Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Policie ČR a její charakteristika Vratislav Jadrný 2005/2006
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Policie ČR a její charakteristika zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé diplomové práce JUDr. Stanislavu Sedláčkovi, Ph. D. za jeho cenné rady a připomínky.
2
Obsah Úvod…………………………………………………………………………………………6
1. Vymezení nejdůležitějších pojmů……………………………………………………….8 1.1 Vymezení pojmu „policie“ a pojmy související……………………………………..8
1.2 Pojem „bezpečnost“………………………………………………………………….9 1.3 Policejní činnost a policejně - bezpečnostní činnost…………………………………9
2. Historický vývoj policejních sborů………………………………………………….....11 2.1 Starověk a středověk……………………………………………………………......11 2.2 Moderní policejní sbory…………………………………………………………….11
2.3 Vývoj systému policejních orgánů na našem území po roce 1848…………………12 2.4 Období let 1918 – 1939……………………………………………………………..13 2.5 Období let 1939-1945……………………………………………………………….15
2.6 Poválečné období……………………………………………………………………15
3. Vymezení policie ve funkčním smyslu……………………………………………….....17 3.1 Zpravodajské služby………………………………………………………………....17 3.2 Vojenská policie……………………………………………………………………..18
3.3 Obecní policie……………………………………………………………………......19
3.4 Ozbrojené složky v celní správě……………………………………………………..19
3.5 Vězeňská a justiční stráž……………………………………………………………..19 3.6 Parlamentní stráž……………………………………………………………………..20 3.7 Veřejné stráže v ochraně životního prostředí………………………………………...20
4. Základní charakteristika Policie České republiky……………………………………..22
4.1 Zřízení Policie České Republiky………………………………………………….....22
4.2 Principy činnosti policie……………………………………………………………..22
4.3 Otázka právní subjektivity policie ČR………………………………………………24
4.4 Služební poměr příslušníků policie České republiky………………………………..25 4.5 Financování Policie ČR……………………………………………………………..26
5. Charakteristika Policie ČR z hlediska organizačního………………………………...27 5.1 Organizační vztahy a řízení…………………………………………………………27 5.2 Služby Policie ČR…………………………………………………………………..28
5.2.1 Služba pořádkové policie……………………………………………………..28 5.2.2 Služba kriminální policie a vyšetřování………………………………………31
5.2.2.1 Národní protidrogová centrála SKPV………………………………………………….……31
3
5.2.2.2 Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV……………………………………32
5.2.2.3 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV………………………………33
5.2.2.4 Útvar odhalování nelegálních výnosů z daňové kriminality SKPV…………………………34 5.2.2.5 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV………………………………………35
5.2.3 Služba dopravní policie……………………………………………………….36
5.2.4 Služba správních činností……………………………………………………..37
5.2.5 Ochranná služba………………………………………………………………38 5.2.6 Služba cizinecké a pohraniční policie…………………………………………39
5.2.7 Služba rychlého nasazení………………………………………………………39 5.2.8 Služba železniční policie……………………………………………………….40
5.2.9 Letecká služba Policie České republiky………………………………………..40
6. Úkoly Policie ČR a jejich realizace……………………………………………………..41 6.1 Úkoly Policie ČR……………………………………………………………………41
6.2 Prostředky výkonu policejní správy………………………………………………...42
6.2.1 Donucovací prostředky……………………………………………………….43
6.3 Oprávnění a povinnosti policistů…………………………………………………...44
6.3.1 Povinnosti policistů…………………………………………………………...45
6.3.2 Oprávnění policistů…………………………………………………………...48
7. Kontrola Policie ČR…………………………………………………………………….49
7.1 Vnitřní kontrola……………………………………………………………………..49 7.1.1 Inspekce Ministerstva vnitra České republiky………………………………...49
7.1.2 Odbor vnitřní kontroly policejního prezidia a jiná kontrolní oddělení………..50
7.2 Vnější kontrola………………………………………………………………………51
8. Vztah Policie ČR k obci, obecní policii a soukromým bezpečnostním službám……. 54
8.1 Vztah Policie ČR k obci a obecní policii…………………………………………….54 8.2 Soukromé bezpečnostní služby a jejich vztah k Policii ČR…………………………56
9. Policejní etika…………………………………………………………………………….59
9.1 Profesní činnost policisty a policejní etika…………………………………………..59 9.2 Vymezení pojmu a význam policejní etiky………………………………………….60
9.3 Evropský kodex policejní etiky……………………………………………………...61 9.4 Kodex policejní etiky v České Republice…………………………………………...62
9.5 Policejní násilí jako právní a etický problém………………………………………..63
10. Mezinárodní policejní spolupráce……………………………………………………..65
10.1 Interpol……………………………………………………………………………..65 4
10.2 Europol………………………………………………………………………….69 10.3 Cepol……………………………………………………………………………71
Závěr……………………………………….………………………………………….…73
Resum é……………………………………………………………………………76
Seznam použité literatury………………………………………………………………78
5
Úvod
Základní úlohou demokratického a právního státu je zajištění bezpečnosti a ochrany
osob a majetku. Každá demokratická společnost má za povinnost garantovat zajištění bezpečnosti a pořádku potřebného pro nerušený chod celé společnosti, včetně zajištění klidu
pro běžný život občanů. Zajištění ochrany veřejného pořádku lze tedy chápat jako záležitost celé společnosti, na kterém se kromě státních orgánů podílí též další orgány, instituce i jednotlivý občané.
Téma Policie ČR a její charakteristika je zajímavé již z toho důvodu, že Policie ČR
působí jako významný činitel pro zajištění určitého řádu a bezpečnosti ve společnosti. Ochrana těchto hodnot je záležitostí každého z nás a každý spořádaný občan by měl mít zájem
na řádném a co možná bezporuchovém fungování policie, poněvadž bez účinné ochrany poskytované ze strany policie by v zemi mohla zavládnout anarchie a chaos. Činnost Policie
ČR je společností intenzivně sledovaná a často negativně kritizovaná, o aktuálnosti tématu tedy není pochyb.
Cílem této diplomové práce bude zejména dosáhnout komplexního hodnocení
postavení a úlohy Policie ČR ve společnosti, vymezit její organizaci, charakterizovat její vztahy k jiným subjektům a její napojení do mezinárodních struktur.
Diplomovou práci jsem rozčlenil do deseti kapitol, ve kterých se pokusím o ucelenou
charakteristiku policejní správy, resp. Policie ČR.
V úvodní kapitole se budu věnovat vymezení pojmu policie a dalších základních
pojmů důležitých pro oblast policejní správy. Vymezení základního pojmosloví je důležité především pro uvedení do problematiky a k předcházení možnému chybnému používání těchto pojmů.
V druhé kapitole se pokusím alespoň o hrubé nastínění vývoje a úlohy policie
v jednotlivých etapách vývoje lidské společnosti. Historie policejní správy dává současným
policejním orgánům mimo jiné ponaučení, aby se vyvarovaly již jednou provedených chybných kroků. Podkapitoly věnované vývoji systému policejních orgánů na území dnešní ČR dávají obraz o tom, co předcházelo zřízení Policie ČR.
V třetí kapitole zaměřím svou pozornost na policii ve funkčním smyslu. Pokusím se
vymezit základní subjekty podílející se na zajištění bezpečnosti a pořádku v České republice, abych vytvořil základní institucionální rámec, jehož součástí je i Policie ČR.
6
Ve čtvrté kapitole se soustředím na zodpovězení otázek zřízení, právního postavení,
obecných základů činnosti Policie ČR, jejího financování a také služebního poměru příslušníků Policie ČR s cílem podání prvotní a základní charakteristiky Policie ČR.
Pátou kapitolu, věnovanou organizaci a řízení Policie ČR, bych označil za stěžejní a
zásadní (a také obsahově nejnáročnější) část mé diplomové práce. Pokusím se v ní co možná
nejkomplexněji uchopit problematiku organizace Policie ČR. Vymezení úkolů, organizace
jednotlivých služeb a útvarů Policie ČR a jejich vzájemných vazeb by mělo posloužit k představě, jak je Policie ČR uspořádána.
V kapitole šesté uvedu hlavní úkoly Policie ČR, podmínky a prostředky realizace
těchto úkolů. Dále se budu zabývat alespoň základními oprávněními a povinnostmi policisty a
prostředky, které mu zákon dává dispozici, resp. ukládá pro úspěšnou realizaci zákonem stanovených úkolů.
Nezbytnou součástí každé řídící činnosti je kontrola a ani policejní správa se neobejde
bez účinné kontroly. Sedmou kapitolu proto věnuji kontrole Policie ČR, přičemž se soustředím jak na kontrolu vnitřní, tak vnější.
Vzhledem k tomu, že považuji za velmi důležitou efektivní spolupráci Policie ČR
s policií obecní, zařadím jejich vztahy do samostatné kapitoly osmé společně s problematikou právního postavení soukromých bezpečnostních služeb a jejich vztahu k Policii ČR.
V kapitole deváté se pokusím zdůraznit význam, který má policejní etika pro řádný
výkon oprávnění a povinností policisty. Na problému policejního násilí, jako nezákonného použití síly policistou, se pak pokusím důležitost policejní etiky názorně demonstrovat.
Nárůst organizovaného zločinu, hrozba terorismu a další problémy současného
globalizovaného světa vyvolávají potřebu účinné mezinárodní policejní spolupráce. Policie ČR se stále intenzivněji zapojuje do mezinárodní struktur. Hlavním formám mezinárodní policejní spolupráce je věnována poslední kapitola.
Snad se mi podaří podat ucelený obraz resp. logický souhrn informací o úloze a
postavení Policie ČR. Budu se také snažit upozornit na hlavní problémy, které Policii ČR
provází, a pokusit se práci doplnit o úvahy o tom, co by se mělo z hlediska její činnosti i organizace v budoucnu změnit, aby se zvýšila důvěra v její práci.
7
1. Vymezení nejdůležitějších pojmů 1.1 Vymezení pojmu „policie“ a pojmy související
Označování bezpečnostních sborů prošlo dlouhodobým vývojem.1 V českém prostředí
se vžil pro specializované bezpečnostní jednotky výraz četnictvo. Slovo četník je jihoslovanského původu a bývalo v dřívějších dobách užíváno jako označení pro lupiče či
banditu (podle toho, že se často sdružovali do čet); teprve později, obrácením významu, pro příslušníky oddílů, určených k boji s banditismem.
Nejběžnějším označením pro veškeré typy bezpečnostních sborů je policie. Výraz
policie má kořeny v řeckém slově polis (obec, město), v přeneseném slova smyslu stát.
Slovo „policie“ je také stejného původu jako slovo „politika“. Znamenají zhruba péči
o obec či v širším pojetí o věci veřejné. Policie má plnit celou řadu úkolů, které v podstatě můžeme rozdělit do dvou kategorií. Na jedné straně je to ochrana jednotlivého občana, na druhé straně pak ochrana zájmů státu či obce.
Výraz policie byl dříve také užíván ve významu vnitřní civilní státní správy (s
vyloučením správy spravedlnosti a financí), která byla označována také jako politická správa. Moderní termín policejní správa pak zahrnuje jistou část takto chápané politické správy. Obvykle je policejní správa definována jako určité obory civilní správy, v nichž stát působí
negativně odstraňováním překážek, které jsou na závadu bezpečnému rozvoji státních funkcí a života jeho obyvatel.2
V historickém vývoji byl výraz policie užíván původně ve dvou významech, jednak ve
smyslu činnostním jako označení pro činnost bezpečnostních orgánů, jednak ve smyslu institucionálním jako označení pro bezpečnostní složky. Význam policie ve smyslu činnosti je již archaismem.
Policie jako instituce je společně s dalšími institucemi garantem vnitřní bezpečnosti
státu a nevyhnutelnou součástí státní moci. Státní moc chápeme jako univerzální schopnost státu prosazovat na svém území všeobecnou vůli, vyjádřenou v právním řádu, včetně donucovacích prostředků. Legitimita moci se kromě jiného projevuje také v uznání a
respektování odůvodněnosti a schopnosti používat donucovací prostředky. Možnost legitimního použití donucení (i fyzického) pro udržení pořádku a vnitřní bezpečnosti se považuje za určující charakteru policie, na rozdíl od jiných složek státní moci. To samozřejmě 1 2
Podrobněji k označování policejních sborů Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny četnictva I. Praha: Themis, 1997, s. 11. Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Police History, 2004, s. 17.
8
neznamená, že policie používá donucení (násilí) často nebo dokonce běžně, ale především to, že se zabývá záležitostmi, které mohou být, když je to potřebné, řešeny použitím legitimního donucení (násilí).
1.2 Pojem „bezpečnost“
Dalším základním pojmem, který je třeba vymezit, je bezpečnost (veřejná bezpečnost).
Pojem bezpečnost je velmi frekventovaným pojmem v mnohých, často protikladných
oborech, jakými jsou např. politologie, genetika, sociologie, informatika, teleologie apod.
Mezi vědy, jejichž objektem je bezpečnost lze zařadit i policejní vědu.3 Bezpečnost je často
charakterizována jako „nejasný symbol“ nebo slovo „s více významy“. Častým způsobem definování pojmu bezpečnost je prostřednictvím jeho protikladu – nebezpečí, kdy míra minimalizace nebezpečí s tendencí k jeho eliminaci je považována za bezpečnost.
Bezpečnost lze v našem případě vymezit jako ochranu společnosti a jednotlivců před
nebezpečím ohrožujícím: -
-
-
bezpečnost státu, jeho institucí, jakož i nerušený výkon funkcí státu
život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost a osobní čest jednotlivce
majetek4
1.3 Policejní činnost a policejně-bezpečnostní činnost
Velmi často je na stránkách odborného tisku prezentován pojem policejní činnost.
Policejní činnost je vymezována např. jako specifická činnost, prováděná policií jakožto ozbrojeným bezpečnostním sborem, zaměřená na plnění úkolů ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v rozsahu vymezeném ústavními zákony, zákony a ostatními obecně závaznými
právními předpisy, s cílem chránit společnost a v ní vytvářené hodnoty před nebezpečnými
útoky na zájmy chráněné státem.5 Při plnění svých úkolů a funkcí vykonává policie mnoho různých činností. Často je v odborné literatuře rozlišováno mezi:
1) jednáním policie (synonymem je termín policejně-bezpečnostní činnost jako ucelený
systém
všech
činností
organizačních, hospodářských atd. a
policie
včetně
činností
administrativních,
Porada V. a kol. Teorie a metodologie policejních věd a transfer vědeckých poznatků do policejní praxe (vybrané aspekty a problémy výzkumu). Praha: PA ČR, 2005, s. 29. 4 Skulová, S. a kol. Správní právo (zvláštní část). Brno: MU Brno, 2004, s. 68. 5 Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Policie History, 2004, s. 89.
3
9
2) speciálními policejními činnostmi (nebo zkráceně policejními činnostmi) jako pojem vyčleňující jednotlivé specifické činnosti zaměřené na dosažení cílů vyplývajících z úkolů a funkcí policie (např. zabezpečení veřejného pořádku).6
O tom, že v pojmosloví nepanuje jednota, svědčí například rozlišování těchto pojmů
dle P. Macka, kdy za policejní činnost považuje činnost orgánů Policie ČR, zatímco za
policejně bezpečnostní činnost považuje nejen činnost policejních orgánů, ale i dalších
subjektů jako např. obecní policie, vojenské policie, soukromých bezpečnostních služeb apod.7
Rozbor a odlišování těchto pojmů je předmětem policejní vědy, méně již předmětem
mého zájmu. Chtěl jsem však upozornit na nejednotnost, která panuje mezi teoretiky ohledně vymezení těchto pojmů.
Porada V. a kol. Teorie a metodologie policejních věd a transfer vědeckých poznatků do policejní praxe (vybrané problémy a aspekty výzkumu). Praha: PA ČR, 2005, s. 65.
6
7
Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Policie History, 2004, s. 54.
10
2. Historický vývoj policejních sborů
V této kapitole se pokusím stručně popsat a zhodnotit postavení a význam policie
v historii. Není nutné, abych se snažil o podání vyčerpávajících informací o historickém vývoji policejní správy. Spíše půjde jen o nastínění základů existence a významu policie v dějinném vývoji, o jakýsi historický exkurs.
2.1 Starověk a středověk
Na rozdíl od vojenských záležitostí nenacházíme o starověkých policiích příliš mnoho
zpráv. Je to způsobeno nedokonalou diferenciací armády a policie v té době. S rozvojem organizace státu docházelo ke specializaci jeho jednotlivých složek. Vedle vojska se později
objevily samostatné bezpečnostní sbory, určené k ochraně veřejného pořádku. Zprávy o policejních institucích nalézáme v antických státech. Například již ve 4. století př. n. l. působí
v Athénách skytští lučištníci, konající pořádkovou službu. Ve starém Římě nacházíme městské „kohorty“ i městské hasiče, konající hlídkovou službu.
Ve středověku se výkon bezpečnostních služeb dělil mezi panovníka, šlechtu a později
i města. Trvalo mnoho staletí, než se vyvinuly moderní bezpečnostní složky. Po dlouhou dobu
měly spíše univerzální charakter. Setkáváme se tak v této době s městskými žoldnéři, kteří
v míru konají pořádkovou službu v ulicích – z našeho pohledu jsou tedy policisty, hlídající městské vězení jako dnešní vězeňská stráž, střeží městská mýta jako nynější celní či finanční
stráž, v případě potřeby vyrážejí pronásledovat lupiče nebo bandity v okolí města jako moderní četnictvo8.
2.2 Moderní policejní sbory
Počátky vývoje moderního četnictva lze nalézt především ve Francii 17. století, když
četnictvo bylo určeno především k ochraně krále a udrželo se v elitních vojscích královského
dvora téměř do počátku Francouzské revoluce. V míru zajišťovalo četnictvo bezpečnostní službu v zemi. Za války bylo zčásti začleňováno do operující armád. V jejím rámci
vykonávalo jednak funkce bezpečnostní (podle moderních měřítek služby vojenské policie či polního četnictva), v případě potřeby plnilo i funkce pravidelných bojových jednotek. Za Napoleona bylo četnictvo posíleno, plnilo především úkoly vojenského charakteru.
8
Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny četnictva I. Praha: Themis, 1997, Díl I. s. 17 an.
11
Osvědčený vzor vojensky organizované bezpečnostní složky byl později často
kopírován a nakonec se ujal i ve střední Evropě. Četnictvo Napoleonova Italského království se stalo po pádu francouzského císařství základnou rakouského četnictva.
Za pravlast moderní policie můžeme považovat Anglii. Sbor konstáblů, založený
v Londýně roku 1829, byl napodobován obdobnými institucemi v dalších státech. Podle Londýnského vzoru byla policie zřízena v roce 1945 v Madridu, v roce 1948 v Berlíně a v dalších zemích.
Moderní policejní sbory představují neodmyslitelnou součást každé státní správy
nezávisle na typu politického zřízení. Pole jejich působnosti bývá podle zvyklostí
jednotlivých státu dosti odlišné. Vedle obecných bezpečnostních funkcí typických pro všechny bezpečnostní sbory to mohou být různé úkoly správní (např. problematika evidence obyvatelstva).
Odlišné je postavení policie podle hlediska politické situace jednotlivých států, resp.
z hlediska režimu, který v jednotlivém státě panuje, zda jde tedy o režim autokratický či
demokratický. Např. komunistický systém sovětského typu aplikovaný v bývalé ČSSR používal způsob, kdy vlastní stranický aparát funkčně nadřadil odpovídajícím státní složkám.
Členství v komunistické straně se stalo pro příslušníky bezpečnostních sborů povinným, tím došlo k pevnému připoutání státních úředníků k režimu.
Odlišné je postavení policie v demokratických režimech, kde je působení politické
moci na policii přípustné pouze příslušnými státních orgánů na základě platných právních norem. Přímé zasahování politických stran či jejich představitelů, kteří nezastávají žádné státní funkce, je nepřípustné. Česká republika se otevřeně demokratickým hodnotám a právnímu státu, uplatňuje se tedy režim demokratický.
2.3 Vývoj systému policejních orgánů na našem území po roce 1848
Území našeho státu patřilo do roku 1918 do rakouské části habsburské monarchie,
čímž by samozřejmě ovlivněn i vývoj organizace bezpečnostní služby na našem území.
V habsburské monarchii tvořila soustavu policejních úřadů policejní ředitelství ve větších městech a policejní komisařství (komisariáty) v menších centrech. Policejním ředitelství bylo zpravidla podřízeno několik místních komisařství, kterým podléhaly jednotlivé strážnice.
V r. 1849 bylo četnictvo, působící dosud pouze v Lombardii, zřízeno pro celé území
monarchie. Nyní bylo celé území státu pokryto sítí bezpečnostních institucí. Četnictvo bylo
v zákonu z r. 1850 definováno jako vojensky organizovaný strážní sbor, určený k udržování 12
veřejné bezpečnosti, klidu a pořádku. Bylo označeno za součást c. k. armády, podléhající ministerstvu války. Ve vztahu ke službám, které vykonávalo pro civilní správu, bylo podřízeno ministerstvu vnitra.
Prvořadým úkolem četnictva bylo pokud možno předcházet hrozícímu porušování a
překračování zákonů. Došlo-li k nim, mělo četnictvo zajistit osobu jednající v rozporu se zákony. Četnictvo bylo oprávněno zasahovat proti civilním i vojenským osobám, a to buď na
žádost oprávněného úřadu či bez ní, na podkladě služební instrukce. V roce 1860 došlo i na
redukci počtu četnictva a to podstatnou měrou (o více než polovinu), četnictvo však zůstalo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem. Problémem byla dvojí podřízenost četnictva, když po stránce vojenské a disciplinární podléhalo vrchnímu armádnímu sboru a zároveň bylo k dispozici politickým úřadům k zachování klidu, pořádku a bezpečnosti. Početní oslabení četnictva způsobilo, že nad místními policejními záležitostmi obcí konalo nyní četnictvo jen dohled, což vedlo k zhoršení bezpečnostní situaci v obcích.
