Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika
POPLATEK ZA SKLÁDKOVÁNÍ A JEHO PLÁNOVANÉ NAVYŠOVÁNÍ – PŘÍPADOVÁ STUDIE PRO VYBRANÝ KRAJ Landfill fee and its planned increase – case study for selected area Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Mgr. Ing. Jana SOUKOPOVÁ, Ph.D.
Lenka PECHOVÁ Brno, 2016
MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Akademický rok: 2015/2016 Studentka:
Lenka Pechová
Obor:
Veřejná ekonomika a správa
Téma práce:
Poplatek za skládkování a jeho plánované navyšování - případová studie pro vybraný kraj
Téma práce anglicky:
The landfill fee and its planned increase - Case study in the selected region
Cíl práce, postup a použité metody:
Cíl práce: Změna a navýšení poplatku za skládkování je v současné době aktuálním tématem ve vztahu k novelizaci zákona od odpadech (dále jen novela). Poplatek za skládkování a jeho výše patří mezi nejproblematičtejší částí novely a to díky protichůdným zájmům zúčastněných aktérů, kterými jsou Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a obce. Cílem MŽP je pomocí poplatku za skládkování snížit množství směsného komunálního odpadu a hlavně biologicky rozložitelného komunálního odpadu na skládkách. Obce však ve zvyšování poplatku vidí riziko spojené s navyšováním nákladů na odpadové hospodářství, které následně zatíží i jejich rozpočty. Cílem práce bude analyzovat poplatek za skládkování jako ekonomický nástroj a nástroj redukčních a adaptačních opatření v oblasti životního prostředí a modelovat dopad jeho plánovaného navýšení na rozpočty obcí ČR. To na případové studii obcí vybraného kraje ČR. Postup práce a použité metody: 1. Vymezení předmětu a rešerše literatury v dané oblasti 2. Analýza poplatku za skládkování jako ekonomického nástroje a nástroje redukčních a adaptačnch prostředí v ČR i ve světě. 3. Modelování navýšení poplatku za skládkování a jeho vlivu na rozpočty obcí ve vybraném kraji. 4. Zhodnocení. V práci budou využity metody analýzy a komparace dat, indukce a dedukce a dále bude uplatněna metoda syntézy zjištěných informací a metoda případových studií pro jednotlivé adaptační a redukční opatření.
Rozsah grafických prací:
Podle pokynů vedoucího práce
Rozsah práce bez příloh:
60 – 80 stran
Literatura:
SLAVÍK, Jan. Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, 2004. 226 s. ISBN 80-86684-23-7. Ekonomie a životní prostředí - nepřátelé, či spojenci?. Edited by Lenka Čamrová. 1. vyd. Praha: Liberální institut, 2007. 399 s. ISBN 9788086851693. HŘEBÍČEK, Jiří, Bedřich FRIEDMAN, Michal HEJČ, Zdeněk HORSÁK, Tomáš CHUDÁREK, Jiří KALINA a František PILIAR. Integrovaný systém nakladání s odpady na regionální úrovni. Brno: Nakladatelství Littera, PhDr. Karel Kovařík, 2009. 202 s. Odpady. ISBN 978-80-85763-54-6.
JÍLKOVÁ, Jiřina. Poplatky k ochraně životního prostředí a jejich efektivnost. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006. 135 s. ISBN 8073790025. LOUDA, Jiří a Jiřina JÍLKOVÁ. Udržitelný rozvoj - ekonomický a politický pohled. 1. vyd. Praha: Alfa nakladatelství, 2012. 111 s. ISBN 9788087197592. Vedoucí práce:
Mgr. Ing. Jana Soukopová, Ph.D.
Pracoviště vedoucího práce:
Katedra veřejné ekonomie
Datum zadání práce: 7. 1. 2013 Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
.................................. doc. Mgr. Jiří Špalek, Ph.D. vedoucí katedry V Brně dne: 4. 1. 2016
.................................. prof. Ing. Antonín Slaný, CSc. děkan
J m éno a p ří j m ení aut o ra: Náz ev d i p l om ové p ráce:
Lenka Pechová Poplatek za skládkování a jeho plánované navyšování –
Náz ev p rác e v an gl i čt i n ě:
případová studie pro vybraný kraj Landfill fee and its planned increase – case study of
Kat edra:
selected area veřejné ekonomie
Ved o ucí di p l o m o vé p ráce:
Mgr. Ing. Jana Soukopová, Ph.D.
R o k ob haj ob y:
2016
Anotace Diplomová práce „Poplatek za skládkování a jeho plánované navyšování – případová studie pro vybraný kraj“ se zabývá poplatkem za skládkování z pohledu ekonomického nástroje životního prostředí. Práce se dále věnuje modelování navýšení poplatku za skládkování a jeho dopady na rozpočty obcí v Moravskoslezském kraji.
Annotation The theses „Ladnfill fee and its planned increase – case study of selected area“ deal with landfill fee from point of view as economic instrument of environment. The thesis also deal with simulation of increase landfill fee and its impact on municipal budgets in MoravianSilesian region.
Klíčová slova Poplatek za skládkování, komunální odpad, Moravskoslezský kraj
Keywords Landfill fee, municipal waste, Moravian–Silesian region
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Poplatek za skládkování a jeho plánované navyšování – případová studie pro vybraný kraj“ vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Ing. Jany Soukopové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 4. ledna 2016 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Ing. Janě Soukopové, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.
Obsah ÚVOD .........................................................................................................................................8 1 TEORETICKÉ UKOTVENÍ POPLATKŮ V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ................................................................................11 1.1 1.2
ENVIRONMENTÁLNÍ POPLATKY V EKONOMICKÉ TEORII ...........................12 POPLATKY ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V POLITIKÁCH ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKY A OBCÍ) .................................................................................................................23 2 SOUČASNÝ STAV ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ A POPLATKŮ V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPSKÉ UNII ......................................................................................30 2.1 2.2 2.3
CHARAKTERISTIKA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY .........................30 PROBLEMATIKA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V OBLASTI KOMUNÁLNÍHO ODPADU ....41 ZAHRANIČNÍ PRAXE V OBLASTI POPLATKŮ ZA KOMUNÁLNÍ ODPAD ..............................51
3 PRAKTICKÁ ČÁST – ANALÝZA VÝVOJE VYBRANÝCH UKAZATELŮ ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ....................................................................................62 3.1 METODIKA ...................................................................................................................62 3.2 DATA ............................................................................................................................62 3.3 ROZČLENĚNÍ JEDNOTLIVÝCH POLOŽEK .........................................................................62 3.4 OČIŠTĚNÍ DAT ...............................................................................................................64 3.5 ANALÝZA VÝVOJE VÝDAJŮ NA NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V LETECH 2010– 2013 V OBCÍCH MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE .......................................................................68 3.6 MODELOVÁNÍ NAVÝŠENÍ POPLATKU ZA SKLÁDKOVÁNÍ A ANALÝZA DOPADU NA VÝDAJE OBCÍ MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI ..........................................................................................79 4
ZÁVĚR ..............................................................................................................................87
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................89 SEZNAM GRAFŮ ..................................................................................................................94 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................95 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................96 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...................................................................................97 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................98
ÚVOD Životní prostředí je nutnou existenční jistotou člověka. V historickém vývoji lidé pochopili, že příroda a životní prostředí jsou důležité nejen pro ekonomický prospěch člověka, ale zejména pro zachování života jako takového. V souvislosti s přibýváním negativního působení lidské činnosti na životní prostředí vznikla specifická činnost lidí nazývaná ochrana životního prostředí. Tato činnost zahrnuje ochranu okolního prostředí nutného pro uspokojivý život všech organismů na planetě Zemi, a to včetně člověka samotného (Soukopová a kol., 2011, s. 11). Ochrana životního prostředí je nutná také z důvodu výskytu velkého množství tzv. polutantů1 coby výsledků lidské činnosti nebo interakce mezi lidskou činností a přírodou. A právě odpadové hospodářství, konkrétně komunální odpady, kterým se práce budě věnovat, jsou značným potenciálním, mnohdy i reálným původcem polutantů. Odstraňování odpadu spalováním a skládkováním jsou ekologicky i ekonomicky nejméně vhodné varianty nakládání s odpadem. U tohoto způsobu nakládání není odpad považován za zdroj vhodný k dalšímu využití, nýbrž za cosi bezcenného, čeho je nutné se pouze zbavit. Většina zemí Evropské unie (dále také EU) má vizi a praxi odpadového hospodářství založeny právě na potenciálu využití odpadu jako druhotného zdroje pro ekonomiku (tzv. oběhové hospodářství). Tomu je přizpůsoben nejen systém nakládání s odpadem, ale i poplatky za služby v oblasti komunálního odpadu. Ty jsou v evropských zemích nastaveny motivačně, tedy tak, aby odpad byl v maximální možné míře domácnostmi tříděn a firmami využíván. Česká republika je v tomto směru výjimkou. Jasná vize odpadového hospodářství, včetně nakládání s komunálními odpady, dlouhodobě chybí, stále se skládkuje, popřípadě spaluje většinová část komunálního odpadu. Na tuto ekonomicky i ekologicky nevýhodnou situaci zareagoval stát vytvořením Státní politiky životního prostředí (dále také SPŽP) na roky 2012–2020, později Plánem odpadového hospodářství (dále také POH) na roky 2015–2024. V SPŽP jsou stanoveny cíle politiky životního prostředí v oblasti odpadů, návazně také redukční a adaptační opatření, která jsou potřebná k dosažení těchto cílů. Některá redukční a adaptační opatření SPŽP se týkají poplatků za skládkování komunálního odpadu, jejichž zvýšení a motivační nastavení je, dle zkušeností ze zahraničí2, jediným
1
Jak uvádí Soukopová (2011, str. 11), polutantem je znečišťující látka (odpad, meziprodukt, či vedlejší produkt dané činnosti). Polutanty rozlišujeme primární a sekundární. Primárním polutantem je znečišťující látka, která je přímo vypouštěna do životního prostředí, sekundárním polutantem je látka, která vznikla až chemickými reakcemi primárních polutantů, popřípadě reakcí primárních polutantů s prvky životního prostředí. 2 Viz http://www.tzb-info.cz/116498-cr-je-jedinou-vyspelou-zemi-eu-ktera-nema-jasnou-vizi-nakladani-sodpady
8
krokem schopným dosáhnout snížení množství směsného komunálního odpadu produkovaného domácnostmi a ukládaného na skládky. Těmito opatřeními jsou např.: − „Usilovat o zajištění hierarchie v nakládání s odpady a minimalizovat finanční zátěž obyvatel z řádného nakládání s odpady.“ − „Podporovat u výrobků internalizaci externalit spojených s nakládáním s odpady z nich vzniklých (systémy zpětného odběru, rozšířená odpovědnost výrobců, informační kampaně, hodnocení životního cyklu výrobků, atd.).“ − „Připravit nový zákon o odpadech, postavený s důrazem na důsledné dodržování ekologických a technických standardů EU, principů hospodářské soutěže a principů rozšířené odpovědnosti výrobců.“ − „Nastavit nově poplatky za ukládání odpadů na skládky tak, aby došlo minimálně k vyrovnání nákladů tohoto, z pohledu ochrany životního prostředí nejméně vhodného, způsobu nakládání s odpady s náklady vhodnějšího způsobu (tzn. energetického využití).“ − „Pravidelně analyzovat efekty poplatků ve složkových zákonech a v případě potřeby navrhnout jejich úpravu tak, aby účinně podporovaly realizaci opatření a dosahování cílů.“ (SPŽP, s. 32–62). V současné době jsou tedy změna a navýšení poplatku za skládkování aktuálním tématem ve vztahu k novelizaci zákona o odpadech a k tvorbě „nového“ zákona o odpadech. Poplatek za skládkování a jeho výše patří mezi nejproblematičtější části, a to zejména díky protichůdným zájmům zúčastněných aktérů, kterými jsou Ministerstvo životního prostředí (dále také MŽP) a obce. Cílem MŽP je pomocí poplatku za skládkování snížit množství směsného komunálního odpadu a hlavně biologicky rozložitelného komunálního odpadu ukládaného na skládky. Obce však ve zvyšování poplatku vidí riziko spojené s navyšováním nákladů na odpadové hospodářství, které následně zatíží také jejich rozpočty. Cílem práce proto bude analyzovat poplatek za skládkování jako ekonomický nástroj a nástroj redukčních a adaptačních opatření v oblasti životního prostředí, dále modelovat dopad jeho plánovaného navýšení na rozpočty obcí ČR. Analýza bude prováděna pro obce Moravskoslezského kraje. První kapitola je věnována popisu nejvýznamnějších ekonomických škol, které se v současnosti věnují problematice životního prostředí. Každá škola vidí řešení environmentálních problému v jiných postupech, shodují se ale na tom, že statky životního prostředí jsou statky zvláštními a na jejich zachování v určité kvalitě závisí nejen přežití
9
lidského druhu, ale snad i zachování života na planetě Zemi. První kapitola se ve své další části zabývá politikou ochrany životního prostředí na úrovni EU, ČR, krajů a obcí. Druhá kapitola je zaměřena na současný stav odpadového hospodářství v ČR. Nejdříve je odpadové hospodářství stručně charakterizováno. Dále je prostor věnován platné legislativě odpadového hospodářství, pak jeho nejdůležitějším prvkům, jako jsou odpady, aktéři a jejich povinnosti, veřejná správa v této oblasti, dále nástroje – administrativní a ekonomické, zde zejména poplatky. Kapitola pokračuje výkony a financováním odpadového hospodářství, jak na úrovni republikové, tak v Moravskoslezském kraji. Následuje stručný vstup do problematiky skládkování a popis změn, které předpokládá nastolit navrhovaný „nový“ zákon o odpadech. Tato kapitola je zakončena zahraničními zkušenostmi v oblasti odpadového hospodářství ve vybraných státech EU. Třetí kapitola obsahuje analýzu vývoje výdajů týkající se komunálního odpadu v obcích Moravskoslezského kraje, přičemž je nejdříve popsána metodika práce, práce s daty a statistické úpravy datového souboru. Poté jsou prezentovány výsledky samotné analýzy vývoje výdajů a nakonec jsou shrnuty poznatky z namodelování navyšování poplatku za skládkování.
10
1 TEORETICKÉ UKOTVENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ HOSPODÁŘSTVÍ
POPLATKŮ V OBLASTI A ODPADOVÉHO
Ochrana životního prostředí, jejíž součástí je i odpadové hospodářství, je ve formě ekonomiky životního prostředí nedílnou součástí národního hospodářství každého vyspělého státu. Z hlediska národního hospodářství lze činnosti ochrany životního prostředí, včetně odpadového hospodářství, nalézt převážně v terciárním sektoru. Činnosti v oblasti ochrany životního prostředí lze většinově zařadit do ekonomiky veřejné, poněvadž produkují jak smíšené, tak veřejné statky. Pokud rozčleníme národní hospodářství dle Pestoffa (např. Rektořík, 2010), pak ochrana životního prostředí se bude prolínat celým ekonomickým spektrem, tedy sektorem ziskovým, neziskovým veřejným i neziskovým soukromým, včetně sektoru domácností. Ochrana životního prostředí a právo na příznivé životní prostředí jsou zakotveny v Chartě základních práv EU i v článku 35 Listiny základních práv a svobod3. Pojem životní prostředí se uvádí často jako koncept umožňující zkoumání a chápání vztahů člověka a přírody. Optimální využívání přírodních zdrojů a míra ochrany životního prostředí před znečištěním jsou stále častěji diskutovaná témata nejen v oblasti přírodních, ale i společenských věd jako např. etika, právo či ekonomie (Soukopová a kol., 2011, s. 8). Definice pojmu životní prostředí již prošla dlouhým vývojem. Soukopová a kol. (2011, s. 8) zmiňuje například definici statickou, dynamickou a systémovou. V České republice má definice životního prostředí zakotvení v §2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí – „Životní prostředí je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ S potřebou ochrany životního prostředí vznikl i pojem trvale udržitelného (později udržitelného) rozvoje. Louda a Jílková (2012, s. 12–13) uvádějí, že udržitelný rozvoj jako nedílná součást současné politické reality je již pevně zakotven v ustanoveních mnoha mezi/nadnárodních organizací, např. OSN, Evropské unie, OECD či světové banky. v dokumentu OSN Naše společná budoucnost z r. 1987 definován jako: „Takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích.“ (Louda a Jílková, 2012, s. 12) Je zřejmé, že jakákoli ekonomická činnost člověka se bez výjimky dotýká životního prostředí. S růstem počtu obyvatelstva a zejména s růstem potřeb se postupně ukázalo, že zatímco potřeby rostou neomezeně, statky životního prostředí se stávají stále více omezenými, a tím 3
Viz ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod
11
stále více v ekonomickém smyslu "vzácnými". „Ekonomický zákon vzácnosti říká, že statky jsou vzácné, když neexistuje dostatek zdrojů k produkci všech výrobků a služeb, které lidé chtějí spotřebovávat.“ (Soukopová a kol., 2011, s. 24)
1.1 ENVIRONMENTÁLNÍ POPLATKY V EKONOMICKÉ TEORII Ekonomická teorie není jednotná a potřeba sladit ekonomický přístup s hledisky ochrany životního prostředí se v posledních desetiletích stala nezbytností. Dle Šauera (2008, s. 19) mohou názory a přístupy představitelů různých ekonomických směrů a škol přispět k problematice životního prostředí, a tomu odpovídá i vznik ekonomických škol zaměřených na životní prostředí, jeho ochranu a tvorbu. Lidé v oblasti přírodních zdrojů nejprve zkoumali jen možnosti ekonomického využití těchto zdrojů (Soukopová a kol., 2011, s. 25), proto na počátku 19. století vznikla ekonomika přírodních zdrojů (neboli ekonomika využívání životního prostředí), která vznikala souběžně se základy ekonomiky lesnické (vědy o racionálním využívání lesní půdy k produkci dřeva) či základy ekonomiky zemědělské. Až po 2. světové válce, s nástupem masové výroby v mnoha zemích a při rychle rostoucím počtu obyvatel, kdy se začalo významně zhoršovat životní prostředí, se začala formovat environmentální ekonomie (dnes souhrnně ekonomie životního prostředí). Vznik environmentální ekonomie můžeme tedy dle Soukopové a kol. (2011, s. 25) sledovat od 50. a 60. let minulého století, zejména v severní Americe, kde se začala projevovat snaha o hodnocení nákladů a přínosů politiky životního prostředí a snaha o hodnocení přínosů environmentálních veřejných projektů. Později se v odborné literatuře začaly objevovat i výsledky výzkumů, jak čerpání přírodních zdrojů ovlivňuje ekonomický růst. Významné metodologické změny se odehrávaly v oblasti hodnocení dopadů ekonomických činností na životní prostředí (hlavně v oblasti znečištění ovzduší a vody). Hlavní inspirací environmentální ekonomie se, dle Jílkové a Slavíkové (2009, s. 662–663), stala tradiční neoklasická teorie blahobytu (a na ní stavící Pigouova teorie externalit) a okrajově i Coasův teorém. Vznik této školy souvisel s tzv. environmentální revolucí 60. a 70. let 20. stol., v rámci které se ekologickým problémům začal přikládat význam na mezinárodní politické scéně. Tou dobou vznikala i řada ekologistických hnutí. V průběhu 70. let vytvořili příznivci těchto hnutí alternativu environmentální ekonomie – základy tzv. ekologické ekonomie. Jak uvádí Jílková a Slavíková (2009, s. 663–664), tato ekonomie kriticky reagovala na metodu zkoumání a závěry neoklasické environmentální ekonomie. V 90. letech byly doplněny myšlenky ekologické ekonomie o prvky (tradiční) institucionální ekonomie. Tím vznikla institucionální ekologická ekonomie, která je svými představiteli také někdy nazývána nový 12
institucionalismus nebo nový institucionální přístup k režimům správy přírodních zdrojů. Vzhledem k tomu, že přírodní zdroje mají charakter kolektivních statků, je rozhodování o ochraně životního prostředí problémem tzv. optimální kolektivní volby. Komunitní vlastnictví, v rámci kterého jsou vlastnická práva držena skupinou uživatelů, jež disponuje schopností vyloučit ostatní ze spotřeby statků, je v řadě případů prosazováno jako nejvhodnější režim správy přírodních zdrojů. Koncem 80. let 20. století se, nezávisle na výše zmíněných myšlenkách začíná rozvíjet třetí skupina myšlenkových směrů, a to tržní přístupy k ochraně životního prostředí, které vycházejí z tradice rakouské školy a školy veřejné volby. Holman (2005, s. 285) uvádí, že „představitelé rakouské školy jsou odpůrci státního intervencionismu a přesvědčenými zastánci hospodářského liberalismu.“ Představitelé rakouské školy také tvrdě kritizovali tradiční neoklasickou teorii blahobytu, která se stala základním stavebním kamenem environmentální ekonomie. Teorie veřejné volby se snaží sjednotit politické a ekonomické jednání, do chování člověka zahrnuje i chování politiků a voličů, a také se důsledně věnuje tzv. vládním selháním. (Holman, 2005, s. 493) Na tradici kritiky vládních regulací navazují dle Jílkové a Slavíkové (2009, s. 664) i tržní přístupy k ochraně životního prostředí, zejména zdůrazňují pozitivní podněty vyvolané trhem. Podle představitelů těchto myšlenek, pokud dojde k vymezení individuálních vlastnických práv k přírodním zdrojům, lze realizovat ochranu životního prostředí pomocí decentralizovaných rozhodnutí jednotlivců. Trh ochrání životní prostředí ve většině případů lépe než vládní regulace. Role státu je redukována na roli pouhého garanta spontánně vznikajících práv na trzích. V současné době tedy nalezneme důraz na ochranu životního prostředí zejména ve třech ekonomických směrech, které se systematicky zabývají jednáním člověka ve vztahu k přírodním zdrojům: − neoklasická environmentální ekonomie, − ekologická institucionální ekonomie, − tržní přístupy k ochraně životního prostředí. Neoklasická environmentální ekonomie (Neoklasická) environmentální ekonomie vychází z poznatků neoklasické ekonomie a je považována za nejvýznamnější myšlenkový směr pro oblast životního prostředí. Tato ekonomická škola jako první představila ucelenou teorii objasňující příčiny poškozování nad určitý, z ekonomického hlediska přípustný rámec (Slavíková a kol., 2012, s. 70). Doporučení k nápravě nežádoucího stavu jsou v současné době formulována na základě porovnání modelu dokonalé konkurence a reálného světa. Jsou definována tržní selhání, jež 13
jsou příčinou neefektivní alokace zdrojů. Nápravou těchto selhání s využitím vládní regulace je situace navrácena do bodu optima. Základní otázkou (Slavíková a kol., 2012, s. 39) tedy je, jakým způsobem určit optimální kvalitu životního prostředí a jak jí následně dosáhnout. Jednotlivé veličiny oblasti životního prostředí ale nelze sledovat na trzích, trhy pro většinu statků životního prostředí totiž neexistují, neboť se jedná o statky veřejné. Většinou jsou tedy, dle Slavíkové a kol. (2012, s. 59–61), porovnávány škody ze znehodnocení životního prostředí a náklady na zamezení tohoto znehodnocení, viz graf 1. Vyrovnání těchto dvou veličin je hledanou optimální úrovní znečištění (na grafu 1 zobrazeno jako bod X). Jedná se o nenulovou úroveň znečištění, jak upozorňují např. Callan a Thomas (2013, s. 12). Graf 1 - Optimální míra znečištění životního prostředí
Zdroj: Slavíková a kol., 2012, s. 61. Environmentální ekonomie navazuje na teorii blahobytu, jehož hlavním představitelem je ekonom A.C. Pigou, který se jako první zabýval problémem externalit. (Slavíková a kol., 2012, s. 39). Externality obecně jsou projevem tržního selhání. Tržním selhání je myšlena situace, ve které trhy nejsou schopny efektivně alokovat statky a stanovit optimální cenu těchto statků z důvodu neznalosti všech užitků či nákladů vstupujících do rozhodování ekonomických subjektů. (Slavíková a kol., 2012, s. 49). Externality jsou v ekonomii definovány mnoha způsoby. Externalitou se například rozumí vedlejší nezamýšlený efekt popisovaný jako „vztah mezi dvěma či více ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní či spotřební činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či spotřebu jiného subjektu.“ (Šauer, 2008, s. 24). Externality je také možné popsat, jak zmiňuje Jurečka a kol. (2013, s. 323) jako „ekonomický problém spočívající v externalizaci části soukromých nákladů nebo soukromých výnosů, a to bez kompenzace.“ Souhrn soukromých výnosů/nákladů a výnosů/nákladů externích (externalizovaných) představuje tzv. výnosy/náklady společenské. Existuje několik způsobů, jak externality internalizovat, tedy zabudovat do tržního mechanismu. Pokud důsledky 14
externalit postihují jen úzký okruh subjektů, lze použít Coaseho řešení – důsledné vymezení vlastnických práv při souběžném zajištění jejich vymahatelnosti a možnosti vyjednávání zúčastněných osob (Jurečka a kol., 2013, s. 325). Jiná situace je u negativních externalit s širokým dosahem. Pokud znečištění životního prostředí přesáhne určitou minimální hranici, jsou generovány tzv. technologické negativní externality, jejichž typickým příkladem je znečištění životního prostředí. Slavíková a kol. (2012, s. 66–67) zmiňuje, že „jako vhodné řešení k odstranění rozdílů mezi společenskými a soukromými náklady, které jsou způsobeny existencí technologických externalit, navrhoval Pigou intervence vlády do tržního procesu v podobě zdanění výroby s vedlejšími negativními efekty a poskytování dotací výrobcům, jejichž činnost má vedlejší pozitivní efekt. Takto dochází ke korekci tržních cen a následně k nápravě tržních selhání. Daň se nazývá pigouviánskou daní.“ Důležitým Pigouovým přínosem dle Holmana (2005, s. 227) bylo jednak odlišení soukromých a společenských nákladů, tak i rozdělení užitku na soukromý a společenský. Oblast životního prostředí je charakteristická výskytem převážně záporných efektů. Příkladem negativních externalit jsou dle Holmana (2011, s. 303–304) elektrárna poškozující lesy vypouštěním emisí nebo hluk z letadel obtěžující obyvatele v blízkosti letiště. Řešením negativních externalit (viz graf 2) je podle ekonoma Pigoua zavedení daně, která bude uvalena na znečišťovatele, a tím bude kompenzovat rozdíl mezi společenskými a soukromými náklady. (Holman, 2005, 227). Graf 2 - Negativní externalita
Zdroj: Holman (2005, s. 227) Jak bylo zmíněno výše, externality mohou být i kladné. Za pozitivní externalitu lze považovat vztah včelaře, chovající včely v blízkosti sadů s jablky, a sadařů, kterým včely opylují stromy a tím se zvýší jejich úroda. (Holman, 2011, s. 365−366). Na grafu 3 je znázorněna pozitivní 15
externalita, kde je soukromý užitek nižší než společenský. A. C. Pigou navrhl poskytnout subvenci původci pozitivní externality k dorovnání soukromého užitku. (Holman, 2005, s. 228). Graf 3 - Pozitivní externalita
Zdroj: Holman (2005, s. 227) Má–li být dosaženo optima, je nutné nejprve ekonomicky vyjádřit výši externích efektů. Daň/dotace by pak měla být uvalena podle vedlejších negativních/pozitivních efektů. Tak, jako je obtížné stanovit optimální kvalitu životního prostředí, je obtížné spočítat míru odchylky od tohoto stavu, ze které má být odvozena výše Pigouovy daně/dotace. Možnostmi jsou buď stálé zdokonalování oceňovacích technik, nebo postup metodou pokusu a omylu, kdy lze postupně směřovat ekonomiku k optimální kvalitě životního prostředí. Moderní variantou daně Pigouovské jsou daně ekologické. Jedná se o daně, které mají pozitivní vliv na internalizaci negativních externalit v oblasti životního prostředí. Jejích účelem je jednak získání dodatečných finančních prostředků (fiskální funkce), ale také pozitivní působení na změnu chování jednotlivých subjektů (stimulační funkce). Graf 4 ukazuje, „jak lze pomocí pigouovské daně dosáhnout optima na trhu statku, jehož vedlejším efektem je znečištění životního prostředí. Uvalením daně na výrobce ve výši mezních externích nákladů (vzdálenost mezi body a a b), se zvýší křivka MPC na úroveň MPCr. Optimální výstup se posune do průsečíku křivek MSB a MPCr a sníží se tím z bodu QC na QE.“ (Callan, 2013, s. 100).
