Podnikatelství. Ing. Lucie Krčmarská, Ph.D

Podnikatelství Ing. Lucie Krčmarská, Ph.D.

Osnova předmětu 

Základní pojmy z oblasti podnikání



Historie vývoje podnikatelských činností



Oblasti podpory podnikání



Právní aspekty podnikání



Právní formy podnikání



Podnikatelský plán



Zakladatelský rozpočet



Základy managementu pro podnikatele



Základy marketingu pro podnikatele



Základy řízení lidských zdrojů pro podnikatele



Základy finančního řízení pro podnikatele



Podnikatelská etika

Základní pojmy 









Podnikání – základ rozvoje lidské kultury a civilizace, dlouho nebylo předmětem společenského zájmu, hodnocení a studia. Podnikání jako samostatná vědní disciplína – od 80. let 20. století. Michelangelo (1475 – 1564) a jeho podnikavost. Richard Cantillon (1680-1734) vypozoroval nově se formulující pracovní roli (profesi) - „enterpreneur“ (podnikatel).

Jean-Babtiste Say (1767-1832) – zavedl postavu podnikatele. Přišel s teorií tří výrobních faktorů a s definicí podnikatele jako jejich hybatele.

Podstata podnikání 

Výroba hmotných statků a poskytování služeb



Členění lidských potřeb:







vrozené



získané

Uspokojování lidských potřeb: 

statky (spotřební, kapitálové, movité, nemovité)



služby (věcné, osobní)

Základní výrobní faktory: 

půda



práce



kapitál

Dělba práce 

Přirozená dělba práce (muži, ženy; staří, mladí).



Společenská dělba práce (zemědělci, pastevci).



Druhy dělby práce v hospodářském procesu:  profesní

(tvorba profese, členění profese).

 technická

(rozdělení výroby, dělení na

operace).  národohospodářská

(prvovýroba, druhovýroba, obchod a služby).

 mezinárodní 

(vývoz a dovoz zboží a služeb).

Důsledek dělby práce: směna produktů, vznik peněz.

Podnik 





Podnik – základní jednotka, v níž je realizována výroba nebo poskytovány služby.

Tři základní otázky: 

Co vyrábět



Jak vyrábět



Pro koho vyrábět

Členění podniku:  Podle

předmětu činnosti (průmyslové, zemědělské, obchodní,……)

 Podle

velikosti (malé, střední, velké)

 Podle

právní formy (např. s.r.o., a.s.,…..)

Funkce podniku 



Je odvozena ze vztahu mezi postavením podniku v celém systému společnosti a národního hospodářství. Hlavní funkce podniku:  Výrobně-ekonomická:

hospodařit a provozovat činnost tak, aby bylo dosaženo co největšího zisku a byly vytvářeny předpoklady pro další rozvoj

 Sociální:

podnikatel i zaměstnanci jsou závislí na fungování podniku, sociální problémy zaměstnanců

 Politická:

posílení nebo oslabení politických rozhodnutí)

Okolí podniku  



Vliv okolí na podnik – silný Možnost podniku ovlivňovat okolí – omezená Prvky okolí podniku: 

geografické



sociální



politické a právní



ekonomické



ekologické



technologické



etické



kulturně-historické

Všeobecné znaky podniku 





Kombinace výrobních faktorů – jen taková jednotka je podnikem, v níž se účelně kombinují faktory (práce, stroje, zařízení, zásoby apod.) vzhledem k požadovanému výstupu podniku. Princip hospodárnosti - vyjadřuje snahu podniku pracovat co nejhospodárněji: 

maximalizace výstupu



minimalizace vstupu



optimalizace vztahu mezi vstupy a výstupy

Princip finanční rovnováhy: projevuje se ve schopnosti podniku plnit své platební povinnosti (v dané výši a v daných termínech)

Specifické znaky podniku 





Princip soukromého vlastnictví vyjadřuje převažující vlastnickou formu. Jejím důsledkem je, že majitel – vlastník podniku si vyhrazuje právo přímo nebo nepřímo se zúčastňovat řízení podniku.

Princip autonomie vyjadřuje svobodu a nezávislost podnikatelské činnosti, která je řízena tržními vztahy bez direktivních zásahů státu. Princip ziskovosti hovoří o bezpodmínečnosti (nutnosti) zisku jako výsledku podnikatelské činnosti a zároveň o tendenci k maximalizaci zisku ve vztahu k vloženému kapitálu.

Členění podniků dle doporučení EU 









Mikropodniky - do 10 zaměstnanců, roční obrat do 2 mil. EUR, aktiva do 2 mil. EUR.

Malé podniky – do 50 zaměstnanců, roční obrat do 10 mil. EUR, aktiva do 10 mil. EUR. Střední podniky – do 250 zaměstnanců, roční obrat do 50 mil. EUR, aktiva do 43 mil. EUR. Velké podniky - mají více než 250 zaměstnanců, roční obrat vyšší než 50 mil. EUR, případně aktiva vyšší než 43 mil. EUR. Toto členění je důležité z hlediska poskytování podpory malým a středním podnikům.

Členění podniků podle statistického úřadu EU 





Od roku 1997 se česká statistika harmonizovala s kvantitativní typologií Eurostatu (statistický úřad EU) a podniky dělí do tří skupin podle počtu zaměstnanců: 

malé (do 20 zaměstnanců)



střední (do 100 zaměstnanců)



velké (100 a více zaměstnanců)

Podniky a podnikatelé s méně než 20 zaměstnanci nemají všeobecnou statistickou povinnost.

Členění podniků podle České správy sociálního zabezpečení: 

malé organizace (do 25 zaměstnanců)



velké organizace (s 25 a více zaměstnanci)

Fáze života podniku  





Založení: úspěšné založení Růst: rozšiřování objemu produkce, proces velmi agresivní, pozvolný. Stabilizace: podnik dosáhl optimální velikosti s ohledem na příležitosti trhu. Krize: příčiny, povaha, stádium  sanace



podniku (autonomní, heterogenní)

Zánik: fúze, likvidace  na

základě dobrovolného rozhodnutí

 nuceně

Význam podnikání pro rozvoj ekonomiky 





Smyslem a jádrem podnikání je ochota, odvaha i umění vytvářet společensky potřebné hodnoty, vytvářet zisk. Hrubý zisk slouží k obživě rodiny podnikatele, k rozvoji podnikání a také k poskytnutí povinného příspěvku pro potřeby obcí, regionů i státu formou daní. Význam podnikání pro rozvoj ekonomiky a společnosti spočívá především v tom, že: 

Podniky představují důležitý zdroj finančních prostředků do veřejných rozpočtů. Objem finančních prostředků plynoucích ze strany podniků odpovídá výtěžkům z daní a odvodů a zdravotního pojištění.

Souvislosti procesu podnikání Zdroje Přírodní

Lidské

Finanční Podnikatelské prostředí

Podnikání

Produkce statků Výrobky

Zákazník

Služby

Ideje

Přidaná hodnota

Obec, kraj, země

Vztah podniků a veřejných rozpočtů PODNIK

Činnost podniku Výrobky

Vlastní kapitál

Zaměstnanci

Služby

Hrubý zisk

Majetkové daně

Daně z příjmů

Odvod soc. a zdrav. pojištění podnikatelem za zaměstnance

Odvod soc. a zdrav. pojištění ze mzdy zaměstnance

VEŘEJNÉ ROZPOČTY Státní rozpočty

Krajské rozpočty

Obecní rozpočty

Zdravotní pojišťovny

Výhody a nevýhody malého a středního podnikání 



Výhody: 

Pružné reagování na změny



Méně organizačně omezujících prvků



Vytváření nových pracovních příležitostí. MSP mají nižší náklady na zřízení pracovního místa.



Odolnost proti hospodářské recesi



Rychlost přijímání podnikatelských rozhodnutí .

Nevýhody: 

Omezení možnosti zaměstnávání odborníků ve správě.



Menší finanční síla a s tím související horší dostupnost úvěrových zdrojů



Vyšší intenzita práce a méně příznivé pracovní podmínky



Omezené možnosti získávání výhod z rozsahu produkce



Omezené prostředky na propagaci a reklamu

Teorie, typy a cíle podnikání 







Teorie podnikání nezaručuje automatický úspěch bez nadání a příslušných vlastností podnikatele.

Teorie pomáhá podnikateli najít lepší cestu k úspěchu, překonat bariéry a vyhnout se neúspěchu. Teorie podnikání jako ucelený systém se vyvíjela pomalu. Průkopníci v oblasti teorie podnikání: 

J. A. Timmons: první obšírná učebnice podnikání New Venture Creation Entrepreneurship for the 21st Century



P. Wickham: prokázal reálnost, svébytnost a oprávněnost teorie podnikání jako vědní disciplíny

Výzkum podnikání 

Deakins a Freel rozčlenili výzkum podnikání podle tří přístupů: 

Ekonomický přístup je zaměřen hlavně na studium role podnikatele v ekonomickém rozvoji (Josef Alois Schumpeter a Izrale Kirzner).



Psychologický přístup je zaměřen hlavně na hledání typických vlastností podnikatele, které měly identifikovat potenciálně úspěšné podnikatele.Existence specifických vlastností nebyla nalezena.



Sociálně-ekonomický přístup je zaměřen hlavně na hledání vlivu sociálně-ekonomického prostředí na úspěch podnikání.

Typy podnikání 







Každý začíná podnikání s určitou vizí. Od této vize se odvíjí typ podniku, jeho potenciál, míra růstu, množství zdrojů potřebných pro rozjezd a následný růst podnikání, finanční plánování nebo konkurenční strategie. S vizí souvisí i schopnosti, dovednosti a zkušenosti, které podnikatel a jeho tým budou potřebovat. Pět kategorií podnikání (Amar Bhidé): 

Podnikání jako životní styl



Zdrženlivé podnikání



Nadějné podnikání



Podnikání s potenciálem vysokého růstu



Revoluční podnikání

Cíle podnikání 





Rozhodnutí o začátku podnikání má různé důvody Činnost podniku začíná konkretizací podnikových cílů (Prof. Wöhe). Hlavní cíle podnikání: 

Zisk jako ekonomický cíl podnikání



Tržní hodnota podniku jako ekonomický cíl podnikání



Maximalizace hodnoty podniku a respektování zájmů stakeholderů jako cíl podnikání

Stakeholdeři 



Jedná se o všechny subjekty, ať jednotlivce nebo skupiny, které přímo či nepřímo ovlivňují (pozitivně nebo negativně chod firmy. Nejčastěji uváděná klasifikace rozděluje stakeholdery do dvou základních skupin, a to na: 

interní : management, zaměstnanci a jejich rodiny, odbory, vlastníci.



externí : zákazníci, dodavatelé, místní společenství, konkurence. Orgány samosprávy a instituce státní správy či média.

Skupiny stakeholderů 







Zaměstnanci: očekávají stabilní zaměstnání a vysoké odměny, platbu zdravotního pojištění a příspěvku na sociální zabezpečení. Zákazníci: požadují kvalitní produkty prodávané na úvěr s co nejdelší dobou splatnosti a za co nejnižší cenu.

Dodavatelé: Mají zájem prodávat za co nejvyšší cenu a požadují zaplacení v co nejkratší lhůtě. Věřitelé: požadují co nejvyšší cenu za poskytnuté finanční zdroje a současně chtějí mít jistotu, že jim budou poskytnuté peníze vráceny, proto požadují po firmě omezování rizika investic.

Skupiny stakeholderů 





Stát: má zájem na co nejvyšších odvodech formou daní.

Vlastníci: požadují co nejvyšší růst hodnoty podniku, aby dosáhli vysoký výnos z případného prodeje podniku nebo podílu na něm. Vysoký výnos odpovídá vysoké míře rizika, čemuž odpovídají i jejich aktivity. Mezi subjekty, které se účastní podnikání, vzniká konflikt, protože každý z uvedených subjektů má jiná očekávání.

Historie vývoje podnikatelských činností 





Počátky: Babyloňané, Egypťané, Féničané, Řekové, Římani – drobní podnikatelé tvořili velkou část populace. Problém – nízká kvalita výrobků, spotřebitel bývá poškozen.

Chammurapiho 300 zákonů: první snaha o právní úpravy podnikání.



V následujících staletích nebyli drobní

podnikatelé uznáváni (církevní označení: hříšné podnikání).

Podnikání v období Rakouska Uherska 





 

Nepříznivé podmínky pro drobné živnostníky – začátek organizace různých seskupení.

Snaha vzdorovat – organizace různých seskupení. Bratrstva řemeslníků – zlepšování postavení drobných podnikatelů. Transformace bratrstev řemeslníků na cechy.

Vznik cechů – počátek sahají do doby lucemburské (1310 – 1346).

První podniky v českých zemích 



Nejstarší a dosud nebo do nedávna působící podniky – pivovary (Broumov, U Fleků).

Rozmach podnikání v 19. století – vznik celé řady významných podniků: 

Laurin&Klement (1895) - předchůdce firmy Škoda,



První česká vzájemná pojišťovna (1827) současná Česká pojišťovna,



Spořitelna česká (1825) - dnešní Česká spořitelna,



Obuvnický podnik Baťa (1894) – přelomový způsob podnikání, politikou nízkých cen, pásová výrobu, spokojených zaměstnanci.

Podnikání v předválečném Československu 









Předválečné Československo – podnikání bohatě rozvinuto.

Drobný sektor tvoří podstatnou část ekonomiky. Československo patří k 15 nejprůmyslověji rozvinutým zemím světa. Velmi malá orientace na východní země (11% zahraničního obchodu se tam realizovalo). Trend zachován do února 1948.

Československo po skončení 2. světové války 

Postupná likvidace soukromých podniků.



1945 – znárodněny podniky nad 500 zaměstnanců.



1948 – znárodněny podniky nad 50 zaměstnanců.









Změna tržně orientované ekonomiky na centrálně plánované hospodářství.

Byla podceněna úloha malých podniků. Příklady tzv. malých provozoven: drobné provozovny národních výborů.

1970 – 1989 úplné vakuum v oblasti malého a středního podnikání.

Vývoj malého a středního podnikání od revoluce 1989 









Roste podnikatelská sféra díky makroekonomické a privatizační politice vlády.

Podstatným prvkem růstu byla i spontánní motivace asi čtvrtiny pracovně aktivního obyvatelstva. Růst počtu registrovaných firem do r. 1994, pak menší pokles- neplacení zakázek a vymáhání dluhů, špatná dostupnost úvěrů, růst mezd a inflace. Období je provázeno nedostatečnými předpisy a zákony - potřebné normy se teprve přijímaly a utvářely.

Kupónová privatizace – jedna z metod privatizace. Díky ní se měli čeští občané stát akcionáři firem pro tuto privatizaci státem uvolněných.

Historie zájmových organizací podnikatelského typu - vznik řemesel a živností 









Rodina – v dávných dobách hospodářská jednotka. Dělba práce se rozvíjí na panských dvorech – práce vykonává čeleď většinou za ošacení a bydlení. Někteří řemeslníci nabývali výhodnějšího postavení – vznik trhových míst, ulic řemeslníků i celých vesnic s jistým výrobním zaměřením (Masná ulice, Pekařská ulice, Košíře, Klobouky). Rozvoj zahraničního obchodu – italské ovoce, koření, prodává se sukno.

Rychtář – představuje městskou autonomii s volenými zástupci měšťanstva (konšelé), kteří vydávají různá nařízení.

Bratrstva, cechy a živnostenská společenstva 









Bratrstva: vznikala jako sdružení řemeslníků stejného oboru k hájení společných zájmů, přecházející v monopolním postavení, kdy byl z výroby vylučován každý, kdo nebyl členem a nesplnil stanovené podmínky. Správce dosazovalo město. Cechy: Vyznačovaly se autonomií, vydávaly interní pravidla – „cechovní statuty“. Vznikaly přeměnou bratrstev. V roce 1859 byly cechy zrušeny.

Živnostenská společenstva: nová organizační forma sdružování živností. Živnostenská společenstva se později sdružují ve společenské svazy.

Cechy 



Cechovní členství: Stát se členem cechu nebylo jednoduché. O žádosti k přijetí za člena cechu rozhodoval „plný cech“, podle dnešní terminologie – valná hromada. Podmínky členství stanovovalo jednak město (kandidát musel získat městské právo) a jednak cech (podle místa, doby a odborného zaměření uchazeče). Podmínky členství v cechu: Jednou z hlavních podmínek byla příslušnost k náboženství (katolické, husitské). Některé cechy požadovaly „zpovědní tabulku“, potvrzení o „zrození z lože manželského“. Ukončení učení, průkaz o tovaryšské době po vyučení, zhotovení mistrovského kusu a také doklad o vandru.

