Expozice s bleskem Expozici bleskem ovlivňuji již zapomenutá pravidla pro manuální pro ovládání blesku: Směrné číslo je definováno pro ISO 100 a udává maximální vzdálenost v metrech, kde je blesk ještě schopen zajistit správnou expozici pro clonové číslo 1. Pro vyšší hodnoty clonových čísel se maximální vzdálenost snadno spočítá jako: Max. vzdálenost = Směrné číslo / Clonové číslo Pokud zvýšíte ISO ze 100 na 200, nezvýší se maximální vzdálenost 2x, ale pouze 1.4x. Příklad: Blesk se směrným číslem 40 při cloně f/4 a ISO 100 je schopen správně exponovat v maximální vzdálenosti 10 metrů. Při ISO 200 je schopen správně exponovat do 14 metrů a při ISO 400 do 20 metrů. Ke směrnému číslu se pojí ještě jedna "zrada". Čím vice blesk sviti do šířky, tím širokoúhlejši objektiv můžete s bleskem použit, ale logicky bude klesat jeho výkon. U kompaktních fotoaparátů je vždy zajištěno, aby vestavěny blesk osvítil nejširší ohnisko vestavěného objektivu. Zoom bleskové hlavy znamená, že pomoci motorové mechaniky dokáže blesk rozšiřovat či zužovat svůj světelný uhel. Z těla fotoaparátu dostane informaci o aktuálně nastaveném ohnisku a na ten nastaví světelný kužel. Tím blesk zejména pro dlouhá ohniska, kdy je světelný uhel poměrně úzký, efektivně zvyšuje svoje směrné číslo. Majitele DSLR s menším senzorem jsou, zvykli přepočítávat ohniskovou vzdálenost tzv. crop faktorem. Blesk se však z těla fotoaparátu dozví ohniskovou vzdálenost bez přepočtu. Poradit si s přepočtem a zoomovat bleskovou hlavu správně i na DSLR umí jen nejnovější těla v kombinaci s nejnovějšími blesky. Např. Canon blesk E-TTL II na rozdíl od běžného E-TTL, kde se crop faktor zanedbává. E-TTL II logicky mírně zvýší dosah blesku. Systémové blesky mají proto často ve své hlavě ukrytou rozptylku (Wide panel), kterou lze vysunout a tím světlo rozptýlit na větší plochu. Například s použitím rozptylky u blesku Canon Speedlite 580EX se zvedne pokryti z 24 mm na 14 mm. Silné světlo blesku pronikne zřítelnicí oka a osvítí sítnici. Ta je silně prokrvena, a proto mají lidé na fotografiích červené oči. Efekt se navíc umocňuje skutečnosti, že bleskem se většinou fotografuje ve tmě či šeru, kdy jsou zřítelnice velmi otevřené. Nejlepší řešeni je umístit blesk co nejdál od osy objektivu. Osvětlený kus sítnice bleskem se nebude krýt s místem, které vidi objektiv. Efekt červených oči téměř nenastává u externích systémových blesků. Synchronizační čas závěrky či synchronizační čas blesku (X-sync). U moderních fotoaparátů vybavených mechanickou štěrbinovou závěrkou tvořenou dvěma lamelami - podobně jako opona v divadle – je obtížné si představit, že u velmi krátkých časů (např. 1/1 000 s) se lamely dokáži otevřít a opět zavřít. Závěrka si tedy pomáhá malým trikem. Lamely se pouze pootevřou a přes senzor přejede štěrbina. Výsledek je stejný, jako kdyby každá část senzoru byla exponovaná velmi krátkou dobu, avšak závěrka může přejet senzor mnohem pomaleji. Synchronizační čas závěrky X-sync je tedy nejdelší čas, kdy se ještě závěrka otevře celá (první lamela senzor odkryje a po uplynutí expozičního času ho druhá lamela zakryje). Kratší časy jsou již realizovány přejezdem štěrbiny. Typicky X-sync čas je kolem 1/125 až 1/250 s. Blesk je velmi krátký výboj. (podle výkonu 1/1000 až 1/20000 s) Musí tedy blesknout v době, kdy je závěrka bezpečně otevřena celá. Při časech kratších než X-sync nad senzorem jede štěrbina (čím kratší čas tím je štěrbina užší) a ať by blesk blesknul kdykoliv, na fotce by byl jenom pruh. Proto když se aktivuje blesk (ručně či automaticky) fotoaparáty nikdy nedovolily nastavit kratší čas než Xsync. Je-li pravě kratší čas nastaven (třeba 1/2 000 s), fotoaparát automaticky nastaví nejkratší možný čas, a sice pravě X-sync. Limit X-sync času začne omezovat ve dvou situacích: Snímání dynamických