Podpora rodin v rámci dohod o výkonu pěstounské péče

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Podpora rodin v rámci dohod o výkonu pěstounské péče

Aneţka Schindlerová Vedoucí práce: Mgr. Anna Lazecká

Olomouc 2014

Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně, a ţe jsem všechny informační zdroje uvedla v seznamu literatury.

V Olomouci dne 29. dubna 2014

_________________________ Aneţka Schindlerová

Srdečně děkuji mé vedoucí práce Mgr. Anně Lazecké, za obohacující přínos, pomoc i cenné rady při vedení práce. Můj velký dík patří i mé rodině, za její trpělivost a podporu v průběhu celého mého studia. Zároveň děkuji pracovníkům organizace Centrum sociálních sluţeb Ostrava, za jejich vstřícnost a ochotu i všem, kteří mi jakkoli pomáhají dosáhnout mých cílů.

OBSAH 1

2

3

Náhradní rodinná péče a její formy ---------------------------------------------------- 8 1.1

Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče ------------------------------ 8

1.2

Osvojení --------------------------------------------------------------------------------- 9

1.3

Poručenská péče ----------------------------------------------------------------------- 10

1.4

Pěstounská péče ----------------------------------------------------------------------- 10

1.5

Pěstounská péče na přechodnou dobu ---------------------------------------------- 12

Vztah pověřených osob a pěstounů ---------------------------------------------------- 13 2.1

Pověřená osoba ------------------------------------------------------------------------ 13

2.2

Uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče --------------------------------------- 14

2.3

Práva pěstounů ------------------------------------------------------------------------- 15

2.4

Povinnosti pěstounů ------------------------------------------------------------------- 16

2.5

Státní příspěvek na výkon pěstounské péče ---------------------------------------- 16

Cíl výzkumu a formulace výzkumných otázek -------------------------------------- 17 3.1

4

Metoda získávání kvalitativních dat a průběh výzkumu ------------------------- 17

3.1.1

Interview -------------------------------------------------------------------------- 18

3.1.2

Pozorování ------------------------------------------------------------------------ 18

3.2

Fixace a zpracovávání kvalitativních dat ------------------------------------------- 19

3.3

Výzkumný vzorek --------------------------------------------------------------------- 20

3.4

Průběh výzkumu ----------------------------------------------------------------------- 21

Analýza dat--------------------------------------------------------------------------------- 22 4.1

První kontakt s organizací ------------------------------------------------------------ 22

4.2

Důvod výběru CSSO------------------------------------------------------------------ 24

4.3

Sepisování dohody o výkonu pěstounské péče ------------------------------------ 24

4.4

Naplňování dohody ------------------------------------------------------------------- 26

4.4.1

Pomoc v zajištění krátkodobé péče -------------------------------------------- 26

4.4.2

Pomoc v zajištění respitní péče------------------------------------------------ 27

4.4.3

Zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci 28

4.4.4

Vzdělávání ------------------------------------------------------------------------ 29

4.4.5

Podpora dětí při vztahu s biologickou rodinou------------------------------- 32

4.4.6

Kontakty s pěstounskou rodinou a zprávy na OSPOS ---------------------- 33

4.4.7

Plán poskytovaných sluţeb ----------------------------------------------------- 34

4.4.8

Klíčový pracovník --------------------------------------------------------------- 35

4.4.9

Řešení stíţností------------------------------------------------------------------- 36

4.5

Problematika ve vztahu k legislativě ----------------------------------------------- 37

5

Diskuze -------------------------------------------------------------------------------------- 40

6

Závěr ---------------------------------------------------------------------------------------- 46

Bibliografický seznam ------------------------------------------------------------------------- 49 Monografie ------------------------------------------------------------------------------------- 49 Legislativa-------------------------------------------------------------------------------------- 49 Internetové zdroje ----------------------------------------------------------------------------- 50 Anotace ------------------------------------------------------------------------------------------- 51 Abstrakt ------------------------------------------------------------------------------------------ 52 Příloha č. 1 --------------------------------------------------------------------------------------- 53 Příloha č. 2 --------------------------------------------------------------------------------------- 56

Úvod „Jsme formováni a přetvářeni těmi, kteří nás milují. A přestoţe láska můţe pominout, jsme stále jejich dílem, ať dobrým nebo špatným.“ (Francois Mauriac) Náhradní rodinná péče v České republice není novým společenským tématem. Její současná podoba je výsledkem dlouholetého vývoje nejen na našem území, ale po celém světě. Tato podoba jistě není konečná a bude se vyvíjet dále, aby co nejvíce odpovídala potřebám dítěte. Novelizací zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen SPOD) s platností od 1. 1. 2013 dochází, mimo jiné, k výrazné změně v oblasti náhradní rodinné péče jak pro pověřené osoby, tak pro osoby pečující/osoby v evidenci (dále jen pěstouni). Jde o to, ţe kaţdý pěstoun musí dle zákona uzavřít tzv. dohodu o výkonu pěstounské péče s doprovázející organizací, která je k tomu pověřena a má za úkol této rodině poskytovat pomoc a podporu formou zprostředkování odborné pomoci a poradenství, zajištění vzdělávání pěstounů, popřípadě hlídání dítěte v pěstounské péči na dobu, kdy pěstoun není schopen sám tuto péči zabezpečit, nebo respitní péči, na kterou má pěstoun plné právo. K volbě tématu práce „Podpora rodin v rámci dohod o výkonu pěstounské péče v Centru sociálních sluţeb Ostrava, o.p.s.“ mě vedl zájem zjistit, jak se daří doprovázející organizaci naplňovat ustanovení, které ji ukládá zákon č. 359/1999 Sb. o SPOD ve vztahu k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. Centrum sociálních sluţeb Ostrava o.p.s. (dále jen CSSO) jsem si zvolila účelově, protoţe jsem měla moţnost absolvovat v této organizaci souvislou dvouměsíční praxi a se zaujetím sledovat, jak se organizačně i profesně vyvíjí nově vytvořený úsek pro náhradní rodinnou péči (dále jen NRP) a zároveň jsem vykonávala a nadále ještě vykonávám činnosti dobrovolníka při zajišťování akcí právě pro tyto děti v náhradních rodinách, coţ mě velice obohacuje. Měla jsem tudíţ moţnost studovat potřebné materiály, hovořit s dětmi, jejich náhradními rodiči a v neposlední řadě se všemi zaměstnanci úseku NRP, a to vše mi pomůţe pro objektivní získávání výstupů pro tuto práci. Hlavním cílem je analyzovat, jak se daří organizaci CSSO naplňovat jimi zvolené poslání na úseku NRP, kterým je komplexní podpora pěstounských rodin pečujících o děti, jeţ nemohou vyrůstat v původním rodinném prostředí, a jak probíhá aplikované legislativní ukotvení náhradní rodinné péče v praxi. Zároveň je práce 6

zaměřena na problémy a těţkosti, se kterými se zaměstnanci NRP potýkají ať uţ ve vztahu k náhradním rodinám, tak k orgánům SPOD, legislativě, a také poukazuje na silné stránky organizace v poskytování sluţby náhradním rodinám z pohledu doprovázejících rodin. Absolventská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. Teoretická část je věnována vymezení základních relevantních pojmům jako jsou jednotlivé formy náhradní rodinné péče, avšak převáţná část se týká konkrétně péče pěstounské, protoţe je pro práci stěţejním tématem. Následují odstavce jsou věnovány pověřeným osobám pro výkon pěstounské péče a jejich významu, právech a povinnostech pěstounů a neposlední řadě se zmiňuji o finanční podpoře rodinám. V empirické části je studována činnost organizace v oblasti NRP ve vztahu k pěstounským rodinám pomocí kvalitativního výzkumu. Jako metodický přístup kvalitativního výzkumu jsem se rozhodla vyuţít případovou studii, pomocí které se na problematiku budu moci podívat kombinací několika metod, a to jak studiem tištěného materiálů, vlastním pozorováním, tak převáţně pomocí rozhovorů s pěstouny a pracovníky organizace. Práce by měla slouţit jako reflexe pro vedoucího sluţby NRP v CSSO, o.p.s., na základě dohody s ředitelem organizace dále jako podklad pro výroční zprávu organizace a pro hodnocení zaměstnanců, nicméně praktické vyuţití můţe mít také vzhledem k dalším neziskovým organizacím, které se chtějí zabývat uzavíráním dohod o výkonu pěstounské péče. V neposlední řadě můţe slouţit přímo pěstounským rodinám, které hledají bliţší informace o organizaci, se kterou by chtěli uzavřít dohodu, protoţe poskytuje podrobnější náhled do její činnosti. Hlavním zdrojem informací k vypracování studie je současná legislativa. Konkrétně se jedná o zákon č. 359/1999 Sb., o SPOD ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně právní ochraně dětí, Informace MPSV k dohodám o výkonu pěstounské péče a Normativní instrukce MPSV, které Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor rodiny a práv dětí poskytuje organizacím pověřeným k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, vnitřní směrnice a pravidla poskytování sluţby, které si organizace CSSO vytvořila.

7

1 Náhradní rodinná péče a její formy Pokud se v rodině objeví problém natolik závaţný, ţe se toto prostředí začne stávat pro dítě nebezpečné či dojde k sociálnímu osiření dítěte, coţ znamená, ţe dítě otce nebo matku fyzicky má, ale ti nejsou z různých důvodů schopni se o dítě postarat, je potřeba pro něj nalézt rodinu náhradní a bezpečnou. Matějček a Dytrych (1994: 166) uvádí: „náhradní rodinnou péči je moţné definovat jako sociální opatření ve prospěch dítěte, o něţ se jeho vlastní rodiče nemohou nebo nechtějí starat, anebo z váţných důvodů není ţádoucí, aby se starali.“ Dále autoři pokračují, ţe cílem této péče je v první řadě zajištění harmonického vývoje, který umoţní dítěti vyrůstat v rodinném prostředí uspokojující jeho potřeby a pomáhá mu socializovat se do společnosti. Děti byly přijímány do náhradních rodin od nepaměti. Slovo adopce původně znamenalo „vyvolit“. Děti tedy byly svými náhradními rodiči voleny, vybírány. Aţ filozofie poslední doby tento systém otáčí tak, ţe rodičům jiţ nejsou vybírány děti, ale dětem rodiče, dle jejich specifických potřeb. Takţe na prvním místě jiţ nejsou ţadatelé, ale dítě samotné. (Středisko náhradní rodinné péče, 2013: 2) Přednostně jsou děti svěřovány do péče někoho z bliţší či vzdálenější rodiny. Nenajde-li se však nikdo z příbuzných, teprve pak je řešení této situace v hledání osob z okruhu prověřených zájemců o náhradní rodinnou péči vedených v evidenci krajského úřadu. Sice se jedná o osoby pro dítě neznámé, avšak které jsou ochotné a schopné dítě přijmout a postarat se o něj tak, ţe mu zajistí kvalitní péči. Odebírání dětí z rodiny je však povaţováno aţ za krajní řešení. Současné pojetí NRP se snaţí co největšímu počtu dětí, které nemohou vyrůstat v rodině původní, umoţnit vyrůstat v náhradních rodinách, protoţe tato forma náhradní péče je pro dítě šetrnější, neţ péče ústavní. Na území ČR fungují v současné době tyto formy náhradní rodinné péče: svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče, pěstounská péče, pěstounské péče na přechodnou dobu, poručenství (pokud poručník o dítě osobně pečuje) a osvojení.1

1.1

Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče §§ 953-957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, umoţňuje dítě svěřit do péče

jiné fyzické osoby, popřípadě osob (manţelů) neţ jsou rodiče. To však pouze v případech, 1 MPSV [on-line]. Formy náhradní rodinné péče, Aktualizace 21. 2. 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14501 [cit. 8. 1. 2014 ].

8

vyţaduje-li to zájem dítěte. Tato osoba/osoby ručí za řádnou výchovu dítěte, a musí se svěřením souhlasit. Soud, který o svěření dítěte rozhoduje, však dává přednost osobě, která je s dítětem v příbuzenském vztahu. Dále vymezí rozsah práv a povinností této osoby k dítěti.

1.2

Osvojení Dítě můţe být osvojeno, je-li právně volné. To znamená, ţe buď rodiče dítěte dali

souhlas s osvojením, soud určil nezájem rodičů, protoţe o dítě neprojevovali zjevný zájem po dobu 3 měsíců, ačkoli tomu nebránila ţádná závaţná překáţka; soud zbavil rodiče rodičovské odpovědnosti nebo rodiče nezletilého dítěte zemřeli (§ 820). O tom, zda dítě bude umístěno do nové rodiny, rozhoduje dle zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku příslušný soud, který reaguje na návrh osvojitele. Před

rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu 6 měsíců v tzv. předadopční péči budoucího osvojitele, který hradí veškeré náklady s tím spojené. Soud také dohlíţí na splnění podmínek osvojení, jako je přiměřený věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem, nebo vyloučení jejich přímé příbuzenské linie. Aby mohlo dojít k osvojení dítěte, je potřeba souhlasu jeho zákonného zástupce a to i v případě, ţe se jedná o rodiče nezletilého. To neplatí v situaci, kdy u rodiče není zaznamenán zjevný zájem o dítě, a to po dobu alespoň třech měsíců od posledního projeveného zájmu. Pokud je dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu. Pokud dítě dosáhlo věku 12 let, je poučeno o účelu, obsahu a důsledcích souhlasu s osvojením a pak je jeho osobního souhlasu potřeba vţdy. Osvojené dítě, které dosáhlo poţadovaného věku, můţe svůj souhlas kdykoli odvolat a to aţ do rozhodnutí soudu o osvojení. Pokud si manţelé nebo jednotlivec osvojí dítě, přijímají jej za vlastní, jsou zapsáni do matriky a získávají plnou rodičovskou odpovědnost. Dítě pak dostává po osvojiteli příjmení. Vztah mezi osvojitelem a osvojencem je na stejné úrovni jako vztah rodič a dítě. A zatímco původní vzájemné příbuzenské vazby dítěte zanikají, stejně jako všechna práva a povinnosti k původní rodině, vznikají dítěti vazby nové a dítě získává novou rodinu se vším všudy. Osvojitelé mají vyţivovací povinnost k novému dítěti a ono k nim a můţe být také plně vyuţito dědické právo. (Středisko náhradní rodinné péče, 2013 : 7)

9

Pokud je dítě osvojeno do ciziny nebo z cizí země, je třeba souhlasu Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Osvojení rozlišujeme na osvojení, které je v mimořádných případech moţné soudně zrušit na návrh osvojitele nebo osvojence a na osvojení nezrušitelné. V případě osvojení nezrušitelného musí být dítě staré minimálně jeden rok. 2

1.3

Poručenská péče Aby soud ustanovil dítěti poručníka, musí se dítě nacházet v jedné z těchto

situací: rodiče dítěte zemřeli, nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl pozastaven, nebo rodiče dítěte nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Poručník je tedy zákonným zástupcem dítěte. Poručenská péče je dále dělena na poručnictví s péčí a poručnictví bez péče. Při poručenství s péčí, bere poručník na sebe povinnost o dítě plně pečovat, vychovávat jej, zastupovat a spravovat jeho majetek, a to vše v jeho prospěch. Zatímco v situaci, kdy je dítěti přidělen poručník bez péče, můţe tuto péči zajišťovat i nadále rodič, nebo dítě samo, pokud jsou jeho dovednosti a schopnosti v takovém rozsahu. Poručník bez péče pak dítě pouze zastupuje a spravuje jeho majetek (Středisko náhradní rodinné péče, 2013 : 10)

1.4

Pěstounská péče Pěstounská péče je zákonem č. č. 359/1999 Sb., o SPOD vnímána jako opatření,

které je realizováno pouze, pokud je v zájmu dítěte. V roce 2006 vzniká ke svávajícímu systému náhradní rodinné péče nový institut – pěstounská péče na přechodnou dobu. Aby se zájemce o pěstounskou péči stal pěstounem, musí podat ţádost na příslušný OSPOD a projít náročnou přípravou, která se skládá z několika částí. Pracovníci OSPOD zrealizují sociální šetření v rodině, kde zjišťují, zda podmínky v rodině jsou vyhovující pro přijetí nového dítěte a to jak po stránce ekonomické, tak sociální. Dále je posuzována vhodnost ţadatelů pro vykonávání pěstounské péče. Zkoumá se především charakteristika osobnosti, zda psychický a zdravotní stav ţadatele nebrání v dlouhodobé péči o dítě. Také trestní bezúhonnost je podmínkou. Dále je nutný 2

MPSV [on-line]. Formy náhradní rodinné péče, Aktualizace 21. 2. 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14501 [cit. 9. 1. 2014 ].