16
Graf 4 - Pigouovská daň
Zdroj: Callan a Thomas (2013, s. 100) Environmentální ekonomové se z výše zmíněných důvodů zaměřují zejména na nástroje, pomocí kterých je možné dosáhnout cílů zvolených v environmentálních politikách, a to s nejnižšími náklady (Slavíková a kol., 2012, s. 70). Těmito nástroji jsou obvykle stimuly v podobě daní, poplatků, dotací či obchodovatelných povolenek. Ti, kdo pokračují v tzv. pigouovské tradici, jsou ochotni uznat, že pro některé problémy existují řešení založená na vlastnických právech. Tvrdí však, že není možné, aby taková řešení obecně fungovala pro alokaci vody, kvalitu životního prostředí a divokou přírodu. (Čamrová, 2007, s. 149). Ekologická institucionální ekonomie Tento směr ekonomického myšlení zaměřil pozornost na praktické fungování režimů správy přírodních zdrojů s cílem odhalit takové instituce, které zajišťují udržitelnou správu ekosystémů (Slavíková a kol., 2012, s. 101). Institucionalisté obecně „odmítají neoklasickou představu o spotřebiteli jako suverénovi na trhu. Z toho pak plyne i odmítnutí neoklasického pojetí trhu. Institucionalisté nenahlížejí na trh jako na nástroj optimální alokace zdrojů, nýbrž jako na společenskou instituci, jejíž efektivnost je podmíněna celkovým institucionálním uspořádáním ekonomiky.“ (Holman, 2005, s. 320). Instituce dle názorů této školy hrají roli ve většině ekologických změn, které jsou důsledkem lidského jednání. Proto je možné považovat neudržitelné využívání přírodních zdrojů za důsledek režimu správy, jenž neposkytuje lidem dostatečné motivace zdroj chránit (Slavíková a kol., 2012, s. 93–95). Spravování je definováno jako působení různých typů vzájemně se překrývajících institucí. Může zahrnovat činnost vlády nebo naopak rozhodovací presy zcela 17
mimo vládní úroveň. K hodnocení režimu správy tito ekonomové často používají pojem robustnost. Robustní instituce jsou takové, pomocí kterých byla úspěšně a dlouhodobě realizována správa kolektivních statků. Přírodní zdroje jsou zde chápány jako kolektivní statky, jejichž spotřeba je rivalitní, ale vyloučitelnost obtížná. Zatímco pro veřejné statky je vhodné státní vlastnictví a pro soukromé statky soukromé vlastnictví, u kolektivních statků nastává problém s kombinací určitého typu vlastnictví a pravidel užívání tak, aby byla zajištěna udržitelnost čerpání zdroje. Největší sympatie chovají představitelé ekologické institucionální ekonomie ke komunitnímu vlastnictví, v rámci kterého jsou vlastnická práva držena skupinou uživatelů, která disponuje schopností vyloučit ostatní. Zdroj nevlastní jednotlivec, ale určitá omezená skupina lidí, která si sama vytváří pravidla užívání zdroje. Závěrem empirických analýz představitelů této teorie je zjištění, že neexistují optimální instituce pro řešení všech ekologických problémů, jak uvádí Slavíková a kol. (2012, s. 94–97). Tržní přístupy k ochraně životního prostředí Představitelé tohoto ekonomického myšlení obhajují tvrzení, že trh ochrání životní prostředí ve většině případů lépe než vládní regulace (Slavíková a kol, 2012, s. 103–114). Degradaci přírodních složek můžeme zabránit pouze ustanovením výlučných soukromých vlastnických práv. Stejně jako ekologická institucionální ekonomie se tržní přístupy zabývají institucemi a jejich změnou, avšak v této škole neexistují pochybnosti o tom, jaký režim správy přírodních zdrojů je nejvhodnější. Jednotlivci jsou schopni pomocí ochrany svých majetkových hodnot realizovat zároveň ochranu životního prostředí. Navíc úroveň ochrany realizovaná skrze individuální racionální jednání je optimální a maximalizuje společenský blahobyt. Tržní přístupy vycházejí zejména ze dvou škol – rakouské školy a školy veřejné volby. Holman (2005, s. 285) uvádí, že „představitelé rakouské školy jsou odpůrci státního intervencionismu a přesvědčenými zastánci hospodářského liberalismu.“ Představitelé rakouské školy také tvrdě kritizovali tradiční neoklasickou teorii blahobytu, která se stala základním stavebním kamenem environmentální ekonomie. Na druhé straně „Teorie veřejné volby endogenizovala politický proces, tj. učinila rozhodování a chování politiků (a jejich voličů) součástí širšího modelu chování člověka … dochází k integraci politické a ekonomické analýzy pod jednu „střechu“ – pod střechu metodologie ekonomické vědy.“ (Holman, 2005, s. 493). Teorie veřejné volby se důsledně
18
věnuje tzv. vládním selháním4, jejichž analýza poskytuje argumenty pro kritiku obou dříve zmíněných škol. Jednotlivé ekonomické školy se rozcházejí jednak ve vysvětlení ekologických problémů, jednak v tvorbě doporučení vhodných režimů správy přírodních zdrojů, jak vidno z tabulky 1. Tabulka 1 - Přehled hlavních teoretických přístupů v ekonomii životního prostředí a jejich pozic Příčina environmentálních problémů
Řešení
Neoklasická environmentální ekonomie
Tržní selhání
Pigouviánské daně
Institucionální ekologická ekonomie
Instituce motivující k vyčerpávání přírodních zdrojů
Změna institucí
Tržní přístupy k ochraně životního prostředí
Vládní selhání
Ustanovení a ochrana individuálních vlastnických práv
Zdroj: Slavíková (2013, s. 122), vlastní zpracování Na jedné straně současného ekonomického spektra se, jak uvádějí např. Jílková a Slavíková (2009, s. 668–671), hovoří o tržních selháních (externalitách) a navrhuje se zavedení daní nebo poplatků tam, kde je ekonomickou aktivitou přírodní zdroj nadměrně zatěžován. Na druhé straně jsou ekologické problémy přičítány na vrub veřejné správy (či státního vlastnictví) přírodních zdrojů. Zde se hovoří o vládních selháních a řešení je spatřováno v privatizaci těchto zdrojů. Mezi těmito hraničními názory ekonomických škol stojí ekonomická škola opírající se o roli institucí ve správě přírodních zdrojů a požaduje zavedení takových institucí, které by respektovaly přirozené hranice ekosystémů. Přírodní zdroje by měly být svěřeny do režimu správy založeného na komunitním vlastnictví. Jedině tak lze podle ekonomů zastávajících názory institucionální ekonomie dosáhnout optimálního (udržitelného) čerpání zdrojů s ohledem na ekologické, nikoliv politické či individuální priority. Přese všechny rozdíly lze nalézt u všech ekonomických škol shodu ve vnímání přírodních zdrojů – tyto jsou statky zvláštními a na jejich zachování v určité kvalitě závisí nejen přežití lidského druhu, ale snad i zachování života na planetě Zemi. Environmentální poplatky Environmentální poplatky jsou součástí ekonomických nástrojů politik ochrany životního prostředí. Obecně lze říci, že ekonomické nástroje pomáhají efektivněji internalizovat externí náklady ekonomických činností jednotlivých ekonomických subjektů do jejich výrobních
4
např. omezené informace, omezená schopnost řídit reakce soukromého sektoru, omezená kontrola nad byrokratickým aparátem, omezení vyplývající z podstaty politického procesu.
19
nákladů. Ekonomické nástroje plní různé funkce, zejména kompenzační, fiskální, stimulační, redistributivní a funkci komparativní. Jelikož každá z dříve uvedených ekonomických škol doporučuje jiné nástroje, uvedeme zde používané nástroje dle klasifikace OECD a zaměříme se na ty, které se týkají odpadů: − poplatky za znečišťování životního prostředí – za znečišťování ovzduší, za vypouštění odpadních vod, za ukládání odpadů na skládky, za spalování odpadů, za hluk, administrativní, resp. místní poplatky, − poplatky za využívání přírodních zdrojů, − uživatelské poplatky, − daně, − sankční platby, − daňové úlevy, − finanční podpory – granty, dotace, dary ze státního rozpočtu, z účelových fondů, − úlevy – v placení poplatků, ostatní úlevy, − depozitně refundační systémy – zálohování, recyklační poplatky, − obchodovatelná emisní povolení, − environmentální pojištění. V České republice existuje v současné době řada environmentálních poplatků. Lze je dle Soukopové (2011, s. 116) definovat jako platby, které jsou upraveny zákony k ochraně životního prostředí a jsou vždy specifické pro konkrétní případ. Nelze tedy používat výraz “poplatky” samostatně, ale vždy plným názvem dle konkrétního zákona. Poplatky jako nástroj k ochraně životního prostředí byly, jak uvádí Jílková a kol. (2006, s. 68) na území ČR zavedeny povětšinou na počátku 90. let minulého století. Od té doby byla jejich konstrukce a struktura správy měněna jen minimálně. Výhodou poplatků v oblasti ŽP je v podání stejných autorů (Jílková a kol., 2006, s. 102) jejich stimulační charakter, kdy systém nezakazuje, nýbrž podněcuje jednotlivé subjekty národního hospodářství k environmentálně žádoucímu chování, a to za cenu minimálních vyvolaných nákladů. V odpadovém hospodářství se nejčastěji používají ekonomické nástroje ve formě poplatků. Poplatky mohou být dvojího typu – tzv. poplatky zvláštní a poplatky uživatelské. Zvláštními poplatky jsou, jak uvádí např. Slavík (2009, s. 25), platby, které splňují znaky daní, ale které se od daní odlišují nejen tím, že výnosy z těchto poplatků putují do specifických mimorozpočtových fondů na centrální a místní úrovni, ale i tím, že kromě fiskální funkce se často objevuje i funkce motivační (podpora aktivit šetrných k životnímu prostředí). 20
Uživatelské poplatky jsou dle stejného autora (2009, s. 25) specifickou skupinou environmentálních plateb, které se od daní liší tím, že platbě odpovídá nějaké konkrétní plnění (protislužba) ze strany státu či místních samospráv. Hlavním smyslem této platby je částečné či úplné pokrytí nákladů na provoz příslušných zařízení či institucí. Konkrétní environmentální poplatky užívané v odpadovém hospodářství v ČR budou popsány v kapitole 2.1.7. Hlavní výhodou poplatku jako ekonomického nástroje je volnost, s jakou mohou původci znečištění hledat řešení příslušného problému – jsou motivováni k tomu, aby hledali individuálně i společensky optimální řešení. Tím je z pohledu Slavíka (2009, s. 22) eliminována snaha původců znečištění se regulaci vyhýbat a zároveň jsou minimalizovány administrativní náklady na kontrolu plnění. Poplatky současně vytvářejí pobídky k hledání nových technologií umožňujících nákladově optimální řešení problému. Ekonomické (poplatkové) nástroje vytvářejí stimul k permanentnímu zlepšování stavu životního prostředí. Naopak nevýhodou těchto nástrojů, jak uvádí Slavík (2009, s. 22–23), je nemožnost předvídat chování původců znečištění, a tím i velikost dopadu na zlepšení kvality životního prostředí. Z toho vyplývá i omezená účinnost v kritických situacích (pomalé působení na změnu chování). Někdy u těchto nástrojů i problematická kontrola plnění a složitá implementace do právních norem. Aby environmentální poplatky byly dostatečné účinné, musejí být dle Slavíka (2009, s. 27–29) vhodně nastaveny. Jako vodítko slouží princip ekvivalence (environmentální platba a výkon mají být v přiměřeném/ekvivalentním vztahu) a nákladový princip (výši environmentálních plateb stanovit tak, aby pokryla náklady na provozování určité služby). Efektivnost ve veřejném sektoru Funkčnost systému odpadového hospodářství je do značné míry ovlivněna efektivností ve veřejném sektoru. Veřejný sektor by měl při alokaci zdrojů zachovávat princip tzv. 3E, tedy effectiveness, economy and efficiency – efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti. V §2 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě jsou definovány prvky 3E následovně: − efektivností je takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění, − hospodárností je takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů, 21
− účelností je takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů. Na efektivnost ve veřejném sektoru lze v teorii veřejné ekonomiky nahlížet z více stran. Paretovským pojetím efektivnosti (Peková, Pilný, Jetmar, 2012, s. 88–89) je takové řešení, kdy roste užitek alespoň jednomu jedinci, aniž by kdokoliv jiný na tom byl hůře. Vychází se zde z předpokladů hospodárnosti a individuálního užitku, který ovlivňuje hodnocení výstupů veřejného sektoru. Tyto výstupy (veřejné statky a služby) slouží mnoha občanům a mají uspokojit mnoho individuálních preferencí. Podstata užitku (individualismus) má dopad na problematické definování tzv. veřejného zájmu. Tento zájem rozhodují volení zástupci. Z širšího úhlu pohledu je efektivností ve veřejném sektoru dle Vodákové (2013, s. 8) poměr mezi vstupy (náklady) a výstupy (výkony, někdy tržby, obecně užitek). Veřejný sektor tenduje k neefektivnosti, protože v něm chybí kategorie ziskovosti. Cílem je dosáhnout maximalizace užitku, nikoliv zisku. Dosažení efektivnosti je ale v podstatě nedostižným cílem (Peková, Pilný, Jetmar, 2012, s. 90), tendence k neefektivnosti veřejného sektoru je hlavním projevem tzv. vládních selhání. Důvodů k těmto selháním je mnoho. Veřejný sektor se pohybuje ve dvou rozhraních – v tržním a netržním – nakupuje za tržní ceny, ale prodává za ceny netržní. Dále je veřejný sektor významně znevýhodněn (z pohledu efektivnosti) i nedostatečností kontroly v podmínkách nekonkrétního vlastníka. Často chybí kvalitní analýza poptávky obyvatelstva. Mnohdy je obtížné nastavit relevantní hodnotící kritéria efektivnosti. Nutnost zaměstnávat odborníky, ale nemožnost je adekvátně odměnit je dalším z důvodů vládních selhání. Dále lze zmínit např. byrokratizaci ve fungování veřejné správy nebo parciální zájmy. O možnostech řešení se zmiňují Peková, Pilný a Jetmar (2012, s. 93–96). Jako částečné řešení se nabízí objektivizace výdajů (tedy vstupů) neziskových organizací ve veřejném sektoru. Nejčastěji se k tomuto účelu stanovují tzv. nákladové ukazatele (jako průměrné ukazatele) s využitím podkladů z účetnictví. Metody výkonových norem, normativů a limitů vycházejí z kalkulace nákladů na jednotku výkonu. Zároveň tyto metody dokáží zaručit určitý standard kvality. Vhodné jsou zejména pro hromadně produkované a spotřebovávané veřejné statky, jakými je např. svoz komunálního odpadu. Další metodou je tzv. benchmarking neboli porovnávání procesů mezi obdobnými organizacemi ve veřejném sektoru. Součástí je učení se od nejlepších (tzv. benchlearning). Průzkum poptávky občanů, občanská kontrola a kvalitní vnitřní kontrolní systém jsou také neopomenutelnými nástroji pro zvyšování efektivnosti ve veřejném sektoru. 22
1.2 Poplatky odpadového hospodářství v politikách životního prostředí České republiky a obcí) Platby za komunální odpad jsou nedílnou součástí hospodářsko–politické praxe odpadového hospodářství v ČR. Služby spojené s komunálními odpady, jejich cíle, principy a nástroje jsou zakotveny v politice životního prostředí na úrovni státu, krajů i obcí. Státní politika životního prostředí na úrovni ČR Politika životního prostředí je tzv. komunitární politikou, tedy část kompetencí v této oblasti zůstala každému členskému státu ES, část kompetencí přenesly členské státy na orgány ES. V současné době patří k hlavním prioritám politiky životního prostředí EU: − boj proti klimatickým změnám a znečištění, − zachování biologické rozmanitosti, − podpora odpovědného využívání přírodních zdrojů a − udržitelný rozvoj.5 EU v dané oblasti využívá standardních (legislativních) nástrojů, především nařízení, směrnic a rozhodnutí, případně doporučení a stanovisek. Politika EU v oblasti životního prostředí výrazně ovlivňuje členské státy, včetně ČR, prostřednictvím legislativy (především nařízení a implementovaných směrnic – podrobněji v kapitole 2.1.1). V ČR v současné době platí Státní politika životního prostředí (dále také SPŽP) na období let 2012–2020. Tato politika vymezuje plán na realizaci ochrany životního prostředí v České republice do roku 2020. „Hlavním cílem je zajistit zdravé a kvalitní životní prostředí pro občany žijící v České republice, výrazně přispět k efektivnímu využívání veškerých zdrojů a minimalizovat negativní dopady lidské činnosti na životní prostředí, včetně dopadů přesahujících hranice státu, a přispět tak k zlepšování kvality života v Evropě i celosvětově.“6 Stále zřetelnější je vzájemná provázanost dopadů hospodářských, sociálních a environmentálních politik, která s sebou nese zvýšenou naléhavost jejich koordinace. Zastřešujícím dokumentem, ze kterého by měly všechny politiky vycházet, je Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR z roku 2010. Cílem dokumentu je podpořit jejich dlouhodobou orientaci výše zmíněných politik a jejich vzájemnou provázanost. Hlavními subjekty politiky životního prostředí na úrovni státu jsou Ministerstvo životního prostředí ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny, parlament ČR, vláda ČR, Česká informační agentura životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí, Státní fond životního prostředí České republiky. 5 6
Viz https://www.euroskop.cz/8926/sekce/zivotni-prostredi/ Viz Státní politika ŽP 2012-2020, str. 3
23
− Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy ve věcech životního prostředí, včetně ochrany přírody a krajiny. Z tohoto titulu patří do jeho kompetence vrchní státní dozor, řízení a koordinace ve věcech životního prostředí, státní ekologická politika a zabezpečení jednotného informačního systému. (Bahýľ, 2008, s. 1359). − Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) je správní úřad, který je podřízený Ministerstvu životního prostředí a vykonává státní správu v oblasti ochrany přírody a krajiny. Dále poskytuje metodickou podporu v oblasti ochrany přírody a krajiny, vykonává informační a osvětovou činnost, zajišťuje péči o chráněná území v obvodu území působnosti, poskytuje finanční náhrady za ztížení zemědělského a lesnického hospodaření, hospodaří s majetkem státu v souvislosti s předmětem činnosti a je vědeckým orgánem CITES.7 − Parlament ČR – konkrétně Výbor pro životní prostředí – projednává zákony týkající se problematiky ochrany životního prostředí. − Vláda ČR coby kolektivní orgán projednává, schvaluje a podává do Poslanecké sněmovny ČR legislativní návrhy pro oblast životního prostředí. − Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) je příspěvkovou organizací Ministerstva životního prostředí. Jejím posláním je shromažďování, hodnocení, interpretace a distribuce informací o životním prostředí.8 − Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) je odborný orgán, který je pověřen dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí.9 − Státní fond životního prostředí České republiky (SFŽP ČR) je specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí. Je jedním ze základních ekonomických nástrojů pro plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o ochraně životního prostředí, z členství v Evropské unii a ze Státní politiky životního prostředí. Příjmy Fondu jsou tvořeny především z plateb za znečišťování nebo poškozování jednotlivých složek životního prostředí (poplatky za vypouštění odpadních vod, odvody za odnětí půdy, poplatky za znečištění ovzduší, poplatky za ukládání odpadů) a s tím spojených splátek poskytnutých půjček a jejich úroků. O použití finančních prostředků z Fondu rozhoduje ze zákona ministr životního prostředí na základě doporučení poradního
7
Viz zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Viz http://www1.cenia.cz/www/o-cenia/profil-organizace 9 Viz zákon č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa
8
24
orgánu – Rady Fondu. Tyto příjmy netvoří součást státního rozpočtu České republiky.10 Dalšími subjekty politiky životního prostředí (Bahýľ, 2008, s. 1359) na úrovni státu jsou Ministerstvo zemědělství ČR (na úseku vod, myslivosti, rybářství a lesního hospodářství mimo národní parky), Ministerstvo zdravotnictví (v oblasti ochrany veřejného zdraví), Ministerstvo pro místní rozvoj (v oblasti územního plánování a stavebního řádu), Ministerstvo obrany (pro území vojenských újezdů), Státní úřad pro jadernou bezpečnost (v oblasti ionizujícího záření), Český báňský úřad (v oblasti báňské správy). Státní politiku životního prostředí vydává Ministerstvo životního prostředí ČR. Současná SPŽP je zaměřena na tyto tematické oblasti: − ochrana a udržitelné využívání zdrojů, zajištění ochrany vod a zlepšování jejich stavu, předcházení vzniku odpadů, zajištění jejich maximálního využití a omezování jejich negativního vlivu na životní prostředí, ochranu a udržitelné využívání půdního a horninového prostředí, − ochrana klimatu a zlepšení kvality ovzduší, podpora efektivního a vůči přírodě šetrného využívání obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor, − ochrana a posílení ekologických funkcí krajiny, zachování přírodních a krajinných hodnot a zlepšení kvality prostředí ve městech, − bezpečné prostředí zahrnující jak předcházení následkům přírodních nebezpečí (povodně, sucha, svahové nestability, eroze, apod.), tak i předcházení vzniku antropogenních rizik.11 Současná SPŽP je založena na několika principech, a to: − princip integrace politik – SPŽP má průřezový charakter, − princip prevence – efektivní environmentální politika je založena na předcházení škodám na životním prostředí, − princip předběžné opatrnosti – pokud hrozí nevratná škoda na zdraví nebo životním prostředí a jev není zatím dostatečně prozkoumán, jsou přesto přijímána preventivní opatření, − princip „znečišťovatel platí“ – každý, kdo způsobí škodu na životním prostředí, by měl nést náklady s tím spojené. Jedním z cílů uplatnění uvedeného principu je i zahrnutí negativních externalit do nákladů znečišťovatele, − princip nákladové efektivnosti – vyžaduje dosažení co nejlepšího vztahu mezi zdroji použitými na danou činnost a dosaženými účinky, 10 11
Viz zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky Viz Státní politika ŽP 2012-2020, str. 3.
