Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji

Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu

„Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji“

reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046

1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

DALŠÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY, DO KTERÝCH SE V RÁMCI TOHOTO PROJEKTU MŮŽETE PŘIHLÁSIT

Přehled vzdělávacích programů realizovaných v rámci projektu: 1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací 2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí 3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod 4. Legislativa ve výkonu strážníka obecní (městské) policie 5. Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích 6. Základy spolupráce s cizineckou policií 7. Ochrana životního prostředí 8. Týmová spolupráce 9. Komunikace se zdravotně postiženým 10. Extremistické projevy jako možná příčina krizové situace 11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních složek 12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci 13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou 14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 15. Zásady ochrany informací 16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění strážníků 17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období 18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů 19. Zbrojní průkaz a právní aspekty použití služební zbraně


Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích

Mgr. Jan RONEŠ Obsah Důvodová zpráva ............................................................................................................................................... 4 A. Obecná část ................................................................................................................................................. 5 1. Pojem přestupku.......................................................................................................................................... 5 1. 1. Pozitivní a negativní vymezení přestupku .............................................................................................. 5 1. 1. 1. Vymezení vůči jiným správním deliktům a trestným činům ......................................................... 5 1. 2. Materiální a formální znak přestupku ................................................................................................... 6 1. 2. 1. Materiální znak přestupku ............................................................................................................. 6 1. 2. 2. Formální znak přestupku ............................................................................................................... 8 2. Pojem řidiče a chodce jako subjektu správních deliktů (přestupků) ................................................... 14 2. 1. Pojem řidiče......................................................................................................................................... 14 2. 2. Pojem chodce....................................................................................................................................... 15 B. Zvláštní část ............................................................................................................................................... 16 1. Správní delikty (přestupky) v rámci silničního provozu ve vztahu k činnosti strážníka .................... 16 1. 1. Přestupky spočívající v technickém stavu vozidel ............................................................................... 16 1. 2. Přestupky spočívající v požití návykových látek .................................................................................. 18 1. 2. 1. Srovnání s trestnými činy ............................................................................................................ 20 1. 3. Přestupky související s oprávněním řídit motorové vozidlo ................................................................ 21 1. 3. 1. Srovnání s trestnými činy ............................................................................................................ 22 1. 4. Přestupky související s řízením vozidla ............................................................................................... 22 1. 4. 1. Srovnání s trestnými činy ............................................................................................................ 27 3 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

1. 5. Přestupky spočívající v omezení jízdy některých vozidel ..................................................................... 28 1. 6. Přestupky související s dopravní nehodou........................................................................................... 28 1. 6. 1. Srovnání s trestnými činy ............................................................................................................ 30 1. 7. Přestupky spočívající v používání antiradaru ..................................................................................... 31 1. 8. Ostatní (zbytkové) přestupky ............................................................................................................... 31 1. 10. Přestupky učitelů autoškol ................................................................................................................. 32 1. 11. Jiné správní delikty v rámci silničního provozu ................................................................................ 32 1. 12. Správní delikt provozovatele vozidla s účinností od 19. 1. 2013 ....................................................... 33 1. 12. 1. Pojem „osoby blízké“ ................................................................................................................ 33 2. Přestupky uvedené v jiných zákonech (mimo zákon o silničním provozu) .......................................... 38 3. Ostatní povinnosti a pravomoci strážníků ke vztahu k silničnímu provozu ........................................ 40 3. 1. Oprávnění požadovat předložení dokladů k řízení motorových vozidel, ............................................. 40 harmonizované a národní kódy ................................................................................................................... 40 3. 2. Oprávnění rozhodnout o odstranění vozidla z pozemní komunikace .................................................. 46 3. 3. Oprávnění k usměrňování silničního provozu ................................................................................. 46 3. 4. Oprávnění zastavovat vozidla.............................................................................................................. 47 3. 5. Povinnosti dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu .................................................................. 47 3. 6. Přístup do centrálního registru řidičů (vozidel) .................................................................................. 48 3. 7. Bodový systém ..................................................................................................................................... 48 3. 8. Jízda vozidlem s právem přednostní jízdy ........................................................................................... 52 C. Přílohy (Právní předpisy zpracované v aktuálním znění) .................................................................... 53 1. Zákon o provozu na pozemních komunikacích (výňatek, podtržený text nabývá..................................... 53 účinnosti dne 19. 1. 2013) ........................................................................................................................... 53 2. Zákon o pozemních komunikacích (výňatek) a exkurs do zákona o odpadech ........................................ 67 3. Zákon o přestupcích (výňatek)................................................................................................................. 74 4. Vyhláška MDaS, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a ......................... 74 úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích (výňatek) ................................................................. 74 5. Zákon o obecní policii (výňatek) ............................................................................................................. 75 6. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (výňatek, podtržený text nabývá ............................... 76 účinnosti 1. 1. 2013) .................................................................................................................................... 76

Důvodová zpráva Při tvorbě této studijní opory je brán na zřetel především praktický výkon činnosti strážníka v rámci plnění úkolů týkajících se bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. V současné době je rozsah povinností a oprávnění tak široký, že z hlediska statistik řeší strážníci obecních a městských policií z celkového počtu projednaných přestupků v daném kalendářním roce až osmdesát procent přestupků v rámci dopravní problematiky. A právě část A (obecná část) je věnována samotnému pojmu přestupku, jeho pozitivnímu a negativnímu vymezení, resp. materiálnímu a formálnímu znaku, což dělá většině strážníků problém v rámci aplikační praxe. Proto je v této části kladen důraz na vysvětlení této teoretické materie a její praktický dopad na řešení konkrétních přestupků v silničním provozu. K tomu je využita i judikatura Nejvyššího správního soudu, která se týká výše uvedené problematiky. 4 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Část B (zvláštní část) je pak věnována komplexní materii přestupků uvedených především v § 125c zákona o silničním provozu, se kterými je strážník pravidelně konfrontován, a to z pohledu nejen jejich skutkových podstat, ale i z pohledu postupu samotného strážníka při jejich řešení. V tomto kontextu je třeba objasnit i problematiku tzv. osoby blízké, a to jak z pohledu de lege lata, tak i de lege ferenda. Dále v této části je věnován dostatečný prostor ostatním povinnostem a oprávněním strážníka, které pro něj v rámci provozu na pozemních komunikacích vyplývají z jednotlivých právních předpisů. Část C (přílohy) pak slouží jako podkladový materiál, kde lze ve formě jednotlivých právních předpisů dohledat potřebné právní normy pro výše uvedené části, a to především pro část B (zvláštní část).

A. Obecná část 1. Pojem přestupku Legální definice přestupku je stanovena v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a to přímo v § 2 odst. 1 cit: „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, pokud nepůjde o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“

1. 1. Pozitivní a negativní vymezení přestupku 1. 1. 1. Vymezení vůči jiným správním deliktům a trestným činům Než bude v této části věnován prostor pro pozitivní resp. negativní vymezení přestupku, je třeba upozornit na skutečnost, že nelze obecně vymezit přestupek jinou právní normou, než zákonem. Tento zákonný imperativ vyplývá z výše uvedeného pojmu přestupku, kdy protiprávní jednání může být za přestupek výslovně označeno buď v zákoně o přestupcích, nebo v jiném zákoně. Proto není přípustné, aby skutkové podstaty přestupků, v našem případě týkajících se dopravní problematiky, byly obsaženy např. v prováděcích vyhláškách Ministerstva dopravy, jako podzákonné normě. V takovém případě je v pravomoci Ústavního soudu nálezem tyto prováděcí vyhlášky, resp. jejich části obsahující takovéto vymezení přestupků, zrušit1. Také je třeba připomenout, že oproti jiným správním deliktům, je pro přestupky typické, že odpovědnost za přestupek je postavena na principu individuální, subjektivní odpovědnosti. Pachatelem přestupku tedy může být jen nepodnikající fyzická osoba. Že přestupek nemůže spáchat právnická osoba, vyplývá z ustanovení § 6 zákona o přestupcích, kdy pro případ, že porušení právní povinnosti ze strany právnické osoby má znaky přestupku, neodpovídá za porušení takovéto právní povinnosti právnická osoba, ale konkrétní fyzická osoba, která: - za právnickou osobu jednala (konání) nebo měla jednat (opomenutí) na základě např. stanov, organizačního řádu, zařazení podle pracovní smlouvy a podobně, čímž došlo k porušení (nesplnění) právní povinnosti, nebo - dala k jednání, kterým došlo k porušení právní povinnosti, příkaz. Proto v případě řešení přestupku spočívajícího např. v nedovoleném stání vozidla na pozemní komunikaci, kdy při lustraci provozovatele vozidla jej strážník zjistí v podobě právnické osoby, musí jeho kroky vést k zjištění fyzické osoby dle výše uvedeného s tím, že právnická osoba přestupek spáchat nemůže a jiný správní delikt pro tyto případy porušení zákona neexistuje. Ohledně samotného vymezení přestupku lze konstatovat, že přestupek je, v naší úpravě již tradičně, konstruován kombinací znaků formálních a materiálních a pozitivního a negativního vymezení.2 A 1 2

Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 8/93, č. 10/1994 Sb. ÚS. Mates P a kol. Základy správního práva trestního. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. Str. 52


právě pozitivnímu a negativnímu vymezení přestupku je věnována tato kapitola. V § 2 odst. 1 zákona o přestupcích najdeme pojem přestupku vymezený jednak pozitivně cit.: přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je výslovně za přestupek označeno v tomto nebo jiném zákoně“ a jednak negativně cit.: „nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“. Toto vymezení má důležitý význam, neboť přestupek je pouze jedním z druhů veřejnoprávních deliktů, které nalezneme v našem právním řádu. Proto bylo nutností ze strany zákonodárce upravit vztahy mezi přestupkem na straně jedné a jiným správním deliktem resp. trestným činem na straně druhé. Jde o vztah na principu subsidiarity (z pohledu přestupku) a speciality (z pohledu jiného správního deliktu resp. trestného činu). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud bude jednání vykazovat znaky jiného správního deliktu resp. trestného činu, nemůže se současně jednat o přestupek. Příkladem v dopravní praxi může být situace, kdy řidič plně obsazeného linkového autobusu vjede na železniční přejezd v době, kdy je dávána výstraha dvěma červenými střídavě přerušovanými světly signálu přejezdového zabezpečovacího zařízení z důvodu blížící se vlakové soupravy. V daném případě může strážník spatřovat v jednání řidiče autobusu přestupek spočívající ve vjezdu do míst, kde je to místní úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno, nicméně by neměl přistoupit k řešení tohoto přestupku na místě, neboť za daných okolností není vyloučeno souběžné naplnění skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení, i když ke srážce s drážním vozidlem nedošlo (dle judikatury se v praxi vyžaduje bezprostřední ohrožení nejméně 7 osob, kdy jim hrozí smrt nebo těžká újma na zdraví). A právě negativní vymezení pojmu přestupku vylučuje tento souběh, neboť je tím nastavena subsidiarita přestupku k trestnému činu. Pozitivní vymezení pojmu přestupku pak pomůže vyřešit situaci, kdy nalezneme v zákoně (vyjma zákona o přestupcích) skutkovou podstatu správního deliktu v obecném slova smyslu. Aby se mohlo jednat o přestupek, musí být tento správní delikt výslovně za přestupek označen. Pokud se tedy v daném textu zákona nebude toto doslovné vymezení nacházet, jedná se o jiný správní delikt. K souběhu přestupku a jiného správního deliktu nemůže dojít tehdy, pokud subjektem jiného správního deliktu je fyzická osoba. Avšak v případě, kdy půjde o správní delikt právnické osoby, již není souběh vyloučen. Jako příklad je možné uvést situaci, kdy strážník upozorní a následně policista při kontrole technického stavu firemního nákladního automobilu zjistí závažné nedostatky v technickém stavu vozidla. Řidič tohoto vozidla se tak dopouští přestupku tím, že řídí na pozemní komunikaci vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu3. Zároveň se zaměstnavatel jako společnost provozující vozidlo dopouští správního deliktu tím, že dovolila, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidla, které nesplňuje technické podmínky k provozu na pozemních komunikacích4.

1. 2. Materiální a formální znak přestupku Aby se mohlo jednat o přestupek, musí být dodržena premisa, že formální i materiální znak přestupku musí být naplněn současně, z čehož vyplývá, že v případě absence jednoho či druhého z nich se nemůže jednat o přestupek.

1. 2. 1. Materiální znak přestupku Materiální znak přestupku je vyjádřen v pojmu přestupku dikcí cit.: „…jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti“. Jde tím o vymezení společenské nebezpečnosti resp. škodlivosti přestupku. Do konce roku 2009 se vycházelo subsidiárně z trestního zákona, resp. pojmu trestného činu, kde byl materiální znak obecně vymezen tak, že trestný čin byl pro společnost nebezpečný čin,

3 4

§ 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. § 125d odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů.


kdy stupeň nebezpečnosti pro společnost byl vyšší než nepatrný. Z toho vyplývalo, že u přestupku bude obecně dostačující stupeň nepatrný. Věda správního práva pak pro nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti používala u přestupku spíše pojmosloví společenská škodlivost5. Nové uspořádání pak přinesl počínaje rokem 2010 trestní zákoník, kde přímo v pojmu trestného činu uvedeného v § 13 odst. 1 cit.: „trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně“ již nenalezneme vymezení společenské nebezpečnosti. Naproti tomu nově trestní zákoník výslovně hovoří o společenské škodlivosti v rámci subsidiarity trestní represe, a to v § 12 odst. 2 cit.: „trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu“. Význam materiálního znaku je dán především v těch případech, kdy je potřeba odlišit konkurující si přestupek a trestný čin, kdy dochází k překrytí jejich skutkových podstat, tedy jejich formálních znaků. Jako příklad je možno uvést jednání spočívající v řízení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, kdy je po formální stránce naplněna skutková podstata přestupku dle zákona o silničním provozu6 a zároveň i skutková podstata trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky7. V takovém případě k odlišení obou druhů deliktů slouží právě materiální znak. Jak již bylo výše konstatováno, trestní zákoník v této souvislosti hovoří o subsidiaritě trestní represe. Dalším případem, kdy je důležitý význam materiálního znaku, je v situacích, kde je potřeba u přestupku posoudit, zda jde vůbec o jednání, které alespoň nepatrným způsobem porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Pokud by tomu tak nebylo, není naplněn materiální znak přestupku a o přestupek se tak nejedná. Jako příklad lze uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci bagatelního překročení rychlosti řidičem motorového vozidla mimo zastavěnou část obce8. Řidič byl pokutován za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci Chomutov (50 km/h) o 2 km/h (po odečtení odchylky měřícího zařízení naměřena rychlost 52 km/h). Příslušným správním orgánem mu byla uložena v nezkráceném řízení pokuta ve výši 1.500,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Odvolací správní orgán následně odvolání zamítl. Na základě toho podal řidič prostřednictvím právního zástupce správní žalobu k příslušnému krajskému soudu. Tento krajský soud shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil. Zdůvodnil své rozhodnutí tak, že v případě jednání řidiče (dále jen „žalobce“) nedošlo k naplnění materiálního znaku přestupku podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích a žalovaný (odvolací správní orgán), jakož i správní orgán 1. stupně, dospěli k nesprávnému závěru, že žalobcovo jednání porušilo či ohrozilo zájem společnosti na bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Krajský soud přihlédl zejména k tomu, že žalobce překročil hranici nejvyšší povolené rychlosti v obci toliko o 2 km/h, což vyhodnotil jako bagatelní překročení rychlosti, které je v běžném provozu řidičem jen stěží seznatelné a ohlídatelné. Navíc k překročení nejvyšší povolené rychlost nedošlo podle krajského soudu přímo v městské aglomeraci, ani v blízkosti škol, či přechodů, nýbrž na rovném a přehledném úseku komunikace v místech těsně před koncem obce Chomutov. Odvolací správní orgán jako žalovaný podal proti tomuto rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou následně Nejvyšší správní soud rozsudkem zamítl. Odůvodnění krajského soudu doplnil cit.: „… pro trestnost jednání vykazujícího formální znaky přestupku je třeba, aby došlo také k naplnění jeho materiální stránky. Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové 5

Kindl M. a kol. Základy správního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. Str. 252. § 125c odst. 1 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. 7 § 274 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 8 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008 - 45, č. 3/2010 Sb. NSS. 6


podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“ Dále pak navázal Nejvyšší správní soud na § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, jenž stanoví správním orgánům kritéria pro posouzení materiálního znaku přestupku cit.: „… Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka. Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vždy v každém konkrétním případě a nelze, jak to naznačuje stěžovatel (a z opačného hlediska vlastně i žalobce), vyslovovat žádné paušální závěry o tom, že např. míra společenské nebezpečnosti překročením nejvyšší povolené rychlosti o 2 km/h je natolik mizivá, že nedosahuje intenzity přestupku, zatímco u překročení nejvyšší povolené rychlosti o 10 km/h již tomu tak je.“ Výše uvedené posuzování stupně společenské škodlivosti v rámci materiálního znaku je na druhou stranu v praxi velmi důležité tehdy, když strážník projednává přestupek na místě v blokovém řízení. V rámci diskreční pravomoci je na něm, aby uložil za přestupek adekvátní pokutu v rozsahu daném zákonem, resp. tímto způsobem obhájil výši uložené pokuty. Závěrem k výše uvedenému lze také poznamenat, že v rámci výkonu praxe větší části strážníků obecních a městských policií je možné vysledovat určitou „vnímavost“ k výše uvedené problematice v tom ohledu, že v těchto případech strážník inklinuje k takovému způsobu řešení, kdy místo uložení blokové pokuty za přestupek, věc vyřeší domluvou (u domluvy se nejedná o sankci), byť by ani to nepřicházelo v úvahu, pokud se nejedná o přestupek v důsledku nenaplnění materiálního znaku. Navíc i tato domluva může mít v praxi následné dopady, protože se eviduje v databázi přestupců obecních a městských policií a při následném spáchání přestupku může být pak přičtena jako recidiva k tíži vzhledem k ustanovení § 12 odst. 1 zákona o přestupcích.

1. 2. 2. Formální znak přestupku Formální znaky přestupku můžeme rozdělit na obecné (zákonné) znaky a na znaky typové (znaky skutkové podstaty). Obecné znaky jsou společné pro všechny přestupky a je pro ně typické zařazení v obecné části daného zákona. Znaky typové neboli skutkové podstaty jednotlivých přestupků, nám odlišují jednotlivé přestupky a zároveň je charakterizují9, přičemž pro ně je typické zařazení ve zvláštní části přestupkového (daného) zákona. 1. 2. 2. 1. Obecné znaky

Obecnými znaky jsou především věk, příčetnost a zavinění. Co se týče forem zavinění, najdeme v ustanovení § 3 zákona o přestupcích obecné pravidlo pro přestupky, které stanoví, že k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Pro srovnání s trestným činem můžeme uvést, že k trestní odpovědnosti za trestný čin je naopak třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. I z této komparace je obecně vidět rozdíl ve společenské škodlivosti mezi přestupkem a trestným činem. V čem naopak panuje shoda, je rozdělení jednotlivých forem zavinění. Základní formy zavinění jsou nedbalost (culpa) a úmysl (dolus). Nedbalost se dále dělí na nedbalost vědomou a nedbalost nevědomou. Úmysl se pak dále dělí na úmysl přímý (dolus directus) a úmysl nepřímý, eventuální (dolus eventualis). O nedbalost vědomou 9

Hendrych D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. Str. 455.


se bude jednat tehdy, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí (např. řidič motorového vozidla spoléhaje na své řidičské schopnosti, jel příliš rychle na zledovatělé vozovce a v důsledku toho způsobil dopravní nehodu). O nedbalost nevědomou půjde tehdy, pokud pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (např. řidič osobního automobilu se při jízdě otočí na vozovce do protisměru a následně zaparkuje vozidlo u pravého okraje vozovky, kde je ovšem v tomto směru v celé délce ulice zakázáno stání). O úmysl přímý se bude jednat tehdy, pokud pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (např. řidič vědomě nerespektuje při parkování zákaz stání, protože nejbližší parkoviště je z jeho pohledu nepřiměřeně daleko). A konečně o úmysl nepřímý půjde tehdy, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn (např. řidič osobního automobilu použije před jízdou na seškrábání námrazy z čelního skla občanský průkaz, přičemž vnímá, že tak může tuto veřejnou listinu poškodit, úmyslem je ovšem včasný odjezd do zaměstnání i za cenu případného poškození občanského průkazu). Odpovědnost za přestupek z pohledu věku vzniká u osob po dovršení věku patnácti let. Dle ustanovení § 139 trestního zákoníku analogicky vzniká odpovědnost za přestupek až po uplynutí dne patnáctých narozenin. Z hlediska věku se ještě rozlišuje odpovědnost osoby mladistvé (osoba, která dovršila patnáctý rok svého věku a nepřekročila osmnáctý rok svého věku), kde se přihlíží ke zvláštní péči, kterou společnost věnuje mládeži. Odráží se to např. v nižší výměře sankcí10. Příčetnost se presumuje a zákon o přestupcích ji definuje negativním způsobem, kdy v § 5 odst. 2 stanoví, že za přestupek není odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky. Rozlišujeme tedy složku rozpoznávací a složku ovládací. Absence kterékoli z nich resp. obou v době páchání přestupku znamená nemožnost postihu za přestupek pro nepříčetnost. Nedostatek schopnosti rozpoznávací znamená neschopnost osoby rozpoznat, že svým jednáním porušuje či ohrožuje zájem společnosti (např. mentální retardace) a nedostatek schopnosti ovládací znamená neschopnost své jednání ovládat, byť za plné schopnosti rozpoznávací (např. kleptomanie). K rozsahu pojmu duševní poruchy lze analogicky využít § 123 trestního zákoníku cit.: „Duševní poruchou se rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka.“. Na závěr bych ještě chtěl zmínit samotnou protiprávnost jako nezbytný pojmový znak přestupku. Protiprávností myslíme to, že určité jednání je ze zákona zakázané, nedovolené. Tento znak musíme nalézt u každého přestupku a je irelevantní, zda ji najdeme konkrétně v dané skutkové podstatě či ji musíme odvodit z právního řádu. Stejně jako v trestním právu, tak i u přestupků mohou nastat okolnosti vylučující protiprávnost. Zákon o přestupcích rozlišuje tři: - nutnou obranu uvedenou v § 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích, - krajní nouzi uvedenou v § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích, - jednání na příkaz uvedené v § 6 zákona o přestupcích. V kontextu s bezpečností provozu na pozemních komunikacích je třeba rozvést především problematiku krajní nouze. 10

§ 19 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.


Krajní nouzí se rozumí podle zákona o přestupcích takové jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Na rozdíl od nutné obrany se zde odvrací nebezpečí, což je ve srovnání s útokem podle nutné obrany pojmem obsahově resp. významově širším, neboť se může jednat i o jednání osoby trpící duševní chorobou, dítěte, ale i útok zvířete či živelnou událost. Pro krajní nouzi je typická existence nebezpečí pro vícero zájmů chráněných zákonem, kdy jeden zájem bude chráněn na úkor jiných. Tím je dán požadavek proporcionality a subsidiarity jednání v krajní nouzi. Proporcionalita je dána tím, že následek způsobený jednáním v krajní nouzi nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Chtěné je tak jednání, kdy nedojde k žádné škodě či bude alespoň menší (např. nelze obětovat jeden lidský život za jiný). Výjimkou je situace, kdy by osoba jednající v krajní nouzi v dané situaci nevěděla a ani nemohla podle okolností vědět, že způsobí následek zřejmě stejný či ještě závažnější, než který hrozil. Subsidiarita je pak dána tím, že nelze nebezpečí v dané situaci odvrátit jinak. Upřednostňuje se zde jednání, které povede k odvrácení nebezpečí, přičemž nedojde k porušení zájmu chráněného zákonem (např. nelze v silné podnapilosti převážet zraněnou osobu k nutnému ošetření do nemocnice, když je možné přivolat záchrannou službu na místo). Krajní nouze se naopak nemůže dovolávat ten, kdo je nebezpečí povinen snášet např. v rámci svého povolání (voják, hasič, policista či lékař). Velmi častým vybočením z jednání v krajní nouzi jsou případy nesplňující požadavek jak proporcionality, tak i subsidiarity. Jako příklad je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci překročení nejvyšší dovolené rychlosti vozidlem bezpečnostní agentury, které absolvovalo výjezd kvůli signalizaci narušení zabezpečeného objektu 11. Řidič tohoto vozidla byl pokutován za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích v důsledku překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 10,5 km/h. Příslušným správním orgánem mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Odvolací správní orgán následné odvolání zamítl. Na základě toho podal řidič prostřednictvím právního zástupce správní žalobu k příslušnému krajskému soudu. Ten nejprve neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji s odůvodněním, že krajní nouzi je možno použít pouze v případě, pokud osoba, která by jinak byla pachatelem přestupku, se ho nedopustí tehdy, pokud odvrací útok směřující vůči ní. Dle krajského soudu tak § 2 odst. 2 zákona o přestupcích nelze aplikovat na případ řidičů bezpečnostních agentur, kteří na základě smluvního vztahu ochraňují majetek smluvního partnera. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost pro nesprávné posouzení právní otázky, kterou Nejvyšší správní soud shledal jako důvodnou a rozsudek krajského soudu zrušil, neboť podmínkou pro aplikaci institutu krajní nouze není směřování přímo hrozícího útoku na osobu dopouštějící se přestupku. Účelem krajní nouze je poskytnout nejen možnost k ochraně zájmů vlastních, ale i zájmů jiných osob, či zájmů státu, a k činu v krajní nouzi je oprávněn i ten, jehož zájmy nejsou v konkrétním případě ohroženy. V dalším řízení krajský soud v jednání žalobce shledal odvracení nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, tj. nebezpečí porušení střeženého objektu a rozsudkem zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Jednání žalobce podle krajského soudu splnilo i podmínku subsidiarity cit.: „… následek možného narušení objektu je závažnější než jednání žalobce, který pouze porušil v místě měření nejvyšší povolenou rychlost o 10,5 km/h.“ Splnění podmínky proporcionality v jednání žalobce krajský soud shledal v tom, že cit.: „… nebezpečí možnosti narušení objektu hlášeného automaticky elektronickým zabezpečovacím systémem na Pult centrální ochrany bezpečností agentury nebylo možno odvrátit jiným způsobem. Zjištění, zda došlo ke skutečnému narušení hlídaného objektu, bylo možné pouze vysláním zásahového vozidla, neboť případný zásah jak Policií ČR, tak městskou policií, by byl možný jen v případě, kdyby skutečně 10 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

došlo k porušení střeženého objektu, nikoli v případě, kdy je pouze hlášen poplach na Pult centrální ochrany automaticky elektronickým zabezpečovacím systémem a z poplachu není možné předem zjistit, zda k narušení objektu skutečně došlo.“ Proti tomuto rozsudku podal odvolací správní orgán kasační stížnost, a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem, kdy bylo namítáno, že krajský soud zaměnil obsah pojmů subsidiarita a proporcionalita (viz výše). Podmínku proporcionality nepovažoval navíc odvolací správní orgán za naplněnou proto, že cit.: …“v dané situaci neexistovalo reálné, přímo hrozící nebezpečí zájmu chráněnému zákonem a jednáním žalobce došlo k ohrožení zákonem chráněného zájmu, spočívajícího jednak v obecném zájmu na dodržování pravidel silničního provozu a jednak v zájmu na zajištění bezpečnosti všech účastníků provozu, kteří se v danou dobu na trase, kterou žalobce projížděl, vyskytovali.“ Nejvyšší správní soud v mezích zákona přezkoumal kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná nejen ohledně záměny obsahu pojmů subsidiarity a proporcionality, ale také z pohledu reálně existujícího nebezpečí. Podle jeho názoru je potřeba primárně zjistit, zda nebezpečí bylo reálné, což se musí posoudit vždy individuálně podle dané situace. Teprve v případě reálně existujícího nebezpečí je možné uvažovat o jednání v krajní nouzi a o aplikaci subsidiarity resp. proporcionality. V daném případě dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že neexistovalo reálné nebezpečí, neboť žalobce odůvodňoval překročení nejvyšší dovolené rychlosti pouze přijetím elektronického signálu na pultu centralizované ochrany bez jakéhokoliv následného ověření (kamerový záznam z místa narušení, ověření narušení na místě). Jelikož je běžnou praxí, že tyto zařízení ve většině případů signalizují planý poplach způsobený větrem, nedovřeným oknem, zvířetem či nekvalifikovaným postupem samotných zaměstnanců v daném objektu, nelze tedy podle Nejvyššího správního soudu usuzovat na reálný a ověřený stav přímého a bezprostředního nebezpečí, což je nezbytná podmínka pro jednání v krajní nouzi, a tak cit.: „...za jednání v krajní nouzi nelze považovat jednání předčasné, kdy nebezpečí zájmu chráněnému zákonem ještě přímo nehrozí, nebo opožděné v době, kdy již nebezpečí pominulo.“ V tomto případě se Nejvyšší správní soud přiklonil k závěru, že šlo pouze o domnělé nebezpečí, nikoli skutečné a reálné, proto nemohlo ani dojít k ohrožení zájmů chráněných zákonem a nevzniká tedy právo jednat v krajní nouzi. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudkem zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že krajský soud je při rozhodování vázán názorem Nejvyššího správního soudu. 1. 2. 2. 2. Typové znaky (znaky skutkové podstaty)

Skutkovou podstatu přestupku lze také definovat jako souhrn objektivních a subjektivních znaků, ať už obligatorních či fakultativních, které nám charakterizují daný přestupek a zároveň jej odlišují od jiných přestupků. Po vzoru trestního práva jsou i u přestupků obligatorními znaky skutkové podstaty objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Jelikož jde o znaky povinné, musí je obsahovat každá skutková podstata, pokud by totiž některý z těchto znaků chyběl, nemohla by být naplněna skutková podstata přestupku. Oproti tomu fakultativní znaky povinné nejsou, pokud však jsou takové znaky výslovně v rámci skutkové podstaty uvedeny, stávají se povinnými. Vymezení skutkových podstat by mělo být z pohledu právní jistoty jednoznačné, srozumitelné a co nejpřesnější. I přesto nejsou takové skutkové podstaty výjimkou. Jako příklad je možné uvést z minulosti (změněn byl až novelou s účinností od 22. 8. 2007) nechvalně známou skutkovou podstatu dopravního přestupku podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, kdy se měl přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dopustit ten, kdo porušením zvláštního právního předpisu způsobil dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení nebo zranění osoby. Již na první pohled bylo zřejmé, že uvádět usmrcení, byť z nedbalosti, mezi skutkové podstaty přestupku není relevantní, neboť vždy půjde o trestný čin. Horší dopady však měl text „zranění osoby“, neboť z tohoto textu nevyplývalo, zda se může jednat i o osobu, která sama způsobila dopravní nehodu a tím i sobě zranění. V mnoha případech od správních orgánů odcházeli 11 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

tito viníci dopravních nehod s pokutou minimálně 25.000,- Kč za to, že si při dopravní nehodě sami sobě způsobili zranění. Východiskem v dané situaci musí být jazykový výklad textu, na který se následně použije metoda systematického výkladu za použití a s přispěním právní logiky. Takto však žádný ze správních orgánů nepostupoval. Logicky tak problém vyústil ve správní žalobu, kde Nejvyšší správní soud stanovil výkladové pravidlo11 v době, kdy už sami zákonodárci přispěchali se změnou tohoto neurčitého znění. Nejvyšší správní soud se s touto problematikou vypořádal takto cit.: „…společným skupinovým objektem dopravních přestupků je tedy bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, vyjadřující zájem společnosti na ochraně života a zdraví osob a ochraně majetku. Samotné objekty jednotlivých skutků jsou pak upraveny v jednotlivých ustanoveních zvláštní části zákona o přestupcích. Objektivní stránka dopravních přestupků spočívá nejčastěji svou formou v porušení právního předpisu o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Jedním z důležitých znaků objektivní stránky těchto přestupků je následek, a to buď porušení, nebo ohrožení, tj. nebezpečí poruchy hodnot, na jejichž ochraně má společnost zájem. Individuálním objektem přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. h), ve znění ke dni spáchání přestupku, je zranění osoby při dopravní nehodě způsobené porušením zvláštního právního předpisu. U dopravní nehody, jejímž jediným účastníkem a současně jediným zraněným byl pouze řidič, který způsobil dopravní nehodu, spočívá nebezpečnost jednání a zájem společnosti na potrestání pouze za porušení zvláštního právního předpisu, nikoliv za nedbalostní sebepoškození zdraví, a proto závěr krajského soudu o nesprávné právní kvalifikaci správním orgánem je správný. Sankce za nedbalostní sebepoškození zdraví by nebyla účinná, účelná a neměla by tedy smysl…“. Z výše uvedeného jasně vyplývá kontrast skutkové podstaty dle samotného textu a následného právního výkladu. A právě tyto rozdíly by měly být minimalizovány v zájmu právní jistoty s ohledem na práva a svobody každého člena společnosti. a) objekt přestupků Objektem přestupku jsou chráněné společenské zájmy, vztahy či hodnoty, proti kterým směřuje jednání pachatele. Podle míry obecnosti rozlišujeme: - objekt obecný resp. rodový, což je souhrn znaků obecně chráněných na základě zákona o přestupcích a jiných zvláštních zákonů, které obsahují skutkové podstaty přestupků. Tento rozsah najdeme zpravidla v úvodním ustanovení zákona, kde je vymezen předmět úpravy, jako je tomu v zákoně o přestupcích v § 1, kde je stanoveno, cit: „Orgány státní správy a orgány obce (dále jen "správní orgány") vedou občany k tomu, aby dodržovali zákony a jiné právní předpisy a respektovali práva spoluobčanů; dbají zejména o to, aby občané neztěžovali plnění úkolů státní správy a nerušili veřejný pořádek a občanské soužití.“ Z výše uvedeného vyplývá, že v tomto případě je oním chráněným právním statkem především nerušený výkon státní správy (problematika bezpečnosti a plynulosti silničního provozu spadá pod výkon státní správy), udržitelný veřejný pořádek a nenarušované občanské soužití, - objekt druhový (někdy též označován jako skupinový) lze vymezit jako skupinu určitých druhů přestupků, vymezených společnými druhovými rysy ve zvláštní části zákona o přestupcích či jiném zákoně (např. bezpečnost a plynulost silničního provozu), - objekt individuální vyjadřuje konkrétní zájem chráněný přestupkovým zákonem. Tento objekt musíme nalézt v každé skutkové podstatě. Náležité určení tohoto individuálního objektu vede ke spolehlivé kvalifikaci přestupku (např. dodržování nejvyšší dovolené rychlosti v rámci bezpečnosti a plynulosti silničního provozu). b) objektivní stránka přestupků 11

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2007, č. j. 5 As 42/2007 – 60.