10

předpoklad pro výchovu dítěte a zvláštní důraz je kladen na motivaci, která vedla k ţádosti o svěření dítěte do pěstounské péče. Dalším bodem je stabilita manţelského vztahu i celkového prostředí v rodině. Pokud má ţadatel vlastní děti, pak je potřeba za předpokladu jejich rozumové a věkové vyspělosti zjistit jejich názor na přijetí nového dítěte do rodiny, popřípadě jejich schopnost přijat někoho takového mezi sebe. Pokud potenciální pěstoun projde úspěšně tímto vstupním posouzením, musí absolvovat povinné vzdělávání v rozsahu 48 hodin. U ţadatelů o evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu je doba vzdělávání s ohledem na náročnost poskytování této péče 72 hodin.3 Vzdělávání budoucích pěstounů můţe probíhat buď formou skupinovou, nebo individuální. MPSV určuje tematické okruhy vzdělávání takto: „vzdělávání se týká sebepoznání účastníků, jejich rodinného systému a sociálních kontaktů, poznávání a naplňování práv a potřeb dítěte v náhradní rodinné péči, osvojení si spolupráce s dalšími odborníky, rozvoj schopností a zájmů dítěte, komunikace s dítětem a přístup k dítěti s vědomím jeho důstojnosti a lidských hodnot, uspokojení citových, vývojových, sociálních a vzdělávacích potřeb dítěte a péče o zdraví dítěte, styk dítěte v náhradní rodinné péči s rodiči a dalšími osobami blízkými, práce s dětmi ţijícími v rodině ţadatele.“ 4 Pěstounskou péči vykonává buď fyzická osoba, nebo je dítě umístěno do společné pěstounské péče manţelů. Pěstouni o dítě osobně pečují, vychovávají a zastupují ho v běţných záleţitostech. Musíme si však uvědomit, ţe oproti osvojení, má dítě v pěstounské péči stále svou původní rodinu a tuto rodinu je potřeba respektovat. Velký důraz je kladen na podporu kontaktu dítěte se svou biologickou rodinou. Středisko náhradní rodinné péče uvádí, ţe „Cílem pěstounské péče je návrat dítěte do své původní rodiny, pokud k tomu budou uzpůsobeny podmínky a moţnosti biologických rodičů“ (2013). Někdy jsou tedy kontakty s rodiči či sourozenci časté, v jiných případech mohou být ojedinělé, nebo ţádné. To záleţí na vztazích mezi členy rodiny a připravenosti k setkání, návštěvě nebo jiné formě kontaktu. Pokud je dítě, které má být umístěno do náhradní rodiny věkově a rozumově zralé, takţe je samo schopno vyjádřit svůj názor k celé situaci, je brán na jeho souhlas či 3

MPSV [on-line]. Formy náhradní rodinné péče, Aktualizace 21. 2. 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14501 [cit. 12. 1. 2014 ]. 4 Tamtéţ

11

nesouhlas zřetel, přestoţe jeho slovo není rozhodující. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník uvádí věkovou hranici takového dítěte 12 let věku, avšak schopnosti kaţdého dítěte jsou individuálně posuzovány.

1.5

Pěstounská péče na přechodnou dobu Tato individuální a rodinná forma péče je dětem poskytována v domácnostech

pěstounů pouze na nutný časový interval, který je potřebný pro zvládnutí momentální situace dítěte, proto by doba, kdy je dítě umístěno do pěstounské péče na přechodnou dobu neměla přesáhnout jednoho roku. Takové situace se týká dětí, které nemohou zůstat ve své původní rodině, avšak jejich situace neodpovídá osvojení, nebo dlouhodobé pěstounské péči. Příkladem můţe být dlouhodobá hospitalizace obou rodičů v nemocnici. Jiným příkladem můţe být dítě, které je do pěstounské péče na přechodnou dobu umístěno, neţ je dán rodiči souhlas s osvojením, bez vztahu k určitým osvojitelům. Stejně jako u pěstounů dlouhodobých, musí zájemce o zařazení do evidence pěstounů na přechodnou dobu projít náročnou přípravou a vzděláváním. V okamţiku zaevidování této osoby musí být pěstoun připraven kdykoli přijmout dítě, nebrání mu v tom závaţné překáţky jako je zdravotní stav apod. Od tohoto okamţiku také získává nárok na odměnu pěstouna, který dostává i v době, kdy ţádné dítě není umístěno do jeho péče (zákonem č. č. 359/1999 Sb., o SPOD). Je moţné, aby se pěstouni na přechodnou dobu zaměřovali na určitou věkovou skupinu dětí, avšak vyţaduje-li to situace, musí pěstoun přijmout jakékoli dítě. Poté, co je dítě pěstounovi odebráno a umístěno buď do dlouhodobé pěstounské péče, nebo osvojitelům má pěstoun na přechodnou dobu právo na jistý odpočinek. Doba, kterou pěstoun potřebuje, aby se se situací vypořádal, nabral sil a mohl být opět připraven na přijetí dítěte nového, je individuální. V průběhu odpočinku má však nárok na odbornou pomoc supervizora, psychologa nebo jiného odborníka, který mu pomůţe vše zvládnout. 5

5

MPSV [on-line]. Formy náhradní rodinné péče, Aktualizace 21. 2. 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14501 [cit. 15. 1. 2014 ].

12

2 Vztah pověřených osob a pěstounů Ve druhé kapitole představím pověřené osoby, jejich vznik a činnost ve vztahu k pěstounským rodinám, kdy hlavním tématem je uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. V tomto kontextu popisuji práva a povinnosti pěstounů a na závěr také státní příspěvek na podporu pěstounské péče, který můţe získat kaţdá pověřená osoba, která dohodu s pěstouny uzavře.

2.1

Pověřená osoba Pověřenou osobou se můţe stát fyzická či právnická osoba na základě pověření

k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Toto pověření, uděluje většinou úřad příslušného kraje, na základě podání písemné ţádosti ţadatele, která musí obsahovat náleţitosti stanovené zákonem a správním řádem. Aby ţadatel pověření získal, musí projít procesem zkoumání, kdy prokáţe, ţe je vhodný a schopný tuto činnost vykonávat. Posuzování osoby se děje v několika oblastech: všechny osoby, které budou sociálněprávní ochranu přímo poskytovat, musí prokázat odbornou znalost problematiky, předloţit doklad o absolvování příslušného vzdělání a poskytnout i seznam všech předchozích zaměstnání a dalších pracovních činností. Dalším důleţitým bodem je trestní bezúhonnost těchto osob. Také je potřeba zajistit odpovídající hygienické a materiální podmínky, kdy u hygienických podmínek je potřeba doloţit posudek příslušného orgánu. Na závěr musí předloţit i výroční zprávu nebo jiný doklad, který obsahuje popis činností a hospodaření organizace.6 S přijetím pověření vznikají organizaci povinnosti jako je oznámit orgánu, který rozhodl o pověření, změny skutečností, které jsou rozhodné pro vydání pověření nebo pozastavení činností uvedených v pověření, a to do 15 dnů od jejich vzniku, vést záznamy o své činnosti související s poskytováním sociálně-právní ochrany v takovém rozsahu, jaký ji byl udělen a v případě poţádání, je předloţit orgánu, který o vydání pověření rozhodl. Dále je povinností pověřené osoby vypracovat za kalendářní rok výroční zprávu nebo jiný doklad o své činnosti v sociálně-právní ochraně, a umoţnit případnou kontrolu orgánu, který osobě pověření vydal, popřípadě oznámit termín

6

MPSV [on-line]. Formy náhradní rodinné péče, Aktualizace 21. 2. 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14501 [cit. 15. 1. 2014 ].

13

a místo konání výchovně rekreačního tábora pro děti příslušnému orgánu sociálněprávní ochrany nejpozději 1 měsíc před započetím jeho konání.7 Mezi činnosti, které osoba můţe vykonávat, patři ty činnosti, které dítě chrání před škodlivými faktory nebo působí preventivně, aby tyto faktory vůbec nevznikaly. Osoby také mohou uzavírat dohody o výkonu pěstounské péče a zprostředkovávat nebo vést přípravy ţadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a dále také poskytovat odbornou pomoc a poradenství těmto osobám. Osobám pečujícím, se kterými uzavřeli dohodu, mohou poskytovat výchovnou a poradenskou činnost při výkonu pěstounské péče. Dále mohou vyhledávat osoby, které by byly vhodnými osvojiteli nebo pěstouny a oznamovat je obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, stejně jako vyhledávat ohroţené děti, kterým je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí.8 Pověření k výkonu SPOD můţe orgán, který pověření vydal, i odebrat, a to v případě, pokud o to pověřená osoba sama zaţádá, pokud pověřená osoba závaţně poruší povinnosti, která osoba přijala zároveň s přijetím pověření, pokud osoba nevykonává činnost, na kterou ji bylo pověření uděleno a sama tuto skutečnost neoznámí ve stanovené lhůtě, pokud osoba po oznámení zastavení činnosti, na kterou ji bylo vydáno pověření, nezačne do 1 roku opět činnost vykonávat, nebo pokud byla osoba pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činnosti. Podrobnosti nalezneme v § 49 odst. 8 v zákoně č. 359/1999 Sb., o SPOD.

2.2

Uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče Pěstouni mají dle zákona č. 359/1999 Sb. o SPOD povinnost uzavřít dohodu

o výkonu pěstounské péče (dále jen dohoda). Osoby pečující se pro účely uzavírání dohod rozumí: pěstoun, osoba, které bylo dítě svěřeno do předpěstounské péče, osobně pečující poručník, osoba, která má dítě v osobní péči a zároveň probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem dítěte. Osobou v evidenci se rozumí osoba, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. V případě, ţe jsou oba manţelé osobami pečujícími nebo osobami v evidenci, uzavírají 7

MPSV [on-line]. Formy náhradní rodinné péče, Aktualizace 21. 2. 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14501 [cit. 18. 1. 2014 ]. 8 Tamtéţ

14

jedinou dohodu. To neplatí jen v případě, pokud dítě nebylo svěřeno výlučně do péče jednoho z manţelů, nebo pokud manţelé spolu více neţ 3 měsíce prokazatelně neţijí a situace je právně ošetřena. Přesný popis postupu najdeme v §47b. Osoba pečující nebo osoba v evidenci uzavírá pouze jednu dohodu bez ohledu na to, kolik dětí jí do pěstounské péče bylo svěřeno. Tuto dohodu můţe uzavřít s obecním úřadem obce s rozšířenou působností, obecním úřadem, krajským úřadem nebo pověřenou osobou tzv. doprovázející organizací. Kaţdý pěstoun, který dohodu uzavře s některou z doprovázejících organizací, můţe kdykoli a bez udání důvodu spolupráci zrušit a sepsat dohodu s organizací jinou a to do 30 dní ode dne doručení výpovědi druhé smluvní straně. V případě hrubého nebo opakovaného porušování povinností vyplývajících z dohody ze strany pěstouna, můţe organizace spolupráci vypovědět. Dále také, pokud pěstoun či osoba v evidenci bude opakovaně úmyslně mařit sledování naplňování dohody nad výkonem pěstounské péče. S osobou v evidenci můţe organizace dohodu vypovědět, jestliţe bez udání závaţných důvodů nepřijme dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu. V případě vypovězení dohody ať uţ ze strany osoby pečující a osoby v evidenci, tak ze strany pověřené osoby k výkonu pěstounské péče je smluvní strana, který dohodu vypověděla povinna o situaci informovat příslušný obecní úřad s rozšířenou působností a to bez zbytečného odkladu.

2.3

Práva pěstounů Práva, stejně jako povinnosti pěstounů upravuje § 47 zákona č. 359/1999 Sb.,

o SPOD. První z forem podpory, která je nabízena osobám pečujícím nebo osobám v evidenci je poskytování krátkodobé či dlouhodobé péče o svěřené dítě v situacích jako je dočasná pracovní neschopnost, narození dítěte, ošetřování blízké osoby, úmrtí blízké osoby nebo při vyřizování nezbytných osobních záleţitostí. V jakém rozsahu můţe být péče poskytována, zákon neuvádí. Dalším právem je právo na tzv. respitní péči. Čímţ se rozumí zajištění celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, která je přiměřená věku dítěte. Rozsah této péče je alespoň14 dní v kalendářním roce, jestliţe dítě dosáhlo věku alespoň 2 let. Zda tato péče bude poskytována 14, po sobě následujících dní, nebo 14 dní v průběhu roku záleţí na dohodě s doprovázející organizací. Dále mají pěstouni právo na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci a to alespoň jednou za šest měsíců, a na pomoc při styku dítěte s biologickou rodinou a jinými oprávněnými osobami. Tím je myšleno zajištění místa pro kontakt a případná 15

asistence v průběhu celého setkání. Posledním je právo na zajištění či zprostředkování bezplatné moţnosti vzdělávání a tím i zvyšování si znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě.

2.4

Povinnosti pěstounů Jak uţ jsem psala výše, nově je povinností kaţdého pěstouna uzavřít dohodu

o výkonu pěstounské péče dle vlastního výběru a to do jednoho měsíce od nabytí právní moci soudního rozhodnutí o umístění dítěte do pěstounské péče. Obsahem dohody je výčet práv a povinností jak za strany pěstouna, tak za strany organizace, kdy se organizace dohodou zavazuje pěstounské rodině pomáhat s péčí o svěřené dítě ve chvílích, kdy toho sama není schopna a nabízet jí podporu a odborné poradenství, kdyţ to bude potřebovat. Konkrétní podoba podpory a pomoci by měla být sepsána v dohodě o výkonu pěstounské péče. Vztah mezi doprovázející organizací a pěstouny by tedy měl být ve vzájemné důvěře. Organizace by neměla být vnímána jako další kontrolní institut. Další povinnost je zvyšování si znalostí a dovedností v oblasti péče a výchovy o dítě, a to minimálně v rozsahu 24 hodin v době 12 kalendářních měsíců, po sobě jdoucích. Pěstoun má povinnost v souladu s individuálním plánem dítěte udrţovat, rozvíjet a prohlubovat vztahy dítěte s osobami pro něj blízkými, zejména s biologickými rodiči a sourozenci. A pokud soud nestanoví jinak, je povinen umoţnit kontakt dítěte s biologickou rodinou.

2.5

Státní příspěvek na výkon pěstounské péče V závěru teoretické části práce je potřeba ještě zmínit tzv. státní příspěvek na

výkon pěstounské péče ve výši

48 000Kč. O tento příspěvek můţe ţádat kaţdá

pověřená osoba, se kterou pěstouni uzavřou dohodu o výkonu pěstounské péče, a je určen na pokrytí nákladů, které jsou spojeny se zajišťováním pomoci a podpory pěstounským rodinám a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí. O přiznání tohoto příspěvku rozhoduje pobočka Úřadu práce příslušného kraje. Podrobné informace o podmínkách přijetí ţádosti o příspěvek, nebo o povinnostech z toho vyplývajících najdeme v § 47d zákona č. 359/1999 Sb. o SPOD. 16

3 Cíl výzkumu a formulace výzkumných otázek Cílem výzkumu, jak jiţ bylo řečeno v úvodu, je analyzovat, jak se daří organizaci Centrum sociálních sluţeb Ostrava, o.p.s., naplňovat zvolené poslání úseku NRP, kterým je komplexní podpora pěstounských rodin pečujících o děti, jeţ nemohou vyrůstat v původním rodinném prostředí.9 Práce rovněţ sleduje, s jakými problémy a těţkostmi se zaměstnanci NRP potýkají ať uţ ve vztahu k náhradním rodinám, tak k orgánům SPOD (obce s rozšířenou působností, krajské úřady, MPSV), legislativě, ale také poukazuje na silné stránky organizace v poskytování sluţby náhradním rodinám z pohledu doprovázejících rodin. Výzkumné otázky, na které se v empirické části snaţím odpovědět, zní: Jak probíhá naplňování dohod o výkonu pěstounské péče v CSSO, o.p.s.? S jakými těţkostmi a problémy se potýkají zaměstnanci při aplikování legislativního ukotvení NRP v praxi? Jaké silné nebo naopak slabé stránky má organizace v poskytování sluţby náhradním rodinám? Tento kvalitativní výzkum má přispět k lepšímu poznání této problematiky, protoţe jak jiţ bylo zmíněno dříve, dnešní podoba podpory pěstounské péče je novinkou a organizace, které se rozhodly aktivně zapojit do této činnosti, stále vytváří a rozšiřují svou nabídku tak, aby byla co nejpříznivější pro pěstounské rodiny a pruţně reagovala na jejich specifické potřeby.