V dualistickém období (po r. 1867) docházelo v návaznosti na podstatné změny
státního zřízení i ke změnám v policejní organizaci. U četnictva byla dosti odlišná situace
v jednotlivých částech monarchie. Zákon z roku 1867 vyňal předlitavské četnictvo ze svazku armády. V Zalitavsku bylo četnictvo roku 1867 zrušeno a bezpečnostní služba byla zcela
svěřena do kompetence zemských a místních úřadů. V roce 1881 bylo četnictvo znovu obnoveno na celém území Uher.9
2.4 Období let 1918 – 1939
Samostatný československý stát při svém vzniku v říjnu 1918 recipoval stávající
právní řád (zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. - tzv. recepční norma) a v souvislosti s tím i stávající
právní systém, přešla tedy do jeho služeb rakouská organizace státních policejních úřadů,
četnictva i komunální policie. Bezpečnostní službu v terénu tedy nadále zajišťovalo četnictvo, ve městech a obcích policie státní nebo komunální. Z politických důvodů docházelo k posilování policie státní na úkor policie komunální. Proces postátňování policejní správy
probíhal v oblastech se značným podílem nebo převahou německého politicky nespolehlivého obyvatelstva (především oblast Sudet). Při hrozícím a narůstajícím fašistickém nebezpečí
vznikaly policejní úřady na základě vládního nařízení č. 51/1936 Sb. z a n. podle potřeby a bez ohledu na souhlas obce, takže v roce 1938 u nás bylo již přes sto policejních úřadů.
9
Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Police History, 2004, s. 40 an.
13
Systém státních policejních úřadů byl obdobný jako za monarchie. V čele státních
policejních úřadů stáli státní úředníci s právnickým vzděláním – policejní ředitelé nebo správci policejních komisařství.
V rámci nového čs. státu musely být budovány některé nové instituce, které nebylo
možno převzít z bývalé monarchie, protože byly soustředěny na rakouském území. Místo čtyř
oddělení policejního ředitelství v době Rakouska-Uherska vznikl za první republiky větší počet samostatných odborných oddělení: tiskové, spolkové a divadelní, dopravní, oddělení pro zbrojní pasy, úřadovna pro potírání lichvy a oddělení pro poříční policii, které podle potřeby působilo samostatně nebo jako součást oddělení pro zbrojní pasy.
Vznikl také Ústřední přihlašovací úřad a pasové oddělení, jenž měl v kompetenci
vydávání cestovních pasů, občanských legitimací, plavebních knížek. Dále evidoval osoby, které přišly do Prahy z míst postižených nakažlivými chorobami.
V roce 1929 byla při bezpečnostním oddělení zřízena Všeobecná kriminální ústředna s
celostátní působností. Ta vedla ústřední evidenci zločinců, pátrala po nezvěstných osobách,
poskytovala pomoc úřadům při stíhání zločinců, při identifikaci mrtvol, měla na starost výcvik bezpečnostních orgánů v organizaci pátrání. Stejně jako jinde byly výkonnými orgány policejního ředitelství sbory uniformované a neuniformované bezpečnosti.10
Komunální policie se řídily jednak všeobecnými předpisy, platnými pro výkon služby
státní policie, jednak lokálními předpisy, označovanými jako směrnice, instrukce či policejní řády.
Nejpočetnější bezpečnostní složkou bylo četnictvo. Základní organizační struktura
byla převzata z bývalé monarchie, někde bylo použito odlišné názvosloví. V čele četnictva stál generální velitel četnictva, jemu podléhala zemská četnická velitelství. Nižší články tvořila četnická oddělení, zahrnující několik okresních velitelství. Základním článkem byly četnické stanice, které zajišťovaly bezpečnostní službu zpravidla na území 4 až 5 obcí.
Původní rakouská organizační struktura četnictva zažila nebývalého rozmachu a
zdokonalení. Byly zaváděny nové metody činnosti i nové technické prostředky, kterými disponovaly nově se utvářející specializované útvary na jednotlivých stupních řízení. Působily
na větších územních obvodech, doplňovaly výkon služby zajišťovaný četnickými stanicemi.
Jejich činnost umožnilo a ulehčilo i zavedení spojovacích a dopravních prostředků, čímž se
zvýšila operativnost a akceschopnost četnického sboru. Zemská četnická velitelství tak vytvářela speciální organizační celky často dočasné, jako byly kontrolní pohraniční stanice, 10
Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Police History, 2004, s. 45.
14
polní četnictvo, četnické pohotovostní oddíly. Dalšími speciálními útvary byly četnické
silniční kontrolní stanice (1. 5. 1935), četnické letecké hlídky (1. 7. 1935) a pro pátrání po kriminálních delikventech od roku 1928 po celém území státu budované četnické pátrací stanice.
2.5 Období let 1939 – 1945
V polovině března 1939 vznikl na současném území České republiky Protektorát
Čechy a Morava (Protektorat Bıhmen und Mähren). Protektorát nebyl suverénním státem, ale
autonomní součástí Německé říše, které přenechal svoji obranu a zahraniční záležitosti. České
správě byla nadřazena německá okupační správa v čele s říšským protektorem, částečně bylo převzato německé zákonodárství, působily zde německé okupační složky a po celou dobu bylo území Čech a Moravy obsazeno německou okupační armádou.
Již v prvních dnech po okupaci byly provedeny některé změny v činnosti
bezpečnostních sborů. Velitel německé pořádkové policie u říšského protektora byl pověřen všeobecným služebním dohledem nad protektorátní uniformovanou policií a četnictvem. Podstatné změny přinesly reorganizace v roce 1942.
Bezpečnostní složky se dělily na protektorátní uniformovanou policii (četnictvo,
uniformovaná vládní policie, uniformovaná obecní policie a požární policie) a protektorátní neuniformovanou policii (vládní kriminální policie a obecní kriminální policie). Generálním
velitelem protektorátní uniformované policie se stal velitel německé pořádkové policie u říšského protektora, generálním velitelem protektorátní neuniformované policie velitel
německé bezpečnostní policie. V roce 1944 byly tyto složky sloučeny do jediné a nazývány jako protektorátní policie, jejíž součástí bylo i Hasičstvo z povolání.11
2.6 Poválečné období
V roce 1945 se základem nové státotvorné činnosti v osvobozeném československém
státě se stal Košický vládní program, přijatý dne 5. 4. 1945 první československou vládou
Národní fronty Čechů a Slováků v Košicích. Košickým vládním programem byly pro začátek určeny hlavní úkoly a náplně práce na úseku bezpečnosti.
Obnovená republika uvádějící rychle v život nové orgány státní a veřejné správy,
národní výbory, začala zajišťovat ve státě vnitřní bezpečnost způsobem odpovídajícím vládnímu programu (Košický vládní program). 11
Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny četnictva III. Praha: Themis, 1997, s. 43 an.
15
Téhož roku, 30. června, byla vyhlášena nová organizace, když dosavadní policie
(státní i komunální) a četnictvo byly spojeny do jediné složky, označované jako Sbor národní bezpečnosti (SNB).
Základními složkami SNB byla veřejná bezpečnost (VB), politickou policii představovala státní bezpečnost (StB), která obstarávala i zpravodajskou službu.
V poválečném období byly základním článkem stanice SNB, podřízené okresním
velitelstvím SNB a zemským velitelstvím SNB. Od roku 1949, kdy byly zrušeny země a zavedeny kraje, pak byly zřízeny krajské správy a okresní oddělení, území okresů byla rozdělena na okrsky, obsazené okrskovými zmocněnci.
Od 1. ledna 1964 byla postupně zřizována oddělení VB, jako základní organizační
článek Veřejné bezpečnosti. Jejich úkolem bylo zabezpečit veřejný pořádek, ochranu vlastnictví, život a zdraví občanů, bezpečnost a plynulost silničního provozu apod.
Koncepce zákona č. 40 z roku 1974 o Sboru národní bezpečnosti byla politického
stavu na počátku sedmdesátých let v Československu. Zákon byl postaven na vedoucí úloze KSČ, jednotě SNB a prioritní ochraně majetku v socialistickém vlastnictví. Organizace,
systém a řízení SNB vycházely z principu jednoty SNB a jeho podřízenosti ministru vnitra ČSSR.12
Dějinný vývoj organizace a činnosti Sboru národní bezpečnosti byl ukončen
revolučními změnami ve státě a společnosti, které započaly 17. listopadu 1989. V polistopadovém období byla provedena v rámci resortu MV ČR řada organizačních změn, které se významně dotkly všech útvarů a služeb. StB byla zrušena a její funkce přešly na Bezpečnostní informační službu. V roce 1991 byl znovu zaveden tradiční název policie.
Oficiální text Ministerstva vnitra [citováno 11. února 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html 12
16
3. Vymezení policie ve funkčním smyslu Předtím než naplno zaměřím svou pozornost na Policii ČR a její celkovou
charakteristiku posuzovanou dle současného právního stavu, nesmím opomenout zmínit skutečnost, že v České republice existuje celý systém institucí vykonávajících činnost policie
ve funkčním smyslu. Policií ve funkčním smyslu lze rozumět správní činnost, která má za
úkol chránit řád či odvracet od něho nebezpečí a poruchy a používá přitom pohrůžky nebo donucení.13 Jinými slovy, jde o správní činnost vykonávanou na základě preventivních a
represivních opatření s cílem zajistit zejména bezpečnost a veřejný pořádek. Kromě Policie ČR vykonávají tuto činnost: -
-
-
-
-
-
-
Zpravodajské služby
Vojenská policie
Obecní policie
Ozbrojené složky v celní správě
Vězeňská a justiční stráž
Parlamentní stráž
Veřejné stráže v ochraně životního prostředí
V následujících několika odstavcích se pokusím pouze o stručné a zevrubné
charakterizování jednotlivých institucí vykonávajících činnost policie ve funkčním smyslu.
3.1 Zpravodajské služby
Nezadatelným právem a povinností státu je získávat, vyhodnocovat a využívat
informace důležité pro národní bezpečnost, obranu, ochranu svého ústavního zřízení a pro důležité národní (politické, bezpečnostní, ekonomické) zájmy. Právem a povinností státu je hlídat své vlastní informace, své chráněné hodnoty a infrastruktury. Státy si proto zřizují
specifické nástroje pro získávání a ochranu utajených a často navenek se neprojevujících informací. Těmito nástroji jsou organizace zvané zpravodajské služby.
Činnost zpravodajských služeb spočívá v získávání, zpracování a následné distribuci
informací podle potřeb státu, a to v oblasti vnitřní a vnější bezpečnosti, v oblasti národní obrany, v oblasti vztahů se zahraničím a v oblasti prosazení životních národních zájmů.
13
Merkl, A. Obecné právo správní. Praha: Orbis, 1932, s. 76.
17
Zpravodajské služby jsou upraveny v zákoně č. 154/1994 Sb., o zpravodajských
službách České republiky. Mají získávat, shromažďovat a vyhodnocovat informace důležité pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů a bezpečnost a obranu ČR. Zákon je výslovně označuje jako státní orgány. Od Policie ČR jsou zpravodajské služby organizačně odděleny a liší se od ní i svou funkcí a pravomocí.
Zpravodajské služby můžeme členit podle „hlavního pole zájmu“ na výlučně vojenské
a zpravodajské služby civilní. Vojenské služby se zabývají (v defenzivní nebo výzvědné variantě) militárními záležitostmi, obranyschopností, obranným průmyslem, různými aspekty vojenství (početnost, organizace, připravenost, rozmístění a výzbroj vojska). Zavádějící, ale
užívaný termín civilní znamená, že tyto služby se zabývají celou širokou škálou problematik politických, bezpečnostních a ekonomických, tedy všech, vyjma právě těch militárních. 14
Mezi civilní zpravodajské služby řadíme Úřad pro zahraniční styky a informace, jež je
svébytnou součástí Ministerstva vnitra a Bezpečnostní informační službu (BIS), která je
samostatnou ozbrojenou zpravodajskou službou. Vojenské zpravodajství, které je součástí Ministerstva obrany, tvoří Vojenská zpravodajská služba a Vojenské obranné zpravodajství.
Zpravodajské služby mají sloužit k ochraně demokratického právního státu. Za činnost zpravodajských služeb odpovídá vláda, která je také koordinuje a kontroluje. Kontrolu činnosti BIS vykonává zvláštní kontrolní orgán Poslanecké sněmovny.
Od Policie ČR jsou zpravodajské služby organizačně odděleny, liší se od ní i svou
funkcí a pravomocí.
3.2 Vojenská policie
Vojenská policie je službou Armády České republiky a byla zřízena 21. ledna 1991
zákonem č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii. V rozsahu vymezeném zákonem plní úkoly
policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany České republiky. Je plně profesionální. Od 1. července 2003 jsou příslušníci VP vystrojeni černými doplňky, čímž se znatelně odlišují od ostatních příslušníků AČR. Nejtypičtějším doplňkem je černý baret.
Vojenská policie působí vůči vojákům v činné službě a osobám, které se nacházejí ve
vojenských objektech a v prostoru, kde probíhají vojenské akce, a dále vůči osobám, které
Oficiální text Úřadu pro zahraniční styky a informace [citováno 3. března 2006]. Dostupný z: http://www.uzsi.cz/index.php@lang=1&show=001001003005.html 14
18
páchají trestnou činnost či přestupky spolu s vojáky nebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany.
V čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává
Ministr obrany, jemuž je přímo podřízen.
Vojenská policie se zaměřuje na předcházení závažným protiprávním jednáním,
zvýšenou pozornost věnuje problematice drog, ochraně zbraní, munice a výbušnin. Vedle
prevence, která je chápána jako jedna z rozhodujících aktivit ke snižování trestné činnosti v ozbrojených silách České republiky, je jejím posláním i trestní represe. 15
Vojenská policie spolupracuje při plnění svých úkolů s Policií ČR a obecní policií,
přičemž nezasahuje do jejich působnosti.
3.3 Obecní policie
Právní úpravě obecní policie a jejímu vztahu k Policii ČR budu věnovat celou kapitolu
své diplomové práce (kapitola č. 8). Na tomto místě tedy pouze odkazuji na příslušnou kapitolu a konstatuji, že obecní policie je jednou z institucí policie ve funkčním smyslu zřizovanou obcemi k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce.
3.4 Ozbrojené složky v celní správě
Celníci, kteří jsou zařazeni do ozbrojené složky v celní správě, disponují obdobnými
oprávněními jako policisté. Jejich působnost je však omezena na okruh věcí, které patří do působnosti celních orgánů.16 Celník je oprávněn zejména požadovat potřebná vysvětlení a
vyzvat osobu, aby se dostavila ve stanovenou dobu na určené místo, dále je oprávněn
v zákonem vymezených případech provést zajištění osoby, požadovat prokázání totožnosti, omezit pohyb agresivních osob, použít technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla, odebrat zbraň a používat operativně pátrací a donucovací prostředky.17
3.5 Vězeňská a justiční stráž
Vězeňská a justiční stráž je součástí Vězeňské služby. K zřízení Vězeňské služby
došlo zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, který Oficiální text Ministerstva obrany ČR [citováno 3. března 2006]. Dostupný z: http://www. army.cz/scripts/detail.php?id=6223. 16 Bílek, P. Demokratický právní stát ve světle práva na bezpečnost. Praha: PA ČR, 2003, s. 106. 17 srov. §§ 30 až 37 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 15
19
nabyl účinnosti 1. 1. 1993. Vězeňská služba zajišťuje zejména výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody, v rozsahu stanoveném výše uvedeným zákonem ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a při činnosti státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti. Vězeňskou službu řídí Ministr spravedlnosti prostřednictvím generálního ředitele, kterého jmenuje a odvolává. Vězeňská a justiční stráž mají postavení ozbrojeného sboru.
Vztah Vězeňské služby a Policie ČR upravuje § 50b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
ČR a § 24a zákona č. 555/1992 Sb., o vězeňské službě. Z těchto ustanovení vyplývá, že
příslušníci Vězeňské služby ČR mohou být vládou ČR povoláni na dobu nezbytně nutnou k plnění úkolů služby pořádkové policie, pokud síly a prostředky policie nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti. Příslušníci Vězeňské služby ČR takto povolaní
mají při plnění úkolů policie oprávnění a povinnosti policistů, pokud vláda ČR neomezí
rozsah těchto oprávnění a povinností.18 Vězeňská služba se také podílí, ve spolupráci s Policií
České republiky, na předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody.19
3.6 Parlamentní stráž
Podle § 124 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vykonává
funkci Parlamentní stráže Policie ČR. Uvedený zákon však předpokládá, že bude zřízena
zvláštní Parlamentní stráž, která by zabezpečovala ochranu pořádku a bezpečnosti v budově
Poslanecké sněmovny. Zákon upravující právní postavení Parlamentní stráže dosud nebyl přijat.
3.7 Veřejné stráže v ochraně životního prostředí
Stráže nejsou orgány státní správy, nicméně zajišťují některé činnosti pro stát a v jeho
zájmu a při výkonu své funkce jsou členové stráží veřejnými činiteli. Funkce stráží spočívá
nejen na ochraně životního prostředí, ale také na ochraně majetku. Posláním stráží je činnost informační, výchovná a odborná, ale především činnost strážní a kontrolní, zaměřená na
kontrolu dodržování předpisu na ochranu přírody a krajiny, lesa, myslivosti, a rybářství. Rozeznáváme 4 druhy stráží, jedná se o: -
Stráž přírody
Srov. § 50b zák. č. 283/1991Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 18
19
20
-
-
-
Rybářskou stráž
Lesní stráž
Mysliveckou stráž
Podmínky ustanovení a zrušení stráže, její povinnosti a práva stanoví jednotlivé
zákony.20 Členové stráží jsou zpravidla oprávněni zjišťovat totožnost osob, které porušují
předpisy na ochranu příslušné složky životního prostředí, ukládat a vybírat blokové pokuty za
přestupky. Ve vztahu k Policii ČR a obecní policii jsou oprávněni členové stráží požadovat součinnost orgánů Policie ČR popřípadě obecní policie, pokud nemohou splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky.
Srov. §§ 81 a 82 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, §§ 38 a 39 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, §§ 12 až 16 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů a §§ 18 a 19 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů. 20
21
4. Základní charakteristika Policie České republiky 4.1 Zřízení Policie České Republiky
Ke zřízení Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) došlo na základě zákona
ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „ zákon o policii“), který nabyl
účinnosti 15. července 1991. Policie ČR je ozbrojeným bezpečnostním sborem České
republiky, který plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v rozsahu a způsobem stanoveném právními předpisy.21 Policie je tedy zřízena jako bezpečnostní sbor k realizaci
úkolů bezpečnostní politiky a plnění dalších stanovených úkolů. Pojem bezpečnostního sboru není legálně definován, nicméně vyplývá z něj směr činnosti policie, a to plnění úkolů bezpečnostního charakteru.22
4.2 Principy činnosti policie
Vymezení principů, na nichž je založena činnost Policie ČR, považuji za nezbytně
důležité, neboť jsou obecným výrazem podstaty, právního a společenského obsahu dané
činnosti, jsou výrazem činnostní orientace a regulace policejně bezpečnostní činnosti, jsou jedním z nejvyšších kritérií výkladu právních předpisů, vyjadřují smysl právní úpravy
policejně bezpečnostní činnosti, jsou předpokladem každé legislativní úpravy policejně
bezpečnostní činnosti, a také zároveň určují i perspektivu rozvoje dané činnosti de lege ferenda.23
Mezi základní principy lze zařadit především:
1) princip demokratismu a humanismu 2) princip legality
3) princip vědeckosti
4) princip přiměřenosti 5) princip subsidiarity
6) princip jednoty prevence a represe 7) princip utajení
ad 1) Princip demokratismu se v policejně bezpečnostní činnosti projevuje především v tom, že je tato zaměřena na ochranu zájmů občanů, ochranu veřejného pořádku, bezpečnosti
občanů, jejich práv a majetku. Práva a svobody občanů chráněné policejně bezpečnostní § 1 zákona č. 283/1991Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Viz. výše vymezený pojem bezpečnost. 23 Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Police History, 2004, s. 64. 21
22
22
činností jsou stejná pro všechny a nelze tudíž činit rozdíly z hlediska rasového, národnostního, společenského postavení apod. Již samotná skutečnost, že policejně bezpečnostní činnost slouží k ochraně občanů, jejich pokojného a nerušeného života, vyjadřuje uplatnění principu humanismu. Požadavek humanismu také znamená to, že osoby, které jsou objektem působení
v rámci policejní činnosti, nesmí být fyzicky ani psychicky trýzněny, je nepřípustné ponižování jejich lidské důstojnosti.
ad 2) Činnost Policie České republiky se řídí ústavními zákony, zákony a ostatními
závaznými právními předpisy.24 Porušováním principu legality je nejen používání prostředků, které zákon k řešení dané situace nepřipouští, ale také i používání prostředků neadekvátních, neodpovídajících společenské nebezpečnosti daného činu.
ad 3) Z hlediska praktické realizace to znamená neustálé zvyšování úrovně policejně
bezpečnostní činnosti na základě rozpracování a zavedení maximálně efektivních,
racionálních, vědecky zdůvodněných prostředků a metod, především v oblasti boje s trestnou činností a porušováním veřejného pořádku.
ad 4) Princip přiměřenosti velmi úzce souvisí s výše uvedeným principem legality. Např. pro policistu to znamená požadavek, že zásah provede jen tehdy, vyžaduje-li to plnění úkolů podle zákona o policii.
ad 5) Princip subsidiarity vyjadřuje obecnou povinnost policejních orgánů provést adekvátní opatření tehdy, když příslušné orgány resp. organizace, pro něž je to hlavním úkolem,
nereagují na vzniklou situaci (stav ohrožení či porušení chráněných zájmů) nebo ji nestačí
zvládnout. Např. v § 2 odst. 3 zákona o policii plní policie rovněž úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, které jim ukládají příslušné orgány obcí za podmínek stanovených zvláštními předpisy.25
ad 6) Ve stručnosti lze charakterizovat tento princip tak, že je nutné uplatnit při policejní
činnosti represi až po vyčerpání všech možností preventivních opatření. Hlavní důraz je tedy položen na prevenci.
