Popularizační workshop Krajina v širších souvislostech

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech

1


Studijní materiál k popularizačnímu workshopu „K3/WPOP4 Krajina v širších souvislostech“ vznikl v rámci projektu „Poznej tajemství vědy“. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0019 je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. První den workshopu Krajina v širších souvislostech byly prezentovány zkušenosti zahraničních expertů z oblasti regulace vlivu člověka na krajinu a jejího vzhledu u nás a v zahraničí. Při této příležitosti byla představena klíčová témata ve vztahu k utváření charakteru a vzhledu současné české krajiny, míře propustnosti území pro populace živočichů, hodnocení krajiny v širších souvislostech. Druhý den workshopu byl zaměřen na popularizátory vědy, kterým bylo představeno, jak vhodnou formou seznámit studenty se základy ekosystémového pojetí krajiny. Závěrečný den workshopu byl zaměřen na žáky/studenty. Při této příležitosti byly prezentovány osobní příběhy senior expertů/vědců, zajímavé projekty a poznatky z hodnocení krajiny v širších souvislostech. Oborní pracovníci – senior experti navštívili 10 zapojených škol (skupiny po 25 žácích/studentech), přičemž jeden senior expert navštívil 2 - 4 školy. Klíčová slova: krajina, hodnocení krajiny, ovlivnění krajiny, krajinný ráz, ochrana krajiny, pozemkové úpravy, územní plánování, land use, land cover, změny využití krajiny, propustnost území.

Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, z. ú. Švabinského 1749/19, 702 00 Moravská Ostrava, IČ: 28614950, Tel.: +420 596 112 649, Web: http://accendo.cz/, E-mail: [email protected]. Společnost ACCENDO je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory vědeckého výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství.

Garant: Ing. Ivana Foldynová, Ing. Michal Samiec Autoři: Ing. Petr Proske, Ing. Jan Juráš, Ing. Jiří Ševčík, Bc. Jan Horák a kol. Publikace neprošla jazykovou korekturou. Zpracováno ke dni 22. 4. 2015. © ACCENDO-Centrum pro vědu a výzkum, z. ú., 2015

2


Obsah Obsah....................................................................................................................................................... 3 1.

2.

3.

4.

5.

Definice krajiny, základní vysvětlení pojmů .................................................................................... 4 1.1.

Právní definice krajiny ............................................................................................................. 8

1.2.

Evropská úmluva o krajině .................................................................................................... 10

Možnosti ovlivnění krajiny............................................................................................................. 12 2.1.

Komplexní pozemkové úpravy .............................................................................................. 12

2.2.

Územní plánování a jeho vliv na krajinu ................................................................................ 17

Dlouhodobé změny krajiny............................................................................................................ 19 3.1.

Hodnocení krajiny.................................................................................................................. 20

3.2.

Metodické zásady hodnocení krajinného rázu ...................................................................... 22

3.3.

Změny využití krajiny ............................................................................................................. 24

3.4.

Data krajinného pokryvu (land cover) ................................................................................... 29

Charakteristiky krajiny ................................................................................................................... 31 4.1.

Souvislost Evropské úmluvy o krajině a cílových charakteristik krajiny ................................ 31

4.2.

Cílové charakteristiky krajiny v Moravskoslezském kraji ...................................................... 32

4.3.

Příklad zpracování krajinné oblasti F-06 Třinec – Těšín ........................................................ 36

4.4.

Charakteristika krajiny a socioekonomické jevy.................................................................... 39

Zahraniční experti .......................................................................................................................... 41 5.1. Ing. Pavol Otepka, PhD. - Jak jsem se stal vědecko-pedagogickým pracovníkem aneb profesionálně vyprávěný životopis.................................................................................................... 41 5.2.

Prof. Ing. Juraj Hraško DrSc. .................................................................................................. 50

5.3.

Paul Eric Aspholm .................................................................................................................. 52

Seznam zdrojů ....................................................................................................................................... 55

3


1. Definice krajiny, základní vysvětlení pojmů Krajina je v současné době širokým a obsáhlým fenoménem, jedná se o souhrn mnoha jevů. Krajina, ve které člověk žije, netvoří pouze jeho životní prostor, ale má svou vnitřní strukturu a významy (Svobodová, 2011). V důsledku jejího širokého chápání neexistuje jednotný úhel pohledu, který by ji dokázal plně vysvětlit a ani jednotná koncepce jejího zkoumání. V různých oborech má pojem krajina různá vysvětlení. K základním složkám krajiny patří reliéf, půda, vodstvo, klima, vegetační pokryv, fauna a člověk. Území nedotčené lidskou činností, v němž dominují přirozené prvky, nazýváme přírodní krajinou. V současnosti však převládá kulturní krajina, vzniklá přetvořením původní přírodní krajiny činností člověka. Přírodou a člověkem utvořené složky na sebe v krajině vzájemně působí. Pro člověka je krajina prostorem, kde chce realizovat širokou paletu potřeb – od získávání potravy a materiálu pro oděv a obydlí, stavbu sídel, po rekreaci a estetické zážitky, inspiraci. Pro tyto různé potřeby, ale nelze krajinu využívat nahodile. Proti neuváženým zásahům, které by mohly mít na krajinu negativní a nevratné důsledky, jsou navrženy nástroje k plánování využití krajiny (územní plánování, pozemkové úpravy) a k její ochraně (územní systémy ekologické stability, chráněné oblasti, Natura 2000). Dle Evropské úmluvy o krajině (2000), se jedná o část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, a jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů.

Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Je definován rysy a znaky, které tvoří jeho jedinečnost a odlišnost, např. morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačním krytem a osídlením. Je chráněn před znehodnocením, tj. činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Dle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky se jedná o významnou hodnotu dochovaného přírodního a kulturního prostředí. Krajinný ráz je určen specifickými znaky, vyjadřujícími přítomnost pozitivních jevů, kulturní a duchovní dimenzi krajiny. S krajinným rázem je úzce spojen pojem charakteru krajiny, který je vyjádřen morfologií terénu, charakterem vodstva, vegetačním krytem a strukturou osídlení (Svobodová, 2011). Charakter krajiny vždy utváří dějinné souvislosti v přírodním rámci. Podle uspořádání znaků krajiny, které ji vytváří, jejich vztahů a měřítka, lze rozlišit mnoho typů. Za základní typy můžeme považovat krajinu přírodní a krajinu kulturní. Přírodní krajinu utváří především znaky přírodní povahy, civilizační vliv zde není vůbec patrný nebo je výhradně podřízený přírodním podmínkám. Kulturní krajina je naopak vytvářena činností člověka. Krajina převážné části Evropy je po staletí utvářena člověkem a je tedy převážně krajinou kulturní. Podle převažujícího způsobu využití krajiny, uspořádání ploch a plošek, způsobu a struktury osídlení lze kulturní krajiny dělit na typy kulturní krajiny. Každý z těchto typů tvoří specifický ráz krajiny (charakter). Ráz krajiny patří k důležitým hodnotám spoluvytvářejícím identitu národa. Ochrana krajinného rázu spočívá v ochraně pozitivních znaků určité charakteristiky a v eliminaci negativního projevu znaků, které jsou obecně vnímány jako nepřijatelné a rušivé. Za tímto účelem se provádí hodnocení, jehož cílem je: -

posouzení vlivu záměru nebo stavby na krajinný ráz

4

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech nebo vyhodnocení pozitivních znaků a hodnot krajinného rázu určitého území za účelem návrhu jejich ochrany. Materiál hodnocení pak slouží orgánům státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny k rozhodování. Soubor prvků geografické sféry a jejich vzájemných vztahů nazýváme geosystém. Je to funkční a dynamický celek prostoru, polohy, georeliéfu a všech ostatních přírodních i člověkem vytvořených hmotných prvků - objektů geografické sféry - a to geologického podkladu a půdotvorného substrátu, vodstva, půdy, ovzduší, rostlinstva a živočišstva, výtvorů a produktů člověka, jejich atributů a vzájemných vztahů. Krajina je budována jednotlivými geosystémy, přičemž každý z nich je systémem svých stavebních komponent. Geoystémy jsou v krajině vzájemně propojeny vazbami, jedná se o toky energií, informací a hmoty. (Atlas krajiny ČR, 2009). Ekosystém je ucelená část přírody (biosféry), která „komunikuje“ s ostatními částmi přírody. Prostorová velikost ekosystému není jednoznačně specifikována, a tak lze za ekosystém považovat v extrémním případě i celou biosféru a naopak, třeba i trávicí trakt přežvýkavce (s výskytem bakterií a nálevníků). Ekosystém se skládá ze složky živé, kterou tvoří organismy (tzv. společenstvo neboli biocenóza) a složky neživé, tvořené prostředím (biotopem). Základní funkce ekosystému jsou koloběh látek (tzv. biogeochemické cykly) a tok energie. Dále můžeme ekosystémy dělit na přírodní (jezero, les, louka) a umělé (vinice, sad, pole, rybník), za jejichž vznikem je podíl člověka. Zákon (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů) ekosystém definuje jako „funkční soustavu živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.“

Ekologie je v původním významu biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodního prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí). Rozsáhlým hraničním oborem ekologie a geografie, který se zabývá komplexní strukturou vztahů mezi společenstvy organismů a jejich prostředím v určité části krajiny, je krajinná ekologie (geoekologie, ekologie krajiny).

Environmentalistika je multidisciplinární obor (ekologie, geografie, chemie, fyzika, ekonomie), který zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů. Hlavním zaměřením tohoto oboru je prevence znečišťování životního prostředí, náprava vzniklých škod a nežádoucích zásahů. Environmentalistika zahrnuje také ochranu přírody, monitoring složek životního prostředí, využívání přírodních zdrojů, nakládání s energiemi, péče o zdraví lidské populace apod. Důležitou součástí environmentální vzdělávání je vztah člověka a životního prostředí. Působení člověka na životní prostředí bylo nejprve zkoumáno odděleně, popisoval a modeloval se vliv činností na jednotlivé složky životního prostředí, např. vodní zdroje, ovzduší, ale ucelený pohled na životní prostředí, jako propojený celek se všemi vztahy uvnitř i vně se vyvinul až později. Řešení následků se prosazovalo na úkor identifikace, pochopení a odstranění jejich příčin. Postupně se dospělo k názoru, že ochrana životního prostředí je záležitostí nejen států, ale i celého lidstva. 5

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Environmentalistikou se tedy chápe nejen jako zkoumání vzájemného působení člověka a ekosystémů, ale i jako snaha o předpovídání budoucího vývoje.

Udržitelný rozvoj je postaven na sociálním, ekonomickém a environmentálním pilíři. Jedná se o takový způsob rozvoje lidské společnosti, jenž dává v soulad hospodářský a společenský rozvoj s plnohodnotným zachováním životního prostředí (princip udržitelného rozvoje zobrazuje Obrázek 1.1). Mezi hlavní cíle udržitelného rozvoje patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě. Zákon o životním prostředí (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů) definuje udržitelný rozvoj, jako „rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“. Obrázek 1.1: Princip udržitelného rozvoje

Zdroj: http://www.cspe.tv/

Ochrana přírody je multidisciplinární, poměrně mladý obor, který využívá základních poznatků z biologie a aplikuje je na možnosti a potřeby lidské společnosti. Za první snahu o ochranu přírody lze označit zřizování obor pro divokou zvěř. V oborách, které byly zřizovány již od 13. století bohatými šlechtici, byl silně omezený režim vstupu a hospodaření. Skutečná ochrana přírody se zrodila na začátku 19. století jako snaha zabránit plošnému využívání přírodních zdrojů. Původní funkcí ochrany přírody byla konzervace relativně nepoškozených částí přírody formou vyhlašování striktních rezervací, s vyloučením hospodaření a často i přístupu člověka.

Estetická hodnota krajiny - je vyjádřením přírodních a kulturních hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině; předpokladem vzniku estetické hodnoty jsou subjektivní vlastnosti pozorovatele, objektivní okolnosti pozorování a objektivní vlastnosti krajiny (skladba a formy prostorů, konfigurace prvků, struktura složek). 6


Charakteristika krajinného rázu - je dána druhem a uspořádáním krajinných složek, prvků a jevů nebo jejich souborů, které se podílejí na vzniku rázu krajiny; jedná se o charakteristiky přírodní, kulturní a historické, které vnímáme jakou soubor typických znaků. Přírodní charakteristika krajinného rázu zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami, kterými jsou především geologické, geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry, tak aktuálním stavem ekosystémů. Kulturní charakteristika krajinného rázu je dána způsobem využívání přírodních zdrojů člověkem a stopami, které v krajině zanechal. Historická charakteristika krajinného rázu - je specifickou součástí kulturní charakteristiky a spočívá v souvislostech kulturních a přírodních charakteristik oblasti či místa; historická charakteristika je klíčová pro pochopení logiky vztahů mezi přírodními vlastnostmi krajiny, jejím využíváním vzhledem k jejich trvalé (dlouhodobé) udržitelnosti; může nést stopy významných historických událostí. Krajinné celky s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou, která se odráží v souboru jejích typických znaků a výrazně se liší od jiných celků ve všech či jen některých charakteristikách, nazýváme oblastí krajinného rázu. Místo krajinného rázu - část krajiny relativně homogenní z hlediska přírodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného rázu. Je nejmenším hodnoceným prostorem; jedná se zpravidla o vizuálně vymezený krajinný prostor, který je pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť, nebo o území typické díky své výrazné charakterové odlišnosti.

Biotop neboli stanoviště je soubor veškerých biotických (živých) a abiotických (neživých) činitelů, které vytvářejí životní prostředí určitého organismu nebo organismů. Pojem biotop se vždy vztahuje ke konkrétnímu druhu či společenstvu. Pro rostliny se někdy používá i pojem ekotop. Z pohledu typizace přírody je biotop klasifikační jednotka, která je definovaná pomocí vegetačních typů (rostlinných společenstev). Na území ČR se vykytuje 157 přírodních biotopů, definovaných publikací Katalog biotopů České republiky, které náleží do osmi tzv. formačních skupin (vodní toky a nádrže, mokřady a pobřežní vegetace, prameniště a rašeliniště, skály, sutě a jeskyně, alpínské bezlesí, sekundární trávníky a vřesoviště, křoviny, lesy). Od roku 2001 sleduje stav biotopů v České republice Agentura ochrany přírody a krajiny ČR pomocí projektů mapování biotopů, aktualizace vrstvy mapování biotopů a monitoring biotopů. Výsledkem je celoplošná pravidelně aktualizovaná vrstva mapování biotopů, kterou je možné zobrazit mj. na mapovém serveru AOPK ČR.

