aneb
Pohádka o permakulturní chaloupce autoři: M. Vlašín, S. Jálová produkce: H. Korvasová odborní poradci: Aleš Máchal, Ivo Dostál, Helena Chalupová ostatní poradci: Emil Chalupa, Jiří Brabec hudba: cimbálovka Veronica
postava
charakteristika
oděv
Jeňýček
typický teenager
dredy, rozkrok proklatě nízko, prkno, kroužek v uchu
Mařenka
postpuberťačka
cool, sluchátka, mobil
Ekostařenka
trpělivá, ekopedagogická
prostý režný šat, hůlka
Google
strohý, naléhavý i vtipný
futuristický, na hlavě headaphone
Maminka
domácká
natáčky, tepláky
Tatínek
typ Kondelík
župan, vesta
Fukuucha
japonský zápasník sumo
kimono
Myslivec
přísný, vousatý
puška
Mlynář
folklorní, vousatý (pan otec)
kroj, bílá čepice, fajfka
Zobač
úřední, ale úlisný
sako, nevkusná košile, mobil
Scéna a rekvizity chaloupka připomínající perníkovou (jako zadní kulisa), odpadkový koš plný odpadků, pec, provazový žebřík, notebook, stromy, košík se zeleninou (obsahuje ledový salát), pila obloukovka na řezání dřeva, PET láhev se zbytkem vody, budík, lopata, kýbl, láhev piva, kalíšky, plácačka se slivovicí, skateboard, puška, slajdy (slide) č. 1-21 s permakultur-
ními principy Společensky korektní výrazy ty kokot = ty kojot kurva = vydra do prdele (do řiti) = do vrtule ty pičo (ty pyčo) = ty číčo ichtyl = debil Scénické poznámky jsou psány kurzívou, Podtržená slova je třeba číst výrazně a důrazně. Postavy jsou psány tučně. slidy č. 1, 2, 3 Stůl, židle, reklama na Google. Jeňýček a Mařenka sedí u stolu a dlouze zírají na obrazovku notebooku. Tatínek s maminkou sedí u vedlejšího stolu, tatínek kouká na TV. Tatínek (kouká na televizi a pije pivo): Hele, Bětko, co si myslíš o té eutanázii? Maminka: Jako myslíš, že když je někdo už moc dlouho na světě, tak mu pomůžou...? (ukáže posunek jako podříznutí). Poslyš, tobě něco je? Tatínek: Ale ne, jenom tak přemejšlím… kdyby se se mnou něco stalo, a já byl závislej na ňákých přístrojích a tekuté stravě z nějaké láhve, tak prosím tě na nic nedbej, zbav mě toho… a odstřihni mě. Maminka: No, jak myslíš, Lojzo. Napřed přístroj (vypne televizi)..., a pak ta láhev (vylije mu pivo do kýblu). Tatínek: No nejseš blbá? Eště před děckama! Maminka: Jéňo, Mářo, vyneste koš na odpadky! Mařenka: Jistě, maminečko. (ušklíbne se) Jeňýček (ukáže nesportovní gesto) Mařenka (koukne na odpady): To je ale humáč… Tatínek (hledá noviny): Ty, Bětko, teď jsem četl, že Japonci věřej, že pokud se muž nechová dostatečně ctnostně, tak se v dalším životě narodí jako žena... Maminka: No ty jseš dneska teda naměkko. Proč mně to vlastně vykládáš? Tatínek: No, že bych se měl k ženskejm chovat slušně. Každá ženská..., no to je vlastně chlap ve výkonu trestu. Maminka: No nejseš blbej?… Eště před děckama!