24 25
§ 1 odst. 2 zákona č. 283/1991Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
23
ad 7) Nutnost utajení určitých skutečností vyplývá již ze samotné povinnosti státních orgánů zachovávat státní a služební tajemství. Povinnost mlčenlivosti je explicitně vyjádřena v § 52 zákona o policii. Realizaci daného principu nesmí být chápáno absolutně, neboť v žádném
případě neznamená utajení veškeré policejní činnosti před veřejností. Naopak, v určitých
případech, zejména v oblasti prevence, právní výchovy a propagandy, je nezbytné informovat veřejnost o práci a výsledcích policie (zejména na úseku boje s trestnou činností).
4.3 Otázka právní subjektivity policie ČR
V otázce, zda Policie ČR má právní subjektivitu, nepanovala v minulosti jednota.
V některých soudních sporech zaujal soud záporné stanovisko.26 Soud v tomto případě dospěl k závěru, že Policie ČR není samostatnou institucí, je orgánem státu a její práva a povinnosti se tedy odvíjejí od českého státu resp. Ministerstva vnitra, a že nemá právní subjektivitu.
Obdobný právní názor zazněl i v některých dalších soudních rozhodnutích. V odůvodnění se opakovalo tvrzení, že ze samotné skutečnosti, že Policie byla zřízena zákonem, nelze
dovozovat, že je právnickou osobou způsobilou být účastníkem řízení. Oproti těmto tvrzením stojí závěr Vrchního soudu v Praze, který ve sporu vedeném pod sp. zn. 1 Co 333/94 dospěl
k závěru, že Policie ČR je způsobilá mít práva a povinnosti, a tudíž je právnickou osobou způsobilou být účastníkem řízení.
Zákon o policii v žádném svém ustanovení výslovně neprohlašuje, že Policie ČR je
právnickou osobou, ani výkladem nelze dovodit, že by takové postavení měla mít. Je nutné
vycházet z občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.), který v § 18 odst. 2 stanoví, které subjekty lze považovat za právnické osoby. Kromě sdružení fyzických nebo právnických osob
účelového sdružení majetku, jednotek územní samosprávy, lze za právnické osoby považovat také subjekty, o kterých to stanoví zákon, postačuje přitom, když daný zákon přizná danému subjektu vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují.
Mezi charakteristické vlastnosti právnických osob řadíme název, sídlo, způsob
jednání právnické osoby (statutární orgán), přičemž je nutné, aby daný subjekt splnil kumulativně všechny tyto znaky, aby bylo možné mluvit právnické osobě.
Pokud jde o naplnění pojmového znaku názvu policie v § 1 odst. 1 je stanoveno, že se
zřizuje ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky s názvem Policie České republiky, to znamená, že jeden z pojmových znaků právnických osob je naplněn. Zákonem o policii 26
Např. ve věci 4C 218/95-34 ze dne 9. 11. 1995, v níž vystupovala Policie ČR jako odpůrce.
24
nebylo stanoveno sídlo policie, tudíž policie nemohla vzniknout jako právnická osoba, protože chybí základní pojmový znak a to sídlo. Orgánem, který vystupuje jménem právnické osoby a činí právní úkony jejím jménem je statutární orgán právnické osoby a to individuální či kolektivní. Zákonem o policii není vymezen statutární orgán Policie ČR. Vrcholným
orgánem je Policejní prezidium 27. Odpovědnost za plnění úkolů nese policejní prezident, který
je odpovědný za činnost policie přímo ministrovi vnitra, který jej jmenuje a odvolává se
souhlasem vlády. Policejní prezidium však nelze chápat jako orgán oprávněný jednat ve všech právních vztazích, nýbrž pouze jako orgán řídící činnost policie. I v tomto případě lze tedy konstatovat, že Policie ČR nesplňuje jeden z pojmových znaků právnických osob.
Mohu tedy směle konstatovat, že Policii ČR nelze považovat za právnickou osobu a
totéž platí o jejích organizačních složkách.28 Ve věcech týkajících se Policie ČR má
způsobilost být účastníkem řízení stát, tedy Česká republika. Před soudem za Českou republiku ve věci týkající se Policie ČR jedná zaměstnanec nebo policista pověřený
Ministerstvem vnitra, Policejním prezidiem České republiky, podle toho, kterého z těchto orgánů se věc týká.29
4.4 Služební poměr příslušníků policie České republiky
Mohu říci, že služební poměr je jednou z forem účasti občanů v pracovním procesu.
Jeho prostřednictvím se občané podílejí na plnění úkolů, které směřují k ochraně státního zřízení, veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku. Zvláštní právní úprava služebního poměru, která se odlišuje od úpravy ostatních pracovněprávních vztahů, je dána zejména zákonem č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR.
Obsah služebního poměru je tvořen souborem vzájemných práv a povinností
vyplývajících účastníkům ze služebního poměru. Policista je zejména povinen vykonávat podle pokynů nadřízených služebních funkcionářů službu odpovídající jeho služebnímu zařazení a dodržovat služební kázeň. Policie ČR jako zaměstnavatel je povinna především
organizovat službu a vytvářet vhodné podmínky pro její výkon a poskytovat policistovi služební příjem.
Služební poměr se odlišuje od pracovního poměru tím, že v Policii ČR se uplatňuje
přísný centralismus v řízení, zásada nedílné velitelské pravomoci a odpovědnosti, podřízenost a nadřízenost subjektů služebního poměru, přísnější posuzovaní pracovní kázně a přísnější 27 28 29
§ 3 odst. 4 zákona o policii Fryšták, M. Policie ČR a její právní subjektivita. Policista, 2001, č. 10, s. 30 an. Srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu čj. Plsn 2/96.
25
postih za její porušení, v kolektivním služebním právu zákaz práva na stávku a výluku atd.30 Společným znakem s pracovním poměrem, že je v těchto vztazích využívána fyzická i
duševní schopnost občana pracovat a tím plnit úkoly a zajišťovat činnost příslušející
zaměstnavatelskému subjektu a za využití této schopnosti je jim poskytována odměna za práci. Zákoník práce se na služební poměr policistů použije subsidiárně a je v postavení předpisu obecného k zákonu o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Úprava služebního poměru policistů České republiky není hlavní náplní mé práce, proto odkazuji v podrobnostech pouze na platnou právní úpravu.31
Závěrem považuji za nutné k této problematice zmínit, že zákon č. 186/1992 Sb., o
služebním poměru příslušníků Policie ČR pozbude účinnosti dne 1. 1. 2007 a bude nahrazen zákonem 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
4.5 Financování Policie ČR
V otázce financování Policie ČR je potřeba vycházet z § 3 odst. 9 zákona o policii,
který stanoví, že bližší úpravu organizace policie, zejména řízení útvarů a služeb policie,
součinnost mezi nimi a způsob jejich hospodářského zabezpečení stanoví na návrh Policejního prezidenta Ministr vnitra. Vzhledem k podřízenosti Policie ČR Ministerstvu vnitra
se použijí na financování Policie ČR finanční prostředky vymezené na základě rozpočtové skladby. Podle vyhlášky č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě jsou výdaje na Policii ČR zařazeny mezi výdaji (položkami) na udržení veřejné bezpečnosti a pořádku.
Zákon č. 543/2005 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2006 počítá
s celkovými výdaji Ministerstva vnitra ČR ve výši 51 170 004 000 Kč, z toho pro Policii ČR jsou schváleny celkové výdaje ve výši 32 476 304 000 Kč.
Z těchto výdajů jsou hrazeny platy policistů, výdaje na financování technického a
věcného vybavení policistů apod.
Srov. Nový, K. Služební poměr příslušníků Policie České republiky (základy teorie pracovního práva). Praha: Linde Praha, 1999, s. 79 – 81. 30
31
Zákon č. 186/ 1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů.
26
5. Charakteristika Policie ČR z hlediska organizačního 5.1 Organizační vztahy a řízení
Z § 3 odst. 1 zákona o policii vyplývá, že Policie ČR je k Ministerstvu vnitra ve
vztahu hierarchické podřízenosti jako ústřednímu orgánu státní správy. Zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky zakládá
tento vztah, když stanovuje, že Ministerstvo vnitra je mimo jiné ústředním orgánem státní správy pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku ve vymezeném rozsahu, včetně
dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu.32 Ministr vnitra je na základě tohoto vertikálního vztahu však pouze nadřízeným Policejního prezidenta. Ministerstvo vnitra tedy policii při plnění úkolů neřídí (tak činí Policejní prezident), ale pouze usměrňuje (především
pomocí obecně závazných právních předpisů). Z tohoto vztahu nadřízenosti a podřízenosti také vyplývá odpovědnosti ministra vnitra vůči vládě za činnost Policie ČR jako celku. Obecně lze říci, že je policie tvořena: 1) Policejním prezidiem
2) Útvary policie s celostátní působností na území České republiky
3) Útvary policie s územně vymezenou působností na území České republiky
ad 1) Policejní prezidium bývá považováno v praxi za policejní útvar, ačkoli jím není.
Policejní prezidium je vrcholným orgánem policie, je však oprávněno řídit policii pouze tehdy, pokud nestanoví zákon o policii jinak. Odpovědnost za splnění úkolů Policie ČR nese policejní prezident, který odpovídá za činnost policie přímo ministrovi vnitra.
ad 2) Útvary s celostátní působností jsou v současné době jednak ředitelství jednotlivých
služeb, pokud byly institucionalizovány (např. Ředitelství služby pořádkové policie), jednak
organizační jednotky jinak nazvané (např. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování). Tyto útvary s celostátní působností jsou řízeny
příslušnými náměstky policejního prezidenta, až na výjimky (např. Útvar rychlého nasazení je řízen přímo policejním prezidentem).
Viz. § 12 odst. 1 písm. a) zák. ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 32
27
ad 3) Útvary s územně vymezenou působností jsou správy Policie ČR v jednotlivých krajích
(jim na roveň je postavena Správa hlavního města Prahy), okresní ředitelství Policie ČR
(městská policejní ředitelství ve statutárních městech), v Praze pak obvodní ředitelství Policie
ČR. V rámci okresních ředitelství Policie ČR působí obvodní oddělení, podle potřeby mohou být zřízeny i jiné jednotky např. útvary jízdní policie.
5.2 Služby Policie ČR
V policii působí zákonem o policii (§ 3 odst. 3) taxativně stanovené služby, a to služba
pořádkové policie, služba kriminální policie a vyšetřování, služba dopravní policie, služba správních činností, ochranná služba, služba cizinecké a pohraniční policie, služba rychlého nasazení, služba železniční policie a letecká služba.
Jde spíše o výčet základních činností než o výčet organizačních útvarů či jednotek
Policie ČR, její útvary totiž zřizuje na návrh policejního prezidenta Ministr vnitra zpravidla interním aktem řízení.
Rozdělení do jednotlivých služeb má význam vzhledem ke vztahům uvnitř Policie ČR,
zatímco z hlediska vztahů k jiným státním orgánům, územním samosprávným celkům, právnickým nebo fyzickým osobám je prakticky bez významu. Každý má totiž podle zákona o policii právo obrátit se na policistu a policejní útvary se žádostí o pomoc.33 5.2.1 Služba pořádkové policie
Služba pořádkové policie je tradiční uniformovanou policejní službou. Je jednou ze
složek Policie ČR, se kterou se většina z nás dostane v běžném životě do styku. Služba
pořádkové policie je nejpočetnější policejní službou, jejíž příslušníci plní veškeré základní
úkoly policie. Mezi ně patří zejména ochrana veřejného pořádku, boj proti kriminalitě, přijímání, evidování a prošetřování oznámení osob, pátrání po osobách a věcech, plnění úkolů
v trestním a přestupkovém řízení, výkon části správních činností, či v problematice zbraní a střeliva a také působení na úseku dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu.
K plnění úkolů služby pořádkové policie jsou zřizována obvodní a místní oddělení
Policie ČR. Zřízení základního útvaru se projednává s městskými nebo obecním i úřady.
Úkoly pořádkové policie plní také některé její specializované útvary, jakými jsou
poříční oddělení, oddělení hlídkové služby, pohotovostní motorizované jednotky (v Praze,
33
Mates, P. Policejní právo (právní předpisy s komentářem). Praha: Linde Praha, 2004, s. 31.
28
Plzni, Brně a Ostravě), oddělení jízdní policie (Praha, Brno, Zlín), vězeňsko-eskortní oddělení a další útvary.34
V určených obvodech vykonávají policisté obchůzkovou a hlídkovou službu, plní dílčí
úkoly kriminalisticko-technických činností, zabezpečují výkon služební kynologie a hipologie
a podílejí se na služební potápěčské činnosti policie. Službu pořádkové policie bych mohl označit jako hlavního garanta ochrany veřejného pořádku, s tím, že plní celou řadu jiných úkolů.
Formy činnosti pořádkové policie
Formami činnosti služby pořádkové policie rozumíme konkrétní formy organizace
činnosti plnění úkolů, především na úrovni základních útvarů.35 Cílem těchto forem činnosti je sladění sil a prostředků služba pořádkové policie za účelem kvalitního a efektivního plnění všech úkolů.
Základní formy činnosti služby pořádkové policie tvoří:
● obchůzková služba ● hlídková služba ● dozorčí služba
Obchůzková služba je vykonávána policejními inspektory v přidělené části
obvodu – okrsku. Klade vyšší nároky na policejní inspektory určené k výkonu obchůzkové
služby, poněvadž inspektor je garantem stavu ochrany veřejného pořádku a boje s trestnou činností. Výběr policejního inspektora je prováděn z pracovníků hlídkové služby.
Důležitou služební pomůckou je tzv. přehled o okrsku. Jde o základní dokument,
obsahující důležité údaje (např. seznam důležitých míst, objektů, přehled o hledaných
osobách), který je zpracováván dle pokynů vedoucího oddělení. Velmi důležitou podmínkou pro výkon obchůzkové činnosti je místní a osobní znalost inspektora (např. kde dochází k častému narušování veřejného pořádku).
Hlavními úkoly policejního inspektora jsou zejména provádění opatření na úseku boje
s trestnou činností, preventivní činnost, dohled nad dodržováním předpisů v oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a plnění úkolů na úseku řízení o přestupcích.36
Hlídková služba úzce navazující na obchůzkovou službu. Jde o základní a
systematickou činnost služby pořádkové policie. Výkon hlídkové služby je organizován Macek, P. Pořádková činnost policie (obecná část). Praha: Police History, 2002, s. Macek, P a kol. Bezpečnostní služby. Praha: Police History, 2001, s. 11. 36 Srov. zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 34
35
29
v místech se závažnou a rozsáhlou bezpečnostní problematikou (města, průmyslové oblasti apod.). Hlídková služba je organizována u obvodních oddělení PČR I. a II. typu a k plnění zvláštních (specifických) úkolů jsou pak zřizovány např. poříční oddělení, útvary jízdní
policie, oddělení Metro, útvary služební kynologie a jiné útvary služby pořádkové policie, na
kterých je výkon služby zajišťován výkonem hlídkové služby. Specializovaným útvarem policie je také pohotovostní motorizovaná jednotka.
Dozorčí služba zajišťuje nepřetržitý styk základních útvarů se státními orgány,
organizacemi a občany, jde zpravidla o první místo, kam se obrací se svými žádostmi,
oznámeními o trestné činnosti apod. Dozorčí služba je povinna přijmout každé oznámení učiněné na základní útvar a zapsat je do knihy fonogramů a hlášení. Výkonem dozorčí služby
je zajišťována především nepřetržitá akceschopnost základního útvaru při řešení vzniklých
bezpečnostních situací (např. soustředění hlídek na místo události). V době nepřítomnosti
vedoucího oddělení a jeho zástupce vysílá dozorčí služba podle knihy služeb do výkonu hlídkové a obchůzkové služby.
Organizace služby pořádkové policie
Základ výkonu pořádkové služby je realizován na úrovni okresních ředitelství policie
a základních útvarů (obvodní oddělení, místní oddělení). Nejnižším článkem strukturální
výstavby je obvodní oddělení (PČR místní oddělení). Jeho nejbližším nadřízeným článkem je
okresní ředitelství a jím na roveň postavená městská ředitelství (Plzeň, Brno, Ostrava). Na území hl. m. Prahy plní tuto funkci obvodní ředitelství Praha 1 až 10.
Okresní ředitelství plně odpovídá za veřejný pořádek a boj proti kriminalitě v daném
území, plní úkoly stanovené zákonem a interními normativními instrukcemi (ministerstva vnitra, policejního prezidia a správy kraje).37
Vedle základních útvarů při výkonu služby pořádkové policie působí i jiné útvary:
a) oddělení Metro
b) poříční oddělení
c) pohotovostní motorizované jednotky d) útvary jízdní policie
e) vězeňské a eskortní oddíly f) útvary hlídkové služby
g) další útvary, pokud to bezpečnostní situace a plnění úkolů policie vyžaduje.
K organizaci a řízení pořádkové služby srov. Macek, P. a kol. Pořádková činnost policie (zvláštní část), 3. vydání. Praha: PAČR, 2000. 37
30
5.2.2 Služba kriminální policie a vyšetřování
K základním úkolům služby kriminální policie patří odhalování a objasňování
závažných úmyslných trestných činů a odhalování jejich pachatelů. Kriminalisté působí při
zjišťování příčin provozních havárií, výbuchů a požárů, pátrají po pohřešovaných a hledaných osobách a odcizených věcech. Při své činnosti využívají veškeré policejní evidence a spolupracují s odbornými, kriminalisticko-technickými pracovišti. Základním článkem služby
kriminální policie jsou pracoviště rozmístěná na úrovni okresních, městských a v hl. městě Praze obvodních ředitelstvích Policie České republiky. Služba kriminální policie působí také
na úseku prevence kriminality, když hodnotí a analyzuje příčiny a podmínky trestné činnosti a
předkládá návrhy na preventivní opatření směřující ke zvýšení bezpečí osob a majetku. Významnou roli sehrává na úseku ochrany historického dědictví ČR.
V rámci Služby kriminální policie a vyšetřování (SKPV) působí:
● Národní protidrogová centrála SKPV
● Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV
● Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV
● Útvar odhalování nelegálních výnosů z daňové kriminality SKPV ● Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV 5.2.2.1 Národní protidrogová centrála SKPV
V souvislosti se společenskými změnami a uvolněním poměrů po roce 1989 se stal
celospolečensky závažným problémem problém drog. Na tento problém bylo nutné reagovat. Prvním (spíše pokusem) bylo zřízení Protidrogové brigády Federálního policejního sboru v roce 1991.
Po vzniku ČR byl nevyhovující model řešení drogové problematiky zrušen a byla
založena jednotná protidrogová centrála Policie České republiky, která se stala pod názvem ODBOR DROG součástí Útvaru organizovaného zločinu Ústředny kriminální policie. Koncepce tohoto útvaru se pozitivně osvědčila.
Na přelomu počátku roku 1995 došlo k reorganizaci tehdejší Ústředny kriminální
policie v nové útvary a došlo k vytvoření Národní protidrogovou centrály, která se stala součástí samostatného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie.
Dnem 15. ledna 2001 byla Národní protidrogová centrála (NPC) na základě rozkazu
policejního
prezidenta
vyjmuta
z
organizační 31
struktury
Útvaru
pro
odhalování
organizovaného zločinu a stala se samostatnou specializovanou jednotkou, odpovědnou především za odhalování a dokumentování organizované drogové kriminality v ČR.
Od 1. ledna 2002 došlo k faktickému spojení NPC s oddělením vyšetřování dřívějšího
5. odboru Úřadu vyšetřování pro Českou republiku, a tímto vznikla společná služba kriminální policie a vyšetřování NPC. V roce 2002 vzniklo v rámci Národní protidrogové centrály 6 expozitur, sídlících v Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě.38
Češi patří mezi největší uživatele drog v Evropské unii. Vedou v užívání marihuany,
která je nejoblíbenější českou drogou. Vyplývá to z výroční zprávy Evropského monitorovacího střediska pro drogy (Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (NMS) bylo zřízeno usnesením vlády č. 643 ze dne 19. června 2002 o zřízení Národního
monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti). Marihuanu vyzkoušela asi čtvrtina
Čechů ve věku od 15 do 34 let. Evropský průměr je přitom asi o 10% nižší.39 Z těchto a podobných statistik vyplývá, že Národní protidrogová centrála nemá v České republice
lehkou úlohu. Mohu však konstatovat, že Národní protidrogová centrála je účinným prostředkem při boji proti drogové kriminalitě, o čemž svědčí celá řada mezinárodních ocenění, jež díky své práci obdržela.
5.2.2.2 Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV 40 Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a
vyšetřování (ÚOKFK) byl zřízen ke dni 15. 3. 2003 jako útvar s působností na celém území
České republiky v oblastech určených organizačním řádem. Zřízením tohoto útvaru došlo
k naplnění požadavků na účinné vyšetřování závažných forem trestné činnosti (hospodářské, finanční, korupce).
Jde o policejní složku, zaměřenou na boj s nejnebezpečnějšími formami korupce a
závažné hospodářské a finanční kriminality, která získává a zpracovává informace, analyzuje je a následně využívá pro rozhodovací proces státních orgánů v oblasti předcházení ekonomické kriminalitě a pro efektivní a kvalitní průběh a výstup v oblasti trestního řízení. Oficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 7. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/npdc.html. 39 Statistika Evropského monitorovacího střediska pro drogy [citováno 7. března 2006]. Dostupný z: http://stats05.emcdda.eu.int/en/page004-en.html. 40 Oficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 7. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/uokfk.html. 38
32
Co se týká hlediska organizačního, došlo k vytvoření expozitury v krajských městech.