7

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Mapa 1.1: Ukázka z mapování biotopů

Zdroj: Mapování biotopů, AOPK ČR

1.1. Právní definice krajiny Právní definice krajiny, krajinného rázu a souvisejících pojmů je uvedena v zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon). Zákon určuje jednak obecné zásady ochrany přírody - ochranu rostlin, živočichů, geologických prvků (jeskyní), paleontologických nálezů i ochranu krajinného rázu území. Dále definuje jednotlivé druhy zvláště chráněných území - např. národní parky, rezervace, přírodní památky. Stanovuje povinnosti fyzických a právnických osob při ochraně přírody, definuje orgány ochrany přírody a jejich pravomoci. Zvláštní část zákona je věnována i soustavě chráněných území Natura 2000. § 1 Účel zákona Účelem Zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Podle Zákona jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením. Pro zvláště chráněné druhy uvedené ve vyhlášce č. 395/1992 platí konkrétnější a přísnější ochrana. Zvláště chráněné druhy se podle stupně ohrožení dělí na kriticky ohrožené, silně ohrožené o ohrožené. Zákon rozděluje zvláště chráněná území (ZCHÚ) na velkoplošná a maloplošná. Velkoplošná chráněná území zahrnují kategorie národní park a chráněná krajinná oblast a maloplošná národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní památka. Zákon vymezuje stupeň ochrany každé kategorie a podmínky jejich využívání. NP, CHKO, NPR a NPP vyhlašuje ministerstvo životního prostředí. PP a PR vyhlašuje krajský úřad. Na území velkoplošných ZCHÚ je péče o ZCHÚ svěřena jejich správám, mimo ně v případě NPR a NPP je vykonává Agentura ochrany přírody a 8

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech krajiny a u PP a PR krajský úřad. Management a využívání ZCHÚ jsou prováděny podle plánu péče, které jsou schvalovány zpravidla na 10 let. Kromě ZCHÚ je také do územní ochrany řazen územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek, přírodní park, přechodně chráněná plocha, dřeviny rostoucí mimo les, jeskyně a paleontologický nález. Významným chráněným zájmem, který Zákon vymezuje a garantuje, je i veřejná přístupnost krajiny. Zákon tak zajišťuje základní veřejnou prostupnost zejména přírodního, ale do jisté míry i zemědělsky využívaného území. Rovněž ukládá orgánům ochrany přírody povinnost evidovat stezky a pěšiny v krajině a regulovat jejich zřizování či rušení.

§ 2 Ochrana přírody a krajiny (1) Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. (2) Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny, b) obecnou ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení, c) ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů, d) ochranou dřevin rostoucích mimo les, e) vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně, f) účastí na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů s cílem zajistit ekologicky vhodné lesní hospodaření, g) spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny, h) účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách, i) ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů, j) obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny, k) ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace.

9

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech §3 Zákona krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajinný ráz je v Zákoně definován následovně: § 12 Ochrana krajinného rázu a přírodní park (1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika místa či oblasti je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činností, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. (3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. (4) Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. Ustanovení zákona vychází z celoevropsky přijatého standardu, že existuje zájem na celoplošné ochraně krajinného rázu jako součásti kulturního dědictví minulosti a příznivého životního prostředí budoucích generací. Zákon vyjadřuje záměr, aby orgány ochrany přírody chránily nejen zvláště chráněná území a vyjmenované druhy rostlin a živočichů, ale aktivně přispívaly k péči o celé území beze zbytku, zejména z hlediska zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich estetických a přírodních hodnot. Ochrana krajinného rázu je ochranou obecnou, platí tedy na celém území státu. Zvýšená pozornost je problematice věnována v chráněných krajinných oblastech, kde je zachování harmonického obrazu kulturní krajiny a omezení případných rušivých vlivů významným předmětem zájmu správy CHKO.

1.2. Evropská úmluva o krajině Evropská úmluva o krajině byla podepsaná dne 20. října 2000 ve Florencii, v mezinárodní platnost vstoupila dne 1. března 2004. Hlavním cílem Úmluvy je zajistit ochranu jednotlivých typů evropské krajiny. Její význam spočívá v tom, že ukládá povinnost vytvářet a realizovat ohleduplné a z hlediska charakteru krajiny udržitelné krajinné politiky, a to za účasti veřejnosti, místních a regionálních úřadů, a dále pak zohledňovat charakter krajiny při formování politik územního rozvoje, urbánního plánování a jiných sektorálních politik. Tato smlouva má sloužit jako efektivní nástroj mezinárodní spolupráce. Měla by zajistit ochranu jednotlivých typů evropské krajiny, aktivní péči o krajinu v souladu s principy jejího udržitelného využívání a koordinovat plánování činností v krajině. Smluvní stranou se mohou stát nejen všechny členské státy Rady Evropy, ale i státy nečlenské. Jménem České 10

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech republiky byla Úmluva podepsaná ve Štrasburku dne 28. listopadu 2002 a po ukončení ratifikačního procesu dne 1. října 2004 vstoupila v platnost. Přístup ČR k Úmluvě je logickým vyústěním české tradice ve vztahu k hodnotám krajiny a péči o její přírodní a kulturní dědictví. Zásadní úkoly vyplývající z naplňování Úmluvy jsou promítnuty ve Státním programu ochrany přírody a krajiny (SPOPK ČR), který byl schválen Vládou dne 30. listopadu 2009. SPOPK ČR je akčním plánem pro naplňování Úmluvy na národní úrovni, s plánem plnění do roku 2020. V úvodu Úmluvy smluvní strany mimo jiné prohlašují, že krajina hraje významnou úlohu z hlediska veřejného zájmu v oblasti kultury, ekologie, životního prostředí a v sociální oblasti a představuje zdroj příznivý pro hospodářskou činnost, a její ochrana, správa a plánování mohou přispívat k vytváření pracovních příležitostí, že krajina přispívá k vytváření místních kultur a že je základní součástí evropského přírodního a kulturního dědictví, protože přispívá k blahu lidstva a upevnění evropské identity, že krajina je všude důležitou součástí kvality života lidí, a že krajina je klíčovým prvkem blaha jednotlivce i společnosti a že její ochrana, správa a plánování jsou spojeny s právy a povinnostmi pro každého. Všechny smluvní strany se v Úmluvě zavazují (Evropská úmluva o krajině, 2000): a) právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity; b) zavést a provádět krajinné politiky, zaměřené na ochranu, správu a plánování krajiny, prostřednictvím přijetí specifických opatření uvedených v článku 6; c) zavést postupy pro účast veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik zmiňovaných v písmenu b) výše; d) začlenit krajinu do svých politik územního a urbánního plánování, do své kulturní, environmentální, zemědělské, sociální a hospodářské politiky, jakož i do ostatních politik s možným přímým či nepřímým dopadem na krajinu.

11


2. Možnosti ovlivnění krajiny Krajina může být ovlivněna množstvím způsobů, přičemž daný vliv může být negativní i pozitivní. V současné době jsou nejvíce patrné vlivy člověka, tedy tzv. antropogenní, které ve většině případů nejsou pozitivního charakteru. Krajina kolem nás se výrazně mění, degraduje. Na druhou stranu existují i možnosti ovlivnění krajiny, které mají pozitivní charakter. Jedná se o možnosti, které nám napomáhají krajinu kolem nás chránit, případně s ní zacházet v principech udržitelného rozvoje.

2.1. Komplexní pozemkové úpravy Jednou z možností ovlivnění krajiny jsou pozemkové úpravy. Účel pozemkových úprav je definován v § 2 zákona č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem je určeno, že pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Pozemkové úpravy řeší problematiku z více oblastí, konkrétně se jedná o vlastnické vztahy, problematiku pozemkové držby, udržitelné vodní hospodářství, nedostatečné pokrytí zemědělskou infrastrukturou nebo absenci prvků ekologické stability krajiny. Nejedná se tedy o terénní úpravy jednotlivých pozemků, ale o reorganizaci zemědělského půdního fondu. (Doležal a kol., 2009). Pozemkové úpravy (PÚ) mají velmi úzkou spojitost s venkovským prostorem a samozřejmě i s krajinou. Jedná se o účinný nástroj, který může revitalizovat a zatraktivnit venkovský prostor, PÚ jsou určitou investicí do krajiny, ale i řešením jak napomáhat ochraně životního prostředí (Ministerstvo zemědělství, 2011). Existují dvě formy pozemkových úprav, a to PÚ jednoduché a komplexní. Rozdíl mezi nimi je v tom, že jednoduché řeší zpravidla jen část katastrálního území nebo vybraným problém v tomto území a komplexní představují řešení celého katastrálního území, včetně zpřístupnění pozemků, protierozní ochrany, vodohospodářských opatření a ekologické stability území, mimo zastavěné území. V procesu PÚ je definováno několik hlavních cílů (Ministerstvo zemědělství, 2011):      

obnovení osobního vztahu lidí k zemědělské půdě a krajině vytvoření podmínek pro racionální hospodaření na zemědělských pozemcích rozvoj trhu s půdou především směrem k zemědělství důsledná ochrana zemědělské půdy jako výrobního prostředku ochrana kvality vody, zvýšení její retence v krajině a minimalizace povodňových škod obnovení struktury krajiny, zvýšení její biodiverzity a celkové ekologické stability

Ministerstvo zemědělství podrobně monitoruje všechny pozemkové úpravy, které jsou na území České republiky provedeny nebo je jejich provedení v jednání. Pro tyto účely je vytvořen i webový portál s možností mapového zobrazení přehledu PÚ. V roce 2012, dle prohlášení Státního pozemkového úřadu, bylo na území ČR dokončeno celkem 214 pozemkových úprav, z nichž 146 bylo komplexních a 68 jednoduchých. Částka, která byla na tyto PÚ vynaložena, dosáhla téměř 1,6 mld. Kč a celková výměra reorganizovaných ploch přesáhla 96 tis. ha. Nejvíce komplexních úprav bylo realizováno ve Středočeském kraji, stejně jako v letech předchozích, druhý nejvyšší počet měl kraj Plzeňský. Důležitým rokem v oblasti PÚ byl rok 2013, ve kterém došlo k založení Státního 12

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech pozemkového úřadu, a to sloučením Pozemkového fondu ČR se soustavou pozemkových úřadů. Tato organizační změna měla za následek pokles finančních zdrojů, což se, ale výrazněji neprojevilo na počtu provedených PÚ. Jedním z podstatných zdrojů financování reorganizací pozemků jsou prostředky EU z Programu rozvoj venkova, z nějž bylo v roce 2013 čerpáno více než 400 milionů Kč. V aktuálním programovém období 2014-2020 bude příjemcem podpory, z Programu rozvoje venkova, Státní pozemkový úřad – pobočky krajských pozemkových úřadů. Z těchto evropských financí budou v rámci PÚ prováděny geodetické práce a realizace společných zařízení. Peníze budou čerpány z opatření Čl. 17 Investice do hmotného majetku, podopatření 4.3 Podpora na investice do infrastruktury související s rozvojem, modernizací nebo přizpůsobení se zemědělství a lesnictví, zde se nachází operace 4.3.1 Pozemkové úpravy. Počet předpokládaných podpořených projektů v celém období 2014-2020 je 417. (Sekáč, 2015). Mapa 2.1: Přehled pozemkových úprav v Moravskoslezském

Zdroj: Portál Pozemkové úpravy, Ministerstvo zemědělství, eAgri.cz

Stav katastrálního území před a po pozemkových úpravách nejlépe zobrazuje následující obrázky. Pozemky jsou po provedených úpravách lépe dostupné, jsou lépe ekonomicky únosné a rentabilnější, došlo k obnovení struktury krajiny, zvýšení její biodiverzity a celkové ekologické stability.

13

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Obrázek 2.1: Stav katastrálního území před a po provedení pozemkových úprav

Zdroj: Pozemkové úpravy, 2. aktualizované vydání, Ministerstvo zemědělství, 2011

Před návrhem pozemkových úprav dochází ke zpracování plánu společných zařízení, který zahrnuje následující technická opatření (Gallo, Kaulich, 2007):   

opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků jako polní nebo lesní cesty, mostky, propustky, brody, železniční přejezdy a podobně, protierozní opatření pro ochranu půdního fondu jako protierozní meze, průlehy, zasakovací pásy, záchytné příkopy, terasy, větrolamy, zatravnění, zalesnění a podobně, vodohospodářská opatření sloužící k neškodnému odvedení povrchových vod a ochraně území před záplavami jako nádrže, rybníky, úpravy toků, odvodnění, ochranné hráze, suché poldry a podobně,

14

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech 

opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí, zvýšení její ekologické stability jako místní územní systémy ekologické stability, doplnění, popřípadě odstranění zeleně a terénní úpravy a podobně.

Příklad realizace projektu z plánu společných zařízení je zobrazen níže, konkrétně se jedná o realizaci polní cesty P 24 v katastrálním území Žďár. Obrázek 2.2: Stav před a po realizaci projektu společných zařízení, rok 2006 a 2013

Zdroj: Mapy.cz, vlastní úprava

Plán společných zařízení je jedním z nejdůležitějších bodů celého procesu PÚ, neboť se od něj odvíjí další činnosti. Potřebný půdní fond pro společná zařízení je nejprve vyčleněn z pozemků ve vlastnictví státu a poté případně z vlastnictví obce o jejích katastrální území se jedná. Daná obec se také stává vlastníkem společných zařízení. Obrázek 2.3: Opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků - polní cesta

Zdroj: www.georeal.cz

15

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Výsledky pozemkových úprav mají význam jak pro vlastníky pozemků, či jejich nájemce, tak i pro obce a katastr nemovitostí. Mezi ty nejvýznamnější výsledky, dle příručky Ministerstva zemědělství (2011) patří: Pro vlastníky            

upřesnění vlastnictví pozemků co do výměry i polohy možnost scelení pozemků a jejich bezplatné vytyčení v terénu úprava tvaru pozemků možnost reálného rozdělení spoluvlastnictví zpřístupnění pozemků vytvořením sítě polních cest zvýšení tržní ceny pozemků možnost zahájení užívaní svých pozemků (před pozemkovou úpravou nepřístupných) ukončení zatímního užívání cizích pozemků uzavření nových nájemních smluv na již zcela přesnou výměru jednotlivých parcel lustrování pozemků vyšší efektivita využití pozemků včetně stabilizace jejich užívání vytyčení lesních pozemků (v případě jejich řešení v pozemkových úpravách)

Pro obce            

zprůhlednění vlastnických vztahů k pozemkům vymezení původního církevního majetku ze státní půdy dohledání doposud nezapsaného obecního majetku a jeho optimální rozmístění v kontextu s veřejně prospěšnými záměry v krajině převedení většiny pozemků pod navrženými společnými zařízeními do vlastnictví obce, což vede ke zjednodušení jejich budoucí realizace realizace prvků společných zařízení pozemkovým úřadem ze státních prostředků nebo zdrojů EU přecházejí do majetku obce, pokud není stanoveno jinak snížení pohybu zemědělské techniky uvnitř obce v důsledku realizace polních cest kolem obcí v rámci schválených pozemkových úprav všestranné využití vybudovaných polních cest např. jako cyklotras a tím zatraktivnění oblastí pro turistiku vyřešení neškodného odvedení povrchových vod a ochrany území před záplavami pomocí realizace protierozních a vodohospodářských opatření zvýšení ekologické stability a pestrosti okolní krajiny v důsledku výsadby místních prvků ÚSES zjednodušení a zlevnění zpracování územního plánu obce konkretizace některých prvků dle platného územního plánu až na úroveň jednotlivých parcel nové uspořádání pozemků tak, aby byly přístupné a zemědělský využitelné i po realizaci výstavby obchvatů obcí, silničních a železničních koridorů

Pro katastr nemovitostí     

obnova katastrálního operátu vznik digitální katastrální mapy promítnutí skutečného stavu do katastru nemovitosti a odstranění nesouladů přesné výměry jednotlivých parcel odstranění parcel zjednodušené evidence (tzv. PK parcel) 16

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech      

zahuštění polohového bodového pole odstranění bezprizorních parcel dořešení doposud nedokončeného scelovacího řízení a přídělového řízení vyřešení duplicitních vlastnictví dohledání dosud neznámých vlastníků, případně dědiců zemřelých vlastníků oprava případných nesprávných údajů o vlastnících nemovitostí

Výsledky pozemkových úprav jsou v neposlední řadě podstatným podkladem pro proces územního plánování.

