Platby s ekologickým dopadem v rozpočtech obcí

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Jakub Cahlík

Platby s ekologickým dopadem v rozpočtech obcí Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Katedra:

doc. JUDr. Hana Marková, CSc.

Katedra finančního práva a finanční vědy

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

10. 7. 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

Praha dne 10. 7. 2012

Podpis

Velice rád bych poděkoval vedoucí své diplomové práce, doc. JUDr. Haně Markové, CSc., především za trpělivost a cenné rady.

Obsah Obsah .............................................................................................................................. 4 1

Úvod ......................................................................................................................... 5

2

Ekologické aspekty územní samosprávy ................................................................7 2.1

Obecní rozpočet ................................................................................................ 9

2.1.1 Vnitřní struktura.......................................................................................... 11 2.1.2 2.2 3

4

Rozpočtový proces ................................................................................... 12

Ekologický dopad ............................................................................................14

Místní daně a poplatky .......................................................................................... 17 3.1

Poplatková soustava ........................................................................................19

3.2

Historický vývoj .............................................................................................. 23

3.3

Současný přehled ........................................................................................... 26

Platby s ekologickým dopadem ............................................................................ 28 4.1

Příjmy související s nakládáním s odpady ................................................... 28

4.1.1 Poplatky dle zákona o odpadech ............................................................... 28 4.1.2

Poplatky dle zákona o místních poplatcích ........................................... 32

4.1.3

Poplatek dle „atomového“ zákona ......................................................... 33

4.2

Příjmy související s nerostnými zdroji.......................................................... 36

4.2.1

Poplatky dle zákona o geologických pracích ......................................... 36

4.2.2

Poplatky dle „horního“ zákona............................................................... 37

4.3

Příjmy související s půdním fondem ............................................................ 39

4.3.1

Poplatky dle zákona o ochraně ZPF ....................................................... 40

4.3.2

Poplatky dle zákona o lesích....................................................................41

4.4

Ostatní příjmy ................................................................................................ 44

4.4.1

Poplatky dle zákona o vodách ................................................................ 44

4.4.2

Poplatky dle zákona o ochraně ovzduší ................................................. 47

4.4.3

Poplatky dle zákona o ochraně přírody a krajiny ................................. 50

4.4.4

Poplatky dle zákona o místních poplatcích ............................................ 51

5

Jednotná ekologická platba do obecního rozpočtu ............................................ 54

6

Závěr ....................................................................................................................... 57

7

Použitá literatura................................................................................................... 59 4

1 Úvod V České republice zatím neexistuje komplexní soustava ekologických daní, ovšem dávky podobné ekologickým daním jsou již dnes vybírány na místní úrovni ve formě poplatků. Tyto příjmy, jakožto platby do rozpočtů obcí, jsou všeobecně jedním z nástrojů, jež lze využít k ochraně životního prostředí, a to právě na místní úrovni, tj. na úrovni samosprávných celků. Aby mohla tato samospráva skutečně fungovat, musí být její právní a správní možnosti podepřeny právě takovýmto vlastním finančním krytím. Cílem mé práce bude posouzení jednotlivých plateb, jež jsou součástí finančního krytí, hlavně z pohledu jejich ekologického a částečně i ekonomického dopadu. Bude vytvořen výčet těchto plateb dle platné právní úpravy a bude posouzeno, zda mají reálný ekologický dopad, tzn., jsou-li tyto příjmy ekologicky vázány. Dalším cílem této práce bude zhodnocení případné náhrady tohoto druhu příjmů jedním komplexním poplatkem, platbou či daní. V dosavadní teorii se většina autorů zaměřila na komplexnější pojem místních poplatků, případně ekologické daně jako příjem státního rozpočtu, nikoliv přímo na poplatky s ekologickým dopadem. Například RADVAN považuje za ekologické příjmy hlavně ty poplatky, které tvoří příjmy Státního fondu životního prostředí České republiky, kdežto má práce se bude zabývat ekologickými poplatky, které směřují do rozpočtu obcí. Touto problematikou se dále zabývala paní PEKOVÁ nebo JIRÁSKOVÁ. Základním směrem mého výzkumu by měl být hlavně teoretický přehled jednotlivých poplatků, jež by se dle mého individuálního názoru podloženého teoretickými informacemi mohly řadit do této kategorie ekologických příjmů obcí. Dále by měl tento výzkum směřovat k posouzení těchto příjmů ze dvou hledisek. Za prvé, je-li dostatečný jejich výčet, tzn., je-li funkční jejich soustava, a dále, jsou-li významnou součástí tohoto rozpočtu nebo se spíše považují za jeho nedůležitou okrajovou část, a jsou tudíž přehlíženy. Na základě tohoto průzkumu by mělo následovat posouzení náhrady tohoto druhu poplatků jednotnou ekologickou platbou. K dosažení požadovaného cíle bude použita metoda studia dokumentů a metoda komparace. Studium dokumentů spočívá hlavně v nabytí teoretických znalostí 5

dané problematiky skrze odbornou literaturu. Díky této metodě lze získat potřebný teoretický základ o problematice místních poplatků v platné právní úpravě, a také získat informace o vázanosti těchto příjmů v oblasti ekologie. Metoda komparace bude využita hlavně v druhé části mého výzkumu a bude sloužit k porovnání výchozích zjištěných informací, s jejich teoretickou změnou, jež by mohla nastat v rámci použití jednotné platby.

6

2 Ekologické aspekty územní samosprávy Na začátku je nutné charakterizovat některé základní pojmy, týkající se veřejné správy. Správa je vlastně určitý druh činnosti, případně instituce, jež tuto veřejnou správu vykonává. Můžeme jí dělit na správu soukromou a veřejnou, a to podle toho, sleduje-li tato činnost cíle soukromé nebo veřejné. Veřejnou správu můžeme charakterizovat tím, že je vykonávána ve veřejném zájmu, zatímco správu soukromou tím, že je vykonávána v zájmu soukromém. Mezi veřejnou a soukromou správou nejsou a ani nemohou být absolutní rozdíly. Platí to hlavně tam, kde hranice mezi soukromým a veřejným zájmem nebývá zcela zřetelná, tj. u samosprávných svazků.1 Veřejnou správu můžeme považovat za součást širšího celku veřejné moci, která bývá definována jako schopnost autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech subjektů. Prvotním nositelem této moci je stát. Ten ji uskutečňuje buď přímo, nebo nepřímo. Tato státní moc je přímo vykonávána zákonodárnými, výkonnými nebo soudními orgány, popřípadě nepřímo přenášena na jiné subjekty. Územní samosprávu můžeme mimo jiné zařadit mezi tyto subjekty. Právě na ni je také státní moc přenášena. O veřejné správě můžeme hovořit také jako o institutu, který slouží občanům k realizaci jejich práva na správu veřejných věcí. Jedná se o výkon státní moci formou nesoudní a nezákonodárnou.2 Druho nejdůležitější součástí veřejné správy je vedle státí správy samospráva. Ta působí proti nositelům veřejné moci jako konkurenční správní subjekt, a tím podporuje dělbu moci ve státě. Je to svébytná součást státní správy. Samospráva je vykonávána vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost a vlastními prostředky. Jde o veřejnou správu, kterou vykonávají subjekty odlišné od státu, ale tyto subjekty jsou

státem

schvalovány.

Samosprávu

lze

charakterizovat

specifickými

elementárními prvky. Je zde existence určitého území, případně lidská činnost, vůči které působí. Existují určité osoby, jež jsou pod tuto samosprávu podřazené. Samospráva musí existovat jako právnická osoba veřejného práva a musí mít soustavu samosprávných orgánů, a v neposlední řadě je zde třeba existence vlastního hospodaření a rozpočtu. Samosprávu dělíme na územní a zájmovou. Zájmová samospráva se týká určité lidské činnosti a dělí se na profesní 1 2

HENDRYCH, D. Správní právo: obecná část. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. s. 18 KOUDELKA, Z. Samospráva. 1. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2007. s. 15 - 16

7

samosprávu s nucenou příslušností osob určité profese, samosprávu bez nucené příslušnosti a na akademickou samosprávu vysokých škol. Územní samospráva se pak týká určitého území. Na jednom území ve státě většinou působí více územních samosprávných stupňů.3 Zakotvení samosprávného ústavního principu lze spatřovat již v Listině základních práv a svobod4, jež je dle článku 3 Ústavy součástí ústavního pořádku České republiky. V preambuli se mluví o samosprávné tradici našich národů, na níž zákonodárce navazuje při usnesení se o této Listině. Základ územní samosprávy v České republice lze najít také v zákoně nejvyšší právní síly, v Ústavě5. Jak nám říká článek osmý: „Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků“. Nezaručuje se zde samospráva obecně, ale pouze samospráva územní. Samosprávu lze tedy bezpodmínečně považovat za podstatnou náležitost demokratického právního státu. Náleží jí tedy ochrana ve smyslu ustanovení čl. 9 odst. 2 Ústavy jež stanoví, že: „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“.6 Garance tohoto principu je dále podrobněji rozvedena v hlavě sedmé, kde jsou popsány základní principy, na nichž územní samospráva stojí. Článek 99 obsažený v této hlavě uvádí, že Česká republika se člení na obce, jež jsou základními územními samosprávnými celky a kraje, které jsou vyššími územněsamosprávnými celky. Článek 100 odst. 1 dále charakterizuje tyto celky jako územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu. V následujících ustanoveních hlavy sedmé je pak také zakotveno právo na vlastní majetek a hospodaření dle vlastního rozpočtu a právo na zastupitelstvo, které se ustanovuje jako základní orgán územních samosprávných celků. Obec je tedy tradičním základem územní samosprávy. Z výše uvedeného můžeme tedy obec charakterizovat určitými znaky, případně substráty, jež ji vymezují. Územním základem obce je její vlastní území, na kterém vykonává samosprávu. Personálním základem obce je její obyvatelstvo. Dále musí mít obec soustavu orgánů, jimiž jedná a uskutečňuje tak svou vůli. Právním základem obce je právní subjektivita, neboli vystupování v právních vztazích svým KOUDELKA, Z. Samospráva. 1. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2007. s. 19 - 21 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 5 Ústavní zákon České národní rady č.1/1993, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 6 KADEČKA, S. Právo obcí a krajů v České republice: obecná část. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003. s. 14 3

4

8

jménem, a právotvorba, tj. vydávání vlastních právních předpisů. Důležitým prvkem je také ekonomický základ obce tvořený vlastním majetkem a hospodařením podle vlastního rozpočtu.7 Ekonomický základ obce je jeden z nejvýznamnějších znaků každé obce. Existence určité ekonomické podstaty je nezbytným komponentem pro to, aby obec samostatně fungovala a plnila své samosprávné funkce. Z historie obecní samosprávy na našem území můžeme usuzovat, že obecní majetek byl vždy spjat se samosprávným postavením obcí již od samého počátku. Tento majetek a hospodaření obce podléhá samostatné působnosti obce. Ta disponuje veřejným majetkem a nakládá s veřejnými prostředky. Do popředí tedy vystupuje veřejný zájem na efektivní a dostatečně jasné hospodaření.8 Jak uvádí HAVLAN: „Aby mohla být samospráva skutečnou, musí být její právní a správní možnosti podepřeny vlastním finančním krytím“.9 Také dle článku 101 odst. 3 Ústavy10 jsou

územní samosprávné celky

veřejnoprávními korporacemi, jež mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.

2.1 Obecní rozpočet V nejširším slova smyslu můžeme rozpočt chápat jako určitý přehled vydání soukromého nebo veřejného hospodářství zpravidla na jeden rok a přehled příjmů za totéž období. Tyto rozpočty by měly být vyrovnané.11 Jednoznačná definice pojmu rozpočet v odborné literatuře prakticky neexistuje. Důvodem je zejména dvojí role rozpočtu ve společnosti - role hospodářská a role státoprávní. Jednotliví odborníci charakterizují rozpočet dle toho, která role vystupuje do popředí. Většinou bývá rozpočet hodnocen po stránce hospodářské a definuje se podle MRKÝVKY jako: „číselný hospodářský plán pro určité, časově omezené, zpravidla

KOUDELKA, Z. Samospráva. 1. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2007. s. 94 BŘEŇ, J. Seriál Obecní majetek, dostupné z: http://denik.obce.cz/archiv.asp?se=6381600 9 HAVLAN, P. Dvojí pojetí samosprávy a jeho projekce do majetkové sféry územních samosprávných celků. In Výkonná moc v ústavním systému České republiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita Brno, Mezinárodní politologický ústav, 2004. s. 276 10 Ústavní zákon České národní rady č.1/1993, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 11 LINGEA. Právnický slovník anglicko-český / česko-anglický [DVD] 7

8

9

jednoroční finanční období, jehož hlavní náplní jsou příjmy i výdaje spojené s tímto obdobím“.12 Existuje jakési teoretické vymezení veřejných rozpočtů. Naše právo tento pojem totiž nezná, ale přesto lze hovořit o tzv. soustavě veřejných rozpočtů, pro které je společné právě to, že jde o rozpočty veřejné. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech v platném znění, který je momentální právní úpravou rozpočtových pravidel, neobsahuje definici rozpočtové soustavy. Výše zmíněné veřejné rozpočty jsou určeny plnit funkci závazného dokumentu pro finanční hospodaření. Děje se tak jednak na úrovni státu jako celku, jednak na úrovni jednotlivých samosprávných celků.13 Někteří autoři chápou pod pojmem rozpočtové soustavy jen soustavy rozpočtových orgánů a institucí, které vykonávají správu tvorby, užití a rozdělování veřejných prostředků, případně kontrolují veřejné rozpočty a jejich plnění. Jinde se můžeme setkat s definicí rozpočtové soustavy jako soustavy veřejných rozpočtů a jejich vztahů uvnitř této soustavy. Jednotlivé rozpočty se zde považují za články rozpočtové soustavy. Můžeme zde zařadit i orgány účastnící se celého rozpočtového procesu a zajišťující jeho přůběh, jakož i kontrolní orgány tohoto procesu. Někdy jsou zde zařazovány i vztahy spojené s tokem peněžních prostředků v rámci rozpočtové soustavy. Většinou se ale chápe rozpočtová soustava jako souhrn veřejných rozpočtů a dalších státních fondů, ale i souhrn orgánů a institucí z veřejnofinanční oblasti.14 V České republice je v současnosti tato soustava tvořena ze soustavy veřejných rozpočtů a soustavy mimorozpočtových fondů. Tato existuje jak na centrální státní úrovni, tak na úrovni decentralizované dvoustupňové územní samosprávy. Řadí se zde tedy, i na základě rozpočtových pravidel, státní rozpočet, který je svým objemem největší a prochází jím největší podíl finančních prostředků v celé rozpočtové soustavě, dále rozpočty obcí a měst, včetně měst statutárních jako základní územněsamosprávné celky, od r. 2001 rozpočty

krajů

jako

vyšší

územněsamosprávné

celky,

a

také

rozpočty

příspěvkových organizací, dobrovolných svazků obcí a Regionálních rad regionů soudržnosti. Do rozpočtové soustavy můžeme ještě také zařadit hospodaření

MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Finanční právo a finanční správa. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 292 13 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 16 14 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 115 12

10

jednotlivých organizačních složek státu, obce či kraje. Ty jsou napojeny na příslušný rozpočet zřizovatele tzv. brutto způsobem. V poslední době se rozpočty obcí, měst a krajů se označují jako územní rozpočty, resp. rozpočty územních samosprávných celků.15 Lze tedy říci, že jsou to rozpočty místní, případně municipální, jak se uvádí v dílech některých autorů v odborné literatuře. Municipalita znamená městskou samosprávu. Případně tak lze charakterizovat samosprávní orgány jednotlivých územněsprávních jednotek. 16 Právní úrava rozpočtového hospodaření se nachází v různých zákonech a k nim vydaných prováděcích předpisech. Je zakotvena zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, kde se hovoří o takzvaných malých rozpočtových pravidlech a dále také v zákoně č. 243/2000 Sb., o rozpočotvém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým statním fondům.17 Jednou ze zvláštností rozpočtového hospodaření obcí je skutečnost, že obec má právo mít vlastní peníze a vlastnit majetek, které jsou poté shromažďovány v rozpočtu obce a v účelovém peněžním fondu.18

2.1.1 Vnitřní struktura Na státní rozpočt jsou místní rozpočty napojeny určitým finančním vztahem. Tímto vztahem může být dotace nebo návratná finanční výpomoc. Územnímu celku se také nahrazují náklady, které mu vznikají na základě přenesené působnosti při výkonu státní správy. Ty se zabezpečují při stanovení dotace. Základním místním rozpočtem je obecní rozpočet, dalším pak je rozpočet kraje.19 Jak rozpočty obcí, tak rozpočty krajů jsou ve své podstatě formulovány shodně.

PEKOVÁ, J. Veřejné finance: úvod do problematiky. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008. s. 136 16 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 27 17 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 116 18 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 27 19 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 126 15

11

Stačí se podívat na příjmy a výdaje obou rozpočtů a srovnat je. Co se týká obecních rozpočtů, je zde ovšem ještě počítáno s dotací z krajského rozpočtu.20 Rozpočet územního celku je tvořen příjmy, výdaji a ostatními peněžními operacemi, včetně tvorby a použití peněžních fondů, pokud neprobíhají mimo rozpočet.21 Rozlišujeme tedy určité samosprávné příjmy. Jedním z příjmů jsou podíly na celostátních daních. Ty mohou být buď motivující, nebo vyrovnávající rozdíly mezi bohatými a chudými samosprávami. Dalšími příjmy jsou také místní poplatky. Nepředstavují velký příjem, jsou ale vhodným doplňkem rozpočtu a snižují napjatost ve finančním hospodaření obcí. Mohou mít skutečný daňový charakter nebo formu uživatelského poplatku. Jejich výše může být závislá na skutečných nákladech poskytnuté služby, pokud mají tuto formu. Jedním z dalších zdrojů příjmu jsou dotace z veřejných rozpočtů. Ty se dělí na účelově vázáné na kokrétní účel a přísně zúčtovatelné, v případě nevyčerpání vratné, nebo neúčelově vázané. Také se za zdroj příjmů považují vlastní příjmy ze správní činnosti, případně výnosy z vlastního hospodaření.22 Do výdajové stránky obecních rozpočtů můžeme zahrnout například závazky obce, jež pro ni vyplývají z plnění povinností zákony jí uložených, výdaje spojené s výkonem státní správy, k níž je obec pověřena zákonem, nebo úhradu úroků z přijatých úvěrů. Jednou z nejdůležitějších součástí jsou také výdaje na vlastní činnost obce v její samostatné působnosti. Především se jedná o výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj.23

2.1.2 Rozpočtový proces Rozpočtový proces obsahuje určité pracovní postupy, podle kterých se má řídit rozpočtové hospodaření, respektive celoroční činnost související s ním. Rozpočtový proces je správním a finančním řízením sui generis, a to na úrovni územních rozpočtů. Je to tedy právem stanovený pracovní postup státních orgánů, který platí pro sestavování, schvalování, plnění i kontrolu rozpočtů. Tento proces dělíme do několika etap, do zvláštních normotvorných procesů. Mezi tyto procesy patří sestavování, schvalování, publikace, hospodaření, kontrola a hodnocení. MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 27 21 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 116 22 KOUDELKA, Z. Samospráva. 1. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2007. s. 33 23 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 127 - 128 20

12

První z etap je sestavení návrhu rozpočtu a práce s tímto návrhem spojené. Musí se zahájit asi v polovině předcházejícího roku. Je to důležité z hlediska zapracování veškerých informací a požadavků a jejich včasného projednání. Sestavování rozpočtu, stejně jako ostatní etapy rozpočtového procesu, patří do výkonu samostatné působnosti obce. Orgán obce, do jehož působnosti by patřilo připravit návrh rozpočtu, není v obecním zřízení určen. To ovšem vymezuje úkoly obecní rady, mezi které patří i zabezepčování hospodaření obce podle schválenéhho rozpočtu. Bude tedy v působnosti obecní rady přímo v součinnosti s finančním výborem postarat se o návrh rozpočtu. Lze tak učinit i prostřednictvím odborné pracoví skupiny či komise v případě, že je ustavena. Další etapou je schválení rozpočtu. Skládá se z projednání návrhu a schválení. Děje se tak na místní úrovni v obecním zastupitelstvu. Tento orgán má také na starosti pravidelnou kontrolu plnění rozpočtu, a to jak věcného, tak i pokladního. Také má na starosti analýzu příčiny neplnění a případně hledá vhodná opatření k nápravě rozpočtového hospodaření. Je schvalována struktura příjmů i výdajů a také celková výše rozpočtu. Jestliže rozpočet obce není schválen před začátkem příslušného období, hospodaří se až do schválení nového rozpočtu podle tzv. rozpočtového provizoria, tzn. podle skutečností stejného období předcházejícího roku. Žádný právní předpis nehovoří o tom, v jaké formě by měl být rozpočet schválen. Také se nikde neukládá obcím, aby své rozpočty zveřejnily. Na fázi schvalování navazuje další část procesu, kterou je rozpis rozpočtu. Jeho součástí je sdělení závazných ukazatelů subjektům povinným se tímto rozpočtem řídit.24 Volené orgány obcí jsou pravidelnými kontrolory plnění rozpočtu. Důležitou součástí je ale i následná kontrola plnění, která se provádí po skončení rozpočtového období. Údaje o hospodaření se souhrně zpracovávají do závěrečného účtu obcí. Tento obsahuje například údaje o plnění rozpočtu, o dalších finančních operacích, včetně tvorby a použití fondů. Součástí je také vyúčtování finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, rozpočtům krajů atd. Nejméně po dobu 15 dnů před projednáním závěrečného účtu v zastupitelstvu, musí být tento zveřejněn. Občané mohou uplatnit své připomínky buď písemně ve lhůtě stanovené při jeho zveřejnění, případně ústně na zasedání zastupitelstva. Projednání je uzavřeno vyjádřením souhlasu, případně souhlasu s výhradami. MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 28 - 29 24

13

Existuje povinnost samosprávného celku nechat si přezkoumat své hospodaření za uplynulý fiskální rok. Obce tak mají nařízeno dle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Nechávají si přezkoumat svůj závěrečný účet krajským úřadem nebo auditorem. Zpětná vazba mezi orgány a obyvatelstvem je na obecní úrovni velmi intenzivní, a tak se zde může důrazně uplatňovat rozpočtová zásada publicity. Tzn., že činnost orgánů obcí je bezprostředně kontrolována občany. Jak hospodaření obce, tak i návrh rozpočtu a jeho plnění je projednáváno na veřejných zasedáních. Veřejná zasedání, díky aktivní účasti občanů, umožňují zjistit, jak se tito divají na činnost volených i výkonných orgánů. Lze se díky toho dopátrat, jak občané hodnotí nejen plnění volebních programů, ale hlavně hospodaření územních samospráv a rozpočet obce. Občané totiž zpravidla žádají vysvětlení špatného hospodaření obce a problémů s plněním rozpočtu. Díky toho se dosahuje poměrně dokonalé zpětné vazby a kontroly mezi orgány na straně jedné a občany na straně druhé.25

2.2 Ekologický dopad V právních systémech jednotlivých států, ale i v systémech práva mezinárodního a později i komunitárního, se již od 70. let minulého století cíleně objevují instituty a normy, které se soustřeďují na ochranu životního prostředí. Konkrétně se jedná o ochranu složek životního prostředí, které dříve chráněny nebyly, jako například voda či půda. V České republice například dle článku 7 Ústavy26 České republiky dbá stát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Právo má v ochraně životního prostředí nenahraditelnou funkci, avšak je pouze jedním z nástrojů ochrany.27 Vedle právních nástrojů ochrany životního prostředí existují také speciální nástroje ochrany životního prostředí. Do této skupiny se řadí prostředky ekonomické, politické, vědecké a technické atd. Hlavně ekonomickoprávní prostředky jsou důležité při ochraně a péči o životní prostředí. Mezi tyto

MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 29 - 30 26 Ústavní zákon České národní rady č.1/1993, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 27 DAMOHORSKÝ, M. České právo životního prostředí. Překlad Marta Chromá. V Praze: Univerzita Karlova, 2003. s. 16 25

14

nástroje můžeme zařadit především poplatky, daně, dotace, dary či zvýhodněné půjčky, zálohové systémy, ekologické pojištění, cla a některé další.28 Organizace spojených národů definuje ekologický dopad jako přímý účinek sociálně-ekonomických činností a přírodních událostí na složky životního prostředí.29 V České republice jsou daně související se životním prostředím definovány jako určité povinné neopětované platby státu, kterým je připisován určitý vztah k životnímu prostředí. Neopětované znamená, že užitek, který je státem poskytnut poplatníkovi, neodpovídá odvodům jím provedeným. Z určitého hlediska můžeme do jisté míry mezi environmentální daně zahrnout i opětované platby, jako jsou různé poplatky uložené vzhledem k poskytované službě. Mezi ty se řadí například objem svozu a zpracování odpadů. Statistický úřad Evropské unie neboli Eurostat, ovšem zase definuje daň související se životním prostředím jako daň, u které daňový základ tvoří fyzická jednotka, jež má prokázaný negativní vliv na životní prostředí. Produkty se poměrně často zdaňují před jejich spotřebou, protože není mnohdy možné daň uvalit na objem vypouštěných látek z důvodu komplikovaného způsobu měření emisí. Z tohoto důvodu je zde použit vztah daňového základu a fyzické jednotky. Podle RADVANA: „ekologický poplatek je povinná, zákonem předem sazbou stanovená dávka, jejímž základem je fyzická jednotka, která má prokazatelný určitý negativní vliv na životní prostředí a kterou se spíše nepravidelně na nenávratném principu odčerpává část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu“. Je však třeba, aby poplatník za úhradu poplatku obdržel odpovídající protihodnotu. V posledních desetiletích lze vypozorovat zvýšení důrazu na ekologický prvek daní. Děje se tak díky globálnímu oteplování a jiným nepříznivým následkům, které má na svědomí působení moderní civilizace na životní prostředí. Ekologické chování ekonomických subjektů a zároveň daňových poplatníků nezaručí pouze volná ruka trhu. Vytvářet své výrobky a služby s ohledem na životní prostředí způsobuje zvýšení nákladů a nakonec tedy i vyšší prodejní cenu. Domácnosti ale upřednostňují nejnižší možnou cenu a ekologicky vyráběné produkty jsou pak neprodejné. Rostl by tudíž podíl vyrobků a služeb, které jsou zátěží pro životní prostředí. Vláda musí soutěžitelům RADVAN, M., P. MRKÝVKA, I. PAŘÍZKOVÁ a D. ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 54 29 GLOSSARY OF STATISTICAL TERMS: Enviromental impact. dostupné z: http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=827 28

15

vytvářet rovné podmínky pro jejich podnikání, jestliže chce chránit životní prostředí.30

RADVAN, M., P. MRKÝVKA, I. PAŘÍZKOVÁ a D. ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 428 - 430 30

16

3 Místní daně a poplatky Daně a poplatky jsou nástrojem redistribuce hrubého domácího produktu. Tvoří jeden ze základních rozpočtových příjmů.31 Oba tyto pojmy se používají jak v ekonomice, tak i v právu, ale v českém právním řádu nejsou jasně vymezeny. Daň je ve finanční teorii definována jako povinná, zákonnou sazbou předem stanovená částka, kterou se pravidelně odčerpává na základě nenávratného principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu. Zákon ČNR 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pod legislativní zkratku „daň“ ale podřazoval nejen daně v užším, tedy ekonomickém smyslu, ale také jiné dávky jako např. poplatky, odvody, zálohy na tyto dávky, odvody za porušení rozpočtové kázně a případně další dávky, které se od ekonomické definice daně vzdalují.32 Poplatky, na rozdíl od daní, mají jiný ekonomický i právní charakter. Daně bývají většinou označovány za platby neekvivalentní a není za ně poskytována přímá protihodnota. Spíše mívají opakující se charakter. Poplatky bývají většinou oproti tomu vybírány jednorázově v souvislosti s určitým protiplněním, ať už ze strany státu či jeho orgánů, kraje, obce apod. Vystupují tedy jako určitá protihodnota za poskytnutí služby, vydání povolení apod.33 Mnohem více se tudíž z ekonomického hlediska podobá ceně. Cena soukromého statku je také díky toho mnohdy nesprávně uváděna jako poplatek.34 Hlavní rozdíl mezi poplatkem a cenou je v článku 11 odst. 5 Listiny35, který stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Toto vymezení ovšem nemusí nutně znamenat, že je lze ukládat pouze zákonem. Další rozdíl mezi poplatkem a cenou lze nalézt ve vztahu mezi výší poplatku a výší skutečných nákladů na poplatkový ekvivalent, což je zpoplatněný úkon, jehož výše je těžce měřitelná, a z toho důvodu na něj nelze použít cenovou kalkulaci. Například výše poplatku, na rozdíl od ceny, nelze stanovit dohodou. Je