dějů s bleskem (sport), kde typický X-sync čas kolem 1/200 s je příliš dlouhý a neumožní dostatečné zmrazení pohybu. Snímání za běžného denního světla, kdy blesk je použit na vykrytí stínů (přisvětlení bleskem, fill-in flash) a je-li současně požadována minimální hloubka ostrosti. V obou těchto případech se neobejdeme bez vysokorychlostní synchronizace blesku. Vysokorychlostní synchronizaci si blesk zapne zcela automaticky, když na fotoaparátu nastavíte kratší čas, než je X-sync (např. Nikon Auto FP High-Speed Sync mode), nebo je nutné tuto funkci explicitně na blesku zapnout (např. Canon). Funguje to tak, že systémový blesk vyprodukuje ve vysoké frekvenci celou řadu záblesků.
Na obrázku výše je názorně uvedeno, jak to vypadá v praxi - pro snazší pochopení jsem v obrázku "odkryl" část obou lamel, aby bylo vidět, že je osvícena (oranžově) celá plocha snímače. Vzniklo tak ležaté písmeno "T", což je ale pouhou ilustrací. Díky funkci vysokorychlostní synchronizace tak v praxi je možné fotit i při časech, které jsou kratší, než čas xsync (který má fotoaparát pevně daný). Lze fotit třeba i při 1/2000 sekundy. Pozor - vysokorychlostní synchro je ale záležitostí pouze blesku, který tuto funkci buď má, nebo nemá. Funkce vysokorychlostní synchronizace s sebou ale bohužel přináší jednu nevýhodu - ztrátu výkonu blesku. Jelikož blesk musí ve vysoké frekvenci emitovat hned několik záblesků (místo jednoho), musí si do nich rozložit i kondenzovanou energii. V klasickém režimu se v kondensátoru blesku nahromadí energie, která je poté najednou vydána do jediného záblesku. Pokud se ale tato energie musí rozdělit do více záblesků, tak je logické, že tyto záblesky budou slabší (a jelikož se jejich efekt nesčítá, je i celkový výkon blesku menší). Vysokorychlostní synchronizace je tudíž velice užitečná funkce, ale přináší s sebou ztrátu výkonu blesku a vyšší spotřebu energie. Praktická zkušenost: Vysokorychlostní synchronizace opravdu doslova žere baterky. Běžně vydrží akumulátory při focení třeba i 5 hodin. Pokud aktivuji High Speed Synchro, vydrží akumulátory asi třetinu. Externí blesky a Hot shoe patice Lepši fotoaparáty mají tzv. Hot Shoe patici pro blesk. Externí blesk je po zasunuti do patice k fotoaparátu pevně mechanicky fixován, ale zejména dojde k velmi sofistikovanému elektronickému propojeni. Dobrou zprávou je, že externí blesk nabídne celou řadou velmi užitečných funkci, špatnou zprávou ale je, že hot shoe patice nejsou nijak normovány. Relativně standardní je umístěni středového kontaktu, který pouze označuje okamžik zapáleni blesku. Alternativní výrobci nabízejí své blesky s různými paticemi a uzpůsobené tím pro různé fotoaparáty. Protože ale značkoví výrobci protokoly svých patic nezveřejňuji, mohou se objevit problémy s kompatibilitou. Blesk a ostřeni ve tmě Pro fotoaparáty vybavené pasivním ostřícím systémem (všechny DSLR) přidá externí blesk jednu podstatnou věc, a sice rychlé ostřeni v šeru a tmě. Téměř všechny dnešní blesky nabízejí přisvětlení scény vestavěným infračerveným světlem, které umožňuje použití autofokusu i při nedostatku okolního světla. V praxi to znamená, že pokud je zapnutý blesk a elektronika autofokusu má málo světla, nesnaží se fotoaparát scénu „prosvítit“ svojí vlastní žárovkou ani zablikat vestavěným bleskem ale přisvětlení se realizuje poměrně málo nápadným červeným světlem přímo z blesku. Vzhledem k tomu, že nemusí fungovat pro všechny zaostřovací body, je vhodné si zapnout ostření na střední bod. Pak v každém okamžiku víte, kam ostříte a navíc má přisvětlení od blesku maximální dosah. Za nízké viditelnosti (mám na mysli tmu, nikoliv mlhu) se pak také mnohem lépe vybírají místa, kam chcete zaostřit. U profesionálních těl (EOS 3, 1v,…) bude toto ostření s nejvyššími modely blesků fungovat se všemi zaostřovacími body.
