PORADCE ŘEDITELKY MATEŘSKÉ ŠKOLY listopad

V současnosti vnímáme hračku jako prostředníka mezi dětmi a světem dospělých. Jako součást věcného prostředí i kulturní statek. Jako druh umění pro děti, v němž starší generace vypovídá o své vyspělosti, vztahu k dětem, způsobu života, ale také o estetických a etických hodnotách, které uznává. DOC .

P H D R . E VA O PRAVILOVÁ , P H .D.

I Kde se hračky vzaly

Dodnes přesně nevíme, jak to s hračkami původně bylo. Možná se na samém počátku dějin lidstva jednalo spíše o kultovní předměty nebo malé pracovní nástroje, díky nimž děti mohly napodobovat činnost dospělých a zapojit se do ní. Kromě figurek lidí a zvířat nacházíme zmenšené pracovní nástroje, nářadí nebo lovecké zbraně. Holčičky s malými nádobkami pravděpodobně chodily společně se ženami pro vodu a chlapci byli pyšní na své malé lovecké zbraně. Byly to předměty, které dávaly možnost přímo se účastnit života a práce dospělých. (Tento pohled podporují i soudobá pozorování, podle nichž je tomu tak u některých přírodních národů dodnes. Děti tam hračky vlastně nemají a hru v našem současném pojetí prakticky neznají.)

I Jak jsou hračky staré

Hračky (nebo zmenšené kultovní předměty pro cestu do říše mrtvých?) známe z nálezů v egyptských pyramidách, kde krokodýl s pohyblivou čelistí reprezentuje první mechanickou hračku. Před více než čtyřmi tisíci let chtěl čínský císař zasvětit syna do strategie válečného umění, a tak vymyslel deskovou hru GO. Tím podal důkaz, že kromě napodobování dospělých může hračka dítěti nabídnout něco víc. Postupně tak hračka získávala přidanou hodnotu v podobě určitého výchovného záměru.

I Co nám hračky prozradí

Z minulosti dochované hračky dokládají zručnost našich předků, cit pro materiál a jeho zpracování. Hračky, které pro své děti původně

vyráběli rodiče a nejbližší příbuzní, ztělesňovaly představy o tom, jaké zkušenosti a hodnoty chtějí dětem předat. Hračka byla především záležitost citová. Otcové, dědové a strýčci vyřezávali a kovali, matky, babičky a tety šily a tkaly. Hračka byla svázána se vztahem k určité osobě a její konkrétní činnosti. S obdivuhodnou řemeslnou zručností dokázali naši předkové využívat materiál (dřevo, hlínu, textil, přírodniny) poskytovaný okolní přírodou. Postupná industrializace změnila důvěrnou atmosféru vzniku rodinné hračky. Objevila se nová výrobní odvětví, která už vyžadovala pozornost odborníků. Nebyli to jen pedagogové, ale i psychologové, výtvarníci, technologové, lékaři, ekonomové a obchodníci. Hračka, už poněkud odcizená, se stala komerčně úspěšným zbožím. Dnes se ve světě vyrábějí miliony různých druhů hraček (z toho víc než polovina v Hongkongu) a všechny deklarují edukační efekt a zaručený pozitivní vliv na rozvoj psychických i tělesných funkcí dítěte.

I Hračka nejen na hraní

Dětské hře se věnovala řada moudrých lidí a mnozí také začali o funkci hračky vážně přemýšlet. Zvažovali podmínky, které by umožnily v souladu s výchovnými záměry systematicky uspořádat a vést pomocí hračky dětskou činnost k předem stanoveným cílům. Hledali způsoby, jak přes zacházení s hračkou dítě vést a rozvíjet. Některé pedagogické systémy si hračku jako univerzální prostředek působení na dítě ve zlatém věku předškolního dětství zcela přivlastnily. Na přelomu 18. a 19. století kupříkladu napadlo Friedricha Fröbela, zakladatele německých dětských za-

hrádek zvaných Kindergarten, připravit materiál, který by pomocí souboru systematicky uspořádaných herních podnětů proměnil hračku v nástroj pro užitečnou činnost. Vymyslel hračky „dárky“, které mají rodiče dětem postupně předkládat. Začal s malou kuličkou – míčkem velikosti dětské dlaně – a v nabídnutém průvodci dokázal popsat neuvěřitelné množství příkladů různých činností, které má dítě pod vedením dospělého s míčkem dělat. K tomu připojil důkladný slovní doprovod s příslušným poučením pro dítě i pro rodiče. Ke kouli přidal další geometrické tvary (krychli, hranol, trojhran a válec), až postupně vznikla stavebnice, se kterou si hrají děti dodnes. Tvoří z ní ale samostatně, podle svých představ a s vlastním komentářem. Na počátku 20. století ještě dále postoupila Maria Montessori. Navrhla systém různých promyšlených skládanek a manipulačně konstruktivních materiálů, jež vedou k určitým postupům a samostatnému přemýšlení o úkolech, které v nich dítě řeší. Pomocí tohoto materiálu se dítě dokáže samo něčemu novému naučit i odhalit případnou chybu, již při plnění zadané činnosti udělalo (proto byl materiál nazván autodidaktickým). Záměr stimulovat herní činnost speciálně konstruovaným materiálem, obohaceným o princip samostatnosti a sebekontroly, se podařilo dovést téměř až k dokonalosti.

