PODZIMNÍ LIST 2015
toho všedního, ale i třeba dětem jen biblické příběhy nepřevypravovat, nýbrž se pokoušet ukazovat, že jsou o životě a pro život. A přál bych sobě i vám, aby se nám občas dařilo také nepřehlušovat svědomí a používat to, čemu se říká zdravý rozum. Ondřej Macek
HUSOVSKÉ VÝROČÍ – ZASE PÁR VĚT
SBORU ČCE V NOSISLAVI BIBLE JAKO CESTA K PRAVDĚ „Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie...“ (Výklad viery, 1412) Jen pár řádků nad tímto obecně s Husem spojovaným výrokem je však klíčové vysvětlení: „…věřím písmu svatému, neb to ukazuje jistě pravdu, za niž každý křesťan má na smrť vydati hotově život svój…“ Podle Husa je pravdou Boží zákon, o kterém se lidé měli možnost dozvědět prostřednictvím učení a života Ježíše Krista, tak jak nám o obojím vypráví Bible. Křesťané se tímto Božím zákonem mají řídit. Respektive Hus chce po nich i po sobě, aby všechno, co dělají, ale i to, co jim je druhými nařizováno, poměřovali tím, co z Bible přijali. A užívali k tomu hlavu (rozum) a svědomí. Ostatně Jan Hus chtěl před kostnickým koncilem obhajovat právě to, že Boží zákon (uložený v Písmu) je svrchovaný nad všemi světskými i církevními ustanoveními. Přál bych vám i sobě, abychom si každý den vyhradili čas na modlitbu i čtení Bible. Ne mechanické, ale takové, které se otevírá, pokouší pochopit, přijmout; které poměřuje to, co žiji, co je kolem mě a se mnou, s tím, co čtu; které se pokouší přečtené alespoň částečně žít. Hodně si uvědomuji, jak je obojí těžké: neoddělovat nedělní život od
Začátek prázdnin byl ve znamení husovského výročí. Bylo toho dost napsáno i řečeno. Možností, jak přijít k informacím, bylo hodně. Bez povšimnutí nezůstalo, že už definitivně minula doba „našeho evangelického“ Husa. Snad se podařilo i umýt kousek špíny, který se na Husa nabalil nejen v komunistické propagandě. K husovskému výročí byla vyřčena i další zásadní stanoviska i z „katolické strany“. Zaslechl jsem ale v davu (pro přesnost doplňuji, že to nebyl dav v Nosislavi, ale v Praze) při projevu katolického představitele „A stejně mu nevěřím, nemohu mu zatleskat“. Názor je názor, ale ptám se vlastně, co je možné očekávat? Nejde zde jen o tohoto velkého kostnického mučedníka, ale obecně o ekumenismus. Chceme, aby katolíci přestoupili do ČCE? A naopak? Přiznejme si, že slabinou všeho je požadavek, aby ten druhý něco udělal, a přitom jde především o každého z nás. Je to situace jako u toho kazatele, který se zhrozil, když mu po bohoslužbách kdosi poklepával po rameni, že to svým ostrým kázáním jakémusi sousedovi pěkně nandal. Kazatel zalapal do dechu a řekl (anebo neřekl, jen později si definoval myšlenku – až se probral ze šoku): „Já jsem nekázal proti, ale pro. A navíc každému osobně, a nikoliv aby posluchač měl před očima hříchy a pády svého bližního.“ Ale to jen na okraj. Jinak je radostí pozorovat, že husovské výročí, i když je to výročí úmrtí, není jen slavností vážnou, ale i veselou. A že se na ní podílejí různé tradice. Vladimír Svoboda
CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ NOSISLAV Výstavba Chráněného bydlení Nosislav začala po administrativních průtazích v létě 2014. Nyní je již postaveno, zkolaudováno a připravuje se zahájení provozu. Regionální operační program Jihovýchod (EU) hradí 85 % nákladů. Stále však potřebujeme finance, především na dokončení zahradních úprav a platu, dále také na pořízení vnitřního vybavení a automobilu, který bude potřeba. Poslední velká akce, kterou se chybějící prostředky pokoušíme získat, se uskuteční od 11. do 15. listopadu 2015 v prostorách Blahoslavova domu v Brně. Bude to V. ročník Bienále pro Diakonii, prodejní výstava obrazů, ale také sled koncertů a další akcí (např. košt vín). Obyvateli nového domu se mohou stát senioři a osoby nad 40 let s tělesným postižením (po úrazech apod.), kteří potřebují pomoci
2
