PODÍVEJTE SE ZA OBZOR

2010 / 3 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

PODÍVEJTE

SE

ZA

OBZOR

„Hezký den, milí diváci. Vítám vás u dalšího vydání pořadu Za obzorem. Naším dnešním tématem bude…“ Tak tyto věty můžeme slyšet z úst moderátora a herce Matouše Rumla takřka pokaždé, když začíná křesťanský magazín pro mladé z produkce HopeTV – Za obzorem. Těm z nás, kteří tráví večery u televizní obrazovky nebo v divadle, snad ani Matouše nemusíme představovat. Ale věřím, že nebude na škodu, když nahlédneme „pod pokličku“ nejen jeho hereckého života, ale i jeho životní cesty s Bohem. Ahoj, Matouši. Nemůžu začít jinak – kdy ses poprvé ve svém životě dostal do kontaktu s herectvím? Bylo to v Dětském divadelním studiu při Praze 5, v tehdejším Divadle Labyrint, dnešním Švandově divadle, a bylo mi šest let. Moje první role byla ovečka ve Vánoční hře a první text bylo „béé“. Ale k opravdovému herectví jsem přičichl o pár let později, kdy jsem dostal šanci hrát jako člen Dětského divadelního studia dětskou dvojroli ve hře Trójánky. Mojí babičkou, která mě na jevišti objímala, byla paní Věra Galatíková, ona opravdu voněla divadlem… Co tě na něm tak okouzlilo, že ses jej rozhodl studovat? Asi to hraní samo o sobě. V Dětském divadelním studiu jsme měli takové motto: „Nic nehrajeme, hrajeme si.“ Tím mottem se řídím dodnes a myslím, že to je to, co mě na tom baví. Já si s tím, že mohu studovat všelijaké lidské charaktery a povahy, hraju. Pro mě je nesmírně lákavá představa, jak by asi reagoval ten a ten člověk na tu a tu situaci. To hledání je na tom velmi překvapující.

DVENT 3/2010 IAMPULZ A 3/ 2010

Podle toho, jak tě znám, tak musím říct, že jsi univerzální herec. Jaká herecká poloha ti ale sedí nejvíce? Jsem veselý člověk, rád se směju. Smích je to, co si myslím, že umím skrze herectví předávat. Ale mám rád, když herec umí jak pobavit, tak dojmout. Je mi milejší asi komedie, ale o to víc mě lákají vážné věci, kde musím překonávat svou komiku. Jak hodně změnila tvůj život role Lexy v sitcomu Comeback, který se stal hodně populárním? Nijak zásadně. Ano, jsem populárnější, lidé si na mě ukazují a smějí se na mě, ale já jsem velký introvert, a tak tyto reakce moc neoplácím. Trochu mě někdy zaráží, jak z člověka dokáže udělat popularita „atrakci“. Někdy to dost špatně snáším.

25 25

Já o tobě vím, že jsi věřící. Jak se ale vyvíjel tvůj vztah s Bohem? Byla to dlouhá cesta? Vlastně ano, byla, protože jsem uvěřil až ve dvaceti. Bůh si mě ale připravoval už od narození. Maminka mi dala jméno Matouš, protože jsem se narodil na začátku 8. měsíce. Když jsme pak s bráchou jezdili na skautské tábory, maminka nám říkala, ať si vymyslíme nějakou modlitbičku a tu si máme říkat, když nám bude nejhůř. A přitom jsme nebyli věřící rodina, nechodili jsme do kostela, nemodlili se před jídlem nebo před spaním, nečetli Bibli. Pak mi Bůh ukázal moji ženu, kterou jsem potkal na škole. S ní jsem chodil na dětské mše, které mě okouzlily a kde jsem si ten pocit uvnitř pojmenoval. Co ty osobně považuješ za největší výhodu života s Hospodinem? Tu obrovskou podporu, sílu, kterou mi dává do všech věcí. Člověk je na některá rozhodnutí nebo životní situace sám, ale s Hospodinem sám není. Já se snažím o svá životní rozhodnutí dělit s Bohem a vím, že on tu tíhu nebo váhu těch rozhodnutí ponese za mne. Neházím je na něj, nakonec jsem to já, kdo řekne ano nebo ne, ale vím, že to rozhodnutí je správné.