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 97 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 32 33 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 97 34 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 32 35 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 31

32

17

určena zákonem, závazností úhrady poplatku a možností jeho vynucení. Dále v textu je termín „daň“ užíván v rozsahu jeho legislativní zkratky.36 Pro vznik daňověprávního vztahu je nutné splnit určité náležitosti. Obecným předpokladem vzniku a existence daňověprávního vztahu je, stejně jako u všech ostatních právních vztahů, existence příslušné právní normy. Náležitosti daňověprávního vztahu, tzv. konstrukční prvky, pak určují jednotlivé daňové a poplatkové zákony.37 Základními konstrukčními prvky daně jsou mimo jiné daňový objekt, subjekt, sazba, základ, korekční prvky, rozpočtové určení, podmínky placení a správce daně. Daňový subjekt lze dále rozdělit na daňového poplatníka a plátce daně. Daňový poplatník je fyzická nebo právnická osoba, jejíž příjmy, majetek nebo činnost podléhá zdanění. Plátcem daně se označuje subjekt, který je ze zákona povinen daň vypočítat, vybrat nebo srazit a v určené lhůtě odvést správci daně. Za splnění těchto povinností nese majetkovou odpovědnost vůči správci daně. Zákon může určit další daňové subjekty, např. nástupce nebo ručitele. 38 Objektem (předmětem) daně je hospodářská skutečnost, na jejímž základě je možné uložit poplatníkovi daňovou povinnost. Může jim být určitý příjem, věc nebo úkon. Název daně se pak odvíjí od objektu daně. Identifikace daňového objektu je nutná pro stanovení daňového základu. Základ daně tvoří peněžně (eventuálně jinak) vyjádřený daňový objekt, ze kterého se daň vyměřuje. Základ daně lze vyjádřit v peněžních jednotkách – daně valorické, nebo v nepeněžních jednotkách – daně specifické. Zatímco objekt daně vyjadřuje důvod stanovení daňové povinnosti, daňový základ určuje, z čeho se daň vyměřuje. Zjišťování základu daně má za cíl stanovit celkovou částku zdanitelného objektu. Základ daně se stanoví podle zákonů o jednotlivých daních a to tak, aby jeho určení odpovídalo daňovým záměrům zákonodárce. Při zjišťování základu daně výnosových a důchodových daní je důležité určit výši připočitatelných a odpočitatelných položek.39 Protože je formulace základu daně velmi obecná, existuje mnoho různých výjimek ze základu daně. Příkladem může být zákonem stanovené daňové minimum, které může vystupovat ve dvou podobách. Vpodobě spočívající na

MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 32 37 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 193 38 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 32 - 33 39 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 194 36

18

stanovení mezní velikosti daňového základu, pod kterou se daň nevybere, anebo v podobě spočívající na vymezení pevně částky, o kterou se sníží výše nebo základ daně. Sazba daně určuje výši daně ve vztahu k daňovému základu. Daňové sazby mají různý charakter a lze je různě dělit. Rozlišuje se např. sazba pevná, která určuje daň pomocí pevné částky často přímo k objektu daně bez ohledu na kvantitu základu daně, a sazba procentní, kde je daň vyjádřena pomocí procenta z hodnoty základu daně. Procentní sazba může mít povahu lineární, progresivní nebo degresivní sazby. Lineární sazba se projevuje jako stejné procentní zatížení různého základu daně, progresivní sazba znamená čím vyšší je daňový základ, tím větší je procento tohoto základu, a degresivní sazba je pak opakem progresivní sazby. Dalším konstrukčním prvkem daně jsou korekční prvky. Představují možnosti, jak ovlivnit vyměření daně prostřednictvím použitého systému osvobození od daně, daňových úlev, slev, nebo také pomocí zvýšení daně. Korekční prvky lze uplatnit v souladu s danou úpravou daně buď přímo ze zákona, nebo na základě individuálního správního aktu správce daně. Rozpočtové určení označuje veřejný fond, do kterého plyne výnos z daně, a zda jde o celý výnos nebo se fondy o výnos a v jakém poměru dělí. Daň nemusí být příjmem jen státního rozpočtu, ale též nebo výhradně může tvořit příjem státního fondu nebo územního samosprávného celku. Správce daně je orgán veřejné moci, který vykonává správu daně. Správou daně se rozumí oprávnění činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností daňovými subjekty. Správcem daně jsou územní finanční orgány, celní orgány a jiné správní úřady, které zákon správou daně pověřil. Podmínky placení určují termíny placení daní a vymezují zásady placení: jednorázově, zálohově apod. Stanovují se rovněž platebně technické podmínky: účet, resp. podúčet správce daně, variabilní symbol, konstantní symbol.40

3.1 Poplatková soustava Daňový systém každého státu je produktem jeho dlouhodobého hospodářského, politického, ale i kulturního vývoje, na kterém se podílely celé generace lidí. Každý racionálně vybudovaný daňový systém musí spočívat na podkladě, který logicky

MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 33 40

19

souvisí s hospodářskými a sociálními ideami konkrétního státu. Těmto ideám se přizpůsobuje i účelovost daňového systému. Povinnostní vztahy, které z tohoto systému vyplývají, se následně realizují tak, aby funkce jednotlivých daní byly v souladu s jejich faktickými účinky.41 Uplatňovaný daňový systém v konkrétním státě vychází z ekonomického modelu tohoto státu a odpovídá fiskální politice státu. Existují daňové zásady, které jsou chápány jako pravidla, podle kterých se spravuje celý daňový systém i jednotlivé daně. Na těchto principech je založen i systém poplatků užívaný v České republice. Moderní daňová teorie udává dva základní daňové principy: spravedlnost a efektivnost. Spravedlnost je založena na principu prospěchu nebo na principu platební schopnosti a je spojena s redistribuční funkcí. Požadavek efektivnosti označuje potřebu, aby výnos daní byl vyšší než náklady na daňovou administrativu. Tyto základní principy byly časem rozšířeny o řadu dalších principů: 

Princip daňové únosnosti – vychází z určení optimálního daňového výkonu,



princip daňového domicilu – vychází z místa trvalého pobytu nebo sídla, kromě daní z nemovitostí a silniční daně v mezinárodním provozu,



princip daňové spravedlnosti – zdanění se týká všech, a to podle užitku nebo podle schopnosti daňové úhrady,



princip daňové neutrality – účinek daní na chování daňových subjektů, např. aby se daňové subjekty nerozhodovaly jen podle daňových aspektů podnikání,



princip zákonnosti – daně lze ukládat jen na základě zákona,



princip priority mezinárodních dokumentů – např. pokud má některý stát příznivější podmínky pro daňový subjekt, uplatní se.42

Soustavu poplatků tvoří celostátní poplatky, které vybírají soudy (soudní poplatky), celostátní poplatky, které vybírají orgány veřejné správy (správní poplatky), zvláštní dávky poplatkového charakteru, které stojí mimo katalog správních poplatků (např. dávky ve spojitosti s užíváním dálnic či s ochranou životního prostředí) a místní poplatky.43 Objekt soudních poplatků tvoří poplatky

GRÚŇ, Ľ. Finanční právo a jeho instituty: úvod do problematiky. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 119 42 GRÚŇ, Ľ. Finanční právo a jeho instituty: úvod do problematiky. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 126 43 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 36 41

20

vybírané za řízení před soudy České republiky. Tyto poplatky mají sloužit k úhradě zvláštního nákladu soudního orgánu, který byl vyvolán žádostí subjektu (úhradová funkce). Vedle úhradové funkce je ale nutné zachovat princip dostupnosti, který stanovuje, že řízení před soudem má být pro žadatele finančně dostupné, aby bylo reálně možné uplatnit svá práva. Předmětem poplatku jsou úkony prováděné soudy a úkony správy soudu, které vymezuje sazebník, který tvoří přílohu zákona (poplatky za úkony). Dále pak jsou předmětem poplatku řízení před soudy České republiky, a to v případech uvedených v sazebníku (poplatky za řízení).44 Zpoplatnění některých úkonů správních orgánu má za účel, obdobně jako je tomu u soudních poplatků, aby žadatel přispěl na činnost orgánu uskutečňovanou v jeho zájmu, tj. aby tyto náklady nenesli všichni občané. Dalším z důvodů, proč správní poplatky existují, je omezení zátěže státní správy zbytečnými podáními. Jejich výše ale musí být stanovena tak, aby bylo možné získat potřebná rozhodnutí, tj. řízení musí zůstat z hlediska výše poplatků pro poplatníka dostupné. Předmět zpoplatnění tvoří správní řízení upravené zvláštním právním předpisem a další činnost správního úřadu související s výkonem státní správy. Úkony podléhající zpoplatnění jsou vymezeny v jednotlivých položkách sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona.45 Místní poplatky tvoří takové poplatky, o jejichž vybírání si rozhodují samy obce v rámci samostatné působnosti na základě zákonného zmocnění. Jsou regulovány zákonem č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Obec nemusí vybírat všechny poplatky, ke kterým má zmocnění v zákoně. Je na zastupitelstvu, aby rozhodlo, zda a v jaké výši poplatky bude vybírat. Místní zastupitelstvo si samo ve své obecní vyhlášce stanoví sazbu poplatku, podmínky placení a případné osvobození. Vyhláška však nesmí překračovat zákonné zmocnění jak do druhu poplatků, tak i do maximální výše poplatkové povinnosti apod. Není ani možné samovolně rozšířit oblast činností, které lze zatížit místním poplatkem, nad rámec stanovený zákonem. Příjmy z lokálních daní však tvoří nezanedbatelnou část příjmů obecních rozpočtů a tyto platby jsou pro poplatníky stejně závazné jako jiné daňové povinnosti.46 Fiskální funkce však není jedinou funkcí těchto plateb. Významnou roli mají i regulační rysy či ochranné prvky BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 347 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 350 46 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 78 44 45

21

(zajištění ochrany určitého území) jednotlivých poplatků. Na rozdíl od soudních a správních poplatků, které jsou jednotně stanoveny pro celou repliku, zákon o místních poplatcích vymezuje pouze druhy poplatků, jejich základní prvky a maximální hranice. Obec na základě zhodnocení situace ve svém obvodu rozhoduje, které z místních poplatků na svém území zavede. Skladbou místních poplatků obec může účinně ovlivňovat množství či skladbu podnikatelské činnosti na jejím území, regulovat pořádek v obci apod.47 V České republice jsou zavedeny a vybírány i další poplatky, které nelze podřadit pod místní, soudní ani správní poplatky. Jedná se o obligatorní nebo fakultativní příjmy, které plynou do některého veřejného rozpočtu. Krom plateb na sociální pojištění se nejedná z pravidla o příjmy, které by dokázaly rozhodujícím způsobem ovlivnit rozpočtové hospodaření státu. I když je jejich význam nesrovnatelný s významem daní, mohou tyto platby být pro jejich poplatníky významnou položkou. Jde hlavně o ekologické poplatky a o poplatky spojené s užíváním silnic a dálnic. Dnes již zrušený zákon o soustavě daní, který tvořil jeden ze základů české daňové reformy 90. let, předpokládal zavedení daní k ochraně životního prostředí. Protože tyto daně dosud zavedeny nebyly, plní jejich účel, vedle určitých speciálních ustanovení v existujících daňových zákonech, některé ekologicky zaměřené povinné platby. Tyto platby nemají jednotná označení. Jejich jednotícím prvkem je, že finančně postihují ty subjekty, které konkrétním způsobem využívají či zatěžují životní prostředí. Na evropské úrovni se objevila snaha zavést jednotnou ekologickou daň, avšak tento pokus příliš neuspěl a jednotlivé členské státy Evropské unie dále zatím postupují v této oblasti samostatně.48 Avšak dávky, které se podobají ekologickým daním, jsou již dnes vybírány ve formě poplatků, které tvoří příjmy Státního fondu životního prostředí České republiky. 49 Zde je ovšem nutné podotknout, že tyto poplatky mnohdy netvoří jen příjmy tohoto fondu, ale určitá procentuální část bývá odváděna také do rozpočtu obcí, což z nich tvoří jeden z dalších zdrojů obecních příjmů. Do veřejných rozpočtů jsou určeny i platby, které vznikají na základě sankcí. Nejčastěji se jedná o pokuty.50

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 353 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 432 49 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 84 50 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 432 47