např. s nákupem, s provedením hygieny, s přípravou a podáváním jídla; lidé, kteří už nezvládají vedení své domácnosti, a to ani s dopomocí. Chráněné bydlení je registrovaná sociální služba, není to sociální bydlení (levné nájemní bydlení pro seniory) ani podnikatelský (výdělečný) projekt. Kritériem pro přijetí bude při přijímání klientů i jejich místní příslušnost – přednost budou mít lidé z Nosislavi a okolí, dále bude rozhodovat časová posloupnost přihlášek a konečně sociální potřebnost, kterou musí určit sociální pracovník služby. V domě mohou bydlet lidé bez ohledu na církevní příslušnost. Plánujeme, že Chráněné bydlení Nosislav bude služba, kde bude klientům k dispozici nonstop asistence, tj. v objektu jim bude stále někdo k dispozici. Klienty se mohou stát osoby s přiznaným alespoň druhým stupněm závislosti na péči. V Chráněném bydlení budou zastoupeni také klienti ve třetím či čtvrtém stupni závislosti. (Zákon o sociálních službách mluví z hlediska potřeby péče o osobách závislých na pomoci jiné fyzické osoby. Podle míry této závislosti potom rozlišuje čtyři stupně této závislosti.) Klienti platí za ubytování, stravu a péči. Pro osobní potřebu jim musí zůstat nejméně 15 procent z důchodu. Platby klientů však většinou nepostačují k pokrytí nákladů na služby, a jsou proto dokrývány z veřejných prostředků prostřednictvím různých dotací. Na internetových stránkách http://brno.diakonice.cz nebo http://nosislav.diakonie.cz se můžete postupně dozvídat o podrobnostech k přihláškám i výběrovým řízením na vedoucího a zaměstnance. Lenka Svobodová
ZKOLAUDOVÁNO Nyní je stavba vybavována nábytkem. Zároveň proběhne výběrové řízení na vedoucí/ho, pečovatelky a pečovatele a přijímání budoucích obyvatel. Ti by se pak v lednu 2016 snad už skutečně mohli nastěhovat. Za sebe přiznávám, že mi ty události posledních čtyř let už trochu splývají... První schůzka členů sboru, kteří stáli o vznik diakonického zařízení v Nosislavi, se konala v únoru 2011. Plány, jednání na úřadech, v církvi, se sousedy, tvorba projektu, shánění peněz, Bienále pro Diakonii, Šachy pro Diakonii, Diakonické víno, hádky, bezesné noci, položení základního kamene, výběrová řízení, radost z drobných kroků,
3
dárců, povzbudivých slov, celocírkevní sbírka... Vůbec to nebylo tak ideální, jak jsem si snil. Věc, o které jsem doufal, že bude i k probuzení a sjednocení sboru, prospěje naší vesnici, také rozdělovala, zranila. Včera jsem procházel postaveným domem. Z prvního patra je výhled na Pálavu. Marmoleum voní. Pomalu začíná další fáze, vlastně mnohem podstatnější. Čím bude dům naplněn? Co se v něm odehraje za příběhy? Zúročení neskutečně velké energie řady lidí – těch kolem projektu, stavby, z Diakonie ČCE, ale také těch, kdo pomáhali svými penězi snít sen. Hodně jsem se naučil sám pro sebe. O tom vlastně psát nedokážu. Zní to jako fráze a já jen doufám, že to nějak ve mně zůstane uloženo. Že skutečné věci vždycky hodně bolí a jsou přes překážky. Z chyb v jednání s druhými; o předsudcích – vlastních i cizích. Že to, co já vidím jako jasně bílé, může být pro někoho hodně černé. O vlastní ješitnosti. Ale také že když je skutečně vydána síla, lze leccos uskutečnit. O Boží blízkosti. Snít nepřestávám. Ale čekám méně. Doufám, že se podaří, aby v tom domě prožilo několik lidí pár pěkných či klidných dnů, měsíců, roků. Pomalu se smiřuji s tím, že nepomůžeme vždycky všem, kterým bych pomohl já rád. Nebo že o pomoc také občas někdo nestojí. Aby ten dům fungoval a bylo v něm dobře, to zase bude stát velké množství sil. Bude hodně záležet na tom, zda k těm silám profesionálním přidá někdo nějakou další – návštěvou, modlitbou, nápadem... Ondřej Macek
AKCE YMCA Náš sbor již dlouho spolupracuje s brněnskou YMCA, která je součástí největší a nejstarší mládežnické organizace na světě. YMCA má 40 milionů členů ve 124 zemích světa. Je založena na křesťanských principech, klade si však za úkol být k dispozici pro všechny mladé lidi bez ohledu na náboženství. Pod její hlavičkou působí Mateřské centrum Nosislávek i klub Kuny. Letos YMCA zaštítila také tábor, kterého se účastnily sborové děti.