Proč jsi vlastně kývl na nabídku moderovat pořad Za obzorem? Když víte, že se někdo zasměje, když uslyší vtip, jdete do toho. A když víte, že tenhle pořad třeba někomu pomůže najít Boha, jdete do toho. Ale hlavně, když mi to bylo nabídnuto shora, tak to se prostě neodmítá. Co tě na natáčení seriálu baví nejvíc? Asi ta pestrost jednotlivých dílů. Ke každému zatím přistupujeme nějak originálně, a to mě baví. Tím se pro mě moderace osvěží a není to statické a ploché. A hlavně je se štábem sranda. Kdo si myslí, že s křesťanským štábem nezažije srandu, ten se ohromně mýlí. Proč bys Za obzorem doporučil mladým lidem? Protože mladí lidé často hledají sami sebe, hledají své touhy, cíle a smysl života. Doporučil bych mladým lidem, aby se podívali Za obzor, protože tam uvidí daleko víc, než by čekali, že jim život a víra v Boha může dát. Děkuji za rozhovor. Martin Žalud

YOUTH FOR JESUS (YFJ) HRADEC KRÁLOVÉ 2009

CHCI ŽÍT NAPLNO! A JAK NA TO? Hlavní cíle Youth for Jesus (Mladí pro Ježíše)

•

Zapojení mladých lidí ve věku 13–25 let do evangelizace (po zkušenostech z Hradce Králové můžeme říci, že je to pro všechny – od 0 do 99 ☺).

•

Udělat evangelizaci v dané lokalitě, obnovit nadšení lidí daného sboru pro osobní poznání Ježíše a dát nový impulz pro misijní činnost.

Začátky projektu YFJ Projekt YFJ začal v lednu a únoru roku 2009 motivací lidí v místním sboru v Hradci Králové. V březnu začal na místě pracovat biblický pracovník – navštěvoval lidi v okolí „dům od domu“, nabízel jim dotazník a možnost studovat Bibli. V červnu se připojili další čtyři bibličtí pracovníci, v srpnu

26 26

jich bylo již devět. Důležitou součástí byla příprava výstavy zdraví Health Expo, přednášek Klubů zdraví a samozřejmě také celé přednáškové kampaně. V Hradci Králové též probíhala akce mladých lidí, kteří prodávali knihy (bylo to téměř tisíc knih se zdravotní tematikou a pět set knih od Ellen Whiteové).

Chci žít naplno! A jak na to? Evangelizace se skládala ze dvou sérií přednášek, při přípravě na ně bylo rozneseno více jak 100 000 pozvánek – mnohé z nich osobně. V průběhu první série bylo třemi řečníky v průběhu tří týdnů od 10. do 27. 8. 2009 předneseno 12 evangelizačních přednášek, které vycházely z programu „Světem Bible“. Prvním přednášejícím byl Štěpán Plicka, který jako řečník absolvoval podobnou akci poprvé. Dále

ADVENT IMPULZ A 3/3/2010 2010

Youth for Jesus (YFJ) 2010 Poprad, Kežmarok, Spišská Nová Ves a okolie

to byl zkušený evangelista Petr Činčala a kazatel místního sboru v Hradci Králové Vladimír Krupa. Přednášky probíhaly v místním sboru dvakrát denně (vždy od 10.00 a od 18.30) čtyři dny v týdnu (pondělí až čtvrtek). Modlitby během celého dne byly naším „motorem“, impulzem a hlavně neoddělitelným prvkem celé evangelizace. Druhá série přednášek začala 8. 9. 2009 a během následujících šesti týdnů bylo místním kazatelem předneseno dalších 12 témat. Přednášky se konaly vždy v úterý a čtvrtek od 18,30. V první sérii byla průměrná návštěvnost ranních přednášek okolo 3 až 5 nových lidí, večer potom 18 až 22 návštěvníků. V druhé etapě se číslo ustálilo na 10 až 20 lidech. Po ukončení přednáškového cyklu byly lidem rozdány kartičky s hlavními body přednášek a biblickými texty. Začátek a konec přednášek byl obohacen hudebními čísly. Zajímavou součástí se stala i tombola, kdy po přednášce byl vylosován výherce, který obdržel knihu či Bibli. Více informací o YFJ v Hradci Králové najdete na webové stránce www.chcizitnaplno.cz.

