní součástí výpočtu pákového poměru, dá se předpokládat, že by české banky neměly mít 61

výraznější problémy ani se splněním kritérií pákového poměru. Na druhou stranu příklad ČSOB, který je jediný k dispozici, nechává drobné pochybnosti. V roce 2011, kdy byla kapitálová přiměřenost ČSOB 13,61 %, což je poměrně silná hodnota, byl pákový poměr jen 3,96 %, což v porovnání se stanovenou 3% hranicí není až tak vysoká hodnota, jako 13,61 % kapitálové přiměřenosti v porovnání s požadovanou 8% hranicí. Přesto se domnívám, že české banky nebudou mít s přijetím pákového poměru v zásadě žádný větší problém. Je ale nutné zdůraznit, že se jedná o názor nepodpořený dostatečnými přímými údaji a založený pouze na pozorování nepřímých ukazatelů.

Česká národní banka ve svém stanovisku ke konzultačnímu materiálu Evropské komise „Possible Further Changes to the Capital Requirements Directive“ uvádí, že je důležité zjistit, proč kapitálové požadavky samy nezabrání nadměrné páce. Podle České národní banky by důvodem mohlo být špatné nastavení rizikových vah, které neodpovídají skutečně podstupovanému riziku.67 Tento postoj zcela jasně ukazuje, že pákový poměr bude v následujících letech pozorně monitorován a na základě toho buď dojde k jeho úpravě anebo možná dokonce dojde k úpravě výpočtu kapitálové přiměřenosti, respektive rizikových vah. Taková změna by ale mohla vést k vytvoření Baselu IV.

2.3 Globální standardy likvidity v bankovním sektoru ČR Nyní přejdeme od posuzování připravenosti českého bankovního sektoru na přijetí kapitálových pravidel Baselu III k posouzení jeho připravenosti na přijetí globálních standardů likvidity Baselu III. Česká národní banka se bohužel ve svých zprávách o finanční stabilitě za období 2011/2012 a 2012/2013 globálními standardy likvidity moc nezabývá. Pouze ve Zprávě o finanční stabilitě 2012/2013 u komentáře k zátěžovému testu likvidity bankovního sektoru stručně konstatuje: „Testované banky přestály simulovanou zátěž a byly by schopny ve stanoveném termínu do jednoho a třech měsíců odstranit potenciální likviditní mezeru i za předpokladu zhoršených tržních podmínek. Dobrou likviditní pozici domácích bank dokládá také provedené šetření týkající se poměrů LCR v rámci regulatorních pravidel CRD IV/CRR. Výsledky šetření dokládají, že české banky by neměly potíže se splněním

67

ČNB, Stanovisko České národní banky ke konzultačnímu materiálu Evropské komise „Possible Further Changes to the Capital Requirements Directive“, str. 8. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/w ww.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladna/stanoviska_cnb/download/stanovisko_EC_CRD_IV.pdf

62

požadovaných limitů s výraznou rezervou.“68 Zkratkou LCR se rozumí Liquidity Coverage Ratio (poměr likvidního krytí), tedy první z globálních standardů likvidity.

Nicméně ve své Zprávě o finanční stabilitě 2010/2011 se Česká národní banka zabývala poměrem likvidního krytí a poměrem čistého stabilního financování detailněji. V tomto období byly globální standardy likvidity přijaty v pravidlech Basel III. Česká národní banka tudíž zkoumala, zda je český bankovní sektor připraven na přijetí těchto pravidel. Je ale nutné podotknout, že tehdy teprve začínalo období pozorování, které pokračuje i dnes. Poměr likvidního krytí vstoupí v platnost až od roku 2015 a poměr čistého stabilního financování až od roku 2018. Další důležitou informací je, že Česká národní banka v té době neměla k dispozici data, která by jí umožňovala přesný výpočet obou globálních standardů likvidity. Použila tedy aproximativní ukazatele. Pro poměr likvidního krytí to byl krátkodobý likvidní poměr a pro poměr čistého stabilního financování tzv. strukturovaný likviditní poměr.

Krátkodobý likviditní poměr je obdobou zátěžového testu likvidity, kdy banka musí plně krýt výrazný odliv likvidity v horizontu jednoho měsíce. Likvidní polštář může v tomto případě obsahovat pouze hotovost, dluhopisy s nízkým rizikem a další kvalitní kolaterál (např. poukázky ČNB z reverzních repo operací). Po zjištění hodnot krátkodobého likvidního poměru Česká národní banka konstatuje: „I přes konzervativní nastavení vah69 u odlivu hotovosti vzhledem k poměrně značné nejistotě ohledně struktury vkladů by se hodnota ukazatele pro bankovní sektor jako celek měla pohybovat nad 100% hranicí stanovenou v Basel III.“70 Zde je žádoucí vyzdvihnout, že podle České národní banky splňoval český bankovní sektor požadovanou 100% hranici už v roce 2011, zatímco poměr likvidního krytí se začne postupně zavádět od roku 2015, kdy bude jeho hodnota pouze 60 %. Následně se bude každý rok zvyšovat o 10 %, až dosáhne hodnoty 100 % v roce 2019, kdy bude implementace tohoto pravidla Baselu III plně ukončena.71

Strukturovaný likviditní poměr vyžaduje, aby byly disponibilní stabilní zdroje banky alespoň ve výši potřebných stabilních zdrojů. Stabilním zdrojem jsou např. depozita se splatností delší než jeden rok. Na druhou stranu likvidní obchodovatelný dluhopis s delší splatností vyžaduje 68

ČNB (2013). Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013. 153 s. ISBN 978-80-87225-44-8. Váhami se v tomto případě rozumí váhy, které Česká národní banka stanovila pro jednotlivá likvidní aktiva a pasiva, což je nutné pro určení krátkodobého likviditního poměru. 70 ČNB (2011). Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011. 150 s. ISBN 978-80-87225-33-2, str. 70 71 Bank for International Settlements, Basel III: The Liquidity Coverage Ratio and liquidity risk monitoring tools. Dostupné z: http://www.bis.org/publ/bcbs238.htm 69

63

nižší stabilní zdroje než podnikový úvěr se stejnou splatností. Tyto rozdíly jsou podobně jako v předchozím případě vyjádřeny pomocí vah nastavených Českou národní bankou. Dle výpočtů České národní banky by strukturovaný likvidní poměr pro český bankovní sektor dosáhl hodnoty 110 %.72 Opět by tedy český bankovní sektor stanovené požadavky splnil.