Vandr 







Vandr: zkušená v době několika měsíců až dvou let u jiných mistrů v jiném městě. Přispíval ke zvýšení odborné úrovně vandrovníků, poznávání života v jiných městech a zemích a vzájemné. Vandr se nevyžadoval u všech cechů, někde se ani vandr nedovoloval z důvodu utajení techniky nebo používaného materiálu. Získávání zkušeností vandrováním tovaryšů má i současnou podobu (Work and Travel)

„Radka L. strávila 4 měsíce v USA. Pracovala 3 měsíce naplno ve Fast Food v zábavním parku. Naplno, to znamená 6 dní v týdnu a 12 hodin denně. Pak měsíc věnovala cestování. Byla to dobrá zkušenost. Splnilo se jí všechno, co očekávala. Vydělala si a vylepšila si angličtinu.“

Mistrovský kus a mistrovská zkouška 









Mistrovský kus: Mistrovský kus byl výrobek, který měl za úkol zhotovit tovaryš k přijetí za mistra do cechu.

Byl povinný téměř u všech řemesel. Předkládaný výrobek měl buď předepsané podmínky nebo výběr byl na uchazeči.

Mistrovská zkouška: V některých případech skládal tovaryš praktickou zkoušku zhotovením výrobku před cechmistry, později i teoretickou zkoušku zodpovězením otázek, položených cechmistry. Zkoušky se stávaly těžší s přibývajícím počtem řemeslníků.

Cechmistři 











Cechmistři: předsedali valným hromadám, které se konaly 4x ročně. Kontrolovali výrobky svých členů a odbyt. Proti jejich rozhodnutí bylo možné se odvolat ke konšelům nebo vrchnosti (pokuty, šatlavy, vyobcování z cechu). Cechovnímu soudu podléhali nejen členové cechu, ale také řemeslnické vdovy, tovaryši a učni.

Ztráta členství znamenala ztrátu živnostenského oprávnění. Počet cechmistrů závisel na velikosti cechu a počtu řemesel (malé cechy -1 cechmistr, velké cechy – 5 cechmistrů).

Pokladna cechu 



Pokladna cechu: uloženy cechovní peníze, cechovní privilegia, zápisní knihy, rukojemství a cechovní pečeť. Otevírala se při valné hromadě.

Další cechovní předměty 



Další cechovní předměty: odznaky, cínové, měděné, keramické nebo skleněné konvice, poháry, talíře, mísy, korouhve, prapory, vývěsné štíty s bohatou figurální výzdobou, cechovní listiny (privilegia, statuty, výuční a mistrovské listy, knihy mistrovské a tovaryšské, pečeti, mistrovské kusy.

Některé památky věnovaly cechy kostelům: oltáře, sochy, mešní roucha nebo svícny.

Schůze cechu 

Konaly se u cechmistra v bytě, na radnici, později v hospodě.



Platily se členské příspěvky



Neúčast bez omluvy a vážného důvodu pokutována.



Bývali rušné – odložení zbraní







Přísně trestáno kupování a prodej kradeného zboží, posuzovaly se i hříchy manželek Program schůzí: volby, přijímání nových členů, řešení sporů, změny artikulí, řešení stížností. Značná pozornost byla věnována stavovské cti: „Cechmistři a mistři měli skutečnou pobožnost projevovati, opilství, svárů a hejskovských křtaltův se nedopouštěti, v tance, dlouhé sedání v krčmách a noční toulky se nevydávati.“

Vzdělávání v cechu, tovaryši 

Vzdělávání v cechu: 

Učební doba 2 – 3 roky.



Patroni pokutováni za nedokončení výuční doby.





Při přerušení učení nebo přechodu k jinému mistrovi učeň musel uhradit poplatek.

Tovaryši: 

Bylo stanoveno, kolik tovaryšů směl mistr mít.



Byla stanovena i mzda.



Nařízení tovaryšům: jak se chovat, dbát čistoty, nehrát o peníze, dodržovat pracovní dobu, nehromovat, v noci spát jen u mistra.



Tovaryš nemohl kdykoliv opustit práci, mistr nesměl odešlého přijmout. Přednost měli starší tovaryši.



Mistři nesměli přetahovat tovaryše.

Vývoj vztahů mezi cechy 









Růst dělby práce: v 15. století 225 různých řemesel. (od krejčích se oddělili kabátníci, kytléři, hajnící, …) Neoprávněné provozování živnosti (fušerství, stolířství): provozování živnosti nečleny cechu nebo nedodržení specializace.

Péče o kvalitu a boj cechů s konkurencí: regulace výroby a produkce. Cechy postihovaly nekalou soutěž, klamavou reklamu a převádění zákazníka od jiného mistra. Trhy: kramáři – menší kupci. Prodávali zboží, které řemeslníci nevyráběli (koření, jižní ovoce…). obchod byl nejdříve cechy brzděn, později hromadný prodej týdenní nebo výroční trhy. (Brno 1291, Kroměříž 1306). Vývoj vztahů mezi cechy: rozdíl mezi cechy: veřejná vystoupení s korouhvemi (řezníci,…lazebníci a mlynáři)

Úpadkové tendence cechovního zřízení 











Velký význam cechů ve středověku (ochrana řemesel, kvality výrobků a služeb)

Později se cechovní zvyklosti stávaly stávalo brzdou růstu velkovýroby v období vědecko-technických objevů. Cechy nechtěly přijmout nikoho, kdo se jim nelíbil. Šlechta zintenzivnila provoz na velkostatcích (pěstování průmyslových plodin včetně chmele, lnu a cukrovky), pohlcovala malé živnosti.

Úbytek řemeslníků vlivem válek, náboženským pronásledováním i příchodem Židů. Cechy se staly příliš mocnými i vůči státu – vzrůstala potřeba větší živnostenské svobody.

Rozvoj hospodářství, omezování cechovních práv 









Průlom za vlády císaře Josefa I. ( patent z roku 1708) – byly zřízeny továrny, které nepodléhaly cechům, přinášely vládě poplatky. Patent Karla IV. – dekretníci (mistři nepříslušející k cechu) byli připuštěni k provozování živnosti. 1729 – Generálními cechovními artikulemi upraven počet let vandru, poměr tovaryše k mistrovi a právo mistrovské. Marie Terezie (1740-1780) omezovala práva cechů, podporovala bezúročné půjčky na zakládání textilních továren. 1856: zrušení cechů a vznik živnostenských společenstev. Vydána nová, svobodnější osnova obchodního zákona a živnostenského zákona

Založení obchodních a živnostenských komor 











1883 byla vydána živnostenská novela (oživení řemesel)

Dělení živností na svobodné, řemeslné a povolené. Povolení řemeslné živnosti bylo vázáno na výuční list a doklad o víceletém zaměstnání (pracovní knížka). Začátek 20. století – obrození řemeslných živností.

1848 byly zákonem zřízeny průmyslově-obchodní a živnostenské komory jako poradní orgán vlády. 1907 byla založena Zemská živnostenská rada

Oblasti podpory podnikání 







Podpora podnikání: soubor nástrojů, který podnikateli zlepšuje a usnadňuje podnikání.

Podporu podnikání zabezpečují: instituce, agentury, odborné organizace, organizace podnikatelské sféry. Jednotlivé instituce nabízejí malým a středním podnikatelům své služby za zvýhodněné podmínky. Způsob podpory může být: 

přímý (dotace)



nepřímý (výstavba infrastruktury)

Druhy podpor podnikání Podpory podnikání

Dle formy poskytování

Přímé (dotace, půjčky)

Dle prostoru (územního celku) Unijní Národní

Nepřímé (infrastruktura)

Krajské a regionální Obecní

Subjekty poskytující služby podnikatelům 







Vládní organizace (orgány státní správy, CzechInvest, NARP, RPIC, Centrum pro regionální rozvoj, Enterproce Europe Network, informační portál BusinessInfo.cz) Finanční instituce na podporu podnikání (Českomoravská záruční a rozvojová banka, Česká exportní banka, Exportní garanční a pojišťovací společnost) Nevládní organizace (Hospodářská komora ČR, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Unie malých a středních podniků ČR, Asociace inovačního podnikání ČR) Soukromé organizace pro podporu podnikání (Fondy rizikového kapitálu, Busines angel, Podnikatelský inkubátor, Vědeckotechnický park

Vládní organizace - orgány státní správy 



Jednotlivé podpory pro malé a střední podnikatele jsou poskytované prostřednictvím programů schválených vládou ČR. Jedná se o programy realizované zejména Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem pro místní rozvoj, popřípadě krajskými úřady.

Vládní organizace - CzechInvest 



Státní příspěvková organizace zřízena ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Služby CzechInvestu: o možnostech podpory pro malé a střední podnikatele Implementace dotačních programů financovaných EU a státem Formální poradenství k projektům Správa databáze podnikatelských nemovitostí Podpora subdodavatelů – správa databáze českých dodavatelských firem Pomoc při realizaci investičních projektů Zprostředkování státní investiční podpory aj. Informace

Vládní organizace - NARP, RPIC 







NARP: Národní asociace pro rozvoj podnikání NARP koordinuje činnost RPIC, které podporují aktivity malých a středních firem v ČR formou poradenských, vzdělávacích a organizačních aktivit. RPIC: Regionální poradenská a informační centra Jedná se o cenově zvýhodněné poradenství a vzdělávací služby začínajícím podnikatelům, usnadnění přístupu ke startovacímu kapitálu formou malých úvěrů nebo dotačních programů. Je nabízena i bezplatná úvodní konzultace.

Vládní organizace - Centrum pro regionální rozvoj 









CRR: státní příspěvková organizace založená Ministerstvem pro místní rozvoj ČR v roce 1996.

Realizuje a řídí programy EU v ČR jako například příhraniční spolupráci nebo projekty podporující regionální rozvoj. Dále poskytuje služby malým a středním firmám prostřednictvím činnosti Enterprise Europe Network. CRR spravuje a aktualizuje výjimečné databáze regionálních informací. Jedná se o Regionální informační servis a Mapový server CRR. CRR ČR je držitelem stříbrné ceny za Kvalitu ve veřejné správě za rok 2011 a Národní ceny kvality v modelu Start Plus za rok 2012.

Vládní organizace Enterprice Europe Network 





Jedná se o celoevropskou síť založenou v roce 2008.

Hlavním cílem je poskytovat integrované služby na pomoc inovačnímu podnikání včetně legislativního poradenství, vyhledávání vhodných obchodních a technologických partnerů a podporovat účast malých a středních firem v rámcových programech EU s aplikovaným výzkumem, vývojem a inovacemi. Skládá se ze tří modulů:

Poradenství pro podnikatele  Inovace a technologický transfer  Projektové poradenství 

Vládní organizace - Informační portál BusinessInfo.cz 



Cílem je přispívat k posílení informační konkurenceschopnosti firem a jejich vývozních schopností. Hlavní rubriky portálu jsou legislativa a právo, Evropská unie, zahraniční obchod, finance a daně, podpora podnikání a dotace. Dále zde naleznete:

Databáze dotací z evropských fondů a ze státního rozpočtu ČR  Přehled podpor poskytovaných kraji či dalšími subjekty  Kalendář akcí, domácí i zahraniční veletrhy, semináře, konference, obchodní mise  Průvodce založením živností a obchodních společností aj. 

Finanční instituce na podporu podnikání Českomoravská záruční a rozvojová banka 





Je to specializovaná bankovní instituce na podporu malého a středního podnikání.

Usnadňuje prostřednictvím specializovaných bankovních produktů přístup k finančním prostředkům. Základními produkty jsou: 

záruky,



produkty,



příspěvky a dotace s využitím prostředků jak ze státního rozpočtu, tak ze strukturálních fondů EU.

Finanční instituce na podporu podnikání - Česká exportní banka 





Je to specializovaná bankovní instituce pro státní podporu vývozu.

Poskytuje financování vývozních úvěrů a dalších služeb, které souvisejí s vývozem. Mezi její produkty patří:

Úvěr na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr)  Přímý vývozní dodavatelský, odběratelský úvěr  Odkup pohledávek z akreditivů  Úvěr na investice v zahraničí  Bankovní záruky 

Finanční instituce na podporu podnikání - Exportní garanční a pojišťovací společnost 





EGAP: státní úvěrová pojišťovna zaměřená na pojišťování vývozních úvěrů, proti komerčním a teritoriálním rizikům spojených s vývozem zboží a služeb. EGAP pojišťuje zejména bankovní úvěry se splatností delší než 2 roky na financování vývozu velkých energetických, strojních a technologických zařízení, investičních celků, dopravních staveb a investic, a to především do zemí, kde politické, ekonomické a právní prostředí přináší větší míru nejistoty a vyšší riziko nezaplacení na straně kupujících. EGAP byl založen v roce 1992 jako akciová společnost plně vlastněná státem.

Nevládní organizace Hospodářská komora 







Nezávislá organizace, která zastupuje, chrání a hájí zájmy svých členů.

Podporuje podnikatelské aktivity svých členů mimo zemědělství, potravinářství a lesnictví, kde působí Agrární komora. Předmětem činností komory je šířit informace o hospodářských, ekonomických podmínkách a právních předpisech, které se týkají jak domácích tak zahraničních podnikatelských aktivit.

Posláním Hospodářské komory je vytvářet příležitosti pro podnikání, prosazovat a podporovat opatření, která přispívají k rozvoji podnikání v ČR, a tím i k celkové ekonomické stabilitě státu.

Nevládní organizace - Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR 







Sdružuje na dobrovolné nepolitické platformě malé a střední firmy a živnostníky i jejich organizace v rámci ČR. Spolupracuje s vládou a českými institucemi a také se zahraničními organizacemi. Spolupodílí se na formování legislativy, uplatňuje stanoviska a názory k ekonomickým a sociálním problémům projednávaných ve správních a legislativních orgánech s cílem vytvářet příznivější prostředí pro podnikání. Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) je postavena na třech základních pilířích: NEZÁVISLOST, ODBORNOST, PRAXE.

Nevládní organizace - Unie malých a středních podniků ČR 







Jedná se o oficiálního zástupce českých malých a středních podniků při EU, zejména při Evropském parlamentu. Cílem je vytvářet tlak na zlepšení podnikatelských podmínek. Hlavním cílem je reforma právního rámce pro malé a střední podnikatele v ČR na území celé EU, zejména odstranění diskriminačních opatření ve volném pohybu osob a poskytování služeb.

Je historicky nejstarší organizací svého druhu na trhu. Byla založená v roce 1996 členy podnikatelských skupin s členskými politickými stranami Evropského parlamentu.

Nevládní organizace - Asociace inovačního podnikání ČR 







AIP: nevládní organizace pro oblast inovačního podnikání, transferu technologií a vědeckotechnických parků od roku 1993. Je občanským sdružením, jehož úkolem je vytvářet předpoklady pro rozvoj inovačního podnikání v ČR. Cílem inovačního podnikání je přitom zejména vývoj technicky nového produktu a jeho úspěšné uvedení na trh. Inovace představují sérii vědeckých, technických, organizačních, finančních, obchodních i jiných činností, jejichž cílem je vznik nového nebo podstatně zdokonaleného produktu (výrobku, technologie nebo služby) efektivně umístěného na trh. Výzkum a vývoj jsou jednou z těchto činností.

Soukromé organizace pro podporu podnikání - Fondy rizikového kapitálu 

Venture capital (rizikový kapitál) se podílí na financování soukromých růstových firem formou navýšení jejich základního jmění.



Obvykle se jedná o investici na dobu tří až sedmi let.



Typy venture kapitálových investic: 

Předstartovní financování



Startovní financování



Financování počátečního rozvoje



Rozvojové financování



Financování akvizic



Profinancování dluhů



Záchranný kapitál

Soukromé organizace pro podporu podnikání - Busines angel a vědeckotechnický park 



Busines angel 

Individuální investor, který svým vlastním kapitálem financuje rozvoj perspektivních společností nebo nově založených firem s růstovým potenciálem.



Investor přináší do firmy určité know-how jak v podobě odborných znalostí, tak znalostí oboru nebo kontakty na strategické partnery.

Vědeckotechnický park 

Instituce orientovaná do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání.



Plní dvě základní funkce – inovační a inkubační.

Soukromé organizace pro podporu podnikání - Podnikatelský inkubátor 





Účelem inkubátorů je poskytnout začínajícím inovativním firmám různé formy podpory za zvýhodněných podmínek (dotovaný nájem kancelářských prostor a vybavení, zajištění servisních a administrativních služeb.) Firmy mohou sdílet laboratoře, sklady a technologie, a tím snižovat své náklady. Nejčastější doba působení firmy v inkubátoru je 3 – 5 let, poté se musí osamostatnit nebo přejít do vědeckovýzkumného parku.

