Investice jako cesta k finanční nezávislosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Investice jako cesta k finanční nezávislosti Bakalářská práce

Autor:

Marián Gučík bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. František Pavelka, CSc.

Duben, 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

……………………………………. Marián Gučík V Karlových Varech dne 18. 4. 2013

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce panu doc. Ing. Františku Pavelkovi, CSc. za pomoc při sepisování bakalářské práce a své rodině za ochotu a trpělivost.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou investování a způsoby, jakými je moţné dosáhnout finanční nezávislosti. Dále jsou zde také popsány různé investiční nástroje, které leze vyuţít pro dosaţení finanční nezávislosti. V neposlední řadě také fungování a obchodování na akciových burzách.

Klíčové pojmy: Finanční gramotnost, finanční nezávislost, riziko, likvidita, výnos a burza.

Annotation This Bachelor paper deals with the investment and how you can achieve financial independence. In addition, there are described various investment vehicles that used to climb the achievement of financial independence. Last but not least, operation and trading on stock exchanges. Key words Financial literacy, financial independence, risk, liquidity, return and exchange.

Obsah ÚVOD ......................................................................................................................... 7 1 ZÁKADNÍ CHARAKTERISTIKA INVESTIC.............................................. 9 1.1 Finanční terminologie .......................................................................................... 10 1.2 Rozdělení finančního trhu ................................................................................... 18 1.2.1 Peněţní trh...................................................................................................... 19 1.2.2 Kapitálový trh ................................................................................................ 19 1.2.3 Primární a sekundární trh ............................................................................... 20 1.2.4 Úvěrový trh .................................................................................................... 20 1.2.5 Měnový trh ..................................................................................................... 20 1.2.6 Burza cenných papírů..................................................................................... 20 1.3 Finanční rizika ..................................................................................................... 21 1.3.1 Trţní riziko ..................................................................................................... 22 1.3.2 Likvidní riziko................................................................................................ 23 1.3.3 Operační riziko ............................................................................................... 23 1.3.4 Obchodní riziko.............................................................................................. 23 1.3.5 Investiční trojúhelník ..................................................................................... 24 1.4 Finanční nezávislost ............................................................................................ 25 2 DRUHY INVESTIČNÍCH NÁSTROJŮ ....................................................... 28 2.1 Stavební spoření .................................................................................................. 29 2.2 Penzijní připojištění ............................................................................................. 31 2.2.1 Penzijní reforma ČR....................................................................................... 34 2.3 Podílové fondy ..................................................................................................... 35 2.4 Investiční ţivotní pojištění................................................................................... 36 2.5 Spořící účet .......................................................................................................... 36 2.6 Kombinace produktů ........................................................................................... 38 2.7 Sportka ................................................................................................................. 41 3 TECHNIKY OBCHODOVÁNÍ NA AKCIOVÉ BURZE ............................ 42 3.1 Nejvýznamnější světové burzy a indexy ............................................................. 42 3.2 Vývoj vybraných burzovních indexů před a po celosvětové finanční krizi ........ 44 3.3 Formy obchodování ............................................................................................. 46 ZÁVĚR...................................................................................................................... 49 SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ ...................................................................... 51 SEZNAM TABULEK OBRÁZKŮ A GRAFŮ ........................................................ 52 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 53

6

ÚVOD Investice! Připadá mi, ţe toto slovo bylo po řadu let vnímáno, jako něco takřka hanlivého a snobského, které u řady lidí vyvolává pocit strachu a úzkosti. Nevím vlastně proč?! Pod pojmem investice či investování lidé vidí obrovské sumy peněz, které plují odněkud někam a mnohdy ani není jisté, ţe se vrátí zpět. Lidé zpravidla neradi riskují a proto ani neradi investují, protoţe s kaţdou investicí je právě riziko neodmyslitelně spjato. I kdyţ si to lidé neuvědomují, přes to ale kaţdý den riskují a investují. Mnohdy to jsou i mnohem důleţitější věci, neţ jsou peníze. Celý ţivot něco riskujeme nebo do něčeho vkládáme své úsilí. Jednou z těch nejvýznamnějších věcí je čas. Svůj čas věnujeme tomu naučit se v dětství chodit, jezdit na kole, plavat, vkládáme spoustu času a úsilí do vzdělání atd. Právě vzdělání je jedním z největších „ţroutů“ času. Od mala slýcháváme od svých rodičů: „Pilně se uč, ať máš vynikající známky, aby tě vzali na dobrou školu, kde ti dají kvalitní vzdělání, a pak si najdeš dobře placenou práci a budeš se mít dobře“. Kaţdý z nás to alespoň jednou od svých rodičů slyšel. Ale málokdo jiţ mluví o tom, proč se stává, ţe se i vzdělaný člověk dobře nemá. Moţná proto, ţe sice ví, jaká je nejvyšší hora v Peru či z čeho je sloţená molekula deuteria, ale uţ neví, jak naloţit s odměnou za svou práci. Tou odměnou, kterou za svou práci kaţdý z nás dostává, není dobrý pocit, jak někteří s oblibou říkají, jsou to peníze. Problém s penězi vzniká tím, ţe se v ţádné encyklopedii nedočtete, jak s nimi nakládat, aby Vám přinášely uţitek a ne starosti. Celé je to jen o vzdělanosti respektive o nevzdělanosti. V současné době nutnost finančně se vzdělávat vyvstává díky rychlému tempu růstu zadluţování obyvatelstva. Ţivot na dluh se stal běţnou součástí ţivot posledních let. Příkladem toho, kdy se tento trend obrátí v neprospěch všech, je nedávná, stále ještě probíhající celosvětová finanční krize. Lidé jsou pod kaţdodenním tlakem reklamních kampaní, které lákají na výhodné půjčky nebo finanční produkty, jejichţ cílem je uspokojit lidskou potřebu a získat pro sebe co nejvíce, za vynaloţení minimálního úsilí. Tento pohled je sice velice lákavý, nicméně poněkud krátkozraký. V důsledku dříve zmíněné nevzdělanosti či neuváţenosti, se lidé snadno dostanou do nepřehledného finančního martyria. Cílem mé práce je ukázat cestu, kterou dle mého názoru povaţuji za stěţejní, pro zorientování se v tak nelehké oblasti, jako jsou peníze, respektive investování. Chápu, ţe pro širokou veřejnost je časově náročné sledovat nejrůznější ekonomické ukazatele, 7

finanční produkty, které jim dají dostatečnou erudici proto, aby byli schopni své finanční prostředky vhodně zhodnotit. Z toho důvodu se má práce bude zabývat formami a specifiky investování v pravidelných intervalech, jejich riziky a výnosy a dále také obchodováním na akciových burzách. V první kapitole se budu zabývat základní charakteristikou investic, kde vyspecifikuji nejzákladnější finanční názvosloví, popíši strukturu finančních trhů a seznámím s nejvýznamnějšími riziky vztahující se k této problematice. V druhé kapitole popíši cestu k finanční nezávislosti dle zvolených parametrů. Pro lepší znázornění vyuţiji výpočtů, které pomohou k lepší orientaci v problematice. V třetí kapitole rozeberu různé akciové burzy a nejvýznamnější světové indexy, z hlediska jejich sloţení a historického vývoje. V neposlední řadě také uvedu několik způsobů technik obchodování na akciové burze. Informace, které pouţiji v této bakalářské práce, vycházejí z mých praktických zkušeností, které jsem získal za dobu svého několikaletého působení ve finančním sektoru. Při své praxi jsem se setkal s finančním plánováním, skladbou investičních portfolií a přípravou investičních strategií. V současné době jsem spolumajitelem investiční a poradenské firmy, která se zaměřuje na investování na severoamerických akciových burzách a komplexním investičním poradenství pro privátní a korporátní investory.

8

1 ZÁKADNÍ CHARAKTERISTIKA INVESTIC Jiţ od pradávna je investování a obchodování základem lidské činnosti. Dříve neţ vstoupily v uţívání peníze, buď v podobě jaké je známe dnes, nebo v různých modifikacích v průběhu historie, jediným druhem obchodování byla směna. Cílem směny bylo dosáhnout výměny zboţí, které přineslo vyšší uţitek či jinou přidanou hodnotu neţ věc předešlá. Základní myšlenkou kaţdé investice je nakládat s dnešními penězi tak, aby se nám jich v budoucnu vrátilo více. Staré moudro našich babiček bylo: „Co zaseješ, to sklidíš.“ Dovolil bych si toto rčení z hlediska investování parafrázovat na: „O kolik více zaseješ, o tolik více sklidíš.“ Lidé často uvaţují opačně. Snahou je co nejméně vloţit a co nejvíce získat. Bohuţel to takto nikdy nefungovalo a nefunguje ani dnes. Kdosi moudrý mi kdysi poradil, ţe pokud chci hodně získat, musím hodně investovat a nebát se riskovat. Nemluvím v tuto chvíli jen o penězích, ale o ţivotě jako takovém. Ať uţ se jedná o touhu získat lepší práci, vzdělání či být úspěšným sportovcem. Jednou jsem četl, ţe legendárního golfistu Tigera Woodse, hudební skupinu Beatles a nejbohatšího muţe světa Billa Gatese spojuje jedno číslo. Tím číslem je 10.000. Toto číslo nevyjadřuje mnoţství peněz, které tito lidé vydělávají za jednu minutu svého ţivota, ale vyjadřuje čas, který museli věnovat tomu, aby se stali úspěšnými, potaţmo nejlepšími. Deset tisíc hodin potřebovaly tyto tři osobnosti k tomu, aby se jim splnil jejich ţivotní sen. Není důleţité, na kolik je toto číslo relevantní, toto číslo vyjadřuje pouze myšlenku toho, ţe je potřeba udělat něco navíc, oproti ostatním, abychom se stali mi těmi úspěšnějšími. Charakteristické pro většinu úspěšných lidí je to, ţe se nebáli riskovat a dělat věci jinak, neţ majoritní společnost. Příkladů z historie najdeme mnoho. Kdysi dávno koncem patnáctého století, ţil ve Španělsku muţ italského původu, který se jmenoval Kryštof. Kryštof jednoho dne řekl, ţe zorganizuje plavbu přes oceán a za tím oceánem jistě objeví nový a na suroviny bohatý kontinent. Je zcela nasnadě, ţe se tato jeho myšlenka neshledala s velkým ohlasem. Kryštof se i přesto rozhodl svůj sen realizovat a sehnal si na to všechny potřebné náleţitosti. Dal své slovo u královského dvora, ţe se navrátí dříve, neţ-li tento „nový svět“ nalezne. Investoval do svého snu nejen nemalé finanční prostředky, svou reputaci a důstojnost, ale riskoval navíc i vlastní ţivot. Jak jiţ z historie víme, tomuto dříve neznámému muţi se jeho sen splnil

9

a z neznámého Kryštofa se rázem stal Kryštof Kolumbus, kterému se připisuje zásluha, ţe roku 1492 skutečně objevil nový kontinent dnes známý jako Amerika. Kdyby byl Kryštof Kolumbus jako většina ostatních lidí, nikdy by se mu jeho sen nesplnil. Často ve svém okolí a sdělovacích prostředcích slýchávám pojem „Sázka na jistotu“. Michal Horáček, známý český textař, spisovatel, bookmaker a úspěšný podnikatel ve své knize „Los a sázka“1, tento pojem vysvětluje jako naprostý nonsens. V tomto slovním spojení se spojují dvě významově odlišné věci. Sázka je činnost s předem nejistým výsledkem. Jako příklad uveďme sázku na finálový zápas Wimbledonu mezi Rafaelem Nadalem a Rogerem Federerem. Lidé sází na toho či onoho, dle svého uváţení, kdo z nich zvítězí. Sázku můţeme tedy vnímat jako zastávání názoru. Je to objektivní posouzení všech pro a proti, kdy se na základě všech dostupných informací rozhodneme. Ovšem i přes všechna objektivní posouzení není výhra stoprocentní, tedy jistá. My se vykláníme do nejistoty společně s lidmi, kteří se toho chtějí účastnit, a očekáváme, ţe se naše prognóza naplní. Lidé, kteří dokáţou s rizikem pracovat a zastávat názor v podobě sázky, velmi často na jistotu jako takovou, nevěří. Jistota dle mého názoru prakticky neexistuje, a pokud snad ano, tak jejím jediným a nejvyšším vyjádřením je smrt. Protoţe co je jisté je nehybné a mrtvé a to, co je ţivé musí být zákonitě nejisté. Jistota je společenský pojem, který byl vytvořen proto, aby lidem dodal pocit klidu. Podobné je to i s vírou v Boha. Lidé si personifikují svou představu, ţe někde existuje něco či někdo, kdo je vezme pod svá ochranná křídla. Tato potřeba být pod ochranou se u člověka vybuduje během ţivota ihned po narození. Jako děti jsme pod ochranou svých rodičů, která s postupem času slábne, aţ se staneme soběstačnými a schopni se „ochránit“ sami. Kaţdý člověk se s tímto faktem vyrovnává po svém, a proto se najde tolik případů, kdy lidé celý ţivot hledají jistoty prakticky všude, kde jen mohou.

