Plán péče. pro: Přírodní rezervaci Meandry Smědé na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO

Plán péče pro: Přírodní rezervaci Meandry Smědé na období: 2007-2016

M gr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO 48048551 M lýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem Kancelář: M írová 320, Stráž pod Ralskem, tel. 487 851 449 e-mail: [email protected]

Plán péče pro PR Meandry Smědé

1. Z ÁKLADNÍ

IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE

1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN: 1944, přírodní rezervace, Meandry Smědé, IV – řízená rezervace

1.2 Platný vydal: číslo: dne:

právní předpis o vyhlášení ZCHÚ: Okresní úřad Liberec Nařízení č. 2/98 20. 5. 1998

1.3 Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000: kraj: Liberecký obec s rozšířenou působností: Frýdlant v Čechách obec: Višňová, Černousy katastrální území: Andělka, Předlánce, Boleslav, Černousy národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území:

– – –

Natura 2000 ptačí oblast: – evropsky významná lokalita: CZ-0513256 Smědá1 (celé území PR kromě svahového lesa)

1.4 Vymezení území podle současného stavu KN: Parcelní vymezení viz příloha č. 1 (mapa) a č. 2 (tabulkové výpisy). Přírodní rezervace byla geometricky zaměřena v r. 1997, v r. 1998 bylo provedeno pruhové značení a instalace devíti hraničních tabulí se státním znakem.

1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku způsob využití lesní pozemek vodní plocha vodní tok v korytě přiroz. nebo upraveném rybník zamokřená plocha vodní plocha celkem trvalý travní porost ostatní plocha jiná plocha neplodná půda ostatní komunikace ostatní plocha celkem výměra celkem (součet za parcely)

PR 17,3134 7,0653 0,4224 26,2860 33,7737 83,7545 0,7718 0,1718 1,8547 2,7983 137,8179

OP

PR+OP

0,1002

83,8547

0,0300

0,2018

0,0300 0,1302

2,8283 137,9481

údaje v hektarech 1 Předmětem ochrany je zde populace vranky obecné a klínatky rohaté, zvažováno je rozšíření předmětu ochrany

na mihuli potoční. Jde tedy (formálně) o lokalitu s výhradně zoologickým motivem ochrany. Z evropsky významných přírodních stanovišť (biotopů) se v území vyskytují především hercynské dubohabřiny (habitat 9170 „dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum“), které zaujímají svah nad pravým okrajem nivy. Většina nelesních biotopů v nivě mezi přírodní stanoviště soustavy Natura 2000 nepatří.

Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 2


Dle zřizovacího výnosu (nařízení OkÚ v Liberci č. 2/96) činí výměra přírodní rezervace 137 ha, dle geodetického zaměření z r. 1997 přesně 137,0419 ha. Po součtu všech dotčených parcel, resp. jejich částí byla zjištěna hodnota o něco vyšší – 137,8179 ha (viz tabulka). Ochranné pásmo je vymezeno pouze na nevelké ploše při jv. okraji území, v šířce 6 m od pravého břehu Smědé, o výměře 0,13 ha. Základní údaje o lese v ZCHÚ: Lesy v přírodní rezervaci zaujímají výměru 17,2 ha, tj. cca 12,6 % plochy ZCHÚ. Z hlediska lesnického členění náleží území do PLO 20 – Lužická pahorkatina, podoblasti 20b Frýdlantská pahorkatina. Jedná se převážně o lesy obcí Černousy a Višňová, menší měrou o lesy státní (LČR, LS Frýdlant) a soukromé, odd. 9, dílec B a odd. 10, dílec G.

1.6 Hlavní předmět ochrany 1.6.1 Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu „Posláním přírodní rezervace je a) zachování úseku toku s přirozeným charakterem říčního koryta, tj. vyvíjejícími se meandry a slepými rameny a ochrana biotopů, touto činností podmíněných; b) zachování lesních, vodních, mokřadních a nivních ekosystémů s přirozenými a přírodě blízkými společenstvy, jejichž součástí je velký počet zákonem chráněných druhů rostlin a živočichů.“ (citace čl. 1, odst 2 Nařízení OkÚ v Liberci č. 2/98).


Strana 3


1.6.2 Hlavní předmět ochrany – současný stav A. Společenstva název společenstva

podíl popis biotopu společenstva plochy vegetace říčních náplavů a pobřeží 16 % komplex společenstev říčního pobřeží a sukcesních ploch kolem meandrů Smědé – cf. Phalaridion arundinaceae, Salicion triandrae, Salicion albae, Senecion fluviatilis vlhké a přeplavované nivní louky, 35 % extenzivně sečené, degradující až zpustlé nivní většinou druhově chudé louky, v minulosti alespoň zčásti zkulturněné – sv. Alopecurion pratensis s lok. přechody ke sv. Arrhenatherion, Calthion a Molinion mokřadní lada v nivě Smědé 8 % opuštěné vlhčí louky s expanzí Phragmites australis, Phalaris arundinacea, Calamagrostis canescens, Glyceria maxima, Carex acuta, Filipendula ulmaria, Scirpus sylvaticus aj. – sv. Calthion, Phragmition, Caricion gracilis; Salicion cinereae vegetace stojatých vod a jejich pobřeží 7 % pobřežní rákosiny a příbuzná společenstva (Phragmition, Caricion gracilis, SparganioGlycerion), nesouvislá vegetace vodního sloupce a hladiny (Lemnetea, Potametea) fragmenty mokřadních a nivních olšin 2 % sukcesně mladé olšiny s přechody do vrbin nebo listnatých hájů, jen místy s hodnotnějším E1 – Alnion glutinosae, Alnion incanae svahové háje 9 % komplex přirozených a polopřirozených lesních společenstev nad pravým břehem nivy Smědé, převážně dubohabrolipové háje, místy přecházející do smíšených bučin, popř. suťových lesů, též acidofilní fáze, vč. fragmentu kyselé doubravy – Carpinion, Fagion, Luzulo-Fagion, GenistoQuercion Zbytek do 100 % tvoří vegetace výrazně antropogenně narušená – zpravidla silně ruderalizované části luk a kulturní lesy, do jednotky „vegetace říčních náplavů a pobřeží“ byly zahrnuty i plochy výrazně ruderalizované, vč. porostů neofytních druhů


Strana 4


B. Druhy Rostliny jméno druhu

aktuální početnost/vitalita početně na ploše mnoha arů stovky jedinců

bublinatka jižní (Utricularia australis) ďáblík bahenní (Calla palustris) dymnivka bobovitá na několika (Corydalis intermedia) arech hojně leknín bělostný vzácně (Nymphaea candida) lilie zlatohlavá stovky jedinců (Lilium martagon) ostřice šáchorovitá ? (Carex bohemica) ostřice pašáchor tisíce jedinců (Carex pseudocyperus) rdest tupolistý ? (Potamogeton obtusifolius) šejdračka bahenní ? (Zannichellia palustris)


st. ohro- popis biotopu žení C3/– v litorálu Dubového rybníka

C4/–

pod hrází Dubového rybníka a v jižní části litorálu ve svahových hájích na více místech

C1/§2

tůň v Předláncích (vysazen)

C4/§3

ve svahových hájích na několika místech

C4/–

v pobřeží Dubového rybníka (non vidi)

C4/–

v jižní části litorálu Dubového rybníka na velké ploše ve vodách Dubového rybníka (Petřík in litt.) v Dubovém rybníce, bez bližší specifikace (Petřík in litt.)