I Hračky se mění

V průběhu 20. století se objevuje snaha vylepšit spontánní hraní a nahradit jednoduché tradiční hračky, s nimiž děti volně napodobovaly scény ze života v nejbližším okolí. Nově byla dána přednost zacíleným hrám s připraveným a promyšleným

PORADCE ŘEDITELKY MATEŘSKÉ ŠKOLY listopad 2013

_TEM_Hracky.indd 7

7

4.11.2013 15:46:12

TÉMA MĚSÍCE

Domácí loutkové divadlo bývalo velice běžnou a vděčnou hračkou s praktickými činnostmi, které materiálem, který sledoval náročnější mohlo dítě přímo sledovat ve svém a vzdálenější cíle. To vedlo ke vzniku okolí, a hračka v nich fungovala jako jakéhosi „polotovaru“ herní činnosti, symbol podílení se na „opravdové“ usměrňované prostřednictvím „intečinnosti. Není to škoda? Bude dětem ligentních“ hraček a didaktických k představě o bohatosti a mnohopomůcek. tvárnosti lidské činnosti stačit (brzy Při jejich podrobnějším rozboru trojrozměrná) virtuální prezentace? většinou sice zjistíme, že tyto složitě konstruované úkoly se dají plnit stejně úspěšně v daleko přirozenějším I Kolik hraček dítě potřebuje kontextu, s tradičním materiálem Ve výběru i množství hraček bya přiměřenějším způsobem, který si chom měli respektovat, že děti jsou dítě umí vybrat samo, nicméně pocit individualitami s různými potřebami pedagogické odpovědnosti víc uspoa na různém stupni vývoje. Hračky kojuje nabídka sofistikované hračky. podněcují smysly a vybízejí k akci, Namístě je otázka, kam vlastně učí skládat a rozebírat části a celek, tendence jistého „znásilnění hračtrénují paměť, vyvolávají citovou ky“ (a hry) směřuje. Může to být pokus o celkovou akceleraci vývoje dítěte, Prostředky a podmínky pro snaha využít čas k přípravě hru i hra sama se mění. na zvládání složitostí světa, ale také posun v hodnocení Ztrácí svůj bezprostředně významu prožitku a kvality přípravný charakter a s ní etických a výchovných aspektů hry a hračky. Zároveň ztrácí i hračka svůj citový náboj se ukazuje, že se prostředky s nezastupitelným významem. a podmínky pro hru i hra sama mění. Ztrácí svůj bezprostředně přípravný charakter a s ní ztrácí i hračka svůj odezvu, vedou k sebeovládání a učí citový náboj s nezastupitelným snášet hořkost z prohry. To všechno významem. Hračka se stává zbožím, je pro dítě důležité a tím vším, co nabízíme, chceme dítě podpořit. Přesto určeným k pokud možno rychlému pro ně nemusí být množství hraček a bezprostřednímu konzumu. Končí výhodou. období, kdy hra byla přímo spjata

8

_TEM_Hracky.indd 8

Hotové a promyšlené hračky ceníme možná až příliš vysoko. Sledujeme, jak dokážou zabavit, čím přispívají k rozvoji inteligence a jak urychlují nácvik dovedností. Ale ani ty nejdokonalejší nabízené hračky nenahradí přímé zkušenosti ze styku se skutečnými předměty a netušeně rozmanitými artefakty, které si dítě za hračku samo zvolí. Hračkou je všechno, co si dítě vybere a ke své hře použije. Každá věc může díky dětské představivosti ztratit původní určení a stát se hračkou. Výchovnou hodnotu přinášejí všechny podněty, jimiž se dítě inspiruje ve svém prostředí a které mu dají příležitost k širokému a všestrannému uplatnění schopností. V prostředí přesyceném hračkami možná dítě poněkud leniví, nehledá a jen zvědavě čeká, co mu bude nabídnuto. (Některé učitelky mateřské školy konstatují, že při pobytu dětí na škole v přírodě přicházejí děti s dotazem, s čím a na co si tu mají hrát.) Svůj názor velice hezky vyjádřila spisovatelka Olga Hejná při vylíčení situace tříletého děvčátka. Holčička dostala pod stromeček sedm dárků. Nad prvním jásala, s druhým se těšila, nad třetím lehce zneklidněla. Nad čtvrtým už projevila netrpělivost, nad pátým jí bylo do pláče, s šestým už si nevěděla rady a nad sedmým se docela rozplakala. Uklidnila se, až když jí maminka dárky srovnala. Vybrala si jednu věc a té věnovala pozornost. Aktivní, citlivé děvčátko chtělo situaci zvládnout a udržet si přehled, ale bylo to nad jeho síly, protože kvantita nabídky je zaskočila a přemohla.

I Současný pohled na hračku očima dospělých a dětí

Bezprostředně přípravná funkce hračky ustupuje v zájmu všestranného rozvoje dítěte do pozadí. Hračka může být nástrojem zájmově tvořivé, fantazijní a relaxační činnosti na straně jedné i specifickou didaktickou pomůckou na straně druhé. Soudobé pracovní nástroje, nářadí a vybavení domácnosti jsou při své jednoduchosti tak složité, že nejsou v přípravě dítěte na život prakticky použitelné.


4.11.2013 15:46:13

ŘÍZENÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY

Dřevěné hračky, které mají duši Letos proběhl již 20. ročník udělování známky kvality hraček a herních předmětů, známý pod názvem Správná hračka. V zářijovém čísle Poradce, věnovaném životnímu jubileu docentky Evy Opravilové, byla v souvislosti s její zakladatelskou rolí tato aktivita Asociace předškolní výchovy, Sdružení pro hračku a hru a Asociace hračka Unie výtvarných umělců ČR několikrát zmíněna. PHDR. OSKAR BRŮŽA

Z

a uplynulých dvacet let bylo toto označení přiznáno několika stovkám výrobků, z nichž však velká část již není na trhu dostupná. Chceme však věřit, že snaha kultivovat trh charakterizovaný chaosem nebyla bezvýsledná. Prestiž ocenění v posledních letech prokazatelně roste. Počet partnerů byl rozšířen o Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které umožnilo vystavovat oceněné práce ve své pobočce – na zámku v Kamenici nad Lipou.