Tatínek: Děcka! Ty vodpady! Jeňýček (k rodičům): Jo, jo! (k Mařence) Si vzpomínám, fosils říkali, že máme zajet pro dřevo do Bauhausu. Mařenka: Určitě do Bauhausu? Jeňýček: No ne, říkali jen pro dřevo, ale kam jinam? Tutáč supráč, co jinýho, ségra. Mařenka: Třeba les – to ti nic neříká? Jeňýček: Les? Mařenka: Za les považujeme plochu o rozloze alespoň 0,5 ha, na níž stromy dosahují výšky nejméně 5 m, a kde koruny stromů jsou v souvislém zápoji... Jeňýček: Jo, o tom jsme se učili, ale kde je, prosím tě, nejbližší? Mařenka: Se zeptej Googla! Jeňýček (jde k oponě, otevře ji a za kabát vytáhne Googla s headphonem na hlavě, přes krk mu visí klávesnice. Začne do ní ťukat a zároveň si to říká pro sebe): Kde je nejbližší les, vole? Entr. Google: Dobré odpoledne, Honzíku, také ti přeji pěkný den. Jeňýček: Co to blbne... jo, dobrej. Vole. Google: Nejbližší les… zvolte listnatý nebo jehličnatý, skupiny typů geobiocenů… Jeňýček: Mářo, co mám zvolit, vydra? Mařenka: Brácha, hele, mně na dýze říkali, prej se tady v Brně v lese někde vyrábí levnej pervitin. Jeňýček: No a co jako? Mařenka: No, že bysme jako šli pro to dřevo, jako do lesa a spojili užitečný s… užitečným. Jeňýček (zabubnuje do klávesnice): Pervitin... Mařenka: Pusť to na hlasovej mód, já přes ten tvůj škopek nic nevidím! Jeňýček: No jo, já to přepnu. (zabubnuje do klávesnice) Přepínám na hlasovej mód. Google: Přepnuto na hlasový mód. Zadejte vyhledávaný výraz. Mařenka: Hoď to tam, brácha, vole. Jeňýček (zařve do mikrofonu): Per-vi-tin! Google: Hledaný výraz neexistuje, anebo je blokován. Mařenka: Brácha, ty vole, to tam musíš dát perník! Jeňýček: Já to radši vezmu takhle (zabubnuje do klávesnice) Per-ník! Google: Zvolte: výrobna perníku, perníková chaloupka… Jeňýček: Švíco, co tam mám dát? Mařenka: Já sem slyšela, že ta výrobna má krycí jméno Chaloupka. Jeňýček (zabubnuje do klávesnice): Chaloupka.
Google: Zvolte: Chaloupka strýčka Toma nebo Kamo no Chomei - Hojoki neboli chaloupka… Jeňýček (zabubnuje do klávesnice): Ty inteligente, perníková chaloupka! Google: Zvolte: pohádka Boženy Němcové, pohádky bratří Grimů, nebo hledejte v automatickém překladu: Hansel a Gretel. Jeňýček: Jakéj kretén? Google: Nechtěli jste náhodou: Permakulturní chaloupka, pěstování smíšených kultur? Mařenka: To je vono, brácha, zvol to, vole, pěstování trávy, vydra, tomu se říká smíšené kultury, to se marjánka míchá do kukuřice. Jeňýček (do mikrofonu): Permakultura chaloupka. Google: Zvolte: permakultura CZ, permakultura SK, permakultura CS; nechtěli jste náhodou: Permakulturní chaloupka, nezisková nestátní organizace založená svazem permakultury, Lesy města Brna… Jeňýček (do mikrofonu): Permakultura – lesy u Brna. Google: Zvolte: Permakulturní chaloupka, najdi cestu, routování dle džípíes, google maps, kontakt na satelit, trvalý. Jeňýček (do mikrofonu): Jasně, vole! Google: Mluvte slušně. Zadejte souřadnice startu, přepočítávám trasu, provádím routování, přepínám na satelit. Maminka: Tak už jste vynesli to smetí…? Jeňýček a Mařenka: Jooo, už to bude! Tatínek: Tak už zdvihněte ty svý líný prdýlky a hopsa hejsa! Mařenka (nahlas): Jistě, taťuldo. (jakoby potichu) Pojď, brácha, jdem. Mařenka bere smetí, Jeňýček Googla a jdou. Hned za dveřmi vysype Mařenka smetí na zem. Google: Toto není recyklační dvůr, smetí obsahuje recyklovatelné složky, papír, plasty, železo a hliník, separujte složky... Mařenka: Ty brácha, vole, co to tam máš za vymatlanej program, ty ichtyle, vydra. Jeňýček (zařve do mikrofonu): Vypínám recyklační program! Google: Recyklační program vypnut. Jděte rovně a po sto metrech zahněte doprava. Opakuji, jděte rovně, zahněte doprava po sto metrech. Mařenka: Tak jdem, ne!? Google: A nyní... zahněte doprava. Jeňýček (zařve do mikrofonu): Jo, neměj péči, ty lupo. Google: Nyní vylezte na strom a hledejte světýlko, opakuji, hledejte světýlko! Jeňýček: Co to je za blbost? (zařve do mikrofonu) Co… to... je... za... blbost, ty kojote? Google: Mluvte slušně, opakuji, mluvte slušně! Mařenka (zařve do mikrofonu): Vypínám politickou korektnost!