BRIGÁDA NA KUNVALDĚ Začátkem prázdnin se již tradičně konal 55. ročník lesní brigády na Kunvaldě v Orlických horách. Tato akce proběhla pod záštitou YMCA Brno klub Kuny. Letos se nás během 14 dnů prostřídalo asi 35 mladých lidí ze sborů Brno, Miroslav, Nosislav a dalších. Náplní tohoto pobytu nebyla jenom různorodá práce v lese (klestění, stavění oplocenek, bourání seníků atd.), ale i společenství, zábava a relax na hájovně, kde se přebývalo. Letošní ročník byl jako vždy vydařený a všichni se už těšíme na příští rok! Jenda Ryšavý
4
TÁBOR VE STRMĚCHÁCH
TÁBOROVÉ HRÁTKY S DĚTMI V prostorách Husova domu, s kulisami právě dostavovaného Chráněného bydlení v pozadí, se v termínu od 20. do 24. 7. konal příměstský tábor pro děti od 3 do 7 let. Pět dnů plných zábavného programu pro 14 dětských účastníků připravili dobrovolníci z MC Nosislávek pod záštitou YMCA Brno a tábor nazvali „Hrátky s pohádkami“. Toto velmi široké zaměření se v praxi realizovalo jako den s Pejskem a Kočičkou, se zvířátky na vandru, s mašinkami, s vodníkem a s princi a princeznami. Každý den byl naplněný hrami, tvořením a nechyběla ani písnička s kytarou – na každý den nová tematická sloka! Prostor byl dán také odpočinku, čtení a volnému řádění dětí. Mohlo by se zdát, že děti v tomto věku ještě organizovaný program příliš neocení a nepřijmou. Ale táborníci se na každý den moc těšili a společně strávený čas opravdu prožívali, bez ohledu na všude okolo panující vedra. Společnou táborovou píseň si určitě zpívají doma dodneška. Stejně jako si rádi vzpomenou na vlastnoruční přípravu oběda, sádrování, výlet na rozhlednu nebo nosislavského vodníka ze zátočky! Nic z toho by se neudálo nebýt dobrovolníků, kteří vymýšleli, zařídili, zrealizovali, vařili, uklízeli, četli pohádky a věnovali dětem svou energii. Tábor by se neuskutečnil, kdyby sbor nedal možnost využít prostory Husova domu. Neměla bych o čem psát, kdyby na táboře nebyly všechny ty úžasné děti. Díky všem. Radka Raflová P.S.: Letos nás ze stavby Chráněného bydlení se smíchem pozorovali řemeslníci, už se moc těším, až nás příští rok takto budou sledovat klienti!