Právní aspekty podnikání 







Podnikání zasahuje do mnoha právních odvětví práva soukromého (právo obchodní, občanské, pracovní, mezinárodní, soukromé) i práva veřejného (právo finanční, správní, trestní). Změny zákonů a jejich novelizace: nutnost pracovat s aktuálními právními normami.

Základní právní rámec podnikání upravuje Listina základních práv a svobod. Čl.26 Listiny základních práv a svobod: 

(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

Podnikání 





Podnikáním rozumí: „Soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“.

Systém podnikání upravují především tyto zákony: 

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník



Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.



Zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, účinnost zákona od 1. 1. 2014, nahradí obchodní zákoník).

Další zákony: Občanský zákoník, daňové zákony, zákon o účetnictví, zvláštní zákony upravující podnikání např. notářů, lékařů, auditorů,…

Podnikatel 





Osoba, která vykonává podnikatelskou činnost. Živnostenský zákon: fyzická nebo právnická osoba, která splňuje podmínky stanovené zákonem pro provozování živnostenského podnikání. Obchodní zákoník: 

Osoba zapsaná v obchodním rejstříku,



osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění,



osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle,



fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu

Fyzická osoba 





Biologická bytost od narození až do smrti. Nabývá způsobilosti k právům a povinnostem dnem narození. Způsobilost k právním úkonům nabývá v plném rozsahu dosažením plnoletosti – 18 let. Možnosti fyzické osoby: samostatně podnikat, založit sdružení, založit společnost. Sdružení: 

Několik osob se může sdružit, aby společně dosáhly sjednaného účelu.



Sdružení nemá právní subjektivitu – nelze s ním uzavírat smlouvy, vstupovat do obchodních a jiných vztahů, nakupovat majetek.



Vzniká uzavřením smlouvy o sdružení podle občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., hlava 16, §829-841).

Právnická osoba 





Vzniká tím, že se více fyzických nebo právnických osob rozhodne uzavřít písemnou – společenskou smlouvu (zakládací listinu). Vznik se zapisuje do obchodního rejstříku. Právnické osoby, které mohou být podnikateli podle obchodního zákoníku lze rozdělit do tří skupin: 

založeny jen za účelem provozování podnikatelské činnosti (v.o.s., komanditní společnost, státní podnik).



zakládají se zpravidla k výkonu podnikatelské činnosti, ale lze založit i k jiným účelům, (s.r.o., akciová společnost, družstvo).



zakládané zásadně k jiným než podnikatelským účelům (rozpočtové a příspěvkové organizace zakládané podle zákona ČNR č. 576/1990 Sb.)

Živnostenský zákon - Zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání - §2, §3 

§2 Živnost 



Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.

§3 živností není: 

Provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě, restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi…..



Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob (např. lékařů, veterinárních lékařů, advokátů…..



Živností dále není: činnost bank, pořádání loterií, zemědělství, hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem…..

Živnostenský zákon - §5 





Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky stanovené tímto zákonem. Státní povolení k provozování živnosti – koncese se vyžaduje jen v případech vymezených ŽZ. Fyzická osoba, která nemá bydliště na území ČR nebo právnická osoba, která nemá sídlo na území ČR – zahraniční osoba – může na území ČR provozovat živnost za stejných podmínek jako česká osoba, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného. Bydlištěm je trvalý pobyt. U zahraniční osoby například je nutný překlad požadovaného dokladu do češtiny tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků. Nebo se jedná o udělení víza k pobytu nad 90 dní nebo dlouhodobému pobytu.

Živnostenský zákon - §6, §7 







Všeobecné podmínky provozování živnosti: 

dosažení věku 18 let



způsobilost k právním úkonům



bezúhonnost

Za bezúhonnou osobu se pro účely ŽZ nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním. Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů.

Zvláštní podmínky provozování živnosti: 

odborná nebo jiná způsobilost

Živnostenský zákon - §8, §9, §10 

Překážky provozování živnosti 





Živnost nemůže provozovat osoba, na kterou byl vyhlášen konkurz, dále podnikatel, kterému bylo zrušeno živnostenské oprávnění podle §58 odst. 2-4.

Rozdělení živností 

Ohlašovací, které při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení



Koncesované, které smějí být provozovány na základě koncese

Živnostenské oprávnění 

Živnostenské oprávnění vzniká právnickým osobám již zapsaným do obchodního rejstříku, právnickým osobám, které se do OR nezapisují a fyzickým osobám:



U ohlašovacích živností vzniká dnem ohlášení



u koncesovaných dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese.






Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Může být ustanoven maximálně pro 4 podnikatele. Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky.

Odpovědného zástupce je povinen ustanovit: 

podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti.



podnikatel, který je právnickou osobou, pro živnost vyžadující splnění zvláštních podmínek.






Provozovna je prostor, v němž je živnost provozována. Za provozovnu se považuje i automat nebo obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb a mobilní provozovna. Provozovna musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem a identifikačním číslem provozovny. V případě prodeje zboží nebo poskytování služeb musí být uvedena také provozní doba kategorie a třída u ubytovacích zařízení.


Ohlašovacími živnostmi jsou:  Živnosti

řemeslné (podmínkou provozování je odborná způsobilost uvedená v §21 a 22.

 Živnosti

vázané (podmínkou je odborná způsobilost uvedená v příloze č. 2.

 Živnost

volná, u které není jako podmínka odborná způsobilost stanovena.




Živnosti řemeslné jsou živnosti uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Odborná způsobilost se prokazuje dokladem o: 

Řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem příslušného oboru vzdělání.



Řádném ukončení středního vzdělání s maturitou v příslušném oboru.



Řádném ukončení vyššího odborného vzdělání.



Řádném ukončení vysokoškolského vzdělání.



Uznání odborné kvalifikace.



Ověření nebo uznání dosažené úplné kvalifikace na základě zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání.




Doklady prokazující odbornou způsobilost mohou být nahrazeny doklady o: 

řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání a rok praxe v oboru



řádném ukončení středního vzdělání s maturitou v příbuzném oboru vzdělání a rok praxe v oboru



řádném ukončení vyššího odborného vzdělání v příbuzném oboru vzdělání a rok praxe v oboru



řádném ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné příbuzné oblasti studijních programů a studijních oborů

Dále: 

doklady o řádném ukončení rekvalifikace pro příslušnou pracovní činnost



potvrzením o vykonání šestileté praxe

Živnostenský zákon - §23, 24 





Živnosti vázané jsou živnosti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

Odborná způsobilost pro vázané živnosti je stanovena přílohou č. 2 k tomuto zákonu nebo je upravena zvláštními předpisy uvedenými v této příloze. Občan ČR nebo jiného členského státu EU může prokázat odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.






Živnost volná je živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování není vyžadována odborná ani jiná způsobilost. Musí být splněny pouze všeobecné podmínky. Živnost volná a obory činností, které náleží do živnosti volné jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu.

Příklady: 

Poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost



Chov zvířat a jejich výcvik



Výroba strojů a zařízení…….








Živnosti koncesované jsou živnosti uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu.

Odborná způsobilost pro koncesované živnosti je stanovena přílohou č. 3 k tomuto zákonu nebo je upravena zvláštními předpisy uvedenými v této příloze. Občan ČR nebo jiného členského státu EU může prokázat odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.

ŽÚ stanoví nebo změní podnikateli podmínky provozování živnosti na základě tohoto zákona anebo na základě zvláštních právních předpisů.




Podnikatel provozující živnost, která spočívá v obchodní činnosti je oprávněn, zůstane-li zachována povaha živnosti, také: 

pronajímat zboží



zprostředkovávat koupi a prodej



provádět na zboží drobné změny – na přání zákazníka



provádět montáž



provádět výměnu vadných součástí

Dále je oprávněn provádět servis zboží – pomocí odborně způsobilých osob.




Podnikatel provozující živnost spočívající ve výrobní činnosti má právo v rámci živnostenského oprávnění výrobky vyrábět a dále prodávat a opravovat, zůstane-li zachována povaha živnosti. Dále má právo: 

nakupovat za účelem dalšího prodeje a prodávat výrobky i jiných výrobců, pokud jsou stejného druhu jako výrobky vlastní výroby,



vyrábět a potiskovat obaly a etikety a jiné pomocné prostředky umožňující prodej výrobků, které vyrábí,



pronajímat výrobky vlastní výroby i výrobky jiných výrobců stejného druhu, jakož i příslušenství,



provádět montáž, seřízení a údržbu výrobků.

Živnostenský zákon - §45, §45a, §46, §47 









§45 uvádí, co musí fyzická osoba a právnická osoba uvést v ohlášení. §45a: Fyzická osoba může společně s ohlášením živnosti 

Podat přihlášku k daňové registraci



Oznámit zahájení samostatné výdělečné činnosti



Podat přihlášku k důchodovému pojištění



Podat přihlášku k nemocenskému pojištění



Oznámit vznik nového pracovního místa nebo jeho obsazení



Podat oznámení o veřejném zdravotním pojištění

Ohlášení živnosti nebo žádosti o koncesi se předkládají na tiskopise vydaném Ministerstvem průmyslu a obchodu. §46 uvádí, co připojí k ohlášení fyzická a právnická osoba. §47: Splnil-li ohlašovatel všechny podmínky stanovené zákonem, provede živnostenský úřad zápis do živnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis.

Živnostenský zákon - §50, §51, §54  



§50: Náležitosti žádosti o koncesi. §51: Zjistí-li ŽÚ, že nejsou splněny náležitosti žádosti o koncesi, vyzve žadatele k odstranění závad. Odstraní-li žadatel závady, zahájí ŽÚ projednání žádosti, jinak řízení zastaví.

§54: Živnostenský úřad do 5 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese provede zápis do živnostenského rejstříku a podnikateli vydá výpis.


Živnostenské oprávnění zaniká:  Smrtí

podnikatele

 Zánikem

právnické osoby

 Uplynutím

doby, pokud bylo živnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou

 Výmazem

zahraniční osoby povinně zapsané v OR nebo jejího předmětu podnikání z OR

 Stanoví-li

tak zvláštní předpis

 Rozhodnutím

živnostenského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění


Živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění, jestliže:  podnikatel  nastanou

překážky podle §8.

 podnikatel  zápis

již nesplňuje podmínky podle §6.

o to požádá.

do živnostenského rejstříku na základě ohlášení byl proveden v rozporu se zákonem.






Živnostenský rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Živnostenský úřad ČR a provozovateli jsou obecní živnostenské úřady.

Rejstřík je veden v elektronické podobě a je veřejným seznamem, s výjimkou údajů uvedených v odstavci 2 písm. m a rodných čísel, která živnostenský úřad sděluje pouze podnikateli a v případech stanovených zvláštními předpisy. Na požádání ŽÚ z rejstříku vydává v listinné nebo elektronické podobě: 

podnikateli výpis podle §47 odst. 2 nebo 3



úplný výpis s výjimkou uvedenou výše



částečný výpis – požadované údaje s výjimkou



potvrzení o určitém zápisu, popřípadě potvrzení o tom, že zápis není.

Živnostenský zákon - §60a, §60b, §60c, §60d 







§60a: Živnostenskou kontrolu provádějí živnostenské úřady, které sledují, zda jsou plněny podmínky stanovené ŽZ. Při kontrole může živnostenský úřad vyžadovat od podnikatele doklady o splnění těchto povinností §60b: Kontrolní činnost vykonávají zaměstnanci ŽÚ, mohou pořizovat zvukové a obrazové záznamy. Ke kontrole mohou být přizvání zástupci dalších orgánů a osob určených zvláštními předpisy. §60c: Podnikatel je oprávněn přizvat v průběhu kontroly jím zvolenou třetí osobu. Nepřítomnost třetí osoby není důvodem k přerušení kontroly. §60d: ŽÚ může rozhodnutím uložit podnikateli odstranění nedostatků. V tomto rozhodnutí se stanoví přiměřená lhůta k odstranění. Proti rozhodnutí je možno podat do 15 dnů odvolání.






§61 uvádí, jakých přestupků se může dopustit fyzická osoba (neustanoví odpovědného zástupce, předloží nepravdivé čestné prohlášení o bezúhonnosti, provozuje činnost na kterou nemá oprávnění).

Za přestupek lze uložit pokutu od 10 000 do 1 000 000. V blokovém řízení lze uložit pokutu do 5 000. Správní delikt: pokuty za správní delikt u právnické osoby: 500 000 – 1 000 000




Právnická osoba se dopustí správního deliktu dále tím, že provozuje činnost, která je: 

živností volnou,



předmětem živnosti řemeslné nebo vázané, nebo



předmětem živnosti koncesované, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění.

Za správní delikt se uloží pokuta a) do 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b) do 750 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c) do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c).

Jednotný registrační formulář (JRF) 



Ohlášení se provádí na jednotném registračním formuláři (JRF),který nahrazuje různé typy formulářů pro podání. Ve formuláři je zapotřebí uvést: 

obchodní firmu nebo název, sídlo



u odpovědného zástupce identifikační údaje



předmět podnikání



provozovnu nebo provozovny, ve kterých bude provozování živnosti zahájeno bezprostředně po vzniku živnostenského oprávnění



datum zahájení provozování živnosti



datum ukončení provozování živnosti, pokud se bude provozovat živnost na dobu určitou

Jednotný registrační formulář (JRF) 

Pomocí JRF je možné dále učinit ty registrace, které podnikatel musel učinit před vstupem do podnikání, ale i během podnikání, a to na:  živnostenském  finančním

úřadě,

úřadě,

 příslušné

správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně,

 úřadu

práce.

JRF ve vztahu k finančnímu úřadu 

Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby



Přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob



Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty



Přihláška k dani z nemovitosti



Přihláška k dani silniční



Přihláška k registraci pro plátcovy



Přihláška k registraci – stálá provozovna



Přihláška k dani z příjmů jako plátci 

Daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků



Daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou



Zajišťující daň z příjmů

JRF ve vztahu k ČSSZ, ZP a ÚP 



Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: 

Oznámení o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti



Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ

Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: 



Oznámení pojištěnce (fyzické osoby) o zahájení (ukončení) samostatně výdělečné činnosti

Ve vztahu k úřadu práce: 

Hlášení volného pracovního místa, resp. jeho obsazení (týká se fyzických i právnických osob)

Právní formy podnikání  





Vliv právní formy na založení podniku

Volba právní formy patří k dlouhodobě působícím rozhodnutím. Změna jedné právní formy na druhou se nazývá transformace. Otázka, kterou z právních forem pro podnik vybrat, nevzniká jen při zakládání podniku, ale i při podstatné změně například ekonomického prostředí.

Kritéria pro volbu právní formy 

Způsob a rozsah ručení (omezené a neomezené ručení).



Oprávnění k řízení (zastupování podniku navenek).



Počet zakladatelů.



Nároky na počáteční kapitál.



Administrativní náročnost a rozsah výdajů. spojených se založením a provozováním podniku.



Účast na zisku (ztrátě).



Finanční možnosti.



Daňové zatížení.



Zveřejňovací povinnost .

OSVČ 







OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná. Jedná se o termín používaný v českých zákonech o dani z příjmů, v zákonech o sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění pro fyzickou osobu, která má příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti.

Typická OSVČ je například živnostník, samostatný zemědělec, samostatně výdělečný umělec, soudní znalec apod. Fyzická osoba, která chce podnikat, musí získat živnostenské nebo jiné oprávnění k provozování podnikatelské činnosti, kterou chce vykonávat.

Právnické osoby 





Osobní společnosti: Předpokládá se osobní účast podnikatele na řízení společnosti a zpravidla neomezené ručení společníků za závazky společnosti. Patří sem: 

Veřejná obchodní společnost, zkratka veř. obch. spol. nebo v.o.s.



Komanditní společnost, zkratka kom. Spol. nebo k.s.

Kapitálové společnosti: Společníci (zakladatelé) mají pouze povinnost vnést vklad, jejich ručení za závazky společnosti je buď omezené, nebo žádné. Kapitálové společnosti jsou: 

Společnost s ručením omezeným, zkratka spol. s r.o. nebo s.r.o.



Akciová společnost, zkratka akc. spol. nebo a.s.