3.1

Metoda získávání kvalitativních dat a průběh výzkumu Jak uvádí Hendl (2005 : 161), kvalitativní data mají podrobně popisovat konkrétní

případ, kdy se snaţíme odpovědět na otázky typu: Proč? Jak? Co? Výběr dané metody se pak odvíjí od poţadovaného typu informace a záleţí i na tom, od koho a za jakých podmínek a okolností budeme informaci získávat. Miovský (2006 : 95) píše o případové studii jako o metodě kvalitativního přístupu, kterou můţeme vyuţít ke zpětné kontrole výsledků dosaţených jakýmikoli metodami a postupy. Proto jsem si zvolila případovou studii jako metodu výzkumu mé

9

Centrum sociálních sluţeb Ostrava [on-line]. Jaké je naše poslání a cíl? [Posl. akt. neuvedeno]. Dostupné z: http://www.css-ostrava.cz/pestounska-pece [cit. 3. 4. 2014].

17

práce, protoţe zde mohu kombinovat metody interview, pozorování i analýzy dokumentace organizace.

3.1.1 Interview Z terminologického hlediska termínem interview označujeme moderovaný rozhovor, který je prováděn s určitým účelem a cílem, které nelze provádět bez kvalitního pozorování respondenta i v rámci reflexe sebe sama. V polostrukturovaném interview se pak sice vytváří určité schéma, které se skládá ze specifických okruhů otázek, na které se tazatel ptá a které je pro něj závazné, a také dává tazateli jistotu, ţe všechna důleţitá témata budou probrána, avšak respondent má stále dost prostoru k vlastnímu vyjádření a tak můţeme dosáhnout větší výtěţnosti a přesnosti, neţ u rozhovoru nestrukturovaného nebo strukturovaného. (Miovský, 2006 : 156-160). Připravila jsme si tedy seznam okruhů, kterých se má rozhovor týkat. Ty byly poloţeny naráz, pouze ke konci rozhovoru byly poloţeny doplňující otázky. Jednalo se o okruhy ve vztahu k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, a naplňování práv a povinností pramenící z těchto dohod (krátkodobé hlídání dětí, respitní péče, vzdělávání náhradních rodičů, kontakty s biologickou rodinou, vyuţívání odborného poradenství, návštěvy v rodinách) a dále s jakými těţkostmi se rodiny i pracovníci setkávají v rámci legislativního ukotvení v praxi. Vzhledem k tomu, ţe všichni účastníci výzkumu předem věděli, jaké oblasti se bude rozhovor týkat, a jaký je cíl výzkumu, neměli s tímto obecnějším zadáním problém.

3.1.2 Pozorování Pozorování jsem zařadila do výzkumu proto, ţe jsem v organizaci byla na dlouhodobé souvislé praxi, kde jsem měla moţnost mluvit s pracovníky, nahlíţet do dokumentace a účastnit se kontaktu pracovníků s pěstouny. V průběhu těch dvou měsíců, kdy jsem pobývala v organizaci, jsem si dělala poznámky o veškerém dění a zaznamenávala jsem si vše, co jsem viděla a uznala jako důleţité a pro mou práci vhodné, takţe si myslím, ţe i můj úhel pohledu můţe být přínosem. Pozorování patří mezi nejstarší metody získávání poznatků vůbec. Ferjenčík (2000 : 154 – 156) popisuje dva typy pozorování a já jsem pro svou práci zvolila tzv. reduktivní deskripci, coţ je pozorování, které je zaměřené na předem zvolené oblasti. Základem je tedy vytvoření si určitého schématu kategorii, které jsou pro nás důleţité 18

a klíčové. Aby se výsledky pozorování mohly stát kvalitní, je potřeba několik předpokladů pozorovatele. Hlavními body je tedy účinné vyuţívání smyslových orgánů, schopnost koncentrace a pozornosti pozorovatele. Dalším důleţitým předpokladem je oproštění se od předsudků a zaujatosti vůči respondentům a v neposlední řadě také schopnost všímat si detailů v kontextu celé situace a tyto poznatky zaznamenat tak, aby nedocházelo ke ztrátám informací (Miovský, 2006 : 152).

3.2

Fixace a zpracovávání kvalitativních dat Dnešní odborná literatura nám nabízí široké spektrum způsobů, pomocí kterých

můţeme kvalitativní data získávat a získané materiály uchovávat. Při interview s respondenty jsem vyuţila metodu audiozáznamu, která patří k nejčastějším metodám. Respondenti, například při nahrávání digitálním diktafonem, který jsem vyuţila já, se cítí bezpečněji, jak při videozáznamu a tak nejsou tak nervózní, coţ jde znát na kvalitě celého hovoru. Pro výzkumníka je to také velká pomoc jednak proto, ţe si v průběhu nemusí dělat poznámky, jejichţ psaní můţe způsobovat narušení plynulosti celého rozhovoru a dále také proto, ţe audiozáznam zachycuje všechny důleţité kvality mluveného slova jako je tón hlasu, jeho síla, délka pomlk apod. (Miovský, 2006 : 197 – 198). Po nahrání rozhovoru jsem data v netextové podobě převedla do podoby písemné, čemuţ se říká transkripce. Podrobný přepis dat je časově velice náročná, avšak pro podrobné vyhodnocení velice důleţitý (Hendl, 2006 : 2008). Po přepsání celého rozhovoru jsem si text pustila ještě jednou, a současným čtením přepsaného textu se ujistila, ţe mi neunikla ţádná důleţitá informace. Následně jsem se pustila do kódování dat, coţ je dle Miovského (2006 : 210) proces, ve kterém dochází k převodu prvotních dat, do tzv. datových jednotek, se kterými je moţno dále pracovat. Při následných úpravách textu jsem si zvýrazňovala body, které jsem uznala jako klíčové a tak jsem vyuţila techniku, který Miovský (2006 : 211) nazývá barvení textu tak text získal větší přehlednost. V rozhovorech jsem si tedy jednotlivé oblasti zaznačila jinou barvou a toto rozlišení mi dále pomohlo při orientaci v textu. Pak jsem začala jednotlivé oblasti detailněji analyzovat a hledat tak odpovědi na výzkumné otázky, které jsem si definovala na počátku mého výzkumu. Pro analýzu získaných dat, jsem si zvolila deskriptivní přístup, kdy je cílem utřídění a popis těchto dat. V uţším pojetí je proces analýzy chápán tak, ţe samotné 19

utřídění dat, jejich klasifikace a následná deskripce jsou analytickým postupem samy i sobě, a jak píše Miovský (2006 : 220) „hlubší analýza kvalitativních dat jdoucí za tyto fáze je příliš spekulativní“.

3.3

Výzkumný vzorek Pro získání mého výzkumného vzorku jsem vyuţila metodu prostého účelového

výběru, při kterém si výzkumník vybírá mezi potenciálními respondenty tak, aby byli pro výzkum vhodní a zároveň s ním souhlasili. Takţe si vybírá podle toho, splňují-li respondenti určité kriterium či soubor kritérií a neuplatňuje přitom ţádné další specifické strategie. Tento způsob výběru je vhodné vyuţít, nejedná-li se i potřebu velkého výběrového souboru (Miovský, 2006 :136). Vybrala jsem tedy dvě pracovnice, které v organizaci na úseku NRP pracují. Obě mají vysokoškolské vzdělání v sociální práci i dlouholetou praxi v oblasti sociálněprávní ochrany dětí. Pro lepší přehlednost nyní organizaci více přiblíţím. Centrum sociálních sluţeb Ostrava o.p.s., je nevládní nezisková organizace, která původně vznikla jako příspěvková organizace, avšak prošla transformací a 7. 6. 2011 byla zapsána do rejstříku obecně prospěšných společností. Samu sebe prezentuje jako organizaci, která vnímá své poslání v poskytování kvalitní podpory a pomoci lidem, kteří se nacházejí v obtíţné ţivotní situaci. Organizace se však nezaměřuje pouze na odstranění faktoru způsobujícího nezvládnutelnost problému, avšak hledá i následné podpůrné systémy, aby nedošlo k recidivě nebo vzniku jiného problému. Vytvořila záchrannou síť, ve které se snaţí zachytit hned několik skupin obyvatel, jeţ se mohou nacházet v ohroţení jejich sociální situace. Mezi pobytové zařízení, které CSSO provozuje je například Domov pro matky s dětmi, Azylový dům pro muţe Palackého, Dům na půl cesty nebo Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi. Mezi terénní poskytované sluţby můţeme řadit pečovatelskou sluţbu a pro komplexnost péče, pomoci i podpory organizace nabízí moţnost vyuţít jejich Rodinnou poradnu se sociálním i odborným poradenstvím. Dále také poskytuje kvalitní vzdělávání v sociální oblasti a to jak lidem na pozici pracovníka v sociálních sluţbách, tak i na pozicích sociální pracovník či vedoucí pracovník. Jak jsem jiţ zmínila výše, oblastí, kterou jsem si dala za cíl svého výzkumu blíţe prozkoumat a popsat, je oddělení pro podporu pěstounské péče, které funguje na

20

základě udělení pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, jako doprovázející organizace pro pěstounské rodiny. Druhou skupinkou respondentů jsou tři pěstouni, z čehoţ dva z nich jsou manţelé. Tito pěstouni mají s organizací uzavřenou dohodu a tak mi lépe, neţ kdokoli jiný mohou říci, zda jim spolupráce s organizací vyhovuje, zda reaguje na jejich potřeby, zda jsou s organizací spokojeni a tím organizace naplňuje poslání jimi definované. Pěstouny jsem si vybírala na základě osobního poznání v rámci akcí pro děti a také vzdělávání pěstounů, které organizace sama zajišťovala. K těmto pěstounům jsem se respektive dostala přes jejich děti, které si mě oblíbily u volnočasových aktivit, a následně jsem s nimi vedla neformální rozhovor. Pěstounka č. 1 s organizací spolupracuje jiţ od března loňského roku a společně s manţelem mají v pěstounské péči pět romských dětí ve věku 6 – 14 let. Protoţe je však manţel řidičem kamionu, péče i tyto dětí je převáţně její úkol. Manţelé, respondenti č. 2, kteří mi jako další poskytli informace o jejich spolupráci s organizací, mají 4 vlastní děti a od června roku 2013 jim byl do péče svěřen dnes jiţ dvouletý chlapeček, v srpnu téhoţ roku pak uzavřeli dohodu s Centrem sociálních sluţeb Ostrava.

3.4

Průběh výzkumu Jiţ v počátcích vzniku mého výzkumu byl pro mě velkou výhodou fakt, ţe

s organizací jiţ delší čas spolupracuji a tak jsem pro pracovnice i pro pěstouny nebyla cizím člověkem. To mi usnadnilo i průběh celého kontaktu s nimi, protoţe nebylo třeba podrobného představování, pouze jsem nastínila důvod a cíl mé práce. Respondenti také bez problémů souhlasili se zpracováváním údajů, které mi poskytnou, bez kterého bych se získanými informacemi nemohla pracovat. Po krátké telefonické domluvě došlo k osobnímu kontaktu. V případě pěstounů v místě jejich bydliště a v případě pracovnic v prostorách organizace. Délka rozhovorů se pohybovala okolo dvou hodin, protoţe informátoři byli sdílní a nejednou se stalo, ţe odběhli od tématu. Rozhovor však vţdy probíhal v pohodové a příjemné atmosféře u hrnku kávy. V rodině, kde jsem hovořila s pěstounským manţelským párem, byly sice přítomny i všechny děti, coţ bylo v určitých chvílích rušivé, avšak vzhledem k tomu, ţe chlapeček má pouhé dva roky, a v rodině je teprve pár měsíců, bylo vidět, ţe pěstounka i dítě jsou klidnější, kdyţ můţou být spolu, takţe jsem to respektovala.

21

4 Analýza dat Výzkumná část je rozdělena podle oblastí v rámci dohod o výkonu pěstounské péče, které definuje zákon, ale také zachycuje zkušenosti ještě před podepsáním dohody a poznatky s aplikováním legislativního ukotvení. Přináší praktické vhledy pomocí rozhovorů respondentů, a to jak pracovníků, tak pěstounů a v nepolední řadě z mého pozorování.

4.1

První kontakt s organizací Aby má práce byla přehledná a ucelená, rozhodla jsem se výzkum strukturovat

tak, aby jednotlivé kapitoly odpovídaly průběhu spolupráce pěstounů s organizací. Neţ se však dostanu ke konkrétním bodům dohody, která tuto spolupráci mezi oběma subjekty ukotvuje, začnu nejdříve tím, z jakých zdrojů mají pěstouni moţnosti se o organizaci dozvědět, jak vypadá první kontakt s organizací či sepisování dohody o výkonu pěstounské péče. Jsem totiţ přesvědčena, ţe pokud má být pomoc a podpora pěstounům ze strany organizace komplexní, je potřeba zaměřit se také na tyto oblasti, protoţe situace, kdy pěstouni po přijetí dítěte do rodiny mají povinnost do 30 dnů uzavřít dohodu, ale vlastně pořádně nevědí s kým, za jakých podmínek a s jakými moţnostmi, můţe být velice náročná a tak jakákoli pomoc, třeba jen poskytnutí přehledných informací, můţe být pěstouny velice vítána. Pro organizaci CSSO, která získala pověření k SPOD i pro samotné náhradní rodiny je důleţitá propagace a snadná dostupnost informací, která pomůţe v rozhodování pro další následnou spolupráci v rámci uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. Pracovník č. 1: „První, kdo by měl pěstounům podat informace o všech pověřených osobách, se kterými mohou dohodu uzavřít, je OSPOD. Naše organizace nabízí své sluţby pomocí letáku, na kterém mohou pěstouni nalézt jak obecné informace o celé organizaci, tak i o sluţbě náhradní rodinné péče, včetně uzavírání dohod. Je tam i kontakt, na koho se mohou obrátit s případnými dotazy. Je zde uvedeno telefonní číslo, e-mail i webové stránky organizace, kde se mohou zájemci dozvědět více.“ Pracovník č. 2: „Začátky byly hodně těţké, protoţe nám odbor SPOD nechtěl dát ţádné přímé kontakty na pěstounské rodiny. Ale je pravdou, ţe se z kraje roku 2013 pořádal tento odbor několik setkání s pěstounskými rodinami, kde jsme se organizace, které mají pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, 22

představovaly těmto rodinám s nabídkou svých sluţeb v rámci dohod. Která organizace koho zaujala, na ty se pak pomalu začaly rodiny obracet. Někdy i jedna rodina, kdyţ byla s uzavíráním dohody spokojena, nabídla zase další rodinu, nějaké své známé. Šlo o postup drobných kroků.“ Pěstounka č. 1 se k začátkům spolupráce vyjadřovala následovně: „Minulý rok v lednu probíhaly takové seznamování. Nám tam vlastně řekli, co nás čeká vlastně podle toho nového zákona. Kdyţ jsme byli na tom školení, kdy se vám tam představovaly ty organizace, nějakým tím zástupcem, aby si nás nalákali na sebe.“ Z načtených materiálů „Hodnocení organizace“ za předešlé období a jsem zjistila, ţe CSSO má jiţ dlouholeté zkušenosti v oblasti pěstounské péče, (v předešlých letech zpravovala 6 zařízení pro výkon pěstounské péče – šlo o rodinné domky v Ostravě a okolí), a tak si vybudovala velice dobrou pověst jak mezi pěstouny, tak i širokou veřejností, takţe není výjimkou, kdyţ se pěstouni dozvědí o organizaci od svých přátel, jiných pěstounů, nebo dobrovolníků, kteří s organizací spolupracují. Toto mé tvrzení mi potvrdila i pěstounka č. 2: „Díky tomu, ţe jsem si vzpomněla, ţe neteř jezdila hlídat ty pěstounské děti, dělat i program, tak jsem jí potom rychle volala a psala, která to byla organizace, jestli to bylo biskupství nebo to byl někdo jiný, a tak mi psala o paní H. a já jsem ji prosila o kontakt na ní, abych se mohla dozvědět více kolem těch dohod.“

Dále jsem z těchto materiálů vyčetla, ţe organizace spolupracuje

s VOŠS Ostrava, kde dělá přednášky o své činnosti včetně náhradní rodinné péče. Další moţností, jak se o organizaci dozvědět, je kaţdoročně pořádaná konference touto organizací ve spolupráci s úřady SPOD magistrátu města Ostravy a Moravskoslezského kraje, na jejíţ organizaci jsem se v rámci své praxe také podílela. Tato konference je určená odborné i laické veřejnosti k představení aktuálních problémů, se kterými se instituce, organizace, státní správa, náhradní rodiče, děti v dětských domovech, ústavech a náhradní rodinné péči a lidé kolem náhradní rodinné péče, potýkají. „Naši organizaci propagujeme i jako partnera kampaně Dejme dětem rodinu, coţ je projekt zaměřený na podporu pěstounské péče v Moravskoslezském kraji, který je propagován ve veřejných médiích jako je rozhlasové a televizní vysílání, internet“ dodává druhá pracovnice organizace a dále doplňuje: „Rovněţ jsme získali peníze z projektu Arcellor Mittal na natáčení propagačního spotu a instruktáţních videí, které dávají vhled potencionálním budoucím ţadatelům o pěstounské péči.“ Tato videa jsem měla moţnost osobně shlédnout.