5
Letošní rok jsem měla možnost vyzkoušet si roli vedoucího tábora, a to s nosislavskými a pražskými dětmi (z dejvického evangelického sboru) na táboře ve Strměchách. Okolí Strměch je na tábor jako dělané. Krásná příroda, fara s velikou zahradou a v neposlední řadě nedaleký rybník, který byl příjemným osvěžením v horkých dnech. Každé ráno bylo pro děti připraveno biblické povídání, na které navazoval celodenní program. Děti si mohly například vyzkoušet, jak bylo pro Izáka těžké vykopat studnu nebo jak Izák musel sedm let pracovat u Lábana, aby dostal svoji ženu. Velkým zážitkem byla pro děti „bojovka pro vedoucí“, na kterou si samy připravily strašidelné kostýmy, a užívaly si toho, jak byli vedoucí vyplašení. Doufám, že si děti odnesly spoustu zážitků. Alespoň tolik, kolik jsem si jich odnesla já. Michaela Krišpínová
CONSONARE V BOSKOVICÍCH Možná si ještě někdo pamatuje z loňského roku vystoupení a doprovázení písní při bohoslužbách (nejen) pozounovým souborem Consonare u nás v Nosislavi. Letošní letní soustředění se konalo ve sboru v Boskovicích od 1. do 6. července. Po velkých rozpacích jsem přijal pozvání a přihlásil jsem se na toto soustředění. Spaní ve spacáku je pro mě už dávná minulost a kvality mého hraní podle mého soudu nejsou moc valné. Mé rozpaky brzy vzaly za své. Velká dávka hudby, spousta zkoušek a vystoupení vše obrátily v nadšení, které vřele doporučuji i ostatním hudebníkům. Zkoušeli jsme vybrané písně a skladby hlavně na nedělní boskovické bohoslužby, které byly zároveň křestní a s večeří Páně. Tomu ještě předcházelo sobotní podvečerní vystoupení v Prostějově na sborové zahradě. První polovina hodinového koncertu se týkala podobenství o dvou stavitelích (Mt 7, 24–27). Druhá půlka byla věnována 600. výročí smrti Jana Husa. Prostějovští nás pak pozvali na grilování. V neděli odpoledne jsme absolvovali pěkný výlet do Kateřinské jeskyně v Moravském krasu. Se svolením průvodkyně a ostatních návštěvníků jsme na pódiu, kde nedávno koncertoval Spirituál kvintet, směli zahrát několik skladeb. Neodjížděl jsem z tohoto soustředění s prázdnou. Kromě pěkných
6
zážitků, nových kontaktů a inspirací jsem pro naši kapelu zakoupil další sešit skladeb a písní. Snad se nám podaří k nějaké příležitosti některé skladby nacvičit pro radost nejen naši, ale podle nejlepšího vědomí a svědomí k chvále Hospodinově. Vladimír Lukl
O KANTORECH Začíná nový školní rok, a tak bychom měli psát taky o kantorech… Jenže kantor, to není jen učitel, ale ze své historické podstaty je to především hudebník (přeloženo z latiny „zpěvák“). Ve středověku předzpívával repertoár gregoriánského chorálu, důležitou roli měl ale v 18. a na začátku 19. století. V době, kdy většina velkých hudebníků z politických i uměleckých důvodů emigrovala, udržovali právě kantoři jakousi hudební úroveň, a to víceméně na každé dědině, v níž stál kostel. Takový kantor učil na triviální škole (1. stupeň), v kostele hrál na varhany, vedl sbor (klidně malinký, co vesnice dala), obstarával přepisováním partitury, někdy i něco jednoduchého složil, na rozličné nástroje hrál na pohřbech, svatbách, na Tři krále, někdy i v hospodách. Jeho učitelskou výplatou byl tzv. sobotáles – to chodil každou sobotu za rodiči svých dětských svěřenců a