PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM
Podle románu Marka Haddona napsal Simon Stephens
Premiéra 6. 12. 2013
TOMÁŠ VÁHALA
Podle románu Marka Haddona napsal Simon Stephens
PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM TOMÁŠ VÁHALA
KRÁTCE O AUTORECH Mark Haddon Narozen 1962 v Northamptonu. Spisovatel, scenárista, ilustrátor. Absolvoval Merton College v Oxfordu, obor Anglický jazyk. Po škole se nejprve uplatňoval jako výtvarník, ale pracoval také s handicapovanými a právě zde možná čerpal inspiraci pro svou zatím nejúspěšnější knihu Podivný případ se psem. Po pobytu v zámořském Bostonu se vrátil do Anglie a usadil se v místě svých studentských let, v Oxfordu. V osmdesátých letech se věnoval především tvorbě pro děti, přičemž své texty si i ilustroval. Později se prosadil také jako scenárista spolupracující zejména s BBC jak v tvorbě pro děti, tak v oblasti dramatických pořadů. Podivný případ se psem zamýšlel jako knihu pro dospělé, k jeho velkému překvapení se mu ale podařilo zasáhnout mnohem širší věkové skupiny. Knížka vyšla v roce 2003 a získala v Británii ocenění Kniha roku. O devět let později uvedlo dramatizaci Haddonova bestselleru londýnské Národní divadlo a inscenace získala rekordních sedm Cen Laurence Oliviera. Ocenění si odnesla mimo jiné režisérka, představitel hlavní role a Podivný případ se psem se může pyšnit i titulem nejlepší hra. Česká premiéra Podivného případu se psem se odehrála v září 2013 v Kladně, Liberec tedy následuje pouze s necelým tříměsíčním zpožděním.
KAROLÍNA BARANOVÁ Simon Stephens Narozen 1971 ve Stockportu. Mezinárodně úspěšný dramatik, absolvent University of York. Upozornil na sebe už coby člen skotské punkové kapely Country Teasers, jeho hlavním polem působnosti je však dramatická tvorba. Podivný případ se psem nebyl první hrou, za niž obdržel Cenu Laurence Oliviera,
již v roce 2005 získal stejné ocenění za text On the Shore of the Wide World. Jeho hra Punk Rock byla nominována na hru roku v rámci TMA Awards a na Evening Standard Award 2010. Hra Pornography získala cenu za nejlepší hru v rámci Critic´s Awards for Theatre in Scotland 2008. Hra Port získala Pearson Award za nejlepší hru 2001. Napsal už téměř tři desítky divadelních her, které se hrály nejen v Londýně a dalších anglických centrech, ale také v Německu, Estonsku, Nizozemí a dalších zemích.
ASPERGERŮV SYNDROM Od prvních okamžiků naší hry je asi divákovi jasné, že hlavní hrdina není úplně obyčejný chlapec. Je chytrý, a přece jeho mozek pracuje jinak než u většiny z nás. Autismus? Ne tak docela. Přesná diagnóza zní: Aspergerův syndrom, což je podle slovníkové definice vývojová porucha charakterizovaná kvalitativními poruchami vzájemné sociální interakce spolu se ste-
MARTIN STRÁNSKÝ TOMÁŠ VÁHALA
reotypním, opakujícím se repertoárem zájmů a činností. Tzv. Aspergerův syndrom je ovšem považován za diskutabilní diagnostickou kategorii a to z toho důvodu, že k jeho určení nemůžeme použít zcela nezvratná biologická kritéria, ale musíme si vystačit s diagnózou na základě chování a projevu vyšetřovaných – genetikové sice uvažují o abnormalitách u určitých chromozomů, které by mohly za tímto typem poruch stát, zatím však nemáme stoprocentní jistotu ani v tom, zda je autismus respektive Aspergerův syndrom vrozený. Ne zcela jednoznačné je také rozlišování mezi autismem a Aspergerovým syndromem, který se od autismu liší tím, že se u dotyčných nevyskytuje postižení řeči ani kognitivního vývoje a bývá zachována normální inteligence. Termín Aspergerův syndrom se objevil až v osmdesátých letech dvacátého století a svůj název nese po vídeňském pediatrovi Hansi Aspergerovi, který v roce 1944 popsal typické příznaky u skupiny postižených chlapců, jimž se věnoval. Věda tento termín potřebovala, aby měla pojmenování pro pacienty lišící se od vážnějších příznaků