C3/§3

C2/– C4/–

Strana 5


Živočichové jméno druhu Mollusca Gyraulus rossmaessleri Anodonta cygnea Araneae Arctosa cinerea

aktuální početnost/vitalita

výskyt možný

st. ohrožení

popis biotopu

CR VU, §2

mokřady v jz. části nivy Dubový rybník

EN

Marpissa radiata Clubiona brevipes Erigonella ignobilis Porrhomma pygmaeum Entelecara congenera Walckenaeria kochi Walckenaeria unicornis Coleoptera: Carabidae lokálně hojný Bembidion fluviatile

NT

Bembidion litorale

lokálně hojný

EN

Bembidion modestum Carabus ulrichi Dyschirius intermedius

lokálně hojný nehojný nehojný

VU §3 NT

lokálně hojný velmi vzácný, pouze dva nálezy u Předlánců

NT NT

Perileptus areolatus Thalassophilus longicornis Odonata Ischnura pumilio Lestes dryas Sympetrum pedemontanum Sympterum striolatum Ophiogomphus cecilia Cordulegaster boltonii Mihulovci a ryby mihule potoční

mokřadní lada

mokřadní lada mokřadní lada

NT EN, §2 VU EN, §1 VU, §3 VU, §3

lipan podhorní piskoř pruhovaný

NT EN, §3


nezastíněné kolmé hlinité břehy Smědé bez vegetace nezastíněné písčitohlinité až štěrkopísčité břehy Smědé bez vegetace nezastíněné štěrkopísčité břehy Smědé louky v nivě Smědé nezastíněné hlinité až hlinitopísčité břehy Smědé bez vegetace nezastíněné štěrkopísčité břehy Smědé nezastíněné štěrkopísčité břehy Smědé

NT VU EN

střevle potoční vranka obecná

úhoř říční

štěrkové náplavy Smědé, poslední nález v r. 1995 u Předlánců, lokalita zničena Povodím Labe (ještě před vyhlášením PR) mokřadní lada

NT

břehy Smědé, larva v písčitých náplavech

početná populace ve Smědé přímo v území PR početná populace ve Smědé na území PR potvrzený výskyt ve Smědé na území PR – předmět ochrany EVL v celém úseku Smědé údaj získán od rybářů v roce 1995, Švátorou (2004) nepotvrzen, ale možný údaj získán od rybářů v roce 1995, Švátorou

Strana 6


mník jednovousý Obojživelníci čolek obecný

VU, §3

čolek velký blatnice skvrnitá

EN, §2 NT, §2

ropucha obecná

NT, §3

rosnička zelená skokan skřehotavý skokan štíhlý skokan hnědý Plazi slepýš křehký ještěrka obecná

NT, § 2 NT, §1 NT, §2 NT

ještěrka živorodá užovka obojková Ptáci morčák velký potápka rudokrká potápka malá chřástal vodní jeřáb popelavý

NT, §2 LC, §3 CR, §1 CR,§2 VU, §3 VU, §2 CR, §1

volavka popelavá

NT

čáp bílý

NT, §2

LC, §2 NT, §2

NT, §3

čejka chocholatá

VU

vodouš kropenatý

EN, §2

moták pochop koroptev polní luňák červený

VU, §3 NT, §3 CR, §1

ťuhýk obecný

NT, §3

orel mořský

CR, §1

orlovec říční

§1

rákosník velký


VU, §2

(2004) nepotvrzen, ale možný výskyt na území PR (Švátora, 2004) tůně, slepá ramena v nivě Smědé a v okolí Dubáku rybník Dubák, rybníček a tůně v jeho okolí výskyt prokázán pouze v rybníčku severně od Dubáku běžný druh po celém území PR, rozmnožování v tůních i v rybníku Dubák v okolí rybníku Dubák rybník Dubák, rybníček a tůně v jeho okolí rybník Dubák a tůně v jeho okolí po celém území PR na sušších biotopech v celém území PR na sušších, otevřených biotopech (železniční násep) po celém území na vlhčích biotopech po celém území PR v blízkosti vody břehy Smědé, doložené hnízdění 2006 prokázané hnízdění na Dubáku v roce 2000 Dubový rybník, porosty rákosu Dubový rybník, pravidelné hnízdění od roku 2001 nepravidelně hnízdí na Dubáku a v okolním lese na loukách v nivě Smědé sbírá potravu, 2 hnízda na budovách v obci Višňová v 90. letech hnízdila na poli u Filipovky na území PR Dubový rybník pozorován i v hnízdním období, možné hnízdění Dubový rybník pravidelně hnízdí 1-2 páry vzácně na loukách v celé nivě Smědé v posledních letech stále častější výskyt i v hnízdním období, přímo na území PR nehnízdí křoviny po obvodu PR (železniční násep), pravidelně hnízdí pouze na tahu eventuálně v zimním období, v hnízdním období se mohou vyskytovat mladí nehnízdící ptáci pouze na tahu, tento druh vůbec na území ČR nehnízdí Dubový rybník pravidelně hnízdí několik párů

Strana 7


ledňáček říční

VU, §2

datel černý strakapoud prostřední strakapoud malý

LC VU, §3 VU

žluna zelená

LC

žluna šedá krutihlav obecný

VU VU, §2

žluva hajní

LC, §2

chřástal polní

VU, §2

výr velký

EN, §3

moudivláček luční

NT, §3

vlaštovka obecná

LC, §3

bekasina otavní kulík říční

EN, §2 VU

pisík obecný

EN, §2

skorec vodní břehule říční

LC NT, §3

lejsek černohlavý lejsek šedý

NT LC, §3

slavík obecný bramborníček černohlavý bramborníček hnědý krkavec velký Savci vydra říční plch velký

LC, §3 VU, §3

zajíc polní

LC, §3 VU, §3 VU, §2 §3 NT

v kolmých hlinitých březích Smědé hnízdí pravidelně na území PR 2-3 páry, na Dubáku často při lovu potravy v lesním porostu v okolí Dubáku hnízdí v dutinách stromů v okolí Dubáku hnízdí v dutinách stromů v okolí Dubáku a v břehových porostech Smědé v celé nivě, hnízdí v dutinách v břehových porostech hnízdí v okolí Dubového ryb. v posledních letech pravidelně v břehových porostech Smědé V břehových porostech podél Smědé, jejích slepých ramen a Dubáku, pravidelné hnízdění niva Smědé, hnízdí vzácně na nesečených vlhkých loukách a mokřadech svahový les nad Smědou, hnízdí pravidelně, není předmětem ochrany prokázané hnízdění v roce 1995, v posledních letech z území vymizel, ojedinělý výskyt v r. 2005 pouze zalétá za potravou z hnízdišť z okolních vesnic, na jaře po příletu nocuje v rákosinách, není předmětem ochrany vzácně v mokřadech v nivě Smědé pravidelně hnízdil na dně vypuštěného rybníka, jinak hnízdí nepravidelně Štěrkopísčité břehy Smědé, hnízdění nedoloženo, ale pravděpodobné Smědá Černousy, v březích Smědé v roce 1995 malá kolonie na území PR, v současné době na území PR nepravidelně zaletuje s vlaštovkami hnízdí v dutinách v okolí Dubáku v okolí rybníka Dubák hnízdí v dutinách starších stromů u Dubáku a podél Smědé nepravidelně v břehových porostech Smědé pravidelně hnízdí na náspu žel. tratě u Filipovky, pouze 1 pár na loukách v nivě Smědé pravidelně hnízdí stálý výskyt malé populace Dubový rybník trvalý výskyt v okolí Dubáku, úkryty v dutinách v dubech na hrázi louky v nivě Smědé

kategorie ohrožení: CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený, LC – málo dotčený. Červené seznamy objektivněji vypovídají o stupni ohrožení druhu než kategorie ohrožení z vyhlášky