23

4.2

Důvod výběru CSSO Z volného vyprávění respondentů vyplynul důvod, proč si zrovna vybrali CSSO

a ne jinou organizaci. Při sdělování byli usměvaví, klidní a vyprávěli s nadšením a spokojeností. Pěstouni č. 2 uvádí: „My jsme hledali křesťanskou organizaci a směřovali spíš na biskupství, protoţe jsme nevěděli o jiných křesťanských organizacích, a tak jsme se tam orientovali emaily a bylo to všechno dost na rychlo, protoţe první nám řekl čas-čas a pak najednou nám řekla naše sociální pracovnice, ţe to musí být uţ, ţe uţ je to celkem přes čas, ale ţe se to dá udělat pozpátku a tak jsme hledali organizaci, která by nám vyhověla. Na biskupství, asi tím, ţe neměli ţádné zkušenosti s tím, tak nám nevyhověli a nevyšli vstříc teda vůbec v ničem. A tak jsme kontaktovali Centrum a i kdyţ to bylo narychlo, tzv. za pět dvanáct“, tak nám vyšli vstříc. Vlastně to bylo ze dne na den, ţe jsme jim poslali všechny věci, podepsalo se to, oskenovalo, poslalo přes mail zase, takţe to byla taková rychlovka, ţe to vyšlo pěkně a termín jsme stihli. A jsme s nima velmi spokojení a nakonec jsme zjistili, ţe všichni lidi tam jsou duchovně zaloţení, ţe i kdyţ nemusí být přímo věřící někteří, tak je vidět, ţe někdo v rodině tam asi věřící je, takţe jsme nad míru spokojení, protoţe máme takové podobné zájmy a to nás k nim hodně upoutává. Prostě jsou moc ochotni a pocitově k nám mají hodně blízko. Hned jsme cítily takovou tu vzájemnou náklonnost. Prostě jsme si sedly.“ Pěstounka č. 1 vysvětluje: „Já jsem volala jedné pěstounce, kterou uznávám velmi jako pěstounku, protoţe vím, ţe byla vţdycky ten, který poradil a poradil dobře. Takţe jsem se jí ptala, a ona říkala, ţe u nich byla vlastně a pak se mi asi za pár dní rozezvučel telefon, volala mi paní H., od té pěstounky měla telefon na mě a volala mi osobně. Přišly pak tady s ještě jednou pracovnicí a povídaly jsme si, protoţe mě zajímalo, co mi můţou nabídnout. Na internetu je taková verze hrubá, co asi by to mělo být, ale je to hodně v praxi nepouţitelné. No a já jsem opravdu měla celkem hodně otázek, protoţe mě hlavně zajímal kontakt s rodiči naši holčičky, který byl nařízen, ale viděla jsem, co to s ní pak dělá. Takţe mě zajímalo, jak by to fungovali u nich. Holky byly moc vstřícné a milé. Moc se mi líbilo i jak mluví s našimi dětmi. Hned jsme si padly do oka.“

4.3

Sepisování dohody o výkonu pěstounské péče V pracovním postupu sepisování dohody se zájemcem má organizace napsáno

toto: Uzavření dohody předchází osobní jednání se zájemcem. S ním jedná vedoucí nebo 24

pověřený pracovník a to buď v sídle poskytovatele, v domácnosti zájemce případně jiném smluveném místě. Kdyţ jsem v organizaci byla na praxi, sama jsem mohla být přítomna sepisování dohody se zájemcem a postup byl následovný. Vzhledem k tomu, ţe zájemcem byla maminka, která měla v pěstounské péči malou holčičku ve věku asi 10 měsíců, bylo pro ni pohodlnější, aby pracovnice navštívila její byt, neţ aby ona musela cestovat s tak malým dítětem. Po uvítání a seznámení pracovnice nejdříve organizaci blíţe představila a informovala o všech právech a povinnostech, které vyplývají s uzavření spolupráce. Pracovnice měla u sebe veškerou nabídku rodinám, které mají zájem uzavřít dohodu, aby měla jistotu, ţe nevynechá ţádnou důleţitou oblast. Pak následovalo předání propagačního letáku, vzoru dohody i pravidla spolupráce v případě, ţe by si pěstounka chtěla ještě vše promyslet a v klidu ještě jednou projít. Ta si však sehnala všechny potřebné informace jiţ dopředu a tak mohlo dojít ihned k podepsání návrhu dohody, který pracovnice dále předala na příslušný úřad OSPOD ke schválení. Na celé situaci mi přijde velice sympatické, ţe pracovníci navštěvují zájemce i v místech jejich bydliště, coţ je jistě vítané nejen maminkami s malými dětmi, ale i například babičkami, pro které je tato varianta jednodušší, neţ hledat a dopravovat se na místo sídla organizace. A dále pak, ţe pracovnice přímo nenutila

vlastní

organizaci,

dávala

rodinám

ještě

prostor

na

rozmýšlenou

a zdůrazňovala, ţe jde o spolupráci postavenou na vzájemné důvěře. To potvrdila i pěstounka č. 1: „Víte, ony mi nic nenutily, spíše nabídly a doporučily, ať se klidně ještě poptám po nějakých organizacích, ţe se jedná o dohodu ve vztahu k dětem, ţe si prostě musíme sednout a důvěřovat, jinak ţe se nám bude všem hůře pracovat, ţe bychom se v tom měli všichni cítit dobře.“ Pracovnice č. 1 se sama vyjádřila k dohodám: „My jsme si nejdříve připravili takovou dohodu, kde by se ke kaţdé oblasti práv a povinností mohly doplňovat a upřesňovat poţadavky a vyjádření obou stran. Aby šlo o smlouvu ušitou přímo na míru konkrétní rodiny. Pracovnice úřadu OSPOD však takovouto dohodu odmítaly a chtěly jednoduchou, všeobecnou, aby nemusely dávat údajně dohody na kontrolu svým právníkům. Takţe se vytvořila takováto všeobecná smlouva, která není úplně vyhovující a doplňujeme vše ostatní pomocí IPOD a plánu sluţby na daný rok.“

25

4.4

Naplňování dohody V následujících odstavcích se zabývám konkrétními způsoby a formou, jak

organizace naplňuje jednotlivé ustanovení, ke kterým se při sepsání dohody o výkonu pěstounské péče zavazuje.

4.4.1 Pomoc v zajištění krátkodobé péče Přesně je v dohodě tato povinnost poskytovatele popsána takto: Poskytovatel se zavazuje poskytnout osobě pečující/osobě v evidenci na základě její ţádosti nezbytnou pomoc v zajištění krátkodobé péče i svěřené dítě z důvodů uvedených v § 47a odst. 2, písm. a) zákona. Pomoc bude poskytnuta prostřednictvím poskytovatele nebo smluvním zařízením. Pracovnice č. 1 k zajištění krátkodobé péči sděluje: „Aby nás mohla pěstounka nebo pěstoun oslovit, ţe potřebují na nějakou chvíli zajistit hlídání dítěte, musí přijít s tím, ţe se i dítě nemůţe postarat manţel. Pro nás je lepší, kdyţ nám to pěstouni sdělí několik dní dopředu, ţe si třeba potřebují něco vyřídit, abychom si to mohli naplánovat, ale snaţíme se jim to zajistit i kdyţ řeknou třeba jen den dopředu. Je ale pravidlem, ţe hlídání je v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin, a to maximálně 8 hodin denně. Předání dítěte probíhá na základě protokolu. Hlídání se realizuje většinou v domě pěstounů, protoţe se tam i ty děti cítí bezpečněji, zvlášť kdyţ se jedná o menší děti. Nebo si je vezmeme tady, kde si hrají v herničce, nebo s těmi většími děláme úkoly. Kdyţ jich máme v jeden den více nebo se jedná o větší děti a delší dobu, scházíme se v našem Domově pro matky s dětmi, kde je velká herna a zahrada s vybavením, jako jsou houpačky, pískoviště, různé průlezačky apod.“ Pracovnice č. 2 ještě doplňuje: „Zvláště u prvních zajištění krátkodobé péče jsme ihned kontaktovali rodiče a ţádali o zpětnou vazbu, abychom hned z počátku vydefinovali problémy, pokud se nějaké vyskytly nebo přijali doporučení a zlepšili tak kvalitu sluţby. Jako například mít více informací o dítěti ve smyslu, jaké hry nebo pohádky má rádo, co by mu udělalo radost při uvítání apod. Zároveň nám zpětnou vazbu sdělovala i pracovnice, která tuto sluţbu zajišťovala. Navíc samotné rodiny měly radost, ţe pracujeme na zlepšení sluţby a nehrajeme si na profesionálky, které všechno ví a umí. Ještě bych doplnila, ţe hlídat děti do domácnosti posíláme hodně kvalitní a vyškolené pracovníky, kterým fakt věříme, protoţe se pohybují v cizí domácnosti a navíc zodpovědnost svěřeného dítěte je velice vysoká.“ Během své praxe jsem po krátkém školení a seznámení s rodinou zabezpečovala i tuto formu pomoci, kdyţ pěstounka, která má ve své péči 2 chlapce ve 26

věku 4 roky a 8 měsíců potřebovala odejít k lékaři a děti nechtěla brát sebou, protoţe byly nemocné. Manţel byl v té době na sluţební cestě, a tudíţ se sám nemohl postarat. Jela jsem tedy do jejich domácnosti a zabezpečovala sluţbu, neţ se pěstounka vrátí. Chlapci si na mne velice brzy zvykli a tak jsme si začali číst kníţky, které měli v dětském pokoji, stavěli jsme si kostky, hráli s autíčky i malovali s pastelkami a šlo vidět, ţe celá doba, kdy vedle něj nebyla pěstounka, pro něj nebyla nikterak stresová. Rovněţ pěstounka po návratu domů projevovala velkou spokojenost, kdyţ sama viděla, jak je dítě v klidu. Hlídání v přirozeném prostředí, převáţně pak malých dětí, má své opodstatnění. MPSV v jednom ze svých informačních materiálů ze dne 20. 5. 2013, které přes krajské úřady rozesílalo organizacím uzavírající dohody o výkonu pěstounské péče, hovoří o tzv. Smluvním zajištění odlehčovacích sluţeb v náhradní rodinné péči osobou příbuznou, blízkou nebo jinou fyzickou osobou – nepodnikatelem. Jedná se o to, ţe pěstouni mají také moţnost zajistit si krátkodobou péči jinou osobou, neţ je pracovník jejich doprovázející organizace, coţ můţe být příbuzný či známý rodiny. Organizace pak financuje náklady, které jsou s hlídáním spojeny. Přesně tak to funguje v rodině pěstounů č. 2 „Pro nás je výhodnější ho nechat s tetou, mojí sestřenicí, protoţe malý je na ni celkem zvyklý a i my jsme pak klidnější, neţ kdyby byl s někým cizím.“

4.4.2 Pomoc v zajištění respitní péče Respitní péče, je celodenní péče o dítě, v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů, která sloučí k odpočinku pěstounů od svěřených dětí a načerpání nových sil a zároveň je změna prostředí důleţitá i pro děti samotné. Pracovnice č. 1 se k poskytování respitu vyjadřuje takto: „Zákon nám přikazuje pěstounům poskytovat respitní péči o dítě, které v pěstounské péči mají. V loňském roce, protoţe jsme teprve začínali a moc jsme se s rodinami neznali, tak jsme to dělali tak, ţe jsme propláceli tábor, který si oni sami zvolili. Šlo maximálně o 14 dnů respitu. Většinou se jednalo i nějaké příměstské tábory, skautské apod. kde třeba uţ ty děti i někdy byly. Letos poprvé organizujeme tábor sami, bude to desetidenní pobyt na Setině, coţ si myslím, ţe se dětem bude líbit, protoţe je tam krásně a uţ jsme tam měli i jednodenní akce. Takţe jsem zvědavá, jak se to povede.“ A dále pak pokračuje: „Většina pěstounů si vybírá tento respit v době prázdnin, asi se nám ještě nestalo, ţe si ten čas vybírali postupně po víkendech třeba.“ Pracovnice č. 2 pak ještě doplnila: „Ten tábor, který máme naplánovaný na prázdniny, budeme realizovat ve spolupráci s občanským sdruţením Buntaranta, je to taková parta nadšenců, která má velké zkušenosti s pořádáním programu pro děti, umí i pracovat s problematickou 27

mládeţí, s dětmi s traumaty a uţ jsme s nimi společně i nějaké akce dělali. Takţe si myslím, ţe to bude pro děti zajímavé a budou tam spokojeni.“ Pěstounka č. 1: „Kromě letního tábora, který budou organizovat, byly děti s nimi i o jarních prázdninách a přijely moc spokojené. To mě strašně moc potěšilo! Navíc v loňském roce ty větší děti jezdily s Centrem a Buntarantou na víkendové pobyty, kde se více poznaly, měly tam i nějaké vzdělávání jako rizika internetu a šikana nebo tak něco, takţe já jsem nadšená a děcka se moc těší.“ Z letáků, fotek, videozáznamu z akcí pro děti a samotné společné schůzky, na kterých jsem mohla být přítomna je zřejmé, ţe organizace se zaměřuje na účelové trávení volného času, zvláště pak s dětmi v době dospívání. Rovněţ občanské sdruţení Buntaranta, zvou na vzdělávání nebo doporučují témata, která spadají do oblasti dětí v NRP, aby byla i jejich práce co nejkvalitnější.

4.4.3 Zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci Pěstouni mají právo na zprostředkování odborné pomoci alespoň jednou za 6 měsíců. Tato pomoc se týká potřeb celé rodiny ve vztahu k pěstounské péči a to v oblasti psychologické, terapeutické nebo jiné dle charakteru problému. Pracovnice č. 1: „My, jako Centrum máme tu výhodu, ţe jedno zařízení v rámci organizace je Rodinná poradna, která disponuje odbornými pracovníky, jako jsou psychologové, terapeuti, výchovní poradci, sociální pracovníci, takţe je pro svou činnost vyuţíváme a nabízíme rodinám. Z počátku rodiny aţ tak po nás tuto sluţby nepoţadovaly, ale po bliţším poznání a nabídce z naší strany začaly tyto odborníky vyuţívat k řešení svých problémů. Ale po pravdě ne vţdy si sedli nebo slyšeli to, co zrovna slyšet nechtěly a tak byly nespokojené. Samozřejmě ne všichni, ale našli se někteří. Těm jsme pak nabídli odborníky z jiných poraden nebo takové, se kterými se setkali během našeho vzdělávání a byli z přednášejících odborníků tak nadšeni, ţe jsme jim zprostředkovali kontakty. Respektujeme to, ţe ne vţdy si musí odborník s klientem sednout. Jde nám hlavně o pomoc dětem a rodičům, takţe hledáme různé cesty.“ Pracovnice č. 2: „Návštěva psychologa, terapeuta nebo jiné odborníka stačí u někoho krátce a u dalšího je četnost kaţdý týden, aby se něco v rodinách pohlo a vyřešilo. Znění zákona alespoň jednou za šest měsíců si kaţdá doprovázející organizace vysvětluje jinak.“ Pěstoun č. 2 k odborné pomoci dodává: „My jsme začali mít s naší pubertální holkou dost závaţné problémy, 28

tak jsme ihned na doporučení našeho klíčového pracovníka šli do Rodinné poradny, kde jsme pak docházeli co týden na terapie. No bylo to náročné, ale pomohlo to. Holka tam ještě dochází a uţ je to mnohem lepší.“ Pěstouni č. 1: „Na doporučení jsme šli k výchovnému poradci z Centra, ale vůbec nám to nepomohlo, bylo to nějaké divné, měla jsem pocit, ţe vím více. Vůbec jsme si nerozuměli a nesedli si. Bylo to i takové nepříjemné sdělit, ţe nám to nic nedalo, ale naše pracovnice to přijala s klidem a s respektem a řekla, ţe budeme hledat další cesty. Na jedné přednášce v rámci vzdělávání jedna paní doktorka mluvila tak dobře a zajímavě, jako by mi mluvila z duše a jako by bydlela s námi v kuchyni a přesně znala ty naše děti. Po dohodě s naší pracovnicí z Centra, která nám vlastně tuto paní doktorku doporučila, jsme začali jezdit za ní do Opavy a nemá to chybu. Je to sice z ruky, ale je pro nás přínosné.“ Já sama jsem byla během praxe účastná rozhovorů, kdy si jedna rodina na pana psychologa z poradny stěţovala a jiná na tutéţ osobu pěla chválu. Uvědomila jsem si a bylo to pro mne zajímavé poznání, ţe kdyţ slyší rodiče něco, co fakt slyšet nechtějí, cítí se nespokojeni, ale to neznamená, ţe je odborník špatný. Pokud jiţ nechce dále pěstounská rodina s konkrétním odporníkem spolupracovat, hledají pracovníci NRP další moţné alternativy pomoci i mimo svou organizaci.