Fotíme fotku se dvěma expozicemi na popředí a na pozadí Zjednodušeně řečeno - správná expozice bleskem je taková expozice, která zajisti správnou expozici popředí! Jinak to ani nemá smysl - přímým bleskem lze totiž správně exponovat pouze předměty ve stejné vzdálenosti od fotoaparátu (tj. povrch koule). A vzdálené předměty (tedy pozadí) osvítit bleskem kvůli výkonu stejně nelze. Nezbývá, než měřit expozici na popředí. Opět 18% střední šedá!
Správná expozice bleskem je taková expozice, která u popředí vede k 18% střední šedé. Jinými slovy fotoaparát se snaží spočítat takovou silu záblesku, aby bleskem osvětlené popředí bylo středně šedě. Určit popředí podle významu dokážeme jen my. Fotoaparát takovou schopnost nemá, volí několik metod: Popředí je místo, kam je zaostřeno. Přesněji řečeno - za popředí, a tudíž místo měření expozice bleskem, se považuje okolí aktivního zaostřovacího bodu. 1. Popředí se určuje na základě rozboru obrazu a řady dalších informací (zaostřená vzdálenost atp.) 2. Popředí se nijak zvlášť nehledá a snímek se exponuje bleskem jako celek Naměřeni sily blesku na střední šedou Podobně jako u klasické expozice je možné naměřit silu blesku na 18% střední šedou tabulku. Naměřeni expozice bleskem na střední šedou provedete tak, že buďto střední šedou tabulku do scény trvale umístíte potom ale musí byt v okolí zaostřovacího bodu - nebo praktičtěji naměříte expozici na tabulku, použijete funkci "Uzamknuti expozice blesku", tabulku odstraníte a exponujete snímek. Stisknutím tlačítka "Uzamknuti expozice bleskem", často označeného hvězdičkou, se provede předblesk a naměřeni potřebně sily blesku. Zjištěné hodnoty se uloží do paměti a následná expozice potom již předblesk a měřeni neprovádí. Expozice bleskem se obvykle uzamkne na určitou dobu (např. 15 vteřin) na kompozici snímku, zaostřeni a vyfoceni. Dobu je obvykle možné libovolně prodloužit trvalým držením tlačítka. [1] Clona v režimu TTL ve skutečnosti expozici bleskem neovlivňuje. Clona sice bráni světlu od blesku stejně jako světlu stálému, ale automatika (aby zajistila střední šedou) tento vliv vykompenzuje vyšším výkonem blesku. Takže se clona ve skutečnosti expozičně neprojeví. Samozřejmě to platí pouze v případě, že se nenarazí na limit výkonu blesku. Nastavovat nižší hodnoty clonových čísel šetři baterie blesku a současně zkracuje dobu dobíjeni blesku. [2] To samé platí pro ISO - také ve skutečnosti expozici bleskem neovlivni. Aby bylo možné zjistit vhodný výkon blesku, tak blesk musí blesknout! Jen tak bude automatika schopna zjistit vhodné množství světla blesku odrazem od portrétované osoby a blesk správně zregulovat. Správnou expozici bleskem určuje pomocí krátkého falešného předblesku těsně před vlastní expozicí. Blesk tak vlastně bleskne dvakrát rychle za sebou - jednou, aby si automatika scénu změřila, podruhé pro vlastní expozici snímku. 1. Při namáčknutí spouště do půlky se expozičním senzorem změří běžná expozice scény bez blesku a podle nastaveného režimu se nastaví clona, expoziční čas a ISO, pokud nefotíme v manuálním režimu 2. Při domáčknutí spouště ale ještě před sklopením zrcátka se předbleskne malým výkonem blesku (stejnou výbojkou jako později bleskne hlavní blesk) a opět expozičním senzorem (zrcátko ještě není sklopeno) se podle množství světla, které se odrazí od hlavního objektu, spočítá potřebný výkon blesku. K vyhodnocení se použije celá plocha snímku rozděleného do zón, upřednostní se však okolí aktivního zaostřovacího bodu (tj. místa, kam je zaostřeno). 