PODNIKAVOST, PODNIKÁNÍ A JEJICH MÍSTO V RÁMCI VZDĚLÁVACÍHO PROCESU Monika PISKORZOVÁ, Pavlína HRONOVÁ Vysoká škola podnikaní, katedra Podnikaní
[email protected],
[email protected] Abstrakt
Stať pojednává o podnikavosti a podnikání a jeho významu v rámci vzdělávacího procesu. V úvodu je pozornost věnována teoretickým východiskům podnikavosti a podnikání a jejich terminologické správnosti. Dále se autorky zaměřují na zachycení základních aspektů výuky podnikání ve Spojených státech amerických a v Evropě. Zvláštní pozornost je v příspěvku věnována výuce podnikání v rámci vzdělávacího procesu v České republice. Klíčová slova: podnikavost, podnikání, podnikatel, podnik, vzdělávací proces, Evropská Komise. 1
ÚVOD „Podnikatelský duch umocňuje síly lidí a národů. Zkrátka jsme uprostřed tiché revoluce, triumfu tvořivosti a podnikatelského ducha lidského druhu. S největší pravděpodobností tichá revoluce ovlivní 21. století mnohem víc, než průmyslová revoluce ovlivnila 19. a 20. století“ (Timmons, 2001). Proces podnikání je bezesporu základní dominantou v současném, globálně propojeném reálném světě. Vliv podnikatelských aktivit je patrný na růstu výkonnosti ekonomik jednotlivých států a zároveň se významně podílí na pozitivním vývoji jednotlivých společností a podniků.
Podnikatelská činnost v současné době nabývá stále zásadnější významnosti. Vývoj podnikatelského prostředí má stále razantnější, dynamičtější a specializovanější charakter. Základním předpokladem pro úspěšný rozvoj podnikatelské činnosti je prvotně identifikace příležitosti a následně identifikovanou příležitost reálně využít. S konkrétní realizací podnikatelského záměru souvisí činnosti, které zasahují do širokého spektra oblastí jako je například oblast financí, řízení a rozhodování, legislativy, výroby, služeb atd. To znamená, že podnikatel musí zvládnout značný rozsah informací z různých oblastí a zároveň musí umět se získanými informacemi efektivně pracovat. Výše uvedené je pádným argumentem pro konstatování, že je velmi důležité zakomponovat výuku podnikání do vzdělávacího procesu.
2
TEORETICKÁ VÝCHODISKA PODNIKAVOSTI A PODNIKÁNÍ Podnikatelský proces je nutné vnímat jako problematiku značně obsáhlou a to jak z hlediska hloubky obsahu, tak i z hlediska rozsahu. Pro pochopení základní podstaty uvedené problematiky je vhodné zmínit obecný obsah příslušných termínů a vymezit základní souvislosti. Pro specifikaci pojmu „podnikání“ a jeho následné pochopení je důležité zohlednit jeho historický vývoj. 266
S termínem „podnikání“ velmi úzce souvisí termín „podnikatel“. Kořeny tohoto termínu sahají do období středověku, kdy byl „podnikatel“ obsahově vymezen jako zprostředkovatel. Byli to již fyziokraté, kteří na konci 17. století poukázali na nezastupitelnou roli podnikání a podnikatele v ekonomickém rozvoji. Autorem pojmu „podnikatel“ byl francouzský ekonom Richard Cantillon (1680-1734). Cantillon rovněž formuloval jednu z prvotních ucelenějších koncepcí, které se zabývají pojmy podnikatel a podnikání. Základem jeho koncepce je předpoklad, že společnost se skládá ze tří společenských vrstev a to z vlastníků půdy, námezdních pracovníků a podnikatelů. Dle jeho názoru mají podnikatelé klíčové postavení v ekonomickém rozvoji, protože organizují využití základních výrobních faktorů, zároveň přebírají odpovědnost a riziko v rámci realizace podnikatelských aktivit. Obsah pojmů „podnikatel“ a „podnikání“ prošel od 18. století vývojem a diferenciací. Je možné konstatovat, že v současné době teorie pracuje se třemi základními přístupy k obsahovému pojetí termínu „podnikání“, které není možné zaměnit. Přístupy k obsahovému pojetí termínu „podnikání jsou (Jünger, J., Fialová, V., 2005): a) podnikání jako činnost (proces); b) podnikání jako metoda (přístup); c) podnikání jako životní způsob. Mezi další významné autory, kteří se problematikou podnikání zabývali, je možné zahrnout např. Saye, Walkera, Schumpetera a jiné. V současné době jsou všechny základní souvislosti obsaženy v encyklopedickém výkladu termínu „podnikání“. Tento výklad je současně výkladem právním1, který definuje, že „podnikání, podnikatelská činnost je soustavná činnost prováděna samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“. Podnikatelská činnost se stala součástí historického vývoje a proto byl položen základní předpoklad pro formulaci teorie podnikání. Podnikání je předmětem zkoumání mnoha vědních disciplín a podle toho se