Jedním z cílů Baselu III je omezení nesouladu splatnosti mezi aktivy a pasivy u bank. Vývoj tohoto nesouladu za období let 2001-2011 je znázorněn v grafu 2. Jak můžeme vidět, dochází v České republice ke zvětšování rozdílu mezi splatností aktiv a pasiv. Nejedná se ale nezbytně o negativní jev, který nemá v jiných zemích obdoby. Spíše se jedná o znázornění vývoje českého bankovního sektoru a jeho přiblížení se ostatním zemím. Koneckonců v rozmezí let 2008 až 2011 si můžeme všimnout, že se nárůst nesouladu mezi splatností aktiv a pasiv prakticky zastavil, přestože je možné tento jev přisoudit i zastavení přirozeného vývoje finančního zprostředkování v reakci na finanční krizi. Nesoulad splatnosti aktiv a pasiv nikdy úplně nezmizí, protože je jedním ze základních rysů bankovního podnikání.

Graf 2: Nesoulad splatnosti aktiv a pasiv v bankovním sektoru ČR, 2001-2011 (v % aktiv) 5 0 -5 -10 -15 -20 -25 -30 -35 -40 -45 01/01

10/02 Celkem

06/04

02/06

11/07

07/09

03/11

S vyloučením 80 % netermínovaných vkladů

Pramen: ČNB (2011). Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011. 150 s. ISBN 978-80-87225-33-2, str. 70

Podle závěrů České národní banky z roku 2011 je český bankovní sektor dobře připraven na přijetí globálních standardů likvidity Baselu III, což potvrdilo i šetření, které Česká národní banka provedla u vybraných bank souběžně s výše zmíněnými výpočty a odhady. Nicméně my už jsme se od roku 2011 trochu posunuli, a tak by bylo vhodné zjistit, zda jsou tyto závěry 72

ČNB (2011). Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011. 150 s. ISBN 978-80-87225-33-2, str. 70

64

aktuální i dnes. Kromě zkratkovitého tvrzení České národní banky z roku 2013, že banky by neměly mít problémy se splněním těchto pravidel, nemáme žádné specifické informace.

Z tohoto důvodu využijeme data, která nám mohou tuto informaci sdělit zprostředkovaně. V tabulce 23 můžeme vidět poměr rychle likvidních aktiv a celkových aktiv v českém bankovním sektoru a v jeho jednotlivých sledovaných segmentech. Rychle likvidní aktiva podle metodiky České národní banky obsahují „pokladní hodnoty, pohledávky za centrálními bankami, pohledávky za úvěrovými institucemi splatné na požádání a dluhopisy vydané centrálními bankami a vládními institucemi s výjimkou neobchodovatelných dluhopisů zařazených v portfoliu úvěrů a pohledávek“73.

Pokud vezmeme v úvahu, že Česká národní banka konstruovala výše zmíněné výpočty na základě dat z roku 2010 a části roku 2011, tak nám z uvedených dat vyplývá, že likvidní situace českých bank v současné době nemůže být horší než tehdy. Celý bankovní sektor svou likviditu zvýšil. Při rozkladu na jednotlivé segmenty pak zjistíme, že likvidita v segmentu velkých bank a stavebních spořitelen prakticky stagnovala, zatímco v segmentu středních a zejména pak malých bank se od roku 2011 výrazně zvýšila. Z tohoto se dá vyvodit, že i dnes jsou banky v českém bankovním sektoru dobře připraveny na přijetí globálních standardů likvidity Baselu III.

Tabulka 23: Poměr rychle likvidních aktiv a celkových aktiv v bankovním sektoru ČR (v %) 31.12.2010

31.12.2011

31.12.2012

31.12.2013

Celý bankovní sektor

26,10

26,88

29,06

30,63

Velké banky

32,41

31,62

31,06

33,97

Střední banky

14,43

17,15

24,24

22,74

Malé banky

17,17

21,96

32,84

33,17


16,27

15,16

17,31

16,76


73

ČNB, Metodika. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladn i_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_metodika.html

65

3 Budoucnost bankovní regulace V této kapitole se pokusím nastínit možný budoucí vývoj bankovní regulace a případné vlivy na bankovní sektor jako takový a dále se pak pokusím navrhnout směr, jakým by se regulace měla ubírat dle mého názoru.

3.1 Predikce vývoje bankovní regulace Nejlepší způsob jak odhadnout vývoj bankovní regulace v budoucnu je podívat se, jakým způsobem a za jakých podmínek se vyvíjela v minulosti. Prakticky každou podstatnou změnu či novinku v oblasti bankovní regulace předcházela nějaká významná kritická událost. To nemusí nezbytně znamenat jen finanční či hospodářskou krizi, ale třeba i výrazné potíže konkrétní banky způsobené určitým neregulovaným či špatně regulovaným typem chování.

Podobně je zcela jasné, že i budoucí změny v oblasti bankovní regulace budou opět reakcí na něco. Bohužel takový přístup nemusí nezbytně dělat bankovní systém bezpečnějším. S trochou sarkasmu se dá říct, že bankovní sektor je díky regulaci vždy velice dobře připraven na včerejší krizi. Zdá se ale, že se vždy vyskytne nová problematická oblast, která byla jakoby opomenuta v průběhu tvorby regulatorních pravidel. Otázkou ale je, zda byla tato oblast skutečně pouze opomenuta nebo zda předtím vůbec neexistovala a byla vytvořena právě těmi nejnovějšími regulatorními pravidly.

Bankovní sektor a finanční sektor obecně je pravděpodobně tou nejvíce regulovanou částí ekonomiky. Pokud přijmeme předpoklad, že regulace pomáhá stabilitě systému jako celku, museli bychom zcela jistě dojít k závěru, že finanční sektor je tím nejstabilnějším sektorem světové ekonomiky. Skutečnost tomu ale nenapovídá. Spíše by se dalo argumentovat, že je tomu právě naopak. Kdyby totiž finanční sektor stabilní byl, nezvětšovala by se jeho regulace takřka každým dnem, protože jak jsem již zmínil, nové regulace jsou prakticky vždy reakcí na nějakou nestabilitu v sektoru.

Dostáváme se tak k otázce, zda skutečným problémem finančního sektoru není nadměrná raději než nedostatečná regulace. Poslední finanční krize je často dávána za vinu „deregulaci“, která se uskutečnila v 90. letech ve Spojených státech amerických. Deregulaci uvádím v uvozovkách, protože sice k deregulaci v určité oblasti došlo, ale objem regulace jako takový 66

se neustále zvětšoval. Ti, kteří přisuzují poslední krizi oné „deregulaci“, ale končí na půl cesty ke skutečné příčině.