jsme se přesvědčovali, že i tato forma evangelizace má význam. Často se říká, že Česká republika je ateistická – v „terénu“ jsme však zjistili, že je mnoho lidí, kteří chtějí vědět, co se píše v Bibli. S tímto vědomím chceme pokračovat v této práci i v dalších městech. Uvědomujeme si, že je to začátek cesty, která nás čeká… Ale pokud si představím, co vše můžeme přinést lidem, tak to stojí za to! Věříme, že vše má pod kontrolou náš Bůh – a proto se nemusíme bát. To je velká výhoda! Touto cestou Vám chceme poděkovat za Vaše modlitby a projevenou důvěru – bylo to něco, co nám neuvěřitelně pomáhalo. A také děkujeme Bohu za vedení a pomoc! Za tým YFJ Juraj Turóci

Stojí to za to! Je přímo neuvěřitelné, jak Pán Bůh odpovídá na naše společné modlitby – škoda, že jste tyto zázraky nemohli vidět na vlastní oči. Každý den

DVENT 3/2010 IAMPULZ A 3/ 2010

27 27

Čas, kdy jsme mohli intenzivněji sloužit Bohu, byl požehnáním nejen pro ty, se kterými jsme rozmlouHCI ŽÍT NAPLNO JAK NA TO vali, ale také pro každého z nás. To je na této službě krásné, že nejen oslovujete druhé, ale také vy sami jste osloveni. Váš vztah k Pánu roste, je stále silnější. Jsem vděčná Pánu Bohu, že upevnil můj vztah k němu. Díky této práci jsem si mohla uvědomit blízkost druhého příchodu Ježíše Krista a duchovní vyprahlost lidí kolem nás toužících po živé vodě. V hlavě mi neustále leží jedno milé setkání s velice příjemnými lidmi. Bylo to na náměstí v Hradci, kde jsem zvala lidi na přednášky, a pokud se naskytla vhodná příležitost, vyplnila jsem s nimi dotazník, který nám umožňoval zabrouzdat do duchovních hlubin lidské duše. Muž a žena, které jsem oslovila, působili mile, hned ale kroutili hlavou na znamení, že nic nechtějí, protože zde jsou pouze jako návštěva. Paní se přece jen na chvíli zastavila a zeptala se mě, o co se jedná. Hned jsem jí s chutí odpověděla, že zvu lidi na přednášky týkající se duchovních témat. Oba se na sebe koukli a pousmáli, říkali, že tohle už je vůbec nezajímá. Paní říkala, že nevěří v Boha, že nemá čas se tímto tématem zabývat. Věří, že nějaký život ve vesmíru existuje. Má ale dost svých povinností tady na tomto světě, tak nebude přece ztrácet čas zabýváním se životem v jiných dimenzích. Říkala, že žije plnohodnotným životem a její jistotou v dnešní době je ona sama. Musím přiznat, že vypadala velice šťastně, stejně tak jako pán, který ji doprovázel. Zatímco on se začal věnovat focení kostela, my s paní jsme pokračovaly v rozhovoru o upadající morálce dnešní doby. Ona říkala, že si drží svůj standard. Poukázala na to, že bychom se všichni měli řídit přikázáními, která ona nazývá morálními zásadami. Tu najednou vstoupil do našeho rozhovoru její muž a ptal se mě, co mi dává křesťanství v dnešní době. A tak jsem jim mohla povyprávět o víře, naději a lásce, kterou nám všem Pán Bůh dává. Mohla jsem jim také říct o tom, že se Ježíš vrátí zpět, aby si přišel pro ty, kteří v něj věří. Rozloučili jsme se hezky, příjemně překvapeni, jak si mohou cizí lidé pěkně popovídat. Moc bych jim přála, aby jednou mohli Toho, o kom jsem jim vyprávěla, poznat osobně.

C

!A

?