vlastně si vyžebrával plat. Ne vždy jej dostal. Aspoň když hrál u muziky, měl výdělek jistější. Nejznámějším takovým kantorem byl Jakub Jan Ryba, autor České mše vánoční, který se ale za svého života nesetkal s očekávaným uznáním a spáchal sebevraždu. Dnes už nemáme takovou multifunkční profesi, i když mnozí učitelé by to dozajista zvládli. Stejně jako kantor-učitel ani kantor-hudebník však ze světa nevymizel. Asi jste slyšeli o celocírkevním kantorovi Ladislavu Moravetzovi, píše do Českého bratra a připravuje jeho pravidelnou vánoční CD-přílohu. Taky vydává své doprovody k písním z Evangelického zpěvníku, vede různé hudební dílny, pořádá varhanické a sbormistrovské kurzy. Ovšem na jednoho člověka je naše církev dost rozsáhlá. Proto se rozhodl, i na základě zahraničních vzorů, zřídit při Evangelické akademii tříletý Seminář církevní hudby a v něm vzdělávat budoucí kantory, ty, kteří budou obstarávat hudbu v kostele (hrát na varhany, vést sbor, učit shromáždění nové písně, zvláště pak v souvislosti s chystaným novým zpěvníkem). V roce 2010 bylo na základě přijímacích zkoušek do tohoto semináře přijato 20 lidí. Byla jsem mezi nimi. Ani jsme nevěděli, co to pro nás vlastně znamená. Později a postupně jsme začali chápat. Po tři léta jsme jezdili
7
každou první sobotu v měsíci do Olomouce na výuku (sbormistrovství, varhanní kolokvia, varhanní improvizace, teorie, také hudební pobožnosti), na níž jsme se podíleli. Nadto jsme měli ještě individuální výuku varhan u různých lektorů podle regionů (Pražáci měli např. učitele v Praze, já jsem jezdila k Ester Moravetzové do Kroměříže). Vždy v červnu jsme absolvovali postupové zkoušky (varhanní skladby, různé typy doprovodů k písním, vedení sboru), nad kterými jsme všichni bědovali, tušili jsme vyhazov a podobné spravedlivé tresty, nicméně i přesto jsme prošli do vyššího ročníku. Na jaře roku 2013 jsme pak měli zkoušky poslední a byli jsme slavnostně pasováni na kantory. Někteří z nás (a je jich čím dál víc) pak byli později uvedeni do funkce kantora ve svém domovském sboru. Ač bychom to do sebe během studia neřekli, zatoužili jsme se setkávat i nadále. Navštěvujeme se ve svých sborech, v sobotu v tak trochu typickém chvatu a stresu nacvičíme hudební program a v neděli pak posloužíme zpěvem a varhanní hrou při bohoslužbách a následně při odpoledním koncertu. Ke zpěvu zveme i místní pěvecký sbor, samozřejmě. Postupně vykrystalizovala myšlenka, že by bylo dobré nás institucionalizovat, vznikl tak Spolek evangelických církevních hudebníků. V roce 2016 očekáváme příval nových členů, absolventů dalšího tříletého seminárního kurzu. V září se setkáme v Nosislavi. Těšíme se na to a zveme vás i vaše sousedy a známé na neděli 20. září do kostela, na bohoslužby i na odpolední koncert. Třeba někoho z nás znáte: Daniela Hamrová, Jiří Schneider, Edita Mikolášková, Anna Kabeláčová (Praha), Martina Renková (Libiš), Miroslav Kadeřávek (Jimramov), Daniel Dušek (Horní Čermná), Ester Rulíšková (Hošťálková, Šumperk), Hana Vaňková (Hošťálková, Růžďka), Věra Jelínková (Valašské Meziříčí), Petr Běťák (Střítež nad Bečvou), Karel Macek (Jasenná), Martina Matušková (Silůvky), Jana Sušilová (Heršpice), Ondřej Maňák, Michaela Kubelová (Brno-Židenice) a Lenka Dobrovolná (Nosislav).