Je pravda, že Spojené státy odstranily některá omezující opatření, což umožnilo bankám chovat se způsobem a podstupovat rizika, jak by to předtím nebylo možné. Nicméně neexistuje pouze negativní regulace, která určité chování omezuje nebo zakazuje. Existuje i pozitivní regulace. Pozitivní regulace má za cíl podpořit daný sektor. Příkladem v bankovním sektoru může být pojištění vkladů, politika too-big-to-fail nebo i monetární expanze ze strany centrální banky, která bankám umožňuje úvěrovou expanzi. Skutečný problém ve Spojených státech byl, že byla odstraněna část negativní regulace, ale už ne ta pozitivní. Ta pozitivní regulace ale právě motivovala finanční sektor chovat se riskantním způsobem a toto chování bylo následně omezeno onou negativní regulací, bez jejíž přítomnosti se pak dostavila krize.

Tato událost nicméně vytvořila strašáka deregulace a skutečnost, že krize byla naopak způsobena regulací, byla ztracena v záplavě horlivých politických prohlášení o hamižnosti bank a nutnosti omezit tento nespoutaný kapitalismus. To, že se o nejregulovanějším sektoru najednou mluvilo jako o tom nejméně regulovaném, už je jen dobrým příkladem dnešního orwelliánského doublespeaku.

Vzhledem k těmto událostem není složité předpovědět budoucí vývoj bankovní regulace, respektive regulace finančního sektoru obecně. Pravděpodobnost, že by došlo k nějaké skutečné deregulaci, kdy se začnou odstraňovat regulace bez vytváření nových, je prakticky nulová. Orgány regulace v jednotlivých státech i na globální úrovni budou pracovat na stále nových pravidlech a stále silnější regulaci finančního sektoru. Je už složitější odhadnout, jaká pravidla to přesně budou. To se ukáže, až se opět vyskytne nějaký nový problém. Kdyby byla regulace z mého pohledu skutečně v nějakých aspektech nedostatečná, bylo by snadnější odhalit, jakými konkrétními pravidly se budou regulátoři zabývat. Protože ale považuji finanční regulaci za nadměrnou, je pro mě prakticky nemožné odhadnout jejich přesné budoucí kroky. Mohu proto odhadnout jen směr, jakým se vydají, a tím je silnější regulace.

Dalším podstatným důvodem, proč si myslím, že se regulace bude zvětšovat a v žádném případě se nezmenší, je konflikt zájmů. Orgány dohledu a regulace jsou státními institucemi, které ale bez regulace nejsou potřeba. Naopak čím více regulací existuje, tím více je těchto 67

orgánů zapotřebí, aby na jejich dodržování dohlížely, a tím větší moc a vliv na dění v dané zemi představitelé těchto orgánů mají. Na jedné straně je veřejnosti předkládáno, že regulace je nutná, protože nemůžeme důvěřovat bankéřům, kteří sledují jen svůj vlastní zájem a zisk, na druhé straně ale má veřejnost věřit, že představitelé orgánů regulace a dohledu budou hájit zájmy všech a svoje vlastní zájmy odloží stranou, budou-li v rozporu. Taková představa je ale naivní.

Přestože nedokážu odhadnout konkrétní kroky orgánů regulace v budoucnu sám, nápovědou by mohla být vyjádření představitelů těchto orgánů. Vladimír Tomšík, současný viceguvernér České národní banky, ve svém odborném článku Regulace bankovního sektoru z pohledu ekonomické teorie uveřejněném v časopisu Politická ekonomie v roce 2011 zmiňuje jako možné budoucí regulatorní opatření zavedení tzv. bankovní daně.74

Jedná se v zásadě o speciální daň z příjmu pro banky. Důvodem pro tuto daň je fakt, že mnohé banky byly během krize zachráněny státní intervencí a tato situace se kvůli politice too-big-to-fail může velice snadno opakovat. Banky by tudíž podle logiky tohoto návrhu měly odevzdat část svého zisku v podobě vyšších daní, aby stát disponoval prostředky na jejich případnou záchranu.

Vladimír Tomšík a Martin Mandel, kteří na tomto článku pracovali společně, uvádí šest důvodů, proč by měla být bankovní daň odmítnuta. Jejich důvody jsou ve zkratce následující:75 1. Daňové břemeno se posune na spotřebitele, protože bankovní sektor má znaky oligopolu. 2. Pokud nebude daň celosvětová, konkurenčně znevýhodní banky, které jsou jí vystaveny. 3. Lepším nástrojem je kapitálová přiměřenost Baselu III, který zajistí zadržení kapitálu v bankách místo, aby byl kapitál odčerpán v podobě daní a následně přerozdělován slabým bankám. 4. Pokud budou vybrané prostředky shromažďovány v nějakém fondu, nastane problém, jak tyto prostředky správně investovat. 74

MANDEL, Martin a Vladimír TOMŠÍK: Regulace bankovního sektoru z pohledu ekonomické teorie [online]. 2011. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php?IDcl=772 75 MANDEL, Martin a Vladimír TOMŠÍK: Regulace bankovního sektoru z pohledu ekonomické teorie [online]. 2011. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php?IDcl=772

68

5. Zvýší se morální hazard, protože banky se budou ještě více spoléhat na pomoc státu. 6. Plošné zavedení daně nemá smysl, protože ne všechny státy musely zachraňovat svoje banky a tudíž není důvod za to banky v těchto státech trestat.

S názory autorů zmíněného článku souhlasím. Přesto bych ale doplnil zejména ke čtvrtému bodu, že je velice pochybné, zda by vůbec k vytvoření nějakého fondu došlo. Jsem přesvědčen, že jeho vytvoření by bylo v původním návrhu, ale než by celý návrh prošel legislativním procesem, stala by se z bankovní daně jen druhá sazba daně z příjmu právnických osob a příjem z této daně by šel rovnou na financování činností států a snižování schodků či zvyšování výdajů. V konečném důsledku by tedy žádný fond neexistoval a v době krize bychom byli opět ve stejné situaci jako předtím. Ke třetímu bodu by se ještě dalo doplnit, že proponenti bankovní daně si jsou existence pravidel minimální kapitálové přiměřenosti jistě velice dobře vědomi a tento krok je pro ně spíše další nástavbou.