Na centrální úrovni byl ustanoven Odbor řízení odhalování korupce a finanční kriminality,
který jedním svým oddělením prošetřuje vybrané případy závažné hospodářské a finanční
kriminality a dále Odbor výnosů a praní peněz, který byl do 15. 3. 2003 oddělením pro finanční šetření a zajišťování výnosů z trestné činnosti.
Současně se vznikem ÚOKFK bylo ustaveno oddělení vnitřních záležitostí (OVZ), a
to jako zcela nový model podpory trestního řízení s ohledem na ochranu pracovníků útvaru. OVZ převzalo agendu týkající se objasňování a vyšetřování úniku utajovaných skutečností ve
stupni „Tajné“ a „Přísně tajné“. Útvar tak disponuje registrem, v němž je možné vytvářet, ukládat a archivovat písemnosti až do stupně utajení „Přísně tajné. Činnost OVZ je taktéž využívána pro teritoriální policejní složky (kraje a okresy).41
V únoru letošního roku (r. 2006) zaujalo média i mou osobu nařízení vydané
Policejním prezidentem Vladislavem Husákem, které upravovalo působnost ÚOKFK tak, že by menší kauzy převádělo na útvary policie na krajské a okresní úrovni, vyplývalo z něj tedy, že méně závažné korupční kauzy veřejných činitelů budou vyšetřovat policisté z místa jejich
bydliště. To je podle mého naprosto nepřípustné z hlediska nezávislosti a nestrannosti vyšetřování, kdy „přátelské vazby“ by mohly narušit průběh vyšetřování. Zároveň není možné svěřovat závažné korupční případy okresním policejním oddělením. To, že uvedené nařízení
není přijatelné, potvrdil i ministr vnitra František Bublan, když záhy požádal Policejního
prezidenta o pozastavení platnosti nařízení. Zvýšení efektivity práce značně přetíženého
ÚOKFK je sice potřebné, ale ne za každou cenu. Vypadá to, že situace bude řešena tak, že po vyhodnocení kauz může ÚOKFK případně předat méně závažné skutky k řešení okresním či
krajským kriminalistům. Myslím si, že možnost navrhovaná Ministerstvem, a to převést některé případy, u nichž by existovaly pochybnosti o nezaujatosti vyšetřujících policistů do kompetence jiného okresu či kraje, je správným řešením k posílení nestrannosti vyšetřování. 5.2.2.3 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) odhaluje a stíhá trestné
činy v období let 1948–1989, u kterých nedošlo z politických důvodů k pravomocnému
rozhodnutí. Kromě vyšetřování je také důležitá funkce dokumentační, která spočívá zejména ve shromažďování a vyhodnocování materiálů, informací a dokumentů týkajících se Oficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 7. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/uokfk.html.
41
33
zločinnosti komunistického režimu a jeho represivního aparátu od roku 1945 do nástupu komunistů k moci v únoru 1948. Jako policejní orgán se ÚDV podílí i na provádění
bezpečnostních prověrek ve smyslu zákona o ochraně utajovaných skutečností.42 Výstupy ÚDV jsou důležitým podkladem pro vydávání osvědčení Národního bezpečnostního úřadu.
ÚDV vznikl rozhodnutím ministra vnitra 1. 1. 1995 sloučením Úřadu pro dokumentaci
a vyšetřování činnosti StB, který byl součástí Ministerstva vnitra, se Střediskem dokumentace protiprávnosti komunistického režimu, které pracovalo pod Generální prokuraturou a později bylo převedeno pod Ministerstvo spravedlnosti. Od 1. ledna 2002 je ÚDV ze zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky součástí služby kriminální policie a vyšetřování v
platném znění. ÚDV sídlí v Praze, má celostátní působnost a pro efektivnější práci bylo
zřízeno detašované pracoviště v Brně.43
Z hlediska stavu de lege ferenda jsem zachytil informaci o možnosti vzniku Ústavu
paměti národa, který by shromažďoval, zkoumal a zveřejňoval zločiny komunistického
režimu na českém území.44 Senátní návrh zákona, na jehož základě by Ústav paměti národa
vznikl, předložili hlavně senátoři z ODS a dalších pravicových stran dne 25. ledna 2006. ÚDV by po vzniku Ústavu paměti národa zůstala „pouze“ vyšetřovací pravomoc, čímž by se podle
mého názoru zvýšila kvalita jak vyšetřovací tak dokumentační činnosti doposud prováděné ÚDV. Předlohu zákona dostane Poslanecká sněmovna ČR k projednání až v po volbách v červnu 2006.
5.2.2.4 Útvar odhalování nelegálních výnosů z daňové kriminality SKPV 45
Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKP (dále jen „finanční
policie“) je nejmladším útvarem s celorepublikovou působností Policie České republiky, vznikl 1. července 2004. Finanční policie byla zřízena jako útvar specializovaný na
odhalování a vyšetřování závažné daňové kriminality. Jejímu vzniku předcházely diskuze, zda se finanční policie stane útvarem v rámci Ministerstva financí, či Ministerstva vnitra.
Mates, P. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. Praha: Linde Praha, 2004, s. 34. Oficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 7. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html. 44 Lidové noviny: Ústav paměti národa zatím prochází Senátem [citováno 12. března 2006]. Dostupný z: http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060126_000095_ln_noviny_sko&klic=211348&me s=20060126 45 Oficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 7. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/uonvdk.html. 42
43
34
Finanční policie je útvarem s působností na celém území republiky. V organizační
struktuře je na rozdíl od ostatních útvarů s celostátní působností podřízena přímo náměstku Policejního prezidenta pro trestní řízení.
Finanční policie je specializovanou složkou Ministerstva vnitra k takzvanému průlomu
do daňového tajemství, to znamená, že při řešení případů v působnosti útvaru neplatí vůči policistům finanční policie povinnost správce daně zachovávat mlčenlivost. Tím se výrazně
otevírá nový prostor pro efektivní spolupráci specialistů Ministerstva financí při odhalování a dokumentaci závažné daňové kriminality a v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.46
Sdružuje a analyzuje informace o zájmech a cílech, ale i formách a metodách této
trestné činnosti s cílem jí předcházet, ji odhalovat a zjišťovat její pachatele.
Činnost útvaru je dále zaměřena na boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Specializuje se na vyhledávání, dokumentaci a zajišťování výnosů ze závažné trestné činnosti a boj proti financování terorismu.
Finanční policie se skládá centrály v Praze (odbor výnosů a praní peněz, odbor
přímých daní a odbor nepřímých daní, oddělení mezinárodní spolupráce, oddělení
strategických expertiz a oddělení organizační) a z šesti expozitur v regionech (Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě). 5.2.2.5 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) je speciální policejní složkou,
která patří k základním aktérům boje s organizovaným zločinem v naší zemi. Organizovaným
zločinem se rozumí druh skupinové závažné organizované trestné činnosti páchané více nežli dvěma
osobami,
vyznačující
se
dlouhodobostí,
rozdělením
činností,
plánovitostí,
konspirativností a mezinárodním propojením, s orientací na dosažení maximálních zisků nebo na získání vlivu na veřejný život ve společnosti bez ohledu na použité prostředky. Hlavní priority boje ÚOOZ proti organizovanému zločinu jsou zejména v: -
-
46
oblasti násilné kriminality,
oblasti nelegálního obchodování se zbraněmi, střelivem, výbušninami,
vojenským materiálem a dalšími nebezpečnými látkami,
oblasti konkrétních aktivit zločineckých struktur na celém teritoriu ČR, které
souvisejí s mezinárodním organizovaným zločinem,
Šulc, V. Finanční policie na startu. Kriminalistický sborník, 2004, č. 4, s. 5.
35
-
-
oblasti obchodování s lidmi, v oblasti padělání či pozměňování domácí i
zahraniční měny, šeků, platebních karet, cenných papírů a dalších platebních prostředků,
oblasti projevů mezinárodního terorismu či trestné činnosti související s extremismem na území ČR47
V rámci ÚOOZ došlo k vytvoření expozitur v Praze, Českých Budějovicích, Plzni,
Teplicích, Hradci Králové, Ostravě a Brně. 5.2.3 Služba dopravní policie
Státní správu ve věcech bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních
komunikacích vykonává Ministerstvo vnitra a Policie České republiky. V rámci policie
vykonávají tuto správu okresní a krajské dopravní inspektoráty a Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky.48
Dopravní policisté dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu na pozemních
komunikacích a spolupůsobí při jeho řízení, objasňují dopravní nehody a odhalují trestné činy
a přestupky spáchané v souvislosti se silničním provozem a dále provádějí kontrolní činnost např. kontrola dokladů, předepsaných k řízení a provozu vozidla atd. Podle zvláštního
zákona49 přestupky projednávají. Podílí se na provádění dohledu nad stavem komunikací a
dopravních zařízení. V rámci své působnosti stanoví užití dopravních značek a dopravních zařízení.
K povinnostem příslušníků služby dopravní policie dále náleží dohlížet na technický
stav silničních vozidel. Významnou roli sehrávají dopravní policisté na úseku informování
veřejnosti v rámci dopravního vysílání rozhlasových a televizních stanic. Významným
úkolem služby dopravní policie je výchova k dopravní kázni a prevence dopravní nehodovosti (např. metodická a výcviková činnost na dětských dopravních hřištích, masmediální výchovně vzdělávací činnost v rámci dopravně bezpečnostní prevence atd.)50
Oficiální text Ministerstva vnitra [citováno 8. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/uooz.html. 48 § 1 zák. č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 49 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 50 Pavlíček, K. Policejně bezpečnostní činnost z teoretického a vývojového hlediska. Praha: PA ČR, Praha, 2003 s. 12-29. 47
36
Inspektoráty služby dopravní policie lze z hlediska organizační struktury vymezit takto: ●
Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR jako Hlavní dopravní
●
Dopravní inspektoráty správ Policie ČR, jako Krajské dopravní inspektoráty
●
inspektorát Policie ČR
Dopravní inspektoráty okresních ředitelství Policie ČR. 51
V organizační skladbě služby dopravní policie zaujímá zvláštní místo Dálniční
oddělení Policie ČR, které je přímo řízeno dopravním inspektorátem příslušné Správy Policie ČR. Na území dálnice a v obslužných zařízeních (motely, čerpací stanice apod.) plní úkoly základního útvaru policie se specificky vymezenou působností. 5.2.4 Služba správních činností
Služba správních činností plní v rámci své působnosti některé úkoly státní správy. Jde
především o činnosti na úseku střelných zbraní a střeliva, cestovních dokladů, občanských
průkazů a hlášení a evidence pobytu občanů. S účinností od 1. ledna 1999 projednává přestupky na úseku omamných a psychotropních látek.
Oddělení služby správních činností působí na úrovni okresních (městských a v Praze
obvodních) ředitelství Policie České republiky (skupina agendy zbraní a střeliva, správní orgán pro projednávání přestupků a správních deliktů). Nadřízeným útvarem jsou skupiny služby správních činností na úrovni policejních správ krajů. V rámci policejního prezidia je zřízeno: -
-
-
-
-
-
ředitelství služby správních činností,
skupina řízení agendy zbraní a střeliva,
skupina pro dozor na úseku zbraní a střeliva,
skupina řízení agendy osobních dokladů a pobytu občanů,
skupina pro zbraně a střelivo diplomatických misí,
skupina řízení agendy přestupků a správních deliktů.52
Nadřízené organizační celky působí také jako odvolací orgány v rámci správního
řízení, které je vedeno v nižších instancích na úseku střelných zbraní a střeliva, vydávání zbrojních průkazů, zbrojních oprávnění a průkazů zbraní a vydávání cestovních dokladů.
Služba správních činností je orgánem dozoru nad dodržováním ustanovení zákona
o střelných zbraních a předpisů vydaných k jeho provedení, organizuje zkoušky odborné Pavlíček, K. Dopravně bezpečnostní činnost (obecná část). Praha: Police History, 2005, s. 146. Oficiální text Ministerstva vnitra [citováno 9. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/spravni.html. 51
52
37
způsobilosti žadatelů o vydání zbrojního průkazu a projednává správní delikty právnických a fyzických osob.
K převedením agendy vydávání občanských průkazů, cestovních dokladů a vedení
evidence obyvatel ze služby správních činností na obecní úřady již došlo. Myslím si, že by se
mělo v tomto trendu pokračovat, např. v oblasti vydávání zbrojních oprávnění a průkazů zbraní. Policie by se tak poté mohla více soustředit na své hlavní úkoly. 5.2.5 Ochranná služba
Hlavním úkolem ochranné služby Policie ČR je zajišťovat ochranu ústavních činitelů
České republiky a bezpečnost chráněných osob, kterým je při jejich pobytu na území České republiky poskytována osobní ochrana podle mezinárodních dohod. Ochranná služba
zajišťuje ochranu zastupitelských úřadů, ochranu sídelních objektů Parlamentu, prezidenta republiky, Ústavního soudu, ministerstev zahraničních věcí a vnitra53 a možnost výběru
dalších objektů zvláštního významu. Pyrotechnici ochranné služby zasahují také při likvidaci
výbušných systémů a při hrozbách výbuchem. Ochranná služba nemá žádné veřejnosti přístupné úřadovny a přímé služby občanům neposkytuje. V rámci plnění svých úkolů spolupracuje s ostatními službami a útvary Policie České republiky. 5.2.6 Služba cizinecké a pohraniční policie
Služba cizinecké a pohraniční policie plní úkoly státní správy na úseku povolování
vstupu a pobytu cizinců na území České republiky a ve vymezeném rozsahu při řešení problematiky uprchlíků. Působí jako bezpečnostní ochrana českých letišť s mezinárodním
provozem. Jedním z hlavních úkolů služby je zajišťování ochrany státních hranic. Její činnost je mimo české právní normy upravena také mezinárodními právními akty.
Z hlediska organizační struktury cizinecké a pohraniční policie, Ředitelství služby
cizinecké a pohraniční policie je řídícím, metodickým a kontrolním pracovištěm služby
cizinecké a pohraniční policie, jemuž jsou v přímé podřízenosti oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie přímo řídí výkonné útvary, a to:
- Odbory pátrání a kontroly pobytu
- Oddělení cizinecké policie 53
Nařízení vlády č. 138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České republiky.
38
- Referáty cizinecké a pohraniční policie - Zařízení pro zajištění cizinců54
V posledních letech často dochází k nelegálním přechodům státní hranice, zejména ze
Slovenské do České republiky a z České republiky do SRN a Rakouska, a intenzita trestné činnosti spočívající v převaděčství. Také z těchto důvodů stále více spolupracují policisté ze služby cizinecké a pohraniční policie s orgány ochrany státních hranic a policejními orgány sousedních států.
Policisté ze služby cizinecké a pohraniční policie vedou evidence osob, které se
dopustily trestných činů nebo přestupků v oblasti legální a nelegální migrace a pobytu cizinců. Ve své působnosti zajišťují také vyhošťování cizinců, eskorty a policejní průvozy
cizinců, kontrolu osob a dopravních prostředků překračujících státní hranice a získávají informace o trestné činnosti na státních hranicích. 5.2.7 Služba rychlého nasazení
Službu rychlého nasazení vykonává Útvar rychlého nasazení (URNA) jako specifický
policejní útvar s celostátní působností, určený zejména pro boj proti terorismu.
Útvar rychlého nasazení je přímo podřízen policejnímu prezidentovi, který rozhoduje
o vysílání útvaru se souhlasem Ministra vnitra. Útvar provádí služební zákroky proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, nejčastěji provádí zadržení těchto osob.
Jednotka udržuje pravidelné pracovní kontakty se svými evropskými protějšky jako je
anglická 22 SAS, francouzská GIGN a RAID atd.55
Útvar rychlého nasazení je rozdělen do tří sekcí, a to sekce:
•
rychlého nasazení: tři zásahové skupiny (specialisté, pyrotechnici), výcviková
•
speciálních služeb: odstřelovači, spojaři, dokumentaristé, vyjednavači, řidiči
•
skupina
administrativně / logistická: sekretariát, právník, personální, organizační a materiálová skupina
Oficiální text Ministerstva vnitra [citováno 8. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/cizinecka.html 55 Oficiální text Ministerstva vnitra [citováno 8. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/urna.html. 54
39
5.2.8 Služba železniční policie
Jde o službu specializovanou na plnění úkolů Policie ČR ve specifických podmínkách
železniční dopravy. Působí na celém území republiky v obvodu celostátních drah. Hlavním
úkolem služby železniční policie je ochrana osob a majetku v rámci její specifické působnosti, tedy železniční dopravě, zajišťování veřejného pořádku v železničních objektech a ve vlacích a odhalování a objasňování trestné činnosti páchané na železnici.
Policisté ze služby železniční policie provádějí doprovody určených vlakových
souprav a železničních zásilek, zabezpečují hlídkovou a obchůzkovou službu v prostorách nádražních objektů a podílejí se na policejních činnostech v oblasti pátrání po hledaných a
pohřešovaných osobách a odcizených věcech. Výkon své služby zaměřují především na vybrané rizikové faktory železniční dopravy. V praxi jde především o přepravu zbraní a
střeliva, výbušnin, jaderného paliva, chemických látek a dalších nebezpečných materiálů, u osobní dopravy se jedná o policejní doprovody vlakových souprav přepravujících účastníky různých sportovních utkání (fotbalové fanoušky apod.). 5.2.9 Letecká služba Policie České republiky
Prvořadým úkolem letecké služby Police ČR je pohotovostní zajištění policejních
akcí, směřujících k záchraně lidských životů a zdraví, k odvracení hrozícího nebezpečí,
k ochraně majetku, pátrání po pohřešovaných osobách, nebezpečných pachatelích a pachatelích závažných trestných činů. Letecká služba policie dále provádí hlídkové a
průzkumné lety zaměřené na ostrahu státní hranice, pátrání po odcizených motorových vozidlech, dopravní průzkum a řízení dopravy, ohledání místa trestného činu a pořizování dokumentace při vyšetřování trestných činů.
V rámci služby policie veřejnosti se posádky policejních vrtulníků podílejí na činnosti
letecké záchranné služby, transplantačního programu a repatriaci postižených ze zahraničí. Stroje letecké služby Policie ČR startují k záchranným letům při velkých požárech, povodních a jiných katastrofách.
Letecká služba policie je veřejnosti méně známou, ale musím zdůraznit, že významnou
službou Policie ČR. Směřuje totiž k ochraně základních hodnot, jakými jsou lidské zdraví a
bezpečnost osob. O jejím významu svědčí např. zpráva o záchranné akci osob zasypaných lavinou z 8. února 2005 uveřejněná na internetových stránkách Ministerstva vnitra. 56 Oficiální text Ministerstva vnitra [citováno 11. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/2003/aktualit/2005/lavina_policie.html. 56
40
6. Úkoly Policie ČR a jejich realizace 6.1 Úkoly Policie ČR
Obecně lze říci, že úkoly vymezují a konkretizují obsah činnosti policie, mají také
dopad na její organizaci, počty policistů, jejich kvalifikaci apod. Ve věcné působnosti se odrážejí úkoly, neboť věcnou působností se rozumí okruh otázek, které je policie ze zákona
povolána řešit. Za plnění těchto úkolů Policie ČR odpovídá. Úkoly jsou prostředkem
k dosažení stanoveného cíle. Jde o konkretizované postupné kroky, které mají přispět ke zlepšení situace na úseku veřejného pořádku a bezpečnosti a minimalizaci trestné činnosti.57
Úkoly Policie ČR vyplývají především ze zákona o policii, další úkoly pak ze
zvláštních zákonů.58 Při plnění svých úkolů postupuje policie také podle Parlamentem
schválených, ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.
Podle § 2 zákona o policii plní policie tyto úkoly: a) chrání bezpečnost osob a majetku;
b) spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku, a byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení;
c) vede boj proti terorismu;
d) odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele; e) koná vyšetřování o trestných činech;
f) zajišťuje ochranu státních hranic ve vymezeném rozsahu;
g) zajišťuje ochranu ústavních činitelů České republiky a bezpečnost chráněných osob, kterým je při jejich pobytu na území České republiky poskytována osobní ochrana podle mezinárodních dohod;
h) zajišťuje ochranu zastupitelských úřadů, ochranu sídelních objektů Parlamentu, pokud zákon nestanoví jinak, prezidenta republiky, Ústavního soudu, ministerstva
zahraničních věcí, ministerstva vnitra a dalších objektů zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, které určí vláda na návrh ministra vnitra; rovněž
zajišťuje ochranu objektů, pro které taková ochrana vyplývá z mezinárodní i) 57 58
dohody, kterou je Česká republika vázána;
dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí při jeho řízení;
Srov. Horzinková, E. Zákon o Policii České republiky. Praha: Eurounion, 2005, s. 15. Např. zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů.
41
j)
odhaluje přestupky;
l)
vede evidence a statistiky potřebné pro plnění svých úkolů;
k) projednává přestupky, pokud tak stanoví zvláštní zákon;
m) vyhlašuje celostátní pátrání; přitom je oprávněna zveřejňovat údaje nezbytné k identifikaci hledaných osob;
n) na základě vyrozumění orgány Vězeňské služby České republiky provádí úkony
související s bezprostředním pronásledováním osob, které uprchly z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody;
o) zadržuje svěřence s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, kteří jsou na útěku, a spolupůsobí při jejich vyhledávání;
p) zajišťuje pohotovostní ochranu jaderných zařízení, která určí vláda České republiky, a podílí se na fyzické ochraně jaderného materiálu při jeho přepravě podle zvláštního zákona;
q) kontroluje doklady o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zvláštního právního předpisu.