I Ocenění Správná hračka

Na programu se podílí i město Kamenice nad Lipou a jeho Městské muzeum, které pořádá každoročně na počátku července Kamenické hračkobraní – festival hraček z přírodních materiálů. I zde jsou správné hračky, a zvláště hračky domácí provenience, popularizovány a někteří ocenění zde mohou vystavovat celou svou produkci. Nemalý význam má nově vzniklá tradice prezentovat a slavnostně vyhlásit oceněné návrháře, výrobce a prodejce na podzimním veletrhu FOR TOYS v Praze-Letňanech. Ale především – zelené logo se začíná objevovat nejen na webových stránkách výrobců a dovozců, ale také na obalech oceněných hraček, a může tak začít poznenáhlu ovlivňovat i hračkářský trh.

18

Zopakujme si, v čem spočívá zvláštnost, nadstandardnost označení Správná hračka – vybráno odborníky. Trh s hračkami je v zemích Evropské unie regulován řadou norem a předpisů. Certifikovaná bezpečnost a zdravotní nezávadnost, která je podmínkou k uvedení všech hraček na trh, však vůbec nezaručuje kvalitu hračky z výchovného a vzdělávacího hlediska. Správná hračka nehodnotí tržní úspěšnost, ale oceňuje estetické a výchovné kvality, jež jsou pro utváření osobnosti dítěte velmi důležité a jejichž přítomnost hodnotu ostatních jinak bezpečných a zdravotně nezávadných hraček výrazně zvyšuje. Proto jsou hodnoceny jen hračky a herní předměty určené dětem předškolního věku s cílem poskytnout rodičům i pedagogům vodítko při rozhodování o nákupu hraček a podpořit tvorbu a prodej dobrých hraček i jejich rozšiřování mezi dětskou populaci vůbec.

I Kritéria hodnocení hraček, her a herních předmětů

Označení Správná hračka není omezeno ani původem, ani materiálem. Hodnoceny jsou tuzemské i dovážené hračky, hry a herní předměty dostupné v České republice, přihlášené tvůrci (autory), výrobci, dovozci či prodejci nebo nominované zástupci spolupořadatelů; posuzovány jsou i prototypy určené k pozdější výrobě, a to podle těchto kritérií:

1. kvalita (vhodnost použitého materiálu, preciznost celkového provedení); 2. uživatelský komfort (vhodná konstrukce se zřetelem k předpokládanému užití, originalita zpracování, snadnost údržby a hygienického ošetření, skladnost, využití obalu); 3. design (estetická úroveň, vzhled, barevnost, příjemnost na dotyk), a především 4. pedagogicko-psychologická kvalita (výchovný účel, didaktické využití, funkčnost z hlediska určení: děti předškolního věku, mladší školní věk, handicapované děti, hračky určené pro domov, hračky pro kolektivní hru v dětských zařízeních). Všechny přihlášené hračky jsou dány k dispozici dětem na Fakultní mateřské škole, Sokolovská 182, Praha 8. Výsledek testu, protokolovaný učitelkami, je součástí podkladů pro rozhodování poroty. Za rozhodováním poroty stojí autority jak ze světa teorie (např. zmíněná doc. Eva Opravilová), tak ze světa navrhování hraček (např. prof. Václav Kubát), ze školní praxe (např. Mgr. Ludmila Šprachtová) i z jiných oborů zabývajících se dětskou populací. Z výše uvedeného plyne, že by přihlédnutí k ocenění Správná hračka mělo mít značnou váhu při rozhodování, jak prostředky, které mají ředitelky mateřských škol k dispozici pro nákup hraček a herních předmětů, co nejlépe využít. Budeme vás proto postupně seznamovat s těmi z oceněných, jejichž produkty jsou na trhu dostupné a které jsou využitelné nejen v rodinách, ale i v mateřských školách, případně jsou přímo určeny ke kolektivní hře předškolních dětí.


_RMS_Hracky-s-dusi.indd 18

4.11.2013 17:02:02

ŘÍZENÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY

Zodpovědné rozhodování při výběru hračky V tomto příspěvku bych se s vámi ráda podělila o tajemství zodpovědného rozhodování. Rozhodování je složitý proces, jemuž bychom měli věnovat pozornost. Unáhlená a nepromyšlená rozhodnutí málokdy bývají dobrá. Mohou nás připravit o peníze, čas, nebo dokonce ohrozit zdraví či životní prostředí. Rozhodování je proces, do kterého by měl vstupovat rozum a systematické postupy. P H D R . K ATEŘINA J ANČAŘÍKOVÁ , P H .D.

J

Možná právě přemýšlíte, jakou hračku pořídit dětem pod stromeček. Stavebnici Duplo, nebo dřevěný láček? Anebo plyšového medvěda? Možná zvažujete, zda je lepší jedna velká, tzn. zpravidla drahá hračka, či více hraček levnějších. Někdo se možná zeptá i na to, zda našetřené peníze investovat do hraček. Není lepší zaplatit hezký výlet či návštěvu kouzelníka? Jak jen vybrat ze všech možností, které se nabízejí?

e důležité umět se správně rozhodovat, nicméně ten, kdo zná metodiku správného rozhodování, si vždy může vybrat, zda se jí bude, nebo nebude řídit. Ale ten, kdo ji nezná, se rozhoduje výhradně na základě intuitivních a někdy i zmanipulovaných impulzů. Díky znalosti zodpovědného rozhodování odhalíme rovněž některé triky prodejců, a především do svého systému rozhodování začleníme dopady na zdraví i na životní prostředí.

I Co je rozhodování

Rozhodování je určitý proces, při němž pro konkrétní osobu vybíráme to nejlepší ze všeho, co se nabízí. Před samotným rozhodováním je třeba si vyjasnit kritéria, podle kterých se chceme rozhodovat. Bez vyjasnění kritérií nemůže proces rozhodování proběhnout správně. Při koupi hračky nás obvykle zajímá cena, ale rozhodování podle jediného kritéria (v tomto případě ceny) nestačí. Jistě si umíte představit hračku, která je nejlevnější ze všech, ale dětem žádnou radost nepřinese. Proto by nás měla zajímat také funkčnost, životnost i další parametry, naše rozhodování by zkrátka mělo být multikriteriální.