25
− princip zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí – vede veřejnost ke zvýšení kvality rozhodování jakožto spotřebitelů a zprostředkovaně rovněž ke zvýšení kvality života, − princip mezinárodní odpovědnosti – zejména prostřednictvím rozvojové spolupráce, dodržováním přijatých závazků.12 „Hlavní rizika pro udržení, respektive další zlepšování stavu životního prostředí představují, dle MŽP ČR změny v krajině související s rozvojem sídel a rozvíjející se silniční infrastrukturou, nárůstem intenzity dopravy, intenzivními způsoby hospodaření v krajině a v neposlední řadě spotřební chování domácností a jednotlivců“ 13 Spotřebním chováním domácností je myšleno vytápění, spotřeba vody, odpady atd. V oblasti odpadového hospodářství je SPŽ zaměřena na předcházení vzniku odpadů, zajištění jejich maximálního využití, omezování jejich negativního vlivu na životní prostředí a podpora využívání odpadů jako náhrady přírodních zdrojů. Nezbytným předpokladem pro naplňování těchto cílů je dodržování tzv. hierarchie nakládání s odpady, která je ukotvena v zákoně o odpadech: 1. předcházení vzniku odpadů – zvýšení environmentálního uvědomění obyvatel ve smyslu předcházení uměle vyvolané spotřebě výrobků, užití nejnovějších dostupných technik, podpora bezodpadových technologií, 2. příprava k opětovnému použití, 3. recyklace odpadů, 4. jiné využití odpadů, například energetické využití, 5. odstranění odpadů.14 Pro dodržování výše uvedené hierarchie je třeba vycházet rovněž z Doporučení Rady OECD k materiálovým tokům a produktivitě zdrojů přijatých v letech 2004 a 2008. Oblast nakládání s odpady zahrnuje také přeshraniční přepravu odpadů z ČR a do ČR. Přetrvávajícím problémem ČR je skládkování jako nejčastější způsob odstraňování odpadů. V roce 2010 bylo 59,5 % veškerého množství komunálního odpadu uloženo na skládky, i když podíl komunálního odpadu odstraněného skládkováním se mírně snižuje. Z výše uvedených skutečností vyplývají aktuální cíle SPŽP ČR v oblasti odpadového hospodářství:
12
Viz Státní politika ŽP 2012-2020, str. 3 - 5. Viz Státní politika ŽP 2012-2020, str. 11. 14 Viz Státní politika ŽP 2012-2020, str. str. 17. 13
26
− snížit podíl skládkování na celkovém odstraňování odpadů, snížit množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky, − zvyšovat materiálové a energetické využití odpadů – např. papír, kov, plast a sklo, zvýšit úroveň sběru odpadních elektrických a elektronických zařízení, zvýšit podíl energetického využíván odpadů, − předcházet vzniku odpadů a tím minimalizovat finanční zátěž obyvatel z řádného nakládání s odpady, Podporovat vývoj a výrobu snadno opravitelných, recyklovatelných, a materiálově využitelných výrobků, snižovat obsah nebezpečných látek ve výrobcích, usilovat o minimalizaci množství používaných obalových prostředků.15 Cílů SPŽP je možné dosahovat pomocí použití k tomu vhodných nástrojů. Jsou jimi nástroje legislativní, ekonomické, institucionální, dobrovolné, strategické plánování, zapojování veřejnosti, výzkum a vývoj, nástroj mezinárodní spolupráce. Instituce vykonávající politiku životního prostředí mohou k její implementaci použít několik typů nástrojů. Jsou jimi nástroje: − administrativní – donucovací pravomoci orgánů státní správy, které přímo ovlivňují chování znečišťovatelů, − ekonomické – působí na chování znečišťovatelů nepřímo prostřednictvím trhu: o nástroje fungující na principu internalizace negativních externalit – poplatky či daně, o nástroje představující příspěvky k nákladům na zamezení znečištění životního prostředí – např. dotace či daňové úlevy, − dobrovolné – umožňují subjektům šetrnější přístup k životnímu prostředí, než vyžadují právní normy, − informační – nástroje informativního charakteru a výchovně–vzdělávacího charakteru, − organizační a institucionální – zaštiťují všechny ostatní nástroje, jedná se o systém právních norem a koncepčních dokumentů uplatňovaných v ochraně životního prostředí.16 Politika životního prostředí na úrovni obcí Politika ochrany ŽP je rozvíjena nejen na státní úrovni ale i na úrovních nižších územně správních celků. V ČR jde zejména o úroveň krajskou a obecní. Kraje a obce ve své samostatné působnosti dle Soukopové (2011, s. 103–105) podporují rozvoj svých regionů/obcí dle svých konkrétních potřeb a s ohledem na vyvážený rozvoj 15 16
Viz Státní politika ŽP 2012-2020, str. 18, 32 – 35. Viz informace CENIA, http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFZUTSGE.
27
daného území. Kromě Programu rozvoje kraje/obce jsou na této úrovni schvalovány i další dokumenty17 týkající se ŽP. Kraje a obce mají k prosazování politiky ochrany ŽP k dispozici několik typů nástrojů, konkrétně: − legislativu – obecně závazné vyhlášky a nařízení, v oblasti odpadů je to např. závazná část plánu odpadového hospodářství kraje, − strategické a koncepční dokumenty – např. plány odpadového hospodářství, − územní plánování – územně plánovací dokumentace krajů a obcí, − další – např. Místní agenda 21, Systém environmentálního řízení. Postavení obce v systému veřejné správy je upraveno zejména zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích. Obce, stejně jako kraje, vykonávají oba druhy působností – samostatnou i přenesenou. Rozsah výkonu státní správy v přenesené působnosti se na obecní úrovni liší. Současná legislativa rozlišuje tři druhy obcí, které mají rozdílný rozsah státní správy: obce, obce s pověřeným obecním úřadem a obce s rozšířenou působností. Obce s rozšířenou působností (ORP, Obce III) jsou obcemi s nejširším rozsahem výkonu státní správy v přenesené působnosti, vykonávají ji i pro obce, které spadají do jejich správního obvodu. Obce s rozšířenou působností vykonávají státní správu v oblasti financí, školství, kultury, obecné správy, živnostníků, stavebního řádu, obrany a krizového plánování, zemědělství a ochrany životního prostředí. Obce s rozšířenou působností mají mimo jiné tyto pravomoci v oblasti ochrany životního prostředí, jak uvádí Soukopová (2011, s. 52–53): − „jsou odpovědné za odpadové hospodářství obce, − jsou odpovědné za kvalitu vod v obci, − vymezují a hodnotí místní systém ekologické stability, − vykonávají státní dozor v ochraně přírody a krajiny, − ukládají pokuty za přestupky a protiprávní jednání, − uplatňují stanoviska k územním plánům, regulačním plánům“. Místní úroveň veřejné správy má jeden z největších vlivů při ochraně životního prostředí, protože implementuje politiku životního prostředí, její koncepce přijímané na vyšších úrovních, dohlíží na místní poměry a poskytuje o nich informace.
17
Jsou jimi například Územní plán, Energetická koncepce, Program snižování emisí, Program ke zlepšení kvality ovzduší, Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, Koncepce rozvoje dopravní infrastruktury, Koncepce odpadového hospodářství, Koncepce ochrany přírody a krajiny, Koncepce rozvoje cyklistické dopravy, Strategie udržitelného rozvoje daného území, Program rozvoje cestovního ruchu a řada dalších.
28
Obce v rámci výkonu samosprávy zajišťují ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého ŽP, s výjimkou těch činností, které jsou svěřeny do výkonu státní správy. Vyňatými činnostmi jsou ochrana ŽP při výstavbě, posuzování vlivů na ŽP, ochrana vod a vodního hospodářství, ochrana ovzduší, odpady, ochrana přírody a krajiny, ochrana půdy, ochrana lesa, myslivost a ochrana zvířat, a ochrana a využití nerostného bohatství (Soukopová, 2011, s. 99). V oblasti ochrany životního prostředí působí také zájmové organizace, jejichž členy jsou obce, jsou jimi např. Národní síť zdravých měst ČR nebo Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj.
29
2 SOUČASNÝ STAV ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ A POPLATKŮ V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPSKÉ UNII Současnost je charakteristická rychlým rozvojem společnosti, ekonomiky a technologií, dnešní životní styl tlačí na zvyšování spotřeby. Se zvyšující se spotřebou však postupně ubývají zdroje surovin a narůstá objem odpadů. Společnost, která si je těchto skutečností vědoma, se proto snaží odpady znovu využít. Rozvíjejí se nové technologie zaměřené především na recyklaci a energetické využití odpadů.18
2.1 Charakteristika odpadového hospodářství České republiky Odpadovým hospodářstvím se dle MŽP ČR „rozumí činnosti: předcházení vzniku odpadů, nakládání s odpady, následná péče o místo, kde jsou odpady trvale uloženy a kontrola.“19 Přičemž nakládáním s odpady se na základě zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech rozumí „obchodování s odpady, shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů.“ Odpadové hospodářství v ČR ovlivňováno politikami EU. Odpadové hospodářství (dále také „OH“) a služby nakládání s odpadem jsou dle Haláska (2013, s. 146–148) relativně mladou oblastí národního hospodářství. „Služby nakládání s odpadem pak v souladu s terminologií Zelené knihy o službách v obecném zájmu řadíme do „služeb v obecném ekonomickém zájmu. Tyto služby nejsou v rámci EU liberalizovány, z čehož vyplývá, že každá země EU si ponechává tuto službu z právního i logistického hlediska ve své kompetenci a nese zodpovědnost za její poskytování.“ (HALÁSEK a kol., 2013, s. 146). Podle klasifikace ekonomických činností CZ–NACE20 používané Českým statistickým úřadem patří nakládání s odpadem do: Sekce E – Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi -
Oddílu 38 – Shromažďování, sběr a odstraňování odpadů, úprava odpadů k dalšímu využití o Skupin 38.1 shromažďování a sběr odpadů 38.2 odstraňování odpadů 38.3 úprava odpadů k dalšímu využití
-
Oddílu 39 – Sanace a jiné činnosti související s odpady
18
viz http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=odpady_v_soucasnosti&site=odpady. viz http://www.mzp.cz/cz/odpadove_hospodarstvi. 20 viz https://www.czso.cz/csu/czso/klasifikace_ekonomickych_cinnosti_cz_nace. 19
30
V České republice bylo dle údajů Českého statistického úřadu v roce 2013 vyprodukováno 28 994 027 tun odpadu. Z toho bylo 12 074 647 tun odpadu využito (recyklace, palivo), 4 952 011 tun odpadu odstraněno (skládkování, spalování, biologická úprava) a 11 967 370 tun bylo zpracováno jinými způsoby (např. využití na rekultivace skládek, využití na terénní úpravy, vývoz do zahraničí, kompostování a další). Vývoj v oblasti nakládání s odpady v ČR přináší tabulka 2. Tabulka 2 - Nakládání s odpady v ČR v letech 2009–2013, v tunách Rok
2009
2010
2011
2012
2013
Celkové množství odpadu - z toho:
27 658 315
27 952 975
30 506 667
30 237 544
28 994 027
množství využitého odpadu
8 344 875
9 974 513
11 323 423
11 971 852
12 074 647
5 562 671
5 351 149
6 185 309
4 883 818
4 952 011
13 750 770
12 627 314
12 997 934
13 381 875
11 967 370
množství odstraněného odpadu množství odpadu zpracovaného ostatními způsoby
Zdroj: Statistické ročenky ČR 2010–2014. Za tabulky 2 je pozorovatelný nárůst množství celkového odpadu do roku 2011, později množství celkového vyprodukovaného odpadu klesá. Pozitivní skutečností je postupný nárůst množství využitého odpadu a v posledních dvou letech pokles množství odpadu odstraněného. Neinvestiční náklady na nakládání s odpady v roce 2009 dosahovaly 32 133 milionů Kč. V roce 2013 to bylo 35 994 milionů Kč. Postupný vývoj výše nákladů na nakládání s odpady poskytuje tabulka 3. Tabulka 3 - Vývoj nákladů na nakládání s odpady v letech 2009–2013, v mil. Kč Rok Náklady
2009 32 133
2010
2011
34 811
38 846
2012 36 116
2013 35 994
Zdroj: Statistické ročenky ČR 2010–2014. Z tabulky 3 je patrné, že vývoj nákladů v podstatě kopíruje vývoj množství celkového vyprodukovaného odpadu na území ČR. Legislativa v oblasti odpadového hospodářství Základním mechanismem pro řízení postojů, chování a jednání subjektů zúčastněných v procesu hospodaření s odpady jsou nástroje řízení odpadového hospodářství. Současné závazně platné nástroje jsou vymezeny legislativou a dalšími předpisy a akty. (Slavík, 2004, s. 8)
31
Na úrovni Evropské Unie upravuje procesy v odpadovém hospodářství Směrnice č. 98/2008/ES, o odpadech. Je rozdělena do několika oblastí. Směrnice mj. stanovuje: − oblast působnosti – opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi, − pojmy odpadového hospodářství – např. odpad, nebezpečný odpad, původce odpadu, sběr, tříděný sběr, předcházení vzniku a další, − hierarchii pro nakládání s odpady, − obecné požadavky pro nakládání s odpady – klade důraz na opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví, − způsoby nakládání s odpady – uvádí odpovědnost za nakládání s odpady, zásady soběstačnosti a blízkosti, zákaz směšování nebezpečných odpadů a toky odpadů: o povolení a registraci, o zavádění plánů pro nakládání s odpady a nově programů pro předcházení vzniku odpadů, o kontrolu a záznamy při nakládání s odpady. (Hřebíček, 2009, s. 21–22). V České republice je odpadové hospodářství upraveno v návaznosti na Směrnici 98/2008/ES dvěma zákony21, konkrétně: − zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, − zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Mimoto je problematika odpadového hospodářství upravena obecnými zákony, šestnácti vyhláškami a dvěma nařízeními vlády. Podrobnější výčet a popis bude uveden v příloze č. 1. V ČR, dle Hřebíčka (2009, s. 19), vznikl první zákon o odpadech až v roce 1991, do této doby nebylo nakládání s odpady nijak legislativně řízeno. Aktuálně účinnému zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech předcházely rozsáhlé změny a novelizace, zejména z důvodu nesouladu se směrnicemi a nařízeními EU. I v současné době prochází zákon o odpadech změnami, zatím poslední novelizace je daná zákonem č. 223/2015 Sb. MŽP připravuje další změny zákona o odpadech, kterými chce mj. změnit způsob výpočtu poplatků za komunální odpad a také jejich výši. Podrobněji se plánovaným změnám poplatků bude věnovat kapitola 2.2.4. Veřejná správa v oblasti odpadového hospodářství Veřejnou správu v oblasti OH vykonává mnoho institucí, stejně jako je tomu v celém resortu ochrany životního prostředí (viz kap. 1.2.1). Dle § 71 zákona o odpadech jsou veřejnou 21
viz http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&Start=1&Count=30&Expand=10.3#10.3.
32
správu vykonávajícími institucemi: Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství, Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, celní úřady, Policie České republiky, orgány ochrany veřejného zdraví, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady. Pozornost bude nyní věnována jen MŽP, SIŽP, krajům a obcím, jelikož sehrávají v oblasti komunálního odpadu největší roli. Ministerstvo životního prostředí ČR je ústředním orgánem státní správy v oblasti odpadového hospodářství, především vykonává vrchní státní dozor v oblasti odpadového hospodářství, pověřuje právnické osoby nebo fyzické osoby k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, zpracovává plán odpadového hospodářství ČR a jeho změny, poskytuje Evropské komisi a orgánům mezinárodních úmluv v oblasti odpadového hospodářství informace o stavu odpadového hospodářství v ČR, rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí ČIŽP a krajského úřadu, vydává oprávnění k provozování kolektivního systému. Česká inspekce životního prostředí kontroluje, jak jsou dodržována pravidla a postupy v oblasti odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ukládá pokuty za porušení stanovených povinností, současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy, dává ministerstvu podněty k uplatnění vrchního státního dozoru, dává podněty krajskému úřadu k zákazu provozu zařízení k odstraňování odpadů. Kraj v samostatné působnosti zpracovává plán odpadového hospodářství kraje, vyhlašuje obecně závaznou vyhláškou kraje závaznou část plánu odpadového hospodářství kraje, sděluje své připomínky k návrhu plánu odpadového hospodářství České republiky. Krajský úřad uděluje souhlas k provozování zařízení a k plánu úprav skládky, kontroluje, jak jsou dodržována pravidla a postupy v oblasti OH, ukládá pokuty, může zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů, kontroluje u provozovatele skládky placení poplatků za ukládání odpadů na skládky, Obecní úřad obce s rozšířenou působností podává návrh ministerstvu na zařazení odpadu podle Katalogu odpadů, vede a zpracovává evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi, na požádání podává informace žadatelům o sídle zařízení vhodných k odstranění nebo využití jimi vyprodukovaného odpadu. Obecní úřad a újezdní úřad kontroluje, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání využívají systému obce pro nakládání s komunálním odpadem pouze na základě písemné smlouvy a zda se obyvatelé obce zbavují odpadu pouze v souladu s tímto zákonem, ukládá pokuty za porušení povinností, ukládá svým občanům pokuty za přestupek, kontroluje, 33
zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání mají zajištěno využití nebo odstranění odpadu, kontroluje u provozovatele skládky placení poplatků za ukládání odpadů na skládky. Obec ve své samostatné působnosti stanoví obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území. Může stanovit také systém nakládání se stavebními odpady produkovanými na jejím katastrálním území obyvateli obce. Odpady Odpady provázejí lidstvo od pradávna. Jsou produktem prakticky veškeré lidské činnosti. Zejména komunální odpady a kaly z čistíren odpadních vod jsou produktem prakticky všech obyvatel. Lze nalézt několik definic odpadů, bude uvedeno několik příkladů: − Odpad je v § 3 zákona o odpadech definován jako každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, zároveň přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 tohoto zákona, − Odpad v širším slova smyslu (viz obrázek 1) může být hmotný, a to konkrétně skupenství plynného, kapalného a pevného; může mít ale i povahu nehmotnou, např. hluk, odpadní teplo, radiace. (Soukopová a kol., 2011, s. 186), − „Odpad (dle Směrnice22) je jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil.“ (Hřebíček, 2009, s. 9), − „Odpad je statek s negativní hodnotou, který vznikl v procesu sdružené výroby a jehož další využití resp. odstranění je spojeno s negativními externími efekty, které nejsou plně internalizovány“ (Soukopová, 2011, s. 187). Členění odpadu v širším slova smyslu je zřejmé z následujícího obrázku.
22
Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství (ES)č. 98/2008 o odpadech.
34
Obrázek 1- Členění odpadů v širším slova smyslu
Zdroj: Soukopová a kol. (2011, s. 186) Odpady lze dle Soukopové a kol. (2011, s. 187) klasifikovat i z dalších hledisek, např.: − z hlediska původu vzniku o odpad průmyslový, o odpad ze zemědělství a lesnictví, o odpad ze zdravotnictví a veterinární péče, o odpad z energetiky, o odpad ze stavebnictví, o odpad z obce – tzv. komunální odpad. − z hlediska míry vlivu na životní prostředí o odpady neškodné, o odpady toxické, škodlivé a nebezpečné, o odpady vyžadující zvláštní péči, o závadné z mnoha příčin, o závadné z jedné příčiny, o jedovaté, o neškodné. − z hlediska celkové strategie boje proti znečištění o rozložitelné, o nerozložitelné. Celková klasifikace odpadů je k nalezení v tzv. Katalogu odpadů, který je přílohou vyhlášky č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů. Katalog je kompatibilní s Evropským katalogem odpadů vydaným Rozhodnutím Komise 2000/532/ES. Vzhledem k povaze práce budou popsány jen komunální odpady a odpady podobné komunálním.