Objektivní stránka přestupku je obligatorně tvořena jednáním, následkem a příčinným vztahem mezi jednáním a následkem (tzv. kauzální nexus). Fakultativními znaky jsou například místo a čas jednání. Jednáním rozumíme projev lidské vůle ve vnějším světě. Skládá se z vnitřní složky (volní) a složky vnější (projev vůle). Abychom mohli mluvit o právně relevantním jednání, musí být obě složky zachovány. Samotná vůle k něčemu bez následného projevu vůle nestačí, stejně jako násilné vedení resp. strkání chodce jiným do vozovky v době, kdy je tam zakázáno vstupovat. Jednáním se dle § 4 odst. 3 zákona o přestupcích rozumí cit.: „…i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen.“ Příkladem takového opomenutí může být např. jízda s neosvětleným motorovým vozidlem. Pokud se jedná o přestupky, které lze spáchat pouze konáním, nazývají se tyto přestupky komisivní. V případě, že lze spáchat přestupek pouze na základě opomenutí nějaké zákonné povinnosti, nazýváme takový přestupek omisivním. A konečně pokud půjde o přestupek, který lze spáchat jak konáním, tak i opomenutím, nazýváme jej nepravě omisivním. Následkem se rozumí porušení nebo ohrožení chráněného společenského zájmu (objektu). Následek tedy může být buď poruchový, nebo ohrožovací. Podle toho lze také dělit přestupky na poruchové či ohrožovací. U přestupků, kde nemusí dojít k poruše na objektu, bude stačit samotné (bezprostřední) ohrožení k jeho dokonání. Příkladem je řízení vozidla pod vlivem alkoholu, kde hrozí (ne nutně bezprostředně) nebezpečí ostatním účastníkům silničního provozu v důsledku snížených rozpoznávacích a ovládacích schopností podnapilého řidiče. Příčinný vztah (kauzální nexus) nám slouží k určení, zda příčinou následku uvedeného ve skutkové podstatě bylo jednání pachatele podle skutkové podstaty. Zde se uplatňuje zásada tzv. umělé izolace jevů pro potřeby přestupků. Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy dojde ke srážce vozidel na pozemní komunikaci v důsledku překročení nejvyšší dovolené rychlosti jednoho z účastníků této nehody. Opačná situace nastane v případě, kdy za srážkou vozidel bude náhlý silný poryv větru, nikoli překročení nejvyšší dovolené rychlosti resp. porušení pravidel silničního provozu. c) subjekt přestupků Subjektem přestupku je jeho pachatel a pachatelem může být pouze ten, kdo svým jednáním naplnil všechny znaky přestupku. Obecné podmínky vztahující se k subjektu v rámci obecné části zákona o přestupcích jsou již zpracovány v předchozích kapitolách. Co se týče zvláštní části zákona o přestupcích (či např. zákona o silničním provozu), můžeme z pohledu dalších vlastností, způsobilosti či postavení, které musí pachatel splňovat podle té které skutkové podstaty, rozlišit subjekt obecný, kde pachateli postačí splnit obecné podmínky stanovené zákonem (věk, příčetnost atd.) a subjekt speciální či konkrétní, kde pachatel na základě fakultativních znaků skutkové podstaty bude muset splňovat určité vlastnosti, postavení či způsobilost. Tak například přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 („telefonování za jízdy“) zákona o silničním provozu se nemůže dopustit jezdec na zvířeti, byť je řidičem, jelikož subjektem daného přestupku může být jen řidič vozidla, což zvíře není. Proto jeho jednání musíme kvalifikovat jako jiné porušení zákona o silničním provozu podle písm. k) výše uvedeného paragrafu, spočívající v nevěnování se řízení resp. jízdě na zvířeti, čehož se může dopustit každý řidič. d) subjektivní stránka přestupků Obligatorním znakem subjektivní stránky přestupků je zavinění. Pro přestupky je specifické, že se jej může dopustit pouze fyzická osoba. Proto je vždy nutné prokázat fyzické osobě zavinění. To je v našem právním řádu vybudováno na složce intelektuální a volní. Zavinění se definuje jako vnitřní resp. psychický vztah pachatele zejména ve vztahu k poruše či ohrožení objektu v důsledku páchání přestupku. Obecná problematika týkající se míry a druhů zavinění atd., byla již probrána výše. 13 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2. Pojem řidiče a chodce jako subjektu správních deliktů (přestupků) Než budou rozebrány jednotlivé skutkové podstaty přestupků obsažených v této materii, je třeba věnovat pozornost subjektům těchto přestupků, tedy pojmům řidič a chodec.

2. 1. Pojem řidiče Řidičem se dle ustanovení § 2 písm. d) rozumí účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. Z výše uvedeného vyplývá, že řidiče můžeme rozdělit do čtyř skupin: · řidiče nemotorových vozidel, · řidiče motorových vozidel, · řidiče tramvají, · jezdce na zvířeti. Řidičem nemotorového vozidla je ten, kdo řídí vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo. Nemusí být držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny resp. podskupiny, musí však být osobou, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Tato podmínka je velmi důležitá např. z pohledu jízdy dítěte na kole. V § 58 odst. 2 zákona o silničním provozu je dovolena jízda dítěte mladšího deseti let na kole na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci, ale pod podmínkou dohledu osoby starší patnácti let (vyjma chodníků, cyklistických stezek a obytných či pěších zón). V takovém případě ale jede dítě na vlastním kole, takže je řidičem nemotorového vozidla, což znamená, že se na něj vztahují výše uvedené povinnosti. Lze jistě konstatovat, že např. tříleté dítě určitě nebude splňovat podmínky dostatečné způsobilosti k řízení vozidla či v potřebném rozsahu ovládat řízení vozidla a předpisy o provozu na pozemních komunikacích v rušném provozu na frekventované silnici, přičemž je irelevantní, zda se tak děje za dohledu osoby starší patnácti let, když si představíme hluk a další fyzikální jevy spojené např. s jízdou nákladního vozidla. Bohužel jde o imperfektní normu, neboť nelze v tomto případě hrozit sankcí ani dítěti, ani doprovodu. Dle § 124 odst. 9 písm. e) zákona o silničním provozu může policista (bohužel ne strážník) alespoň zakázat řidiči další jízdu nebo mu přikázat směr jízdy, pokud by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Řidič motorového vozidla musí splňovat stejné podmínky jako řidič nemotorového vozidla, navíc musí být držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny resp. podskupiny, to neplatí v případě žadatele o řidičské oprávnění, který se pod dohledem učitele autoškoly podrobuje výcviku v řízení motorového vozidla nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, nebo osobu, která se pod dohledem učitele autoškoly připravuje k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nebo skládá zkoušku v rámci tohoto přezkoušení. Proto se i frekventant autoškoly může dopustit např. trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v případě, že v době výkonu trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, řídí motorové vozidlo v rámci praktického výcviku k získání řidičského oprávnění, i když řídí pod dohledem učitele autoškoly, tedy na situaci nic nemění skutečnost, že řídí pod vedením osoby k tomu odborně způsobilé12. Řidič tramvaje se liší od řidiče motorového vozidla tím, že řídí tramvaj ne na základě řidičského oprávnění, ale na základě průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla, který je vydáván podle 12

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2004, sp. zn. 11 Tdo 594/2004.


zvláštního právního předpisu13. Jelikož tento průkaz neobsahuje mimo jiné fotografii, má oproti řidičům motorových vozidel povinnost mít u sebe i občanský průkaz. Jezdec na zvířeti musí splňovat obdobné podmínky jako řidič nemotorového vozidla, ovšem s tím rozdílem, že neřídí žádné vozidlo, neboť zvíře není, podle výkladových pravidel zákona o silničním provozu, bráno jako vozidlo, což, jak uvidíme v následujících kapitolách, bude hrát podstatnou roli z hlediska kvalifikace některých přestupků uvedených v zákoně o silničním provozu. Jezdec na zvířeti také musí, na rozdíl od řidiče nemotorového vozidla, tedy s výjimkou vozky, který může řídit potahové vozidlo od patnácti let, splňovat předepsanou minimální věkovou hranici, což je patnáct let resp. dvanáct let, pokud by jel na zvířeti za doprovodu další osoby ve věku minimálně patnácti let. Řidičem naopak není osoba, která tlačí motorové vozidlo, případně tlačí či táhne nemotorové vozidlo. Takovou osobu tedy nelze jako řidiče postihnout za požití alkoholického nápoje či jiné návykové látky dle § 125c zákona o silničním provozu, není však vyloučena odpovědnost za přestupek podle § 30 (přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi) zákona o přestupcích v důsledku porušení § 16 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tabákový zákon“)14. Stejným způsobem pak můžeme kvalifikovat jednání osoby, která jede na vícesedadlovém kole (tzv. tandemy) a sedí vzadu, kde pouze šlape, protože nemá k dispozici ani pohyblivá řídítka, brzdy či jiné ovládací prvky, tedy vozidlo de facto neřídí.

2. 2. Pojem chodce Chodcem se rozumí dle ustanovení § 2 písm. j) zákona o silničním provozu cit.: „…i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně.“. Tento pojem není z pohledu zákonodárců příliš povedený, protože jednak nevymezuje chodce přesně (viz „a podobně“), ale především může vyvolávat aplikační potíže např. u osoby, která vede motocykl o objemu válců nad 50 cm3, neboť v takovém případě se již nejedná podle tohoto pojmu o chodce, řidič to také není, takže půjde o blíže nespecifikovaného účastníka silničního provozu. Naopak z pojmu chodce jasně vyplývá, což většině lidem, jako účastníkům silničního provozu není známo, že chodcem je i osoba, která se pohybuje na kolečkových bruslích, proto musí jet po chodníku resp. stezce pro chodce a ne se pohybovat po vozovce, což je velmi častý jev. Na vozovce by se taková osoba mohla pohybovat jen v případě, že v daném úseku není chodník nebo stezka pro chodce resp. není schůdný, pak se ale musí pohybovat na vozovce vlevo proti směru jízdy vozidel a ne vpravo, tak jak lze právě v běžném provozu často sledovat. Jedinou výjimku z pohledu pravidel provozu na pozemních komunikacích má osoba pohybují se na kolečkových bruslích a obdobném vybavení oproti běžnému chodci v tom, že se může pohybovat i na stezce pro cyklisty. Bohužel v tomto případě se jedná o neznalost dopravních předpisů, neboť ani na tomto úseku neexistují kvalitní preventivní a osvětové programy státu.

13

§ 35 odst. 1 písm. e) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Leitner M., Vraná J. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a předpisy prováděcí a souvisící s komentářem. 4. vydání, Praha: Linde 2012. Str. 28.

14


B. Zvláštní část 1. Správní delikty (přestupky) v rámci silničního provozu ve vztahu k činnosti strážníka S účinností od 1. srpna 2011 došlo k zásadní novele zákona o silničním provozu, a to zák. č. 133/2011 Sb. Jednou z těchto zásadních změn je i přesunutí celé materie přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu z § 22 zákona o přestupcích do § 125c zákona o silničním provozu, v zásadě bez výrazných změn. A právě v návaznosti na činnost strážníka, který se ze zákona podílí na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, bude této problematice věnována celá tato kapitola. Z hlediska řazení podkapitol bude postupováno podle systematiky řazení jednotlivých skutkových podstat v § 125c zákona o silničním provozu, navíc z pohledu strážníka s doplněním, zda daný přestupek je oprávněn řešit na místě v blokovém řízení a případně v jaké výši, či jej bude povinen oznámit věcně a místně příslušnému správnímu orgánu k projednání, resp. zda se daného přestupku dotýká bodový systém. Dále je třeba také připomenout, že z pohledu formálních znaků se některé skutkové podstaty těchto přestupků překrývají s trestnými činy. Proto bude tomuto srovnání také věnována pozornost. Poté následuje pasáž věnující se přestupkům provozovatelů vozidel, a to nepodnikajících fyzických osob, neboť v případě provozovatele vozidla jako podnikající fyzické osoby resp. právnické osoby se jedná o jiný správní delikt, což je také jedna ze změn, kterou přináší výše uvedená novela. V poslední pasáži této kapitoly pak bude věnována pozornost novému správnímu deliktu provozovatele vozidla ve spojení s řešením problematiky osoby blízké, a to s účinností od 19. 1. 2013.

1. 1. Přestupky spočívající v technickém stavu vozidel Skutkové podstaty, které se dotýkají technického stavu vozidel, máme uvedeny v § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 až 3. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1. Podle bodu 1 se přestupku dopustí ten cit.: „… kdo řídí vozidlo, na němž v rozporu s jiným právním předpisem15 není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen "registrační značka") nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena…“. V tomto případě je porušen zájem společnosti spočívající jednak v povinnosti užívat v silničním provozu pouze vozidla, která jsou k tomu technicky způsobilá, což je předpokladem pro registraci vozidla a vydání registrační značky a jednak ve společenském zájmu identifikovat vozidlo, se kterým byl spáchán přestupek resp. trestný čin v rámci silničního provozu. Takové jednání je pro společnost škodlivé a krajně nežádoucí. Z hlediska naplnění všech znaků tohoto přestupku je třeba také v konkrétních případech zkoumat, zda je naplněn materiální znak resp. zavinění, např. v situaci, kdy registrační značka se uvolní během jízdy, aniž by to řidič zaregistroval. Důvodem může být vedle únavy materiálu i najetí jiného vozidla do registrační značky tažným zařízením tak nešťastně, že bude porušen spoj, což nemusí být zběžnou kontrolou před jízdou patrné. Na druhou stranu nebude pochyb o přestupku, pokud půjde o záměrné jednání řidiče, ať se bude jednat o jakýkoliv důvod, samozřejmě mimo okolností vylučujících protiprávnost jednání (např. jednání v krajní nouzi). Příkladem může být rozsudek Nejvyššího správního soudu v případě, kdy řidič vědomě a opakovaně užíval vozidlo bez registračních značek s odůvodněním, že mu byly odcizeny, a protože vozidlo potřebuje k zaměstnání, musí s ním jezdit, než mu budou vydány jiné, odvolávaje se na

15

Zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.


nenaplnění materiálního znaku přestupku a tedy na špatné posouzení věci v samotném správním řízení ze strany správního orgánu jak první, tak i druhé instance16. Nejvyšší správní soud tuto argumentaci vyloučil s tím, že materiální znak byl naplněn tím, že stěžovatel užil k jízdě vozidlo bez tabulek registrační značky, stál s ním na zákazu státní, nepředložil doklad o tzv. povinném ručení, opakovaně užil k jízdě vozidlo bez registračních značek, přičemž v tom pokračoval nadále, ačkoliv mohl a měl vědět, že jeho jednání je v rozporu se zákonem, přičemž o tom byl prokazatelně poučen příslušnicí Policie ČR. Konstatoval, že takové jednání je společensky nebezpečné a škodlivé a je krajně nežádoucí. Navíc právní úprava dává správnímu orgánu prostor k tomu, aby přihlédl k závažnosti přestupku dle § 12 zákona o přestupcích, mj. zejména ke způsobu jeho spáchání, následkům, okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, čehož správní orgán také využil, neboť samotná pokuta i zákaz činnosti byl uložen na spodní hranici, od které navíc nelze dle zákona upustit (byla uložena pokuta 5.000,- Kč a zákaz činnosti na 6 měsíců). Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěry krajského soudu a kasační stížnost zamítl. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení; v případě důvodného podezření, že vozidlo bylo odcizeno, přivolá na místo policii dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu, v případě vozidla technicky nezpůsobilého k provozu na pozemních komunikacích přivolá na místo policii k vyslovení zákazu další jízdy dle § 124 odst. 9 písm. e) zákona o silničním provozu; jinak oznamuje správnímu orgánu. § 125c odst. 1 písm. a) bod 2. Podle druhého bodu výše uvedené skutkové podstaty se dopustí přestupku řidič tím, že cit.: „… kdo řídí vozidlo, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost…“. Tato skutková podstata byla vložena do zákona na základě jednání především řidičů motocyklů, kteří ve snaze uniknout postihům za přestupky v silničním provozu, nejčastěji rychlou jízdu, zakrývali registrační značku na motocyklu třeba pomocí dámských kalhotek, nebo je různě ohýbali pod sedák, aby právě znemožnili, resp. podstatně ztížili čitelnost registračních značek. Samozřejmě i zde lze počítat s liberačními důvody, např. v případě nepříznivých klimatických podmínek, kdy např. během jízdy dojde k namrznutí registrační značky a v důsledku sněhu a námrazy se stane nečitelnou. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, oznamuje správnímu orgánu. § 125c odst. 1 písm. a) bod 3. Podle třetího bodu výše uvedené skutkové podstaty se dopustí přestupku řidič tím, že cit.: „… řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích…“. Důležitým znakem tohoto přestupku je bezprostřední ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Samotná technická nezpůsobilost nepostačí, byť samozřejmě nelze provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které nebylo schválené do provozu. Jako příklad je možno uvést provozování vozidla bez platné technické prohlídky, což podle zákona20 znamená, že vozidlo je technicky nezpůsobilé provozu na pozemních komunikacích, nicméně může být fakticky v dobrém technickém stavu, což bude vylučovat bezprostřední ohrožení ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích. Proto je důležité určit, co lze považovat za technickou nezpůsobilost vozidla, mající za následek bezprostřední ohrožení ostatních účastníků 16

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. července 2010, čj. 4 As 10/2010 – 58.


silničního provozu. Zákon tyto kritéria přímo nedefinuje, určitým vodítkem by mohl být § 36 odst. 1 až 10 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška o technické způsobilosti“), kde jsou uvedeny jednotlivé závady ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, jako je např. nefunkční brzdový systém, nefunkční osvětlení vozidel apod. Pro daný přestupek je ovšem důležitá „bezprostřednost“ ohrožení, proto bude na policii resp. příslušném správním orgánu určit, zda zjištěná závada bude v konkrétní situaci a za konkrétních podmínek přímo ohrožovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Nefunkční brzdový systém bude takovou závadou za všech okolností, naopak nevyhovující vzorek či druh pneumatiky pouze za situace, kdy je vozovka zledovatělá. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, je povinen přivolat na místo policii dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu.

1. 2. Přestupky spočívající v požití návykových látek Skutkové podstaty přestupků, které se týkají požití návykových látek ze strany řidiče, nalezneme v § 125c odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o silničním provozu. Jejich společným jmenovatelem je zájem společnosti, aby nebyl ohrožován provoz na pozemních komunikacích v důsledku řízení vozidel resp. jízdou na zvířeti pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, kde jsou rozhodující účinky požité látky, ne pouhá návykovost17. § 125c odst. 1 písm. b) Podle výše uvedeného písm. b) se dopustí přestupku cit.: „… kdo v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem…“. Z této skutkové podstaty vyplývá, že se skládá ze dvou částí. V první části se postihuje jednání řidiče, kdy řídí vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje18 nebo užití jiné návykové látky1920. V takovém případě stačí jako důkaz, že došlo k požití alkoholu resp. jiné návykové látky bezprostředně před jízdou (řidič před několika svědky vypije láhev alkoholického piva a následně nastoupí do vozidla a řídí), aniž by se musel prokazovat stupeň ovlivnění řidiče či hladina naměřeného alkoholu. Ve druhé části se naopak postihuje jednání řidiče, kdy řídí vozidlo ještě pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, jde o tzv. zbytkové množství alkoholu nebo jiné návykové látky. V takovém případě je nutností dokazování přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky a také jeho množství u řidiče v době, kdy řídil vozidlo či jel na zvířeti. V § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu má řidič povinnost podrobit se na výzvu mimo jiné strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Každý řidič má tedy povinnost se této výzvě podrobit, ohledně způsobu samotného provedení vyšetření pak výše uvedené ustanovení § 5 odkazuje na zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tabákový zákon“), kde v § 16 připouští dva druhy vyšetření, a to jednak orientační vyšetření, čímž se rozumí dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůže nebo sliznic, jednak odborné lékařské vyšetření, čímž se rozumí cílené klinické vyšetření lékařem především odběrem biologického materiálu (zejména je prováděn odběr vzorku žilní krve či moči). Z hlediska průkaznosti orientačního vyšetření se v tomto ustanovení navíc uvádí cit.: „… spočívá-li 17

Jelínek J. a kol. Trestní právo hmotné. 2. vydání, Praha: Leges, 2010. Str. 682. Zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů - § 2 písm. k) lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí též jiný nápoj, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. 19 Zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. a) – např. heroin, konopí. 18


orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právní předpisem21, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření…“. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě, kdy např. policista resp. strážník provede orientační vyšetření pomocí kalibrovaného analyzátoru alkoholu v dechu, postačí tento výstup jako důkaz pro správní řízení. Na druhou stranu je právem každého řidiče, aby tento druh vyšetření odmítl a požadoval klinické vyšetření pomocí odběru biologického materiálu. Samotné orientační vyšetření provádí policie resp. obecní policie pomocí přístrojů Dräger, které splňují všechny výše uvedené náležitosti, aby nemusel řidič absolvovat klinické vyšetření. Slabým článkem je provádění orientačního vyšetření na přítomnost psychotropních a omamných látek, neboť policie příslušnými přístroji je vybavena v současné době minimálně a obecní policie téměř vůbec. Sice existují účinné mobilní přístroje, jako je např. Dräger Drug Test 5000, který dokáže detekovat amfetaminy, metamfetaminy, opiáty, kokain a jeho matabolity, benzodiazepiny a kanabionidy, ale jeho pořizovací cena je cca 70.000,- Kč, tedy téměř dvojnásobná oproti přístroji pro dechovou zkoušku, ale především samotné vyšetření jednoho20 řidiče přijde na cca 500,- Kč, což je cena výměnné kazety pro provedení jednotlivého testu, která se vkládá s obsahem slin do tohoto přístroje k vyhodnocení. A provedení orientačního vyšetření starší jednorázovou nepřístrojovou metodou přijde na cca 700,- Kč. To je důvod, jak je již uvedeno výše, proč se raději řidiči orientují na tyto látky s vědomím, že při případné kontrole budou podrobeni pouze dechové zkoušce na alkohol a tudíž přítomnost jiné návykové látky nebude prokázána. V rámci klinického vyšetření, které je prováděno pomocí rozboru krve, se užívá dvou různých metod, a to pomocí plynové chromatografie, která je založena na principu rozdělení jednotlivých těkavých látek z krve (její předností je jednoznačné rozlišení etanolu od dalších těkavých látek) a následně probíhá ověření správnosti výsledku druhou metodou, tzv. Widmarkovou zkouškou, jejíž výhodou je vysoká citlivost a poměrná jednoduchost. Co se týče naměřených hodnot, judikatura21 uznává jako zjištěnou přítomnost alkoholu při orientačním vyšetření pomocí dechového analyzátoru hodnotu překračující 0,24 promile (hodnota 0,2 promile je brána jako fyziologická hladina, která může být v krvi způsobena i jiným vlivem než užitím alkoholu a hodnota 0,04 promile jako technická odchylka přístroje) a v případě klinického vyšetření, dle výše uvedeného, hodnotu překračující 0,2 promile. U jiných návykových látek jsou hodnoty, při jejichž překročení je řidič pod jejich vlivem, stanoveny u THC 1 ng/ml, u amfetaminu 25 ng/ml a morfinu 10 ng/ml22. Přibližnou hladinu alkoholu v krvi lze určit i z hladiny alkoholu v moči, a to stanovením nejméně možné hladiny. Zpravidla se počítá podle vzorce: hladina alkoholu v krvi se rovná hladina alkoholu v moči děleno 1.52 a mínus 0,608 dle znaleckých posudků z oboru zdravotnictví23. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, je povinen přivolat na místo policii dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu. § 125c odst. 1 písm. c) Podle výše uvedeného § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu se přestupku dopustí ten, kdo cit.: „…řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky…“. Z této skutkové podstaty vyplývá, že obligatorním znakem je stav vylučující způsobilost. Stav vylučující způsobilost je dán u řidiče motorového vozidla vždy, jestliže hladina alkoholu v krvi dosáhla 1 promile (tzv. absolutní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla), případně i nižší (tzv. relativní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla), kde je ovšem znaleckými posudky třeba prokázat takovouto nezpůsobilost24. 20

Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb. 21 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2010, čj. 8 As 59/2010 – 85. 22 Leitner M., Vraná J. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a předpisy prováděcí a souvisící s komentářem. 4. vydání, Praha: Linde 2012. Str. 438. 23 Kučerová H. Dopravní přestupky v praxi: podle stavu k 1. 7. 2006. Praha: Linde, 2008. Str. 80. 24 Jelínek J. a kol. Trestní právo hmotné. 2. vydání, Praha: Leges, 2010. Str. 681


Co se týče této skutkové podstaty, je subsidiární k trestnému činu podle§ 274 odst. 1 trestního zákoníku, o čemž bude pojednáno v následující kapitole. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, je povinen přivolat na místo policii dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu. § 125c odst. písm. d) Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se dopustí ten, kdo cit.: „…se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro její zdraví…“. Tato skutková podstata slouží k ochraně zájmu společnosti na tom, aby se nemohl řidič vyvinit z daného přestupku takovým jednáním, kdy odmítne orientační i klinické vyšetření s tím, aby mohl následně tvrdit neprůkaznost ovlivnění návykovými látkami při řízení a dožadovat se zásady „neprokázaná vina se bere jako prokázaná nevina“. Proto v tomto případě není řidič sankcionován za ovlivnění návykovou látkou při řízení, ale za samotné odmítnutí vyšetření, kdy je irelevantní zjištění, zda byl v době řízení pod vlivem návykové látky. A aby nemohl kalkulovat ohledně výměry sankce, zda se mu nevyplatí odmítnout vyšetření, jsou zde stanoveny stejné sankce jako u výše uvedeného přestupku dle písm. c). Přesto může takové jednání přinést pachateli prospěch, a to z pohledu trestního zákoníku, neboť při účelovém odmítnutí vyšetření se může vyvinit z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku v případě, kdy by jinak bylo zjištěno vyšetřením řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, neboť nelze podle § 114 odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, si vynutit odběr krve a jiné odběry představující zásahy do tělesné integrity překonáním odporu osoby. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, je povinen přivolat na místo policii dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu.