Družstva: méně častá právní forma v podnikatelské

činnosti

Veřejná obchodní společnost 









Právnická osoba, v níž jsou společníky dvě osoby nebo více osob. Musí vést účetnictví Může být založena pouze za účelem společného podnikání (dle zákona o obchodních korporacích i za účelem správy vlastního majetku) Společníci nemají povinnost vložit do společnosti vklad (společenská smlouva může stanovit povinnost peněžitého či nepeněžitého vkladu). Předmětem vkladu dle zákona o korporacích může být také provedení či provádění práce nebo poskytování či poskytnutí služby s tím, že ocenění těchto prací či služeb musí být uvedeno ve smlouvě. Počet sdružených osob za trvání podnikání nesmí klesnout pod dvě.

Veřejná obchodní společnost  





Nemusí zřizovat orgány společnosti. Společníci mohou ve společenské smlouvě pověřit obchodním jednáním jednoho nebo více společníků. Firma musí obsahovat označení „veřejná obchodní společnost“ (veř. obch. spol., v.o.s.). Je nutný zápis do obchodního rejstříku, a s tím jsou spojeny lhůty a náklady.

Požadavky na společníky v.o.s. 











Společník – fyzická osoba musí splňovat všeobecné podmínky provozování živnosti

Společník – právnická osoba: její práva a povinnosti vykonává statutární orgán nebo tímto orgánem pověřený zástupce, který musí splňovat stejné podmínky, jako společník – fyzická osoba. Práva a povinnosti společníků se řídí společenskou smlouvou, k její změně je třeba souhlasu všech společníků. K obchodníku vedení společnosti je oprávněn každý společník Společník pověřený obchodním vedením společnosti je povinen na požádání informovat ostatní společníky o všech záležitostech společnosti. Každý společník je oprávněn nahlížet do všech dokladů společnosti a kontrolovat údaje nebo zmocnit auditora (daňového poradce).

Společenská smlouva a orgány v.o.s. 





Společenská smlouva musí obsahovat: 

Firmu a sídlo společnosti



Určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby



Předmět podnikání společnosti

Pokud není ve smlouvě stanoveno jinak, statutárním orgánem jsou všichni společníci.

Pokud je pověřen vedením společnosti jen některý (někteří) ze společníků, pak je výhradně tento společník (tito společníci) zároveň i statutárním orgánem.

Ručení a rozdělení zisku 











Veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem.

Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Zisk se dělí mezi společníky rovným dílem.

Podíl na zisku stanovený na základě účetní závěrky je splatný do tří měsíců od jejího schválení. Ztrátu zjištěnou účetní závěrkou nesou společníci rovným dílem.

Všechna ustanovení platí v případě, že společenská smlouva nestanoví jinak.

Zrušení a likvidace společnosti 





Společnost zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku. Zániku předchází zrušení s likvidací nebo bez likvidace Důvody zrušení společnosti:  Uplynutím

doby, na kterou byla založena

 Dosažením

účelu, pro který byla založena

 Dnem

uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti

 Dnem

uvedeným v rozhodnutí soudu


Další důvody zrušení společnosti:  Smrt

společníka

 Zánik

právnické osoby, která je společníkem

 Prohlášením

konkurzu na majetek některého ze společníků

 Rozhodnutím Z

soudu na návrh společníka

dalších důvodů stanovených ve společenské smlouvě

Komanditní společnost 







Představuje přechodnou formu mezi typicky osobní společností (v.o.s.) a společností kapitálovou (s.r.o.). Komanditní společnost je právnickou osobou, a proto je třeba vést účetnictví.

Je nutný zápis do OR a s tím jsou spojené lhůty a náklady. Firma společnosti musí obsahovat označení „komanditní společnost“ (kom. spol., k.s.)

Komanditní společnost 

Práva a povinnosti společníků:  Kromě

obchodního vedení rozhodují komplementáři a komanditisté společně

 Při

hlasování má každý společník jeden hlas, nestanoví-li společenská smlouva jinak

 Ke

změně společenské smlouvy je třeba souhlas od všech společníků, nestanoví-li zákon jinak

Komanditista a komplementář 



Pro založení je třeba nejméně dvou společníků: komanditisty a komplementáře. Komanditista:  Společník,

který ručí za závazky společnosti jen do výše svého nesplaceného vkladu

 Je

povinen vložit do základního kapitálu společnosti vklad určený společenskou smlouvou (minimálně 5 000 Kč)

 Je

oprávněn nahlížet do účetních knih a dokladů a má právo na vydání stejnopisu účetní závěrky a právo na poskytnutí všech informací o společnosti

Komanditista a komplementář 

Komplementář  Společník

(jeden nebo více), který ručí za závazky společnosti celým svým majetkem.  Pouze komplementáři jsou podle zákona oprávněni k obchodnímu vedení společnosti  Komplementář může být jen osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti

Společenská smlouva 

Společenská smlouva musí obsahovat:  Firmu

a sídlo společnosti

 Určení

společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby

 Předmět

podnikání

 Určení,

kteří ze společníků jsou komplementáři a kteří komanditisté

 Výši

vkladu každého komanditisty

Orgány komanditní společnosti  



Statutárním orgánem jsou komplementáři Každý komplementář je oprávněn jednat za společnost samostatně (není-li ve společenské smlouvě stanoveno jinak) Pokud jedná za společnost komanditista bez zmocnění, pak ručí za závazky z takto uzavřených smluv komplementář.

Rozdělení zisku a úhrada ztráty 











Zisk se dělí nejdříve na dvě části: část připadající společnosti a část připadající komplementářům v poměru, který určuje společenská smlouva. Pokud není poměr určen společenskou smlouvou, dělí se zisk na polovinu. Část zisku, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty v poměru stanoveném společenskou smlouvou nebo v poměru splacených vkladů. Komplementáři si jim přidělenou část zisku rozdělí rovným dílem, není-li jinak stanoveno ve společenské smlouvě Komplementáři nesou ztrátu zjištěnou účetní závěrkou v souladu se společenskou smlouvou, jinak rovným dílem. Komanditisté jsou povinni se podílet na úhradě ztráty pouze v případě, kdy jim to ukládá společenská smlouva. Jinak nejsou povinni vracet již vyplacený podíl ze zisku.








Komanditista není oprávněn ze společnosti vystoupit, prohlášení konkurzu na jeho majetek nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku není důvodem ke zrušení společnosti Smrtí komanditisty se společnost neruší a jeho podíl se dědí Zanikne-li účast všech komanditistů, mohou se komplementáři dohodnout, že se komanditní společnost mění bez likvidace na veřejnou obchodní společnost Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku dle společenské smlouvy nebo přednostně ve výši splaceného vkladu, zbytek pak podle pravidel dělení zisku

Společnost s ručením omezeným 











Základní kapitál společnosti tvoří vklady společníků a společníci ručí za závazky společnosti, dokud nedošlo k zápisu splacení vkladů do OR. Zakládá se za účelem podnikání, ale lze ji založit i k jiným účelům (nabytí vlastnictví k bytovému domu).

Název společnosti musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“, nebo zkratku spol. s r.o. nebo s.r.o. Může být založena i jednou osobou, může mít nejvýše 50 společníků. Za porušení svých závazků odpovídá společnost celým svým majetkem. Společníci ručí společně a nerozdílně a po zaplacení všech vkladů ručení zaniká. Společnost vytváří rezervní fond.

Práva a povinnosti společníků 





Z účasti společníka na jakékoliv obchodní společnosti plynou práva a povinnosti. Práva: 

Práva majetková (podílet se na zisku, právo na majetkové vypořádání)



Práva nemajetková (právo ovlivňovat řízení společnosti, požadovat informace, nahlížet do dokladů)

Povinnosti: 

Povinnosti majetkové (splacení vkladu)



Povinnosti nemajetkové (vlastní činností realizovat účel založení společnosti

Společenská smlouva 



Obsah společenské smlouvy: 

Firma, sídlo společnosti a předmět podnikání



Výše základního kapitálu, výše vkladu každého společníka, způsob a termín splacení vkladů



Určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby



Jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým za společnost jednají



Jména a bydliště prvních členů dozorčí rady (pokud se zřizuje)



Určení správce vkladu



Jiné údaje, které vyžaduje obchodní zákoník

Společenská smlouva může určit, jestli společnost vydá stanovy (úprava vnitřní organizace společnosti)

Základní kapitál 









Základní kapitál: peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků. Jedná–li se o peněžité vklady, nemusí být celé splaceny před zápisem do OR.

Před podáním návrhu na zápis do OR musí být splaceno nejméně 30% hodnoty každého vkladu, zároveň však nejméně 100 000 Kč. V případě jednoho společníka musí být kapitál zaplacen zcela. Pravidla pro splacení vkladu stanoví společenská smlouva, maximální lhůta je 5 let. Předmětem vkladu může být i vklad nepeněžitý (auto, nemovitost, zásoby, pohledávky), který musí být celý splacen před zápisem do OR.


Dle zákona o obchodních korporacích:  se

základní vklad snižuje na 1 Kč

 stávající

s.r.o. budou moci rozpustit základní kapitál právě až na výši jedné koruny

u

ocenění nepeněžitého vkladu nebude nutné nechat znalce jmenovat soudcem – může ho vybrat zakladatel případně jednatel společnosti

 nemění

se povinnost splatit peněžitý vklad na zvláštní bankovní účet i v případě základního kapitálu 1Kč

Orgány společnosti 





Valná hromada: 

Nejvyšší orgán společnosti, členem je každý společník



Do působnosti patří např. schvalování účetní závěrky, rozdělení zisku, jmenování, odvolání a odměňování jednatelů, vyloučení společníka



Je usnášení schopná, jestliže jsou přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů (1 hlas na 1000 Kč svého vkladu)

Statutární orgán: 

Tvoří jej jeden nebo více jednatelů, které jmenuje nebo odvolává valná hromada



Jednatelé obstarávají záležitosti spojené s běžným chodem společnosti (obchodní vedení)



Jednatelem může být pouze fyzická osoba

Dozorčí rada 

Dozorčí rada se zřizuje pokud tak stanoví společenská smlouva








Zvýšení základního kapitálu (nutný souhlas nejméně dvou třetin hlasů všech společníků) : 

Novými peněžitými vklady



Nepeněžitými vklady



Z majetku, převyšujícího základní kapitál

Snížení základního kapitálu: 

Snížení počtu vkladů



Snížení hodnoty vkladů



Vždy musí být dodržena minimální výše vkladu

O zvýšení a snížení rozhoduje valná hromada

Společnost bude moci dle zákona o korporacích vydávat kmenové listy

Zrušení společnosti a likvidace 

Zrušení a likvidace:  Dohodou

všech společníků (forma notářského zápisu)  V působnosti valné hromady (společenská smlouva)  Při zrušení s likvidací vzniká nárok na podíl na likvidačním zůstatku

Akciová společnost 















Typická kapitálová společnost, kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, akcionář za závazky společnosti neručí Název společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“ nebo zkratky akc. spol. nebo a.s. Je velmi dobře vnímána obchodními partnery – solidnost a stabilita. Nelze založit jednou fyzickou osobou. Nutnost ověření účetní závěrky auditorem a povinné zveřejňování. Povinné sestavování výroční zprávy společnosti. Společnost vytváří rezervní fond v době a výši určené obchodním zákoníkem.

Založení a vznik společnosti 





Společnost může být založena jedním zakladatelem (právnická osoba – zakladatelská listina) jinak dvěma nebo více zakladateli (zakladatelská smlouva). Zakladatelská smlouva (listina) musí mít formu notářského zápisu

Společnost lze založit dvěma způsoby: 

S veřejnou nabídkou akcií (sukcesivní). Kapitál musí činit alespoň 20 mil. Kč. Po uzavření zakladatelské smlouvy následuje výzva k upisování akcií. (Dle zákona o obchodních korporacích tato možnost končí)



Bez veřejné nabídky akcií (simultánní). Základní kapitál musí být minimálně 2 mil. Kč (dle zákona o obchodních korporacích i 80 tis.eur).

Obsah zakladatelské smlouvy (listiny) 

Firma, sídlo a předmět podnikání



Navrhovaný základní kapitál







Počet akcií, jejich jmenovitá hodnota a další (na jméno, na majitele, název, popis, omezení převoditelných akcií ) Kolik akcií který zakladatel upisuje, emisní kurz, způsob a lhůta pro splacení emisního kurzu, jakým vkladem bude emisní kurz splacen (splácení nepeněžitými vklady) Přibližná výše nákladů, která souvisí se založením společnosti



Určení správce vkladu



Návrh stanov



Je-li společnost založena na základě veřejné nabídky akcií, musí zakladatelská smlouva (listina) další náležitosti stanovené obchodním zákoníkem.

Vznik akciové společnosti 





Nutný zápis do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do OR podává představenstvo a podepisují ho všichni členové představenstva. Rejstříkový soud zapíše společnost, pokud je vše v souladu s obchodním zákoníkem: 

Řádné konání valné hromady (je-li konání předepsáno)



Upisovatelé upsali celou výši základního kapitálu, splatili případné emisní ážio a alespoň 30 % jmenovité hodnoty všech akcií, zcela splatili nepeněžité vklady.



Byly schváleny stanovy společnosti



Byli řádně zvoleni všichni členové představenstva a dozorčí rady



Stanovy ani založení společnosti nejsou v rozporu se zákonem



Byla uveřejněna nabídka akcií a prospekt se schválením Komise pro cenné papíry, jestliže se jedná o společnost s veřejnou nabídkou akcií

Orgány akciové společnosti 

Valná hromada:  Nejvyšší

orgán společnosti. Akcionář se valné hromady zúčastňuje osobně nebo v zastoupení (plná moc)

 Koná

se nejméně jednou ročně

 Je

schopna se usnášet, pokud přítomní akcionáři vlastní akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 30 % základního kapitálu

 Rozhoduje

akcionářů

většinou hlasů přítomných

Orgány akciové společnosti 

Představenstvo:  Statutární

orgán, řídí společnost a jedná jejím jménem

 Členové  Má

se zapisují do OR

nejméně 3 členy

 Členy

volí a odvolává valná hromada, funkční období členů určují stanovy a nesmí přesáhnout 5 let

 Zabezpečuje

obchodní vedení firmy a nejméně jednou ročně předkládá valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti a stavu majetku (součást výroční zprávy)

Dozorčí rada 









Orgán společnosti, který zajišťuje vnitřní kontrolu hospodaření společnosti a další činnosti

Musí mít nejméně 3 členy, celkový počet členů musí být dělitelný třemi Dozorčí radu volí valná hromada, pokud se jedná o společnost s více než 50 zaměstnanci, pak jednu třetinu volí zaměstnanci společnosti Funkční období členů nesmí přesáhnout pět let a člen dozorčí rady nesmí být zároveň člen představenstva, prokuristou Plní především tyto úkoly: 

Dohlíží na výkon působnosti představenstva a podnikatelskou činnost



Nahlíží do všech dokladů a kontroluje správné vedení účetních zápisů



V případě potřeby svolává valnou hromadu


Zvýšení základního kapitálu: O

zvýšení rozhoduje valná hromada

 Zvýšení

lze provést upsáním nových akcií nebo bez výzvy k upisování (rozhodnutí představenstva)

 Předkupní

právo na nově vydané akcie mají majitelé dluhopisů společnosti a dosavadní akcionáři

 Lze

vydat nové akcie nebo zvýšit jmenovitou hodnotu akcií dosavadních


Snížení základního kapitálu:  Provede

se snížením jmenovité hodnoty nebo snížením jejich počtu

 Snížení

základního kapitálu se nesmí dotknout práv majitelů dluhopisů, nesmí klesnout pod zákonné minimum, musí být zveřejněno a o záměru musí být informováni věřitelé

O

snížení základního kapitálu rozhoduje valná hromada


Pro zrušení a zánik platí obecně platné části



Likvidátora jmenuje a odvolává valná hromada









Likvidační zůstatek se dělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká akcionáři vrácením listinných akcií společnosti Vrácené akcie likvidátor zničí Rejstříkový soud provede výmaz společnosti z OR jestliže je prokázáno, že byly všechny akcie zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny.