2.2. Územní plánování a jeho vliv na krajinu Jedním z cílů územního plánování je řešit funkční využití území, stanovit zásady jeho organizace a koordinovat výstavbu v řešeném území. Už jen z této definice územního plánování, dle stavebního zákona, je zřejmé, že územní plán a jeho dodržování má zásadní vliv na krajinu. Územní plánování je zavedeno v zákoně č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Nedílnou součástí územního plánování je, díky tomuto zákonu, ochrana krajiny a krajinného rázu. Krajina je jedním z témat, které jsou sledovány v rámci Územně analytických podkladů (ÚAP). Došlo totiž k vytvoření podmínek pro vypracování nutných podkladů zabývajících se krajinou ve vztahu k územnímu plánování. Mezi tyto podklady patří zejména územně analytické podklady (ÚAP) tykající se krajinného rázu – tzn. vymezení míst a oblastí krajinného rázu, jejich charakteristiky a stanovení podmínek vedoucích k zachování pozitivních hodnot krajiny (Bukáček, Matějka, Bukáčková, 2008). Jak je patrné z následujících výňatků ze Stavebného zákona, tak jeho vztah k ochraně krajiny (Holík, 2010):  zohledňuje ochranu krajinného rázu v územním plánování,  umožňuje zabránit masivnímu zastavování volné krajiny a omezuje vzniku živelné výstavby § 18 Cíle územního plánování (4) Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. Jakým způsobem územní plánování krajinu chrání, resp. může chránit? Politika územního rozvoje ČR (PÚR ČR) řeší potřebu zachování jedinečného rázu kulturní krajiny a přitom je vyžadováno citlivého přístupu ke krajině jako živému a v čase se měnícímu celku. Zásady územního rozvoje také řeší problematiku krajiny, a to převážně vymezením specifických krajin v daném řešeném území se stanovením jejich cílových charakteristik, včetně podmínek jejich dosažení (Saktorová, 2014). (5) V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Uvedené stavby, zařízení a 17

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. Toto ustanovení může být velmi problematické, neboť umožňuje, bez předchozího koncepčního vyhodnocení a bez zanesení do územního plánu, do volné krajiny umístit objekty (stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra) často nadměrných rozměrů. § 19 Úkoly Územního plánování (2) Úkolem územního plánování je také posouzení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje nebo územního plánu na udržitelný rozvoj území (§ 18 odst. 1). Pro účely tohoto posouzení se zpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Příloha k zákonu č. 183/2006 Sb. k § 19 odst. 2 6. Zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant politiky územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentace, včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých, trvalých a přechodných, kladných a záporných; hodnotí se vlivy na obyvatelstvo, lidské zdraví, biologickou rozmanitost, faunu, floru, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima, hmotné statky, kulturní dědictví včetně dědictví architektonického a archeologického a vlivy na krajinu včetně vztahů mezi uvedenými oblastmi vyhodnocení. § 43 Územní plán (1) Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen "urbanistická koncepce"), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (dále jen "plocha přestavby"), pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku podle § 50 odst. 7 z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí. Co může územní plán řešit v rámci koncepce krajiny? Dle Saktorové (2014), by se mohlo jednat například o prostupnost krajiny, v územním plánu by nemělo dojít k navrhnutí velkých zastavitelných ploch, které mohou být bariérou v území, ale naopak by měl k průchodnosti území přispívat, neboť může vytvářet podmínky pro realizaci návrhů.

18


3. Dlouhodobé změny krajiny Krajina je vytvářena přírodními a antropogenními faktory a tyto stejné faktory způsobují i změny v krajině. Dané změny mohou být pozitivní, ve smyslu zlepšení stavu krajiny, případně negativní, kdy dochází k jejímu zhoršení, degradaci. Lidská činnost, vědomě či nevědomě, zasahuje do krajiny a způsobuje v ní převážně negativní procesy (Hradecký, Buzek, 2001). Jedná se o přímé narušení struktury krajiny. S tím je spojená exploatace krajiny, neboli hospodářské zužitkování, využití až vykořisťování. Některé možné vlivy lidské činnosti na krajinu popisuje například Semorádová (1998): Lesní hospodářství změna reliéfu, vegetačního krytu a vzhledu krajiny zalesňováním nebo odlesňováním, ovlivňování atmosférických jevů (klima) lesními porosty, ovlivňování vodního režimu krajiny (vliv na vodní bilanci), ovlivnění eroze. Zemědělství změna reliéfu, vegetačního krytu, estetiky krajiny (zápach), vytváření podmínek pro vodní a větrnou erozi, ovlivnění atmosférických jevů, ovlivnění vodního režimu krajiny (meliorace, napřimování toků, likvidace rozptýlené zeleně, vodní bilance), ovlivňování kvality povrchových a podpovrchových vod (ochranné prostředky, hnojiva), změny vlastností půdy (zhutnění, eroze…). Těžba změna reliéfu, zábory půdy (u povrchové těžby), nové těžební tvary v krajině (haldy, odvaly…), vliv na spodní vodu, znečištění, hluk. Průmysl a energetika zábory půdy, ovlivnění blízkých i vzdálených ekosystémů (emise…), negativní estetika, odpady. Doprava -

zábor půdy, změny reliéfu (zářezy, náspy), fragmentace, komunikace působí jako bariéry, hluk, prach, vibrace, ovlivnění zimní údržbou, znečištění.

19


Urbanizace a výstavba změna krajinné mozaiky (tvořena členitostí terénu, vodními toky, rybníky, nádržemi, zbytky původní vegetace apod.), jejíž prvky ustupují vlivem vestavby lidských sídel, mostů, průmyslových objektů, silnic, dálnic, železnic apod. změna reliéfu krajiny vlivem přemisťování velkého množství zeminy, hloubení příkopu atd. přeložkami vodních toků dochází ke změně hydrologických poměrů, zásahy do zeleně (kácení lesních porostu i rozptýlené zeleně) vznik nestabilních ekosystémů. Cestovní ruch -

zábor zemědělské a lesní půdy (výstavba hotelů, sjezdovek, tábořišť, komunikací atd.), poškozování vzhledu krajiny a její znečišťování (např. černé skládky domovních odpadů), poškozování půdy a rostlinstva, poškozování lesních porostů.

Na základě působení člověka, se krajina mění, mění se její charakter a ráz. Člověk se naučil krajinu systematicky využívat pro svoje účely a prospěch, vytvořil si z ní intenzifikovaný nástroj, kterým se snaží dosahovat svých tužeb. „Podrobit si přírodu znamená odstranit všechny přírodní bariéry; ovládnout nejprve čas a prostor, zrychlit dopravu, odstranit komunikační překážky, pak urychlit všechny přírodní procesy – urychlit růst, odstranit přírodní rytmy, nivelizovat lokální rozdíly a nekonečné bohatství přírodních materiálů nahradit strojními výrobky. Jediná vhodná rychlost: rychleji; jediný přitažlivý cíl cesty: dále; jediná žádoucí velikost: větší; jediný racionální cíl: více.“ (Löw, Míchal, 2003, s. 65) Působení je různé a dle jeho druhu můžeme rozlišovat několik typů krajiny. Základním rozlišením je krajina přírodní a kulturní. Přírodní krajiny jsou utvářeny dlouhodobým působením přírodních krajinotvorných procesů, ale tyto ekosystémy, člověkem neovlivněné, jsou v současné době raritou. Naopak kombinací přírodních i kulturních procesů vznikaly a dále vznikají kulturní krajiny, a to přírodě velmi blízké nebo lidskou činností zcela přetvořené (Svobodová, 2011). Existují i další různá dělení krajiny, příkladem je to dle Forman, Godron (1993), kteří krajinu dělí na 5 typů – přírodní, obhospodařovaná, obdělávaná, příměstská a městská. Přírodní krajina není narušena lidským vlivem, je zde vysoká druhová rozmanitost. Obhospodařovanou krajinou chápeme pastviny nebo lesy, které mají původní druhy, ale jejich primárním záměrem je produkce. Typické pro obdělávanou krajinu jsou narovnané linie, tzv. geometrizace. Jedná se o obdělávaná pole mezi lidskou zástavbou. Příměstská krajina je na přechodu mezi městem a volnou krajinou. Tyto krajiny jsou tvořeny nestejnorodou směsí sídel, obchodních center, obdělávaných polí a přirozené vegetace. Posledním stupněm je krajina městská, která je typická pouze zbytkovými plochami parků, roztroušených v husté zástavbě.

3.1. Hodnocení krajiny Rostoucí počet obyvatel, spotřeba prostoru a sílící proces urbanizace, již od počátků průmyslové revoluce, způsobuje znatelnější prostoupení volné krajiny civilizačními prvky. Míra ovlivnění krajiny se v našem okolí dostala až do takové fáze, že je možné ztotožnění pojmu krajiny s pojmem území – prostředí. Pokus se zabýváme studiem krajiny, jejím vývojem a problematikou, která v ní probíhá, je 20

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech pro nás důležité i její hodnocení. Dle Sklenička (2003) je termínem hodnocení krajiny označován proces, ve kterém je krajina popisována, klasifikována a analyzována a následně jsou formulovány výsledky. Hodnocení krajiny je účelné zejména pro plánovací činnosti - územní plánování, pozemkové úpravy, lesní hospodářské plány, revitalizace vodních toků, územní systémy ekologické stability atd., kde se jedná o komplexní hodnocení krajiny, to je přímou podstatou disciplíny územního plánování, jejíž samotný vznik je spojen s pokusy řešit územní problémy, regulovat a koordinovat územní rozvoj, chránit a rozvíjet přírodní a civilizační hodnoty (Beránek, 2009). Hodnocení krajiny má význam i pro další činnosti a obory, kterými jsou management krajiny (např. poradenská činnost pro zemědělce), expertní činnost (např. hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz) a ostatní speciální aktivity (např. různé výzkumné projekty). Hodnocení krajiny je tedy důležité pro pochopení vztahů jednotlivých složek a elementů vytvářejících charakteristický a osobitý ráz krajiny a z toho vyplývající zvolení nejvhodnějších přístupů k rozvoji území. Tyto vhodně zvolené přístupy by pak měly přispět k vytvoření harmonické krajiny. (Sklenička, 2003). Komplexním hodnocením krajiny (KHK) je celý proces uplatňování vlivu územního plánování na regulaci územního rozvoje. Metodika KHK se kontinuálně vyvíjí a její současná forma je zahrnuta v aktuálně platném zákoně č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu v následující podobě. Metodika zahrnuje tři postupné etapy prací (Zákon č. 183/2006 Sb.): a) Analytickou a rozborovou etapu: Územně analytické podklady (ÚAP) a Doplňkové průzkumy a rozbory, Podklady a východiska b) Návrhovou etapu prací: Územní plán, Zásady územního rozvoje kraje, Regulační plán, Územní studie. c) Kontrolní a opravnou etapu prací: Vyhodnocení vlivů určité dokumentace na udržitelný rozvoj území a formulace požadavků na eventuální korekce záměrů a opatření. Po stránce rozsahu řešeného území stavební zákon určuje čtyři úrovně zájmu: a) b) c) d)

Území v rozsahu obce Území obce s rozšířenou působností (stojí mimo systém KHK). Území kraje Území ČR

Postup hodnocení krajiny V procesu hodnocení krajiny je potřeba si definovat/vysvětlit dva důležité pojmy – tzv. land use a land cover. Guth a Kučera (1997) je definují následovně: Land use – jedná se o využívání krajiny či využívání půdy. Oficiálně úředně evidovaný druh pozemku uvedený v geodetických a katastrálních údajích. Land cover – neboli krajinný pokryv, je vyjádřením reálné situace v krajině. Krajinu je možné v zásadě klasifikovat dvěma obecně odlišnými způsoby (Sklenička, 2003): - Zvýrazněním svébytných individuálních vlastností, jimiž se daná krajina odlišuje od ostatních. Výsledkem takové diferenciace jsou individuální krajiny jako neopakovatelné krajinné jednotky (Polabí, Český kras, Českomoravská vrchovina apod.).

21

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech - Hledáním všeobecných vlastností, které danou krajinu odlišují od okolí, ale spojují s krajinami podobných vlastností, které mohou odděleně existovat jinde. Tímto způsobem se vymezují tzv. typologické krajiny nebo typy krajin (např. nížinaté, zemědělské, lesní, vrchovinné, krasové apod.). Dílčí kroky procesu hodnocení krajiny: 1. Přípravná fáze - shromažďování podkladů - příprava kapacit (lidských, materiálních…) - volba metody a techniky hodnocení - zpracování podkladů (digitalizace…) 2. Analýza území - literární rešerše - analýza charakteristik území - „overlay“ analýza 3. Terénní průzkum - terénní šetření - dokumentace území - odběry vzorků 4. Prezentace výsledků - vyhodnocení výsledků - projednání s odborníky a veřejností - závěry a doporučení

3.2. Metodické zásady hodnocení krajinného rázu Hodnocení krajinného rázu má za úkol vymezit oblastí krajinného rázu, definovat místa kde je krajinný ráz dochován a stanovit pravidla jeho preventivní ochrany. Toto hodnocení je možno provádět na celostátní a místní úrovni (Svobodová, 2011). Popsaná metodika je východiskem z prací Löw (1999), Löw, Kučera (1996)a Löw, Míchal (2003). Hodnocení na celostátní úrovni Úkolem je rychle a operativně vyhodnotit celé území ČR z hlediska krajinného rázu pro potřeby koncepčního plánovaní ústředních orgánů státní správy. Krajiny ČR jsou diferenciovány z hlediska jejich rázovitosti, prováděno typologicky, přičemž nejjednodušší členění vycházející z krajinářského hodnocení. Toto členění je možné dále doplnit o zpřesňující pohledy na různých úrovních. Dané typologické pohledy se odvíjejí od primární, sekundární i terciární krajinné struktury a mohou být doplňovány. Rozhodující z nich jsou regionální typologické rámce. Tyto typologické vrstvy zároveň vymezují vstupní rámce pro diferenciaci krajinného rázu na lokální úrovni. Dalším krokem je vymezení částí krajin s dochovaným krajinným rázem, jedná se o krok, který nelze provádět přímým terénním průzkumem a tzv. míra dochovanosti je tedy odvozována od regionálního krajinářského hodnocení, kde se na základě jednorázového šetření vymezí segmenty krajiny se zvýšenou, základní, či sníženou krajinářskou hodnotou. Druhou možností je využití druhotných symptomů, jako je rozložení chráněných území přírody, přírodních parků, významných krajinných prvků apod. Hodnocení na místní úrovni Tento způsob hodnocení je určen pro podrobné a co nejpřesnější zhodnocení krajinného rázu v určitém území. Vzhledem k potřebné podrobnosti a přesnosti je toto hodnocení pracné a nákladné. Nelze je proto aplikovat naráz a na velkém území. Vychází z potřeb ochrany krajinného rázu ve významnějších územích (např. přírodních parcích), nebo v územích, která mají být dotčena zvlášť významným zásahem.