4.4.4 Vzdělávání Povinností kaţdého pěstouna je zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodina za kalendářní rok. Doprovázející organizace vzdělávání zajišťuje prostřednictvím vlastního vzdělávacího střediska Sociální akademie, nebo přímo v prostorách NRP, nebo si pronajme prostory zároveň s hernou pro děti, coţ tyto tři formy jsou vyuţívány převáţně u krátkodobých vzdělávacích aktivit. Celodenní nebo dvoudenní vzdělávání je velice náročné na zorganizování všech aktivit včetně zajištění všech organizátorů, ale má to svůj účinek a význam pro pěstouny, kteří si rozšíří své znalosti, naváţou kontakty s dalšími rodinami a zároveň odpočinou, také pro děti, které se díky volnočasovým aktivitám odreagují od jiných problémů, naváţou přátelství s dalšími dětmi. V neposlední řadě je tato forma vzdělávání důleţitá i pro pracovníky organizace, protoţe se lépe poznají jak s pěstouny, se kterými mají moţnost prohloubit vzájemnou důvěru, přátelství a kolegialitu, tak se samotnými dětmi.

29

Kdyţ jsem v organizaci byla na praxi, jedna z činností, kterou jsem dělala, bylo rozesílání pěstounům nabídky vzdělávání internetovou formou a některým rodinám s vyuţitím sluţeb pošty, aby se tyto informace dozvěděli i pěstouni, kteří nemají k internetu přístup. To se týkalo především babiček a dědečků, tzv. příbuzenské péče. Tak se pěstouni dozvěděli informace o tématech vzdělávání,

přednášejících,

o moţnostech vyuţití nabídek termínů a délce vzdělávání. Pracovnice č. 1 vysvětluje: „Konkrétní podoba vzdělávání je různá. Většinou pořádáme takové krátkodobé dopolední či odpolední tříhodinovky nebo soboty, aby si mohli účastníci vybrat podle toho, zda chodí do práce nebo ne, prostě jak jim to nejlépe vyhovuje. Druhou formou je celodenní vzdělávání, to je většinou v penzionu na Setině, v přírodním prostředí, kde je dopolední přednáška, pak je oběd a po něm třeba ukázka nějaké terapeutické techniky. Pozýváme i hosty, jako například reţisérku Markétu Nešlehovou se kterou spolupracujeme a která povídala o dětech v Kambodţi, to bylo hodně zajímavé. A poté bývají svépomocné skupiny, kdy si pěstouni sdělují vzájemně zkušenosti, rady a informace a tím se obohacují. Tuto formu vnímají jako velice přínosnou. V průběhu celého dne je zajištěn doprovodný program pro děti.“ Pěstouni č. 2 k tomu říkají: „Tím, ţe jsme celkem daleko od Ostravy, jsme si s nima dohodli termíny, které nám vyhovují, takţe nám vychází vstříc, vesměs to jsou víkendy. Záleţí také samozřejmě na tématu, které se přednáší. My jsme řekli, ţe přes týden to nezvládáme, ţe volno kvůli tomu si manţel brát nebude, má to sloţitější v práci. Takţe buď jsou soboty, nebo jsme přímo řekli, ţe bychom brali i dvoudenní, coţ letos uţ vlastně bude, uţ i dvoudenní akce, takţe na to se těšíme celkem, ţe všichni někde vyjedeme.“ K víkendovým pobytům se vyjadřuje i pracovnice č. 1: „V letošním roce připravujeme i víkendové vzdělávání, tedy dvoudenní. Rodiny mohou jet jak s pěstounskými, tak i s biologickými dětmi. Pro děti tam bude opět připravený doprovodný program animátory. Za biologické děti na pobytu musí ale rodiče hradit plnou taxu, tak uvidíme, jak to bude vítáno.“ S myšlenkou sympatizuje i pěstounka č. 2: „Já bych fakt chtěla, aby jeli i naše biologické děti i kdybychom si měli doplácet. Ti dva starší uţ jsou tak velcí, ţe by pomáhali, takţe jsem říkala, ţe není problém je tam uţ i někde zaměstnat, klidně můţou vypomáhat s programem. Ale vzhledem k tomu, ţe ţijeme společně všichni, tak bych je nechtěla oddělovat.“ Pracovnice č. 1 se k formám vzdělávání dále vyjadřuje: „Také jsme nově zavedli samovzdělávání, kdy si pěstoun přečte odbornou kníţku s tématem, která je vhodná k problematice, se kterou se pěstoun setkává, kterou potřebuje řešit nebo na kterou se potřebuje preventivně připravit. Vytváříme si vlastní knihovničku, takţe 30

některé publikace si můţou zapůjčit přímo od nás a pak nad ní diskutujeme. To ale neznamená, ţe si tím pěstoun naplní všechny potřebné hodiny. Hledáme různé kombinace, abychom vyšli vstříc převáţně pěstounům s kojenci nebo těm starším, převáţně v příbuzenské péči, kteří se kromě dětí ještě starají o nemocné partnery.“ Tato poslední forma velice vyhovovala pěstounce č. 1: „Ono se dá vzdělávat i knihama, to je suprovní. Já, známý knihomol, já si na tu kníţku najdu čas. Teď jsme s dětma probírali jednu kníţku, protoţe byla kouzelná. Strašně mě tam zaujalo, jak vlastně Jiřina Prekopová psala o darech a dárcích, tak jsme se na to téma hodně bavili, protoţe tomu dávám hodně velkou váhu, dárkům. Takţe jsme to hodně probírali, no a nakonec to dopadlo tak, ţe jsem jim četla celou tu kníţku. Ona píše tak srozumitelně, ţe to zvládají i děti. Ţe zvládly to důleţité, co tam bylo. Líbí se mi to vzdělávání a velice ráda vyuţívám i tudle formu. Pak jsme ještě s pracovnicí probírali toto téma a diskutovali o něm. Bylo to přínosné.“ K výběru témat a přednášejících mi pracovnice č. 2 sdělila: „Co se týká vzdělávání, tak začátky byly dost těţké. Jelikoţ jsme se s rodinami moc neznali, hůře se nám specifikovaly okruhy problematik a tím pádem i témata přednášek. Nejdříve jsme vyuţívali lidi z naší poradny, coţ jsou psychologové a terapeuti a témata se týkala spíše všeobecných záleţitostí, jako vývoj dítěte, specifika jednotlivých vývojových období, tématem komunikace v rodině nebo vůbec specifik dětí, které nemohou vyrůstat v původní rodině. A následně jsme začali zvát i přednášející mimo naši organizaci. Jako příklad můţu uvést doktorku Gavendovou, která je mezi pěstouny velice oblíbená, doktor Jeroným Klimeš, doktorka Vaníková a další doborníci.“ To potvrdila i pěstounka č. 1: „Já mám svoji favoritku, která opravdu ví, o čem mluví, paní Gavendovou, ta je fakt velice dobrá a hlavně se mi na ni líbí to, ţe ona nemluví planě, ţe nemluví jen i nějaké věci, kterou si přečetla, ale tím, ţe pracuje s těma dětma, tak ví, i čem mluví. Je takový praktik.“ Druhá pěstounka je spokojená z výběrem přednášejících, témat a forem vzdělávání: „Právě teď v sobotu jsme byli na vzdělávání v Ostravě na toho pana Vyhnálka, a to bylo téţ moc pěkné, byla jsem tak z toho unešená, ţe to chci pořádat i u nás, ale zatím jsem neměla moc moţnost napsat. Téma bylo: Jak mluvit s dítětem, aby nás dítě poslouchalo, nebo tak nějak.“

Přesto se

pracovníci setkávali a setkávají v rámci vzdělávání s mnoha problémy. Pracovnice č. 1: „Nejtěţší bylo, neţ si vůbec někteří zvykli účastnit se vzdělávání a uvědomit si, ţe je to pro ně vlastně přínosné. Dále pak hledat potřebná témata a dobré přednášející, kteří umí zaujmout náhradní rodiče tak, aby si mnohé odnesli a byli spokojeni. Je také těţké naučit pěstouny, ţe kdyţ se jiţ přihlásí na určitý termín vzdělávání, je potřeba se ho 31

účastnit nebo se řádně omluvit, ať se můţe přizvat třeba další zájemce. Tento problém se týká převáţně u příbuzenské péče. I těch 24 hodin je pro některé, zvláště pak pro babičky a dědy hodně. Ne, ţe by to nepotřebovali, ale přijmout tuto zákonnou podmínku a zvládat docházku je pro ně obtíţné. Právě tuto příbuzenskou péči jsme řešili pak individuálním vzděláváním odborníkem přímo v domácnosti, coţ bylo velice časově náročné. No a v neposlední řadě také rozdíl intelektu ve skupině. Tak jak jsme nechtěli pěstouny nijak mezi sebou rozdělovat, pozorujeme, ţe dochází určitým problémům ve skupině, které mají dopad na kvalitu vzdělávání. Je to sice hloupé říkat, ale převáţně u interaktivních formách vzdělávání je potřeba skládat skupiny dle intelektu, jinak ztrácí diskuse smysl a často sklouzává do zbytečných, nic neříkajících diskusí, vyvolaných převáţně romským etnikem nebo hodně sociálně slabých rodičů. Diskuse je někdy tak bouřlivá a točí s e v kruhu, ţe i přednášející má problémy skupiny uřídit ke spokojenosti všech. Takţe se přiravujeme rozlišovat nejen témata, ale také určitou inteligenci. Nejde nám o přednášky ve velkých skupinách a o práci malých skupin. Tak uvidíme, třeba budeme za rok mluvit jinak.“ Pěstounka č. 1 potvrzuje: „Na poslední přednášce, která byla zajímavá, stále se mluvilo pořád dokola o stejném problému jedné romské babičky. Byla tak hlučná a stahovala si pozornost na sebe, ţe to bylo aţ neúnosné. Přitom vůbec nemluvila k tématu.“ Pěstounka č. 2: „ Mám raději přednášky do 15 lidí. Více si z nich odnáším. Ale stalo se mi uţ, ţe i kdyţ téma bylo dobré, věčné nesmyslné otázky některých zdrţovaly a na podstatné dotazy uţ nebyl prostor. To mi bylo líto, byla jsem spíše rozladěná, neţ spokojená. To jo, na to, ţe jsem váţila takovou cestu a čas, tak mi to nic nepřineslo. Doufám, ţe to příště bude jiné.“ Dle jejich zpracovaných metodik k individuálnímu přístupu a vlastním pozorováním můţu sdělit, ţe opravdu pracovníci diskutují nad kaţdým připravovaným tématem vzdělávání, kdo se přihlásil, je-li to pro něj vhodné nebo jenom aby splnil počet hodin. Berou si zpětné vazby od účastníků, jaký to pro ně mělo přínos, probírají témata i na domácích návštěvách. Přemýšlejí o rozdělení některých témat podle intelektu lidí, aby bylo vzdělávání pro ně větším přínosem a nevnímali to jako nevhodně strávený čas.

4.4.5 Podpora dětí při vztahu s biologickou rodinou V dohodě je uvedeno, ţe organizace je povinna poskytnout osobě pečující pomoc při udrţování, rozvíjení a prohlubování sounáleţitosti svěřené dítě s osobami jemu blízkými (zejména s rodiči), spočívající v přípravě všech dotčených osob, zajištění místa pro uskutečnění kontaktu a případně asistenci odborníka.

32

Při podepisování dohody o výkonu pěstounské péče pracovníci sdělují pěstounským rodinám, ţe před tímto bodem ze zákona mají největší respekt. Protoţe to vyţaduje náročnou přípravu všech zúčastněných. Jde o postup, kdy se musí dostatečně připravit jak pěstoun, tak biologický rodič, ale hlavně dítě. Kdyţ se pak něco zlomí a nepovede, těţko se to napravuje a pro dítě to má velký dopad a nejen pro něj. Zdůrazňuje však, ţe nejde vţdy u dětí přímo o kontakty, ale kladně hovořit o rodičích, sourozencích a širší rodině a podporovat vztahy mezi nimi. Pracovnice č. 1 sděluje: „Někteří pěstouni nechtějí o kontaktu ani slyšet a povaţují to za nepotřebné. Mají z toho velké obavy a staví se k tomu hodně negativně. Jiní zase jsou v této oblasti hodně opatrní a chtějí se o této problematice více dozvědět a máme pár takových, kteří si uvědomují důleţitost kontaktů a mají i nějaké zkušenosti.“ Pracovnice č. 2 dopřesňuje: „Tady se budeme muset hodně zaměřit na vzdělávání pěstounů a poukázat na důleţitost kontaktů pro děti. Samozřejmě ţe nepůjde o hurá akci, ale vše se musí řádně připravit. Nic nejde uspěchat, spíše naopak. Uţ k nám začínají přicházet poţadavky na nějaké ty kontakty s biologickou rodinou. My sami v tom potřebujeme vyvzdělat a pomoci zajistit organizačně. Ještě jsme se s tím v praxi taky nesetkaly.“ Pěstouni č. 2: „Nás se ještě kontakt tak moc netýká, my máme dítě malé, já se tím ještě nechci nijak zabývat. Já si to zatím ani neumím moc představit, ani nevím, jestli bych se chtěla s těmi rodiči setkat. Kdyţ nechali dítě? No nevím… Kdyţ jsme si dítě brali, nikdo nám o kontaktech nic neříkal.“ Toto jsou časté reakce náhradních rodičů na kontakty s biologickou rodinou, prostě nepochopení dané věci.

4.4.6 Kontakty s pěstounskou rodinou a zprávy na OSPOS Pracovník č. 1: „Ačkoliv zákon říká, ţe kontakty mají být nejméně co dva měsíce, u mnohých rodin je potřeba, aby byly častěji, někdy i týden nebo co 14 dnů. Zvláště pak v příbuzenské péči jsou velké problematiky, které postupně vyplouvají na povrch. V těchto rodinách je to jako v rozvodových rodinách a navíc prarodiče na péči v mnohém nestačí. Je pouze málo rodin, kde by stačil kontakt co dva měsíce. Je to hodně o důvěře, kdy si mnohé sdělujeme pouze po telefonu. Prostě s rodinami se setkáváme u nich v domácnosti, u nás v organizaci, během vzdělávání nebo jiných společných aktivit. A jak jsem jiţ říkala, tak si s mnohými telefonujeme. Nemáme zatím s nikým problémy, ţe by nás nevpustili dovnitř nebo ţe by byli nepříjemní a odmítaví. To spíše z počátku měli obavy, ţe se jim doma bude scházet hodně lidí, jako například z úřadu, my a kdo ví kdo ještě. Celkem jsem je i chápala, zvláště pak pro děti to nemusí 33

být příjemné.

Ale po tom roce je to uţ v mnohém jiné. Prostě se více známe,

nepřetvařujeme se, a jsme stále více k sobě otevření. Poznáváme se a je to tak dobře! Co půl roku podáváme zprávu o spolupráci v rodině a o tom, co píšeme, informujeme rodinu. Neradi bychom psali o nich, bez nich. Chceme, ať se k určitým nesrovnalostem mohou i vyjádřit. My je nekontrolujeme, my jim dáváme zpětné vazby a nastavujeme zrcadlo.“ Pěstounka č. 1: „Z počátku jsem měla z návštěv obavy, kdo mi zase poleze do domácnosti, ale teď jsem si jiţ zvykla a těším se na setkání. Vţdy probereme něco podstatného, co mi i pomůţe. I dětem to nevadí a těší se na ně, protoţe s nimi rády jezdí na ty jejich akce. Poznávají se a to mám radost.“ Pěstouni č. 2: „My návštěvy vítáme, protoţe hned od první návštěvy jsme měli ten dobrý pocit, jak jsem uţ říkala. A taky hned u první návštěvy nám poradili ještě co se týká věcí kolem soudu a tak. Telefonicky bych to třeba ani tak nepochopila. Takţe nám to hodně pomohlo. Ne vţdycky to sedí, to ano, ale to se dá s nimi domluvit, ţe to třeba nevychází. A oni navrhnou jiný termín, nejsou holky naštvané. Je to o domluvě. Jsem překvapena, ţe mi i sdělují, co píšou na úřad, to jsem fakt nečekala.“ Během své praxe v organizaci jsem mohla navštívit s pracovnicemi některé rodiny. Nesetkala jsem se u ţádné z těchto rodin, ţe by byly nepříjemné a dávaly najevo nějaký nesouhlas. Spíše se doptávaly na věci, které je zajímají kolem svěřených dětí, aby vyuţívaly času, který jim mohou pracovnice NRP věnovat. Jsem hodně překvapená z postupů zpráv pro orgán OSPOD, ţe se k němu ještě můţe rodina vyjádřit. To mi připadá dobře nastavené a zesiluje to důvěru mezi oběma stranami.