Google: Politická korektnost vypnuta, vylezte na strom, hajzlíci! Mařenka: Hele vole, brácha, vylez na strom, se kouknem na světýlko, ne. Jeňýček: Seš prdlá, Mářo, si ušpiním džízu, ne vole. Mařenka: Neřikej mi vole, brácha! Jeňýček: Soráč, krávo. Mařenka (dělá, že pláče) Jeňýček: No tak jo, já tam lezu... (leze na strom) Mařenka: Co vidíš, Jéňo? Jeňýček (na stromě): Vidím akorát kulový, je tady obrovský světelný znečistění. Tady nalevo je cosi jako chaloupka... v dálce... je tam nějakej nápis… jo, je tam nápis Olympie, tady napravo je cosi jako..., no něco mezi kostelem a zámkem..., jo je to osvětlený jako prase..., jo to je špilas. Akorát tady na sever, tam za Mokrou horou je cosi temného, to je fakt hustý, to je hustý... Mařenka: Co je tam, co je hustý, co tam vidíš? Jeňýček: To je fakt hustý... les. Teda aspoň myslím, že je to les. A tma jako v řiti. Asi ňákej blek aut. Jo, ale tam v dálce za Toběšicema a Zatěchovem, tam je světýlko. Google: Slezte ze stromu a běžte za světýlkem. Jděte do pr... jděte do… pr... jděte do pr… Jeňýček (sleze ze stromu a kopne do googla): Nějak se to seklo, sakra. Google: Jděte dopr... jděte doprava a jak to bude možné, zahněte doleva. Mařenka: Tak jdem. Google: Přepočítávám. Jděte doprava a při nejbližší příležitosti zahněte doleva. Jeňýček: No dyk jo! Google: Držte se vpravo, jděte rovně a u velkého buku zastavte. Počkejte, až datel třikrát zakuká. Jeňýček: To je fakt divný, co to kecá... Mařenka: A co je divný Jéňo? Jeňýček: Ale nic, že datel... normálka kuká jen dvakrát. Mařenka: Jeňo, dej majzla, tady jde ňákej šmírák. Myslivec (vchází na scénu): Mládeži stop! Co se mi tady v noci flákáte v honitbě! Tady jsou lesy města Brna. Doufám, že se tady nehodláte projíždět na čtyřkolce!? Mařenka: Brounoc, pane střelec. My hledáme perníkovou chaloupku. Google: Běžte rovně a po padesáti metrech zahněte doleva. Myslivec: Jo takhle, vy tady děláte nějakou noční geokešku? Jo, a já nejsem žádnej střelec, ale myslivec. Jeňýček: No, to není žádná honba za pokladem, pane myslivec, my hledáme středisko ekologické výchovy... Chaloupky…, my tam máme seminář a nějak jsme zabloudili, víte... Mařenka (k Jeníčkovi): Ty kojot, co to meleš, jaký Chaloupky, jaký středisko??