Další charakteristikou budoucího vývoje regulace finančního sektoru bude vedle zpřísňování i sjednocování. Zejména na úrovni Evropské unie, ale i na úrovni globální, bude docházet ke stále rozsáhlejší harmonizaci a sjednocování regulatorních pravidel. Tento názor vyjádřil i Martin Špolc, asistent generálního ředitele pro jednotný trh a finanční služby v Evropské komisi, ve svém článku Současné výzvy regulace bankovního sektoru Evropské unie ze srpna 2012 uveřejněném ve sborníku České bankovní asociace.76 V tomto článku rovněž uvádí následující čtyři opatření, která budou mít dle jeho názoru významný dopad na evropský bankovní sektor:77 1. Sjednocení a případná centralizace pojištění vkladů v Evropské unii. 2. Zaměření regulace na oblast „stínového bankovnictví“, tj. na oblast nebankovní úvěrové činnosti. 3. Možná reforma struktury evropského bankovního sektoru jako např. oddělení nebo omezení některých aktivit bank. 4. V reakci na manipulace s referenční úrokovou sazbou LIBOR, bude zavedena nezákonnost a trestnost takového jednání v budoucnu.

76

ŠPOLC, Martin: Současné výzvy regulace bankovního sektoru Evropské unie [online]. 2012. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: https://www.czech-ba.cz/sites/default/files/dokumentyclanku/bankovnictvi-v-promenachcasu/cbasborniktexturijen2012.pdf 77 ŠPOLC, Martin: Současné výzvy regulace bankovního sektoru Evropské unie [online]. 2012. [cit. 2014-05-01], str. 129 a 130. Dostupné z: https://www.czech-ba.cz/sites/default/files/dokumentyclanku/bankovnictvi-vpromenach-casu/cbasborniktexturijen2012.pdf

69

První zmíněné opatření je spíše jen reorganizací už existujícího problému a dle mého názoru nepřináší až tak velké změny. O podstatnou záležitost by se jednalo v případě, že by skutečně vznikl nějaký centralizovaný evropský fond pojištění vkladů a mohla by tak vzniknout situace, kdy by ztráty vkladatelů například ve Francii byly sanovány daňovými poplatníky v celé Evropské unii. Pokud se ale jedná jen o sjednocení pravidel, k čemuž už v zásadě došlo, tak to příliš nemění. Podobně čtvrté opatření je jen rozšířením právního řádu a nepovažuji ho za regulaci finančního sektoru v pravém slova smyslu.

Druhé a třetí opatření jsou již typickým příkladem toho, kam by se bankovní regulace mohla ubírat a pouze potvrzuje moje předchozí tvrzení o stále těsnější a rozsáhlejší regulaci. Zejména důraznější regulace nebankovní úvěrové činnosti je zajímavá. Martin Špolc ve svém článku uvádí: „Nevynechání této oblasti z radaru regulátorů a orgánů dohledu je o to důležitější, že zpřísnění regulace tradičního bankovního sektoru by mohlo mít za následek přesunutí podstatné části bankovní činnosti právě do oblasti stínového bankovnictví.“78 Proč tomu tak ale je? Tržní síly se snaží vyhnout těmto regulatorním opatřením a budou v tom pokračovat i nadále. Pokud s tím regulátoři budou chtít bojovat, pak budou muset pokračovat tak dlouho, dokud nebudou regulovány půjčky až na té nejnižší úrovni, což znamená mezi jednotlivci. Někteří toto chování trhu považují za jeho selhání, já osobně to ale považuji za zoufalou snahu trhu udržet růst navzdory monstrózní regulaci, která tento růst dusí.

Co se týče samotné regulace Basel, tak její vývoj rozhodně není u konce. Implementace Baselu III ještě není ani v polovině a už se mluví o Baselu IV.79 A ani Basel IV nebude zcela jistě poslední. Podobně jako z většiny ostatních regulací finančního sektoru se z něj stane nikdy nekončící příběh honu za dokonalejším bankovním sektorem, který ale vždy skončí krachem následovaným dlouhými konferencemi a diskuzemi nad tím, jak máme centrálně naplánovat něco, co nejlépe dokázal a dokáže svobodný trh.

78

ŠPOLC, Martin: Současné výzvy regulace bankovního sektoru Evropské unie [online]. 2012. [cit. 2014-0501], str.129. Dostupné z: https://www.czech-ba.cz/sites/default/files/dokumentyclanku/bankovnictvi-vpromenach-casu/cbasborniktexturijen2012.pdf 79 Basel 4 – Emerging from the mist? [online]. 2013. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.kpmg.com/Global/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/regulatorychallenges/Documents/emerging-from-the-mist.pdf

70

Společnost KPMG ve své publikaci Basel 4 – Emerging from the mist? ze září 2013 předpokládá tři hlavní změny:80 1. Vyšší minimální hodnotu pro pákový poměr než současná 3 %. 2. Omezení možnosti bank používat interní modely pro výpočet kapitálových požadavků. 3. Větší informační povinnost bank.

Dá se jen těžko odhadnout, zda je taková predikce blízko skutečnosti. Osobně ale považuji změnu v oblasti posuzování rizika jednotlivých expozic (a tím tedy i v oblasti interních modelů) za nevyhnutelný budoucí vývoj regulace Basel, protože jak jsem uvedl, změny v regulaci většinou přicházejí po nějaké kritické události. V takovém případě bude špatné rizikové vážení aktiv určitě označeno za jednoho z viníků, protože je snadným cílem a je vždy označeno za jednoho z viníků. Je zkrátka snazší přisoudit vinu chybě v posuzování rizik než pátrat po skutečných příčinách, proč banky taková rizika podstoupily.

Závěrem mohu říct, že nevidím jedinou známku toho, že by se budoucí vývoj bankovní regulace vydal cestou deregulace. Většina vyjádření z okruhu lidí, kteří mají pravomoc o tomto rozhodovat, ukazuje na neustále rostoucí objem a rozsah regulace a její zvyšující se přísnost. Bankovní regulace se bude rovněž ubírat směrem harmonizace a sjednocení pravidel. Nejlépe to bude vidět v Evropské unii, nicméně tato tendence bude globální.

3.2 Návrh pro směřování bankovní regulace Navrhovat bankovní regulaci se jeví jako velice složitý proces vyžadující diskuze mnoha odborníků. To ale platí zejména z toho důvodu, že bankovní regulace je natolik rozsáhlá a komplikovaná, že každá neuvážená změna může mít fatální následky. Basel III má přes 70 stran textu. Směrnice CRD IV z něj vycházející má zhruba 100 stran a nařízení, které tuto směrnici doplňuje dalších více než 300 stran. A to je jen zlomek všech zákonů, směrnic, vyhlášek, prováděcích předpisů, vysvětlujících a dalších dokumentů, které se bankovní regulace týkají.