22

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Hodnocení se skládá ze tří navazujících kroků: 1) Vymezení a definice oblastí krajinného rázu: Zjištění a detailní popsání toho, co je pro dané území typické, co tvoří podstatu jeho rázovitosti typické znaky krajinného rázu daného území. Zároveň je nutno vymezit segmenty území, kde jsou tyto typické znaky stejné nebo podobné, tj. vymezit oblasti krajinného rázu. Je účelné typické znaky jednotlivých oblastí rozdělit na:  



dominantní, rozhodující pro danou oblast, oblast bez nich ztrácí svou identitu, uplatňují se zejména ve vnímání nadřazených krajinářských celků hlavní, formulující danou oblast, člověkem jsou vnímány jako hlavní komponenty jejího krajinného obrazu, uplatňující se zejména ve vnímání jednotlivých základních krajinářských celků doplňující, dotvářejí celkový obraz krajiny, ale nejsou pro identifikaci dané oblasti zcela zásadní

Vymezování a popisování oblastí krajinného rázu musí vycházet z jejích přírodních, kulturních a historických charakteristik. Důležitým jevem je pochopení souvislosti mezi těmito charakteristikami a výsledným obrazem krajiny a správné zhodnocení trvalé udržitelnosti těchto charakteristik. Vymezení oblastí krajinného rázu je, pro orgán ochrany přírody i ostatním orgány činné v ochraně krajinného rázu, významným podkladem pro hodnocení či posuzování konkrétního zásahu. 2) Zjištěni míry dochovanosti krajinného rázu v konkrétním místě: V tomto kroku je potřeba zjistit dochovanost krajinného rázu v hodnoceném místě. Jedná se o porovnání, jak reprezentativně jsou typické znaky dané oblasti v daném místě dochovány a jakou má tedy místo z hlediska krajinného rázu hodnotu. Na základě aktuálního stavu krajiny, zjištěného terénním průzkumem, je třeba vymezit v hodnoceném území základní krajinářské celky, tedy nejmenší, kompozičně autonomní prostory. V základních krajinářských celcích je třeba posoudit (pomocí porovnání souboru typických znaků - standardů - dané oblasti krajinného rázu se souborem znaků v nich dochovaných) míru dochovanosti krajinného rázu. Na základě vyhodnocení širších prostorových vztahů je rovněž třeba vymezit a vyhodnotit i krajinářské celky nadřazené, tvořené širšími krajinnými prostory, vymezenými většinou výraznými reliéfními (ale i stavebními nebo vegetačními) předěly. Jakou roli v těchto širších krajinných rámcích zaujímají jednotlivé základní krajinářské celky je jedním z významných kritérií pro určení potřebné míry a způsobu jejich ochrany. Postižení dochovanosti hodnot krajinného rázu v území je zásadním podkladem pro rozhodování o míře a způsobu jeho ochrany či tvorby. (Löw, Míchal, 2003). Tento krok je již v podstatě běžnou odbornou krajinářskou činností a pro jeho naplnění existuje celá řada metod a metodik vedoucích ke stejnému cíli. 3) Stanovení stupně a způsobu ochrany krajinného rázu v konkrétním místě: To, zda je v některých místech krajinný ráz zachován či ne, neznamená ještě v praxi automaticky určitý stupeň ochrany. O tom, zda a v jaké míře se bude chránit krajinný ráz daného místa, spolurozhoduje, celá řada dalších aspektů a zájmů v území. Výjimkou tedy není situace, kdy málo dochovaný krajinný ráz bude přísně chráněn, je-li obecně uznáván za vzácný a cenný nebo dobře dochovaný krajinný ráz může být změněn, stojí-li v cestě jinému celospolečensky významnějšímu záměru. Zejména v urbanizovaných prostorech je běžné, že se radikálně změní způsoby využívání 23

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech území a s nimi i typické znaky dané oblasti. Vzniká, tak oblast nová, s jinými typickými znaky, která ale může být obdobně rázovitá a krajinářsky hodnotná jako oblast předchozí. (Löw, Míchal, 2003). Jak tvrdí zmínění autoři, tak stanovení míry a způsobu ochrany krajinného rázu v daném místě je zásadním preventivním krokem v jeho ochraně a v případě přijetí místní komunitou se jedná o naplnění vlastního smyslu ochrany. Není přitom podstatné, jakou formou bude tato ochrana prováděna, a jaké nástroje ochrany budou použity. Metodické zásady posuzování zásahu do krajinného rázu Posuzování jednotlivých zásahů do krajinného rázu je operativním nástrojem ochrany přírody a krajiny, jehož zájmem jsou vlivy stavby či jiného zásahu v krajině na její krajinný ráz. Vyhodnocuje velikost ovlivněného místa krajinného rázu (vymezeného pomocí základních a nadřazených krajinářských celků) a míru narušení jeho typických znaků (a tedy i vlivu na jeho stávající míru dochovanosti). Na tomto základě, podle stanoveného stupně ochrany daného místa, doporučuje posouzení další postup připravované realizace stavby nebo zásahu. (Löw, Míchal, 2003). Posouzení zásahu do krajinného rázu obsahuje dva základní kroky: 1. hodnocení krajinného rázu v místě - je po metodické stránce totožný s hodnocením krajinného rázu tak, jak je popsáno v předchozím textu. Je-li hodnocení krajinného rázu v posuzovaném místě k dispozici, celý proces se výrazně zjednodušuje. 2. míra zásahu do krajinného rázu - má za cíl vyhodnotit výsledné působení zásahu na jednotlivé typické znaky krajinného rázu místa. Nejprve dojde k posouzení míry narušení dochovaných dominantních, hlavních a vedlejších znaků a na základě tohoto hodnocení se určí přípustnost jednotlivých změn z hlediska stupně ochrany daného krajinářského celku. Poté se určí, zda posuzovaný záměr je v daném místě krajinného rázu možno uskutečnit a jestliže ano, tak za jakých podmínek.

3.3. Změny využití krajiny V rámci lidské činnosti se krajina měnila vlivem historických událostí a její současný stav je výsledkem působení přírodních i kulturních jevů a procesů, jako je vývoj společnosti a osídlení, zemědělství, řemesla a průmysl (Löw, Míchal, 2003). Změny v krajině, konkrétně změny krajinného pokryvu, jsou jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje klimatické a environmentální změny. V současné době se těmito procesy (land use – využívání krajiny) zabývá velké spektrum pracovních skupin a vznikají na toto téma mezinárodní projekty, které se zabývají právě tématem interakce příroda – společnost. Výjimkou není ani Česká republika, kde v roce 2001 vznikla databáze dlouhodobých změn využití krajiny Česka (LUCC UK Prague databáze), která obsahuje informace o stavu využití krajiny 8 093 katastrálních území České republiky, a to vše za roky 1845, 1948, 1990 a 2000. Jedná se o srovnatelné územní jednotky (SÚJ), jejichž rozloha se mezi jednotlivými roky neliší o více než 1 %. Tato databáze umožnila analýzu vývoje využití ploch v České republice. V rámci databáze došlo k rozdělení všech druhů ploch do 8 kategorií základních a třech sumárních (zemědělská půda, lesní plochy, jiné plochy). Hlavním identifikátorem vývojových trendů se stal index změny, který sleduje podíl ploch daného území, na kterém během sledovaného období došlo ke změně využití. Nejdůležitějším výstupem dané databáze je zjištění, že v letech 1845-2005 došlo k výraznému poklesu stavu zemědělské a orné půdy (následující mapa), a to na úkor pozvolného nárůstu lesních 24

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech ploch, které v roce 1845 měly 29% podíl a v roce 2005 to bylo již 33,6 %. Dynamicky se vyvíjel i podíl ploch zastavěných a ostatních, jedná se například o dopravní a další zpevněné plochy. Mapa 3.1: Vývoj rozlohy zemědělské půdy v České republice v období 1845 - 2000

V období let 1845-1948 v České republice došlo k výrazným strukturálním změnám v rámci zemědělské půdy, rozšiřování orné půdy na úkor luk a pastvin. Stejně tak ve většině oblastí docházelo k rozšiřování zastavěných ploch. Tyto intenzivní a velkoplošné zásahy do vývoje krajiny byly způsobeny zejména přechodem k tržní ekonomice, nástupem průmyslové revoluce, zvyšující se industrializací a stěhováním se obyvatel do měst, kde docházelo k rozvoji průmyslových aglomerací. Toto obyvatelstvo zvyšovalo poptávku po potravinách a docházelo, tak k rozšiřování ploch k jejich obstarání. Nejvíce se jednalo o plochy v úrodných oblastech a v oblastech s dobrou dostupností cílového trhu spotřebitelů (Mapa 3.2). Tyto procesy jsou počátkem růstu nerovnoměrností v území České republiky, orná půda se v periferních oblastech, koncem 19. století, stává prodělečnou, což naznačuje budoucí vývoj (Štych a kol., 2008).

25

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Mapa 3.2: Vývoj rozlohy orné půdy v České republice v letech 1845 - 1948

V období let 1948 – 1990, komunistický režim, došlo v České republice k přechodu z tradičního zemědělství na intenzivní zemědělství, což mělo výrazný vliv na krajinu a další prohlubování meziregionálních rozdílů. Výrazně se měnila zejména krajina v periferních horských oblastech. Jedním z vlivů této změny byl poválečný odsun německého obyvatelstva z těchto oblastí, který byl jedním z důvodů počátku zatravňování a zalesňování zemědělské půdy v těchto oblastech, kde nebylo původní obyvatelstvo nikdy kompletně nahrazeno a na místních půdách neměl kdo hospodařit. Významné je právě zalesňování daných ploch. V úrodných oblastech nadále narůstal tlak na kulturní krajinu a zvyšoval se podíl zastavěných ploch, zejména první roky po válce jsou poznamenány dynamickou výstavbou nových sídel. Vývoj rozlohy orné půdy v České republice v období 1948 – 1990, dle databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka, dokumentuje i následující mapa. Toto období je ukázkou toho, že změna politické situace může mít na vývoj krajiny významný vliv. Potvrzují to i Löw, Míchal (2003), dle nichž měl režim vliv na krajinu ve dvou zásadách, a to centrálním řízení, které nerespektovalo regionální rozdíly a v procesu kolektivizace, jež byla nástrojem pro přeměnu zemědělského sektoru a umožnila boj se soukromým vlastnictvím.

26

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Mapa 3.3: Vývoj rozlohy orné půdy v České republice v letech 1948 - 1990

Situace po roce 1989 a další politické změny měly opět vliv i na krajinu. Pád komunismu a vstup České republiky do Evropské Unie otevřel zahraniční trh a zemědělský sektor musel být přizpůsoben nastaveným podmínkám. Došlo také k zlepšení a zvýšení informovanosti a angažovanosti obyvatelstva v environmentální problematice. Antropogenní vliv na krajinu je, vzhledem k poklesu významnosti zemědělské produkce, viditelně omezen a pokračuje trend přeměny orné půdy na trvalé travní porosty (TTP) – zatravňování neúrodných a ztrátových oblastí. Právě zatravňování ploch orné půdy a zalesňování periferních horských a podhorských oblastí, je nejvýraznějším jevem změn využití krajiny v období po roce 1990 (Štych a kol., 2008). Tuto skutečnost dokazují následující mapy vývoje rozlohy trvalých travních porostů v České republice v období 1948-1990 a 1990-2000. Změny využití krajiny po roce 1990, ale nemůžou být zminimalizovaný pouze na zalesňování a TTP. V tomto období se výrazným způsobem projevuje společensko-ekonomický tlak na krajinu, životní styl společnosti doznává značných změn, zvyšuje se mobilita obyvatelstva, dochází k restrukturalizaci hospodářství, což způsobuje dynamický rozvoj sídel a jejich zázemí. Převážně se jedná o navýšení podílu zastavěných ploch a ploch dopravní infrastruktury. V dané problematice (krajiny) se jedná o negativní projevy procesu suburbanizace.

27

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Mapa 3.4: Vývoj rozlohy trvalých travních porostů v České republice v období let 1948-1990

Mapa 3.5: Vývoj rozlohy trvalých travních porostů v České republice v období let 1990-2000

Výsledky projektu „Výzkum dlouhodobých změn využití krajiny Česka“ zřetelně poukazují na nastolený trend zvyšující se specializace regionů na základě jejich environmentálních, přírodních a socioekonomických vlastností. Krajina České republiky je dlouhodobě poznamenána dvěma 28

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech protichůdnými procesy. Jednak probíhá intenzifikace v exponovaných a úrodných regionech a druhým pólem jsou periferní oblasti, které se dlouhodobě zaměřují na extenzivní způsoby využití. Tyto periferní neatraktivní oblasti trpí procesem marginalizace ve vývoji. Přibližný střed mezi těmito dvěma oblastmi tvoří společensky a přírodně „průměrné“ oblasti, ve kterých dochází k nejmenším změnám ve způsobu využití krajiny. (Štych, 2007). Výše popsané protichůdné procesy jsou názorně zobrazeny v následující mapě. Mapa 3.6: Index změny krajiny v České republice v období 1845-2000

Výzkum „land use“ v posledních letech prošel a stále prochází výrazným vývojem. Mezi nejperspektivnější způsoby výzkumu dlouhodobých změn využití krajiny, dnes patří data a technologie z dálkového průzkumu Země (DPZ), příkladem takovýchto dat jsou data krajinného pokryvu (viz. následující kapitola). Letecké a družicové snímky slouží k aktualizaci map i k přímé interpretaci.

3.4. Data krajinného pokryvu (land cover) Aplikace v oblasti životního prostředí nebo zemědělství využívají data krajinného pokryvu – „land cover“. Tato data mohou být zpracována různě obsahově a prostorově detailně s využitím různých dat dálkového průzkumu Země. Tematicky se může jednat o úzce specificky zaměřené databáze nebo obsahově obecnější. Jedním z příkladů takovéto obecné databáze je evropská CORINE Land Cover (CLC). Jedná se o unikátní typ databáze, která shromažďuje informace o krajinném pokryvu a jeho změnách pro celou Evropu. V současné době je aktuální projekt CLC 2012, který navazuje na Corine 1990, 2000 a 2006. Krajinný pokryv se zde dělí do 44 tříd v 5 základních kategoriích (urbanizovaná území, zemědělské plochy, lesy a polopřírodní oblasti, humidní území, vodní plochy). Každý členský stát si vrstvu CLC zpracovává samostatně pod koordinací Evropské agentury pro životní prostředí. 29

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Na území České republiky data zpracovává společnost CENIA. Dochází k vyhledávání změn oproti roku přechozího mapování (2006) a sloučením vzniká nová vrstva. Mezi roky 2006 a 2012 došlo na našem území k 155 typům změn, nejvíce se jednalo o změnu z nezavlažované orné půdy na louky a pastviny. Tato změna se projevila na 92 000 ha. Dále se například nesouvislá městská zástavba rozšířila o 3 900 ha na úkor polí. Obrázek 3.1: Ukázka vrstvy CORINE pro Českou republiku, 2006

Zdroj: www.cenia.cz

30


4. Charakteristiky krajiny Pojem krajina je definován v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v § 3, odst. 1, písm. m: „Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořena souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky.“ S tématem krajiny v českém právním prostředí souvisí několik dalších pojmů. V první řadě je nutné zmínit Evropskou úmluvu o krajině. „Evropská úmluva o krajině je výsledkem společného zájmu evropských zemí v úsilí o udržitelnost rozvoje krajiny, založeném na vyvážených harmonických vztazích mezi sociálními potřebami, hospodářskou činností, ochranou a tvorbou životního prostředí. ... Krajina se chápe jako prostor, v němž žijí obyvatelé, jako výraz rozmanitosti společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity. Cílem Úmluvy je podpořit ochranu, péči a plánování v krajině a organizovat evropskou spolupráci v této oblasti. Úmluva ukládá jednotlivým státům začlenit krajinu do svých politik jak plánovacích, tak kulturních, environmentálních, zemědělských, sociálních, hospodářských, politiky vzdělávání, všech, které mají přímý či nepřímý dopad na krajinu na všech úrovních veřejné správy.“1 Jménem České republiky byla Úmluva podepsaná ve Štrasburku dne 28. listopadu 2002 a po ukončení ratifikačního procesu dne 1. října 2004 vstoupila v platnost. Z této úmluvy, k jejímuž dodržování se zavázala také ČR, vyplývá pro české odborné prostředí povinnosti – např. zabývat se při územním plánování cílovými charakteristikami krajiny. Povinnost má přímý dopad do územního plánování, neboť stanovení cílových charakteristik krajin, včetně územních podmínek pro jejich zachování nebo dosažení, je součástí obsahu zásad územního rozvoje kraje (příloha 4, odst. 1, písm. f).