1. 2. 1. Srovnání s trestnými činy Jak již bylo výše uvedeno, v případě, kdy u řidiče je zjištěn stav vylučující způsobilost, najdeme duplicitní ustanovení v § 274 odst. 1 trestního zákoníku cit.: „Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.“. Vzhledem k obecné zásadě subsidiarity přestupků k trestným činům, uvedené v samotném pojmu přestupku v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, je třeba nejprve porovnávat, zda nejsou naplněny znaky trestného činu v kontextu se zásadou subsidiarity trestní represe dle § 12 odst. 2 trestního zákoníku, a teprve při vyloučení trestného činu je možné aplikovat skutkovou podstatu přestupku. Jestliže je však u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi, pak je v důsledku toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo a jsou naplněny zákonné znaky tohoto trestného činu. Závěr o naplnění zákonných znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku přichází v úvahu i tehdy, je-li v konkrétním případě zjištěno, že i menší množství alkoholu v krvi řidiče blížící se hranici jednoho promile vylučovalo jeho způsobilost řídit motorové vozidlo. V takových případech mohou být důkazem o míře ovlivnění řidiče alkoholem a o vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů či jiných osob o chování řidiče, resp. o jeho způsobu jízdy25. Na druhou stranu dle judikatury jede-li řidič motorového vozidla v podnapilém stavu jen proto, aby po dopravní nehodě zajistil lékařskou pomoc pro zraněného účastníka nehody, přichází v úvahu posuzování tohoto jednání z hlediska ustanovení § 28 trestního zákoníku o krajní nouzi26, například v místě, odkud nelze jinak přivolat pomoc. V těchto případech je třeba připomenout značnou zdrženlivost Nejvyššího správního soudu jak z hlediska proporcionality, tak i 25 26

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, čj. 5 Tdo 874/2007. NS sp. zn. 1 Tz 2/68.


subsidiarity. I jízda na jízdním kole ve stavu podnapilosti není činností dle § 274 trestního zákoníku s ohledem ke srovnání motorového vozidla a kola27. Pro tento trestný čin je typické, že hrozící nebezpečí je jen vzdálené. Jedná se o tzv. abstraktně ohrožovací trestný čin, tedy nebezpečí v těchto případech nemusí přímo resp. bezprostředně hrozit, stačí pouhá možnost ohrožení zájmu chráněného zákonem.

1. 3. Přestupky související s oprávněním řídit motorové vozidlo Skutkové podstaty přestupků související s oprávněním řídit motorové vozidlo najdeme v § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 až 5 zákona o silničním provozu. Jejich společným jmenovatelem je v tomto případě speciální subjekt – řidič motorového vozidla. Tohoto přestupku se tak nemůže dopustit ani řidič nemotorového vozidla, jezdec na zvířeti či řidič tramvaje, neboť tramvaj není specifikována zákonem o silničním provozu jako motorové vozidlo. Zájmem společnosti v tomto případě je, aby motorová vozidla řídili pouze řidiči, kteří jsou k tomu nejen dostatečně odborně způsobilí, ale zároveň mají i platné povolení v podobě řidičského oprávnění a tedy naopak, pokud řidičské oprávnění pozbyli, resp. jim bylo odňato, aby se nemohli jako řidiči motorových vozidel silničního provozu účastnit. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. Podle bodu 1 se přestupku dopustí ten řidič motorového vozidla, který není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 zákona o silničním provozu. Jedná se o případy, kdy řidič buď nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění či jej pozbyl v důsledku uložení sankce resp. trestu zákazu činnosti, dosažení počtu dvanácti bodů v rámci bodového hodnocení, pozbytí zdravotní či odborné způsobilosti nebo řídí motorové vozidlo či jízdní soupravu s nepostačující skupinou resp. podskupinou řidičského oprávnění či takovou skupinu má, ale nerespektuje omezení této skupiny příslušným harmonizačním kódem2829. Jako příklad je možné uvést řidiče, který absolvoval praktickou část výcviku v autoškole, včetně přezkoušení, pouze na osobním motorovém vozidle s automatickou převodovkou, čímž sice získá řidičské oprávnění skupiny „B“, ale pouze pro motorová vozidla s automatickou převodovkou. Tuto informaci bude mít zaznamenanou i v samotném řidičském průkazu, kde u výše uvedené skupiny „B“ bude uveden harmonizační kód „10.02“, což znamená, že nemůže řídit motorové vozidlo sice spadající do této skupiny řidičského oprávnění, ale bez automatické převodovky. V některých výše uvedených případech může být naplněna i skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 337 trestního zákoníku, o čemž bude pojednáno v následující kapitole. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, je povinen přivolat na místo policii dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu. § 125c odst. 1 písm. e) bod 2. Podle bodu 2 se dopustí přestupku řidič, který řídí motorové vozidlo, i když mu byl zadržen na místě řidičský průkaz policistou podle § 118b, a to pouze ve vymezených případech podle § 118a zákona o silničním provozu. Pokud nebude řidiči vrácen řidičský průkaz příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, kterému jej po zadržení předá policista, nesmí řidič řídit motorové vozidlo do doby rozhodnutí o přestupku. Tato doba se pak následně započítává do doby zákazu činnosti, pokud byl ve správním resp. trestním řízení řidiči uložen. Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, přivolá na místo policii k vyslovení zákazu další jízdy dle § 124 odst. 9 písm. e) zákona o silničním provozu. § 125c odst. 1 písm. e) bod 3. a 4.

27 28

NS sp. zn. 2 Tz 15/65. § 11 a násl. vyhl. č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů.


Podle bodu 3 a 4 se dopustí přestupku řidič, který řídí vozidlo a není držitelem platného průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo záznamu o profesní způsobilosti řidiče v řidičském průkazu29, resp. není držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti dle § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu. Průkaz profesní způsobilosti řidiče je obecně povinen mít řidič motorového vozidla, jehož maximální přípustná hmotnost převyšuje 3,5 tuny resp. je určené pro přepravu osob s více jak 8 místy k sezení, vyjma místa řidiče, a to za předpokladu, že vozidlo řidič užívá v rámci svého povolání nebo podnikání, pokud řízení je hlavním předmětem této činnosti. Platný posudek o zdravotní způsobilosti je pak povinen mít řidič u sebe ode dne dovršení 60 let věku (s povinností pravidelné periody obnovování – 65, 68 let a následně každé dva roky). Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení; teoreticky přivolá na místo policii k vyslovení zákazu další jízdy dle § 124 odst. 9 písm. e) zákona o silničním provozu, prakticky však není oprávněn požadovat předložení těchto dokladů. § 125c odst. 1 písm. e) bod 5. Podle bodu 5 se dopustí přestupku ten, kdo řídí motorové vozidlo a pozbyl jako řidič, který je držitelem řidičského průkazu Evropské unie, řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, právo k řízení motorového vozidla na území České republiky v důsledku dosažení hranice 12 bodů v rámci bodového hodnocení (v případě takového pozbytí se řidičský průkaz zasílá úřadu, který jej vydal s tím, že zákaz řízení se týká pouze České republiky). Strážník není oprávněn projednat tento přestupek v blokovém řízení, je povinen přivolat na místo policii dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu.

1. 3. 1. Srovnání s trestnými činy Skutkové podstaty přestupků dle předchozí kapitoly podle bodů 1 a 5 jsou subsidiární k trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a), kdy řidič maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že řídí motorové vozidlo, i když mu byla tato činnost takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Vzhledem k novele tohoto ustanovení s účinností od 1. prosince 2011, kdy do této skutkové podstaty byl přidán text „nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl“, půjde již zcela jednoznačně o trestný čin i v případě dosažení 12 bodů v rámci bodového hodnocení, kdy přichází řidič o řidičské oprávnění přímo ze zákona. Naopak s účinností od 1. ledna 2010 již není trestným činem (od 1. července 2006 to byl § 180d) samotné řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění.

1. 4. Přestupky související s řízením vozidla V této kapitole bude pojednáno o přestupcích uvedených v § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 až 11. Jde o vyčlenění skutkových podstat přestupků závažnějšího charakteru z tzv. zbytkových skutkových podstat přestupků uvedených v § 125c odst. 1 písm. k), a to z důvodu možnosti uložení adekvátních vyšších sankcí, odpovídajících závažnosti těchto přestupků. Pro tyto přestupky je typické, že se jich může dopustit pouze řidič při řízení vozidla. Nelze za ně tedy postihnout řidiče při jízdě na zvířeti, byť by jinak objektivní stránku přestupku naplňoval, neboť zvíře není podle zákona o silničním provozu považováno za vozidlo. § 125c odst. 1 písm. f) bod 1. Jde o přestupek spáchaný řidičem vozidla za předpokladu, že poruší povinnost, kdy nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové 29

§ 46 zák. č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění pozdějších předpisů.


zařízení dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, s výjimkou řidiče vozidla bezpečnostních sborů, ozbrojených sil a vojenského zpravodajství při plnění služebních povinností, řidiče vozidla obecní policie při plnění jejích povinností a řidiče vozidel jednotek požární ochrany a poskytovatele zdravotnické záchranné služby při řešení mimořádných událostí a Horské služby při řešení mimořádných událostí. Z výše uvedeného vyplývá jistý nesoulad v případě, kdy by takto jednal řidič v podobě jezdce na zvířeti. Jeho jednání by se muselo kvalifikovat jako přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) pro porušení povinnosti věnovat se plně jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích dle § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Nesoulad by pak spočíval v odlišnosti sankcí v případě blokového řízení, kdy např. v případě telefonování za jízdy na kole hrozí pokuta do 1.000,- Kč, v případě jezdce na zvířeti pak pokuta do 2.000,- Kč. Nakonec bych ještě chtěl připomenout nešvar řidičů, kteří spoléhají na to, že policista resp. strážník při odhalení takového přestupku nemá žádný důkaz, což v případném správním bude znamenat pouze tvrzení proti tvrzení, což musí vést k odložení věci. Že tomu tak vždy není, potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu30 cit.: „K osobě policisty a tím i věrohodnosti jeho výpovědi Nejvyšší správní soud dodává, že nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení, neboť na rozdíl od stěžovatele neměl policista na věci a jejím výsledku jakýkoli zájem, vykonával jen svoji služební povinnost při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem; nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by policista v této věci uvedené zásady překročil. Nebyla proto shledána důvodnou námitka stěžovatele, že správní orgány i krajský soud vycházely v dané věci z „trojjediného zdroje”, jímž bylo „Oznámení přestupku”, úřední záznam a svědecká výpověď téhož policisty. Ostatně s ohledem na povahu věci se jiný v úvahu přicházející důkaz nenabízí.“ Pokud tedy obviněný nenavrhne žádný důkaz či skutečnost na svoji obhajobu, nebo nenamítne reálnou podjatost policistů, může být i za těchto okolností pravomocně uznán vinným. Strážník je oprávněn řešit na místě v blokovém řízení do výše 1.000,- Kč tento přestupek pouze v případě, že půjde o řidiče nemotorového vozidla (např. cyklista), neboť v těchto případech ho k tomu zmocňuje ustanovení § 86 písm. d) bod 2. zákona o přestupcích, kdy u řidičů nemotorových vozidel je oprávněn projednávat v blokovém řízení obecně porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích. Naopak u řidičů motorových vozidel tento přestupek řešit blokově není oprávněn, takže jej musí oznámit věcně a místně příslušnému správnímu orgánu (odbor dopravy OÚ obce s rozšířenou působností podle místa spáchání přestupku). § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. – 4. Jde o přestupky, kdy řidič vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost. Jednotlivé body jsou koncipovány tak, že je zde odlišena závažnost takového jednání podle toho, o kolik je nejvyšší dovolená rychlost překročena. Z tohoto úhlu pohledu je nejvýše sankcionována jízda řidiče, kdy podle bodu 2 překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více, mimo obec pak o 50 km/h a více. V takovém případě se ukládá sankce v podobě pokuty od 5.000,- Kč do 10.000,- Kč a zákaz činnosti od 6 měsíců do 1 roku (vyjma řidičů nemotorových vozidel, kterým se ze zákona takovýto zákaz činnosti uložit nedá). J likož pro celou materii přestupků uvedených v zákoně o silničním provozu platí pravidlo, že v případě, kdy se za přestupek ukládá zákaz činnosti, nelze jej projednávat v blokovém řízení, není strážník oprávněn tento přestupek projednat v blokovém řízení, a to ani v případě řidičů nemotorových vozidel (předpokládejme spíše teoreticky vzhledem k výši překročení nejvyšší dovolené rychlosti), kterým sice nelze uložit zákaz činnosti, avšak vzhledem k minimální výši předepsané sankce za tento přestupek (viz výše 5.000,- Kč), od které nelze v řízení o přestupku (blokové řízení je zkrácené řízení o přestupku) upustit (§ 125c odst. 8 zákona o silničním provozu), by případná bloková pokuta ve výši 30

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2007, čj. 4 As 19/2007-114.


maximálně 1.000,- Kč (viz § 13 odst. 2 zákona o přestupcích) byla nedostačující vzhledem k výše uvedenému. V případě bodu 3 jde o překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 20 km/h a více, mimo obec pak o 30 km/h a více. I zde, za předpokladu spáchání tohoto přestupku v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, se uloží zákaz činnosti od 1 měsíce do 6 měsíců, opět vyjma řidičů nemotorových vozidel. Za tento přestupek může uložit v blokovém řízení strážník pokutu do 2.500,- Kč za předpokladu, že nejde o výše uvedenou recidivu31, kdy se ukládá zákaz činnosti a nelze tedy přestupek opět řešit v blokovém řízení. To se samozřejmě netýká řidičů nemotorových vozidel, u kterých nepřipadá v úvahu uložení zákazu činnosti, takže tento aspekt u nich nemusí brát strážník v potaz při ukládání blokové pokuty. U řidičů motorových vozidel (bodový systém se týká pouze řidičů motorových vozidel) musí následně strážník navíc do 3 pracovních dnů ode dne uložení blokové pokuty oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu řidiče (v případě řidiče cizince, který nemá na území ČR místo pobytu, se postupuje podle místa, kde byl spáchán skutek, na základě kterého byl řidič cizinec zařazen do registru řidičů – v tomto případě podle místa, kde poprvé spáchal přestupek spadající do bodového hodnocení) tuto skutečnost, aby mu mohl být za tento přestupek proveden v registru řidičů záznam předepsaného počtu bodů (v tomto případě jde o 3 body). V případě bodu 4 jde o překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h, mimo obec pak o méně než 30 km/h. V takovém případě je oprávněn strážník v blokovém řízení uložit pokutu do 1.000,- Kč. U řidičů motorových vozidel musí následně strážník opět do 3 pracovních dnů ode dne uložení blokové pokuty oznámit výše uvedenému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (dále jen „příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností“) tuto skutečnost, aby mu mohl být za tento přestupek proveden v registru řidičů záznam předepsaného počtu bodů (v tomto případě jde o 2 body). Nakonec bych opět chtěl upozornit na judikaturu.32 Nejvyššího správního soudu v kontextu s měřením rychlosti v obcích, kdy samotné měření prováděla najatá soukromá společnost, což byla rozšířená praxe v obcích. Nejvyšší správní soud dal za pravdu řidiči, který byl změřen při překročení rychlosti právě soukromou společností s tím, že měřit rychlost dle zákona může na pozemních komunikacích pouze policie a obecní policie a nelze tedy ani na základě veřejnoprávní smlouvy svěřit působnost v rámci veřejné správy soukromé společnosti. Proto takový důkaz není přípustný dle správního řádu. Na druhou stranu lze ale konstatovat, že není nic jednoduššího, než za takový „radar“ soukromé společnosti postavit strážníka a rozpor se zákonem zaniká, neboť měření provádí obecní policie a vlastnictví k měřícímu zařízení je z právního hlediska irelevantní. Touto cestou se také většina obcí na základě výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vydala. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5. Jde o přestupek, který se skládá ze dvou skutkových podstat. Jednak se ho dopustí řidič tím, že nezastaví vozidlo na signál, který mu přikazuje vozidlo zastavit, což se týká např. světelného signálu červené barvy „Stůj“ použitého v rámci řízení provozu na křižovatce či třeba v rámci výjezdu hasičských vozidel z hasičské zbrojnice na pozemní komunikaci a jednak tím, že nerespektuje pokyn „Stůj“ dávaný při řízení nebo usměrňování provozu osobou k tomu oprávněnou (např. policista, strážník, hasič). V žádném případě se nejedná o pokyn k zastavení vozidla dle § 79 zákona o silničním provozu. I za tento přestupek se ukládá v případě spáchání takového přestupku v 31 32

Recidivu zjišťují orgány veřejné moci díky on-line přístupu do centrálního registru řidičů. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. dubna 2008, čj. 7 As 39/2007-70.


období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, zákaz činnosti od 1 měsíce do 6 měsíců, opět vyjma řidičů nemotorových vozidel. Strážník dle stanoviska Ministerstva dopravy a nakonec i Ministerstva vnitra není oprávněn přestupek řidiče motorového vozidla spočívající v „jízdě na červenou“ projednat v blokovém řízení, neboť nejde o vjezd do míst, kde je to místní resp. přechodnou úpravou silničního provozu zakázáno, jelikož zákon v tomto případě nezakazuje vjezd, ale ukládá pouze povinnost zastavit vozidlo, tedy primárně nestanoví zákaz vjezdu, který z daného ustanovení vyplývá pouze sekundárně. Co se týče druhé skutkové podstaty (nerespektování pokynu „Stůj“ dávaného při řízení nebo usměrňování provozu), není strážník taktéž oprávněn tento přestupek u řidiče motorového vozidla projednat v blokovém řízení, neboť pokyny policisty resp. strážníka nejsou místní ani přechodnou úpravou silničního provozu. Ovšem jiná situace je u řidičů nemotorových vozidel. U nich lze tento přestupek, a to v obou skutkových podstatách řešit z pozice strážníka v blokovém řízení, neboť u řidičů nemotorových vozidel může strážník projednávat obecně porušení pravidel silničního provozu, což je zajisté i např. „jízda na červenou“. Za tento přestupek může uložit v blokovém řízení strážník pokutu do 2.500,- Kč, zákaz činnosti a bodové hodnocení se řidičů nemotorových vozidel netýká. § 125c odst. 1 písm. f) bod 6. V tomto případě se jedná o přestupky spáchané nerespektováním povinnosti dle § 5 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu nesmět ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce. Na druhou stranu je třeba upozornit na skutečnost, že ani chodec nemá absolutní přednost. Musí dát přednost tramvaji, umožnit bezpečné projetí vozidel s právem přednosti v jízdě a také nesmí vstupovat na přechod těsně před blížícím se vozidlem. Také dochází často k situacím, kdy cyklista přejíždí na kole přes přechod pro chodce v domnění, že má přednost. To ovšem není pravda, neboť přednost ze zákona má chodec, ne ten, kdo se pohybuje na přechodu, navíc se tím cyklista dopouští i přestupku. Pokud tedy čeká u přechodu cyklista a přitom sedí na kole a nohou se opírá o zem, jde z pohledu zákona o cyklistu a přijíždějící řidič mu není povinen dát přednost, na druhou stranu pokud cyklista sesedne z kola, což je mimo jiné jeho povinnost před přechodem, jedná se chodce (osoba vedoucí jízdní kolo) a řidič je povinen před přechodem zastavit a umožnit chodci přejití vozovky. Za tento přestupek je oprávněn strážník v blokovém řízení uložit blokovou pokutu do 2.500,Kč, ale pouze u řidičů nemotorových vozidel, neboť u řidičů nemotorových vozidel může strážník projednávat obecně porušení pravidel silničního provozu, což je zajisté i např. nerespektování přednosti chodce. Zákaz činnosti a bodové hodnocení se řidičů nemotorových vozidel netýká. § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. Jde o jeden z nejzávažnějších přestupků této kapitoly, neboť se jedná o předjíždění v případech, kdy je to obecnou, místní či přechodnou úpravou silničního provozu zakázáno. Tato skutková podstata byla dle výše uvedeného novelizována s účinností od 1. srpna 2011, čímž už nevznikají pochybnosti, zda lze v tomto případě uplatnit zákaz předjíždění pouze z obecného ustanovení § 17 zákona o silničním provozu, či i z místní resp. přechodné úpravy provozu. Za tento přestupek se ukládá sankce pokuty od 5.000,- Kč do 10.000,- Kč a zákaz činnosti od 6 měsíců do 1 roku. Strážník není oprávněn tento přestupek projednat v blokovém řízení, a to ani v případě řidičů nemotorových vozidel, kterým sice nelze uložit zákaz činnosti, avšak vzhledem k minimální výši předepsané sankce za tento přestupek (viz výše 5.000,- Kč), od které nelze v řízení o 25 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

přestupku (blokové řízení je zkrácené řízení o přestupku) upustit (§ 125c odst. 8 zákona o silničním provozu), by případná bloková pokuta ve výši maximálně 1.000,- Kč (viz § 13 odst. 2 zákona o přestupcích) byla nedostačující vzhledem k výše uvedenému. § 125c odst. 1 písm. f) bod 8. Skutková podstata tohoto přestupku se týká nedání přednosti v jízdě v případech, které vyplývají nejen z obecné úpravy silničního provozu (např. tzv. pravidlo pravé ruky), ale též nerespektováním místní resp. přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích (např. dopravní značka „Stůj, dej přednost v jízdě“). Za tento přestupek je oprávněn strážník v blokovém řízení uložit blokovou pokutu do 2.500,Kč, ale pouze u řidičů nemotorových vozidel, neboť u řidičů nemotorových vozidel může strážník projednávat obecně porušení pravidel silničního provozu, což je zajisté i např. nedání přednosti v jízdě. Zákaz činnosti a bodové hodnocení se řidičů nemotorových vozidel netýká. § 125c odst. 1 písm. f) bod 9. V tomto případě jde zcela jednoznačně o velmi závažný přestupek, neboť spočívá v jednání řidiče, který vjíždí na železniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno. Tento zákaz vyplývá ze samotného § 29 odst. 1 zákona o silničním provozu, kdy řidič nesmí vjíždět na železniční přejezd, je-li dávána výstraha dvěma červenými střídavě přerušovanými světly signálu přejezdového zabezpečovacího zařízení, je-li dávána výstraha přerušovaným zvukem houkačky nebo zvonku přejezdového zabezpečovacího zařízení, sklápějí-li se, jsou-li sklopeny nebo zdvihají-li se závory, je-li již vidět nebo slyšet přijíždějící vlak nebo jiné drážní vozidlo nebo je-li slyšet jeho houkání nebo pískání (toto neplatí, svítí-li přerušované bílé světlo signálu přejezdového zabezpečovacího zařízení), dává-li znamení k zastavení vozidla zaměstnanec dráhy kroužením červeným nebo žlutým praporkem a za snížené viditelnosti kroužením červeným světlem, nedovoluje-li situace za železničním přejezdem jeho bezpečné přejetí a pokračování v jízdě. I za tento přestupek se ukládá v případě spáchání takového přestupku v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, zákaz činnosti od 1 měsíce do 6 měsíců, opět vyjma řidičů nemotorových vozidel. Za tento přestupek může uložit v blokovém řízení strážník pokutu do 2.500,- Kč za předpokladu, že nejde o výše uvedenou recidivu33, kdy se ukládá zákaz činnosti a nelze tedy přestupek opět řešit v blokovém řízení. To se samozřejmě netýká řidičů nemotorových vozidel, u kterých nepřipadá v úvahu uložení zákazu činnosti, takže tento aspekt u nich nemusí brát strážník v potaz při ukládání blokové pokuty, navíc je možné u řidičů nemotorových vozidel řešit v blokovém řízení vjezd na železniční přejezd i tehdy, pokud to zakazuje obecná úprava silničního provozu (zákon), např. nedovoluje-li situace za železničním přejezdem jeho bezpečné přejetí a pokračování v jízdě. U řidičů motorových vozidel (bodový systém se týká pouze řidičů motorových vozidel) musí následně strážník navíc do 3 pracovních dnů ode dne uložení blokové pokuty oznámit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností tuto skutečnost, aby mu mohl být za tento přestupek proveden v registru řidičů záznam předepsaného počtu bodů (v tomto případě jde o 7 bodů). § 125c odst. 1 písm. f) bod 10. V tomto případě jde o přestupek, který lze spáchat pouze na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, kdy řidič ohrozí ostatní účastníky provozu tím, že se zde otáčí, jede v protisměru nebo couvá tam, kde to není dovoleno. Strážník není oprávněn řešit tento přestupek v blokovém řízení, navíc v praxi na této komunikaci ani nebude působit. § 125c odst. 1 písm. f) bod 11.

33

Zák. č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.


V tomto bodě najdeme dvě skutkové podstaty, kdy se řidič může dopustit přestupku jednak tím, že neoprávněně stojí na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením (s účinností od 1. srpna 2011 bylo pouhé zastavení přesunuto do § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu), jednak tím, že neoprávněně použije parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením při stání nebo jízdě. Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením vydává příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností osobě, která je držitelem průkazu ZTP s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou nebo držitelem průkazu ZTP/P podle jiného právního předpisu a vozidlo lze jím označit pouze v případě, řídí-li vozidlo nebo je-li ve vozidle přepravována osoba, která je držitelem parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením. Přepravovaná osoba je povinna prokázat na výzvu policisty nebo strážníka, že je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, který ji opravňuje k užívání vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Za tyto přestupky se ukládá pokuta od 5.000,- Kč do 10.000,- Kč. Dovolím si uzavřít tuto problematiku poznámkou k zaběhnuté praxi, kdy například strážníci projednávají tyto přestupky v blokovém řízení uložením pokuty do 1.000,- Kč s odkazem na obecné ustanovení § 13 zákona o přestupcích, a to v duchu shodného stanoviska Ministerstva vnitra. Domnívám se však, že strážník není oprávněn tento přestupek projednat v blokovém řízení s ohledem na minimální výši předepsané sankce za tento přestupek (viz výše 5.000,- Kč), od které nelze v řízení o přestupku (blokové řízení je zkrácené řízení o přestupku) upustit (§ 125c odst. 8 zákona o silničním provozu), kdy by případná bloková pokuta ve výši maximálně 1.000,- Kč (viz § 13 odst. 2 zákona o přestupcích) byla nedostačující vzhledem k výše uvedenému.

1. 4. 1. Srovnání s trestnými činy Některé skutkové podstaty přestupků dle předchozí kapitoly mohou za určitých podmínek inklinovat k trestnému činu obecného ohrožení dle § 272 resp. § 273 (nedbalostní). Skutkovou podstatu tohoto trestného činu naplní ten, kdo způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Zásadní je pojem „obecné nebezpečí“, kdy se musí jednat o takové jednání pachatele, které vede k bezprostřednímu nebezpečí smrti resp. těžké újmy na zdraví u více osob nebo škody velkého rozsahu na cizím majetku. Dle judikatury se v praxi vyžaduje bezprostřední ohrožení nejméně 7 osob, kdy jim hrozí smrt nebo těžká újma na zdraví34. Typické je pro tuto skutkovou podstatu nekontrolovatelný sled událostí, který se vymyká vůli pachatele i ohrožených osob, kdy je obtížné a zpravidla i nemožné ohrožení čelit. Za výše uvedených podmínek by se mohlo tímto trestným činem stát jednání uvedené jako přestupek v předchozí kapitole v písm. f) bodě 5 či 8, pokud by řidič např. hromadného dopravního přestupku nerespektoval na křižovatce světelný signál „Stůj“ či dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě“ a velkou rychlostí vjel do rušné křižovatky; v případě písm. f) bodu 7 za situace, kdy by řidič nákladního automobilu při předjíždění v rozporu s pravidly silničního provozu v protisměru smetl autobus plný lidí; v případě písm. f) bodu 9 za situace, kdy vjíždí řidič nákladní soupravy v rozporu s pravidly silničního provozu na železniční přejezd v momentě, kdy přijíždí i vlaková souprava a v neposlední řadě i v případě písm. f) bodu 10, pokud například řidič motorového vozidla ujede několik kilometrů na dálnici v protisměru velkou rychlostí a za hustého provozu. Nejen pro tento případ, ale i pro ostatní výše uvedené ovšem nestačí takto zobecňovat, důležité je posoudit každý případ individuálně, musí se posuzovat všechny okolnosti jak je patrné z usnesení Nejvyššího soudu35, který právě na základě výše uvedeného vyhověl 34 35

Jelínek J. a kol. Trestní právo hmotné. 2. vydání, Praha: Leges, 2010. Str. 676. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2007, sp. zn. 6 Tdo 1025/2007.


obviněnému řidiči, který se dovoláním domáhal zrušení rozsudku krajského soudu, který jej odsoudil za trestný čin obecného ohrožení, kterého se měl dopustit jízdou po dálnici v protisměru v délce cca 11 km. Ve svém odůvodnění Nejvyšší soud konstatoval, že krajský soud nebral v potaz konkrétní okolnosti, které na místě panovaly, neboť se jednalo o brzkou ranní hodinu, kdy podle vyjádření policie byla hustota provozu na stupni 0 až 1, nezkoumal ani způsob jízdy pachatele, jinak řečeno, zda skutečně šlo v rámci jeho jednání o vydání lidí (spolujezdců ve vozidle obviněného i osob ve vozidlech míjených) v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Neztotožnil se tedy ani se závěrem krajského soudu, že nelze předpokládat, že by v časných ranních hodinách řádově přes deset kilometrů potkal méně než sedm vozidel s jedním řidičem a z čehož dovodil bezprostřední ohrožení jejich řidičů na životě nebo v podobě těžké újmy na zdraví. Nejvyšší soud konstatoval cit.: „…že obecné nebezpečí vznikne, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity hrozí bezprostředně, což znamená výrazné přiblížení se k poruše. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, avšak jen po splnění dalších podmínek, které jsou ještě v moci pachatele nebo jiných osob. Pro stav obecného nebezpečí – i když k poruše vůbec nemusí dojít – je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž je vznik poruchy závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob…“. Proto následně rozsudky soudů zrušil a přikázal věc znovu projednat.

1. 5. Přestupky spočívající v omezení jízdy některých vozidel Přestupku proti § 125c odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu se dopustí řidič, který nerespektuje omezení jízdy některých vozidel podle § 43 výše uvedeného zákona. Jde především o zákaz na dálnici a na silnici I. třídy jízdy nákladním a speciálním automobilům a zvláštním vozidlům o maximální přípustné hmotnosti převyšující 7 500 kg a nákladním a speciálním automobilům a zvláštním vozidlům o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3500 kg s připojeným přípojným vozidlem v neděli a ostatních dnech pracovního klidu v době od 13.00 do 22.00 hodin, v sobotu v období od 1. července do 31. srpna v době od 7.00 do 13.00 hodin, v pátek v období od 1. července do 31. srpna v době od 17.00 do 21.00 hodin. Ve výše uvedeném je zakotven zájem společnosti, aby hlavně v období, kdy se zvyšuje hustota provozu způsobená hromadnou migrací vozidel v pátek odpoledne či sobotu ráno z měst, resp. v neděli odpoledne zpět, tzn. v době víkendového provozu, byla zabezpečena bezpečnost a také plynulost silničního provozu. Tato problematika má i rovinu politickou, neboť z jedné strany je zde tlak vycházející od řadových řidičů na ještě větší omezení jízdy těchto vozidel i např. v pátek odpoledne celoročně, na druhou stranu protichůdný tlak velkých autodopravců na vládu. Nakonec nedošlo k omezení jízdy v pátek celoročně, nýbrž ke zvýšení sazeb mýtného v tuto dobu, což sice nezakazuje jízdu těchto vozidel, ale stimuluje autodopravce co nejvíce snížit provoz v pátek odpoledne a večer. Tento přestupek strážník není oprávněn projednávat v blokovém řízení, i když v případě omezení jízdy potahových vozidel resp. ručních vozíků o celkové šířce větší než 600 mm by toto oprávnění měl, avšak omezení se týká pouze silnic I. třídy mimo obec, kde zpravidla strážník vykonávat pravomoci nebude.