80

Basel 4 – Emerging from the mist? [online]. 2013. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.kpmg.com/Global/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/regulatorychallenges/Documents/emerging-from-the-mist.pdf

71

Můj návrh pro směřování bankovní regulace je naproti tomu velice jednoduchý. Dle mého názoru bychom se měli více spoléhat na trh a méně na centrální plánování. Bankovní regulace by tudíž měla směřovat k prudké deregulaci. Je ale nutné odstranit především pozitivní regulaci, která bankovní sektor podporuje v přijímání riskantních rozhodnutí, která by za normálních okolností nepřijal. Takové opatření neznamená jen odstranění opatření jako je pojištění vkladů nebo politiky too-big-to-fail, znamená to i odstranění vlivu státu na peněžní zásobu, aby nemohlo docházet k uměle vyvolaným expanzím a kontrakcím založeným na tom, že to vyvolená skupina zaměstnanců centrální banky či jiného orgánu považuje za nejlepší.

Zastávám tedy přístup Rakouské školy ekonomie a jejích představitelů jako Ludwig von Mises nebo Friedrich von Hayek, která věří, že peníze by neměly být státním monopolem, měl by existovat systém konkurujících si peněz a peněžní zásoba by měla být řízena trhem. Je velmi ironické, že i Basel II a Basel III nazývají svůj třetí pilíř „tržní disciplína“, když se přitom jedná o nejregulovanější sektor ekonomiky, jehož hlavní předmět podnikání (peníze) je kompletně monopolizován a centrálně řízen státem. Kde se v takovém uspořádání může vyskytovat tržní disciplína, zůstává záhadou. Tržní disciplína už z principu může být uplatňována pouze trhem a nikoliv státem a jeho regulacemi.

Tento přístup ale samozřejmě vyžaduje upuštění od současného modelu ničím nekrytých peněz a přechod k některému z typů komoditního standardu. Nekryté peníze totiž mohou fungovat pouze, pokud jsou vynuceny státem. I v takovém případě je ale jejich funkčnost omezená. Můj návrh tedy spočívá v následujících obecných bodech: 1. Ustoupení od systému nekrytých peněz a přechod na komoditní standard. 2. Ukončení státního monopolu na emisi peněz a přechod k systému konkurujících si peněz. 3. Zrušení pozitivních regulací podporujících morální hazard. 4. Zrušení negativních regulací omezujících bankovní podnikání a přechod k modelu svobodného bankovnictví.

Takový návrh se v roce 2014 zdá jako naprosto zcestný a neuskutečnitelný. Je pravda, že šance na jeho uskutečnění umělou (politickou) cestou je skutečně nulová. Žádná vláda ani centrální banka by na toto nepřistoupila. I z pohledu ekonomické teorie je zde mnoho ekonomických směrů, které by takovým krokům oponovaly. Dle mého názoru je ale tento 72

návrh jedinou skutečnou reformou bankovního sektoru, která může zabránit krizím, jimž jsme v současnosti vystaveni. Bohužel nemáme žádný příklad svobodného bankovnictví ze současné doby. Ani jej mít nemůžeme, protože v celosvětovém systému nekrytých peněz svobodné bankovnictví existovat nemůže. Nejlepší příklad svobodného bankovnictví, který máme je svobodné bankovnictví ve Skotsku v 18. a první polovině 19. století. I tento systém se potýkal s problémy, ale ty neměly ani zdaleka tak významné důsledky jako problémy jiných bankovních systémů tehdejší i dnešní doby.81

Přestože jsem konstatoval, že je můj návrh neuskutečnitelný umělou (politickou) cestou, jsem přesvědčen, že minimálně první bod návrhu je uskutečnitelný přirozenou (tržní) cestou a pokud k tomu dojde, mohla by se dostavit vůle uskutečnit následující body cestou politickou.

Jsem zároveň přesvědčen o tom, že první bod návrhu se skutečně uskuteční přirozenou cestou a to v nejbližší budoucnosti. V historii se totiž vyskytovala celá řada států, které přešly k systému nekrytých peněz, ale tento systém nikdy nepřežil, zatímco komoditní standard, který se dnes může zdát jako mrtvý, je tu stále. I dnes, když nějaká země zničí svou měnu hyperinflací, přejdou obyvatelé takového státu často k nějaké formě komoditního standardu. To naznačuje, že komoditní standard je pro trh rovnovážným stavem a trh v dlouhém období směřuje do rovnovážného stavu navzdory všem omezením, která sice mohou takový proces zpomalit, ale ne zastavit. V posledních letech státy na každou krizi a zejména pak na tu poslední zareagovaly tištěním82 peněz. To ale problém neřeší. Protože nedostatek peněz nebyl příčinou těch krizí, nemůže být ani jejich řešením. Ba naopak toto tištění peněz ty krize iniciovalo. Další dávka nových peněz pak vždy problém jenom oddálí, ale po čase se krize vrátí zpět. Intervaly mezi krizemi se zkracují a jejich síla se zvětšuje. Reakce na poslední finanční a hospodářskou krizi byla ale bezprecedentní. Tištění peněz dosáhlo rozměrů jako nikdy předtím a ještě neskončilo. Důsledky se teprve dostaví. Reakce na příští krizi ale bude muset být ještě větší a to způsobí rozpad systému nekrytých peněz. Začátek této příští krize předpovídám nejpozději na konec roku 2016, ale předpokládám její příchod dříve. Krizi způsobí problémy Spojených států 81

DOWD, Kevin. The experience of free banking. 1st ed. London: Routledge, 1992, xi, 275 s. ISBN 0415048087, str. 157-186. 82 Dnes už se nemusí nezbytně jednat o tištění peněz v pravém slova smyslu, ale může se jednat jen o elektronické zápisy.

73

amerických dostát svým závazkům a kolaps amerického dolaru jakožto rezervní měny, od čehož se budou odvíjet všechny ostatní události. Taková krize bude mít samozřejmě fatální důsledky pro globální bankovní sektor, protože dluhopisy země, jako jsou Spojené státy, mají z pohledu výše diskutované regulace nulovou rizikovost.

Nicméně ani okamžité přijetí mého návrhu by té příští krizi nezabránilo, protože současná nerovnováha trhu a můj návrh se nedají zkombinovat. Nejdříve musí dojít k očistnému procesu příští krize. K tomu dojde, protože tentokrát už nebudou státy schopny tomu zabránit. Až příští krize skončí, bude můj návrh uskutečnitelný, ale nemám pochyb, že bude nejdříve marně vyzkoušeno všechno jiné. Celá tato problematika by vydala na samostatnou práci a není vhodné ji takto zestručnit, ale považuji za důležité tento svůj názor prezentovat, ať už budou reakce na něj jakékoliv, protože to úzce souvisí s mým postojem k regulaci bankovního sektoru, která byla tématem této práce.