1.1

Finanční terminologie

Finanční terminologie je pro pochopení problematiky investování na finančních trzích velmi důleţitá. Z tohoto důvodu se v této kapitole budu věnovat nejdůleţitějším pojmům a případně jejich podrobnějším specifikům, která dávají základní přehled a z mého pohledu jsou opravdu pro psaní mé práce nezbytná. Pojmy, které v této 1

HORÁČEK, Michal. Los a sázka. Praha: Fortuna a.s., 2000, 224 s.

10

kapitole nebudou specifikovány, budou pro větší přehlednost zmíněny v průběhu mé práce v konkrétní kapitole. Nabídka z ekonomického hlediska můţeme nabídku vysvětlit jako objem výstupu výroby (statek nebo sluţbu), kdy nabízející očekává, ţe tento objem výroby prodá v určitém mnoţství za určitou cenu. Nabídku rozdělujeme do třech základních kategorií: agregátní, individuální a dílčí. Agregátní nabídka: je souhrnem všech očekávaných prodejů, se kterými prodejci vstupují na trh, kde právě cenu jednotlivého statku či sluţby stanoví trh. Individuální nabídka: je nabídkou jednoho konkrétního prodejce/výrobce, jejíţ parametry stanoví jednak objem nabízeného, potaţmo vyrobeného zboţí, a zároveň i jeho cena. Dílčí nabídka: jinak řečeno trţní je součtové vyjádření individuálních nabídek všech nabízejících subjektů na určitém trhu, pouze však jednoho druhu zboţí. Faktory, jeţ zpravidla ovlivňují nabídku na trhu, jsou: cena zboţí, výrobní náklady (náklady spojené s výrobou zboţí), hospodářská politika státu, z hlediska domácího i zahraničního obchodu ekonomická situace atd. Poptávka je z ekonomického hlediska mnoţství statků a sluţeb, které je kupující ochoten koupit za určitou cenu. V tématu poptávka se pouţívá často pojmu „Zákon klesající poptávky“, coţ lze zjednodušeně vysvětlit, ţe s rostoucí cenou klesá mnoţství poptávaného zboţí. Stejně tak, jako u nabídky, rozdělujeme i poptávku na: agregátní, individuální a trţní. Agregátní poptávka je součástí makroekonomických ukazatelů, kde se zkoumá celkové mnoţství všech druhů poptávaného zboţí. Ve spojení s agregátní nabídkou se zkoumá rovnováţnost trhu. Ta nastane vţdy, pokud se tyto dvě veličiny sobě rovnají. V tom případě lze pouţít termínu „rovnováţnost trhu“. Individuální poptávka je poptávkou jednoho kupujícího po jednom druhu zboţí. Trţní poptávka je poptávkou všech kupujících, po jednom druhu zboţí.

11

Existují i další členění nabídky a poptávky z hlediska elasticity, nicméně toto členění je vzhledem ke konceptu této bakalářské práce nedůleţité. Jen málokdy se dá pouţít doslovný překlad z anglického jazyka, aby bylo moţné pochopit význam slova cash-flow. V tomto případě to lze, tudíţ cash-flow můţeme přeloţit jako „tok peněz“, coţ v praxi znamená rozdíl mezi příjmy a výdaji ve sledovaném období.

Ve firemní praxi se jedná o relativně významný ukazatel

o schopnosti podniku generovat peníze. Při výběru investičních projektů je proto cashflow zcela nezbytnou součástí, stanovení kritérií a konceptu projektu. U domácností se z cash-flow, populárně řečeno „z toho, co zbude“ financují další aktivity např. kulturní vyţití, dovolená, renovace nebo se tyto „zbylé“ prostředky mohou dále investovat a zhodnocovat, čímţ se dá celkem jednoduše předejít potenciální krátkodobé finanční tísni (např. při ztrátě zaměstnání). Cash-flow obvykle dělíme z hlediska toho, jakým způsobem vzniká. Tedy na investiční cash-flow, provozní cash-flow a cash-flow z financování. Investiční cash-flow: jsou zejména investiční výdaje podniku (nákup strojů, pozemků, patentů, rozšíření výroby, inovace technologií atd.). Z účetní terminologie vyplývá, ţe se jedná o příjmy a výdaje tvořené prodejem či nákupem dlouhodobých aktiv. Provozní cash-flow: zde se jedná o finanční transakce spojené s provozem podniku, s výsledkem provozní činnosti (čistý provozní zisk), změnou zásob na skladě, změnou pohledávek u odběratelů, změnou závazků vůči dodavatelům apod. Cash-flow z financování: z názvu analogicky vyplývá, ţe se jedná o finanční toky z poskytnutých bankovních úvěrů, potřebných pro chod podniku (např. provozní kontokorent) a jejich splácení, emise dluhopisů a akcí, jejich následné splacení či výplata dividend. Finanční gramotnost je v dnešní době dosti rozšířeným pojmem, se kterým přicházíme do styku v kaţdodenním ţivotě. Málokdo z těch, kteří toto slovní spojení pouţívají či parafrázují spíše na finanční „ne-gramotnost“ ví, co toto slovní spojení vlastně znamená. Pro vysvětlení postačí jednoduchá poučka, finančně gramotný člověk je ten, který zná rozdíl mezi aktivy a pasivy. Nemám zde na mysli aktiva a pasiva z hlediska 12

účetnické terminologie, ale jednoslovné vyjádření toho, co peníze generuje a co je spotřebovává. Ve svém ţivotě se často setkávám s tím, ţe ani vzdělaní lidé nepoznají rozdíl. Patrně proto, ţe dospělí a vzdělaní lidé hledají ve svém ţivotě zbytečné sloţitosti. Aktiva a pasiva jdou jen těţkou slovně popsat, zpravidla se vyjadřují čísly. Pro pochopení je potřeba umět těmto číslům porozumět. Moţná tímto tvrzením nabourám obecně braná fakta, ale ani v účetnictví nezáleţí na jednotlivých číslech. Záleţí pouze na tom, co tato jednotlivá čísla znamenají a co vyjadřují. Stejné je to se slovy, nejde o to, jak jsou slova napsána, ale o to, jaký příběh nám ta slova vypráví. Lingvisté a odborníci na jazykovědu tomuto s oblibou říkají „porozumění textu“. Překvapivě se na školách porozumění textu relativně intenzivně (alespoň v posledních letech) vyučuje. S čísly potaţmo s penězi, tomu tak není. Proto se můţeme setkat s tím, ţe se lidé často dostanou do finančních obtíţí, právě v důsledku toho, ţe nedokáţou se svými penězi efektivně pracovat. Nakládat s penězi tak, aby jim byly k uţitku. Povaţuji za ironii osudu to, ţe důvodem, proč lidé chodí do zaměstnání a vytvářejí hodnoty, je snaha zabezpečit chod domácnosti, vytvořit plnohodnotný prostor pro ţivot svůj a ţivot svých dětí a strávit čas vymezený pro ţivot smysluplně, aby se z něj nestalo pouhé čekání na smrt. Za svou práci a snahu dostávají lidé ve všech rozvinutých zemích peníze, které jsou jednouchým nástrojem k uspokojení všech jejich dříve zmíněných potřeb a poţadavků. Ironií tedy je, ţe právě tolik vytouţené peníze, pro které přinášejí kaţdodenní oběti, kdy místo aktivit, které lidem přinášejí potěšení, jdou do zaměstnání, které je více-méně nutností, jim nakonec z vlastní neznalosti či nepřipravenosti s penězi nakládat, způsobí nemalé komplikace. Chceme-li být finančně nezávislí, musíme být nejdříve především finančně gramotní, abychom mohli dostát základnímu principu finanční nezávislosti a to, aby peníze pracovali pro nás a ne my pro peníze. Akcie je jedním z nejzákladnějších cenných papírů, jehoţ drţením vznikají majiteli (akcionáři) určitá práva. Patří zde právo podílet se na zisku společnosti prostřednictvím vyplácení dividendy, účastnit se na řízení společnosti především tím, ţe má hlasovací právo na valné hromadě a podílet se na likvidačním procesu v případě likvidace společnosti.2 Kapitál akciové společnosti vniká emisí akcií a jejich následným prodejem na trhu. Počáteční kupní cena akcie je vyznačena na akcie, coby nominální hodnota. Akcie patří mezi nejvíce volatilní investiční nástroje, proto jsou také povaţovány za

2

Ust. § 155 a § 156 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

13

více rizikové. Výnosnost akcií teoreticky není omezena, můţe dojít i k nárůstu o desítky či stovky procent. Bohuţel je tomu tak i z hlediska moţné ztráty. Komodity můţeme jinak zjednodušeně nazvat suroviny. Tyto suroviny patří v posledních

letech

k

velmi

oblíbeným

obchodům

na

světových

trzích

na tzv. komoditních burzách. Ve skutečnosti se neobchoduje přímo s vybranou surovinou, ale s příslušně uzavřeným kontraktem (futures nebo opčním kontraktem). Protoţe běţný investor, vykonává pouze spekulativní obchody a nemají zájem o faktický nákup např. 10 tun rýţe. V ostatních případech tyto obchody uzavírají i samotní producenti těchto surovin, kteří si tím chtějí zajistit odbyt za určitou cenu. Obchod je v tomto případě uzavřen z důvodu ochrany producenta před poklesem ceny komodity. Ceny komodit jsou na jedné straně ovlivněny reakcemi trhu a na straně druhé logickým vývojem podmínek, které produkci surovin přímo ovlivňují (změny klimatu, civilizační choroby, havárie, ţivelní pohromy atd.). Komodity dělíme následovně: Energie: ropa, topný olej, plyn atd. Obiloviny: kukuřice, obilí, rýţe, sója atd. Maso: hovězí, vepřové, jehněčí, kuřecí atd. Kovy: zlato, stříbro, platina, měď, hliník atd. Měkké. káva, cukr, bavlna atd. Finanční: bondy, swapy, forvardy atd. Dluhopisy jsou základním dluţnickým papírem, jenţ má klíčový význam pro kolektivní investování. Drţením tohoto cenného papíru vzniká drţiteli právo poţadovat splacení dluţné částky v nominální hodnotě a poţadovat vyplacení výnosů z něj k určitému datu. Osoba, která je oprávněna dluhopisy vydávat, má zákonnou povinnost tyto závazky plnit. Emitent vydává dluhopisy zpravidla na základě veřejné nabídky a všem majitelům

14

za stejných podmínek a s formálně stanovenými náleţitostmi.3 Tyto cenné papíry můţe vydat jak právnická osoba, tak fyzická osoba, která je brána jako podnikatel s příslušným povolením. Oproti akciím, které smí vydat pouze akciová společnost po splacení upsaných vkladů. Z ekonomického hlediska má pro emitenta vydání dluhopisů podobný význam, jako získání úvěru nebo půjčky. Lze tedy říci, ţe se mu tím dočasně zvýší likvidní majetek. Nejčastější druhy dluhopisů, se kterými se můţeme v běţném ţivotě setkat, jsou státní dluhopisy, pokladniční poukázky, komunální dluhopisy, zaměstnanecké dluhopisy, podnikové a bankovní dluhopisy.4 Státní dluhopisy: jsou cenné papíry emitované vládou, která se tak snaţí získat finanční prostředky, kterými následně můţe pokrýt například část schodku státního rozpočtu, investice do infrastruktury, investičních či developerských projektů atd. Pokladniční poukázky: jsou cenné papíry vydávané centrální bankou. Jejich doba splatnosti je zpravidla kratší neţ u státních dluhopisů, nicméně nominální hodnota bývá v některých případech relativně vysoká, čímţ se stávají obtíţně dosaţitelné pro širší veřejnost. Komunální dluhopisy: jsou dluhopisy vydávané obcí nebo bankou, která z výtěţku dluhopisů poskytuje obci úvěr. Tyto obdrţené prostředky obec vyuţívá ke zdokonalení infrastruktury v obci (plynofikace, kanalizace, elektrifikace apod.). Zaměstnanecké dluhopisy: jsou cenné papíry emitující firmy pro vlastní zaměstnance. V případě rozvázání pracovního poměru, vyvstává majiteli právo na odprodej dluhopisu v nominální hodnotě a adekvátní podíl úroku. Podnikové dluhopisy: jsou dluhopisy, které vydávají podniky nejen pro zaměstnance, ale i pro běţnou investorskou veřejnost. S podnikovými dluhopisy 3

LIŠKA, Václav a Jan GAZDA. Kapitálové trhy a kolektivní investování. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 41. ISBN 80-86419-63-0. „označení emitenta (jeho název nebo jméno a sídlo nebo bydliště); název a číselné označení dluhopisu (pořadové číslo, pokud bude více sérií i označení série; nominální hodnotu, a to v české měně nejméně na jeden tisíc a vyšší hodnotu vždy v celých tisících korun českých, v cizí měně bez limitu, způsob stanovení výnos; prohlášení emitenta, že majitel dluží nominální hodnotu dluhopisu; závazek emitenta splatit nominální hodnotu dluhopisu v určitém termínu nebo termínech, vyplácet určený výnos ve stanovených termínech, způsob výplat a platební místo; jméno prvního majitele dluhopisu na jméno; datum vydání a otisk podpisů představitelů emitenta; údaj o povolení emise (když bylo nutné).“ 4 JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009, s. 409-412. ISBN 978-80-247-1653-4.