Družstvo 

Právnická osoba, která za porušení svých závazků odpovídá celým svým majetkem



Členové neručí za závazky družstva



Základní kapitál je tvořen souhrnem členských vkladů



Minimální výše základního vkladu je 50 000 Kč



Podmínkou členství je splacení členského vkladu určeného stanovami



Družstvo musí mít nejméně 5 členů



Firma družstva musí obsahovat označení „družstvo“





Družstvo bývá zakládáno i za jiným než podnikatelským účelem (bytové družstvo)

Vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Před podáním návrhu na zápis musí být splacena alespoň polovin zapisovaného kapitálu

Členové a orgány družstva 













Členem může být fyzická i právnická osoba Jestliže je členství v družstvu podmíněno pracovním vztahem, může být členem pouze fyzická osoba, která dokončila povinnou školní docházku a dosáhla věku 15 let Družstvo má povinnost zřídit nedělitelný fond, který nelze za trvání použít k rozdělení mezi členy družstva Výše fondu při vzniku musí činit nejméně 10 % zapisovaného základního kapitálu a ročně se do něho převádí 10 % čistého zisku

Stanovy mohou určit i zřízení dalších zajišťovacích fondů Družstvo je povinno vypracovat roční účetní závěrku, kterou představenstvo předkládá členské schůzi a navrhuje způsob a užití zisku a úhrady ztrát. Člen družstva neručí za závazky družstva a na úhradu dluhů může být použit pouze jeho členský vklad.

Orgány družstva 





Členská schůze: 

Nejvyšší orgán družstva.



Schází se dle stanov, nejméně jednou ročně

Představenstvo: 

Statutární orgán družstva



Řídí činnost družstva, rozhoduje o všech záležitostech družstva



Za představenstvo jedná předseda nebo místopředseda

Kontrolní komise: 

Kontroluje veškerou činnost družstva a projednává stížnosti jeho členů



Má nejméně tři členy



Schází se dle potřeby, nejméně jednou za čtvrtletí

Zánik družstva 

Zánik družstva  Družstvo

zaniká dnem výmazu z OR, tomu předchází jeho zrušení  Ke zrušení dochází: usnesením členské schůze o zrušením rozdělení, sloučení nebo splynutí družstva.

Nadnárodní formy společností 





Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS): je upraveno zákonem č. 360/2004Sb., který navazuje na nařízení Rady o zřízení Evropského hospodářského zájmového sdružení č. 2137/85. Evropská akciová společnost (SE): dle ustanovení čl. 3 nařízení o SE a navazujícího § 56 odst. 1 obchodního zákoníku je Evropská společnost svou povahou právnická osoba, upravená též právem Evropských společenství a zvláštními právními předpisy. Evropská družstevní společnost (SCE): základem právní úpravy evropské družstevní společnosti je nařízení Rady č. ES 1435/2003 o statutu evropské družstevní společnosti (dále jen „nařízení o SCE“) a na ně navazující směrnice Rady č. 2003/72/ES.

Podnikatelský plán 





Sestavení podnikatelského plánu před začátkem podnikání pomůže lépe odhalit slabé a silné stránky podnikatelského záměru. Často umožní předejít riziku možného neúspěchu hned na počátku života firmy. Je to písemný dokument zpracovaný podnikatelem, popisující všechny podstatné vnitřní i vnější faktory související s podnikatelskou činností.

Základní úlohy podnikatelského plánu 

Interní:  Dokumentu



nezbytný pro řízení podniku.

 Nástroj

plánování.

 Nástroj

kontroly.

Externí:  Je

chápán jako dokument pro mimopodnikové účely.

 Slouží

jako nástroj komunikace s vnějším okolím.

Zásady pro vypracování podnikatelského plánu 

Podnikatelský plán by měl být: 

Inovativní: přinášíme unikátní přidanou hodnotu pro zákazníka



Srozumitelný a uváženě stručný: vyjadřujeme se jednoduše. Myšlenky a závěry uvádíme stručně.



Logický a přehledný: myšlenky musí na sebe navazovat, musí být podloženy fakty, tvrzení si nesmí odporovat. Pro lepší přehlednost doplníme grafy a tabulkami. Časový harmonogram znázorníme graficky.



Pravdivý a reálný: samozřejmost



Respektující rizika: Respektování rizik, identifikace rizik a návrh opatření na jejich eliminaci nebo zmírnění zvyšuje důvěryhodnost podnikatelského plánu.

Struktura podnikatelského plánu 

Neexistuje závazná úprava. Níže uvedená struktura je orientační: 

Shrnutí



Popis podnikatelského záměru



Popis produktu



Okolí firmy



Analýza zákazníků a konkurence



Informace o firmě



Klíčové osobnosti



Marketing a prodej



Výroba, provozní činnosti



Finanční plán a projektový plán



Analýza rizik



Příloha

Shrnutí 









Na začátku shrnutí by mělo být uvedeno, pro koho je podnikatelský záměr určen.

Nesmí být chápáno jako úvod, ale zhuštěná informace o tom, co je na následujících stránkách popsáno podrobněji. Má vzbudit zvědavost čtenáře a zájem přečíst si i zbytek plánu. Rozsah závisí na charakteru záměrů obsažených v plánu a na výši potřebného kapitálu.

Nemělo by být kratší než dvě a delší než sedm stránek.

Popis podnikatelského záměr 









Při popisu je třeba zdůraznit, jaký prospěch plyne z naší nabídky pro zákazníky a proč by zákazníci měli nakupovat právě od nás a ne od konkurence. Zmíníme se o hlavní konkurenční výhodě, jaké jsou současné možnosti zákazníka a jaké nové možnosti přinese náš výrobek nebo služba.

Zdůrazníme, proč právě my přicházíme s tímto výrobkem. V případě potřeby doložíme, že výroba a užití produktu je v souladu s legislativou. Uvedeme, v jakém stádiu se náš podnikatelský záměr nachází a definujeme jednotlivé projektové kroky k dosažení cílů.

Popis produktu (výrobky, služby, řešení) 









Popis zahájíme produktem, který bude zajišťovat největší část obratu.

Poté se zmíníme o ostatních produktech našeho programu. Je dobré se zmínit o důležitých technických funkcích, ale není nutné se zabývat technologickými podrobnostmi. Pro přehledné znázornění konkurenceschopnosti našeho produktu je možné použít matici, ve které se proti sobě postaví výkonové parametry a cena našeho a konkurenčního produktu. K dokreslení správné představy o produktu použijeme barevné prospekty, výkresy, diagramy, schémata nebo fotografie, které dáme do přílohy.

Okolí firmy 







Měli bychom prokázat, že známe dobře okolí firmy.

V okolí nás čekají nejen příležitosti, ale také ohrožení. K analýze makrookolí můžeme využít například PEST analýzu. Jedná se o analýzu politických, ekonomických, sociálních a kulturních faktorů. Dále provedeme analýzu mikrookolí. Nejvýznamnějšími faktory jsou zákazníci a konkurence.

Analýza zákazníků 



Cílem je ukázat, že máme vymezeny tržní segmenty a známe okruh cílových zákazníků, kterým budou nabízeny naše produkty. Předpokladem pro optimální výběr těchto cílových segmentů je znalost potřeb či požadavků budoucích zákazníků. Provedená analýza by se měla zabývat následujícími okruhy: 

Které produkty budou poskytovány kterým zákazníkům.



Kde budou produkty poskytovány, zohlednění geografického hlediska.



Jaký okruh zákazníků může být v dané oblasti získán a na jaké zákazníky se tak blíže zaměříme.



Jaké motivy přimějí zákazníka ke koupi (faktory určující poptávku).



Jaké má zákazník nákupní zvyklosti (zvyky v rodině, v jakých časových intervalech nakupuje…).

Analýza konkurence 







Cílem je prozkoumat konkurenční poměry a vliv na možnosti odbytu vlastního výrobku.

Do těchto úvah je nezbytné zahrnout silné a slabé stránky konkurence, postupy zavedené konkurencí. Jako manažerskou metodu poznání konkurence můžeme použít metodu benchmarkingu. Výsledkem je nejen poznání pozice konkurentů, ale především poznání vlastní pozice a předností oproti konkurenci.

Informace o firmě 













Zde se uvede, kdo bude podnikatelský záměr realizovat. Na začátku popisu firmy bývá krátká informace o dosavadní existenci firmy (datum založení, sídlo firmy, majitelé, ale také motivace k založení). U firem s historií uvedeme, zda došlo k podstatným změnám po dobu existence.

Tato část by měla obsahovat pouze fakta. V příloze by měla být účetní rozvaha, výsledovka, ukazatelé finanční analýzy a stručné zhodnocení minulého konkurenčního postavení firmy.

Formulace cílů by měly být krátké, měly by být vyjádřeny slovně i číselně (tabulky v příloze). Je třeba objasnit způsob, jakým bude strategie dosažena a zdroje, které budeme mít k dispozici.

Klíčové osobnosti 



Důraz je kladen na charakteristiku důležitých osob ve firmě Obvykle se uvádí:  dosažené

vzdělání

 praktické

zkušenosti vedoucích pracovníků v řídících funkcích.





Úplné životopisy nejsou nutné, mohou být zařazeny do přílohy. V této kapitole je vhodné uvést organizační schéma.

Marketing a prodej 







Cílem je prokázat, jak se produkt dostane k zákazníkovi

Marketing a prodej výrazně ovlivňují budoucí úspěch firmy Marketing není pouze záležitost reklamy, jedná se o nástroj, který řeší nadbytek konkurentů na jedné straně a nedostatečné množství zákazníků na straně druhé Marketingové cíle musí být jasně stanoveny: 

Jaké bude postavení firmy na trhu, o který firma usiluje



O jaké obraty a podíly na trhu bude firma usilovat v příštích letech



Které růstové cíle firma sleduje

Marketing a prodej 





Důležitým faktorem úspěšnosti je správná cenová politika.

Součástí cenové politiky jsou všechna rozhodnutí a veškeré aktivity, které se pojí s tím, co firma obdrží za svůj výrobek nebo službu. Patří k nim: 

Stanovení ceny (například s využitím kalkulace, nákladů nebo cen konkurence)



Politika cenové úrovně (vysoké ceny, nízké ceny)



Cenová strategie



Politika slev a obchodního rabatu



Platební podmínky, dodavatelská politika

Prodej zahrnuje ty činnosti, které mají úzký vztah k trhu – plánování obratu, prodeje, distribuce produktu i opatření podporující prodej (reklama, účast na veletrzích).

Finanční plán a projektový plán 









Prokazuje reálnost podnikatelského záměru z ekonomického hlediska. Výstupy: plán majetku a zdrojů (zahajovací rozvaha), plán nákladů, plán výnosů, plánovaný výkaz zisku a ztráty, plánovaná rozvaha, plán peněžních toků, výpočet bodu zvratu, hodnocení efektivnosti, plán financování. Plánované výkazy se doplní stručnými komentáři.

U investičních projektů se provede hodnocení efektivnosti investic Projektový plán: představuje harmonogram aktivit spojených s podnikatelskou činností. Jedná se o aktivity související s přípravnou fází, o aktivity spojené se samotnou realizací podnikatelského plánu a o aktivity plánované v budoucnosti.

Analýza rizik 







Riziko chápeme jako negativní odchylku od cíle. Umožňuje dva pohledy na náš podnikatelský záměr.

Každá riziková situace má své příčiny. Rizikovými faktory mohou být: 

Změny v chování zákazníka



Legislativní změny



Technologický pokrok



Obrat v chování a reakcích konkurentů, slabé stránky podniku



Chyby manažerského týmu.

Analýzu rizik můžeme provádět pomocí expertního hodnocení nebo analýzou citlivosti.

Příloha podnikatelského plánu 

V příloze je možné uvést např.: 

výpisy z OR,



životopisy,



fotografie,



výkresy produktů,



výsledky průzkumu trhu,



výkaz zisku a ztráty,



rozvahy,



peněžní toky,



reference významných osobností,



důležité smlouvy.

Zakladatelský rozpočet jako významná část podnikatelského plánu 







Před zahájením podnikání si musíme sestavit zakladatelský rozpočet a všechny naše plány vyjádřit pomocí čísel. Nejlépe ve třech variantách – pesimistická, optimistická a realistická Je třeba zpracovat: 

přehled všech výdajů, které nám vzniknou při samotném založení firmy,



přehled výdajů při zahájení a rozjezdu podnikání,



přehled výdajů při zajištění běžného chodu firmy.

Zakladatelský rozpočet nezahrne veškeré výdaje, které můžou vzniknout v průběhu podnikání (externí faktory – ústně dojednané nájemné)

Postup při tvorbě zakladatelského rozpočtu 



Při tvorbě zakladatelského rozpočtu postupujeme v těchto krocích: 

Sestavíme přehled plánovaných výdajů, souvisejících se zahájením a běžným provozem firmy



Porovnáme součet plánovaných výdajů s volnými peněžními prostředky, které máme k dispozici



Doplníme přehled plánovaných výdajů o odhadované splátky jistin půjčky a také úroků z ní



Sestavíme zahajovací rozvahu

Tento postup může být doplněn o plánovaný výkaz zisku a ztráty, výkaz CF a rozvahu po roce (i více letech).

Přehled plánovaných výdajů 

Soupisu odhadovaných výdajů souvisejících se zahájením podnikání (nebudou se již dále objevovat)



Soupis výdajů v období bez příjmu plateb od zákazníků



Mezi výdaje související se založením firmy patří: 

Notářské poplatky



Výpis z rejstříku trestů



Poplatek za živnostenské oprávnění



Odměny za poradenské služby



Výdaje na pracovní cesty



Odměny za zprostředkování

Finanční prostředky spojené s počátečními investicemi 

Další skupinou výdajů jsou finanční prostředky spojené s počátečními investicemi: 

Zřízení sídla a provozovny firmy



Rekonstrukce prostor



Pojištění a ochrana objektu



Pořízení majetku (strojů a zařízení



Pořízení nezbytných zásob



Mzdy a odvody sociálního a zdravotního pojištění



Zálohy na otop, energii, vodu



Výdaje na reklamu, tvorbu loga, razítek, zřízení a provoz internetových stránek



Rezerva na provoz telefonních linek a další

Zahajovací rozvaha 









Součet výdajů spojených se založením firmy a výdajů souvisejících s provozem v prvním období Porovnání výdajů s vlastními finančními prostředky Vlastní kapitál > souhrn počátečních výdajů → sestavení zahajovací rozvahy Vlastní kapitál < souhrn počátečních výdajů → hledání financí z jiných zdrojů (rodina, přátelé, bankovní úvěry, business angel, dotační programy) → vznik dodatečných výdajů (úroky, poplatky) Částka nutná k zahájení podnikatelské činnosti = potřeba startovacího kapitálu.

Příklad zahajovací rozvahy Aktiva

Pasiva

Dlouhodobý majetek

Vlastní kapitál

• Nehmotný dlouhodobý majetek

• Základní kapitál

• Hmotný dlouhodobý majetek • Finanční dlouhodobý majetek

Cizí zdroje

Oběžný majetek

• Závazky

• Zásoby

• Bankovní úvěry a výpomoci

• Pohledávky

• Půjčky

• Krátkodobý finanční majetek Celkem

Celkem

Další výkazy související s podnikatelskou činností 







Sestavení výkazu zisku a ztráty pro první rok podnikání – odhad zisku (ztráty) po prvním roce podnikání Výkaz cash flow – informace o výši příjmů a výdajů a finančních prostředcích pro zajištění plynulého chodu podnikatelské činnosti Pro sestavení obou výkazů je nutné umět odhadnout předpokládané příjmy a výdaje (odhad počtu zákazníků, počet prodaných produktů)

Doporučuje se propočet bodu zvratu (objem výroby, od kterého začne firma produkovat zisk.

Zakladatelský rozpočet - shrnutí 

Zakladatelský rozpočet obsahuje veškeré aspekty spojené s financováním. Jedná se o posouzení : 

předpokládaného rozsahu výnosů, nákladů a zisku,



potřebného rozsahu hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku i nezbytného rozsahu jednotlivých složek oběžných aktiv potřebných v počáteční fázi podnikání včetně specifikace zdrojů krytí,



propočet očekávané výnosnosti podniku jako celku, výnosnosti vlastního kapitálu i dalších propočtů návratnosti celého záměru (hodnocení investičních akcí).

Základy managementu pro podnikatele 





Management významně ovlivňuje fungování a výsledky každé firmy

Management: anglicky to manage – řídit, původem z francouzského, ménagement, které má zase svůj kořen v latinském slovu manus - ruka, a jeho prazákladem bylo ruční ovládání Význam slova management: 

Specifické aktivity (tvoří náplň manažerské profese jako je plánování, organizování, motivování, kontrola)



Skupina řídících pracovníků (řídí firmu podle záměrů vlastníků)

Manažer a jeho postavení ve firmě 



Manažer = specifický zaměstnanec jak výší platu, tak pravomocemi a odpovědnostmi.