74

Závěr Tvůrci nových pravidel obezřetného podnikání Basel III vycházeli při tvorbě této regulace především z událostí souvisejících s finanční krizí, která začala a globálně se rozšířila v letech 2007/8. Zároveň identifikovali několik problematických oblastí, které nebyly předchozí regulací Basel II zachyceny. Jednalo se například o nadměrnou finanční páku v rozvaze i podrozvaze bank nebo nedostatečnou likviditu bank. Podle těchto zjištění pak byla změněna některá stávající pravidla i vytvořena kompletně nová.

Prvním cílem tvůrců regulace Basel III bylo posílení kapitálového rámce. Tento krok nabral hned několik rozdílných podob. Za prvé byl předefinován kapitál uznávaný pro regulatorní účely (zejména pro minimální kapitálovou přiměřenost). Hlavní změnou v této oblasti bylo odstranění kapitálu Tier 3 a dále kladení většího důrazu na kapitál Tier 1 a tím omezení využitelnosti kapitálu Tier 2.

Za druhé byly zkonstruovány dva kapitálové polštáře. Prvním je kapitálový ochranný polštář ve výši 2,5 % rizikově vážených aktiv, který bude uplatněn permanentně a bude mít za úkol absorbovat ztráty bank v turbulentním období. Druhým je proticyklický polštář, který bude uplatňován pouze v obdobích přílišné úvěrové expanze a jeho nastavení bude v kompetenci místního orgánu dohledu. Bude nastavován v rozmezí 0-2,5 % rizikově vážených aktiv.

Za třetí byl vytvořen pákový poměr (Leverage Ratio), který doplní kapitálovou přiměřenost v prvním pilíři Baselu III. Pákový poměr je poměr mezi kapitálem Tier 1 a celkovými aktivy včetně podrozvahy banky. Jeho minimální hodnota je momentálně nastavena na 3 %, nicméně je stále v období monitorování a může být podrobena změnám až do roku 2017.

Druhým cílem tvůrců regulace Basel III bylo posílení likvidity bank. Pro dosažení tohoto cíle byly vytvořeny tzv. globální standardy likvidity. Jedná se o dva ukazatele. Prvním je poměr likvidního krytí (Liquidity Coverage Ratio) a druhým pak poměr čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio). Poměr likvidního krytí je ukazatelem krátkodobé likvidity a zjišťuje, zda je banka schopna přestát třicetidenní období výrazného odlivu finančních prostředků. Poměr čistého stabilního financování je dlouhodobějším ukazatelem likvidity a udává, zda má banka k dispozici dostatečně likvidní zdroje v období jednoho roku.

75

Basel III přináší ještě celou řadu dílčích změn. Jedná se například o změny v krytí rizika sekuritizovaných pozic a přístupu ke krytí rizika obecně. Dále se Basel III snaží o omezení procykličnosti, kterou přinesla některá pravidla Baselu II, a upravuje rovněž přístup k externím ratingům a externím ratingovým agenturám ve snaze vylepšit odhad rizika pro jednotlivé expozice bank a rovněž ve snaze předejít tzv. útesovým efektům.

Hlavními sledovanými ukazateli českého bankovního sektoru v této práci byly ukazatele související s výši uvedenými hlavními změnami Baselu III a to v oblasti kapitálu a likvidity. Byly sledovány údaje v období od vytvoření Baselu III (2010) za celý bankovní sektor a následně jeho čtyři vymezené segmenty. Jedná se o segment velkých bank, středních bank, malých bank a stavebních spořitelen. Rozdělení do těchto kategorií se řídilo metodikou České národní banky.

Hodnoty váženého průměru kapitálové přiměřenosti napříč celým bankovním sektorem ukázaly ve sledovaném období vysoké hodnoty kapitálové přiměřenosti pro český bankovní sektor. Tyto hodnoty až dvojnásobně přesahovaly požadované minimum ve výši 8 % rizikově vážených aktiv. Rozložení kapitálu na jednotlivé vrstvy rovněž ukázalo, že český bankovní sektor už zcela odstranil kapitál Tier 3 a to již v roce 2010. České banky by tudíž neměly mít nejmenší problém s přijetím této změny. Dále se ukázalo, že české banky omezují rozsah kapitálu Tier 2, jehož hodnota tvořila v roce 2013 jen asi 4 % kapitálu Tier 1 a u kapitálové přiměřenosti kryl kapitál Tier 2 v roce 2013 jen 0,32 % rizikově vážených aktiv. České banky by tak neměly mít problém ani s omezováním využitelnosti kapitálu Tier 2, který bude moci od roku 2015 krýt maximálně 2 % rizikově vážených aktiv.

Při rozkladu kapitálové přiměřenosti mezi čtyři vymezené segmenty byla zjištěna dlouhodobě vysoká kapitálová přiměřenost segmentu středních bank, která za rok 2013 překročila 20 % rizikově vážených aktiv. Takto vysoká hodnota naznačuje, že segment středních bank nebude vystaven žádným problémům při zavádění pravidel kapitálové přiměřenosti a kapitálových polštářů Baselu III. Zůstává ale otázkou, zda tak vysoká hodnota není až příliš a zda neškodí rentabilitě kapitálu daných bank.

Velké banky, které tvoří více než polovinu českého bankovního sektoru, táhnou svou velikostí vážený průměr kapitálové přiměřenosti za celý sektor, tudíž nebylo překvapením, že se

76

hodnota jejich kapitálové přiměřenosti jen mírně lišila od průměru celého sektoru. I segment velkých bank by neměl mít žádné potíže s novými kapitálovými pravidly.

Malé banky jsou kapitálově méně silné než velké a střední banky a hodnota jejich kapitálové přiměřenosti má ve sledovaném období klesající trend, nicméně i tak dosahuje za rok 2013 hodnoty přes 13 %. I u segmentu malých bank jako celku se tudíž nedají očekávat problémy s přijetím nových kapitálových pravidel. Tyto problémy by se možná mohly vyskytnout u několika málo individuálních bank tohoto segmentu. Nicméně protože do úplného přijetí nových kapitálových pravidel zbývá ještě téměř 5 let, je velice nepravděpodobné, že by se tyto banky nedokázaly do té doby novým pravidlům přizpůsobit.

Segment stavebních spořitelen zvýšil mezi roky 2011 a 2012 svou kapitálou přiměřenost a v současné době se pohybuje kolem 16 %. Tato hodnota je natolik vysoká, že ani u segmentu stavebních spořitelen není důvod se domnívat, že by nedokázaly přijmout nová kapitálová pravidla Baselu III.