4.1. Souvislost Evropské úmluvy o krajině a cílových charakteristik krajiny Jak bylo uvedeno výše, pojem cílové charakteristiky krajiny přímo vyplývá z Evropské úmluvě o krajině. Ta v článku 1, který definuje základní pojmy, se kterými Úmluva pracuje, v bodě c definuje cílovou charakteristiku krajiny jako „přání a požadavky obyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny, v níž žijí, formulované pro danou krajinu kompetentními veřejnými orgány“. Je nutné podotknout, že pojem cílové charakteristiky krajiny se objevuje jedině v českém překladu. Ve všech jiných jazykových mutacích se vyskytuje v souladu s anglickým originálem pojem „kvalita krajiny“. Patrně překladem Evropské úmluvy o krajině došlo ke zkreslení smyslu Úmluvy. S pojmem krajina dále pracuje také stavební zákon, resp. vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Jedním z témat, která jsou obsažena v rozboru udržitelného rozvoje území, který je součástí územně analytických podkladů, je také ochrana přírody a krajiny (jedná se o § 4, odst. 1, písm. b – tento bod je odkazem k § 26 stavebního zákona).

1

Citováno z: http://www.mzp.cz/cz/evropska_umluva_o_krajine_smlouva [aktuální k 24. 4. 2015]

31


4.2. Cílové charakteristiky krajiny v Moravskoslezském kraji Jak vyplývá z vyhlášky ke stavebnímu zákonu, cílové charakteristiky krajiny je povinností zpracovat pro každý kraj v ČR, neboť jsou součástí zásad územního rozvoje kraje. Aktuální praxi je možné popsat tak, že kraje postupně zpracovávají územní studie, které řeší cílové charakteristiky krajiny daného kraje. Tyto územní studie následně využijí pro zpracování daného oddílu zásad územního rozvoje, resp. aktualizací ZÚR, který se týká cílových charakteristik krajiny. Zásady územního rozvoje Moravskoslezského kraje vydané v prosinci 2010 v opatření obecné povahy (ve výrokové části – jedná se o výroky 79 – 99) definují 12 oblastí krajinného rázu. Jedná se o oblasti: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Slezské Beskydy Jablunkovsko Moravské Beskydy Podbeskydí Příborská pahorkatina Ostravsko-karvinsko

7. Oderská brána 8. Opavsko 9. Nízký Jeseník 10. Osoblažsko 11. Hrubý Jeseník 12. Jindřichovsko-krnovsko

Pro každou tuto oblast byly definovány přírodní, kulturní a vjemové charakteristiky, převládající typy krajin, možná ohrožení a zásady pro rozhodování o změnách v území. Na základě těchto oblastí krajinného rázu a jejich charakteristik zásady územního rozvoje MSK definují 7 typů krajiny na území kraje: 1. 2. 3. 4.

Krajina lesní Krajina leso-luční Krajina polní Krajina zemědělská harmonická

5. Krajina s vysokým podílem povrchových vod 6. Krajina ovlivněná hlubinnou důlní činností 7. Krajina sídelní

Moravskoslezský kraj v období mezi prvopořízením ZÚR a pořízením jeho aktualizace nechal vypracovat územní studii Cílové charakteristiky krajiny Moravskoslezského kraje, jejíž výstupy měly být mimo jiné podkladem pro zpracování aktualizace výše uvedené kapitoly ZÚR. Studie se skládá z metodické, analytické a návrhové části. Hlavním projektantem studie byla společnost Atelier Tplan, s.r.o. V analytické části je provedena – přírodní, kulturně historická a civilizační charakteristika území, vizuální charakteristika a prostorová analýza a je provedeno vymezení rozvojových a problémových oblastí a jejich charakteristiky. Analytická část tedy vytváří podklady pro charakteristiku jednotlivých následně definovaných typů krajiny a jejich cílových charakteristik. Analýzy jsou vztaženy zejména ke krajině a dopadům lidské činnosti na přírodu a krajinu. Na níže uvedeném výřezu z grafické přílohy analytické části č. 9 je vidět migrační prostupnost krajiny MSK. Zeleně šrafované plochy jsou území pro živočichy migračně významná, zelené linie jsou dálkové migrační koridory a oranžové linie jsou bariéry migrace. Výstupy jsou zpracovány samozřejmě v měřítku odpovídajícím analytickým materiálům na krajské úrovni.

32

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Mapa 4.1: Migrační prostupnost krajiny v MSK, 2013

Zdroj: Atelier T-plan – Územní studie cílové charakteristiky krajiny MSK, 2013

Metodická část definuje základní pojmy a atributy, s nimiž se ve studii pracuje, jsou uvedena kvantitativní a kvalitativní kritéria pro vymezení specifických krajin včetně jejich odůvodnění, je uveden technický popis geografických analýz. Obsah metodické části není pro potřeby tohoto materiálu podstatný. V návrhové části jsou nejprve definovány krajinné oblasti Moravskoslezského kraje a následně k nim cílové charakteristiky. Studie definuje celkem 7 typů specifických krajin a v rámci každého typu jsou definovány další krajinné oblasti (kterých je v kraji celkem 33). Níže je uveden seznam všech takto vymezených oblastí v Moravskoslezském kraji: A. Specifické krajiny Hrubého Jeseníku a Zlatohorské hornatiny  A-01 Hrubý Jeseník  A-02 Heřmanovice  A-03 Jindřichov – Město Albrechtice B. Specifické krajiny Nízkého Jeseníku  B-01 Sovinecko  B-02 Rýmařov – Bruntál  B-03 Krasov  B-04 Lichnov  B-05 Slezská Harta  B-06 Horní Benešov  B-07 Brumovice – Stěbořice  B-08 Budišov – Vítkov  B-09 Hradec nad Moravicí – Melč  B-10 Kyjovice – Pustá Polom  B-11 Oderské vrchy 33

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech C. Specifické krajiny Opavské pahorkatiny  C-01 Osoblaha  C-02 Krnov – Opavská niva  C-03 Opava – Kravaře  C-04 Bohuslavice – Šilheřovice D. Specifické krajiny Moravské brány  D-01 Klimkovice – Suchdol  D-02 Poodří  D-03 Bartošovice E. Specifické krajiny Ostravské pánve  E-01 Ostrava – Karviná  E-02 Niva Olše F. Specifické krajiny Beskydského podhůří  F-01 Příbor – Nový Jičín  F-02 Frýdek-Místek  F-03 Štramberk  F-04 Ondřejník – Palkovické hůrky  F-05 Frenštát pod Radhoštěm  F-06 Třinec – Těšín  F-07 Frýdlant nad Ostravicí G. Specifické krajiny Moravskoslezských a Slezských Beskyd  G-01 Moravskoslezské Beskydy  G-02 Jablunkov  G-03 Slezské Beskydy Na níže uvedeném mapovém schématu jsou lokalizovány všechny výše uvedené specifické krajiny (jsou rozlišeny barvou podkladu) a krajinné oblasti, které jsou nadepsané kódem dle výše uvedeného seznamu. Šrafy v mapě značí přechodové lokality – tedy oblasti, kde se nedá jednoznačně určit, do které krajinné oblasti spadá. Každá krajinná oblast je popsaná dle následující struktury: 1. 2. 3. 4.

základní údaje (tj. plocha, administrativní vymezení na obce a katastrální území), vymezení hranic oblasti, významné a emblematické znaky krajiny, odůvodnění významných a emblematických znaků krajiny a. přírodní charakteristika, b. kulturní a historická charakteristika, c. vizuální scéna a prostorové vztahy, 5. socio-demografická a ekonomická charakteristika, 6. negativní nebo rušivé jevy v krajině, jevy a činnosti ohrožující kvalitu přírodních a krajinných hodnot. Příklad zpracování jedné krajinné oblasti dle výše uvedené struktury je na straně následující po níže uvedeném mapovém schématu.

34

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Mapa 4.2: Stavby pro rodinnou rekreaci a vymezené krajinné oblasti v MSK v roce 2011 Zdroj: Atelier T-plan – Územní studie cílové charakteristiky krajiny MSK, 2013

35


4.3. Příklad zpracování krajinné oblasti F-06 Třinec – Těšín Zpracováno dle Územní studie Cílové charakteristiky krajiny Moravskoslezského kraje (návrhová část I. – Vymezení krajinných oblastí, str. 162 – 168, a návrhová část II. – Vymezení cílových charakteristik, str. 120 – 125). Mapa 4.3: Vymezení krajinné oblasti Třinec – Těšín

Zdroj: Atelier T-plan – Územní studie cílové charakteristiky krajiny MSK, 2013

Vymezení hranic krajinné oblasti Tento krajinný typ v úseku od toku Vedryňka, na hranici s oblastí G-03, až po styk řeky Olše s Českopolskou státní hranicí na severu kopíruje právě tuto administrativní hranici. Od Olše vede jihozápadním směrem po silnici II/475 do Stonavy, zde se stáčí na jih a pokračuje do Albrechtic. Odtud opět pokračuje většinou po silnicích III. třídy jihozápadním směrem okolo vodní nádrže Těrlicko a dále přes Horní Bludovice až do Sedliště. Zde se stáčí na východ a za Bruzovicemi na jih, dále údolím Pazderůvky směřuje do Dobré, kde se napojuje na silnici III/4774 a údolím Morávky směřuje do Vyšní Lhoty. Odtud pokračuje po hranici CHKO Beskydy na východ podél paty okolních svahů až k silnici I/11 mezi Třincem a Bystřicí. Poté vede severovýchodním směrem přes Vendryni k Česko-polské státní hranici. Významné a emblematické znaky krajiny  

Vodní nádrže Žermanice a Těrlicko Slezská zástavba

36

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech  

Hustá síť vodních toků s doprovodem břehových porostů (Olše, Tyra, Stonávka, Ropičanka, Lučina a jejich přítoky) Výrazný krajinný rámec okrajů Moravskoslezských a Slezských Beskyd

Odůvodnění významných a emblematických znaků je postaveno na: 

Přírodní charakteristice – kde je popsáno geologický základ území, geomorfologickou příslušnost, reliéf oblasti, přírodní prvky a celkový stav krajiny.

„Krajina v jižní části oblasti (mimo průmyslové okolí města Třince) se vyznačuje vysokým podílem zemědělské půdy (malé a středně velké bloky) a poměrně vysokým podílem krajinné liniové zeleně. Liniová krajinná zeleň tvoří doprovod vodních toků, cest a odděluje jednotlivé pozemky. Lesní porosty jsou zastoupeny pouze v malé míře ve formě menších lesů nepůvodní druhové skladby. Směrem k centrální části oblasti se zvětšuje velikost půdních bloků a klesá podíl krajinné zeleně. Výraznými přírodními a krajinnými prvky oblasti jsou vodní nádrže Žermanice a Těrlicko.“ 



Kulturní a historické charakteristice – původ osídlení, historický demografický základ oblasti se vztahem ke krajině, tedy jaký postupné osidlování a urbanizace mělo dopad na vývoj krajiny Vizuální scéna a prostorové vztahy:

„Obraz krajiny je dán působivými kontrasty – kontrastem výrazných okrajů horských masivů vůči mírné a jemně členité krajině Těšínské pahorkatiny. Rovněž kontrast silně urbanizovaného a industriálního území koridoru řeky Olše v prostoru Třinec – Český Těšín vůči kultivované a hustě osídlené krajině s rozptýlenou Slezskou zástavbou na Třinecku a Těšínsku a též kontrasty mírně zvlněné zemědělské, hustě osídlené krajiny Třinecké brázdy a Těšínské pahorkatiny a mírně zahloubených koridorů vodotečí (Lučina, Stonávka, Ropičanka, Bystrý potok, Tyra), členících v severojižním směru otevřenou krajinu. Pro krajinnou scénu jsou významné rozeznatelné dominanty Lysohorské hornatiny - zejména Lysé hory, ale také vrcholů v okrajových partiích – Ropice (1082 m n.m.), Javorový (1031 m n.m.), Ostrý (1044 m n.m. ). V krajině se objevují kulturní dominanty drobných kostelíků a mohutná civilizační dominanta Třineckých železáren. Oblast je hustě obydlena, hlavními sídelními centry jsou Český Těšín a Třinec s více jak 20 000 obyvateli.“ Socio-demografická a ekonomická charakteristika: Oblast má vysokou hustotu zalidnění (320 obyvatelstvo/km2) a zejména města Třinec a Český Těšín mají residenční funkci. Oblast obyvatelstvo i přes záporný přirozený přírůstek mírně získává. Je to způsobeno suburbanizačním procesem z města Havířov, naopak existuje trend stěhování obyvatel z Třince do oblastí Jablunkov a Slezské Beskydy. V oblasti rostou jak residenční plochy, tak zejména zástavba komerčních ploch (třetí největší nárůst komerčních ploch mezi krajinnými oblasti Moravskoslezského kraje). Více než polovina obyvatelstva v této oblasti je autochtonní (tj. osoby, které se zde narodily), existuje poměrně významný vztah obyvatelstva k území. Míra nezaměstnanosti je přes existenci významného zaměstnavatele (Třinecké železárny) vyšší než 10 %, na druhé straně v oblasti je příznivá vzdělanostní struktura obyvatelstva (nadprůměrný podíl vysokoškolsky vzdělaných a naopak podprůměrný podíl osob se základní a neukončeným vzděláním). Dá se předpokládat, že budoucím trendem bude stěhování obyvatel do oblasti z oblastí Ostrava – Karviná a Frýdek-Místek. Naopak vystěhování obyvatel z oblasti bude do oblastí Slezské Beskydy a Jablunkov.

37

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Dále jsou uvedeny negativní nebo rušivé jevy v krajině, jevy a činnosti ohrožující kvalitu přírodních a krajinných složek, kde je uveden seznam stávající nebo plánované dopravní a technické infrastruktury a další aktuálně probíhající procesy (např. suburbanizace), které mohou mít negativní dopad na krajinu. Cílové charakteristiky pro krajinnou oblasti F-06 Třinec – Těšín V druhém oddíle návrhové části jsou uvedeny cílové charakteristiky pro každou z 33 vymezených krajinných oblastí. Pasáž týkající se jednotlivých oblastí je uvedena extraktem závěrů z prvního oddílu návrhové části, následují jednotlivé cílové charakteristiky krajiny a opatření pro zachování, rozvoj a vytváření kvality krajiny. V krajinné oblasti F-06 Třinec – Těšín bylo nadefinováno 5 cílových charakteristik krajiny (včetně lokality, v nichž je cílová charakteristika v rámci specifické krajiny platná): 

 





F-06/a - Urbanizovaná průmyslově sídelní krajina v pásu mezi Třincem a Českým Těšínem s postupnou stabilizací rozsahu zastavěných a ostatních ploch a důslednou ochranou přírodních nebo přírodě blízkých ploch F-06/b - Krajina s převahou rekreační funkce v okolí vodních nádrží Žermanice a Těrlicko F-06/c - Polyfunkční otevřená převážně zemědělská krajina, mozaikovitě rozčleněná menšími lesními celky, vodními toky s doprovodem břehových porostů a prvky rozptýlené nelesní zeleně; ve struktuře osídlení převaha malých sídel a rozptýlené slezské zástavbou, výrazné uplatnění koridorů páteřních sítí dopravní a technické infrastruktury. F-06/d - Zachování vizuálního významu lokálních kulturních dominant (zámek a kostel v Hnojníku, kostel a zámek v Ropici, zámky v Horních a Dolních Tošanovicích, kostel ve Vidíkově) F-06/e - Vizuální význam hřbetů a vrcholů Moravskoslezských a Slezských Beskyd jako krajinného rámce pohledových scenerií této specifické krajiny

Následně jsou nadefinovaná opatření pro zajištění cílových charakteristik, jimiž se má řídit plánování v těchto lokalitách: 







Pro rozvoj, doplnění a zkvalitnění systémů dopravní a technické infrastruktury a pro umístění nových ekonomických aktivit přednostně využívat koridory stávajících sítí, resp. plochy brownfileds. Zachovat stávající strukturu osídlení s převahou malých sídel a rozptýlené slezské zástavby. Omezit rostoucí plošný rozsah nové obytné zástavby u vesnických sídel a zahušťování slezské zástavby. Nové rozvojové plochy pro bydlení a ekonomické aktivity navrhovat citlivě s ohledem na ochranu nezastavěného území (pohledový obraz, zachování krajinných struktur), dostupnost dopravní a technické infrastruktury a s ohledem na celkovou urbanistickou koncepcí sídel. V okolí vodních nádrží Žermanice a Těrlicko (viz výše uvedená k. ú.) stabilizovat územní rozsah stávajících lokalit s převahou objektů individuální rodinné rekreace, nepřipustit vznik nových zastavitelných území s touto funkcí. Přírůstek kapacit rodinné rekreace realizovat výhradně přeměnou objektů původní obytné zástavby na rekreační chalupy. Zachovat charakter otevřené zemědělské krajiny s mozaikou polí, luk a pastvin rozčleněných menšími lesními celky, liniemi vodních toků s doprovodem břehových porostů a segmenty nelesní krajinné zeleně, včetně přirozených odtokových poměrů v údolních nivách Olše, Ropičanky, Stonávky a Lučiny.

