Posouzení vlivu výstavby a provozu podzemního raženého technologického kanálu ÚČOV – Drasty na životní prostředí STAVBA : ETAPA 0006 – štola Drasty Příloha spol. Ingutis, spol. s r.o. Zak. č. P – 658.00 Objednatel :
HMP MHMP Odbor městského investora, MHMP/503372/2010, OMI/3703/06/2010
č.
j.
:
Generální zpracovatel : spol. Ekosystém, spol. s r.o., Ing. Václav Hammer Požadované body přílohy : 1. Analýza vlivu budování kanálu na horninové prostředí. 2. Vyhodnocení rizik při realizaci. 3. Vyhodnocení geologických a hydrogeologických poměrů trasy , technologie ražby. 4. Vyhodnocení rizik provozu technologického vybavení kanálu. 5. Hydrogeologický posudek vlivu výstavby kanálu na podzemní vody. 6. Stručné srovnání s tunelem Blanka z hlediska základních parametrů ( funkce, příčný řez respektive velikost, charakter horninového prostředí, srovnání zahloubení pod zástavbou). 7. Zpracování vzorového příčného řezu vrchní části šachty č. 4 ( stejný jako č.2 a č.3). 8. Zpracování půdorysu šachty včetně oplocení nezbytné plochy a návrhu řešení. Úvodní část : Veškeré poznatky o plánované akci byly soustředěny zatím do studie variantního řešení raženého kanálu pro dopravu kalů z ÚČOV v Praze Troji do prostoru historicky využívaných kalových polí ( majetek PVS, a.s.) v Drastech. Nutno upozornit, že současné době se v této trase nachází uložené ocelové potrubí minimálně 50 let v provozu kterým se historicky čerpají části kalů do kalových polí v Drastech. Tento stav je pro rozšíření provozu a celkové přestavby ÚČOV na Císařském ostrově hluboce nevyhovující. Ražený kanál je řešen jako kapacitní náhrada tohoto původního řešení. 1. ANALÝZA VLIVU BUDOVÁNÍ KANÁLU NA HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ. 1.1 Inženýrsko geologické poměry Tyto podklady byly získány z rešeršních podkladů geologie Prahy, zejména se jedná o geologické mapy 1 : 5000, literatura Akademik Záruba – publikace Geologie
Prahy. Geologické poměry jsou rozděleny na dvě části trasy, úsek pod Vltavou z Císařského ostrova a úsek z Troje – Praha 7 až do Drast. 1.1.1 Podchod Vltavy Š1 – Š2 Ražený podchod řeky je navrhován ve zdravých horninách pražského ordoviku. Říční geologický profil je téměř identický ve všech úsecích řeky v Praze, jen se liší úroveň skalního horizontu pod řekou. Díky erozi koryta řeky se liší jen kvalita skalních vrstev. Pro přibližný popis možných poloh v trase trubního tunelu uvádíme jeden typický geologický profil pod dnem řeky. Pro další stupně PD bude nutné provést příslušnou úroveň skutečného inženýrsko geologického průzkumu celé trasy trubního tunelu. Návrh nezbytně nutného rozsahu IG průzkumu pro další stupeň PD je popsán v kapitole 5.3 této zprávy.
1.1.2 Zbývající trasa ražby kanálu Ražená trasa trubního kanálu probíhá dále od řeky také ve zdravých horninách pražského ordoviku. Geologický profil je téměř identický ve všech úsecích pravého břehu řeky Vltavy v Praze, jen se liší úroveň skalního horizontu. Místní geologické poměry V následujícím textu jsou stručně popsány jednotlivé typy zemin a hornin, tak jak se vyskytují od povrchu území směrem do podloží. Alfabetické znaky souhlasí se znaky v geotechnickém podélném řezu, kde jsou znázorněny geologické poměry včetně předpokládaného průběhu a mocností jednotlivých vrstev. AN - NAVÁŽKY – tvoří nejsvrchnější polohu pokryvných útvarů, vyskytují se prakticky na celém území v pražské kotlině - údolí kolem řeky a mají značně proměnlivé mocnosti. a) Fluviální sedimenty v blízkosti řeky . HOL – holocénní náplavy Vltavy – nejmladší fluviální sedimenty - zájmovém území tvoří: • dno Vltavy - charakterizovány jako hlinitopísčitý humózní říční kašovitý kal s mocností 0,20 - 0,30 m • příbřežní část - písčité hlíny a hlinité písky, tuhé konzistence s průměrnou mocností kolem 0,5 – 1 m a závislou na hloubce navážek, jsou značně stlačitelné •
FL – sedimenty nižší akumulace údolní terasy (maninské) – pleistocén - jsou tvořeny štěrky s příměsí jemnozrnné zeminy (- hlinité i jílovité příměsi), štěrky špatně zrněnými.