Zátěžové testy provedené Českou národní bankou rovněž potvrdily, že český bankovní sektor je velice dobře kapitálově vybavený a v době finančních turbulencí by si drtivá většina bank zachovala dostatečnou kapitálovou přiměřenost. Ze všech analyzovaných údajů a zpráv tak mohu učinit závěr, že bankovní sektor České republiky nebude mít problémy s přijetím pravidel minimální kapitálové přiměřenosti a kapitálových polštářů Baselu III.

Analýza pákového poměru pro český bankovní sektor byla zkomplikována nastavením přechodných ustanovení Baselu III, která udávají bankám povinnost informovat o svém pákovém poměru až od roku 2015. Pro účely analýzy byly získány pouze údaje Československé obchodní banky (ČSOB), která jediná tyto informace v současnosti dobrovolně zveřejňuje. ČSOB se svým pákovým poměrem pohybuje v hodnotách mezi 4 a 5 %. Je tedy v odstupu od nastavené 3% hranice. Nicméně dostupná data jsou nedostatečná pro utvoření silného a na faktech založeného závěru pro celý bankovní sektor. Lze se pouze domnívat, že z důvodu kapitálové síly českého bankovního sektoru, budou banky schopny splnit i pravidla pákového poměru.

Pro zjištění připravenosti českého bankovního sektoru na nové globální standardy likvidity provedla Česká národní banka testování už v rámci zpracování Zprávy o finanční stabilitě 77

2010/2011 a již tehdy došla k závěru, že český bankovní sektor je na tato nová pravidla připraven. Od té doby se ve svých zprávách o finanční stabilitě těmto ukazatelům zvláště nevěnovala. Tyto ukazatele ale ještě nejsou uvedeny do praxe. Implementace poměru likvidního krytí začne až v roce 2015 a poměru čistého stabilního financování dokonce až v roce 2018. Z analýzy likvidity českého bankovního sektoru a jeho jednotlivých segmentů bylo ale zjištěno, že likvidita ve sledovaném období v bankovním sektoru rostla, což bylo způsobeno především výrazným nárůstem likvidity v segmentu středních a malých bank, zatímco likvidita velkých bank a stavebních spořitelen stagnovala. Vzhledem k pozitivnímu vývoji likvidity od doby provedení testů globálních standardů likvidity Českou národní bankou je možné učinit závěr, že i dnes je bankovní sektor České republiky připraven na přijetí globálních standardů likvidity Baselu III.

Nakonec mohu celou problematiku shrnout závěrem, že ze všech dostupných údajů a jejich následné analýzy vychází, že bankovní sektor České republiky je připraven na přijetí nových pravidel obezřetného podnikání Basel III již nyní v roce 2014, přestože plná implementace těchto pravidel bude dokončena až v roce 2019.

78

79

Seznam použitých zdrojů Publikace a monografie [1] BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0. [2] ČNB (2011). Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011. 150 s. ISBN 978-80-87225-33-2. [3] ČNB (2012). Zpráva o finanční stabilitě 2011/2012. 153 s. ISBN 978-80-87225-37-0. [4] ČNB (2013). Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013. 153 s. ISBN 978-80-87225-44-8. [5] DOWD, Kevin. The experience of free banking. 1st ed. London: Routledge, 1992, xi, 275 s. ISBN 0415048087. [6] DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. ISBN 807201515x. [7] DYMEŠ, Jiří; KALABIS, Zbyněk. Vliv zavádění Basel III na obchodní činnost bank. [s.l.] : [s.n.], 2007. s. [8] KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2006, xix, 339 s. ISBN 8071793817. [9] KOPŘIVOVÁ, Petra; BUČKOVÁ, Veronika. Globální standardy likvidity podle Basel III a jejich dopad na bankovní sektor České republiky. [s.l.] : [s.n.], 2007. s. [10] MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Základní principy bankovnictví. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2008, 627 s. ISBN 9788024615004.vyd. V Praze: Karolinum, 2008, 627 s. ISBN 9788024615004. [11] PÁNEK, Dalibor a Ivana VALOVÁ. Bankovní regulace a dohled. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 102 s. ISBN 9788021047266. [12] PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004, 137 s. ISBN 8086754294. [13] PETRJÁNOŠOVÁ, Božena. Bankovnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 80 s. ISBN 8021035234. [14] POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2006, xvii, 716 s. ISBN 8071794627. [15] REJNUŠ, Oldřich. Peněžní ekonomie (finanční trhy). 4., aktualiz. vyd. Brno: Cerm, 2008, 352 s. ISBN 9788021437036. [16] REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307. 80

[17] REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN 9788072612406. [18] SCHIFF, Peter D. a John DOWNES. Důkaz pádu: jak vydělat na hospodářském kolapsu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 264 s. ISBN 9788025123652. [19] ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 128 s. ISBN 8021036494. [20] VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik v intencích Basileje II. 2010, 178 l.

Elektronické články [1] BUČKOVÁ, Veronika: Jaké lze očekávat dopady nové bankovní regulace Basel III? [online]. 2011. [cit. 2014-04-12]. Dostupný na WWW: [2] BUČKOVÁ, Veronika: Leverage ratio. Nové pravidlo podle Basel III [online]. 2011. [cit. 2014-04-12]. Dostupný na WWW: [3] BUČKOVÁ, Veronika: Standardy likvidity bank podle Basel III [online]. 2011. [cit. 201404-12]. Dostupný na WWW: [4] EL BOGHDADY, Dina: Justice Department hits S&P with civil lawsuit, and SEC’s silence on ratings agencies is noted [online]. 2013. [cit. 2014-04-19]. Dostupný na WWW: [5] LA ROCHE, Julia: The SEC Is Investigating Possible Insider Trading At S&P [online]. 2011. [cit. 2014-04-19]. Dostupný na WWW: [6] MACDONALD, Elizabeth: The Curious Case of the SEC vs. Egan-Jones [online]. 2013. [cit. 2014-04-19]. Dostupný na WWW: [7] MANDEL, Martin a Vladimír TOMŠÍK: Regulace bankovního sektoru z pohledu ekonomické teorie [online]. 2011. [cit. 2014-05-01]. Dostupný na WWW: [8] RENNISON, Joe: 5,000 trades: Basel III’s magic number squeezes swaps books [online]. 2013. [cit. 2014-04-16]. Dostupný na WWW:

81

[9] ŠPOLC, Martin: Současné výzvy regulace bankovního sektoru Evropské unie [online]. 2012. [cit. 2014-05-01]. Dostupný na WWW:

Ostatní zdroje [1] Basel 4 – Emerging from the mist? [online]. 2013. [cit. 2014-05-01]. Dostupný na WWW: [2] Stanovisko České národní banky ke konzultačnímu materiálu Evropské komise „Possible Further Changes to the Capital Requirements Directive“ [online]. 2010. [cit. 2014-04-27]. Dostupný na WWW: [3] United States of America Long-Term Rating Lowered to ‘AA+’ Due To Political Risks, Rising Debt Burden; Outlook Negative [online]. 2011. [cit. 2014-04-19]. Dostupný na WWW: [4] Zátěžové testy bankovního sektoru České republiky – listopad 2013 [online]. 2013. [cit. 2014-04-27]. Dostupný na WWW:

Webové stránky [1] www.bis.org

Banka pro mezinárodní vypořádání

[2] www.cnb.cz

Česká národní banka

[3] www.csas.eu

Česká spořitelna, a. s.