JMÉNA PROTI ZAPOMNĚNÍ Slovo pomník je od slova pamatovat. Před kostelem máme kamennou připomínku obětí světové války 1914–1918. Je na ní devatenáct jmen, sedmnáct tváří. Rádi bychom o nich věděli víc a v příštích letech nám zkusili připamatovat příběhy těch, kteří zemřeli pro politická rozhodnutí jiných – někteří jen proto, že museli, jiní proto, že doufali, že „pak“ bude v českých zemích lépe. Víte-li něco o mužích z pomníku, ozvěte se nám, prosíme. Stojíme i o drobné bližší údaje (místo narození; číslo domu, ze kterého pocházeli; povolání). Základního bádání se ujal historik Martin Samson, který pracuje v Muzeu města Brna a je členem našeho sboru. Rádi bychom však do toho
8
„výzkumu“ zapojili také sborové děti, kterým chceme předat něco z příběhů místa, kde žijí. Vděčni budeme i za fotografie, dopisy z fronty či rodinné dokumenty, které se padlých týkají, nebo za informace o vojenském útvaru, u kterého sloužili. Vše na místě ofotografujeme a hned vrátíme. Obracejte se, prosíme, na: Martin Samson, tel.: 608 524 736, e-mail:
[email protected]. Martin Samson a Ondřej Macek Čechal Kar. 1892–1919 Hejtmánek F. 1889–1917 Kolář Frant. 1887–1914 Lukl Josef 1899–1918 Lukl Vladimír 1888–1914 Nečas Václ. 1890–1915 Putna Jan 1881–1915 Solnička Kar. 1894–1917 Trumpeš Jar. 1897–1918
Gold Adolf 1885–1914 Jakš Jan 1874–1916 Kotouček Jos. 1873–1914 Lukl Václav 1872–1917 Novotný Fr. 1877–1914 Procházka 1889–1914 Sedlo Jindřich 1896–1917 Španiel Fr. 1881–1915 Váňa Vilém 1878–1917
LIDÉ KOLEM BOHOSLUŽEB
•
VÍTACÍ SLUŽBA
Bohoslužby, to není jen kázání. V našem seriálu minirozhovorů představujeme ty, kteří se na nich vedle faráře také pravidelně podílejí. Při příchodu do kostela je každý rukoudáním přivítán a zároveň započítán mezi účastníky bohoslužeb, pak si může ve zpěvníku nalistovat písně, jejichž čísla, společně s odkazem na čtení, visí na úžasném kladkostroji. Do služby, jejímž úkolem je nejen takto připravit kostel, se v Nosislavi zapojují: Jitka Brchaňová, Mirka Pitáková, Vlasta Ryšavá, Petr Bartušek, Miloš Dobrovolný, Vladimír Kendík, Jaroslav Koláček, Roman Krišpín, Vladimír Lukl, Luboš Samson, Pavel Samson, Jiří Svoboda, Vladimír Svoboda a Vladimír Vrbas. Ptali jsme se Jitky Brchaňové. Jak dlouho už děláš „vítací“ službu? 20 let. Co obnáší tvoje příprava, když máš v neděli službu? Hlavně musím dřív vstávat, abych byla v kostele včas a v klidu vyvěsila čísla písniček, které se budou zpívat, a texty čtení. Když jsou bohoslužby s večeří Páně, musím si zajistit chleba a víno; pokud je křest, připravím džbánek s vodou. Někdy si připravuji modlitbu nebo čtení, ale opravdu jen výjimečně. Jsem velká trémistka, takže veřejného vystupování bývám ušetřena. Co tě na této práci těší/baví? Je to především služba pro druhé. Když si při vcházení podávám ruku s ostatními, mám stejný pocit, jako když se zdravím se svojí rodinou. Co tě na ní naopak štve? Že by mě něco vyloženě štvalo, to nemůžu říct, nic takového mě nenapadá. Máš nějakou zajímavou příhodu pojící se k této službě (nějaký trapas, něco ze zákulisí, případný ohlas...)? Moje úplně první služba byla při pohřbu. Nevzpomínám si, čí to byl pohřeb, ale byl tenkrát ještě v Husově domě před rekonstrukcí. S rakví se tam dost špatně manipulovalo. No a od té doby, vlastně hned od začátku mé kostelnické „kariéry“, se dost často stávalo, že jsem mívala službu při pohřbu. Vysloužila jsem si tím titul
9
pohřebního kostelníka a někteří „kolegové“ se občas ptávali, co a jak se má při pohřbu dělat. Nerada bych to zakřikla, ale naštěstí tato doba pominula a měla jsem už tu čest mít službu i při svatebním shromáždění i při křtu. Jednou se mně stalo, že jsem zapomněla koupit dostatečné množství chleba k večeři Páně. Víno jsem měla zajištěné, ale ten chleba mně nějak unikl. Byla sobota navečer a co teď? Dnes sice není problém zajet i ve svátek třeba do obchodního domu, ale já jsem se tehdy rozhodla, že upeču domácí chleba. A podařil se! V neděli po bohoslužbách za mnou přišel jeden bratr a ptal se, co jsem to měla za chleba, že byl nějaký jinačí a že mu moc chutnal. Po nočním pečení mě to velice potěšilo! (Obzvlášť že to poznal muž!) Za nějakou dobu jsem k večeři Páně opět pekla svůj domácí chleba a tentýž bratr mně po bohoslužbách řekl: Zase jsi pekla, co?... -L