35
Komunální odpady – jsou veškeré odpady vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, a který je uveden v Katalogu ve skupině 20 „Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů)“, včetně složek z odděleného sběru s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. (Hřebíček, 2009, s. 10). Komunální odpady zahrnují: směsný komunální odpad, separovaně sbírané složky (papír, plast, sklo, nápojové kartóny), nebezpečný odpad, objemný odpad, odpad ze zahrad a parků atd. Zákon o odpadech stanoví, že původcem komunálního odpadu je obec. Odpady podobné komunálním – živnostenské odpady, podobné průmyslové odpady a odpady z úřadů – vznikají při činnosti fyzických osob oprávněných k podnikání nebo právnických osob s malým rozsahem výkonů podnikatelské činnosti („živnostníků“). Odpad se stává součástí KO a je s ním běžně nakládáno v systému obce. (Hřebíček, 2009, s. 10 a 29). Vzhledem ke specifickým vlastnostem komunálních odpadů a různému riziku ohrožení životního prostředí vyžaduje každý tok komunálních odpadů specifické nakládání. Podrobnosti nakládání s odpady upravuje legislativa ČR, potažmo ES, způsoby nakládání s komunálními odpady v ČR budou popsány v kapitole 2.2.3. Aktéři odpadového hospodářství Aktéry v oblasti OH jsou v podstatě všechny fyzické a právnické osoby. Zákon o odpadech definuje aktéry dle jejich role v OH, zejména: − původce odpadů: o právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž činnosti vznikají odpady, o právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provádí úpravu odpadů, o obec od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odpad odloží na místě k tomu určeném, obec se současně stane vlastníkem tohoto odpadu. − oprávněná osoba – každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady, − obchodník – právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která obchoduje s odpadem a jedná přitom na vlastní odpovědnost, včetně osob, které nemají odpady skutečně v držení, − konečný uživatel – právnická nebo fyzická osoba užívající výrobek, na který se vztahuje povinnost zpětného odběru, − odpadový hospodář – odborně způsobilá osoba, jejímž prostřednictvím je zajišťováno odborné nakládání s odpady, − orgány veřejné správy v oblasti OH – podrobněji budou uvedeny v kapitole 2.1.5. 36
Povinnosti aktérů odpadového hospodářství Pro všechny fyzické a právnické osoby ze zákona o odpadech platí tzv. všeobecné povinnosti vycházející z hierarchie nakládání s odpady, tj. − povinnost předcházení vzniku odpadů (§ 10 odst. 1), − povinnost přednostně zajistit využití odpadů (§ 11 odst. 1), − nakládat s odpady pouze způsoby stanovenými zákonem o odpadech. Pro obce jako původce komunálního odpadu a obce v samostatné působnosti jsou dle Slavíka (2004, s. 11) stanoveny povinnosti především v těchto oblastech: − opatření pro předcházení vzniku odpadů a omezování jejich množství, − opatření ve shromažďování odpadu (soustředění sběr, přeprava), − v odděleném sběru využitelných složek a jejich předání k využití, − v odděleném sběru nebezpečných složek a jejich předání k využití či jinému odstranění, − ve sběru směsného komunálního odpadu a jeho předání k využití nebo k odstranění, − v placení poplatků za ukládání odpadů na skládky. Slavík (2004, s. 11–12) dále uvádí povinnosti kraje, oprávněných osob a veřejné správy. Na kraje v samostatné působnosti se z hlediska hospodaření s odpady vztahují povinnosti v podobě koncepčního a plánovitého usměrňování činnosti původců odpadů v zájmu naplnění cílů veřejné politiky v oblasti odpadového hospodářství. Oprávněné osoby mají zákonem stanoveny specifické povinnosti, které musejí plnit během výkonu svých činností, kterými jsou: − sběr a výkup odpadů, − využívání odpadů, − odstraňování odpadů. Veřejná správa disponuje dle zákona o odpadech právy a povinnosti v OH zejména v podobě udílení souhlasů (např. s provozováním zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů), dávání vyjádření (např. k podnikání v oblasti OH) a k přímým omezujícím opatřením (např. změna souhlasu k provozování zařízení). Administrativní nástroje v oblasti odpadového hospodářství Administrativní nástroje OH upravují způsoby dosažení cílů stanovených v zákonech (o odpadech a o obalech) v oblasti recyklace a využití odpadů. Většina nástrojů má charakter stimulační nebo preventivní, účinnost je ale založena na kontrole a sankcích. V ČR lze, jak uvádí Slavík (2004, s. 12–16) nalézt 12 administrativních nástrojů odpadového hospodářství: 37
Odpadový hospodář – při nebezpečném odpadu ve větším množství než 100 tun, nástroj k eliminaci nákladů původce nebo úspoře výdajů z rozpočtu obcí na sanace škod na životním prostředí způsobené špatným nakládáním s odpady, Určení míst k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálního odpadu – obec musí určit místa, kam mohou občané odkládat komunální odpad, musí zajistit místa s nebezpečnými složkami komunálního odpadu (min. 2x ročně), nástroj je preventivní a stimulační, Obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je nástrojem preventivním a stimulačním, Smlouva o zařazení původců do systému obce – původci produkující odpad podobný komunálnímu mohou, na základě smlouvy, využít obecního systému OH, nástroj je preventivní a stimulační, Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku – zákaz ukládání na skládku z důvodu nebezpečnosti nebo možnosti dalšího využití, jedná se o nástroj preventivní a stimulační, Zpětný odběr vybraných výrobků – výrobci a dovozci vybraných druhů výrobků mají povinnost zpětného odběru (např. akumulátory), a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, nástroj je preventivní a stimulační, Plán odpadového hospodářství (dále také POH) – se zpracovává na určité časové období za účelem vytvoření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi. POH vyhodnocuje stávající stav nakládání s odpady, stanovuje cíle a podmínky pro splnění těchto cílů. V současné době je platný POH na období 2015 – 2024. Obsahuje čtyři strategické cíle, konkrétně: 1. „Předcházení vzniku odpadů a snižování měrné produkce odpadů. 2. Minimalizace nepříznivých účinků vzniku odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a životní prostředí. 3. Udržitelný rozvoj společnosti a přiblížení se k evropské „recyklační společnosti“. 4. Maximální využívání odpadů jako náhrady primárních zdrojů a přechod na oběhové hospodářství.“23 Dále POH stanoví podrobnější cíle, např.: − Směsný komunální odpad využívat zejména energeticky. − Do roku 2015 zavést tříděný sběr minimálně pro odpady z papíru, plastů, skla a kovů.
23
Viz Plán odpadového hospodářství ČR pro období 2015 – 2024, str. 96.
38
− Do roku 2020 zvýšit nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklaci alespoň u odpadů z materiálů jako je papír, plast, kov, sklo, pocházejících z domácností, a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností. − Snížit maximální množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995. − Dosáhnout 50 % recyklace prodejních obalů určených spotřebiteli do roku 2020. − Zajistit vysokou míru využití, recyklace a přípravy k opětovnému použití elektroodpadu. POH stanoví i podmínky dosažení těchto cílů, stanovuje opatření, jež je nutné pro dosažení cílů zavést. Dále je součástí POH tzv. Program předcházení vzniku odpadů, který je do POH zařazen na základě požadavku směrnice ES o odpadech. Hlavním stanoveným cílem je: „Koordinovaným a jednotným přístupem vytvořit podmínky k nižší spotřebě primárních zdrojů a postupnému snižování produkce odpadů.“24 V neposlední řadě POH stanovuje kontrolu plnění POH a odpovědnost za plnění POH ČR a krajů. Nástroj je preventivní a stimulační. Zpětný odběr obalů – osoby, které uvádějí na trh spotřebitelské obaly nebo balené výrobky, musejí zajistit zpětný odběr bez nároku na úhradu, náklady jsou promítnuty již do konečných cen výrobku. Zajištění využití a recyklace odpadů z obalů – odpady z obalů či z balených výrobků musejí být využity a částečně recyklovány. Náklady jsou promítnuty již do konečných cen výrobku. Zápis do seznamu osob povinných zajistit zpětný odběr a využití odpadů z obalů – zapsané osoby musejí dokladovat zajištění zpětného odběru, využití zpětně odebraných odpadů a další. Náklady jsou promítnuty již do konečných cen výrobku. Autorizace k zajišťování sdruženého plnění – osoby uvádějící na trh obaly nebo balené výrobky mohou využít sdružené plnění povinností zpětného odběru (v ČR EKO-KOM, a.s.). Toto plnění může vykonávat jen autorizovaná obalová společnost. Náklady jsou promítnuty již do konečných cen výrobku. Dohled nad činností autorizované společnosti – vykonává MŽP formou státní kontroly.
24
Viz Plán odpadového hospodářství ČR pro období 2015 – 2024, str. 132.
39
Ekonomické nástroje v odpadovém hospodářství Ekonomické nástroje, mezi něž náleží např. i environmentální poplatky, jsou, jak uvádí Slavík (2004, s. 17 – 22), relativně snadno nastavitelné, jejich zavedení je spojeno s nižšími náklady, jsou široce působící ve sféře podnikatelské i nepodnikatelské. Ekonomické nástroje dovolují regulovanému subjektu zvolit si vlastní cestu k naplnění požadovaných cílů s ohledem na ekonomickou výhodnost rozhodnutí. Nikdy se ale nepodaří změnit chování všech subjektů působících v rámci dané oblasti. V ČR je v současné době nastaveno devět ekonomických nástrojů. 1. Poplatek za ukládání odpadů, včetně odpadů komunálních – původce odpadů je povinen platit uživatelský poplatek za ukládání odpadů na skládky. Platí i původce, který je sám provozovatelem skládky, a tato je na jeho vlastním pozemku. Poplatek má dvě složky, základní (za uložení všech odpadů) a rizikovou (za uložení nebezpečného odpadu). Sazby stanoví příloha 6 zákona o odpadech, v roce 2015 je sazba základního poplatku 500 Kč za komunální a ostatní odpad, 1700 Kč za nebezpečný odpad. Sazba rizikového poplatku činí 4500 u nebezpečného odpadu. Tento poplatek dopadá především na původce odpadů, působí nápravně a preventivně. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území se skládka nachází, riziková složka je příjmem SFŽP. Poplatek platí osoba nebo organizace, která odpad na skládku přiveze (§45 a §46 z. č. 185/2001 Sb.). 2. Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů – jednou z forem úhrady nákladů na nakládání s komunálním odpadem je místní poplatek. Zákon o místních poplatcích (č. 565/1990 Sb.) stanoví sazbu poplatku, kterou tvoří částka až 250 Kč za osobu a kalendářní rok dále částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až 750 Kč za osobu a kalendářní rok. Poplatek se platí obci, na jejímž území má osoba trvalý pobyt, nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci. Poplatek, zejména jeho druhá složka, má mít motivační charakter ke snižování tvorby směsného komunálního odpadu domácnostmi. 3. Poplatek za komunální odpad – je další možnou formou, zde na základě zákona o odpadech. Maximální výše poplatku je stanovena podle předpokládaných oprávněných nákladů obce rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů, s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu. Poplatek je příjmem obce, má pozitivně ovlivňovat domácnosti ke snižování tvorby směsného komunálního odpadu. 40
4. Úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů – je třetí možnou formou úhrady nákladů spojených s nakládáním s komunálním odpadem. Je to úhrada na základě smluvního vztahu. Úhrada by měla ovlivňovat chování původců odpadů směrem k nižší produkci směsného komunálního odpadu. Za komunální odpady jsou domácnostem vždy účtovány dva poplatky: a. poplatek za ukládání komunálního odpadu na skládky, b. dále jedna ze tří možných forem poplatku na úhradu nákladů spojených s nakládáním s komunálním odpadem. 5. Povinná finanční rezerva pro rekultivace a asanace skládek – účelem je zamezit negativnímu vlivu skládky na životní prostředí. Tento nástroj a poplatek za skládkování mají být motivací k postupnému omezování skládkování a zvyšování využití odpadů.25 6. Rozšířená finanční odpovědnost výrobce – cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí. 7. Depozitně – refundační systémy – jsou založeny na principu odpovědnosti výrobců či dovozců za jimi dodávané zboží na trh, a to po ukončení jeho životnosti. Systémy mohou mít formu zálohového systému, recyklačních poplatků či poplatku za výrobek. 8. Daně – v současné době lze v ČR v oblasti OH uplatnit buď snížení základu daně z příjmů, nebo sníženou sazbu daně z přidané hodnoty. Zákon č. 302/2008 Sb., o dani z přidané hodnoty umožňuje uplatnit sníženou sazbu daně jen u služeb týkajících se pouze sběru a přepravy komunálního odpadu. 9. Finanční podpory – bývají nejčastěji poskytované SFŽP. Pokuty – zákon o odpadech v současné době upravuje pokuty ukládané podnikatelským subjektům i fyzickým osobám.
2.2 Problematika odpadového hospodářství v oblasti komunálního odpadu Vzhledem k tomu, že komunální odpad je součástí odpadů jako celku, byla problematika oblasti komunálního odpadu po teoretické stránce již rozebrána v předchozím textu. Nyní 25
Výše finanční rezervy pro rok činí podle §51 zákona o odpadech: a) 100 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu nebo odpadu uvedeného ve skupině 20 Katalogu odpadů, s výjimkou odpadu azbestu, b) 35 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu a odpadu azbestu, odpadu ukládaného jako technologický materiál na zajištění skládky a odpadu azbestu.
41
bude pozornost směřována ke konkrétním údajům o produkci komunálních odpadů, nakládání s komunálním odpadem, o výdajích vynaložených na zajištění služeb nakládání s komunálním odpadem, dále se podkapitole bude věnovat připravovanému zákonu o odpadech, zejména v oblasti poplatků. Výkony v oblasti KO Na základě údajů uváděných Českým statistickým úřadem lze sledovat vývoj OH ČR v oblasti komunálního odpadu. Zatímco v roce 2006 bylo vyprodukováno 3 038 702 tun komunálního odpadu, v roce 2013 to bylo 3 228 232 tun. Postupný vývoj přináší tabulka 4. Tabulka 4 - Vývoj produkce komunálního odpadu v ČR v letech 2005–2013,v t, dle ČSÚ Rok Komunální odpad celkem z toho: běžný svoz svoz objemného odpadu odděleně sbírané složky odpady z komunálních služeb
2006 3 038 702
2007 3 024 781
2008 3 175 934
2009 3 309 667
2 305 070 283 971 327 023 122 638
2 273 836 303 014 386 479 61 451
2 282 866 362 054 454 210 76 804
2 374 027 402 899 460 302 72 438
Rok Komunální odpad celkem z toho: běžný svoz svoz objemného odpadu odděleně sbírané složky odpady z komunálních služeb
2010 3 334 240
2011 3 357 877
2012 3 232 643
2013 3 228 232
2 390 421 352 339 528 893 62 587
2 446 597 361 592 483 483 66 204
2 195 867 312 708 448 088 56 574
2 139 595 317 161 448 428 52 034
Zdroj: Statistické ročenky ČR 2010–2014. Běžný svoz je dle metodiky ČSÚ svoz směsného odpadu z popelnic, kontejnerů nebo v pytlích. Svoz objemného odpadu je svoz odpadu, který se velikostí nevejde do popelnic, kontejnerů nebo pytlů. Ministerstvo životního prostředí ČR uvádí ve svém dokumentu Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2014 rozdílné údaje o množství komunálního odpadu ve stejném období. V metodice ČSÚ k tvorbě Statistické ročenky ČR 2014 je komunální odpad definován jako „veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, který je zařazen do skupiny 20 v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Dále je za komunální odpad považován i odpad podobný komunálnímu odpadu, včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu.“ MŽP definuje komunální odpady pro účely své ročenky jako „odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů, včetně složek z odděleného sběru.“ 42
Tabulka 5 - Vývoj produkce komunálního odpadu v ČR letech 2009–2013, v t., dle MŽP Rok Množství komunálního odpadu
2009
2010
2011
2012
2013
5 125 081
5 223 789
5 231 822
5 042 114
5 028 289
Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí ČR 2014 Uváděné množství komunálního odpadu je dle obou institucí výrazně odlišné, ale vývoj jeho množství je podobný, tedy do r. 2011 nárůst, od r. 2012 pokles. V roce 2012 proběhla, dle informací ČSÚ, změna výpočtu celkového množství komunálního odpadu26. Pokles tedy může být dán i touto změnou. Vývoj způsobů nakládání s komunálním odpadem lze vyčíst z tabulky 6. Během let 2009– 2013 rostl podíl energeticky a materiálově využitého odpadu, u energetického využití to byl růst o téměř 100%. Naopak klesal podíl odpadů odstraněných skládkováním. Podíl odpadů odstraněných spalováním je během sledovaného období stabilní. Tabulka 6 - Nakládání s komunálním odpadem vztažené k celkové produkci komunálních odpadů, 2009–2013 Způsob nakládání / rok Podíl energeticky využitých komunálních odpadů (%) Podíl materiálově využitých komunálních odpadů (%) Podíl komunálních odpadů odstraněných skládkováním (%) Podíl komunálních odpadů odstraněných spalováním (%)
2009
2010
2011
2012
2013
6,0
8,9
10,8
11,8
11,9
22,7
24,3
30,8
30,4
30,2
64,0
59,5
55,4
53,6
52,2
0,04
0,04
0,04
0,04
0,05
Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí ČR 2014 Tabulka 7 sleduje vývoj vybraných poplatků za uložení odpadu obcemi v letech 2005–2013. Finanční obnos poplatků za základní sazbu vykazoval růst až do roku 2009, od roku 2010 postupně klesal. Vývoj vybraných poplatků za rizikovou složku prodělal větší změny, v roce 2005 byl nejvyšší z celého sledovaného období, hned v následujícím roce klesl na méně než polovinu. V roce 2007 se zvýšil o cca 20% ve srovnání s rokem 2006. Od té doby klesal, v některých letech skokově, např. mezi lety 2011 a 2012 je pozorovatelný téměř padesátiprocentní pokles (oproti roku 2011).
26
Viz Statistická ročenka ČR 2014.
43
Tabulka 7 - Vývoj vybraných poplatků za uložení odpadu obcemi v ČR, v mil. Kč Rok Riziková složka Základní sazba
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
193,7
84,8
107,8
105,0
74,5
59,1
59,2
30,1
22,2
1 208
1 228
1 605
1 613
1 853
1 834
1 659
1 522
1 428
Zdroj: http://www1.cenia.cz/www/sites/default/files/Ro%C4%8Denka%20%C5%BDP%20%C4%8C R%202014.pdf Práce se věnuje analýze dopadu poplatku za komunální odpad na vybrané obce Moravskoslezského kraje (dále také MSK), proto je vhodné přinést stručné informace o MSK. Moravskoslezský kraj je jedním ze čtrnácti krajů ČR, je zároveň třetím nejlidnatějším krajem našeho státu, v září 2015 v něm žilo 1 215 098 obyvatel. Rozloha kraje je 5 427 km2 a území je rozděleno na šest okresů: Ostrava, Opava, Frýdek– Místek, Nový Jičín, Karviná a Bruntál. Moravskoslezskou metropolí je město Ostrava, ve které sídlí i krajský úřad. V kraji je 22 obvodů obcí s rozšířenou působností, 300 obcí, z toho 5 statutárních měst, 35 měst a 3 městyse. Dalšími významnými sídly jsou podle počtu obyvatel Havířov, Karviná, Frýdek–Místek, Opava nebo Třinec.27 Stručný přehled výkonů odpadového hospodářství v MSK v roce 2013 poskytuje tabulka 8. Lze v ní nalézt údaje jek celkové, tak také přepočtené na obyvatele. Tabulka 8 - Produkce odpadů v Moravskoslezském kraji v roce 2013 Moravskoslezský kraj 2013 Celková produkce odpadů [t] Celková produkce odpadů [kg/obyv.] Celková produkce nebezpečných odpadů [kg/obyv.] Celková produkce ostatních odpadů [kg/obyv.] Celková produkce komunálních odpadů [t] Celková produkce komunálních odpadů [kg/obyv.]
4 719 111 3 856 174 3 681 621 698 508
Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí ČR 2014 V roce 2013 bylo na území MSK vyprodukováno cca 12,5% celorepublikového objemu komunálních odpadů (pokud budeme vycházet z údajů MŽP). Podíl na produkci komunálních odpadů přibližně odpovídá podílu obyvatel žijících v MSK – cca 11,5 % z celkového počtu obyvatel ČR. Financování systému nakládání s komunálním odpadem Služby systému nakládání s komunálním odpadem jsou financovány:
27
viz http://o-kraji.kr-moravskoslezsky.cz/geograficke_informace.html
44
Obcí – obec na služby týkající se komunálního odpadu přispívá ze svého rozpočtu, poplatek hrazený občany obce nepokryje náklady v celé výši. Kromě toho jako původce odpadů má za povinnost platit poplatek za ukládání odpadů na skládky. Fyzickou osobou (občanem), který má na území obce trvalý pobyt, nebo vlastní stavbu k individuální rekreaci, a to na základě poplatku. Podnikatelskými subjekty (právnickými a fyzickými osobami), kteří jsou původci odpadů podobných komunálním. Zde je uzavřen smluvní vztah s obcí. Ve smlouvě je stanovena cena za poskytovanou službu. Využitím systému autorizované obalové společnosti EKO‑KOM, a. s., což je autorizovaná obalová společnost založená průmyslovými podniky vyrábějícími balené zboží. Tato nezisková akciová společnost provozuje celorepublikový systém, který zajišťuje třídění, recyklaci a využití obalového odpadu. Systém je založený na spolupráci průmyslových podniků, které jsou klienty společnosti, dále obcí, kdy se společnost EKO-KOM zavazuje zaplatit obci odměnu, která je tvořena několika složkami: a) b) c) d)
odměna za zajištění míst zpětného odběru, odměna za obsluhu míst zpětného odběru, odměna za zajištění využití odpadů z obalů, odměna za zajištění energetického využití odpadů z obalů.
Z jiných zdrojů – dotace od EU, ze státního rozpočtu, SFŽP, či z rozpočtu kraje. Tyto zdroje slouží především na vybudování zázemí pro zvýšení kvality poskytované služby, jako jsou sběrné dvory či technologické zařízení při zpracování biologického odpadu (kompostovací zařízení, drtiče) apod. V tabulce 9 jsou ze systému monitor.statnipokladna.cz exportovány údaje o celkových výdajích územních celků ČR jednak v paragrafu rozpočtové skladby č. 3722 sběr a svoz komunálních odpadů, jednak v paragrafu č. 3725 využívání a zneškodňování komunálních odpadů.
45
Tabulka 9 - Výdaje územních rozpočtů v ČR na sběr a svoz komunálních odpadů a na využívání a zneškodňování komunálních odpadů v letech 2010–2015 (červen), v Kč. Rok
Třída položek
2010
Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem 2010
2011
2012
2013
2014
2015 (k 30.06.)
Paragraf
Výsledek od počátku roku 6 283 634 630,00
Paragraf
Výsledek od počátku roku 918 968 470,00
387 734 400,00
167 989 230,00
6 671 369 030,00
1 086 957 700,00
Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem 2011
6 392 247 261,69
907 879 631,04
537 670 170,76
124 887 943,88
6 929 917 432,45
1 032 767 574,92
Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem 2012
6 548 132 520,26
Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem 2013
3722 sběr a svoz komunálních odpadů
350 782 395,56 6 898 914 915,82 6 613 320 170,44 303 160 088,14 6 916 480 258,58
948 002 386,60 3725 využívání a zneškodňování komunálních odpadů
189 349 940,86 1 137 352 327,46 1 031 198 620,86 168 324 206,39 1 199 522 827,25
Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem 2014
6 672 223 343,89
1 121 896 052,44
592 379 123,15
331 170 167,56
7 264 602 467,04
1 453 066 220,00
Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem 2015 (k 30.06.)
3 143 188 848,81
659 256 477,87
180 931 587,70
108 657 123,24
3 324 120 436,51
767 913 601,11
Zdroj: export ze systému monitor.statnipokladna.cz, datum 29. 10. 2015 Z uvedených údajů lze pozorovat neustálý mírný nárůst běžných výdajů územních celků v obou sledovaných paragrafech, výjimkou je pouze mírný pokles běžných výdajů v paragrafu 3725 v roce 2011. Informace o výdajích ve stejných paragrafech rozpočtové skladby a za stejné období jako v předchozím případě přináší tabulka 10. Zde jsou ale sledovány pouze údaje o výdajích územních celků Moravskoslezského kraje.
46
Tabulka 10 - Výdaje územních rozpočtů Moravskoslezského kraje na sběr a svoz komunálních odpadů a na využívání a zneškodňování komunálních odpadů v letech 2010–2015 (červen), v Kč. Rok (kód)
2010
2011
2012
2013
2014
2015 (k 30.06.)
Třída položek (název) Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem MSK
Paragraf
Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem MSK Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem MSK Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem MSK Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem MSK Běžné výdaje Kapitálové výdaje Celkem MSK
Výsledek od počátku roku 802 790 930,00
Výsledek od počátku roku 66 397 230,00
21 240 040,00
82 080,00
824 030 970,00
66 479 310,00
821 644 186,97
74 176 222,36
7 641 814,48
6 771 175,68
829 286 001,45
80 947 398,04
837 136 965,81 3722 sběr a svoz komunálních odpadů
Paragraf
19 087 556,56 856 224 522,37 838 649 789,88 22 634 939,64 861 284 729,52
3725 využívání a zneškodňování komunálních odpadů
71 488 910,12 5 958 727,80 77 447 637,92 79 935 789,69 2 078 054,51 82 013 844,20
849 459 216,68
92 832 798,23
22 694 705,76
11 807 755,65
872 153 922,44
104 640 553,88
399 151 809,70
30 638 428,62
7 908 164,58
1 751 653,10
407 059 974,28
32 390 081,72
Zdroj: export ze systému monitor.statnipokladna.cz, datum 29. 10. 2015 Z uvedených údajů lze, stejně jako v tabulce 9, pozorovat neustálý mírný nárůst běžných výdajů územních celků v obou sledovaných paragrafech, výjimkou je mírný pokles běžných výdajů v roce 2012 u paragrafu 3725. Způsoby nakládání s odpady v ČR (Skládkování) Více než polovina komunálních odpadů v ČR končí na skládkách, poplatek za uložení odpadů na skládky tvoří část celkového poplatku za odpady, který platí nepodnikající fyzické osoby, poplatek je vybírán obcí. Proto je vhodné stručně popsat skládky, skládkování a jeho procesy, základní problémy. Skládkování patří mezi nejlevnější28 a nejvyužívanější způsoby odstraňování odpadu, i když v posledních letech jeho podíl na celkové produkci odpadů setrvale klesá. V roce 2013 bylo 28
Nejlevnější pouze z pohledu výstavby skládek. Doposud se do nákladů na skládkování nezapočítávají náklady na budoucí odstraňování ekologických zátěží vzniklých právě skládkováním.