48

22

3.2 Historický vývoj Po zániku Rakousko-Uherska a vzniku Československé republiky v roce 1918 nebylo možné radikálně vyměnit rakouské právní předpisy za nové. To platilo i o právních předpisech, které se týkaly poplatků. V převzaté soustavě poplatků tvořily základ poplatky trvalého charakteru, konkrétně soudní, správní a obecní poplatky. Poplatkový zákon vydaný roku 1850 ve znění novel zůstal víceméně zachován, s postupem času docházelo jen k dílčím úpravám. Československá republika v prvním desetiletí své existence měla zpoplatněna všechna právní řízení, která byla určena zákonem jako předmět zpoplatnění; vydání osvědčení o skutečnostech, které měly způsobilost být důkazním prostředkem; knihy obchodníků, živnostníků a průmyslníků; veškeré majetkové převody pro případ smrti; a určité v zákoně uvedené jednání a spisy.51 Relativně samostatný institut tvořily v tomto období dávky (z přechodného ubytování, ze psů apod.). I když terminologie nebyla jednotná, je možno konstatovat, že poplatky byly vybírány za úřední úkony, zatímco dávky byly vybírány na základě jiných skutečností, přičemž svým charakterem měly blíže daním. Konsolidaci a sjednocení poplatkové agendy přinesl zákon č. 32/1946 Sb. z. a n., o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů. Dle § 1 tohoto zákona bylo určeno, že pro některé poplatky platily

výlučně

právní předpisy

československého státu vydané do 29. 9. 1938 včetně, a následně až právní předpisy vydané od 5. 5. 1945, v zákoně však byly z tohoto pravidla uvedeny výjimky a změny. Až do roku 1951 byly v Československé republice vybírány různorodé platby za činnost orgánů státní správy. Právní úprava těchto plateb byla obsažena v nepřehledné řadě právních předpisů, které byly z části převzaté z Rakouska-Uherska

a

z části

z vytvořené

v období

předmnichovské

Českoslovesnké republiky. Jejich sloučení se podařilo uskutečnit až v roce 1951. Mezi lety 1950 a 1951 bylo poplatkové právo zásadním způsobem přestavěno. Především byly odstraněny drobné poplatky a dávky, které nejen vyžadovaly značnou administrativu, ale i díky své mnohostrannosti ztěžovaly vybavování občanských záležitostí. Tato změna byla provedena zákonem č. 169/1950 Sb., o

GRÚŇ, Ľ. Finanční právo a jeho instituty: úvod do problematiky. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 178 51

23

zrušení některých poplatkových předpisů, který byl účinný od 1. 1. 1951. Tento zákon zrušil veškerá ustanovení poplatkového zákona, ve znění předpisů ho měnících a doplňujících, a všechny jiné předpisy, které se týkaly stejné oblasti. Nově vytvořená poplatková soustava se skládala ze správních, soudních, notářských, arbitrážních a místních poplatků, a předurčila tak strukturu klasifikace poplatků na několik dalších desetiletí. Místní poplatky tvořily součást soustavy poplatků. Pojem místní poplatky v naší rozpočtové soustavě označuje skupinu poplatků, které spravují orgány místní samosprávy jako své rozpočtové příjmy. V roce 1953 nahradily do té doby používaný složitý systém převzatý ještě z období předmnichovské ČSR, který tvořilo 35 různých povinných plateb, které vybíraly národní výbory.52 Zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, rámcově upravoval předchůdce dnešních místních poplatků. Poplatky v tomto zákoně byly členěny na obligatorní (lázeňský poplatek, poplatek z bytů, poplatek ze psů) a poplatky fakultativní (poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z přechodného ubytování), které byly vybírány jen na základě usnesení místního (městského, obvodního) národního výboru, po projednání s nadřízeným národním výborem a občany.53 Několik významných faktorů poznamenalo další období vývoje právní úpravy poplatků. Prvním z těchto faktorů byla změna společenských a politických poměrů následující listopadové události roku 1989. Některé změny v poplatkové soustavě byly uskutečněny v souvislosti s přijatou koncepcí zavedení nové daňové soustavy. Za druhé, v roce 1992 došlo ještě za podmínek bývalé Československé federativní republiky k implementaci některých poplatků (tzv. ekologické poplatky: poplatek za uložení odpadů a poplatek za znečišťování ovzduší), které nebylo možné jednoznačně zařadit ani do jedné ze základních skupin poplatků, protože představovaly svým způsobem symbiózu několika konstrukčních principů poplatkové soustavy. Změna státoprávního uspořádání byla druhým zásadním faktorem, který měl vliv na vývoj právní úpravy poplatků. Východiskovým momentem nové soustavy poplatků a daní se na Slovensku stala Ústava Slovenské republiky, která byla GRÚŇ, Ľ. Finanční právo a jeho instituty: úvod do problematiky. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 179 - 181 53 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Finanční právo a finanční správa: úvod do problematiky. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 301 52

24

publikovaná pod číslem 460/1992 Zb. Čl. 59 této ústavy říká: „daně a poplatky jsou státní a místní,“ a dále pokračuje, „daně a poplatky lze ukládat jen zákonem nebo na základě zákona“. To v hrubých obrysech jejího původního členění předurčilo současnou konstrukci poplatkové soustavy, i když v zúžené podobě, protože zůstalo zachováno základní kritérium jejich členění podle vybírajícího úseku státní nebo místní samosprávy, nebo podle rozpočtu, do kterého plynou.54 Na začátku 90. let je pro většinu poplatků zlomovým obdobím 1. leden 1993, den vzniku samostatné České republiky a Slovenské republiky. V roce 1990 prošly novou úpravou i místní poplatky. Výnos z těchto poplatků byl nasměrován do obecních rozpočtů. Obec tyto poplatky zaváděla obecní vyhláškou a následně vykonávala jejich správu.55 Zákon o místních poplatcích byl prvním ze zákonů, který po roce 1989 nově upravoval daňové a poplatkové vztahy, a zahájil tak reformu naší daňové soustavy. Z původních v zákoně obsažených devíti poplatků, se do současné doby zachovalo pouze šest, ale přibylo několik nových místních poplatků. Zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, byl zrušen dislokační poplatek, který byl vybírán do konce roku 1992. Zákon č. 42/1994 Sb. s účinností od 1. 7. 1994 zrušil poplatek z reklamních zařízení a poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků. Naopak, v roce 1997, zákon č. 305/1997 Sb. zavedl nový poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj. Maximální výše tohoto poplatku byla následně upravena v průběhu roku 1998 ve spojitosti se změnou zákona o loteriích a jiných obdobných hrách. Další změny byly provedeny v roce 2001 s tím, že datum účinnosti těchto změn bylo stejné jako datum účinnosti zákonů, se kterými byly tyto platby spojené, tj. k 1. lednu 2002. Jednalo se o nové poplatky vybírané od občanů z titulu likvidace komunálního odpadu a dále poplatky, které reagovaly na zhodnocení stavebního pozemku vybudováním stanovených zařízení z obecních prostředků.

Není

tak

vyloučena

možnost

zavést

další

místní

poplatky

prostřednictvím zákonů upravujících různé sféry správy státu.56

GRÚŇ, Ľ. Finanční právo a jeho instituty: úvod do problematiky. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 181 55 GRÚŇ, Ľ. Finanční právo a jeho instituty: úvod do problematiky. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 183 56 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 353 54

25

3.3 Současný přehled Již francouzská ústava z roku 1791 přijala za svou zásadu, že povinnost něco konat nebo něco plnit, může být uložena pouze zákonem. Tuto zásadu respektuje i ústavní pořádek České republiky, který je organicky doplňován Listinou základních práv a svobod. Daňové i poplatkové povinnosti je možné stanovit pouze zákonem. 57 Soustavu místních poplatků upravuje v současné době zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Obecné náležitosti správy a výběru těchto poplatků upravuje v současné době také zákon 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákona o místních poplatcích mohou obce v současné době vybírat tyto místní poplatky: 

Poplatek ze psů,



poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt,



poplatek ze vstupného,



poplatek z ubytovací kapacity,



poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst,



poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů,



poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.

Tento výčet je taxativní.58 Podle RADVANA můžeme mezi tzv. ekologické poplatky (tzn. dávky podobné ekologickým daním tak, jak je známe z mnoha zemí evropského kontinentu) zařadit např. poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních, poplatek za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, poplatky dle zákona o odpadech, odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a poplatky za odběr podzemních vod. Tyto poplatky z většiny tvoří příjmy Státního fondu životního prostředí České republiky.59

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 345 Zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. § 1 59 MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007. s. 84 57

58

26

Naproti tomu PEKOVÁ uvádí, že ekologické daně mají charakter daní spotřebních, ale mají určitá specifika zdanění. Mezi ekologické daně se tak řadí daň z pevných paliv, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a daň z elektřiny.60 RADVAN ale uvádí, že se v některých textech dává přednost termínu energetická daň před pojmem ekologická daň, neboť je tento pojem více zažitý. Jakkoliv jsou dle jeho názoru do českého právního řádu zaváděny tzv. ekologické daně, prvky ekologické daně podle něj splňuje jen daň z pevných paliv. Ostatní pak pouze obsahují určité ekologické prvky a nenachází se zde žádný podstatný vliv na životní prostředí.61

PEKOVÁ, J. Veřejné finance: úvod do problematiky. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008. s. 338 61 RADVAN, M., P. MRKÝVKA, I. PAŘÍZKOVÁ a D. ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 428 60

27

4 Platby s ekologickým dopadem Jak už z názvu práce vyplývá, zajímaly mě pouze ty platby, jež jsou příjmem obce a směřují tedy do obecního rozpočtu. Tyto příjmy lze rozdělit do několika kategorií. Pro účely mé práce jsem tedy jednotlivé platby rozdělil podle určitých činností, jíchž se týká více zákonů, a dají se tudíž zařadit do několika složek životního prostředí. První kategorií jsou příjmy související s nakládáním s odpady, dále pak uvádím příjmy související s nerostnými zdroji, následuje kategorie příjmů v souvislosti s půdním fondem a poslední kategorií jsou příjmy ostatní. Tato kategorie zahrnuje všechny ostatní platby, které nelze zařadit do žádné z předcházejících kategorií. Pouze několik z těchto příjmů je účelově vázaných, tzn. lze je použít pouze k ochraně životního prostředí, případně k jiným účelům specifikovaným zákonem. Tyto výjimky tvoří například poplatky související s nakládáním s odpady, nebo poplatek za znečišťování ovzduší malými stacionárními zdroji.

4.1 Příjmy související s nakládáním s odpady Do této skupiny lze zahrnout platby, jež jsou vybírány na základě tří zákonů. Dle zákona o odpadech je možné vybírat poplatek za ukládání odpadu na skládky, úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, případně poplatek za komunální odpad. Na základě atomového zákona se poté jedná odvod na jaderný účet, respektive příspěvek obcím z jaderného účtu. Třetím zákonem je zákon o místních poplatcích, na základě kterého lze uložit místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.

4.1.1 Poplatky dle zákona o odpadech V roce 1992 byly zavedeny zákonem č. 62/1992 Sb., o poplatcích za uložení odpadů, ve znění pozdějších předpisů, poplatky za ukládání odpadů. Byla zde determinována povinnost platit poplatky za ukládání odpadů na skládkách. Novou právní úpravou byl poté zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, platný ve znění

28

pozdějších předpisů. Ten platil do konce roku 2001. Od 1. 1. 2002 je účinný nový zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.62 Tento zákon upravuje dle svého § 1: „pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání, práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství“. Zákon definuje odpad jako movitou věc, jež se určitá osoba zbavuje, případně má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Zároveň tento odpad přísluší do některé ze skupin odpadů, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu o odpadech. Pro účely zákona o odpadech jsou zde definovány i určité pojmy. Nebezpečný odpad, jako odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností. Ty jsou uvedeny v příloze č. 2. Komunálním odpadem je pak veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob. Ten je uveden v Katalogu odpadů. Výjimku zde tvoří odpady vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Další kategorií odpadů je odpad podobný komunálnímu. Tím se rozumí veškerý odpad, jenž vzniká na území obce při činnosti podnikajících fyzických a právnických osob. Také je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů. Důležitým pojmem je také nakládání s odpady, pod kterým zákon rozumí například shromažďování, sběr, výkup, využití a odstranění odpadů atd. Každého, při jehož činnosti vzniká odpad, lze označovat jako prvotního původce odpadů. Původcem odpadů se poté rozumí právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, při jejichž činnosti vznikají odpady, případně ty osoby, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů. Původcem odpadů je také obec, a to od okamžiku, kdy fyzická osoba odloží odpad na místě určeném k odložení tohoto odpadu. Obec se také stává jeho vlastníkem. Zákon také definuje skládku, pod kterou rozumí určité zařízení zřízené v souladu se zvláštním právním předpisem určené ke skladování odpadů včetně zařízení, které provozuje původce odpadů za účelem odstraňování vlastních odpadů.63

62 63

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 437 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. § 1 - 4

29

Prvotní původce odpadů může nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a jinými předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Původce odpadů má povinnost platit poplatky za ukládání odpadů na skládky. Tuto povinnost provádí způsobem a v rozsahu stanoveném v zákoně o odpadech.64 Dle tohoto zákona je původce za ukládání odpadů na skládky povinen platit poplatek. Ten platí i původce, který sám provozuje skládku a tato je na jeho vlastním

pozemku.