Strana 8


C. Útvary neživé přírody útvar meandrující tok Smědé

geologické podloží holocénní náplavy

holocénní niva Smědé

holocénní náplavy

umělá vodní plocha – Dubový rybník

holocénní náplavy

erozní svahy nad nivou Smědé

rumburská žula, překryvy deluviálních hlinitokam. sedimentů, na plošině glacifluviální sedimenty

popis výskytu útvaru přirozený tok podhorské říčky vytvářející v široké ploché nivě četné zákruty s výraznými projevy boční eroze a sedimentací splavenin uvnitř zákrutů, křivka toku doznává rychlých změn vlivem opakujících se povodní, četné pozůstatky původního koryta (odstavená říční ramena a náplavové lavice v různém stupni zazemnění) cca 0,5 km široká říční niva vyplněná holocénními sedimenty různého stáří a zrnitosti, víceméně rovinatá, místy zamokřená, se sítí starších odvodňovacích příkopů cca 500 let starý rybník o současné rozloze asi 8 ha, s rozsáhlým litorálem a přírodními břehy, cca 800 m dlouhá zemní hráz s věkovitými duby příkrý, ale poměrně krátký svah strmě vystupující při pravém okraji nivy Smědé, rozčlenění řadou erozních zářezů a roklí s drobnými prameništi

1.7 Dlouhodobý cíl péče Ochranářská problematika území je poměrně komplikovaná, neboť rezervace v sobě sdružuje několik různorodých prostředí, jejichž vývoj v posledních desetiletích byl velmi specifický a z hlediska ochranářských zájmů ne vždy ideální (viz zejména kap. 2.2) V zásadě lze v PR Meandry Smědé vymezit čtyři komplexy biotopů: (a) tok Smědé s pobřežím, (b) louky v nivě Smědé, (c) Dubový rybník, (d) svahové háje nad nivou. Tok Smědé. Přirozeně meandrující dolní tok s rozsáhle vyvinutým náplavovým reliéfem je velmi dynamickým útvarem, podmíněným opakujícími se povodněmi. Vegetace zde není dlouhodobě antropicky usměrňována, její sukcesi však blokují pravidelné povodňové disturbance. Rozsah hospodářsky neudržovaných ploch je místy značný a je důsledkem jak složitých reliéfových poměrů, tak i dosavadních způsobů zemědělského využívání přilehlých pozemků. Výrazně závadovým prvkem je zde masový výskyt invazních druhů rostlin (zejména Rudbeckia laciniata, hojně i Solidago gigantea, S. canadensis, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera, místy Aster sp., donedávna též Reynoutria japonica). Zoologicky jde o prostředí s významným reliktním potenciálem (bezobratlí) a regionálně velmi cenný biotop vodních živočichů (velmi různorodá ichtyofauna, početná populace mihule potoční, celoroční výskyt vydry aj.). Přinejmenším esteticky rušivé je pravidelné ukládání naplavených odpadků, ideální není ani čistota vody v řece (příležitostné znečišťování splaškovými vodami). Cíl péče: Prvořadým úkolem je potlačení populací invazních rostlin. Značného úspěchu bylo již dosaženo u křídlatky (Reynoutria sp.), díky masivním a opakovaným zásahům. Tyto zásahy bude nutné rozšířit i na další, dosud méně potírané invazní druhy. Opatření mohou být účinná jedině za předpokladů, že budou provedena s co největší intenzitou, současně budou ošetřeny (tj. pravidelně sečeny) i přilehlé zemědělské pozemky a následně budou prováděny pravidelné „udržovací“ zásahy, aby nedocházelo k recidivě invazí.


Strana 9


Samotný tok Smědé by měl být uchráněn od rušivých antropogenních zásahů, zejména pak od obvyklé „údržby“ prováděné správcem toku. Řečiště Smědé si na území rezervace dosud podrželo víceméně přírodní charakter a vyjma krátkého úseku u Předlánců neexistují ani žádné podstatnější hospodářské důvody k zásahům do reliéfu pobřeží. Vegetaci v pobřeží Smědé lze ponechat sukcesi, zejména je potřebné ponechat stávající rozsah otevřených ploch, které jsou nezbytné pro přežívání některých druhů živočichů (zvl. reliktní fauny bezobratlých). V tomto smyslu je třeba i kriticky posuzovat i případné výsadby hodnotnějších dřevin (viz dřívější záměry při vyhlašování rezervace). Nivní louky. Jde o formaci v území plošně zcela převažující. Přinejmenším do poloviny 20. století byla naprostá většina pozemků v nivě standardně obhospodařována jako louka nebo střídavá pastvina. Postupně však docházelo k poklesu intenzity hospodaření až ke stavu, kdy se většina travních porostů nachází ve víceméně zpustlém stavu. Tato situace je charakteristická pro poslední období a vyznačuje se převládnutím invazních a expanzivních druhů rostlin v dříve pravidelně udržovaných porostech. Zaplavované nivní louky jsou vysoce produktivní a ke svému udržení proto vyžadují vyšší frekvence sečí než jiné typy travních porostů. Eutrofizace nivních půd (do jisté míry přirozená) a bohaté zásoby diaspor invazních rostlin v neudržovaném pobřeží Smědé jsou pak východiskem pro masivní ruderalizaci nedostatečně obhospodařovaných ploch. Přestože se ochrana přírody snaží zasahovat tam, kde vlastníci dotčených pozemků selhávají, jsou tyto zásahy zatím spíše nedostatečné: nejvýše jedna seč ročně je pro nivní louky (navíc pro porosty již předtím v důsledku úpadku pravidelné péče ruderalizované) málo. Cíl péče: Nynější způsob hospodaření v nivě je naléhavě nutné zlepšit. Nezamokřené a dopravně přístupné pozemky by měly být koseny nejméně jednou ročně, z hlediska botanické kvality porostů jsou ideální dvě až tři seče za rok. Aby se zachoval i zoologický potenciál území, je však zapotřebí seče rozfázovat tak, aby naráz nedošlo k pokosení celých rozsáhlých ploch luk, vhodné je i cyklické střídání jedno- a dvojsečného využití. Na nezamokřených pozemcích lze připustit i přiměřené pastevní zatížení. Údržba by se měla dotknout i pozemků zamokřených a dopravně obtížně přístupných, neboť na nich jsou degradační projevy nejmarkantnější. Zde je však třeba počítat s větší technickou náročností a s nižší intenzitou (frekvencí) zásahů. Rybník Dubák a další vodní plochy. Jedná se o největší vodní nádrž ve Frýdlantské pahorkatině, která je ceněna především jako regionálně významné hnízdiště ptactva. Rybník v dávnější minulosti střídavě pustl a byl obnovován, výsledkem posledního odbahnění (patrně v 80. letech minulého století) je široký pruh vyhrnutého sedimentu v březích a zčásti i při návodní straně původní hráze. V důsledku prosakování hráze byla hladina v rybníce v posledních letech snížena, což vedlo k rozmachu litorální vegetace a zmenšení vodní plochy. Po právě ukončené opravě hráze dojde v krátké době k plnému napuštění rybníka a obnově jeho funkce. Cíl péče: Hospodaření na rybníce je třeba přizpůsobit zájmům ochrany přírody (tento požadavek je v současnosti snadno splnitelný vzhledem ke skutečnosti, že rybník spravuje AOPK ČR). Rybochovné využití bude pouze extenzivní, s vyloučením přikrmování a hnojení. Manipulace s vodní hladinou bude prováděna tak, aby nebylo narušeno hnízdění ptáků. Výhledově lze doporučit odtěžení části v minulosti vyhrnutých sedimentů, zejména na vnitřní straně hráze. Dubová alej na hrázi rybníka by měla být zachována, staré odumírající stromy ponechány na dožití a dle potřeby doplněny novou výsadbou. Dub červený postupně nahradit dubem letním. Rybníček severně od Dubového rybníka je třeba opravit a vodní hladinu udržovat na poněkud vyšší úrovni než dnes. Dále lze doporučit zbudování drobných vodních ploch v nivě (nových tůní), které se mohou stát významným biotopem ochranářsky cenné fauny. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 10


