VELIKONOČNÍ LIST 2014 SBORU ČCE V NOSISLAVI NIKODÉM Třikrát se v evangeliu podle Jana mihne postava Nikodéma. Zřejmě to byl izraelský náboženský učitel a snad také člen synedria, jakéhosi správního jeruzalémského orgánu odpovědného za věci duchovní i za pořádek v okupované zemi. Nejprve přichází za Ježíšem uprostřed noci (Jan 3). Má jej tma skrýt, nebo se noc hodí více ke společnému studiu Písma? Je plný otázek a tuší, že by mu na ně galilejský kolega mohl dát odpovědi. Víra roste otázkami. Jenže Nikodém jako by si zároveň nechtěl Ježíšovy odpovědi k sobě tak úplně připustit. A Ježíš mu poměrně tvrdě říká, že pokud se chce někam duchovně posunout, musí začít znovu, jakoby se znovu narodit, otevřít se a nechat se shůry proměnit. K Bohu se nelze promyslet, dobrat, je třeba si nechat nadělit. Nechat Boha, aby se mnou udělal své. A také nelze jen přihlížet, dívat se, jak vítr ohýbá větve stromů, nezúčastněně pozorovat a hodnotit znamení, číst staré příběhy, ale je třeba se otočit, odkud vítr vane, nechat se ovanout, vystavit se působení větru, Pána Boha. První setkání Nikodéma s Ježíšem jsou otázky a těžkosti s odpověďmi. Podruhé se Nikodém účastní jakéhosi jednání, při kterém jeruzalémští chrámoví představitelé plánují a nařizují Ježíšovo zatčení (Jan 7). Nikodém protestuje, že takový postup odporuje Mojžíšovu zákonu. Je překřičen, obviněn ze sympatií ke galilejskému proroku, ale našel odvahu vystoupit z řady. Četba, otázky, přemýšlení se nějak musí odrazit v tom, co dělám. Ježíš zemřel na kříži. Jeho nejbližší učedníci se schovávají kdesi ve strachu za zamčenými dveřmi. A tak dva muži, kteří možná dosud jen z povzdálí, s nadějemi, sympatiemi ten Ježíšův příběh pozorovali, kteří se snad dosud báli si s ním zadat, ohrozit svá postavení, ohrozit sami sebe, kteří se ovšem možná mlčky také účastnili Ježíšova souzení, se překonají, dojdou za římským místodržitelem Pilátem a požádají jej o mrtvé tělo odsouzeného. Udělají to svátek nesvátek, překročí práh pohanského paláce, dotknou se
mrtvoly a podle náboženských předpisů Izraele se tak sami dobrovolně vyloučí ze slavení právě začínajících svátků. Potřetí se Nikodém objeví u Ježíšova pohřbu (J 19); uspěchaného, ne příliš pořádného, ale... Nikodém přinese těžký náklad myrhy a aloe, jako by do nového skalního hrobu pohřbívali samotného krále. Ti dva, Josef z Arimatie a Nikodém, členové synedria, učitelé Zákona, pohřbívají někoho, kdo je inspiroval, v koho doufali. Pohřbívají dalšího, kdo se pokusil něco změnit, dalšího zabitého izraelského proroka, královského uchazeče. K víře patří otázky, studium Písma (Bible), pokusy to Písmo žít, ale právě podle Ježíše také milosrdenství, které jde nad Zákon. Snad se zrovna toto přiučil Nikodém u Ježíše, a proto nechce nechat jeho tělo šakalům či kdoví čemu. O dalším setkání už v evangeliu nic není. Takže jen domněnka: Podle všeho mělo to, že evangelista zachoval Nikodémovo jméno, nějaký důvod. Snad jej ještě první čtenáři evangelia znali, potkávali, pamatovali si ho. Možná se stal členem některého z prvních křesťanských sborů. Možná. Možná tedy nakonec udělal Nikodém i ještě ten další krok, za otázky, za život inspirovaný Zákonem, za milosrdenství, které jde nad Zákon, možná přece vystoupil ze stínu, zvedl oči nad listy proroctví, přestal mlčet. Možná nakonec pochopil, poznal, že nejde o to uchovat, nabalzamovat Ježíšovo tělo či myšlenky. Možná se zvládl vystavit tomu Božímu vanutí a zažil Neděli vzkříšení. Ondřej Macek