Poplatky

nejsou

placeny

za

ukládání

odpadů

jako

technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Tento poplatek se skládá ze dvou složek. Základní složky, která se platí za uložení odpadu, a rizikové složky, jež je placena za uložení nebezpečného odpadu. Poplatek je vybírán od původce provozovatelem skládky, a to při uložení odpadů na skládku. Provozovatel potvrzuje původci vybrání poplatku. Provozovatel dále odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku. Odvod provádí vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. Současně jej informuje o dlužných poplatcích. Pokud není poplatek zaplacen ve stanovené výši, je původci uložena povinnost zaplatit poplatek krajským úřadem, který vydal souhlas k provozování skládky. Děje se tak rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky, a to v rozsahu stanoveném zákonem o odpadech. Pokud je původcem obec a odpad je uložen na skládku, která je na katastrálním území této obce, nevybírá se základní složka poplatku. Povinnost zaplatit poplatek uloží provozovateli skládky krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, jestliže ten neodvedl obci nebo Státnímu fondu životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě. Tato povinnost se uloží rozhodnutím na návrh příjemce poplatku.65 Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. Pokud skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se příjem podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. Riziková složka je příjmem Státního fondu životního prostředí. Výše sazby základní i

64 65

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. §14 - 16 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. § 45 - 47

30

rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu o odpadech.66 Základní sazba poplatku za ukládání odpadů je odlišná podle toho, zda se jedná o uložení nebezpečného odpadu nebo komunálního a ostatního odpadu. V případě nebezpečného odpadu sazba činí 1 700 Kč/t za kalendářní rok. Co se týče komunálního a ostatního odpadu, činí v tomto případě sazba 500 Kč/t za kalendářní rok.67 Obec může v samostatné působnosti stanovit systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území včetně jejich biologicky rozložitelné složky a systému nakládání se stavebním odpadem, a to formou obecně závazné vyhlášky obce. Na základě tohoto systému může vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob. Tato úhrada je vybírána na základě smlouvy, která musí být písemná a musí obsahovat výši úhrady. Pokud je stanovena tato úhrada, nemůže být stanoven poplatek za komunální odpad ani místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle zákona o místních poplatcích.68 Obecně závaznou vyhláškou lze také stanovit a vybírat poplatek za komunální odpad, jenž vzniká na obecním území a jenž je příjmem obce. Tento poplatek také nelze stanovit současně s místním poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle zákona o místních poplatcích, ani pokud je již vybírána úhrada zmíněná výše. Poplatníkem je každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Plátcem poplatku je ovšem vlastník nemovitosti, kde tento komunální odpad vzniká. Pokud se jedná o budovu, ve které je zřízeno společenství vlastníků jednotek, je plátcem společenství. Poplatek je poté rozúčtován plátcem na jednotlivé poplatníky. Pokud není poplatek uhrazen včas nebo ve správné výši, je tato skutečnost oznámena plátcem obci, která na tomto základě vyměří poplatek platebním výměrem. Poplatek má maximální výši, která je stanovena podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. § 48 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. příloha č. 6 68 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. § 17 66 67

31

nádob určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu. V tomto poplatku jsou často zahrnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání odpadu.69

4.1.2 Poplatky dle zákona o místních poplatcích Od účinnosti novely zákona o místních poplatcích, tj. od 1. 1. 2002, se v obcích zavádí pro občany místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Tato novela má řešit příspěvek obyvatel obcí na náklady, které jsou průvodním jevem v souvislosti s likvidací komunálního odpadu. Před touto novelou probíhalo vybírání určitých částek v souvislosti s touto činností na základě smluv mezi obcí a občany v daném místě. Co se týkalo podnikatelských subjektů, byla otázka plateb v zákoně řešena jednoznačně. Ovšem u nepodnikatelských subjektů tomu tak nebylo. Z tohoto důvodu byla zvolena forma místního poplatku, který by měl situaci vyřešit.70 Na základě zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, platí tento poplatek fyzické osoby, a to na základě trvalého pobytu. Poplatek platí osoba, která má v obci trvalý pobyt, které byl podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů, která podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky pobývá na území České republiky přechodně po dobu delší 3 měsíců, které byla udělena mezinárodní ochrana podle zákona upravujícího azyl nebo dočasná ochrana podle zákona upravujícího dočasnou ochranu cizinců. Pokud existuje stavba určená k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, platí tento poplatek ta fyzická osoba, která má nemovitost ve vlastnictví, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu. Pakliže existuje více vlastníků takovéto nemovitosti, jsou povinni platit poplatek společně a nerozdílně. Tento poplatek může platit jedna osoba, pokud více fyzických osob tvoří domácnost. Jestliže osoby žijí společně v rodinném nebo bytovém domě, může poplatek platit také správce nebo vlastník. Poplatek je placen obci, na jejímž území

69 70

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. § 17a BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 360

32

je fyzická osoba hlášena k pobytu. Pokud se jedná o nemovitost, ve které není hlášena žádná osoba, pak se poplatek platí obci, na jejímž území se nachází stavba určená k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům. Sazba poplatku se skládá ze dvou částí. Z částky až 250 Kč za poplatníka za kalendářní rok a z částky, která je stanovená na základě skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu dle předchozího kalendářního roku ve výši až 750 Kč za poplatníka za kalendářní rok. V poměrné výši je poplatek placen v případě, že se změní místo pobytu fyzické osoby nebo se změní vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu v průběhu kalendářního roku. Výše odpovídá počtu kalendářních měsíců, po které osoba trvale pobývala v obci, nebo po které vlastnila nemovitost v příslušném kalendářním roce. Rozhodný stav se počítá k poslednímu dni měsíce, ve kterém došlo ke změně.71

4.1.3 Poplatek dle „atomového“ zákona Poplatek neboli odvod na jaderný účet je vybírán na základě zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nejedná se přímo o poplatek vybíraný obcí, ale vzhledem k poskytovaným příspěvkům obcím, na jejichž katastrálním území se nachází úložiště radioaktivních odpadů lze tento odvod zařadit pod ekologické platby směřující do obecního rozpočtu. Dle svého § 1 atomový zákon upravuje „podmínky zajištění bezpečného nakládání s radioaktivními odpady“. Zákon zavádí určité základní pojmy. Radioaktivním odpadem se rozumí látky, předměty nebo zařízení obsahující radionuklidy nebo jimi kontaminované, pro něž se nepředpokládá další využití. Skladování radioaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva je poté předem časově omezené umístění radioaktivních odpadů do určených prostorů, objektů nebo zařízení. Ukládáním těchto radioaktivních odpadů je jejich trvalé umístění do prostorů, objektů nebo zařízení bez úmyslu jejich dalšího přemístění a úložištěm

71

Zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. § 10b

33

radioaktivních odpadů poté prostor, objekt nebo zařízení na povrchu nebo v podzemí sloužící k jejich ukládání.72 Za původce radioaktivních odpadů můžeme označit vlastníka radioaktivních odpadů, případně jinou fyzickou nebo právnickou osobu, která nakládá s věcí vlastníka tak, že při její činnosti vznikají radioaktivní odpady. Původce nese veškeré náklady spojené s jejich nakládáním od jejich vzniku až po jejich uložení. Za bezpečné ukládání všech radioaktivních odpadů ručí stát. Pro zajištění této činnosti je Ministerstvem průmyslu a obchodu zřízena Správa. Její činnosti jsou financovány z prostředků jaderného účtu, což je zúročitelný účet vedený u České národní banky. Předmětem činnosti Správy je především také nakládání s radioaktivními odpady, správa odvodů podle podle § 27 atomového zákona, vypracování návrhů na stanovení odvodů plátců na jaderný účet a poskytování příspěvků obcím.73 Mezi příjmy jaderného účtu můžeme zařadit prostředky získané od původců radioaktivních odpadů, úroky z jaderného účtu, výnosy z operací s prostředky jaderného účtu na finančním trhu, příjmy Správy a platby zprostředkované Správou a dotace, dary, granty a jiné příjmy. Původci povinně odvádějí na prostředky ke krytí nákladů na uložení radioaktivních odpadů. Tyto prostředky jsou shromažďovány na jaderném účtu formou odvodů. Výše odvodů je stanovována na základě předpokládaných nákladů na činnosti zajišťované Správou a podílu jednotlivých původců na celkovém vzniku radioaktivních odpadů. Odvody se platí zálohově nebo jednorázově. Zálohově jsou odvody placeny měsíčně ze základu odvodu, kterým je u původců provozujících jaderné elektrárny roční výroba elektrické energie měřená na svorkách generátoru a u původců provozujících výzkumné jaderné reaktory s odvodem tepla vyšším než 0,1 megawatthodiny roční výroba tepelné energie. Výše zálohy je odvozována z výroby v daném měsíci a sazby odvodu stanovené nařízením vlády. Jednorázově jsou odvody placeny původci malého množství radioaktivních odpadů. Odvody jsou placeny ve výši stanovené nařízením vlády podle podmínek pro přijetí radioaktivních odpadů k uložení nebo skladování. Výše odvodu je každoročně zvyšována, maximálně ovšem o 7 % oproti předcházejícímu roku. Původci malého Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 1 - 2 73 Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 24 - 26 72

34

množství platí odvod při převzetí radioaktivních odpadů Správou. Výše a způsob odvádění prostředků na jaderný účet je stanovován vládním nařízením.74 Tyto odvody upravuje nařízení vlády č. 416/2002 Sb., kterým se stanoví výše odvodu a způsob jeho placení původci radioaktivních odpadů na jaderný účet a roční výše příspěvku obcím a pravidla jeho poskytování, ve znění pozdějších předpisů. Základem odvodu, jenž platí původci provozující jaderné elektrárny, je roční výroba elektrické energie měřená na svorkách generátoru. Sazba tohoto odvodu činí 50 Kč za každou megawatthodinu. Základem odvodu, jenž platí původci provozující výzkumné jaderné reaktory s odvodem tepla vyšším než 0,1 megawatthodiny, je roční výroba tepelné energie. Zde činí sazba odvodu 15 Kč za každou tepelnou megawatthodinu. Odvod je placen zálohově za každý kalendářní měsíc. Odvod placený původci malého množství odpadů činí 15 360 Kč za jednu standardní ukládací jednotku o obsahu 216 l, neboli sud, splňující ke dni převzetí podmínky přijatelnosti k uložení nebo 17 140 Kč za jeden sud, nesplňující ke dni převzetí podmínky přijatelnosti k uložení stanovené Úřadem, ale splňující podmínky skladování. Částky jednorázových odvodů se zvyšují každý rok o 6 % oproti předcházejícímu roku.75 Příspěvek z jaderného účtu náleží dle § 27 atomového zákona obci: „na jejímž katastrálním území je stanoveno průzkumné území pro zvláštní zásah do zemské kůry k ukládání radioaktivních odpadů v podzemních prostorech, stanoveno chráněné území pro zvláštní zásah do zemské kůry k ukládání radioaktivních odpadů

v

podzemních

prostorech

nebo

povoleno

provozování

úložiště

radioaktivních odpadů“. Pokud obci náleží příspěvek za stanovené zvláštní území nebo povolené provozování úložiště, nenáleží jí příspěvek za stanovené chráněné území. Příspěvek z jaderného účtu může činit maximálně 4 000 000 Kč za rok. Vláda stanoví nařízením pravidla pro poskytování příspěvku a výši příspěvku. 76 Roční výši a pravidla poskytování příspěvku obcím také upravuje nařízení vlády č. 416/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Obec obdrží z jaderného účtu příspěvek ve výši 3 000 000 Kč ročně, jestliže je na jejím katastrálním území Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 27 75 Nařízení vlády č. 416/2002 Sb., kterým se stanoví výše odvodu a způsob jeho placení původci radioaktivních odpadů na jaderný účet a roční výše příspěvku obcím a pravidla jeho poskytování, ve znění pozdějších předpisů. § 1 - 2 76 Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 27 74

35

úložiště radioaktivních odpadů, nebo chráněné území pro zvláštní zásah do zemské kůry k ukládání radioaktivních odpadů v podzemních prostorech. Obec, na jejímž území je stanoveno průzkumné území, získá příspěvek ve výši 600 000 Kč ročně, a dále příspěvek ve výši 0,30 Kč ročně za každý m2 katastrálního území obce, na němž je průzkumné území stanoveno. Obec musí do 30 dnů po obdržení příspěvku písemně informovat Správu, na jaké prospěšné činnosti obce hodlá tento příspěvek použít a též informuje Správu, na jakou činnost byl příspěvek použit za předchozí rok.77

4.2 Příjmy související s nerostnými zdroji Dle článku 7 Ústavy: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“ Příjmy související s nerostnými zdroji mohou být vybírány na základě zákona o geologických pracích a na základě horního zákona. Patří zde poplatek za oprávnění provádět ložiskový průzkum, roční úhrada z dobývacího prostoru a roční úhrada z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách nebo vyhrazených nerostů po jejich úpravě a zušlechtění, provedeném v souvislosti s jejich dobýváním.

4.2.1 Poplatky dle zákona o geologických pracích Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, ve svém § 1 vymezuje předmět zákonné úpravy. „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje podmínky pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, jejich kontrolu a sankce“.78 Geologické práce jsou definovány jako geologický výzkum a geologický průzkum, který zahrnuje např. zkoumání a zobrazování vývoje a složení geologické stavby území a jejich zákonitostí, vyhledávání a průzkum ložisek nerostů, ověřování jejich zásob a zpracovávání geologických podkladů pro jejich využívání a ochranu nebo vyhledávání a průzkum zdrojů podzemních vod včetně přírodních vod léčivých. Geologický průzkum jsou poté účelově zaměřené geologické práce. Podle účelu prací se člení na ložiskový, průzkum pro zvláštní zásahy do zemské kůry, Nařízení vlády č. 416/2002 Sb., kterým se stanoví výše odvodu a způsob jeho placení původci radioaktivních odpadů na jaderný účet a roční výše příspěvku obcím a pravidla jeho poskytování, ve znění pozdějších předpisů. § 4 78 Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. § 1 77

36

hydrogeologický,

inženýrsko-geologický a

průzkum

geologických

činitelů

ovlivňujících životní prostředí.79 Ložiskový průzkum je možné provádět pouze na průzkumném území, které je stanoveno právnické osobě nebo fyzické osobě s oprávněním k hornické činnosti. Na průzkumném území poté získává zadavatel výhradní právo na vyhledávání a průzkum výhradního ložiska. Hranice průzkumného území na povrchu vytvářejí uzavřený geometrický obrazec s přímými stranami. Jeho vrcholy jsou dány souřadnicemi v platném souřadnicovém systému. Podpovrchové hranice jsou dány svislými rovinami procházejícími stranami povrchového obrazce. Toto území je stanoveno za účelem vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska. V rozhodnutí se poté souřadnicemi vymezí území, popřípadě výhradní ložisko, pro jehož průzkum se toto průzkumné území stanoví. Také se zde stanoví doba platnosti území a podmínky pro provádění prací. Jestliže se průzkumné území nachází na katastrálním území více obcí, vymezí se zde i podíl jednotlivých obcí v km2.80 Na základě tohoto rozhodnutí hradí zadavatel poplatek za oprávnění provádět ložiskový průzkum. Výše poplatku je odvozována z plochy průzkumného území. V prvním roce činí 2 000 Kč za každý i započatý rok a km2. Každý další rok se poté zvyšuje o 1 000 Kč za každý km2. Poplatek je za první rok splatný do tří měsíců od začátku platnosti stanovení průzkumného území. Pro další roky poté vždy v ročním intervalu, a to od začátku platnosti stanovení průzkumného území. Tento poplatek je příjmem obce, na jejímž území se průzkumné území nachází. Zadavatel poplatek rozdělí podle poměru ploch průzkumného území nacházejících se na území jednotlivých obcí, jestliže se toto nachází na katastrálním území více obcí.81