1. 6. Přestupky související s dopravní nehodou Pojem dopravní nehody specifikuje § 47 zákona o silničním provozu. Dopravní nehodou rozumíme událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárii nebo srážku, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Z výše uvedeného pojmu vyplývá, že o dopravní nehodu nepůjde, pokud nebude alespoň započata na pozemní komunikaci (např. nelze


podle tohoto ustanovení považovat za dopravní nehodu srážku traktoru s valníkem přímo na poli, tedy mimo účelovou komunikaci). Podmínkou také je, že k takové události musí dojít za pohybu vozidla (např. rozbití okna zaparkovaného vozidla na pozemní komunikaci ze strany jiného účastníka silničního provozu, např. chodce, nesplňuje znaky dopravní nehody). Řidič, který měl účast na dopravní nehodě, je povinen neprodleně zastavit vozidlo, zdržet se požití alkoholického nápoje a jiných návykových látek po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo návykovou látku, např. do příjezdu policie, učinit opatření k zabránění vzniku škody osobám nebo věcem, pokud tato hrozí v důsledku dopravní nehody, a spolupracovat při zjišťování skutkového stavu. Účastníci dopravní nehody, tedy včetně řidičů jsou povinni učinit vhodná opatření, aby nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích v místě dopravní nehody, tedy i zastavovat jiná vozidla, poskytnout zraněným osobám první pomoc a zajistit lékařské ošetření, označit místo dopravní nehody, umožnit obnovení provozu na pozemních komunikacích, zejména provozu vozidel hromadné dopravy osob, neprodleně ohlásit policii poškození pozemní komunikace, obecně prospěšného zařízení nebo životního prostředí, pokud k němu při dopravní nehodě došlo, prokázat si na požádání navzájem svou totožnost a sdělit údaje o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě, a v případech, kdy nevznikne povinnost oznámit nehodu policii, sepsat společný záznam o dopravní nehodě, který podepíší a neprodleně předají pojistiteli; tento záznam musí obsahovat identifikaci místa a času dopravní nehody, jejích účastníků a vozidel, její příčiny, průběhu a následků. Povinnost účastníků neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi nastává v případě, kdy dojde při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle, dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace, nebo účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaložení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Skutkové podstaty přestupků související s dopravními nehodami jsou uvedeny v § 125c odst. 1 písm. h) resp. i) bod 1 až 4. § 125c odst. 1 písm. h) Přestupku se dopustí ten, kdo způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví. Otázkou u této skutkové podstaty je, co lze vnímat pod slovy „ublíženo na zdraví“. Tuto problematiku lze dovodit z judikatury Nejvyššího správního soudu36, kdy posuzoval kasační stížnost řidiče vozidla, který byl pro tento přestupek uznán vinným, jelikož způsobil dopravní nehodu, při níž došlo ke střetu s jiným vozidlem, následkem čehož řidička tohoto vozidla utrpěla újmu na zdraví v podobě zhmoždění týla hlavy, palce pravé ruky a levé dolní končetiny s předpokládanou délkou léčby 5 dnů. Žalobce byl toho názoru, že se jedná pouze o naražení (byť bolestivé), které nedosahuje intenzity zranění. Nejvyšší správní soud poskytl tento výklad cit.: „…za zranění ve smyslu § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, v relevantním znění, nebylo lze považovat jakoukoli, byť zcela drobnou tělesnou újmu, ale tato újma musela mít vzhledem ke stanoveným minimálním sankcím za tento přestupek, které předpokládají jeho spíše vyšší typovou společenskou nebezpečnost, určitou minimální intenzitu… ve smyslu výše uvedeného…za takové zranění nelze považovat např. oděrky, menší škrábance, modřiny apod. Na straně druhé rozhodně nelze řadit mezi zranění ve smyslu uvedeného ustanovení pouze vážnější případy tělesné újmy, neboť pak by zde v podstatě nebyl prostor odlišit daný přestupek od trestného 36

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. června 2011, čj. 5 As 35/2010 - 101


činu ublížení na zdraví z nedbalosti …spáchaného v souvislosti s dopravní nehodou. Úvahu krajského soudu, podle něhož za zranění ve smyslu zmiňovaného ustanovení je třeba pokládat takový stav, který porušením normálních tělesných funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného, byť krátkodobý, a který zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, tedy považuje Nejvyšší správní soud za přiléhavou. Ve shodě s krajským soudem Nejvyšší správní soud nepovažuje tělesnou újmu poškozené spočívající ve zhmoždění hlavy v oblasti týlní, zhmoždění palce pravé ruky, zhmoždění levého stehna až kolene za zanedbatelnou, má naopak za to, že tato újma dosahuje intenzity zranění ve smyslu § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu…“. Pokud budeme vycházet z výše uvedeného, takovou újmou je třeba myslet zranění, které není zanedbatelné, nijak omezující, ale na druhou stranu však ne naplňující pojmové znaky ublížení na zdraví podle dle výkladového pravidla § 122 odst. 1 trestního zákoníku, neboť v takovém případě by již byla naplněna skutková podstata trestného činu dle § 148 trestního zákoníku. Za výše uvedený přestupek se, vzhledem k jeho závažnosti, ukládá pokuta ve správním řízení od 25.000,- Kč do 50.000,- Kč a zákaz činnosti od 1 roku do 2 let v případě řidiče motorového vozidla. Strážník není oprávněn tento projednat přestupek v blokovém řízení, přivolá na místo policii, neboť ta ze zákona objasňuje dopravní nehody. § 125c odst. 1 písm. i) bod 1. – 4. Skutkové podstaty podle bodu 1 až 4 se vztahují k jednotlivým porušením povinností účastníků dopravní nehody, které byly rozebrány již výše. Podle bodu 1 jde o neprodlené nezastavení vozidla řidičem, který měl na nehodě účast, podle bodu 2 jde o neoznámení dopravní nehody policistovi ze strany účastníků dopravní nehody, podle bodu 3 jde o neprokázání totožnosti ostatním účastníkům nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě, a podle bodu 4 jde o nedovolené opuštění místa dopravní nehody nebo neprodlené nevrácení se na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody. Za tyto přestupky se uloží ve správním řízení pokuta od 2.500,- Kč do 5.000,- Kč a v případě spáchání takového přestupku v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, se uloží zákaz činnosti od 1 měsíce do 6 měsíců, a to opět v případě řidiče motorového vozidla. V případě dopravních nehod, které nebudou dosahovat předepsaných znaků výše uvedených skutkových podstat, se bude jednat o přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k), o němž je pojednáno níže. Strážník není oprávněn tento projednat přestupek v blokovém řízení, přivolá na místo policii, neboť ta ze zákona objasňuje dopravní nehody.

1. 6. 1. Srovnání s trestnými činy V případě přestupků uvedených v § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu přichází v úvahu jednak trestný čin proti životu podle § 143 odst. 2 trestního zákoníku (usmrcení z nedbalosti porušením důležité povinnosti vyplývající z pachatelova zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona) a jednak trestné činy proti zdraví podle § 147 odst. 2, 3 a § 148 trestního zákoníku (těžká újma na zdraví resp. ublížení na zdraví z nedbalosti porušením důležité povinnosti vyplývající z pachatelova zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona). Ublížení na zdraví resp. těžká újma na zdraví je pojmově upravena ve výkladovém ustanovení § 122 odst. 1, 2 trestního zákoníku cit.: „…ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření… těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, nebo delší dobu trvající porucha zdraví…“. 30 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

V případě přestupků podle § 125c odst. 1 písm. i) bod 1 zákona o silničním provozu přichází v úvahu trestný čin ohrožující život nebo zdraví podle § 151 trestního zákoníku (neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku po dopravní nehodě, na níž měl účast, osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného). Bohužel právě tímto jednáním dochází často k fatálním následkům, kdy z důvodu ujetí řidiče od dopravní nehody, nebude zraněné osobě poskytnuta pomoc, v důsledku čehož pak dochází i k jejímu úmrtí. Proto smyslem této skutkové podstaty je donutit řidiče pod pohrůžkou trestu (a to i v případě, že dopravní nehodu nezavinil) zastavit vozidlo a poskytnout potřebnou pomoc.

1. 7. Přestupky spočívající v používání antiradaru Dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona o silničním provozu nesmí nikdo používat technické prostředky a zařízení, které znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků používaných při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Zákaz používání antiradarů se vztahuje pouze na tzv. aktivní antiradary, které přímo ruší měřící zařízení, nikoli na tzv. pasivní antiradary, které žádným způsobem neovlivňují měřící zařízení, pouze indikují řidiči, že se blíží do dosahu měřícího zařízení. Strážník není oprávněn řešit tento přestupek v blokovém řízení, prakticky může narazit na tento přestupek zejména při signalizaci měřícího zařízení při měření rychlosti v rámci silničního provozu a následném zastavení „nezměřitelného“ vozidla. V takovém případě by strážník musel přivolat na místo zástupce místně příslušného odboru dopravy obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který by mohl provést zajištění důkazu (vozidla s podezřením na vybavení aktivním antiradarem), a to znaleckým posudkem ve smyslu § 138 správního řádu.

1. 8. Ostatní (zbytkové) přestupky Jedná se o přestupky uvedené v § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které mají subsidiární povahu k ostatním přestupkům uvedeným v tomto paragrafu, neboť se ho dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j) výše uvedeného § 125c odst. 1, nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II zákona o silničním provozu. Jde o nezbytnou úpravu, neboť výčet jednotlivých povinností, resp. jejich porušení, nelze reálně obsadit v jednotlivých skutkových podstatách § 125c zákona o silničním provozu. Záměrem zákonodárce tedy bylo seskupit tyto zbylé a méně závažné porušení pravidel silničního provozu do tohoto blanketního ustanovení. Typickým pachatelem tohoto přestupku je chodec, jezdec na zvířeti či průvodce vedených nebo hnaných zvířat. Z této velké materie přestupků je strážník oprávněn projednat v blokovém řízení, a to do výše 2.000,- Kč, tyto přestupky: • nedovolené zastavení nebo stání (mimo nedovolené stání na parkovišti vyhrazeném pro • invalidy, což je přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11.) vozidla na pozemní komunikaci • vjezd do míst, kde je to místní nebo přechodnou úpravou silničního provozu zakázáno (jde především o svislé zákazové značky č. B 1 – B 19, B 31 – 33, příkazové značky č. C 7a, C 8a, C 9a, C 12a, informativní značky č. IP 21, IP 25a, IP 27a, vodorovné značky č.V 1a, V 1b, V 12b, V 13a, V 13b, světelné signály č. S 8a a dopravní zařízení č. Z 1, Z 5d, Z 6a, Z 6b) • porušení pravidel jízdy na zvířatech, vedení a hnaní zvířat na pozemní komunikaci, pohyb chodce na pozemní komunikaci v rozporu s pravidly silničního provozu (vyjma


dopravních nehod) včetně nedovoleného způsobu použití lyží, kolečkových bruslí a podobných prostředků na chodníku resp. nedovoleným vedením jízdního kola (pořád jde o chodce), • porušení pravidel silničního provozu řidiči nemotorových vozidel jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j) výše uvedeného § 125c odst. 1 (jízdní kola, potahová vozidla a ruční vozíky o celkové šířce větší než 600 mm).

1. 9. Přestupky provozovatelů vozidel Jde o přestupky, které jsou uvedeny v § 125c odst. 2 zákona o silničním provozu. Jelikož jde o přestupky, je třeba říci, že půjde o provozovatele jako fyzickou nepodnikající osobu, neboť jen ta se může přestupku dopustit. Podle § 2 písm. b) se provozovatelem rozumí vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. Fyzická osoba se dopustí jako provozovatel vozidla přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu (provozovatel vozidla nesmí přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti) přikáže nebo svěří samostatné řízení vozidla osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti. Jde o již výše rozvedený zájem společnosti, aby nemohli provozovatelé vozidel skrývat páchání dopravních přestupků za neznámé osoby, a tím se vymanili z odpovědnosti za přestupek. Strážník není oprávněn tento přestupek projednat v blokovém řízení, oznamuje správnímu orgánu.

1. 10. Přestupky učitelů autoškol Specifickou kategorií jsou přestupky učitelů autoškol uvedených v § 125c odst. 3 zákona o silničním provozu. Tohoto přestupku se dopustí učitel autoškoly tím, že v provozu na pozemních komunikacích požije alkoholický nápoj nebo užije návykovou látku během provádění výcviku ve výcvikovém vozidle, resp. provádí výcvik ve výcvikovém vozidle bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem, nebo jestliže je jeho schopnost k vykonání učitele autoškoly snížena v důsledku jeho zdravotního stavu, či se přes výzvu dle § 8a odst. 2 písm. a) a b) zákona o silničním provozu (povinnost podrobit se na výzvu policisty nebo strážníka vyšetření, zda nevykonává činnost pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky) odmítne podrobit vyšetření, zda při provádění výcviku nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Strážník není oprávněn tento přestupek projednat v blokovém řízení, přivolá na místo policii k vyslovení zákazu další jízdy dle § 124 odst. 9 písm. e) zákona o silničním provozu.

1. 11. Jiné správní delikty v rámci silničního provozu Vzhledem k činnosti strážníka je tato kapitola míněna pouze jako exkurs ke správním deliktům právnických a podnikajících fyzických osob či případné srovnání s výše uvedenými přestupky. Jiné správní delikty najdeme v ustanovení § 125d zákona o silničním provozu, kdy právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla a) v rozporu s § 10 odst. 1 písm. a) přikáže nebo dovolí, aby bylo v provozu na ozemních komunikacích použito vozidla, které nesplňuje podmínky stanovené jiným rávním předpisem, b) v rozporu s § 10 odst. 1 písm. b) svěří řízení vozidla osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 2 a § 5 odst. 2 písm. b) a c), c) v rozporu s § 10 odst. 1 písm. c) svěří řízení motorového vozidla osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 3, d) v rozporu s § 10 odst. 2 nezajistí, aby barevné provedení a označení vozidla bylo provedeno tak, aby nebylo zaměnitelné se zvláštním barevným provedením a označením vozidel Vojenské policie, policie, celní správy, obecní policie a Vězeňské služby, e) v 32 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

rozporu s § 10 odst. 1 písm. d) přikáže řízení vozidla nebo svěří vozidlo osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti, f) v rozporu s § 3 odst. 4 použije antiradar. Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až f) se uloží pokuta do 100 000 Kč. Ad a) Jde o velmi důležitou skutkovou podstatu, neboť bez její existence by provozovatelé daleko častěji nutili své zaměstnance (řidiče) pod pohrůžkou propuštění, aby řídili nákladní vozidla resp. soupravy, které jsou ve špatném technickém stavu s tím, že případnou pokutu za porušení pravidel silničního provozu zaplatí samotný řidič. Proto je důležité v případě takto zjištěného stavu, přednostně sankcionovat samotné provozovatele. Ad b) a c) Provozovatel nesmí svěřit k řízení vozidlo osobě, která není dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo v dostatečné míře neovládá řízení vozidla či pravidla silničního provozu, resp. nemá potřebnou skupinu či podskupinu řidičského oprávnění, anebo je pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Ad e) Jedná se o duplicitní skutkovou podstatu oproti přestupku provozovatele jako nepodnikající fyzické osoby, popsané již výše. Ad f) Jde prakticky o mrtvé ustanovení, neboť si lze těžko představit, že by právnická nebo fyzická podnikající osoba aktivně použila antiradar. Více u duplicitního přestupku výše. Strážník není oprávněn projednávat v blokovém řízení jiné správní delikty.

1. 12. Správní delikt provozovatele vozidla s účinností od 19. 1. 2013 Ještě než budou rozebrány jednotlivé skutkové podstaty tohoto správního deliktu, je třeba vše zasadit do historického kontextu. Tento delikt se objevuje v zákoně o silničním provozu jako výsledek dlouhodobé snahy vyřešit problematiku osoby blízké a tím znemožnit řidičům, aby se ve velkém mohli zbavovat odpovědnosti za své přestupky, a to především v silničním provozu. Proto nejprve v této kapitole probereme samotnou problematiku osoby blízké a následně teprve jednotlivé skutkové podstaty tohoto správního deliktu.

1. 12. 1. Pojem „osoby blízké“ Pokud tato studijní podpora pojednává o přestupcích, a to se zaměřením na přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, nelze v žádném případě opomenout problematiku osoby blízké. Pokud se na věc podíváme z historického hlediska, tak význam osoby blízké, jako institutu bránícího projednání přestupku a pravomocnému uznání viny jeho pachateli, nabývá na síle zejména přijetím novely zákona o silničním provozu zák. č. 411/2005 Sb., která s účinností od 1. července 2006 znemožnila do té doby též hojně používanou výmluvu provozovatelů vozidel na skutečnost, že sice s jejich vozidlem byl spáchán přestupek, nicméně v tento okamžik ho řídila osoba, kterou zná provozovatel pouze zevrubně, tedy bez znalosti osobních údajů, které by ji mohly identifikovat. Tato novela zavedla do § 10 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu povinnost provozovatele vozidla znát totožnost osoby, které přikazuje nebo svěřuje vozidlo k řízení, a zároveň do § 125 odst. 2 tohoto zákona skutkovou podstatu jiného správního deliktu pro porušení této povinnosti provozovatele vozidla, a to i jako nepodnikající fyzické osoby, spočívající v jednání, kdy přikázala řízení vozidla nebo svěřila vozidlo osobě, o níž neznala údaje potřebné k určení její totožnosti s možností postihu ze strany odboru dopravy obecního úřadu obce s rozšířenou působností až do výše 50.000,- Kč. Tato skutková podstata se též objevila v § 22 odst. 2 zákona o přestupcích jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, 33 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

ovšem s tím, že nebylo možno za něj projednat provozovatele vozidla s odkazem na subsidiaritu přestupku vůči jinému správnímu deliktu uvedenou již v pojmu přestupku v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť výše uvedený jiný správní delikt se týkal i nepodnikající fyzické osoby. Touto zákonnou změnou se tedy eliminovala výše uvedená možnost výmluv řidičů a logicky došlo k ještě častějšímu zneužívání pojmu osoby blízké. Tím se také zvýšila aktivita zákonodárců přispět k vyřešení této problematiky, neboť až do současné doby (do 18. 1. 2013) tato výmluva znemožňuje úspěšné projednání většiny přestupků ve správním řízení za situace, kdy není řidič přistižen přímo na místě přestupku, což pochopitelně kontrastuje se zájmem společnosti potírat protiprávní jednání, která ohrožují bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Garanci osoby blízké poskytuje Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v ustanovení čl. 37 odst. 1, kde přiznává každému právo odepřít výpověď, jestliže by tím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Sice zde hovoří o nebezpečí trestního stíhání, což by mohlo vést k závěru, že se tato ochrana nevztahuje na přestupky, nicméně takovou argumentaci je třeba odmítnout s odkazem na rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva37, kdy je třeba aplikovat čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách z roku 1950, u nás vyhlášena ve Sbírce zákonů jako č. 209/1992 Sb. (dále jen „Evropská úmluva“)38, i na řízení o přestupcích, neboť jde podle výše zmíněné aplikační praxe mezinárodních soudů také o (správní) trestání, byť ne soudní. Listina ovšem dále nespecifikuje pojem osoby blízké, proto tuto problematiku najdeme upravenou v jednotlivých zákonech. Tak např. zákon o přestupcích v § 68 odst. 4, ve shodě s trestním zákoníkem, specifikuje osobu blízkou cit.: „…Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní…“. Naproti tomu např. zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii“) specifikuje osobu blízkou v ustanovení § 11 odst. 4 cit.: „… vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek…“. Z porovnání těchto pojmů zjistíme v textu odlišnosti, kdy v zákoně o přestupcích je vedle manžela taxativně uveden partner (podle zákona o registrovaném partnerství), kdežto v zákoně o obecní policii je namísto partnera uveden taxativně druh. V rámci těchto pojmů lze však u pojmu podle zákona o přestupcích podřadit druha pod ostatní osoby v poměru rodinném a analogicky tak zařadit i partnera u pojmu podle zákona o obecní policii, takže tyto pojmy z celkového pohledu nejsou v rozporu, takže nedůslednost zákonodárce při novelizaci těchto pojmů v jednotlivých zákonech v souvislosti s přijetím zákona o registrovaném partnerství nemá žádný právní dopad. 1. 12. 1. 1. „Osoba blízká“ de lege lata (s účinností do 18. 1. 2013)

Jak již bylo zmíněno výše, byť tu registrujeme letitou snahu zákonodárců o změnu právního řádu do té míry, aby nemohlo docházet k obcházení odpovědnosti za přestupek s odkazem na osobu blízkou, jevil se doposud jako nepřekonatelný výše zmíněný čl. 37 odst. 1 Listiny, jakožto normy nejvyšší právní síly. Průlom v této věci nepřinesl ani rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 200439, kdy sice v konkrétní kauze zamítl odvolání na osobu blízkou jako neopodstatněné resp. účelové a potvrdil tak pravomocné rozhodnutí správního orgánu o uznání viny pachatele přestupku, avšak o žádný průlom v problematice osoby blízké neznamenal, neboť odůvodnění tohoto rozsudku bylo 37

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. února 1984 ve věci Öztürk v. Německo, Série A, č. 73. Cit.: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“ 39 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. dubna 2004, čj. 2 As 3/2004 – 70. 38


postaveno na skutečnosti, že se nejprve řidič sám strážníkům přiznal k zaparkování vozidla v rozporu s pravidly silničního provozu, teprve poté účelově měnil výpovědi s tím, že neuvedl žádné jiné relevantní okolnosti na svoji obhajobu, naproti tomu existovaly objektivní důvody ukazující na jeho zavinění. Závěrečné resumé soudu tedy spočívalo v tom, že pokud někdo přenáší odpovědnost v rámci osoby blízké na jinou osobu, aniž by uvedl nějaké okolnosti, skutečnosti či důkazy na svoji obhajobu, nemůže být nucen sice k identifikaci pachatele, avšak musí být srozuměn s tím, že na druhou stranu nebrání nic správnímu orgánu uznat jej vinným za přestupek na základě zjištěných důkazů, pokud jsou v dostatečné míře průkazné k jeho identifikaci jako pachatele. Proto i nadále v současné době platí ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, kde je sice stanovena povinnost provozovatele vozidla a osoby, které provozovatel svěřil vozidlo, s výjimkou, kdy provozovatelem vozidla je zpravodajská služba, na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení zákona o silničním provozu, nicméně stále tímto ustanovením není dotčeno ustanovení zvláštního právního předpisu, co se týče osoby blízké (odkaz na § 60 zákona o přestupcích). Avšak změna této problematiky se již blíží, a to s účinností od 19. ledna 2013. O tom, zda to bude změna k lepšímu a dojde k prolomení ochrany osoby blízké, bude pojednáno v následující kapitole. 1. 12. 1. 2. „Osoba blízká“ de lege ferenda (s účinností od 19. 1. 2013)

Po letech snažení zákonodárců a různých expertních skupin Ministerstva dopravy došlo dne 6. září 2011 k přijetí novely zákona o silničním provozu (vyhlášena jako zák. č. 297/2011 Sb.), která s účinností od 19. ledna 2013 zásadním způsobem mění přístup k osobě blízké ve snaze eliminovat zneužívání tohoto institutu řidiči, jednajících ve snaze vyhnout se postihu za přestupek. Konkrétně dojde ke změně § 10, kde je vložen nový odst. 3 cit.: „Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“ V návaznosti na tuto změnu dojde i k zavedení nového správního deliktu provozovatele vozidla uvedeného v § 125f odst. 1 cit.: „Právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“. Jak je vidno, zákonodárce vyřešil celý problém osoby blízké tak, že odpovědnost za porušení pravidel silničního provozu v případě argumentace řidiče osobou blízkou, převedl na provozovatele vozidla. Aby se vyhnul překážce v podobě prokazování zavinění jako podstatného znaku přestupku, zákon hovoří o jiném správním deliktu i nepodnikající fyzické osoby. Tato úprava je hojně kritizována, neboť se jedná o uplatnění principu objektivní odpovědnosti u nepodnikající fyzické osoby, jde vlastně o jakési „obcházení přestupků“, např. J. Jelínek říká40cit.: „…existence tzv. jiných správních deliktů fyzických osob založených na principu objektivní odpovědnosti je v odborné literatuře někdy pouze konstatována…, jindy i kritizována…. Jejich ústavnost může být sporná zejména s ohledem na dvojí režim úpravy odpovědnosti fyzických osob za správní delikt (odpovědnost subjektivní a odpovědnost objektivní)…“. Další kritizované ustanovení nového § 125h odst. 6 cit.: „Neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku, může obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který jej vyzval k uhrazení určené částky, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku ve lhůtě podle odstavce 3. Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení…“, vede ke spekulacím, zda se zde nerýsuje další možná výmluva a tedy možnost eliminace postihu za přestupek tím, že místo osoby blízké budou provozovatelé vozidel uvádět tzv. „osobu vzdálenou“, tedy s bydlištěm co nevzdálenějším z České republiky, či provozovatel vozidla jako řidiče označí osobu, která následně sdělí, že vozidlo svěřila osobě další, což se může několikrát opakovat. Na druhou stranu s

40

Jiří Jelínek. Právní stanovisko k návrhu zákona o silničním provozu – problematika tzv. osoby blízké. Praha 20.října 2010.


ohledem na nové ustanovení § 125f odst. 4 cit.: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odst. 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno“, by jistě neuspěla další „rada“, hojně prezentovaná ve sdělovacích prostředcích, že vozidlo řídil někdo, kdo to pak ve správním řízení zapře, a půjde o tvrzení proti tvrzení, a provozovatel vozidla nebude moci dostat pokutu, protože splnil povinnost oznámit, kdo v době spáchání přestupku vozidlo řídil. Shrnutím výše uvedeného lze jen konstatovat, že nová právní úprava osoby blízké je již platná a součástí právního řádu, a teprve po nabytí její účinnosti bude možné konstatovat, zda obstojí v praxi vzhledem k výše uvedenému. Na závěr této kapitoly si dovolím ještě důležitou poznámku k problematice osoby blízké. Veřejnost, politici a další brojí proti zneužívání institutu osoby blízké, lamentují nad možností vyhnout se postihu za přestupek a tedy nemožnosti vynutit si ze strany řidičů respekt k dodržování pravidel silničního provozu. Na druhou stranu není slyšet vůbec argument, že i v současné právní úpravě existují možnosti, jak bojovat s fenoménem osoby blízké. Pokud vezmeme v potaz, že účelem výše uvedeného je vynutit si respektování pravidel silničního provozu a tím docílit jeho bezpečnosti, existují postupy, jak toho docílit i v rámci stávající právní úpravy. Pokud se bude jednat o tzv. dopravu v klidu, je možné na parkující vozidla v rozporu s pravidly silničního provozu použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (tzv. botičku) jak ze strany policisty, tak i strážníka s tím, že v případě nezjištění pachatele přestupku (viz osoba blízká), je povinen zaplatit tzv. manipulační poplatek za montáž a demontáž tohoto prostředku samotný provozovatel vozidla, což lze brát jako donucovací prvek k respektování pravidel silničního provozu. Jistě nelze předpokládat, že by byl tento provozovatel ochoten opakovaně platit několik set korun za každé takovéto parkování. A v případě, že vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích, kdy nelze tento prostředek užít, dovoluje zákon policistovi resp. strážníkovi nechat vozidlo odstranit z pozemní komunikace, a to opět na náklady jeho provozovatele, které jsou zde i tisícové. A pokud by se jednalo o jízdu vozidel, je nejlepší zbraní na osobu blízkou osobní přítomnost policistů resp. strážníků v silničním provozu (jak se také mimo jiné nechal v minulosti slyšet i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku při řešení obdobné problematiky v jiných státech), kdy pro porušení pravidel silničního provozu mají oprávnění vozidlo ihned zastavit, čímž zjistí pachatele přímo ve vozidle, a tak je použití osoby blízké znemožněno. A nad tím je třeba se také zamyslet, zda k fenoménu osoby blízké nepřispívá i liknavost ze strany výše uvedených orgánů veřejné moci, kdy např. ve spoustě obcí a měst nemají manipulační poplatek za montáž a demontáž tzv. botičky vůbec zaveden, a tak přichází strážníci o jeden z důležitých nástrojů v boji s osobou blízkou a v neposlední řadě i sama obec o kompenzaci nákladů spojených s každodenním používáním těchto prostředků, což jistě není vizitkou dobrého hospodáře s veřejnými prostředky. 1. 12. 1. 3. § 125f - § 125h (s účinností od 19. 1. 2013)

Správní delikt provozovatele vozidla § 125f (1) Právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. (2) Právnická nebo fyzická osoba za správní delikt odpovídá, pokud a) porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, b) porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a c) porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu. 36 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(3) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje; pokuta však nepřevýší 10 000 Kč. (4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno. (5) Provozovatel vozidla za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích a) bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou státní poznávací značkou, nebo b) podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel. Poznámka k odst. 5 písm. b): Zde je řešena problematika tzv. vozidla v převodu na nového vlastníka. V tomto případě se odpovědnost přesouvá na nového vlastníka vozidla, byť ještě není v registru vozidel uveden, ale splňuje již pojem provozovatele, neboť zákon o silničním provozu v § 2 písm. b) za provozovatele vozidla označuje mimo jiné vlastníka vozidla (a tím se již stal na základě např. kupní smlouvy). § 125g (1) Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za správní delikt podle § 125f, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. Řízení o přestupku lze zahájit, pokud se provozovatel vozidla zprostí odpovědnosti za správní delikt podle § 125f odst. 5. (2) Dopustil-li se provozovatel vozidla více správních deliktů podle § 125f, o kterých je příslušný vést řízení týž obecní úřad obce s rozšířenou působností, vede se o těchto deliktech společné řízení. (3) Za více správních deliktů provozovatele vozidla podle § 125f, projednaných ve společném řízení, se uloží pouze jedna pokuta podle § 125f odst. 3. Pro určení výše pokuty se použije sazba pokuty za přestupek nejpřísněji postižitelný. § 125h (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud a) jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2, b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku a c) porušení je možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení. (2) Určená částka se stanoví ve stejné výši jako pokuta v blokovém řízení. Při stanovení určené částky obecní úřad obce s rozšířenou působností přihlédne k závažnosti porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. (3) Určená částka je splatná do 15 dnů ode dne doručení výzvy podle odstavce 1. (4) Výzva podle odstavce 1 musí obsahovat popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, označení přestupku, jehož znaky skutek vykazuje, výši určené částky, datum splatnosti určené částky a další údaje nezbytné pro provedení platby a poučení podle odstavců 6 a 7. (5) Je-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží. V opačném případě obecní úřad s rozšířenou působností pokračuje v šetření přestupku. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1. (6) Neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku, může obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který jej vyzval k uhrazení určené částky, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku ve lhůtě podle odstavce 3. Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1. (7) Je-li určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla. (8) Určená částka je příjmem obce, jejíž obecní úřad vyzval provozovatele vozidla k uhrazení 37 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

určené částky.