odvíjí i jeho definice. Podnikání je zkoumáno z pohledu ekonomického, právně – politického, sociologického, psychologického atd. Následně v rámci vývoje teoretických poznatků byla zaznamenána různá pojetí teorie podnikání a to ekonomické, psychologické, sociologické a právní. Na podnikatelskou činnost, tedy podnikání, je důležité pohlížet jako na „proces“. Tímto pohledem je charakterizována jeho ucelenost. Samozřejmě tento proces nevykazuje „stabilitu“, ale v určitých časových horizontech se vyvíjí. Proto je možné hovořit o vývojových stádiích (fázích) procesu podnikání. Tato stádia mají své základní, specifické charakteristiky. V souvislosti s termínem „podnikání“ je nutné zmínit termín „podnik“. Podnikání a podnik mají mezi sebou vzájemnou a nezastupitelnou vazbu. Podnik je organizačně, právně a ekonomicky samostatná jednotka, která realizuje proces podnikání. Každý podnik je charakterizován svými specifickými znaky a vlastnostmi. Riziko i odpovědnost za realizaci podnikatelské činnosti podniku nese vlastník příslušného podniku. Před zahájením jakékoliv činnosti je nutné specifikovat cíl, kterého má být dosaženo. Se stanoveným cílem úzce souvisí definice strategie, tzn. vymezení cesty, jak stanoveného cíle dosáhnout. Správně definovaná strategie dává jeden ze základních předpokladů pro úspěšný vývoj a rozvoj předmětných aktivit a následně k úspěšnému dosažení stanoveného cíle. Mezi primární (strategické) cíle podniku je zahrnuta maximální tvorba zisku a zvyšování hodnoty podniku. Velmi často dochází k terminologické nejasnosti pojmů podnikavost a podnikání. Zde je nutno rozlišit, že pojem podnikání je obecně vnímán jako proces, kdežto pojem podnikavost jako 1
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
267
charakterová vlastnost. Je to právě podnikavost, která je základním předpokladem pro zahájení podnikatelského procesu a jeho následný úspěšný rozvoj. 3
VÝUKA PODNIKÁNÍ VE SPOJENÝCH STÁTECH AMERICKÝCH A V EVROPĚ První kurz výuky podnikání byl nabízen na Harvard Business School v roce 1947. Samotná výuka podnikání byla zahájená až v 70. letech minulého století, přičemž reálného zahájení výuky podnikání v rámci vysokoškolského vzdělávání bylo dosaženo až v 80. letech. Zeithaml a Rice na základě závěrů provedeného výzkumu na amerických univerzitách v roce 1987 vypracovali několik návrhů pro výuku a výzkum podnikání: • existují podmínky pro tvorbu vzdělávacích programů podnikání, které by měly být vyvinuty podle současné koncepce podnikání, aby odpovídaly úrovni poznání; • tvorba a realizace některých programů by měla být spojena s výzkumem; • jeví se jako významné zahájit výzkum metod výuky používaných ve vzdělávacích programech; • výuka podnikání, kurzy a poradenská centra by mohla být zdrojem fondů pro univerzity. Zeithaml a Rice konstatovali, že vzdělávání v podnikání je pokryto oborem MBA. S pokračující fragmentací výuky MBA do užších specializací předpokládali, že výuka podnikání bude vyčleněna pro ty, kteří aspirují k podnikání. V roce 1991 Robinson a Gates provedli obdobný výzkum a zformovali následující výzvy: • soustředit se na zdokonalování kvality výuky oboru podnikání. Existuje několik překážek, které by měly být překonány na cestě k vyšší kvalitě. Jádrem je nedostatek solidní teoretické základny, na které by mohly být stavěny pedagogické moduly a metody; • stále existuje nedostatek akademických programů s účastí adekvátních institucí. • udržování nebo zvyšování zájmu studentů. V Evropě je jen malý počet kateder podnikání, přičemž je jich čtyřikrát méně než ve Spojených státech amerických. Výuka podnikání se v Evropě soustředí zejména na studenty studující ekonomické či obchodní předměty. Dostupnost výuky podnikání pro studenty jiných oborů je omezená. Podnikání je především volitelným předmětem a je mnohdy nabízeno samostatně. Univerzity by měly začlenit výuku podnikání do různých předmětů svých studijních programů, což by mohlo zvýšit hodnotu všech kurzů ukončených získáním akademického titulu. V únoru 2005 navrhla Komise Evropských společenství obnovení lisabonské strategie se zaměřením na úsilí Evropské unie zajistit vyšší a trvalý růst a větší počet lepších pracovních míst. Nové partnerství pro růst a zaměstnanost klade důraz na význam podpory podnikatelské kultury a prostředí. Na základě sdělení Komise Evropských společenství by mělo v Evropě dojít k posílení výuky podnikání v rámci vysokoškolského vzdělávání. Mezi