SVÁTEČNÍ POBOŽNOST úvodem: Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. (1K 5,7–8) modlitba: Pane Bože, se všemi křesťany slavíme dnes největší svátek – Ježíš vstal z mrtvých a hrob zůstal prázdný. Děkujeme Ti a oslavujeme Tě za naději, kterou dáváš našim životům. Že smrt není tím, co by mělo určovat náš život, co by nad ním mělo hlavní slovo, cíl, ke kterému bychom směřovali. Cíl naší cesty je snad dál, ne ve smrti, ale u Tebe, Bože. Díky Kristu se na to smíme spolehnout. Děkujeme Ti, že jsi nám na svět poslal svého Syna, jako světlo, které osvětluje naše cesty, jasné světlo, díky němuž nemá šanci tma, a proto nemusíme mít strach. Prosíme, ať umíme být Tvými věrnými svědky. Ať dokážeme naplňovat Kristovo učení, lásku jedni k druhým. biblická čtení: Mk 16,1–8; J 20,1–9; 1K 15 závěrem: Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. (Ž 118,22–24)
Iva Květonová a Ondřej Macek
KONFIRMANDI Pokud projdou zdárně i konfirmační zkouškou, měli by být po takřka dvouletém trápení 8. června konfirmováni tito tři mladí lidé. Přinášíme s nimi rozhovor. Jak se jmenuješ a kolik je ti let? Ilonka Chrastilová, 14; Kristýna Nečasová, 14; Ondřej Ryšavý, 14 Máš v životě nějaký vzor? Koho? Ilonka: Rodiče. Kristýna: Ano; Ondřej: Ne. Čím bys chtěl/a být? Ilonka: Překladatelka, historička v Anglii. Kristýna: To ještě nevím. Ondřej: Profesionální fotbalista. Který film je tvůj oblíbený? Ilonka: De-Lovely, Jak ukrást Venuši. Kristýna: Deset důvodů, proč tě nenávidím. ONDŘEJ Ondřej: Agent v sukni. Chodíš rád/a do kostela? Ilonka: Celkem ano. KRISTÝNA Kristýna: Moc do kostela ILONKA nechodím; Ondřej: Ano. Přijde ti sbor a lidé v něm jako zajímavé společenství (např. oproti kolektivu ve škole nebo jinde)? Ilonka: Celkem ano; Kristýna: Moc ne; Ondřej: Ano. Kdybys byl/a jednou členem staršovstva, jakou oblast správy bys chtěl/a mít na starost? Napadá tě, čím bys mohl/a napomoci tomu, aby tu náš sbor i nadále byl? Ilonka: Zahraniční sbory. Kdyby ze mě byl milionář, věnovala bych nějaké peníze. Kristýna: Vaření kávy, zahraniční sbory. Ondřej: Pokladník. Přispívat peníze. Co by měl náš sbor dělat pro naši obec nebo vůbec pro lidi kolem? Ilonka: Pomáhat jim třeba v traumatických situacích. Kristýna: Nevím; Ondřej: Povzbuzovat je. Jak by měla vypadat mládež, abys tam rád/ráda chodil/chodila? Ilonka: Měly by se tam hrát hry. Kristýna: Mělo by tam být veselo. Ondřej: Tak jak teď. Co tě na konfirmační přípravě bavilo? Ilonka: Hry :-), konfirmační soustředění. Kristýna: Někdy byla i sranda. Ondřej: Když si povídáme o tom, co se uskuteční.