Postavení manažera v procesu řízení znázorňuje schéma: vlastník – manažer – zaměstnanec: 

Vlastníci: rozhodování a schvalování strategických záměrů firmy, dohled nad činností manažerů, hodnocení ekonomických ukazatelů,



Manažeři: dominantní postavení v řízení firmy, řídí běžnou provozní činnost, zabezpečují finanční zdraví firmy, připravují koncepce rozvoje firmy,



Zaměstnanci: realizují stanovené úkoly, poskytují informace a podklady nutné pro řízení

Úrovně managementu 



Tři základní úrovně: 

Strategická úroveň: je zaměřena na fungování firmy v širším sociálním prostředí a okolí. Pracovník této úrovně = vrcholový management



Taktická úroveň: je zaměřena na koordinační činnosti operační úrovně, spolupráci různých oddělení mezi sebou, organizační provázanost činností navazujících postupně na sebe. Pracovníci této úrovně označujeme jako střední management.



Operativní úroveň: je základem fungování firmy. Hlavním úkolem je co nejlepší využití zdrojů. Pracovníky označujeme jako provozní management

Skutečné názvy manažerských pozic jednotlivých úrovní se v praxi mohou lišit podle prostředí a zavedených zvyklostí (výkonný ředitel, vedoucí úseku, vedoucí dílny; rektor, děkan, vedoucí katedry)

Manažerské dovednosti 

Manažer musí mít určité schopnosti a dovednosti, které dělíme do tří oblastí: 

Koncepční dovednosti (schopnost vidět firmu jako celek. Manažeři s těmito vlastnostmi musí znát podstatné aktivity firmy a dokázat je koordinovat)



Technické dovednosti (schopnost používat specifické znalosti, techniky, metody a postupy. Manažer s těmito vlastnostmi dokáže vést lidi k plnění předpokládaných cílů)



Lidské dovednosti (rozhodují o schopnostech vést podřízené pracovníky, o komunikaci a motivaci)



Efektivní řízení vyžaduje propojení všech tří oblastí.



Dovednosti mohou být vrozené nebo získané.

Manažerské role 





Interpersonální role: 

Role představitele



Role vůdce



Role styčného důstojníka

Informační role: 

Role pozorovatele



Role šiřitele



Role mluvčího

Rozhodovací role: 

Role podnikatele



Role eliminátora poruch,



Role alokátora zdrojů



Role vyjednavače

Styl manažerské práce 

Styl řízení = forma vztahu manažera k podřízeným



Členění manažerských stylů(R. Likert): 

Autoritativní: direktivní určování úkolů, rozhodnutí jsou činěna bez zapojení podřízených



Benevolentní: manažer je autokraticky, ale pokouší se vytvořit partnerské prostředí, užívá odměny a tresty, důvěřuje svým podřízeným, obrací se na ně



Konzultativní: podporuje obousměrnou komunikace základní rozhodnutí se uskutečňuje na nejvyšší úrovni, využívá pozitivní nástroje motivace, využívá názory a myšlenky podřízených



Participativní: podporuje aktivní zapojení podřízených do procesu rozhodování. Manažer plně důvěřuje podřízeným, způsob realizace je na podřízených

Manažerské funkce - plánování 



Plánování: definice cílů, stanovení zdrojů, rozpracování variant k dosažení cílů, určení kritérií pro výběr správné varianty, rozpracování dílčích úkolů a postupů Plánování je výchozí činnost, která předchází výkonu ostatních manažerských funkcí



Plánování je zaměřeno na budoucí vývoj firmy



Firma sestavuje řadu plánů, které na sebe navazují: 

Z časového hlediska jde o propojení strategických, taktických a operativních plánů



Z věcného hlediska je nutné zajistit provázanost plánů obchodních, výrobních, personálních, finančních aj.



Z hlediska organizačních úrovní hovoříme o kaskádě plánů od celopodnikových po plány jednotlivých útvarů

Manažerské funkce - organizování 







Organizování jednou ze základních manažerských funkcí

Výsledkem organizování je organizace – vnitřní formalizované, zpravidla hierarchické uspořádání celku, určení relativně trvalejších vztahů nadřízenosti a podřízenosti, vymezení působností, pravomocí a odpovědností Rozpětí řízení: důležitý prvek organizování, který vyjadřuje počet přímo podřízených pracovníků jednomu nadřízen Delegování: zbavuje vedoucí pracovníky některých řídících povinností, má motivační vliv na pracovníky, vede k rozvoji manažerských dovedností u podřízených pracovníků

Organizační struktury 





Liniová organizační struktura: 

Jediný odpovědný vedoucí



Jednoznačné vazby mezi podřízenými a nadřízenými



Jasné kompetence, jednoduchý vztah podřízenosti a nadřízenosti



Nevhodnost pro větší firmy

Funkcionální organizační struktura: 

Funkčně specializovaní vedoucí – vysoká odbornost



Velká četnost a složitost vazeb, narušení principu jediného odpovědného vedoucího

Liniově-štábní organizační struktura: 

Je tvořena dvěma základními složkami – liniovou a štábní



Úkolem liniové složky je komplexní řízení útvaru



Štábní složka umožňuje dodržení zásady jediného odpovědného pracovníka

Manažerské funkce - vedení lidí a motivace 





Vedení: soubor činností, které ovlivňují lidi takovým způsobem, aby jejich činnost přispívala k dosahování skupinových a podnikových cílů. Manažer: klíčová osoba, má za náplň práce schopnost vést, usměrňovat, stimulovat a motivovat své pracovníky k zabezpečení úspěchu podniku.

Oblasti vedení: 

Motivace



Styl manažerské práce



Tvůrčí vedení – vůdcovství



Komunikace

Motivace 







Motivace: vnitřní proces utváření cílů (tužeb, potřeb, přání, snažení). Motivaci ovlivňují vnější kritéria (společnost, normy, morální kodex), vnitřní kritéria (osobní cíle, sebehodnocení, životní zkušenosti), vědomé i podvědomé potřeby Manažerská motivace: souvisí s uměním vytvořit u spolupracovníků zájem, ochotu a chuť aktivně se zúčastnit na plnění všech činností, které jsou v souladu s cílem firmy. Hlavní teorie motivace: Maslowova teorie hierarchie potřeb, Herzbergova teorie dvou faktorů, Alderferova teorie tří kategorií potřeb, McCleelandova teorie motivačních potřeb manažerů.

Vedení, komunikace 









Vůdcovství se definuje jako ovlivňování lidí k ochotné, nadšené, horlivé a usilovné práci dosahovat skupinových cílů. Vůdcovství záleží na schopnosti efektivně využívat moc, motivovat lidi v závislosti na situaci a čase, inspirovat následovatele, vytvářet a udržovat příznivé klima potřebné pro vysokou výkonnost. Komunikace: správná formulace myšlenky a zachování jejího obsahu(komunikační šum).

Vnitřní komunikační systémy: ústní, neverbální, písemné Vnější komunikační systémy: zajišťují propojení podniku s okolím dnes prakticky z celého světa.

Manažerské funkce - kontrola 





Kontrola: kritické zhodnocení reality s ohledem na řídící záměry Kontrolu využívají manažeři na všech úrovních řízení (forma zpětné vazby s cílem získat objektivní představu o řízené realitě) Funkce kontroly: 

Inspekční: objektivní zjišťování a vyhodnocení skutečného stavu sledované reality s ohledem na stanovená kritéria



Preventivní: existence kontroly vyvolává u podřízených vědomě či podvědomě vyšší odpovědnost při realizaci úkolů



Eliminační: na základě kontroly jsou činěny zásadní zásahy, které zabraňují vzniku nežádoucích situací

Druhy kontroly 





Podle subjektu, který kontrolu provádí: 

Interní: iniciována firmou, realizována řídícími pracovníky (zmocněnými pracovníky)



Externí: provádějí subjekty mimo firmu (smluvní nebo zákonné požadavky)

Podle termínu: 

Řádná: v plánovaných termínech



Mimořádná: v případech nežádoucích situací (kdykoliv)

Podle časového charakteru: 

Předběžná: kontrola podmínek pro hladký průběh budoucích činností



Průběžná: kontroluje, zda je činnost v souladu se záměry (případná opatření)



Následná: ověřuje, zda bylo dosaženo požadovaných výsledků (opatření)

Základy marketingu pro podnikatele 





Slovo marketing pochází z anglického slova market – trh

Nejzákladnější princip marketingu: orientace na zákazníka Definice: 

Marketing je sociální a manažerský proces, jehož pomocí získávají lidé to, co potřebují nebo po čem touží, a to na základě produkce komodit a jejich směny za jiné komodity nebo za peníze (KOTLER, 1989).



Marketing představuje činnost všech jedinců a organizací zaměřených na zjišťování a uspokojování lidských potřeb, a to na základě směny (SCHOEL, GUILTINAN, 1988).



Marketing je souborem všech lidských činností zaměřených na zprostředkování směny hodnot (KOTLER, 1972).

Marketingové prostředí 



Mikroprostředí: 

Interní (firma)



Externí (zákazníci, konkurenti, dodavatelé, zprostředkovatelé, veřejnost)

Makroprostředí: všeobecné v podstatě neovlivnitelné vlivy, které působí na celé mikroprostředí. Tvoří jej tyto složky: 

Demografické prostředí



Společenské prostředí



Ekonomické prostředí



Technologické prostředí



Přírodní prostředí



Politické a právní prostředí

Zdroje informací 





Interní údaje firmy: vznikly a uchovávají se ve firmě (náklady a výdaje na výrobu, propagaci, prodej, informace o činnosti obchodního oddělení). Rychlá dostupnost, ale nedostatečné pro marketingové rozhodování Marketingové zpravodajství: informace pocházející z různých zdrojů (obchodní partneři, zaměstnanci, publikace, výroční zprávy) Marketingový výzkum: specifický zdroj marketingových informací (samostatná marketingová aktivita zaměřená na shromažďování, zpracování a poskytování informací)

Metodika marketingového výzkumu 

Rozlišujeme dvě hlavní etapy:  Příprava

výzkumu:

Identifikace problému a definování cíle výzkumu  Orientační analýza  Vytvoření plánu výzkumného projektu  Realizace výzkumu: 

Sběr dat  Zpracování shromážděných dat  Analýza a implementace dat  Interpretace výsledků výzkumu, příprava a prezentace výzkumné zprávy 

Marketingová strategie 

Marketingová strategie řeší tři okruhy problémů:  Výběr

cílového trhu (segmentace trhu)  Určení tržní pozice (založeno na speciálních vlastnostech produktu)  Rozhodnutí o marketingovém mixu (volba marketingového mixu pro produkt a vybraný trh s ohledem na zvolenou tržní pozici)

Segmentace trhu 

Hlavní kritéria používaná při segmentaci trhu individuálního zákazníka a domácností:  Geografická

(okres, město)

 Demografická

(věk, pohlaví, povolání)

 Socioekonomická

(vzdělání, zaměstnání,

příjem)  Psychografická

(životní styl, zájmy,

osobnost)  Chování

spotřebitele (postoj ke značce, očekávaný užitek)

Segmentace trhu 

Kritéria při segmentaci firem:  Demografická

 Kritéria

(velikost firmy, odvětví)

provozu (technologie)

 Nákupní

přístupy (nákupní kritéria, organizace nákupu)

 Osobní

charakteristiky rozhodovatelů (postoj

k riziku) 

Výběr jednoho nebo více segmentů, které bude firma obsluhovat

Určení pozice - positioning 

Postavení konkrétního produktu mezi ostatními konkurenčními produkty na trhu



Vyžaduje průzkum konkurence a zákazníků



Proces tvorby pozice:  Identifikování

možných konkurenčních výhod produktu firmy

 Výběr

optimální konkurenční výhody (výhody důležitá pro spotřebitele, konkurence nedisponuje ničím podobným)

 Uplatnění

efektivního způsobu komunikace a propagace této výhody

Rozhodnutí o marketingovém mixu 



Volba marketingového mixu pro produkt a vybraný segment, s ohledem na zvolenou tržní pozici Klasický marketingový mix: MARKERINGOVÝ MIX

PRODUKT

CENA

DISTRIBUCE

PROPAGACE

Modifikace marketingového mixu – 7P 

Marketingový mix 7P:  Produkt  Cena

(Product)

(Price)

 Distribuce

(place)

 Propagace

(promotion)

 Politicko-společenské  Veřejné

 Lidské

rozhodnutí (politics)

mínění (public opinion)

zdroje (people)

Modifikace marketingového mixu – 4C 

S rozvojem řízení vztahů se zákazníky a marketingu vztahů se uvádí marketingový mix 4C orientovaný na zákazníka:  Zákazník  Náklady

(customer)

na zákazníka (cost)

 Pohodlná

dostupnost (convenience)

 Komunikace

(communications)

Modifikace marketingového mixu – 4A 

Marketingový mix 4A (základ strategie společnosti Coca-Cola)  Povědomí

(awareness)  Místní dostupnost (availability)  Cenová dostupnost (affordability)  Přijatelnost (acceptability)

Produkt 



Nejdůležitější nástroj marketingového mixu, je jádrem marketingu

Definice: „Výrobek je cokoli, co lze na trhu nabídnout, co získá pozornost, co může sloužit ke spotřebě, co může uspokojit přání nebo potřebu.“ Členění produktu: 

Podle základních druhů (materiální věci, služby, osoby a organizace, myšlenky, místo)



Podle hmotné povahy (hmotné a nehmotné produkty)



Podle životnosti (produkty krátkodobá a dlouhodobé spotřeby)



Podle typu zákazníka (spotřební a výrobní)

CENA 



Cena: výše peněžní úhrady zaplacená na trhu za prodávaný výrobek nebo poskytovanou službu Významný faktor, který ovlivňuje úspěch podniku na trhu



Pomocí ceny výrobce nebo prodejce realizuje zisk



Cíle podniku při stanovení ceny: 

Zisk



Maximalizace zisku



Tržní podíl



Růst objemu prodeje



Návratnost investic



Špičková kvalita výrobku



Jiné cíle (získání nových zákazníků)

Faktory ovlivňující cenu 



Externí faktory ovlivňující cenu: 

Charakter trhu a charakter poptávky na něm



Právní činitelé



Mezinárodní ekonomické podmínky



Společenské činitele

Interní faktory ovlivňující cenu: 

Náklady



Kvalita zboží



Umístění podniku



Marketingové cíle



Cenová politika podniku



Ostatní faktory marketingového mixu

Distribuce 

Řeší přesun produktu z místa jeho vzniku na místo jeho prodeje tak, aby ho zákazník mohl koupit:  Na





požadovaném místě

V

požadovaném čase

V

požadovaném množství a kvalitě

Distribuční cesta: způsob, který se použije při pohybu produktů od výrobce (poskytovatele služeb) ke konečnému zákazníkovi Rozhodnutí o distribučních cestách patří k nejsložitějším marketingovým rozhodnutím

Propagace 





Nejviditelnější složka marketingového mixu (marketingová komunikace)

Marketingová komunikace: systém komunikačních metod a prostředků, s jejich pomocí firma ovlivňuje nákupní chování zákazníků v zájmu realizace zboží na trhu Komunikační politika plní: 

Prodejní (ekonomické) cíle



Komunikační (mimoekonomické) cíle:  

Informační Emocionální

Nástroje komunikačního mixu 

Základní složky komunikačního mixu: 

Reklama: placená neosobní forma komunikace prostřednictvím různých médií (noviny, internet, časopisy, rozhlas, televize)



Podpora prodeje: může být nákladná. Krátkodobá obchodní podněty (bonusy, kuponový prodej, vzorky zdarma, spotřebitelské soutěže)



Public relation: vztah s veřejností. Úlohou je přispívat ke zvýšení image (finanční podpora veřejných záležitostí, komunikace s médii, podnikové časopisy)



Osobní prodej: přímý dialog nabízejícího a kupujícího (obchodní setkání, veletrhy, výstavy, poradenství)



Přímý marketing: poštovní zásilky, telefon, fax, e-mail

Základy řízení lidských zdrojů pro podnikatele 







ŘLZ (Human resource management) = strategický a promyšlený přístup k řízení nejcennějšího statku organizace Stěžejní úkol podnikového řízení: neustálé shromažďování, propojování a využívání tří zdrojů: materiálních, finančních a lidských Obecný cíl: schopnost organizace prostřednictvím lidí plnit své cíle.