3. Zohlední se nastavení expoziční kompenzace blesku. 4. Pokud se fotografuje při dostatku světla (např. 10 EV nebo 7EV), realizuje se strategie "fill-in flash" (přisvětlovací blesk). Fotoaparát v takovém případě plynule snižuje výkon blesku o cca 0.5 EV na každé EV, o které světlo přesahuje 10 EV (7EV), maximálně však sníží výkon o cca 1.5 EV. Uvedené snížení výkonu blesku se připočítá k ruční expoziční kompenzaci blesku. 5. Po takto provedeném výpočtu se sklopí zrcátko a exponuje se snímek. Síla hlavního výboje blesku se řídí podle výše spočítané hodnoty. Nejnovější varianty TTL měřeni expozice bleskem spolupracuji s objektivem a tělem fotoaparátu do té míry, že od objektivu znají vzdálenost v metrech na, kterou je zaostřeno. A znalost vzdálenosti popředí je pro expozici bleskem velmi užitečná – umožni přesně korigovat silu blesku. Balanced TTL Flash Metering. kombinace měřeni s předbleskem společně s měřením během hlavni expozice. Oba údaje jsou potom vyváženy (balanced) Canon upřednostňuje při měřeni expozice bleskem okolí zaostřovacího bodu, kde předpokládá popředí - tedy hlavni objekt. Metoda měřeni v okolí zaostřovacího bodu proto selže v těchto případech: 1. O ostření se příliš nestaráte, ve skutečnosti jste zaostřili zcela jinam, než jste chtěli, ale hloubka ostrosti snímek udrží (typické pro širokoúhlé objektivy a clony nad cca f/4). Snímek by tedy z hlediska ostrosti byl OK, ale expozice bleskem se měří v okolí místa zaostření, to znamená podle zcela nesmyslného místa snímku a navíc v jiné vzdálenosti, než je kýžený hlavní objekt. Obvykle tak bude snímek bleskem silně přeexponován, protože se měří nejčastěji ve větší vzdálenosti, než je popředí.
2. O ostření se vzorně staráte a používáte oblíbenou metodu zaostři namáčknutím - překomponuj snímek Exponuj neboli Point-Recompose-Shot. V takovém případě však opět aktivní zaostřovací bod míří jinam! Proto při expozici s bleskem metodu Point-Recompose-Shot nesmíte používat! 3. Ostříte ručně, žádný aktivní zaostřovací bod tedy neexistuje a fotoaparát proto určuje expozici bleskem podle středu snímku. Zjistit, zda váš fotoaparát upřednostňuje okolí zaostřovacího bodu, můžete sami. Stačí např. opřít o bílou zeď černou knihu a pořídit dva stejné záběry - jednou se zaostřovacím bodem nastaveným vlevo a jednou vpravo. Pokud se expozice liší, tak fotoaparát měří v okolí zaostřovacího bodu. Pokud by fotoaparát neupřednostňoval okolí zaostřovacího bodu, byly by obě fotografie stejné. Podobně jako u klasické expozice je bracketing blesku postup, kdy fotoaparát udělá automaticky vice fotek s bleskem, každou s jiným nastavením výkonu blesku. Fotoaparáty dělají obvykle 3 fotky Velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV. Expozice na první nebo druhou lamelu Při expozičních časem delších než X-sync se otevře první lamela závěrky, počká se na nastavený expoziční čas a druhá lamela uzavře přístup světla. Kdy má ale blesk blesknout? Praktičtější a často také standardní nastaveni je synchronizace na druhou