Svahové háje. Lesní společenstva v příkrém svahu nad pravým okrajem nivy Smědé představují cenný doplněk nivních biotopů. Z větší části jde o porosty relativně přirozeného složení, v minulosti ovšem negativně ovlivněné přeměnou na hospodářský, převážně jehličnatý porost. Jehličnatá příměs je v současnosti postupně vytlačována bohatým zmlazením autochtonních listnatých dřevin. Dřívější degradační vlivy (např. lesní pastva či průhon dobytka lesem na pastviště) jsou postupně zahlazovány. Část lesního porostu dosud tvoří porost s nepůvodní dřevinnou skladbou – jde o porosty mladšího věku, zčásti založené na původně zemědělské půdě. Cíl péče: Z hlediska ochrany přírody je žádoucí postupná úprava druhové skladby porostů směrem k přirozenému stavu, a to jak v rámci obnovních, tak i výchovných těžeb. Preferován by měly být zejména buk, lípa, dub, popř. habr, při zachování smíšenosti porostů odpovídající danému stanovišti. Tyto dřeviny by měly být uvolňovány na úkor smrku, borovice, břízy, olše a modřínu; v omezené míře lze doporučit i jejich umělé zavádění (zejména buku). Bohatá vertikální struktura a věková diferenciace většiny porostů umožňuje provádění mírných těžebních zásahů bez nutnosti uplatnění holosečných prvků, které jsou z hlediska ochrany přírody nežádoucí. Mladé porosty s převahou nepůvodních dřevin (smrk, olše) bude možné přeměnit na vhodnější porostní směsi až v dlouhodobějším horizontu.


Strana 11


2. R OZBOR

STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie. Území přírodní rezervace náleží do Krkonošsko-jesenické soustavy, Krkonošské podsoustavy a celku Frýdlantská pahorkatina (hierarchie geomorfologických jednotek a níže uvedenou charakteristiku viz DEMEK et al. 1987), její západní části. Frýdlan tská p ahork a tina je členitou pahorkatinou při severním úpatí Jizerských hor. Její rozloha činí 241 km2, střední nadmořská výška je 359,4 m, střední sklon 3°45´. Geologickou stavbu tvoří převážně ruly a biotitické žuly krkonošsko-jizerského plutonu s proniky a příkrovy mladotřetihorních čedičů a znělců, které podmiňují izolované kupy vystupující nad mírně zvlněný reliéf. Vlivem pleistocénního zalednění byly starší sníženiny zaplněny až 20 m mocnými glacifluviálními štěrkopísky, které jsou postupně vyklizovány erozně-denudačními pochody. Nejvyšším bodem Frýdlantské pahorkatiny je Andělský vrch (572 m), dalšími významnými kótami jsou Hřebenáč (566 m), Vyhlídka (512 m), Chlum (495 m), U rozhledny (399 m), Hradec (313 m).

Přírodní rezervace leží při obou březích říčky Smědé, v prostoru mezi Višňovou (resp. její částí Předlánce) a Černousy (částí Boleslav). Většinu území tvoří rozlehlá holocénní niva, cca 500 (místy až 800) metrů široká, s minimálními výškovými rozdíly; nadmořská výška nivy na území rezervace se pohybuje cca mezi 218 a 227 m. Reliéf se neznatelně sklání v ose toku tj. přibližně od jihu na sever a dále kolmo na ní, nepravidelnosti tohoto generelního úklonu podmiňují směr drobných vodotečí, z velké části umělého původu (odvodňovací příkopy). Dynamiku reliéfu nivy výrazně zvyšuje velmi živý reliéf koryta Smědé. Neregulovaný tok vytváří v nezpevněném podloží četné meandry, které se dále vyvíjejí procesy boční eroze a sedimentace – na jedné straně se vytvářejí výrazné abrazní svahy 1-3 (-4) m vysoké, na straně druhé pak rozsáhlé hlinité a štěrkopísčité náplavy. Tyto pochody jsou výrazně urychlovány pravidelně se opakujícími povodněmi v předjaří a často i v létě. Postupným překládáním koryta vznikají mrtvá říční ramena a tůně, ve výplních meandrů se vytváří členitý akumulační reliéf. Tento reliéf je v současnosti patrně mnohem hojnější než v dřívějších dobách, kdy byl průběžně sanován v rámci hospodářské údržby nivy. Severní část nivy zaujímá Dubový rybník (vžitý název je Dubák), který patří k nejstarším rybníkům na Frýdlantsku – zmiňován je již v 16. století. Jeho cca 800 m dlouhá hráz je pak vedle tělesa železniční trati sledujícího západní okraj nivy, a s ní paralelní cesty v koruně protipovodňové hrázky, nejvýznamnějším vyvýšeným antropogenním útvarem v území. Zdrž rybníka je oproti minulosti významně zmenšena vyhrnováním rybničního sedimentu – výsledkem posledního razantnějšího zásahu, patrně v 1. polovině 80. let minulého století, je cca 10 m široký pruh navážek v celé délce pobřeží, vč. návodního svahu hráze. K posunu pobřežní čáry místy došlo v ještě větším měřítku. Zdrž je v současnosti vyplněna množstvím sedimentu, který přispívá k masivnímu rozvoji litorální vegetace, jež dnes porůstá většinu vodní plochy. Nedávno proběhlá oprava hráze má za cíl zvýšení vodní hladiny s cílem potlačení části porostů litorální vegetace, která se rozmohla v letech, kdy hráz propouštěla a hladina byla trvale nízká. Odstraňování sedimentu bylo při jednáních před zahájením prací vlastníkem – AOPK ČR – zamítnuto. Pravý okraj nivy je na území rezervace ohraničen příkrým, později mírnějším svahem, cca 60200 m dlouhým (při svislé projekci), s převýšením do 50 metrů; nejvyšší bod území leží přibližně ve 272 m, poblíž kóty Za dvorem (280 m). Svah je zejména v jižní části bohatě erozně rozčleněn hlubokými erozními stržemi a mírnějšími svahovými prohyby, se slabými pramennými polohami. Výrazně svažitý, avšak plošně omezený reliéf se nachází i při levém okraji nivy, kde se tok Smědé dostává do souběhu se zářezem železniční trati.