ALFA KURZY Kurzy Alfa vznikly v Londýně v sedmdesátých letech 20. století. Za posledních dvacet let jimi prošlo ve 169 zemích 23 milionů lidí mluvících 112 jazyky. Probíhají ve stejném tvaru v římskokatolické církvi i ve většině církví protestantských. Například David Suchet, britský herec, představitel Hercula Poirota, o nich řekl: „Neznám žádný jiný kurz, který by obsáhl úvod k základům křesťanské víry tak přístupným způsobem a byl tak relevantní pro dnešního člověka.“ Rozhodli jsme se je uskutečnit i v našem nosislavském sboru. Určeny jsou těm: - kdo se ptají - kdo si chtějí udělat představu - kdo kdysi prošli nějakými hodinami náboženství či přípravou ke konfirmaci, ale pak byli zaváti v životě jinam a rádi by si udělali dospělý názor. Tušíme, že i v našem sboru jsou tací, kteří by třeba rádi po delší odmlce přišli do kostela, respektive začali žít trochu jinak svou víru, ale mají strach „z pohledů“; nebo tací, kteří by si chtěli nějak svoji víru ujasnit. Byli bychom rádi, kdyby právě toto alfa kurz umožnil. Zároveň nejde o naverbování do konkrétní církve, ale o nabídku podnětů k přemýšlení. Alfa kurz tvoří deset večerů, které začínají lehkou večeří. (Vše bezplatně a nezávazně, bez tlaku a nucení.) Po jídle následuje asi půlhodinová přednáška lektora a potom rozhovor v menších skupinkách. Dojde na témata jako: Kdo to je Ježíš? Co to je vlastně víra? Co to je modlitba a k čemu je? O čem je Bible a jak ji zkusit číst? Kde se bere zlo a
10
co s ním? Vstupuje nějak Bůh do lidských životů? Uzdravuje Bůh? Co to je církev a proč není jen jedna? Má život nějaký smysl? Setkání se uskuteční v podzimní a zimní středy od 19 hodin (30. září; 7. října; 14. října; 21. října; 4. listopadu; 18. listopadu; 25. listopadu; 2. prosince; 9. prosince; 16. prosince) na evangelické faře v Nosislavi (Masarykova 156). Alfa tým
SALÁR Pozvolnými kroky vstupuje naše církev do období, kdy již nebude na její provoz přispívat stát, jak tomu bylo předchozích skoro sedmdesát let... Naše církev i náš sbor se snaží hospodařit tak, aby se podařilo udržet bohoslužby, biblické hodiny i službu kazatelek a kazatelů na co nejvíce místech. Jsme velmi rádi za to, že i díky vašim darům nosislavský sbor funguje a může nabízet. V minulém roce jsme dokonce zaznamenali mírný nárůst saláru. Děkujeme za to. Kromě běžných výdajů na energie, provoz, personální fond, příspěvků na činnost ústředí církve a seniorátu, různých sbírek potřebným jsme letos budovali mimo jiné toaletu v kostele a chystáme výměnu topení v Husově domě. Salár v našem sboru se pohybuje v řádu několika desítek korun až několika tisíc korun. Přispívat je možné hotově, složenkou nebo převodem na účet. Někteří přispívají měsíčně trvalým příkazem. Je to méně náročné pro přispěvatele a praktické pro sbor. Lépe se hospodaří. Průběžné výdaje jsou pokrývaný průběžnými příjmy. Budeme vděční, když během podzimu formou saláru našemu sboru přispějete. staršovstvo
PODZIM VE SBORU koncert v kostele, účinkují členové Spolku evangelických církevních hudebníků pod vedením celocírkevního kantora Ladislava Moravetze 4. října, 9 hod. slavnostní bohoslužby s díkůvzdáním za úrodu 4. října, 16 hod. koncert v kostele, vystoupí Brněnský ekumenický sbor, zazní Vivaldiho Gloria a další skladby barokních autorů 11. října výlet nejen pro nedělní školu 1. listopadu, 15 hod. beseda s farářem Petrem Kulíkem o pěstounské péči (v Husově domě) 11.–14. listopadu V. ročník Bienále pro Diakonii „To vše jsem vám říkal v obrazech…“ (Jan 16,25), koncerty, prodej obrazů, košt vín. Koná se v prostorách Blahoslavova domu, Lidická 79, Brno. 29. listopadu, 14.30 hod. adventní jarmark v Husově domě 20. září, 14.30 hod.