Vedle typických policejních činností je policie také pověřena rozhodováním o
právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob, tj. o právních poměrech adresátů státní správy. Tak je policie pověřena výkonem státní správy podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, kdy např. podle jeho
§§ 41- 43 policie registruje střelné zbraně a vydává průkazy zbraně. Myslím si, že by bylo
vhodné, aby tuto agendu vykonávaly kupříkladu obecní úřady s rozšířenou působností a policie se mohla více soustředit na její hlavní úkoly, zejména ochranu osob a majetku.
Vzhledem k četnosti úkolů, které má policie plnit, by bylo zřejmě spíše na újmu než
ku prospěchu mé práce postupně rozebírat jednotlivé úkoly. K některým úkolům jsem se navíc nepřímo vyjádřil již v souvislosti s charakteristikou jednotlivých služeb.
6.2 Prostředky výkonu policejní správy
K plnění úkolů policejní správy jsou jejím orgánům svěřeny osobní, věcné, technické
a zvláště právní prostředky. Základní právní prostředky tvoří:
1) obecné právní prostředky, které zahrnují vydávání normativních správních aktů (vládou, Ministerstvem vnitra) a individuálních správních aktů (nižší složky policejní organizace)
42
2) specifické právní prostředky, pro policejní správu typické a zároveň nutné pro naplňování jejích cílů a úkolů. Jejich uplatnění vyžaduje vždy speciální zmocnění v zákoně.59
Při uplatňování prostředků policejní správy je nutné přísně dodržovat zejména:
a) zásadu legality – lze jich použít pouze na základě výslovného zákonného zmocnění,60
b) zásadu minimalizace – má být co nejméně zasahováno do soukromoprávní
sféry, osobám nesmí být v souvislosti s touto činností způsobena újma a přitom má být naplněn stanovený účel (zásada účelnosti),61
c) zásadu přiměřenosti – použité prostředky mají být přiměřené útoku či ohrožení, které se má odvrátit
Myslím si, že je velice důležité, aby se každý policista těmito zásadami řídil při
výkonu svých práv a povinností, jelikož při výkonu policejní profese může dojít
k významnému zásahu do lidských práv a svobod. Zásady nejsou pouhým výsledkem úvah
právních teoretiků, nýbrž vyplývají přímo ze zákona a policista je jimi přímo vázán. Policista se často dostává do situací, kdy je nutné se rychle rozhodnout, jak (pokud možno správně)
zareagovat. Při výběru možných prostředků by měl mít vždy na paměti uvedených zásad,
jejichž uplatnění se pokusím demonstrovat na příkladu specifických právních prostředků, a to donucovacích prostředků a podmínek jejich použití policistou. 6.2.1 Donucovací prostředky
Použití donucovacích prostředků, které zákon o policii vymezuje taxativním výčtem v
§ 38 odst. 1, je spolu s oprávněním k použití zbraně (§ 39 zákona o policii) oprávněním policisty, kde nejvíce hrozí možnost zásahu do základních lidských práv a svobod jednotlivce.
Je tedy nutné stanovit přísné podmínky, při jejichž splnění mohou být použity. Výčet donucovacích prostředků je stanoven, jak jsem již uvedl, taxativně, z čehož vyplývá základní
podmínka a to, že policista nemůže použít při služebním zákroku jiných než v zákoně vyjmenovaných donucovacích prostředků. Před použitím donucovacích prostředků je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání
s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. Jako další podmínku zákon o policii Skulová, S. a kol. Správní právo (zvláštní část). Brno: MU Brno, 2001 s. 73. Srov. § 7 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 61 Srov. § 6 odst 1 zákona č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 59
60
43
vyjmenovává kategorie osob, proti nimž nelze v rámci prováděného zákroku použít donucovací prostředky a zbraně.
K použití donucovacích prostředků je policista oprávněn v souvislosti s prováděním
služebních zákroků proti fyzickým osobám, které porušují bezpečnost jiných osob a majetek, popř. veřejný pořádek. Služebním zákrokem se přitom rozumí přímé vynucování splnění
povinnosti za použití násilí. Policista o konkrétním služebním zákroku rozhoduje sám na
základě posouzení konkrétní situace (správní uvážení), musí tedy sám vyhodnotit závažnost konkrétní situace a vyhodnotit odpor osoby, který by měl být aktivní, tzn. takový odpor, kdy je násilím bráněno k provedení zákroku.62 V okamžiku rozhodování by policista měl
přihlédnout k výše uvedeným zásadám (minimalizace, legality, přiměřenosti). Významnou roli při rozhodování pro použití či nepoužití donucovacího prostředku jistě sehraje i
osobnostní profil a morální hodnoty policisty. Otázku vlivu morálních hodnot a osobnostního
profilu policisty na výkon řádného plnění jeho oprávnění a povinností, včetně otázky policejního násilí jako důsledku neadekvátního použití donucovacího prostředku, jsem
,vzhledem k její (podle mého názoru značné) důležitosti, zařadil do samostatné kapitoly mé diplomové práce týkající se policejní etiky.
V případě vybočení (excesu) ze zákonem stanovených oprávnění nastává samozřejmě
policistova subjektivní odpovědnost.
Jen pro úplnost uvádím výčet donucovacích prostředků:
Hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky, obušek, pouta, služební pes, vytlačování koňmi, technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla, zastavovací pás a jiné
prostředky k násilnému zastavení vozidla, vodní stříkač, zásahová výbuška, úder střelnou zbraní, hrozba střelnou zbraní a varovný výstřel.
6.3 Oprávnění a povinnosti policistů
K realizaci úkolů stanovených zákonem o policii a dalších zákonů je nutné, aby
policista disponoval určitými oprávněními a povinnostmi resp. prostředky realizace úkolů Policie ČR. Oprávnění a povinnosti policisty by mohly tvořit nejen samostatnou kapitolu mé práce, ale mohly by se podle mého názoru stát i tématem pro diplomovou práci. Není mým
cílem snažit se o vyčerpávající výčet a charakteristiku oprávnění a povinností policisty, byl by
tím totiž nadbytečně rozšiřován rozsah mé diplomové práce. Na druhou stranu nemohu
62
Mates, P. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. Praha: Linde Praha, 2004, s. 100.
44
oprávnění a povinnosti policisty ponechat beze zmínky. Pokusím se tedy o jakýsi stručný exkurs do problematiky základních práv a povinností policisty. 6.3.1 Povinnosti policistů
Povinnosti policistů ČR je celá řada a vyplývají jednak ze zákona o policii, jednak ze
zákona o služebním poměru policistů (186/1992 Sb.) a z dalších právních předpisů a normativních aktů nižší právní síly, včetně rozkazů a nařízení ministerstva vnitra ČR,
policejního prezidenta a z rozkazů a pokynů nadřízených. Nesplnění některé z těchto povinností může mít za následek naplnění skutkové podstaty disciplinárního deliktu či
trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a maření úkolu veřejného činitele
z nedbalosti dle § 158 a § 159 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (trestní zákon). Povinnosti policisty ale také vyplývají z morálních norem, obyčejů, tradic a zvyklostí. A) Základní povinnosti policisty dle zákona č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky
Základní povinnosti policisty jsou obsažené v §§ 6 až 11 zákona o policii. Policisté
jsou při provádění služebních zákroků a služebních úkonů povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla
bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení sledovaného účelu. Provádění služebních zákroků a úkonů musí tedy být v souladu zejména se zásadami zákonnosti, přiměřenosti a slušnosti.
Pro úplnost znovu zopakuji, že služebním zákrokem se rozumí přímé vynucování
splnění povinnosti za použití násilí. Jde o bezprostřední zásah, který směřuje proti osobě nebo věci, jehož smyslem je odvrácení hrozícího nebezpečí, které bezprostředně ohrožuje právem
chráněné zájmy. Provedení služebního zákroku je možné pouze, pokud je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek nebo veřejný pořádek a nebezpečí nelze odvrátit jinak.
Policista o konkrétním služebním zákroku rozhoduje sám na základě posouzení konkrétní situace (správní uvážení). V případě vybočení (excesu) ze zákonem stanovených oprávnění nastává jeho subjektivní odpovědnost.
Služebním úkonem je jiný prostředek zajišťující plnění úkolů policie, při němž není
použito násilí (např. zjišťování totožnosti osob).
Před provedením služebního úkonu či zásahu je policista povinen poučit63 osoby o
jejich právech a povinnostech, to znamená upozornit dotčenou osobu v potřebném rozsahu a 63
§ 6 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
45
popřípadě ji vyzvat k upuštění od protiprávního jednání. Poučovací povinnost je důležitým prostředkem ochrany občanů před protiprávními a neodbornými zásahy ze strany policistů.
Základní podmínkou ovšem je, aby to povaha a okolnosti zákroku nebo úkonu dovolovaly a
aby se jednalo o činnost spojenou se zásahem do práv nebo svobod. Opět se zde použije institutu správního uvážení, kdy policista musí zvážit okolnosti konkrétního případu.
Zákon ukládá policistům provést určitý nezbytný úkon64 v pracovní době i mimo
pracovní dobu. Policista je povinen zvolit jen takový postup, který zákon připouští. Podle
konkrétní situace pak policista rozhoduje, které opatření použije tak, aby dosáhl účelu sledovaného zákonem.
V době mimo službu je policista povinen provést služební zákrok nebo jiné opatření
pouze tehdy, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, kterým je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek.
Dále zákon o policii vymezuje případy, kdy policista není povinen provést služební
zákrok.65 Tyto výjimky jsou zákonem taxativně vymezeny a vztahují se na policisty ve
službě i mimo službu.
Další povinností při provádění služebního zákroku je povinnost použít výzvy.66
Výzva by měla obsahovat oslovení, požadavek, co se má vykonat nebo čeho se má osoba zdržet a upozornění na to, co bude následovat, nebude-li výzvě vyhověno. V případě, že
zákrok nesnese odkladu nebo to okolnosti nedovolují, může policista zákrok provést, aniž osobu vyzve. Povinnost prokázat svou příslušnost k policejnímu sboru má policista jen
v případě, že neexistuje nebezpečí z prodlení. Příslušnost k policii prokazuje policista služebním stejnokrojem s identifikačním číslem, služebním průkazem, odznakem služby
kriminální policie nebo ústním prohlášením „policie“. Podrobněji prokazování příslušnosti policisty obsahuje vyhláška č. 25/1998 Sb., o vnějším označení policie a prokazování příslušnosti k policii.
Policista je povinen zachovávat mlčenlivost67 o skutečnostech, se kterými se
seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.
Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru policisty, přičemž povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit policistu Ministr vnitra nebo jím pověřená osoba. § 7 zákona o policii. § 8 zákona o policii. 66 § 9 zákona o policii. 67 § 52 zákona o policii. 64 65
46
B) Základní povinnosti policisty dle zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (zák. č. 186/1992 Sb.)
Pojem služební kázeň policisty je nejčastěji vymezován jako plnění povinností
vyplývajících pro policistu ze služebního poměru. Zároveň je služební kázeň podřízením se
policisty režimu služebních povinností stanovených právními předpisy, interními předpisy a rozkazy a pokyny nadřízených. Charakteristickým rysem služebního poměru jsou přísnější
vztahy podřízenosti a nadřízenosti, než v ostatních vztazích, prostřednictvím kterých se občané zapojují do pracovního procesu. Základní povinnosti policisty jsou stanoveny zejména v § 28 zákona č 186/1992 Sb. Jedná se o tyto povinnosti:
- plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu zákony a dalšími obecně závaznými právními
předpisy; plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu rozkazy a pokyny služebních funkcionářů a nadřízených, s nimiž byl řádně seznámen,
- vykonávat svědomitě a řádně službu podle svých sil, znalostí a schopností,
- ohlásit svému nadřízenému závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, - dodržovat při výkonu služby pravidla zdvořilosti,
- povinnost upozornit nadřízeného, domnívá-li se policista, že rozkaz jeho nadřízeného je v rozporu s obecně závazným právním předpisem; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je policista povinen jej splnit, je však povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by
jeho splněním spáchal trestný čin; tuto skutečnost ohlásí bez zbytečného odkladu vyššímu nadřízenému.
Povinnosti uvedené na prvém a druhém místě mají podle mého názoru stejné účinky.
Obě ukládají policistovi, aby plnil služební povinnosti svědomitě a řádně.
Dle nového služebního zákona (zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů), který nabude účinnosti 1. ledna 2007 jsou základní
povinnosti příslušníka (policisty) vymezeny v §§ 45 až 48. Uvedená duplicita týkající se povinnosti svědomitého a řádného plnění služebních povinností je odstraněna. Oceňuji, že
jsou základní povinnosti policisty soustředěny do výše uvedených tří paragrafů, což vede k lepší přehlednosti zákona. Nově je stanovena povinnost, že policista nesmí být členem
politické strany nebo politického hnutí, ani nesmí vyvíjet v jejich prospěch jakoukoli činnost,
47
která nesouvisí s plněním jeho služebních úkonů.68 To samozřejmě zvyšuje jeho nestrannost
při plnění služebních úkonů. Legislativní změnu lze tedy považovat za pozitivní. 6.3.2 Oprávnění policistů
K úspěšnému plnění úkolů Policie ČR disponují policisté oprávněními, která jsou
stanovena zákonem. Oprávnění policistů jsou kromě zákona o policii a zákona upravena v řadě dalších zákonů (např. v trestním zákoně, trestním řádu, zákoně o přestupcích, nový
správní řád (zák. č. 500/2004 Sb.) řeší tuto problematiku v ustanovení § 60 apod.) Znovu je
potřeba připomenout, že při použití jednotlivých oprávnění může dojít k zásahu do práv a
svobod občanů, policista proto musí dodržovat zákonné předpoklady, podmínky a jiné náležitosti spojené s jejich realizací.
Základními oprávněními policisty dle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR jsou: -
-
-
-
zajistit osobu v taxativně stanovených případech
omezit pohyb agresivních osob,
přesvědčit se, zda předvedená nebo zajištěná osoba u sebe nemá u sebe zbraň a tuto
-
provést prohlídku dopravních prostředků,
-
-
-
-
-
-
68
požadovat prokázání totožnosti,
-
-
69
požadovat vysvětlení,
zbraň odebrat,
zajistit bezpečnost chráněných osob,
zakázat vstup na určená místa,
držet a používat nebezpečné látky,
vstoupit do živnostenských prostor,
otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor,
použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla,
používat podpůrných operativně pátracích prostředků,
-
použít donucovacích prostředků, speciálních donucovací prostředky, zbraně a
-
získávat osobní údaje a pracovat s nimi.69
speciální zbraně,
Srov. § 47 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Srov. §§ 12 až 42m zákona č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
48
7. Kontrola Policie ČR
Výkon veřejné správy se v demokratickém a právním státě neobejde bez důsledné
kontroly, neboť kontrola signalizuje porušení práva. Pro oblast policejní správy to podle mého názoru platí dvojnásob, když při výkonu policejní správy se používá donucení formou násilí a
potencionálně je možnost zásahu do zaručených práv a svobod větší. Kontrola zabezpečuje
poznání skutečnosti, bez kterého nelze předvídat vývoj kontrolovaného jevu a správně stanovit budoucí cíle.
Obecně lze rozlišovat kontrolu vnější a vnitřní, dále pak kontrolu předběžnou
(preventivní), průběžnou a následnou.70 Vnější kontrola, zajišťující nezávislost kontrolujícího a kontrolovaného, je vykonávána institucemi, jakými jsou soudy, parlament, ombudsman,
NKÚ, ale také iniciativou veřejnosti v podobě petic, stížností apod. Vnitřní (správní) kontrola
probíhá buď v podmínkách příznačných pro státní správu, tedy v podmínkách nadřízenosti a
podřízenosti, a nebo jde o kontrolu zaměřenou na plnění povinností subjektů správního práva, stojících mimo příslušné hierarchické vazby.
7.1 Vnitřní kontrola
Vnitřní kontrola (administrativní dozor) je v případě policie prováděna dvojím
způsobem. Jednak jde o kontrolu prováděnou v rámci organizační struktury policie (Odbor vnitřní kontroly Policejního prezidia a dalšími orgány), jednak kontrolu prováděnou Inspekcí Ministerstva vnitra České republiky jako zvláštního orgánu Ministerstva vnitra. 7.1.1 Inspekce Ministerstva vnitra České republiky
Inspekce Ministerstva vnitra (dále jen „inspekce“)je zřízena na základě ustanovení
§ 2 odst. 4 zákona o policii jako zvláštní kontrolní útvar pracující metodami a formami
činnosti kriminální policie a vyšetřování. Funkcí tohoto útvaru je odhalování trestných činů policistů, což vyplývá i z § 12 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
Policista má, jako představitel represivní složky státní moci, více příležitostí k páchání
trestné činnosti než „běžný občan“, a to především korupčního jednání v jeho různých formách. Nesmírně potřebná je tedy důsledná kontrola, prováděná nezávislým orgánem. Co se týká hlediska organizačního, inspekce je přímo podřízena ministru vnitra.
70
Průcha, P. Správní právo, obecná část, 6. vyd.. Brno: MU Brno, 2004, s. 259.
49
V čele inspekce stojí ředitel, vedení inspekce dále tvoří dva zástupci ředitele a vedoucí jednotlivých oddělení. Inspekce se člení na devatenáct oddělení. Inspekce, jako jeden z mála útvarů Ministerstva vnitra, předpokládá služební (nikoli pracovní) poměr. Příslušníci zařazení
v tomto útvaru jsou příslušníky policie, mají tedy též povinnosti a oprávnění dle zákona policii.
Někteří autoři právních publikací tvrdí,71 že útvar inspekce je přímo podřízen Ministru
vnitra, aby tak byla zajištěna nejvyšší možná míra objektivity kontrolního působení tohoto
orgánu a jeho nezávislost na policejních strukturách.
Veřejnost však současný stav kritizuje a volá po účinném systému pro nezávislé a
nestranné vyšetřování příslušníků policie. Hlavním důvodem, vyvolávajícím pochybnosti o nezávislosti inspekce je působení policistů v inspekci, vyčleněných z Policie ČR. Asi není
správné, že trestní oznámení na policistu řeší Ministerstvo vnitra, které za činnost policie odpovídá.
Na jedné straně je sice nepochybně pravdou, že policisté jsou do inspekce vybíráni na
základě přísných podmínek výběrového řízení. Podle tvrzení ředitelství inspekce jde o policisty, splňující přísné odborné a morální předpoklady.72
Na druhé straně jde o policisty, vybrané z jednotlivých složek Policie ČR. Vazby mezi
policisty nemusí být zpřetrhané a hrozí zde, že v případě spáchání trestného činu „policistoukamarádem“ bude vzájemná spolupráce a solidarita pokračovat i v negativním smyslu, např.
posuzováním násilnického policisty jako aktivního kolegy, který se umí prosazovat, projevuje iniciativu a je připraven postavit se čelem k obtížným situacím, a ne od nich utíkat.
Z mého pohledu by bylo zřejmě lepší vybírat do inspekce nepolicisty, čímž by se
zamezilo obavám z podjatosti. V návrhu zákona o policii se v roce 2000 také objevila možnost přetvořit inspekci na zvláštní ozbrojený sbor.
7.1.2 Odbor vnitřní kontroly policejního prezidia a jiná kontrolní oddělení
Odbor vnitřní kontroly policejního prezidia se zabývá mimo jiné chováním a
jednáním příslušníků a zaměstnanců Policie ČR, zabývá se jak kontrolou výkonu služby, tak souvisejícími činnostmi příslušníků a útvarů policie v podřízenosti policejního prezidenta.
Mimo jiné oblasti působnosti (např. spoluúčasti na přípravě zvláštních právních předpisů, aktů řízení a mezinárodních smluv zpracovávaných Ministerstvem vnitra) se tento odbor zabývá Horzinková, E. Zákon o Policii České republiky. Praha: Eurounion, 2005, s. 34. Oficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 11. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/odbor/inspekce.html. 71
72
50
také vyřizováním podání osob a podílí na koordinaci resortního interního protikorupčního programu.73
Kontrola jako nedílnou součástí každé řídící činnosti na jednotlivých úrovních řízení.
V rámci strukturální výstavby Policie ČR působí skupiny stížností a kontroly při každé krajské správě a okresním ředitelství Policie ČR. Součástí jednotlivých policejních útvarů jsou kontrolní pracoviště, vykonávající kontrolu jako součást náplně činnosti tohoto útvaru.
Hlavním úkolem kontrolních skupin a kontrolních pracovišť je přijímání a
prošetřování veškerých stížností, podnětů a připomínek občanů na práci policie, vlastní
provádění kontroly, navrhování adekvátních opatření a informování příslušného vedoucího útvaru resp. policejního ředitele o příčinách a podmínkách umožňujících porušení služební kázně.
Pro ilustraci uvádím tabulku o vývoji trestné činnosti policistů od roku 1997 do roku
2005, přičemž za objasněný se považuje trestný čin, kdy bylo zahájeno trestní stíhání nebo
zkrácené přípravné řízení nebo byla věc odložena pro nepřípustnost či neúčelnost trestního stíhání.74
Vývoj trestné činnosti policistů Policie ČR v letech 1997 až 2005
Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Počet objasněných trestných 287 373 438 603 665 453 599 325 284 činů meziroční změna v % 30,0 17,4 37,7 10,3 32,2 23,3 31,9 45,7 12,6 Počet pachatelů – policistů 245 306 345 389 468 444 427 327 262 objasněných trestných činů meziroční změna v % 24,9 12,7 12,8 20,3 -5,1 -3,8 19,7 23,4 19,9 Počet objasněných trestných 6,4 8,3 9,7 13,1 14,5 9,8 12,6 6,8 6,2 činů připadajících na 1000 policistů
7.2 Vnější kontrola
Jsou-li orgány veřejné správy a jejich činnost kontrolovaná jinými subjekty než
orgány veřejné správy, můžeme hovořit o vnější kontrole. Vnější kontrola nad činností Policie Oficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 6. března 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/stiznost.html. 74 Srov. § 159a odst. 2 a 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) 73
51
ČR je vykonávána zejména prostřednictvím správního soudnictví, ústavního soudnictví,
Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejného ochráncem práv. Charakteristika kontroly vykonávané těmito institucemi by byla nad rámec předmětu mé práce.