lamelu – bleskne se na konci expozičního času (2nd curtain sync). Nastaveni synchronizace na první lamelu má smysl v případě, že fotografujete pohyblivé objekty a potřebujete osvítit objekt na začátku expozice a následně ho rozmazat v čase. Pohybující se objekty budou mít šmouhu ve směru pohybu. Když fotíte, máte jistotu, že i při delších časech blesk ihned osvítí fotografovanou scénu. Na fotografii je pak to, co jste chtěli vyfotit. A i pokud máte expoziční čas třeba 1 vteřinu a na fotografii se hýbou lidé, neutečou vám ze záběru. Rozmazaní delším časem budou, ale to hlavní co bude na fotografii zachycené je ostrá nerozmazaná scéna ozářená bleskem, zbytek bude tmavý nebo rozmazaný. Fotografovat v tomto režimu synchronizace na delší časy je většinou zbytečné, protože tím nic zajímavého nezískáte? Co se stane, když o během dlouhé expozice otočím fotoaparátem o 90 a zpět? Synchronizace na druhou lamelu naopak pohybující se objekty při delších časech nejprve rozmaže, a až v závěru expozice je „zmrazí“ a exponuje bleskem. Pohybující se lidé tak budou mít rozmazanou šmouhu tvořenou dlouhým časem za sebou (ne ve směru svého pohybu jako u synchronizace na 1. lamelu), což vyvolá iluzi rychlého pohybu vpřed. To vlastně předurčuje využití této metody. Pro fotografie pohybu. Scéna však musí být trochu osvětlená i stálým světlem, jinak budou pohybové šmouhy exponované dlouhým časem nevýrazné, blesk je přebije. Jejich zřetelnost můžete jemně doladit kompenzací expozice, která ovlivňuje zřetelnost rozmazaného, a kompenzací zábleskové expozice (výkonem blesku), která určuje, jak bude zřetelná zmražená fáze pohybu. Takže pokud máte na fotografii šmouhy nevýrazné, nastavte kompenzaci zábleskové expozice do „-“, a když bude výsledná fotografie příliš tmavá, kompenzaci expozice do „+“. Nestačí-li kompenzace, musíte nastavit manuální režim fotoaparátu i blesku. Při snaze fotografovat tímto způsobem pohyb nezapomeňte, že s fotoaparátem nesmíte hýbat. To byste šli proti rozmazání pohybem. Občas budete s hrůzou čekat, kdy blesk konečně bleskne. Pokud chcete fotografováním s bleskem děj na fotografii opravdu zmrazit, foťte s časem X-sync. Vyhnete se tím duchům vzniklým následnou expozicí přirozeným světlem Pokud se objekt nepohybuje a jde vám o zasazení objektu do prostředí prodlužte čas na fotoaparátu. Většinou dojde k pohybové neostrosti pozadí. V režimu manuální blesk umožni elektronika blesku nastavit jak zoom, čili uhel pokryti světlem, tak výkon manuálně. Výkon blesku je zvykem zadávat ve zlomcích maximálního výkonu - např. od 1/1 (blesk naplno) až do 1/128 výkonu, tedy o 7 EV méně. Manuální blesk má ale smysl v případě, že snímáte podobnou scénu (např. měníte reklamní předměty na stole) a snímáte ze stativu, a tudíž ze stejné vzdálenosti. Potom je lepši vyladit expozici bleskem a nastavit ji v manuálním režimu. Funkce stroboskop (někdy těž opakovaný blesk - Repeating flash) zajisti větší počet záblesků během jedné expozice. Jedna se o vícenásobnou expozici v čase, kdy výsledkem je pouze jedna fotografie. Většina blesků umožňuje nastavit počet záblesků, frekvenci záblesků v Hz (= počet záblesků za vteřinu) a výkon záblesků. Je logické, že expoziční čas pak musí byt delší než počet záblesků děleny frekvenci záblesků.