4.4.7 Plán poskytovaných služeb Kaţdé dítě by mělo mít sestaveno pracovníkem OSPOD „individuální plán na ochranu dítěte,“ na jehoţ realizaci se mají podílet všechny zúčastněné strany, tj. dítě, rodina, doprovázející organizace, pracovník úřadu SPOD a další subjekty, pokud je to potřeba. Pracovníce č. 1 se k plánování vyjadřuje: „Protoţe mnozí ještě nemají vypracovaný individuální plán, vytváříme si u kaţdé rodiny svůj vlastní plán vţdy na potřebný rok, abychom věděli, co můţeme od rodiny poţadovat, očekávat, kam směřovat. Často jsem se setkala, zvláště v počátcích a ještě vlastně setkáváme s takovým individuálním plánem vytvořeným úředníky OSPOD, kdy se nepodílíme na jeho tvorbě společně, ale kdy dostaneme vyhotovený plán, jenom ať podepíšeme souhlas a následně plníme. Ale úkoly tam jsou pro nás ne v rámci rozsahu dohody o poskytování pěstounské péče, ale převáţně jako suplování práce úředníků, například nepodepisovat neomluvené 34

hodiny, coţ je pro nás, jako pro organizaci bezpředmětné. My můţeme posilovat rodičovské kompetence, aby nedocházelo k tak velkým absencím nebo doporučit práci Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, ale ne nepodepisovat ţákovskou kníţku.“ Pracovnice č. 2: „Velice se nám stává při sestavování plánu, ţe chtějí pomoc s učivem, tudíţ doučování dětí, coţ ale není naše činnost. Individuálně můţeme pomoci, kdyţ tzv. hoří, ale ne ţe bychom doučovali pravidelně. Snaţíme se to však řešit pomocí dobrovolníků nebo kolegů z vlastní nebo cizí organizace. Pěstounka č. 1: „Ještě je strašně fajn, ţe nám zařídili doučování vlastně. Sice jsem si uţ taky poradila sama, tak letos mi ho zařizovala paní H., je to strašně fajn, kdyţ někdo nerozhoduje za mě, ale pomáhá mi. Ono toho je dost. Tak je fajn, kdyţ mi s tím někdo pomáhá. A individuální plán pro děti ještě nemáme.“

4.4.8 Klíčový pracovník Kaţdé rodině je udělen jeden klíčový pracovník, na kterého se pěstouni mohou obrátit s jakýmkoli dotazem, potřebou nebo přáním. Tento pracovník je pak povinen na podněty ze strany pěstounů reagovat a řešit je. Pracovnice č. 1 se k tomu vyjadřuje: „Ještě nedávno jsme tu byly pouze dvě, které jsme vykonávaly pěstounskou péči v rámci těchto dohod. Časem nám ale narostl počet uzavřených dohod a překročili jsme hranici 100, coţ je na dva pracovníky příliš, takţe k nám přibyly další dvě kolegyně. Tím jsme si ale museli znovu rozdělovat jednotlivé rodiny, se kterýma máme dohody a to bylo komplikované jak pro nás, tak pro ty pěstouny. Protoţe zvlášť ty nové pracovnice si museli i těch rodinách všechno nastudovat, pak proběhla první návštěva nebo jiné setkání, kde se představili, ale ta důvěra těch rodin přijde vţdycky aţ časem.“ Pěstounka č. 1 popisuje situaci takto: „nás měla vlastně nejdříve paní L. a teď nás má paní H., ale obě jsou velice fajn a i děcka si na ně velice rychle zvykly, takţe to je v pohodě. Jo, a ptaly se nás, jestli s tím souhlasíme, ţe se nám mění klíčový pracovník.“ Určitě je pro rodiny lepší mít po celou dobu doprovodu jednoho a téhoţ pracovníka. Ale uvědomuji si, ţe je to vlastně nereálné, protoţe někdo můţe jít na mateřskou, někdo se odstěhovat, přibudou další smlouvy, a tak je potřeba s co největší citlivostí přerozdělit rodiny dalším lidem. Pracovníci organizace mezi sebou diskutují, které rodiny přerozdělit a pro které by to vůbec nebylo vhodné. Zvláště ty náročnější rodiny, u kterých řeší různé sloţité problematiky, ponechávají u původního klíčového pracovníka.

35

4.4.9 Řešení stížností Kaţdý pěstoun má moţnost podat si stíţnost a to buď ústně, nebo formou dopisu, který odešle na adresu vedení organizace. Stíţnosti se mohou týkat chování pracovníků, jejich přístupu ke klientům nebo čehokoli jiného, co klient vnímá jako ohroţující jeho práva. Organizace má jiţ vypracovanou metodiku na řešení stíţností a pěstouny s ní při společných setkáních seznamuje. Tato metodika má být později součástí standardů kvality. Pracovnice č. 1 vysvětluje: „Ještě se nám nestalo, ţe by si někdo podal písemnou stíţnost na vedení, ale samozřejmě, ţe se najdou tací, kteří si stěţují pořád a na všechno. Je to častější u těch babiček, které mají svého vnuka nebo vnučku v péči a kdyţ si je brali, tak za úplně jiných podmínek, takţe se jim moc nelíbí, ţe se teď musí vzdělávat a další lidé jim chodí do jejich domácností apod. Je tu paní, která je hodně problémová a pořád si stěţovala na svou klíčovou pracovnici, přestoţe já si osobně myslím, ţe je ona skvělá a tato práce ji baví, ale protoţe tam pak docházelo i k nějakým lehkým konfliktům, tak jsem tu paní přebrala já. Moc se tím ale nevyřešilo a paní je stále nespokojená, tak kdo ví, jestli nezkusí třeba jinou organizaci. Většina klientů je ale pohodová, a kdyţ uţ dojde k nějakému nedorozumění, tak si to vyříkáme.“ Druhá pracovnice se k tomuto tématu vyjadřuje takto: „Já osobně jsem měla problém s jednou paní, které neustále vadily některé věci, nic nedodrţovala, nerespektovala a spolupráce s ní byla hrozně těţká, ţe uţ toho na mě bylo moc a přebrala ji kolegyně. Ale pak jsou klienti naprosto suprovní, dobře se s nimi vychází a spolupracuje. Celé je to o lidech.“ Stejnou zkušenost jsem měla i já, kdyţ jsem vypomáhala při hlídání dětí v době, kdy se jejich pěstounští rodiče budou vzdělávat. Protoţe bylo léto, jako zpestření programu jsme si pozvali místní hasiče, kteří krom představení své práce i vybavení auta nechali stříkat vodu z hadic a děti pod nimi probíhali, takţe po pár minutách byly všichni mokří. Děti byly nadšené a ještě dlouho i tom mluvili, avšak jiţ zmiňovaná paní si přišla na nás stěţovat, ţe její vnuk má mokré boty a na letáku bylo, ţe si má vzít náhradní oblečení, takţe ona boty nevzala. I kdyţ se chlapci sehnaly boty od jiných rodičů, pěstounka si stejně neustále stěţovala a hledala vedoucí. „My jsme ještě neměli důvod si na něco stěţovat, ale kdyby náhodou něco přišlo, tak by jsme to asi řešili nejdříve ústně s paní H. Ale organice se nám snaţí vyjít ve všem vstříc, a jejich přístup k nám je takový přátelský, takţe jsem ráda, ţe spolupracujeme zrovna s nima, protoţe 36

nevím jestli ostatní pěstouni to mají u jiných organizací taky takové,“ popisuje pěstounka č. 2 a pěstounka č. 1 souhlasí: „my jsme s nima ještě ţádný problém neměli a cokoli řešíme, tak reagují velice rychle, takţe zatím jsme spokojeni.“ Přestoţe si klienti mohou podat stíţnosti na práci a přístup pracovníků NRP, ale v písemné podobě k tomu ještě nedošlo. Pokud však nějaký problém nastane, snaţí se ho pracovníci řešit nejdříve osobně, protoţe zdrojem můţe být třeba jen nepochopení nebo nesprávné porozumění jedné ze stran.

4.5

Problematika ve vztahu k legislativě Aplikování zákona do praxe sebou nese spoustu problémů. Pracovník č. 1:

„Doba, kdy zákon byl schválen a vešel v účinnost, byla velice krátká a nebyl čas na nějakou větší přípravu. Prostě jsme do toho museli „po hlavě“. A i kdyţ jsme jiţ kolem tohoto fenoménu hovořili v organizaci s dostatečným předstihem, přesto nám spoustu informací, jak realizovat naplňování dohody, scházelo. Různé nformace z MPSV v písemné podobě a normativní instrukce docházely organizacím s notným zpoţděním, takţe jsme byli v mnohém odkázáni na sebe sami, na předešlé zkušenosti a selský rozum. Mnohé informace z MPSV byly neúplné, spíše všeobecné a následná informace nebo metodika předešlá fakta popírala nebo definovala jen některá, takţe se těţko v tom orientovalo a nebylo moţného ukotvení. Stejně tak málo informací a schopnost poradit měly i úřady OSPOD a krajské úřady. Při telefonických i osobních dotazech jsme si připadali jako v pohádce o slepičce a kohoutkovi, protoţe jsme byli odkazování na další a další osobu s nulovým závěrem. Například, v jednom informativním dopise znělo, ţe se dá zakoupit motorové vozidlo, v dalším pak to pak bylo popřeno, protoţe by šlo o investici, dále v jedné informaci psali, ţe je moţné hradit občerstvení, další to popírala, pak zase ţe ano, ale za určitých podmínek. Mnohé nejasnosti jsou hlavně kolem financování. Zvláště pak normativní instrukce č. 17, která došla do organizace v listopadu, jasně definuje, ţe není moţné pouţít prostředky na pokrytí nepřímých nákladů souvisejících s chodem organizace. Coţ se týká správní reţie. Jenţe neuhradit část nákladu vedení, jako je ředitel, ekonom a personalista, kteří mají na zavádění celého systému taky svůj podíl, je holý nesmysl.“ Dle projevu pracovnice, zrychleného tempa a zvýšeného hlasu bylo patrné, ţe to je oblast, která je pro ni obtíţná, protoţe má sama zodpovědnost za financování z této dotace. Zvláště pak text v Normativní instrukci č. 17/2013, který organizaci 37

neumoţňuje čerpání financí na správní reţii, vnímají zaměstnanci jako diskriminační. Jak mi bylo vysvětleno, CSSO je organizací, která dělá spoustu projektů, zvláště pak na zaměstnávání nepřizpůsobených z Evropských strukturálních fondů a tudíţ má i vysoký finanční obrat. Dle této instrukce právě z důvodu vysoké finančního obratu nedosáhnou na správní reţii. Takţe i kdyţ NRP zatěţuje svým rozvojem správní reţii, nemůţe pouţít část peněz na mzdy pracovníků. Coţ si také ověřovalo dopisem na MPSV ČR. V normativní instrukci č. 17/2013 MPSV ČR se píše: „Nepřímé provozní náklady související s chodem organizace jsou povaţovány za odůvodněné a účelné, pokud státní příspěvek tvoří minimálně 15 % skutečného zúčtovaného příjmu organizace za dané účetní období a zároveň činí nepřímé provozní výdaje maximálně 10 % příjmů ze státního příspěvku.“ Pracovnice č. 2 doplňuje svou kolegyni: „Rovněţ podpora úřadu, jakoţto obce s rozšířenou působností i krajského úřadu byla v loňském roce mizivá. Ne ţe by k nám byli nepříjemní, ale sami nevěděli co a jak. Ale co my, kdyţ uţ jsme měli uzavřené dohody, my jsme jiţ museli s rodinami pracovat a naplňovat poţadavky zákona, ale úřad stále vyčkával. I na ministerstvo, kdyţ jsme volali, tak něco jiného nám řekli ústně, ale nechtěli potvrdit písemně nebo potvrdili něco písemně, čímţ vyvrátili instrukce MPSV, tak to zase opravovali ve vztahu k nám. Dobře, ţe uţ je to za námi! Teď uţ je to ale lepší, uţ se to nějak stabilizuje.“ Sama mohu potvrdit, ţe v době, kdy jsem vykonávala na CSSO praxi, se neustále řešily nějaké problémy kolem pokynů, instrukcí a pracovníci z toho byli dost rozladěni. Ale pracovníci se setkávali i s problémy ve vztahu k pěstounům. Pracovnice č. 1: Tak snad nejdříve bylo potřeba překonat nedůvěru k nám, ţe nejsme úřad jako takový, ale doprovázející organizace, která jim má pomáhat a vytvářet podporu. Dále pak bylo sloţité u některých vysvětlit, ţe částka 48.000,- není na úhradu jejich potřeb tak, aby si kaţdá rodina vyčerpala dávku pro své účely, ale ţe tento příspěvek funguje na principu solidarity mezi rodinami. Ţe kaţdá rodina má jiné potřeby ve vztahu k dětem. Další problém, se kterým se pracovníci setkali, je neochota u některých rodin se vzdělávat, zvláště v počátcích spolupráce. Snaţili jsme se jim nabídnout takové ochutnávky témat a přístupů, aby je samotné vzdělávání zaujalo a neviděli v tom promarněný čas. Coţ se nám myslím daří.“ Pracovníci, i kdyţ vědí, ţe kaţdý začátek je těţký, mají do budoucna svá přání. Pracovník č. 1: „Samozřejmě stále lepší a lepší pozitivní podpora úřadu jak města, tak kraje, ale tam je vidět, ţe se spolupráce zkvalitňuje. Moţná lepší spolupráce a podpora od samého zaměstnavatele, aby nás lépe vnímali a dokázali pochopit naší sloţitou 38

a náročnou situaci, jak ve vztahu k pěstounům jejich dětem, legislativě, tak v řešení samotných drobných provozních věcí, které mnohdy naši práci stěţují. Dále bychom si přáli spokojené pěstounské rodiny a jejich děti, na kterých by byl vnímán proces změny díky nám, doprovázející organizaci. Samozřejmě k lepšímu! Jinak práce je to samozřejmě krásná, smysluplná, ale náročná!“ Pracovník č. 2 dodává: „Já myslím, ţe jiţ tady bylo řečeno vše, prostě…chodím do práce ráda, coţ mluví za všechno a v dnešní době to není málo!