[4] www.csob.eu

Československá obchodní banka, a. s.

[5] www.eba.europa.eu

European Banking Authority

[6] www.ecb.eu

Evropská centrální banka

[7] www.eiopa.europa.eu

European Insurance and Occupational Pensions Authority

[8] www.esma.europa.eu

European Securities and Markets Authority

[9] www.kb.cz

Komerční banka, a. s.

[10] www.rb.eu

Raiffeisenbank, a. s. 82

[11] www.unicreditbank.eu UniCredit Bank, a. s.

Právní předpisy [1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 [2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES [3] Vyhláška ČNB č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry

83

Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tabulka 1: Míra snížení hodnoty cenných papírů použitých jako kolaterál Tabulka 2: Minimální objem zadrženého zisku podle velikosti ochranného polštáře Tabulka 3: Minimální objem zadrženého zisku podle velikosti ochranného a proticyklického polštáře Tabulka 4: Hodnoty rizikových vah pro různé ekonomické subjekty podle Baselu II Tabulka 5: Hodnoty rizikových vah pro různé ekonomické subjekty podle CRD IV Tabulka 6: Počet bank v České republice podle vlastnictví Tabulka 7: Hodnoty kapitálové přiměřenosti pro český bankovní sektor Tabulka 8: Souhrnný regulatorní kapitál českých bank Tabulka 9: Kapitálové požadavky českých bank Tabulka 10: Podíly jednotlivých skupin bank na vybraných ukazatelích bankovního sektoru Tabulka 11: Hodnoty kapitálové přiměřenosti velkých bank českého bankovního sektoru Tabulka 12: Kapitál a kapitálové požadavky velkých bank českého bankovního sektoru Tabulka 13: Hodnoty kapitálové přiměřenosti středních bank českého bankovního sektoru Tabulka 14: Rentabilita kapitálu Tier 1 velkých a středních bank českého bankovního sektoru Tabulka 15: Kapitál a kapitálové požadavky středních bank českého bankovního sektoru Tabulka 16: Hodnoty kapitálové přiměřenosti malých bank českého bankovního sektoru Tabulka 17: Kapitál a kapitálové požadavky malých bank českého bankovního sektoru Tabulka 18: Hodnoty kapitálové přiměřenosti stavebních spořitelen českého bankovního sektoru Tabulka 20: Hodnoty kapitálové přiměřenosti pěti největších bank v ČR Tabulka 21: Pákový poměr ČSOB v letech 2010-2012 Tabulka 22: Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv ČSOB v letech 2010-2012 Tabulka 23: Poměr rychle likvidních aktiv a celkových aktiv v bankovním sektoru ČR

84

Seznam grafů Graf 1: Vývoj kapitálové přiměřenosti podle jednotlivých scénářů zátěžového testu Graf 2: Nesoulad splatnosti aktiv a pasiv v bankovním sektoru ČR, 2001-2011

85

Seznam zkratek AMA

Advanced Measurement Approach

AT1

Additional Tier 1

AVC

Asset value correlation

CCF

Credit Conversion Factor

CCP

Central counterparties

CET1

Common Equity Tier 1

CRD

Capital Requirement Directive

CVA

Credit valuation adjustments

ČNB

Česká národní banka

ČSOB

Československá obchodní banka

EBA

European Banking Authority

EIOPA

European Insurance and Occupational Pensions Authority

EPE

Expected positive exposure

ESMA

European Securities and Markets Authority

IOSCO

International Organization of Securities Commissions

IRB

Internal Ratings-Based Approach

LCR

Liquidity Coverage Ratio

LGD

Loss given default

NSFR

Net Stable Funding Ratio

OTC

Over the counter

PD

Probability of default

STA

Standardized Approach

VaR

Value at Risk

86

Seznam příloh Příloha 1: Časový rozvrh implementace Baselu III do praxe Příloha 2: Původní tabulka pro minimální objem zadrženého zisku podle velikosti kmenového kapitálu Tier 1

87

Příloha 1: Časový rozvrh implementace Baselu III do praxe 2011

2012

Minimální poměr kmenového kapitálu

2013 2014

2015

2016

2017

2018

2019

3,5% 4,0%

4,5%

4,5%

4,5%

4,5%

4,5%

0,625% 1,25%

1,875%

2,5%

5,125% 5,75%

6,375%

7,0%

Kapitálový ochranný polštář Minimum kmenového kapitálu plus kapitálový ochranný polštář

3,5% 4,0%

4,5%

Minimální kapitál Tier 1

4,5% 5,5%

6,0%

6,0%

6,0%

6,0%

6,0%

Minimální celkový kapitál

8,0% 8,0%

8,0%

8,0%

8,0%

8,0%

8,0%

Minimální celkový kapitál plus kapitálový ochranný polštář

8,0% 8,0%

8,0%

9,875%

10,5%

Kapitálové instrumenty, které už nejsou klasifikovány jako Tier 1 nebo Tier 2 Pákový poměr

Od roku 2013 budou během následujících 10 let postupně staženy

Monitorování

Poměr likvidního krytí

Souběžný chod Povinnost zveřejňování od roku 2015

Pozorovací období

Poměr čistého stabilního financování

8,625% 9,25%

Přesunutí do pilíře 1

Zavedení min. standardů

Pozorovací období

Zavedení min. standardů

Pramen: BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system, Basel, Bank for International Settlements, 2010, 77 s., ISBN 92-9131-859-0, Annex 4.

Příloha 2: Původní tabulka pro minimální objem zadrženého zisku podle velikosti kmenového kapitálu Tier 1 Individual bank minimum capital conservation standards Common Equity Tier 1 Ratio

Minimum Capital Conservation Ratios (expressed as a percentage of earnings)

4.5% - 5.125 %

100 %

> 5.125 % - 5.75 %

80 %

> 5.75 % - 6.375 %

60 %

> 6.375 % - 7.0 %

40 %

> 7.0 %

0%


BANKOVNÍ SEKTOR ČESKÉ REPUBLIKY A BASEL III

Recommend Documents