15

je spjato vyšší riziko jejich nesplacení, proto jsou oceněny vyšším úročením, coţ vede ke zvýšení atraktivity této investice. Bankovní dluhopisy: jsou cenné papíry vydávané bankami. Banky si mohou emisi

dluhopisů

zprostředkovávat

i

samy.

Dluhopisy

lze

nakupovat

prostřednictvím pobočkové sítě banky. Podílové fondy jsou nástrojem kolektivního investování, který se vyuţívá k investičním operacím.5 Rozděluje se do několika kategorií, podle účelu, obsahu a dalších faktorů. Podílový fond nemá z hlediska zákona právní subjektivitu, je to v přeneseném významu místo, kde se sdruţují aktiva. Základní jednotkou fondu je podílový list. Vlastník podílových listů se tedy stává podílníkem fondu. Podílové fondy dělíme do celé řady kategorií, pro naše účely zde uvedu pouze některé z nich. Dělení podílových fondů se dělí dle: 1) Institucionálního uspořádání fondu: Otevřené: mají moţnost neomezené emise, povinnost zpětného odkupu podílových listů a hodnota těchto cenných papírů se stanovuje kaţdý den. Uzavřené: u těchto typů fondů je předem určen počet cenných papírů, který je moţné nakoupit, není zde povinnost zpětného odkupu. Likvidita je podmíněna fungováním sekundárního trhu.6 2) Obsahového sloţení fondu: Akciové:

fondy,

jejichţ

převáţná

část

je tvořena

akciovými

tituly.

Z dlouhodobého hlediska vykazují nejvyšší zhodnocení, nicméně i volatilita je ze všech druhů fondů nejvyšší. Smíšené: fondy sloţené z méně volatilních akcií a růţovějších dluhopisů. Poměr akciové sloţky bývá zpravidla větší. Dluhopisové: fondy jsou tvořeny dluhopisy obvykle s delší dobou splatnosti. Fondy peněţního trhu: obsahují dluhové cenné papíry s kratší dobou splatnosti, obsahem jsou pokladniční poukázky, depozitní certifikáty apod. Jsou charakteristické nízkou volatilitou avšak i nízkým výnosem. Jednoduše lze říci,

5

LIŠKA, Václav a Jan GAZDA. Kapitálové trhy a kolektivní investování. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 312. ISBN 80-86419-63-0. 6 KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy. 2. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2004, s. 135-136. ISBN 80-7265-061-0.

16

ţe z pohledu výnosnosti a rizikovosti jsou jistou alternativou běţných bankovních produktů. Nemovitostní: do tohoto fondu řadíme nákup nemovitých aktiv a cenný papírů na ně navázané. Na tento typ fondu zpravidla nepůsobí stejné vlivy, jako například na akciové fondy. Lze je tedy brát, jako vhodný zajišťovací prvek z hlediska diverzifikace investičního portfolia. Komoditní: obsahují deriváty a certifikáty navázané na komodity, méně obvyklé i komodity samotné. Stejně jako u nemovitostních fondů nepodléhají korelaci, jako akciové fondy. Obecně jsou povaţovány za rizikovější. Dělíme je proto do třech podkategorií: fondy zemědělských produktů, technologických surovin a drahých kovů. Najdeme je především ve větších investičních portfoliích. Fondy fondů: fondy, které spravuje jiný fond. Z hlediska rizikovosti nejsou tak rizikové, nicméně jsou poměrně nákladné na poplatkovou politiku pro koncového investora (dochází ke zdvojení poplatků za správu portfolia). Devizové: fond sloţen z měn a měnových párů. Jejich výskyt je spíše ojedinělý. 3) Investiční strategie: Teritoriálně zaměřené: jsou zaměřené na určitou oblast (Evropa, Asie, Austrálie) popř. vztahující se přímo ke konkrétní zemi. Sektorové: fondy zaměřují se na určitý ekonomicko-průmyslový sektor (finanční, nové technologie, IT společnosti, atd.). Blue Chips: tyto fondy zaměřují své investice do renomovaných společností (Coca-Cola, General Motors, Microsoft, IBM apod.). Fondy rozvíjejících se ekonomik: fondy zaměřené na lokality s dlouhodobě velice vysokým potenciálem růstu. Tyto investice se volí na delší investiční horizont, neboť v krátkém horizontu jsou tyto tituly vysoce volatilní a je zde vysoké riziko výrazného poklesu investice. Dividendové fondy: jejich konceptem je zajistit investorovi pasivní příjem z dividendového výnosu akcií, či úroků z dluhopisů. Zisk tedy nenastane pouze při prodeji cenných papírů, ale i po dobu jejich drţení. Ostatní typy fondů lze označit jako akumulační nebo reinvestiční fondy, kdy dividendové výnosy z těchto aktiv jsou znovu investovány za účelem zvýšení kupní síly. Fond je sloţen z dluhopisů s průběţně vypláceným úrokem a akcií, kteréţto přinášejí vysoké dividendy. 17

Hedgeové fondy (neboli zajištěné fondy): které jsou charakteristické tím, ţe poskytují investorovi garanci návratnosti vloţené částky, tak i v některých typech produktů i určité zhodnocení vkladů za předem stanovených podmínek. Fondy ţivotního cyklu: investiční program, který kopíruje ţivotní cyklus ve snaze zabránit poklesu portfolia ke konci doby investování díky výraznějším trţním výkyvům. Tento typ fondu se vyuţívá při plánování důchodového programu. 4) Způsobu řízení: Aktivně řízené fondy: strategie fondu vychází ze situace na trhu. V průběhu investice manager fondu sleduje investiční příleţitosti a přizpůsobuje strategii nakupování. Tyto fondy se vyznačují vyššími náklady na správu. Pasivně řízené fondy: zde je předem určena strategie hospodaření fondu, v rámci filozofie „kup a drţ“. Nevýhodou jsou případné velké ztráty z důvodu propadu na finančním trhu, kterým jiţ nelze efektivně zabránit. Indexové fondy: zaměřené na sledování určitého indexu ve snaze kopírovat jeho vývoj (např. Dow Jones, Nikkei, DAX atd.). Legislativní úprava v České republice pro řízení a fungování podílových fondů a investování se řídí zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Na dodrţování legislativy a konkrétních statutů dohlíţí Česká národní banka. Jakýkoliv podílový fond určený k distribuci na území České republiky musí mít povolení a registraci České národní banky (dále také „ČNB“). Licenci ČNB musí mít i další subjekty, které s podílovými fondy obchodují, tj. investiční poradci, zprostředkovatelé, investiční společnosti a popř. obchodníci s cennými papíry.

1.2

Rozdělení finančního trhu

Jak jiţ bylo výše zmíněno finanční trh je systém institucí a instrumentů zabezpečující pohyb peněz a kapitálu ve všech formách mezi různými ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky.7 Z hlediska pochopení problematiky mé bakalářské

7

Podrobněji v podkapitole 1.2 Finanční terminologie.

18

práce je důleţité také popsat strukturu finančního trhu. Finanční trh můţeme rozdělit z několika hledisek: 1) dle územní působnosti (národní a mezinárodní trh), 2) dle subjektů, instrumentů a doby splatnosti (peněţní, kapitálový, úvěrový, měnový a komoditní), 3) dle oběhu instrumentů (primární a sekundární trh), 4) dle formy organizace (organizovaný a neorganizovaný trh) a 5) dle objemu obchodovaných částí (maloobchodní a velkoobchodní trh). V následujících odstavcích se zaměřím na klíčové trhy a jejich charakteristiku, které jsou nezbytné pro pochopení drobného investora, jakou formou bude investovat. 1.2.1

Peněžní trh

Peněţní trh je systém institucí a instrumentů, které zabezpečují pohyby různých forem krátkodobých peněz. Tím rozumíme splatnost do jednoho roku. Obchod se odehrává na jednom místě, oproti jiným není institucionalizován. Na peněţním trhu mohou vystupovat různé subjekty. Řadíme k nim obchodní banky, centrální banku, vládu, pojišťovny a různé typy fondů. Tyto instituce k operacím na peněţním trhu pouţívají různé instrumenty, jako jsou např. státní pokladniční poukázky, poukázky ČNB, depozita, depozitní certifikáty, komerční papíry. Charakteristickým rysem je velký objem transakcí. Tyto transakce se vyznačují nízkým rizikem, nízkým výnosem a vysokou likviditou jsou proto typické pro velmi konzervativního investora. Peněţní trh se dotýká kaţdého podnikatelského subjektu, protoţe kaţdý tento subjekt provádí operace respektive platby prostřednictvím běţného účtu. 1.2.2

Kapitálový trh

Oproti peněţnímu trhu zabezpečuje systém institucí a instrumentů pro pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu mezi ekonomickými subjekty ve formě cenných papírů. Subjekty působící na tomto trhu můţeme rozdělit na emitenty (stát celý veřejný sektor, banky, finanční instituce a velké nefinanční společnosti) a investory (investiční a penzijní fondy, banky, pojišťovny, domácnosti a velké nefinanční společnosti).8 Na tomto trhu se zpravidla emitují úvěrové cenné papíry, do nichţ zahrnujeme dluhopisy, hypoteční zástavní listy, depozitní certifikáty nebo vkladové listy. Dále zde řadíme majetkové cenné papíry, coţ jsou akcie, a podílové listy. 8

Emitent je subjekt, který vydává (emituje) finanční instrumenty daného trhu. Investor je subjekt, který nakupuje finanční instrumenty.

19

Z hlediska toho, kteří účastníci na tomto trhu působí, rozdělujeme kapitálový trh na národní (regulován státními orgány dané země) a mezinárodní (řídí se mezinárodními pravidly a mezinárodním dozorčím orgánem např. mezinárodní měnový fond). 1.2.3

Primární a sekundární trh

Na primárním trhu dochází k první emisi cenných papírů, přičemţ emitent je obeznámen s tím, kdo jeho cenné papíry nakupuje. Jedná se o neveřejný úpis, kdy emitent plně rozhoduje o pravidlech daného úpisu. Naproti tomu sekundární trh9 emituje jiţ dříve emitované cenné papíry z primárního trhu a jedná se o veřejný úpis, který probíhá dle pravidel obchodování na světových burzách. 1.2.4

Úvěrový trh

Je systémem institucí a instrumentů zabezpečujících pohyb kapitálu na úvěrovém trhu mezi bankovním a nebankovním sektorem. Vyuţívají se zde vklady od domácností, podnikatelů a veřejného sektoru. Řídí se obecně platnými právními normami. 1.2.5

Měnový trh

Jinak zvaný devizový trh, který slouţí ke konverzi jedné měny do druhé, vytváří tedy měnový kurz. Příkladem měnové trhu je trh zvaný Forex, který detailněji popíši v 2. kapitole. 1.2.6 Burza

Burza cenných papírů cenných

papírů

je

nejdůleţitějším

článkem

kapitálových

trhů.

Jde

o místo, kde se nakupují a prodávají cenné papíry (střet zájemců). V případě zájmu o investování na burze musí člověk obchodovat pouze prostřednictvím členům z řad bank a makléřských firem. Obchodovat je moţné prezenčním způsobem nebo elektronickým. Jak uvádí slabikář: Finanční gramotnosti: „Prezenční forma se vyznačuje obchodním parketem, kde zástupci členských institucí nahlas vyjednávají

9

KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy. 2. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2004, s. 137. ISBN 80-7265-061-0.

20

s burzovním specialistou nákup a prodej cenných papírů.“10 Uzavírání obchodů prostřednictví počítačového sytému je typické pro elektronické obchodování. Tento způsob obchodování probíhá vkládáním nákupních a prodejních příkazů, které se vypořádávají určitým kritériem (zabezpečuje systém). Podrobněji se budu fungováním akciové burzy zabývat v kapitole 3.