Důležitou roli při uplatnění vnější kontroly veřejné správy hraje také občanská
iniciativa vykonávaná na základě podání občanů ve formě petic, stížností, podnětů, oznámení apod.
Jestliže nemá jednání policisty oporu v zákoně, je nutné, aby fungoval efektivní
systém vyřizování stížností občanů na jednání jednotlivých policistů. Problematika podávání
stížností na činnost policie byla až doposud podrobena režimu vládní vyhlášky č.150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. O této vyhlášce nepanovalo jednotné přesvědčení, zda byla součástí našeho právního řádu či ne, protože k jejímu vydání
chybělo zákonné zmocnění.75 Tato situace vyvolávala značnou právní nejistotu a vyhláška
byla pod neustálou kritikou veřejnosti. Proces vyřizování stížností byl málo efektivní.
Vyhláška byla konečně zrušena nařízením vlády č. 370/2005 Sb., které nabylo účinnosti k 1. 1. 2006 v souvislosti nabytím účinnosti nového správního řádu, který nyní problematiku stížností upravuje.76
Pokud se občan domnívá, že se setkal s nevhodným, popřípadě až protizákonným
jednáním příslušníka nebo zaměstnance policie, má právo na tuto skutečnost poukázat.
Stížnost je třeba podat u útvaru policie, proti jehož příslušníkovi nebo zaměstnanci
směřuje. Za správné vyřízení stížnosti odpovídá ředitel útvaru policie. Útvar, který stížnost přijal a není k jejímu vyřízení věcně příslušný, ji postoupí útvaru, do jehož působnosti vyřízení náleží a současně o tom vyrozumí stěžovatele.
Stížnost by měla být co nejkonkrétnější. Měla by obsahovat všechna známá data k
příslušníkovi nebo zaměstnanci policie či k útvaru policie, na kterého směřuje (jméno, služebního číslo, popřípadě registrační značka služebního vozidla, jehož posádka vůči
občanovi zasahovala). Důležité je i přesné popsání místa a času, kdy došlo k jednání nebo
chování, jež je příčinou stížnosti, uvedení případných svědků a další podrobnosti, které by co nejvíce a nejpřesněji konkretizovaly situaci.
Stížnost, která nebyla vyřízena ihned, musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího
doručení útvaru policie příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. 75 76
Průcha, P. Správní právo, obecná část, 6. vyd. Brno: MU Brno, 2004, s. 279-283. Srov. § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
52
Pokud stěžovatel má za to, že jeho stížnost nebyla řádně vyřízena, může požádat
nadřízený útvar policie, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.
Pro ilustraci uvádím tabulku vyřízených podání, kde mě zaujalo nízké procento
oprávněných podání.
Vyhodnocení vyřízených podání kontrolními pracovníky Policie České republiky Rok 2001 Vyřízeno stížností, oznámení a 5 205 jiných podání z toho: oprávněných
2002 5 247
2003 5 725
2004 5 471
2005 5 094
728 654 698 721 653 tj. 14 % tj. 12,5 % tj. 12,2% tj. 13,2% tj. 12,8%
53
8. Vztah Policie ČR k obci, obecní policii a soukromým bezpečnostním službám
Policie ČR není jediným subjektem odpovědným za ochranu společenských vztahů
v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti. Je zde celá řada subjektů, které se spolupodílejí na
ochraně života a zdraví občanů, jejich majetku a dalších společenských hodnot. Potřeba existence většího počtu subjektů v této oblasti je dána složitostí a náročností úkolů, které je nutné zajistit pro klidný a bezporuchový chod společnosti.77 Některé z těchto subjektů jsem uvedl již v kapitole č. 3 věnující se policii ve funkčním smyslu.
Problematiku vztahu Policie ČR k obci a obecní policii musím rozebrat podrobněji,
poněvadž ji považuji za základ pro úspěšnou ochranu života a zdraví občanů, jejich majetku a dalších společenských hodnot.
Dnes si již těžko dokážeme představit účinné fungování našeho bezpečnostního
systému bez zapojení soukromých bezpečnostních služeb do řešení ochrany výše uvedených hodnot. V oblasti právní úpravy činnosti soukromých bezpečnostních služeb panují závažné nedostatky, na které se pokusím upozornit.
8.1 Vztah Policie ČR k obci a obecní policii
Vnitřní pořádek a bezpečnost v obcích a městech jsou základními předpokladem pro
zajištění optimálního stavu na tomto úseku v celé republice. Policie ČR, orgány obcí i obecní
policie se svou měrou podílejí na tom, aby nebyl porušován veřejný pořádek. Neurčitý pojem
veřejný pořádek lze charakterizovat jako souhrn společenských vztahů, které vznikají, rozvíjejí se a zanikají na místech veřejných, veřejnosti přístupných, které jsou upraveny
právními i neprávními normativními systémy, jejichž zachovávání je významné pro zajištění klidného a bezporuchového chodu společnosti.78
Myslím si, že je nezbytné upravit vzájemné vztahy mezi orgány obce a oběma druhy
policie (policie státní a komunální), aby mohl být efektivně zaručen stav, kdy nebude ohrožen život, zdraví nebo majetek občanů.
Z hlediska platné právní úpravy jsou v této oblasti nejdůležitější zákon ČNR č.
283/1991 Sb., o Policii ČR, zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii a zákon č. 128/2000 Sb., o
77 78
Macek, P., Hájek, V. Obecní policie II. Praha: PAČR, 2003, s. 9. Macek, P., Hájek, V. Obecní policie II. Praha: PAČR, 2003, s. 20.
54
obcích (obecní zřízení) a nařízení vlády č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii.
V souvislosti se znovuzavedením místní samosprávy po roce 1989 byl Českou národní
radou přijat zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, upravující institut obecní policie. Obecní
policii lze definovat jako speciální ozbrojenou bezpečnostní složku obce, zřizovanou i
rušenou obecním zastupitelstvem obecně závaznou vyhláškou, jejíž veřejně prospěšnou činností zajišťuje obec klid a pořádek na svém území.79
Úkoly obecní resp. městské policie, v podstatě prolínají celým zákonem o obecní
policii. Obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce zejména:
a) přispívá k ochraně bezpečnosti osob a majetku,
b) dohlíží nad dodržováním pravidel občanského soužití
c) přispívá v rozsahu stanoveném zákonem k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,
d) odhaluje přestupky a jiné správní delikty,
e) upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů a činí opatření k nápravě.
Založení obecní policie je možností (oprávněním) obecního či městského
zastupitelstva (§ 35a odst. 2 zákona o obcích). V souvislosti s tím, že obecní policie postrádá celostátně nadřazený řídící resp. sjednocující prvek, je kvalitativní úroveň těchto sborů často značně rozdílná. To jedna z odlišností ve srovnání obecní policie s Policií ČR. Obecní policii
řídí starosta, pokud obecní zastupitelstvo nepověří řízením jiného člena obecního zastupitelstva.
Strážníci (pracovníci obecní policie) jsou v pracovním poměru k obci, narozdíl od
příslušníků Policie ČR, kde se uplatňuje poměr služební. Strážníkem se může stát občan starší
21 let, který je tělesně a duševně způsobilý k výkonu povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii a získal osvědčení o splnění stanovených předpokladů. Osvědčení vydávají
krajské úřady v přenesené působnosti, výjimku tvoří hlavní město Praha, kde vydává osvědčení Ministerstvo vnitra. Osvědčení se vydává nejdéle na dobu tří let.
Základem pro spolupráci a součinnost obecní policie s Policií ČR je ustanovení
§ 1 odst. 4 zákona o obecní policii spolupracuje obecní policie při plnění svých úkolů s
Policií České republiky. Z § 103 odst. 4 písm. d) zákona o obcích vyplývá oprávnění starosty 79
Skulová, S. a kol. Správní právo (zvláštní část). Brno: MU Brno, 2001, s. 80.
55
požadovat po Policii České republiky spolupráci při zabezpečení místních záležitostí
veřejného pořádku. Mělo by jít o vztahy koordinované a plánovité, upravené nejlépe formou bilaterálních písemných dohod nebo smluv, případně interními organizačními řídícími akty, stanovujícími rozsah spolupráce.80 Konkrétnější součinnost obecní policie a Policie ČR
vychází i z dalších ustanovení zákona o obecní policii, kdy je např. ukládána povinnost bez
zbytečných odkladů oznamovat Policii ČR důvodná podezření, že byl spáchán trestný čin a též zajistit místo trestného činu proti vstupu nepovolaných osob (podle povahy věci).
Zákon o Policii ČR upravuje problematiku součinnosti a spolupráce Policie ČR
s obecní policií a orgány obce jen rámcově. Zmocňuje vládu k vydání nařízení, které by podrobněji upravilo spolupráci Policie ČR, orgánů obce a obecní policie.
Výše zmiňované nařízení vlády č. 397/1992 Sb., vymezuje, na jaké strukturální úrovni
se spolupráce uskutečňuje. Policejní útvary jsou vládním nařízením oprávněny vyjadřovat se k např. k návrhům obecně závazných vyhlášek i jiných opatření obce činěných k zabezpečení
místních záležitostí veřejného pořádku. Policejní orgány neprodleně informují orgány obcí o
okolnostech, které mohou vážně ohrozit veřejný pořádek. Ředitelé okresních (městských, obvodních) ředitelství policie jsou povinni předběžně projednat s obecními radami zřízení
nebo zrušení policejních útvarů určených k plnění úkolů služby pořádkové policie v obcích. Nařízení upravuje další vzájemná práva a povinnosti tohoto trojúhelníku.
Významné je podle mého názoru ustanovení, v němž se stanoví, že všechny tři
subjekty – policejní útvary, orgány obcí, obecní policie – mají možnost dohodnout si podrobnosti spolupráce při zohlednění podmínek, za kterých by byla tato spolupráce
uskutečňována.81 To je předpoklad pro skutečně širokou spolupráci všech tří složek
podílejících se na zajišťování místních záležitostí veřejného pořádku.
8.2 Soukromé bezpečnostní služby a jejich vztah k Policii ČR
Soukromou bezpečnostní službou (SBS) za současného právního stavu můžeme
označit za určitý produkt podnikatelské činnosti. Jde o činnosti (např. bezpečnostní dozor, chráněné přepravy, ochrana osob, pátrání) vykonávané ve prospěch zákazníka na základě
uzavření smluvního vztahu mezi zákazníkem a dodavatelem. V praxi se pro subjekt
Macek, P., Hájek, V. Obecní policie. Praha: PAČR, 2003, s. 144. § 6 nařízení vlády č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii. 80
81
56
poskytující bezpečnostní služby a realizující soukromou bezpečnostní činnost vžilo označení soukromá bezpečnostní agentura (SBA).
Celoevropský trend v podobě rostoucího zájmu o zajištění bezpečnosti osob i majetku
se po roce 1989 nemohl vyhnout a ni České republice. V ČR se poskytování SBS stalo významným odvětvím komerčních aktivit, ve kterém nachází profesní uplatnění dnes více než 65 000 osob a roční obrat v roce 2002 překročil 16 mld. Kč.82
Právní úprava činnosti SBS je naprosto nevyhovující, když vychází ze zákona č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších změn a doplňků, který jako jediný v celém právním systému ČR uvádí konkrétní pojmy z oblasti SBS. Mezi živnostmi
koncesovanými jsou uvedeny „Podniky zajišťující ostrahu majetku a osob“ a „Služby
soukromých detektivů“, kdy k žádosti o koncesi se vyjadřuje Ministerstvo vnitra. Pro
provozování těchto živností postačí středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou. Uchazeči o zaměstnání postačí předložení výpisu z evidence rejstříku trestů a z hlediska může být zařazen do přímého výkonu bezpečnostní činnosti bez ohledu na další skutečnosti.
Takovou právní úpravu proto považuji za naprosto nedostačující jak z hlediska kritérií
na ověření způsobilosti, bezúhonnosti a spolehlivosti provozovatelů, tak i pracovníků v přímém výkonu komerčně bezpečnostní činnosti.
V roce 2000 vznikl „Věcný záměr zákona o provozování soukromých bezpečnostních
služeb a obdobných činností a o změně zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(zákon o soukromých bezpečnostních činnostech). Jeho realizace však v legislativním procesu
uvázla a vypadá to, že na řadu let. Zásadní příčinou je kompetenční spor mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem vnitra. Ministerstva průmyslu a obchodu nesouhlasí s vynětím právní úpravy činnosti SBS ze živnostenského zákona, což by znamenalo nadále
vydávat koncese a provozovat tyto činnosti by bylo možné na základě dodatečně vydané licence od Ministerstva vnitra ČR. Toto pojetí naprosto odporuje koncepci Ministerstva vnitra, které volá, vzhledem ke specifičnosti podnikání, po vynětí ze živnostenské úpravy.
Stanovisko Ministerstva vnitra, s kterým se ztotožňuji, se opírá o několik argumentů.
Především akcentuje odlišnost podnikání v oblasti SBS od jiných forem koncesovaného podnikání. Z možnosti zasahování do právních poměrů třetích osob při ostraze osob a majetku
vyplývá mimořádná rizikovost této podnikatelské činnosti. Je nutné také zajistit požadavek
odbornosti, kvalifikace, bezúhonnosti zdravotní způsobilosti osob, které vykonávají ostrahu a ochranu pouze pro vlastní potřebu (tzv. vlastní ochranu). Tuto činnost totiž nelze v rámci 82
Macek, P. Privátní bezpečnostní služby. Praha: Police History, 2005, s. 18.
57
živnostenského zákona upravit, neboť není provozována za účelem provozování zisku. Vzhledem k tomu, že při těchto činnostech může dojít do zásahu do základních lidských práv
a svobod jednotlivců, představují tyto činnosti mimořádná bezpečnostní rizika pro společnost. V oblasti poskytování technických služeb, ale i dalších aktivit v oblasti ochrany, ostrahy a pátrání jsou živnostenské úřady nedostatečně kompetentní resp. nekompetentní.
Myslím si, že účinné zajišťování bezpečnosti vyžaduje kombinaci a propojení
soukromých a veřejných poskytovatelů bezpečnostních služeb. Ve vtahu k Policii ČR také
pociťuji negativně dosavadní stav, kdy neexistuje právní norma, která by upravovala výkon privátních, bezpečnostních detektivních služeb na území ČR. Vliv Policie ČR na výkon
činnosti SBS je nepodstatný, když se omezuje vlastně jen na kontrolu nad dodržováním a
uplatňováním zákona o střelných zbraních (zák. č 119/2002 Sb.), kdy při provádění dozoru jsou orgány PČR oprávněny požadovat předložení zbraně a střeliva včetně dokladů. Vhodné
by podle mého názoru bylo posílit součinnost SBS s Policií ČR zavedením některých
povinností, jako např. povinnost SBA k poskytování informací důležitých pro pátrání po
osobách a věcech, Policie ČR by vykonávala státní odborný dozor při posuzování odbornosti, či jiné způsobilosti osob, které budou pověřeny výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti apod. Při vytváření návrhu zákona o SBS také vznikla myšlenka vytvoření veřejné samosprávy v oblasti SBS na principu jednotné komory SBS. To by byl určitě pozitivních
prvek do dosavadní roztříštěnosti SBS a mohl by vést k lepší kvalitě služeb poskytovaných jednotlivými SBS.
58
9. Policejní etika 9.1 Profesní činnost policisty a policejní etika
V posledních letech se nepříznivě vyvíjí stav, struktura a dynamika kriminality. Nárůst
organizovaného zločinu a mezinárodních forem zločinnosti, včetně terorismu, drogové problémy, stoupající agresivita pachatelů, tyto a jiné jevy způsobují, že dochází k zvyšování
obtížnosti boje s kriminalitou. Policie je často zaskočena nestandardními formami
organizovaného zločinu, novými způsoby páchání deliktů, počítačovou kriminalitou, ohrožováním životního prostředí apod. Pachatelé mají k dispozici více prostředků k páchání trestné činnosti, jsou vzdělanější a rafinovanější.
Potřeby efektivního uspořádání společenského života a zajištění bezpečnosti občanů
vyvolávají potřebu racionalizace a zefektivnění činnosti policejního systému prostřednictvím pozitivních změn v činnosti každého policisty.
V následujícím se pokusím ozřejmit, v čem spočívá náročnost profesní činnosti
policisty.
Profesní činnost policisty je především specifická existencí mocenského aspektu.
Zákony určují rozsah pravomocí při uplatňování zákonných, výchovných, preventivních a represivních činností, při kterých policisté používají oprávnění a donucovací prostředky.
Policista má v zájmu ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti osob oprávnění zasahovat do osobních a občanských práv způsobem, ke kterému ho opravňuje zákon. Často musí používat nestandardní postupy a operativně se rozhodovat v konkrétním případě jaký postup použije,
při zachování normativních omezení. Po policistovi je tedy vyžadován zvýšený stupeň disciplinovanosti a sebekontroly, schopnost vyrovnat se s nepříznivými podmínkami, rychle se rozhodovat pod tlakem času.
Policista se v průběhu služby dostává do různých konfliktních situací, které v něm
mohou vyvolat obavy, úzkost, zvýšené psychické napětí i strach. Typickým příkladem je
použití zbraně proti delikventům, který klade na policistu vysoké psychické nároky. Výskyt situací, které negativně působí na policistovo zdraví či dokonce vede k ohrožení života, je při profesní činnosti policisty obecně vyšší než u jiných profesí. Profesionální činnost policisty je charakterizována také zodpovědností za lidské životy a materiální hodnoty.
Podle mého názoru je nesmírně významným požadavkem na výkon policejní činnosti
pracovní postoj policisty, založený na morálních principech a etické zásadovosti. Profesní
morálka zahrnuje stupeň osvojených a v činnosti aplikovaných hodnot, vzorů a norem jednání 59
při zachování základních principů služební kázně.83 Vypěstovaná morální čest policisty je v současnosti více jak potřebná, protože takový policista jedná morálně i v situacích, kdy není
bezprostředně kontrolovaný resp., kdy jedná beze svědků. Obsah mravních požadavků na policistu je v současnosti formulován v různých etických kodexech (viz. níže).
Pokusím se shrnout, jaké základní vlastnosti a znaky by měl policista mít, aby mohl
úspěšně plnit požadované úlohy služební činnosti. Mělo by jít o člověka sociálně zralého, fyzicky, psychicky i morálně vyspělého, s dobrým zdravotním stavem, příjemným vnějším
vzhledem, splňujícím zákonné požadavky pro přijetí do služebního poměru, musí být
spolehlivý, vzdělaný atd.84 Člověk splňující všechny stanovené požadavky (ideální policista)
samozřejmě neexistuje, nicméně jsem výše uvedeným chtěl naznačit, že povolání policisty je
povoláním náročným a odpovědným a mělo by být dbáno na stanovení přísných podmínek pro přijetí do služebního poměru.
9.2 Vymezení pojmu a význam policejní etiky
Dlouhá staletí se policie obešla bez etiky. Tradiční model policejní práce se v tomto
duchu rozvíjel až do šedesátých let 20. století. Z charakteristických rysů tohoto modelu lze uvést např., že základním cílem činnosti policie je prosazovat zákonnost za jakýchkoli
podmínek a za každou cenu, výkonnost policejní práce je měřena počtem odhalených a
zadržených pachatelů, ostatní služby spojené s prevencí či poradenstvím jsou druhotné a policie se jim věnuje jen tehdy, pokud nemá na práci nic důležitějšího. Toto pojetí výkonu policejní činnosti vedlo k napětím ve společnosti a vedlo nejednou k projevům policejní brutality.85
V 70. letech se na Západě začal prosazovat nový model policejní spolupráce, jednalo
se o zásadní změnu priorit policie. Kontrola kriminality zůstávala důležitou funkcí policie, ale
na významu nabyla prevence kriminality. Řídící pracovníci policie začali vyvíjet programy pro zlepšení vztahu mezi policií a občanskou veřejností. Rostlo přesvědčení, že policie nemůže snížit kriminalitu bez spolupráce s veřejností.
Úkolem policie je získat občany pro spolupráci nikoliv až na základě donucování,
nýbrž na základě důvěry. Nedůvěra pramení především z nepředvídatelnosti akce druhé strany a z neschopnosti ovlivnit její jednání. To co nejvíce narušuje důvěru občanů v policii, jsou Porada V. a kol. Teorie a metodologie policejních věd a transfer vědeckých poznatků do policejní praxe. Praha: PA ČR, 2005, s. 76. 84 tamtéž s. 90 an. 85 Herzogová, Z. Policejní etika in: Teoretická reflexe a identifikace společenských potřeb ve vazbě na aktuální potřeby policejní praxe. Praha: PA ČR, 2004, s. 231 an. 83
60
případy, kdy se policisté zpronevěřují svým povinnostem, jde především o zneužívání
pravomoci veřejného činitele, korupci, policejní brutalitu, arogantní a nadřazené jednání, rasismus, nekompetentnost, falšování důkazů a upravování svědectví apod.
Zde se konečně dostávám k jádru věci. Klíčovým prostředkem budování důvěry mezi
policií a občanskou veřejností představuje policejní etika. Etický kodex, formulující základní
hodnoty a zásady policejní činnosti plní dvojí funkci. Je orientován jednak vůči policistům, a
jednak vůči občanské veřejnosti. Policisty podněcuje k diskusi o základních hodnotách policejního povolání a o principech, o něž se jejich činnost má opírat. Etický kodex policie
informuje občanskou veřejnost o tom, jaké jednání lze od policistů očekávat, přispívá
k transparentnosti vztahu mezi policií a občanskou veřejností. Na druhou stranu je nutné říci, že etický kodex je pouze morální normou a tedy normou nezávaznou, je tedy na každém policistovi, zda se jím bude řídit, i když by se jím řídit měl.