I Jak se lidé rozhodují

Někteří lidé o rozhodování příliš nepřemýšlejí. Koupí to první, co

22

uvidí nebo co je napadne. Jsou vysoce ovlivnitelní tím, co jim někdo doporučí. Jiní lidé před koupí (či nějakým počinem) dlouho přemýšlejí, pečlivě zvažují všechny možnosti a okolnosti, radí se s více lidmi…

Podle jakých kritérií vybíráme hračky:

Podle ceny (nejlevnější). Podle toho, co si přejí děti (ty ovšem také někdo ovlivnil, a nelze tudíž předpokládat, že by jejich volba byla promyšlená). Podle toho, co si přejí rodiče dětí. Podle toho, co jsme se dozvěděli při studiu. Podle toho, co se osvědčilo v jiné mateřské škole či třídě. Podle reklam v televizi.

Podle toho, jak daná věc ovlivní zdraví dětí; jde např. o materiál, ze kterého je vyrobena. Podle toho, jak daná věc ovlivní postoje dětí, např. panenka Barbie má prokazatelný vliv na zvýšený výskyt anorexie a dalších poruch příjmu potravy. Podle délky záruční doby. Podle značky. Podle dopadů na životní prostředí.

I Jak se firmy snaží ovlivnit kupující

Každý výrobce i prodejce touží na prodeji vydělat. Někteří jsou velice draví a snaží se vnucovat výrobky pochybné kvality, nebo dokonce produkty s neblahými zdravotními dopady. Existují různé triky, jak přesvědčit zákazníka. Některé firmy nabízejí „slevu“, pokud si výrobek okamžitě závazně objednáme. Ovšem při kritickém porovnání cen na trhu zjistíme, že to finančně


_RMS_Vyber-hracek.indd 22

4.11.2013 15:59:56

ŘÍZENÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY Učitelé pracují podle různých témat. V době, kdy jsem byla přítomna v mateřské škole blízko Haugesundu, se děti vypravily na procházku k mořskému břehu. Část z nich jela s učitelkou a pomocnicí na motorovém člunu, zbylá část dětí šla s druhou učitelkou a pomocnicí pěšky. Na břehu měly děti postavené „týpí“, v němž si povídaly o daném tématu. Poté vykonávaly praktické činnosti, které s tématem souvisely. Následně měly děti prostor pro volnou hru – lezly na stromy, honily se v rákosí, z mola chytaly ryby, hrály si v písku… V době okolo oběda rozdělaly učitelky oheň a dětem upekly na ohni polotovar – karbanátky s chlebem. K odpolední svačině děti opět dostaly sýr a salám s chlebem – vše zakoupené v nedalekém obchodě. Nejprve jsem se domnívala, že šlo o výjimečnou situaci, stejně jako když si u nás jednou za čas s dětmi opečeme buřty. Bylo mi ale vysvětleno, že tento způsob stravování je naprosto běžný. Upozorňuji, že děti si nikde nemyly ruce, pily pouze kakao z neoznačených hrnečků. Venku pobývaly až do 14.00 h a potom se vrátily k odpočinku do budovy MŠ. Na můj dotaz ohledně kvality oběda mi bylo sděleno, že kvalitní jídlo dostanou doma, protože v Norsku je zvykem, že se rodiny scházejí ke společnému jídlu právě večer. Učitelky však souhlasily s mou připomínkou ohledně nedostatečného zajištění pitného režimu. Ocenila jsem, že jak školky, tak školy orientují výuku v maximální míře ven. Děti mají dostatek volného, neomezeného pohybu venku. Terén zahrad je přírodní, nijak neupravovaný. Děti mají podmínky pro kreativní činnosti na zahradě – např. si stavějí domečky, ve kterých si potom hrají. Jedna z odbornic na předškolní vzdělávání mi sdělila, že děti v Norsku budou mít možnost přirozeného pohybu a volné hry do té doby, než jejich země vstoupí do EU a bude nucena respektovat její normy. Hřiště a podmínky pro pobyt venku mne nadchly. Podmínky pro outdoorové aktivity v Belgii, Francii, Španělsku či Anglii působí ve srovnání s Norskem sterilně a nepodnětně.

28

Co je pro nás zajímavé? Izrael

Spolupráce s rodiči byla na velmi dobré úrovni a promyšlená stejně jako zajištění zdravotní péče o děti. Zájem státu je dán množstvím emigrantů, kteří v Izraeli žijí. Vzhledem k tomu, že i do naší země přichází čím dál víc emigrantů, mohli bychom se ze zkušeností s organizací aktivního zapojení rodičů poučit.

Francie a Španělsko

Požadované vysokoškolské vzdělání učitelek a navazující povinná praxe před nástupem do mateřské školy. Přítomnost pomocníků po celou dobu přímé práce s dětmi. Klid na odpočinek učitelů v době, kdy děti pobývají venku pod dozorem pomocníků. Prestiž učitelů a respekt rodičů. Díky pevně nastavené provozní době pobývají děti v MŠ maximálně 25 hodin týdně (některé děti v ČR stráví v MŠ dvojnásobek času).

Švédsko

Promyšlený přechod dětí z mateřské do základní školy. Celkově velmi dobře fungující systém.

Norsko

Přítomnost pomocníků při práci s dětmi, skvělé podmínky pro pobyt venku. Jesle součástí mateřské školy (Norsko, Island, Švédsko).

Chorvatsko

Přítomnost zdravotní sestry a psychologa v mateřské škole.