38

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech  

Nenarušit celistvost pohledových panoramat Slezských a Moravskoslezských Beskyd vznikem nových pohledových dominant nebo bariér. Ochrana lokálních kulturních dominant venkovských sídel před snížením jejich vizuálního významu v krajinné scéně vlivem stavební činnosti.

4.4. Charakteristika krajiny a socioekonomické jevy Jak vyplývá z výše uvedené struktury, demografické a socioekonomické jevy byly rovněž součástí analýzy Moravskoslezského kraje a závěry plynoucí ze studia těchto jevů byly využity pro odůvodnění jednotlivých návrhů cílových charakteristik krajiny MSK. Například o prostupnosti krajiny, jejím zatížení a kapacitě a také způsobu využití krajiny vypovídá podíl objektů bytového fondu dané oblasti, který je oficiálně neobydlen a je využíván pro potřeby rodinné (tzv. individuální) rekreace. Níže uvedené mapové schéma na podkladě jednotlivých krajinných oblastí vizualizuje bytový fond určený právě pro tyto účely. Červené body lokalizují místa, kde se takovéto objekty nacházejí (pokud se na ploše o rozměrech 400 x 400 m vyskytuje objekt určený pro rekreaci, je plocha v mapovém schématu vyznačena červenou barvou). V Moravskoslezském kraji jsou takto nejvíce zatíženy oblasti zajímavé a využívané z hlediska rekreace – zejména podhůří a horské oblasti Beskyd a Jeseníků. Mapa 4.4: Stavby pro rodinnou rekreaci a vymezené krajinné oblasti v MSK v roce 2011

Zdroj: PROCES, 2013

Pro potřeby analytické části a odůvodnění byla využita mnohem širší paleta sociálních, ekonomických a demografických jevů. Kromě výše uvedených lokalit, kde je potenciál využití obyvateli k rekreaci, se jednalo o vymezení užšího a širšího jádra Ostravské aglomerace, vymezení sociálně problémových oblastí v kraji (Bruntálsko, Karvinsko, Osoblažsko, Vítkovsko a Odersko), o potenciálním zatížení 39

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech krajiny vypovídá mnoho také migrační saldo dané oblasti a také rozmístění bytového fondu. Níže uvedené mapové schéma je výstupem integrující všechny tyto podklady.

Mapa 4.5: Základní přehled socioekonomických charakteristik pro definici cílových charakteristik krajiny MSK Zdroj: PROCES, 2013

40


5. Zahraniční experti 5.1. Ing. Pavol Otepka, PhD. - Jak jsem se stal vědecko-pedagogickým pracovníkem aneb profesionálně vyprávěný životopis Slovenská zemědělská univerzita v Nitře jako moje domovská instituce Vědecko-výzkumné aktivity jsou jednou z hlavních činností Slovenské zemědělské univerzity v Nitře (Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre - SPU). Tyto aktivity jsou zaměřené na získávání původních výsledků směřujících k rozvoji poznatků aplikovatelných v praxi, zahrnují i aktivity zaměřené na efektivní propojení vědeckého bádání se vzdělávacím procesem a na podporu odborného růstu zaměstnanců. Vědecko-výzkumná orientace SPU v Nitře pokrývá široké spektrum zemědělských, technických, společenských a ekonomických věd v oblasti základního a aplikovaného výzkumu. Vědecko-výzkumná činnost je uskutečňována především prostřednictvím řešení velkého množství výzkumných, vzdělávacích a dalších projektů, které jsou potvrzením celospolečenského zájmu o nejnovější pohledy odborníků na aktuální problémy s regionálním a často až celonárodním charakterem, respektive přispívají k řešení komplexnějších témat s globálním podtextem. Koncepce výzkumu Fakulty evropských studií a regionálního rozvoje na SPU v Nitře je spjatá s principy, cíli, programy a směřováním Evropské unie v oblasti strategie rozvoje venkova a venkovských regionů. Záměrem výzkumu fakulty, je řešení problémů slovenského venkova, jako funkční územní jednotky udržitelného rozvoje a prostoru s velkou potenciální biologickou, hospodářskou a duchovní diverzitou. Předmětem výzkumu je udržitelný rozvoj venkova v kontextu ekonomických a sociálních cílů a průnik environmentálních nástrojů do uvedených politik. Cílem výzkumu v dlouhodobém kontextu je zajistit zvýšení ekonomické hodnoty životního prostředí a do něho vložených investic v zájmu udržitelného rozvoje venkova. Fakulta evropských studií a regionálního rozvoje SPU v Nitře připravuje odborníky v oblasti tvorby, využívání a ochrany životního prostředí ve venkovské krajině i v rámci vědního oboru environmentální manažerství. Při svých aktivitách katedra uplatňuje environmentální a ekonomické principy funkčnosti a soubor poznatků o udržitelném rozvoji agrárních ekosystémů. Vědecké poznatky jsou využívány zejména v regulaci udržitelných zemědělských systémů a podsystémů, managementu technologických procesů v krajině, v ochraně biodiverzity, životního prostředí, stejně tak jako v rozvoji biologické bezpečnosti a sociální spokojenosti obyvatelstva. Zaměření vědeckovýzkumných činností Fakulty evropských studií a regionálního rozvoje je orientované především na maximální využití poznatků a perspektivních směrů managementu životního prostředí v podmínkách SR, jako člena Evropské unie, zohledňující komplexní agrární politiku státu a mezinárodní trendy v příbuzných oblastech a aktivitách jednotlivých členských států EU. Vědecko-výzkumné projekty jsou koncipované tak, aby splnily úlohy společenské poptávky a zároveň přispěly k rozšíření vědeckých poznatků v jednotlivých vědních disciplínách a studijních programech, které se na katedrách této fakulty vyučují. Vědecko-výzkumná profilace Katedry udržitelného rozvoje Fakulty evropských studií a regionálního rozvoje, SPU v Nitře je aktuálně zaměřená následovně: 

výzkum biodiverzity – poznání interakcí na různých úrovních biodiverzity, což přispívá k lepšímu poznání fungování ekosystémů a tvorbě užitků využitelných jako ekosystémové služby v měnících se podmínkách prostředí, včetně změny klimatu;

41

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech 



výzkum agroekologických požadavků rychle rostoucích rostlin a dřevin pěstovaných pro energetické účely. Monitorování genotypů s rychlým růstem, schopností se adaptovat na změnu klimatických podmínek, s vysokou produkcí kvalitní biomasy a ekologickými benefity pro životní prostředí, zejména v oblasti bioremediace; výzkum struktury zemědělských ekosystémů, jejich funkcí a procesů, význam a prospěšnost ekosystémových služeb a hodnota výstupů

Můj příběh Narodil jsem se 21. 7. 1977 v městě Myjava na Slovensku v regionu, který se nachází na pohraničí Slovenska a České republiky. Celé své dětství a mládí, které bylo soustavně spojeno s životem na venkově v zemědělsky zaměřené rodině, jsem prožil v jedné z nejznámějších vesnic na Slovensku v Hlbokom a v blízkém městě Senica. Profesionálně jsem se všemi vědními oblastmi zemědělství a tvorbou krajiny začal zabývat už na Střední zemědělské škole v Holíči, kde jsem maturitní zkouškou s vyznamenáním úspěšně ukončil studijní obor pěstitel – chovatel. Moje působení v Nitře začalo v roce 1995 na tehdejší Vysoké škole zemědělské, kde jsem státní zkouškou v roce 2000 úspěšně ukončil denní studium oboru fytotechnika. Ukončení inženýrského studia bylo spojené s obhajobou diplomové práce s názvem: „Vliv stanovištních podmínek na výskyt plevelů v porostech pěstovaných plodin“. Hned poté jsem byl přijatý na doktorandské studium na Katedře zemědělských soustav na tehdejší Agronomické fakultě už Slovenské zemědělské univerzity v Nitře, v oboru všeobecná rostlinná výroba. Tříleté denní doktorandské studium jsem ukončil v řádném termínu v roce 2003. V průběhu doktorandského studia jsem participoval na různých výzkumných úlohách a projektech a na přednášení předmětu Ekologické zemědělství. V průběhu doktorandského studia jsem vycestoval na 9 měsíční vědecko-výzkumnou stáž do Nova Scotia Agricultural College ve městě Truro v Kanadě. Obrázek 5.1: Přednáška na své první vědecké konferenci – Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze (2001)

Zdroj: osobní archiv Ing. Pavol Otepka, PhD., ING.PAED.IGIP

Mezitím se Katedra zemědělských soustav Agronomické fakulty přejmenovala na Katedru udržitelného zemědělství a herbologie na Fakultě agrobiologie a potravinových zdrojů. Obhajoba 42

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech doktorandské disertační práce s názvem: „Analýza produkčních a environmentálních indikátorů trvale udržitelných pěstitelských systémů na orné půdě“ se uskutečnila v roce 2005. V tomto čase, návazně na to od roku 2003, jsem už aktivně působil jako vysokoškolský učitel a odborný asistent na Katedře udržitelného zemědělství a herbologie, kde jsem vyučoval předměty Agroturistika a Základy udržitelného zemědělství a vypomáhal při všech ostatních na této katedře vyučovaných předmětech. Začátkem roku 2010 jsem dostal příležitost přejít na tehdejší Katedru trvale udržitelného rozvoje, při Fakultě evropských studií a regionálního rozvoje, SPU v Nitře, kde mám možnost naplno využívat všechny získané poznatky a zkušenosti a ještě je intenzivněji rozvíjet při vědecko-výzkumné a pedagogické činnosti na této katedře, kde působím do současnosti. V průběhu působení na KTUR se už naplno věnuji problematice tvorby a ochrany krajiny ve vědecko-výzkumné, ale i při pedagogické činnosti i v rámci v anglickém jazyce vyučovaných a garantovaných předmětů: Trvale udržitelné technologie v zahradnictví, Regulační technologie při pěstování polních a zahradních rostlin, Trvale udržitelný rozvoj a hlavně Integrovaný management přírodních zdrojů. Katedra mezitím přijala vědeckou a odbornou komunitou uznávanější název Katedra udržitelného rozvoje, FEŠRR, SPU v Nitře, na které v současnosti působím jako vedoucí katedry. Během celého období působení na Slovenské zemědělské univerzitě v Nitře, od roku 2000, jsem byl publikačně aktivní, čehož je důkazem, ke dni psaní tohoto příspěvku, 212 oficiálně zaevidovaných vědeckých a odborných publikací, vydaných samostatně nebo ve spoluautorství. Mezi publikace s nejvyšší hodnotou patří 3+7 (zahraniční + domácí) vědeckých monografií, jedna vysokoškolská učebnice, 3 vědecké práce v zahraničních časopisech evidovaných v databázi Current Content a dalších celkem 29 vědeckých prací publikovaných ve vědeckých časopisech různé úrovně na Slovensku, ale hlavně v zahraničí. Důkazem kvality těchto publikací je i 264 ohlasů a citací na ně v zahraničních nebo slovenských publikacích, z toho 47+11 ohlasů je registrovaných v databázích Web of Science nebo Scopus. Pod mým odborným a pedagogickým vedením doposud úspěšně ukončilo studium 98 studentů bakalářského stupně studia a 111 studentů inženýrského stupně, ze kterých někteří byli, respektive ještě jsou, úspěšnými studenty doktorandského stupně studia nejen na SPU v Nitře. Téměř se všemi z nich jsem v permanentním kontaktu přes moderní komunikační prostředky (sociální sítě) a mnohé odborné, ale i osobní záležitosti řešíme doposud. V rámci pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti jsem byl zodpovědným řešitelem nebo spoluřešitelem 15 vzdělávacích a vědeckých projektů, řešených v rámci slovenských podpůrných institucí a organizací. Mezi nejvýznamnější domácí projekty patří projekty financované Agenturou na podporu vědy a výzkumu na Slovensku, Vědeckou grantovou agenturou Ministerstva školství, vědy, výzkumu a sportu SR, případně různé tzv. státní objednávky. V rámci 16 řešených mezinárodních vědecko-výzkumných nebo vzdělávacích projektů, byli nejvýznamnější z nich podpořené např. Evropskou komisí (v rámci programu Inteligent Energy of Europe), 5. a 6. rámcovým programem EU, COST programem EU, Mezinárodním Vyšehradským fondem, vzdělávacími programy EU Leonardo da Vinci, Socrates a Erasmus. Mým mateřským jazykem je jazyk slovenský. Jelikož jsem se narodil na slovensko-českém pohraničí, tak s českým jazykem nemám žádné problémy. Anglický jazyk oficiálně používám na úrovni překladatel – tlumočník, přičemž jsem absolvoval několik státních i mezinárodních zkoušek v rámci této úrovně uživatele anglického jazyka. Dále pasivně ovládám ruský, polský a srbský jazyk. Mezi další významné aktivity a v rámci nich získané certifikáty a diplomy patří i např.: Kurz vysokoškolské pedagogiky realizovaný na SPU v Nitře, dále vzdělávání v rámci Mezinárodní společnosti pro pedagogiku v technických vědách (získaný titul: „ING.PAED.IGIP“), ocenění Ministra 43

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech zemědělství SR v roce 2007 za významnou publikaci v podmínkách SR – Venkovský turismus a agroturismus a získaná cena rektora SPU v Nitře za nejlepší vědecký článek publikovaný na SPU v Nitře v roce 2008. Samozřejmostí jsou různé doplňkové studia zaměřené na efektivnější využívání výpočetní techniky. Mezi nejvýznamnější aktivity v této oblasti paří: získaný certifikát ECDL(tzv. Evropský řidičský průkaz na počítače – všechny moduly), tvorba několika e-learningových učebních materiálů a práce se statistickým softwarem. Mezi další potřebné oprávnění patří řidičský průkaz, nejen na osobní automobil a motocykl, ale i na traktor, kombajn a vysokozdvižný vozík s tříletou praxí, což dokumentuje i významné praktické dovednosti v zemědělském podniku. Při práci s výpočetní technikou mě výrazně pomáhají znalosti z prstokladu, strojopisu a typografie a jako hobby využívám kurz Průvodce cestovního ruchu. V neposlední řadě jsem členem různých komisí, např.: Společná oborová komise ve studijním programu environmentální manažerství pro doktorandské studium na Fakultě evropských studií a regionálního rozvoje SPU v Nitře, kde v současnosti působím ve funkci školitele specialisty doktorandských disertačních prací (Ing. Lenka Bekeová, která v roce 2014 úspěšně obhájila doktorandskou práci řešenou na téma: Struktura a charakteristika vybraných environmentálních zátěží na Slovensku a možnosti jejich sanace); členem hodnotících komisí pro výběr investičních i tzv. light projektů na Ministerstvu zemědělství a rozvoje venkova SR, Ministerstvě hospodářství a výstavby SR, Ministerstvě práce sociálních věcí a rodiny SR a Ministerstvě školství, vědy, výzkumu a sportu SR apod. Působil jsem i na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky ve funkci hodnotitele zahraničních rozvojových projektů „ex post“. V současné době jsem byl vybrán a spolupracuji jako externí expert pro aktivity Úřadu vlády Slovenské republiky v oblasti přípravy podpory energetických projektů pro využívání zemědělské a lesní biomasy na produkci tepelné a elektrické energie. Podobné posty zastávám i v zahraničních organizacích, jako např.: CEDEFOP, EACEA, EACI, TAIEX, UNDP apod. Obrázek 5.2: Expertní mise v Bosně a Hercegovině, pořádaná Ministerstvem zahraničních věcí ČR (2010)

Zdroj: osobní archiv Ing. Pavol Otepka, PhD., ING.PAED.IGIP

44


V současnosti jsem aktivním členem některých domácích a mezinárodních organizací: mezinárodní sdružení EcoCycles; Pelero CZ, o. z. (Brno); Slovenská společnost pro zemědělské, lesnické, potravinářské a veterinářské védy při SAV v Bratislavě; Magna Via, o. z., stejně jako aktivním členem redakčních rad některých vědeckých a odborných časopisů: Potato Research, Journal of Medicinal Plant Research, Journal of Energy and Natural Resources, Energy and Environmental Engineeing apod. Jsem ženatý a s manželkou Lenkou máme dvě dcery (Anna a Daniela). Mezi moje hobby, kromě práce, patří silový sport, cyklistika, cestování a zahrádka.