b) Horniny skalního podkladu – SV. ordovik, Z hornin skalního podkladu se v zájmové území kolem Vltavy vyskytuje souvrství vinické, celá Trojská strana je tvořena souvrstvím dobrotivským, dále po trase jsou to v dobrotivském souvrství skalecké křemence, místy jsou to šárecké vrstvy. Na vrcholcích bohnické plošiny až po Klecany je vrchní skalní pokryv tvořen klasickou skladbou křídové tabule. Ta je složena z opuk ( prachovců), pod nimi vrstvou pískovců, mocnost těchto vrstev je až 19m 1.2 Hydrogeologické poměry Jsou zásadně ovlivněny tokem Vltavy. Generelně lze podzemní vodu v zájmovém území řadit ke dvěma typům: podzemní voda v prostředí s průlinovou propustností v pokryvných sedimentech, • podzemní voda v prostředí s puklinovou propustností v horninách skalního podkladu. •
a) Podzemní voda v pokryvných útvarech Jedná se o podzemní vodu v horninách s průlinovou propustností ve fluviálních sedimentech Hladina podzemní vody se pohybuje zhruba 3 - 6 m pod terénem a je závislá na úrovni hladiny vody ve Vltavě, nebo na dešťových srážkách. b) Podzemní voda v horninách skalního podkladu Podzemní voda v prostředí s puklinovou propustností v horninách skalního podkladu, tj. v horninách ordovického stáří – jílovitých břidlicích souvrství vinického. Do větších hloubek proniká voda jen v poruchových zónách. 1.3 Vliv budování ( ražby ) kanálu na horninové prostředí Trasa raženého trubního tunelu v pod Vltavou je vedena v přímé kolmo na osu toku Vltavy. Ražba bude probíhat z 1. čelby z těžní šachty Š2 na k.ú. Troja, km 0,26 k Š1, km 0,0 umístěné do prostoru haly nové vodní linky pod objektem hrubého a mechanického čištění ÚČOV. Šachty jsou navrhovány kruhové, vnitřního průměru takového aby vyhovoval požadavkům vedení technologie a bezpečného úniku z podzemí, hloubky cca 25m. Vlastní štola je navržena dl. cca 260m. Ražba štoly je navržena ve zdravé břidlici cca 15m pod dnem řeky s min. 6m krytím břidlice. Dále trasa trubního tunelu probíhá z 2. čelby šachty Š2 směrem severovýchodním pod území Starých Bohnic, kde se nachází těžní šachta Š3, km 2,565. Trasa dále pokračuje dovrchně téměř paralelně s tokem Vltavy do další těžní šachty Š4, km 4,865 pod lokalitou Brnky, Přemyšlení a dále území Klecan, kde v místě současné čističky obce Klecany se navrhuje trasu umístit do tunelmostu překlenujícího údolí s komunikací, potokem nad stávající ČOV, km 6,715. Dále se trasa odklání od toku Vltavy stále severovýchodním směrem až pod území v Drastech, kde se nachází koncová hloubená jáma s portálem, kde trasa vyjde na den v km 8,865. Trasa se
nachází niveletou v různých hloubkách pod terénem, generelně je to cca Š1 -25m, Š2 – 20m, Š3 – 30m, Š4 – 60m. Podélný sklon trasy je navrhován do sklonu max. 3,5%. Celkově lze konstatovat, že nejnižší nadloží ražené trasy kanálu je pod Vltavou, po další ražbě kolem zoologické zahrady se trasa zahloubí do skalního reliéfu a téměř paralelně s tokem Vltavy pokračuje téměř v přímé až do cílové jámy v Drastech s velmi vysokým nadložím od 30m do 101m. V místě šachet je nadloží vysoké následovně : Š2 = 20,12m ( trojský břeh Vltavy ), Š 3 = 30m, Š4 = 61m. Trasa je vedena ve zdravém skalním podloží, které pro takto malou štolu vytváří stabilní horninovou klenbu, a na povrch terénu nevytváří žádné vlivy od ražby. V nadloží se navíc nacházejí jen řídce obydlené části okolí Prahy – okraj starých Bohnic, zahrádkářská osada Brnky, Klecany – pouze spodní okraj, kde se nacházejí jen chaty. Charakter zástavby jsou rodinné domy s maximálně 2 nadzemními podlažími. Nikde nejsou objekty hlubinně založené nebo mnohopatrové. Štola je zajišťována navíc železobetonovou obezdívkou ze stříkaného betonu a ražený profil bude primárně vyztužován ocelovými rámy, ocelovými pažinami Union, nebo svařovanou sítí a stříkaným betonem. Vliv této ražby na povrch terénu a případně na nadzemní objekty nebude žádný. 