CHORVATSKO Poslední zkušenosti mám z Chorvatska. V Záhřebu jsem navštívila mateřskou školu s ekologickým programem. Škola byla tvořena spojením dvou mateřských škol pro děti od 1 roku

do 6 let. Škola měla osm tříd, které se věnují ekologickému programu, tři třídy, jež mají sportovní program, jednu třídu s výukou v anglickém jazyce a jednu třídu se zaměřením na rozvoj hudebních dovedností. Ve třídách je zapsáno podobně jako u nás 25 dětí a pracují s nimi dvě učitelky – jedna dopoledne, jedna odpoledne. Překrývají se v době od 11 do 12.30 hodin, tedy opět podobně jako u nás. Pro získání kvalifikace musejí učitelky vystudovat vysokou školu. Ve škole pracuje celkem 60 zaměstnanců a 3 dobrovolníci. Kromě ředitelky školy působí ve škole i školní psycholog, zdravotní sestra, která pečuje o zdraví dětí a sestavuje zdravé jídelníčky, a pedagog, jenž provádí supervizi nad učitelkami. Jsme členy Evropské unie, ale podmínky pro předškolní vzdělávání máme oproti většině zemí nastaveny odlišně. Začněme již od požadavků na kvalifikaci učitelek: Ve všech zemích, které jsem navštívila, je požadováno vysokoškolské vzdělávání. S dětmi pracují minimálně dvě osoby – učitelka a asistent. Součástí mateřských škol jsou i jesle, pro jejichž fungování jsou vytvořeny podmínky. Nikde jsem se nesetkala s tím, že by školy udělovaly odklady školní docházky – to je specifikum České republiky. Učitelé ze základních škol pravidelně navštěvují děti v mateřských školách a již před nástupem do základní školy jsou s nimi v kontaktu. Učitelé jsou ve společnosti respektováni a uznáváni a mají podstatně lépe nastavené podmínky pro psychohygienu. Z výše uvedeného je zřejmé, že v některých systémech předškolního vzdělávání najdeme i podmínky, které příliš nerespektují specifické zvláštnosti dětí v předškolním věku (typicky Francie a Španělsko). Zejména v oblasti respektování potřeby a vytvoření podmínek pro volnou hru by mohly být příkladem mnohé české mateřské školy. Autorka je ředitelkou pražské MŠ Čtyřlístek a zároveň předsedkyní Českého výboru OMEP


_RMS_PV-ve-Svedsku.indd 28

5.11.2013 13:39:11

PEDAGOGIKA spodní díl periskopu, a teprve na ni nalepíme zrcátko. Lze si též vypomoci tvrdým papírem nebo vyrobením podložky pod spodní zrcátko z tvrdnoucí hmoty apod. Důležité je, aby obě zrcátka byla přibližně rovnoběžně a svírala s podložkou úhel 45° (viz schéma periskopu). Nicméně i otáčení horním dílem stavebnice se zrcátkem má svůj význam. Teprve je-li zrcátko ve správné poloze, vidíme, co se děje, a my viděni nejsme.

U nás doma vytvořilo dítě spontánně z této stavebnice periskop za pomoci dvou malých zrcátek. Snadno si jej můžete vytvořit i vy. Kromě dvou zrcátek se bude hodit oboustranná páska na přichycení zrcadel, případně i vhodná kostka (tedy rozměrově vhodná kostička z dřevěné stavebnice, kterou děti používají jako stříšku) na podložení zrcátka, případně držátka od nanuků na zpevnění.

I Práce s trojdimenzionálními objekty

Periskop Jde o jednoduché optické zařízení, jež vám umožní vidět, aniž byste byli viděni. Toho se využívá ve vojenství. Vidíte-li protivníka, a on vás nikoli, máte obrovskou výhodu; nejste přímo ohrožováni, nejste v dosahu palby, případně se dostanete k důležitým informacím. Periskop se používá například v ponorkách, ale jeho princip lze využít i při hrách. Složitější periskop umožní vidět za roh.

Děti někdy ze stavebnic určených pro práci v ploše spontánně vytvářejí trojdimenzionální, tedy prostorové objekty. Někteří autoři uvádějí, že by dítě při školní matematice mělo nejdříve pracovat s objekty v trojdimenzionálním prostoru (model kvádru, krychle, jehlanu…) a teprve pak s objekty v prostoru dvojdimenzionálním, tedy v rovině (model čtverce, trojúhelníku…), právě proto, že tento postup odpovídá získávání zkušeností v mladším věku. I z písmenkové stavebnice lze vcelku snadno vytvořit kvádry, krychle, krychlová tělesa (tělesa, která lze rozložit na několik krychlí). Výhodou stavebnice je, že tyto objekty pak lze poměrně snadno rozkládat nejenom na jednotlivé díly, ale hlavně na ta seskupení dílů, která by odpovídala sítím těles.

Schéma velmi jednoduchého periskopu (modře zrcátka, červeně paprsek)

I Periskop z písmenkové stavebnice

Horní zrcátko je přichyceno na díl stavebnice oboustrannou páskou. Díl stavebnice s horním zrcátkem může být ještě lépe připevněn k dalšímu dílu třeba vypodložením a přilepením tužky nebo držátek od nanuku. Spodní zrcátko může být přichyceno na horním a spodním okraji oboustrannou páskou. Máme-li vhodnou kostičku ze stavebnice (stříšku), pomůže, přilepíme-li lehce kostičku-stříšku na Periskop

32

Detail periskopu – spodní část


_PED_Skryty-potencial-her.indd 32

4.11.2013 16:11:13

PEDAGOGIKA

Logické hlavolamy pro nejmenší Předškolní období je pro vývoj dětí velmi důležité. Logické hlavolamy jsou výbornou možností, jak rozvoj dětí podpořit. Hraní a řešení logických úkolů podle zadání pomáhá dětem získat a rozvinout řadu schopností, dovedností a správných návyků. Při řešení úloh si děti procvičují jemnou motoriku, barvy, tvary, učí se základům prostorového vnímání, logickému myšlení a v neposlední řadě také dodržování pravidel, soustředění a trpělivosti. M G R . L A D I S L AV S M E J K A L

L

ogické hlavolamy v sobě spojují jednoduchá pravidla, variabilitu zadání i širokou škálu obtížnosti, takže hlavolam roste s dítětem. Rozdíl mezi nejjednoduššími a nejtěžšími úkoly je opravdu značný, a zahrát si tudíž může i starší sourozenec. Možná budete překvapeni, kolik skvělých hlavolamů existuje už pro nejmenší děti. Hlavolamy pro ně jsou nejčastěji vyrobeny z masivního lakovaného dřeva, které je příjemné na dotek. Velké dřevěné kusy jsou ideální pro malé děti, které by si s drobnými dílky těžko poradily. Díky snadné přípravě i úklidu jsou navíc vhodné nejen domů, ale také do školek a mateřských center.