Myslivec: No… v noci... seminář... no je tady cosi... ale chaloupky... Google: Chaloupky, středisko ekologické výchovy, přepočítávám... Myslivec: No, ekologická výchova..., to mi nic neříká, ale nějaká chaloupka tady je. Říká se jí perníková..., žije tam nějaká divná ženská, ani nemá mobil, na zahrádce má samý kopřivy a trávu. Mařenka: Trávu, ty vogo. Jo, to bude vono. Jak se tam dostaneme? Říkáte, že tam žije ňáká duchna? Myslivec: Duchna? Jaká duchna? Google: Duchna: slangový výraz pro důchodce. Myslivec: Aha. Hele tady půjdete kolem tý skládky doprava, přijdete na tu obrovskou holoseč a pak hned doleva. Tam už uvidíte světýlko. Jestli eště nespí, baba… teda duchna, (pro sebe) určitě tam pěstuje konopí... (odchází) Mařenka: A pane my...slivovec, nevíte, kde je tady les? Myslivec (zastaví se): To si tropíte šprýmy, nebo co, tady všude je les! (rozmáchne se rukou a odejde) Jeňýček: Tak tady ty tyčky, to má bejt les? Ty vogo, to byla haluz, že sme toho bulvínka potkali! Google: Bulvínek: slangový výraz pro velmi překvapeného jedince. Mařenka: No nic, vysmahnem, ať se na nás ten vopruzák nenalepí. Jeňýček: Jo, zvednem krovky, to bude fičák. Google: Toto je pahýl, naprosto nesrozumitelná pasáž, nelze vyhledat, zkuste autopřeklad z welštiny. (Jeňýček a Mařenka jdou k chaloupce) Jeňýček: No to je teda mazec. (začne se dobývat do chaloupky) Ekostařenka (ze zákulisí): Kdo mi to tam loupe perníček? Jeňýček: Do vrtule, to už sem někde slyšel!? Mařenka: To jenom větříček! Ekostařenka (ze zákulisí): Nepatřím k lidem, kteří se nechají opít rohlíkem, ale tady mi někdo začíná máčet rohlík v rumu. Jeňýček: Haloooo! Hledáme perníkovou chaloupku. Mařenka: Ty brácha, koukni se klíčovou dírkou! Jeňýček: A kde jako je? Mařenka: Tady, vole. (stočí do ruličky Klíčovou dírku, která leží na lavici před chaloupkou a podá mu ji) Google: Klíčová dírka, časopis česko-slovenské permakultury věnovaný různým odvětvím permakulturního dyzajnu, radám, nápadům a informacím o trvale udržitelném životě.
Ekostařenka (vyleze): A hele, rybízek s roštěnkou, co čučíte jak bacil do lékárny, umíte pozdravit? Mařenka: No tě pic, vona mluví lidskou řečí… Ekostařenka: Děťátka, tak kdepak jste se tady vzali, ale pravdu?! Jeňýček: No, my sme…, tohle…, hledali sme dřevo a… a… pak chaloupku…, to je holá pravda... Ekostařenka: Nepokrytá lež a holá pravda nejsou moc sexy. Mařenka: My ale ani nevíme, jak jsme sem došli, tam, nám poradil myslivec, ale dovedl nás sem tady Google. Ekostařenka: Cesty Páně jsou někdy značeny nevyzpytatelnými turistickými značkami. A dovedly vás až sem, do permakulturního zařízení. A pan Gogol, je kde? Mařenka: To není žádnej Gogol, to je Google, a je virtuální. Ekostařenka: Ať je jakej chce, my nejsme rasisti. Vítejte v naší permakulturní chaloupce. Jeňýček: Tak to není perníková? Teda já mám snad halušky… co to jako je? Ekostařenka: No já halušky nemám, zato tady mám různý jiný dobroty, černej kořen, babské ucho, kozí bradu, žabí símě, čertovo lejno, pastuší tobolku a všelico jiné…A jak se jmenujete, vy frikulíni? Jeňýček: Já su Džány a tohle je Mery. Ekostařenka: No a mě říkají Ekostařenka Ježibabová a jsem permakulturní atašé. Jeňýček: Perma... co? Google: Permakulturu lze stručně charakterizovat jako princip a cestu k soběstačnosti a trvalé udržitelnosti. Jde o praktickou filosofii založenou na poznání, že příroda člověka bohatě uživí, dá-li jí k tomu příležitost a přestane ji ničit a drancovat. slide č. 4 Google: Obsahuje tři etické principy. slidy č. 5, 6, 7 Mařenka: No to je soda! A trávu, myslím jako marjánku, nemáte? Ekostařenka: Aj trávu tomkovici vonnou, aj majoránku zahradní. Jeňýček: A perník, ten taky? Ekostařenka: Jo perníček mám medovej i rumovej, a v kvalitě bio a fáre tráde! Mařenka: Kolik to stojí, klidně vysolíme zrní! Jeňýček (naznačí posunkem): Dlaňovka. Ekostařenka: Děťátka, tak to se tady neprodává, musíte si to odpracovat. Když tady byl David, tak říkal – až přijmou za své permakulturní principy, tak pak můžou dostat spravedlivý podíl.