1.3

Finanční rizika

Rizika, která jsou spojená s finančními aktivitami, se nazývají finanční rizika. Jejich disciplína je risk management a věnuje se tedy rizikům. Rizika jsou měřitelná a umoţňují sledovat situaci v budoucnosti, která je odlišná oproti předpokládané. Jak cituje publikace Finanční trhy a investování, Josefa Jílka: „Finanční riziko je obecně definováno jako potenciální finanční ztráta subjektu na finančním trhu, tj. nikoli již existující realizovaná či nerealizovaná finanční ztráta, ale ztráta budoucnosti. Jedná se především o ztrátu vyplývající z daného finančního či komoditního nástroje nebo finančního či komoditního portfolia.“11 Existující ztrátu označujeme, jako ztrátu očekávanou, potenciální a jako ztrátu neočekávanou. Kaţdá tato ztráta sniţuje hodnotu instituce z hlediska jejího kapitálu. Úvěrové riziko je jedním z druhů rizik, jehoţ ztráta vede z hlediska dluţníka k tomu, ţe nedostojí svým závazkům dle podmínek kontraktu či úvěrové smlouvy, a tím způsobí věřiteli ztrátu. Příkladem toho můţe být bankovní úvěr. Tyto závazky vznikají především z úvěrových aktivit, platebního styku a vypořádání cenných papírů při obchodování na vlastní či cizí účet nebo z investičních a obchodních aktivit. Za předpokladu, ţe úvěrem rozumíme přijetí peněţních prostředků resp. kapitálu, potom lze chápat úvěrové riziko, jako pravděpodobnost, ţe toto očekávání (přijetí peněţních prostředků) nebude naplněno. Úvěrové riziko můţeme dále rozčlenit do následujících kategorií: Přímé úvěrové riziko: je rizikem ztráty v plné nebo částečné hodnotě u úvěrů, půjček, dluhopisů, vkladů, směnek atd. Z hlediska historického vývoje je toto riziko chápáno jako jedno z nejstarších, nicméně je stále povaţováno za jedno nejdůleţitějších na finančním trhu. 10

Kolektiv autorů. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: COFET, a.s., 2009, s. 216. ISBN 80-254-4207-4. 11 JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009, s. 67. ISBN 978-80-247-1653-4.

21

Vypořádací riziko: chápeme jako potenciální selhání v procesu transakce vypořádání např. úvěru, kdy technické či jiné logistické problémy zabrání vypořádání provést. Toto vypořádací riziko je běţné zejména u vypořádání měnových obchodů a vypořádání koupě či prodeje cenných papírů. „Riziko angažovanosti: neboli riziko koncentrace portfolia je riziko ztráty z angažovanosti vůči: jednotlivým partnerům, skupinám partnerům a spřízněným osobám, partnerům v jednotlivých zemích, což je tzv. riziko země, ekonomickým sektorům, jednotlivým kontraktům apod.“12 1.3.1

Tržní riziko

Trţní riziko je vnímáno, jako nedílná součást při operacích na kapitálových trzích13, jako moţná změna či neočekávaný vývoj a chování tohoto trhu. Existují čtyři hlavní kategorie trţního rizika: úvěrové riziko, akciové riziko, měnové (devizové) riziko a komoditní riziko. Úvěrové riziko: je rizikem ztráty při změně cen investičních nástrojů, které jsou citlivé na změnu úrokových sazeb, tzn. při zvýšení úrokových sazeb centrální bankou, hodnota dluhopisu klesne a investor realizuje potenciální ztrátu. Akciové riziko: je také rizikem ztráty při změně cen investičních nástrojů, které jsou citlivé na změnu ceny akcií (např. při sníţení ceny akcie společnosti Google, hodnota jiţ koupených akcií klesne a tím investor realizuje ztrátu). Komoditní riziko: je rovněţ rizikem ztráty při změně cen investičních nástrojů, které jsou citlivé na změnu ceny komodit (např. při sníţení ceny stříbra, hodnota jiţ koupeného stříbra klesne a investor realizuje ztrátu). Měnové riziko: je taktéţ rizikem ztráty při změně cen investičních nástrojů, které jsou citlivé na změnu měnového kurzu (např. při sníţení hodnoty eura vůči dolaru či posílení dolaru vůči euru, hodnota vlastnictví eurových aktiv klesne a investor realizuje ztrátu).

12

JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009, s. 71. ISBN 978-80-247-1653-4. 13 Kapitálový trh je systém institucí a instrumentů zabezpečujících pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu mezi ekonomickými subjekty prostřednictvím různých forem cenných papírů.

22

1.3.2

Likvidní riziko

Likvidní riziko můţeme chápat buď jako neschopnost dluţníka dostát svým závazků za předem stanovených podmínek, tzn. předem stanové době splatnosti dluhu nebo neschopnost převést cenný papír (prodat) zpět na finanční hotovost. Z výše uvedeného dělíme likvidní riziko do dvou kategorií: riziko financování a riziko trţní likvidity. Riziko financování: je rizikem ztráty při momentální platební neschopnosti dostát svým závazkům (vzniká riziko penalizace či nutnost získat jiné finanční prostředky ke splacení dluhu za vyšší úrok). Riziko trţní likvidity: je rizikem ztráty v době nízké likvidity, tj. malého zájmu investorů, na finančních trzích a tím vzniká nemoţnost prodeje cenného papíru v relativně krátkém časovém horizontu. 1.3.3

Operační riziko

Operační riziko se nejčastěji vyskytuje přímo v reálném a praktickém procesu obchodování. Dělíme jej na: transakční riziko, riziko operačního řízení a riziko systému. Transakční riziko: je rizikem ztráty v důsledku chyb v provedení operací vyplývajících z náročnosti a neschopnosti současných systémů (chyby v zaúčtování obchodů, vypořádání či přijetí obchodu v neadekvátní právní dokumentaci). Riziko operačního řízení: je rizikem ztráty z chyb řízení ve struktuře front, middle a back office. Jedná se o anonymní obchody nad stanovený limit, neautorizované

obchody

jednotlivými

a padělání či praní špinavých peněz.

14

obchodníky,

chybné

zaúčtování

Proti těmto pochybným operacím na

finančních trzích stát určí dozorce a kontrolora kupříkladu Českou národní banku. 1.3.4

Obchodní riziko

Obchodní riziko je charakteristickým rizikem pro jednotlivá odvětví businessu. Členíme je do následujících kategorií:

14

Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti peněz.

23

Právní riziko: je rizikem ztráty v důsledku nesouladu poţadavků obchodního partnera s platnými legislativními ustanoveními. Daňové riziko: je rizikem ztráty při změně daňových zákonů či opomenuté zdaňovací povinnosti. Riziko měnové konvertibility: je riziko ztráty z nemoţnosti převést současnou měnu na měnu jinou v důsledku nenadálé změny politicko-ekonomické situace (válka, státní bankrot, politický převrat atd.). Riziko pohromy: je rizikem ztráty v důsledku přírodní katastrofy (zemětřesení, tsunami, jaderný výbuch aj.). Regulační riziko: je rizikem ztráty z nemoţnosti splnit regulační opatření (kapitálovou přiměřenost). 1.3.5

Investiční trojúhelník

Investiční trojúhelník je zjednodušeným znázorněním vztahu, který je nedílnou součástí kaţdé investice. Jak je patrné z následujícího obrázku. Hlavní součástí kaţdé investice je riziko, výnos a likvidita. Při správném pochopení fungování investic si kaţdý investor musí uvědomit následující vztah a to, ţe neexistuje takový způsob investice, který by byl nadprůměrně výnosný, vysoce likvidní a zároveň málo rizikový. Vţdy se jedná u určité kompromisní řešení vycházející právě z těchto hlavních třech činitelů. To jak jsou jednotlivé investiční nástroje vnímány z hlediska dříve popsaného investičního trojúhelníku, popíši v příslušné kapitole o investičních nástrojích. Obrázek č. 1: Investiční trojúhelník

Zdroj: Internetové stránky www.ntx.cz 24

1.4 Finanční nezávislost Finanční nezávislost lze definovat jako stav, kdy není člověk závislý na příjmech ze zaměstnání či na příjmech, o něţ se aktivním způsobem přičiňuje, ale jeho pasivní příjmy plně pokrývají veškeré výdaje, spojené s uspokojením jeho ţivotních potřeb. Pasivní příjem můţe být například z pronájmu, dividend, výnosů z investovaných finančních prostředků nebo z podnikání. U posledního zmíněného příkladu by se jistě velká část lidí pozastavila a snaţila se toto tvrzení vyvrátit. Proto je potřeba vysvětlit odlišnost vnímání slova podnikání resp. business. Jak jsem se kdysi dočetl v knize Roberta T. Kiyosakiho „Bohatý táta, chudý táta“, pokud vlastníte firmu, která funguje a generuje zisk bez toho, abyste se o to museli vy sami přičinit, je to business, pokud se však musíte aktivně podílet na chodu společnosti, pak je to vaše zaměstnání.15 Mnoho lidí slovo podnikání a zaměstnání zaměňují. To ovšem neznamená, ţe i zaměstnaný člověk nemůţe být finančně nezávislý. Rozdíl bude jen v tom, ţe oproti jiným lidem bude tento člověk vykonávat své zaměstnání jen proto, ţe mu přináší jisté uspokojení a náplň ţivota. Nebude nikterak limitován závislostí na tom, kolik za svou práci dostane a dalo by se i usoudit, ţe svou práci bude vykonávat s větším nasazením a vznešenějšími hodnotami, neţ jsou „jen“ peníze. Problém dosáhnout finanční nezávislosti není v rámci dnešních moţností, jak a kam investovat své peníze, nijak zásadní. Problém je v lidech. Při debatách na téma finanční nezávislost se stejně jako já často setkáte s celou plejádou definicí, vysvětlování, přesvědčování, ţe finanční nezávislost je sice skvělá věc, ale právě pro toho konkrétního člověka, se kterým tento rozhovor vedete, je nedosaţitelná. Často jsem udiven, jak lidé dokáţou vyuţívat svou představivost a myšlení. Bohuţel většinou na nesprávných místech. Lidé dovedou vymyslet desítky odůvodnění, proč něco neudělat, neţ aby vymysleli jedno, jak to udělat, aby dosáhli toho, co chtějí. Nabízí se zde jedno slovo, které tyto osoby charakterizuje, lenost. Ale toto tvrzení nemůţe platit absolutně, neboť tito lidé si přeci dali dost práce s tím, aby vymysleli důvody, proč něco nepůjde. Líní tedy v absolutní slova smyslu nejsou, patrně jen soustředí svou energii, čas a peníze na opačnou stranu. S podivem je také to, jakou máme my lidé potřebu věci komplikovat a s jakou nedůvěrou či jistou bojácností přehlíţíme fakt, ţe řešení můţe 15

KIYOSAKI, Robert T. a Sharon L. LECHTER. Bohatý táta chudý táta: Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne. Praha: Pragma, 2001, s. 98. ISBN 80-7205-822-3.

25

být velmi jednoduché. Často se toto připisuje sloţitosti doby a světa, ve kterém ţijeme. Opak je pravdou. To jak je dnešní svět technologicky, logisticky, kulturně či jinak vyspělí je dán přirozeným historickým vývojem. Pro dnešního člověka by proto nemělo být tak sloţité se v tomto světe zorientovat. Snad uţ jen proto, ţe jiný svět nezná. Vyspělost světa je značná a neustále roste, na druhé straně se nárok na jedince přeţít v této době paradoxně sniţuje ve smyslu toho, ţe stačí ovládat jednu věc natolik, aby za ni mohl poţadovat peníze, a vše ostatní si můţe koupit. Asi málokdo z nás musí zvládat vše to, co museli naši předci v dávné i relativně krátké minulosti. Kdo z nás musí chovat dobytek, pěstovat nejrůznější plodiny, opravit si sám své obydlí, ušít oblečení, léčit se atd., proto, aby přeţil?! V rozvinuté zemi patrně nikdo. Jak jsem jiţ dříve zmínil, stačí k tomu jediná věc a tou jsou peníze. Osobně to povaţuji za obrovský úspěch vědět, co v ţivotě potřebuji, abych ţil ţivotem, jaký je mému naturelu nejbliţší. O to více, pokud to je jen jedna jediná věc. Je úsměvné jak něco tak malého a z hlediska designu principielně tak jednoduchého, jako jsou peníze, vyvolávají tolik emocí. Jsou milovány i nenáviděny. Jak říká staré ţidovské přísloví: „Všichni nenávidí peníze, pokud nejsou jejich!“ Finanční nezávislost není tedy jen o penězích, je i o psychologii osvojení si základů finanční gramotnosti.16 Člověk často a snadno podlehne vlivu svého okolí. Je pod tlakem nejrůznějších výdobytků doby, módních trendů, imageových záleţitostí, souhrnně tedy spotřebě. Proto jsou lidé ochotni utratit nemalé obnosy za oblečení, hodinky, auta, dovolené atd. V zásadě na tom není nic špatného, ale často si lidé kupují věci, na které zcela objektivně nemají. Tuto objektivitu ztrácí jen proto, aby ukázali okolí, ţe na to mají. Jako příklad, ţe se lidé vyznají v utrácení peněz, uvedu následující. Řekněte komukoliv ze svého okolí, aby si představil, ţe má na svém bankovním účtu k dispozici jeden milion korun a zeptejte se ho, zda ví, za co by tyto peníze utratil. Jistě všichni, kterých se zeptáte, Vám velmi rychle vyjmenují celou řadu věcí, co by si za tyto peníze koupili. Následně jim poloţte druhou otázku: „A jak bys s tím milionem naloţil, abys z něj udělal dva?“ Garantuji Vám, ţe jen mizivé procento z Vámi dotázaných lidí, Vám poskytne sofistikovanou a realistickou odpověď. Těm, kteří by znali odpověď, jak z milionu udělat dva, by na vysvětlení stačily dvě prosté věty. Popsali by Vám, do čeho by je investovaly a proč. A navíc by pro ně nebyl velký

16

Kolektiv autorů. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: COFET, a.s., 2009, s. 29. ISBN 80-254-4207-4.