2. VYHODNOCENÍ RIZIK PŘI REALIZACI. 2.1 Řešení vedení a stavební konstrukce tunelu Směrové a výškové vedení hlavní trasy trubního tunelu Trasa raženého trubního tunelu je vedena z šachty Š2 pod Vltavou v přímém směru kolmo na osu toku Vltavy do šachty Š1 umístěné na Císařském ostrově v areálu ÚČOV. Ražba bude probíhat z 1. čelby. Dále trasa trubního tunelu probíhá z 2. čelby šachty Š2 směrem severovýchodním pod území Starých Bohnic, kde se nachází těžní šachta Š3, km. Trasa dále pokračuje dovrchně téměř paralelně s tokem Vltavy do další těžní šachty Š4pod lokalitou Brnky, Přemyšlení a dále území Klecan, kde v místě současné čističky obce Klecany se navrhuje trasu umístit do tunelmostu překlenujícího údolí s komunikací, potokem nad stávající ČOV. Dále se trasa odklání od toku Vltavy stále severovýchodním směrem až pod území v Drastech, kde se nachází koncová hloubená jáma s portálem, kde trasa vyjde na den. Trasa se nachází niveletou v různých hloubkách pod terénem, generelně je to cca Š1 -25m, Š2 – 20m, Š3 – 30m, Š4 – 60m. Podélný sklon trasy je navrhován do sklonu max. 3,5%. Stavebně konstrukční řešení hlavní trasy Vlastní ražba základního profilu je uvažována nemechanizovaná pomocí trhacích prací klasicky s provizorním ostěním. Ostění je navrženo ze stříkaného betonu se svařovanou sítí zataženou za příhradové ocelové rámy. Celkové uspořádání je zřejmé z výkresu vzorového příčného řezu raženou částí štoly.
Konstrukční řešení šachet Konstrukční řešení všech šachet vychází z jejich funkčního využití a z inženýrsko geologických poměrů. Šachty jsou ve stavebním stadiu využity jako těžní pro ražby. U Š1 a Š2 pro zajištění vodotěsnosti při prostupu zvodnělými partiemi kvartérních sedimentů jsou navrženy jako kruhové s využitím prvků specielního zakládání – převrtávaných pilot. Spodní část pod patou pilot bude hloubena klasickým způsobem v pevnějším skalním podloží. Ostatní šachty budou řešeny klasickým hloubení pomocí trhacích prací a vyztužováním důlní výztuží. Definitivní obezdívky budou ze stříkaného betonu s výztuží. Odvodnění šachet se předpokládá do spodní části trubního tunelu, do žlábku mezi kolejemi a trasou do koncové šachty, odkud bude úkapová voda čerpána do nátoku čistírny. Vzhledem k výše uvedeným navrženým technologiím jsou rizika při realizaci minimalizována. Další prvky k minimalizování rizik Zvláštní pozornost při ražbách musí být věnována případně vzniklým nadvýkopům, které musejí být důsledně vyplňovány např. hubenou betonovou směsí. Zajištění čelby bude prováděno dle geologické situace a) buď klasicky rozepřením o poslední rám důlní výztuže ( všechny prostředky na pažení čelby musí být na místě) b) nebo riziková místa zastříkána betonem z mobilního zařízení, které musí být nepřetržitě na čelbě k dispozici, tím bude zabezpečena možná okamžitá reakce na náhlou změnu geologie. Suchá maltová směs bude nepřetržitě k dispozici. Trhací práce mohou být prováděny pouze podle schváleného technologického postupu. 2.2
Vyhodnocení geologických technologie ražby.