Jeňýček: David, David. Jo to myslíte toho vypatlanýho smažku Michala Davida. Já chci žít non stop, non stop… Ekostařenka: Ne ne, to byl David Holmgren! slide č. 8 Googole: David Holmgren: He was born najtýn fiftyfajf. He is an ecologist, permaculture designeer and writer. He is perhaps most well known as co-originator of the permaculture concept with Bill Mollison. Through the spread of permaculture around the world, his environmental principles have achieved a global influence… Zapínám strojový, automatický překlad: David Holmgren – on se rodila 1955. On byla ekologista, dezigner permakultury a spisovatel... Ekostařenka (vpadne do řeči): No vidíte! Tak tady u mne chvilku pobudete, seznámíte se s principy, a když si to odpracujete, tak dostanete i perník. Jeňýček: Ty číčo. Zoncna už se kulí, za chvilku bude ráno, no tak tady chvilku zůstaneme, bude veget, šoupnem fosilům esemesku, že přindem pozděj. Kolik může bejt? Ekostařenka (bere do ruky budík): No, za minutku pět. Mařenka: Babičko, proč máte tak velký budík? Ekostařenka: Aby budil respekt! Jenýček: Do vrtule, tu větu „babičko, proč máte tak velké…“, to už jsem někde slyšel… Mařenka: Jo, tak já písnu fosilům, že sme šli na to dřevo. (píše SMS) Ekostařenka: A my můžeme začít... Jeňýček: A to mám jako čekovat ty vaše vychytávky nebo to bude jenom takovej zevling? Google: Zevling- nezúčastněné pozorování. Ekostařenka: No právě. A první Davidův princip permakulturního dizajnu je: Pozoruj a jednej. slide č. 9 Mlynář (ze zákulisí): Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Ekostařenka: Podívejte se tady na ten strom s pokřiveným kmenem. Jak se vám to líbí? Mařenka: No je to pěknej binčus a čurbes, měli byste to tady srovnat do metru. Google: Binčus, čurbes, bordel – slangové výrazy pro nepořádek, nelad a nesklad. Jenýček: Ano, měli byste to křivý koště vykácet a finíto. Mlynář (vchází na scénu): Té lípy se nevzdám, patřila našemu rodu od nepaměti. Jak bych mohl dopustit, aby padla její koruna, v níž ptactvo zpívá, zimuje, migruje a hnízdí!? Ekostařenka: Inu, krása je v očích pozorovatele. Vítejte, pane otče! (otočí se na Jeníčka a Mařenku) To je náš pan mlynář. (otočí se na mlynáře) Tohle je Jeniček a Mařenka, přišli sem na praxi. Jeňýček: Čus bus! Krása… v očích pozorovatele. Jo, takže, když se mně začne ten čurbes líbit, tak už je uklizeno, nebo co?
Ekostařenka: No, jde o to napřed pozorovat a uvědomit si krásu, ne tu zřejmou, ale tu skrytou a pak teprv jednat. Mařenka: No na to teda fakt nemám, poslouchat tady ty moudrosti hůlkoplazů. Google: Hůlkoplaz: slangový výraz pro důchodce. Jenýček: No já na to taky nemám energii… Ekostařenka: Ano ano, další princip! Zachycuj a uchovávej energii. slide č. 10 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Ekostařenka: Musíte zachycovat energii a uchovávat si ji. Muže to být energie ve vodě, energie v nahromaděném teple, ale může to být i energie duševní. Jo, a ta vám teď chybí. Je třeba ji doplnit. Mlynář: S prázdným žaludkem se těžko pracuje. Ekostařenka: No ale s plným taky, že jo! Následuje princip: Získávej výnos a ber si z něj spravedlivý podíl. slide č. 11 Mlynář: Štronzo (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! (vytáhne košík plný zeleniny) Jenýček a Mařenka (vrhnou se na košíček) Ekostařenka (schová košíček a pleskne je přes prsty): Další zásada je: Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu. slide č. 12 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Jeníček: To jsou teda