DIPU SNAL Náš sbor podporuje ve studiu bangladéšského chlapce Dipa Snala prostřednictvím Občanského sdružení ADRA v projektu BangBaby. Stalo se tak na návrh mládeže při sborovém shromáždění v roce 2005. Dipu byl nejdříve v přípravné třídě a pak chodil na vesnickou školu v Akonpaře. Ze začátku se seznamoval se školou, jeho oblíbeným předmětem byla bengálština a rád kreslil. Po dokončení školy se chtěl stát farmářem. Postupem času se jeho zájmy rozšiřovaly a také se změnil jeho cíl, tentokrát chtěl být učitelem. V roce 2011 přešel Dipu z vesnické školy na internátní školu do Monosapary, kde si kromě bengálštiny oblíbil matematiku a angličtinu, a jeho prospěch se stále zlepšoval. A opět si změnil svoji představu o budoucnosti – dnes by chtěl být lékařem. Před ním je však ještě šest ročníků internátní školy a teprve pak se bude rozhodovat o svém budoucím povolání. Je vděčný, že může studovat i díky naší podpoře, protože jeho rodiče jsou chudí a sami by mu vzdělání nemohli dopřát. Jeho tatínek je pomocným dělníkem a jeho maminka je v domácnosti a stará se o Dipova mladšího bratra. Měsíční příjem rodiny je 1400 taka, to je v přepočtu asi 350 korun. V únoru tohoto roku jsem se zúčastnil setkání dárců programu BanglaKids (nový název projektu), na kterém jsme byli seznámeni s působením ADRY ve spolupráci s bangladéšskou organizací BCSS v různých projektech, např. vybudování nového zdroje vody pro internátní školu nebo „škole krávy, dětem mléko“ apod. Pro náš sbor bych doporučoval soustředit se na podporu Dipa, vedle dotace na jeho studia máme možnost jej i jeho rodinu podpořit formou různých balíčků. Přispívat na studium můžeme každou neděli do kasičky s Dipovou fotografií. Ročně posíláme 6600 korun. 1. června, na Mezinárodní den dětí, a 8. června chceme uspořádat mimořádnou dobrovolnou sbírku. Podle výše výtěžku zvolíme vhodný balíček. Jen pro zajímavost: balíček pro jeho osobní potřeby je za 160 korun, balíček oblečení 320 korun, doučování 480 korun, materiální pomoc pro rodinu 1150 korun. A na závěr poděkování. To patří všem, kteří tu a tam vhodí nějaký obnos do kasičky. Těší to hlavně Dipa, který je vděčný za to, že může chodit do školy. Potvrzují to i slova z jeho zatím posledního dopisu: Drazí sponzoři, přijměte z mého srdíčka lásku a velký dík. Je to skvělé, že mi dáváte možnost psát tento dopis. Jak se máte? Doufám, že dobře. Jsem moc rád, že od vás dostávám podporu. Určitě vás potěší, že mi studium jde dobře. Přeji vám jen to nejlepší a z celého srdce vás mám rád. Vaše milující dítě Dipu Snal Vladimír Lukl
HISTORICKÉ OKÉNKO – ŠKOLKA V HUSOVĚ DOMĚ Když bylo paní Miloslavě Luklové z čísla 305 pět let, vodívala ji její maminka do místní evangelické školky do Husova domu. U Mikulášků v obchodě si směla vybrat z proutí pletenou kabelku, do které jí maminka každé ráno chystala svačinu. Bylo to v roce 1945. Školku založila paní farářová Nešporová, která zde pečovala o děti společně se svojí dcerou Olenkou Nešporovou a slečnou Aničkou Zezulovou, později vdanou jako Ňorkovou. Školka svým působením navázala na „dětskou zahrádku“, která fungovala při sboru v Husově domě společně se sirotčincem mezi léty 1914–1926. Školka byla otevřena po dobu polních prací, tzn. od jara do podzimu. Odlehčovala matkám, které musely na pole. Dětí se scházelo kolem čtyřiceti. Maminky je přiváděly ráno, na oběd si je braly domů a po obědě je opět přivedly. Děti zůstávaly až do večera. Vychovatelky je předávaly maminkám umyté, učesané a upravené. Paní farářová Nešporová si všímala nejenom dětí z evangelického sboru, zvala do školky také potřebné děti z katolických rodin. Snažila se tak pomáhat s péčí o děti ze sociálně slabých rodin, také vdovcům, vdovám, zdravotně postiženým. Takové rodiny vedla v patrnosti a nedbala na to, z jakého tábora jsou. Program ve školce nebýval pravidelný. Děti si především hrály, převážně na dvoře a zahradě Husova domu. Učily se básničky a často se zpívalo. Paní Luklová si básničky naučené ve školce pamatuje dodnes. Bitky nebývaly, všechno probíhalo v klidu a pohodě. Vychovatelky byly vlídné, staraly se s citem a trpělivostí. Nejvzácnější chvíle byly ty, kdy se četly pohádky vsedě v trávě. Děti to tak bavilo, že ani nedutaly. Ve školce bývaly i malinké děti, o které se často staraly ty starší a vozily je v kočárcích. V paní Luklové zanechala školka pěkné vzpomínky a pocit, že nechodila do zařízení pro děti, nýbrž na návštěvu, na kterou se vždy velmi těšila. Podle vzpomínek paní Miloslavy Luklové zapsala Iva Květonová.
KDYBY MĚL PAPÍR CIT, URČITĚ BY ŘVAL Od začátku května budou naše kostelní stěny zdobit obrazy brněnské malířky, kreslířky a karikaturistky Marie Plotěné. Takový interiér je pro tematiku její tvorby nanejvýš vhodný, její dílo je totiž z části inspirováno biblickými verši, ale není to pouhá jejich ilustrace, je to spíše vtipná, přitom žensky jemná interpretace. Z blízka budete moct prostudovat i její unikátní malířskou techniku, tzv. drásání. Marie Plotěná je členkou různých uměleckých uskupení, vystavuje jak sama, tak s ostatními malíři u nás i v zahraničí, za své dílo obdržela desítky cen. Jak se stalo, že jste se rozhodla pro umění? Od dětství jsem silně inklinovala k výtvarnému umění. Bylo mi u kreslení a malování dobře, vyhledávala jsem chvíle, kdy jsem mohla být s tužkou, pastelkou, barvami a papírem. Každá prázdná plocha byla pro mne velkou výzvou. Bavilo mne pozorovat, objevovat, poznávat a zobrazovat viděné.
Později vytvářet z viděného nový svět. Po studiích na brněnské uměleckoprůmyslové škole jsem měla sto chutí jít studovat dějiny umění na Masarykovu univerzitu. Obor však každý rok neotvírali a já dala přednost výtvarné praxi před teorií. Mé nové zaměstnání učitelky výtvarného oboru v lidové škole umění mě přivedlo k dálkovému studiu pedagogické fakulty. Na kreativitu zbývalo málo času a touha po vlastní tvorbě mi nedopřávala klidu. Nakonec jsem pracovní poměr rozvázala a zvolila svobodné, ale riskantní povolání na „volné noze“. Kde je hranice mezi tím, že někdo umí pěkně kreslit a že umí kreslit tak dobře, že by mohl obstát v konkurenci, popřípadě získat nějaké ocenění, jak se to podařilo vám? Umění kresby je především uměním vidět. Velkou roli tam hraje chuť, potřeba kreslit, s ní roste i dovednost kresby, dalo by se říci obdobně jako u každého jiného tréninku. O trénink však v první řadě vůbec nejde. Ani nevíte, že trénujete, kreslit vás prostě baví, je to součást vašeho bytí. Dovednost není prioritou, i když vás časem může těšit. Sebepreciznější kresba nemusí ještě oslovovat. Důležitá je poloha vašeho srdce. Správně vidíme jedině srdcem, řekl kdysi Antoine de Saint-Exupéry. Nejen tedy bystré oči, šikovná ruka, talent, ale i srdce, které dává vaší práci znaménko plus, nebo minus. V neposlední řadě i mysl, nápady, směřování, úsilí předat poselství, jehož se vaše práce může stát nositelem. To vše se podílí na jedinečnosti a originalitě tvorby. Stává se, že pak dílo dokáže diváka oslovit a někdy je dokonce oceněno. Cena samozřejmě povzbudí a potěší, ale nejde o ni na prvním místě. Po revoluci jste začala vystavovat v církevních, často evangelických prostorech. Jak jste k takovému angažmá přišla? Jste členkou nějaké církve? V počátcích mé tvorby mne přitahovala antická mytologie, stejně i křesťanská tematika. Usilovala jsem si doplnit vzdělání tam, kde nám jej školství neposkytlo. Bible se mi dostala do rukou teprve v roce 1979 a hned mne velmi oslovila. Počaly vznikat mé první kresby a obrazy s biblickými náměty. Již předtím mne také oslovovali mnozí křesťanští autoři. Pamatuji si na jeden z prvních drásaných obrázků, který jsem nazvala „Prosím tě, namaluj mi beránka“. Byla to známá prosba Exupéryho malého prince, vyslovená tentokrát mnou k namalované postavě anděla. Netušila jsem tehdy, že za tři roky mi bude dáno z Boží milosti poznat Beránka s velkým B, při mém obrácení. Stálo tu však Desatero a v něm druhé přikázání mluvící o zákazu zobrazování. Stejně i mé veřejné obrácení v tehdejší totalitě ohrožovalo možnosti publikování. Podivuhodným způsobem mi však
bylo dáno z Boží strany světlo i odvaha. Za deset let potom přišla sametová revoluce, otevřely se nové výstavní možnosti a pozvání k výstavám v křesťanských prostorech přicházelo jedno za druhým. Stala jsem se členkou Sdružení křesťanských umělců Sursum corda a začala přispívat do časopisu Zvonek, kde mé kresby ilustrovaly povídky spisovatelky Hany Pražákové. Kresbami jsem i jeden rok provázela Křesťanský magazín brněnské televize, mé ilustrace biblických veršů se začaly pravidelně objevovat na titulní stránce zpravodaje našeho sboru Bratrské jednoty baptistů i v letácích Brněnské tiskové misie. Postupně se mi naskytla příležitost k samostatným výstavám obrazů v prostorách různých církví, z evangelické to bylo v Libčicích, Berouně, na proslulém Husovickém dvorku při zdejším sboru ČCE i na faře na Opletalově ulici v Brně. Samostatně jsem vystavovala při příležitosti Ekumenického setkání s Biblí a uměním a také v Praze a anglickém Swanvicku při konání mezinárodní konference. Mé práce doprovázely spolu s díly dalších výtvarníků výstavu Česká Bible v průběhu staletí v pražském Karolinu, v brněnské katedrále na Petrově a jinde. Pořádaly se mimořádně zajímavé akce jako Bienále křesťanského humoru o věřících a nevěřících lidech Bratr Paleček nebo Humor v církvi, na nichž jsem vystavovala své biblické ilustrace. Používáte speciální techniku malby, spojujete drsnost materiálu s jemnými tahy. Vysvětlete nám laikům, jak vznikají vaše obrazy. Ve své tvorbě jsem měla vždy sklony experimentovat s výtvarnými materiály. V malbě mne lákalo zapojit vedle světla imaginárního i světlo skutečné. Toho bylo možné docílit tv ar o v á n ím p a p ír o v é h o p o d k l ad u v r á sn ě n í m , v r y p y , pr o p ic h o v á n ím , tr h án í m , ř e z á n ím a v r st v e n ím . Umocňovalo to výtvarný výraz, výsledné struktury působily jemně plasticky. Byla jsem vděčna za objevení těchto možností, a jelikož mi práce s papírovou hmotou připomínala drásání, nazvala jsem svou techniku a její výsledné artefakty drásanými obrázky. Uvědomila jsem si, že kdyby měl papír cit a duši, určitě by při mých zásazích řval… Jemné pohlazení barvami pak tišilo onu „způsobenou bolest“ rodícího se dílka. Možná by někomu název techniky evokoval, že díla jsou také drásavá a srdceryvná, opak je však pravdou. Dominuje zde poezie, něha, skryté i
zjevné slovní hříčky v názvech obrazů, humor i lyrika. Celek má být spíše pohlazením pro duši než jejím drásáním. Podle čeho vybíráte obrazy na své výstavy? Jaké vyberete na výstavu do nosislavského kostela? Při sestavování výstavních kolekcí musím respektovat velikost výstavního prostoru, jeho osvětlení a také to, čím chci diváka oslovit. Jedná-li se o výstavu kresleného humoru, je to vždy jednodušší. Drásané pastely však potřebují dobré horní světlo, nejlépe bodovky. Neprospívá jim umístění proti oknu do přímého světla. Při samostatných prezentacích připravím obvykle výběr, který zahrnuje všechny tři oblasti mé tvorby: drásané pastely, ilustrace biblických veršů a kreslený humor. Obvykle každou kolekci doplním i nejnovějšími obrazy. Do nosislavského kostela, kam by se takový výběr nevešel, připravím kolekci pouze z drásaných pastelů. Poznala byste padělek svého obrazu? S padělkem svého obrazu jsem se ještě nesetkala. Setkala jsem se pouze s tím, že jsou mé kresby obkreslovány nebo slouží jako předloha těm, kteří si chtějí zakreslit. U nás ve sboru máme sestru, která již dlouhou dobu kreslí podle mých biblických ilustrací své podobné kresby. Věnovala mi jich s radostí celý pokreslený sešit. Obvykle se hned na první pohled pozná rozdíl. Ale autor se nesplete ani u zdařilé, profesionálně namalované kopie svého obrazu. Vycítí to prostě instinktem. Je to něco podobného jako rozdíl mezi dítkem vlastním a podvrženým. Jak vzniká biblický vtip? Vtip vzniká často mimoděk neobvyklým pochopením situace, momentem překvapení, doslovným výkladem, posunem i vizuálními hříčkami. Český jazyk k tomu svou bohatostí nabízí hodně příležitostí a výtvarný jazyk nezůstává pozadu. Stává se, že při čtení Bible uvidím biblický verš v překvapivé poloze. Jejím výtvarným zachycením pak vznikne humorná podoba, která navodí úsměv i zájem. Dovolí se nad veršem i více zamyslet, uvědomit si jeho pravý význam a možná prožít i jeho reflexi a sebereflexi, poučení z kontrastu jeho skutečného a polopaticky chápaného významu. To vše s úctou a náležitým respektem k Božímu slovu. Myslím si, že takto lze nezasvěceného diváka oslovit, obohatit a vyprovokovat jeho zájem. Věřícímu zase netradičně traktované biblické verše dovolí rozšířit spektrum jeho pohledu na bohatost i platnost sděleného Božího slova. Lenka Dobrovolná
BEZBARIÉROVÝ VSTUP DO DO KOSTELA V posledních letech byla věnována zvýšená pozornost staršovstva a hospodářů faře (zateplení a nová okna) a Husovu domu (nové čalounění židlí a úprava podkroví), v letošním roce bychom se chtěli věnovat zejména kostelu. V průběhu dubna bychom rádi odstranili schody za brankou, cestu upravili a vydláždili tak, aby se až ke kostelním dveřím mohli bez problémů dostat i lidé s chodítky, berlemi či rodiče s kočárky. Chystáme také zbudování nové toalety a odstranění koryt na straně lípy před kostelem. Z tohoto důvodu budeme v dubnu chodit na bohoslužby ještě do Husova domu. V letních měsících by měla přijet na brigádu mládež z pardubického evangelického sboru pod vedením Daniela Ženatého, pro kterou připravujeme tyto úkoly: vymalování obou schodišť v kostele, oprava a vyspárování kamenné zdi za kostelem, pročištění kamínků kolem kostela kvůli případnému vlhnutí zdi kostela. Zveme vás srdečně i naléhavě na brigády, které budou probíhat po celý duben vždy v sobotu. Staršovstvo vás také prosí o dary na tento účel. Náklady na vybudování bezbariérového vstupu do kostela se budou pohybovat ve výši 75 tisíc Kč. Roman Krišpín
SBOR ZVE 3. května ke sjíždění Divoké Orlice (rodiče, starší děti, konfirmandi, mládež... na raftech) 9. až 11. května na sborový pobyt všech generací do Hříběcího u Horní Cerekve
BOHOSLUŽBY O VELIKONOCÍCH VELIKONOCÍCH A SVATODUŠNÍCH SVÁTCÍCH SVÁTCÍCH 18. dubna Velký pátek
20. dubna Hod Boží velikonoční
21. dubna Velikonoční pondělí
9 hodin
Husův dům
bohoslužby
18 hodin
Husův dům
čtení pašijí podle evangelisty Matouše, večeře Páně
káže Sandra Prčíková káže Ondřej Macek
9 hodin
Husův dům
bohoslužby, večeře Páně, sbírka na Hlavní dar lásky Jeronymovy jednoty
káže Ondřej Macek
11 hodin
modlitebna v Přibicích
káže Ondřej Macek
9 hodin
Husův dům
bohoslužby společně s Přísnotickými, večeře Páně bohoslužby
kostel
bohoslužby
kostel
bohoslužby, konfirmace, večeře Páně
káže Sandra Prčíková káže Ondřej Macek
11 hodin
modlitebna Přibice
18 hodin
kostel
bohoslužby společně s Přísnotickými, večeře Páně bohoslužby
29. května 18 hodin Nanebevstoupení Páně 8. června 9 hodin Neděle svatodušní
káže Luděk Korpa
káže Ondřej Macek
18. května po bohoslužbách na vernisáž výstavy Marie Plotěné, na theorbu bude hrát Tereza Pavelková
9. června Pondělí svatodušní
1. června v 17 hodin do našeho kostela na koncert Brněnského ekumenického sboru s doprovodem komorního orchestru; zazní díla G. P. da Palestriny, H. Schütze, J. S. Bacha, J. Regnarta, T. L. da Victorii, T. Tallise a dalších
„Křesťané jsou lidé naděje, protože žijí ve světle Velikonoc.“ (Kurt Heimbucher) Přejeme vám, abyste z této naděje dokázali žít. staršovstvo sboru
8. června na divadelní odpoledne do Husova domu (ve spolupráci s MC Nosislávek) 3. až 9. srpna do Strměch na táborový pobyt pro děti V květnu proběhne sbírka šatstva na Diakonii Broumov. Autobusový zájezd se letos uskuteční až na podzim – těšíme se, že pojedeme sestře vikářce někam na instalaci. V září k nám přijede zájezd z Reci a v říjnu z Gubenu.
káže Sandra Prčíková
Velikonoční list Farního sboru ČCE Nosislav, Masarykova 156. Pevná linka na faru 530 330 074; aktuální sborový program – viz internet http://nosislav.evangnet.cz; číslo bankovního účtu 2900034096/2010; IČ 48452831; farář Ondřej Macek (mobil 739 244 754, e-mail
[email protected]); kurátor Vladimír Lukl (mobil 721 866 861, e-mail
[email protected]). Dodáváno zdarma na všechny adresy ve sboru. Redakční rada Ondřej Macek, Vladimír Svoboda a Lenka Dobrovolná. Výtvarnou podobu listu tvoří vedle fotografií reprodukce děl Marie Plotěné: úvodní strana Pohleďte na lilie polní, strana 7 Pohleďte, jaký jsem vám list napsal svou rukou (Galatským 6, 11), strana 9 Hned zjitra rozsívej símě své a večer nedávej odpočinouti ruce své (Kazatel 11,6).