26

problém, podloţit tyto argumenty konkrétními čísly. Zbylá většina by v první řadě dlouze přemýšlela, mlţila a nakonec by stejně nic nevymyslela. Jejich reakce je snadno vysvětlitelná, pokud by znali odpověď na tuto otázku, řadili by se do té první, méně početné skupiny, a nebo by řekli: „Já uţ tohle přeci dávno udělal!“ Je skutečně pravdou, ţe drtivá většina lidí neví, jak dosáhnout jiţ zlidovělé fráze: „Peníze dělají peníze.“ V následující kapitole se budu zabývat tím, jak finanční nezávislosti dosáhnout, s pouţitím různých běţně dostupných a především hojně vyuţívaných investičních nástrojů. Pro naši potřebu jsem vytvořil modelový příklad.

27

2 DRUHY INVESTIČNÍCH NÁSTROJŮ Finanční nezávislost je jakousi pomyslnou nadstavbou k finančnímu plánování. Finanční plánovaní nebo chcete-li finanční plán, si lze představit jako mapu našich financí. Plánování finančních toků je stejné jako plánování cesty na dovolenou. Předpokládejme, ţe plánujete vyrazit s rodinou na dovolenou do Itálie, přičemţ se rozhodnete, ţe nejschůdnější variantou je pro Vás cestovat autem. Máte dvě moţnosti. Buď nasednete do auta a vyrazíte určitým směrem,aniţ by jste přesně věděli kudy máte jet a nebo si cestu přesně naplánujete, bude vědět, na které křiţovatce odbočit, na kterou dálnici se máte připojit, na kterém sjezdu sjet, kde si odpočinout atd. V prvním případě mohou nastat dvě varianty. Do Itálie dojedete, ale bude Vám to trvat moţná i několik let anebo se stane, ţe cestu do Itálie nikdy nenaleznete. V tom druhém případě, kdy si cestu přesně naplánujete, je velká pravděpodobnost, ţe pokud se během cesty nevyskytnou neočekávatelné a nepřekonatelné události, na vysněnou dovolenou v Itálii dorazíte a dokonce i v čase, který jste očekávali. Na podobném principu funguje i finanční

plánování.

Je

tedy

na

Vás,

zda

ponecháte

své

peníze

osudu

a budete doufat, ţe se Vám moţná někdy podaří mít dostatek peněz na novou televizi či auto. Stát se to pochopitelně můţe, ale v případě, ţe budete mít připravený jasný koncept, jak na tyto věci našetřit, můţete se na to prakticky spolehnout. Jak jsem jiţ předeslal v předchozí podkapitole pro znázornění cesty k finanční nezávislosti, jsem vytvořil následující modelový příklad. Pan Petr Novák pracuje jako středoškolský pedagog. Je mu 30 let. Jeho pravidelný měsíční příjem činní 27 000 korun. Pan Novák se rozhodl, ţe si chce i po odchodu do důchodu udrţet svůj ţivotní standart. Zálohy na fond oprav činní 5 000 korun měsíčně, zálohy na elektřinu 2 000 korun, vodné a stočné rovněţ 2 000 korun. Náklady na stravu a ošacení činní 5 000 korun měsíčně, náklady na automobil a dopravu 4 000 korun, platba úrazového pojištění 1 000 korun, kulturní, společenské a sportovní vyţití 2 000 korun měsíčně. Panu Novákovi tedy měsíčně zbývá 6 000 korun. V současné době má na běţném účtu likvidní rezervu na opravy a vybavení domácnosti 30 000 korun, kam si pravidelně ukládá zbylé peníze. Rozhodl se, ţe mu na pokrytí likvidní rezervy postačí ukládat si na běţný účet 1 000 korun, jelikoţ si nedávno kompletně zrenovoval

28

a vybavil svůj byt, z předešlých úspor. Tudíţ je schopen v konečném součtu pravidelně ukládat 5 000 korun měsíčně. Pan Novák se dále rozhodl, ţe by chtěl mít ve svých 60 letech dostatek finančních prostředků proto, aby v případě ztráty zaměstnání mohl spokojeně doţít, potaţmo jít do předčasného důchodu. Spočítal si, ţe pro udrţení ţivotního standartu mu postačí částka 3 000 000 korun. Jelikoţ se mu v tomto ţivotním období sníţí pravidelné výdaje na dopravu, úrazové pojištění, ošacení a sportovní vyţití, k čemuţ rovněţ připočítává i starobní důchod, pokládá tuto sumu i z hlediska předpokládané délky ţivota za přiměřenou. V následujících podkapitolách si rozebereme různé způsoby, kam můţe pan Novák pravidelně ukládat 5 000 korun, aby se mu splnil poţadavek naspořit za 30 let 3 000 000 korun.

2.1

Stavební spoření

V této podkapitole není úkolem podrobně charakterizovat vlastnosti stavebního spoření, jelikoţ se jedná o velmi známý produkt. Ale i přes to zmíním některá nejobecnější vyjádření z hlediska porovnání s investičním trojúhelníkem. Z hlediska rizikovosti řadíme stavební spoření k méně rizikovým, takřka bezrizikovým, typům investic. Celkový výnos při započtení státní podpory a pravidelného ročního úročení, které činní povětšinou 2 %, se dostáváme zhruba na hodnotu okolo 4 – 5 %, coţ odpovídá konzervativním podílovým fondům, s převáţné části zastoupených dluhopisovou sloţkou. V této podkapitole se tedy budu zabývat praktickým vyuţitím stavebního spoření, jako jednou z moţných variant, která má vést k dosaţení finanční nezávislosti v našem modelovém příkladu z předchozí kapitoly.17 V prvním případě můţe pan Novák vyuţít nabídku stavebního spoření po celou dobu svého investičního horizontu. Jelikoţ lze sjednat stavební spoření pouze na 6 let, aby vnikl nárok na státní příspěvek, je nutno postupovat následujícím způsobem.

17

SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. 2. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 73-74. ISBN 978-80-247-3486-6.

29

Pan Novák si zaloţí stavební spoření, kam bude pravidelně ukládat částku 5 000 korun měsíčně po dobu 6 let. Celkem tedy za tuto dobu vloţí částku 5 000 * 12 * 6 = 360 000 korun. Po připsání státní podpory, která v současné době činní 2 000 korun ročně (při splnění podmínky naspořit alespoň 20 000 ročně, coţ pan Novák splňuje) a pravidelného úročení jeho vkladů 2% ročně, získá na konci stavebního spoření částku 388 704 korun. Tuto částku na stavební spoření ponechá, ale nebude jiţ dále spořit. Tyto finanční prostředky se mu budou dále úročit zmíněnými 2%, ale jiţ nebude pobírat státní příspěvek po dobu zbylých 24 let z investičního horizontu. Jeho investice se bude nyní vyvíjet takto: 388 704 * (1,02)24 = 625 205 korun. Z toho vyplývá, ţe si pan Novák musí při sjednání stavebního spoření zvolit cílovou částku na 630 000 korun, z níţ zaplatí poplatek 6 300 korun. Po skončení prvního stavebního spoření si zaloţí nové stavební spoření, kde bude stejně jako v prvním případě spořit částku 5 000 korun měsíčně, kde po 6 letech získá dalších 388 704 korun, které opět ponechá, aby se nadále úročili 2 %, tentokráte však jen po dobu 18 let. Jeho portfolio se tedy bude vyvíjet následovně: 388 704 * (1,02)18 = 555 165 korun. Při nastavení cílové částky 560 000 zaplatí poplatek 5 600 korun. Postup se bude i nadále opakovat. Pan Novák si zaloţí třetí stavební spoření, kde bude investovat 5 000 korun měsíčně s nárokem na státní příspěvek a zhodnocením 2% ročně. Po 6 letech tedy získá 388 704, které bude dále úročit 2% ročně po dobu 12 let. 388 704 * (1,02)12 = 492 970. Z této cílové částky, která bude stanovena na 500 000, zaplatí 5 000 korun poplatek. Zaloţí si i poté další stavební spoření, kde při zachování stejných podmínek získá 388 704, které ponechá nadále úročit 2% po dobu 6 let. 388 704 * (1,02)6 = 437 743. V tomto případě z cílové částky 440 000 zaplatí poplatek 4 400 korun. A nakonec si zaloţí poslední stavení spoření, kde bude investovat 5 000 korun měsíčně po dobu 6 let. Po uplynutí 6 let, tedy získá 388 704. Cílová částka bude stanovena stejně jako v prvním případě na 390 000, z čehoţ zaplatí poplatek 3 900 korun.

30

Nyní jsme úspěšně dokončili 30 let pravidelného investování do stavebního spoření. V celkové rekapitulaci pan Novák získá: 625 206 + 555 165 + 492 970 + 437 743 + 388 704 = 2 499 789 korun. Od této částky je potřeba odečíst poplatky za zaloţení stavební spoření, které celkem činí: 6 300 + 5 600 + 5 000 + 4 400 + 3 900 = 25 200. Pan Novák zbude tedy na svém účtu po odečtení všech poplatků na svém účtu disponovat částkou 2 474 589 korun. Z výše poznaného lze tedy říci, ţe pokud by pan Novák investoval 30 let pouze do stavebního spoření, jeho plán, mít v době finanční nezávislosti 3 000 000 korun, by se nenaplnil.

2.2

Penzijní připojištění

Je jedním z moţných způsobů ukládání peněţ určený primárně pro akumulaci a zhodnocení prostředků na stáří. Zakládá se na pravidelných měsíčních platbách poukazovaných na účet penzijního fondu. Platby je moţno provádět i v delším časovém horizontu např. čtvrtletně, pololetně či jednorázově ročně. Ke svým pravidelným platbám klient dostává i státní příspěvky a navíc je zde moţnost daňového zvýhodnění resp. odpočtu základu daně, který můţe být aţ 12 000 ročně. V návaznosti na to, kolik klient ročně naspoří. V praxi se daňový odpočet vypočítává následujícím způsobem: pro maximální moţný odpočet je potřeba měsíčně spořit 1 500 korun, coţ představuje 18 000 ročně, kdy se od této naspořené částky odečte 6 000 korun, čímţ nám vznikne právě oněch 12 000 korun, které lze uplatnit jako odpočet základu daně. Tento daňový odpočet lze uplatnit pouze při splnění následujících podmínek: Pojistník je zároveň pojištěným, penzijní připojištění si platí sám (neplatí mu jej třetí osoba), přičemţ zaměstnavatel se za třetí osobu nepovaţuje. Penzijní připojištění má sjednané minimálně do 60 let věku. Penzijní připojištění platí jiţ minimálně 5 let, resp. 60 měsíců. Na penzijní připojištění můţe klientovi také přispívat zaměstnavatel, který za tyto příspěvky nepodléhá povinnosti platit odvody na sociálním a zdravotním pojištěním a rovněţ jako i samotný klient má moţnost vyuţít daňového odpočtu. Z pozice zaměstnavatele se tak můţe jednat o relativně levný a efektivní firemní benefit, který můţe svému zaměstnanci poskytnout. 31

V průběhu spoření do penzijního fondu je dále moţné měnit výši příspěvku, lze převést jiţ naspořené finanční prostředky včetně státních podpor pod jiný penzijní fond a dále je také moţné odloţit či dokonce přerušit placení pravidelných měsíčních příspěvků. V případě zániku penzijního fondu jsou klientovi veškeré prostředky převedeny pod jinou finanční instituci, za stejných podmínek. Z hlediska rizikovosti a případné garance řadíme penzijní fondy do skupiny méně rizikových, nadneseně „bezrizikových“ investičních instrumentů. Důvodů je několik. Penzijní fondy se řídí platným legislativním předpisem a podléhá dozoru ČNB a dále také penzijní fondy investují prostředky svých klientů do investičních instrumentů, které nepodléhají potenciálně zvýšenému riziku. Převáţně se jedná o investice do státních cenných papírů, fondů peněţního trhu, dluhopisů, vybraných konzervativních akcií, termínovaných vkladů apod., které z historického hlediska vykazují na jedné straně sice niţší, ale za to stabilní zhodnocení. Způsoby vyplácení penzijního připojištění: Starobní penze: jedná se o primární způsob výplaty penzijního připojištění. Podmínkou pro výplatu je dosaţení 60 let věku klienta a minimální pravidelné spoření po dobu 60 měsíců. Starobní penze se vyplácí jednorázově nebo v podobě měsíční renty. Vyplácí se v plné výši, včetně státních příspěvků, příspěvků zaměstnavatele atd. Výsluhová penze: nárok na ni vzniká po 15 letech spoření a vyplácí se aţ do výše 50% z naspořené částky. Laicky řečeno se jedná o moţné rozdělení finanční prostředků na penzijním fondu, kdy jedna část je vyplácena v podobě výsluhové penze a druhá v podobě starobní penze, za splnění výše zmíněných podmínek. Invalidní penze: na tento způsob výplaty vznikne klientovi nárok v případě, ţe spoří jiţ 60 měsíců a je mu státem přiznán plný invalidní důchod. Tato penze je vyplácena doţivotně. Pozůstalostní penze: je vyplácena oprávněným osobám po dobu neurčitou v případě smrti pojištěného, kdy podmínkou je spoření po dobu 36 měsíců.