hlášky. A jakou vazbu, vydra. To nás jako vezmete do vazby? My nic neprovedli. Mařenka: To je fakt totální výtlem. Zpětnou vazbu, hi, hi, hi! Fukuucha (přichází na scénu): Ano, to jsou mé oblíbené zásady: „Získávej výnos a ber si z něj spravedlivý podíl“ a „Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu“! (vezme košík a začne se nezřízeně ládovat). Jeniček: Hele, šéfíku, vysmahni, nebo chytnu nerva! Mařenka: Prosím vás, ekobabičko, co to je za mamuta? Ekostařenka: Ale to je můj dědek. Von je Japonec. Menuje se Fukuucha. slide č. 13 Google: Nechtěli jste náhodou Masanobu Fukuoka. Byl to japonský farmář, průkopník permakultury, bezorebného zemědělství a metody „nic-nedělání“, kdy je pozornost věnována nikoli tomu, co je třeba ještě udělat, ale tomu, co je možné ještě vypustit a nedělat. Podle Fukuoky je nejzazším cílem zemědělství nikoli pěstování plodin, ale kultivace a zlepšování
lidských bytostí. Autor slavné knihy – přepínám na angličtinu – One Straw Revolution, slovensky vyšlo jako – přepínám na slovenštinu – Revolúcia jednej slamky, kniha, která ovlivnila řadu zastánců permakultury. Jeňýček: Já zírám! To jste jako vy, jo? Fukuucha: Ne, to byl brácha. Já jsem přijel sem, tehdá ještě do Československa, na zápas sumo, ale když jsem zjistil, že tady nemám soupeře, tak sem tady zůstal. (podávají si Jeňýčkem a Mařenkou ruce, uklánějí se)
s
Ekostařenka: Protože se do žádného panelákového bytu nevešel, tak jsme si postavili tuhle permakulturní chaloupku. Pořád hledal energii ve stéble slámy, až nakonec jsme si postavili výtopnu na biomasu. Teda je to vlastně taková pec. Co vy na to, pane otče? Mlynář: Je to stejný jako já: Nemá to chybu. Fukuucha: Pravda, pravda! A na to se napijeme. Mám tady trochu destilovaného rýžového vína. Říkám temu moravskééé sakééé. (vytahuje plácačku) Mlynář (pohotově vytáhne kalíšky na tácek a Fukuucha nalévá) Fukuucha a Mlynář (zdvihnou skleničky a společně): Hoď hooooooo tam! (napijou se) Mařenka: Teda ta pec, to je fakt vychytávka! Fukuucha: Hlavně ta lopata se mi líbí. Je to masiv. (poplácává na lopatu) Jeňýček: A vydra. To už jsem někde slyšel. Do vrtule. Pec, baba, lopata. Co mi to jen připomíná? Mlynář: Jo chlapče, kdyby ses byl učil, možná by se ti to teďka docela hodilo.Teď to budeš dohánět, budeš se učit sedět na lopatě, čert ví, jak to skončí. Tak dopadnou všici, co se neučí. Skončí u lopaty nebo na lopatě. Jeňýček: Ty kojot. Co mi to jen připomíná?… Ekostařenka: No, a to mi připomíná další princip: Využívej obnovitelných zdrojů a važ si jich. slide č. 14 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Ekostařenka: Začíná být zima, tak zatopíme. Tady je, děťátka, spousta dřeva, tady je pila, tak to pěkně pořežte… Mařenka: Já bych to pořešila přímotopem. Brnkačka. Fukuucha: Teda já su Japonec, ale rozumím česky líp než ti mladí. Ne pořešte, ale pořežte! Ekostařenka: Ano, pořežte a zatopte v peci. Tak! (podává jim pilu) Jenýček a Mařenka (pustí se do práce, ale moc jim to nejde) Jeňýček: To je ale úlet, řezat dřevo (vytáhne z kapsy PET láhev s vodou, napije se a zahodí ji) slide č. 15