NÁVŠTĚVY, INFORMACE, KARTOTÉKA A DOVOZ Setry a bratři, velmi rádi k vám přijdeme na návštěvu... Stojíte-li o setkání – kolem narozenin i kdykoli mimo ně, zavolejte nebo napište. Někdy je pro nás těžké rozlišit, zda je setkání vítané nebo obtěžuje. Najdeme si čas a přijedeme rovněž do diaspory, ale u řady členů mimo Nosislav i v ní nevíme, jak návštěvu předem domluvit a naplánovat, aby „byla vhod“. Setkáváme se také s jistě oprávněným strachem otevírat dveře, i proto jsme vděční za předchozí telefonickou domluvu, pozvání. Kartotéka našeho sboru není vždy zcela aktuální. U některých domů jsou psány děti, které se již oženily či vdaly a bydlí jinde. Mnohdy nevíme, zda dotyčný ještě žije, případně kde a u koho. Pomůže nám, když nás na změny upozorníte. Případně dáte najevo, že o vztah se sborem stojíte. Kromě sborových listů vám také můžeme elektronicky zasílat informace o aktuálním dění ve sboru (pozvánky, kázání ad.). Máte-li přístup k e-mailu, stačí napsat na sborovou adresu
[email protected]. Pokud byste se chtěli dostat občas na bohoslužby a nemáte jak, je možné domluvit i dovoz. Iva Květonová (734 857 003) a Ondřej Macek (739 244 754)
11
Mateřské centrum Nosislávek se bude opět od září pravidelně scházet každou středu v 9.30 v Husově domě či na faře. Během podzimu nabídne další aktivity pro děti předškolního či mladšího školního věku. Děti od 4 do 7 let zveme na odpolední kroužek BOBULKY aneb HRÁTKY V PŘÍRODĚ. Schůzky se budou konat každý čtvrtek od 16 do 17.30, první bude 17. září. Zázemím a výchozím bodem bude Husův dům. Cena kroužku za pololetí je 850 Kč. Předběžné přihlášky a bližší informace do 15. září na mailu
[email protected]. Zprávy o dalších chystaných akcích můžete sledovat na http://nosislavek.webnode.cz/. Podzimní list Farního sboru ČCE Nosislav, Masarykova 156. Pevná linka na faru 530 330 074; aktuální sborový program – viz nástěnka před kostelem a internet http://nosislav.evangnet.cz; číslo bankovního účtu 2900034096/2010; IČ 48452831; farář Ondřej Macek (mobil 739 244 754, e-mail
[email protected]); kurátor Vladimír Lukl (mobil 721 866 861, e-mail
[email protected]). Dodáváno zdarma na všechny adresy ve sboru. Redakční rada Ondřej Macek, Vladimír Svoboda a Lenka Dobrovolná. Reprodukce užité v listu: strana 1 – František Kaván: Zoufalství, na dalších stranách jsou fotografie Chráněného bydlení, z příměstského a strměšského tábora a z lesní brigády.
12