39

5 Diskuze Ve své práci přibliţuji postupy, kterými organizace Centrum sociálních sluţeb Ostrava naplňuje svou roli pověřené osoby k výkonu pěstounské péče prostřednictvím dohod, které s pěstouny uzavírá a tak naplňuje své poslání, které si definovala pro tuto činnost. Mimo to, se práce zaměřuje i na slabé stránky organizace a také problémy a těţkosti, se kterými se organizace musela v počátcích nových legislativních změn, potýkat. Abych

došla

k naplnění

cíle

své

práce,

zpracovala

jsem

pomocí

fenomenologické analýzy proces naplňování dohod o výkonu pěstounské péče, přičemţ jsem vycházela z pohledu pěstounů, kteří s organizací spolupracují na základě uzavření dohody o výkonu pěstounské péče, dvou pracovníků organizace a mého pozorování po dobu vykonávaní praxe. A přestoţe kaţdý respondent kladl ve svých výpovědích důraz na jiné informace, mohu říci, ţe se všechny výpovědi v jádru shodovaly a tak nedocházelo k tříštění informací nebo příliš rozličným názorům na jednu věc. Práci jsem dále obohatila o vlastní pozorování, které proběhlo v průběhu mé dlouhodobé souvislé praxe v organizaci. Ze zjištěných dat mi vyplývá, ţe organizace má svou historii, ze které můţe čerpat zkušenosti a aktivně spolupracuje s úřady SPOD v rámci města a kraje. Kromě standardních postupů jako jsou propagační materiály či webové stránky, se organizace prezentuje na různých veřejných akcích a přednáškách ve škole. Zajímavým způsobem, jak se lépe zviditelnit je pořádání konference v rámci kampaně „Dejme dětem rodinu“ zaměřenou na problematiku náhradní rodinné péče. Dále natočením propagačního spotu a instruktáţních videí, které dávají pohled potencionálním budoucím ţadatelům na náhradní rodinnou péči.“ Pro organizaci nejvhodnější a pro pěstouny nejbezpečnější metodou je však vytvoření si dobrého jména a kladného hodnocení ze strany pěstounů, kteří si pak své zkušenosti mezi sebou sdílejí a tak dochází k nenucenému avšak nejúčinnějšímu šíření publicity organizace. Kdyţ se pěstounští rodiče o organizaci dozvědí, důvody proč si vybírají za svou doprovázející organici právě CSS jsou různé. Pro někoho je prioritou přístup stojící na dobře zvolených hodnotách, pro jiného je rozhodující způsob řešení konkrétních sloţitých situací, které se v rodině vyskytují. Pro kaţdého je však podstatný lidský postoj pracovníků a pohodová atmosféra zaloţená na vzájemné důvěře mezi oběma 40

stranami. Formy, kterými je následně sepisována dohoda, jsou různé. Pracovníci se opravdu snaţí svým klientům vyjít vstříc, jak jen je to moţné, coţ můţeme vidět například v tom, ţe jsou ochotni přijet k nim domů a dlouze s nimi diskutovat. Také mě velice zaujal přístup pracovnic, kdy se nesnaţí za kaţdou cenu potenciálního klienta získat, ale dají čas si vše promyslet a nabídnou i jiné organizace, které jim mohou lépe vyhovovat. Situaci krásně vystihuje jedna z respondentek: „Víte, ony mi nic nenutily, spíše nabídly a doporučily, ať se klidně ještě poptám po nějakých jiných organizacích, ţe se jedná o dohodu ve vztahu k dětem, ţe si prostě musíme sednout a důvěřovat, jinak ţe se nám bude všem hůře pracovat, ţe bychom se v tom měli všichni cítit dobře.“ Dle mého názoru, všechny pracovnice tuto práci s pěstounskými rodinami povaţují za velmi důleţitou a potřebnou a vnímají ji jako své poslání, coţ se hodně odráţí v jejich práci. Pro zajišťování krátkodobé péče o svěřené dítě je potřeba se předem domluvit svým klíčovým pracovníkem a předání dítěte probíhá na základě protokolu. U menších dětí preferují obě strany variantu hlídání v místě bydliště pěstounů, kde se cítí děti bezpečněji, Aby však hlídání mohlo proběhnout v domácnosti, je potřeba také velké důvěry ze strany pěstounů, protoţe propůjčují vlastní prostory, tzv. cizím lidem. Hlídat děti do domácnosti posílá organizace hodně kvalitní a vyškolené pracovníky, protoţe se pohybují v cizí domácnosti a navíc zodpovědnost svěřeného dítěte je velice vysoká! U větších dětí nebo většího počtu dětí současně probíhá hlídání dětí v Domově pro matky s dětmi, kde je velká herna a zahrada s vybavením, jako jsou houpačky, pískoviště, různé průlezky apod.“ Pro organizaci je velice důleţitá zpětná vazba a to jak od pěstounské rodiny, tak i od pracovníků, kteří hlídání zajišťovali, aby mohli společně pracovat na zlepšení kvality sluţby. Ve spolupráci s organizací je také moţné si domluvit, aby si pěstoun zajistil hlídání osobou blízkou, té pak organizace proplácí dohodnutou částku za poskytovanou sluţbu. Pro zajišťování dlouhodobé péče nabízí organizace pěstounům víkendové pobyty, zvláště pro větší děti, jejichţ součástí je i vzdělávání pro tyto děti, jako např. rizika internetu a dále pak tábor v době jarních a letních prázdnin, který organizuje ve spolupráci s občanským sdruţením Buntaranta, se kterým má velice dobré zkušenosti. Jinou alternativou je, ţe pěstoun dítě přihlásí na tábor, jehoţ prostředí dítě zná a má tam své přátelé a organizace na tento tábor přispěje předem dohodnutou finanční částkou, která se odvíjí od celkové ceny pobytu. Z letáků, fotek, videozáznamu a rozhovorů je

41

zřejmé, ţe organizace se zaměřuje na účelové trávení volného času, zvláště pak s dětmi v době dospívání, coţ je vnímáno jako velice přínosné. Centrum má tu výhodu, ţe jedno zařízení v rámci sluţby je Rodinná poradna, která nabízí pěstounským rodinám své odborné pracovníky, jako jsou psychologové, terapeuti, výchovní poradci. V rámci bliţší spolupráce a důvěry, začaly rodiny vyuţívat tyto odborníky k řešení svých problémů, o čemţ hovoří i pracovník: „Z počátku rodiny aţ tak po nás tuto sluţby nepoţadovaly, ale po bliţším poznání a nabídce z naší strany začaly tyto odborníky vyuţívat k řešení svých problémů.“ I v tomto ohledu se však organizace snaţí přistupovat ke klientům individuálně a s ohledem na fakt, ţe ne vţdy musí klientovi styl pracovníka vyhovovat, a tak se v případě nespokojenosti snaţí nalézt jinou cestu pro řešení problému a hledají další moţné alternativy pomoci i mimo svou organizaci. Doprovázející organizace zajišťuje vzdělávání prostřednictvím vzdělávacího střediska organizace Sociální akademie, individuálně v prostorách NRP, domácnostech pěstounů

nebo si pronajme prostory zároveň s hernou pro děti. Tyto formy jsou

vyuţívány převáţně u krátkodobých vzdělávacích aktivit, které probíhají v dopoledních, odpoledních či víkendových časech. Vytváří rovněţ jednodenní a víkendové pobyty se vzděláváním, kdy po celou dobu vzdělávání organizace zajišťuje hlídání dětí, pro které je vytvořen program stojící na záţitkových a volnočasových aktivitách. Realizace takové akce je náročná jak časově tak organizačně, ale mezi pěstouny i jejich dětmi velice vítanou formou vzdělávání. Pěstouni se však mohou nově vzdělávat i samostudiem, kdy po přečtení knihy týkající se problematiky dítěte ve vztahu k individuálnímu plánu, proběhne diskuze mezi pracovníkem a pěstounem. Pracovníci diskutují nad kaţdým připravovaným tématem vzdělávání, kdo se přihlásil, je-li to pro něj vhodné nebo jenom aby splnil počet hodin. Berou si zpětné vazby od účastníků, jaký to pro ně mělo přínos, probírají témata i na domácích návštěvách. Organizace se snaţí pěstounům vyjít vstříc, jak v časech, formách tak tématech vzdělávání, takţe škála moţností je široká. Jako problematické bylo v počátcích vnímáno samotné nepochopení vzdělávání. Nejtěţší bylo podpořit rodiny a hledat cesty, aby si sami uvědomili, ţe je to pro ně přínosné a ne zbytečně strávený čas. Dále pak hledat potřebná témata a kvalitní přednášející, kteří umí zaujmout náhradní rodiče tak, aby si mnohé odnesli a byli

42

spokojeni. Problémy viděli v absenci a neúčasti předem dohodnutých termínů, převáţně u příbuzenské péče. Povinnost poskytnout podporu osobě pečující při udržování a prohlubování sounáležitosti svěřeného dítěte s osobami blízkými vnímá organizace jako největší úkol. Pěstounské rodiny vidí podporu převáţně v kontaktech s rodinami a z toho pak plynou velké obavy a odmítání. Kontakty však nejsou jen o návštěvách, ale o rozhovorech a podpoře vlastních rodičů, sourozenců nebo někoho blízkého, kterého si dítě můţe vybavovat. I kdyţ si to mnozí pěstouni nepřipouštějí, ţijí s biologickou matkou dítěte v domácnosti stále, ona je v hlavách svěřených dětí. K samotným kontaktům přistupují pracovníci s velkým respektem, protoţe to vyţaduje náročnou přípravu všech zúčastněných. Jde o postup, kdy se musí dostatečně připravit jak pěstoun, tak biologický rodič, ale hlavně dítě. Kdyţ se pak něco zlomí a nepovede, těţko se to napravuje a pro dítě to má velký dopad, ale i pro celou rodinu, jak pěstounskou tak i biologickou. Vzhledem k náročnosti a citlivosti situace není divu, ţe se pracovníci chtějí nejdříve sami dovzdělat v této oblasti a aţ pak být k dispozici pro pomoc pěstounům u samotných kontaktů a asistencí.

Takový postup ze strany

pracovníků je velice zodpovědný, protoţe jsou si vědomi rizik a komplikací, které mohou nastat. Četnost návštěv pracovníků v pěstounských rodinách je různá, dle potřeb rodiny, avšak minimálně jednou za dva měsíce. Kontakty mohou probíhat i při vzdělávání pěstounů nebo v sídle organizace. Jsou rodiny funkční a bezproblémové, které častější kontakt nepotřebují, avšak v některých případech je návštěva pracovníka nutná kaţdý týden. V půlročních intervalech podává organizace zprávu pro orgán úřadu SPOD o spolupráci s pěstouny a aby vše bylo transparentní a nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním, jsou rodiny se zprávou seznamovány a mohou se vyjádřit k určitým nesrovnalostem. To vnímám jako velice pozitivní přístup, který zesiluje důvěru mezi organizací a pěstouny v rámci spolupráce. Vytváření individuálního plánu na ochranu dítěte ve spolupráci s pracovníky OSPOD je pro organizaci náročné, protoţe místo společné domluvy všech zúčastněných stran dostávají pracovníci organizace pouze pokyny k plnění, které se však často vymykají z rozsahu jejich kompetencí a tak dochází k předávání odpovědnosti za činnosti ustanovené pracovníkům úřadu OSPOD na pracovníky doprovázející organizace. Nejčastěji jde o problémy ve škole, jako jsou neomluvené hodiny nebo 43

potřeba doučování dítěte. Akutní situaci se snaţí pracovníci řešit hned, ale pro dlouhodobé a efektivní řešení vyuţívají spolupráce s jinými organizacemi nebo dobrovolníky. Pro lepší komunikaci a spolupráci je udělen rodině klíčový pracovník, který je pro rodiny podporou, prostředníkem a pomáhá řešit různé situace ve vztahu k pěstounské péči. S přibývajícími uzavřenými dohodami muselo dojít v organizaci k přerozdělení některých rodin jiným klíčovým pracovníku, avšak díky vysvětlení a postupnému předávání rodin to nemělo nějaký negativní dopad na vztah mezi oběma subjekty. Před takovýmito změnami docházelo k diskuzím mezi pracovníky, kdy se dohodli, ţe pro některé rodiny tato změna není vhodná, vzhledem ke komplikovanosti jejich problematiky. Pro pracovnice bylo sice zprvu náročné všechny rodiny poznat a nastudovat si jejich anamnézu, příběh a rodinám chvíli trvalo, neţ si na novou pracovnici zvykli a našli důvěru. K výměně klíčových pracovníků se snaţí organizace přistupovat co nejméně a z ojedinělých důvodů.

Obecně jsou klienti se svými

pracovníky velice spokojeni, přestoţe dochází k jistým nedorozuměním, nebo stíţnostem, které jsou však řešitelné díky efektivní komunikaci. Přesto se najdou situace, kdy je třeba zasáhnout a klíčového pracovníka změnit pro dlouhodobé konflikty či nespokojenost jak ze strany klienta, tak ze strany pracovníka. Rodiny mají moţnost si stěţovat jak ústní, tak písemnou formou na svého klíčového pracovníka nebo na nějaký jev v rámci dohody, avšak stíţností ze strany klientů jsou pouze ojedinělé a v ústní formě, které se řeší bezprostředně po vyjádření nespokojenosti, kdy jde spíše o nepochopení nebo neporozumění jedné ze stran. Organizace spíše zaznamenává kladné odezvy z pohledu náhradních rodičů i dětí. Novelizace zákona 359/1999 Sb. o SPOD vešla v platnost bez prováděcí vyhlášky, která by blíţe popisovala postupy jednotlivých kroků. Pouze Informace z MPSV v písemné podobě a Normativní instrukce docházely organizacím přes orgány SPOD úřadů města Ostravy a Moravskoslezského kraje s notným zpoţděním a v nejasně definovaném znění, takţe pracovníci byli v mnohém odkázáni na sebe sami a na předešlé zkušenosti. Stejně tak málo informací a schopnost poradit měly i úřady orgánu OSPOD města, kraje a rovněţ úřady práce. Nejvíce problémů je zaznamenáno kolem financování. Jako sloţité vnímali pracovníci v počátcích získat si důvěru od pěstounských rodin, které si braly děti za jiných podmínek a nedokázaly pochopit roli doprovázející 44

organizace, kterou mohli vnímat jako další osoby přicházející do rodin na kontrolu. Tyto obavy však jsou jiţ za nimi a spolupráci s rodinami vnímají jako příznivou. Dále pak vysvětlení, ţe dávka 48.000,- není povaţována jako příspěvek na útratu pro jednotlivou rodinu, ale jako vyuţití pro zlepšení sluţby náhradním rodinám dle individuální potřeby na principu solidarity. V současnosti si přejí větší podporu také od svých nadřízených, protoţe v současnosti jde především o stabilizaci této služby, aby měla podmínky pro zkvalitnění své práce ve vztahu k náhradním rodinám a všem jednotlivým členům na základě individuálního přístupu, proto jde o sluţbu stále měnnou. Dále by si přáli spokojené pěstounské rodiny a jejich děti, na kterých by byl vidět proces změny díky doprovázející organizaci CSSO. Svou práci vnímají jako smysluplnou, ale náročnou. Jak bylo sděleno jednou pracovnicí: „Já myslím, ţe jiţ tady bylo řečeno vše, prostě…chodím do práce ráda, coţ mluví za všechno a v dnešní době to není málo!“

45

6 Závěr Ve své absolventské práci analyzuji jednotlivé kroky, kterými organizace Centrum sociálních sluţeb Ostrava, naplňuje své poslání při výkonu sociálně-právní ochrany dětí jakoţto pověřená osoba k této činnosti a doprovázející organizace pěstounském rodinám. Poslání, které organizace přijala za své, je definováno jako: Komplexní podpora pěstounských rodin pečující o děti, které nemohou vyrůstat v původním rodinném prostředí. Zároveň je práce zaměřena na problémy a těţkosti, se kterými se zaměstnanci NRP potýkají ať uţ ve vztahu k náhradním rodinám, tak k orgánům SPOD, legislativě, a také poukazuje na silné stránky organizace v poskytování sluţby náhradním rodinám z pohledu doprovázejících rodin. Převáţnou část analýzy jsem postavila na zkoumání naplňování práv a povinností vyplývající z dohod o výkonu pěstounské péče jak z pohledu náhradních rodin, tak pracovníků organizace, které těmto rodinám zajišťují pomoc a podporu. Analýza je rovněţ doplněna o mé pozorování z období vykonávání praxe a dobrovolnických aktivit na úseku náhradní rodinné péče. Ještě dříve, neţ pěstoun uzavře dohodu, snaţí se organizace, usnadnit zájemcům jejich výběr transparentní propagací své činnosti pomocí letáků, webových stránek, televizního spotu, instruktáţních videí, ale hlavně vlastní dobrou pověstí mezi pěstouny i veřejností. Kdyţ se pěstoun rozhodne organizaci oslovit, probíhá první setkání buď přímo v prostorách organizace, nebo pracovníci dojíţdějí za pěstouny do místa jejich bydliště, coţ je pěstouny s malými dětmi velice vítáno. Pracovníci se nesnaţí o co nejvyšší počet uzavřených dohod, ale usilují o maximální spokojenost pěstounů a tak jim dávají dostatek času na rozmyšlenou. Pěstouni se tak necítí být do něčeho tlačeni a vytváří si k pracovníkům důvěru. Pozitivní vnímání organizace okolím vyplývá ze 100 uzavřených dohod o výkonu pěstounské péče. V rámci dohody je povinností organizace zajištění krátkodobé péče o svěřené dítě v době, kdy tuto péči nemůţe pěstoun vykonávat sám. V takových situacích nabízí organizace pěstounům pomoc formou hlídání v areálu organizace, a to konkrétně v Domově pro matky s dětmi, kde mohou děti vyuţít hernu a zahradu. Nebo docházejí přímo do rodin, coţ je zvláště u malých dětí nejvíce ţádané z důvodu přirozeného prostředí. Třetí moţnost je, ţe si zajistí hlídání pomocí osoby blízké a té je pak 46

organizací proplacená mzda za poskytované sluţby. Hlídání dětí realizují kvalitní proškolení pracovníci. Po kaţdém hlídání si ověřuje organizace kvalitu pomocí zpětné vazby a tím pracuje na neustálém zlepšování. Dlouhodobé hlídání organizace zajišťuje realizací víkendových pobytů a vlastního tábora v době jarních a letních prázdnin ve spolupráci s organizací Buntaranta, která vytváří záţitkové programy pro děti. Pěstounům je moţno také proplatit dohodnutou část nákladů na tábor, který si vyberou sami, dle vlastního výběru a potřeb dítěte. Organizace dále nabízí pomoc ve zprostředkování odborné terapeutické či psychologické pomoci pěstounským rodinám, pro kterou vyuţívá pracovníky z Rodinné poradny, jenţ je součástí organizace CSSO, popřípadě kontaktuje jiné odborné pracovníky z různých oblastí, pokud je pomoc potřeba. V případě nespokojenosti hledá další moţné alternativy pro řešení problémů, protoţe si je vědoma, ţe pro tak citlivou práci je potřeba, aby si pěstouni s odborníkem tzv. sedli a hledali společné cesty k řešení problémů. Rovněţ je organizace povinna poskytnout podporu rodinám při udrţování a prohlubování vztahů svěřeného dítěte s osobami blízkými. Jde o utuţování vazeb s rodiči, sourozenci nebo jinou osobou blízku dítěti. Pomoc je nabízena pěstounům i při kontaktu jejich svěřených dětí s biologickou rodinou, kdy zajišťuje prostory pro kontakt, aby se všichni účastníci cítili bezpečně. Před zajištěním této sluţby mají zaměstnanci velký respekt a vnímají potřebu vlastního vzdělávání v této oblasti. Dále má organizace povinnost zajistit či zprostředkovat pěstounům vzdělávání, které je nabízeno v dopoledních či odpoledních hodinách, ale také formou celodenních a víkendových

pobytů.