Přiklad:Pokud nastavíte počet záblesků na 5 a frekvenci na 2 záblesky za vteřinu, expoziční čas musí byt alespoň 5/2=2,5 vteřiny. Strategie fotografováni odrazem o strop či stěny má několik úskalí: Nelze jí použít tam, kde jsou vysoké stropy. Od stropu výše než cca 5 metrů se již téměř nic neodrazí. Nelze ji použít tam, kde jsou barevné stropy, tmavé stropy, dřevěné obklady či podhledy. Jednak to snižuje množství odraženého světla, ale zejména je objekt potom nasvícen světlem "podivné" barvy. Rovněž jsou zradou různé skleněné či stříbrné ozdoby na stropě. Vytvoří na fotografovaných objektech spousty ošklivých "prasátek". Fotografování odrazem vyžaduje mnohem vyšší výkon blesku než přímé nasvícení. Fotografování odrazem dramaticky změní světelné podmínky na scéně a komorní atmosféru spolehlivě zabije. Fotografování odrazem od stropu je u vysokých clonových čísel s nízkým ISO problematické, až nemožná. Difuzer (Soft diffuser) má podobny účinek jako rozptylka, a sice jeho primární účel je rozptýlit světlo téměř do všech stran kolem blesku. Významná část světla nadále vystupuje přímo z bleskové hlavice, avšak zbytek světla se rozptyluje do okolí. Bez odrazných ploch (strop, stěna, předměty) nemá difuzér téměř žádný vliv na výsledek vyjma sníženi směrného čísla blesku cca 2x. Odrazná destička stejně jako rozptylka bývá také vestavěna v hlavě lepších blesků. Jejím účelem je umožnit fotografováni odrazem o strop či stěny, ale současně část světla (cca 10%) poslat přímo vpřed. Malé množství přímého světla zlepši podáni obličejů. Blesk má barvu průměrného denního světla. Pokud fotografujete s bleskem v prostředí nasvíceném jinou barvou světla a chcete atmosféru zachovat, je dobré na blesk nasadit barevny filtr a tím barvu blesku vyrovnat s okolním osvětlením. Kabel Mírné boční světlo vykresli předměty mnohem plastičtěji. Je možná překvapivé, že i pouhé drženi blesku ze strany na vzdálenost paže dramaticky zlepši výsledky! Kabel umožni oddělit blesk od fotoaparátu a osvítit scénu ze strany. Délka kabelu je však u TTL měřeni omezena. Proto pokud chcete zachovat TTL měřeni expozice bleskem je délka kabelu obvykle omezena na cca 1 metr. Expoziční čas, clona a ISO citlivost fotoaparátu se bez ohledu na blesk určí podle běžného osvětlení a nastaveného expozičního režimu. Tuto expozici je možné ovlivňovat běžnou expoziční kompenzací, kterou lze hodnoty expozičního času, clony či ISO doladit. Tím se zajistí správná expozice snímku v běžném světle - neboli expozice pozadí. Asi nejběžnější situace, které volají po použití blesku v automatickém režimu jsou následující: 1. Fotografování člověka - a nejen člověka - proti slunci 2. Fotografování člověka v interiéru proti zářícímu oknu, v exteriéru třeba v podloubí se zářícím pozadím, v hradní bráně, atd. 3. Fotografování lidí/objektů v hlubokém stínu 4. Když scéna obsahuje příliš tmavé/tvrdé stíny, které je potřeba zjemnit 5. Jemné „vypíchnutí“ osoby/objektu v popředí za dne s „plechovou“ oblohou 6. Běžné fotografování večerních momentek při různých akcích 7. Běžné fotografování v interiérech Výsledný efekt a jeho hodnocení je ryze subjektivní záležitostí každého fotografa i diváka. Kdy je třeba v běžných situacích aspoň trochu korigovat? 1. Za dne s „plechovou“ oblohou blesk jemně „vypíchne“ osoby v popředí, současně jemná korekce pozadí (-1/3 až -1 EV) ztmaví oblohu i obzor samotný. 2. Při jemném dosvětlení portrétu bleskem ho neškodí korekcí popředí trošku „stáhnout“ proti plnému záblesku, při slunečném dni o –1/3 až -2 EV. 3. Při fotografování nevěsty ve světlých šatech má automatika tendenci snímek podexponovat. Proto je obecně zapotřebí lehká přeexpozice - pokud je v bílém a chcete, aby její šaty byly prokreslené, přidejte na blesku +1/3 až +1/2 EV. 4. Pokud jsou fotografovaní lidé v tmavém oblečení, má měření blesku tendenci je přeexponovat a pak vycházejí příliš vypálené obličeje. V tom případě je vhodná korekce blesku –1/3 až –1 EV, případně blokovat bleskovou expozici přímo na tvář bez korekce.