základní doporučení EK patří: • instituce vysokoškolského vzdělávání by měly začlenit podnikání do různých předmětů a kurzů, zejména v rámci vědeckých a technických studií; • podpory veřejných orgánů je zapotřebí zejména k zajištění vysoce kvalitní odborné přípravy učitelů a k rozvoji sítí, v jejichž rámci lze sdílet osvědčené postupy; • je dobré podněcovat mobilitu učitelů mezi univerzitou a podnikatelským sektorem, jakož i účast podnikatelů na výuce. Komise přislíbila i nadále podporovat aktivity členských států v oblasti komplexnějších politik prostřednictvím koordinačních činností a konkrétních projektů. Dále přislíbila rozšiřovat osvědčené postupy a zvyšovat viditelnost podnikatelského vzdělávání s pomocí široké škály opatření, včetně následných opatření po doporučení o klíčových schopnostech. Je nezbytné vytvořit ve společnosti příznivější ovzduší pro podnikání a povzbuzovat zejména mladé Evropany, aby se stali zítřejšími
268
podnikateli. Nelze se obejít bez systematického přístupu k výuce podnikavosti na všech úrovních, od základních škol až po univerzity. 4
PODNIKÁNÍ V RÁMCI V ČESKÉ REPUBLICE
VYSOKOŠKOLSKÉHO
VZDĚLÁVACÍHO
PROCESU
Na základě dynamického rozvoje podnikatelských aktivit po roce 1989 vznikl i v České republice prostor, v rámci vzdělávacího procesu, pro formování výuky, která je cíleně zaměřena na oblast podnikání. Prostor v podstatě vznikl na všech úrovních vzdělávání tj. na úrovní základních škol, středních škol a na úrovni vysokoškolského vzdělávání. Základní a střední školy dávají předpoklad pro rozvoj kreativity žáků a podnikavosti studentů. Vysokoškolské vzdělání dává předpoklad pro hlubší znalost a širší orientaci v jednotlivých oblastech, které mají úzkou vazbu na proces podnikání. Průkopníkem ve vzdělávání v České republice, které je cíleně zaměřeno na podnikání je Vysoká škola podnikání, a.s. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy udělilo Vysoké škole podnikání, a.s., státní souhlas působit jako vysoká škola s akreditací pro bakalářský studijní program Ekonomika a management, studijní obor Podnikání, v roce 2000, a to pro prezenční a kombinovanou formu studia. V roce 2001 škola získala akreditaci pro dva nové studijní obory prezenčního studia Informatika a internet v podnikání a Podnikání a management v obchodu. V roce 2002 rozšířila škola studijní nabídku o obor Podnikání a management v životním prostředí. Podstatou studia na Vysoké škole podnikání, a.s. je vychovávat odborníky, kteří rozumí podnikání jako celku ve všech jeho důležitých aspektech a souvislostech. Vysoká škola podnikání, a.s. nabízí ucelenou koncepci výuky, jejímž výstupem je získání komplexního přehledu o procesu podnikání a získání orientace v jednotlivých podnikatelských aktivitách. Přestože, v posledních letech došlo v České republice k významnému posunu v rámci vzdělávání v oblasti podnikání, není tato oblast na akademické půdě v České republice zastoupena v dostatečné míře. 5
ZÁVĚR Podnikání patří mezi významné mimoekonomické faktory ekonomického růstu. Tři základní výrobní faktory – půda, práce a kapitál se stávají produktivními pouze, když jsou kombinované racionálním a efektivní způsobem. Toto je úkolem čtvrtého ekonomického zdroje, známého jako podnikání. Vzdělávání v oblasti podnikání ve Spojených státech amerických je zdrojem důležitých poznatků a zkušeností, které se staly inspirací pro výuku podnikání v Evropě. Je však nutné zdůraznit, že historický vývoj ve Spojených státech amerických má mnohem delší časový horizont než v Evropě. Výuka podnikání ve Spojených státech a v Evropě je nutně diametrálně odlišná a to nejen vlivem historického vývoje, ale i celou řadou dalších faktorů, jako jsou například demografické, kulturní, politické, ekonomické, legislativní a jiné. Poděkování: Chtěli bychom poděkovat organizátorům konference za poskytnutí příležitosti zúčastnit se konference, která je vedle dalších oblastí cílena rovněž na výuku podnikání a podnikavosti v zemích Evropské unie.
269
POUŽITÁ LITERATURA [1] JÜNGER, J., FIALOVÁ, V.: Podnikání a podnik I. Ostrava : VŠP, a.s., 2005. ISBN 80-86764-079 [2] JÜNGER, J., KLUMPAROVÁ, P., TYKVA, T.: Podnikání a podnik III. Ostrava : VŠP, a.s., 2007. ISBN 80-86764-55-9. [3] Výuka podnikání (orientační publikace). Ostrava : VŠP, a.s., 2007. [4] PAVIŠOVÁ, Z. Výuka k podnikavosti. RVP [online]. 2006, říjen [cit. 19.9.2008]. Dostupné na WWW: http://www.rvp.cz/clanek/261/960. ISSN: 1802-4785.
270