ŘLZ se týká plnění cílů v těchto oblastech:  Zabezpečování  Oceňování

 Vztahy

a rozvoj pracovníků

pracovníků

Úkoly řízení lidských zdrojů 











Vytváření dynamického souladu mezi počtem a strukturou pracovníků

Optimální využívání pracovní Formování týmů, efektivní vedení lidí a budování zdravých mezilidských vztahů

Personální a sociální rozvoj pracovníků podniku Dodržování všech zákonů v oblasti práce, zaměstnávání lidí, lidských práv a vytváření dobré zaměstnanecké pověsti Zprostředkovaný a bezprostřední vliv na hospodářské výsledky, velikost zisku v podniku

Jednotlivé personální činnosti 

Analýza pracovních míst



Personálním plánováním



Získávání a výběr pracovníků



Hodnocení pracovníků



Rozmisťování a ukončení pracovního poměru



Odměňování pracovníků



Podnikové vzděláván.



Pracovní vztahy a zdravotní péči o pracovníky



Personální informační systém



Průzkum trhu práce



Zákony v oblasti práce a zaměstnávání pracovníků

Pracovní místo 









Pracovní místo: místo jedince v organizaci. Rozšířená práce: pracovník plní více úkolů podobné povahy a stejné úrovně (zvýšení času cyklu). Obohacená práce (job enrichment nebo job loading): rozšiřování práce zvyšováním míry její autonomie. Autonomie: možnost svobodného rozhodování pracovníka (delegování pravomocí a posilování pravomocí) Rozšiřování a obohacování práce vede k rotaci práce. Pracovní role: charakterizuje úlohu, kterou musí jedinec hrát při plnění požadavků své práce

Přístupy k vytváření pracovních úkolů a míst 



Mechanistický: 

Předpokládá existenci pouze jednoho nejlepšího způsobu provádění dané práce



Firma se orientuje na: efektivnost využití zdrojů, práce se opakuje a je dlouhodobě předvídatelná

Motivační: 



Biologický (ergonomický): 



Respektuje, že mezi potřebami souvisejícími s prací dominují u pracovníků potřeby bezpečnosti a pohodlí

Percepční: 



Práce, která pracovníka uspokojuje, je sama nejlepším motivátorem

Zaměřuje se na duševní požadavky práce

Nejlepší přístup: racionální kombinace přístupů

Analýza pracovních míst – pracovní úkoly a podmínky 

Kdo práci vykonává, jaký je název práce.



Co vyžaduje daná práce.



Jak se práce provádí.



Účel úkolů a povinností, vazba na jiné úkoly.



Kdy jsou úkoly a povinnosti vykonávány.



Kde jsou úkoly vykonávány.



Komu je pracovník odpovědný.



Postavení úkolů.



Vztah pracovního místa k ostatním pracovním místům.



Jaké jsou normy výkonu



Existence možnosti výcviku



Obvyklé pracovní podmínky

Analýza pracovních míst pracovník 











Fyzické požadavky: svalová energie, síla, manuální zručnost, sedavá práce, cestování, pracovní doba, vzhled, zdraví. Duševní požadavky: inteligence, intelektuální schopnosti, požadované znalosti získané školením a praxí. Vzdělání a kvalifikace – nezbytné k vykonávání dané práce (požadované dokončené vzdělání, odbornost, praxe). Pracovní zkušenosti – získané na místě předešlém, zkušenosti s rozhodováním, vedením. Charakteristiky osobnosti a postojů – schopnost formovat pracovní tým, pracovat bez dozoru, temperament, povaha, hodnotové orientace. Analýza pracovních míst by měla zobrazit práci tak, jak skutečně vypadala v okamžiku zjišťování, ne v minulosti nebo v podobných podnicích nebo jak by měla vypadat.

Získávání pracovníků 





Úkolem získávání pracovníků je přilákat dostatečné množství odpovídajících uchazečů o volná pracovní místa s odpovídajícími náklady a v požadovaném termínu. Získávání pracovníků z velké části rozhoduje o tom, jaké pracovníky bude mít podnik k dispozici.

V rámci získávání pracovníků jsou proti sobě dvě strany: 

podnik, který má potřebu pracovní síly



potencionální uchazeči o práci, tedy osoby, které hledají zaměstnání.

Vnitřní zdroje pracovníků Vnitřní zdroje: 

Pracovní síly uspořené v důsledku technického rozvoje



Pracovní síly uvolněné z důvodu ukončení nějaké výroby nebo jiné organizační změny.



Pracovníci, kteří dosáhli k výkonu náročnější práce.



Pracovníci, kteří sami mají zájem přejít na uvolněné nebo nově vzniklé místo.

Vnější zdroje pracovníků Vnější zdroje:  Volné

pracovní síly na trhu práce (úřad práce).

 Absolventi

škol a jiných institucí.

 Zaměstnanci

jiných organizací – objevili inzerát, hledají nové pracovní místo.

 Doplňkové

zdroje – ženy v domácnosti, důchodci, studenti, pracovní zdroje ze zahraničí.

Metody získávání pracovníků 

Uchazeči se nabízejí sami



Doporučení stávajícího zaměstnance



Vývěsky



Spolupráce se vzdělávacími institucemi



Spolupráce s odbory



spolupráce se sdružením odborníků



Spolupráce s úřady



Využívání služeb komerčních zprostředkovatelen



Inzerce ve sdělovacích prostředcích

Výběr pracovníků 







Úkolem výběru je rozpoznat, který z uchazečů bude nejlépe vyhovovat požadavkům pracovního místa a také přispěje k harmonizaci lidských v podniku i skupině. V procesu výběru se hodnotí způsobilost uchazeče vykonávat práci na daném místě (odborné i osobnostní charakteristiky). Je nutné specifikovat kritéria, která budou při hodnocení použita a je nutné zvážit a prověřit VALIDITU (platnost - odpovídá na otázku, zda test měří skutečně to, co jsme chtěli zkoumat) a SPOLEHLIVOST těchto kritérií. Výběr musí mít strategickou povahu

Kritéria výběru pracovníků 

Celopodniková kritéria: souvisí s takovými vlastnostmi, které organizace považuje u svých zaměstnanců za cenné a důležité a které ovlivňují posuzování uchazečových předpokladů počínat si v organizaci úspěšně. Například pružná organizace vyžaduje jedince, kteří jsou schopni akceptovat změny.



Úseková kritéria (útvarová): vztahují se k vlastnostem, které by měl mít člověk v určitém podnikovém útvaru. Například od inženýra v útvaru výzkumu a vývoje se vyžadují jiné vlastnosti než od inženýra ve výrobním útvaru. Jde i o to, aby uchazeč dalšími svými charakteristikami zapadl do daného kolektivu a nestal se cizorodým prvkem.



Kritéria pracovního místa: jsou sice stále při výběru pracovníka nejdůležitější, ale už nerozhodují sama o sobě. Stále více se prosazuje názor, že je lepší vybírat pracovníka pro organizaci než pro pracovní místo.

Metody výběru pracovníků 





Mezi nejčastěji používané metody výběru uchazečů patří: 

Curriculum vitae (životopis)



Testy pracovní způsobilosti



Centra profesionálního posuzování (Assessement Centers)



Profesionální zkoušky



Studie písma (grafologie)

Rozhodnutí o metodě výběru je dána prostředím firmy. V každé zemi existují určité zvyky založené na důvěře či nedůvěře vůči různým metodám.

Ve většině zemí, které respektují práva jedince, jsou tyto metody kontrolovatelné v rámci pravidel, která nedovolí zaměstnavateli překročit určité hranice diskrétnosti při vyhledávání a shromažďování informací o kandidátech.

Hodnocení pracovníků 



Činnost hodnocení pracovníků se zabývá: 

zjišťováním toho, jak pracovník vykonává svou práci



sdělováním výsledků zjišťování jednotlivým pracovníkům a projednáváním těchto výsledků



hledání cest ke zlepšení pracovního výkonu, opatření

Rozlišujeme dvě podoby hodnocení pracovníků: 

neformální hodnocení – průběžné hodnocení nadřízeným pracovníkem, má příležitostnou povahu



formální hodnocení – periodické, pořizují se z něj z něj dokumenty, které slouží jako podklad pro další personální činnost.



Zvláštním případem formálního hodnocení je tzv. příležitostné hodnocení vyvolané okamžitou potřebou zpracování pracovního posudku při ukončení pracovního poměru.



Klíčovou roli u všech forem hodnocené hraje bezprostředně nadřízený

Oblasti hodnocení 



Hodnocení, které se bude zaměřovat na výsledky práce se bude zaměřovat na tyto charakteristiky (jsou dobře měřitelné): 

množství,



kvalita,



včasnost,



náklady

V případě chování se hodnocení bude zaměřovat na tyto charakteristiky: 

iniciativa,



rozvážnost,



kritičnost,



schopnost vést, rozhodovat se.

Využití hodnocení 

V praxi se hodnocení pracovníků využívá v těchto oblastech:  odměňování  rozmisťování

(povýšení, převedení, přeřazení) a někdy ukončení pracovního poměru

 vzdělávání

a rozvoj (individuální nebo organizovaný podnikem

 stimul

ke zlepšení pracovního výkonu a nástroj motivování pracovníka

Metody hodnocení pracovníků 

















Hodnocení podle stanovených cílů (výsledků): používá se pro manažery a specialisty Hodnocení na základě plnění norem: výrobní dělníci Volný popis: univerzální metoda, vhodná pro manažery, tvůrčí pracovníky, sebehodnocení Hodnocení na základě kritických případů: univerzální metody, vyžaduje vedení písemných záznamů Hodnocení pomocí stupnice (číselné, grafické, slovní): univerzální, hodnotí jednotlivé aspekty práce Check list: dotazník, vyžaduje důkladnou přípravu

Metoda BARS: je zaměřena na přístup k práci, dodržování postupu Metody založené na vytváření pořadí: vzájemné porovnávání dvou i více jedinců Assessmnet center: hodnocení výkonu, schopností a rozvojového potenciálu /manažeři a specialisté)

Potřeba vzdělávání pracovníků 











Požadavky na znalosti a dovednosti člověka v moderní společnosti se neustále mění. Aby člověk mohl fungovat jako pracovní síla, musí nutně neustále prohlubovat a rozšiřovat své znalosti a dovednosti. Vzdělávání a formování pracovních schopností se v moderní společnosti stává celoživotním procesem,

Přizpůsobování pracovních schopností pracovníků měnícím se požadavkům pracovního místa je hlavním úkolem podnikového vzdělávání pracovníků. Neméně důležité je i zvyšování použitelnosti pracovníků tak, aby alespoň zčásti zvládali znalosti a dovednosti potřebné k vykonávání dalších, jiných pracovních míst. Dochází tak k rozšiřování pracovních schopností (flexibilita, které můžeme říkat příčná, transverzální).

Metody vzdělávání pracovníků 

Metody vzdělávání lze rozdělit do dvou skupin  Metody

používané ke vzdělávání na pracovišti (on the job): 

Tyto metody bývají používanější a vhodnější pro vzdělávání dělníků( instruktáž, coaching, mentoring, counselling, asistování, pověření úkolem, rotace práce, pracovní porady)

 Metody

používané ke vzdělávání mimo pracoviště (off the job): 

Tyto metody se používají pro vedoucí pracovníky a specialisty (přednáška, seminář, demonstrování, workshop, případové studie, brainstorming, simulace, hraní rolí, assessment centre, školení hrou) .

Odměňování pracovníků 







Odměňování pracovníků: mzda, jiné peněžní odměny, povýšení, pochvaly, zaměstnanecké výhody Odměny mohou být vázány na: povahu vykonávané práce, odvedenou práci, výkon pracovníka, Odměňování je nejefektivnější nástroj motivace Systém odměňování: přiměřený, spravedlivý, motivující

Vnitřní a vnější mzdotvorné faktory 



Vnitřní faktory: 

Faktory související s úkoly a požadavky pracovního místa a jeho postavením v hierarchii funkcí firmy



Výsledky práce a pracovní chování pracovníka, úroveň výkonu,



Pracovní podmínky na konkrétním místě nebo ve firmě jako celku

Vnější faktory: 

Situace na trhu práce, hlavně nedostatek nebo přebytek pracovních zdrojů



Platné zákony, předpisy a výsledky kolektivního vyjednávání

Mzdové formy 





Základní mzdové formy: 

Časová mzda



Úkolová mzda



Podílová (provizní) mzda



Mzda za očekávané výsledky (smluvní mzda, programová mzda)

Dodatkové mzdové formy: 

Prémie



Odměny



Osobní ohodnocení



Zaměstnanecké akcie

V praxi se často používá kombinace mzdových forem

Zaměstnanecké výhody 

Takové formy odměn, které firma poskytuje pracovníkům pouze za to, že u ní pracují



Nebývají vázány na výkon pracovníka



Zaměstnanecké výhody lze zařadit do tří skupin:





Výhody sociální povahy (důchody poskytované firmou, jesle, mateřské školky, sociální pojištění)



Výhody mající vztah k práci (stravování, výhodnější prodej produktů firmy, vzdělávání hrazené firmou)



Výhody spojené s postavením ve firmě (služební automobily, nárok na oděv, bezplatné bydlení)

Rozdíly v preferencích pracovníků: volitelný systém výhod nebo jejich bloků (kafetéria systém)

Základy finančního řízení pro podnikatele 





Finanční řízení: veškeré aktivity, které zaručují maximálně efektivní financování z hlediska cílů dané firmy. V rámci finančního řízení se uskutečňují: 

Strategická rozhodnutí: ovlivňují na dlouhé období finanční situaci firmy



Taktická rozhodnutí: krátkodobá rozhodnutí

Obsah finančního řízení je modifikován na základě působení různých faktorů, mezi které patří: 

Externí okolí firmy



Interní prostředí firmy



Fáze životního cyklu



Cíle firmy

Základy finančního řízení pro podnikatele 





Veškeré finanční řízení je ovlivněno 2 faktory: 

čas: dnešní rozhodnutí ovlivňuje budoucí tok peněz



riziko: větší riziko = větší zisk (ztráta)

Finanční řízení podniku má čtyři hlavní úkoly: 

získávat kapitál pro běžné i budoucí potřeby podniku a rozhodovat o jeho struktuře (vydat akcie, obligace, získat úvěr)



rozhodovat o umístění kapitálu (financování běžné činnosti, vývoj nových výrobků, vrácení půjčeného kapitálu, investovat volný kapitál)



rozhodovat o rozdělení zisku (znovu investovat, vyplatit)



prognózovat, plánovat, zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou stránku činnosti podniku.

Existují tři způsoby financování podniku: vlastní, cizí a samofinancování (zisk, odpisy)

Evidence výsledků podnikání rozvaha 





Rozvaha: přehled o majetku firmy a zdrojích jeho financování (základní účetní výkaz) Z hlediska účetnictví se pro majetek firmy používá označení aktiva, pro zdroje financování pasiva První rozvahu vytváří podnikatel při založení firmy: přehled majetku, který podnikatel vkládá do podnikání a zdrojích financování tohoto majetku

Majetek firmy - aktiva 





Dlouhodobý majetek: opotřebovává se v rámci jednoho transformačního procesu pouze částečně, je používán po dobu několika let V rozvaze je uváděn v netto cenách (cenách snížených o hodnotu odpisů) Členění: 

Dlouhodobý hmotný majetek:  



Odepisovaný (budovy, stavby, movité předměty) Neodepisovaný (pozemky, lesy, pěstitelské celky, umělecké předměty, sbírky)



Dlouhodobý nehmotný majetek (software, licence,…)



Dlouhodobý finanční majetek (finanční účast v jiných podnicích, poskytnuté dlouhodobé půjčky a úvěry, obchodovatelné cenné papíry)

Kumulovaná hodnota odpisů je evidována v oprávkách k dlouhodobému majetku

Majetek firmy - aktiva 





Oběžný majetek: v rámci jednoho transformačního procesu se promění v jinou majetkovou formu

V rozvaze je uspořádán dle likvidnosti (schopnost přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peněžní prostředky) Oběžný majetek tvoří: 

Nakupované zásoby (materiál a zboží) a zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba, hotové výrobky)



Pohledávky: dluh vůči podniku vzniklý nezaplacením dodaných výrobků, prací a služeb (krátkodobá, dlouhodobé).



Krátkodobý finanční majetek (peníze v pokladně, na účtech, krátkodobé cenné papíry)

Kapitálová struktura podniku pasiva 



Struktura zdrojů, z nichž majetek vznikl: pořízení majetku může být financováno vlastními prostředky (vlastní kapitál) nebo půjčkami (cizí kapitál)

Celková velikost podnikového kapitálu závisí na mnoha okolnostech: 

Velikosti podniku. Obecně platí: čím větší podnik, tím větší kapitál se vyžaduje. Samotná velikost podniku by měla být optimální.



Stupni mechanizace, automatizace, robotizace. Čím vyšší použití techniky, tím větší kapitál



Rychlosti obratu kapitálu. Čím rychlejší obrat, tím menší kapitál.