Mlynář: Další princip je nevytvářet odpad. Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Měli byste číst časopis Veronica místo těch vašich komiksů. To byste s těma lahvema jináč zacházeli! Mně se to pak, tady to svinstvo, zaplítá do mlýnskýho kola. Jeníček: Klídek! To nebyla kola, to byla matonka. Fukuucha: No von není jen hluchej, von je snad aji blbej. Mařenka: Jo, já už to gómu. Když se v šopu nakoupí moc petek, všici to písknou do řeky, tak to dělá ve mlejně pěknej binčus, tady panu fotrovi, nebo jak mu říkáte, se to lepí na kolo. Mlynář: Správně, tobě myslím říkají Marie, ty budeš asi chytré děvče. Ekostařenka: Ba bude, ale toho se asi už nedožiju. Fukuucha: Ale další Davidův princip je: využívej malých a pomalých řešení. Pomalí a vytrvalí vyhrávají. slide č. 16 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Fukuucha: Nezáleží na tom, jak rychle z ní bude chytré děvče, ale aby vytrvala! Jeňýček: Ty jo, Mářo, voni tě chválej. Jo a pane mlynář, kde máte ten mlejn, to sem eště nikdy neviděl, snad jen v pohádce o Máchalovi. Mlynář: Bejvávalo! Ekostařenka: No mlejn mu zkonfiskovali v čtyřicátým osmým, vod tý doby nesedává v mlýnici, ale v hospodě. Mlynář: No jo, v hospodě jsem se cítil jako v ráji… Fukuucha: Jo to je fakt. Hospodskej Gabriel ho neustále vyháněl. Zobač (přichází na scénu): Dobrý den, je tady pakárna „Parníková chaloupka“ (podívá se do papíru) ehm... vlastně pekárna „Perníková chaloupka“? Ekostařenka: Dobrý den, ano, tady se to jmenuje Permakulturní chaloupka, aj Perníková tomu říkaj, tady je šéf. (ukáže na Fukuuchu) Fukuucha: Hola hola, Fukuucha Ježibaba. Zobač: Nerozumím? Fukuucha: Které části mého sdělení nerozumíte? Zobač: Nerozumím japonsky! Fukuucha: Já jsem se vám představoval. Česky! Zobač: Jo aha. Pavel Zobač, já su z Kraje, z hejtmanství, a mám na starosti požární ochranu. Dostal jsem udání, že se tady vaří perník. A hlavně, že nemáte revizní zprávu ohledně vyvložkování komína. Ekostařenka: Perník se nevaří, ale peče. Zobač: To mě nezajímá, mě zajímá komín. Máte komín? Ekostařenka: Máme.
Zobač: A je dostatečně kapacitní? Fukuucha: Je! Zobač: Tak to je v pořádku. Tady mě podepište shodu s předpisy EU, a já půjdu. slide č. 17 Mlynář: Podívejte, my se tady držíme Holmgrenových zásad. Jedna z nich je: Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj. Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! A proto my tady máme komín podle úplně jinejch předpisů, my to používáme na sušení ovoce a tak. Zobač: No a máte to pravidelně vymetané odborným manažerem odkuřovacích soustav? Ekostařenka: Prosím? Zobač: No kominíkem, přeci! Fukuucha: No to nemáme. Zobač: Tak já vám tedy vypíšu blokovou pokutu a půjdu. Mlynář: Počkejte, ale my jsme tu komínovou sušírnu a pec budovali za peníze z grantu Jihomoravského kraje. Protože my se držíme zásady: Využívej krajů a važ si o-krajových systémů. slide č. 18 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Kraj tady ekostařenku nebude snad pokutovat za něco, co sám platí. Já si snad budu stěžovat... Zobač: Nestěžujte si! Jenom si to ztěžujete. No tak já vám tady k tomu napíšu vyjádření a půjdu. Ale... můžeme se domluvit. Fukuucha: No podívej se, ty bloková pokuto. Znáš zásadu: Navrhuj od vzorů k detailům? slide č. 19 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Fukuucha: My tady máme vzornou sušírnu a ty nám ji nebudeš blokovat pokutou kvůli nějakýmu manželovi podkuřování souprav nebo co. To je jako pro stromy nevidět les! Mlynář: No, ale na druhou stranu, je to perfektně vyvložkovaný, když tak si tady sedněte na lopatu a můžete se podívat zevnitř. Zobač: No, to bych mohl.., ale pak už musím letět. Nemám jenom vás. (Zobač sedne na lopatu a Fukuucha, Mlynář a Ekostařenka ho šoupnou do pece.) Zobač (za kulisami): Já letím, já letím... Jenýček a Mařenka: No, to byl teda krimoš! Google: Krimoš – čin v rozporu s právním systémem.