Jednoduchý, ale svým způsobem geniální nápad funguje skvěle. Zpočátku děti baví stavět si jen tak podle sebe a teprve postupně si zvykají na pravidla hlavolamu. Trénují barvy, tvary, jemnou motoriku a učí se i základům prostorového vnímání. Totéž platí i o nepatrně složitějším hlavolamu Záhadný hrad (3–8 let). Čím mohou zaujmout na první pohled obyčejné hrací kostky? Tím, že pouhých sedm dílků hlavolamu společně s knížečkou zadání tvoří hodiny zábavy a poučení pro malé stavitele: „… Jejda! Ona se mi tam ta střecha nevejde! Hurá, tahle je menší, ta tam pasuje. A tu delší přendáme sem. Počkat, ještě natočím cimbuří správným směrem. Už to mám, pojďte se podívat…!“

Krabička obsahuje čtyři různě vysoké dřevěné hranoly s otvory a tři střechy. Z tohoto materiálu stavějí děti různé hrady. Musejí správně poskládat hranoly, a především do nich zasunout střechy. Každá střecha má totiž jinak dlouhý podstavec a nevejde se do každého hranolu. Zadání postupně nabírá na obtížnosti. Obtížnější úlohy navíc od dětí vyžadují větší šikovnost při stavění. Mistrovská sada úloh pak obsahuje pouze obrysy hradu, takže děti musejí samy přijít na to, jak budou hranoly při stavbě využity.

I Je libo prostorovou, či rovinnou geometrii?

V dalším hlavolamu Zámecké schody (4–9 let) mají před sebou děti doslova pohádkový úkol – zachránit princeznu. Jenže princ je tak trochu nešika a potřebuje pomoci. Stojí na jedné straně hracího plánu a princezna na něj čeká na druhém konci. Během putování za svou vyvolenou si musí poradit s výškovými rozdíly. Na dětech je, aby pomocí dostupných dílků připravily pro prince cestu. Některé dílky obsahují schody, jež princi umožní překonat výškové rozdíly. V knížečce naleznete zadání od těch nejjednodušších, která zvládne

I Sestavte s dětmi panáčka, domeček anebo rovnou hrad

Již dvouleté děti zaujme pestrobarevný hlavolam Den a noc (určen pro věk 2–5 let). Cílem hry je sestavit obrázek podle zadání. Ke stavbě je připravena základna, ze které stoupají tři tyčky, na něž děti postupně nasouvají dřevěné barevné dílky různého tvaru. Na jedné tyčce sestaví panáčka, na druhé domeček a na třetí třeba strom. Starší děti pak mohou zkusit „noční“ zadání, kdy je vidět jen obrys požadovaného obrázku.

38


_PED_Hlavolamy.indd 38

4.11.2013 16:14:56

INSPIRACE

S čím si děti hrávaly dříve aneb Inspirace ze skanzenu Je příjemné, když se na malou chvíli zastaví čas a člověk má příležitost zamyslet se. Jednu z takových chvil je možné zažít při pohledu do vitrín ve staré škole umístěné ve skanzenu v Přerově nad Labem. Je tu instalována výstava hraček, která čeká na svou příležitost, až si na ni návštěvník udělá čas a zastaví se. Uvidí, jak se hračka za posledních sto let proměnila… B C . Z U Z A N A B U R D OVÁ

O

vývoji hraček za poslední století jsem si povídala s historičkou a etnografkou PhDr. Janou Hrabětovou, vedoucí tamní pobočky Polabského národopisného muzea. „Před deseti lety se ve skanzenu poprvé uskutečnila výstava Děti ve škole a po škole. Byla to příležitost zamyslet se nad tím, jak se vyvíjela dětská hračka a také vztah dětí k hraní a hračkám všeobecně. Byly tu exponáty od nejstarších dob, tedy různé hračky od drobných hliněných, známých z archeologických vykopávek, přes koníčky z období středověku,“ vzpomíná Jana Hrabětová na doby, kdy se v muzeu s podobnými výstavami začínalo.

I Autentické prostředí polabského venkova

Návštěvník se ve skanzenu ocitne v prostředí polabského venkova. Dnešní doba je silně poznamenána individualismem, ke společné hře je příležitost většinou jen v mateřských školách a později v družinách. Na polabském venkově tomu bylo jinak. Hlavní náplní dětí v minulosti bylo kromě pomoci v domácnosti především pasení, při němž se děti scházely. Na pastvě pak trávily většinu roku. Husy pásly děti od pěti let, o tři roky starší už hnaly na pastvu dobytek. Ráno zvířata vyhnaly na louku a večer je hnaly domů. Mezitím měly spous-

40

_INS_Skanzen.indd 40

tu času na hru. Hledaly ptačí hnízda, pojídaly lesní plody, dívky sbíraly kvítí, zpívalo se a vyprávěly se historky. Hry, které se na pastvách hrávaly, jsou v některých mateřských školách oblíbené dodnes. „Oproti dnešku se totiž jednalo většinou o kolektivní hry a odpovídaly tomu i hračky. Většinou vycházely z okolní přírody. U vody bylo oblíbené házení ,žabek‘, na potocích se stavěly mlejnky. Děti se honily, oblíbené bylo koulení obručí, ať už ze sudu, nebo z kola,“ vysvětluje Jana Hrabětová. Děti si zkrátka dokázaly hrát se vším, co je obklopovalo, a kromě hraní zažívaly na pastvě pocit zodpovědnosti za stádo i místo, kde žijí.