47
skládkováním uloženo 11,3 % z celkové produkce odpadů v ČR. Skládkováním se dle CENIA odstraňují cca 52 % veškerého komunálního odpadu. V ČR je dle CENIA29 povoleno několik způsobů nakládání s odpady, konkrétně: − materiálové využití odpadů – kam jsou řazeny biologické procesy, recyklace, − regenerace, využití odpadů na terénní úpravy, opětovné použití olejů a využití odpadů na rekultivaci, − energetické využití odpadů – k němu dochází ve spalovnách odpadů nebo v bioplynových stanicích, − úprava odpadů – zahrabuje mechanické, fyzikálně–chemické a biologické procesy úpravy odpadů, dále mechanicko–biologickou úpravu odpadů, − odstraňování odpadů – se provádí skládkováním nebo spalováním. Od roku 2009 dochází dle údajů Informačního systému statistiky a reportingu30 k pozitivnímu trendu postupného zvyšování podílu využitých odpadů vůči těm odstraněným. K pozitivnímu trendu docházelo také v oblasti materiálového využití odpadů, kdy se v letech 2009–2013 zvýšil podíl materiálově využitých odpadů ze 72,5 % na 76,1 %. Mezi nejčastější způsoby patří využití odpadů pro terénní úpravy. Energeticky využívána je jen malá část odpadů. Mezi lety 2009 a 2013 se podíl energetického využití odpadů na celkové produkci odpadů zvýšil z 2,2 % na 3,4 %. Podíl odstraněných odpadů z celkové produkce odpadů setrvale klesá. Nejčastějším způsobem odstraňování všech odpadů je i nadále ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu, tedy skládkování. Z celkové produkce odpadů došlo od roku 2009 k poklesu podílu skládkování na celkové produkci z 14,6 % na 11,3 %. Dalším způsobem odstranění odpadů je spalování. V dlouhodobém měřítku má trend spalování odpadů spíše stagnující tendenci. Každoročně je spáleno okolo 0,3 % vyprodukovaných odpadů. Ekologicky a ekonomicky nejméně výhodné je odstraňování odpadů, zejména skládkováním. Skládkování se dle portálu CENIA realizuje buď do otevřených prohlubní, nebo se odpad vrší nad úroveň terénu. Oba způsoby lze kombinovat. Zvláštním případem jsou skládky podzemní, využívající přirozené nebo uměle vytvořené dutiny pod povrchem země. V ČR mohou být v provozu tři skupiny skládek: − pro ukládání inertních odpadů (např. stavební suť bez nebezpečných látek, zemina a kamení), 29 30
Viz http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=spolecensko-ekonomicky_pohled&site=odpady. viz http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1614
48
− pro ukládání ostatních odpadů (např. komunální odpady, objemný odpad), − pro ukládání nebezpečných odpadů (např. odpadní barvy a nátěrové hmoty, odpadní chemikálie, vrtné kaly s obsahem nebezpečných látek). Skládkování tuhého komunálního odpadu přináší, řadu problémů. Dochází k nepřehledné řadě velmi těžko popsatelných chemických reakcí. Vytvářejí se skládkové plyny, vznikají toxické výluhy. Dochází k velkému záboru půdy, hrozí požáry skládek. Tělesa skládek se po uzavření stávají pro životní prostředí rizikovým faktorem. Z výše uvedených důvodů má každá skládka několik ochranných vrstev, přičemž základem je těsnící vrstva, která brání úniku tzv. skládkových vod a výluhů do okolního prostředí a podzemních vod. Skládky jsou také vybaveny odvodňovací vrstvou, která odvádí do speciálně zabezpečené jímky skládkovou vodu. Ze skládky se odebírá i skládkový plyn (bioplyn), který vzniká při rozkladu biologických složek a který se dále energeticky využívá.31 Na skládkách se provádí tzv. hutnění odpadu, které spočívá ve stlačování jednotlivých vrstev odpadu. Kromě toho, že na skládku se pak vejde více odpadů, přispívá hutnění i k tvorbě skládkového plynu, k omezení zápachu, úletu lehkých částeček odpadu i k omezení aktivity nežádoucích živočichů, jako jsou hlodavci nebo ptáci. Hutnění má význam i bezpečnostní. Na zhutněné ploše hrozí menší riziko vzniku požáru, a pokud vznikne, dá se snadněji uhasit.32 Graf 5 - Vývoj způsobů nakládání s komunálními odpady v EU27 [kg/obyv.], 1995–2013
Zdroj: http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=porovnani_odpadoveho_hospodarstvi_v_cr_ a_eu&site=odpady
31 32
viz http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=skladkovani&site=odpady viz http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=skladkovani&site=odpady
49
V grafu 5 je znázorněn vývoj způsobů nakládání s komunálními odpady v EU 27 v letech 1995–2013. Pozitivní změnou je snižování podílu skládkování na celkovém nakládání s komunálními odpady a mírné zvyšování recyklace. Žádoucí by bylo dosáhnout minima skládkování, únosné míry spalování a maxima recyklace a kompostování. Návrh „nového“ zákona o odpadech v oblasti poplatku V současném zákoně o odpadech (č. 185/2001 Sb.) není, dle vyjádření MŽP33, kladen dostatečný důraz na hierarchii odpadů, proto je v procesu přípravy tzv. „nový“ zákon o odpadech. Ten má posílit trend nastolený současnou novelou zákona o odpadech (č. 229/2014 Sb.), konkrétně: zákaz skládkování využitelného odpadu, více třídění. Zejména v třídění biologicky rozložitelného komunálního odpadu, který tvoří zhruba polovinu odpadu z domácností, existují v ČR obrovské rezervy. Tento odpad je přitom možné dobře využít v kompostárnách či v bioplynových stanicích. Tyto kroky vycházejí z konceptu tzv. cyklického (oběhového) hospodářství. Cyklické hospodářství, dle Evropské komise34, představuje odpověď na snahy o udržitelný růst v kontextu rostoucího tlaku na zdroje a životní prostředí. Hospodářství nyní funguje převážně podle lineárního modelu „vzít, vyrobit, spotřebovat a zlikvidovat“. Přechodem k cyklickému hospodářství se těžiště přesouvá k opětovnému použití, opravám, rekonstrukci a recyklaci stávajících surovin a produktu. Je to model založený na „redukování, opětovném využívání, opravování a recyklování“. Pro dosažení přechodu na cyklické hospodářství je nutno postupně snižovat množství odpadu ukládaného na skládky a účinněji využívat zdroje, naučit se vnímat odpad jako zdroj a aplikovat poučení ze světa přírody, kde se s ničím neplýtvá. Postupný přechod na cyklické hospodářství je stěžejní iniciativou strategie Evropa 2020. Nově bude tedy do zákona o odpadech zakomponováno zvyšování poplatku za skládkování odpadu, jehož smyslem bude omezení množství skládkovaného odpadu. MŽP chce strukturovat poplatek za skládkování podle druhu odpadu, tedy tak, aby zohledňoval skutečnost, že některé druhy odpadů bude zakázáno v určitém časovém horizontu skládkovat. Nový zákon má zrušit nepřehledný systém několika typů platby za svoz odpadu. Většina obcí účtuje nepodnikajícím fyzickým osobám paušální platbu na hlavu, bez ohledu na to, kolik odpadu reálně produkují. Nově mají obce vypočítat platbu za odpad ze dvou částí: pevné (až do 250 Kč) a pohyblivé (podle skutečného množství odpadu, který skončí v popelnici; až do 750 Kč). Platba každého občana musí odpovídat počtu svozů popelnic (pytlů,
33 34
viz http://www.mzp.cz/cz/news_tz090227odpady. viz Jak zavést cyklické hospodářství.
50
kontejnerů) od jeho domu. Lidé tak mají, dle vyjádření MŽP, do budoucna platit za odpad, který skutečně vyprodukovali, a svozová firma prokazatelně odvezla.35
2.3 Zahraniční praxe v oblasti poplatků za komunální odpad Jak bylo uvedeno v kapitole 1.2, EU se staví k problematice odpadového hospodářství ve smyslu snižování množství skládkovaného komunálního odpadu, zacházení s komunálním odpadem podle tzv. hierarchie nakládání s odpady a postupný odklon od skládkování obecně. EU vydává přehledové zprávy o stavu nakládání s komunálními odpady v jednotlivých členských zemích EU a dalších vybraných zemích. V letech 2001–2010 snížila většina členských zemí podíl skládkování na celkovém nakládání s komunálními odpady, z toho jedenáct zemí snížilo tento podíl o více než 10%, pět zemí dokonce o více než 20%. Přesto většina zemí i v roce 2010 skládkovala více než polovinu komunálního odpadu. Ve většině zemí bylo snížení objemu skládkovaného odpadu doprovázeno zvyšováním poplatků za skládkování. Výše zmíněný vývoj podílu skládkovaného komunálního odpadu ve vztahu k celkovému objemu vytvořeného komunálního odpadu ve 32 evropských zemích v letech 2001 a 2010 přináší graf 6. Graf 6 – Podíl skládkovaného komunálního odpadu ve vztahu k celkovému objemu vytvořeného komunálního odpadu ve 32 evropských zemích v letech 2001 a 2010.
Zdroj: Managing municipal solid waste - a review of achievements in 32 European countries, s. 21. 35
viz http://www.mzp.cz/cz/news_tz090227odpady.
51
Poplatky za komunální odpad jsou vybírány ve všech zemích Evropské unie. Tyto poplatky jsou buď jen jednosložkové, nebo mívají dvě části, a to fixní, placenou každoročně za domácnost dle počtu členů nebo za rekreační objekt či letní byt, druhou částí je pohyblivá část poplatku účtovaná podle předem stanoveného principu. Jednosložkový poplatek, tedy úhrada postrádající poplatek za skládkování, je zaveden v několika zemích, např. v Německu, Lucembursku či Řecku. Samosprávy v evropských zemích mají ve většině případů možnost jednak si samy zvolit princip, na základě kterého budou poplatek účtovat („pay as you throw – PAYT“ nebo „pay by weight“), jednak si zvolit výši pohyblivé části poplatku za danou jednotku. Graf 7 poskytuje přehled běžné sazby poplatku (daně) za skládkování a za nakládání s komunálním odpadem v členských státech a regionech EU v roce 2012, údaje jsou v Eurech za tunu. Graf 7 – Běžná sazba poplatku (daně) za skládkování a poplatku za nakládání s komunálním odpadem (vyjma nebezpečný odpad) v členských státech a regionech EU v roce 2012, v Eurech za tunu
Zdroj: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/ Společnost Eunomia v rámci své komparativní studie ekonomických nástrojů podporujících prevenci vzniku odpadů zjistila, že nejnižší množství odpadu je produkováno tam, kde jsou poplatky vázány na hmotnost vyprodukovaného odpadu, naopak nejvíce odpadu vzniká tam, kde je poplatek fixní. Podrobnější údaje poskytuje graf 8.
52
Graf 8 – Množství odpadu v závislosti na způsobu platby, kg/obyv.
Zdroj: http://www.tretiruka.cz/news/motivace-domacnosti-dulezity-krok-pri-snizovaniprodukce-nasich-odpadu Poznámka ke grafu: 1 – platba podle objemu, 2 – platba podle objemu a frekvence svozu, 3 – platba podle objemu, pytlový systém, 4 – platba podle hmotnosti vyprodukovaného odpadu, 5 – platba, která nemá vztah k produkci odpadu (např. paušální platba na hlavu) Zkušenosti ze zahraničí většinou nebudou uváděny za celý stát, právě z důvodu rozdílů mezi jednotlivými samosprávnými celky. Údaje se tedy budou týkat vybraného regionu nebo municipality. Budou vybrány regiony, kde byl poplatek za skládkování navýšen, či byla zavedena pohyblivá část poplatku, a kde v důsledku těchto kroků došlo ke změně v množství komunálního odpadu produkovaného domácnostmi. Výjimkou z regionálních informací budou pouze grafy, které jsou publikovány za celý stát, ale např. u Belgie jsou i tyto grafy rozděleny na regiony. V tabulce 11 je uvedeno porovnání poplatků za skládkování, zákazů skládkování a plánovaných změn v těchto oblastech, ve vybraných zemích EU, včetně ČR, v letech 2010 a 2015.
53
Tabulka 11 – Přehled poplatků za skládkování, zákazů skládkování a plánovaných změn v těchto oblastech, ve vybraných zemích EU, v letech 2010 a 2015 Země
poplatek za skládkování v EUR/t
Rakousko 2010
87
Rakousko 2015
87
plánovaný poplatek za skládkování v EUR/t úprava ceny dle změny indexu spotřebitel. cen úprava ceny dle změny indexu spotřebitel. cen
Aplikovaný zákaz skládkování od 2008 s TOC více než 5% hmoty od 2008 s TOC více než 5% hmoty Vlámsko od r. 2006, Valonsko od r. 2004 kompostovatelný a průmyslový odpad, výjimky až do r. 2015 Vlámsko od r. 2006, Valonsko od r. 2004 kompostovatelný a průmyslový odpad, výjimky až do r. 2015
Připravovaný zákaz skládkování ---
---
Belgie 2010
Vlámsko 42 – 80 Valonsko 60 - 65
Vlámsko i Valonsko úprava ceny dle změny indexu spotřebitel. cen
Belgie 2015
Vlámsko průměr 60 – 120 Valonsko průměr 40 – 80 Brusel – žádné skládkování
Vlámsko i Valonsko úprava ceny dle změny indexu spotřebitel. cen
Česká republika 2010
17
---
---
---
Česká republika 2015
20
36 od roku 2020
---
Od roku 2023 využitelný komunální odpad
Dánsko 2010
63 (od 2010)
---
Dánsko 2015
63
---
Německo 2010
Bez poplatku
---
Německo 2015
Bez poplatku
---
Itálie 2010
1 - 25
---
Itálie 2015
1 - 25
---
od r. 1997 spalitelný odpad od r. 1997 spalitelný odpad od r. 2005 neupravený komunální odpad od r. 2005 neupravený komunální odpad od 2008 odpad s výhřevností nad 13 MJ/t od 2008 odpad s výhřevností nad 13 MJ/t, od 2012 kompostovatelný odpad
---
---
-------
--od 2011 kompostovatelný odpad
---
Zdroj: Landfill taxes, bans & Incineration taxes; Landfill taxes & bans, vlastní úprava.
54
Belgie Belgické místní samosprávy povětšinou uplatňují princip „pay-as-you-throw“, tedy plať podle toho, jak vyhazuješ. Pro financování systému nakládání s komunálním odpadem využívají dva základní druhy příjmů, a to z daní a poplatků. Obce mohou vybírat buď daně za odpad domácností, nebo daně ekologické. Daně jsou fixními částkami, které musí každá domácnost ročně zaplatit. Kdežto poplatky jsou účtovány za odpadové pytle nebo popelnice, popřípadě za frekvenci svozu. Poplatky jsou tedy vázány na výkon, platí se například za nákup speciálních šedých pytlů na zbytkový odpad, které jsou pak od domů odváženy. Jiné pytle svozové firmy neakceptují. Díky poplatkům platí různé domácnosti různé částky za komunální odpad, vždy podle jejich produkce. Např. v provincii Vlámský Brabant platí obyvatelé vyšší částky za nákup šedých pytlů na zbytkový odpad než obyvatelé zbylé části Vlámského regionu. Toto opatření má pozitivní dopad na množství vyprodukovaného komunálního odpadu a na množství vytříděného odpadu. Po zavedení poplatků vázaných na množství odpadu klesla produkce komunálního odpadu ve všech oblastech Vlámska, např. v Západním Vlámsku o 23 kg na obyvatele za rok, ale v provincii Vlámský Brabant to bylo až 142 kg na obyvatele za rok. Nárůst množství vytříděného odpadu byl v Západním Vlámsku o 82 kg na obyvatele za rok, kdežto v provincii Vlámský Brabant to bylo až 155 kg.36 Graf 9 ilustruje vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO, a zároveň vývoj daně/poplatku za skládkování v Belgii v letech 2001–2010. Obě veličiny jsou spojeny do jednoho grafu právě proto, aby bylo možné zhruba sledovat jejich vzájemnou (ne)závislost.
36
viz Hogg (2002, str. 9-10)
55
Graf 9 – Vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v € za tunu) v Belgii v letech 2001–2010
Zdroj: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/ Podíl skládkovaného SKO v Belgii dlouhodobě klesá, rychlejší pokles byl však zaznamenán po razantním navýšení poplatku za skládkování v obou regionech (přičemž ve Vlámsku zůstává tato platba stále vyšší z obou regionů). Belgie plánuje zahrnout poplatky za KO do indexu spotřebitelských cen. Poplatky za skládkování se v Belgii liší v jednotlivých částech země. Například ve Vlámsku činil v r. 2008 25 EUR za tunu, v roce 2010 to bylo 65 EUR a v roce 2015 60 – 120 EUR za tunu. Ve Valonsku činil poplatek 58 EUR v r. 2001, 61 EUR v r. 2004, 75 EUR v r. 2007, 80 EUR v r. 2010 a 40 – 80 EUR za tunu v r. 2015. Dánsko V Dánsku je zavedeno několik typů plateb za komunální odpad a nakládání s ním, část plateb je vždy nějakým způsobem diferencována. Fixní částky platí občané za domácnosti či rekreační objekt (letní byt) ročně, k nim jsou připočítávány proměnlivé poplatky. V základu lze tyto proměnlivé poplatky rozdělit do dvou typů – poplatky dle váhy odpadu (nad váhu placenou v roční fixní částce, zde 5 kg na osobu za 14 dní), poplatky dle objemu odpadu (za pronájem další popelnice). V oblastech, kde se realizují poplatky dle váhy odpadu, jsou zaznamenávány nižší produkce zbytkového komunálního odpadu a vyšší míra třídění, než v oblastech s poplatky účtovanými za objem odpadu. V průměru je množství vyprodukovaného komunálního odpadu v obcích, 56
které zavedly poplatky dle váhy odpadu, nižší o 359 kg na domácnost za rok. Domácnosti zkompostují v průměru o 40 kg ročně bioodpadu více než v ostatních regionech.37 V nejbližší budoucnosti Dánsko změny v poplatcích za KO neplánuje. V následujícím grafu 10 je, stejně jako v případě grafu předchozího znázorněn vývoj skládkování, spalování a poplatků, tentokráte v Dánsku. Graf 10 – Vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v DKK za tunu) v Dánsku v letech 2001–2010
Zdroj: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/ V Dánsku je poměr skládkování SKO dlouhodobě na nízké úrovni. V r. 2010 došlo k výraznému nárůstu platby za skládkování, efekt platby ale z důvodu časového omezení dostupných údajů pozorovatelný není. V Dánsku je dlouhodobá tradice poplatků za skládkování. V roce 1993 činily 21,3 EUR za tunu, 44,7 EUR v r. 1997, v r. 1999 již 50 EUR a v r. 2010 to bylo 63,3 EUR za tunu (platí i v r. 2015). Německo Odpadové hospodářství je spravováno decentralizovaně, bude tedy uveden jen jeden příklad za všechny: Aschaffenburg je stosedmdesátitisícový okres v Bavorsku, kde byl v roce 1997 zaveden systém plateb za odpady podle jejich váhy. Poplatek za skládkování ale zaveden není. V Německu se již v polovině roku 2006 podařilo dosáhnout nulového skládkování, jak zobrazuje graf 11.
37
viz Hogg (2002, str. 14–21)
57
Graf 11 – Vývoj skládkování, spalování a recyklace SKO v Německu v letech 2001–2010, v mil. tun
Zdroj: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/ Finanční motivace v podobě platby za skutečnou váhu odpadu vedla k výraznému snížení produkce odpadu. Každá domácnost má svoji nádobu označenou kódem a čipem. Při vyvážení se plná a prázdná nádoba automaticky zváží a lidé tak platí jen za skutečně vyprodukovaný odpad. Za tříděný sběr, včetně bioodpadu, se neplatí. Za likvidaci objemného odpadu se platí. Snižování produkce odpadu region podporuje i bezplatnou inzercí opraven a půjčoven. V regionu se dvakrát ročně provádí svoz kovů, elektroodpadu, dřeva a papíru. Od roku 1997 do roku 2011 kleslo množství směsného komunálního odpadu na obyvatele za rok z 96 kg na 60 kg, přičemž množství tříděného odpadu stouplo ze 139 kg na 233 kg na obyvatele za rok a množství bioodpadu ze 106 kg na 130 kg na obyvatele za rok.38 V nejbližší budoucnosti Německo neplánuje změny v poplatcích za KO. Rakousko Zde bude uveden konkrétní příklad realizovaný ve Vídni – Vídeň minimalizuje skutečné objemy odpadu, maximalizuje využití odpadu k druhotné recyklaci či výrobě energie, motivuje své občany ke třídění skrze poplatky navázané na množství odpadu. Vlastníci budov jsou zpoplatňováni na základě množství vyprodukovaného odpadu a frekvenci potřebného svozu. Čím více daný majitel kontejneru třídí, tím menší kontejner na komunální odpad potřebuje a tím je jeho poplatek za komunální odpad nižší. Nejmenší objem kontejneru je 120 litrů a z hygienických důvodů je vyvážen nejméně jednou týdně. Graf 12 ilustruje vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO, a zároveň vývoj daně/poplatku za skládkování v Rakousku, v letech 2001–2010. 38
viz http://www.tretiruka.cz/news/motivace-domacnosti-dulezity-krok-pri-snizovani-produkce-nasich-odpadu/
58
Graf 12 – Vývoj množství skládkovaného skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v € za tunu) unu) v Rakousku v letech 2001 – 2010
Zdroj: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid http://www.eea.europa.eu/publications/managing solid-waste/ Z grafu jsou čitelné poměrně výrazné změny u všech sledovaných veličin, s výjimkou platby za inertní odpad. Mezi roky 2003 a 2004 se navýšila navýšil platba ba za tunu reaktivního odpadu o přibližně padesát procent, ve stejném období výrazně klesl poměr skládkování, a to o více než dvacet procentních bodů. Zároveň o téměř 15 procentních bodů stoupl poměr spalovaného odpadu. Poplatky za skládkování biodegradovatelného biodegradovatelného odpadu se vyvíjely následovně: 44 EUR za tunu v r. 2001, 65 EUR v r. 2004, 87 EUR v r. 2006 (platí i v roce 2015). Od roku 2009 je zákaz skládkování neupraveného odpadu, který má větší než pěti procentní obsah celkového organického uhlíku. Upravený pravený odpad je možné skládkovat, poplatek byl 26 EUR v r. 2009 a 29,8 EUR v r. 2012. Jako jedno z důležitých opatření udržitelného rozvoje je v Rakousku chápána předúprava odpadů před jejich uložením na skládku, díky které má být dosaženo menší produkce skládkových plynů, nižší zatížení podzemních vod a zachování přírodních surovin. Nová pravidla byla zavedena v roce 2002. Z komparace mezi roky 1999 a 2004 vyplývá, že produkce odpadů z domácností a podobných zařízení stoupla o 10,4 %, z toho zbytkový odpadd o 5,1 % a objemný odpad o 8,2 %. Zároveň byl navýšen oddělený sběr odpadů
59
z domácností a podobných zařízení, a to o 15,2 %.39 Oproti roku 1999 ale bylo v roce 2004 na skládky uloženo o 39 % méně odpadu.40 Itálie V Itálii stále dochází k nárůstu ročního objemu komunálního odpadu. Pozitivní trend je zaznamenán u odděleného sběru komunálních odpadů. V období let 2001 až 2005 dosáhl nárůst objemu odděleného sběru 50 % (z původních 5,1 na 7,7 mil. tun). Tato bilance představuje celonárodně 24,3 % (v roce 2005). Hlavním způsobem odstraňování komunálních odpadů je v Itálii skládkování. V roce 2005 se velmi rozšířil sběr organické frakce a následného kompostování. Ve srovnání s roky 2002 až 2004 došlo k nárůstu tohoto typu zpracování komunálního odpadu v celonárodním měřítku o 13 %. U zbytkových odpadů se stále rozvíjí mechanicko–biologická úprava, v níž Itálie zaujímá první místa jak v měřítku evropském, tak světovém.41 Graf 13 se věnuje vývoji množství odpadu skládkovaného a spalovaného, dále vývoji plateb za komunální odpad. Vzhledem k výrazné rozdílnosti v platbách za KO mezi jednotlivými regiony je výše plateb v každém sledovaném roce zachycena do sloupcového grafu. Graf 13 – Vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v € za tunu) v Itálii v letech 2001–2010
Zdroj: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/
39
Nárůst produkce odpadů je zdůvodňován tím, že se zvyšuje podíl menších domácností, především tzv. singles, dále vyšší poptávkou po hotových jídlech v menších porcích a zvýšenou nabídkou trhu produktů na jedno použití. 40 viz http://odpady-online.cz/nakladani-s-komunalnimi-odpady-v-rakousku/ 41 Viz http://odpady-online.cz/nakladani-s-komunalnimi-odpady-v-italii/
60
Mezi lety 2002 až 2012 postupně klesal počet regionů s platbami za KO do 10 Eur za tunu. V roce 2012 již v žádném regionu nebylo možné platit méně než 10 Eur za tunu SKO. Počet regionů s nejvyšší platbou, tedy 20–30 Eur za tunu SKO, narostl mezi lety 2002 až 2012 ze čtyř na deset. Průměrný poplatek činil 14,24 EUR za tunu v roce 2001, v r. 2012 to bylo 18,28 EUR. Z roku 2015 nejsou průměrná data k dispozici. Zároveň s nárůstem plateb za skládkování postupně klesal poměr skládkovaného odpadu z necelých sedmdesáti procent na hodnotu okolo padesáti procent. V nejbližší budoucnosti Itálie změny v poplatcích za KO neplánuje. V oblasti třídění lze v Itálii nalézt „světlé“ výjimky. Například v Navigli, v provincii Milán, dosahovalo v roce 1999 třídění komunálního odpadu úrovně 70,3%. Autoři studie se domnívají, že je to způsobeno zavedením poplatku na principu PAYT, tato opatření platí již od roku 1997 (Hogg, 2002, s. 30–32). Poplatek se skládá ze dvou částí – fixní a variabilní. Fixní částka je placena podle velikost domu, počtu členů domácnosti a dle typu obydlí. Variabilní částka se stanovuje podle počtu pytlů, které byly svozovou společností skutečně odvezeny. Každá domácnost má magnetickou kartu a štítky s číselným kódem odpovídajícím dané domácnosti. Občané jsou povinni označit svým štítkem každý pytel se směsným komunálním odpadem. Svozová firma sbírá během svozu tyto štítky a odevzdává je úřadu, který má v kompetenci poplatky za komunální odpady. Zároveň předá úřadu informaci o celkové váze svozu za daný termín. Celková váha je pak vydělena počtem svezených pytlů. Domácnosti, které kompostují svůj bioodpad, mají slevu 20% z poplatku za komunální odpad. Zavedení těchto opatření snížilo množství zbytkového komunálního odpadu mezi lety 1997 a 1999 o 18%, naopak navýšilo množství vytříděného odpadu o 8 %.