Policejní etika se stává možnou a nutnou teprve v podmínkách demokratického
právního státu. Policejní etika představuje určitou vizi, jaká by měla být policejní práce, jakými pravidly by se měla řídit, jaké hodnoty by měli stát v pozadí. Stručně řečeno: jaké morální normy jsou žádoucí v policejní profesi. Normy, jimiž by se měli policisté řídit, musí
být dostatečně zdůvodněny. Profesní etika má poskytnout základ při rozhodování
v praktických situacích a zejména při řešení morálních dilemat. I když je profesní činnost policisty normativně regulovaná, stále zůstává široký prostor pro jeho individuální morální rozhodování a hodnocení.
Policejní etika má interdisciplinární charakter, utváří se na základě dialogu sociální
filosofie, obecné etiky, filosofie práva, kriminologie, sociologie, psychologie atd. a též v kontaktu s policejní praxí.
9.3 Evropský kodex policejní etiky
Dne 19. září přijal Výbor ministrů Rady Evropy „Evropský kodex policejní etiky“
jako doporučení č. 10/2001 pro členské státy, které se zavázaly prosazovat jeho principy.86
Evropský kodex má být použitelný nejen pro tradiční policejní sbory a služby, ale také
i pro kterékoliv orgány veřejné moci, jejichž primárním úkolem je zajišťování práva a
pořádku ve společnosti. Policie musí chránit základní lidská práva a svobody ve světle Úmluvy. Aby policie mohla plnit své úkoly, musí zajistit vhodný výběr kandidátů, který by
měl být založen na objektivních kritériích, jako jsou kvalifikace, profesní a životní zkušenosti. 86
Fryšták, M. Kodex policejní etiky. Kriminalistika, 2004, č. 1, s. 42-50.
61
Evropský kodex zpracovává i další principy, na nichž by mělo být založeno fungování policie a její činnost.
Evropský etický kodex by měl být jakýmsi vodítkem při tvorbě úpravy dané
problematiky vnitrostátním zákonodárstvím.
9.4 Kodex policejní etiky v České Republice
V České republice výše zmiňovaný tradiční model policejní činnosti přetrval jako
jediný model policejní práce až do roku 1989, neboť svou centralistickou povahou se
zdůrazňovanými vojenskými prvky vyhovoval potřebám policie v totalitním státě. Po roce 1989 se rozšířila svoboda občanů, jejichž práva a svobody musí stát respektovat. Policie musí
respektovat lidská práva, pravomoci policistů jsou omezené a jasně definované. Občané jsou si stále více vědomi svých práv. Udržení pořádku a nastolování zákona se stává za současných podmínek obtížnější.
Na počátku roku 2005 byl přijat Etický kodex Policie České republiky (Rozkaz
policejního prezidenta č. 1/2005), zřejmě inspirovaný Evropským kodexem, jako soubor principů a morálních závazků při výkonu policejní činnosti.
V následujícím se ve stručnosti pokusím popsat po obsahové stránce Etický kodex
Policie České Republiky. Etický kodex Policie České republiky stanovuje cíle policie (chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti, prosazovat zákonnost, chránit práva a svobody osob,
preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji, usilovat o trvalou
podporu a důvěru veřejnosti), základní hodnoty policie (profesionalita, nestrannost, odpovědnost, ohleduplnost, bezúhonnost), závazky policistů vůči společnosti (např.
prosazovat zákony přiměřenými prostředky, používat donucovacích prostředků pouze v souladu se zákonem, nikdy nezacházet s žádnou osobou krutě, nehumánně či ponižujícím
způsobem, zásadně odmítat jakékoliv korupční jednání, netolerovat tuto protizákonnou činnost u jiných příslušníků Policie České republiky, odmítnout dary nebo jiné výhody,
jejichž přijetím by mohlo dojít k ovlivnění výkonu služby atd.).87 Dále uvádí závazky
policistů vůči ostatním příslušníkům policie (např. netolerovat ani nekrýt podezření z trestné činnosti jiných příslušníků Policie České republiky a trestnou činnost neprodleně oznámit) a požadavky na osobní a profesionální přístup příslušníků Policie České republiky (požadavek
odpovědnosti a bezúhonnosti).
Srov. Etický kodex Policie České republiky [citováno 25. února 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/kodex.html. 87
62
9.5 Policejní násilí jako právní a etický problém
Na problematice policejního násilí se pokusím demonstrovat význam dodržování
principů policejní etiky. O tom, že policejní násilí je aktuálním problémem, svědčí případ
mediálně sledovaného zásahu Policie ČR v Mlýnci na Tachovsku (CzechTek) ve dnech 29. a
30. července 2005. Při incidentu bylo několik desítek lidí na obou stranách zraněno. Těžkooděnci proti účastníkům technoparty použili kromě pendreků i vodní děla a slzný plyn. Řada účastníků si stěžovala na policejní brutalitu, kterou v případě čtyř policistů prokázal i pořízený videozáznam.
Následovalo několik demonstrací na ochranu lidských práv a protestů proti
nepřiměřenému zásahu policie. Před soudem však stanulo pouze pět účastníků technoparty obžalovaných z útoku na veřejného činitele. Jako nepřiměřený posoudil zásah Policie ČR Veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Na základě svého několikaměsíčního šetření uvedl
v závěrečném stanovisku vydaném dle §18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném
ochránci práv, že policie u Mlýnce na Tachovsku měla právo proti účastníkům technoparty zasáhnout, nevyužila ale všechny možnosti, jak situaci vyřešit bez použití síly. Ombudsman
v závěrečném stanovisku kromě jiného vytýkal, že účastníkům technoparty nebyly dány výzvy s výstrahou, že pokud od svého jednání neupustí, policie proti nim použije donucovacích prostředků.88
Myslím si, že z právního hlediska je problematika policejního násilí složitější než
například policejní korupce, která je vždy nezákonná. Použití síly policií je povoleno a určení
okamžiku, kdy zákonné užití síly přechází v nezákonné je problematické je předmětem
právních diskusí a právních sporů. Zákonná úprava vychází ze zákona o policii, z jehož § 6 vyplývá pro policistu povinnost při policejním zákroku dbát cti, vážnosti, a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti se zákrokem vznikla bezdůvodná újma a případný zásah překročil míru nezbytnou k dosažení cíle služebního zákroku.
Policejní etika se zabývá případy evidentně záměrného nezákonného použití síly
policistou (policejní násilí, policejní brutalita), hledá příčiny těchto excesů a nástroje, s jejichž
pomocí by bylo možné policejnímu násilí předcházet a jeho projevy redukovat. Statistické údaje o policejním násilí jsou zanedbatelné, často bývají skryty pod obviněním z napadení veřejného činitele.
Lidové noviny: Zpráva ombudsmana o CzechTeku [citováno 1. února 2006]. Dostupný z: http://lidovky.zpravy.cz/ln_domov.asp?r=ln_domov&c=A060201_120131_ln_domov_jel. 88
63
Při policejním zásahu nebývá hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou silou vždy na
první pohled zřejmá. Je nutné rozlišit jednotlivé stupně jeho nebezpečnosti, při posuzování jednotlivých případů pak zohlednit složitost a náročnost policejní profese. Rozlišuje se pět forem násilí typických pro policisty89: -
policejní násilí jako férový boj – policista je vyzván, aby si s dotyčným vyřídil
věc jako „chlap s chlapem“, nepsaným pravidlem je, že jeden druhého neobviní z napadení veřejného činitele, resp. nepodá stížnost
-
policejní násilí jako „efektivní součást práce policisty“ – klasickým
-
policejní násilí jako neformální trest – závažnou formou je užití násilí vůči
příkladem je použití fyzického násilí při výslechu za účelem vynucení doznání
pachateli těžkého zločinu (např. sexuální povahy) a to jako trestu „navíc“ nebo místo oficiálního trestu, policista bere spravedlnost do svých rukou
-
policejní násilí jako otevřená válka – boje policie proti kriminálním gangům
-
policejní násilí jako výtržnictví policie – jde o případy nepřiměřených zásahů
ve velkoměstech
proti demonstracím, stávkám, jako téma je atraktivní pro média a veřejnost
Při zásahu může být policie veřejností kritizována ze dvou stran. Použije-li policie
příliš razantních prostředků k udržení veřejného pořádku, může vyprovokovat nesouhlas veřejnosti, použije-li příliš mírných prostředků, může dojít k ohrožení veřejného pořádku.
Při hledání příčin policejního násilí lze rozpoznat především příčiny individuální
(zvýšená agresivita, neschopnost ovládání jednotlivce), situační (častou příčinou je otevřený útok na policistovu autoritu), institucionální (policejní násilí jako důsledek profesionální
deformace, vnímání své role jako „bojovníků se zločinem“ apod.) a sociální (čím méně je
policejní moc kontrolovaná a kontrolovatelná, čím méně je činnost policie transparentní, tím více se policejní násilí stává beztrestné).
Myslím si, že při boji s policejním násilím jsou pouhé represivní prostředky málo
účinné. Právě v oblasti policejního násilí by měla policejní etika sehrávat podstatnější roli, působit na jednání policistů a vytvářet vztahy založené na důvěře mezi policisty a občany. Zda se principy policejní etiky podaří více prosadit do policejní praxe, ukáže až čas.
Herzogová, Z. Policejní etika in: Teoretická reflexe a identifikace společenských potřeb ve vazbě na aktuální problémy policejní praxe. Praha: PA ČR, 2004, s. 231. 89
64
10. Mezinárodní policejní spolupráce S rozvojem
komunikačních
prostředků,
rozvojem
informačních
technologií,
odstraňováním omezení pohybu osob atd. rostou také možnosti páchání mezinárodní kriminality, kdy se pachatelé dopouštějí trestné činnosti v různých zemích, po spáchání
trestné činnosti cestují do jiného státu, kde se skrývají, převádí finanční prostředky získané
nelegální činností do zahraničí. To vše má za následek, že je obtížné takové pachatele identifikovat, vysledovat jejich pohyb a postavit jej k zodpovědnosti za jejich jednání. Na počátku 21. století je nárůst mezinárodní kriminality, zejména nedovolený obchod s drogami
a zbraněmi, legalizace výnosů z trestné činnosti (praní špinavých peněz), terorismus, aktuálním problémem pro většinu států světa.
Proto se také Česká republika postupně zapojuje do různých forem mezinárodní
spolupráce. Poloha České republiky k tomu naši zemi doslova nutí, protože se nacházíme uprostřed evropského kontinentu a jsme tedy nejen významnou dopravní křižovatkou, ale také křižovatkou pro mezinárodně zaměřené kriminální aktivity typu obchodu s drogami. Právní
podklad nalezneme především v zákoně o policii a příslušných dohodách o policejní spolupráci. Zákon o policii v svém § 1 stanovuje, že Policie ČR při plnění svých úkolů spolupracuje s mezinárodními organizacemi policejními institucemi a bezpečnostními sbory
jiných států. Dle § 48a zákona o policii je policie při plnění úkolů oprávněna spolupracovat s mezinárodní organizací Interpol, s jinými mezinárodními organizacemi a zahraničními bezpečnostními sbory.
Ke dni 1. 12. 1999 byl v rámci Policejního prezidia zřízen Odbor mezinárodní
spolupráce, který se dělí na :
- Národní centrálu Interpolu
- Národní jednotku Europolu - Národní centrálu SIRENE
- Oddělení pro zahraniční styky
- Organizační a metodickou skupinu90
Odbor mezinárodní policejní spolupráce je začleněn do struktury Policejního prezidia
ČR do přímé podřízenosti policejnímu prezidentovi.
Cílem Odboru mezinárodní spolupráce je vytvořit organizační předpoklady pro
zabezpečení komplexní a účinné mezinárodní spolupráce a rychlé výměny kriminálněOficiální text Ministerstva vnitra ČR [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/omps.html. 90
65
policejních informací pro systematické potírání trestné činnosti páchané nadnárodním organizovaným zločinem.91
Významným a výrazným nástrojem mezinárodní policejní spolupráce jsou také
dvoustranné smlouvy o vzájemné spolupráci, které Česká republiky uzavřela s celou řadou států. Některé ze smluv vymezují jen obecné deklarace vzájemné spolupráce, jiné naopak zcela konkrétně vymezují a smluvně upravují okruhy spolupráce a povinnosti a oprávnění
z nich vyplývající. Například dne 22. 2. 1993 byla v Bratislavě uzavřena Smlouva o spolupráci orgánů přípravného řízení trestního. Jednotlivými dvoustrannými smlouvami o policejní spolupráci se zaobírat nebudu, poněvadž to není v rozsahu mé práce.92
Česká republika při potírání mezinárodní kriminality spolupracuje především
s univerzální institucí mezinárodní policejní spolupráce, jakou je Mezinárodní organizace kriminální policie – Interpol, na regionální úrovni pak s Evropským policejním úřademEuropol. Těmto institucím se budu dále věnovat podrobněji.
10.1 Interpol
Historie Interpolu
Jsem si vědom, že vymezení historie Interpolu není z hlediska předmětu mé práce až
tolik podstatné, přesto se však zmíním, vzhledem k zajímavému vývoji Interpolu, o nejdůležitějších historických etapách.
Na konci 19. století vznikala v Evropě nezbytná potřeba po účinné mezinárodní
policejní spolupráci při mezinárodním stíhání zločinců. Příkladem může být konstatování švýcarského juristy Johanna–Kaspara Bluntschliho, že na mezinárodní choroby je třeba
mezinárodních léků.93 Tato potřeba se realizovala především se vznikem Interpolu jako
mezinárodního sdružení policistů. Počátky Interpolu jsou spjaty s Vídní, kde se konala v září 1923 konference, na které byly přijaty stanovy Mezinárodní komise kriminální policie (ICPC) (dále jen „ Komise“). Zásadní vliv v Komisi mělo v prvních letech Rakousko, prvním
prezidentem se stal policejní prezident Rakouska Johann Schober. Komise sídlila ve Vídni.
V roce 1924 byl zřízen rejstřík mezinárodních zločinců. Nástup nacismu v Evropě poznamenal vývoj Interpolu v třicátých letech a 12. března 1938 byl Interpol pohlcen německými okupačními oddíly. Pro gestapo byla velice cenná jedinečná komunikační síť,
kterou v té době Komise disponovala a dále hojná dokumentace včetně jmenných karet od Fryšták, M. Mezinárodní policejní spolupráce. Bulletin Národní protidrogová centrála, 2004, č. 2, s. 7 Podrobněji např. Fryšták, M. Mezinárodní policejní spolupráce. Policista, 2003, č. 4, Příloha. 93 Greilsamer, L. Interpol. Praha: Themis, 1998, s. 14. 91
92
66
roku 1923 obsahujících údaj o náboženském vyznání předpokládaných zločinců. V roce1940 se stal prezidentem Interpolu Reinhard Heidrich a Interpol přesídlil do Berlína. Zajímavou
epizodou historie Interpolu je policejní spolupráce s FBI, která trvala od r. 1937 až do roku
1942, přičemž Interpol byl v té době v područí nacistického Německa.94 Po skončení 2. světové války se podařilo obnovit, především zásluhou generálního inspektora belgické
policie Florenta Louwage, činnost Komise. Dne 3. června 1946 se konala bruselská konference jako 15. zasedání valného shromáždění Interpolu. Prvořadým úkolem bylo
obnovení spisů mezinárodních zločinců, které bylo úspěšně završeno v roce 1949. Novým sídlem se stala Paříž. Komise rychle zvyšovala počet svých členů a v roce 1955 jich čítala již padesát. Snaha o přeměnu Komise jako „klubu policistů“ na Mezinárodní organizaci
kriminální policie byla završena přijetím stanov ze dne 13. července 1956 na konferenci ve Vídni. Zároveň byl na vídeňské konferenci schválen návrh na odznak a vlajku Interpolu
(modrý základ jaký užívají mezinárodní organizace, zaměkouli natočenou pařížským poledníkem, meč procházející tímto globem má symbolizovat represivní prostředky ve službách spravedlnosti, představované miskami vah, vavřínové listy okolo zeměkoule na
znamení „sociálního smíru“). V letech 1972 a 1982 uzavřel Interpol s Francií dohody o sídle, v nichž byly zakotveny 2 klíčové výsady, a to nedotknutelnost prostor a soudní imunita. Od roku 1989 sídlí Interpol ve francouzském Lyonu. V roce 1996 byl Interpolu v rámci 51. Valného shromáždění OSN přiznán statut stálého pozorovatele při OSN. V současnosti má
Interpol 184 členů.95 Svou činnost provádí prostřednictvím spolupráce a koordinace sítě Národních ústředen (National Central Bureaus) v každé ze členských zemí.
Organizační struktura Interpolu
Dle stanov má Interpol dva hlavní orgány: Valné shromáždění a Výkonný výbor.96
Valné shromáždění je nejvyšším orgánem. Je složeno ze zástupců, kteří jsou jmenováni členskými zeměmi. Valné shromáždění se schází jednou ročně a činí rozhodnutí, která se
týkají politiky, zdrojů potřebných pro mezinárodní spolupráci, pracovních metod, financí
apod. Valné shromáždění činí rozhodnutí prostou většinou ve formě resolucí nebo doporučení. Každý členský stát má jeden hlas bez ohledu na velikost nebo finanční příspěvek.
Výkonný výbor sestává z třinácti členů, presidenta, tří vicepresidentů a devíti členů.
Valné shromáždění je volí ze zástupců členských států. Obvykle se schází třikrát ročně. Greilsamer, L. Interpol. Praha: Themis, 1998, s. 14. s. 39 an. Listina aktuálních členů [citováno 27. února 2006]. Dostupné z: http://www.interpol.int /List of Member.htm 96 Šturma, P., Ondřej, J. Mezinárodní organizace pro policejní spolupráci. Správní právo, 2002, č. 3, s. 188 an. 94
95
67
Schvaluje program činnosti a návrh rozpočtu pro Valné shromáždění, zajišťuje, aby byla
prováděna rozhodnutí Valného shromáždění. Stálým administrativním a technickým orgánem
je Generální sekretariát, v jehož čele stojí generální sekretář. Je v těsném kontaktu s národními ústřednami, a zajišťuje mezinárodní policejní spolupráci. Národní ústředny jsou vytvořeny, personálně obsazeny a financovány samotnými členskými státy, nikoli Interpolem. Činnost Interpolu
Důležitým článkem pro stanovení rámce činností, v nichž probíhá policejní spolupráce
je článek 3 Stanov Interpolu, který stanoví, že jsou vyloučeny veškeré záležitosti politického, náboženského či rasového charakteru. Tento článek byl v minulosti různě aplikován – od absolutního vyloučení těchto věcí až po zkoumání převažujícího charakteru spáchaného činu. Jde o spolupráci zejména v boji proti mezinárodnímu terorismu, obchodu s drogami, padělání
měny, majetkové trestné činnosti, násilné trestné činnosti. Prostřednictvím Interpolu lze také
vyhlásit pátrání po hledaných osobách, pohřešovaných osobách, odcizených věcech apod. Interpol disponuje nejmodernější informační sítí, která slouží k rychlému a účinnému spojení mezi jednotlivými členy, resp. jejich Národními ústřednami. Interpol a Česká republika
Československo bylo jedním ze zakládajících členů Interpolu resp. ICPC. Po skončení
2. světové války se ČSR dostala do konfliktu se zástupci USA kvůli předložení požadavku
politického charakteru, což odporovalo statusu organizace. V roce 1952 Československo
ukončilo formálně své členství a z ICPC vystoupilo, stejně jako např. Polsko a Maďarsko, což souviselo s rozdělením Evropy na Východ a Západ a rostoucím vlivem Sovětského svazu na tyto státy. ČSFR obnovila své členství v roce 1990. Vznikla Národní ústředna Interpolu Praha jako národní pobočka Organizace. Po rozdělení ČSFR v roce 1993, došlo k formálnímu
zániku jejího členství v organizaci. K přijetí nově vzniklé České republiky do organizace
Interpol došlo dne 29. října 1993 a současně k vytvoření Národní ústředny Praha v samostatné ČR. Ke dni 1. 12. 1999 byl v rámci Policejního prezidia zřízen nový Odbor mezinárodní
spolupráce, jehož součástí je i oddělení Interpol jako nástupnické pracoviště Národní ústředny Praha.97
Oficiální text Ministerstva vnitra [citováno 27. února 2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/omps.html#nui 97
68
10.2 Europol Historie
Evropský policejní úřad (dále jen „Europol“) vznikl s cílem vytvořit v rámci Evropské
unie instituci, která by umožnila donucovacím složkám členských států Unie rychlou a co nejucelenější spolupráci v oblasti boje s organizovaným zločinem. Smyslem Europolu je
zvýšit efektivnost a zlepšit policejní spolupráci členských států Unie, a to především při
prevenci a potírání terorismu, pašování drog a dalších závažných forem mezinárodní organizované kriminality. Omezenou činnost zahájil Europol 3. ledna 1994 na prozatímním
základě jako Protidrogová jednotka Europolu. Úmluva o Europolu byla podepsána 26. července 1995 a vstoupila v platnost 1. října 1998. Svoji činnost zahájil Europol 1. července 1999.98
Plnoprávnými členy Europolu mohou být pouze členové Evropské unie. Možnosti
spolupráce a vzájemného předávání informací s nečlenskými zeměmi Evropské unie jsou
značně limitované, především z důvodu ochrany osobních údajů.
Jde o mezinárodní spolupráci mezivládního charakteru (v hlavě VI Smlouvy o EU).