5. Při fotografování objektu v krajině je to složitější. Pokud např. přisvětlujete objekt na se západem slunce na pozadí, může být vhodná celková podexpozice pozadí -1/3 a více EV, která zvýrazní barvu oblohy, spolu s normálním bleskem. Případně naopak jemná korekce blesku do mínusu, pokud chcete expozici popředí a pozadí spíše vyrovnat. Tady je dobrá rada drahá, vždy bude záležet na momentální světelné situaci a fotografovaném objektu. Při použití synchronizace se všemi rychlostmi závěrky markantně klesá výkon blesku u časů kratších než Xsync. Plyne z toho ale i jedna příjemná věc. Při fotografování za denního světla při krátkých časech kolem 1/500 až 1/1000s (portrét s rozostřeným pozadím) je výkon blesku natolik malý, že výsledkem je skutečně pouze jemné doblesknutí tváře. Canon - pokud máte na těle nasazený zapnutý systémový blesk, postupují plně automatický program (P), program priority clony (Av) a program priority času (Tv) při nastavování kombinace času a clony následujícím způsobem: Program P, pokud je okolního světla dostatek, zvolí čas mezi 1/60s až Xsync a odpovídající clonu podle naměřeného osvětlení. Při nedostatku okolního světla otevře clonu naplno a nastaví čas na 1/60s. Program Tv (priorita času) akceptuje libovolný čas do Xsync (v případě použití funkce synchronizace se všemi časy závěrky i kratší než Xsync), ale při nedostatku světla opět zcela otevře clonu. Program Av (priorita clony) akceptuje libovolnou clonu a nastaví čas podle pozadí. Takže lze fotografovat s bleskem při cloně 11, ale je nabízen čas např. 4s. Při fotografování ze stativu to samozřejmě nevadí, ovšem z ruky ... Co to znamená v praxi? Za prvé, pro základní modely fotoaparátů je měření expozice v časové a clonové automatice (Tv, Av) jednoznačně nastaveno na pozadí a vy s tím nic neuděláte. Za druhé, pokud nepřevažuje světlo pozadí, je v plně automatickém režimu (P) zvoleno nejmenší možné clonové číslo (tj. největší otvor). To znamená, že při nižší úrovni okolního světla buď dostanete clonu otevřenou naplno, nebo pokud nastavíte větší clonu, dostanete zase dlouhý čas. A to je základní problém při použití vestavěného nebo externího blesku v automatickém režimu. I když by výkon blesku umožnil více zaclonit, automatika se tak nechová a vy dostáváte buď fotografie s příliš malou hloubkou ostrosti, nebo dlouhé expoziční časy, z ruky zcela neudržitelné. Navíc nejde pouze o hloubku ostrosti. Při použití setových objektivů na "plnou díru" jsou výsledné fotografie často relativně neostré. Přitom přidání clony i jen o jedinou hodnotu může vzhled snímku výrazně změnit. Cesta z tohoto „problému“ je jednoduchá. Program M (manuální režim) je v podstatě jedinou variantou, kdy můžete mít plně pod kontrolou jak clonu, tak i čas. Můžete pak úspěšně regulovat požadovanou hloubku ostrosti i expozici pozadí. Pro večerní či noční spíše reportážní fotografování by měl postačovat čas 1/125s spolu s clonou aspoň jeden stupeň nad základní clonové číslo objektivu. U většiny standardních zoomů střední třídy, kde se rozsah pohybuje od 3,5 do 4,5, postačuje nastavit 5,6 a ostrost snímku pozorovatelně stoupne. U kvalitnějších zoomů se ani tak nezlepší zacloněním optika, ale hlavně se zvětší hloubka ostrosti. Výsledná fotografie pak subjektivně působí mnohem ostřejším dojmem. U setových zoomů s clonou 5,6 je možné jít na clonové číslo 8, tady se optické vlastnosti objektivu obvykle přicloněním výrazně zlepší. Diskuse:
