Jakubské hody v Nosislavi 2011 Tak jako každý rok, ani letos nemohly mezi kulturními akcemi v Nosislavi chybět hody. Tentokrát vyšel tento slavnostní víkend až na poslední týden v červenci. Pro mládež, která se rozhodla stát se součástí tradice, však začalo vše už v květnu. Už tehdy se scházeli v hale za mostem a trénovali především taneční kroky a texty lidových písní, později i choreografii pochodu, kterou si z velké části navrhli sami. Ani se nenadáli, a jak už je v předhodové pondělí zvykem, jeli kluci do lesa pro májky. Ty během následujících pár dní důkladně obrousili a holky je ozdobily fáborky a růžemi z krepového papíru, stejně jako bránu a pódium. Následovalo samozřejmě kopání jámy na máju a úklid celého areálu. I s těmito úkoly si mladí poradili a v pátek už nic nebránilo tomu, aby se za pomoci hasičů a dobrovolníků symbol hodů vztyčil nad tanečním placem. První stárek už jen vyšplhal nahoru odvázat lana a po roznošení laviček už se všichni šli připravovat na večerní zábavu. Ta byla ve znamení skupiny Na2fáze a stárků, kteří si připravili dvě vesele laděná sóla v převlecích. Sobotním večerem nás provázela stále oblíbenější Dreams Band a samozřejmě se opět ukázalo našich dvanáct párů se třemi sklepníky v čele. Počasí sice zlobilo, zábava proto byla už od začátku v hale, ale na veselou náladu to vliv naštěstí nemělo. Nevyčerpatelní stárci před sebou mají poslední den. Začíná mší svatou v kostele sv. Jakuba, následuje focení a poslední zkouška pochodu. Po obědě už jsou opět všichni na nohách a jdou průvodem po nosislavských ulicích. I tentokrát počasí vystrkovalo růžky a na chvíli zapršelo. Krojovaným to ale bylo jakoby jedno a u první stárky pod střechou dál neúnavně zpívali a tancovali do rytmu s dechovou kapelou Sokolka. Nakonec se konečně dostali i za most, kde už se na ně těšil slušný dav diváků. Ještě než předvedli svůj nový slavnostní pochod, zazpívali nám několik písniček i pánové z mužáckého pěveckého sboru Švarcavan Nosislav. Podle následných potlesků měli ti i ti u diváků úspěch. Večerní zábava opět byla pod taktovku stárků ročníku 1993, kteří měli mimo tanečních sól a zpěvů připravený i tradiční půlnoční pochod v převlecích, letos s názvem „Vývoj člověka od začátku do konce“. Lidé se smíchem za břicha popadali a tleskali jim. 1
Myslím, že i tyto hody se povedly a zapíšou se všem do paměti. Velký podíl na tom měli pořadatelé TJ Sokol Nosislav, městys Nosislav, stárci ročníku 1993, rodiče prvních stárků, kteří se neváhali zapojit do příprav, dobrovolníci na dovoz a stavění máje a hlavně také vy všichni, co jste se došli podívat a pobavit se. Všem patří velký dík! Martin Burian Tradice a historie Nosislavských hodů Dovolujeme si oprášit a znovu zveřejnit článek paní Milady Válkové, který byl otištěn ve Zpravodaji ročník 8, číslo 4, srpen 2002: Hody a stárci patří neodmyslitelně k jižní od r. 1973 se dokončil „tancplac“ v ulici Moravě a Nosislav řadíme mezi obce s Vinohradská Tato místa měla drobnou nevýhodu dlouholetou hodovou tradicí. Termín hodových v tom, že v blízkosti nebyl sál, takže v případě oslav nebyl vždy spojen s patronem místního deště bylo po hodech. Od roku 1985 se hody katolického kostela sv. Jakuba. Na začátku přesunuly do areálu Sokola v ulici Za Mostem, století a za první republiky se konala pravidelně tam se hody pořádají dodnes a pořadatelem bývá obdobná taneční zábava na svátek Povýšení zpravidla organizace Sokola. sv. Kříže, jemuž je zasvěcen chrám v Stárci a stárky, tedy mládež ve věku 15– Židlochovicích, do nichž byla Nosislav 20 let, byli vždy ozdobou hodů. Hlavní aktivita a přifařena. Tuto zábavu organizovali hasiči a odpovědnost ležela na těch 18letých. Z nich se konala se v měsíci září. Starší zprávy či zpravidla rekrutovali první stárka a stárek. záznamy se nepodařilo získat. Zvykem bylo, že jsou to ti první v roce narození. K zásadní změně došlo Až pokud se někdo z nich této funkce neujal, 8. července 1931, kdy se na návrh pana vybrali mladí mezi sebou jiný pár. Někdy to byl Jakuba Slouka Spolek pro stavbu Lidového problém, jako by nikdo nechtěl být ten první, jindy domu usnesl na pořádání hodů a iniciativně se zase prvního stárka vykonával někdo rád a tak jich ujal, a to v termínu na svátek sv. Jakuba. dlouho, že to vypadalo jako doživotní funkce. První Jakubské hody se konaly Příprava na hody probíhala vždy už od 25. července 1931, hrála místní kapela a od jara. Omladina se začala scházet, někteří se této doby se termín hodů dodržuje*. Dodnes se teprve učili tancovat, musel se „vypilovat“ zpěv, stárci účastní slavnostní nedělní mše v místním naučit se lidové písně, připravit na máju ozdoby a kostele na památku patrona sv. Jakuba. věnec, později přivézt a očistit máje (bývají tři: Hodové tradice jsou však spojeny také s velká hlavní a dvě menší pro první stárku a oslavami světskými. Pořádají se taneční stárka) a připravit sál (pro případ deštivého zábavy, do obce přijíždějí pouťové a jiné počasí). A vše se nese ve jménu setkávání a atrakce, je to období setkávání širší rodiny a poznávání se. přátel. Hlavní a základní tradicí je průvod Sobotní večerní krojovaných stárků, který se od nepaměti koná zábavy jsou ve znamení v neděli. V minulosti byla i taková období, kdy dechové hudby, stárci zde se tradice na čas přerušila, např. v letech chodí oblečení klasicky – Protektorátu a 2. světové války. Hned po válce, bílé halenky a košile, v roce 1945, krojovaná zábava byla. Byla však černé sukně a kalhoty – a pojata jako dožínky a byli zde všichni občané, na hrudi mají chlapci panovalo nadšení z konce války. O rok později z mašlí ušitou růži a stály hodové máje dvě – jedna na dvoře děvčata krušpánek Lidového domu a druhá před Sokolovnou (na s mašličkou. Vždy domu p. Nádeníčka). Tradice se přerušila po přítomná juchačka s krušúnorové revoluci. V letech 1948–1952 hody pánkovým věnečkem nebyly, probíhaly politické změny a s mašlemi naznačuje, že i združstevňování, nebyla nálada na oslavy. sobotní večer patří Jakubské hody byly tedy od r. 1931 stárkům a jejich „sóla“ pořádány nejdříve Spolkem Lidového domu, a oživují hody. Dříve každé to na dvoře Lidového domu, kde se položil sólo mělo důležitý přívlastek – bylo sólo přenosný parket. K občerstvení sloužila „přespolních“, „domácích“, „kytičkové“, hospoda p. Chlupa v přední části Lidového „mašličkové“, po půlnoci někdy i „bosky“ či „v domu. Od roku 1966 byly hody na „Buchlově“ trenkách“. Kroje nemáme místní. Vždy (co (tj. na místě, kde je dnes obchod Jednoty). Asi
2
pamětníci pamatují) se používaly kroje kyjovské, z půjčovny. Dodnes a jen v nepatrných obměnách se drží tradice krojovaného průvodu v nedělní odpoledne se zpěvy a „jucháním“, vrcholící tancem pod nazdobenou májí, při kterém hrává krojovaná dechová hudba. Při této příležitosti se zde objevuje stále více také drobotina v krojích. Dříve, od počátku Jakubských hodů, bylo toto odpoledne spojeno také s tradičním „mužáckým“ sólem, na kterém stárci zaváděli, a to snad celou dědinu. Netancoval jen ten, kdo opravdu nemohl. Na začátku tohoto sóla býval pochod všech zúčastněných kolem parketu. Další místní hodovou tradicí, která se ujala od r. 1985 z iniciativy pana Jaroslava Mahovského ml., je pořádání páteční zábavy. Sklepník, tj. ten, který v čele průvodu na vyzdobeném trakaři se soudkem vozí zásobu stárkovského vína a stará se o dolévání juchaček, bývá v Nosislavi od 80. let. Po roce 1997 se ujala tradice nová – slavnostní pochod stárků pod májí, na který se všichni hodoví návštěvníci těší. Samozřejmě že sólo nemůže chybět, vždyť kdo by si rád nezatancoval se stárkou či stárkem a nepřipil si na zdraví „stárkovským vínem“ z juchačky.
A možná nám chybí i tzv. „sódná lavica“, tj. místo pro starší ženy a páry, které si chtějí dechovku jen poslechnout. Na začátku století a za první republiky bývaly hlavní hody v neděli a slavilo se ještě v pondělí a úterý. Po 2. světové válce bývaly hody v sobotu a neděli. Od pátku do neděle jsou už 18 let a to v některých letech byly operativně prodlouženy až do pondělí. Páteční oslavou zanikla tradice „hlídání máje“, protože postavenou máji se mladí ženáči nebo vysloužilí stárci často „z hecu“ pokoušeli pokácet. Bylo čestnou povinností stárků v pátek postavenou máji do sobotních hodů uhlídat. A tento večer často patřil místním harmonikářům a zpěvákům, kteří stárkům vydatně pomáhali hlídat a stárci jim za to rádi nalili „stárkovského“ nebo se narazil sud piva. Tento článek není historicky podložen dokumenty, a proto omluvte některé nepřesné údaje. Milada Válková, ilustrace Karel Válka * vybráno z archivních dokumentů Spolku pro stavbu lidového domu, ing. Slouk redakčně upraveno a zkráceno
Anketa k Nosislavským hodům V redakční radě jsme se rozhodli uskutečnit průzkum názoru občanů, týkající se tradičních Nosislavských hodů. Připravila jsem krátkou anketu*, obsahovala 5 jednoduchých otázek. Během několika „pohodových“ dnů jsem oslovila náhodně vybrané spoluobčany a zapsala si jejich odpovědi. Po vyhodnocení ankety jsem byla mile překvapena. Nejvíce byli ochotni zodpovědět otázky lidé středního věku (skupina 25-45 let). Většina oslovených ví, že nad Nosislavskými hody bdí a drží ochranu Sv. Jakub, patron místního katolického kostela. Skoro všichni dotázání věří a doufají, že si Nosislavské hody svou tradici udrží a zachovají i pro další generace. Někteří si ovšem odepřou sváteční hodovní neděli (sváteční mše za účasti stárků v kostele, sváteční bohatý oběd, posezení s přáteli, zpěv, tanec, účast na průvodu stárků a jejich hodovní zábavě s půlnočním překvapením, …). A letošní hody by podle školního známkování obdržely ohodnocení v průměru 1,6. Což je velmi, velmi dobré hodnocení, ale ještě je prostor pro zlepšení. Tímto bych chtěla poděkovat organizátorům, stárkům a všem zúčastněním za čas a energii, která přispěla ke zdárnému zvládnutí hodů, za udržování tradic a za krásný víkend. A vy ostatní přijďte příští rok také, vždyť Nosislavské hody jsou pro nás, pro všechny. Stárci a stárky se na nás těší a naše účast a potlesk jsou jim odměnou za jejich snažení. Libuše Konopíková * Poznámka: Anketa byla provedena amatérsky a nemá statisticky průkazné výsledky. Děkuji všem dotazovaným za jejich odpovědi. Citát Největším nedostatkem našeho právního řádu je, že nepostihuje zloděje času. (Pavel Kosorin) 3
Rozhovor s Janem Strouhalem o Švarcavanu Kdo s nápadem na založení mužáků v Nosislavi příšel a jak se to vše rozjelo? S nápadem přišel Rosťa Karpíšek už před několika lety. Letos to klaplo. Jak dlouho mužáci v Nosislavi fungují a jaký je oficiální název? Fungujeme od března 2011. Název souboru je Mužský pěvecký sbor Švarcavan. Jak často se scházíte ke zkouškám a kolik vás je? V běžném období jednou týdně, teď přes léto podle potřeby, například před hodovým vystoupením dvakrát v týdnu. Zpěváků je okolo sedmnácti. Kolik písní máte v repertoáru? Kolem dvaceti, další rychle přibývají. Na hodech jste měli vaše druhé veřejné vystoupení. Jak jste spokojen s výkonem zpěváků? Výkon byl vynikající. Jsem velmi spokojen a tímto chci chlapům ještě zpětně poděkovat veřejně. Jaké mají mužáci plány a ambice? Krátkodobým cílem je rozšířit a stabilizovat repertoár, dát dohromady doprovodnou kapelu – cimbálku, spustit webovou stránku Švarcavanu, vystoupit v září na vinobraní, nacvičit několik vánočních koled. V budoucnu bych chtěl doplnit ještě tanec a kroje. S tímto pak vystoupit na některém folklorním festivalu v ČR, možná také v zahraničí. Také není od věci uvažovat do budoucna o natočení prezentačního CD. Kromě toho také zabrousit i do jiných oblastí, např. nacvičit spirituál apod. Jaký vy osobně z toho máte pocit? Co vám to dává? Zdá se mi, že nejen já, ale i chlapi se vždy spolu rádi sejdeme, protože samozřejmě jenom nezpíváme, ale je spousta dobré pohody, kolikrát i nebetyčné srandy. Kdyby už pro nic jiného, tak jenom pro tohle to má smysl. Nemluvě ani o radosti ze zpěvu. Děkuji za rozhovor. Jan Strouhal má 48 let, v Nosislavi žije 33 let. Má manželku a 4 syny. Pracuje jako manažer. Hudbou se zabývá přes 36 let. Lenka Svobodová
4
To nejdůležitější z dění na radnici: • Městys získal z rozpočtu JMK finanční dotaci ve výši 150 000 Kč na úroky z úvěru na budování kanalizace. • Městys získal z rozpočtu JMK pro hasiče finanční dotaci ve výši 100 000 Kč na výzbroj a výstroj. • Městys získal z rozpočtu JMK finanční dotaci ve výši 10 000 Kč na Vinobraní pod hradbami. Tato akce byla vybrána jako jedna ze čtyřiceti, které byly krajem podpořeny, z celkového počtu čítajícího přes 300 žádostí měst, obcí a ostatních sdružení a spolků. • Výstavba hasičské zbrojnice se přehoupla do své závěrečné třetiny. V září bude dokončeno přízemí a další části díla, tak aby v ní mohla být uložena zásahová technika. • Během podzimu proběhne výsadba stromků a keřů, které nevzešly na „Slatině“. V příštím roce budou do rybníčku nasazeny ryby. V současnosti stále platí zákaz svévolného vysazování ryb. Připomínám, že druh a složení osádky ryb jsou přesně stanoveny poskytovatelem dotace (SFŽP) a ochranáři z AOPK po dobu 20 let. • Návrh nového územního plánu Nosislavi prošel v minulých týdnech posledními připomínkami a ještě tento měsíc půjde na poslední konečné schválení do zastupitelstva městyse. • Krajská hygienická stanice schválila naši žádost o udělení výjimky na počet dětí navštěvujících MŠ. Stále sice není možné uspokojit všechny přihlášené děti do MŠ, ale přijetím vyššího počtu dětí se situace mírně zlepšila. • Byl pořízen vysokorychlostní internet do místní knihovny. I přes avizované zrušení finanční podpory na tuto činnost bude městys i dále veřejnosti poskytovat internet zdarma stejně jako doposud. Pavel Fröhlich
Informace o průběhu investiční akce „Nosislav – kanalizace a ČOV“ Probíhá výstavba v těchto částech obce: 1) Horní Kroupná (stoka C4). Stavba je pozastavena. Čekáme na rozhodnutí Státního fondu životního prostředí (SFŽP – poskytovatel dotace), až odsouhlasí změnu stavby a přizná finanční prostředky nejen na kanalizaci, ale i na pozměněnou trasu vodovodu. V případě, že se takto nestane, musíme náš požadavek na nový vodovod znovu urychleně řešit s VaK Břeclav, dohodnout termíny a podmínky spolupráce a následně rozhodnout o tom, že rozpočet kanalizace navýšíme z obecního rozpočtu o částku cca 1 000 000 Kč nad rámec stavby kanalizace. Opakuji, že VaK Břeclav nepřistoupí na celkovou rekonstrukci vodovodu v Horní Kroupné a požaduje po obci finanční spoluúčast. Omlouvám se všem za komplikace, ale věřím, že občané potíže spojené s touto problematikou pochopí, protože se jedná o velkou investici. Chci dostát slibu, že v této ulici stejně jako v Kreftách bude nový vodovod. 2) Dolní Kroupná a ulice Ke Slatině (stoka C). Podobný případ. Na SFŽP je podána žádost o změnu projektu stavby. Žádáme o přiznání další dotace ve výši cca 2 mil. Kč na 400 m další kanalizace nad rámec stavby v nově vzniklé zástavbě. Je vypracován stavební projekt a vše potřebné. Je to velká šance. V případě, že to vyjde, pak bude mimo dvou rodinných domů vybudována kanalizace v celé zastavěné části obce. 3) Objekt ČOV. Proběhly komplexní a zátěžové zkoušky. Byly zjištěny některé vady a nedodělky. Trváme na jejich odstranění (do konce srpna) a následně bude zahájen zkušební provoz. Přesné datum zprovoznění ČOV a tím i napojování splašků z rodinných bude vyhlášeno obecním rozhlasem. 4) Zpětné klapky. Právě probíhá jejich distribuce zdarma těm, kteří mohou být ohroženi povodněmi. Pokud máte uvedenu zpětnou klapku ve vašem projektu pro územní souhlas, a to včetně projektu pro obecní kanalizaci, pak si ji vyzvedněte v úřední dny na úřadu městyse. 5) Ostatní. Výstavba a činnosti v ostatních částech obce probíhají bez zjevných komplikací. V souvislosti s probíhajícími pracemi se omlouvám spoluobčanům z ulice Kroužek za průtahy při zapravování povrchu silnice. Původně měla být kanalizace provedena bezvýkopovým vložkováním, nicméně po zjištění, že tuto technologii nelze použít, muselo dojít ke klasickému postupu – vykopání a položení nové kanalizace. Další problematickou věcí je, že se jedná o krajskou silnici a postup prací včetně např. stanovení dopravního značení stanovuje a schvaluje SÚS JMK popřípadě odbor dopravy, ne obec, čímž dochází k určité časové prodlevě. Pavel Fröhlich 5
Kulturní centrum Nosislav „Kulturní centrum Nosislav“ slouží občanům v Nosislavi již více než rok od slavnostního otevření. Pokud máte i nadále zájem pořádat kulturně společenské akce svého spolku, sdružení popřípadě akci soukromého charakteru, v reprezentativních prostorách, pak kontaktujte starostu městyse na tel. 547 238 015. Těšíme se na Vás. Projekt Kulturní centrum Nosislav byl zrealizován díky dotačnímu titulu rady regionu soudržnosti Jihovýchod, prioritní osy - 11.3.3, oblasti podpory - Rozvoj a stabilizace venkovských sídel, z rozpočtu Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a za pomoci příspěvku z národních veřejných zdrojů (RR, JMK) a z rozpočtu městyse Nosislav V Nosislavi 10. srpna 2011 Pavel Fröhlich – starosta městyse Nosislav
Život je neustálá změna. Jako mladí si stojíme za některými svými názory dost pevně, později se však sami sobě nedivíme, že jsme je opustili. Je to normální u názorů nezásadních. Tak i lidská pospolitost dospívá a mění se v náhledu na některé věci. Před desetiletími jsme například likvidovali odpady navážkou do Švarcavy a na Slatinu, sutí ze zbouraných domů zarovnávali kdeco, i to, co bychom dnes měli za vzácnou přírodní památku. Co bylo normální, je dnes barbarské, akorát že někteří už tehdy plakali a jiní se krátkodobě radovali. A že ještě dnes někteří nemají své normy takto nastaveny! Svou činností v přírodě nám ukazují, jak to asi vypadá u nich doma – tu upustí něco, tam