Strana 12


Geologickou stavbu území tvoří většinou holocénní náplavy v nivě Smědé – silty, písky a štěrky, v jejich podloží se nachází rumburská žula (kataklastická, zčásti zbřidličnatělá porfyrická hrubozrnná biotitická žula). Ta vystupuje v souvislém pruhu ve svazích nad pravým břehem nivy (mimo území PR též nad levým). V akumulačních polohách mírnějších svahů je překryta deluviálními hlinitokamenitými sedimenty, výše na plošinách je žula rozsáhle překryta glacifluviálními sedimenty sálského zalednění. Východně od rezervace je mapováno menší těleso nefelinického bazanitu, jehož zvětraliny mohou ovlivňovat půdní pokryv v blízkém lesním porostu zájmového území. Půdy přírodní rezervace jsou v zásadě dvojího typu. Nivu Smědé vyplňují fluvizemě – nejčastěji fluvizem glejová, na štěrkových náplavech je rozšířena fluvizem psefitická, na písčitých náplavech se vyskytuje fluvizem arenická. Půdy se nacházejí v různém stupni pedogeneze, počínaje iniciálními stádii v mladém říčním reliéfu s minimální stratifikací a konče hlubokými humózními půdami v dlouhodobě stabilních částech nivy. Fluvizemě jsou v různém stupni hydromorfně ovlivněny a v místech s trvalým zamokřením dosahujícím blízko povrchu jsou vystřídány typickým glejem. Gleje jsou významně rozšířeny po obvodu Dubového rybníka a dále na západě území při Saňském potoku a v jz. části území pod tělesem polní cesty. V okrajových částech nivy jsou pravděpodobně zastoupeny i pseudogleje. Lesní půdy ve svazích ve východní části rezervace jsou převážně typu kambizemě, a to kambizemě typické, v konvexních polohách spíše kambizemě dystrické. Pří úpatí a ve svahových prohybem je vyvinuta hlubší kambizem pseudoglejová, místy s vyšším podílem skeletu (náznaky přechodů do rankeru). V mírnějším reliéfu nad hranou svahů jsou půdy zahliněné, rázu hnědozemě luvizemní, s mírným pseudoglejovým ovlivněním. Antrozemě zaujímají tělesa komunikací a hráz rybníka, donedávna (léto 2006) i mezideponie zemin pod hrází. Podnebí západní části Frýdlantské pahorkatiny je mírně teplé a vzhledem k nadmořské výšce velmi vlhké. Dle Atlasu podnebí ČSR (1958) zde roční průměrné teploty v první pol. 20. století mírně překračovaly 8 °C, roční úhrny srážek se blížily 800 mm. Území je zařazeno do mírně teplé oblasti s okrskem mírně vlhkým, s mírnou zimou, pahorkatinovým. QUITT (1971) řadí západní část Frýdlantské pahorkatiny do poměrně teplého klimatické rajónu MT 9, na rozdíl od výrazně chladnější a vlhčí východní části Frýdlantska, kde vymezuje rajón MT2. Tabulka č. 1: Roční chod teplot a srážek na stanici Frýdlant (290 m) v letech 1901-1950 teploty (°C) srážky (mm)

I

II

III

IV

-1,3 49

-0,6 43

3,3 45

7,9 62

V

VI

VII

VIII

IX

13,0 16,0 17,7 16,9 13,5 77 93 96 104 68

X

XI

XII

rok

IV-IX

X-III

8,3 60

3,7 56

0,4 49

8,2 802

14,2 500

– 302

Zdroj: VESECKÝ et al. 1961

Hydrologie. Osu území a současně velmi výrazný přírodní útvar tvoří řeka Smědá. Jedná se o dolní část toku, který pramení ve východní části Jizerských hor (více zdrojnic v nadmořské výšce nad 900 m), odkud strmě spadá zalesněným severním úbočím hor k Bílému Potoku a Hejnicím, u Frýdlantu překonává skalní úžinu a dále již pokračuje v mírném spádu při západním okraji Frýdlantské pahorkatiny až ke státními hranicím; na polském území protéká přehradní nádrží Wilka/Witka a krátce poté se zprava vlévá do Lužické Nisy. Tok má na celé délce průchodu územím rezervace přirozený meandrující charakter, bez výraznějších regulačních zásahů. V minulosti se na SZ území pod tratí nacházel jez, který způsoboval krátké vzdutí toku pro náhon do elektrárny v Boleslavi, břehy Smědé v Předláncích pak byly ještě v relativně nedávné době zpevňovány kamenivem. Tvořivá činnost toku probíhá neustále, v novější době snad ve větší míře než v minulosti: jejím výsledkem je velmi členitá křivka toku s erozními břehem a štěrkopísčitými náplavy, vč. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 13