Europol má právní subjektivitu, nemá však žádné nadstátní pravomoci a funguje na základě mezivládní spolupráce, je tedy výrazem mezivládního boje s trestnou činností.
Rozpočet Europolu je financován z příspěvků členských států a z jiných příležitostných příjmů.
Organizační struktura Europolu
Podle článku 27 Úmluvy o Europolu jsou orgány Europolu správní rada, ředitel,
kontrolor financí a finanční výbor. Správní rada Europolu se skládá po jednom zástupci
z každého členského státu. Správní rada zasedá nejméně dvakrát ročně a každý rok jednomyslně přijímá obecnou zprávu o činnosti Europolu v předchozím roce a zprávu o budoucí činnosti Europolu. V čele Europolu stojí ředitel jmenovaný na období čtyř let s možností jednoho obnovení funkčního období. Ředitel zastupuje Europol navenek a vystupuje jako jeho statutárního představitel. Finanční kontrolor Europolu, kterého jmenuje
jednomyslně správní rada, vykonává kontrolu závazků a vyplácených částek a zjišťování a
vybírání příjmů. Finanční výbor se skládá po jednom zástupci z každého členského státu a je odborníkem v oblasti rozpočtu. Sídlem Europolu je nizozemský Haag.
Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). Praha: Linde Praha, 2004, s. 243. 98
69
Europol je z výkonu své činnosti odpovědný Radě EU, která má na starosti hlavní
kontrolu a řízení funkcí Europolu. Rada jmenuje ředitele Europolu s jeho zástupci, schvaluje rozpočet, každoročně předkládá zprávu o činnosti Europolu Evropskému parlamentu. Činnost Europolu
Významným mezníkem pro činnost Europolu je Amsterodamská smlouva, která
vstoupila v platnost 1. května 1999 (uzavřená 2. 10. 1997), vyhlašuje cíl vybudovat tzv. prostor svobody, bezpečnosti a práva, při jehož realizaci byla Europolu přisouzena jedna
z rozhodujících úloh. Původně byl Europol chápán jako instituce Evropské unie založená pouze pro výměnu policejních informací. Amsterodamská smlouva však zásadním způsobem změnila celkové pojetí práce Europolu v tom smyslu, že doplňuje jeho poslání o posílení
atributu operativního šetření a policejního vyšetřování,99 především při využití možností činnosti společných týmů.
Europolu byly po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost svěřeny i další úlohy a
funkce, které byly vyjádřeny v závěrech dokumentu zvláštní schůzky Evropské Rady ve
finské Tampere z roku 1999. Tato schůzka se týkala opatření na vytvoření prostoru bezpečnosti, svobody a práva v rámci Unie, přičemž obsahovala klíčové posílení role
Europolu v boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a dále i možnost zabývat se i praním peněz bez ohledu na typ protizákonné činnosti, ze které praní špinavých peněz pochází.
Lze říci, že zpočátku činnost Europolu spočívala pouze v boji proti trestné činnosti
v oblasti drog, dnes již se věnuje i potírání trestné činnosti např. v oblasti obchodu s lidmi, padělání peněz, nelegální obchod s lidskými orgány, praní peněz atd. Činnost Europolu je zaměřena zejména na: -
-
poskytování odborné a technické pomoci při vyšetřování organizované trestné
činnosti včetně operativních akcí společných vyšetřovacích týmů
výměny zvláště operativních informací k trestné činnosti a osobních údajů
mezi členskými prostřednictvím styčných důstojníků Europolu
poskytování kriminalistických a operativních analýz100
Srov. čl. 29 a 30 Smlouvy o EU uveřejněné v Úředním věstníku C 191 ze dne 29. července 1992 (Celex 11992M), ve znění pozdějších změn. 100 Podrobněji k činnosti Europolu Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). Praha: Linde Praha, 2004, s. 243an. 99
70
Europol a Česká republika
Spolupráce mezi Českou republikou a Europolem vznikla na základě smlouvy o
spolupráci. Tato smlouva vstoupila v platnost 16. srpna 2002.101 V souvislosti s uzavřením
této úmluvy byl v září 2002 vyslán do ústředí Europolu v Haagu styčný důstojník, zastupující
Českou republiku. Přístupem České republiky k Úmluvě o Europolu dne 1. listopadu 2004 se
přetransformovala skupina Europol při policejním prezidiu ČR (jako národní kontaktní místo) na Národní jednotku Europolu. Europol a Interpol
Úmluva o Europolu dává prostor k navázání kontaktů s třetími zeměmi a
mezinárodními organizacemi (čl. 42).
Europol se stal při výkonu své činnosti především partnerem Interpolu, když tyto
instituce uzavřely 5. listopadu 2001 Smlouvu o boji proti závažným formám mezinárodního
organizovaného zločinu. Strany dohody se především zavazují k výměně operativních, strategických a technických informací, která povede k efektivní koordinaci aktivit. Dohoda rovněž předpokládá výměnu styčných důstojníků. Spolupráce Interpolu a Europolu se na území Evropy v poslední době zintenzivnila včetně vzájemného odstraňování duplicit, práce
na společných projektech nebo i v rámci jiných forem spolupráce. Každý členský stát Evropské Unie je současně členem Interpolu, což vede k těsnější spolupráci mezi oběma organizacemi.
10.3 Cepol
V souladu se schválením Evropské rady na zasedání ve finském Tampere (viz. výše)
v říjnu 1999 byla právním aktem třetího pilíře, rozhodnutím Rady Evropské unie z 22. prosince 2000 zřízena Evropská policejní akademie (European Police College) – Cepol, která má sloužit ke školení vyšších policejních úředníků a obdobných složek.102 V České republice
koordinuje spolupráci s Cepolem Policejní akademie ČR. Cepol je založen jako síť vnitrostátních vzdělávacích zařízení pro vzdělávání vyšších úředníků policejních a obdobných
složek členských států Evropské unie, které za tímto účelem úzce spolupracují. Opomenuta by neměla být ani prevence kriminality a přeshraniční policejní spolupráce, která je v rámci EU
naprosto nezbytná. Rozpočet, ze kterého bude realizován zmiňovaný záměr CEPOL, je tvořen Sdělení MZV č. 108/2002 Sb. M. s., Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Evropským policejním úřadem. 102 Pikna, B. Evropská policejní akademie – cepol, organizace, fungování. Kriminalistika. 2003, č. 2, s. 136 an.
101
71
příspěvky jednotlivých členských států a v roce 2005 byl cca 4,9 mil. eura. Česká republika do něj přispěla 0,80 % z této částky.
Vedoucí funkcionáři vnitrostátních vzdělávacích zařízení tvoří správní radu Cepolu,
které předsedá vedoucí vnitrostátního vzdělávacího zařízení členského státu, který právě předsedá Radě EU. Účast na kurzech pořádaných CEPOL by měla účastníkům v obecné rovině přinést možnost vzájemného poznání jednotlivých policejních sborů, jejich zákonitostí
a fungování a také poznání národních právních a společenských systémů. Měla by směřovat k prohloubení vzájemné policejní spolupráce v prostoru EU a k posílení mezinárodních právních instrumentů, zvláště těch, které již v rámci EU existují a které směřují k boji proti kriminalitě.
Cepol se podílí na organizaci a zajišťování kursů týkajících se konkrétních témat.
Kursy se věnují např. policejní spoluprácí, boji s terorismem, obchodování s lidmi a drogami, kriminalitě související s životním prostředím a ilegální migrací, lidským právům, policejní
etice a boji s korupcí, internetové kriminalitě, praní špinavých peněz, padělání eura, dětské
pornografii atd. Příkladem lze uvést kurz č. 2005/23, pořádaný ve dnech od 21. do 24. 6. 2005 CEPOL v portugalském Lisabonu, který byl zaměřen na padělání eura. V roce 2005 bylo takových kursů pořádáno okolo padesáti.
72
Závěr
Policie ČR bezesporu zastává ve společnosti nezastupitelné místo z hlediska
bezpečnosti, ochrany osob a majetku. Její postavení a základy činnosti vyplývají především ze
zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o policii“), jenž vymezuje Policii ČR jako ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky, který plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti.
V rámci Policie ČR působí zákonem o policii taxativně stanovené služby. Jednotlivé
útvary těchto služeb jsou zřizovány zpravidla interním aktem řízení ministra vnitra na návrh
policejního prezidenta. V poslední době došlo k přesouvání některých správních činností (evidence vozidel, evidence řidičů, vydávání občanských průkazů atd.) ze služeb Policie ČR
na jiné orgány veřejné správy, což vidím jako pozitivní trend, který by měl vést k zrychlení a
zkvalitnění práce Policie ČR. Policie ČR by se měla více zabývat svými hlavními úkoly, tzn. zejména zajišťováním ochrany osob a majetku. Tomuto trendu odpovídá i senátní návrh zákona, na základě něhož by vznikl Ústav paměti národa, který by shromažďoval, zkoumal a
zveřejňoval zločiny komunistického režimu na českém území. Tím by Úřad dokumentace a
vyšetřování zločinů komunismu SKPV pozbyl funkce dokumentační a mohl se naplno věnovat své vyšetřovací pravomoci. Měla by se tím zvýšit kvalita vyšetřovací i dokumentační
činnosti, doposud společně vykonávané Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV. Přijetí tohoto zákona bych tedy uvítal.
Negativně naopak nazírám na některé změny týkající se Útvaru odhalování korupce a
finanční kriminality SKPV (ÚOKFK), o které se pokusil současný policejní prezident Vladislav Husák. Z nařízení policejního prezidenta vyplývalo, že méně závažné korupční kauzy veřejných činitelů budou vyšetřovat policisté z místa jejich bydliště. Takové řešení
přetíženosti ÚOKFK je naprosto nepřijatelné jak z hlediska nezávislosti a nestrannosti
vyšetřování, ale i z hlediska požadavků korupčních případů na vysokou odbornost vyšetřování, kterou by útvary na krajské a okresní úrovni nemohly dostatečně zajistit.
Jako problematickou vidím oblast kontroly Policie ČR. Z hlediska vnitřní kontroly
vyvolává pochybnosti o své nezávislosti Inspekce Ministerstva vnitra tím, že v ní působí
policisté vyčlenění z Policie ČR, také asi není správné, že trestní oznámení na policistu řeší
Ministerstvo vnitra, které za činnost policie odpovídá. V oblasti podávání stížností občany na činnost policie došlo nařízením vlády č. 370/2005 Sb., ze dne 17. srpna 2005, ke zrušení
vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Tímto krokem se asi ulevilo všem, kteří byli na pochybách, zda tato vládní vyhláška byla 73
součástí našeho právního řádu či ne, protože k jejímu vydání chybělo zákonné zmocnění. Zrušením již uvedené vyhlášky se však vše nevyřešilo. Problematiku podávání stížností na
činnost policistů od 1. 1. 2006 řeší § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů. Čtvrtý odstavec tohoto paragrafu stanovuje, že stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. To znamená, že např. stížnost na policisty okresního ředitelství Policie ČR
posuzuje stejné okresní ředitelství. Vyvstává zde opět otázka nezávislosti a nestrannosti při prošetřování stížnosti. Bylo by tedy potřebné tuto problematiku upravit například tak, že by
uvedenou stížnost na policistu policejního ředitelství Policie ČR prošetřovala krajská správa Policie ČR.
Účinné zajišťování bezpečnosti, ochrany osob a majetku vyžaduje kombinaci a
propojení soukromých a veřejných poskytovatelů bezpečnostních služeb. V oblasti soukromých bezpečnostních služeb (SBS) dosud nebyl přijat zákon, jenž by upravoval výkon
jejich činnosti. Problematiku výkonu činnosti SBS upravuje pouze zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších změn a doplňků, který jako jediný v celém právním systému ČR uvádí konkrétní pojmy z oblasti SBS. Vzhledem k tomu, že při výkonu
těchto činností může dojít do zásahu do základních lidských práv a svobod jednotlivců, což představuje mimořádná bezpečnostní rizika pro společnost, by bylo vhodné, aby byla posílena současná působnost Policie ČR v oblasti kontroly výkonu činností SBS.
Policii ČR provází špatné hodnocení občanů z hlediska důvěryhodnosti po většinu let
její existence (např. podle známé agentury pro výzkum veřejného mínění STEM důvěřují Policii ČR jen dvě pětiny občanů). Hlavními příčinami narušujícími důvěru občanů k Policii
ČR jsou případy korupčních jednání policistů, policejní brutalita, falšování důkazů a další. Policie ČR má navíc těžkou pozici při posilování důvěryhodnosti své činnosti vůči občanům, poněvadž Česká republiky je jedním z postkomunistických států, v nichž jsou občané navyklí,
že stát kdysi přísně udržoval pořádek. Důležitým prostředkem zvyšování důvěry mezi policií
a občanskou veřejností představuje policejní etika. Etický kodex policistů je soubor základních hodnot a morálních principů policejní činnosti, kterými by se měli policisté při
výkonu svých povinností a oprávnění řídit. Významné je tedy, že byl v lednu r. 2005 přijat Etický kodex Policie České republiky, který by měl sloužit k dosáhnutí situace, kdy se policista identifikuje s posláním policie v demokratickém státu a cítí se odpovědný za své vlastní činy. Samotné přijetí kodexu policejní etiky však nestačí. Nutná je snaha všech vedoucích činitelů Policie ČR na všech úrovních prosazovat principy policejní etiky do praxe.
74
Za zvážení by možná stála i možnost ustanovení oficiálního orgánu, který by se zabýval
analýzou případů porušování Etického kodexu Policie ČR. K tomu, aby se zvýšila důvěra
občanů k Policii ČR, je také důležité, aby se Policie ČR snažila s občany aktivně komunikovat a její práce byla orientovaná na službu veřejnosti.
Jsem si vědom toho, že téma Policie ČR a její charakteristika je velmi široké, a že
nelze podat ve stanoveném rozsahu vyčerpávající souhrn informací. Opomenul jsem proto některé významné problémy a instituty. Například o často diskutovaném problému policejní
korupce jsem se pouze zmínil. Přesto doufám, že se mi podařilo dostatečně přesně charakterizovat Policii ČR a její postavení v systému policejní správy a zároveň upozornit na hlavní problémy, které činnost Policie ČR provázejí.
75
Resumé The essential role of a democratic and a legal state is to guarantee the public safety and
the protection of people and property. Every democratic community has a responsibility to guarantee public order, peace and well-being necessary for undisturbed existence of the whole
society. Protection is being carried out by the state organs, institutions and also by every
single citizen. This thesis is trying to describe in details the characteristics of the Police of the Czech Republic which is one of the most important institutions of the country and is legally obliged to guarantee the public safety and public order.
The aim of the thesis was mainly to achieve the complex evaluation of the Police in
the Czech Republic in the society, define organization of the Police of the Czech Republic
and clarify the characteristics of its relationship to the other subjects and cooperation with the international structures.
The thesis is divided into ten following chapters:
The opening chapter describes the meaning of the term “Police” and some other very
important terms like “public safety” or “police administration”. Definition of the basic terms
is significant especially for introduction into the problems of the police administration and to avoid the possible incorrect usage of these terms.
The second chapter contains the overview of the evolution and the role of police in the
particular stages of the human society evolution. History of the police administration can point out the mistakes which happened in the past and can be a good example how the police work should not look like.
Next chapter describes the relationship of the Police of the Czech Republic to the
other subject ensuring the safety and order in the Czech Republic such are particularly
Intelligent services, Military police, Municipal police, Guard of Parliament, Guard of confinement and other public guards.
The forth chapter answers the main questions related to the constitution, legal status,
common principles of activities of the Police of the Czech Republic. Next subject of this
chapter is the service relationship of policemen and also the question of financing of the Police of the Czech Republic. The aim is the introduction of its crucial characteristic.
The fifth chapter is related to the organization and operation of the Police of the Czech
Republic. This is the one of the most important parts of this thesis. I have tried to describe the
76
tasks, organization of the particular services and the departments of the Police of the Czech Republic.
The sixth chapter describes the main tasks of the Police of the Czech Republic,
conditions and the means of the realization of these tasks. Further more this part is focused on duties and discretions of the policemen and the means which are established by the law.
Control is a highly important condition for effective operation of the Police. Therefore
the seventh chapter is dedicated to the main control mechanisms. The control can be divided
into two well known parts – internal and external. Internal control is handled by the Minister of the Interior and by the departments for complaints and control located in every region of
the whole country. External control is accomplished through the mediation of the state organs and the citizens of the Czech Republic.
It is necessary that the Police of the Czech Republic cooperate with the municipal
police to keep the order in the municipalities. For this reason the chapter eight describes the
relationship of these two police institutions. Further follows part about private security services which mainly highlights the problems with insufficient legal regulation.
The ninth chapter is trying to point out the significance of the police ethics in the
democratic state which relates to the correct performance of the police work. Chapter draws
the attention to the demands on policemen – physical requirements, moral qualities and etc. Another actual ethics problem beside the corruption of the policemen is the problem of police
violence in the Czech Republic. The police ethics code accepted in the year 2005 should help improving relationship between the society and the Police.
International organized crime, threat of terrorism and other problems of
contemporaneous world of globalization raise the need of operative international police cooperation. The Police of the Czech Republic are intensively taking part in international
Police organizations such are: Police Organization (Interpol), European Police Office
(Europol) or European Police College (Cepol) - mentioned in the tenth chapter. Another part
of the international cooperation is the importance to conclude the bilateral contracts about cross-frontier police cooperation.
The last part of the thesis is trying to summarize the essential problems of the police
activities which are being unfavourably commented by the society. This includes the problems of organization of particular services, control problems, problems of police ethics
etc. At the same time I am trying to suggest what could be the solution to improve the effectiveness of police activities and to increase the public trust towards the Police.
77
Seznam použité literatury Monografie: Bílek, P. Demokratický právní stát ve světle práva na bezpečnost. Praha: PA ČR, 2003. Greilsamer, L. Interpol. Praha: Themis, 1998.
Herzogová, Z. Policejní etika in: Teoretická reflexe a identifikace společenských potřeb ve vazbě na aktuální potřeby policejní praxe. Praha: PA ČR, 2004.
Horzinková, E. Zákon o Policii České republiky. Praha: Eurounion, 2005.
Kuržeja J. a kol. Cizinecká a pohraniční policie I. 1. vydání. Praha: PA ČR, 2002.
Kuržeja J. a kol. Cizinecká a pohraniční policie II. 1. vydání. Praha: PA ČR, 2003. Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny četnictva I. Praha: Themis, 1997.
Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny četnictva III. Praha: Themis, 1997.
Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Police History, 2004.
Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Policie History, 2004. Macek, P. Pořádková činnost policie (obecná část). Praha: Police History, 2002. Macek, P a kol. Bezpečnostní služby. Praha: Police History, 2001.
Macek, P a kol. Pořádková činnost policie (zvláštní část), 3. vydání. Praha: PA ČR, 2000. Macek, P., Hájek, V. Obecní policie II. Praha: PA ČR, 2003.
Macek, P. Privátní bezpečnostní služby. Praha: Police History, 2005.
Mates, P. Policejní právo (právní předpisy s komentářem). Praha: Linde Praha, 2004. Merkl, A. Obecné právo správní. Praha: Orbis, 1932.
Nový, K. Služební poměr příslušníků Policie České republiky (základy teorie pracovního práva). Praha: Linde Praha, 1999.
Pavlíček, K. Policejně bezpečnostní činnost z teoretického a vývojového hlediska. Praha: PA ČR, Praha.
Pavlíček, K. Dopravně bezpečnostní činnost (obecná část). Praha: Police History, 2005.
Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce) vysokoškolská právnická učebnice. Praha: Linde Praha, 2004.
Porada V. a kol. Teorie a metodologie policejních věd a transfer vědeckých poznatků do policejní praxe (vybrané aspekty a problémy výzkumu). Praha: PA ČR, 2005. Průcha, P. Správní právo (obecná část). 6. vydání. Brno: MU Brno, 2004.
Skulová, S. a kol. Správní právo (zvláštní část). 4. vydání. Brno: MU Brno, 2004.
78
Články: Fryšták, M. Mezinárodní policejní spolupráce. Bulletin Národní protidrogová centrála, 2004, č. 2, s. 7-10.
Fryšták, M. Policie ČR a její právní subjektivita. Policista, 2001, č. 9, s. 30-31.
Fryšták, M. Policie ČR a její právní subjektivita. Policista, 2001, č. 10, s. 30-31. Fryšták, M. Kodex policejní etiky. Kriminalistika, 2004, č. 1, s. 42-50.
Karabec, Z. Mezinárodní aspekty boje proti organizovanému zločinu. Kriminalistika, 2004, č. 1, s. 3-12.
Kovařík Z. Vztah policistů ke službě z pohledu empirického poznání. Kriminalistika, 2004, č. 2, s. 97-113.
Liška, P. Evropský standard. Policista, 2004, č. 5, s. 18-19.
Liška, P. Policie je obrazem společnosti. Policista, 2003, č. 12, s. 6-7.
Pikna, B. Evropská policejní akademie – cepol, organizace, fungování. Kriminalistika. 2003, č. 2, s. 136-147.
Šturma, P., Ondřej, J. Mezinárodní organizace pro policejní spolupráci. Správní právo, 2002, č. 3, s. 187-191.
Vaněk, J. Škola v síti. Policista, 2004, č. 5, s. 30-31.
Zimmel, V. Finanční policie na startu. Kriminalistický sborník, 2004, č. 4, s. 3-5. Právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
79
Zákon č. 154/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 124/1994 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 543/2005 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2006.
Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 361/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii.
Nařízení vlády č. 138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Sdělení MZV č. 108/2002 Sb. M. s., Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Evropským policejním úřadem. Internetové zdroje:
http://www.europol.eu.int. http://www.mvcr.cz.
http://www.interpol.int.
http://lidovky.zpravy.cz. http://www.uzsi.cz.
http://www. army.cz.
80