Výběr příloh, dokumentujících „Můj příběh“ Mezinárodní vědecké a odborné projekty a kurzy 1.

Partner projektu Medzinárodného vyšehradského fondu „Zmeny hodnotových orientácií – Changing value preferences, č.: 21210299; koordinátor: Debrecínska univerzita v Maďarsku (garant: Dr. Fürjné Radi Katalin);

2.

Zodpovědný řešitel projektu Program Intelligent Energy – Europe, č.: IEE/10/470/SI2.593725 „Podpora regionálnych iniciatív v bioenergii – PromoBio“, koordinujúca inštitúcia: Finnish Forest Research Institute;

3.

Zodpovědný řešitel projektu LLP – Erasmus IP 2010 – 2012 č.: 2010-1-FI1-ERA10-03634 „Intenzívny kurz Obnoviteľné energie (Intensive Course on Renewable Energies)“, koordinujúca inštitúcia: North Karelia University of Applied Sciences – Finland, Partnerské inštitúcie: University of East London – UK, University of Applied Sciences Eberswalde – Germany, Slovak University of Agriculture in Nitra – Slovak Republic, Technological Educational Institute Larissa – Greece;

4.

Zodpovědný řešitel projektu: EuCan Bio Power project 2011 – 2013: „Transatlantic empowering the skills, knowledge and knowhow in teaching and learning bio energy entrepreneurship“, Partnerské inštitúcie: Collège communautaire du Nouveau-Brunswick – Canada, Nipissing University – Canada, La Cité Collégiale – Canada, North Karelia University of Applied Sciences, Finland, Slovak University of Agriculture in Nitra, Slovakia;

5.

Partner pro 6. rámcový projekt EÚ: Riešenia pre bezpečnú aplikáciu odpadovej vody a splaškového kalu pre vysoko efektívnu produkciu biomasy rýchlorastúcich drevín (BIOPROS) 01/09/2005 – 31/08/2008: COLL-CT-2005-012429;

45

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech 6.

Zodpovědný řešitel projektu Slovensko – Českej medzinárodnej vedecko-technickej spolupráce 2008-2009: SK-CZ-0107-07: „Podpora a propagácia vidieckeho turizmu a agroturizmu na zlepšenie diverzifikácie príjmov podnikateľov vo vidieckych oblastiach SR a ČR“; Partner z ČR: Ing. Vladimír Mikule, PhD. – MZLU Brno;

7.

Partner „Intenzívneho Programu Doplnkové podnikateľské príležitosti na vidieku“ 2007-2009 (Intensive Program Additional Business Opportunities in the Rural Landscape: 45350-IC-1-20021-CZ-ERASMUS-EUC-1) v rámci programu EÚ – Socrates-Erasmus; koordinátor: Agronomická fakulta MZLU v Brne (garant: Ing. Vladimír Mikule, PhD.);

8.

Zodpovědný řešitel projektu Slovensko – Českej medzinárodnej vedecko-technickej spolupráce 2006-2007: SK-CZ-02106: Európsky fenomén „Agroturizmus“ ako možnosť obnovy vidieckych sídiel a regiónov v SR a ČR. Partner z ČR: doc. Ing. Jiří Hrouz, CSc. – MZLU Brno;

9.

Partner projektu v rámci výzvy EÚ „Programme Culture 2000“: CLT 2004/A1/IT – 154: “Smart History” (From Smart History towards common European Heritage by preservation model of Cinque Terre National Park); koordinátor: Fakulta architektúry STU v Bratislave (garant: doc. Ing. Eva Kráľová, PhD.);

10. Spoluřešitel grantu MVTS 2005 EU/Tal 1375001CLTCA12: História v kocke, zodpovedný riešiteľ: Fakulta architektúry STU v Bratislave (garant: doc. Ing. Eva Kráľová, PhD.); 11. Partner „Intenzívneho Programu Vidiecka turistika“ 2003-2005 (IP Rural Tourism – 45350-IC-12001-1-CZ-ERASMUS-IPUC-1; 45350-IC-2-2002-1-CZ-ERASMUS-IPUC-3; a 45350-IC-3-2003-1-CZERASMUS-IPUC-3) v rámci programu EÚ – Socrates-Erasmus; koordinátor: Agronomická fakulta MZLU v Brne (garant: doc. Ing. Jiří Hrouz, CSc.); 12. Európsky program výchovy učiteľov trvalo udržateľného a ekologického poľnohospodárstva (EPSAET): NL/99/1/074120/PI/III.3.a/FPC; 13. 5. rámcový projekt EÚ: Trvalo udržateľné poľnohospodárstvo v krajinách strednej a východnej Európy (CEESA): QLK5-1999-01611; 14. Program Európskej komisie Leonardo da Vinci – Poľnohospodárstvo šetrné k životnému prostrediu (projekt EFA – Environment Friendly Agriculture): SK/98/2/05612/PI/II.1.1.a/FPC. Řešení vědecko-výzkumných projektů a grantů na národní úrovni 1.

Zodpovědný řešitel VEGA č. 1/0942/12: „Odrodová podmienenosť produkčného a energetického potenciálu rýchlorastúcich drevín rodu Salix a Populus v prvom a druhom trojročnom zberovom cykle a energetickej byliny Miscanthus v pôdno-klimatických podmienkach juhozápadného Slovenska“; 46

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech 2.

Zodpovědný řešitel projektu Aplikovaného výskumu a vývoja Agentúry na podporu výskumu a vývoja 01. 09. 2009 – 31. 12. 2011 č.: VMSP-P-0035-09 „Využitie hnojivého potenciálu drevného popola pri pestovaní energetických rastlín ako obnoviteľného zdroja energie (Popol ako hnojivo)“; spoluriešiteľská organizácia Intech Slovakia, s. r. o.;

3.

Vedoucí projektu GA SPU v Nitre 2010 – 2011: „Vŕba košikárska (Salix viminalis L.) pestovaná v dlhodobom poľnom experimente na ornej pôde v teplej agro-klimatickej makrooblasti SR ako obnoviteľný zdroj energie”;

4.

Spoluřešitel projektu VEGA č. 1/0102/10: „Detekcia biologicky aktívnych látok okrajových ovocných druhov a ich využitie vo výžive a ochrane zdravia“, zodpovedný riešiteľ: Ing. Marta Habánová, PhD.;

5.

Spoluřešitel projektu VEGA č. 1/0466/10: „Adaptácia udržateľného agroekosystému a zmierňovanie dopadu klimatickej zmeny“, zodpovedný riešiteľ: doc. Dr. Ing. Milan Macák;

6.

Spoluřešitel projektu VEGA č. 1/0110/08: „Agroklimatická a hydrologická analýza, stanovenie energetickej a vlahovej zabezpečenosti vŕby pri modelovaní prognóz biomasy a jej následného využitia ako obnoviteľného zdroja energie“, zodpovedný riešiteľ: Ing. Ján Čimo, PhD.;

7.

Spoluřešitel projektu VEGA č. 1/4441/07: „Ekologizácia poľnohospodárskych postupov a environmentálna funkcia poľnohospodárstva v intenzívne obrábanej poľnohospodárskej krajine“, zodpovedný riešiteľ: Dr. Ing. Milan Macák;

8.

Zodpovědný řešitel za SPU projektu VEGA č. 1/3300/06: „Architektonické dedičstvo a turizmus. Teoretické a koncepčné hľadiská implementácie novej funkcie do štruktúr architektonického dedičstva a ich optimalizácia na príklade turizmu“, zodpovedný riešiteľ: Fakulta architektúry STU v Bratislave (garant: doc. Ing. Eva Kráľová, PhD.);

9.

Spoluřešitel projektu VEGA č. 1/2444/05: „Produkčno-ekologické systémy v nížinnej krajine, zabezpečujúce udržateľnosť produkcie, biodiverzitu a ekologickú stabilitu“, zodpovedná riešiteľka: prof. Ing. Magdaléna Lacko-Bartošová, CSc.;

10. Řešitel projektu štátnej objednávky, programu výskumu a vývoja 2003 – 2005: „Komplexné využitie rastlinných surovín“, ČÚ01: „Fytoprodukty pre potraviny a kozmetiku“ VE1.2: „Rastlinné zdroje kyseliny rozmarínovej“, zodpovedný vedúci: Ing. Miroslav Habán, PhD.; 11. Zástupce vedoucího projektu GA SPU v Nitre č. 705/02180: „Výskum terapeuticky perspektívnych liečivých rastlín a možnosti ich introdukcie do pestovateľských podmienok“, zodpovedný vedúci: Ing. Miroslav Habán, PhD.;

47

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech 12. Spoluřešitel projektu státní zakázky, programu výskumu a vývoja 2002 – 2004: „Ekologizácia a ekonomická racionalizácia primárnej rastlinnej produkcie“, ČÚ01 VE08 SE03: „Ekologické pestovanie a kvalita liečivých rastlín“, zodpovedný vedúci: Ing. Miroslav Habán, PhD.; ČÚ02 VE01 SE07:

„Alternatívne

systémy

hospodárenia

na

pôde

a ich

produkčné,

ekonomické

a environmentálne parametre“, zodpovedná vedúca: prof. Ing. Magdaléna Lacko-Bartošová, CSc.; 13. Spoluřešitel ČÚ 07 (Alternatívne využívanie poľnohospodárskej krajiny / pôdy), riešiteľ VE 02 (Produkčné a energetické aspekty pestovania Švédskej vŕby) a VE 03 (Súčasný i budúci potenciál Podunajskej nížiny pre rozvoj udržateľnej agroturistiky s ohľadom na ochranu prírody a krajiny) VEGA

č. 1/1343/04:

„Integrovaný

manažment

produkčných

a ekologických

funkcií

poľnohospodárstva Podunajskej nížiny“, zodpovedný riešiteľ: doc. Ing. Karol Kováč, CSc. a Dr. Ing. Milan Macák; 14. Spoluřešitel projektu VEGA č. 1/9083/02: „Experimentálna kvantifikácia agro-environmentálnych indikátorov udržateľnosti v rôznych systémoch hospodárenia na pôde“, zodpovedná riešiteľka: prof. Ing. Magdaléna Lacko-Bartošová, CSc.; 15. Spoluřešitel projektu VEGA č. 1/6124/99: „Vývoj integrovaných a ekologických systémov na ornej pôde s napojením na výskumnú sieť EÚ a asociovaných krajín“, zodpovedná riešiteľka: prof. Ing. Magdaléna Lacko-Bartošová, CSc. Statistika publikační činnosti podle jednotlivých kategorií AAA