I Některé hračky byly jedlé

O století dříve čekávaly doma na děti další hračky. Skoro všichni měli doma káču. „Kdybych to měla představit dnešním dětem, kterým pojem káča nic neříká, popsala bych ji jako malý dřevěný kužel, který se natočil na provázek, jenž byl na proutku. Káča se pomocí proutku roztočila a sama se chvíli točila,“ popisuje Jana Hrabětová hračku, která se v poslední době opět začala v domácnostech objevovat. Děvčata měla samozřejmě už tehdy oblíbené panenky. Ale stačil jim klacík, který se oblékl do hadříku, a zbytek dotvořila fantazie. Důležitým okruhem hraček byly perníky, které se kupovaly před Vánocemi. Nepekly se doma, ale obyčejně je vozil perníkář. Znal vkus svých zá-

kazníků. Měl od řezbáře formu na oblíbený motiv: pro děvčata samozřejmě panenku a pro chlapce koníka. Takové hračky měly svůj symbolický význam a jednu nespornou výhodu: Když si děti se svými hračkami dostatečně vyhrály, snědly je. Perníkářství má v naší zemi dlouhou historii, nejméně od 14. století. Perník byl původně luxusním zbožím pro bohaté. K širokým vrstvám se dostal v 18. století, kdy k náboženským námětům z perníku přibyly i motivy světské. K dalším hračkám, které se i dříve kupovaly, patřily hliněné kuličky. S kuličkami se hrály desítky různých her, cvrnkání přežilo až do dnešních dob. „Sama si vzpomínám na dobu před 60 lety, kdy cvrnkání kuliček bylo jednou z nejoblíbenějších jarních her. Pytlík stál tehdy dvě koruny a byla jich tam snad stovka. Ovšem běda, když se kuličky nechaly zmoknout. To z nich nic nezbylo. Kuličky patřily k hračkám, které moc nestály,“ vzpomíná Jana Hrabětová.

I Móda městských hraček

Na vesnici byly velké rozdíly ve výši majetku. Sedláci měli statek se stodolami a poli. Ti ostatní pro ně pracovali. Chudé děti odcházely na statky do služby. V chaloupkách všichni spali v jedné místnosti na lavicích, na zemi nebo za pecí, v létě spaly děti na seně. Zato děti na statcích měly hračky jako městské děti, o kterých se dětem v chalupách ani nesnilo.


4.11.2013 16:17:08

INSPIRACE

Móda městských hraček kvetla v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století. „Dnes jsou už tyto hračky sběratelskými kousky: panenky pro děvčata a pro chlapce plechové, mechanické hračky. K panenkám samozřejmě patřily kočárky. A pak přišly mašinky,“ vyjmenovává druhy hraček ředitelka skanzenu. Především na začátku 20. století a za první republiky kvetla móda loutkových divadel. Všechny děti toužily mít doma divadélko. Řadu těchto malých divadelních scén vyřezávali dědečkové nebo tatínkové. „Sousedům vyřezal divadélko dědeček, mně koupili takové moderní se soustruženými loutkami, a to se mi vůbec nelíbilo,“ vzpomíná Jana Hrabětová na poválečné období, které bylo mezi dětmi doslova ve znamení loutkových divadel. Loutková divadla mají v evropském regionu velice dlouhou historii, kterou je možné vysledovat až do starověku. Ve školách a kulturních zařízeních, na jarmarcích a poutích býval loutkář s divadlem oblíbeným návštěvníkem, a tak není divu, že se malé domácí scény těšily takové oblibě.

I Štapferovy kulisy se tiskly ve velkém

Exponáty loutkových divadel, které jsou k vidění v přerovském skanzenu, pocházejí z první poloviny 20. století; nejstarší z nich je zhruba z 90. let

19. století. „Je tu divadélko ze školy v Koťánkách. Někdejší pan ředitel se tomuto loutkovému divadlu vzorně věnoval, celé ho opravil a podlepil. A sám dětem ve škole divadlo rád hrával,“ popisuje Jana Hrabětová krátce historii jednotlivých exponátů. Kolem roku 1935 se začaly kulisy na loutková divadla tisknout. Zlatý věk zažívala rodinná loutková divadla, pro která se loutky sériově vyráběly. V mnoha sériích se vydávaly tištěné dekorace vysoké kvality. Několik kompletů stolových loutkových divadel s proscéniem a dekoracemi pro různé velikosti loutek navrhl pro rodinná loutková divadla jevištní výtvarník Karel Štapfer. Jeho série dekorací se prodávala v žižkovském hračkářském obchodě Jana Mintzberga. Jeden z takových exponátů v muzeu má 65 proměn jeviště. Od poloviny 19. století se začalo rozšiřovat hraní s loutkami na malých domácích scénách. Takzvaná rodinná divadla pro zábavu svých dětí i přátel zhotovovali mnozí výtvarníci, mj. i Mikoláš Aleš. Řada z těchto rodinných divadel dosáhla pozoruhodné úrovně a stala se základem veřejně hrajících amatérských scén.

Amatérské hnutí začalo v Čechách narůstat koncem 19. století. Loutková divadla škol a různých spolků (zejména tělovýchovné organizace Sokol) se orientovala hlavně na děti, jimž mělo loutkové divadlo přinášet ušlechtilou zábavu i formu názorné výchovy. V repertoáru převažovaly pohádkové hry vydávané ve spoustě edic. Loutka byla zkrátka společníkem mnoha generací dětí. Není proto divu, že i dnes má obrovský význam pro utváření dětské psychiky a motoriky.