32

Odbytné: je výplata naspořených finančních prostředků před nárokem na starobní penzi, kdy smlouva o penzijním připojištění zanikla výpovědí nebo dohodou. Nárok na odbytné vzniká po uplynutí 12 měsíců pravidelného spoření. Tento způsob výplaty podléhá smluvnímu storno poplatku, který vyplývá z podmínek smlouvy o penzijním připojištění. V našem modelovém případě máme tedy k dispozici 5000 korun, které můţe investovat pravidelně kaţdý měsíc po dobu 30 let. Graf č. 1: Vývoj penzijního fondu

Zdroj: Produktový list Allianz penzijního fondu a.s. Vycházíme-li z pětileté historie vybraného penzijního fondu, u něhoţ dosahovalo průměrné roční zhodnocení 3% a připočteme-li i připsaný státní příspěvek, který v našem případě činí 150 korun měsíčně, dostaneme následující údaje: (5000 * 12 + 150 * 12) * 30 při započtení zhodnocení 3% z akumulované částky, na konci investičního horizontu bude mít pan Novák na svém účtu 3 018 000 korun. Tudíţ jeho poţadavek mít k dispozici pro dosaţení finanční nezávislosti v 60 letech 3 000 000 korun, byl v tomto případě splněn.

33

2.2.1

Penzijní reforma ČR

Do konce roku 2012 fungovaly v České republice dva základní způsoby (dva pilíře) ukládání peněz pro zajištění finančních prostředků na stáří. V součastné době se tedy jedná o I. a III. pilíř důchodové zabezpečení. I. pilíř důchodového zabezpečení je metodou průběţného financování, které je zaloţeno na solidaritě mezi generacemi. Zůstává tak „státním“ důchodovým (průběţným) systémem.

Tento systém funguje na principu povinných odvodů zaměstnavatele

i zaměstnance do společného státního důchodového účtu v celkové výši 28 % z hrubé mzdy zaměstnance. Z tohoto účtu jsou poté vypláceny státní důchody. III. pilíř kde vznikly nové fondy, tj. transformovaný (dle starých podmínek) a nové účastnické fondy, které se skládají z povinného konzervativního účastnického fondu a dalších fondů18 (dle nových podmínek). Transformovaný fond důchodového zabezpečení je penzijní připojištění se státním příspěvkem, které bylo moţné uzavřít do konce roku 2012 a většina populace, tak má uzavřený tento typ penzijního připojištění. Daňové úlevy, výsluhová a pozůstalostní penze, jednorázové vyrovnání a moţné příspěvky zaměstnavatele jsou pro tento pilíř velmi oblíbeným nástrojem, který je tak často vyuţívaný. Je zde i garance nezáporného zhodnocení, tj. návratnost vloţených finančních prostředků. Konzervativní fond (povinný) je jedním z moţných typů fondů ve III. pilíři. Tento druh je uzavírán od roku 2013, pokud klient chtěl uzavřít smlouvu o penzijním připojištění ve III. pilíři. Tento fond je se státním příspěvkem, daňovými úlevami i moţností příspěvku od zaměstnavatele, ale bez garance návratnosti vloţených finančních prostředků, výsluhové a pozůstalostní penze. V rámci penzijní reformy je v roce 2013 moţné také vstoupit do nově vytvořeného II. pilíře. Vstup do tohoto pilíře je dobrovolný a je moţný kdykoliv do konce roku, ve kterém dovršíte 35 let. Pro starší osoby 35 let je vstup moţný pouze do 30. 6. 2013. Pokud jednou do tohoto pilíře vstoupíte, není moţné z něho vystoupit. Pilíř obnáší vyvedení 3% z odvodů od zaměstnavatele do průběţného státního sytému (na vlastní individuální účet spořitele) s tím, ţe je ale zároveň podmínkou vlastní příspěvek ve výši 2 % z hrubé mzdy. To vede tedy k vyvedení 3%, čímţ se sníţí odvod do průběţného 18

U jedné z obchodních bank jsou další fondy nazývány například takto: fond státních dluhopisů, vyváţený fond a dynamický fond.

34

státního systému, ale také se sníţí státní důchod vyplácený z I. pilíře o 0,3% ročně. Nicméně v důchodovém věku nám bude vyplácen důchod nejen z prvního pilíře, ale také ze II. pilíře. Coţ nám danou měsíční penzi navýší. Pro vstup do II. pilíře je především závislé na výši příjmů a věku konkrétního člověka. Studie říkají, zda se finanční fondy budou vyvíjet jako v posledních sto letech a lidé se zapojí do fondů s podílem akcií, pak bude vstup výhodný i pro lidi s niţšími příjmy a také v mladším věku. Ve II. i III. pilíři jsou finanční prostředky zhodnocovány podle zvolené strategie spoření. Je zde moţnost výběr konzervativních fondů či dynamických, avšak rizikovějších fondů. Vybírá se z některých strategií ţivotního cyklu, které mají na starosti, aby investované prostředky byly optimálně rozvrţeny vzhledem k věku konkrétního člověka. Můţe se tedy jednat o strategie: •

konzervativní strategie ţivotního cyklu,

•

vyváţená strategie ţivotního cyklu,

•

růstová strategie ţivotního cyklu.

Je zde i moţnost sloţení vlastní individuální strategii.

2.3

Podílové fondy

V této podkapitole se jiţ nebudu zabývat vysvětlování fungování podílových fondů a jejich členěním, jelikoţ jsem tuto problematiku rozebral v první kapitole, ale zaměřím se zde pouze na zhodnocení a výpočet investice vzhledem k našemu modelovému příkladu. V prvním případu je modelován vývoj konzervativního portfolia, kde z převáţné části zastoupena dluhopisová sloţka (viz příloha č. 1). V druhém příkladu, je popsán vývoj vyváţeného portfolia, kde jsou zastoupeny dluhopisy a akcie v poměru 37% : 40% (viz příloha č. 2). A ve třetím výpočtu je zahrnuto dynamické portfolio s výrazným podílem akciové sloţky (viz příloha č. 3).

35

Pro výpočet vývoje portfolia byla pouţita produktová kalkulačka společnosti Conseq Investment Management, a.s. Z celkové rekapitulace je patrné, ţe tyto produkty nabízí panu Novákovi potencionálně nejvyšší zhodnocení jeho vkladů. Ovšem ve srovnání s ostatními srovnávanými investičními produkty, podléhají větší míře rizika.

2.4

Investiční životní pojištění

Pan Novák má moţnost zhodnocovat své prostředky prostřednictvím investičního ţivotního pojištění. Tento způsob nepatří do nejběţnějších, neboť se investuje populárně řečeno „přes pojišťovnu“, ale pro úplnost zde uvádím i toto moţné řešení. Důvodem pro zvolení si toho způsobu investování můţe být i fakt, kolik u nás od začátku 90. let zkrachovalo bank?! Pojišťoven, které u nás od této doby zkrachovalo, je velmi málo. Konzervativní investor by mohl být i z toho důvodu skeptický vůči bankám a proto se můţe obrátit na tuto variantu. Tabulka č. 1: Předpokládaný vývoj kapitálové hodnoty

Ke dni

Kapitálová hodnota při zhodnocení 2,4% p.a. (Kč)

30.04.2017

186 585

30.04.2022

502 391

30.04.2027

849 191

30.04.2032

1 230 101

30.04.2037

1 648 262

30.04.2042

2 107 445

Zdroj: Simulovaný průběh FLEXI životního pojištění České spořitelny a.s.

2.5

Spořící účet

Tento typ produktu je hodně vyuţíván širokou veřejností, jak moţnost relativně vyššího zhodnocení likvidní rezervy, oproti běţnému účtu. V našem případě jsem vybral spořící účet, který má podobnou charakteristiku jako termínovaný účet z hlediska toho, ţe je zde povinnost dodrţet dobu, po kterou budou Vaše finanční prostředky uloţeny bez moţnosti předčasného výběru. Tento spořící účet je úročen 3,5% ročně. V našem

36

modelovém případě má pan Novák moţnost pravidelně ukládat částku 5 000 korun měsíčně po dobu 30 let. Nejdelší investiční horizont, který lze na tomto produktu uzavřít je 6 let. Je tedy potřeba rozloţit 30 let investování do 5 cyklů. Pan Novák bude tedy postupovat následujícím způsobem. V prvním cyklu si zaloţí spořící účet s ročním zhodnocením 3,5% ročně a bude zde ukládat pravidelně 5 000 korun měsíčně. Celkem tedy po 6 letech vloţí 5 000 * 12 * 6 = 355 000 korun (jelikoţ první splátka činí počáteční vklad do produktu, tudíţ mu v konečném důsledku ubude jedna splátka). Po připsání pravidelného úročení bude na konci prvního cyklu mít částku 394 582 korun. Pan Novák tedy investuje 6 let. V druhé cyklu naspořené peníze vloţí jako první vklad do nového spořícího účtu a dále bude pravidelně spořit 5 000 korun měsíčně. Grafické znázornění bude vypadat takto: 394 585 + 5 000 * 12 * 6 = 749 585 korun. Po přičtení úroků bude stav jeho účtu na konci druhého cyklu 860 230 korun. Doba investování je 12 let. Ve třetím cyklu opět vloţí částku 860 230 korun na nově zaloţený spořící účet a dále bude ukládat částku 5 000 korun měsíčně. Tudíţ vloţí 860 230 + 5 000 * 12 * 6 = 1 215 230 korun. Se započtením úroku 3,5% ročně bude na konci třetího cyklu částka 1 416 797 korun. Po 18 letech investování. Ve čtvrtém cyklu je postup totoţný. Pan Novák vloţí částku 1 416 797 na spořící účet a bude ukládat 5 000 korun kaţdý měsíc. Celkově tedy vloţí 1 416 797 + 5 000 * 12 * 6 = 1 771 797 korun. Včetně úroků bude tedy stav účtu na konci čtvrtého cyklu 2 082 036 korun. Pan Novák jiţ investuje 24 let. V posledním cyklu pan Novák opět vloţí částku 2 082 036 na spořící účet a dále bude investovat 5 000 korun měsíčně, při ročním zhodnocení 3,5%. Celkem tedy v posledním cyklu vloţí 2 082 036 + 5 000 * 12 * 6 = 2 437 036 korun. Na konci pátého cyklu včetně úročení bude hodnota investice 2 877 164 korun.

37

V celkové rekapitulaci je vidět, ţe pan Novák při měsíční platbě 5 000 naspořil částku 2 877 164 korun, coţ bohuţel nepokryje jeho potřeby, které si stanovil pro dosaţení finanční nezávislosti.