4.2.2 Poplatky dle „horního“ zákona Jednou z oblastí právní úpravy plateb spojených s životním prostředím je ochrana pozemků, na kterých dochází k těžbě surovin. Novelou horního zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů, jež byla přijata v roce 1991, jsou od roku 1993 vybírány úhrady za činnost spojenou s těžební činností. Zákon rozlišuje roční úhradu z dobývacího prostoru a

Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. § 2 Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. § 4 – 4a 81 Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. § 4b 79

80

37

roční úhradu z vydobytých nerostů nebo nerostů po jejich úpravě a zušlechtění, provedeném v souvislosti s jejich dobýváním.82 Účelem horního zákona je dle jeho § 1: „stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství, zejména při vyhledávání a průzkumu, otvírce, přípravě a dobývání ložisek nerostů, úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto činnostech“. Za nerosty jsou považovány tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry. Zákon také taxativně stanovuje, co se za nerosty nepovažuje. Jde například o vody s výjimkou mineralizovaných vod, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, rašelinu nebo kulturní vrstvu půdy, která je vegetačním prostředím rostlinstva. Nerosty se dělí na vyhrazené a nevyhrazené. Vyhrazené nerosty jsou opět taxativně stanoveny a patří mezi ně například radioaktivní nerosty, všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu, kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli nebo technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny. Nevyhrazenými nerosty jsou poté všechny ostatní. Dle tohoto zákona je dále ložiskem nerostů přírodní nahromadění nerostů. Ložiskem nerostů je také základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, jež vznikly hornickou činností a obsahují nerosty. Ložiska vyhrazených nerostů pak tvoří nerostné bohatství České republiky, které je v jejím vlastnictví. Jestliže se na určitém místě vyskytuje vyhrazený nerost v množství a jakosti, které umožňují důvodně očekávat jeho nahromadění, vydá Ministerstvo životního prostředí osvědčení o výhradním ložisku. Ložiska nevyhrazených nerostů jsou součástí pozemku.83 Stanovením dobývacího prostoru na základě žádosti vzniká oprávnění k dobývání výhradního ložiska. Zahájit dobývání lze však až po vydání povolení obvodním báňským úřadem. § 25 horního zákona uvádí, že: „dobývací prostor se stanoví na základě výsledku průzkumu ložiska podle rozsahu, uložení, tvaru a mocnosti výhradního ložiska se zřetelem na jeho zásoby a úložní poměry tak, aby ložisko mohlo být hospodárně vydobyto“. Tento prostor v sobě může zahrnovat i více výhradních ložisek, nebo pouze část ložiska. Dobývací prostor je stanoven pro dobývání výhradního ložiska určitého nerostu, nebo skupiny nerostů.84

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 441 Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). § 1 – 7 84 Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). § 24 – 25 82 83

38

Organizace provádějící dobývání výhradního ložiska musí zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční úhradu z dobývacího prostoru. Tato se platí za každý i započatý hektar plochy dobývacího prostoru. Výše úhrady z dobývacího prostoru se pohybuje od 100 Kč až do 1 000 Kč na hektar. Tato výše je odstupňována vzhledem ke stupni ochrany životního prostředí dotčeného území a charakteru činnosti prováděné v dobývacím prostoru a jejímu dopadu na životní prostředí. Výše je stanovena vládním nařízením. Úhradu převádí obvodní báňský úřad obci, na jejímž území se dobývací prostor nachází a stává se tak příjmem obce. Nachází-li se prostor na území více obcí, je příjem rozdělen podle poměru částí dobývacího prostoru na území jednotlivých obcí. Povinnost úhrady začíná kalendářním rokem, který následuje po roce stanovení dobývacího prostoru. Tato povinnost úhrady končí zrušením dobývacího prostoru. Organizace provádějící těžbu musí zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční úhradu z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách nebo vyhrazených nerostů po jejich úpravě a zušlechtění, provedeném v souvislosti s jejich dobýváním. Výše této úhrady činí nejvýše 10 % z tržní ceny vydobytých nerostů, přičemž rozhodná je průměrná tržní cena v roce vydobytí nerostů. V odůvodněných případech, zejména pro podporu hornické činnosti a v zájmu využívání nerostného bohatství, může být na žádost organizace tato úhrada snížena, popřípadě může dojít i k osvobození od této úhrady. Muže tak provést Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Českým báňským úřadem, s Ministerstvem životního prostředí České republiky a v součinnosti s dotčenými orgány státní správy a se souhlasem obcí, jejichž území jsou dotčena. Z výnosu je převedeno 25 % do státního rozpočtu České republiky a zbývajících 75 % převede obvodní báňský úřad do rozpočtu obce. Povinnost úhrady začíná kalendářním rokem následujícím po roce stanovení dobývacího prostoru.85

4.3 Příjmy související s půdním fondem Do této skupiny plateb řadíme několik příjmů, které závisí na tom, o jaký typ půdy se jedná. Rozlišujeme zemědělskou půdu a lesní půdu či pozemky.86 Na základě zákona o ochraně zemědělského půdního fondu se platí odvody za odnětí

85 86

Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). § 32a BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 439

39

půdy ze zemědělského půdního fondu a na základě zákona o lesích jsou placeny poplatky za odnětí plnění funkcí lesa.

4.3.1 Poplatky dle zákona o ochraně ZPF Právní úprava této oblasti vychází ze zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Dle § 1 je zemědělský půdní fond: „základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.“ Ochrana tohoto fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Do tohoto fondu patří například pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady atd. a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale momentálně dočasně obdělávána není. Také zde patří rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, závlahové vodní nádrže apod.87 K odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Existují výjimky, jež jsou taxativně stanoveny v zákoně, u kterých tohoto souhlasu není třeba. Tento souhlas je podkladem pro vydání rozhodnutí. Půdu je možné odejmout trvale nebo dočasně. Dočasně lze takto provést pouze v případě, že po ukončení účelu jejího odnětí bude rekultivována podle schváleného plánu tak, aby mohla být vrácena zpět do zemědělského půdního fondu. Orgán ochrany posoudí žádost a její přílohy a shledá-li možnost odejmutí půdy ze zemědělského půdního fondu, vydá k tomuto odnětí souhlas, ve kterém také vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Výše těchto odvodů je vymezena pouze pouze orientačně. Konečná výše se stanoví rozhodnutím.88 Jestliže byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, je ten, v jehož prospěch byl tento souhlas vydán, povinen zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Tento odvod je placen v případě, že je odnímána zemědělská půda nebo půda dočasně

Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. § 1 88 Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. § 9 87

40

neobdělávaná trvale pro účely, kterými bude provedena nevratná změna znemožňující zemědělské využití, nebo dočasně. O výši odvodů rozhoduje orgán ochrany. Výše jednotlivých odvodů se řídí tzv. třídami ochrany. Tyto třídy jsou kritériem kvality půdy a jsou stanoveny vyhláškou Ministerstva životního prostředí. Celkem 75 % odvodů je příjmem státního rozpočtu, 15 % je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a 10 % těchto odvodů je příjmem obce, v jejímž obvodu se půda nachází. Část odvodů, které jsou příjmem rozpočtu obce, mohou být použity pouze pro zlepšení životního prostředí v obci a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny. Odvody za trvalé odnětí půdy jsou placeny jednorázově. Odvod, který se platí jednorázově, je splatný do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o tomto odvodu. Pokud se jedná o odvody placené každoročně, je možné je splatit nejpozději do konce každého kalendářního roku, v němž odnětí trvá. V případě, že výše jednorázového odvodu nepřevyšuje částku 50 Kč, odvod není placen.89 Návrh na zahájení řízení nebo vydání souhlasu je podáván právnickými a fyzickými osobami vždy u pověřeného obecního úřadu, v jehož správním obvodu leží největší část zemědělského půdního fondu, který má být tímto návrhem dotčen. Návrh je poté tímto orgánem posouzen, a je-li zjištěna skutečnost, že orgán není příslušný k jeho vyřízení, postoupí ho včetně svého stanoviska obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Leží-li zemědělský půdní fond ve správním obvodu dvou nebo více orgánů ochrany zemědělského půdního fondu jednoho stupně, je k řízení věcně příslušný ten orgán, v jehož správním obvodu leží největší část dotčených pozemků.90

4.3.2 Poplatky dle zákona o lesích Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, zavedl platební povinnosti, které označil za poplatky. Dle jeho § 1 je účelem tohoto zákona: „stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro

Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. § 11 - 12 90 Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. § 18 89

41

plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.“ Lesem se rozumí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa, funkcemi lesa jsou poté přínosy, jež jsou podmíněny existencí lesa a které se člení na produkční a mimoprodukční. Pod pojmem lesní porosty zákon rozumí stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa. Dále ještě zákon rozlišuje pozemky určené k plnění funkcí lesa. Jsou jimi například pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky, zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (tzv. hole). Pozemky, které nejsou určeny k plnění funkcí lesa, jsou poté školky a plantáže lesních dřevin založené na pozemcích, které nejsou určeny k plnění funkcí lesa, pokud orgán státní správy lesů na návrh vlastníka pozemku nerozhodne jinak.91 Zákon rozlišuje určité kategorie, do kterých se lesy se člení, a to podle převažujících funkcí. Lesy se člení na ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hospodářské. Do kategorie ochaných lesů můžeme zařadit lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a lesy na exponovaných hřebenech a lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. Mezi lesy zvláštního určení poté řadíme lesy, jež nejsou lesy ochrannými a můžeme je najít v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod a na území národních parků a národních přírodních rezervací. Také zde lze zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí, nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa, je nadřazen těm produkčním. Jde například o lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou nebo lesy, ve kterých jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. Třetí kategorií jsou lesy hospodářské. Do této kategori patří lesy, které se nenacházejí v ostatních dvou kategoriích.92 Základní povinností každého je počínat si tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících k hospodaření v lese. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 1-3 92 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 6 – 9 91

42

Vlastník, který hospodaří v lese, musí usilovat o to, aby nepoškozoval zájmy jiných vlastníků lesů a funkce lesa byly zachovány, a také aby byl chráněn genofond lesních dřevin. Lesní pozemky nesmí být bez povolení užíty k jiným účelům.93 Odnětí pozemků plnění funkcí lesa znamená je uvolnění těchto pozemků pro jiné využití. Omezení využívání pozemků pro plnění funkcí lesa je oproti tomu stav, kdy na dotčených pozemcích nemohou být plněny některé funkce lesa v obvyklém rozsahu. Rozlišujeme odnětí nebo omezení trvalé nebo dočasné. Trvalým se rozumí taková změna využití pozemků, která je trvalá. Dočasným se pozemek uvolňuje pro jiné účely, a to na dobu uvedenou v rozhodnutí. Bez odnětí mohou být na těchto pozemcích umístěny například signály, stabilizační kameny a jiné značky pro geodetické účely, přečerpávací stanice, vrty a studny atd.94 Za trvalé nebo dočasné odnětí je žadatel, kterému bylo toto odnětí povoleno, povinen zaplatit poplatek za odnětí. Výše poplatku je stanovována podle přílohy k zákonu o lesích. Poplatek není předepisován, jedná-li se o odnětí pro stavby sloužící hospodaření v lese, výstavbu objektů a zařízení potřebných pro čištění odpadních vod nebo výstavbu objektů a zařízení potřebných pro jímání a výrobu pitné vody. Z vybíraného poplatku náleží obci, v jejímž katasrálním území došlo k odnětí, 40 %. Zbylých 60 % poté připadá Státnímu fondu životního prostředí. Část poplatku, která připadá obci, musí být použit jedině pro zlepšení životního prostředí v obci nebo pro zachování lesa.95 Poplatek za trvalé odnětí je placen jednorázově, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí. Za dočasné odnětí se platí každoročně podle sazby stanovené pro první poplatek, vždy však nejpozději do konce kalendářního roku, v němž odnětí trvá. Pokud se odnětí uskuteční nebo bude ukončeno v průběhu kalendářního roku, je poplatek stanoven ve výši jedné dvanáctiny roční částky poplatku za každý i započatý měsíc. Na žádost lze ve výjimečných případech rozhodnout o povolení odkladu lhůty k úhradě poplatku, případně o úhradě poplatku ve splátkách.96

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 11 94 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 15 95 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 17 96 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 18 93

43

4.4 Ostatní příjmy Do ostatních příjmů jsou zařazeny ty platby, jež se nedají připojit k žádné z předcházejících kategorií. Jsou zde uvedeny poplatky vybírané na základě zákona o vodách, kam patří poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních, na základě zákona o ochraně ovzduší jsou to poté poplatky za znečišťování ovzduší provozovateli malých stacionárních zdrojů znečišťování a na základě zákona o ochraně přírody a krajiny je to odvod za kácení dřevin pro výstavbu. V neposlední řadě je zde také zákon o místních poplatcích, na základě kterého lze vybírat několik poplatků s ekologickým dopadem.