I Kde si děti hrávaly

S loutkovým divadlem trávila své dětství i PhDr. Jana Hrabětová, která nastupovala do školy v roce 1949: „Na předešlé Vánoce jsem dostala aktovku a lavici. To dnešní děti už také neznají. Byla to malá lavička spojená dole se stolečkem, měla odklápěcí desku a dala se zvedat, jak dítě rostlo. Na druhé straně odklápěcí desky byla černá tabule a truhlík na knihy. A kolem toho se v té době soustřeďovalo všecko hraní,“ vypráví. Hodně hraček se v té době do naší republiky dováželo z Německa. I paní doktorka vzpomíná na svou první panenku odtamtud. Za války dostala klasickou německou „želvu“ s bílými vlásky. Firma Schildkröt – Puppen, která tyto typické želvy vyráběla, byla založena v Mannheimu v roce 1873 a své panenky produkuje dodnes. Svůj název dostaly panenky podle materiálu, který se při jejich výrobě používal. Celuloid byl používán jako umělá želvovina. „Sama jsem si na ni šila šatičky, což mě velmi bavilo. Hrála jsem si s ní tak do 4. či 5. třídy,“ dodává Jana Hrabětová. Háčkování, pletení a ruční práce se po válce ve škole děti učily mnohem dříve než dnes.

I Jak vypadalo dětství po válce

Poměry byly skromné. Rodina Jany Hrabětové vlastnila v Poděbradech vilku nedaleko lázeňského centra. „Patřili jsme ke střední střídě, i hračky jsme měli docela dobré a ne úplně běžné. Poměrně brzy jsme dostali trojkolku, koloběžku a pak i kolo. Na zahradě u vilky byl altán, kde jsem


_INS_Skanzen.indd 41

41

4.11.2013 16:17:09

BAZAR ZKUŠENOSTÍ

Cesta kolem světa Ve školním vzdělávacím programu máme stanoven cíl prohlubovat u dětí poznatky o ochraně přírody i životního prostředí a snažit se o rozšiřování spolupráce s rodiči. V loňském roce jsme proto společně se všemi zaměstnanci naší mateřské školy připravili dvě odpoledne pro děti a jejich rodiče. Na tyto akce jsme měli na stanovištích (vždy u nějakého broučka) na školní zahradě připraveny úkoly pro děti i rodiče. A N E Ž K A V O L D Ř I C H OVÁ

I Zábavná odpoledne pro rodiče a děti

První odpoledne se odehrálo na podzim s názvem Loučení s létem. Nastala doba, kdy ptáčci odlétají do teplých krajů, broučci zalézají do domečků z mechu, trávy a klacíků. Stromy se připravují na zimu a shazují listí. Celá příroda se ukládá k zimnímu spánku. Je třeba se rozloučit s létem, poděkovat mu za sluníčko, teplo, koupání, hry v přírodě i u moře. Proto jsme se sešli, abychom se s létem rozloučili a oslavili příchod podzimu, nového období, které má také své kouzlo. Na všechny čekalo několik úkolů a na závěr jsme si zazpívali a do země zakopali truhličku s létem, jež se takto uložilo k zimnímu odpočinku. Druhé odpoledne pod názvem Probouzení jara proběhlo samozřejmě na jaře, tedy v době, kdy se příroda probouzí ze zimního spánku, ptáci přilétají z teplých krajů, stromy se připravují na nové listí. Rozloučili jsme se tedy se zimou a poděkovali jí za sníh, koulování, bobování a lyžování. Rodiče s dětmi opět plnili několik úkolů. Na závěr jsme společně vyňali ze země truhličku s létem, která po celou zimu odpočívala pod sněhovou peřinkou.

I Poznáváme svět všemi smysly Protože obě akce měly veliký úspěch, nechali se někteří rodiče inspirovat a rozhodli se, že by něco podobného

52

zkusili připravit také. Jelikož je v naší mateřské škole více rodičů, kteří pocházejí z jiných zemí než z České republiky, domluvili se, že by bylo dobré děti i ostatní přítomné seznámit s jejich kulturou, zajímavostmi, typickými produkty a pokrmy – někdy pouhou ukázkou, jindy i ochutnávkou. Před prázdninami se nestihlo vše připravit, a tak jsme se dohodli, že akci upořádáme počátkem tohoto školního roku. Účast potvrdily tyto země: Česká republika, Egypt, Francie, Indonésie, Maďarsko, Rusko a Slovenská republika. Následovala příprava, dopisování a schůzky, kdy se upřesňovalo, co by bylo pro děti vhodné, jaké úkoly by mohly plnit, co je v dané zemi zajímavé apod. Domluvili jsme si, co kdo zajistí a připraví. Aby děti měly možnost porovnat rozdíly, byla u stolku každé země vlajka, popřípadě i ukázka písma, je-li odlišné od našeho. Rodiče pozdravili ve své rodné řeči, představili národní kroje, obrázky památek, ukázky místních specialit s ochutnávkou, zkrátka to, co je pro danou zemi typické. Rovněž napekli nebo nechali připravit typické pokrmy: české a maďarské koláče, ruskou zmrzlinu, slovenské korbáčiky, indonéské palačinky dadar gulung, egyptský chléb i cukrovou třtinu, francouzské sušenky croquants. Hlavním cílem bylo seznámit děti s využitím všech smyslů (hmat, sluch, čich, zrak a chuť) s charakteristickými znaky různých zemí a rozšířit

vzájemnou spolupráce mateřské školy a rodičů.

I Slavnostní zahájení a bohatý program

V pondělí 23. 9. 2013 se na zahradě naší mateřské školy Bajkalská zmíněná akce uskutečnila. Slavnostní zahájení se odehrálo v 15.00 hodin za přítomnosti pracovnice ambasády Indonéské republiky paní Very Zemanové a paní Viery Pávkové z ÚMČ Praha 10 – OŠK.

Ukázka tance z Indonésie

Ukázka tance z Egypta

Poté všichni zhlédli ukázky tanců z různých zemí a mohli obdivovat krásně barevné oblečení i chytlavou hudbu.


_BAZ_Cesta-kolem-sveta.indd 52

4.11.2013 16:26:12

PORADCE ŘEDITELKY MATEŘSKÉ ŠKOLY listopad

Recommend Documents