Dále

pak

nabízí

široké

spektrum

zajímavých

témat

s kvalifikovanými lektory. Velice vítanou moţností pro některé pěstouny je vzdělávání samostudiem, kdy po přečtení doporučené knihy se vede diskuse s pracovníkem nad stěţejními tématy. Samozřejmě, ţe kniha se musí dotýkat problematiky pěstounské péče, výchovy dítěte nebo jiných oblastí souvisejících s náhradní rodinnou péčí. Organizace ale také vnímá problémy v této oblasti, protoţe rodiny zvláště pak v příbuzenské péči necítí potřebnost vzdělání a nedodrţují dohodnuté termíny. Pracovníci mají povinnost setkávat se s rodinami minimálně jednou za dva měsíce, avšak četnost v rodinách je různá. Kontakty probíhají v rodinách dětí, v sídle organizace, při vzdělávání pěstounů či jiných společných akcích. Se zprávou pro úřad 47

orgánu SPOD jsou rodiny seznamovány, aby se mohly k případným nejasnostem vyjádřit.

To vnímám jako velice pozitivní přístup, který zesiluje důvěru mezi

organizací a pěstouny v rámci spolupráce. Individuální plán na ochranu dítěte má být vytvořen při vzájemné spolupráci pracovníku úřadu SPOD, organizace, pěstounské rodiny, popřípadě dítěte. Vytváření tohoto plánu neprobíhá vţdy dle jasných pravidel. Často dostávají pracovníci z úřadu nadefinované úkoly k plnění, které nejsou projednány, ani v kompetencích v rámci dohod. Kaţdá rodina má svého klíčového pracovníka, se kterým úzce spolupracuje. K výměně klíčových pracovníků dochází vţdy po pečlivém zváţení a jen z ojedinělých důvodů. Obecně jsou rodiny se svými klíčovými pracovníky spokojeni, pokud však dojde k nějakému nedorozumění, řeší se vše bezprostředně po vyjádření nespokojenosti. K písemné stíţnosti na úseku NRP zatím nedošlo. Při aplikování legislativy do praxe se organizace potýkala s mnoha problémy, zvláště pak co se týká potřebných předpisů, doporučení pomocí Informací a Normativních instrukcí z MPSV ČR. Nejen ţe přicházely k pověřeným osobám opoţděně, ale ještě často docházelo v textech k neúplným vyjádřením, protiřečením či diskriminaci. Nedostatečnou podporu v této oblasti vnímají pracovníci zvláště v počátcích i ze strany městských i krajských úřadů. Zprvu se pracovníci museli vypořádat s nedůvěrou ze strany pěstounských rodin, jako dalších osob, které budou přicházet do domácnosti. Rovněţ čerpání prostředků na kaţdou rodinu nebylo vnímáno jako zkvalitnění sluţby na základě solidarity mezi rodinami. V současnosti si přejí pracovníci NRP větší podporu od svých nadřízených a potřebnost stabilizovat sluţbu z důvodu velkého počtu rodin a četnosti řešení problematik. CSSO spravuje 102 dohod o výkonu pěstounské péče. Komplexní podpora pěstounských rodin pečující o děti, které nemohou vyrůstat v původním rodinném prostředí, je naplňována pomocí dohod o výkonu pěstounské péče po roku novelizace zákona v maximální moţné míře, i kdyţ se organizace potýká s různými nedostatky v rámci ukotvení legislativy a je si vědoma stálého vylepšování své sluţby. Má vak také silné stránky, na kterých můţe stavět. Ze strany pracovníků je vidět velice pozitivní přístup nejen k pěstounským rodinám, ale také k sobě navzájem, přátelská atmosféra a vzájemné porozumění. Svou práci vnímají jako poslání, které se snaţí naplňovat. 48

Bibliografický seznam Monografie CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB OSTRAVA. 2013. Pravidla pro poskytování činností sjednaných v dohodě o výkonu pěstounské péče. Ostrava: Centrum sociálních sluţeb FERJENČIK J. 2000. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál HENDL J. 2005. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál MATĚJČEK Z. 1999. Náhradní rodinná péče. Prah: Portál MATĚJČEK Z., DYTRICH Z. 1994. Děti, rodina a stres. Praha: Galén MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní výzkum a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing a.s. NOŢÍŘOVÁ J. 2012. Náhradní rodinná péče. Praha: Linde PROŠKOVÁ D. 2012. Štěstí, neštěstí, láska, pěstounství. Praha: Lidové noviny STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE. 2013. Průvodce náhradní rodinnou péčí. Praha: Středisko náhradní rodinné péče ZEZULOVÁ D. 2012. Domov je místo, odkud tě nevyhodí…ani kdyţ vyrosteš. Praha: Smart Press ZEZULOVÁ D. 2012. Pěstounská péče. Praha: Portál

Legislativa Zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. Občanský zákoník. Zákon č. 89/2012 Sb. Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o sociálně právní ochraně dětí č. 473/2012 Sb. Kontrola čerpání státního příspěvku na výkon pěstounské péče. Normativní instrukce č. 17/2013

49

Internetové zdroje MPSV (2013). Formy náhradní rodinné péče [on-line]. Dostupné 9. 1. 2013 z: http://www.mpsv.cz/cs/14501 Centrum sociálních sluţeb Ostrava (2013). Jaké je naše poslání a cíl? [on-line]. Dostupné 3. 4. 2014 z: http://www.css-ostrava.cz/pestounska-pece

50

Anotace Absolventská práce se věnuje realizaci pěstounské péče po její legislativní změně platné od roku 2013. Práce je uchopena jako případová studie, zabývající se neziskovou organizací Centrum sociálních sluţeb Ostrava, o.p.s., která je pověřenou osobou k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče a jejími konkrétními kroky, jimiţ realizuje naplňování dohody ve vztahu k pěstounským rodinám.

51

Abstrakt Graduation thesis is devoted to a foster care realization after the legislative amendment in force since 2013. Thesis is compiled as a case study that deals with non-profit organization Centrum sociálních sluţeb Ostrava, o.p.s., that is accredited for making contracts about carrying out a foster care. By its concrete steps the organization fullfils Foster Care Agreements conclude with foster parents.

52

Příloha č. 1 Centrum sociálních sluţeb Ostrava, o.p.s. Jahnova 12, Ostrava-Mariánské Hory Tel.: 599 455 115, E-mail: [email protected] Web: www.css-ostrava.cz

Dohoda o výkonu pěstounské péče dle § 47b odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon)

Smluvní strany: 1.

Centrum sociálních sluţeb Ostrava, o.p.s., IČ 28659392, Jahnova 867/12, 709 00 Ostrava-Mar. Hory pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí zastoupené RNDr. Kateřinou Hruškovou (dále jen poskytovatel) a

2.

Pan/paní , nar. , bytem trvale kontaktní adresa tel.č.: e-mail: (dále jen osoba pečující) uzavírají tuto DOHODU Čl. I Úvodní ustanovení

1) Dohoda obsahuje podrobnosti o výkonu práv a povinností osoby pečující při péči o svěřené dítě dle § 47a odst. 2 zákona. Poskytování níţe uvedených činností se řídí vnitřními pravidly poskytovatele a Plánem poskytování sluţeb na příslušný rok. 2) Osobě pečující byl/a na základě rozsudku Okresního soudu v , sp. zn. ze dne (právní moc dne) svěřen/a do péče nezl.

, nar. (dále jen svěřené dítě) 3) Dohoda je vypracována v souladu s výše uvedeným rozhodnutím soudu a navazuje na aktuální verzi Individuálního plánu ochrany dítěte (dále jen IPOD).

53

Čl. II Poskytovatel se zavazuje: 1) Poskytnout osobě pečující na základě její ţádosti nezbytnou pomoc v zajištění krátkodobé péče o svěřené dítě z důvodů uvedených v § 47a odst. 2, písm. a) zákona. Pomoc bude poskytnuta prostřednictvím poskytovatele nebo smluvním zařízením. 2) Poskytnout osobě pečující na její ţádost pomoc se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě starší 2 let, která bude přiměřená jeho věku, v rozsahu alespoň 14-ti kalendářních dnů v kalendářním roce. Není-li o dítě pečováno po celý kalendářní rok, nárok se krátí v rozsahu 1 dne za kaţdý celý měsíc. 3) Zprostředkovat na ţádost osoby pečující odbornou pomoc (psychologickou, terapeutickou, mediační, jinou) alespoň jednou za 6 měsíců, v případě dítěte dle potřeby, která vychází z IPOD. 4) Zajistit nebo zprostředkovat osobě pečující moţnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o svěřené dítě v rozsahu 24 hodin v době 12-ti kalendářních měsíců po sobě jdoucích. 5) Poskytnout osobě pečující pomoc při udrţování, rozvíjení a prohlubování sounáleţitosti svěřené dítě s osobami jemu blízkými (zejména s rodiči), spočívající v přípravě všech dotčených osob, zajištění místa pro uskutečnění kontaktu a případně asistenci odborníka. Tato pomoc musí být v souladu s rozhodnutím soudu a IPOD. 6) Sjednávat s osobou pečující Plán poskytování sluţeb nejpozději do 31. 3. daného roku, v případě uzavření nové dohody nejpozději do 2 měsíců od jejího uzavření. 7) Mít pro kaţdou rodinu určeného klíčového pracovníka, na něhoţ se rodina můţe obracet a dojednávat poskytování činností dle dohody. 8) Zabývat se stíţnostmi osoby pečující, případně svěřeného dítěte, na poskytovatele a jeho zaměstnance. 9) Seznamovat osobu pečující, případně svěřené dítě, s obsahem zprávy o průběhu pěstounské péče, kterou poskytovatel pravidelně zhotovuje a zasílá na příslušný úřad, a umoţnit jim vyjádřit se k jednotlivým sdělením. Čl. III Osoba pečující se zavazuje: 1) Informovat poskytovatele o všech podstatných skutečnostech a změnách, které by mohly mít vliv na změnu nebo plnění dohody a to nejpozději do 8 dnů od doby, kdy se o nich dozví. 2) Spolupracovat při vytváření, plnění, vyhodnocování a aktualizaci IPOD. 3) Prohlubovat sounáleţitost svěřeného dítěte s osobami jemu blízkými, pokud soud nestanoví jinak a pokud taková potřeba vzejde z IPOD. 4) Zvyšovat si odborné znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o svěřené dítě v rozsahu nejméně 24 hodin v období 12-ti po sobě jdoucích kalendářních měsíců a dokládat svou účast. 5) Spolupracovat s poskytovatelem při sledování naplňování dohody v souladu s § 47b odst. 5 zákona, tzn., ţe se osoba pečující zavazuje, ţe umoţní pracovníkovi poskytovatele v minimálním rozsahu 1x za 2 měsíce sledovat naplňování této dohody: umoţní osobní styk s osobou pečující a svěřeným dítětem. S ohledem na věk dítěte a jeho rozumovou vyspělost se osoba pečující zavazuje umoţnit poskytovateli být se svěřeným dítětem bez její přítomnosti, pokud o to dítě poţádá.

54

Čl. IV Závěrečná ujednání 1) Osoba pečující můţe dohodu vypovědět bez udání důvodů, v tomto případě musí o této skutečnosti informovat příslušný úřad. Poskytovatel můţe dohodu vypovědět: a) pro závaţné nebo opakované porušování povinností vyplývajících z této dohody a jejích příloh b) pro opakované maření sledování naplňování této dohody Poskytovatel je povinen písemně upozornit osobu pečující, ţe se dopustila jednání, jehoţ opakování by mohlo mít za následek vypovězení dohody. 2) Výpovědní lhůta činí 30 dnů a počíná běţet dnem následujícím po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Výpovědní lhůta však nesmí skončit dříve, neţ osoba pečující uzavře jinou dohodu nebo bude výkon jejích práv a povinností upraven rozhodnutím úřadu. 3) Souhlas obecního úřadu obce s rozšířenou působností s touto dohodou bude přílohou dohody. 4) Dohoda se mění dodatkem podepsaným oběma smluvními stranami a schváleným úřadem. 5) Dohoda nabývá účinnosti dnem podpisu, svým podpisem obě strany stvrzují, ţe si dohodu přečetly, porozuměly jejímu obsahu a souhlasí s ním. 6) Dohoda se uzavírá na dobu, po kterou trvá péče dle § 47c zákona. 7) Dohoda je zhotovena ve 3 vyhotoveních, z nichţ kaţdá smluvní strana obdrţí jedno a jedno vyhotovení náleţí výše uvedenému úřadu. Kopie dohody náleţí téţ krajské pobočce Úřadu práce. 8) Smluvní strany této dohody jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, jejichţ vyzrazení třetí osobě by mohlo přivodit poskytovateli, osobě pečující, případně jejím osobám blízkým, a zejména svěřenému dítěti, újmu a všestranně chránit a rozvíjet dobré jméno i pověst poskytovatele, osoby pečující, jejích osob blízkých a zejména svěřeného dítěte. Zvláště pak jsou smluvní strany této dohody povinny dbát na ochranu osobních údajů osoby pečující, jejích osob blízkých a svěřeného dítěte. V případě střetu zájmů mezi smluvními stranami této dohody a svěřeným dítětem je třeba chránit především práva a oprávněné zájmy svěřeného dítěte. Povinnost mlčenlivosti platí i po ukončení platnosti dohody, a to po celou dobu, kdy je takové porušení povinnosti mlčenlivosti způsobilé přivodit osobě pečující, jejím osobám blízkým, svěřenému dítěti, újmu.

Dne …………………………..

……………………………….. Razítko a podpis poskytovatele

………………………………. Podpis osoby pečující

55

Příloha č. 2

LETNÍ TÁBOR NA SETINĚ 2-10.8.2014 Místo :

Setina

Organizátor:

T.O. Buntaranta + CSS Ostrava o.p.s.

Cena :

3.800 Kč

Platba:

úhrada zálohy 750 Kč do 31.5., zbytek dle domluvy

(www.penzionsetina.cz/fotogalerie2/budova-chatky-a-okoli-2)

(děti mimo CSS o.p.s. Ostrava + 140 Kč - úrazové pojištění)

Cena obsahuje: dopravu z Ostravy a zpět, stravování 5x denně, pití celý den, ubytování, úrazové pojištění, zajištění zábavného programu, her, zdravotnického dohledu, vzdělávacích přednášek a programů Program:

Celotáborová hra „Stroj času“, pomocí kterého se přesuneme do zajímavých míst a událostí z celého světa, užijeme si spousty her, budeme mít keramickou dílnu, bubnování, fireshow, plnění dovedností jako šifry, první pomoc, uzly, práce s kompasem a mapou, ochrana životního prostředí, vzdělávací přednášku o šikaně atd.

Ubytování:

V chatkách po čtyřech dětech

Věk:

8 – 16 let (jiného věku dle domluvy)

Informace:

Jiří Garnol – 774419905, [email protected], ev. u příslušné sociální pracovnice CSS Ostrava

Pokud máte zájem dítě/děti na tábor přihlásit, kontaktujte nás na výše uvedený mail, ev. telefon. Pošleme Vám další informace a posléze přihlášku. Prezentace akcí - www.buntaranta.cz

56