Organizaci odbytu. Podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje vyšší kapitál než prodej přes obchodní podniky.






Vlastní kapitál: nejdůležitější zdroj financování - trvalý zdroj financování (výjimku tvoří Private Equity a Venture Capital) Výše vkladu je určena legislativně pro kapitálové společnosti Struktura vlastního kapitálu: 

Základní kapitál



Kapitálové fondy



Rezervní fond a ostatní fondy ze zisku



Nerozdělený výsledek hospodaření minulých let



Hospodářský výsledek běžného účetního období






Cizí kapitál: Je dluhem podniku, který musí podnik v určité době splatit

Podle doby, na kterou má firma cizí zdroje k dispozici , rozlišujeme: 

Krátkodobý cizí kapitál (poskytován na dobu jednoho roku)



Dlouhodobý cizí kapitál (poskytován na dobu delší než jeden rok

Základní struktura cizího kapitálu: 

Dlouhodobé závazky



Krátkodobé závazky



Bankovní úvěry a výpomoci



Rezervy – jsou vytvářeny na vrub nákladů, tím se liší od rezervních fondů, které jsou tvořeny ze zisku. Zvyšují hodnotu závazků.

Evidence výsledků podnikání – výkaz zisku a ztráty 



Náklady: hodnotově vyjádřená spotřeba výrobních zdrojů (materiálu, dlouhodobého majetku, práce), které firma účelně vynaložila na získání výnosů Členění nákladů: 

Podle druhu vynaloženého nákladu (druhové členěné nákladů): materiálové, mzdové, finanční náklady, náklady na spotřebu energie, na služby)



Podle účelu vynaložení: na které výkony a ve kterých odděleních náklady vznikly



V závislosti na objemu produkce: náklady, které se mění s objemem produkce (variabilní náklady) a náklady, které jsou neměnné (fixní náklady)

Evidence výsledků podnikání – výkaz zisku a ztráty 



Výnosy podniku jsou peněžní částky, které podnik získal ze svých veškerých činností za určité účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu. Je nutné rozlišovat mezi příjmy a výnosy a mezi náklady a výdaji. Výnosy podniku tvoří 

Provozní výnosy získané v provozně-hospodářské činnosti podniku (tržby za prodej)



Finanční výnosy získané z finančních investic, cenných papírů, vklad a účastí



Mimořádné provozní výnosy získané mimořádně, například prodejem odepsaných strojů

Hospodářský výsledek 

Je to rozdíl mezi celkovými náklady a celkovými výnosy. Převýší-li výnosy náklady, vzniká zisk, v opačném případě ztráta. HV = Výnosy – Náklady





Důležití funkce zisku: 

Kriteriální: základní otázky ekonomiky (objem výrobků, nové výrobky, investice)



Rozvojová: tvorba finančních zdrojů pro další rozvoj podniku



Rozdělovací: rozdělení důchodů mezi podnik a stát



Motivační: hmotná zainteresovanost pracovníků

Zisk je důležitou součástí poměrových ukazatelů (finanční analýza): 

Nákladová rentabilita (zisk/náklady)



rentabilita výnosů, tržeb (zisk/výnosy, zisk/tržby)



rentabilita vlastního kapitálu (zisk/vlastní kapitál)



rentabilita podniku (zisk/veškerý kapitál)

Evidence výsledků podnikání – přehled o peněžních tocích 



Pohyb peněžních prostředků (přírůstek, úbytek) za určité období.

CF je důležitým elementem finančního řízení a finanční analýzy podniku.



Bezprostředně souvisí se zajišťováním likvidity.



Sestavení výkazu: přímá a nepřímá metoda



CF rozlišujeme: 

Z provozní činnosti



Z investiční činnosti



Z finanční činnosti



Celkové CF

Hodnocení výsledků podnikání 







Finanční analýza: nástroj hodnocení hospodaření a finančního zdraví firmy

Finanční analýza využívá informace z účetních výkazů (rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz o peněžních tocích) Poměrová analýza: nejrozšířenější metoda finanční analýzy. Cíle je pomocí poměrových ukazatelů zjistit, jak efektivně je využíván disponibilní kapitál. Vývoj ukazatelů je nutné analyzovat: 

v čase (sledování, zda se míra využití disponibilních finančních zdrojů nesnižuje)



v prostoru (porovnání dosahovaných výsledků s jinými firmami)

Poměrové ukazatele 



Ukazatel rentability (výnosnosti): 

představuje různé formy měření úrovně tvorby zisku.



vyjadřuje schopnost firmy využívat zdroje a majetek firmy k tvorbě zisku

Ukazatel likvidity: 



Ukazatele řízení aktiv (ukazatelé aktivity): 



vyjadřuje schopnost firmy uhradit splatné závazky

vyjadřují, jak efektivně firma hospodaří se svými aktivy

Ukazatele zadluženosti: 

pomocí těchto ukazatelů hodnotíme finanční strukturu firmy a schopnost firmy splácet dluhy

Ukazatele rentability (profitability ratios) 

Obecný vzorec výnosnosti míry kapitálu: zisk ROI = investovaný kapitál



Čitatel může být: 

Provozní výsledek hospodaření (Operaining profit)



Výsledek hospodaření z účetní období (po zdanění) – EAT (Earnings After Taxes)



Výsledek hospodaření před zdaněním – EBT (Earnings Before Taxes)



Zisk před úroky a zdaněním – EBIT (Earnings Before Interests and Taxes)

Ukazatele rentability (profitability ratios) 

Jmenovatel může být 

Ve formě vstupu (vlastní kapitál, dlouhodobý kapitál, celkové finanční zdroje)



Ve formě výstupu (tržby)

Používané ukazatele rentability 

Rentabilita celkového investovaného kapitálu do aktiv – ROA (Return On Assets) čistý zisk + daně + úroky ROA = aktiva



Rentabilita dlouhodobého kapitálu – ROCE (Return On Capital Employed) čistý zisk + daně + úroky ROCE = vlastní kapitál + dlouhodobé cizí zdroje

Používané ukazatele rentability 



Rentabilita vlastního kapitálu – ROE (Return On Equity) čistý zisk ROE = vlastní kapitál Rentabilita tržeb – ROS (Return on Sales) čistý zisk ROS = tržby

Ukazatele likvidity 





Celková (běžná) likvidita (likvidita 3. stupně): oběžná aktiva Likvidita 3. stupně = krátkodobé cizí zdroje Pohotová (rychlá) likvidita (likvidita 2. stupně): oběžná aktiva − zásoby Likvidita 2. stupně = krátkodobé cizí zdroje Peněžní (hotovostní) likvidita (likvidita 1. stupně): Likvidita 1. stupně = oběžná aktiva − zásoby − pohledávky = krátkodobé cizí zdroje

Ukazatele aktivity 

Základní ukazatele: tržby Počet obrátek = majetek



360 majetek Doba obratu = = tržby počet obrátek 360 U každého typu ukazatele aktivity lze počítat obě formy (počet obrátek, doba obratu)

Ukazatele aktivity 

Nejčastěji používané ukazatele úrovně řízení aktiv:  Počet

obrátek (obrátkovost) celkových aktiv

 Počet

obrátek (obrátkovost) stálých aktiv

 Doba

obratu zásob (nebo počet obrátek zásob)

 Doba

inkasa pohledávek

Ukazatele zadluženosti 

Celková zadluženost celkové dluhy Celková zadluženost = aktiva



Míra samofinancování

vlastní kapitál Míra samofinancování = aktiva

Ukazatele zadluženosti 

Celkový dluh k vlastnímu kapitálu: celkový dluh Celkový dluh k vlastnímu kapitálu = vlastní kapitál



Úrokové krytí:

čistý zisk + daně + úroky Úrokové krytí = nákladové úroky

Kritéria pro posuzování efektivnosti investičních projektů 





Výše dosahovaného zisku je výsledkem úspornosti při vynakládání ekonomických zdrojů a jejich maximální účinnosti. Dosahovaná výnosnost je závislá na tom, do kterých investičních projektů jsou disponibilní zdroje alokovány. Při rozhodování o investici je ve smyslu zákona principů finančního rozhodování potřebné zohledňovat míru rizika, se kterou je dosažení očekávaného výnosu spojeno, a míru likvidnosti, tj. jak lehce a s jakými náklady bude možné investice proměnit opět v peníze.

Výnos, riziko a likvidnost 







Výnos, riziko a likvidnost při posuzování investičních možností vytváří určitý rovnovážný stav.

Vyšší výnosnost investičního záměru je zpravidla spojena s vyšší rizikovostí a nižší likvidností. Investor je ochoten za nižší riziko přijmout nižší výnos, naopak při vyšším riziku očekává vyšší míru výnosnosti. Kombinace míry výnosu a rizika je však pro každého investora jiná v závislosti na jeho sklonu riskovat. Je pak logické, že požadovaná míra výnosu, míra rizika a míra likvidnosti investice se stávají základními konstrukčními prvky kritérií pro posuzování efektivnosti investičních projektů.

Metody hodnocení efektivnosti investičních projektů 



Podle charakteru investice se volí metoda hodnocení efektivnosti investičních projektů. Můžeme použít následující metody: 

Nákladové metody: statické metody, kritériem je suma průměrných ročních nákladů



Doba návratnosti investice (Payback Period) (nezohledňuje faktor času, kritériem je doba životnosti investice, která by měla být podstatně delší, než vypočtená doba návratnosi)



Čistá současné hodnot (NPV – Net Present Value): dynamická metoda, hodnota ukazatele vyjadřuje efekt, který získáme nad rámec požadované výnosnosti



Vnitřního výnosové procento (IRR – Internal of Return): dynamická metoda, jedná se o výnosnost, při které se čistá současná hodnota rovná nule.

Členění zdrojů financování 









V rozvaze jsou zdroje financování členěny podle poskytovatele na: 

vlastní



cizí

Ve druhé úrovni klasifikace na: 

krátkodobé



dlouhodobé

Finanční zdroje je možné rozdělit také na: 

interní



externí

Při vzniku firmy jsou všechny zdroje vloženy do firmy zvenčí. Jedná se o zdroje externí. Vlastní činností vytváří firma interní zdroje, které označujeme jako zdroje samofinancování.

Zdroje financování v jednotlivých fázích životního cyklu podniku 











Zdroje financování, které firma může využít v jednotlivých fázích životního cyklu, jsou různé. V období vzniku firmy se nabízí vklad podnikatele, tichého společníka, business angels a případně leasing. V období růstu jsou možnosti rozšířeny o venture capital, bankovní úvěr či dotace. Firma navíc začíná generovat interní zdroje, které ke svému financování může využít. Období expanze je vhodné pro uskutečnění primární emise akcií, využití rozvojových forem venture kapitálu či emise dluhopisů. Ve stadiu poklesu a následné konsolidace firmy přichází v úvahu získání strategického partnera, případně sanačních bankovních úvěrů, ale i financování ze zdrojů získaných prodejem části majetku. Ve všech fázích životního cyklu může firma využívat obchodní úvěry poskytované dodavateli.

Interní zdroje financování 





Interními zdroji financování jsou: 

Odpisy



Nerozdělený zisk

Odpisy: 

Jsou na jedné straně peněžním vyjádřením opotřebení dlouhodobého majetku za určité období.



Na druhé straně jsou stabilním zdrojem financování. Hodnotu odpisů firma získává inkasem tržeb, tj. v cenách prodané produkce, a jsou tedy součástí peněžních příjmů.

Nerozdělený zisk: 

představuje část zisku po zdanění, která není použita na výplatu podílu ze zisku ani na tvorbu fondů ze zisku, ale je určena k reinvestování a zůstává ve firmě jakou součást vlastního kapitálu.

Externí zdroje financování 

Obchodní úvěry: 



Bankovní úvěry: 



Poskytován v naturální podobě mezi firmami na základě odběratelsko-dodavatelských vztahů Dostupnost je závislá na objemu disponibilních zdrojů vlastněných bankami a jejich ceně i na bonitě žadatele o úvěr

Leasing: 

Představuje pronájem



Fondy soukromého kapitálu



Emise cenných papírů

Podnikatelská etika 

Etika: z řeckého ethos - mrav.



Etika je disciplínou praktické filozofie.







Etika zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy.

Zabývá se teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla.

Základní pojmy 



Morálka – je to „co je“, resp. představuje společenskou instituci složenou z množiny standardů a principů uznávaných členy dané kultury Etika – teoretická reflexe morálky, je to „co by mělo být“, nepředstavuje však pravidla jednání, tj. principy, normy, hodnoty, ale sleduje je, zkoumá různé mravní postoje, aby ukázala předpoklady, možnosti a důsledky určitých způsobů jednání, chování a s nimi spojených hodnot, principů a norem

Etika v podnikání 



 

„Tvořivá práce a etika určuje tempo a směr rozvoje. Úroveň tvořivé práce a etiky v managementu může ovlivnit kvalitu podnikatelského prostředí pozitivně, ale i negativně“.

Etika v rámci mezilidské interakce zasahuje také do profesní (podnikatelské) sféry a prolíná se tak veškerou lidskou činností. S etickými otázkami setká každý podnikatel. Úspěšnost firmy není pouze výsledkem kvalitní práce manažerů, ale závisí na kvalitě celého pracovního kolektivu.

Vznik etiky v podnikání (hospodářské etiky) 



Vznik etiky v podnikání a hospodářské etiky (Business Ethics) se pohybuje okolo 60. a 70. letech 20. století. Teoretickým základem se stává spojení obecné etiky a obecné ekonomie, avšak jsou důležité i požadavky v praxi, tj. klíčové zájmové skupiny v podnikání:  Zákazníci

(ochrana spotřebitele, odpovědnost producenta)

 Zaměstnanci

(odbory)

 Zaměstnavatelé

(vlastníci, akcionáři)

Obecné zásady etiky v podnikání 

K obecným zásadám v oblasti podnikatelské etiky patří:  Dobrovolně

dodržovat zákony

 Zachovávat

důvěrnost

 Vyhýbat

se střetu zájmů

 Věnovat

práci žádnou péči

 Jednat

 Má-li

v dobré víře

někdo zvláštní odpovědnost, nechť si jí je vědom

Přínosy etického chování 

Celospolečenský přínos:  Snížení

míry korupce

 Snižování

transakčních nákladů celého

systému  Zvýšení

produktivity hospodářství - vyšší konkurenceschopnosti ČR v rámci globálního prostředí;

 Zlepšení  Snížení

životního a sociálního prostředí;

hospodářské kriminality

Přínosy etického chování 

Individuální přínos: 

Zlepšení firemní reputace



Redukce rizik a nákladů



Zvýšená míra loajality zaměstnanců a snížení jejich fluktuace



Ochrana před nelegálním a sankcionovaným jednáním



Posílení konkurenceschopnosti



Zajištění a udržení příjmů a zisků



Posílení možnosti získat a udržet si zahraniční kapitál



Trvale udržitelný růst/rozvoj



Přístup na nové segmenty trhu

Začlenění etiky do podnikání 



Není jednorázovým a jednoduchým procesem V průběhu procesu je nutné zachovat tyto principy:  Cílevědomost

a systematičnost  Synchronnost jednotlivých prvků a úrovní integrace  Komplexnost

Úskalí etiky v podnikání o volbě mezi několika možnostmi ROZHODOVÁNÍ

o tom co je a co není správné (etické) o volbě mezi hodnotami jednotlivce a firmy

zájem vlastní se rozchází se zájmy firmy STŘET ZÁJMŮ

upřednostňuje zájem svůj nebo cizí firmy mohou ovlivňovat rozhodování ve firmě zaměstnance – zákazníkovi (lži, polopravdy)

SDĚLENÍ

zaměstnance – zaměstnavateli (možné kolize) zaměstnavatele – zaměstnanci (možná rizika)

zneužití postavení vyplývající z pozice

ORGANIZAČNÍ VZTAHY

chování k zákazníkům, dodavatelům, podřízeným, nadřízeným, kolegům a jiným

Nástroje podnikatelské etiky v ČR 

Nástroje podnikatelské etiky členíme do dvou skupin:  Interní:

nástroje, které má podnik přímo pod kontrolou a jejichž používáním ovlivňuje přímo své etické chování (etický kodex organizace, etický a sociální audit, specifická organizační struktura apod.);

 Externí:

existují vně podniku, jejich používáním může podnikatelský subjekt ovlivňovat etické prostředí ve společnosti (protikorupční linky státních organizací, systém Copy Advice Rady pro reklamu apod.).

TPF27FPT

PowerPoint verze 2010

Podnikatelství. Ing. Lucie Krčmarská, Ph.D

Recommend Documents