2. Přestupky uvedené v jiných zákonech (mimo zákon o silničním provozu) Účelem této práce není podat souhrnný přehled všech přestupků na úseku dopravy, neboť jde o rozsáhlou materii uvedenou ve velkém množství zákonů, a navíc by takové zadání nekorespondovalo vždy s konkrétní činností strážníka, naopak záměrem je v této kapitole uvést ty přestupky mimo zákon o silničním provozu, které se k činnosti strážníka v souvislosti se silničním provozem vztahují. Přestupky dle § 23 zákona o přestupcích Ostatní přestupky na úseku dopravy a silničního hospodářství uvedené v § 23 zákona o přestupcích měly z pohledu strážníka své opodstatnění a doplňovaly přestupky proti bezpečnosti a plynulosti především do konce roku 2006, kdy většina těchto skutkových podstat byla zák. č. 80/2006 Sb., s účinností od 1. ledna 2007, přeřazena do zákona o pozemních komunikacích (viz níže), a proto v současné době má význam uvést z pohledu strážníka tyto skutkové podstaty: § 23 (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a)úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje, přemístí nebo umístí… informační zařízení pro cestující, vyvěšený jízdní řád, označení zastávky veřejné dopravy nebo jiného dopravního zařízení anebo neoprávněně používá takové zařízení… Strážník není oprávněn tento přestupek řešit v blokovém řízení, oznamuje správnímu orgánu. Přestupky a jiné správní delikty dle zákona o pozemních komunikacích Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je pro strážníky určitě důležitý, neboť je v něm např. stanoveno, co je to pozemní komunikace, že se člení na kategorie, kterými jsou dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Samotný pojem pozemní komunikace je uveden v rozporu se zákonem o silničním provozu, protože říká, že cit. : „pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“ Z výše uvedeného by tedy mělo správně vyplývat, že pozemní komunikaci nemůže užít např. jezdec na zvířeti, byť zákon o silničním provozu hovoří jinak. V praxi mohou také někdy vzniknout spory, zda se jedná o pozemní komunikaci či pouze soukromý pozemek, na který nikdo nesmí. Jde především o účelové komunikace. Tuto problematiku řešil Nejvyšší soud, kde v rozsudku41 odůvodňuje, co je účelová komunikace cit.: „...účelovou komunikací je pozemní komunikace, která splňuje znaky uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí. Veřejnou cestou – účelovou komunikací - se pozemek v soukromém vlastnictví stává věnováním. Je-li cesta věnována obecnému užívání, nemůže mu být odňata soukromoprávní dispozicí vlastníkovou. Potíže činí důkaz veřejnosti starých cest, užívaných od nepaměti; v těchto případech starší judikatura vycházela z domněnky věnování, bylo-li prokázáno, že cesty bylo užíváno trvale z naléhavé potřeby komunikační. Byla-li tedy cesta od nepaměti veřejně užívána z naléhavé komunikační potřeby, jde o účelovou komunikaci…“. Skutkové podstaty jednotlivých přestupků jsou uvedeny v § 42a a pro strážníka jsou relevantní tyto: (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 19 odst. 5 nebo § 24 omezí obecné užívání dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace, neoprávněně zřídí objížďku, neoznačí uzavírku nebo objížďku podle rozhodnutí o omezení obecného užívání nebo nedodrží podmínky stanovené tímto rozhodnutím, 41

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne7. října 2003, čj. 22 Cdo 2191/2002.


b) v rozporu s § 25 odst. 1 až 7 užije dálnici, silnici nebo místní komunikaci jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny, anebo nedodrží podmínky stanovené v povolení zvláštního užívání, ... g) znečistí nebo poškodí dálnici, silnici nebo místní komunikaci, její součást nebo příslušenství, h) na dálnici, silnici nebo místní komunikaci provádí činnost, která je podle § 19 odst. 2 písm. a) až g) zakázána, i) jako vlastník vraku neuposlechne výzvy vlastníka (správce) dálnice, silnice nebo místní komunikace k odstranění vraku podle § 19 odst. 3, j) bez průtahů neodstraní jí způsobené znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace, ani neprodleně místo takového znečištění alespoň provizorně neoznačí nebo neprodleně takovou závadu neoznámí vlastníku (správci) pozemní komunikace, k) neprodleně neoznámí jí způsobené poškození dálnice, silnice nebo místní komunikace vlastníku (správci) pozemní komunikace anebo neprodleně místo takového poškození alespoň provizorním způsobem neoznačí, ani neprodleně takové poškození pozemní komunikace neodstraní, l) v rozporu s § 29 umístí na pozemní komunikaci pevnou překážku nebo ji neodstraní na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem… Strážník je oprávněn projednat v blokovém řízení tyto přestupky teoreticky tehdy, pokud byly spáchány na místní resp. veřejně přístupné účelové komunikaci, neboť v takovém případě jde o přestupek, jehož projednávání je v působnosti obce (§ 86 písm. d) bod 1. zákona o přestupcích, prakticky však, vzhledem k závažnosti daného přestupku, škodám a výši sankcí v nezkráceném řízení, bude výše uvedené přestupky především oznamovat správnímu orgánu. V případě spáchání výše uvedeného jednání podnikající fyzickou osobou resp. právnickou osobou jde o jiný správní delikt podle § 42b tohoto zákona. Strážník je může pouze oznámit správnímu orgánu. Přestupky a jiné správní delikty dle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích Podle § 83 odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se tohoto přestupku dopustí nepodnikající fyzická osoba tím, že: ... b)jako provozovatel silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla v rozporu s § 7 odst. 2 neumístí na vozidlo tabulku s registrační značkou, ... d) jako provozovatel silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla provozuje vozidlo, které je podle § 37 technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, e)jako provozovatel silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla v rozporu s § 38 odst. 1 písm. f) provozuje vozidlo, které nemá identifikační údaje v souladu s údaji v registru silničních vozidel… Z výše uvedeného vyplývá, že těchto uvedených přestupků se může dopustit jen provozovatel, a pokud provedeme komparaci s přestupky podle § 125c zákona o silničním provozu, zjistíme, že se nám první bod překrývá s přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu, druhý bod se pak překrývá s přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) a v případě tak závažného technického stavu, kdy by došlo k bezprostřednímu ohrožení ostatních účastníků, se překrývá s přestupkem podle § 125c odst. 1, písm. a) bod 3. Způsob řešení těchto přestupků bude záležet na postavení řidiče. Pokud řidič nebude provozovatel, bude řešen za přestupek podle § 125c zákona o silničním provozu a provozovatel za přestupek podle výše uvedeného § 83 odst. 1 zákona. Pokud bude řidič zároveň provozovatel, uplatní se sankce za závažnější z nich, což je výše uvedený přestupek podle § 83, kde hrozí pokuta ve správním řízení až 50.000,- Kč. 39 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Strážník není oprávněn projednat tyto přestupky v blokovém řízení, oznamuje příslušnému správnímu orgánu. V případě, že půjde o podnikající fyzickou osobu resp. právnickou osobu, jedná se o jiný správní delikt dle § 83a tohoto zákona, kde již není vyloučen souběh s přestupky výše uvedenými. Strážník je může pouze oznámit správnímu orgánu. Přestupky a jiné správní delikty dle zákona o odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla Zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje přestupky v § 16 odst. 1, kde se dopustí přestupku nepodnikající fyzická osoba tím že: a)v rozporu s § 1 odst. 2 provozuje nebo ponechá na pozemní komunikaci vozidlo bez pojištění odpovědnosti, b)jako vlastník vozidla v rozporu s § 15 odst. 5 neodevzdá tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla, nebo c)jako řidič vozidla v rozporu s § 17 odst. 1 nepředloží zelenou kartu, nebo doklad o hraničním pojištění. Co se týče prvního bodu, s účinností od 1. června 2008 se v tomto zákoně v § 1 odst. 2 objevila povinnost platit pojištění i v případě, kdy je vozidlo odstaveno na pozemní komunikaci, byť vozidlo není provozováno, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná. Jde o snahu zákonodárců dostat z pozemní komunikace vozidla, která jsou spíše vraky a nikdo s nimi už nejezdí. Platí to i pro vozidla, kdy je přerušena platba pojištění, protože vozidlo není provozováno. V takovém případě ale musí vlastník odevzdat do úschovy obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle místa přihlášení vozidla registrační značky a osvědčení o registraci vozidla, pokud tak neučiní, dopouští se přestupku podle druhého bodu. Podle třetího bodu se může řidič dopustit přestupku tím, že nemá u sebe zelenou kartu, dokazující pojištění vozidla resp. smluvního vztahu mezi vlastníkem vozidla a pojišťovnou. Strážník není oprávněn projednat tyto přestupky v blokovém řízení, oznamuje příslušnému správnímu orgánu. V případě, že půjde o podnikající fyzickou osobu resp. právnickou osobu (vyjma posledního bodu), jedná se o jiný správní delikt dle § 16a tohoto zákona. Strážník je může pouze oznámit správnímu orgánu.

3. Ostatní povinnosti a pravomoci strážníků ke vztahu k silničnímu provozu 3. 1. Oprávnění požadovat předložení dokladů k řízení motorových vozidel, harmonizované a národní kódy Zákon o silničním provozu v § 6 odst. 8 resp. odst. 12 taxativně stanoví, které doklady musí mít u sebe řidič motorového vozidla resp. tramvaje a zároveň také, které z nich je povinen na výzvu strážníka předložit. Řidič motorového vozidla musí mít při řízení u sebe: a) řidičský průkaz, b) osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu, c) doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zvláštního právního předpisu, d) doklad o zdravotní způsobilosti, pokud jde o řidiče podle § 87 odst. 3,


e) průkaz profesní způsobilosti řidiče pro příslušnou skupinu vozidel nebo obdobný doklad vydaný jiným členským státem Evropské unie, s výjimkou vozidel stanovených zvláštním právním předpisem, pokud nebude mít provedený záznam profesní způsobilosti řidiče v řidičském průkazu, f) lékařské potvrzení (ne starší 1 roku, pokud nejde o trvalý stav), že nemusí (nebo přepravované dítě) použít zádržného systému, neboť mu to zdravotní stav nebo tělesná dispozice neumožňuje, g) řidič tramvaje občanský průkaz a průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla podle zvláštního právního předpisu, h) resp. přepravovaná osoba, průkaz ZTP nebo ZTP/P, pokud je vozidlo označeno parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Strážník je oprávněn požadovat předložení dokladů podle písm. a), b), f) a h). Jelikož může požadovat ze zákona předložení řidičského průkazu resp. osvědčení o registraci vozidla, měl by být schopen na místě zkontrolovat, zda řidič je oprávněn daný typ motorového vozidla řídit. Proto jsou níže uvedeny jednotlivé skupiny resp. podskupiny řidičského oprávnění, a to s účinností do 18. 1. 2013, resp. s účinností od 19. 1. 2013, včetně druhů řidičských průkazů harmonizovaných kódů. § 81 (účinnost do 18. 1. 2013) Skupiny a podskupiny řidičských oprávnění (1) Řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel se dělí podle skupin a podskupin. (2) Řidičské oprávnění skupiny A opravňuje k řízení motocyklů s postranním vozíkem nebo bez něj. (3) Řidičské oprávnění podskupiny A1 opravňuje k řízení lehkých motocyklů o objemu válců nepřesahujícím 125 cm3 a o výkonu nejvýše 11 kW. (4) Řidičské oprávnění skupiny B opravňuje k řízení a) motorových vozidel, s výjimkou vozidel uvedených v odstavcích 2, 3 a motocyklu o výkonu nad 25 kW nebo s poměrem výkon/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg nebo motocyklu s postranním vozíkem a s poměrem výkonu/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg a s nejvýše 8 místy k sezení, kromě místa řidiče; k tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 750 kg, b) traktorů a pracovních strojů samojízdných, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, c) jízdních souprav složených z motorového vozidla podle písmene a) nebo b) a přípojného vozidla, pokud maximální přípustná hmotnost soupravy nepřevyšuje 3 500 kg a maximální přípustná hmotnost přípojného vozidla nepřevyšuje pohotovostní hmotnost2) motorového vozidla. (5) Řidičské oprávnění podskupiny B1 opravňuje k řízení motorových tříkolových a čtyřkolových vozidel uvedených v odstavci 4, jejichž maximální konstrukční rychlost převyšuje 45 km.h-1 nebo jsou poháněná spalovacím motorem o objemu válců převyšujícím 50 cm3 nebo jsou poháněná jakýmkoli jiným zařízením srovnatelného výkonu. Pohotovostní hmotnost těchto vozidel nesmí být vyšší než 550 kg; do pohotovostní hmotnosti vozidla elektricky poháněného se nezapočítává hmotnost akumulátorů. (6) Řidičské oprávnění skupiny C opravňuje k řízení motorových vozidel, s výjimkou vozidel uvedených v odstavcích 8 a 9, jejichž maximální přípustná hmotnost převyšuje 3 500 kg; k tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg. (7) Řidičské oprávnění podskupiny C1 opravňuje k řízení motorových vozidel, s výjimkou vozidel uvedených v odstavcích 8 a 9, jejichž maximální přípustná hmotnost převyšuje 3500 kg, avšak nepřevyšuje 7 500 kg; k tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg. (8) Řidičské oprávnění skupiny D opravňuje k řízení motorových vozidel určených pro přepravu osob s více než 8 místy k sezení, kromě místa řidiče; k tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg. (9) Řidičské oprávnění podskupiny D1 opravňuje k řízení motorových vozidel určených pro přepravu osob s více než 8 místy k sezení, kromě místa řidiče, avšak ne s více než 16 místy k sezení, 41 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

kromě místa řidiče; k tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg. (10) Řidičské oprávnění skupiny B + E opravňuje k řízení jízdních souprav složených z motorového vozidla uvedeného v odstavci 4 a přípojného vozidla, pokud nejde o jízdní soupravu podle odstavce 4 písm. c). (11) Řidičské oprávnění skupiny C + E opravňuje k řízení jízdních souprav složených z motorového vozidla uvedeného v odstavci 6 a přípojného vozidla, jehož maximální přípustná hmotnost převyšuje 750 kg. (12) Řidičské oprávnění podskupiny C1 + E opravňuje k řízení jízdních souprav složených z motorového vozidla uvedeného v odstavci 7 a přípojného vozidla, jehož maximální přípustná hmotnost převyšuje 750 kg. Maximální přípustná hmotnost soupravy však nesmí převyšovat 12 000 kg a maximální přípustná hmotnost přípojného vozidla nesmí převyšovat pohotovostní hmotnost motorového vozidla. (13) Řidičské oprávnění skupiny D + E opravňuje k řízení jízdních souprav složených z motorového vozidla uvedeného v odstavci 8 a přípojného vozidla, jehož maximální přípustná hmotnost převyšuje 750 kg. (14) Řidičské oprávnění podskupiny D1 + E opravňuje k řízení jízdních souprav složených z motorového vozidla uvedeného v odstavci 9 a přípojného vozidla, jehož maximální přípustná hmotnost převyšuje 750 kg a nejsou v něm přepravovány osoby. Maximální přípustná hmotnost soupravy však nesmí převyšovat 12 000 kg a maximální přípustná hmotnost přípojného vozidla nesmí převyšovat pohotovostní hmotnost motorového vozidla. (15) Řidičské oprávnění skupiny AM opravňuje k řízení mopedů a malých motocyklů s maximální konstrukční rychlostí 45 km.h-1. (16) Řidičské oprávnění skupiny T opravňuje k řízení traktorů a pracovních strojůsamojízdných; k motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo. § 83 Věk (1) Řidičské oprávnění lze udělit jen osobě starší a) 15 let, jedná-li se o řidičské oprávnění skupiny AM, b) 16 let, jedná-li se o řidičské oprávnění podskupiny A1, c) 17 let, jedná-li se o řidičské oprávnění skupiny T a podskupiny B1, d) 18 let, jedná-li se o řidičské oprávnění skupin A, B, B+E, C, C+E a podskupin C1 a C1+E, e) 21 let, jedná-li se o řidičské oprávnění skupin A, D, D+E a podskupin D1, D1+E. (2) Řidičské oprávnění skupiny A udělené osobě podle odstavce 1 písm. d) opravňuje pouze k řízení motocyklů o výkonu do 25 kW s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,16 kW/kg nebo motocyklů s postranním vozíkem a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,16 kW/kg. (3) Řidičské oprávnění skupiny A udělené osobě podle odstavce 1 písm. e) opravňuje k řízení motocyklů o výkonu nad 25 kW nebo s poměrem výkon/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg nebo motocyklů s postranním vozíkem a s poměrem výkon/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg. (4) Osobě uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) lze řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel udělit jen s písemným souhlasem jejího zákonného zástupce. (5) Ministerstvo udělí u řidičského oprávnění skupiny A a podskupiny A1 výjimku z podmínky věku pro osobu, která je držitelem licence motoristického sportovce, na základě její písemné žádosti, popřípadě písemné žádosti jejího zákonného zástupce. Udělená výjimka platí pouze pro jízdu při sportovní soutěži.

§ 80 (účinnost od 19. 1. 2013) Základní ustanovení Řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do skupiny vozidel, pro kterou mu bylo řidičské oprávnění uděleno. 42 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

§ 80a Skupiny vozidel (1) Do skupiny a) AM jsou zařazena motorová vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 45 km.h-1 1. dvoukolová se zdvihovým objemem spalovacího motoru nepřevyšujícím 50 cm3 nebo s výkonem elektrického motoru do 4 kW, 2. tříkolová se zdvihovým objemem zážehového motoru nepřevyšujícím 50 cm3 nebo u jiných motorů s výkonem nejvýše 4 kW, 3. čtyřkolová o hmotnosti v nenaloženém stavu nejvýše 350 kg se zdvihovým objemem zážehového motoru nepřevyšujícím 50 cm3 nebo u jiných motorů s výkonem nejvýše 4 kW, b) A1 jsou zařazeny 1. lehké motocykly s postranním vozíkem nebo bez něj o výkonu nejvýše 11 kW a s poměrem výkonu/hmotnosti nejvýše 0,1 kW/kg a se zdvihovým objemem spalovacího motoru nepřevyšujícím 125 cm3, 2.tříkolová motorová vozidla o výkonu nejvýše 15 kW, c) A2 jsou zařazeny motocykly s postranním vozíkem nebo bez něj s výkonem motoru nejvýše 35 kW a s poměrem výkonu/hmotnosti nejvýše 0,2 kW/kg, které nebyly upraveny z motocyklu s více než dvojnásobným výkonem, d) A jsou zařazeny 1. motocykly s postranním vozíkem nebo bez něj, 2.tříkolová motorová vozidla s výkonem převyšujícím 15 kW, e) B1 jsou zařazena čtyřkolová motorová vozidla s výjimkou vozidel uvedených v písmeni a), jejichž výkon nepřevyšuje 15 kW a hmotnost v nenaloženém stavu nepřevyšuje 400 kg nebo 550 kg u vozidel určených k přepravě zboží, f) B jsou zařazena motorová vozidla s výjimkou vozidel uvedených v písmenech a) až e), jejichž největší povolená hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, s nejvýše 8 místy k sezení kromě místa řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg, pokud největší povolená hmotnost této jízdní soupravy nepřevyšuje 3 500 kg nebo v případě rozšíření rozsahu nepřevyšuje 4 250 kg, g) C1 jsou zařazena motorová vozidla s výjimkou traktorů, jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg, ale nepřevyšuje 7 500 kg, s nejvýše 8 místy k sezení kromě místa řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg, h) C jsou zařazena motorová vozidla s výjimkou traktorů a vozidel uvedených v písmeni g), jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg s nejvýše 8 místy k sezení kromě místa řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg, i) D1 jsou zařazena motorová vozidla, jejichž délka nepřesahuje 8 metrů, s více než 8, ale nejvýše 16 místy k sezení kromě místa řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg, j) D jsou zařazena motorová vozidla s výjimkou vozidel uvedených v písmeni i) s více než 8 místy k sezení kromě místa řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg, k) B+E jsou zařazeny jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni f) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg, l) C1+E jsou zařazeny jízdní soupravy, jejichž největší povolená hmotnost nepřevyšuje 12 000 kg, složené 1. z vozidla uvedeného v písmeni g) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg, nebo 2.z vozidla uvedeného v písmeni f) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 3 500 kg, m) C+E jsou zařazeny jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni h) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg, n) D1+E jsou zařazeny jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni i) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg, 43 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

o) D+E jsou zařazeny jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni j) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg. (2) Do skupiny T jsou zařazeny traktory a pracovní stroje samojízdné, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo. § 81 Rovnocennost řidičských oprávnění (1) Řidičské oprávnění udělené pro skupinu a) A2 opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupiny A1, b) A opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupin A1 a A2, c) B1 opravňuje také k řízení tříkolových vozidel zařazených do skupiny A1, d) B opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupiny A1 s automatickou převodovkou a vozidel zařazených do skupiny B1, e) C opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupiny C1, f) D opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupiny D1, g) C+E opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupin B+E a C1+E, h) D+E opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupin B+E a D1+E, i) C1+E nebo D1+E opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupiny B+E, j) C+E opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupiny D+E, pokud má držitel řidičské oprávnění pro skupinu D. (2) Řidičské oprávnění udělené pro kteroukoli skupinu s výjimkou skupiny T opravňuje také k řízení vozidel zařazených do skupiny AM. (3) Řidičské oprávnění udělené pro skupinu B opravňuje držitele, který dosáhl věku 21 let, také k řízení tříkolových vozidel zařazených do skupiny A. (4) Řidičské oprávnění udělené pro skupinu A opravňuje také k řízení čtyřkolových vozidel o výkonu motoru do 15 kW a hmotnosti v nenaloženém stavu do 400 kg. Řidičské oprávnění udělené pro skupinu A1 opravňuje také k řízení čtyřkolových vozidel o výkonu motoru do 15 kW, s hmotností v nenaloženém stavu do 400 kg a se zdvihovým objemem spalovacího motoru do 125 cm3. § 83 Věk (1) Řidičské oprávnění lze udělit jen osobě, která dosáhla věku a) 15 let, jedná-li se o skupinu AM, b) 16 let, jedná-li se o skupinu A1, c) 17 let, jedná-li se o skupiny B1 a T, d) 18 let, jedná-li se o skupiny A2, B, B+E, C1 a C1+E, e) 21 let, jedná-li se o skupiny C, C+E, D1, D1+E, f) 24 let, jedná-li se o skupiny A, D a D+E. (2) Řidičské oprávnění pro skupinu A lze udělit rovněž osobě, která dosáhla a) věku 21 let, pokud je řidičské oprávnění omezeno jen na tříkolová motorová vozidla, nebo b) věku 20 let, pokud je tato osoba nejméně 2 roky držitelem řidičského oprávnění pro skupinu A2. (3) Osobě uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) lze řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel udělit jen s písemným souhlasem jejího zákonného zástupce. (4) Řidičské oprávnění pro skupinu A1, A2 nebo A lze udělit rovněž osobě, která nedosáhla věku stanoveného pro příslušnou skupinu vozidel stanoveného v odstavci 1 nebo 2, pokud je tato osoba držitelem výjimky z věku; výjimku z věku udělí ministerstvo osobě, která je držitelem licence motoristického sportovce, na základě její žádosti, popřípadě žádosti jejího zákonného zástupce. Toto řidičské oprávnění opravňuje do dosažení věku uvedeného pro příslušnou skupinu vozidel v odstavci 1 nebo 2 pouze k řízení v rámci sportovní soutěže. (5) Řidičské oprávnění pro skupinu C lze udělit rovněž osobě, která dosáhla věku 18 let, a pro skupinu D osobě, která dosáhla věku 21 let. Tato řidičská oprávnění omezí obecní úřad obce s rozšířenou působností do dosažení věku stanoveného v odstavci 1 písm. e) a f) pouze k řízení vozidel 44 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

a) Ministerstva vnitra používaných policií, b) Vězeňské služby České republiky, c) ozbrojených sil České republiky, d) obecní policie, e) Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek požární ochrany, f) celních orgánů, g) při zkušební jízdě v souvislosti s jejich opravou nebo údržbou. (6) Řidičské oprávnění pro skupiny C a C+E lze udělit rovněž osobě, která dosáhla věku 18 let, a pro skupiny D a D+E osobě, která dosáhla věku 21 let nebo 23 let. Toto řidičské oprávnění opravňuje do dosažení věku stanoveného v odstavci 1 písm. e) a g) jeho držitele k řízení a) v rámci vstupního školení podle zvláštního právního předpisu9b), b) pokud je držitelem průkazu profesní způsobilosti řidiče a podrobil se vstupnímu školení podle zvláštního právního předpisu9b) 1. v rozšířeném rozsahu, nebo 2. v základním rozsahu, jedná-li se o osobu, které bylo řidičské oprávnění pro skupinu D nebo D+E uděleno ve věku 23 let. § 104 Druhy řidičských průkazů (1) V České republice se vydává řidičský průkaz České republiky (dále jen "řidičský průkaz") a mezinárodní řidičský průkaz vydaný Českou republikou (dále jen "mezinárodní řidičský průkaz"). (2) Řidičské oprávnění na území České republiky osvědčuje a) řidičský průkaz, b) řidičský průkaz vydaný jiným členským státem, c) řidičský průkaz vydaný cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) a Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949) (dále jen "řidičský průkaz vydaný cizím státem"), d) mezinárodní řidičský průkaz vydaný cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) a Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949) (dále jen "mezinárodní řidičský průkaz vydaný cizím státem"), e) řidičský průkaz člena diplomatického personálu zastupitelského úřadu cizího státu, který požívá výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, případně jiných osob požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, jsou-li v době řízení motorového vozidla na území České republiky platné. (3) Mezinárodní řidičský průkaz neosvědčuje řidičské oprávnění na území České republiky. (4) Mezinárodní řidičský průkaz vydaný cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) platí pro řízení motorových vozidel na území České republiky po dobu tří let ode dne vydání, mezinárodní řidičský průkaz vydaný cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949) platí pro řízení motorových vozidel na území České republiky po dobu jednoho roku ode dne vydání. Harmonizované kódy pro potřeby strážníka zaznamenávané do řidičského průkazu 01. Ochrana nebo korekce zraku 01.01 Brýle, 01.02 Kontaktní čočky, 01.03 Ochranné brýle, 01.04 Brýle snižující propustnost světla, 01.05 Oční kryt, 01.06 Brýle nebo kontaktní čočky. 02. Sluchové pomůcky/komunikační pomůcky. 02.01 Sluchové pomůcky pro jedno ucho, 02.02 Sluchové pomůcky pro obě uši. 03. Povinné užití pomůcek pro podporu pohybového ústrojí (protézy, ortézy) 45 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

03.01 Protéza/ortéza horní končetiny, 03.02 Protéza/ortéza dolní končetiny. 10. Upravené ústrojí k ovládání řazení rychlostních stupňů 10.02 Automatická převodovka. Národní kódy pro potřeby strážníka zaznamenávané do řidičského průkazu 150. Omezení řidičského oprávnění skupiny A1 do 50 cm3 (jen do 18. 1. 2013). 160. Výjimka z věku u řidičského oprávnění skupiny vozidel A1, A2 nebo A osoby, která je držitelem licence motoristického sportovce, udělená pouze pro jízdu při sportovní soutěži. 172. Omezení řidičského oprávnění skupiny vozidel A pouze k řízení motorového vozíku pro invalidy. 175. Omezení řidičského oprávnění skupiny vozidel D pouze k řízení vozidla městské hromadné dopravy osob.

3. 2. Oprávnění rozhodnout o odstranění vozidla z pozemní komunikace Strážník je oprávněn rozhodnout dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu o odstranění vozidla z pozemní komunikace v situaci, kdy vozidlo tvoří překážku silničního provozu (v takovém případě je důležité přímo na místě podle okolností určit, zda se skutečně jedná o překážku). Stal se i případ, kdy občan volal strážníky, aby odstranili vozidlo, které parkovalo před jeho garáží. Duchapřítomný strážník si na místě všiml, že před garáží jsou vzrostlé kopřivy, načež občan přiznal, že garáž nikdo nevyužívá a ani v dohledné době využívat nebude. Pak se sice jedná o přestupek, kdy řidič parkuje před vjezdem na místo ležící mimo pozemní komunikaci (on nemůže vědět, kdy bude garáž využívána), ale netvoří zároveň překážku silničního provozu. Proto lze řešit přestupek (s ohledem na výše uvedené i domluvou), ale nelze vozidlo odstranit). Také se může stát, že před garáží parkuje její samotný vlastník resp. uživatel. I proto bude vhodné rozhodovat o odstranění v takovýchto případech přímo na žádost občanů. Dále je strážník oprávněn rozhodnout dle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu o odstranění vozidla z pozemní komunikace v situaci, kdy řidič parkuje neoprávněně na vyhrazeném parkovišti, pokud doba stání resp. zastavení nepřesáhne 3 minuty a nedojde k ohrožení či omezení ostatních účastníků silničního provozu nebo omezení řidiče vozidla, pro něž je parkoviště vyhrazeno (to neplatí v případě vyhrazeného parkoviště pro invalidy). V tomto případě není podmínkou, že vozidlo musí tvořit překážku silničního provozu. V obou výše uvedených případech se vozidlo odstraní na náklad jeho provozovatele.

3. 3. Oprávnění k usměrňování silničního provozu Dle ustanovení § 75 odst. 8 zákona o silničním provozu je strážník oprávněn pokyny usměrňovat provoz na pozemních komunikacích v případě, že je to nezbytné pro obnovení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a není-li řízení provozu zajištěno policií nebo v součinnosti s policií. Při usměrňování provozu pak strážník používá stejné pokyny, jako policista: (1) Pokyny strážníka znamenají pro chodce a řidiče a) "Stůj!" pro směr, ke kterému stojí strážník čelem nebo zády; řidič je povinen zastavit vozidlo, b) "Pozor!", vztyčí-li strážník paži; řidič jedoucí ze směru, pro který byl provoz předtím zastaven, je povinen se připravit k jízdě; řidič jedoucí ve směru předtím volném je povinen zastavit vozidlo; je-li však již tak blízko, že by nemohl bezpečně zastavit vozidlo, smí pokračovat v jízdě, c) "Volno" pro směr, ke kterému stojí strážník bokem; řidič může pokračovat v jízdě, a dodrží-li ustanovení o odbočování, může odbočit vpravo nebo vlevo, d) má-li strážník pravou paži předpaženou a levou upaženou, znamená to "Stůj!" pro řidiče přijíždějícího směrem k zádům a pravému boku strážníka a "Volno" pro řidiče přijíždějícího směrem k levému boku strážníka; řidič přijíždějící směrem k zádům a pravému boku strážníka je povinen zastavit vozidlo; řidič přijíždějící k levému boku strážníka může pokračovat v jízdě, a 46 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

dodrží-li ustanovení o odbočování, může odbočit vpravo nebo vlevo; řidič přijíždějící směrem k čelu strážníka smí odbočovat jen vpravo; chodci smějí přecházet vozovku jen za zády strážníka. (2) Zastavuje-li řidič při řízení provozu podle odstavce 1 písm. a), b) a d) na křižovatce, je povinen zastavit před hranicí křižovatky. (3) Při pokynech "Stůj!" a "Volno" může strážník upažit obě nebo jednu paži; obě paže může připažit, postačí-li k řízení provozu postoj. To neplatí pro pokyn uvedený v odstavci 1 písm. d). (4) Strážník může při řízení provozu dávat kromě pokynů uvedených v odstavci 1 i jiné pokyny, například "Zrychlit jízdu!" vodorovným kýváním paže přes střed těla nebo "Zpomalit jízdu!" kýváním paže nahoru a dolů. K zdůraznění svého pokynu může strážník užít znamení píšťalkou. Z výše uvedeného vyplývá, že strážník nemůže řídit provoz v obecném rozsahu jako policista, ale pouze za situace, kdy je to nezbytné k obnovení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a není možné tak učinit policií, např. při dopravní nehodě, kdy je strážník na místě první. Stejné oprávnění jako strážník má i hasič, ovšem pod podmínkou, že není přítomen strážník, který má v tomto případě povinnost přednostně usměrňovat provoz.