a
hydrogeologických
poměrů
trasy
,
Na základě údajů o geologických a hydrogeologii uvedených v předchozí kapitole 1.1 a 1.2 v trase raženého kanálu je evidentní, že se jedná o velmi kvalitní horniny, nezvětralé při tak velkém nadloží. Jediná místa kde se trasa ražby přibližuje k povrchu terénu je údolí ulice Bohnické, kde protéká Bohnický potůček ( zde je nadloží raženého profilu kanálu 30m, dále se jedná o Drahaňské údolí s Drahaňským potokem ( zde je nadloží 68m). Údolí ulice Do Klecánek v místě čistírny odpadních vod bude mimo obec trasa kanálu křížit nad zemí mostní konstrukcí v uzavřeném profilu ocelové tunelové roury.
Z hlediska geologických podmínek je celá ražená trasa vedena ve zdravých horninách tektonicky provrásněných proterozoika – algonkia. Tyto horniny jsou složeny z monotónních algonkických břidlic, drobových břidlic a drob. Jsou v nich uložena protáhlá pásma tmavých křemenců – buližníků a nepravidelná pásma starých vulkanoidů ( spilitů, tufitů) a v menší míře se místy vyskytují žilné horniny ( diabasy, porfyry a porfyrity). Algonkium vytváří základní horninovou stavbu z konsolidovaných pevných hornin, dosahujících hloubky několika set metrů. V předmětném území algonkické horniny tvoří souvislé výchozy skalních svahů údolí Vltavy a příčných údolí – roklí jejích přítoků – viz výše. Starý povrch algonkia je ve vyšších polohách překryt mladšími formacemi s kolísající hloubkou do cca 10m. Z hlediska hydrogeologie se v daných geologických podmínkách nacházejí dva horizonty podzemní vody. Jeden je v pokryvu ( funkční studny ) a druhý je v horninovém prostředí algonkia jako voda puklinová. Algonkické prostředí kolem navržené trasy raženého kanálu hodnotit jako převážně suché, jen místy mokré, ojediněle se může lokálně ( zpravidla po omezenou dobu ) vyskytnou prostředí zvodnělé. Ve sledovaném horninovém prostředí se vyskytují jen puklinové vody algonkia, které v závislosti na litologickém a petrografickém charakteru nevytváří souvislý horizont ( obzor) podzemních vod. Voda cirkuluje pouze v otevřených puklinách a poruchových pásmech. Vydatnosti těchto puklinových vod jsou obvykle malé, řádově v desetinách litru za sekundu. Povrchové zdroje podzemní vody nebudou tedy ražbou nikdy dotčeny. V povrchové zóně algonkia jsou vody terasové, z hlediska chemizmu mohou být i mineralizované, se zvýšeným obsahem železa a síranů, tvrdé. Seismicita - podle seismické mapy ČR od Dr. A. Dvořáka náleží celé zájmové území do oblasti seismicky klidné. Dle ČSN 73 1310 není zájmová oblast ve vyjmenovaných seismicky aktivních území, seismický součinitel pro daný rozsah seismicity je rovný nule. Technologie ražby - vlastní ražba základního profilu je uvažována nemechanizovaná s pomocí trhacích prací s primárním ostěním ze stříkaného betonu. Návrh trhacích prací bude obsažen v dalším stupni PD. V místech s povrchovou zástavbou rodinných domů a v závislosti na tvrdosti horninového prostředí může být použita mechanizovaná fréza pro rozpojování čelby. Přesnější postup prací bude určen v dalším stupni PD na základě podrobného geologického průzkumu. 2.3 Vyhodnocení rizik provozu technologického vybavení kanálu. Při hodnocení všech rizik vznikajících provozem raženého technologického kanálu se projektant zabýval rozsahem povinného vybavení díla, které by veškerá rizika eliminovalo.