rozsáhlých fosilních útvarů v různé míře zahlazených následným vývojem. Tok je za normálních průtoků cca 10 m široký, koryto je vyplněno recentními štěrkovými, písčitými a hlinitými sedimenty, které v jesepních částech říčních zákrutů zasahují 5-15 metrů od břehů, dále do nivy pak pokračuje starší a jen příležitostně přeplavovaný náplavový reliéf, víceméně překrytý vegetací. V sv. části území se nachází Dubový rybník (Dubák), průtočný rybník o výměře cca 9 ha, založený před staletími na bezejmenném pravém přítoku Smědé. Od západu a jihozápadu je vymezen cca 800 m dlouhou zemní hrází, na východní straně jej ohraničuje zalesněný svah. Rybník má rozsáhle vyvinutý litorál zarostlý rákosem, ostřicemi a sítinami, které se zde přechodně rozšířily poté, co byla hladina rybníka po několik let snížena. V současné době (podzim 2006) je dokončována rekonstrukce hrázního tělesa, včetně opravy výpustního objektu a rozdělovacího objektu na napájecím potoce. Stávající pobřeží je významně pozměněno v důsledku vyhrnování rybničního sedimentu v minulosti (viz komentář ve stati Geomorfologie). Severně od Dubáku leží drobný obtokový rybníček s dlouhodobě sníženou hladinou (poškozená boční hráz), zarůstající litorální vegetací. Dále se v území nacházejí tři tůně. Největší z nich, zvaná Hvězdicová tůň, leží pod hrází Dubového rybníka, obklopena mladým olšovým porostem. Je protáhlého tvaru, s dosti hlubokou vodou bez makrofytní vegetace. Druhá tůň leží pod polní cestou v jižní třetině území. Jde o dávnější pozůstatek dřívějšího toku, o čemž svědčí reliéf břehů i protažený tvar tůně. Otevřená vodní hladina o rozměru 30-40x8 m přechází do mělké vodní plochy zarostlé vodními rostlinami. Nejmenší, tzv. Čapkova tůň leží při jižní hranici území. Je oválného tvaru, cca 20x15 m široká, obklopená porostem mladých dřevin a v zadní části s menším porostem rákosu. Zvláštním typem vodních ploch jsou opuštěná říční ramena v sousedství recentního meandrujícího toku. Jsou závislá na periodických záplavách a vodní hladina v nich proto silně kolísá. Stálá vodní hladina se udržuje snad pouze v relativně nedávno opuštěném meandru cca 400 m jz. od břehu Dubového rybníka; další příbřežní sníženiny během roku vysýchají. Niva Smědé byla v minulosti odvodněna soustavou otevřených příkopů, které byly zřejmě ještě před dvaceti lety udržovány. Podzemní drenáž, která byla provedena např. na nivních loukách jižně od Višňové, se území zřejmě vůbec nedotkla. Fytogeografie. Lokalita náleží do obvodu Českomoravské mezofytikum a okresu 49. Frýdlantská pahorkatina. Květena Frýdlantské pahorkatiny je obecně dosti chudá, což je způsobeno převažujícím kyselým horninovým podložím (pleistocénní sedimenty a granitoidy) v málo členitém reliéfu a vlhkém, relativně chladném podnebí. Charakteristický je výskyt subatlantů a demontánů. Bohatší květena je vázána na teplejší západní část fytochorionu s četným výskytem bazaltických hornin – zde jsou hojněji rozšířeny hájové a mírně teplomilné druhy. Do tohoto prostoru přísluší i PR Meandry Smědé, kde šíření hájových prvků usnadňuje i údolní fenomén Smědé, komunikující s územím klimaticky teplejší Horní Lužice. Významnější květenu na území rezervace (popř. v jejím blízkém okolí) tvoří zejména následující druhy: a) rostliny lesní, víceméně indikující svaz Carpinion (popř. Tilio-Acerion): Actaea spicata, Adoxa moschatellina, Anemone ranunculoides, Asarum europaeum, Brachypodium sylvaticum, Calamagrostis arundinacea, Circaea x intermedia, Convallaria majalis, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Lilium martagon, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Mercurialis perennis, Phyteuma spicatum, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria obscura, Ranunculus lanuginosus, Silene dioica, Solidago virgaurea, Stellaria holostea,


Strana 14


b) rostliny luční, vázané na nivní louky, popř. mokřadní lada (sv. Alopecurion pratensis, Calthion, okrajově Molinion): Rorippa austriaca, Betonica officinalis, Selinum carvifolia, Potentilla erecta, Sanguisorba officinalis, ? Juncus acutiflorus c) rostliny vodních a mokřadních biotopů a jejich pobřeží: Carex pseudocyperus, Glyceria maxima, Phragmites australis, Utricularia australis, Batrachium aquatile, Carex paniculata, Carex vulpina, Peucedanum palustre, Cicuta virosa (?), Laserpitium prutenicum (?), Galium elongatum, Calla palustris, Iris pseudacorus, Nymphaea candida, Potamogeton obtusifolius, Rumex aquaticus, Salix pentandra, Salix repens (?), Scutellaria galericulata, Thalictrum aquilegiifolium, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Zannichellia palustris. Velmi výrazným prvkem květeny území – z ochranářského hlediska ovšem nežádoucím – jsou druhy geograficky nepůvodní – neofyty. Z nich největšího rozšíření na území rezervace v současnosti doznávají Rudbeckia laciniata a Solidago canadensis, k dosti hojným náleží Impatiens glandulifera, Impatiens parviflora, Solidago gigantea, poměrně častý je Helianthus tuberosus, jen lokálně roste Aster sp. a po opakovaných asanačních zásazích se jen sporadicky vyskytuje Reynoutria japonica, popř. R. x bohemica. Na dlouhodobě neudržovaných plochách se masivně šíří i nežádoucí domácí rostliny, které lze tak označit jako expanzivní druhy. Nejhojnější jsou Carex brizoides, Phalaris arundinacea, Cirsium arvense, menší potenciál šíření vykazují Artemisia vulgaris, Arctium sp., Tanacetum vulgare, Elytrigia repens. Za expanzivní druh lze považovat i psárku (Alopecurus pratensis), která je sice přirozeně hojnou komponentou nivních luk, ale v podmínkách nedostatečné hospodářské péče značně zvyšuje svoji pokryvnost. Potenciální přirozenou vegetaci většiny území tvoří komplex nivních společenstev zahrnující pobřežní vrbiny a olšiny (svazy Salicion triandrae, Salicion albae, Alnion glutinosae, Alnion incanae, Salicion cinereae). Rekonstrukčně mohl být v území rozšířen i netypický tvrdý luh (přechody as. Querco-Ulmetum a Pruno-Fraxinetum), historickými zásahy člověka do vývoje krajiny byla však zesílena akumulační činnost toku a vznikla nestabilní holocénní niva v dnešní podobě. Na ní jsou pak potenciálně vázána společenstva rozvolněného olšovrbového luhu přizpůsobená častým povodňovým disturbancím. Ve svazích nad nivou jsou potenciálně rozšířeny habrodubolipové háje svazu Carpinion, které v mezoklimaticky chladnějších polohách přecházejí do acidofilních až mezotrofních bučin nižšího stupně (s vyznívajícím dubem, popř. lípou a habrem a v příkrých svazích s třtinou rákosovitou v podrostu; cf. Tilio cordatae-Fagetum a Luzulo-Fagetum, var. s Calamagrostis arundinacea). Na mělkých půdách termicky zvýhodněných konvexí jsou zřetelně indikovány i plošně omezené acidofilní doubravy (Luzulo albidae-Quercetum), v deluviálně obohacených příkrých svazích porosty inklinují k suťovému lesu nižších poloh (Aceri-Carpinetum). NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998) v mapě potenciálně přirozené vegetace řadí území do oblasti souvislého rozšíření černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), převážně při pravém břehu Smědé pak vyčleňuje enklávu acidofilní doubravy a/nebo jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum; Abieti-Quercetum). Komplex hygrofilních společenstev v nivě Smědé není vzhledem k hrubému měřítku mapy vylišen. Ten je zachycen ve starší, ale podrobnější Geobotanické mapě českých zemí (MIKYŠKA & NEUHÄUSLOVÁ 1969). Kontaktně pak vystupují po obou stranách nivy acidofilní bučiny, na JZ sleduje levý okraj nivy pruh acidofilní doubravy. Toto poněkud odchylné pojetí přirozené vegetace širšího území lze považovat za oprávněné. Převážně kyselé podloží granitoidů a glacifluviálních sedimentů v kombinaci s dosti vlhkým suboceánským klimatem zvyšuje potenciál buku a jedle. Mapovací jednotka acidofilních (bikových) bučin zahrnovala i acidofilní jedliny, jejichž bohatý výskyt je z Frýdlantska historicky i palynologicky dokladován. Mimoto je „Geobotanická mapa“ vystavěna na jiných principech než modernější mapa potenciální přirozené vegetace. Ta vychází ze současného stanovištního potenciálu očištěného o vratné, člověkem podmíněné změMgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 15