3. 4. Oprávnění zastavovat vozidla Dle ustanovení § 79 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu je oprávněn strážník ve stejnokroji zastavovat vozidla: 1.před přechodem pro chodce k zajištění bezpečného přechodu osob, jestliže to situace na přechodu či stav přecházejících osob vyžaduje (například při přecházení velkého množství osob v rámci konání nějaké akce, při přecházení dětí jdoucích do školy přes frekventovanou komunikaci, při přecházení osob s tělesným postižením apod.) 2.jestliže řidič vozidla nebo přepravovaná osoba je podezřelá ze spáchání přestupku týkajícího se bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (strážník je oprávněn zastavit vozidlo, i když bude mít podezření na přestupek, který není oprávněn následně řešit na místě v blokovém řízení) Vozidlo se zastavuje dáváním znamení k zastavení vozidla. Strážník dává znamení k zastavení vozidla vztyčenou paží nebo zastavovacím terčem a za snížené viditelnosti červeným světlem, kterým pohybuje v horním půlkruhu. Z jedoucího vozidla dává toto znamení kýváním paže nahoru a dolů nebo vysunutým zastavovacím terčem. Také může z jedoucího vozidla zastavovat vozidla i rozsvícením nápisu "STOP" podle zvláštního právního předpisu ze směru jízdy zastavovaného vozidla, a to zepředu i zezadu. Znamení k zastavení vozidla se musí dávat včas a zřetelně s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích tak, aby řidič mohl bezpečně zastavit vozidlo a aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

3. 5. Povinnosti dle § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu Strážník obecní policie je dle § 118a odst. 4 povinen v případech uvedených v níže uvedených odstavcích 1 a 2 přivolat policii a řidič je povinen setrvat na místě do příchodu policie, kdy následně policista může přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší, z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení vozidla a zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nebo odtažením vozidla: (1) Jestliže řidič a) je podezřelý, že bezprostředně předtím zavinil dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví, b) ujel z místa dopravní nehody, na které měl bezprostředně předtím účast a kterou byl povinen oznámit policii podle § 47 odst. 3 písm. b), c) řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, d) se odmítl na výzvu policisty podrobit dechové zkoušce ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem, 47 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

e) se odmítl na výzvu policisty v případě, že dechová zkouška podle písmene d) byla pozitivní, podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem, ačkoli toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, f) se odmítl na výzvu policisty podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, není-li ovlivněn jinou návykovou látkou, ačkoli toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, g) řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel, h) řídil motorové vozidlo, přestože mu byl soudem uložen trest nebo správním orgánem uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, i) je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a nesložil kauci jako záruku, že se dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku. (2) Policista může při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích zabránit v jízdě motorovému vozidlu použitím technického prostředku nebo odtažením vozidla, jestliže, a) je důvodné podezření, že vozidlo bylo odcizeno, b) vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, c) vozidlo svými rozměry, rozměry jízdní soupravy nebo nákladu, nebo největší povolenou hmotností, nebo největší povolenou hmotností jízdní soupravy, nebo největší povolenou hmotností na nápravu vozidla, zjištěnými při kontrolním vážení podle zvláštního právního předpisu, překračuje hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem, nebo d) je důvodné podezření, že vozidlo bylo užito v rozporu s § 47a. Ve výše uvedených situacích je strážník povinen přivolat na místo policii a ta má povinnost se dostavit a věc řešit dále, jak vyplývá z logického výkladu výše uvedeného textu, což se v praxi kolikrát neděje. V některých případech se navíc může jednat i o trestný čin, o kterých již bylo pojednáno výše v komparaci s dopravními přestupky.

3. 6. Přístup do centrálního registru řidičů (vozidel) S účinností od 1. 1. 2009 má strážník dle § 122 odst. 5 zákona o silničním provozu, resp. s účinností od 1. 7. 2011 dle § 5 odst. 4 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích zajištěn zákonný nárok pro přístup do centrálního registru řidičů resp. vozidel. On-line přístup zabezpečuje Ministerstvo dopravy, bohužel za úplatu, což ne všechny obce akceptují, proto ne všude se strážníci dostávají k těmto potřebným údajům tak rychle, jak v dané situaci potřebují a musí se spokojit s pomalou odezvou ze strany obecních úřadů obcí s rozšířenou působností dle § 11a zákona o obecní policii.

3. 7. Bodový systém Problematika bodového hodnocení se ve společnosti hojně diskutuje, stala se určitým fenoménem; v neposlední řadě má i přímý dopad na samotné přestupky uvedené v zákoně o silničním provozu. Samotní strážníci se setkávají s případy, kdy řidiče nezajímá ani tolik výše blokové pokuty, která je mu ukládána, ale naopak zda se jedná o přestupek spadající do bodového hodnocení a kolik bodů se za něj připisuje. Proto v rámci této kapitoly bude problematika bodového hodnocení rozebrána obecněji. Vývoj nehodovosti, zvýšená agresivita řidičů, narůstající počet správních deliktů v provozu na pozemních komunikacích neboli jednoduše řečeno nepříznivý vývoj v oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a také vesměs pozitivní zkušenosti z okolních států, kde tento systém již fungoval, vedl k zavedení bodového hodnocení přestupků a trestných činů i u nás, což má za následek u řidičů, kteří opakovaně nerespektují pravidla silničního provozu, odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku po dovršení hranice 12 bodů. Registr řidičů resp. tzv. evidenční 48 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

kartu řidiče vede a zaznamenává do něj i body na základě doručení oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, doručení rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo doručení rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, odbor dopravy obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu řidiče, a to do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu takové oznámení resp. rozhodnutí bylo doručeno. Podmínkou platnosti doručení je opatření rozhodnutí doložkou právní moci. U řidiče, který není občanem České republiky, nelze kritérium místa trvalého pobytu použít, proto v § 120 odst. 1 zákona o silničním provozu najdeme jiné cit.: „…v případě řidiče, který je držitelem řidičského průkazu, který nemá na území České republiky trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dlouhodobé vízum na dobu delší než jeden rok, vede registr řidičů obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu byl poprvé spáchán skutek, na základě kterého byl řidič zařazen do registru řidičů…“. Systém bodového hodnocení porušení povinností stanovených zákonem se týká pouze řidičů motorových vozidel, ať už tím naplní skutkovou podstatu přestupků nebo trestných činů. Nelze tedy zaznamenávat body cyklistovi či jezdci na zvířeti. Dokonce nelze zaznamenat body ani samotnému řidiči motorového vozidla, pokud mu za daný přestupek nebyla uložena žádná sankce42. Tím ovšem nastává paradoxní situace, kdy na jedné straně je deklarováno ukládání bodů za porušení pouze vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích, tedy jinými slovy řečeno za ty závažnější, na druhé straně však umožňuje zákon o silničním provozu řešit v blokovém řízení porušení těchto povinností, kdy dochází ke spáchání přestupku, i pouhou domluvou, tedy bez uložení sankce, což má za následek i nezapočtení bodů. Tím vzniká dvojnásobná disproporce ve správním trestání. Jednak z hlediska ukládání sankcí podle druhu řízení, kdy mimo blokové řízení je stanovena spodní hranice, pod kterou nelze pokutu uložit, naopak v blokovém řízení spodní hranice stanovena není, ale hlavně z pohledu započítávání bodů pak platí, že pokud bude přestupek vyřešen na místě domluvou, nedopadá na řidiče žádná sankce a ani do jeho evidenční karty nepřibudou žádné body, naopak pokud bude projednán mimo blokové řízení, musí mu být uložena pokuta alespoň na spodní hranici sazby a navíc mu budou započteny i body. Jako příklad je možno uvést porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. V případě, kdy policista tento přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu vyřeší na místě domluvou, což není v rozporu s tímto zákonem dle jeho ustanovení § 125c odst. 6 písm. a) resp. odst. 8, nevyplývají pro řidiče z tohoto rozhodnutí žádná negativa v podobě placení pokuty či záznamu bodů v registru řidičů, naopak v případě, kdy jiný policista bude totožný přestupek řešit uložením blokové pokuty či oznámením o přestupku věcně a místně příslušnému odboru dopravy obecního úřadu obce s rozšířenou působností, bude to mít pro takového řidiče ten dopad, že na místě může zaplatit blokovou pokutu až do výše 2.000,- Kč a v případě oznámení uložení pokuty až do výše 2.500,- Kč s tím, že minimální možná pokuta je 1.500,- Kč, od které nelze upustit. Co je však z pohledu bodového hodnocení zásadní, bude takovému řidiči proveden navíc i zápis 3 bodů v registru řidičů. Strážníka se výše uvedené dnes již nedotýká, neboť ty přestupky, které může řešit na místě v blokovém řízení a spadají do bodového hodnocení, by měl řešit dle § 125c odst. 8 zákona o silničním provozu uložením alespoň minimální sankce, tedy nebude připadat v úvahu řešení domluvou a body se budou připisovat. Určitým způsobem, jak překlenout tento rozpor, by mohlo být doporučení, neřešit takovéto přestupky domluvou, neboť jde o přestupky s vyšší mírou společenské škodlivosti, když je zákonodárce zařazuje do systému bodového hodnocení. Lepší by ovšem bylo sladit tyto disproporce zákonnou úpravou. 42

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne7. října 2003, čj. 22 Cdo 2191/2002. § 123b odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů.


Další problém vyvolává diskuze především erudovaných odborníků na téma, zda lze považovat zaznamenávání bodů za ukládání dvojího trestu a tedy porušení zásady ne bis in idem. Jako příklad můžeme uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu43 ve věci kasační stížnosti řidičky, která byla řešena ve společném řízení za pět přestupků spadajících do bodového hodnocení, díky nimž dosáhla dvanácti bodů, a tím přišla o řidičské oprávnění na dobu jednoho roku. A právě tento následek byl jádrem žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a posléze i kasační stížnosti proti zamítnutí žaloby Městským soudem v Praze, kde se dovolávala porušení zásady ne bis in idem tím, že ji vedle sankce za přestupky byly zaznamenány i body, což v konečném součtu dvanácti bodů znamenalo pozbytí řidičského oprávnění, což vnímala jako další trest. Navíc body nebyly zaznamenávány stejně jako uložení úhrnné sankce za nejzávažnější ze všech spáchaných přestupků, ale zvlášť za každé jedno porušení povinnosti zařazené do bodového hodnocení, což v konečném důsledku znamenalo právě hodnotu 12 bodů, v důsledku čehož došlo k pozbytí řidičského oprávnění ze zákona. Nejvyšší správní soud se v prvé řadě musel zaobírat otázkou, zda bodový systém má povahu sankce či jiného opatření. Ve své argumentaci, stejně jako Městský soud v Praze v předchozím rozsudku, dospěl k závěru, že ukládání bodů v rámci bodového systému nelze brát jako nepřípustné ukládání dvojího trestu, ale jako opatření sui generis administrativního charakteru, jehož účelem je motivovat samotné řidiče k dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích a případně vyřadit z provozu ty řidiče, kteří po delší časový ús k opakovaně porušují tyto pravidla v v silničním provozu. Jde vlastně o průběžné sledování kázně řidičů, která se profiluje zaznamenáváním bodů do registrů řidičů za porušení pravidel silničního provozu, za které jsou ukládány sankce, a to až do součtu 12 bodů, což má za důsledek ztrátu řidičského oprávnění na dobu jednoho roku. Tento důsledek pak nastává podle Nejvyššího správního soudu přímo ze zákona, nikoli na základě rozhodnutí správního orgánu. Navíc podle něj existují na straně řidiče zákonné možnosti např. prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (tzv. Czech POINT) zjišťovat aktuální stav bodů, na základě toho pak učinit opatření, aby nedošlo k pozbytí řidičského oprávnění (tady lze uvést i možnost automatického odečtu bodů ze zákona za předpokladu, že řidiči v průběhu dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců není pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, kdy se odečítá vždy po čtyřech bodech). Nejde tedy o sankci v pravém slova smyslu, tudíž ani o porušení zásady ne bis in idem. Co se týče námitky, že body za jednotlivé přestupky byly načítány jednotlivě a nebyla tudíž uplatněna absorpční zásada oproti úhrnné pokutě za všechny přestupky, Nejvyšší správní soud ji odmítl jako neopodstatněnou s odkazem na platné znění zákona, které nedovoluje u bodů absorpční zásadu použít. K tomu si dovolím uvést dvě poznámky. Jednak v tomto nebyl zákon důsledný, neboť u jednočinného souběhu byly body zaznamenávány pouze za jednání z nich nejzávažnější, což, jak vyplývá z výše uvedeného, nebylo přípustné u vícečinného souběhu, jak ostatně říká P. Mates cit.:„…zákon zde není zcela důsledný… a může být proto sporné, zda není porušena zásada rovnosti…“44. A právě k tomu směřuje druhá poznámka, neboť tento problém byl odstraněn výše uvedenou novelou (zák. č. 133/2011 Sb.) zákona o silničním provozu s účinností od 1. 8. 2011, kdy se použije absorpční zásada i u vícečinného souběhu přestupků za předpokladu, že je aplikováno společné řízení podle § 57 odst. 3 zákona o přestupcích, kdy lze ve společném řízení projednat přestupky spáchané nejvýše v období 3 měsíců od spáchání prvního z nich. Ovšem i tady může nastat otázka, proč zákonodárci určili zrovna období 3 měsíců. A nakonec věc, se kterou se nevypořádal ani v tomto rozsudku Nejvyšší správní soud, a která také vyvolává pochybnosti.

43

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2009, čj. 2 As 19/2009 – 93.

44

Jurisprudence, ročník XIX, číslo 6/2010. Str. 43.


Jde o povahu záznamu bodů v registru řidičů, zda lze pohlížet na záznam bodů v registru řidičů jako na správní rozhodnutí, či jde pouze o jiný úkon podle § 158 správního řádu. Na významu nabývala tato otázka především z toho důvodu, že v případě rozhodnutí by následně mohl řidič, za předpokladu, že by nadále řídil motorové vozidlo, naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (maření výkonu úředního rozhodnutí), kdežto za předpokladu, že by se jednalo o tzv. jiný úkon, naplnil by takový řidič při řízení motorového vozidla skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1., neboť by se na něj nahlíželo jako na osobu, která při řízení motorového vozidla nedisponuje řidičským oprávněním. A proto na tomto poli sváděli pomyslnou bitvu zastánci materiálního pojetí správních aktů, kteří nekladou důraz na označení daného aktu, ale na jeho autoritativní zásah do práv resp. povinností dotčeného subjektu, kdežto zastánci formálního pojetí jako zásadní berou, zda je daný akt výslovně označen za rozhodnutí jako takové. Z pohledu judikatury je možné jako příklad uvést usnesení Nejvyššího soudu45 ve věci dovolání řidiče, který byl příslušným soudem odsouzen právě z toho důvodu, že naplnil skutkovou trestného činu dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (pozn.: fakticky byl odsouzen za trestný čin dle § 180d zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a to na základě § 2 odst. 3 trestního zákoníku, s ohledem na skutečnost, že čin byl spáchán ještě před nabytím účinnosti trestního zákoníku). Nejvyšší soud usnesením dovolání zamítl, neboť dle jeho názoru se v případě řízení motorového vozidla řidičem, který pozbyl řidičské oprávnění na základě dosažení dvanácti bodů, jedná o naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku tím, že cit.: „…vykonával činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu…“. Přiklonil se tedy k převažujícímu názoru, že příkladem „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu” je odnětí řidičského oprávnění na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem podle § 123a a násl. zákona o silničním provozu. V současné době je již tento problém vyřešen díky novelizaci trestního zákoníku, kdy s účinností od 1. prosince 2011 byla doplněna výše uvedená skutková podstata § 337 odst. 1 písm. a) o text cit.: „…nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl…“, z čehož již lze učinit jednoznačný závěr. V rámci právní úpravy bodového hodnocení bych se ještě pozastavil nad problematikou možného odečtu tří bodů v případě doložení potvrzení o ukončeném školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy podle zvláštního právního předpisu46, které není starší než jeden měsíc od podání žádosti. Podle ustanovení § 123e odst. 5 zákona o silničním provozu lze tak odečítat pouze jedenkrát za kalendářní rok. Toto znění mi nepřipadá ideální, neboť umožňuje řidiči absolvovat jedno školení např. 30. prosince 2011 a další hned 2. ledna 2012 a následně požádat o odpočet rovnou šesti bodů. Vhodnější by byla jistě úprava textu na „ …lze odečítat pouze jedenkrát za dobu dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců…“. V ustanovení výše uvedeného § 123e odst. 4 je navíc v písm. b) uvedena ještě další podmínka odečtu, a to cit.: „…řidič neměl ke dni ukončení školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy v registru řidičů zaznamenáno více než 10 bodů za porušení právních předpisů ohodnocená méně než 6 body…“. Co se týče maximální výše ohodnocení šesti body, nelze nic namítat, ovšem v případě podmínky záznamu maximálně deseti bodů v registru řidičů, by se mohlo jednat o porušení zásady rovnosti v případě řidiče, který má v registru zaznamenáno jedenáct bodů a tedy mu výše uvedené znění zákona nedovoluje využít možného odpočtu bodů, a tím i odvrácení nebezpečí dovršení dvanácti bodů a ztrátu řidičského oprávnění. Čím je podle zákonodárce tak zásadně rozdílné postavení řidiče s deseti body a řidiče s jedenácti body v textu zákona nenajdeme.

45

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, čj. 6 Tdo 751/2010 – 14. Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

46


Postup strážníka v kontextu bodového hodnocení je již vysvětlen výše v rámci postupu řešení konkrétních dopravních přestupků. Pro větší přehled jsou v příloze č. 1 uvedeny jednotlivá jednání spadající do bodového hodnocení i s konkrétním počtem bodů. A jako poznámku nakonec je třeba zmínit dle § 128 odst. 3 zákona o silničním provozu i povinnost oznamovat příslušnému správnímu orgánu (vedle bodového s stému) i dopravní přestupky, za které strážník uložil v blokovém řízení pokutu vyšší než 1.000,- Kč, byť nespadají do bodového hodnocení, a to do 5 pracovních dnů od jeho projednání.

3. 8. Jízda vozidlem s právem přednostní jízdy Strážník obecní policie používá při plnění úkolů vozidel vybavených výstražným světlem modré barvy doplněného zvláštním zvukovým výstražným znamením (o tomto vybavení vozidla si rozhoduje sama obec). Oprávněn použít toto zařízení v silničním provozu je pouze na základě plnění úkolů obecní policie v rozsahu stanoveném v § 41 zákona o silničním provozu. Teprve v momentě, kdy je zařízení v činnosti, jde o vozidlo s právem přednostní jízdy a plynou z toho strážníkovi určitá oprávnění a povinnosti resp. ostatním účastníkům především povinnosti v rámci pravidel silničního provozu. Obecně lze říci, že strážník nemusí respektovat pravidla silničního provozu, se kterými se setkáváme nejčastěji (viz níže – ale pozor, musí vždy respektovat pravidla vjíždění na železniční přejezd), na druhou stranu je povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu. V případě, že by došlo k dopravní nehodě, mohl by pak být i spoluviníkem, když si uvědomíme, že každý metr jízdy na pozemní komunikaci de facto porušuje některé pravidlo, ať už se jedná o rychlost, vzdálenost mezi vozidly, jízdu křižovatkou apod. Je proto třeba, aby si každý strážník uvědomil závažnost dané problematiky. Dle výše uvedeného není strážník povinen dodržovat tato ustanovení zákona o silničním provozu: § 4 písm. c) – řídit se dopravními značkami a zařízeními, signály, atd. § 5 odst. 1 písm. f), g), h) a odst. 2 písm. f) a g) – podrobit se kontrole na návykové látky, přednost chodců § 6 odst. 5 a 6 – přilba řidiče Horské služby a předkládání potvrzení, že se nemusí řidič poutat § 7 odst. 1 písm. b) – obtěžování nadměrným hlukem, rozstřikování kaluží atd. § 11 – směr a způsob jízdy § 12 odst. 1, 2, 4, 5 a 6 – jízda v jízdních pruzích § 13 až 17 – jízda ve zvláštních případech (nástupní ostrůvek, vyhrazený jízdní pruh atd.), objíždění, předjíždění § 18 odst. 2, 3, 4 a 8 – rychlost jízdy § 19 odst. 2 a 3 – vzdálenost mezi vozidly § 20 - vyhýbání § 21 odst. 2, 3 a 4 - odbočování § 22, 23 – jízda křižovatkou, vjíždění na pozemní komunikaci § 24 odst. 3 a 4 – otáčení a couvání § 25 odst. 1, 2, 3, 4, 5, § 26 odst. 3, § 27 – zastavení a stání § 28 odst. 2, 3 a 5 – jízda (rychlost) přes železniční přejezd § 31 – výstražná znamení § 32 odst. 6 – osvětlení vozidel (dnes odst. 5) § 35 a § 36 odst. 1 a 2 – provoz na dálnici § 39 odst. 4 a 5 – provoz v obytné a pěší zóně Další důležité ustanovení § 41 z pohledu strážníka: Odst. (4) Řidičem vozidla s právem přednostní jízdy smí být osoba starší 21 let, která musí splňovat podmínky stanovené tímto zákonem. (5) Řidič vozidla s právem přednostní jízdy nesmí za jízdy jíst, pít a kouřit. 52 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(6) Odstavce 1 a 4 platí obdobně i pro řidiče vozidel doprovázených vpředu, a jde-li o více než tři vozidla, i vzadu vozidly ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů s právem přednostní jízdy. Doprovázená vozidla musí mít rozsvícena obrysová a potkávací světla. (7) Řidiči ostatních vozidel musí vozidlům s právem přednostní jízdy a vozidlům jimi doprovázeným umožnit bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, i zastavit vozidla na takovém místě, aby jim nepřekážela. Do skupiny tvořené vozidly s právem přednostní jízdy a vozidly jimi doprovázenými se řidiči ostatních vozidel nesmějí zařazovat. (8) Pokud hustota provozu na dálnici a rychlostní silnici o dvou jízdních pruzích v jednom směru jízdy vyvolá vznik kolony stojících vozidel, jsou řidiči souběžně jedoucích vozidel povinni před zastavením vozidla vytvořit mezi sebou jeden průjezdný jízdní pruh široký nejméně 3,0 m pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy; je-li v jednom směru jízdy tři a více jízdních pruhů, sníží vzájemný boční odstup řidiči vozidel v levém a středním jízdním pruhu nebo středních jízdních pruzích. Řidiči jedoucí v krajních jízdních pruzích v jednom směru jízdy mohou při vytváření průjezdného jízdního pruhu vjet na krajnici nebo na střední dělící pás. Řidičům ostatních vozidel je vjezd do pruhu pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy a jízda v tomto pruhu zakázána; toto neplatí pro vozidla vlastníka pozemní komunikace a vozidla technické pomoci. (9) Svítí-li zvláštní výstražné světlo modré barvy na stojícím vozidle, musí řidiči ostatních vozidel podle okolností snížit rychlost jízdy a popřípadě i zastavit vozidlo. Znění posledního odstavce lze využít i k neprodlenému označení překážky v silničním provozu, např. u dopravní nehody, živelní pohromě apod., kde logicky nelze zabezpečit dané místo pouhým natažením vymezovacího pásu přes vozovku dle § 15 zákona o obecní policii a není k dispozici ani přenosná dopravní značka, ani dopravní zařízení.

C. Přílohy (Právní předpisy zpracované v aktuálním znění) 1. Zákon o provozu na pozemních komunikacích (výňatek, podtržený text nabývá účinnosti dne 19. 1. 2013) (č. 361/2000 Sb.)

§3 Základní podmínky účasti na provozu na pozemních komunikacích (1) Provozu na pozemních komunikacích se nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu. To neplatí, pokud osoba sama nebo jiná osoba učinila taková opatření, aby k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nedošlo. (2) Řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. (3) Řídit motorové vozidlo může pouze a)osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen "skupina vozidel") uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen "jiný členský stát"), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu44), b)žadatel o řidičské oprávnění, který se pod dohledem učitele autoškoly4) podrobuje výcviku v řízení motorového vozidla nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, nebo c)osoba, která se pod dohledem učitele autoškoly4) připravuje k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nebo skládá zkoušku v rámci tohoto přezkoušení4a). (4) Nikdo nesmí používat technické prostředky a zařízení, které znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků používaných při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (dále jen "antiradar"). §4 53 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a)chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svémuzdravotnímu stavu, b)řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis,5) vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, c)řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. §5 Povinnosti řidiče (1) Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen a)užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem2), b)věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, c)přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete, d)dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace6), osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu4), e)odstranit na místě závadu, zjistí-li během jízdy, že vozidlo nebo náklad nesplňuje stanovené podmínky uvedené v § 52; nemůže-li tak učinit, smí v jízdě pokračovat přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit; přitom musí učinit takové opatření, aby během jízdy nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a nedošlo k poškození pozemní komunikace ani životního prostředí, f)podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, g)podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou. h)snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, sníží-li rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem pro chodce i řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem, i)zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete8) a bezpečnou přepravu nákladu, j)zabezpečit přepravované zvíře tak, aby neohrozilo řidiče a přepravované osoby, k)zajistit, aby k jízdě byl přibrán potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob, jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, l)mít na sobě oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu stanovené prováděcím právním předpisem podle § 56 odst. 8, nachází-li se mimo vozidlo na pozemní komunikaci mimo obec v souvislosti s nouzovým stáním; to neplatí pro řidiče motocyklu, mopedu a nemotorového vozidla. (2) Řidič nesmí a)požít alkoholický nápoj nebo užít návykovou látku během jízdy, b)řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem, 54 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