Vědecké monografie vydané v zahraničních vydavatelstvích

2

AAB

Vědecké monografie vydané v domácích vydavatelstvích

7

ABC

Kapitoly ve vědeckých monografiích vydané v zahraničních vydavatelstvích

1

ACB

Vysokoškolské učebnice vydané v domácích vydavatelstvích

1

ADC

Vědecké práce v zahraničních recenzovaných časopisech

3

ADE

Vědecké práce v ostatních zahraničních časopisech

ADF

Vědecké práce v ostatních domácích časopisech

6

AEC

Vědecké práce v zahraničních recenzovaných vědeckých sbornících,

6

23

monografiích AED

Vědecké práce v domácích recenzovaných vědeckých sbornících, monografiích

2

AFA

Publikované pozvané příspěvky na zahraničních vědeckých konferencích

2

AFB

Publikované pozvané příspěvky na domácích vědeckých konferencích

1

AFC

Publikované příspěvky na zahraničních vědeckých konferencích

36

AFD

Publikované příspěvky na domácích vědeckých konferencích

40

48

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech AFG

Abstrakty příspěvků ze zahraničních konferencí

16

AFH

Abstrakty příspěvků z domácích konferencí

19

AFK

Postery ze zahraničních konferencí

3

AFL

Postery z domácích konferencí

2

AGI

Zprávy o vyřešených vědecko-výzkumných úlohách

4

BAA

Odborné monografie vydané v zahraničních vydavatelstvích

1

BBB

Kapitoly v odborných monografiích vydané v domácích vydavatelstvích

1

BCI

Skripta a učební texty

6

BDF

Odborné práce v ostatních domácích časopisech

8

BEC

Odborné práce v zahraničních recenzovaných sbornících (konferenčních i

10

nekonferenčních) BED

Odborné práce v domácích recenzovaných sbornících (konferenčních i

2

nekonferenčních) BEE

Odborné práce v zahraničních nerecenzovaných sbornících (konferenčních i

1

nekonferenčních) DAI

Disertační a habilitační práce

1

FAI

Redakční a autorské práce knižního charakteru (bibliografie, encyklopedie,

6

katalogy, slovníky, sborníky…) GII

Různé publikace a dokumenty, které není možné zařadit do žádné z

2

předcházejících kategorií Celkem

212

Statistika ohlasů na publikační činnost podle jednotlivých kategorií 1

Citace v zahraničních publikacích, registrované v citačních indexech Web of

47

Science a databáze SCOPUS 2

Citace v domácích publikacích, registrované v citačních indexech Web of Science

11

a databáze SCOPUS 3

Citace v zahraničních publikacích, neregistrované v citačních indexech

4

Citace v domácích publikacích, neregistrované v citačních indexech

5

Recenze v zahraničních publikacích

1

6

Recenze v domácích publikacích

1

Celkem

69 135

264

49


5.2. Prof. Ing. Juraj Hraško DrSc. Juraj Hraško, narozený 14. května 1931 v Točnici, okres Lučenec – slovenský pedolog, politik a diplomat. Jeden ze zakladatelů moderní pedologie v bývalém Československu. V roce 1960 založil a do roku 1989 vedl Laboratoř pedologie ČSAZV. Ve funkci ředitele z původní Laboratoře pedologie vybudoval silný vědecko-výzkumný kolektiv, který měl vedoucí postavení v Československu i v RVHP a byl a je aktivně napojený na mezinárodní výzkumné programy EU, je zařazený mezi excelentní centra EU a jeho absolventi aktivně působí v orgánech a vědeckých pracovištích EU (např. pracoviště EU pro půdu a vodu v ISPRA v italském Miláně). Dále organizoval Slovenskou pedologickou společnost SAV (1964) a subkatedru pedologie v rámci katedry geobotaniky a pedologie na Přírodovědecké fakultě UK (1981), na které byl prvním profesorem pedologie. Promoval na fakultě pedologie a agrochemie ústavu V. V. Dokučajeva v Charkově (Ukrajina, 1955). V roce 1964 CSc., 1975 DrSC., 1982 profesor na Přírodovědecké fakultě UK pro vědní obor pedologie. Byl zakladatelem a prvním vedoucím Katedry trvale udržitelného rozvoje na SPU v Nitře. V rámci své pedagogické činnosti „vychoval“ 12 vědeckých aspirantů (PhD., CSc.) v oboru fyzická geografie a v oboru všeobecná rostlinná produkce. Ve vědecké práci se zaměřoval na problémy pedogeneze, pedochemie, klasifikaci a geografii půd, po roce 1989 na problémy životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Profesor Hraško je autorem, respektive spoluautorem 156 vědeckých a více jak 280 odborných prací, a to jak doma, tak i v zahraničí. Mezi jeho knihy patří například Rozbory pôd (1962), Černozeme Podunajskej nížiny (1964), Poľnohospodárske pôdoznalectvo (1968), Aplikované pôdoznalectvo (1988). Jeho práce jsou citovány ve více než 500 publikacích. V zahraničí jsou uznávané zejména jeho práce týkající se objasnění geneze černozemních půd, hydromorfního stádia vývoje půd deltových území řek a otázek souvisejících s ekologickými a typologickými důsledky antropizace pedosféry. Akademik V. A. Kovda v recenzi na jeho monografii o černozemích Podunajské nížiny uvádí, že Hraško nejen teoreticky objasnil, ale i experimentálně dokázal hydromorfní stádium ve vývoji černozemí. Prof. E. Mückenhausen ho v předmluvě k jeho monografii zmiňuje jako vědce, který se významně zasloužil o rozvoj poznatků o genezi a systematice půd SRN. Jedním z průkopníků moderní světové pedologie je prof. Hraško jmenován v díle Dějiny nauky o půdě (History of Soil Science, International Perspectives), autora prof. Dana Yaalona z Hebrejské univerzity v Tel Avivu. V rámci své autorské činnosti se prof. Hraško stal členem několika redakčních rad různých periodik. Působil jako hlavní redaktor periodika SAV „Náuka o zemi, séria Pedologica“ a členem redakční rady byl v časopisech „Poľnohospodárstvo“, „Ekológia“ „Problémy biológie krajiny“. Vypracoval 9 koncepčních materiálů, které byli realizované při tvorbě legislativy, respektive rozhodovacích procesech o zaměření výzkumu, respektive praxe. Výsledky jím řešených a koordinovaných výzkumných prací našly uplatnění při zpracovávání krátkodobých i střednědobých koncepcí rozvoje zemědělství, ochrany přírody a krajiny, stejně tak i v realizační praxi při projektování melioračních staveb. Výsledků komplexního průzkumu půd bylo využito při zpracování soustavy bonitovaných půdně ekologických jednotek, při ochraně půdy, tvorbě informačního systému o půdě apod. Využilo se jich i jako referenčního materiálu při rozpracování dešifrování snímů z leteckého a satelitního průzkumu Země. V rámci své činnosti byl prof. Hraško zvolený za člena Slovenské zemědělské akademie (1968), člena – korespondenta Slovenské akademie věd (1980) a Československé akademie věd (1981) a v roce 50

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech 1987 za akademika Slovenské akademie věd (SAV), je čestným členem Slovenské akademie zemědělských věd, od roku 2008 emeritním členem Učené společnosti Slovenské akademie věd a čestným členem České pedologické společnosti. Juraj Hraško byl také aktivně zapojený do celé řady mezinárodních aktivit. Tři funkční období byl členem a funkcionářem Mezinárodní pedologické společnosti ISSS (Council of the International Society of Soil Science), jedno funkční období byl prvním viceprezidentem sekce Soil and Environment, jedno funkční období byl členem vedení subkomise pro zasolené půdy. Byl také členem Německé pedologické společnosti SRN (DBG, 1989) a čestným členem Všesvazové pedologické společnosti ZSSR (1987). Vzhledem k omezené možnosti vědeckých kontaktů s nesocialistickými státy, organizoval na Slovensku pravidelné vědecké konference pod záštitou mezinárodních organizací (hlavně UNESCO a FAO), kterých se účastnili vědci prakticky z celého světa, díky čemuž se slovenské pedologická kola stala mezinárodně uznávanou. V rámci mezinárodní vědecké spolupráce krajin RVHP byl také zmocněncem Československa pro problém „Ochrana ekosystémů a krajiny“. Za svůj celoživotní přínos a práci je Juraj Hraško držitelem několika ocenění národního i mezinárodního charakteru. Z mezinárodních ocenění se jedná o čestnou plaketu V. V. Dokučajeva (VOP ZSSR 1984) a čestnou plaketu Nikola Puškarova (Bulharská pedologická společnost 1986). Profesor Hraško je také vlastníkem stříbrné medaile „International Man of the Year 1997 – 1998“ udílené v britském Cambridge. v roce 2004 se na mezinárodní scéně stal laureátem Honour of Ekotopfilm. Na mezinárodním festivalu Ekotopfilm působil i jako prezident a následně jako čestný prezident. Významné ocenění získal i na území Slovenska a České republiky (případně Československa). V roce 1984 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda za rozvoj pedologie a aplikaci získaných poznatků v praxi. V roce 2001 nositelem Řádu Ľudovíta Štúra první třídy za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy, konkrétně za rozvoj nauky o půdě a komplexní charakteristiku půdního krytu Slovenska. Další ocenění:            

Zlatá medaile ČSAZ (1977) Zlatá plaketa SAV za zásluhy v biologických vědách (1981) Stříbrná plaketa ČSAV Gregora Mendela za zásluhy v biologických vědách (1981) Stříbrná plaketa ČSAZ za zásluhy o rozvoj zemědělských věd (1981) Stříbrná plaketa VŠP Nitra (1981) Stříbrná plaketa UK Bratislava (1981) Pamětní medaile Rady vlády pro životní prostředí Medaile J. Fándlyho (Slovenská společnost pro zemědělské, lesnická, potravinářské a veterinární vědy při SAV (1995) Čestná plaketa SAV (2001) Pamětní medaile SPU Nitra za aktivní činnost při rozvoji SPU (2001) Medaile SAPV za rozvoj vědy v oblasti pedologie a ochrany půdy (2001) Resortní vyznamenání Stříbrná medaile MP SR za dlouhoroční pedagogickou činnost a vědeckou – výzkumnou práci národního i mezinárodního významu (2001)

V letech 1992 – 1994 a 1998 – 1999 působil prof. Hraško jako poslanec v Národní radě Slovenské republiky a v roce 1994 zastával funkci ministra životního prostředí SR. V roce 1997 byl jedním z kandidátů na prezidenta Slovenské republiky a v letech 1999 až 2002 velvyslancem SR ve Švýcarsku.

51


5.3. Paul Eric Aspholm Paul Eric Aspholm se narodil roku 1959 na jihu Norska. Vyrůstal na malém statku s dobytkem, ovcemi, vepři, kočkami, psy, slepicemi, krůtami, kachnami a pávy. Při zemědělských pracích narazil na zvířecí kosti a pozůstatky z historických objektů, jako hliněné flétny nebo kamenné šípy a nože z doby kamenné. Časem pak rostl jeho zájem složit kosti dohromady, až zrekonstruoval celá zvířata. Postupem času se jeho zájem obrátil směrem k dávným savcům, jako byl šavlozubý tygr, mamut nebo nosorožec srstnatý. Ve věku osmi let se rozhodl studovat paleozoologii a biologii. V té době se zabýval hlavně biologií a měl zálibu v ornitologii a zoologii. Díky farmaření pochopil agronomii v praxi. Sloužil v armádě u vojenské policie a později pracoval jako dozorce ve věznici a jako správce hřbitova, což mi poskytlo informace o legislativě. Na univerzitě také navštěvoval různé přednášky v oblasti managementu a práva. Při práci s mořskou faunou měl možnost studovat velryby, lachtany a bezobratlé živočichy v chladných i tropických mořských i krajinných oblastech Indie. V roce 1980 se začal věnovat potápění. Absolvoval asi dva tisíce ponorů. Při práci v terénu se potýká s velkými savci, jako medvědy hnědými, losy apod. monitoruje ptactvo a provádím průzkum různých biotopů. Díky práci v botanice a entomologii je schopný pozorovat rozdíly v ekosystémech. Za posledních 20 let pracoval také v říčních systémech, kde při potápění zkoumal zvířectvo a životní prostředí. Pracoval jako vědecký vedoucí pracovník pro Univerzitu v Oslu na stanici mořské biologie v Drøbaku. Od roku 1995 pracuje pro Bioforsk Svanhovd, nacházejícím se v nejzazší části severvýchodního Norska jako výzkumný pracovník a popularizátor. Pracuji na převážně mezinárodních projektech z nejrůznějších oblastí. Historie Instituce Bioforsk Svanhovd sahá do první poloviny roku 1936, kdy zahájil svou činnost jako Státní zemědělský a výzkumný statek. Nachází se v severovýchodní části Norska, přibližně 3 kilometry od hranic s Ruskem. Po reorganizaci bylo v roce 1993 založeno centrum životního prostředí Svanhovd, jehož oblast působnosti se rozšířila o přírodu, životní prostředí a zemědělství v okolí Barentsova moře (severní část Finska, Švédsko, Norsko a severozápadní Rusko). V dnešní době je Svanhovd částí norského ústavu pro výzkum životního prostředí a zemědělství Bioforsk. Instituce zaměstnává 21 pracovníků, z nichž 9 má zkušenosti s různými odvětvími výzkumu. Výzkum se zpravidla týká projektů financovaných z vládních zdrojů, ať národních, tak mezinárodních. Pracujeme také pro úřady na místní, regionální i národní úrovni v rámci jejich požadavků ohledně výzkumu a vývoje. Rozpočet ústavu se pohybuje okolo 25 milionů norských korun (3 miliony euro). 52

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Bioforsk Svanhovd se primárně zaměřuje na ekologický a environmentální výzkum a rozšiřování informací z oblasti Barentsova moře. Svanhovd je také výjimečný tím, že zahájil výzkum životního prostředí mezi Ruskem a Norskem v této oblasti.

Bioforks Svanhovd již více než 20 let spolupracuje s partnery z Norska, Rusa, Finska i jinými státy. Za poslední léta se Bioforsk Svanhovd dostal na světovou úroveň v oblasti výzkumu medvěda hnědého, v oblasti monitorování pomocí moderní akreditované laboratoře DNA a díky pracovníkům se specializací na populační genetiku. Projekty související s monitorováním přírody a životního prostředí a s výzkumem znečišťování a jeho dopadů mají vysokou prioritu, jelikož se ústav nachází přibližně 10 km od obrovských tavíren v severozápadním Rusku.

53

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech Po dobu přibližně 15 let má také institut své místo ve vzdělávání v životním prostředí v oblasti Barentsova moře. Zastáváme pozici vedoucí organizace v projektu týkajícího se fenologie ve školách v severním Norsku a severozápadním Rusku s názvem Phenology of the North Calotte. V posledních letech bylo naším hlavním úkolem přimět ke spolupráci v tomto projektu také školy v severním Finsku. Bioforsk Svanhovd také pracuje na spoustě projektů zaměřených na přírodu, kdy se informace získávají například z centra pro návštěvníky národního parku Horní Pasvik, centra medvěda hnědého a botanické zahrady Svanhovd. Důležitou část ústavu tvoří konferenční centrum, díky němuž může ústav sloužit jako styčný bod až pro 80 zástupců různých institucí. Bioforsk Svanhovd je partnerem projektu Evropské unie INTERACT, což je v současné době síť 50 stanic v arktických a alpských oblastech, které mimo jiné poskytují možnost krátkodobých výzkumných pobytů díky přepravě Transnational Access. Ústav také získává stále více zkušeností ve výzkumu udržitelnosti cestovních ruchu založeném na přírodě, například díky sledování ptáků v severovýchodním Norsku a severozápadním Rusku. Bioforsk má čtrnáct stanic rozmístěných po celém Norsku a celkem zaměstnává přibližně 450 lidí, z nichž polovinu tvoří výzkumníci. Bioforsk je státní výzkumný ústav spadající pod norské ministerstvo zemědělství.

54


Seznam zdrojů Atlas krajiny České republiky: Landscape atlas of the Czech Republic (2009). Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. BERÁNEK, K. (2009). Návrh na doplnění metodického přístupu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon) ke komplexnímu hodnocení krajiny (KHK) na příkladu Podkrušnohoří. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, 2009. Bukáček R., Matějka P., Bukáčková P. (2008). Ochrana krajinného rázu v územním plánování, in Aktuální problémy ochrany krajinného rázu 2007, Centrum pro krajinu s.r.o., Praha 2008. DOLEŽAL, P. a kol. (2009). Metodický návod k provádění pozemkových úprav. Agroprojekt PSO, s. r. o. pro Ministerstvo zemědělství – Ústřední pozemkový úřad. Praha, 2009. Evropská úmluva o krajině (2000). Rada Evropy, Florencie, 2000. FORMAN, R., T., T., GORDON, M. (1993). Krajinná ekologie. Praha: Academia, 1993. GALO, P., KAULICH, K. (2007). Oborová příručka pro živnost projektování pozemkových úprav. Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM stavebnictví. GUTH, J., KUČERA, T. (1997). Monitorování změn krajinného pokryvu s využitím DPZ a GIS. In Příroda, č. 10, 1997, s. 107-124. Holík, M. (2010). Krajinný ráz a jeho ochrana v rámci územního plánování. In Dny práva – 2010 – Days of Law: the Conference Proceedings (pp. 1819-1829). HRADECKÝ, J., BUZEK, L. (2001). Nauka o krajině. Ostravská univerzita, 2001. LÖW, J. (1999). Hodnocení a ochrana krajinného rázu. In: Péče o krajinný ráz – cíle a metody. Ed. I. Vorel, P. Sklenička. Praha: ČVUT, 1999. s. 199-203. LÖW, J., KUČERA, P. (1996). Metodika pro hodnocení zastavitelnosti území. Brno: Löw a spol. s.r.o. – Ekologická dílna Brno, 1996. 35 s. LÖW, J., MÍCHAL, I. (2003). Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., 552 s. Ministerstvo zemědělství (2011). Pozemkové úpravy, 2. Aktualizované vydání. 32 s. ISBN 978-807084-944-6 SAKTOROVÁ, D. (2014). Krajina jako Popelka. Bude jejím princem územní plánování? In Urbanismus a územní rozvoj, ročník 17, č. 2, 2014. SEKÁČ, P. (2015). Zhodnocení provádění pozemkových úprav současnost a budoucnost – Program rozvoje venkova. Přednáška v rámci konference Pozemkové úpravy – současnost a budoucnost. Průhonice, duben 2015. SEMORÁDOVÁ, E. (1998). Ekologie krajiny. Univerzita JE Purkyně, 1998. SKLENIČKA, P. (2003). Základy krajinného plánování. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. 321 s. 55

Popularizační workshop – Krajina v širších souvislostech SVOBODOVÁ, K. (2011). Krajina a krajinný ráz ve strategickém plánování. Fakulta architektury ČVÚT v Praze, Ústav prostorového plánování, Praha. ŠTYCH, P. (2007). Metody hodnocení územních diferenciací dlouhodobých změn využití země. In Miscellanea Geographica 13, s. 137-142, 2007. ŠTYCH, P., KUPKOVÁ, L., VOSTRACKÁ, B. (2008). Výzkum dlouhodobých změn využití krajiny Česka na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. In ArcRevue, č., rok 2008. Zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ze dne 19. února 1992, v platném znění. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ze dne 14. března 2006, v platném znění.

56

Popularizační workshop Krajina v širších souvislostech

Recommend Documents