autismu. Aspergerův syndrom bývá vymezen nedostatkem empatie; jednoduchou a jednostrannou interakcí; omezenou schopností navazovat a udržet si přátelství; pedantsky přesnou a jednotvárnou řečí; nedostatkem neverbální komunikace; hlubokým zájmem o specifický jev či předměty; nemotorností. Lidé s Aspergerovým syndromem (což jsou mimochodem většinou osoby mužského pohlaví) mohou v životě dojít daleko, bývají mezi nimi např. i úspěšní vědci, přesto bývá jejich existence velmi složitá. Dvojí význam, který zdravé děti přisuzují věcem, když si hrají, je pro autistické myšlení těžko pochopitelný, autisté si proto jen málo a zřídka hrají s ostatními dětmi a mívají své vlastní vyhraněné zájmy. Při komunikaci mají obtíže chovat se jako ostatní – např. nenavazují oční kontakt, protože soustředit se na pohled do očí a současně na význam řeči pro ně představuje problém. Mají obtíže číst emoce druhých a jejich tvář i tělo zůstávají oproti normálu strnulé. Protože často nevnímají,
jaké chování by v daných situacích bylo vhodné, řeší to někteří tím, že při rozhovoru kopírují postoj a gesta druhých, což působí ještě více nepatřičně. Mají-li lidé s Aspergerovým syndromem úspěšně žít ve světě s „mimozemšťany“, jimiž jsme pro ně my, většinová populace, musí se formou různých cvičení a specifických postupů učit rozumět našim pocitům apod. Pro jejich myšlení je typické doslovné chápání řeči; sami se vyjadřují velmi přesně, což vyžadují i od druhých, jinak dochází ke vzájemným nedorozuměním. Obvyklé také bývá, že své myšlenky vyjadřují nahlas – samomluvou. Svět se zdá lidem s autistickým myšlením často nepochopitelný. Potřeba žít v předvídatelném a srozumitelném prostředí tak zřejmě vede k vytváření rituálů a opakujících se činností, které dávají jejich existenci jistotu a řád.
MICHAL MALÉŘ JAKUB ALBRECHT PŘEMYSL HOUŠKA TOMÁŠ VÁHALA MARTIN STRÁNSKÝ JANA STRÁNSKÁ
MARTIN STRÁNSKÝ JANA HEJRET VOJTKOVÁ PŘEMYSL HOUŠKA TOMÁŠ VÁHALA
PŘEMYSL HOUŠKA TOMÁŠ VÁHALA
JANA HEJRET VOJTKOVÁ TOMÁŠ VÁHALA
TOMÁŠ VÁHALA JANA STRÁNSKÁ
ŽIVOT JAKO USTAVIČNÁ DEDUKCE SHERLOCKA HOLMESE Cílem hry ani naší inscenace není podat diagnosticky přesný popis chování autisty nebo kluka s Aspergerovým syndromem. Smyslem našeho detektivního příběhu je srážka dvou světů, dvou způsobů myšlení, srážka „moudrého blázna“ s naším „normálním“ světem. Blahoslavení chudí duchem, říká Bible, Erasmus chválí bláznovství, šašci a blázni jsou neodmyslitelnou a možná nejpřitažlivější součástí Shakespearových her. Je to pohled z druhé strany a možná také tajemství, co lidi přitahuje na jinakosti a specifické optice. Je to způsob, jak rozebrat stavebnici světa a donutit naše pohodlné mozky znovu ji poskládat, tak jak to denně musí dělat autisté. Autistické myšlení totiž více než naše lpí na detailu. Autistický mozek pro množství detailů nevnímá celek. Když se většinové dítě učí řeči, dozví se, že tomu, na čem v kuchyni sedí, se říká židle. Přiřadí si toto slovo k nějaké věci na základě významu té věci a úspěšně provede generalizaci: všechno, co slouží k sezení, se od té doby jmenuje židle, i když je to židle v obýváku nebo v jeho dětském
MARTIN STRÁNSKÝ TOMÁŠ VÁHALA ŠTĚPÁNKA PRÝMKOVÁ
PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM PODLE ROMÁNU MARKA HADDONA NAPSAL SIMON STEPHENS
Překlad ................................................... Jiří Josek
Režie ...................................................... Vojtěch Štěpánek
Scéna ..................................................... Milan David
Kostýmy ................................................ Tomáš Kypta
Dramaturgie ......................................... Tomáš Syrovátka
Hrají:
Tomáš Váhala jako Christopher
Jana Stránská jako Siobhan
Martin Stránský jako Ed
Eva Lecchiová jako Paní Alexandrová
Jana Hejret Vojtková jako Judy
Štěpánka Prýmková jako Paní Shearsová a další .