c)řídit vozidlo nebo jet na zvířeti, jestliže je jeho schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti snížena v důsledku jeho zdravotního stavu, d)předat řízení vozidla nebo svěřit zvíře osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 2 a 3 nebo která je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo jejíž schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti je snížena v důsledku jejího zdravotního stavu, e)vyhazovat předměty z vozidla, f)ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje, g)ohrozit chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, a dále nesmí ohrozit chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání. (3) Povinnost podle odstavce 1 písm. a) neplatí pro řidiče soupravy, tvořené záchranným vozidlem Horské služby, které splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a je určeno především pro pohyb v jinak nepřístupném terénu (sněžný skůtr, čtyřkolka), s přípojným podvozkem (vozidlem), určeným k odsunu zraněné osoby, nebo k přepravě záchranářského vybavení, pokud je užití takové soupravy k řešení mimořádných událostí nebo jejich prevenci i na pozemní komunikaci nezbytné. §6 (1) Řidič motorového vozidla je kromě povinností uvedených v § 4 a 5 dále povinen a)být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu2), b)nepřepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N32), které není vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, 1.dítě mladší tří let, 2.dítě menší než 150 cm na sedadle vedle řidiče, c)přepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N32), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, dítě, jehož tělesná hmotnost nepřevyšuje 36 kg a tělesná výška nepřevyšuje 150 cm, pouze za použití dětské autosedačky; při této přepravě 1.dítě musí být umístěno v dětské autosedačce, která odpovídá jeho hmotnosti a tělesným rozměrům, 2.na sedadle, které je vybaveno airbagem, který nebyl uveden mimo činnost, nebo pokud byl uveden mimo činnost automaticky, nesmí být dítě v dětské autosedačce přepravováno čelem proti směru jízdy, d)umístit a upevnit dětskou autosedačku na sedadle a dítě do dětské autosedačky podle podmínek stanovených výrobcem dětské autosedačky v návodu k použití této dětské autosedačky, e)přepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N32), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, dítě, jehož tělesná hmotnost převyšuje 36 kg nebo tělesná výška převyšuje 150 cm, pouze jeli dítě za jízdy připoutáno bezpečnostním pásem, f)přepravovat ve vozidle kategorie M1 a N12), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem a ve kterém jsou na zadním sedadle již umístěny 2 dětské autosedačky a nedostatek prostoru neumožňuje umístit třetí dětskou autosedačku, třetí dítě starší 3 let a menší než 150 cm na zadním sedadle pouze, jeli toto dítě za jízdy připoutáno bezpečnostním pásem, g)poučit osoby starší 3 let nebo osoby je doprovázející přepravované ve vozidle kategorie M2 a M32), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, o povinnosti použít zádržný bezpečnostní systém, pokud tato informace není zajištěna jiným způsobem, h)mít za jízdy na motocyklu nebo na mopedu na hlavě nasazenou a řádně připevněnou ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu2) a chránit si za jízdy zrak vhodným způsobem, například brýlemi nebo štítem, pokud tím není snížena bezpečnost jízdy, například za deště nebo sněžení. 55 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. a) neplatí pro a)řidiče při couvání vozidla, b)řidiče, který nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů, c)řidiče vozidla bezpečnostních sborů, ozbrojených sil a vojenského zpravodajství při plnění služebních povinností, řidiče vozidla obecní policie při plnění úkolů obecní policie, řidiče vozidla jednotky požární ochrany a záchranného vozidla Horské služby při řešení mimořádných událostí8a) a řidiče vozidla poskytovatele zdravotnické záchranné služby v případech, kdy použití bezpečnostního pásu brání v rychlém opuštění vozidla za účelem výkonu dalších povinností. (3) Ustanovení odstavce 1 písm. c), e) a f) neplatí a)pro řidiče, který přepravuje osobu, jejíž zdravotní stav neumožňuje použití zádržného bezpečnostního systému, b)pro přepravu dítěte ve vozidle bezpečnostních sborů při plnění služebních povinností, ve vozidle obecní policie při plnění jejích povinností, ve vozidle jednotky požární ochrany při řešení mimořádných událostí8a) a ve vozidle poskytovatele zdravotnické záchranné služby a Horské služby při řešení mimořádných událostí8a) nebo při poskytování zdravotních služeb přepravovanému dítěti, c)do 1. května 2008 pro přepravu dětí ve vozidlech zabezpečujících svoz a rozvoz dětí do mateřských a základních škol nebo přepravu dětí na sportovní, kulturní nebo společenské akce za podmínky omezení rychlosti daného vozidla na maximálně 70 km/hod. (4) Ustanovení odstavce 1 písm. c) neplatí pro přepravu dětí v obci ve vozidle taxislužby při provozování taxislužby; dítě uvedené v písmenu c) nesmí být přepravováno na sedadle vedle řidiče a musí být připoutáno bezpečnostním pásem. Je-li však při přepravě dítěte dětská autosedačka použita, musí být splněna podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c) bodě 2. (5) Ustanovení odstavce 1 písm. h) neplatí pro řidiče vozidla Horské služby v případech, kdy použití ochranné přílby by mohlo ztížit nebo znemožnit komunikaci se zachraňovanou osobou. (6) Zdravotní důvody musejí být doloženy lékařským potvrzením, kromě případů, kdy aktuální zdravotní stav zřejmě vypovídá o nenadálých zdravotních potížích projevujících se v naplnění zdravotních důvodů podle odstavce 2 písm. b) a odstavce 3 písm. a). Toto potvrzení musí mít řidič nebo přepravované dítě nebo osoba doprovázející přepravované dítě za jízdy u sebe a na požádání policisty nebo strážníka obecní policie je musí předložit ke kontrole; v případech, kdy se nejedná o trvalý stav, musí být platnost lékařského potvrzení časově omezena nejdéle na dobu 1 roku. Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti a vzor lékařského potvrzení. (7) Přesahuje-li počet přepravovaných dětí starších tří let počet sedadel vybavených bezpečnostními pásy nebo dětskými autosedačkami, může řidič vozidla kategorie M1 a N12) přechodně, nejdéle do 1. května 2008, na pozemních komunikacích s výjimkou dálnic a rychlostních silnic přepravovat na zadním sedadle větší počet dětí, než je počet sedadel vybavených bezpečnostními pásy nebo dětskými autosedačkami, bez použití zádržného bezpečnostního systému. §7 (1) Řidič nesmí a)předat řízení motorového vozidla osobě, která nesplňuje podmínky § 3 odst. 3, b)obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduší, rozstřikováním kaluží, bláta nebo zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu, c)při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. d)kouřit při jízdě na motocyklu, na mopedu a na jízdním kole, e)na druhém sedadle motocyklu přepravovat osobu mladší 12 let. 56 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(2) Řidič vozidla hromadné dopravy osob nesmí ve vozidle kouřit a za jízdy jíst a pít, bavit se s přepravovanými osobami a vpouštět je do prostoru vyhrazeného pro řidiče, rozjíždět se před uzavřením dveří a otevírat dveře před zastavením. (3) Řidič vozidla taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy10) nesmí při přepravě osob ve vozidle kouřit. (4) Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg, zvláštního vozidla nebo jízdní soupravy musí jet ze svahu se zařazeným rychlostním stupněm. Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg musí tak učinit, jestliže to vyžaduje bezpečnost jízdy. (5) Ustanovení odstavce 1 písm. c) se nevztahuje na řidiče vozidla bezpečnostních sborů, ozbrojených sil a vojenského zpravodajství při plnění služebních povinností, řidiče vozidla obecní policie při plnění jejích povinností a řidiče vozidel jednotek požární ochrany a poskytovatele zdravotnické záchranné služby při řešení mimořádných událostí a Horské služby při řešení mimořádných událostí8a). § 8a Povinnosti učitele autoškoly (1) Učitel autoškoly nesmí při provádění výcviku podle zvláštního právního předpisu4) a)požít alkoholický nápoj nebo užít jinou návykovou látku během jízdy ve výcvikovém vozidle, b)sedět během jízdy ve výcvikovém vozidle bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem, c)sedět během jízdy ve výcvikovém vozidle, jestliže je jeho schopnost k vykonávání funkce učitele autoškoly snížena v důsledku jeho zdravotního stavu. (2) Učitel autoškoly je povinen v souvislosti s prováděním výcviku podle zvláštního právního předpisu4) a)podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, b)podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou. §9 Povinnosti přepravované osoby (1) Přepravovaná osoba je povinna a)být za jízdy připoutána na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu2), b)užívat za jízdy na motocyklu nebo mopedu ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu, 2) kterou má nasazenou a řádně připevněnou na hlavě, c)neohrožovat svým chováním bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména neomezovat řidiče v bezpečném ovládání vozidla, d)dbát pokynů řidiče, zejména při nastupování do vozidla a vystupování z něj. (2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) neplatí pro osobu starší 18 let a menší než 150 cm a osobu, která tak nemůže učinit ze zdravotních důvodů na základě lékařského potvrzení. Lékařské potvrzení musí mít za jízdy u sebe; v případech, kdy se nejedná o stav trvalého rázu, musí být platnost lékařského potvrzení časově omezena nejdéle na dobu jednoho roku. Náležitosti lékařského potvrzení stanoví prováděcí právní předpis. Pokud je osoba pohybově postižená přepravovaná ve vozidle na vozíku pro invalidy, musí být vozík a osoba pohybově postižená připoutána speciálním zádržným systémem schváleného provedení.2)


(3) Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) dále neplatí pro bezpečnostní sbory, ozbrojené síly a vojenské zpravodajství při plnění jejich služebních povinností, obecní policii při plnění úkolů podle zákona, hasiče ve vozidle požární ochrany a záchranáře v záchranném vozidle Horské služby při řešení mimořádných událostí8a), kdy použití bezpečnostního pásu brání v rychlém opuštění vozidla, učitele jízdy při výcviku, jakož i pro zdravotnického pracovníka poskytovatele zdravotnické záchranné služby, záchranáře nebo zdravotnického pracovníka Horské služby, který v době přepravy poskytuje pacientovi zdravotní služby. (4) Povinnost podle odstavce 1 písm. b) neplatí pro člena Horské služby v případech, kdy by použití ochranné přílby mohlo ztížit nebo znemožnit komunikaci se zachraňovaným nebo kdy použití ochranné přílby vylučuje zdravotní stav zachraňovaného. (5) Přepravovaná osoba nesmí vyhazovat předměty z vozidla. (6) Přepravovaná osoba při jízdě na motocyklu se musí nohama dotýkat stupaček a nesmí kouřit. (7) Boční sezení na motocyklu je zakázáno. § 10 Povinnosti provozovatele vozidla (1) Provozovatel vozidla nesmí a)přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem,2) pokud nejde o přípojný podvozek (vozidlo) k záchrannému vozidlu Horské služby podle § 5 odst. 3, b)svěřit řízení vozidla osobě, která nesplňuje podmínky § 3 odst. 2, c)svěřit řízení motorového vozidla osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 3, d)přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti. (2) Provozovatel vozidla je povinen zajistit, aby barevné provedení a označení vozidla nebylo zaměnitelné se zvláštním barevným provedením vozidel Vojenské policie podle zvláštního právního předpisu,12) policie podle zvláštního právního předpisu,13) celní správy podle zvláštního právního předpisu,14) obecní policie podle zvláštního právního předpisu,14a) Vězeňské služby České republiky (dále jen "Vězeňská služba") podle zvláštního právního předpisu14b) a vozidel jednotek požární ochrany podle zvláštního právního předpisu.14c) (3) Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. (4) Provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo, s výjimkou, kdy provozovatelem vozidla je zpravodajská služba, jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona; tímto ustanovením není dotčeno ustanovení zvláštního právního předpisu14d). (5) Provozovatel vozidla kategorie M2 a M32), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, je povinen zajistit, aby přepravované osoby starší 3 let nebo osoby je doprovázející byly poučeny o povinnosti použít tento zádržný bezpečnostní systém. Způsoby informování stanoví prováděcí právní předpis. Zastavení a stání § 25 (1) Řidič smí zastavit a stát jen a)vpravo ve směru jízdy co nejblíže k okraji pozemní komunikace a na jednosměrné pozemní komunikaci vpravo i vlevo, b)v jedné řadě a rovnoběžně s okrajem pozemní komunikace; nedojde-li k ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, smí v obci řidič vozidla o celkové hmotnosti nepřevyšující 3500 kg zastavit a stát kolmo, popřípadě šikmo k okraji pozemní komunikace nebo zastavit v druhé řadě. 58 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(2) Ve druhé řadě smí při výkonu taxislužby zastavit řidič taxislužby, je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. (3) Při stání musí zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy; při zastavení musí zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro oba směry jízdy. (4) Při zastavení a stání nesmí řidič znemožnit ostatním řidičům vyjetí z řady stojících vozidel. Při zastavení a stání vedle vozidla s označením "Označení vozidla přepravujícího osobu těžce pohybově postiženou" musí ponechat boční odstup nejméně 1,2 m. (5) Zajíždí-li řidič za účelem zastavení nebo stání k okraji pozemní komunikace nebo k chodníku, musí dávat znamení o změně směru jízdy. (6) Řidič vozidla, které zastavilo nebo stálo a opět vyjíždí od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Řidiči autobusu hromadné dopravy osob nebo trolejbusu musí v obci řidiči ostatních vozidel umožnit vyjetí ze zastávky nebo ze zastávkového pruhu, a to snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla; řidič autobusu nebo trolejbusu přitom nesmí ohrozit zejména řidiče vozidel jedoucích stejným směrem. § 26 (1) Otevírat dveře nebo boční stěny vozidla, jakož i nastupovat do vozidla nebo vystupovat z něho se smí jen tehdy, není-li tím ohrožena bezpečnost nastupujících nebo vystupujících osob ani jiných účastníků provozu na pozemních komunikacích. (2) Řidič, který se hodlá vzdálit od vozidla tak, že nemůže v případě potřeby okamžitě zasáhnout, musí učinit taková opatření, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a nemohla je neoprávněně užít jiná osoba. Je-li vozidlo povinně vybaveno zařízením proti neoprávněnému použití2) musí je řidič užít. Řidič motorového vozidla nebo jízdní soupravy povinně vybavených zakládacími klíny2) jich musí užít, je-li třeba zajistit vozidlo nebo soupravu proti pohybu. (3) Řidič motorového vozidla, které je povinně vybaveno přenosným výstražným trojúhelníkem,2) musí tohoto trojúhelníku užít po dobu nouzového stání, například při přerušení jízdy pro závadu na vozidle nebo nákladu, v důsledku dopravní nehody nebo pro náhlou nevolnost, jestliže takové vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích. Trojúhelník musí umístit na okraj vozovky tak, aby byl pro přijíždějící řidiče včas a zřetelně viditelný, a to ve vzdálenosti nejméně 50 m, na dálnici nejméně 100 m za vozidlem. V obci může být tato vzdálenost, vyžadují-li to okolnosti, kratší. Je-li motorové vozidlo vybaveno výstražným světelným zařízením,2) musí ho řidič užít nejméně po dobu, než výstražný trojúhelník umístí na vozovce. § 27 (1) Řidič nesmí zastavit a stát a)v nepřehledné zatáčce a v její těsné blízkosti, b)před nepřehledným vrcholem stoupání pozemní komunikace, na něm a za ním, c)na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a ve vzdálenosti kratší než 5 m před nimi, d)na křižovatce a ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a 5 m za ní; tento zákaz neplatí v obci na křižovatce tvaru "T" na protější straně vyúsťující pozemní komunikace, e)v připojovacím nebo odbočovacím pruhu, f)u zastávky tramvaje, autobusu nebo trolejbusu bez nástupního ostrůvku v úseku, který začíná dopravní značkou "Zastávka autobusu", "Zastávka tramvaje" nebo "Zastávka trolejbusu" a končí ve vzdálenosti 5 m za označníkem zastávky, a tam, kde taková dopravní značka není, ve vzdálenosti kratší než 30 m před a 5 m za označníkem zastávky; je-li prostor zastávky vyznačen vodorovnou dopravní značkou "Zastávka autobusu nebo trolejbusu" nebo "Zastávka tramvaje", platí tento zákaz jen pro vyznačený prostor, g)na železničním přejezdu, v podjezdu a v tunelu a ve vzdálenosti kratší než 15 m před nimi a za nimi, 59 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

h)v místě, kde by vozidlo zakrývalo svislou dopravní značku nebo vodorovnou dopravní značku "Směrové šipky" nebo "Nápis na vozovce", i)ve vyhrazeném jízdním pruhu, j)v jízdních pruzích vyznačených na vozovce mimo pravého jízdního pruhu, k)ve vzdálenosti kratší než 5 m od začátku a konce vodorovné dopravní značky "Podélná čára souvislá" nebo nástupního ostrůvku tam, kde by mezi touto dopravní značkou nebo nástupním ostrůvkem a vozidlem nezůstal volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m, l)na mostě, m)v tunelu; to neplatí v případě nouzového stání na místě označeném dopravní značkou "Nouzové stání"; v případě nouzového stání musí řidič vypnout motor, n)před vjezdem na pozemní komunikaci z polní nebo lesní cesty nebo z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, o)na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno, p)na tramvajovém pásu, r)na silniční vegetaci, pokud to není povoleno místní úpravou provozu na pozemní komunikaci, s)na jiných místech, kde by tím byla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel. 2) V době od 5.00 do 19.00 hodin je zakázáno stání tam, kde by nezůstal mezi vozidlem a nejbližší tramvajovou kolejnicí volný jízdní pruh široký nejméně 3,5 m. (3) Na silnicích I. třídy a za snížené viditelnosti i na silnicích II. a III. třídy1) je mimo obec zakázáno zastavení a stání jinde než na místech označených dopravní značkou jako parkoviště. (4) Na dopravním okruhu označeném dopravní značkou "Okruh" nebo "Změna směru okruhu" je zakázáno stání. (5) O odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Provoz v obytné a pěší zóně § 39 (1) Obytná zóna je zastavěná oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou "Obytná zóna" a konec je označen dopravní značkou "Konec obytné zóny". (2) Pěší zóna je oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou "Pěší zóna" a konec je označen dopravní značkou "Konec pěší zóny". (3) V obytné a pěší zóně smějí chodci užívat pozemní komunikaci v celé její šířce, přičemž se na ně nevztahuje § 53. Hry dětí na pozemní komunikaci jsou dovoleny jen v obytné zóně. (4) Do pěší zóny je povolen vjezd jen vozidlům vyznačeným ve spodní části dopravní značky podle odstavce 2. (5) V obytné zóně a pěší zóně smí řidič jet rychlostí nejvýše 20 km.h-1. Přitom musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit; v případě nutnosti musí zastavit vozidlo. Stání je dovoleno jen na místech označených jako parkoviště. (6) Za účelem organizování dopravy může obec v obecně závazné vyhlášce obce vydané v přenesené působnosti vymezit místní komunikace nebo jejich úseky v obytné zóně, které nelze užít ke stání nákladního vozidla2) nebo jízdní soupravy.2) (7) V obytné zóně a pěší zóně musí chodci umožnit vozidlům jízdu. To platí i pro děti hrající si v obytné zóně. § 40a Provoz vozidel v zimním období (1) V období od 1. listopadu do 31. března, pokud a)se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo 60 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

b)lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, lze užít motorové vozidlo kategorie M nebo N2) k jízdě v provozu na pozemních komunikacích pouze za podmínky použití zimních pneumatik18a), a to u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností nepřevyšující 3 500 kg na všech kolech a u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg na všech kolech hnacích náprav s trvalým přenosem hnací síly. Zimní pneumatiky podle věty prvé musí mít hloubku dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů nejméně 4 mm a u motorových vozidel o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg nejméně 6 mm. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije pro náhradní pneumatiku použitou v případě nouzového dojetí18a).

§ 47a Zákaz účasti na některých akcích v provozu na pozemních komunikacích Řidič nesmí na dálnici, silnici a místní komunikaci použít vozidlo k účasti na sportovních a podobných akcích, jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost silničního provozu, nejde-li o akce pořádané v souladu s rozhodnutím příslušného správního úřadu o zvláštním užívání pozemní komunikace podle jiného právního předpisu1). § 51 Přeprava osob v ložném prostoru nákladního automobilu a v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru (1) Přepravovat osoby v ložném prostoru nákladního automobilu a v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru je zakázáno. (2) Odstavec 1 neplatí pro přepravu příslušníků hasičských záchranných sborů, příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a strážníků obecních policií při plnění jejich úkolů a jiných osob při plnění úkolů civilní ochrany a při živelní pohromě. (3) Osoby přepravované podle odstavce 2 musí sedět v ložném prostoru nákladního automobilu nebo v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru na podlaze nebo na sedadlech pevně k podlaze připevněných. Přepravované osoby se nesmějí za jízdy vyklánět, nechat vyčnívat předměty z vozidla ani jinak ohrožovat bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. (4) Bočnice ložného prostoru nákladního automobilu a ložného prostoru nákladního přívěsu traktoru musí být dostatečně vysoké, aby přepravované osoby za jízdy nevypadly. (5) Řidičem nákladního automobilu nebo traktoru, v jehož ložném prostoru se přepravují osoby podle odstavce 2, smí být jen řidič starší 21 let, který má v řízení tohoto druhu vozidla nejméně dvouletou praxi. Tyto podmínky se nevztahují na řidiče vozidel ozbrojených sil. Chůze § 53 (1) Chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce. Chodec, který nese předmět, jímž by mohl ohrozit provoz na chodníku, užije pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky. (2) Jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak. (3) Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a kde není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky. Chodci smějí jít po krajnici nebo při okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe. Při snížené viditelnosti, zvýšeném provozu na pozemních komunikacích nebo v nebezpečných a nepřehledných úsecích smějí jít chodci pouze za sebou. (4) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", nesmí chodec ohrozit cyklistu jedoucího po stezce. (5) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", na které je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je chodec povinen užít pouze 61 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

pruh vyznačený pro chodce. Pruh vyznačený pro cyklisty může chodec užít pouze při obcházení, vcházení a vycházení ze stezky pro chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit cyklisty jedoucí v pruhu vyznačeném pro cyklisty. (6) Osoba pohybující se pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy nesmí na chodníku nebo na stezce pro chodce ohrozit ostatní chodce. Nemůže-li užít chodník, smí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky. (7) Osoba vedoucí jízdní kolo nebo moped smí užít chodníku, jen neohrozí-li ostatní chodce; jinak musí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky. (8) Osoba pohybující se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení nesmí na chodníku nebo na stezce pro chodce ohrozit ostatní chodce.

§ 54 (1) Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou "Přechod pro chodce", "Podchod nebo nadchod", musí chodec přecházet jen na těchto místech. Na přechodu pro chodce se chodí vpravo. (2) Mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. (3) Jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. Nevidomý chodec signalizuje úmysl přejít vozovku mávnutím bílou slepeckou holí ve směru přecházení. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy; nachází-li se na přechodu pro chodce nebo na vozovce, musí neprodleně uvolnit prostor pro projetí těchto vozidel. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Chodec musí dát přednost tramvaji. (4) Chodec nesmí překonávat zábradlí nebo jiné zábrany na vozovce. § 55 (1) Před železničním přejezdem si musí chodec počínat zvlášť opatrně, zejména se musí přesvědčit, zda může železniční přejezd bezpečně přejít. (2) Chodec nesmí vstoupit na železniční přejezd v případech stanovených v § 29 odst. 1 písm. a) až e). (3) V případech uvedených v § 29 odst. 1 písm. a), b) a c) smí chodec přejít přes železniční přejezd pouze tehdy, jestliže před železničním přejezdem dostal od pověřeného zaměstnance provozovatele dráhy11) ústní souhlas. V tomto případě je chodec povinen řídit se při přecházení železničního přejezdu pokyny pověřeného zaměstnance provozovatele dráhy. Pověřený zaměstnanec provozovatele dráhy je povinen se na požádání chodce prokázat platným pověřením provozovatele dráhy. § 56 Útvar chodců (1) Pro organizovaný útvar chodců, například příslušníků ozbrojených sil, školní mládeže nebo průvod, platí přiměřeně povinnosti řidiče podle § 5 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1, § 12 až 16, § 20 až 24, § 25 odst. 1 a 2, § 27, § 28 odst. 1, 2 a 5, § 29 a 30. (2) Za snížené viditelnosti musí být organizovaný útvar chodců označen vpředu po obou stranách neoslňujícím bílým světlem a vzadu po obou stranách neoslňujícím červeným světlem. Označení světly může být nahrazeno oděvními doplňky s označením z retroreflexního materiálu. (3) Organizovaný útvar chodců na mostě nesmí jít jednotným krokem. 62 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(4) Za dodržování povinností podle odstavců 1 až 3 odpovídá vedoucí útvaru, jímž může být jen osoba starší 15 let, která je k tomu dostatečně způsobilá. (5) Organizovaný útvar chodců jdoucí nejvýše ve dvojstupu smí jít po chodníku, a to vpravo; přitom nemusí být označen podle odstavce 2. (6) Pro organizovanou skupinu dětí, které dosud nepodléhají povinné školní docházce, platí ustanovení pro chodce. (7) Vedoucí organizovaného útvaru školní mládeže nebo organizované skupiny dětí, které dosud nepodléhají povinné školní docházce, je oprávněn při přecházení vozovky zastavovat vozidla. (8) Vzor a způsob užití oděvních doplňků s označením z retroreflexního materiálu stanoví prováděcí právní předpis. Jízda na jízdním kole § 57 (1) Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít. (2) Na vozovce se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka. (3) Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou. (4) Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti. (5) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", nesmí cyklista ohrozit chodce jdoucí po stezce. (6) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", na které je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je cyklista povinen užít pouze pruh vyznačený pro cyklisty. Pruh vyznačený pro chodce může cyklista užít pouze při objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na stezku pro chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit chodce jdoucí v pruhu vyznačeném pro chodce. (7) Jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít i osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. Přitom je tato osoba povinna řídit se pravidly podle odstavců 3, 5 a 6 a světelnými signály podle § 73. (8) Před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zda-li může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče ke změně směru nebo rychlosti jízdy. Na přejezdu pro cyklisty se jezdí vpravo. § 58 (1) Cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy použít ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě. (2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci1) jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně. (3) Na jednomístném jízdním kole není dovoleno jezdit ve dvou; je-li však jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro přepravu dítěte a pevnými opěrami pro nohy, smí osoba starší 15 let vézt osobu mladší 7 let. Osoba starší 18 let může vézt nejvýše dvě děti mladší 10 let v přívěsném vozíku určeném pro přepravu dětí, který splňuje technické podmínky stanovené zvláštním předpisem2), nebo dítě na dětském kole připojeném k jízdnímu kolu spojovací tyčí. (4) Cyklista nesmí jet bez držení řídítek, držet se jiného vozidla, vést za jízdy druhé jízdní kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře a vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech. 63 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(5) Cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu2) a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem. (6) K jízdnímu kolu se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 900 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem. Jsou-li v přívěsném vozíku přepravovány děti, musí být přívěsný vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem nebo štítkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1200 - 1600 mm nad úrovní vozovky.

§ 59 Jízda potahovými vozidly a ručními vozíky (1) Vozkou smí být jen osoba starší 15 let. (2) Nejede-li vozka na potahovém vozidle, musí za jízdy potahového vozidla jít po jeho pravé straně. Před opuštěním potahového vozidla musí vozka vozidlo zabrzdit, uvolnit vnitřní postraňky a na svahu založit kola. (3) V období od 1. listopadu do 31. března a za snížené viditelnosti v období od 1. dubna do 31. října musí být potahové vozidlo označeno vpředu nejméně jedním neoslňujícím bílým světlem na levé straně a vzadu nejméně jedním neoslňujícím červeným světlem na levé straně. (4) Osoba, která táhne nebo tlačí ruční vozík o celkové šířce větší než 600 mm, musí jít při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí jít po pravé krajnici. Za snížené viditelnosti musí být tato osoba nebo vozík označeny na levé straně neoslňujícím bílým světlem. (5) Na silnicích I. a II. třídy1) je v době od 23.00 do 4.00 hodin zakázána jízda s potahovými vozidly a s ručními vozíky uvedenými v odstavci 4. § 60 Jízda na zvířatech a vedení a hnaní zvířat (1) Pro jezdce na zvířeti a pro průvodce vedených a hnaných zvířat platí přiměřeně povinnosti řidiče podle § 5 odst. 1 písm. b), d), f) a g), § 11 odst. 1, § 12 až 17, § 20 až 24, § 25 odst. 1 a 2, § 27, § 28 odst. 1, 2, 4 a 5, § 29, 30, § 41 odst. 7 a § 42 odst. 2. (2) Je-li zřízen jízdní pruh pro jezdce na zvířatech nebo stezka pro jezdce na zvířatech označené dopravní značkou "Stezka pro jezdce na zvířeti", musí jezdec na zvířeti užít tento pruh nebo stezku. (3) Jiní účastníci silničního provozu nesmějí pruh pro jezdce na zvířatech nebo stezku pro jezdce na zvířatech užít. (4) Na vozovce musí jezdec na zvířeti jet při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni nebo omezováni chodci, smí jet po pravé krajnici. (5) Na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci smí jet na zvířeti jen jezdec starší 15 let. Osoba starší 12 let smí jet na zvířeti na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jen pod dohledem osoby starší 15 let. Jezdci na zvířatech smějí jet jen jednotlivě za sebou. Jezdec smí vést jen jedno zvíře. (6) Průvodce vedených nebo hnaných zvířat musí být osoba starší 15 let. Vyžaduje-li to bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, je průvodce vedených nebo hnaných zvířat při doprovodu zvířat oprávněn zastavovat vozidla. (7) Zvířata se smějí vést nebo hnát rychlostí chůze a jen tak, aby provoz na pozemní komunikaci nebyl ohrožován a aby byl co nejméně omezován. 64 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(8) Hnaná zvířata ve stádu musí být doprovázena potřebným počtem průvodců hnaných zvířat a musí být rozdělena na vhodně dlouhé skupiny oddělené od sebe dostatečně velkými mezerami. (9) Průvodce vedených zvířat smí vést nejvýše dvě zvířata, která musí být k sobě spřažena. (10) Za snížené viditelnosti musí být jezdec na zvířeti označen na levé straně neoslňujícím bílým světlem viditelným zepředu a červeným neoslňujícím světlem viditelným zezadu. Průvodce vedených a hnaných zvířat musí být za snížené viditelnosti označen neoslňujícím bílým světlem. Od soumraku do svítání je zakázáno užívat k jízdě na zvířatech a k vedení zvířat silnice I. nebo II. třídy.1) (11) Vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci. § 67 Speciální označení vozidel a osob (1) Parkovací průkaz označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou (dále jen "parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením"), označení vozidla řízeného osobou sluchově postiženou (dále jen "označení O 2") nebo označení vozidla lékaře konajícího návštěvní službu stanovené prováděcím právním předpisem smějí užívat jen osoby, které toto označení obdrží od příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo od oprávněného orgánu v zahraničí. (2) Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením vydá příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností osobě, která je držitelem průkazu ZTP s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou nebo držitelem průkazu ZTP/P podle jiného právního předpisu24). (3) Označení O 2 vydá příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností držiteli řidičského oprávnění, který je držitelem průkazu ZTP z důvodu postižení úplnou nebo praktickou hluchotou. (4) Vozidlo lze označit parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením pouze v případě, řídí-li vozidlo nebo je-li ve vozidle přepravována osoba, která je držitelem parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením podle odstavce 1. Přepravovaná osoba je povinna prokázat na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie, že je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle jiného právního předpisu24), který ji opravňuje k užívání vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. (5) V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, nemusí po dobu nezbytně potřebnou řidiči motorovéhovozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením a lékaři konající návštěvní službu podle odstavce 1, dodržovat zákaz stání a zákaz stání vyplývající z dopravní značky "zákaz stání"; přitom nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. (6) V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, mohou vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vjíždět i tam, kde je značka "Zákaz vjezdu" omezena dodatkovými tabulkami "JEN ZÁSOBOVÁNÍ", "MIMO ZÁSOBOVÁNÍ", "JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA" a "MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHY". (7) V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, mohou vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vjíždět i do oblasti označené dopravní značkou "Pěší zóna". (8) Na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením je vozidlům bez tohoto označení zakázáno zastavení a stání. (9) Silniční úřad může na základě žádosti osoby, které byl vydán parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením, vydat rozhodnutí o zřízení vyhrazeného parkoviště v místě bydliště podle jiného právního předpisu 25). Silniční správní úřad vykonává podle jiného právního předpisu1) dohled nad řádným užíváním vyhrazeného parkoviště. (10) Ke svému označení jako účastníci provozu na pozemních komunikacích užívají osoby nevidomé bílé hole a osoby hluchoslepé červenobílé hole. (11) Prováděcí právní předpis stanoví druhy, vzory a provedení speciálních označení vozidel a osob. § 134 Výměna dosavadních řidičských průkazů 65 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(1) Řidičské průkazy vydané a)od 1. ledna 1994 do 31. prosince 2000 jsou jejich držitelé povinni vyměnit do 31. prosince 2010, b)od 1. ledna 2001 do 30. dubna 2004 jsou jejich držitelé povinni vyměnit do 31. prosince 2013. (2) Řidičské průkazy podle odstavce 1 pozbývají platnosti uplynutím příslušné doby stanovené pro jejich výměnu. Platnost řidičského průkazu omezená podle předchozí věty se prodlužuje o lhůtu vydání řidičského průkazu podle § 110 odst. 2, prokáže-li držitel řidičského průkazu, že podal příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žádost o vydání řidičského průkazu před uplynutím lhůty stanovené podle odstavce 1. Přechodná ustanovení Označení O 1 mohou osoby, které je obdržely od příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle dosavadních právních předpisů, využívat na území České republiky do ukončení jeho platnosti, nejpozději však do 31. prosince 2012. Osobám podle věty prvé vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností na jejich žádost parkovací průkaz, podá-li tato osoba žádost před ukončením platnosti označení O 1, které obdržela podle dosavadních právních předpisů, nejpozději však do 31. prosince 2012. Žadatel o vydání parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením, který byl držitelem označení O 1 vydaného podle dosavadních předpisů, je povinen toto označení při vydání parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Řidičská oprávnění jednotlivých skupin a podskupin udělená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají zachována v rozsahu, jaký měla podle zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; tato řidičská oprávnění opravňují ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona rovněž k řízení motorových vozidel, která jsou do skupin vozidel se shodným označením nově zařazena tímto zákonem, pokud tomu nebrání omezení nebo podmínění řidičského oprávnění. Přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání s účinností od 1. 8. 2011 Porušení předpisů o provozu na pozemních komunikacích Počet bodů řízení vozidla bezprostředně po požití alkoholu nebo v takové době po požití alkoholu, po kterou je řidič ještě pod jeho vlivem, je-li zjištěný obsah alkoholu u řidiče vyšší než 0,3 promile, nebo řízení vozidla bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, po kterou je řidič ještě pod jejím vlivem 7 - odmítnutí řidiče podrobit se vyšetření podle jiného právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoli to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví 7 - způsobení dopravní nehody porušením povinnosti řidiče, při které došlo k usmrcení nebo k těžké újmě na zdraví jiné osoby 7- neprodlené nezastavení vozidla účastníka dopravní nehody nebo nedovolené opuštění místa dopravní nehody nebo neprodlené nevrácení se na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci 7 - při jízdě na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla otáčení se nebo jízda v protisměru nebo couvání v místě, kde to není dovoleno 7 - vjíždění na železniční přejezd v případech, ve kterých je to zakázáno 7 - neposkytnutí účinné pomoci (první pomoc a přivolání záchranných složek) účastníkem silničního provozu, který není účastníkem dopravní nehody při nehodě s evidentním poškozením zdraví nebo ohrožením života 7 - předjíždění vozidla v případech, ve kterých je to zákonem zakázáno 7 - řízení motorového vozidla řidičem, kterému byl zadržen řidičský průkaz 7 - řízení vozidla, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích 5 - překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o 40 km.h-1 a více v obci nebo o 50 km.h-1 a více mimo obec 66 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