Vlastní vybavení technologického raženého kanálu - je všeobecné označení, pro přesně specifikovaný rozsah výbavy a zařízení, odvozené z požadavků užívané normy. Stavba musí být pro bezpečné a bezporuchové provozování vybavena zařízením, které jí to umožňuje a zaručuje v souladu s platnou legislativou. Vybavení trasy zajišťuje bezpečný a bezporuchový provoz trasy a všech vedení v ní uložených. Zejména pak bezpečnost osob provádějících kontrolu a údržbu trasy. Zahrnuje osvětlení a elektrické vybavení, ochranu proti nebezpečnému dotykovému napětí všech vodivých konstrukcí, ochranu proti účinkům bludných proudů, protikorozní ochranu výstroje a potrubí a systém dorozumívacích provozních zařízení. Dále odvodnění, větrání, zabezpečení svislé a vodorovné dopravy osob a materiálu, protipožární ochranu a zabezpečovací zařízení obsahující systémy měření, řízení, signalizace monitoringu prostředí. Posledně jmenované systémy se ve zkratce v textech objevují pod zkratkou M+R, čímž se má na mysli „Měření řízení a regulace vlastního provozu trubního tunelu“. Dalším pojmem pro orientaci v náležitostech tvořících technologického raženého kanálu je další označení: Výstroj, která v sobě zahrnuje : a) konstrukce sloužící k uložení trubních a kabelových vedení (tj. stojky, stojiny s výložníky, háky rošty, žlábky, závěsy výložníky, hlavní a pomocné nosníky, příčky), b) konstrukce pro chůzi a dopravu (žebříky, podesty v šachtách a jamách, zábradlí vodící uhelníky, kolejnice). 2.4 Hydrogeologický posudek vlivu výstavby kanálu na podzemní vody. Hydrogeologický vliv stavby raženého technologického kanálu na vodní horizonty je nutno vyhodnotit z hlediska daných geologických podmínek, kde se nacházejí dva horizonty podzemní vody. Jeden je v pokryvu ( funkční studny ) a druhý je v horninovém prostředí algonkia jako voda puklinová. Algonkické skalní prostředí kolem navržené trasy raženého kanálu hodnotit jako převážně suché, jen místy mokré, ojediněle se může lokálně ( zpravidla po omezenou dobu ) vyskytnou prostředí zvodnělé. Ve sledovaném horninovém prostředí se vyskytují jen puklinové vody algonkia, které v závislosti na litologickém a petrografickém charakteru nevytváří souvislý horizont ( obzor) podzemních vod. Voda cirkuluje pouze v otevřených puklinách a poruchových pásmech. Vydatnosti těchto puklinových vod jsou obvykle malé, řádově v desetinách litru za sekundu. Tato voda nemá kontakt s vodním horizontem v pokryvech a tedy jej ani neovlivňuje. Povrchové zdroje podzemní vody nebudou tedy ražbou nikdy dotčeny. V povrchové zóně algonkia jsou vody terasové, z hlediska chemizmu mohou být i mineralizované, se zvýšeným obsahem železa a síranů, tvrdé.
2.5 Stručné srovnání s tunelem Blanka z hlediska základních parametrů (funkce, příčný řez respektive velikost, charakter horninového prostředí, srovnání zahloubení pod zástavbou). Tunelový komplex Blanka je rozsáhlý podzemní dopravní systém, který ze své celkové délky 6,382km je tvořen i raženými tunely, tunelový úsek Královská obora a tunelový úsek Brusnice. Tunelový úsek Královská obora je ražený mezi Letnou a Trojou. Celková délka tohoto úseku je 3,09km, ražený je 2,23km dlouhý. Tunelový úsek Brusnice je mezi Strahovským tunelem a Prašným mostem, celkem je 1,4km dlouhý, ražená část je jen 0,55 km. Na trase ražených tunelů je prováděn tunel o celkové vnitřní ploše profilu 123,7 m2 u dvoupruhového tunelu a 172,6 m2 u třípruhového tunelu. Tunelový komplex je převážně ražen v navětralém prostředí břidlic algonkia s přímým kontaktem s kvartérními sedimenty. Dokonce úsek tunelu Brusnice byl ražen v přímém kontaktu s kvartérními sedimenty. Nadloží tunelů je cca do 20 m průměrně. Trasa vede pod hustou obytnou zástavbou památkově chráněných činžovních domů a paláců kde je nutno velmi podrobně provádět monitoring a zabezpečení objektů. V nadloží tunelu je nutno provádět mnoho zabezpečovacích prací metodami specielního zakládání. Profil tunelu je ražen na 6 dílčích etap. Ostatní úseky celého systému Blanka jsou prováděny z povrchu do hloubených pažených rýh. Ražený technologický kanál ÚČOV – Drasty je ražená štola podkovovitého profilu – viz přiložený nákres vynešený do profilu tunelu Blanka. Ražený profil má plochu 10,5 m2, celková délka je 9,5km. Na trase se nacházejí kromě vstupní šachty Š1 v prostoru haly nové části ÚČOV další 3 šachty. Na konci trasy ražený technologický kanál vychází portálem do jámy pod halou na území kalového pole v Drastech. Z technologických a bezpečnostních důvodů je navržena zhruba v polovině trasy výhybna o délce cca. 40 m, kde bude možno křížit soupravy vláčku prázdné s plnými. Podélný spád celé trasy smí být pro kolejovou dopravu max. 3,5%. V tomto místě bude klasický profil štoly rozšířen tak aby se dle předpisů vláčkové soupravy vyhnuly a délkově se vešly i výhybky. Pojednání o nadloží a horninách v trase raženého kanálu viz kapitoly v této zprávě.