61
3 PRAKTICKÁ ČÁST – ANALÝZA VÝVOJE VYBRANÝCH UKAZATELŮ ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ Cílem praktické části je analyzovat jak vývoj vybraných ukazatelů OH v letech 2010 – 2013, tak dopad navýšení poplatku za skládkování na výdaje obcí Moravskoslezského kraje.
3.1 Metodika Při zpracování analýzy vývoje ukazatelů a navyšování poplatku za skládkování bylo postupováno v následujícím pořadí: 1. získání dat, 2. rozčlenění jednotlivých položek (výdaje, příjmy, množství KO), 3. očištění dat, 4. analýza.
3.2 Data V praktické části jsou požita data za období 2010 – 2013, která byla získána ze systému Monitor, informačního systému odpadového hospodářství a Českého statistického úřadu. Data se týkají těchto oblastí: − identifikace obce (kód obce, název, rozloha), − výdaje obcí na OH, − příjmy obcí z OH, − množství komunálního odpadu, − počet obyvatel. Data výdajů a příjmů obcí na KO byla získána ze specializovaného informačního systému Monitor (monitor.statnipokladna.cz), který je provozován ministerstvem financí ČR a obsahuje data ze systému Státní pokladny (IISSP – Integrovaný informační systém státní pokladny) a Centrálního systému účetních informací (CSÚIS). Informační systém odpadového hospodářství (dále jen ISOH), provozovaný společností CENIA, poskytl interní data o množství KO. A v poslední řadě data o počtu obyvatel byla stažena z Českého statistického úřadu (ČSÚ).
3.3 Rozčlenění jednotlivých položek Výdaje Výdaje obcí na odpadové hospodářství podle přílohy vyhlášky č. 323/2002 Sb. o rozpočtové skladbě a odvětvového členění výdajů se skládají z paragrafů: 62
2122 – Sběr a zpracování druhotných surovin 3721 – Sběr a svoz nebezpečných odpadů 3722 – Sběr a svoz komunálních odpadů 3723 – Sběr a svoz ostatních odpadů (jiných než nebezpečných a komunálních) 3724 – Využívání a zneškodňování nebezpečných odpadů 3725 – Využívání a zneškodňování komunálních odpadů 3726 – Využívání a zneškodňování ostatních odpadů 3727 – Prevence vzniku odpadů 3728 – Monitoring nakládání s odpady 3729 – Ostatní nakládání s odpady. Pro tuto analýzu jsem zúžila výdajové položky obcí pouze na ty, týkající se komunálního odpadu ukládaného na skládky, tedy 3722 – Sběr a svoz komunálních odpadů a 3725 – Využívání a zneškodňování komunálních odpadů. Tyto dvě výdajové položky tvořily v roce 2013 88,53 % z celkových výdajů na odpadové hospodářství. Viz tabulka 12. Tabulka 12 - Paragrafy výdajů obcí na odpadové hospodářství podle odvětvového třídění rozpočtové skladby Číslo paragrafu 2122 3721 3722 3723 3724 3725 3726 3727 3728 3729
Název Sběr a zpracování druhotných surovin Sběr a svoz nebezpečných odpadů Sběr a svoz komunálních odpadů Sběr a svoz ostatních odpadů (jiných než nebezpečných a komunálních) Využívání a zneškodňování nebezpečných odpadů Využívání a zneškodňování komunálních odpadů Využívání a zneškodňování ostatních odpadů Prevence vzniku odpadů Monitoring nakládání s odpady Ostatní nakládání s odpady
Podíl na výdajích na OH (%) 0,09% 1,58% 80,73% 3,00% 0,04% 7,80% 3,12% 0,27% 0,02% 3,35%
Zdroj: Autorka podle přílohy vyhlášky č. 323/2002 Sb. o rozpočtové skladbě Je nutno uvést, že existuje riziko zkreslení dat, protože příjmy a výdaje nejsou obcemi vykazovány v systémech správně podle rozpočtové skladby. Z těchto důvodů jsme výdaje na nakládání s KO omezily jen na dvě zmíněné výdajové položky. Příjmy Příjmové položky rozpočtů obcí na odpadové hospodářství podle přílohy vyhlášky č. 323/2002 Sb. o rozpočtové skladbě se skládají z paragrafů: 63
1333 – Poplatky za uložení odpadů 1337 – Poplatek za komunální odpad 1340 – Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Množství komunálního odpadu: Celkové množství KO se skládá z SKO, tříděného odpadu a velkoobjemového odpadu, přičemž na skládky je ukládán pouze SKO a velkoobjemový odpad. Proto jsem do této analýzy nezahrnula tříděný odpad. Poměrové ukazatele V analýze vývoje výdajů na komunální odpad jsou zahrnuty následující ukazatele: − výdaje obcí na nakládání s KO přepočtený na obyvatele (Kč/počet obyvatel), − výdaje obcí na nakládání s KO přepočtený na množství KO ukládaného na skládky (Kč/tuna), − poměr příjmů a výdajů obcí na nakládání s KO ukládaného na skládky (Kč).
3.4 Očištění dat Při analýze získaných dat jsem se jako první zabývala tím, na čem nejtěsněji závisí výdaje obcí na OH. Z korelační analýzy vyplynulo, že výdaje na OH velmi těsně souvisí na dvou ukazatelích, jsou jimi množství komunálního odpadu a počtu obyvatel. Korelační koeficient pro počet obyvatel vyšel nepatrně lépe 0,9937 než pro množstvím odpadu (0,9907). Tohle zjištění odpovídá faktu, že obce svoji politiku nakládání s komunálním odpadem nastavují podle počtu obyvatel. Dále jsem tento ukazatel zkoumala statistickými veličinami v programu Statistica a určila minimum, maximum, průměr, medián a směrodatnou odchylku. Pomocí těchto veličin jsem zjistila, že datový soubor vykazuje velký rozptyl a zdaleka nemá normální rozložení. V následující tabulce jsou uvedeny tyto základní statistické veličiny a po ní následují graficky znázorněné histogramy rozložení dat výdajů na komunální odpad na obyvatele před očištěním pro rok 2013 (graf 14). Histogramy pro roky 2010–2012 jsou uvedeny v příloze č. 2. Histogramy znázorňují poměr výdajů v Kč na obyvatele k celkovému počtu obcí.
64
Tabulka 13 - Základní statistické veličiny ukazatele výdaje na nakládání s KO na obyvatele v Kč u obcí Moravskoslezského kraje 2010–2013 před očištěním Rok 2010 2011 2012 2013
Data před očištěním – popisné statistiky Počet Průměr Medián Minimum Maximum obcí 300 697,82 611,26 0,00 5763,97 300 709,31 641,91 0,00 6449,24 300 744,10 655,98 0,00 9855,78 300 726,16 667,89 0,00 2045,00
Směrodatná odchylka 495,57 457,59 625,68 312,45
Zdroj: Autorka Graf 14 - Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele před očištěním pro rok 2013
Zdroj: Autorka Očištění dat jsem provedla ve spolupráci s ústavem matematiky a společně s paní Mgr. Petrou Širůčkovou, jsem navrhla tento postup očištění dat. Pomocí krabicového grafu byly zjištěny odlehlé a extrémní hodnoty, které byly odstraněny podle dolní a horní hradby krabicového grafu. Dolní a horní hranice pro stanovení odlehlých a extrémních hodnot byly stanoveny podle následujících vztahů:
65
DVH = −( HK − DK ) ⋅ 1,5 + DK HVH = ( HK − DK ) ⋅ 1,5 + HK kde
DVH …dolní vnitřní hradba HVH … horní vnitřní hradba DK … dolní kvartil HK … horní kvartil
V následující tabulce jsou uvedeny extrémní a odlehlé hodnoty, které byly hraniční pro vyloučení dat ze základního souboru, a po nich následují krabicové grafy, které tyto odlehlosti znázorňují na výdajích za KO na obyvatele před očištěním dat v jednotlivých letech. Tabulka 14 - Extrémní a odlehlé hodnoty základního souboru dat Rok 2010 2011 2012 2013
Data před očištěním – extrémní a odlehlé hodnoty Dolní vnitřní Počet obcí Dolní kvartil Horní kvartil hradba 300 503,04 783,78 81,93 300 509,05 808,59 59,74 300 528,91 832,01 74,27 300 546,22 869,24 61,69
Horní vnitřní hradba 1204,88 1257,90 1286,65 1353,78
Zdroj: Autorka Graf 15 - Výdaje na KO na obyvatele před očištěním v letech 2010 – 2013
Zdroj: Autorka 66
Z celkového počtu 300 obcí v Moravskoslezském kraji vykazovalo 30 obcí extrémní hodnoty ukazatele výdaje na komunální odpad v závislosti na počtu obyvatel. Změny, které se projevily v popisných statistikách po vyloučení extrémních a odlehlých hodnot u zmíněných obcí, uvádí tabulka 15. Je doplněna grafickými vývoji histogramů rozložení dat výdajů na KO na obyvatele pro jednotlivé roky a dále doplněna krabicovým grafem, který určuje medián a rozsahy neodlehlosti hodnot. Tabulka 15 - Základní statistické veličiny ukazatele výdaje na nakládání s komunálním odpadem na obyvatele v Kč u obcí Moravskoslezského kraje 2010 – 2013 po očištění Data po očištění – popisné statistiky Rok 2010 2011 2012 2013
Počet obcí 270 270 270 270
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
635,86 654,39 671,68 687,28
604,00 626,54 648,12 660,96
137,27 117,46 155,17 166,83
1200,21 1245,63 1272,19 1267,35
Směrodatná odchylka 202,51 208,14 209,74 215,56
Zdroj: Autorka Graf 16- Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele po očištění pro rok 2013
Zdroj: Autorka
67
Graf 17 - Výdaje na KO na obyvatele po očištění v letech 2010–2013
Zdroj: Autorka Po očištění data sice stále nemají ryze normální rozložení, ale oproti původnímu základnímu souboru dat je již toto rozložení vhodné pro další analýzu dat a její vyhodnocení. Zbývající malé odlehlosti a extrémy v hodnotách se sice projeví v dalších výpočtech, ale výrazně analýzu již neovlivní. K provedení analýzy vývoje výdajů na nakládání s KO jsem se dále rozhodla vyjmout ze základního souboru dat po očištění ty obce, které mají na svém území skládku. Základní soubor dat byl tak ponížen o dalších 17 obcí.
3.5 Analýza vývoje výdajů na nakládání s komunálním odpadem v letech 2010–2013 v obcích Moravskoslezského kraje Cílem této analýzy je porovnat výdaje obcí na nakládání s KO v závislosti na počtu obyvatel a množství KO a zachytit jejich vývoj za období 2010–2013. Obce byly rozděleny do tří skupin podle počtu obyvatel, množství KO ukládaného na skládky a podle okresu. Skupiny a intervaly jsou uvedeny v následující tabulce:
68
Tabulka 16 - Rozdělení obcí
Podle počtu obyvatel 0 – 500 obyvatel 501 – 1 000 obyvatel 1 001 – 4 000 obyvatel 4 001 – 10 000 obyvatel více než 10 000 obyvatel.
Rozdělení obcí Podle množství KO 0 – 10 tun 11 – 100 tun 101 – 500 tun 501 – 1 000 tun více než 1 000 tun
Podle okresu Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město
Zdroj: Autorka Dále byly určeny výdaje jednotlivých obcí jako součet výdajových položek 3722 a 3725, které určují výdaje jednotlivých obcí na nakládání s komunálním odpadem. Příjmy za komunální odpad v jednotlivých obcích byly stanoveny jako součet příjmových položek 1333, 1337 a 1340. Všechny příjmy a výdaje byly přepočteny také na jednoho obyvatele a na tunu odpadu ukládaného na skládky pro zpracování následujících analýz. Poslední položky příjmů a výdajů byly určeny následovně. Položka poměr výdajů jako rozdíl výdajů a příjmů v podílu ke výdajům (procentuální spoluúčast obce) a položka poměr příjmů jako poměr příjmů ke všem výdajům obce. Výdaje na nakládání s KO ukládaného na skládky na počet obyvatel
Následující grafy 21, 22 a 23 znázorňují vývoj průměrných výdajů na nakládání s komunálním odpadem ukládaným na skládky na počet obyvatel v letech 2010–2013 dle rozdělení v tabulce 5. Graf 21 znázorňuje dělení obcí dle počtu obyvatel, kdy z důvodů chybějících dat bylo odebráno pro provedení výpočtů v průměrných hodnotách celkem 60 obcí, z toho 9 obcí v roce 2010, 18 obcí v roce 2011, 19 obcí v roce 2012 a 14 obcí v roce 2013. Tyto počty obcí byly odebrány také v dělení dle okresů a v dělení dle množství KO. Na osách x jsou v grafech uvedeny jednotlivé roky. Osy y označují průměrné výdaje na obyvatele v Kč. Jedná se o průměrné hodnoty stanovené dle rozdělení obcí do příslušných kategorií stanovených v tabulce 16. Každý graf obsahuje legendu, které srozumitelně vyjadřuje o kterou kategorii je v daném grafu jedná. V grafu 22 v kategorii rozdělení množství odpadu v rozmezí 0 – 10 t chybí hodnota pro rok 2013, jelikož v tomto roce žádná z obcí nebyla pod hranicí 10 t KO, nebo byly tyto obce vyřazeny z důvodu nekompletnosti dat použitelných pro analýzu.
69
výdaje na obyvatele
Graf 18 - Vývoj průměrných výdajů obce podle počtu obyvatel Průměrné výdaje na nakládání s KO dle velikosti obce
800
750 0 - 500 ob. 501 - 1000 ob.
700
1001 - 4000 ob. 4001 - 10000 ob. > 10000 ob. 650
600
550 2010
2011
2012
2013
rok
Zdroj: Autorka Podle očekávání jsou výdaje na nakládání s KO každý rok pro jednotlivé obce vyšší, vzhledem k rostoucím cenám na celém trhu. Nejvyšší výdaje mají obce s velkým počtem obyvatel a také obce na opačném spektru rozložení, tedy obce nejmenší. Z hlediska rozdělení výdajů dle množství odpadu je pak zřejmý nárůst výdajů u odpadu vyššího jak 1000 t, naopak u odpadů do 10 t je vidět zřejmý výrazný pokles průměrných výdajů. Ostatní výdaje v rozmezí 11 – 1000 t rostou pouze mírně, v některých letech mírně klesají. Je to dáno zejména vysokým počtem dat v těchto skupinách a tedy vhodnější základně pro analýzu. U průměrných výdajů rozdělených dle okresů je vidět vzrůst výdajů u všech okresů, což je způsobeno reakcí na ekonomický trh a hospodaření země. Jak bylo předpokládáno, čím větší okres je, tím je růst výdajů na jednoho obyvatele strmější a vyšší. V celkovém souhrnu z hlediska hodnoty v Kč jsou sice výdaje za KO ve větších okresech strmějšího růstu avšak nižší hodnoty. Rozdíl mezi jednotlivými okresy je až 300 Kč na jednoho obyvatele.
70
výdaje na obyvatele
Graf 19 - Vývoj průměrných výdajů obce podle množství odpadu Průměrné výdaje na nakládání s KO dle množství odpadu 800 0 - 10 t 11 - 100 t 750
101 - 500 t 501 - 1000 t > 1000 t
700
650
600
550
2010
2011
2012
2013
rok
Zdroj: Autorka
výdaje na obyvatele
Graf 20 - Vývoj průměrných výdajů obce podle okresu Průměrné výdaje na nakládání s KO dle okresu
850
800
Bruntál Frýdek-Místek Karviná
750
Nový Jičín Opava Ostrava-město
700
650
600
550 2010
2011
2012
Zdroj: Autorka
71
2013
rok
Výdaje na nakládání s KO ukládaného na skládky na tunu KO
Následující grafy 24, 25 a 26 znázorňují vývoj průměrných výdajů na nakládání s komunálním odpadem ukládaným na skládky přepočtený na jednu tunu komunálního odpadu v letech 2010–2013 dle rozdělení v tabulce 16. Graf 24 znázorňuje dělení obcí dle počtu obyvatel, kdy z důvodů chybějících dat bylo odebráno pro provedení výpočtů v průměrných hodnotách celkem 60 obcí, z toho 9 obcí v roce 2010, 18 obcí v roce 2011, 19 obcí v roce 2012 a 14 obcí v roce 2013. Tyto počty obcí byly odebrány také v dělení dle okresů a v dělení dle množství KO. Konkrétní počty vyřazených obcí v jednotlivých kategoriích znázorňuje následující tabulka. Tabulka 17- Vyřazené obce z důvodů chybějících dat pro výpočet
Podle počtu obyvatel 0 – 500 obyvatel 501 – 1 000 obyvatel 1 001 – 4 000 obyvatel 4 001 – 10 000 obyvatel více než 10 000 obyvatel. Podle množství KO 0 – 10 tun 11 – 100 tun 101 – 500 tun 501 – 1000 tun více než 1 000 tun Podle okresu Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město
Vyřazené obce 2010 2011 5 11 3 4 1 3 0 0 0 0
2012 17 1 1 0 0
2013 14 0 0 0 0
5 4 0 0 0
6 7 2 0 1
11 8 0 0 0
7 7 0 0 0
3 0 0 2 2 2
7 3 1 5 0 2
13 2 0 2 1 1
9 1 0 2 2 0
Zdroj: Autorka Na osách x jsou v grafech uvedeny jednotlivé roky. Osy y označují průměrné výdaje na tunu KO v Kč. Jedná se o průměrné hodnoty stanovené dle rozdělení obcí do příslušných kategorií stanovených v tabulce 16. Každý graf obsahuje opět legendu uvedenými jednotlivými kategoriemi rozdělení. V grafu 25 v kategorii rozdělení množství odpadu v rozmezí 0 – 10 t opět chybí hodnota pro rok 2013, ze stejného důvodu jako v předešlých grafech. Výdaje na nakládání s KO v přepočtu na jednu tunu KO při rozdělení dle velikosti obce vykazují velmi rozdílný vývoj. U obcí o velikosti 4001 – 10000 obyvatel došlo v roce 2011 k extrémnímu nárůstu výdajů, ovšem v dalších letech se výdaje podstatně snížily a v roce 2013 stagnovaly. U obcí nad 10000 obyvatel je průměrný výdaj na tunu KO víceméně 72
neměnný po celou dobu. Ostatní obce vykazují pouze mírný nárůst či pokles výdajů ve sledovaných letech.
výdaje na tunu KO
Graf 21 - Vývoj průměrných výdajů na tunu KO – obce podle počtu obyvatel Průměrné výdaje na nakládání s KO dle velikosti obce 2000000 0 - 500 ob. 501 - 1000 ob. 1001 - 4000 ob. 1500000
4001 - 10000 ob. > 10000 ob.
1000000
500000
0 2010
2011
2012
2013
rok
Zdroj: Autorka
výdaje na tunu KO
Graf 22 - Vývoj průměrných výdajů na tunu KO – obce podle množství odpadu Průměrné výdaje na nakládání s KO dle množství odpadu 2000000 0 - 10 t 11 - 100 t 101 - 500 t 1500000
501 - 1000 t > 1000 t
1000000
500000
0 2010
2011
2012
Zdroj: Autorka 73
2013
rok
Z hlediska rozdělení výdajů dle množství odpadu je pak zřejmý nárůst výdajů u odpadu do 10 t, vzhledem k malému počtu dat v této kategorii a zcela chybějícím datům v roce 2013 však nelze s jistotou říci, že se jedná o správný trend. Jelikož nárůst v této kategorii byl enormní, byl graf zaměřen zejména na ostatní kategorie z důvodu přehlednosti křivek. Je zřejmé, že u ostatních kategorií v rozmezí 101 t a více jsou průměrné výdaje na tunu KO dle množství odpadu víceméně neměnné a oscilují pouze mírně. Větší výkyv byl zaznamenán pouze v roce 2011 u kategorie 11 – 100 t KO.
výdaje na tunu KO
Graf 23 - Vývoj průměrných výdajů na tunu KO – obce dle okresu Průměrné výdaje na nakládání s KO dle okresu 4000000 Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín
3000000
Opava Ostrava-město
2000000
1000000
0 2010
2011
2012
2013
rok
Zdroj: Autorka U průměrných výdajů rozdělených dle okresů je vidět vzrůst výdajů u většiny okresů vletech 2011 a 2012, což je způsobeno reakcí na ekonomický trh a hospodaření země. V roce 2011 velký nárůst výdajů na tunu KO zaznamenaly okresy Opava a Karviná, v roce 2012 pak okres Bruntál. Naopak stagnaci po celou dobu vykazuje okres Ostrava-město. Poměr příjmů a výdajů na nakládání s KO ukládaného na skládky
Následující grafy 27, 28 a 29 znázorňují poměr průměrných výdajů a příjmů na nakládání s komunálním odpadem ukládaným na skládky v letech 2010–2013 dle rozdělení v tabulce 16. I v této analýze byly vyloučeny obce, které nedodaly údaje pro potřebný výpočet tak, jak je uvádí tabulka 17. Na osách x jsou uvedeny jednotlivé příjmy a výdaje v letech v procentuálním vyjádření poměrů, které byly vypočítány tak, jak je uvedeno výše v práci. Jedná se vždy do doplňky do 100%, kdy hraniční osou pro výdaj a příjem je hodnota 50 % a tvoří osu grafů. Procentuální 74
vyjádření jednotlivých výdajů a příjmů uvádějí tabulky pod jednotlivými grafy. Vzhledem k přehlednosti grafů i tabulek neuvádím bližší komentáře k jednotlivým grafům. Graf 24 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle počtu obyvatel Poměr příjmů a výdajů dle velikosti obce 65,00%
60,00%
poměr [%]
55,00%
50,00% 0 - 500 ob. 45,00%
501 - 1000 ob. 1001 - 4000 ob.