2.6

Kombinace produktů

V této podkapitole uvedu příklad toho, jak by mohl pan Novák postupovat, pokud by se pasoval do role velice konzervativního investora, který nerad podstupuje jakékoliv riziko a jeho hlavním cílem je dosáhnout co moţná největší moţné garance návratu investice. Z toho důvodu jsem vybral dva investiční nástroje, které podléhají garanci ze strany státu a dále dva komerční produkty, u kterých je jistá míra garance dána ve smluvních podmínkách. Konkrétně se bude jednat o mix produktů v podoběpenzijního připojištění, stavebního spoření a termínovaného účtu, který sebou nese určité vlastnosti spořícího účtu a to takové, ţe je zde moţnost pravidelně ukládat finanční prostředky prostřednictvím měsíčních plateb a není zde povinnost, jako u klasického termínovaného účtu vloţit jednorázově větší obnos finančních prostředků a nakonec spořící účet, který nese určitou charakteristiku termínovaného účtu, kde je podmínkou dodrţet investiční horizont, tudíţ zde není moţnost předčasného výběru naspořených peněz. Pro připomenutí má klient k dispozici 5 000 korun měsíčně, které bude rozkládat do zmíněných produktů následujícím způsobem. Penzijní připojištění - 1 500 korun Stavební spoření - 1 776 korun Spořící účet - 1 724 korun Vzhledem k odlišnosti podmínek a moţnosti délky investičního horizontu je potřeba nalézt společného jmenovatele pro většinu těchto produktů. Abychom dodrţeli investiční horizont 30 let, je potřeba jej rozdělit do 5 cyklů po 6 letech. U penzijního připojištění investičního horizont dělit nemusíme, a proto můţe pan Novák uzavřít smlouvu o penzijním připojištění na dobu 30 let, kde si bude pravidelně ukládat částku 1 500 korun měsíčně. 38

Při stávajících a planých podmínkách se bude jeho investice vyvíjet následujícím způsobem: Pan Novák vloţí do penzijního fondu částku 1 500 * 12 * 30 = 540 000 korun. Při průměrném zhodnocení 3% ročně bude na konci investičního horizontu mít na svém účtu částku 996 692 korun. Dále si pan Novák souběţně s penzijním připojištěním zaloţí i stavební spoření, kde bude pravidelně měsíčně ukládat částku 1 776 korun po dobu 6 let. Celkem tedy vloţí do stavebního spoření 1 776 * 12 * 6 = 127 872 korun. Po připsání státního příspěvku, který činní 2 000 korun ročně a zhodnocení 2% ročně, bude po šesti letech mít na svém účtu 144 245 korun. Od této částky je potřeba odečíst poplatek za stanovenou cílovou částku, který tvoří 1% z cílové částky stanovené na 150 000. Tento poplatek tedy činní 1 500 korun. Celková částka, kterou pan Novák obdrţí je tedy 144 245 – 1 500 = 142 745 korun Zbylých 1 724 korun bude ukládat na spořící účet, kde se mu jeho prostředky budou zhodnocovat 3,5% ročně po dobu 6 let. Celkem tedy vloţí 1 724 *12 * 6 = 124 128 korun a včetně zhodnocení bude na účtu částka 155 434 korun. V druhém cyklu se pan Novák rozhodl, ţe si jiţ nové stavební spoření zakládat nebude, jelikoţ při srovnání stavebního spoření a spořícího účtu je patrné, ţe na stavebním spoření přijde za 6 let o 12 689 korun. Proto se rozhodne navýšit částku, kterou zasílá na spořící účet o sumu, kterou by investoval do stavebního spoření. V číselném vyjádření to tedy bude 1 724 + 1 776 = 3500 korun. Do spořícího účtu vloţí za 6 let částku 248 500 korun a po připsaní ročního zhodnocení 3,5% bude na svém účtu disponovat částkou 276 206 korun. Tuto finanční hotovost vybere a vloţí na termínovaný účet na dobu 4 let při úročení 4,3% , kde na konci bude mít částku 316 587 korun. 39

Pro dorovnání šestiletého cyklu mu zbývají ještě dva roky. Na tuto dobu vloţí peníze na termínovaný účet se zhodnocením 3,3% ročně. Po dvou letech tedy na svém účtu bude mít částku 334 347 korun. Dále nezapomeňme, ţe si pan Novák dále spoří peníze na spořícím účtu, kde se mu opět připíše částka 276 206 korun. Celkem tedy má pan Novák po 12 letech investování na svých účtech 610 553 korun. Jelikoţ je s dosavadním vývojem svých aktiv spokojen, bude pan Novák pokračovat ve třetím cyklu stejně. Vloţí tedy 610 553 korun na termínovaný účet na 4 roky se zhodnocením 4,3%, kde na konci své prostředky zhodnotí na 699 816 korun. Ty následně vloţí na termínovaný účet tentokráte jen na 2 roky, se zhodnocením 3,3% , kde si po uplynutí této doby vybere částku 739 075 korun. Připočteme-li k tomu částku, kterou našetří na paralelně běţícím spořícím účtu, coţ je 276 206 korun, dostane pan Novák po 18 letech investování částku 1 015 281 korun. Ve čtvrtém cyklu se situace opakuje. Nejdříve pan Novák vloţí částku 1 015 281 korun na termínovaný účet na 4 roky se zhodnocením 4,3%, kde po jeho skončení obdrţí částku 1 163 715 korun, které ihned vloţí na termínovaný účet na 2 roky se zhodnocením 3,3% ročně. Po dvou letech tedy jeho jmění vzroste na 1 228 999 korun. K této cifře si dále připíše svých dalších 276 206 ze spořícího účtu a tím pádem získá částku 1 505 205 korun. Pan Novák tedy investuje jiţ 24 let. A konečně v pátém cyklu vloţí částku 1 505 205 na 4 roky na termínovaný účet se zhodnocením 4,3%, kde se jeho finanční portfolio zhodnotí na částku 1 725 266 korun. Ty dále vloţí na termínovaný účet na 2 roky se zhodnocením 3,3% ročně a vybere si částku 1 822 053 korun. Tuto částku připočte i k výnosu ze spořícího účtu, který činí 276 206, čímţ se v konečném součtu dostane na 2 098 259 korun. V celkové rekapitulaci si pan Novák v kombinaci s termínovaným a spořícím účtem uspořil částku 2 098 529 korun. K tomu rovněţ 144 245 korun ze stavebního spoření a v neposlední řadě mu byla také vyplacena částka 966 692 korun z penzijního připojištění.

40

Dohromady tedy pan Novák tímto vysoce konzervativním způsobem naspořil částku: 2 098 259 + 144 245 + 966 692 = 3 209 196 korun.

2.7

Sportka

V této podkapitole bych rád zmínil i ještě jeden velmi specifický způsob, jakým lze zhodnotit své peníze. Tento způsob je zcela odlišný od všech předchozích a patrně jej nemůţeme řadit ani do investičních nástrojů. Uvědomme si však jednu zásadní věc. Kolik lidí pravidelně investuje své peníze do Sportky či jiných obdobných loterijních her, za účelem snadného zbohatnutí? Jsou jich statisíce či moţná milióny. Jejich pohnutky jsou zcela legitimní. Kaţdý z nás si alespoň jednou vsadil Sportku a doufal, ţe z investovaných 180 korun, coţ je zhruba cena za jednu kompletní sázenku, můţe vyhrát desítky či dokonce stovky miliónů. Pravda, šance je mizivá. Tak proč tedy lidé stále sázejí? Předpokládají to, ţe se na ně jednou usměje štěstí a jsou za to ochotni podstoupit ledasco. Druhou věcí je adrenalin, pocit vzrušení, ţe i kdyţ je vcelku patrné, ţe nevyhrajete, stejně jste v očekávání, co kdyby náhodou. Sázení mají lidé odpradávna v krvi. Sázelo se vţdy a sázet se i bude. Jak jsem jiţ zmínil v úvodu své bakalářské práce, sázení je jistým způsobem zastávání názoru. I lidé, kteří vsadí svá čísla, věří, ţe právě ta jejich v daný okamţik padnou. Sportka můţe být příjemným zpestřením všedního dne pro lidi, kteří neholdují adrenalinovým sportům či jiným podobným aktivitám, protoţe určitou míru vzrušení potřebuje ke svému ţivotu kaţdý z nás. Často jsem se při svých školeních na téma osobní rozvoj a investice lidí ptal, zda ví, do čeho u nás investuje nejvíce lidí. Mou odpověď většina z nich nepokládala za klasickou investici, ale čemukoliv kam člověk dává své peníze, se dá říkat investice.

41

3 TECHNIKY OBCHODOVÁNÍ NA AKCIOVÉ BURZE 3.1

Nejvýznamnější světové burzy a indexy

Největší a patrně nejznámější burzou s cennými papíry je Newyorská burza cenných papírů, zkráceně NYSE, která byla zaloţena roku 1792. Na této burze se obchoduje více neţ 3900 emisí cenných papírů. NYSE je v dnešní době veřejně obchodovatelná firma od roku 2006. Do této doby byla vedena jako nezisková organizace, která měla omezený počet členů. Na této burze se obchodují akcie nejvýznamnějších a nejbohatších firem světa. Tato burza rovněţ zajišťuje primární trh s akciemi, tudíţ je uvádí do následného obchodování. Na NYSE vystupuje jen omezený počet členů, jenţ mají při obchodování různé funkce. Brokeři na parketu: vyřizují nákupy a prodeje akcií jménem svých klientů. Obchodují tedy na cizí účet a za zprostředkování těchto obchodů si nárokují provizi. Specialisté: řídí celý aukční proces. Kooperují s brokery na parketu a vyřizují jimi poţadované obchody. Úloha specialistů je dále koordinační. Vyrovnávají nesoulad mezi nákupními a prodejními příkazy. Vystupují buď jako brokeři nebo dealeři, tudíţ obchodují na cizí nebo na vlastní účet. Registrovaní obchodníci: jsou členové burzy, kteří provádějí obchody na vlastní účet a za tyto obchody nemusí platit poplatek, jelikoţ si jiţ koupili právo stát se členy této burzy. NASDAQ je další významnou americkou burzou, co do velikosti srovnatelnou s NYSE. Velikost se zde měří mírou kapitalizace. Oproti NYSE nemá ţádné centrální stanoviště ani „parket pro obchodování“, veškeré obchody probíhají na NASDAQu v elektronické podobě. Tento elektronický systém spojuje asi 500 makléřských firem. Pro kaţdou akciovou emisi obchodovanou na NASDAQu přitom platí, ţe kaţdá z nich musí mít alespoň dvě tyto makléřské firmy, které pro tyto akcie zajišťují úlohu tvůrce trhu. Ostatní makléřské firmy mohou tyto akcie obchodovat pouze prostřednictvím jiţ přidělených makléřských firem pro danou akcii. NASDAQ má dva trţní segmentyNasdaq National Market a Nasdaq SmallCap. Rozdíl mezi nimi je dán kritérii, která musí společnosti obchodované na této burze splňovat (objem emitovaných akcií, výši základního jmění společnosti, minimálním počtem akcionářů atd.). Na této burze je 42

obchodováno takřka 5000 společností. Nejreprezentativnějším článkem této burzy je index Nasdaq Composite, který zahrnuje akcie všech společností obchodovaných na této burze a dále Nasdaq 100, který uvádí 100 nejobchodovatelnějších firem. Dalším významným indexem je index S&P 500. V tomto indexu je zahrnuto 500 největších firem, které jsou obchodovány na amerických burzách. Index je tvořen od roku 1957 a zahrnuje společnosti, které jsou obchodovány buď na NYSE nebo NASDAQu. Tento index je velmi populární, neboť vykazuje, jak si stojí velké americké firmy, čímţ do jisté míry poukazuje i na stav celé americké ekonomiky. Index je počítán a váţen dle mnoţství akcií (vydané společnostmi pro volný obchod) nikoliv však jejich cenou, jako to bývá u jiných indexů. Dow Jones je nejznámější index na světě. Tento index se skládá z 30 největších amerických společností, jejichţ akcie jsou volně obchodovány na burze a tyto společnosti mají své sídlo na území Spojených států amerických. Na rozdíl od výše zmíněného indexu S&P 500 je tento index váţen cenou akcií společností. Index Dow Jones je druhý nejstarší index na světě a původně obsahoval pouze akcie průmyslových společností. Do tohoto indexu patří například takové firmy jako: IBM, McDonald´s, Microsoft, Intel, Alcoa, Coca-Cola, Boeing aj. Nikkei je japonským akciovým indexem, tvořící součást burzy v Tokiu. Tento index vznikl v roce 1950 a je podobně jako index Dow Jones cenově váţen. Index vykazuje stav celé japonské ekonomiky, a proto je investory či ratingovými agenturami často vyhledáván. Základním označením je Nikkei 225, do kterého patří 225 základních společností Tokijské burzy, které jsou rozděleny do 36 průmyslových sektorů, které stále existují a je do nich například rozdělen i Nikkei 300. Pro zjednodušení, ale bylo rozhodnuto o rozdělení pouze do 6 kategorií. Index PX není zdaleka tak významný, jako ty předešlé. Pro úplnost jej ale uvádím, protoţe je to index, který tvoří Praţskou burzu cenných papírů. Označení PX se uţívá od roku 2006, do této doby nesl hlavní praţský index označení PX-50. V současné době se na Praţské burze obchodují akcie 14 společností, z kterých jsou patrně nejznámější a nejvýznamnější akcie společností ČEZ, Komerční banky, NWR a Telefónicky O2.

43

Další významné burzy či indexy uvedu jen telegraficky – London Stock Exchange se svým indexem FTSE 100, německý DAX, polský WIG 20, ruský RDX atd.

3.2

Vývoj vybraných burzovních indexů před a po celosvětové

finanční krizi Dow Jones Industrial Average Graf č. 2: Vývoj indexu Dow Jones Industrial Average

Zdroj: Internetové stránky www.bigcharts.com Tento graf znázorňuje vývoj indexu Dow Jones Industrial Average za desetileté období. Z grafu je patrný progresivní vývoj tohoto indexu i propad v důsledku celosvětové finanční krize započaté v roce 2008. Od poloviny roku 2009 je patrný postupný nárůst a nárůst, aţ k několikaletým maximům.