Přemysl Houška jako Roger a další
Michal Maléř jako Seržant a další
Jakub Albrecht jako Páter Peters a další .
Barbora Mottlová jako Slečna na nádraží a další .
Inspice a nápověda ............................... Přemysl Houška
Premiéra 6. prosince 2013 v Malém divadle
pokoji. Možná bude židle říkat i křesílku a stoličce, dokud se tato slova nenaučí. Autista má tento proces mnohem delší a složitější a výsledek není tak úplně jistý. Židlí pro něj bude nejprve jedna dotyčná židle, konkrétní předmět, jenž byl tímto slovem označen. Ale školní židle, nebo množná i sousední židle, která má ale utržené opěradlo, jiný potah nebo jinou barvu, pro něj nebude židlí. Autistův mozek uvažuje hyperrealisticky a lpí na detailu. O to obtížnější je pro něj poznat předměty, které jsou nějakým způsobem složené – např. vidle. Pro autistu je to na první pohled dřevěný předmět vedle předmětu železného. Teprve postupně vytvoří z viděného obrazu celek a pokusí se viděnému přisoudit obecný význam. Má to o to složitější, že jeho mozek spojuje často věci ne na základě významové souvislosti, ale vlivem nahodilé zkušenosti. Např. srazí-li mě v mládí žluté auto a způsobí mi bolest, budu mít žlutou barvu navždy spojenou s bolestí a budu se jí vyhýbat… Žít v takovémto zajetí a muset neustále vykonávat složité myšlenkové operace, abych byl schopen jednoduchých úkonů, klade vysoké nároky. Autistův mozek patrně neustále pracuje na vysoké obrátky. Haddonovi se v Podivném případu se psem velmi překvapivě a výstižně podařilo spojit charakter autistického myšlení s obrazem Sherlocka Holmese skládajícího z jednotlivostí obraz celku. Život autisty, to je neustálé pátrání, permanentní život v detektivním příběhu s nejasným smyslem, ustavičná dedukce s cílem složit z nesouvisejících detailů celek. Detektivka je přirozeným žánrovým můstkem, z nějž se lze odrazit do zákonitostí Christopherova světa. Možná i to je jeden z důvodů úspěchů knihy a následně i její dramatizace. Paralelní způsob vyprávění, kdy jakoby vedle sebe existovalo více rovin vnímání, je u postmoderních autorů poměrně vyhledávaným obrazem našeho pluralitního a relativistického světa, který ztratil objektivní kritéria. Zatímco u mnohých experimentů se však jedná spíš o formální ozvláštnění, v Podivném případu se psem je srážka paralelních světů nejen výrazem
TOMÁŠ VÁHALA JAKUB ALBRECHT
autorovy touhy po originalitě, ale je to zachycení skutečného střetu dvou způsobů existence. Je to vzrušující myšlenka, že okolní svět lze vnímat a popisovat mnoha různými způsoby a že ten náš většinový je jen jedním z mnoha způsobů, jak se pohybovat naším tajemným vesmírem…
Literatura: P. Hartl, H. Hartlová: Psychologický slovník, Praha 2000. T. Attwood: Aspergerův syndrom, Praha 2005. H. De Clercq: Mami, je to člověk, nebo zvíře? Praha 2007.
Technická spolupráce Light designer....................................... Pavel Hejret Osvětlovač............................................. Zdeněk Úlehla Štychy ................................................... Dagmar Loubová Hanička Mazánková Vedoucí zvukař ..................................... Miloš Vondráček Zvukař ................................................... Petr Čermák Jevištní mistr ......................................... Sergyi Martinenko Rekvizity ............................................... Ladislav Říha Vlásenky ............................................... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů .... Taťána Hrustinczová
MARTIN STRÁNSKÝ TOMÁŠ VÁHALA
Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Luďka Hory. Tato hra je uváděna s laskavým svolením Warner Bros. Entertainment. Autorská práva zastupuje v České republice Aura-Pont s. r. o., Veslařský ostrov 62, 147 00, Praha 4. Knihu Podivný případ se psem vydalo v roce 2003 nakladatelství Argo. © 2013 cena 23 Kč / náklad 400 ks Ředitel: MgA. Martin Otava Šéf činohry: Ivan Rajmont Redakce: Tomáš Syrovátka Grafika: Pavel Dušek Fotografie: Roman Dobeš Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. www.saldovo-divadlo.cz www.evstupenka.cz Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
www.saldovo–divadlo.cz