Vzorový příčný řez raženého technologického kanálu :
Výrub 10,5 m2
Porovnání profilů raženého silničního tunelu Blanka a raženého profilu technologického kanálu ÚČOV - Drasty
Závěr srovnání : Požadavek na srovnání těchto dvou staveb je již na první pohled velmi obtížně splnitelný. Tunely Blanka jsou velmi složité, technologicky velmi náročné dílo ve velmi složitých geologických podmínkách pražské geologie. Jenom podchod Vltavy takovým profilem a potom za Královskou oborou podchod hustě obydlené části Holešovic a Letné je samo o sobě velmi složitý úkol, který bez velmi složitých systémů zajištění a technologií ražby, vyztužení profilu pomocí systému nové rakouské tunelovaní metody ( NRTM) nebyl splnitelný. Vzniklé problémy s propady trasy tunelu dokumentovaly složitost celé akce. Jejich příčiny a důsledky nelze na tomto místě komentovat. Navržená trasa technologického raženého kanálu mezi ÚČOV a Drasty je koncipována jako jednoduchá podzemní stavba navržená do hloubky skalního masivu, který je zde již kompaktní, stabilní a kolem raženého malého díla vytváří umělou horninovou klenbu. Tato zabraňuje přenos jakýchkoliv vlivů na povrch terénu. To byl také záměr projektanta. Její podélný sklon určený nejnižším bodem trasy podchodem Vltavy z ÚČOV do Troje limituje také celou trasu. Hluboká poloha trasy také bezpečně minimalizuje jakékoliv jiné vlivy na povrchovou výstavbu včetně i vlivu
na poškození povrchových zdrojů podzemní vody. Ty nejsou v žádném případě ohroženy. 3. ZPRACOVÁNÍ VZOROVÉHO PŘÍČNÉHO ŘEZU VRCHNÍ ČÁSTI ŠACHTY Č. 4 ( STEJNÝ JAKO ŠACHTA Č.2 A Č.3). Výkresová příloha této zprávy. 4. ZPRACOVÁNÍ PŮDORYSU ŠACHTY VČ. OPLOCENÍ NEZBYTNÉ PLOCHY V době hloubení a těžby ze šachet Š2, Š3 A Š4 bude zbudováno staveniště o rozměrech cca 10 x 20 m po celou dobu výstavby. Po ukončení výstavby budou šachty zakryty vyspárovanou železobetonovou deskou s únikovým poklopem o rozměrech od 0,7 x 0,9 m až max. cca 2 x 1 m (dle konkrétního vybraného typu). Toto vyústění nevyžaduje žádná specifická opatření jako je oplocení a podobně. Únikový poklop je duplicitně uzamykatelný, takže nehrozí vniknutí nepovolaných osob do budoucího tunelu. Ukázka umístění poklopů v terénu:
Poklop je vodotěsný, jeho otevření je indikováno do dispečinku ÚČOV. Je vhodný do zelené plochy.
ŠACHTA Š2 UMÍSTĚNÍ V SITUACI
INFORMACE O PARCELE
ŠACHTA Š3 UMÍSTĚNÍ V SITUACI
INFORMACE O PARCELE
ŠACHTA Š4 UMÍSTĚNÍ V SITUACI
INFORMACE O PARCELE
Praha 06. 2010
Vypracovali : Ing. Jan Sochůrek, Petr Hotový