4.4.1 Poplatky dle zákona o vodách Voda je nezbytnou součástí lidského života. Je důležitá nejen k samotnému lidskému životu, ale také pro život ostatních živočichů a potřebná pro většinu lidských činností. Stále častěji musí státy řešit společně vlivy, které působí na znečišťování vodních zdrojů. Bývají vypracovávány společné normy, jež se týkají vody pitné i vod odpadních. Dochází k hledání řešení v oblasti ochrany proti znečištění podzemních vod a kvalitní právní úprava ochrany vod v rámci vnitrostátní legislativy se stává základem pro přijetí společných strategií. 97 Současná právní úprava je zprostředkována zákonem č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů. Tento zákon, dle svého § 1 upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, ale také vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí. Tyto právní vztahy zajišťuje v zájmu trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha.98 Účelem tohoto zákona je pak dle jeho §1: „chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Také je

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 436 Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 1 odst. 2 97

98

44

účelem tohoto zákona též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů“.99 Zákon rozlišuje vody povrchové a podzemní. Z pohledu obecních příjmů jsou důležitější vody podzemní. Podzemními vodami jsou vody, které se přirozeně vyskytují pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami. Také se za ně považují vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních.100 Zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb. K jiným účelům povoluje vodoprávní úřad použití podzemní vody, jen jestliže to není na úkor uspokojování uvedených potřeb.101 Pod pojmem odpadní vody zákon rozumí: „vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, jestliže mají po použití změněnou jakost, tj. složení nebo teplotu, jakož i jiné vody z těchto staveb, zařízení nebo dopravních prostředků odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť, s výjimkou vod, které jsou zpětně využívány pro vlastní potřebu organizace, a vod, které odtékají do vod důlních, a dále jsou odpadními vodami průsakové vody ze skládek odpadu“. Ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, musí zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Subjekt vypouštějící odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen v souladu s rozhodnutím vodoprávního úřadu měřit objem vypouštěných vod a míru znečištění a výsledky předávat vodoprávnímu úřadu, který vydal rozhodnutí, příslušnému správci povodí a pověřenému odbornému subjektu. Vodoprávní úřad tímto rozhodnutím stanovuje místo a způsob měření a četnost předkládání výsledků těchto měření. Přímé vypouštění odpadních vod do

Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. §1 odst. 1 100 Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. §2 odst. 2 101 Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 29 99

45

podzemních je zakázáno. Vypouštění odpadních vod, které neobsahují nebezpečné závadné látky, případně zvlášť nebezpečné závadné látky z jednotlivých staveb pro bydlení a individuální rekreaci nebo ze staveb poskytujících služby, vznikajících převážně jako produkt lidského metabolismu a činností v domácnostech přes půdní vrstvy do vod podzemních, může být povoleno jen výjimečně na základě vyjádření osoby s odbornou způsobilostí k jejich vlivu na jakost podzemních vod, jestliže není technicky nebo s ohledem na zájmy chráněné jinými právními předpisy možné jejich vypouštění do vod povrchových nebo do kanalizace pro veřejnou potřebu. Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních stanoví vodoprávní úřad nejvýše přípustné hodnoty jejich množství a znečištění. Je vázán ukazateli vyjadřujícími stav podzemní vody v příslušném útvaru podzemní vody, ukazateli a hodnotami přípustného znečištění podzemních vod, ukazateli a přípustnými hodnotami znečištění odpadních vod a náležitostmi a podmínkami povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních, které stanoví vláda nařízením. V pochybnostech, zda se jedná o odpadní vody, rozhoduje vodoprávní úřad.102 Za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních platí oprávněný, tj. ten, jenž obdržel povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, poplatek. Za vypouštění z jednotlivých staveb pro bydlení a pro individuální rekreaci se neplatí. Za vypouštění v ostatních případech se stanovuje poplatek ve výši 350 Kč za každého 1 ekvivalentního obyvatele podle kapacity zařízení určeného k čištění odpadních vod za kalendářní rok. Tato povinnost se nevztahuje na vypouštění minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči, na vypouštění přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod, na vypouštění vod použitých za účelem získání tepelné energie a znečištěných vod, jejichž znečištění bylo po jejich vyčerpání z vod podzemních sníženo. Znečišťovatel je povinen uhradit poplatek do 31. ledna po uplynutí roku, v němž vznikla platební povinnost. Poplatek je příjmem obce, na jejímž katastrálním území k vypouštění dochází. Při stanovování poplatků postupuje obec podle správního řádu.103

Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 38 103 Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 100 102

46

4.4.2 Poplatky dle zákona o ochraně ovzduší Poprvé byly poplatky za znečišťování ovzduší zavedeny v roce 1967 zákonem č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší. Současná právní úprava vychází ze zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.104 Tento zákon dle svého § 1 upravuje: „práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností“. Vnějším ovzduším se rozumí ovzduší v troposféře a v uzavřených prostorách. Za znečišťující látku pak zákon považuje jakoukoliv látku vnesenou do vnějšího ovzduší nebo látku, která v něm druhotně vzniká, a která má přímo nebo může mít po přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou určitý škodlivý vliv na lidský život, případně na zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na klimatický systém Země. Znečišťováním ovzduší je pak vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti. Důležitým pojmem je také provozovatel zdroje znečišťování, jehož zákon definuje jako právnickou nebo fyzickou osobu, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje, a není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje.105 Zdroje znečišťování ovzduší dělíme na mobilní a stacionární. Za mobilní zdroj jsou považována samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, v případě že tyto slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde například o silniční vozidla, letadla, kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, motorové sekačky a pily atd. Za stacionární zdroje jsou pak považována zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťují nebo můžou znečišťovat ovzduší, šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Stacionární zdroje dělíme do dvou kategorií. Dle technického a technologického uspořádání rozdělujeme zdroje na zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 433 Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. § 1 - 2 104 105

47

uvolněného tepla, spalovny odpadů a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu, a ostatní stacionární zdroje. Podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší pak na zvláště velké (jmenovitý tepelný příkon 50 MW a vyšší bez přihlédnutí k jmenovitému tepelnému výkonu), velké (jmenovitý tepelný výkon od 5 MW do50 MW), střední (jmenovitý tepelný výkon od 0,2 MW do 5 MW včetně) a malé (jmenovitý tepelný výkon nižší než 0,2 MW). Jmenovité tepelné výkony malých zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají, pokud jsou spaliny vypouštěny společným komínem, případně to lze technicky provést. Provozovatel

musí

zařadit

stacionární

zdroj

do

příslušné

kategorie.

V pochybnostech o zařazení zdroje rozhoduje Česká inspekce životního prostředí. U technologií a zařízení, které zatím nebyly použity v provozu, rozhoduje o kategorii ministerstvo.106 Poplatky za znečišťování ovzduší platí dle zákona provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních i malých stacionárních zdrojů. O jejich výši rozhoduje správce poplatku, kterým mohou být krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností nebo obecní úřady, a to s ohledem na velikost stacionárních zdrojů znečištění. Pokud výše poplatku nedosahuje 500 Kč, poplatek se nevyměří. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok., v němž je stacionární zdroj provozován. Zpravidla se platí zálohově. Výše záloh se stanovuje podle skutečného množství znečišťujících látek za předcházející kalendářní rok. O výši poplatku u zvláště velkých a velkých zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá správce daně příslušný dle místa. O výši poplatku u provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností a poplatek vybírá a vymáhá správce daně příslušný podle místa. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Z hlediska obecních příjmů jsou pro nás důležité poplatky provozovatelů malých stacionárních zdrojů. U poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů o výši rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad, a to podle zvláštního zákona. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a důležitá je zde ekologická vázanost. Musí být použity k ochraně životního prostředí. Roční výši tohoto poplatku vyměřují obecní úřady pevnou částkou v rozmezí, které je uvedené v Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. §4 106

48

příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší, a to úměrně k velikosti stacionárního zdroje a době jeho provozu, popřípadě dle druhu a spotřeby paliva.107 U malých spalovacích zdrojů do 50 kW včetně nebo u zdrojů, které používajících jako paliva koks, dřevo, zemní plyn nebo topný olej s obsahem síry do 0,1 % není sazba poplatku stanovena. Sazby poplatků za malé spalovací zdroje se stanovují ve výši od 1 000 Kč do 40 000 Kč ročně. Za malé ostatní zdroje se stanovují poplatky ve výši od 500 Kč do 5 000 Kč za rok.108 Správce poplatku vydá rozhodnutí o vyměření poplatku za skončené poplatkové období a také o výši záloh na poplatky pro běžný rok, přesahuje-li poplatek částku 2 000 Kč za rok. Učiní tak nejpozději do 6 měsíců ode dne doručení oznámení o výši poplatku nebo podkladu pro vyměření poplatku pevnou částkou. Zálohy na poplatky, jsou poté placeny provozovatelem předem. Nad 1 000 000 Kč ročně jsou placeny v měsíčních zálohách, které jsou splatné nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce. Jestliže je výše zálohy stanovena od 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně včetně, jsou placeny ve čtvrtletních zálohách splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního čtvrtletí. Zálohy nad 2 000 Kč a do 10 000 Kč za rok včetně jsou placeny v pololetních zálohách, které jsou splatné nejpozději do 30. června a 30. prosince příslušného kalendářního roku. Správce poplatku může na žádost provozovatele, pokud se nejedná pouze o finanční důvody, stanovit v rozhodnutí odlišné termíny úhrad záloh, musí však provozovateli uložit povinnost úhrady celkové výše záloh pro běžný rok nejpozději do 30. prosince příslušného kalendářního roku. Poplatky, jež nepřesahují částku 2 000 Kč ročně, platí provozovatel jednorázově ve lhůtě, která je stanovená v rozhodnutí o vyměření poplatku. Zálohy v prvním roce uvedení zdroje znečištění do provozu se stanovují výpočtem z jeho projektované kapacity. Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku. Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 31. března po skončení poplatkového období podklady pro stanovení výše poplatku na běžný rok.109

Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. §4 108 Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. příloha č. 1 109 Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. §4 107

49

Od 1. 9. 2012 nastává účinnost nového zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Tento zákon přináší důležitou změnu. Ruší rozdělování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší na zvláště velké, velké, střední a malé. Také přináší úpravu poplatkové soustavy, která v nové podobě nabývá účinnosti 1. 1. 2013, respektive 1. 1. 2017. Výnos z poplatků za znečišťování je do roku 2016 včetně příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Od roku 2017 je 65 % výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky, 25 % příjmem kraje, na jehož území se stacionární zdroj nachází, a 10 % příjmem státního rozpočtu.110 Fakticky tak dochází ke zrušení jednoho z ekologických příjmů obce a není předpokládána žádná jeho náhrada.

4.4.3 Poplatky dle zákona o ochraně přírody a krajiny Ochrana přírody a krajiny je v České republice právně zakotvena zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Na základě § 1 tohoto zákona je: „účelem zákona za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry“. Zákon chápe pojem ochrany přírody a krajiny jako určitou vymezenou péči státu a fyzických i právnických osob o různé druhy planě rostoucích rostlin a jejich společenstev, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky. Pod tento pojem se také zahrnuje péče o ekologické systémy a krajinné celky, o vzhled a přístupnost krajiny, jakož i péče volně žijící živočichy. Zákon vymezuje dřevinu rostoucí mimo les a chápe ji jako keř či strom, jež roste jak jednotlivě, tak i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond.111 Tyto dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením. Může se na ně ale vztahovat také ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Povinností vlastníků je péče o dřeviny, jejich ošetřování a udržování. Pokud se 110 111

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. § 15 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. § 1 - 3

50

vyskytne nákaza dřevin epidemickými či jinými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin. Ke kácení dřevin je jinak nezbytné povolení. Toto vydává orgán ochrany přírody a lze jej vydat jen ze závažných důvodů, a to až po vyhodnocení funkčního a estetického významu kácených dřevin. Na silničních pozemcích lze povolení vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a u železničních drah po dohodě s drážním správním úřadem. Jestliže jsou dřeviny káceny z důvodů pěstebních, tj. za účelem obnovy porostů nebo při provádění probírky, při údržbě břehových porostů, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních, není třeba tohoto povolení. Kácení ovšem musí být z těchto důvodů písemně oznámeno, a to nejméně 15 dnů předem. Jestliže kácení odporuje požadavkům na ochranu dřevin, může je orgán ochrany přírody pozastavit, omezit nebo zakázat. Pokud mají dřeviny určitou stanovenou velikost, případně jinou charakteristiku, kterou stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem, není povolení třeba. Povolení také není třeba ke kácení dřevin, v případě že je jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Žadateli lze v rozhodnutí orgánu ochrany přírody o povolení kácení dřevin uložit náhradní výsadbu k vyrovnání způsobené ekologické újmy, jež vznikla pokácením dřevin. Zároveň může být uložena následná péče po nezbytně nutnou dobu. Jestliže není uloženo provedení náhradní výsadby, je ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby, povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí. Výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí stanoví zvláštní zákon.112 Vzhledem k tomu, že dosud nebyl vydán samostatný zákon, který by stanovil výši odvodů a podmínky pro jejich ukládání, není možno v praxi tento poplatek vybírat.

4.4.4 Poplatky dle zákona o místních poplatcích Místní poplatky jsou ukládány na základě zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. K poplatkům, jež mají ekologickou vázanost lze zařadit poplatek ze psů, poplatek za povolení k vjezdu s

112

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. § 7 - 9

51

motorovým vozidlem a poplatek, který platí vlastník stavebního pozemku zhodnoceného možností připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace. Do výčtu jsem nezahrnul poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství a poplatek z ubytovací kapacity, a to vzhledem k tomu, že jejich příjmy souvisí spíše se zvýšenými náklady obce spojenými se zajišťováním služeb pro návštěvníky obce (například zřizování veřejných záchodů, parkovišť, údržba komunikací nebo zřizování informačních center). Poplatek ze psů je platba, která má již dlouhou tradici. Jinak označená platba vybíraná za stejným účelem existovala v obcích již před více jak sto lety. Hlavním účelem tohoto poplatku je získat určitý finanční příspěvek na udržování čistoty veřejných prostranství v obci a také regulovat počet psů.