Elen – 20 let (účastnila se letní akce knižní evangelizace i YFJ)

28 28

ADVENT IMPULZ A 3/3/2010 2010

Srí Lanka je země plná kontrastů (2. část) Druhá část deníku Petry Antošové, vedoucí oddělení zahraničních projektů ADRA ČR, která v září 2009 absolvovala monitorovací cestu po Srí Lance a Indii. ADRA v těchto zemích uskutečňuje nebo uskutečňovala několik projektů navazujících na bezprostřední humanitární pomoc po úderu vlny tsunami, která zasáhla jihovýchodní Asii na konci roku 2004. Vraťme se nicméně zpátky do Kolomba, kde mě přivítal můj spolupracovník a průvodce Prabhook. Než se propleteme ulicemi typického asijského města, kde lze na dvouproudé silnici vidět střídavě proudy čtyři i více, trvá nám cesta do kanceláře ADRA téměř hodinu a půl. Při minimálním provozu by prý ta samá cesta zabrala sotva půl hodiny. Místní řidiči jsou ale zvyklí a obrněni trpělivostí. Nerozhází je naprosto nic. Stádo zvířat přecházející rušnou vozovku, děti s aktovkami, které spěchají do školy, hihňající se studentky medicíny ve vyžehlených bílých minišatech, rikši a motocykly, které jsou oproti autobusům a autům ve výhodě, protože se dokážou protáhnout díky svým malým rozměrům leckde bez povšimnutí. Couvat, otáčet se, zastavit a zase se rozjet a samozřejmě při tom všem pořádně Jedna z postavených studní v rámci projektu troubit, to patří neodmyslitelně k místní dopravě Voda pro válečné uprchlíky a já si říkám, že mi vlastně všechen ten ruch doma v Evropě chyběl. Upírám svou pozornost opět na vozovku a mám pocit, že se všechno děje najednou, v ten samý okamžik a bez jakékoliv koordinace či kontroly. „Nehody jsou tu časté, především srážky motocyklů s autobusy,“ informuje mne můj průvodce Prabhook a já si vzpomenu na těch několik, které jsem viděla na vlastní oči v Indii, a svírá se mi přitom žaludek. Když přejedeme Kolombo křížem krážem a dorazíme až do Mahargamy, kde sídlí ústředí ADRA Srí Lanka, je po desáté hodině. Jen letmo strčím hlavu do kanceláře a všechny pozdravím s tím, že bližší seznámení necháme na odpoledne. Jsem po dlouhé cestě unavená, upocená a potřebuji se trochu dát dohromady. Pan ředitel Edgar Castillo, který je původem z Mexika, mne vítá s otevřenou náručí. Bydlí zde se svou rodinou – manželkou Milli a dvěma dcerami. Ukazuje mi část domu, která je vyhrazena pro hosty. Můj pokoj je vybaven klimatizací a internetem, což je luxus, který jsem nečekala, a lednice je plná jídla. Koupili mi dokonce i cornflakes (a já se zatím nemůžu dočkat místního jídla). Domlouváme se na tom, že se uvidíme odpoledne. Rychlá sprcha a já konečně uléhám k zaslouženému odpočinku. Následující den trávím v kanceláři. Od svých kolegů, které jsem právě poznala, se snažím získat co nejvíce informací o tom, jak ústředí organizace funguje a hlavně jak běží naše projekty přímo na místě. V současné době ADRA Česká republika finančně podporuje na Srí Lance dva projekty. První je určen chudým rodinám, které žijí v oblasti Tangalle. Tu před pěti lety zasáhla vlna tsunami. Druhý projekt byl do prosince 2009 realizován v Severní provincii ostrova, v oblasti Vavuniya, díky Ministerstvu zahraničních věcí. V rámci tohoto šestiměsíčního projektu se staráme o to, aby 10 000 uprchlíků, jejichž životy poznamenala několik generací trvající válka mezi etnickými Tamily a Sinhálci, mělo v táborech přístup k pitné a užitkové vodě. ADRA se stala hlavním dodavatelem vody do táborů Tharmapuram a Sumadipuram, které jsou zhruba 45 kilometrů od Menic Farm, hlavního tábora v této oblasti, kde se v současné době nachází kolem 200 000 lidí. V projektu Voda pro válečné uprchlíky na Srí Lance budou využity také udržitelné technologie. Petra Antošová

DVENT 3/2010 IAMPULZ A 3/ 2010

29 29