Ekostařenka (pokrčí rameny): No, tak hola, jde se do práce, v peci už to hřeje, jdem tedy dělat perník. Jeníčku udržuj oheň a já s Mařenkou se dáme do přípravy ingrediencí. Tak, a to je praktická ukázka dalšího principu: Dej přednost začleňování před oddělováním. slide č. 20 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Ekostařenka (otočí se na mlynáře, který pospává): Ale, pane otče, řekla jsem začleňovat do práce a ne se oddělovat pochrupováním v teploučku. Mlynář: Ale ekobabičko, vždyť já nepochrupuju, já jen přemýšlím, přemýšlím o těch permakulturních pravidlech a zásadách. Když chce člověk mít vizi, tak musí umět snít… (usne) Ekostařenka: Připravte lopatu mládeži! Jeňýček: Ségra, nevím, nevím, jestli to bude pro nás tady trvale udržitelný, mám pocit, že nám tady půjde o náš budoucí život. Mařenka: Jéňo, jak bude perník hotový, tak s ním vezmem roha a vykašlem se na jejich bláboly. Jeňýček: Hlavně dávej bacha na ten recept, ať už si to můžeme dělat sami doma bez těch fiškusů. Ekostařenka: Tak tady máme první dávku na vychladnutí (donese perník na tácu), a my půjdeme udělat druhou dávku. Mařenko, recept na perník mám ještě od své stařenky, víš. (dává ji papír s receptem) A u dědka v Japonsku dělají perník trochu jinak, ale tak to má být, protože každý jsme jiný a ostatně proto dělám perník medový a i rumový, protože to je další princip: Využívat rozmanitosti a vážit si jí. Slide č. 21 Mlynář: Štronzo! (všichni ztuhnou, Google ukazuje laserem) Jedem! Ekostařenka: A ty, Jéňo, tu počkej, a až to bude hotovo, tak nám pomůžeš z toho dělat dávky. (Mařenka s Ekostařenkou vchází do chaloupky.) Ekostařenka (na odchodu): Dědku, pojď válet těsto, ať tomu můžeme dát značku hand made, na to je potřeba síla. Fukuucha (vchází do chaloupky) Jeňýček (čeká venku) Mařenka (za chvilku přiběhne s receptem v ruce, nahází perník do sáčku a oba prchají) Jeňýček, Mařenka, Google (prchají lesem) Google (občas, zcela nesourodě): Zahněte doprava, jak to bude možné, otočte se o 180 stupňů a první odbočkou sjeďte do levého jízdního pruhu a tam zastavte… Jeňýček: Mářo, máš ten perník? Mařenka: Jo, brácha, tady mám celej pytlík, vole, už sem si švihla dva kousky, ale žádnej trip. Jeňýček: Vydra, segra, já na to hodim voko. (dívá se do pytlíku) Do vrtule, to vypadá nějak divně. (bere si a jí) No... chutná to dobře.
Mařenka: Brácha, já mám pocit, že v tom ani ňákej fermetrazin nebo co nejni. Já se zeptám googla (mluví do mikrofonu): obsah halucinogenních látek v perníku! Google: Perník obsahuje ve větší míře hladkou a polohrubou mouku, cukr, kakao, prášek do perníku, vejce, olej, mléko a marmeládu. Jeňýček: Segra, ten prášek, to je vono! (mluví do mikrofonu) Co obsahuje prášek do perníku? Google: E 500 uhličitan sodný, E 450 difosforečnan sodný, draselný a vápenatý, E 600 chlorid sodný, jemně namleté koření: anýz, badyán, citrónová kůra, hřebíček, skořice, kardamom, nové koření. Mařenka: No, asi to není žádnej pervitin, ale chutná to skvěle. Jeňýček: To neřeš, asi tam fakt žádný péčko nebude, ale jsou tam jenom éčka. Mařenka: Seš magor, tam nic takovýho není, (koukne do receptu) to je samá příroda, jedlá sůl, jedlá soda.... med a rum. Jenýček: Jo..., ale stejně ta permakuturat…., to je ale vodvaz, co? Myslím, že za babou zase skáknem, ne? Mařenka: Jasně vole, tutáč. Google: Tutáč: nejasný výraz, může znamenat stoprocentně, najisto, nebo taky ukončení diskuse, konec. (jiným hlasem) Okamžitě přepněte na dobíjení, baterie jsou téměř vybité! (návrat k původnímu hlasu) Eeee… tutáč, konec… tutáč, konec... tutáč, konec. Tut tut tut tut…