6
zahodí nepotřebné. Docela se divím, že k nim někdo chodí na návštěvu. Příkladu o životních změnách, náhledů na chování většiny by se našlo více. Naši předkové se bránili rozvoji železnic – císař pán bere pole a přivádí na vesnici neštěstí z rozvráceného světa. A v důsledku toho nemají mnohá města přímého drážního napojení a v rozvoji si nepomohla. Před časem jsme kroutili hlavou nad budovaným integrovaným dopravním systémem – bere nám přímé spojení do Brna, nutí přesedat na nepěkném nádraží v Židlochovicích a překonávat strach z nasednutí na vlak. A jak to vidíme dnes? Zhroutil se svět? Vladimír Svoboda
Ocenění příkladných činů lásky k vlasti a úcty k lidem, kteří svobodu těžce vybojovali Pamětní medaile za dlouholetou a záslužnou práci pro Český svaz bojovníků za svobodu byla udělena sestře Růženě Gošové ze ZO ČSBS v Židlochovicích, okr. Brno-venkov. Narodila se 20. 12. 1941 na Ukrajině ve Před rokem 1989 se jednalo hlavně o Volyňské oblasti v malé vesnici, vzdálené jen přednášky a udržování památníků odboje, účast na 5 km od Českého Malína (obec s podobným oslavách osvobození. Aby schůze ZO byly pěkné, osudem jako Lidice). Otec sestry Gošové padl požádala o přednes básně svého žáka, kterou sám na začátku války 17. 7. 1941 v prvních bojích o složil „Div smíření“. Byl to hezký zážitek, říká sestra Bílou Cerekev. O tom, že už nežije, se rodina Gošová. dověděla až v roce 1945. Velmi pozitivně působila i spolupráce Ve Volyňské oblasti žila početná česká s vedením města Židlochovice, někteří jejich menšina, která neváhala pomoci rodné zemi členskou schůzi navštívili, se samozřejmostí a vstupem do armády, byl to 1. československý úctou zajistili pomoc materiální. Začala doba, kdy armádní sbor. Bylo samozřejmé, že odešli bylo čím dál víc zapotřebí pomáhat v oblasti všichni schopní muži, nebylo třeba náboru, sociální a zdravotní. Manželce po zemřelém odcházely i ženy, dívky. Tak z rodiny naší předsedovi naší ZO zajistila Růžena Gošová pobyt sestry odešli tři bratři jejího otce, také sestra a v domově důchodců. Věděla, že je třeba, zvláště u bratr její matky. Rodiny pomáhaly armádě, jak zdravotně postižených členů, zařídit potřebnou jen mohly (koně, peníze, potraviny apod.). zdravotní péči, např. sluchadla, různá vyšetření V takovém prostředí vyrůstala a žila sestra nutná pro zlepšení zdravotního stavu. Také Gošová. informovanost manželek našich zemřelých členů V roce 1947 se téměř všichni Volyňští nebyla dobrá. Těm také hodně pomáhala a tato Češi vrátili do vlasti. Cestu jim usnadňovali pomoc přesahovala i hranice našeho okresu. jejich blízcí z bojů u Sokolova a na Dukle. Vdovám a sirotkům po padlých vojácích, po Cesta do staré vlasti trvala tři týdny odbojářích domácího odboje mimo Židlochovice a vlakem v nákladních vagonech. Maminka naší okolí, to bylo v okresech Břeclav, Kolín, Ústí nad sestry onemocněla (neléčený zápal plic, později Labem, Znojmo. TBC). To byl začátek života ve vytoužené zemi. Po roce 1989 vyšlo několik zákonů o Pomoc potřebovaly obě – maminka i malá odškodnění válečných útrap. Ve spolupráci s OV dcera. Chyběl otec, chybělo i vzdělání, zdraví. ČSBS bratrem Fryčkou pomáhá při vyhledávání A tak podle vyprávění naší sestry začaly prosby sirotků po padlých, aby mohli uplatnit odškodnění o pomoc. Když jí bylo 13 let, pustila se do psaní podle nově přijatého zákona. Tito pozůstalí prvních žádostí a také vzpomínek na to, co jí zároveň rozšiřují naši členskou základnu. Tak jsem vyprávěli její nejbližší a co si sama pamatovala. se stala členkou ČSBS i já, i když ne z důvodu Píši to proto, abych vysvětlila, s jakou odškodnění, ale z úcty ke svým blízkým (tři moji samozřejmostí vstoupila do ČSPB (Český svaz strýcové odešli dobrovolně do války, jejich osudy protifašistických bojovníků), později ČSBS byly pro rodinu velmi bolestné). Po celou dobu své činnosti ve svazu (Český svaz bojovníků za svobodu). Vystudovala Vyšší školu pedagogickou a naplňovala heslo buchenwaldských vězňů, že „Nikdo nesmí být zapomenut a nic nesmí být stala se učitelkou biologie a chemie. Do svazu vstoupila v roce 1982, zapomenuto!“. pochopila, co je jeho úkolem. Byly to hodnoty, I s touto myšlenkou byla 8. května 2007 ve kterých vyrůstala, které ji formovaly. Byla si slavnostně odhalena pamětní deska panu vědoma toho, že je potřeba, aby mladší Jaroslavu Vedrovi z Nosislavi, který byl umučen členové na nikoho a na nic nezapomněli, aby v koncentračním táboře Mauthausen v roce 1942 těm, kteří už zestárli, pomohli zajistit důstojné (měl 31 let). Byl to otec naší členky, paní Lýdie dožití. Bylo zapotřebí pomoci při vyřizování Husovské. Dlouho a obtížně jsem sbírala různých žádostí, dokladů, písemností. To vše informace potřebné k realizování této slavnosti, se snažila uskutečňovat naše sestra Růžena kterou jsem jí pomáhala uskutečnit. Jednaly jsme Gošová – převzala tak pomyslnou štafetu od s představiteli obce Nosislav, s kulturní a sociální těch, kteří odcházeli a tuto činnost dělali před komisí. Vůbec nebylo jednoduché prosadit ní. Pro úctu k nim a pro památku na svého otce potřebnou a správnou věc – uctít a uchovat tak pracovala i přes své onemocnění a péči o památku na jediného člověka v Nosislavi, který se bezmocného manžela vlastně do loňského dobrovolně přihlásil do odboje a který za to zaplatil roku. životem. I s pomocí sestry J. Hoblíkové a hlavně
7
předsedkyně ÚV ČSBS Anděly Dvořákové se přece jenom podařilo tuto akci uskutečnit. Na budově ZŠ v Nosislavi je pamětní deska, slavnostní odhalení bylo důstojné a krásné. Popis této události byl zveřejněn v NO č. 20/2007. Při této příležitosti sestra Gošová připomenula také 90. výročí bitvy u Zborova. Jedním z nejmladších účastníků této bitvy byl i otec naší další členky ČSBS sestry J. Samsonové, pan Jindřich Hlaváček. Vkusná výstavka dobových fotografií a válečná vyznamenání byla vhodným důkazem o vlastenectví obou nosislavských hrdinů.
Krásným poznáním pro nás organizátory bylo, že pokud sestra Gošová požádala o pomoc, nikdo neodmítl a přidávala se slova: Bude mi ctí, těším se na vás. Toto byla poslední větší akce sestry Gošové. Její zdravotní stav se zhoršil natolik, že stěží chodí pomocí dvou francouzských holí a navíc již třetí rok se stará o bezmocného manžela. Na závěr jen tolik – vždy když navštíví společné hroby z válek či pomůže zařídit pamětní desku, vždy přidává slova: To je i za mého tatínka. A pamětní medaili, o tu by se ráda rozdělila se všemi, kteří jí v její práci pomáhali a kteří budou pokračovat dál. Dana Karhánková
Koncert americké varhanice 12. června 2011 byl v evangelickém kostele první letošní veřejný koncert. V rámci 6. ročníku Americké jaro v ČR vystoupila varhanice Joan DeVee Dixon. Jako členka presbyteriánské církve věnovala koncert nosislavskému sboru na pořádání dalších kulturních akcí. Koncerty Amerického jara v ČR se konají na různých místech. Varhanice Joan DeVee Dixon letos zahrála v Pardubicích, v Praze, v Zábřehu, Zlonicích, v Brně, v Miroslavi, na Vsetíně, v Nosislavi a v Předkláštěří u Tišnova. Joan DeVee Dixon je profesorkou Na Frostburg State University (Maryland, USA). Podniká rozsáhlá turné po celém světě. Hrála i ve Westminsteru v Londýně, u sv. Marka v Benátkách, v Betlémě v Izraeli atd. (a nyní v Nosislavi!). Festivalu Americké jaro se zúčastnila poprvé v roce 2008. Vyslechli jsme si skladby zahrnuté pod společné motto Ozvěny ze zámoří: Adagio in D-flat Franze Liszta (1811–1886), sonátu prof. Jiřího Strejce (1932–2010), světovou premiéru vlastní skladby Ave Maria a Velikonoční hymnus E. L. Diemer (1927). Největší ohlas sklidily vlastní variance na známé spirituály. Škoda jen že nemohlo zaznět Pastorale Zdeňka Pololáníka. Dosud podobný koncert u nás nebyl a myslíme si, že musí litovat každý, kdo zde nemohl být. V pořádání koncertů a jiných akcí pro veřejnost neustáváme. Náš vzácný host nás k tomu ostatně zavázal. Vladimír Svoboda
Mozart a Afrika z Drážďan Kdo 17. července 2011 vyrazil na koncert drážďanského sboru Cantilene Chor do evangelického kostela, udělal určitě dobře. Nejenom že se v teplém letním dnu ocitl v příjemném a osvěžujícím chládku kostela, ale především měl i příjemný zážitek ze zpívaných písní. Na své si přišel určitě každý, protože repertoár souboru byl poměrně barvitý. Už samotný nástup zpěváků mohl být pro mnohé posluchače překvapivý – zdálky se začala ozývat táhlá africká píseň, s příchodem sboru se její hlasitost stupňovala, celou gradaci umocnila rychlejší pasáž, při níž se zpěváci zastavili uprostřed uličky v kostele. Začátek, který poodhalil, jak se později ukázalo, vyznění celého koncertu. V první části koncertu zazněla čtyřhlasá Missa brevis in D, tedy kratší hudební zpracování mešního ordinaria, Wolfganga Amadea Mozarta s doprovodem dvou houslistek a jednoho violoncellisty. Sbor působil sice intonačně víceméně jistě, ale jeho jakési muzikantské srdce se opravdově rozbušilo až ve druhé části koncertu. To se naplno pěvecky i výrazově opřel do zpěvu afrických písní, původně určených k oslavám nejrůznějších životních událostí afrických křesťanů. Zpěváky svojí hrou na djembe doprovázel Sam Jarju z Gambie. Ten na závěr vystoupení prozradil, že Cantilene Chor je nejlepší soubor zpívající africké písně, se kterým kdy hrál. Koncertující skupina mladých lidí pořádala v České republice celkem šest koncertů a první vystoupení se konalo právě v Nosislavi. Mezi jejich další koncertní místa patřila Ostrava, kde proběhly dva koncerty, Trutnov taktéž se dvěma koncerty a Vratislavice u Liberce. Cantilene Chor existuje asi od roku 1994, má 25 členů, většinou se jedná o studenty oboru sociální práce v Drážďanech. Jejich dirigent se jmenuje Norbert Arendt. Zpěváci se scházejí k pravidelným zkouškám jednou týdně a během roku mají dva různé koncertní programy. V zimě vystupují v Drážďanech na nádražích a ve věznicích a v létě jezdí koncertovat do některé země východní Evropy. Za informace o pěveckém souboru děkujeme Janu Köberovi, jednomu ze zpěváků. Lenka Dobrovolná a Lenka Svobodová
8
Naše „školka v přírodě“ Letošní školka v přírodě byla něčím zvláštní. Byla to obávaná i očekávaná událost. Nakonec se ale vše vydařilo a jelo se. Nejvíce se samozřejmě těšily děti, čekalo na ně nejedno dobrodružství, které vždy zanechá stopy na dětské dušičce. Je 27. června 2011 7:45 hodin a před školkou se začínají scházet první nedočkavci. Pro nás vše začíná odjezdem, kdy se děti loučí s rodiči a nasedají s batůžky do výletního autobusu, který je odveze od rodičů, ale zároveň vstříc za něčím novým a dosud nepoznaným. Následně v autobuse debatují o tom, kdo bude s kým sedět, kdo má jakou svačinu, kdo jakého plyšáka na spaní a jak dlouho asi pojedeme. První zastávka je na „čůrání“, pití a protáhnutí tělíček. Než nastoupíme do autobusu, musíme si zkontrolovat podrážky, protože se někomu podařilo šlápnout do něčeho „voňavého“ – to by měl pan řidič radost. Všichni jsou na svých místech a pokračujeme dále. Projíždíme krásnou krajinou a náš cíl se blíží. Najednou se oči dětí rozzáří a slyšíme nadšené výkřiky – jsme tu! Vítá nás známé místo s krásnou chatou, které se změnilo a přece je stejné. U některých z nás se vynořují vzpomínky na minulý rok. Dostáváme se k „vylodění“. Udivuje nás, že je pro děti samozřejmostí odnést si svůj kufr. Ondřej Svoboda prohlašuje: „Tamarčin kufr nesu já, jsem její brácha!“ Ostatním jsme pomohli my dospělí a hurá na pokoje. Složení pokojů bylo jasně dané – holky a kluci zvlášť. Tudíž se rázem ze dvou holčičích pokojíků staly módní salóny a dvou klučičích místa pro „chlapské“ povídání – hlavně o sportu a bojování (uchvátila je taky podprsenka v batohu jedné paní učitelky – další téma k hovoru). Prostě ideální stav. Přichystaný program pro děti nesl název „Začarované pohádky“. Jeho náplní byla lukostřelba, zdolávání horolezecké stěny, bungee trampolína, nový dřevěný hrad pro děti s houpačkami, tobogánovou skluzavkou a umělými skálami na lezení. Těmito aktivitami děti provázely tři slečny, které dětem rozuměly a získaly si jejich obdiv. S paními učitelkami absolvovaly procházku do lesa ke skále, kde jsme si prohlíželi domečky pro skřítky postavené dětmi, a koupání v krytém bazénu, do kterého se odvážili jen ti nejodolnější. Následně sauna pro zahřátí, sprcha, do pyžámek a do postýlky s pohádkou. Usínalo se dobře, očka se velice brzy zavírala – kombinace zdravého čerstvého vzduchu a únavy dělá divy. Velkým překvapením byla pro všechny pohádková pošta od rodičů, kteří svým ratolestem napsali na pohlednici pozdrav z domova, což sklidilo velký ohlas a hlavně to povzbudilo a potěšilo. V čase odjezdu, nastalo loučení se vším krásným, ale taky přicházelo těšení se na rodiče a sourozence. Vojtíšek Mahovský povídá: „Já už se moc těším na Vítečka.“ Na to mu Filip Židek říká: „A proč?“ „Protože je to můj brácha.“ Filip odpovídá: „To já mám dobrý, vzal jsem si Prokopa s sebou!“ V autobuse jsme „zkoukli“ Dobu ledovou 3 a pomalu se blížila Nosislav. U školky už se shromažďovali dospěláci a děti se nemohly dočkat, až povypráví vše, co zažily. Pohádková výprava se „Začarovanými pohádkami“ je u konce, byla to výprava kouzelná, na kterou budou rádi vzpomínat hlavně děti, které naštěstí nemají schopnost vnímat případné nedostatky či chyby. Paní učitelky si vždy rády vzpomenou na zážitky s dětmi, jež jsou odměnou za jejich práci, ale díky některým rodičům se po letošní „školce v přírodě“ ocitly tak trochu v „Začarované pohádce“. Tímto moc děkujeme rodičům, chápajícím a tolerantním, díky kterým získáváme motivaci pro další naši práci s vašimi dětmi. Kolektiv MŠ 9
Pojmenování ulic – Městečko, Kroužek Městečko má svůj název, protože bylo hlavním shromažďovacím prostorem obce povýšené 1486 na městys s právem konat trhy, a to právě zde. Města měla náměstí, městyse „náměstíčka“ čili městečka a obce náves. Je to tedy výraz vyšší úrovně a občané od roku 1486 nemuseli říkat, že jdou na náves, ale hrdě, že jdou na trh do městečka. Stejné ulice (Městečka) jsou v dalších městysech, např. ve Velkých Němčicích. Dnes se na to již tak důsledně nehledí a jsou v tom nesrovnalosti, protože názvosloví odráží především dobu svého vzniku. V městě Rajhradě mají Městečko, protože mají pojmenování z dob, kdy byli městysem (městem až od r. 2000). Zato obec Blučina, ač by se mohla přihlásit ke svému historickému nároku na označení městys, zůstává stále pouhou obcí. Nenazývá prostor u radnice ani návsí ani městečkem, ale má přímo náměstí, ač správně by to měla být pouhá náves. Mohli by to alespoň vylepšit návratem k historickému označení městys! Hezké je to v obci Vranovice. Mají Náves (bez přídavného jména) a Náměstíčko. To je vlastně jinak řečeno Městečko. Při pojmenování ulic jsme v Nosislavi domům přiléhajícím k Městečku od Židlochovic dali název Kroužek, protože tento název je historický a užíval se. Málokdo ovšem ví, že je to podle polní tratě Kroužek, které se druhým častějším jménem říká Humínka. V původní katastrální mapě z roku 1825 a v seznamu parcel u někdejších parc. č. 1390 – 1830 je název Kroužek s největší pravděpodobností podle řeky, která se zde od Nosislavské zátočiny „krouží“ až po městečko. Největší přiléhající „zakroužení“ u zástavby však bylo narovnáno v 70. letech minulého století. Název Městečko i Kroužek je nově také v názvech autobusových zastávek, nikoliv podle dobových označení „Nosislav, na můstku“, „Nosislav, u pošty“, „Nosislav, obecní úřad“. Takhle je to přesnější a doufám i snazší k nalezení. (pokračování příště) Vladimír Svoboda Evangelíci v Nosislavi IV. – tolerance V roce 2011 uplyne 230 let od založení evangelického sboru v Nosislavi a 135 let od postavení zdejšího evangelického kostela, Nosislavský zpravodaj proto přináší malou sérii článků připomínajících nejdůležitější momenty ze života této skupiny obyvatel. V tomto čísle chceme popsat první okamžiky tolerance. 13. října 1781 vydal císař Josef II. tzv. Moravě bývá odhadován na 80 tisíc. V letech Toleranční patent, podle kterého mohlo 1781-1784 bylo v Čechách a na Moravě obyvatelstvo odstoupit od římskokatolické založeno celkem 73 sborů augsburské a církve a zvolit si mezi církví augsburské či helvetské konfese. helvetské konfese (případně nesjednocenými Nosislavský sbor byl zřejmě předběžně Řeky). Patent ovšem neumožňoval obnovit ani povolen vrchností už v prosinci 1781. Teprve někdejší českou husitskou církev ani Jednotu však v květnu 1782 se v Židlochovicích v bratrskou. Sto rodin jedné nekatolické konfese panské kanceláři konaly slavnostní přihlášky či pět set nekatolických obyvatel mohlo povolat před krajskou komisi složenou ze státních pastora (nikoli faráře), učitele a postavit si úředníků a duchovních římskokatolické církve. vlastní modlitebnu (bez zvonů, věží a se K nosislavskému sboru patřili i evangelíci z dveřmi do humen) či školu. Vzniklý sbor své okolí (Nikolčic, Přibic, Žabčic, Vojkovic, Blučiny, správce a učitele musel sám platit, přičemž Přísnotic, Ivaně, Měnína, Uherčic), ale i z však jednotliví jeho členové nebyli zbaveni Miroslavi či z Brna. povinnosti štoly příslušnému římskokatolickému duchovnímu za zápisy do Povolání prvního pastora matrik. Byl-li otec rodiny římský katolík a matka V srpnu 1782 získal od úřadu židlochovického členkou některé z povolených konfesí, zůstaly vrchnostenského panství Jan Bartušek děti náboženství otcova. Teprve v dospělosti povolení k cestě do Senice v Uhrách, „aby mohli zájemci o změnu konfese podstoupit odtud přivedl podle Nejvyššího povolení šestinedělní (často ovšem i několikaměsíční) přijatého pastora reformovaného náboženství cvičení v římskokatolickém náboženství a po pro sbor v Nosislavi...“ Bartušek to však jeho zdárném absolvování přestoupit. Celkový zřejmě vzal přes Vídeň, kde se setkal s počet přihlášených evangelíků v Čechách a na Michalem Blažkem (1753–1827), který mu 10
slíbil, že po obdržení ordinace (svěcení) přijme místo prvního nosislavského reformovaného kazatele. Michal (Michael či Michaël) Blažek byl potomkem českých či moravských náboženských exulantů a měl tedy povědomí o české reformační tradici. Nejprve studoval v Prešpurku (Bratislavě), potom pět let na kolegiu v Debrecenu a následně prošel univerzitami v Basileji, Lausanne, Utrechtu, Göttingenu, Marburgu a Halle. Pak (nebo již mezi tím) působil jako vychovatel v rodinách uherské šlechty a přátelé z tohoto prostředí jej zřejmě přivedli mezi zednáře. V Nosislavi Blažek setrval jen jediný rok, během kterého byl dokonce zadržen a obviněn z přestoupení tolerančních ustavení. V Rakšicích u Moravského Krumlova totiž posloužil Večeří Páně člověku, který doposud řádně neopustil římskokatolickou církev. Brzy - 10. srpna 1784 Blažek odešel do Jimramova, kde byl císařem 13. října 1784 jmenován superintendentem moravských reformovaných sborů (nejvyšším představitelem) a kde také 10. listopadu 1827 na „slabost stáří“ v pětasedmdesáti letech zemřel.
O stavení kostela reformátskýho Očitý svědek Ondřej Slouk zaznamenal tuto událost takto: „Stavení domu Božího začalo se 1783 dne 8. dubna v outerý, v tom preshauze za jatkou, kterýž se koupil k tomu cíli, aby byla fara i kostel, za 500 zl. od France Klizburskýho 1782 dne 2. února; nebo nám na to komis i obec dávala místo na kopco u Nivky, ne dobré k té věci.“ První evangelické budovy postavené v Nosislavi po vyhlášení tolerance vyrostly tedy na místě staré svobodné presovny. Ono nevhodné místo, které obec pro stavbu nabízela, byl zřejmě bývalý morový hřbitov anebo místo blízko něj – dnešní ulice Vinohradská – každopádně za posledními domy. I ulice Nivka tehdy právě vznikala. Přestavbou presovny vznikly tři budovy: obydlí kazatele (tři světnice a jedna komora), samotná modlitebna a škola s bytem učitele. Jdeme-li dnešní farskou uličkou shora dolů, míjíme tato tři místa. Dnes je zde fara, dvůr a dole sousední dům č.p. 303. Ondřej Macek redakčně zkráceno
Kalendář akcí (není-li uvedeno jinak, koná se v Nosislavi) 4.9.2011 Zámecká slavnost - areál zámku města Židlochovice 3.9.2011 Rajhradská neckiáda 2011, více viz http://www.rajhrad.cz/view.php?cisloclanku=2011080011 9. - 11.9.2011 Židlochovické hody 2011 - náměstí Míru 10.9.2011 Nohejbalový turnaj v Žabčicích, více viz http://www.zabcice.cz/data/4184.jpg 10. - 11.9.2011 Vinobraní pod hradbami Městys Nosislav 11.9.2011 Dnes už tradiční výstava vín specifické oblasti přírodního parku Výhon, zahrnuje obce Nosislav, Židlochovice a Blučinu. Začátek je v neděli 11.9.2011 ve 13,45 v Kulturním centru Nosislav. Na výstavě je možné ochutnat vína z osluněných svahů přírodního parku Výhon, který je významnou vinařskou lokalitou s tradicí sahající až k samým počátkům vinařství a vinohradnictví u nás. Srdečně zveme všechny zájemce o víno. Příjďte strávit zajímavé odpoledne v příjemném prostředí. Pořádá ČZS Nosislav 24.9.2011 Slavnosti burčáku - Robertova vila město Židlochovice 9.10.2011 proběhnou oslavy 230 let života zdejšího sboru Českobratrské církve evangelické a 135 let od postavení evangelického kostela. V 9 hodin se budou konat bohoslužby s vysluhováním Večeře Páně, při kterých kázáním poslouží synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. Od 11 hodin prosloví doc. PhDr. Eva Melmuková přednášku Evangelíci na jižní Moravě a vyhlášení Tolerančního patentu císařem Josefem II.. A po společném obědě bude ve 14.30 před kostelem odhalena turisticko- informační tabule, následovat budou pozdravy hostů a divadelní představení 15.10. 2011 Mateřské centrum Klubíčko pořádá Babské hody. Křepice 22.10.2011 Babské hody Vranovice 11
Luštěte s námi! Albert Sweitzer: Nevím, jaká bude vaše budoucnost, ale co vím, vždycky budete šťastni, když… dokončení v tajence.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 13 14 15 16 17 18
A B C D E F G H I J A: filmová hvězda; hedvábné vlákno; úřad pro letectví a vesmír B: obuv; značka plynových spotřebičů; SPZ Mělníka; opadání; americký herec (MASH) C: uzlový telefonní obvod; 1. ČÁST TAJENKY; německy úhoř D: báň; ženské jméno; milenci zastarale E: malířova potřeba; hudební značka; stav před smrtí F: pcháč; také tam; jinde; provinění G: kout; loketní kost; anglicky dívat se; ženské jméno H: 2. ČÁST TAJENKY I: zvuk trubky; hora v Chile; ne takto; pracovati s jehlou a nití J: Jihoevropan; náš malíř; sokolská slavnost 1: listnatý strom; popravčí 2: palivo; Chaplinova manželka 3: otisk; svatebčané zastarale 4: školní potřeba; polodrahokam 5: talisman; otec 6: pokolení; ruské ukazovací zájmeno; ranec 7: víření; sportovec 8: japonská jednotka objemu; Staškovo jméno 9: slovensky jmelí; slovenské popřání při loučení 10: uvádět se do vodorovné polohy; švédský ostrov 11: přístřešek na nářadí; značka telefonů 12: anglicky hrášek; důrazné ukončení 13: předložka; tuk z červce; květenství obilí 14: moravské město; podstavec 15: čerti; inkousty 16: Sarmati; nebýt naživu 17: údaje; slitina železa a hliníku 18: slavný boxer; také oni Nápověda: I: TETAS 8: SATON 10: OLAND 12: PEA 13: AGE Jitka Brchaňová Seznam prací s tématem Nosislav Internet je mocný zdroj. Zaznamená i to, co studenti napíší na téma Nosislav. Máte-li chuť, čtěte: JURNÍK, Martin. Návrh možností využití částečně zalesněné říční nivy Svratky jižně od Brna pro rekreaci a sport: bakalářská práce. Brno: MZLU, Lesnická a dřevařská fakulta, 2009. Přístup z internetu: http://www.mendelu.cz/lide/clovek.pl?id=3309;zalozka=13;studium=27776;lang=en KLOUPAROVÁ, Petra. Exkurz do historie a současnosti vinařství v Židlochovicích a Nosislavi: bakalářská práce. Brno: MU, Filozofická fakulta, 2007. Přístup z internetu: http://is.muni.cz/th/163822/fss_b/bakalarska_prace.txt LANDSMANOVÁ, Pavlína. Regionální prvky ve výuce vlastivědy – vycházky po Židlochovicích a okolí: diplomová práce. Brno: MU, Pedagogická fakulta, 2009. Přístup z internetu: http://is.muni.cz/th/135790/pedf_m/diplomova_prace.txt?lang=en SVOBODOVÁ, Eva. Vznik a vývoj Občanského fóra v Nosislavi: bakalářská práce. Brno: MU, Pedagogická fakulta, 2011. Přístup z internetu: http://is.muni.cz/th/265183/pedf_b/bakalarska_prace.pdf
12
TRNKA, Tomáš. Inventarizační průzkum vybraných mokřadů na Židlochovicku: diplomová práce. Brno: MZLU, Agronomická fakulta, 2007. info web: http://www.veronica.cz/?id=232#Trnka ZAVADILOVÁ, Lea. Raně středověké osídlení v povodí Litavy: bakalářská práce. Brno, Filozofická fakulta, 2009. Přístup z internetu: http://is.muni.cz/th/180405/ff_b/Text.pdf redakční rada
Inzerce
13
Vinobraní pod hradbami 10. - 11. září 2011 sobota: 13:30 hod – udělení povolení starosty na zahájení sobotních slavnosti (okolí hasičské věže) 14:00 – 19:00 hod - dobový průvod městysem v čele s purkmistrem, rychtářem, vrchností a ostatního lidu od sklepa ke sklepu, na koních, vehiklech a dalších přibližovadlech, udělování povolení čepovat víno pod víchou 20:00 hod – taneční zábava s hudební skupinou DREAMS (areál TJ Sokol zajišťuje TJ Sokol Nosislav) neděle odpoledne: 13:30 hod – zahájení nedělního vinobraní v areálu pod hradbami 13:45 – 19:00 hod – košt vín z nosislavského Výhonu (Kulturní centrum Nosislav - zajišťuje ČZS Nosislav) 13:45 – 14:40 hod – skupina historického šermu DUX Moravia 14:45 hod – vystoupení nosislavských ochotníků s humornou historickou scénkou 15:30 – 16:00 hod – vystoupení mužského pěveckého sboru Švarcavan z Nosislavi 16:00 – 17:00 hod – cimbálová muzika PONAVA s primášem Ivo Farkašem 17:00 – 17:30 hod – vystoupení mužáků Šatavan ze Žabčic – už potřetí jejich vystoupení zajistil Rostislav Karpíšek Doprovodné programy během celého nedělního odpoledne: burčák, košt místních vín, víno volně k prodeji, přehlídka motocyklů a veteránů, ukázky historických řemesel, umělecký kovář, lukostřelba, zpřístupněná rozhledna hasičské věže, výstava obrazů v Kulturním centru, soutěže pro děti, jízda na koni pro děti i dospělé, hry pro nejmenší, občerstvení zajištěno za podpory Jihomoravského kraje Společenská kronika Narození: Sára Samsonová, Komenského 98, Nosislav, nar. 11. června. 2011, rodiče Hana a Luboš Samsonovi
Úmrtí: 23. července 2011 zemřel pan Vladimír Svoboda, Masarykova 295, ve věku 87 let. Vzpomínáme
Komiks – práce žáků ZŠ Nosislav
Nosislavský zpravodaj. Vydává Úřad městyse Nosislav. Vychází jednou za dva měsíce, uzávěrka příštího čísla bude 10. října 2011. Náklad 450 výtisků je neprodejný a je bezplatně dodáván občanům do domácností. Nevyžádané rukopisy nevracíme, články nehonorujeme. Inzerci přijímá Úřad městyse. Aktuální informace se nachází na www.nosislav.cz. Redakční rada pracuje ve složení: Lenka Svobodová, Libuše Konopíková, Vladimír Svoboda. Grafická úprava: Lenka Svobodová. Jazyková úprava: Lenka Dobrovolná, Radka Raflová. Tiskla firma Karla Vodáka www.color-press.cz. Děkujeme všem, kteří se podíleli na obsahu a zpracování tohoto vydání. Příspěvky a podněty zasílejte na:
[email protected]. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod evidenčním číslem E 10126.
14