44

S&P 500 Graf č. 3: Vývoj indexu S&P 500

Zdroj: Internetové stránky www.bigcharts.com I z toho grafu je patrný dlouhodobý růstový trend akciových indexů. Stejně tak jako u indexu DJIA je vidět propad v letech 2008-2009. PX Graf č. 4: Vývoj indexu PX

Zdroj: internetové stránky www.bcpp.cz

45

V případě českého burzovního indexu PX je vývojová křivka velmi podobná, jako předchozích dvou případech světových indexů. Na Praţské burze je zřejmě viditelný progresivní nárůst započatý v letech 2002-2003, který dosáhl svého maxima na přelomu let 2007- 2008. V důsledku celosvětové finanční krize ztratil i index PX výrazně ze svých dřívějších maxim a po roce 2009 se začal pozvolna k těmto maximům přibliţovat. Závěrem by se tedy dalo říci, ţe z výše uvedených burzovních indexů vyplývá, ţe vývoj akcií je z dlouhodobého hlediska progresivní, tudíţ investor můţe očekávat kvalitní zhodnocení jeho investicí, pouze je potřeba ochránit se před moţnými výkyvy na finančních trzích. Univerzální ochrana před takto výraznou korekcí patrně neexistuje, můţe však velmi pomoci vhodná diverzifikace investičního portfolia.

3.3

Formy obchodování

Obchodování, jak z názvu vyplývá, je činnost, která je prováděna opakovaně a relativně často. Je několik způsobů, jakým stylem obchodovat. Záleţí jen na rozhodnutí a zkušenostech kaţdého investora. Do úvahy je také potřeba brát i to jaký typ investora jste. Konzervativní investoři, pokud se rozhodnou investovat do akcií, kde je zláká vidina potenciálně vysokého zhodnocení, si po té nejčastěji vybírají velké a stabilní firmy, které na trhu působí i několik desítek let a jejich vývoje je stabilní a relativně dobře předvídatelný. U těchto investorů můţe často pozorovat obchodní strategii zvanou „kup a drţ“, coţ znamená nakoupit určitý titul a ponechat si jej na delší investiční horizont (i několik let) a aţ cena vzroste na očekávanou míru, pak se tento titul následně prodá. U dynamičtějších typů investorů se zpravidla do investičního portfolia nakupují společnosti, u kterých se očekává výraznější progres. Zástupců takovýchto firem jsou desítky. Obecně sem můţeme zařadit průmyslový sektor, zejména pak ten těţařský a zpracovatelský, zaměřený na těţbu a zpracování nerostných surovin, jako je uhlí, ropa, hliník atd. Dále sem můţeme přiřadit firmy z technologického sektoru, aerolinky apod. U těchto investorů se volí střednědobý investiční horizont, v řádech týdnů maximálně měsíců. Poslední skupinou investorů jsou velmi dynamičtí a spekulativní investoři. Pro ty je charakterizující vyhledávání velmi volatilních akcií a vysoce likvidních akcií, které dávají prostor, pro vysoké zhodnocení jejich investičního portfolia. Typický je pro ně tzv.“day trading“, 46

tudíţintradenní obchody nebo „swing trading“, coţ jsou obchody, kde se akcie drţí maximálně 1-3 dny. Tento typ obchodování vyţaduje značnou erudici v oboru, schopnost číst a vyhodnocovat různé analytické výstupy, makroekonomické ukazatele a v neposlední řadě je potřeba být i kvalitně technologicky a logisticky vybaven. Často se setkávám u investorů s tím, ţe mají z intradenního obchodování obavy. Pochopitelně tento způsob obchodů patří k těm rizikovějším, ale pro obchodníka i samotného je snadnější odhadnout vývoj trhu v rámci jednoho dne, neţ dělat prognózy na několik týdnů či let dopředu. Pro lepší ilustraci si představte předpověď počasí. Meteorologové se při předpovědi na jeden den dopředu či přímo v konkrétní den poměrně málo spletou. Horší situace nastává, kdyţ se počasí předpovídá na týdny či měsíce dopředu. Se spekulativním obchodováním a velmi dynamickými akciemi je to podobné. Lidé, kteří prodělali na burze peníze je mnoho. Z velké části to byli právě ti, kteří měli zaručené a kvalitní informace na několik měsíců dopředu. Bohuţel vývoj finančního trhu, ostatně jako vývoj čehokoliv, se dá jen velmi těţce určit. Většina lidí, kteří na burze pravidelně vydělává, se spoléhá na aktuální informace a snaţí se z nich vytěţit maximum. Způsoby zadávání obchodních pokynů Trţní příkaz: se pouţívá při zadávání nákupního či prodejního poţadavku o vypořádání cenného papíru za aktuální trţní cenu na trhu. Výhodou je, ţe pokud je na trhu dostatek likvidity, cenný papír se okamţitě nakoupí, resp. prodá. U volatilnějších typů akcií, které rychle mění hodnotu, se však můţe stát, ţe neţ se stihne obchod vypořádat, cenný papír změní svou hodnotu. Můţe to mít jak negativní, tak pozitivní dopad pro investora. Limitní příkaz: je příkaz nákupu či prodeje cenného papíru, kde je stanovena limitní cena, za kterou je ochoten investor cenný papír nakoupit, resp. prodat. Dále je zde uvedena délka platnosti příkazu (např. do konce obchodního dne, týdne, měsíce či bez časového omezení). Limitní příkaz však investorovi nezaručuje, ţe se jeho obchod vypořádá. Speciální formou limitního příkazu je tzv. „GTC“ (good-til-canceled), coţ je limitní příkaz, který je platný do okamţiku, neţ se obchod vypořádá nebo jej investor sám nezruší. Příkaz stop: jinak také „stop loss“ je prodejní příkaz okamţitého prodeje cenného papíru, pokud jeho cena klesne nebo se zvýší nad zadanou hodnotu. Dále existuje kupní příkaz stop (buy stop order), coţ je příkaz pouţívaný při 47

krátkých prodejích a prodejní příkaz stop (sell stop order), coţ je příkaz u jiţ koupených cenných papírů. Oba tyto příkazy omezují potenciální ztrátu nebo zajišťují zisk. Investor tak nemusí neustále sledovat vývoj trhu, ale tento typ příkazu je aktivován kaţdou fluktuací ceny. Pro ochranu proti neočekávanému prodeji či koupi lze pouţít kombinaci limitního příkazu a příkazu stop (stop limit order). Následně tedy bude vývoj takový, ţe pokud cena cenného papíru dosáhne stanovené výše, stává se tento příkaz limitním příkazem a obchod bude za tuto cenu vypořádán. Dále zde uvedu několik speciálních obchodních příkazů19: Příkaz „vše nebo nic“: z anglického „all or none“, který je uskutečněn tehdy, pokud je obchodník schopen koupit či prodat celý objem cenných papírů. Jednodenní příkaz: tzv.„day order“ tento příkaz automaticky končí na konci obchodního dne. Příkaz „splnit nebo zrušit“: z angličtiny „fill or kill“, který je určen k okamţitému nákupu či prodeji cenných papírů. Pokud se obchodníkovi nepodaří tento obchod okamţitě provézt, obchod je automaticky zrušen.

19

JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009, s. 112. ISBN 978-80-247-1653-4.

48

ZÁVĚR V této bakalářské práci jsem se zabýval oblastí investování, cestou k finanční nezávislosti a problematikou investování na akciových burzách. Vysvětlil jsem zde základní pojmy spojené s investováním a fungování kapitálových trhů. Cílem této práce bylo také ukázat jiný úhel pohledu na investování a peníze. Pro pochopení celé problematiky je tedy zásadní ovládat základy finanční gramotnosti a ty následně správně vyuţít v praxi. Pro dosaţení finanční nezávislosti je nutné stanovit si priority, které jsou důleţité pro ţivot kaţdého z nás a moţná trochu prolomit ustálená klišé a vydat se na cestu ke splnění svých snů. Jak jiţ bylo mnohokrát zmíněno v průběhu mé bakalářské práce, cesta k finanční nezávislosti je pouze o psychologii a přístupu jedince k penězům a ţivotu jako takovém. Ostatní úskalí se dají více či méně relativně snadno překonat. Investování nebo chcete-li investici je potřeba vnímat jako příleţitost udělat něco, pro sebe a své blízké, co Vám pomůţe začít ţít „jinak“. Ve chvíli, kdy se Vám to podaří, budete mít dostatek času a energie věnovat se věcem, které Vám přinášejí uspokojení a radost. Ať uţ to jsou Vaše koníčky, cestování, materiální statky či prosté trávení chvil s Vašimi blízkými. Můţete si tyto chvíle vychutnat bez toho, aby Vám je znepříjemňoval fakt nedostatku peněz, či nutnost jít do práce, aby bylo tzv. „z čeho ţít“. Dále jsem v této práci uvedl zcela konkrétní případ cesty k finanční nezávislosti, kde je vidět, ţe i pro běţného člověka není tento stav zcela nedosaţitelný. Je jen potřeba stanovit si reálné cíle a být důsledný při jejich naplňování. Pokud tyto předpoklady splníte, nic nebude bránit tomu, aby se Vám to splnilo. Nikde nebylo řečeno, ţe cesta finanční nezávislosti je snadná. Snadná samozřejmě není. Ostatně jako kaţdá věc, která má jistou přidanou hodnotu, není zadarmo. Všimněte si jedné zvláštnosti, lidé si často neváţí toho, co jim je dáno nebo čeho nabudou bez vynaloţení většího úsilí. Často lidé říkají, ţe co je zadarmo je bezcenné. Vlastně tím říkají, ţe nic co nezískají vlastním úsilím, pro ně nemá ţádnou cenu. Avšak nedělají nic proto, aby se těmito slovy řídili. Asi čekají na zázrak. Zázraky se dějí kaţdý den. To, ţe kaţdý den vyjde Slunce, fouká vítr, prší atd., jsou vlastně takové malé kaţdodenní zázraky. My lidé se nad nimi nepozastavujeme, protoţe nás nic nestojí, jsou pro nás bezcenné. Dokonce nám dokáţe zkazit náladu nepříznivé počasí, protoţe nemůţeme jít na poštu zaplatit sloţenky. Není 49

to komické? Myslím, ţe pokud bychom byli nuceni kaţdý den platit za to, ţe vyjde Slunce, na kterém je celé lidstvo závislé, tento dehonestující postoj by nás velmi rychle přešel.

50

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ Bibliografie 1.

HORÁČEK, Michal. Los a sázka. Praha: Fortuna a.s., 2000, 224 s.

2.

JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009. 648 s. ISBN 978-80-247-1653-4.

3.

KIYOSAKI, Robert T. a Sharon L. LECHTER. Bohatý táta chudý táta: Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne. Praha: Pragma, 2001. 214 s. ISBN 80-7205-822-3.

4.

Kolektiv autorů. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: COFET, a.s., 2009. 448 s. ISBN 80-254-4207-4.

5.

KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy. 2. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2004. 147 s. ISBN 80-7265-061-0.

6.

LIŠKA, Václav a Jan GAZDA. Kapitálové trhy a kolektivní investování. Praha: Professional Publishing, 2004. 525 s. ISBN 80-86419-63-0.

7.

SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. 2. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 105 s. ISBN 978-80-247-3486-6.

Zákony 1.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

2.

Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování.

3.

Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálových trzích.

4.

Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti peněz.

Internetové články 1.

BigCharts: MarketWatch.com [online]. MarketWatch, 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://bigcharts.marketwatch.com/quickchart/quickchart.asp?symb= djia&insttype=&freq=2&show=&time=13

2.

BigCharts: MarketWatch [online]. MarketWatch, 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://bigcharts.marketwatch.com/quickchart/quickchart.asp?symb=SPX&insttyp e=Index&freq=2&show=&time=13

3.

Bcpp.cz [online]. Praha: Burza [cit. 2012-04-22]. Dostupné Indexy/Detail.aspx?bi=1

cenných papírů Praha, a.s, 20.4.2012 z http://www.bcpp.cz/Statistika/Burzovni

51

SEZNAM TABULEK OBRÁZKŮ A GRAFŮ Seznam obrázků OBRÁZEK 1: INVESTIČNÍ TROJÚHELNÍK…………………………………………………………. 24

Seznam tabulek TABULKA 1: PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ KAPITÁLOVÉ HODNOTY…………………………... 36

Seznam grafů GRAF 1: VÝVOJ PENZIJNÍHO FONDU……………………………………………………………… 33 GRAF 2: VÝVOJ INDEXU DOW JONES INDUSTRIAL AVERAGE……………………………… 44 GRAF 3: VÝVOJ INDEXU S&P 500…………………………………………………………………... 45 GRAF 4: VÝVOJ INDEXU PX………………………………………………………………………….45

52

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA 1 – VÝVOJ KONZERVATIVNÍHO PORTFOLIA PŘÍLOHA 2 – VÝVOJ VYVÁŢENÉHO PORTFOLIA PŘÍLOHA 3 – VÝVOJ DYNAMICKÉHO PORTFOLIA

53

PŘÍLOHY Příloha č. 1 List č. 1 Vývoj konzervativního portfolia

Příloha č. 2 List č. 1 Vývoj vyváženého portfolia

Příloha č. 3 List č. 1 Vývoj dynamického portfolia

ZDE BUDE VLOŽENO ZADÁNÍ BC./DP PRÁCE