5 - nezastavení vozidla na signál, který přikazuje řidiči zastavit vozidlo, nebo nezastavení vozidla na pokyn "Stůj" daný při řízení provozu na pozemních komunikacích osobou oprávněnou k řízení tohoto provozu 5 - ohrožení jiného řidiče při přejíždění s vozidlem z jednoho jízdního pruhu do druhého 5- ohrožení chodce přecházejícího pozemní komunikaci při odbočování s vozidlem na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání 5 - při řízení vozidla ohrožení chodce na přechodu a neumožnění nerušeného a bezpečného přejití vozovky 4 - nedání přednosti v jízdě v případech, ve kterých je řidič povinen dát přednost v jízdě 4 - překročení maximální doby řízení vozidla nebo nedodržení minimální doby odpočinku o 20 % a více nebo nedodržení bezpečnostní přestávky o 33 % a více podle jiných právních předpisů 42) 4 - řízení motorového vozidla bez držení příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění 4 - porušení povinnosti použít dětskou autosedačku nebo bezpečnostní pás při přepravě dětí podle § 6 4 - překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o 20 km.h-1 a více v obci nebo o 30 km.h-1 a více mimo obec 3 - nezastavení vozidla před přechodem pro chodce v případech, kdy je řidič povinen tak učinit 3- překročení povolených hodnot stanovených jiným právním předpisem při kontrolním vážení vozidla podle jiného právního předpisu 3 - řízení motorového vozidla bez držení platného osvědčení profesní způsobilosti řidiče4) 3 - porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem nebo užít ochrannou přílbu 3 - neoznačení překážky provozu na pozemních komunikacích, kterou řidič způsobil 2 - překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o více než 5 km.h-1 a méně než 20 km.h-1 v obci nebo o více než 10 km.h-1 a méně než 30 km.h-1 mimo obec 2 - držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla

2. Zákon o pozemních komunikacích (výňatek) a exkurs do zákona o odpadech (č. 13/1997 Sb.) §2 Pozemní komunikace a jejich rozdělení (1) Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly1a) a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. (2) Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a)dálnice, b)silnice, c)místní komunikace, d)účelová komunikace. §4 Dálnice (1) Dálnice je pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy. (2) Dálnice je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis.2) §5 Silnice (1) Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť. (2) Silnice se podle svého určení a dopravního významu rozdělují do těchto tříd: 67 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

a)silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu, b)silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy, c)silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace. (3) Silnice I. třídy vystavěná jako rychlostní silnice je určena pro rychlou dopravu a je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis.2) Rychlostní silnice má obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice. §6 Místní komunikace (1) Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. (2) Místní komunikace může být vystavěna jako rychlostní místní komunikace, která je určena pro rychlou dopravu a přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis.2) Rychlostní místní komunikace má obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice. (3) Místní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a)místní komunikace I. třídy, kterou je zejména rychlostní místní komunikace, b)místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, c)místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, d)místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz. (4) Prováděcí předpis blíže vymezí znaky pro rozdělení místních komunikací do jednotlivých tříd. §7 Účelová komunikace (1) Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy 21) tím není dotčena. (2) Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Součásti a příslušenství § 12 (1) Součástmi dálnice, silnice a místní komunikace jsou a)všechny konstrukční vrstvy vozovek a krajnic, odpočívky, přidružené a přídatné pruhy, včetně zastávkových pruhů linkové osobní dopravy, b)mostní objekty (nadjezdy), po nichž je komunikace vedena, včetně chodníků, revizních zařízení, ochranných štítů a sítí na nich, strojní vybavení sklopných mostů, ledolamy, propustky, lávky pro chodce nebo cyklisty, c)tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky, 68 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

d)svislé dopravní značky, zábradlí, odrazníky, svodidla, pružidla, směrové sloupky, dopravní knoflíky, staničníky, mezníky, vodorovná dopravní značení, dopravní ostrůvky, odrazné a vodicí proužky a zpomalovací prahy, e)únikové zóny, protihlukové stěny a protihlukové valy, pokud jsou umístěny na silničním pozemku. (2) Jestliže je konstrukce vozovky uložena přímo na konstrukci jiné stavby (vodního díla, metra, haly, garáží), patří mezi součásti pouze tato vozovka. (3) Kanalizace, včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace. V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu. (4) Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce. (5) Odpočívka je stavebně a provozně vymezená plocha dálnice, silnice nebo místní komunikace určená k bezúplatnému stání silničního motorového vozidla na dobu potřebnou pro zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a k odpočinku uživatelů, popřípadě k jejich občerstvení a k doplnění pohonných hmot. (6) Veřejné parkoviště je stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace anebo samostatná místní nebo účelová komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla. (7) Jízdní pruh nebo pás pro cyklisty je součástí té pozemní komunikace, na jejímž tělese je umístěn. Samostatná stezka pro cyklisty je podle své povahy a umístění buď místní komunikací IV. třídy, nebo účelovou komunikací. § 13 Příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace jsou a)přenosné svislé dopravní značky, a dopravní zařízení,2) b)hlásiče náledí, hlásky a jiná zařízení pro provozní informace, c)veřejné osvětlení, světelná signalizační zařízení sloužící k řízení provozu, d)silniční vegetace, zásněžky, zásobníky a skládky údržbových hmot, e)objekty a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace (cestmistrovství) a jejich napojení na příslušnou pozemní komunikaci, f)zařízení zabraňující vniknutí volně žijících živočichů (např. ploty, přechodové můstky, tunely), g)zařízení pro placení ceny za užívání vymezeného úseku místní komunikace, h)technická zařízení a jejich součásti, určená k vyměření, výběru a kontrole úhrady poplatku za užití pozemní komunikace (dále jen "systém elektronického mýtného"), jsou-li umístěna na pozemní komunikaci nebo na silničním pozemku, i)technická zařízení a jejich součásti určené k provádění vysokorychlostního kontrolního vážení pomocí nepřenosných vysokorychlostních vah, jsou-li umístěna na pozemní komunikaci nebo na silničním pozemku. § 19 Obecné užívání (1) V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích2) a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis 9) jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. (2) Dálnice, silnice a místní komunikace, jejich součásti a příslušenství je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno a)neoprávněně odstraňovat, zakrývat, přemísťovat, osazovat nebo pozměňovat dopravní značky a dopravní zařízení, anebo na těchto věcech cokoliv umísťovat, 69 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

b)používat pásová a jiná vozidla, jejichž kola nejsou opatřena pneumatikami nebo gumovými obručemi, nebo používat jiné stroje a zařízení, které mohou způsobit poškození komunikace; výjimečně lze povolit jako zvláštní užívání (§ 25) použití silnice nebo místní komunikace pásovými vozidly Armády České republiky nebo historickými vozidly, c)používat sněhové řetězy v úsecích, kde vozovka není dostatečně pokryta sněhovou nebo ledovou vrstvou, d)používat hroty v pneumatikách, pokud zvláštní předpis 10) nestanoví jinak, e)vypouštět vodu, splašky a jiné tekuté odpady, f)rozjíždět dočasné skládky údržbových hmot, otáčet zemědělské nebo lesní stroje a potahy při provádění polních nebo lesních prací, g)odstavovat silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu10) a není opatřeno státní poznávací značkou11) nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu (dále jen "vrak"), h)umisťovat nebo provozovat pojízdné nebo přenosné zařízení, které je určeno k prodeji zkapalněných ropných plynů (čerpací stanice). (3) Vlastník vraku je povinen na výzvu vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace odstranit vrak do dvou měsíců od doručení výzvy k odstranění. Neučiní-li tak, odstraní a zlikviduje vrak vlastník této pozemní komunikace na náklady vlastníka vraku. (4) Nemůže-li vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zjistit vlastníka vraku, zveřejní výzvu k odstranění vraku způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne zveřejnění výzvy odstraní a zlikviduje vrak na své náklady. Zjistí-li vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vlastníka vraku dodatečně, může vůči němu uplatnit nárok na náhradu nákladů vzniklých odstraněním a likvidací vraku. Exkurs do zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (kurzívou): Autovraky § 36 Pro účely tohoto zákona se rozumí a)autovrakem - každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí (dále jen "vozidlo") a stalo se odpadem § 37 Povinnosti při nakládání s autovraky (1) Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. (2) Vlastník vozidla před jeho předáním podle odstavce 1 je povinen umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny.31c) (3) Vozidlo umístěné v rozporu s odstavcem 2 (dále jen "opuštěné vozidlo"), přemístí obecní úřad bezodkladně na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště. Informaci o umístění opuštěného vozidla na vybrané parkoviště zveřejní obecní úřad na své úřední desce. O umístnění vozidla písemně informuje jeho vlastníka, pokud je ho možné identifikovat. (4) Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po marném uplynutí lhůty 2 měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti jeho identifikace od zveřejnění informace podle odstavce 3, má se za to, že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle odstavce 1. (5) Náklady spojené s postupem podle odstavců 3 a 4 je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel. (6) V případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní komunikaci, se postupuje v souladu se zvláštním právním předpisem. PŘESTUPKY § 69


(1) Obecní úřad uloží pokutu až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že a) se zbaví autovraku nebo umístí vozidlo vyřazené z registru vozidel v rozporu s tímto zákonem, (strážník není oprávněn projednat v blokovém řízení, oznamuje správnímu orgánu, v tomto případě se nejedná o neoprávněný zábor veřejného prostranství) .................................... zpět zákon o pozemních komunikacích: (5) Silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu.2) Rozhodnutí o označení musí být provedeno nejméně týden před dnem dočasného zákazu stání na příslušné pozemní komunikaci a na řízení silničního správního úřadu se v tomto případě nevztahují obecné předpisy o správním řízení. (6) V případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; v tomto případě hradí náklady spojené s odstraněním silničního vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí. § 23 (1) Pro účely organizování dopravy na území obce může obec v nařízení obce vymezit oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy 12) a)k stání silničního motorového vozidla v obci na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin, b)k odstavení nákladního vozidla nebo jízdní soupravy v obci na dobu potřebnou k zajištění celního odbavení c)k stání silničního motorového vozidla provozovaného právnickou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu,12a) která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti obce, nebo k stání silničního motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti obce, nebude-li tímto užitím ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a jiný veřejný zájem. V nařízení obce stanoví obec způsob placení sjednané ceny a způsob prokazování jejího zaplacení. (2) Místní komunikace nebo jejich určené úseky podle odstavce 1 musí být označeny příslušnou dopravní značkou podle zvláštního právního předpisu.2) (3) V nařízení obec může vymezit oblasti obce, ve kterých nelze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. a) až c). (4) Pro účely organizování dopravy na území obce může obec v nařízení obce vymezit oblasti obce s časovým a druhovým omezením zásobování. V nařízení obce stanoví obec druhy a kategorie silničních vozidel, časové vymezení a činnosti, které jsou předmětem omezení. § 25 Zvláštní užívání (1) K užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny (dále jen "zvláštní užívání"), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici a rychlostní silnici, v ostatních případech se souhlasem příslušného orgánu Policie České republiky. Souhlas vlastníka se zvláštním užíváním podle odstavce 6 písm. c) bodu 3 a odstavce 6 písm. d) se nevyžaduje v případě, že se jedná o veřejně prospěšnou stavbu; k návrhu na zvláštní užívání může vlastník uplatnit námitky, o kterých rozhodne silniční správní úřad. (2) Silniční správní úřad vydá rozhodnutí o povolení zvláštního užívání právnické nebo fyzické osobě na základě písemné žádosti na dobu určitou a v rozhodnutí stanoví podmínky zvláštního užívání. Povolení ke zvláštnímu užívání nezbavuje uživatele povinnosti k náhradám za poškození nebo znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace. (3) Porušuje-li právnická nebo fyzická osoba podmínky stanovené v rozhodnutí o vydání povolení, silniční správní úřad rozhodne o odnětí povolení. Právnické nebo fyzické osobě, které bylo odňato povolení ke 71 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

zvláštnímu užívání, lze udělit povolení ke zvláštnímu užívání na základě znovu podané žádosti nejdříve po uplynutí tří let ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí povolení ke zvláštnímu užívání nabylo právní moci. (4) Silniční správní úřad může rozhodnout o změně vydaného povolení na základě odůvodněné žádosti držitele povolení ke zvláštnímu užívání. (5) V době branné pohotovosti státu není třeba povolení ke zvláštnímu užívání pro vozidla Armády České republiky. (6) Zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace je a)přeprava zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou zvláštními předpisy,10) b)užití dálnice, rychlostní silnice nebo rychlostní místní komunikace silničními motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená rychlost je nižší, než stanoví zvláštní předpis,2) c)užití dálnice, silnice nebo místní komunikace a silničního pomocného pozemku pro 1.zřizování a provozování zařízení pro písemnou, obrazovou, světelnou nebo jiným způsobem prováděnou reklamu nebo propagaci (dále jen "reklamní zařízení"), 2.umísťování, skládání a nakládání věcí nebo materiálů nesloužících k údržbě nebo opravám těchto komunikací, nebudou-li neprodleně odstraněny (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot nebo paliva apod.), 3.provádění stavebních prací, 4.zřizování vyhrazeného parkování, 5.zřizování a provoz stánků, pojízdných či přenosných prodejních a jiných podobných zařízení, 6.audiovizuální tvorbu, d)umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo na mostních objektech, e)pořádání sportovních, kulturních, náboženských, zábavních a podobných akcí, jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, f)výjimečné užití silnice nebo místní komunikace pásovými vozidly Armády České republiky nebo historickými vozidly, jejichž kola nejsou opatřena pneumatikami nebo gumovými obručemi, g) výjimečné užití místní komunikace a silnice samojízdnými pracovními stroji a přípojnými vozidly traktorů, které nemají schválenou technickou způsobilost podle zvláštního právního předpisu.13a) (7) Zvláštní užívání spočívající v zřízení a provozování reklamního zařízení může povolit příslušný silniční správní úřad nejdéle na dobu pěti let, bude-li umístění a provozování reklamního zařízení splňovat tyto podmínky: a) nebude jej možné zaměnit s dopravními značkami ani dopravními zařízeními, b) nebude oslňovat uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušovat provoz na pozemní komunikaci, c) pozemní komunikace v místě, kde je umístěno reklamní zařízení, bude vybavena na náklad vlastníka reklamního zařízení svodidly nebo jinak zabezpečena proti možnému střetu vozidel s konstrukcí reklamního zařízení a d) reklamní zařízení bude sloužit k označení provozovny nacházející se v souvisle zastavěném území obce podle § 30 odst. 3 ve vzdálenosti do 50 metrů od reklamního zařízení nebo mimo souvisle zastavěné území obce v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení, jedná-li se o reklamní zařízení na dálnici, silnici I. třídy nebo na jejich silničním pomocném pozemku. Podmínky stanovené v povolení musí trvat po celou dobu platnosti povolení. Zánik některé z podmínek je povinen vlastník reklamního zařízení oznámit do 30 dnů příslušnému silničnímu správnímu úřadu, který povolení odejme. (8) Věci umístěné, zřizované nebo provozované bez povolení podle odstavce 1 nebo v rozporu s ním, s výjimkou reklamních zařízení, je jejich vlastník povinen odstranit neprodleně po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu. Neučiní-li tak, zajistí odstranění a likvidaci věci příslušný silniční správní úřad na náklady vlastníka věci. (9) Nemůže-li příslušný silniční správní úřad zjistit vlastníka věci umístěné, zřizované nebo provozované bez povolení podle odstavce 1, s výjimkou reklamních zařízení, zveřejní výzvu k odstranění věci způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne zveřejnění výzvy zajistí odstranění a likvidaci věci na náklady vlastníka dotčené pozemní komunikace. Zjistí-li vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vlastníka věci dodatečně, může vůči němu uplatnit nárok na náhradu nákladů vzniklých odstraněním a likvidací věci. (10) Silniční správní úřad je povinen do sedmi dnů ode dne, kdy se dozvěděl o zřízení nebo existenci reklamního zařízení umístěného na dálnici, silnici nebo místní komunikaci nebo na silničním pomocném 72 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

pozemku bez povolení ke zvláštnímu užívání vydaného příslušným silničním správním úřadem, vyzvat vlastníka reklamního zařízení k jeho odstranění. Vlastník reklamního zařízení je povinen reklamní zařízení neprodleně, nejdéle do pěti pracovních dnů po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu odstranit. Neučiní-li tak, je silniční správní úřad povinen reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka tohoto zařízení. Odstranění reklamního zařízení a jeho likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.5) (11) Nemůže-li silniční správní úřad zjistit vlastníka reklamního zařízení zřizovaného nebo provozovaného bez povolení ke zvláštnímu užívání, zveřejní výzvu k odstranění reklamního zařízení způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty 10dnů ode dne zveřejnění výzvy je povinen reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka dotčené pozemní komunikace, na které je reklamní zařízení neoprávněně umístěno. Odstranění reklamního zařízení a jeho likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.5) (12) Umísťování věcí na dálnici, silnici a místní komunikaci, které jsou uvedeny v § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) až d), není zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace, vyžaduje však předchozí souhlas vlastníka dotčené komunikace. (13) Prováděcí předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení zvláštního užívání dálnice, silnice a místní komunikace a náležitosti rozhodnutí v této věci. (14) V případě, že je v podmínkách zvláštního užívání podle odstavce 6 písm. a) požadován k zabezpečení bezpečnosti nebo plynulosti silničního provozu policejní doprovod, je osoba, na jejíž žádost bylo povolení vystaveno, povinna uhradit náklady s tímto spojené Policii České republiky. (15) Prováděcí předpis stanoví výši náhrad za poskytnutí policejního doprovodu.


3. Zákon o přestupcích (výňatek) (č. 200/1990 Sb.) § 86 V blokovém řízení mohou projednávat d) obecní policie přestupky 1. jejichž projednávání je v působnosti obce, 2. podle zákona o silničním provozu spáchané nedovoleným stáním nebo zastavením vozidla na pozemní komunikaci, vjezdem do míst, kde je to místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno, porušením pravidel o překročení nejvyšší dovolené rychlosti, porušením pravidel jízdy na zvířatech, vedení a hnaní zvířat na pozemní komunikaci, pohybem chodce na pozemní komunikaci odporujícím pravidlům provozu na pozemních komunikacích, nedovoleným způsobem použití lyží, kolečkových bruslí a podobných prostředků na chodníku a nedovoleným vedením jízdního kola nebo jízdou na něm v rozporu s pravidly provozu na pozemních komunikacích a porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích ostatními řidiči nemotorových vozidel, 3. na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. a), c), g) až i), l)až p), 4. spočívající v neoprávněném stání vozidla na místní komunikaci nebo jejím úseku, které lze podle nařízení obce použít ke stání jen za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy a při splnění podmínek stanovených tímto nařízením.

4. Vyhláška MDaS, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích (výňatek) (č. 30/2001 Sb.) §4 Provedení svislých dopravních značek (1) Svislé dopravní značky jsou a) stálé dopravní značky, které jsou umístěny na sloupcích nebo konstrukcích pevně zabudovaných do terénu, b) proměnné dopravní značky, které jsou zobrazeny na panelech, c) přenosné dopravní značky, které jsou umístěny na červenobíle pruhovaných sloupcích nebo stojanech, které nejsou pevně zabudované do terénu, nebo na vozidle. (2) Barevné provedení svislých proměnných dopravních značek může být odlišné od stálých dopravních značek, to tak, že podklad proměnných dopravních značek je tmavý a nápisy, symboly a ohraničení světlé; umístění červené barvy je na proměnných dopravních značkách shodné s jejím umístěním na stálých dopravních značkách. Příkazové proměnné dopravní značky musí mít stejné barevné provedení jako stálé příkazové dopravní značky. (3) Tvary symbolů a nápisy svislých proměnných dopravních značek vycházejí z tvaru symbolů a nápisů stálých dopravních značek. (4) Jako proměnné dopravní značky nemohou být provedeny svislé dopravní značky upravující přednost. §5 Umístění svislých dopravních značek (1) Svislé dopravní značky se umísťují tak, aby byly pro účastníky provozu na pozemních komunikacích, pro které jsou určeny, včas a z dostatečné vzdálenosti viditelné. (2) Svislé dopravní značky se podle svého významu obvykle umísťují při pravém okraji vozovky nebo nad vozovkou; pro zdůraznění jejich významu mohou být značky umístěné při pravém okraji vozovky opakovány i při levém okraji vozovky nebo nad vozovkou. Umísťování svislých dopravních značek na pozemní komunikaci pro pěší upravuje zvláštní právní předpis.2) (3) Pro zdůraznění významu a zlepšení viditelnosti lze svislou dopravní značku umístit na retroreflexním žlutozeleném fluorescenčním podkladu. (4) Sloupky nebo stojany, na kterých jsou umístěny svislé přenosné dopravní značky, mohou být s ohledem na charakter a rozsah dopravního opatření umístěny i na vozovce. (5) Na dopravních značkách a jejich sloupcích, stojanech nebo konstrukcích, na dopravních zařízeních a na zařízeních pro dopravní informace nesmí být vyznačeno nebo umístěno nic, co nesouvisí s dopravní značkou, dopravním zařízením nebo zařízením pro dopravní informace. 74 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

§6 Platnost svislých dopravních značek (1) Svislá dopravní značka umístěná vedle vozovky nebo nad vozovkou platí pro celou vozovku v daném směru jízdy. (2) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro a) zákazovou nebo příkazovou svislou dopravní značku umístěnou nad vyznačeným jízdním pruhem, která platí jen pro jízdní pruh, nad kterým je umístěna, b) svislou dopravní značku upravující zastavení nebo stání, která platí jen pro tu stranu pozemní komunikace, u které je umístěna. (3) Zákaz, omezení nebo příkaz vyplývající ze svislé dopravní značky končí na vzdálenější hranici nejbližší křižovatky, pokud není dříve ukončen jinak; to neplatí pro omezení nebo příkaz vyjádřené svislou dopravní značkou "Sněhové řetězy" (č. C 5a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka "Sněhové řetězy _ konec" (č. C 5b), svislou dopravní značkou "Zimní výbava" (č. C 15a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka "Zimní výbava _ konec" (č. C 15b), svislou dopravní značkou "Zóna s dopravním omezením" (č. IP 25a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka "Konec zóny s dopravním omezením" (č. IP 25b), svislou dopravní značku "Obytná zóna" (č. IP 26a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka "Konec obytné zóny" (č. IP 26b), a svislou dopravní značku "Pěší zóna" (č. IP 27a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka "Konec pěší zóny" (č. IP 27b). (4) Značky upravující přednost "Křižovatka s vedlejší pozemní komunikací" (č. P 1), "Hlavní pozemní komunikace" (č. P 2), "Konec hlavní pozemní komunikace" (č. P 3), "Dej přednost v jízdě!" (č. P 4), "Dej přednost v jízdě tramvaji!" (č. P 5) a "Stůj, dej přednost v jízdě!" (č. P 6) platí pro nejbližší křižovatku. (5) Není-li způsob a uspořádání dovoleného stání vyznačen vodorovnými dopravními značkami, nebo není-li platnost dopravních značek č. IP 11a "Parkoviště" až č. IP 13c "Parkoviště s parkovacím automatem" ukončena jiným způsobem, končí platnost dopravní značky č. IP 11a "Parkoviště" až č. IP 13c "Parkoviště s parkovacím automatem" 5 m před hranicí nejbližší křižovatky. (6) Není-li platnost dopravní značky č. IP 15c ukončena jiným způsobem, končí její platnost na vzdálenější hranici nejbližší křižovatky. To neplatí, pokud je ve vzdálenosti do 20 metrů za křižovatkou umístěna jiná dopravní značka č. IP 15c. (7) Platnost dopravní značky č. IP 11a "Parkoviště" až č. IP 13c "Parkoviště s parkovacím automatem" přerušuje vjezd na místa ležící mimo pozemní komunikace nebo výjezd z nich. (8) Dočasná neplatnost dopravního zařízení, dopravní značky nebo její části se vyjadřuje škrtnutím nebo překrytím oranžovo-černým pruhem; tímto způsobem však nemůže být vyjádřena neplatnost svislé dopravní značky upravující přednost.

5. Zákon o obecní policii (výňatek) (č. 553/1991 Sb.) § 17a (1) Strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen. (2) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla lze podle odstavce 1 použít, jen je-li zajištěna možnost jeho odstranění bez zbytečného odkladu. (3) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečných průtahů po projednání přestupku v blokovém řízení, po zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě ponechala, po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby nebo po uhrazení nákladů provozovatelem podle odstavce 5. (4) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodů uvedených v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které a) tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích, nebo b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. 75 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(5) Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil. (6) Nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. (7) Na použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla z důvodu podle odstavce 1 se nevztahují ustanovení o donucovacích prostředcích.

6. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (výňatek, podtržený text nabývá účinnosti 1. 1. 2013) (č. 168/1999 Sb.) §1 (2) Nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici,1a) silnici,2) místní komunikaci3) a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná4) (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. §2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) vozidlem silniční vozidlo, zvláštní vozidlo, trolejbus5); za vozidlo se nepovažuje vozík pro invalidy, potahové vozidlo a nemotorové vozidlo tažené nebo tlačené pěší osobou, jízdní kolo a koloběžka, pokud nejsou schváleny jako druh vozidla motocykl, §5 Výjimky z pojištění odpovědnosti (1) Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu podle tohoto zákona nemá a) řidič cizozemského vozidla, který je držitelem platné zelené karty vydané pojišťovnou v cizím státě, nebo vozidla, jehož pojištění odpovědnosti na území České republiky je zaručeno kanceláří pojistitelů cizího státu, b) složka integrovaného záchranného systému pro všechna vozidla neužívaná k podnikání a zařazená do průběžně aktualizované přílohy poplachového plánu integrovaného záchranného systému kraje,12) c) Bezpečnostní informační služba pro jí provozovaná vozidla, Generální inspekce bezpečnostních sborů pro jí provozovaná vozidla, Ministerstvo obrany pro vozidla provozovaná Vojenským zpravodajstvím a Ministerstvo vnitra pro vozidla provozovaná Úřadem pro zahraniční styky a informace a pro vozidla útvarů Policie České republiky pověřenými vyšetřováním podle zvláštního právního předpisu12a), obec pro vozidla provozovaná jednotkami sborů dobrovolných hasičů obce a Ministerstvo financí (dále jen "ministerstvo") pro vozidla provozovaná pověřenými celními orgány, které mají podle zvláštního právního předpisu12a) postavení policejního orgánu. (2) K vozidlu uvedenému v odstavci 1 písm. b) a c) (dále jen "vozidlo s výjimkou z pojištění odpovědnosti") vydá zelenou kartu ministerstvo. Zanikne-li důvod, pro který byla vozidlu s výjimkou z pojištění odpovědnosti zelená karta vydána, je ten, kdo takové vozidlo provozuje, povinen zelenou kartu ministerstvu vrátit. § 15 Evidence pojištění odpovědnosti (5) Pokud pojištění odpovědnosti zaniklo a nebyla-li ve lhůtě 14 dnů ode dne tohoto zániku pojištění uzavřena nová pojistná smlouva týkající se téhož tuzemského vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události, je vlastník tohoto vozidla povinen nejpozději ve stejné lhůtě odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci nebo osvědčení o technickém průkazu (dále jen "osvědčení o 76 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

registraci") tohoto vozidla příslušnému orgánu evidence. Nelze-li splnit povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence, je vlastník vozidla povinen takovou skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému orgánu evidence. Povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence je splněna i tehdy, pokud tak učinil provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel. § 16 Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 1 odst. 2 provozuje nebo ponechá na pozemní komunikaci vozidlo bez pojištění odpovědnosti, b) jako vlastník vozidla v rozporu s § 15 odst. 5 neodevzdá tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla, nebo c) jako řidič vozidla v rozporu s § 17 odst. 1 nepředloží zelenou kartu, nebo doklad o hraničním pojištění. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu od 5 000 Kč do 40 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu od 2 500 Kč do 20 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu od 1 500 Kč do 3 000 Kč. V blokovém řízení lze za přestupek podle odstavce 1 písm. c) uložit pokutu do 1 500 Kč. V příkazním řízení lze za přestupek podle odstavce 1 písm. a) uložit pokutu 5 000 Kč. (strážník není oprávněn řešit v blokovém řízení, v případě podnikající fyzické nebo právnické osoby jde o jiný správní delikt) § 17 Kontrola pojištění odpovědnosti (1) Při provozu vozidla na pozemní komunikaci je jeho řidič povinen mít u sebe zelenou kartu nebo doklad o hraničním pojištění a na požádání jej předložit příslušníku Policie České republiky. To neplatí pro řidiče vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti a řidiče cizozemského vozidla, jehož pojištění odpovědnosti je zaručeno kanceláří pojistitelů cizího státu.;


Tato studijní opora byla vytištěna v rámci projektu: Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji: CZ.1.07/3.2.08/02.0046

Projekt je zaměřen na podporu a přípravu celkového řešení problematiky dalšího vzdělávání strážníků obecních (městských) policií. Jejich vzděláváním dojde ke zvýšení jejich profesních kompetencí. Záměrem projektu je vytvoření specifických kurzů dalšího vzdělávání, které jsou zapotřebí k prohloubení kvalifikace strážníků MP a vzdělávací programy, které budou sloužit jako specializační a prohlubující vzdělávání. Celkem bude v rámci projektu vytvořeno 19 vzdělávacích programů, zaměřených na legislativu v profesi strážníků MP, osobní rozvoj a komunikaci, ochranu životního prostředí a na témata zaměřená na krizové situace a jejich řešení. Ke dvanácti vzdělávacím programům, které nejsou zaměřeny na legislativu, budou vytvořeny studijní opory. Ty budou předávány cílové skupině a prostřednictvím webových stránek projektu i široké veřejnosti. Prostřednictvím vzdělávacích programů se budou setkávat nejen strážníci MP JčK, ale také strážníci a jejich velitelé, což napomůže týmové spolupráci MP. Program byl realizován Vysokou školou evropských a regionálních studií, o. p. s. v Českých Budějovicích pro strážníky MP. Tento text je určen pro potřeby výše uvedeného projektu a bude sloužit jako studijní opora při vzdělávacím programu. Text neprošel jazykovou úpravu.


Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji

Recommend Documents