ny prostředí. V tomto kontextu je třeba předpokládat vyšší uplatnění dubu, lípy, popř. habru v neprospěch buku a zejména jedle, a to přinejmenším na výhřevných svazích, jaké nacházíme i ve východní části PR Meandry Smědé. Lesní typologická mapa v tomto prostoru vymezuje výhradně 3. dubobukový stupeň, což se jeví diskutabilní (správněji by měl být alespoň v konvexní části svahů vylišen 2. bukodubový stupeň, podobně i na dalších ekologicky srovnatelných lokalitách v západní části Frýdlantské pahorkatiny). Aktuální vegetace na území rezervace je výsledkem dlouhodobých antropogenních zásahů, jejichž intenzita se ve 2. polovině 20. století výrazně plošně diferencovala a vyústila v současnou situaci, kdy značná část nelesních ploch je zcela bez hospodářské péče, zatímco další plochy jsou udržovány s různou frekvencí a z hlediska ochranářských potřeb více či méně nedostatečně. Rámcově lze na území rezervace vylišit následující vegetační komplexy (viz též tabulku Společenstva v kap. 1.6.2 Hlavní předmět ochrany): a) Tok Smědé vč. pobřeží a dynamického reliéfu mladých náplavů. Území cenné zejména z geomorfologického a zoologického hlediska, botanicky zajímavé spíše na fyziognomické (formační) úrovni. Vlastní tok je prakticky bez makrofyt (jen řídce Fontinalis antipyretica, sporadicky Callitriche hamulata a Batrachium aquatile), v pobřeží porosty ± typu Petasito-Phalaridetum arundinaceae, ve vyšším stupni reliéfu nerovnoměrně zapojené stromové a keřové porosty s převahou Salix fragilis a s nitrofilními bylinami v podrostu, hojný, místy masový výskyt neofytů (Rudbeckia laciniata, Solidago canadensis et gigantea, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera aj.). Nepříznivý botanický dojem zvyšují místy vydatné náplavy odpadků. b) Komplex nivních luk, mokřadních a ruderálních lad. Dominantní jednotka území, původně relativně homogenní, v současnosti značně diferencovaná vlivem různé míry zanedbanosti a rychlosti degradace. Zachovalejší porosty představují druhově chudá společenstva sv. Alopecurion pratensis, s omezeným uplatněním bylin (typická je Rorippa austriaca), snad vlivem přirozeně eutrofního režimu (záplavy), snad v důsledku dřívějšího zkulturnění podstatné části luk. V druhové garnituře přirozeně převládá Alopecurus pratensis, z původnějších druhů se v různé míře udržují Rumex acetosa, Bistorta major, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Holcus lanatus, Lychnis flos-cuculi, Poa pratensis s. l., Ranunculus acris, R. repens, Sanguisorba officinalis, Symphytum officinale, přirozenou komponentou je i Elytrigia repens. Vlivem degradace se do porostu šíří Carex brizoides (ta snad do jisté míry i přirozená) a Phalaris arundinacea, především však ruderální druhy, jako je Arctium sp., Artemisia vulgaris, Calamagrostis epigeios, Cirsium arvense, Rudbeckia laciniata, Rumex obtusifolius, Solidago canadensis, Tanacetum vulgare – v některých dlouhodobě zanedbaných porostech tyto druhy nabývají zřetelné převahy. Na půdách výrazněji podmáčených se pak do opuštěných luk šíří mj. Calamagrostis canescens, Carex acuta, Cirsium palustre, Filipendula ulmaria, Glyceria maxima, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Phalaris arundinacea, Phragmites australis, Rumex aquaticus. Tyto druhy se zapojují, často spolu s mezofilnějšími druhy (vč. vyslovených ruderálů a neofytů) do značně různorodých druhových kombinací, nezřídka i jako dominanty. Místně do dlouho neudržovaných ploch prostupují i nárosty pionýrských dřevin. Části porostů s menším uplatněním ruderálních druhů lze považovat za relativně hodnotné, ovšem spíše v kontextu okolních degradovaných porostů než v širším krajinném rámci. Sporadicky se dochovaly fragmenty střídavě vlhkých luk s Betonica officinalis, Selinum carvifolia, Potentilla erecta aj. c) Vodní a litorální vegetace Dubového rybníka, vč. biotopů širšího pobřeží. Otevřená vodní hladina je značně omezena masivním rozvojem litorální vegetace. Vodní makrofyta jsou zřejmě jen slabě zastoupena (Potamogeton natans, Lemna minor, Spirodela polyrhiMgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 16


za, další druhy uváděné jinými autory nebyly ověřeny). V mělkovodní zóně dominuje Phragmites australis a Typha latifolia, v jižní části litorálu též Carex rostrata a Glyceria maxima, zajímavý je výskyt dalších druhů, jako je Carex pseudocyperus či Utricularia australis, na obnaženém dně rybníka byl později zaznamenán bohatý výskyt Elatine triandra, víceméně vzácně se v severní části rybníka vyskytuje Sparganium erectum, Typha angustifolia a Schoenoplectus lacustris. V pobřežních rákosinách je dosti hojné Peucedanum palustre. Při hrázi rybníka jsou vyvinuta mladá společenstva olšin a fytocenologicky nezakotvených směsí pionýrských dřevin (bříza, osika, olše, vrby), maloplošně se zde ve fragmentu as. Carici elongatae-Alnetum vyskytuje i Calla palustris. V malém, severně ležícím rybníčku jsou mj. dobře vyvinuty porosty sv. Sparganio-Glycerion fluitantis. Koruna hráze je dendrologicky zajímavá starými, již dožívajícími alejovými duby letními a červenými. d) Mezofilní svahové lesy převážně při východním okraji území. Přirozené listnaté jádro lesa bylo v minulosti bohatě vyplněno kulturní jehličnatou vložkou (s převažujícím smrkem), která však vlivem sukcese i hospodářských zásahů postupně vyznívá a porost se nezadržitelně přibližuje ke své potenciálně přirozené druhové skladbě. V ní se dominantně uplatňuje lípa s dubem a habrem, významné uplatnění zvl. ve stinnějších polohách a na hlubší půdě má buk, který dnes v porostu přežívá do jisté míry jako reliktní prvek. Porost je převážně ve stádiu kmenoviny, se značným podílem stromů starších sto let, většinou věkově a prostorově dosti diferencovaný. Bylinné patro je místy zřetelně zdecimováno dřívějším zkulturněním a dalšími vlivy (jako např. extenzivní lesní pastvou či průhonem dobytka), místy – zvl. v úpatní poloze – je ale poměrně dobře zachovalé a v kontextu okolních lesů, do nichž člověk v novověku zasáhl výraznější měrou, představuje nesporně nadprůměr. Z význačných druhů podrostu lze uvést Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Calamagrostis arundinacea, Corydalis intermedia, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Lilium martagon, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Mercurialis perennis, Milium effusum, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Prenanthes purpurea, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea, Euphorbia dulcis, Viola reichenbachiana, V. riviniana, místy se ovšem dosti šíří Impatiens parviflora. Na tento starý porost okrajově navazují mladší porostní skupiny, zčásti uměle založené v poválečných letech na původně zemědělské půdě a spontánně se dále rozšiřující. Podrobnější botanický popis území je zpracován po dílčích plochách v příloze č. 12. Fauna území byla vyhodnocena v rámci komplexního biologického průzkumu, který předcházel vyhlášení rezervace (BURDA et al. 1995). Průzkum se ovšem zaměřil na poněkud širší území kolem řeky Smědé, což poněkud komplikuje interpretaci jeho výsledků. Průzkum je také již přes 10 let starý a v jednotlivostech nemusí být aktuální. Nové poznatky o fauně rezervace byly získány při pozdějších dílčích šetřeních. Údaje o vážkách (významné druhy doplněny výše do tabulky) jsou převzaty od M. Waldhausera (nepublikováno). Výsledky zoologických šetření: Arachnofauna. Poměrně početné druhové spektrum společenstva pavouků (Araneida) zjištěné v nivě Smědé (86 druhů) tvoří celkově standardní arachnofaunu biotopů nivních mokřadů a luk, s převažujícím počtem nespecifických a mezotermních druhů. Významně je zastoupena i složka psychrofilní. Druhová reliktnost je v porovnání s jinými, antropogenně jen málo narušenými lokalitami poměrně nízká, expanzivní druhy tvoří téměř polovinu počtu celého druhového spektra. Expanzivní charakter zdejší arachnofauny udávají především obecné druhy slíďáků Pardosa amentata, Pardosa pullata a Pardosa prativaga, vizuálně velmi hojné co do počtu jedinců. Nízký stupeň reliktnosti jeví především luční biotopy, kde nebyl přes poMgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 17