40,00%
4001 - 10000 ob. > 10000 ob.
35,00% výdaj
příjem
výdaj
2010
příjem 2011
výdaj
příjem 2012
výdaj
příjem 2013
rok (výdaj, příjem)
Zdroj: Autorka Tabulka 18 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle počtu obyvatel Počet obyvatel 0 – 500 501 – 1 000 1001 – 4 000 4001 – 10 000 > 10 000
2010 výdaj příjem 46,46% 53,54% 44,25% 55,75% 40,38% 59,62% 51,08% 48,92% 39,81% 60,19%
2011 výdaj příjem 46,65% 53,35% 43,14% 56,86% 40,68% 59,32% 49,43% 50,57% 38,37% 61,63%
2012 výdaj příjem 47,37% 52,63% 42,80% 57,20% 43,05% 56,95% 50,55% 49,45% 41,93% 58,07%
2013 výdaj příjem 44,97% 55,03% 43,01% 56,99% 40,26% 59,74% 49,19% 50,81% 35,84% 64,16%
Zdroj: Autorka U analýzy dle rozdělení množství KO je opět zřejmé, že data v kategorii 0 – 10 t je velmi málo a proto tuto charakteristiku nelze brát plně v úvahu. Data v roce 2013 chybí zcela. I v jednotlivých letech je analýza u těchto dat ovlivněna malým počtem obcí, spadajících do této kategorie.
75
Tabulka 19 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle množství KO Tuny 0 – 10 t 11 – 100 t 101 – 500 t 501 – 1000 t > 1000 t
2010 výdaj příjem 9% 91% 45,94% 54,06% 43,81% 56,19% 42,12% 57,88% 43,72% 56,28%
2011 výdaj příjem 74,85% 25,15% 47,23% 52,77% 43,80% 56,20% 37,50% 62,50% 42,72% 57,28%
2012 výdaj příjem 17,88% 82,12% 48,87% 51,13% 43,92% 56,08% 44,98% 55,02% 42,92% 57,08%
2013 výdaj příjem – – 43,29% 56,71% 44,53% 55,47% 36,15% 63,85% 42,81% 57,19%
Zdroj: Autorka Graf 25 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle množství odpadu Poměr příjmů a výdajů dle množství KO
90% 80%
poměr [%]
70% 60% 50% 40% 0 - 10 t
30%
11 - 100 t
20%
101 - 500 t
10%
501 - 1000 t > 1000 t
0% výdaj
příjem 2010
výdaj
příjem
výdaj
2011
příjem 2012
výdaj
příjem 2013
rok (výdaj, příjem)
Zdroj: Autorka Dle tohoto grafu, který zobrazuje závislost poměru příjmů a výdajů na množství vyprodukovaného KO, je možné konstatovat, že ve všech letech sledování jsou poměry příjmů a výdajů podobné s výjimkou o obcí do 10t vyprodukovaného KO, což je dáno malým počtem dat v této kategorii. Větší výkyvy poměru příjmů a výdajů mají obce s množstvím odpadu od 501 do 1000t.
76
Graf 26 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle okresu Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město
Poměr příjmů a výdajů dle okresu 75,00% 70,00% 65,00%
poměr [%]
60,00% 55,00% 50,00% 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% výdaj
příjem
výdaj
2010
příjem
výdaj
2011
příjem
výdaj
2012
příjem 2013
rok (výdaj, příjem)
Zdroj: Autorka Tento graf znázorňuje poměr příjmů a výdajů u obcí rozdělených podle okresů. Největší rozdíl mezi příjmy a výdaji vykazuje okres Ostrava-město, kde v roce 2011 dosahovaly výdaje přes 70%. V roce 2012 a 2013 se poměr výdajů snížil pod 65%. U ostatních okresů se výdaje pohybují pod 50%. Tabulka 20 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle okresu Okres Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město
2010 výdaj příjem 41,06% 58,94% 33,93% 66,07% 47,91% 52,09% 47,94% 52,06% 47,10% 52,90% 65,77% 34,23%
2011 výdaj příjem 40,70% 59,30% 33,02% 66,98% 41,95% 58,05% 43,94% 56,06% 48,78% 51,22% 72,55% 27,45%
2012 výdaj příjem 40,27% 59,73% 34,56% 65,44% 49,75% 50,25% 45,79% 54,21% 49,95% 50,05% 64,65% 35,35%
2013 výdaj příjem 39,07% 60,93% 30,35% 69,65% 46,62% 53,38% 46,88% 53,12% 47,77% 52,23% 63,83% 36,17%
Zdroj: Autorka Porovnáni průměrných jednotkových nákladů na tunu KO a výdajů na obyvatele
V následujících grafech č. 30 a 31 je uvedeno ve sloupcových grafech srovnání průměrných výdajů na tunu komunálního odpadu [Kč/t] a výdajů na obyvatele v jednotlivých letech pro obce dle velikostních kategorií. První z grafů uvádí porovnání výdajů v letech pro výdaj na tunu KO, kde lze pozorovat trend nárůstu těchto výdajů. U jednotlivých velikostí obcí lze vypozorovat následující. U obcí do 77
velikosti 500 obyvatel se výdaje na tunu KO zvyšovaly v letech 2010–2012, v roce 2012 extrémním způsobem, který měl za následek výrazný pokles nákladů v roce 2013. U obcí velikosti 501 – 1000 obyvatel je trend nárůstu výdajů zřejmý a je pravidelný po celé sledované období. Oproti tomu u obcí do velikosti 4000 obyvatel je trend spíše opačný, od vyšších hodnot výdajů v letech 2010 a 2011 (kde došlo k vysokému nárůstu výdajů na tunu KO) ke klesajícím výdajům v letech 2012 a 2013. Totéž platí pro obce s velikostí do 10000 obyvatel. Výdaje na tunu KO u obcí nad 10000 mají ve sledovaném období taktéž rostoucí trend s výjimkou roku 2011, kdy došlo k mírnému poklesu. Graf 27 - Výdaje na tunu KO pro obce dle velikostí
Zdroj: Autorka V následujícím grafu 31 byly pro jednotlivé obce seřazené dle velikostí porovnávány výdaje na obyvatele a sledován taktéž trend. U všech obcí dle velikostních kategorií bylo vysledováno, že trend je stejný, mírně rostoucí bez výrazných extrémů, jak tomu naopak bylo u sledování průměrných nákladů na tunu KO.
78
Graf 28 - Výdaje na obyvatele dle velikostí obcí 900 800 700 600 2010
500
2011 2012 2013
400 300 200 100 0 0 - 500 ob.
501 - 1000 ob.
1001 - 4000 ob.
4001 - 10000 ob.
> 10000 ob.
Zdroj: Autorka
3.6 Modelování navýšení poplatku za skládkování a analýza dopadu na výdaje obcí Moravskoslezském kraji Navýšení poplatku za skládkování jsem namodelovala pro rok 2013. Pro tento rok mám všechna dostupná data o výdajích a příjmech obcí, množství komunální odpadu i počtu obyvatel. Pro rok 2014 a 2015 nejsou dostupná data o množství komunálního odpadu. Modelování jsem provedla pro jednotlivé okresy. Navýšení celkových průměrných výdajů obcí po navýšení poplatku v obcích Moravskoslezského kraje
V rámci modelování bylo zvoleno navýšení poplatků za skládkování o 250 Kč/t, 500 Kč/t, 750 Kč/t, 1 000 Kč/t , 1 250 Kč/t a 1 500 Kč/t. V níže uvedených tabulkách jsou uvedeny průměrné výdaje obcí při navýšení poplatku za skládkování. Tabulka 21 - Navýšení poplatku za skládkování v MSK Navýšení poplatku za skládkování
Průměrné výdaje obcí MSK po navýšení
250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
2 411 624 Kč 2 606 716 Kč 2 801 807 Kč 2 996 899 Kč 3 191 991 Kč 3 387 082 Kč
Navýšení průměrných výdajů oproti průměru před navýšením 8,8 % 17,6 % 26,4 % 35,2 % 44,0 % 52,8 %
Zdroj: Autorka 79
Mediánové výdaje obcí MSK po navýšení 644 328 Kč 712 382 Kč 785 717 Kč 854 941 Kč 906 882 Kč 963 698 Kč
Tabulka 21 uvádí průměrné výdaje ze všech obcí v rámci Moravskoslezského kraje spolu s procentuálním průměrným navýšením výdajů oproti stávajícímu průměrnému výdaji za skládkování. Poslední část tabulky uvádí mediánové výdaje z průměru obcí MSK po jednotlivých navýšení. Následující grafy uvádí zvýšení poplatků na výdaje z KO při zvýšení o jednotlivé poplatky v průměrných hodnotách v daných okresech. Osa x znázorňuje jednotlivé zvýšení poplatků a osa y pak udává celkovou výši průměrných nákladů na KO v okresech. Jelikož vývoj v okrese Karviná je odlišný od ostatních okresů, je uveden samostatně. Jak je vidět, ve všech okresech je jasný rostoucí trend zvyšování poplatků za výdaje na komunální odpad a to přibližně stejnou měrou, jak dokazují lineární grafy, které jsou skoro ve všech okresech rovnoběžné, tedy růst zvýšení poplatků v celém Moravskoslezském kraji je přibližně procentuálně ročně stejný. Graf 29 - Zvýšení poplatků na výdaje za KO Zvýšení poplatků na výdaje za KO 4000000
Bruntál Frýdek-Místek
3500000
Nový Jičín
celkový výdaj v Kč
Opava Ostrava-město
3000000
2500000
2000000
1500000
1000000 Výdaje 2013
250 Kč
500 Kč
750 Kč navýšení výdajů
Zdroj: Autorka
80
1 000 Kč
1 250 Kč
1 500 Kč
Graf 30 - Zvýšení poplatků na výdaje za KO – Karviná Zvýšení poplatků na výdaje za KO 25000000 24000000 23000000 22000000 21000000 20000000 19000000 18000000 17000000 16000000 Karviná
15000000 Výdaje 2013
250 Kč
500 Kč
750 Kč
1 000 Kč
1 250 Kč
1 500 Kč
Zdroj: Autorka Následující graf 34 znázorňuje model zvýšení zátěže obce ve vztahu k poměru příjmů a výdajů za nakládání s KO v rámci jednotlivých okresů při zvyšování poplatků na výdaje KO o sumy uvedené na ose x. V rámci vývoje zvyšování poplatků lze říci, že zátěž je přímo úměrná růstu poplatku. Pro okresy Bruntál, Ostrava-město, Opava a Karviná je vývoj zvyšování poplatků zatížen v procentuálním zastoupení od 50 % až do výše 100 % pro nejvyšší zvýšení poplatku o hodnotu 1500 Kč. V okresech Nový Jičín by toto zatížení dosahovalo pro nejvyšší zvýšení o 1500 Kč již 285 % k poměru příjmů a výdajů obce a v okrese Frýdek – Místek dokonce 525 %.
81
Graf 31 - Zvýšení zátěže obce ve vztahu k poměru příjmů a výdajů Zátěž obce 550,00% 500,00%
Bruntál
450,00%
Frýdek-Místek Karviná
400,00%
[%]
350,00% 300,00%
Nový Jičín Opava Ostrava-město
250,00% 200,00% 150,00% 100,00% 50,00% 0,00% 250 Kč
500 Kč
750 Kč
1 000 Kč
1 250 Kč
1 500 Kč
zvýšení poplatku
Zdroj: Autorka Porovnání výdajů obcí před a po navýšení poplatku za skládkování
V následující části jsou uvedeny průměrné výdaje obcí MSK před a po navýšení skládkovacího poplatku přepočtené na obyvatele. Tabulka 22 uvádí pro snazší orientaci a přehlednost navýšení poplatku za skládkování komunálního odpadu v přepočtu na jednoho obyvatele v rámci obcí Moravskoslezského kraje. Dále je zde uvedeno procentuální navýšení průměrných výdajů oproti průměru před navýšením poplatku, tedy k stávající hodnotě průměrného výdaje za skládkování. Poslední sloupec opět udává mediánový výdaj na průměrného obyvatele MSK. Tabulka 22 - Navýšení poplatku za skládkování na obyvatele MSK Navýšení poplatku za skládkování
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele po navýšení
250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
785 Kč 845 Kč 905 Kč 965 Kč 1 024 Kč 1 084 Kč
Navýšení průměrných výdajů oproti průměru před navýšením 8,26 % 16,52 % 24,78 % 33,04 % 41,30 % 49,56 %
Zdroj: Autorka 82
Mediánové výdaje obcí MSK na obyvatele po navýšení 749 Kč 814 Kč 880 Kč 943 Kč 1 002 Kč 1 063 Kč
Dopady navýšení výdajů obcí na občany
Při předpokladu, že zátěž obce bude jednotlivými obcemi plně přenesena na občany formou poplatků, případně daně (koeficient daně z nemovitosti), bylo namodelováno, jak by vypadala situace pro občany při navyšování poplatků o zvolené sumy (viz tabulka 23) pro celý Moravskoslezský kraj při porovnání vůči minimální mzdě v roce 2013, tedy částce 8 500 Kč a vůči průměrné mzdě v roce 2013, tedy částce 24 839 Kč. Z tabulky vyplývá, že hranicí k navýšení poplatku na nakládání s KO je částka 1 250 Kč, kdy pro občany s minimálním příjmem dosahuje více jak 3 %. Tabulka 23 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele MSK Navýšení poplatku za skládkování 250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele před navýšením 785 Kč 845 Kč 905 Kč 965 Kč 1 024 Kč 1 084 Kč
Navýšení prům. výdajů vůči průměru před navýšením 8,26 % 16,52 % 24,78 % 33,04 % 41,30 % 49,56 %
Navýšení výdajů občanů k průměrné mzdě 0,24 % 0,48 % 0,72 % 0,96 % 1,21 % 1,45 %
Navýšení výdajů občanů k minimální mzdě 0,70 % 1,41 % 2,11 % 2,82 % 3,52 % 4,23 %
Zdroj: Autorka Následují přehledné tabulky pro jednotlivé okresy. Tabulka 24 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Bruntál Navýšení poplatku za skládkování 250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele před navýšením 871 Kč 913 Kč 954 Kč 996 Kč 1 038 Kč 1 080 Kč
Navýšení výdajů občanů k průměrné mzdě 0,17 % 0,34 % 0,51 % 0,68 % 0,84 % 1,01 %
Navýšení výdajů občanů k minimální mzdě 0,49 % 0,99 % 1,48 % 1,97 % 2,47 % 2,96 %
Zdroj: Autorka Navyšování poplatků v okrese Bruntál by nemělo mít ani při nejvyšší částce vliv na občany s průměrným příjmem, jelikož se pohybuje na hranici 1 %. Pro obyvatele okresu, kteří jsou však příjmem na hranici minimální mzdy, by navýšení poplatků od hranice 1 250 Kč/t. bylo již zásadním zásahem do rozpočtu domácnosti, jelikož se pohybuje nad hranicí 2 %, konkrétně 2,47 %. Navyšování poplatků v okrese Frýdek-Místek by taktéž nemělo mít vliv ani při nejvyšší částce na občany s průměrným příjmem, jeho hranice je sice vyšší, ale stále hluboko pod 3 %, která jsou považována za hraniční pro dopad na obyvatele. Pro obyvatele okresu, kteří mají 83
příjem na hranici minimální mzdy, by navýšení poplatků bylo zásadní od hranice 1 250 Kč/t, kdy jeho hodnota je 3,17 %. Tabulka 25 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Frýdek-Místek Navýšení poplatku skládkování
za
250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele před navýšením 730 Kč 784 Kč 838 Kč 891 Kč 945 Kč 999 Kč
Navýšení výdajů občanů k průměrné mzdě 0,22 % 0,43 % 0,65 % 0,87 % 1,08 % 1,30 %
Navýšení výdajů občanů k minimální mzdě 0,63 % 1,27 % 1,90 % 2,53 % 3,17 % 3,80 %
Zdroj: Autorka Okres Karviná, který se vyznačuje jednou z nejvyšších nezaměstnaností v rámci ČR by v rámci zvyšování poplatků při 100% dopadu zvýšení na obyvatele byl těmito skutečnostmi velmi postižen, jelikož již při zvýšení poplatku o 750 Kč/t se dostává k hranici 3 % (konkrétně 2,88 %). Při zvýšení na maximální poplatek 1 500 Kč/t. by tato hranice již přesáhla 5 %, přesně 5,76 %. I u občanů s průměrnými mzdami je vidět zřejmý rozdíl oproti předešlým okresům, a sice že hranice 1 % je dosaženo již při navýšení o 750 Kč/t., zatímco u předešlých okresů to bylo až u zvýšení poplatku o 1 250 Kč/t. Tabulka 26 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Karviná Navýšení poplatku skládkování 250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
za
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele před navýšením 956 Kč 1 037 Kč 1 119 Kč 1 200 Kč 1 282 Kč 1 363 Kč
Zdroj: Autorka
84
Navýšení výdajů občanů k průměrné mzdě 0,33 % 0,66 % 0,98 % 1,31 % 1,64 % 1,97 %
Navýšení výdajů občanů k minimální mzdě 0,96 % 1,92 % 2,88 % 3,84 % 4,80 % 5,76 %
Tabulka 27 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Nový Jičín Navýšení poplatku skládkování
za
250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele před navýšením 695 Kč 757 Kč 818 Kč 880 Kč 941 Kč 1 002 Kč
Navýšení výdajů občanů k průměrné mzdě 0,25 % 0,49 % 0,74 % 0,99 % 1,24 % 1,48 %
Navýšení výdajů občanů k minimální mzdě 0,72 % 1,45 % 2,17 % 2,89 % 3,61 % 4,34 %
Zdroj: Autorka Okres Nový Jičín je v mnohém, z pohledu zvyšování poplatků pro nakládání s KO, podobný okresu Karviná. Jedná se zejména o podobnost při srovnání s průměrnou mzdou, zde je zvýšení poplatku o 1 000Kč/t na úrovni 1 %, tedy v normě. Naopak u minimálních mezd se jako hraniční pro dopad na zatížení obyvatel jeví také navýšení o 1 000 Kč/t., se zatížením 2,89 %. V okrese Opava by dopad zvyšování poplatků za komunální odpad byl zřejmý od částky dokonce vyšší než 1 500 Kč (1,95 %) u občanů s průměrnými příjmy, naopak u občanů s minimální mzdou by měl dopad na jejich domácnosti již od částky 750 Kč/t. (2,84 %). V okrese Ostrava-město je situace víceméně stejná, pro obyvatele s průměrnými příjmy by zátěž poplatků nebyla zřejmá ani při částce navýšené o 1500 Kč, u obyvatel s minimální mzdou by to bylo u částky navýšení o 1 000 Kč. Tabulka 28 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Opava Navýšení poplatku skládkování 250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
za
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele před navýšením 781 Kč 862 Kč 942 Kč 1 023 Kč 1 103 Kč 1 184 Kč
Zdroj: Autorka
85
Navýšení výdajů občanů k průměrné mzdě 0,32 % 0,65 % 0,97 % 1,30 % 1,62 % 1,95 %
Navýšení výdajů občanů k minimální mzdě 0,95 % 1,90 % 2,84 % 3,79 % 4,74 % 5,69 %
Tabulka 29 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Ostrava-město Navýšení poplatku skládkování 250 Kč/t 500 Kč/t 750 Kč/t 1 000 Kč/t 1 250 Kč/t 1 500 Kč/t
za
Průměrné výdaje obcí MSK na obyvatele před navýšením 865 Kč 924 Kč 984 Kč 1 043 Kč 1 103 Kč 1 162 Kč
Navýšení výdajů občanů k průměrné mzdě 0,24 % 0,48 % 0,72 % 0,96 % 1,20 % 1,44 %
Navýšení výdajů občanů k minimální mzdě 0,70 % 1,40 % 2,10 % 2,80 % 3,50 % 4,20 %
Zdroj: Autorka Následuje graf s namodelovanými jednotlivými navýšeními skládkovacího poplatku v rozpětí 250 Kč/t. – 1 500 Kč/t. v jednotlivých okresech a také v rámci celého kraje (na ose x – MSK). V grafu jsou uvedeny průměrné výdaje okresů včetně jejich navýšení na základě výpočtu produkce KO okresu a navýšení skládkovacího poplatku, kterým bude produkce KO okresů zpoplatněna a původní výdaje okresů bez navýšení skládkovacího poplatku. Na ose x jsou vyneseny jednotlivé okresy spolu s celým Moravskoslezským krajem, na ose y pak hodnota poplatku na obyvatele. Graf 32 - Průměrné výdaje na obyvatele při navyšování poplatků v okresech
Zdroj: Autorka Z grafického znázornění vyplývá, že poplatek za KO na obyvatele by dosáhl hraniční částky 1 000 Kč ve všech okresech při navýšení o 1 500 Kč/t za KO. U okresů Bruntál, Karviná, Opava a Ostrava-město by tato hranice byla překročena již u navýšení poplatku o 1 000 Kč/t, v rámci celého Moravskoslezského kraje (MSK) pak u navýšení poplatku o 1 250 Kč/t. 86
4 ZÁVĚR Diplomová práce na téma efektivnost redukčních a adaptačních opatření politiky životního prostředí se zabývá odpadovým hospodářstvím, konkrétně komunálními odpady v Moravskoslezském kraji, v okresech Bruntál, Karviná, Ostrava, Opava, Nový Jičín a Frýdek-Místek. Jak již bylo zmíněno, odpadové hospodářství, konkrétně komunální odpady, kterým se práce věnuje, jsou značným původcem polutantů. Odstraňování odpadu spalováním a skládkováním jsou ekologicky i ekonomicky nejméně vhodné varianty nakládání s odpadem. U tohoto způsobu nakládání není odpad považován za zdroj vhodný k dalšímu využití, nýbrž za cosi bezcenného, čeho je nutné se pouze zbavit. Většina zemí EU má vizi a praxi odpadového hospodářství založeny právě na potenciálu využití odpadu jako druhotného zdroje pro ekonomiku čemuž je přizpůsoben nejen systém nakládání s odpadem, ale i poplatky za služby v oblasti komunálního odpadu. Teoretická část práce byla věnována popisu nejvýznamnějších ekonomických škol, které se v současnosti věnují problematice životního prostředí a dále se zabývala samotnou politikou ochrany životního prostředí na úrovni EU, ČR, krajů a obcí. Po tomto rozboru se práce již zaměřila na současný stav odpadového hospodářství v ČR jak z hlediska stručné charakteristiky, tak z hlediska platné legislativy odpadového hospodářství. Poté bylo v teoretické části řešeno nakládání s odpady z hlediska příjmů a výdajů, tedy poplatků, tak jak je stanovuje zákon. Poslední část teoretické části se zabývala změnami, které by měly být obsaženy v novém zákoně o odpadech v oblasti poplatků. Empirická část měla za úkol analyzovat poplatek za skládkování jako ekonomický nástroj a nástroj redukčních a adaptačních opatření v oblasti životního prostředí a dále modelovat dopad jeho plánovaného navýšení na rozpočty obcí ČR. Tato analýza byla provedena pro obce Moravskoslezského kraje. Nejdříve byla data shromážděna ze všech obcí daného kraje a očištěna pro statistické výpočty a následné použití pro analýzu. Při očištění dat byly odstraněny extrémní hodnoty a odlehlosti. Ze získaných dat byla následně provedena analýza pro tři zájmové kategorie dělení, a sice pro dělení dle velikosti obcí, dělení dle množství komunálního odpadu a dělení dle jednotlivých okresů. V rámci jednotlivých kategorií pak byly vypracovány a vyhodnoceny analýzy výdajů za komunální odpad. Jako nejvhodnější analýza pro posouzení odpadového hospodářství se jeví výsledky z analýzy po jednotlivých okresech. I z hlediska ekonomického dopadu je tato analýza nejperspektivnější, jelikož přidělené prostředky a hospodaření jednotlivých obcí je vždy odvislé od příslušnosti k danému okresu, zatímco dělení dle množství KO je poměrně 87
nevhodné., vzhledem k určeným hranicím jednotlivých kategorií. Z hlediska životního prostředí, je za poslední roky problém v mnohonásobném růstu komunálního odpadu. Trend zvyšování odpadu vlivem nadbytečného balení a plýtvání zejména plastovým materiálem stále stoupá, zejména obchodní domy produkují velké množství smetí, které je použitelné pouze jednou. Analýza z hlediska rozdělení dle velikosti obcí je v rámci odpadového hospodářství zajímavá zejména tím, že nejvyšší výdaje se objevují na protipólech – tedy u největších měst, kde je to očekáváno a u nejmenších obcí, kde to může být způsobeno poměrně velkými výdaji na odpadové hospodářství za spoluúčasti minimálního počtu obyvatel. Ze všech provedených analýz však vyplývá, že náklady na výdaje spojené s komunálním odpadem stále rostou, stejně jako vyprodukovaný odpad na území jednotlivých obcí a okresů. V empirické části práce bylo dále provedeno také modelování vývoje nákladů a celkové zátěže obce při růstu poplatků za komunální odpad o různé částky. Je zřejmé, že při zvýšení poplatků za ukládání komunálního odpadu budou také narůstat výdaje s tím spojené pro jednotlivé obce. V práci bylo dále také zachyceno, jak se při postupném zvyšování poplatků zvýší zátěž obce ve vztahu k poměru příjmů a výdajů za komunální odpad. Z provedeného modelování je zřejmá přímá úměra mezi zvyšováním poplatků a navyšováním výdajů. Lze tedy říci, že ve svém důsledku by neměla zcela pozitivní vliv na vývoj odpadového hospodářství v ČR. Z porovnání průměrných výdajů obcí Moravskoslezského kraje před a po navýšení skládkovacího poplatku přepočtené na obyvatele vyplývá, že nejoptimálnější zvýšení poplatku za skládkování je maximálně do 750 Kč/t. Při tomto zvýšení budou rozpočty obcí zatíženy výdaji do 1 000 Kč/obyvatele a zamezí se zbytečnému zavážení KO na skládky. Za předpokladu, že obec přenese navýšení na své obyvatele, je do této částky zatížení vůči minimální mzdě přijatelné, jelikož nezatíží tolik rozpočty nízkopříjmových skupin obyvatel. Dle výše uvedeného je možné konstatovat, že cíle práce byly splněny a lze tedy říci, že pro vhodný způsob ukládání komunálního odpadu by se měla politika odpadového hospodářství ČR ubírat stejným směrem jako politika v zemích EU. A to sice směřovat k postupnému snižování výdajů za skládkování KO a naopak hledat možnosti vhodnějšího využití odpadů, tedy postupně přecházet k cyklickému hospodářství, kde je pro odpad prostor k recyklaci a opětovnému využití. Také přehodnocení způsobu výběru poplatků a jejich rozložení na fyzické a právnické osoby by měla být věnována vyšší pozornost a měla by být zohledněna skutečná produkce odpadu, nikoliv paušální částky na hlavu bez ohledu na typ produkovaného odpadu.