113

Dle § 2 zákona o

místních poplatcích je poplatníkem poplatku ze psů držitel psa. Tím je fyzická nebo právnická osoba s trvalým pobytem nebo sídlem na území České republiky. Pokud se změní místo trvalého pobytu nebo sídlo, platí držitel psa poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci. Poplatek se platí ze psů, kteří jsou starší 3 měsíců. Existují určité výjimky, jež osvobozují některé držitele psa od těchto poplatků. Poplatek nemusí platit držitel, kterým je osoba nevidomá, bezmocná a osoba s těžkým zdravotním postižením, která je držitelem průkazu ZTP/P. Dále osoba, která provádí výcvik psů určených k doprovodu těchto osob, osoba která provozuje útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy nebo osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis. Sazba tohoto poplatku může činit až 1 500 Kč za rok za jednoho psa. Pokud je držitelem psa poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu a tento důchod je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu, tato částka činí maximálně 200 Kč za rok za jednoho psa. U druhého a každého dalšího psa lze horní hranici sazby zvýšit až o 50 %. Poplatek je placen v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců za předpokladu, že držení psa je kratší než jeden rok. Také při změně místa trvalého pobytu nebo sídla se postupuje obdobně.114 Účelem zavedení poplatku za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst bylo umožnit omezení pohybu motorových vozidel 113 114

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 355 Zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. §2

52

v určitém místě, například v historické části města. Obce mohou osobám, jež žijí například v centru měst, umožnit stání na vozovkách v případě, že zaplatí určitou částku. Zaplacení je prokazováno kartou, která po dobu stání vozidla musí být umístěna na viditelném místě za jeho předním sklem. Vymezené úseky místních komunikací jsou označeny dopravní značkou.115 Tento poplatek je placen fyzickou nebo právnickou osobou, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst. Od poplatku jsou osvobozeny fyzické osoby mající trvalý pobyt nebo vlastnící nemovitosti ve vybraném místě a osoby jim blízké, manželé těchto osob a jejich děti. Poplatek také nemusí platit osoby užívající v místě nemovitost ke své hospodářské činnosti nebo osoby, které jsou držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci. Sazba poplatku může činit až 20 Kč za den. Může být také stanoven paušální částkou, a to po dohodě s poplatníkem.116 Zavedení poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace vychází ze zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Předmětem poplatku je právě zhodnocení stavebního pozemku.117 Poplatek je placen vlastníkem zhodnoceného stavebního pozemku. Jestliže existuje vlastnické právo více subjektů, jsou povinni platit poplatek společně a nerozdílně. Poplatek se platí obci, jež má uvedený stavební pozemek na svém území. Sazba poplatku nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností. Cena stavebního pozemku je stanovena podle zvláštního právního předpisu v roce nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí pro stavbu vodovodu nebo kanalizace obcí vybudované. Výše sazby na m2 je stanovována v obecně závazné vyhlášce.118

BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 358 Zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. § 10 117 BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 360 118 Zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. § 10c 115 116

53

5 Jednotná ekologická platba do obecního rozpočtu V současné době není jednotná ekologická platba do obecního rozpočtu v právním systému České republiky známa. Funkci tohoho druhu platby zastávají dílčí ekologické poplatky. Za účelem porovnání těchto dvou typů plateb je účelné rozdělit platby s ekologickým dopadem do dvou kategorií. Na jedné straně zde máme poplatky placené pravidelně (například co se odpadů týče), a poté také existují platby, které jsou placeny jednorázově a jedná se o jakousi formu platby za úkon (například jednorázový odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu). Dalším důležitým faktorem je skutečnost, že některé z těchto plateb nejsou typickým obecním příjmem obcí v České republice. Například, co se odvodu na jaderný účet týče, prostředky z tohoto účtu získávají pouze obce, kterých se nějakým způsobem dotýká nakládání s jaderným odpadem. V případě, že uvažujeme o potenciálním nahrazení jednotlivých ekologických poplatků jednotnou ekologickou platbou, je jedinou možností rozdělení tohoto příjmu na čtyři samostatné části vybírané odděleně. Za prvé by se jednalo o jednotnou platbu na místní úrovni týkající se pravidelných poplatků (poplatek ze psů, za odpady). Druhou platbou by musela být další jednotná platba na místní úrovni, která by nahradila nepravidelné jednorázové poplatky (odvody za trvalé odnětí půdy). Třetí a čtvrtá platba by nahrazovala systémy odvodů a plateb za různé netypické obecní příjmy (odvody na jaderný účet, úhrada z dobývacího prostoru), a to jednorázové a pravidelné příjmy odděleně. Jednotná platba na místní úrovni týkající se pravidelných příjmů by musela mít charakter jakési obecní daně, respektive jednotně vybírané dávky týkající se životního prostředí, která by vycházela ze zákona o místních poplatcích a nahradila by tímto veškeré tyto poplatky mající charakter určitých pravidelných plateb. Otázkou zůstávají daňové subjekty. Plátcem daně by se musely stát prakticky veškeré subjekty působící v obci (jak fyzické, tak právnické osoby) a mohlo by tak dojít k zatížení těch, kteří se na újmě na životním prostředí podílejí mnohem menší měrou než ostatní, případně se na tomto poškozování nepodílejí vůbec. To by mohlo vyvolat negativní efekt v rámci sociálního systému a nedocházelo by k určitému přerozdělování některých finančních prostředků, které mají sloužit jako 54

kompenzace pro ty, jež se na tomto ekologickém dopadu nepodílejí, ale musejí ho snášet. Jako příklad bych mohl uvést poplatek ze psů, který zatěžuje pouze majitele psa, a když jej nechce platit, prostě si psa nepořídí. Ve chvíli kdy by byl tento součástí jednotné platby, nemohl by toto rozhodnutí učinit a byl by zatížen stejnou měrou jako ostatní. Co se týká jednotné platby za nepravidelné jednorázové poplatky, ta by dle mého názoru jako jediná zavedena být mohla. Zatěžovala by totiž pouze ty subjekty v obci, jež by jejím zaplacením požadovaly nějakou konkrétní protihodnotu, případně by se podíleli určitou měrou na poškozování životního prostředí. Ostatní subjekty by zůstaly nedotčeny, a tudíž by nedocházelo k jejich újmě popsané výše. Otázkou zůstává míra její efektivnosti. Takovéto jednotlivé poplatky, které by musely být nahrazeny, mají rozdílný způsob výpočtu a mohlo by být poměrně složité nastavit systém takovým způsobem, aby přinášel efektivní příjem a přitom nezatěžoval administrativu velice složitými výpočty. Třetí a čtvrtá platba uvedená výše je dle mého názoru také reálná a mohla by být zavedena. Výpočty odvodů, úhrad a poplatků, které by byly do těchto jednotných plateb zahrnuty, jsou již tak poměrně složité a nemusely by tedy, dle mého názoru, přinést negativní efekt popsaný v předchozím odstavci. Zatěžovaly by pouze subjekty, které způsobují negativní ekologický dopad na životní prostředí a přinášely by určitou kompenzaci obci, na jejímž území k těmto zásahům dochází. Šlo by je zavést jediným předpisem, na který by odkazovaly jednotlivé již zavedené zákony. Systém čtyř nových plateb by byl dle mého názoru přespříliš složitý a byla by jím také snížena administrativní efektivnost státní správy. Navíc se ekologické daně opírají o existenci negativních externalit a i v případě poklesu jiných daní není naše společnost příliš nakloněna novým omezením, co se životního prostředí týče. Jedinou teoretickou možností zavádění nových daní je předběžná odborná diskuze a medializace těchto daní a problémů s nimi spojenými. Jedním z další problémů by mohlo být, že je mnoho rozdílných aspektů mezi jednotlivými obcemi v České republice. Například počet obyvatel, rozloha či neznalost zákonné úpravy obecních orgánů. Z této neznalosti například vyplývají potíže s vydáváním předpisů ve vlastní působnosti, které by musely být základem jednotných plateb. Také zvolit velikost daňové zátěže by mohl být pro obce problém. Jestliže by obce byly správci daní, musely by také určovat sazbu těchto 55

daní a přizpůsobovat tak výnosy místním podmínkám. Tak by jim bylo umožněno osvobozování od jednotlivých daní, což je také velice složitý nástroj, jak vidíme z nepřeberného množství korupčních afér probíhajích jak na státní, tak na obecní úrovni. Hlavně z těchto důvodů nelze dle mého názoru tyto jednotné platby zavést, protože nejen že by došlo k neúměrně zátěži subjektů, ale i k zátěži administrativy a složitost zavedení těchto plateb je vzhledem k jejich přínosů neúměrná.

56

6 Závěr Cílem této diplomové práce bylo shrnutí systému plateb s ekologickým dopadem a posouzení případné náhrady tohoto druhu plateb jednotnou ekologickou daní. Některé platby, například dle zákona o místních poplatcích, jsem vynechal, a to z důvodu jejich diskutabilního ekologického dopadu. Dle mého názoru nebyl natolik významný, aby mohly být jako důležitý zdroj příjmů z tohoto pohledu uvedeny. Z hlediska výčtu jednotlivých příjmů s ekologickým dopadem jsem dospěl k názoru, že je jejich počet dostatečný. Jsou upraveny téměř všechny oblasti týkající se ochrany životního prostředí v obcích. Některé z poplatků by měly být příjmem státu a nikoliv směřovat do obecních rozpočtů, protože by docházelo k lepšímu přerozdělení získaných financí. To se týká například příspěvků z jaderného účtu, které by měly směřovat hlavně k odstraňování negativních důsledků působení „jádra“ na životní prostředí, které doposud směřují do obecních rozpočtů. Opačná situace však nastává například v oblasti ochrany ovzduší. To je znečišťováno zejména na místní úrovni. Přesto dle nového zákona nebudou platby směřovat do rozpočtů obcí. U některých příjmů ovšem dochází k jejich nevybírání. Důvodem tohoto nepoužívání jednotlivých příjmů bývá jednak administrativní neznalost například malých obcí, případně nechuť zavádět fakultativní poplatky z volebních důvodů. Malé obce mají své zastupitelstvo složeno z občanů, kteří se ve volené funkci většinou objevují stále dokola a nechtějí si znepřátelit své voliče zaváděním dalších poplatků. I když veškeré platby s ekologickým dopadem nebývají přespříliš významným zdrojem příjmů vzhledem ke své velikosti, přece jen určitým příjmem jsou a přinášejí do financí obce určité prostředky. Ty mohou sloužit na základě své ekologické vázanosti jednak k ochraně životního prostředí, ale také k jiným obecním účelům. Bohužel ne všechny takto vybírané platby mají v zákoně stanovenu ekologickou vázanost, což je dle mého názoru chyba, která by měla být napravena a alespoň část těchto plateb, které nejsou vázány k absolutně žádnému účelu, by měla směřovat zpět do ochrany životního prostředí. V otázce potenciální náhrady jednotlivých poplatků s ekologickým dopadem jednotnou ekologickou platbou jsem dospěl k názoru, že stávající systém nelze 57

v takovém měřítku účinně nahradit. Bylo by to bezúčelné, zejména s ohledem na zvýšené náklady, administrativní náročnost a jen minimální přínos oproti stávajímu stavu.

58

7 Použitá literatura 7.1 Seznam použité literatury a internetových zdrojů BAKEŠ, M. Finanční právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, xxx, 741 s. ISBN 80-717-9431-7. BŘEŇ, J. Seriál Obecní majetek – historické základy ekonomické podstaty obcí. Deník veřejné správy [online]. 2009 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/archiv.asp?se=6381600 DAMOHORSKÝ, M. České právo životního prostředí. Překlad Marta Chromá. V Praze: Univerzita Karlova, 2003, 194 s. České právo a Evropská unie, Sv. 2. ISBN 80-858-8949-8. GLOSSARY OF STATISTICAL TERMS: Enviromental impact. In: Organisation for Economic Co-operation and Development [online]. New York: United Nations, 1997, 2001 [cit. 2012-07-07]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=827 GRÚŇ, Ľ. Finanční právo a jeho instituty: úvod do problematiky. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, 335 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2017-454. HAVLAN, P. Dvojí pojetí samosprávy a jeho projekce do majetkové sféry územních samosprávných celků. In Výkonná moc v ústavním systému České republiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita Brno, Mezinárodní politologický ústav, 2004. ISBN 8021036117, s. 275-283. 10.11.2004, Brno. HENDRYCH, D. Správní právo: obecná část. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxviii, 837 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-492. KADEČKA, S. Právo obcí a krajů v České republice: obecná část. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, xvii, 408 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-717-9794-4. 59

KOUDELKA, Z. Samospráva. 1. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2007. 400 s. 726. ISBN 978-80-7201-665-5. LINGEA. Právnický slovník anglicko-český / česko-anglický [DVD]. Brno: Lingea s.r.o., 2002. ISBN 8595125302372. MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Finanční právo a finanční správa. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 404 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 354. ISBN 80-210-3578-1. MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Finanční právo a finanční správa: úvod do problematiky. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 381 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 355. ISBN 80210-3579-X. MRKÝVKA, P., I. PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 2. vyd. Praha: Armex Publishing, 2007, 103 s. Skripta pro střední a vyšší odborné školy. ISBN 978-808-6795-478. PEKOVÁ, J. Veřejné finance: úvod do problematiky. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, 579 s. ISBN 978-80-7357-358-4. RADVAN, M., P. MRKÝVKA, I. PAŘÍZKOVÁ a D. ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 417. ISBN 978807-2392-308.

7.2 Seznam použitých právních předpisů Nařízení vlády č. 416/2002 Sb., kterým se stanoví výše odvodu a způsob jeho placení původci radioaktivních odpadů na jaderný účet a roční výše příspěvku

60

obcím a pravidla jeho poskytování, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992.. Ústavní zákon České národní rady č.1/1993, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992. Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992. Zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1990. Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1997. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1988. Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1988. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001. 61

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1995.

62

Název diplomové práce: Platby s ekologickým dopadem v rozpočtech obcí

The name of diploma: Payments with environmental impact in the budgets of municipalities

Abstrakt: Tato diplomová práce pojednává o struktuře místních poplatků s ekologickým dopadem a hodnotí jejich přínos do obecního rozpočtu. První část práce se zabývá stručnou základní charakteristikou tohoto druhu plateb, jejich vzájemnou provázaností a jejich postavením v rámci obecního rozpočtu. V analytické části je rozebrán výčet jednotlivých plateb z pohledu platné právní úpravy, jejich výše a vázanost jednotlivých poplatků právě na ekologické účely. Závěrečná část rozebírá a analyzuje pomocí komparativní metody případnou možnost nahrazení těchto poplatků jednotnou ekologickou platbou a hodnotí dosavadní systém jak z pohledu ekonomického, tak z pohledu obyvatelstva obce.

Klíčová slova: ekologické platby, místní poplatky, ekologický dopad, příjmy obecních rozpočtů, ekologické příjmy, místní příjmy

Abstract This diploma thesis deals with the structure of local charges with environmental impact and evaluates their contribution into budgets of municipalities. The first part of the thesis analyses basic characteristic of this kind of payments, their mutual cohesion and their role in the budgets of municipalities. The summary of particular charges in relation to valid law, the height of them and their relation to ecological purposes is discussed in the analytical part of the thesis. The possibility of the replacement of local charges with uniform ecological rate and evaluation of currently system of charges from economical and inhabitants´ point of view is analysed in conclusion.

63

Key words environmental payments, local charges, environmental impact, intake into budgets of municipalities, environmental intake, local intake

64