88
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Tištěné publikace
[1]
HALÁSEK, D. a kol. Logistika v odvětvích služeb. Přerov: Vysoká škola logistiky, 2013. 335 s. ISBN 978-80-87179-30-7.
[2]
HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. 539 s. ISBN 80-7179-380-9.
[3]
HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xxii, 696 s. ISBN 9788074000065.
[4]
JUREČKA, Václav a kol. Mikroekonomie. Praha: Grada, 2013. 366 s. ISBN 978-80247-4385-1.
[5]
JÍLKOVÁ, Jiřina a kol. Poplatky k ochraně životního prostředí a jejich efektivnost. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006. 135 s. ISBN 80-7379.
[6]
LOUDA, Jiří a Jiřina JÍLKOVÁ. Udržitelný rozvoj - ekonomický a politický pohled. 1. vyd. Praha: Alfa nakladatelství, 2012, 111 s. ISBN 978-80-87197-59-2.
[7]
REKTOŘÍK, J. Organizace neziskového sektoru. 3. vyd. Praha: Ekopress, 2010. ISBN 978-80-8692-954-5.
[8]
SLAVÍK, Jan a kol. Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství. Praha: IREAS, 2004. 231 s. ISBN 80-86684-23-7.
[9]
SLAVÍK, Jan a kol. Poplatkové systémy v obcích. Rizika a příležitosti pro odpadové hospodářství. Praha: IEEP, 2009, 200 s. ISBN 978-80-86684-59-8.
[10]
SLAVÍKOVÁ, Lenka, VEJCHODSKÁ, Eliška a Jan SLAVÍK aj. Ekonomie životního prostředí – teorie a politika. 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2012. 288 s. ISBN 978-80-87197-45-5.
Elektronické publikace
[11]
[12]
[13]
BAHÝĽ, Ján. Několik poznámek k organizaci veřejné správy na úseku ochrany životního prostředí. In Dny práva 2008. [online] Brno: MU, 2008. ISBN 978-80-2104733 4. Dostupnéz WWW: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/SBORNIK.pdf CALLAN, Scott J., Janet M. THOMAS. Environmental Economics and Managemet. Theory, Policy and Applications. [online] Bentley: Bentley University, 2013. ISBN 978-1-4390-8063-4. Dostupné z WWW: https://books.google.cz/books?id=RBkzdvj7gSYC&printsec=frontcover&dq=environ mental+economics&hl=cs&sa#v=onepage&q=environmental%20economics&f=false ČAMROVÁ, Lenka (ed.). Ekonomie a životní prostředí - nepřátelé, či spojenci? [online]. 1. vyd. Praha: Liberální institut, 2007. 399 s. ISBN 978-80-86851-69-3. 89
[14]
[15]
[16]
[17]
[18]
[19]
[20]
[21]
[cit. 2015-11-12]. Dostupné z WWW:khp.vse.cz/wpcontent/uploads/2010/07/5HP381-camrova.pdf. HOGG, Dominic (ed.). Financing and Incentive Schemes for Municipal Waste Management. Case Studies [online]. Bristol: Eunomia Research & Consulting Ltd., 2002. [cit. 2015-11-09]. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/environment/waste/studies/pdf/financingmuncipalwaste_managem ent.pdf HŘEBÍČEK, Jiří a kol. Integrovaný systém nakládání s odpady na regionální úrovni. [online] Brno: Nakladatelství Littera, 2009. 202 s. ISBN: 978-80-85763-54-6. Dostupné z WWW: http://www.isno.cz/media/files/7171c7d174297b50d9ce1db35bd95e76/isno/pdf/rukopi sisno_final.pdf JÍLKOVÁ, Jiřina a Lenka SLAVÍKOVÁ. Ekonomie životního prostředí na rozcestí. In: Politická ekonomie [online]. Květen 2009, Vol. 2009, No 5, pp 660 - 676. ISSN 0032-32. Dostupné z WWW: https://www.vse.cz/polek/703. OCHODEK, Tadeáš a kol. Studie odpadového hospodářství Moravskoslezského kraje [online]. Ostrava: Výzkumné energetické centrum VŠB-TUO, 2014. 100 s. ISBN 97880-248-3540-2. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z WWW: http://vec.vsb.cz/userfiles/Seminare/STUDIE%20%C4%8D.1%20-%20TISK.pdf. PEKOVÁ, Jitka, Jaroslav PILNÝ a Marek JETMAR. Veřejný sektor - řízení a financování. [online] Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 485 s. ISBN 978-80-7357-936-4. [cit. 2015-10-10]. Dostupné z WWW: https://books.google.cz/books?id=S3bKCQAAQBAJ&pg=PT87&dq=rozhodov%C3% A1n%C3%AD+ve+ve%C5%99ejn%C3%A9m+sektoru&hl=en&sa=X&redir_esc=y# v=onepage&q=efektivnost%20&f=false SLAVÍKOVÁ, Lenka. Na institucích záleží! Ale proč? Politická ekonomie. [online]. Leden 2013, Vol. 2013, No 1, pp 121 - 127. ISSN 0032-32. Dostupné z WWW: https://www.vse.cz/polek/887 SOUKOPOVÁ, J. a kol. Ekonomika životního prostředí. [online] Brno: Masarykova univerzita, 2011. [cit. 2015-10-05]. Dostupné z WWW: http://is.muni.cz/el/1456/podzim2010/MPV_EKZP/um/EZP-skripta.pdf VODÁKOVÁ, Jana. Nástroje ekonomického řízení ve veřejném sektoru. [online] Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 207 s. ISBN 978-80-7478-324-1. Dostupné z WWW: https://books.google.cz/books?id=GgXTCQAAQBAJ&pg=PA8&dq=efektivnost+ve+ ve%C5%99ejn%C3%A9m+sektoru&hl=cs&sa=X&ved=0CB8Q6wEwAGoVChMIn4
90
[22]
[23] [24]
[25]
[26]
[27]
[28]
[29]
[30]
[31]
[32] [33]
G2y664yAIVA9QaCh29fAXK#v=onepage&q=efektivnost%20ve%20ve%C5%99ejn %C3%A9m%20sektoru&f=false Jak zavést cyklické hospodářství [online]. Poslední revize 12.10.2015, [cit. 2015-1109]. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/environment/news/efe/articles/2014/08/article_20140806_01_cs.ht m. Landfill taxes, bans & Incineration taxes [online]. CEWEP, 2010. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z WWW: http://www.odpadjeenergie.cz/getFile.aspx?itemID=42. Landfill taxes & bans[online]. CEWEP, 2015. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z WWW: http://cewep.eu/media/cewep.eu/org/med_557/1406_2015-02-03_cewep__landfill_inctaxesbans.pdf. Managing municipal solid waste — a review of achievements in 32 European countries. [online]. In: EEA Report. Vol. 2013, No 2. ISSN 1725-9177. [cit. 2015-1107]. Dostupné z WWW: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipalsolid-waste/. Municipal waste management in Austria [online]. In: EEA Report. Vol. 2013, No 2. ISSN 1725-9177. [cit. 2015-11-07]. Dostupné z WWW: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/. Municipal waste management in Belgium [online]. In: EEA Report. Vol. 2013, No 2. ISSN 1725-9177. [cit. 2015-11-07]. Dostupné z WWW: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/. Municipal waste management in Denmark [online]. In: EEA Report. Vol. 2013, No 2. ISSN 1725-9177. [cit. 2015-11-07]. Dostupné z WWW: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/. Municipal waste management in Germany [online]. In: EEA Report. Vol. 2013, No 2. ISSN 1725-9177. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z WWW: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/. Municipal waste management in Italy [online]. In: EEA Report. Vol. 2013, No 2. ISSN 1725-9177. [cit. 2015-11-09]. Dostupné z WWW: http://www.eea.europa.eu/publications/managing-municipal-solid-waste/. Operační program Životní prostředí, aktualizované znění [online]. Praha: MŽP ČR, 2015. [cit. 2015-10-27]. Dostupné z WWW: http://www.opzp.cz/obecnepokyny/dokumenty. Plán odpadového hospodářství ČR pro období 2015 – 2024 [online]. Praha: MŽP, 2014. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/cz/poh_cr_prislusne_dokumenty. Resort životního prostředí [online], © 2012. [cit. 2015-10-10]. Dostupné z WWW: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFZUTSGE. 91
[34]
[35]
[36]
[37]
[38]
[39]
[40]
[41]
[42]
Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství (ES)č. 98/2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic [online]. poslední revize říjen 2015. [cit. 2015-10-09]. Dostupné z WWW: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?uri=CELEX:32008L0098 Statistická ročenka České republiky 2010 [online]. Praha: ČSÚ, 2011. [cit. 27.10.2015]. Dostupné z WWW: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenkaceske-republiky-2010-zqa20bl53r. Statistická ročenka České republiky 2011 [online]. Praha: ČSÚ, 2011. [cit. 27.10.2015]. Dostupné z WWW: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenkaceske-republiky-2011-idioienvk3. Statistická ročenka České republiky 2012 [online]. Praha: ČSÚ, 2011. [cit. 27.10.2015]. Dostupné z WWW: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenkaceske-republiky-2012-m3e85gpidf. Statistická ročenka České republiky 2013 [online]. Praha: ČSÚ, 2011. [cit. 27.10.2015]. Dostupné z WWW: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenkaceske-republiky-2013-pxygncc90n. Statistická ročenka České republiky 2014 [online]. Praha: ČSÚ, 2011. [cit. 27.10.2015]. Dostupné z WWW: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenkaceske-republiky-2014-n-zi0tqklk5k. Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2014 [online]. Praha: MŽP ČR, 2015. [cit. 27.10.2015]. Dostupné z WWW: http://www1.cenia.cz/www/sites/default/files/Ro%C4%8Denka%20%C5%BDP%20% C4%8CR%202014.pdf Státní politika životního prostředí České republiky 2012–2020. [online] Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2012. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/statni_politika_zivotniho_prostredi/$FIL E/OEDN-statni_politika_zp-20130110.pdf.pdf Struktura nakládání s odpady – vyhodnocení indikátoru [online]. Poslední revize 15.12.2014. [cit. 2015-11-12]. Dostupné z WWW: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1614.
Zákony
[43] [44] [45] [46] [47]
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů. 92
[48]
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Webové stránky
[49] [50]
[51] [52]
[53]
[54]
[55]
[56] [57]
[58]
Cenia - Profil organizace [online]. © 2012. [cit. 2015-10-09]. Dostupné z WWW: http://www1.cenia.cz/www/o-cenia/profil-organizace. ČR je jedinou vyspělou zemí EU, která nemá jasnou vizi nakládání s odpady. [online]. © 2001 - 2015, [cit. 2015-11-04]. Dostupné z WWW: http://www.tzb-info.cz/116498cr-je-jedinou-vyspelou-zemi-eu-ktera-nema-jasnou-vizi-nakladani-s-odpady. Hvězdné nakládání s odpady ve Vídni. In Smart Cities [online]. Duben 2014, Vol. 2014, No 2, pp 14-17. Dostupné z WWW: http://www.scmagazine.cz/article/view/65 Klasifikace ekonomických činností [online]. Poslední revize 6.10.2015, [cit. 2015-1016]. Dostupné z WWW: https://www.czso.cz/csu/czso/klasifikace_ekonomickych_cinnosti_cz_nace. Motivace domácností – důležitý krok při snižování produkce našich odpadů [online]. © 2013. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z WWW: http://www.tretiruka.cz/news/motivace-domacnosti-dulezity-krok-pri-snizovaniprodukce-nasich-odpadu/. Nakládání s komunálními odpady v Itálii [online]. © 2013. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z WWW: http://odpady-online.cz/nakladani-s-komunalnimi-odpady-vitalii/. Nakládání s komunálními odpady v Rakousku [online]. © 2013. [cit. 2015-11-09]. Dostupné z WWW: http://odpady-online.cz/nakladani-s-komunalnimi-odpady-vrakousku/. Nový zákon o odpadech [online]. © 2008–2015, poslední revize říjen 2015, [cit. 201510-31]. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/cz/news_tz090227odpady. Odpady v současnosti [online]. Poslední revize r. 2013, [cit. 2015-10-24]. Dostupné z WWW: http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=odpady_v_soucasnosti&site=odpady. Skládkování [online]. Poslední revize r. 2013, [cit. 2015-10-30]. Dostupné z WWW: http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=skladkovani&site=odpady
93
SEZNAM GRAFŮ Graf 1 - Optimální míra znečištění životního prostředí ............................................................ 14 Graf 2 - Negativní externalita ................................................................................................... 15 Graf 3 - Pozitivní externalita .................................................................................................... 16 Graf 4 - Pigouovská daň ........................................................................................................... 17 Graf 5 - Vývoj způsobů nakládání s komunálními odpady v EU27 [kg/obyv.], 1995–2013 ... 49 Graf 6 – Podíl skládkovaného komunálního odpadu ve vztahu k celkovému objemu vytvořeného komunálního odpadu ve 32 evropských zemích v letech 2001 a 2010. .............. 51 Graf 7 – Běžná sazba poplatku (daně) za skládkování a poplatku za nakládání s komunálním odpadem (vyjma nebezpečný odpad) v členských státech a regionech EU v roce 2012, v Eurech za tunu .......................................................................................................................... 52 Graf 8 – Množství odpadu v závislosti na způsobu platby, kg/obyv. ....................................... 53 Graf 9 – Vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v € za tunu) v Belgii v letech 2001–2010 ........................................................... 56 Graf 10 – Vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v DKK za tunu) v Dánsku v letech 2001–2010 .................................................. 57 Graf 11 – Vývoj skládkování, spalování a recyklace SKO v Německu v letech 2001–2010, v mil. tun ...................................................................................................................................... 58 Graf 12 – Vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v € za tunu) v Rakousku v letech 2001 – 2010 ................................................... 59 Graf 13 – Vývoj množství skládkovaného a spalovaného SKO (v %) a vývoj daně/poplatku za skládkování (v € za tunu) v Itálii v letech 2001–2010.............................................................. 60 Graf 14 - Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele před očištěním pro rok 2013 . 65 Graf 15 - Výdaje na KO na obyvatele před očištěním v letech 2010 – 2013 ........................... 66 Graf 19- Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele po očištění pro rok 2013 ........ 67 Graf 20 - Výdaje na KO na obyvatele po očištění v letech 2010–2013 ................................... 68 Graf 21 - Vývoj průměrných výdajů obce podle počtu obyvatel ............................................. 70 Graf 22 - Vývoj průměrných výdajů obce podle množství odpadu.......................................... 71 Graf 23 - Vývoj průměrných výdajů obce podle okresu .......................................................... 71 Graf 24 - Vývoj průměrných výdajů na tunu KO – obce podle počtu obyvatel ....................... 73 Graf 25 - Vývoj průměrných výdajů na tunu KO – obce podle množství odpadu ................... 73 Graf 26 - Vývoj průměrných výdajů na tunu KO – obce dle okresu ........................................ 74 Graf 27 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle počtu obyvatel ................................... 75 Graf 28 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle množství odpadu ............................... 76 Graf 29 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle okresu ................................................ 77 Graf 30 - Výdaje na tunu KO pro obce dle velikostí ................................................................ 78 Graf 31 - Výdaje na obyvatele dle velikostí obcí ..................................................................... 79 Graf 32 - Zvýšení poplatků na výdaje za KO ........................................................................... 80 Graf 33 - Zvýšení poplatků na výdaje za KO – Karviná .......................................................... 81 Graf 34 - Zvýšení zátěže obce ve vztahu k poměru příjmů a výdajů ....................................... 82 Graf 35 - Průměrné výdaje na obyvatele při navyšování poplatků v okresech ........................ 86
94
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 - Přehled hlavních teoretických přístupů v ekonomii životního prostředí a jejich pozic ..........................................................................................................................................19 Tabulka 2 - Nakládání s odpady v ČR v letech 2009–2013, v tunách ......................................31 Tabulka 3 - Vývoj nákladů na nakládání s odpady v letech 2009–2013, v mil. Kč .................31 Tabulka 4 - Vývoj produkce komunálního odpadu v ČR v letech 2005–2013,v t, dle ČSÚ....42 Tabulka 5 - Vývoj produkce komunálního odpadu v ČR letech 2009–2013, v t., dle MŽP ....43 Tabulka 6 - Nakládání s komunálním odpadem vztažené k celkové produkci komunálních odpadů, 2009–2013 ...................................................................................................................43 Tabulka 7 - Vývoj vybraných poplatků za uložení odpadu obcemi v ČR, v mil. Kč ...............44 Tabulka 8 - Produkce odpadů v Moravskoslezském kraji v roce 2013 ....................................44 Tabulka 9 - Výdaje územních rozpočtů v ČR na sběr a svoz komunálních odpadů a na využívání a zneškodňování komunálních odpadů v letech 2010–2015 (červen), v Kč. ...46 Tabulka 10 - Výdaje územních rozpočtů Moravskoslezského kraje na sběr a svoz komunálních odpadů a na využívání a zneškodňování komunálních odpadů v letech 2010– 2015 (červen), v Kč. .................................................................................................................47 Tabulka 11 – Přehled poplatků za skládkování, zákazů skládkování a plánovaných změn v těchto oblastech, ve vybraných zemích EU, v letech 2010 a 2015 ...........................................54 Tabulka 12 - Paragrafy výdajů obcí na odpadové hospodářství podle odvětvového třídění rozpočtové skladby ...................................................................................................................63 Tabulka 13 - Základní statistické veličiny ukazatele výdaje na nakládání s KO na obyvatele v Kč u obcí Moravskoslezského kraje 2010–2013 před očištěním .............................................65 Tabulka 14 - Extrémní a odlehlé hodnoty základního souboru dat ..........................................66 Tabulka 15 - Základní statistické veličiny ukazatele výdaje na nakládání s komunálním odpadem na obyvatele v Kč u obcí Moravskoslezského kraje 2010 – 2013 po očištění ..........67 Tabulka 16 - Rozdělení obcí .....................................................................................................69 Tabulka 17- Vyřazené obce z důvodů chybějících dat pro výpočet .........................................72 Tabulka 18 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle počtu obyvatel .............................75 Tabulka 19 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle množství KO................................76 Tabulka 20 - Vývoj poměru příjmů a výdajů – obce podle okresu ..........................................77 Tabulka 21 - Navýšení poplatku za skládkování v MSK .........................................................79 Tabulka 22 - Navýšení poplatku za skládkování na obyvatele MSK .......................................82 Tabulka 23 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele MSK ....................................83 Tabulka 24 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Bruntál ......................83 Tabulka 25 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Frýdek-Místek ...........84 Tabulka 26 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Karviná......................84 Tabulka 27 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Nový Jičín .................85 Tabulka 28 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Opava ........................85 Tabulka 29 - Průměrné výdaje na nakládání s KO na obyvatele v okr. Ostrava-město ...........86
95
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1- Členění odpadů v širším slova smyslu ................................................................... 35
96
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny CENIA - Česká informační agentura životního prostředí CITES - Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin CZ-NACE – klasifikace ekonomických činností ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí ČR – Česká republika DKK – Dánská koruna ES – Evropská společenství EU – Evropská unie KO – Komunální odpad MSK – Moravskoslezský kraj MŽP – Ministerstvo životního prostředí OECD – Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OH – Odpadové hospodářství ORP – obec s rozšířenou působností OSN – Organizace spojených národů POH – Plán odpadového hospodářství SFŽP – Státní fond životního prostředí SKO – směsný komunální odpad SPŽP – Státní politika životního prostředí TOC – celkový organický uhlík ŽP – životní prostředí
97
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Legislativa v oblasti odpadového hospodářství v ČR Příloha č. 2 – Histogramy před a po očištění dat za období 2010–2012 Příloha č. 3 – Soubory na CD (excel) přiloženém na konci práce
Příloha č. 1 Legislativa v oblasti odpadového hospodářství v ČR Zákony:
185/2001 Sb. 477/2001 Sb.
Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů Zákon o obalech a o změně některých zákonů
Nařízení vlády:
111/2002 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů 352/2014 Sb. Nařízení vlády o Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015-2024 Vyhlášky ministerstva:
116/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o způsobu označování vratných zálohovaných obalů 170/2010 Sb. Vyhláška o bateriích a akumulátorech a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů 237/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků 248/2015 Sb. Vyhláška o podrobnostech provádění zpětného odběru pneumatik 294/2005 Sb. Vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady 321/2014 Sb. Vyhláška o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů 341/2008 Sb. Vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady) 352/2005 Sb. Vyhláška o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) 352/2008 Sb. Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků, vybraných autovraků, o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících v zařízeních ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému sledování toků vybraných autovraků (o podrobnostech nakládání s autovraky) 374/2008 Sb. Vyhláška o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů 376/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
381/2001 Sb, Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 382/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě 383/2001 Sb. Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady 384/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlorordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 60 mg/kg (o nakládání s PCB) 465/2013 Sb. Vyhláška o stanovení vzoru návrhu na zápis do Seznamu povinných osob v oblasti zpětného odběru pneumatik a obsahu roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru pneumatik 641/2004 Sb. Vyhláška MŽP o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence
Příloha č. 2 Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele před očištěním pro rok 2010
Zdroj: Autorka Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele před očištěním pro rok 2011
Zdroj: Autorka Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele před očištěním pro rok 2012
Zdroj: Autorka Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele po očištění pro rok 2010
Zdroj: Autorka Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele po očištění pro rok 2011
Zdroj: Autorka
Histogram rozložení dat výdajů na KO na obyvatele po očištění pro rok 2012
Zdroj: Autor
Příloha č. 3 Soubory na CD typu excel jsou přiloženy na konci práce