měrně vysoký počet druhů zjištěn ani jediný relikt 1. řádu. Všechny RI byly nalezeny na mokřadech. Faunisticky cenné jsou nálezy dvou druhů: druh Arctosa cinerea, jehož populace jsou omezeny v úzkém pásmu štěrkového břehu řeky Smědé, byl dosud v Čechách zjištěn pouze na třech lokalitách (břehy Jizery u Velké jizerské louky, břehy Orlice u Třebechovic pod Orebem a rybník u Suchdola na Třeboňsku). Druh Marpissa radiata, který byl poměrně hojný na porostu mokřin, je dosud známý v Čechách rovněž ze dvou nalezišť (Novobydžovsko a mokřady Ralské pahorkatiny). Z dalších vzácných a reliktních druhů se v nivě Smědé vyskytují Clubiona brevipes (jediný zde zjištěný zástupce termofilní složky), Entelecara congenera, Erigonella ignobilis, Microlinyphia impigra, Porrhomma pygmaeum, Walckenaeria kochi a Walckenaeria unicornis. Carabidofauna (střevlíkovití brouci). Ve sledovaném území bylo zjištěno celkem 128 druhů čeledi Carabidae, což je téměř třetina všech druhů žijících v Čechách. Nejvýznamnější je ripikolní fauna nezastíněných, otevřených hlinitých, hlinitopísčitých a štěrkopísčitých břehů Smědé s řadou druhů vzácných a lokálních v rámci území celých Čech: Bembidion atrocaeruleum, Bembidion fluviatile, Bembidion litorale, Bembidion modestum, Dyschirius intermedius, Paratachys micros, Perileptus areolatus, Thalassophilus longicornis. Z velkého počtu hygrofilních druhů mokřadů a litorálních porostů vodních ploch patří k významným Blethisa multipunctata (dosud jen jediný nález z mokřadu ve Vsi, v území PR je ale výskyt pravděpodobný), Diachromus germanus (masový výskyt na dně vypuštěného rybníka Dubák v roce 2005), Epaphius rivularis (první nález v regionu, nová oblast výskytu v ČR), Platynus livens, Chlaenius tristis (více nálezů v močálu u Vsi, výskyt na území PR je velmi pravděpodobný) a další. Údolní niva Smědé ve sledovaném úseku společně s močály ve Vsi je z hlediska výskytu ripikolních a hygrofilních střevlíkovitých v rámci severních Čech velmi významným územím. Vodní měkkýši. Průzkum byl proveden před dvěma lety na 15 lokalitách v nivě Smědé (BERAN 2004). Zjištěno bylo celkem 21 druhů, z toho 14 plžů a 7 mlžů. Nejcennější je nález kružníka Gyraulus rossmaessleri (v jz. části nivy Smědé), který je v Čechách znám pouze ze 3 lokalit. Malakozoologicky nejbohatší lokalitou je rybníček severně od Dubáku. Obratlovci. Ve sledovaném území bylo zjištěno celkem 120 druhů obratlovců. Z tohoto počtu je 43-47 druhů zvláště ohrožených: z toho 5 kriticky ohrožených, 18-19 silně ohrožených a 21-23 ohrožených. Území je z hlediska výskytu obratlovců velmi hodnotné. Zajímavé je zejména udávané bohaté druhové spektrum ryb (celkem 23 druhů). ŠVÁTORA (2004) potvrdil v rámci ichtyologického průzkumu výskyt 11 druhů, včetně vranky obecné, mníka jednovousého a početné populace střevle potoční. Významná je silná populace kriticky ohroženého druhu mihule potoční. Z obojživelníků se v území PR v současné době prokazatelně vyskytuje 8 druhů (čolek obecný, čolek velký, blatnice skvrnitá, ropucha obecná, rosnička zelená, skokan skřehotavý, skokan hnědý a skokan štíhlý. Z plazů se vyskytují naše čtyři nejběžnější druhy: ještěrka obecná, ještěrka živorodá, užovka obojková a slepýš křehký. Při průzkumu v r. 1995 bylo v území zjištěno 66 druhů ptáků, další druhy byly zaznamenány v pozdějších letech. K nejvýznamnějším druhům, pravidelně v území hnízdícím, patří jeřáb popelavý, moták pochop, rákosník velký, ledňáček říční. Nejvzácnějšími druhy, které dosud prokazatelně v území vyhnízdily pouze jednou, jsou potápka rudokrká a morčák velký. Cenný je i nepravidelný výskyt některých vzácných druhů bahňáků v hnízdním období (bekasina otavní, pisík obecný, vodouš kropenatý) a také hnízdění druhů, vázaných na břehové porosty kolem toku Smědé a zejména na hrázi rybníku Dubák: lejsek šedý, strakapoud prostřední, krutihlav obecný, žluva hajní aj. Některé významné druhy ptáků lze zastihnout na tahu. K nim patří např. orel mořský, orlovec říční, moták pilich, vodouš tmavý, aj. Savci jsou zastoupeni cca 18 zjištěnými druhy,


Strana 18


z nichž k nejvýznamnějším patří vydra říční, která se zde v posledních letech zdržuje trvale a v okolí Dubáku poměrně hojný plch velký. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu ďáblík bahenní

aktuální početnost/vitalita desítky jedinců

leknín bělostný lilie zlatohlavá

jednotlivě stovky jedinců

kategorie dle popis biotopu druhu Vyhl. 395/92 O pod hrází Dubového rybníka v mladé mokřadní olšině a v jižní části litorálu SO tůňka u Předlánců (vysazen) O svahové háje na východě PR, na více místech početně

B) Živočichové název druhu

kategorie dle Vyhl. 395/92 svižník Cicindela campestris O střevlík Carabus ullrichi O mihule potoční KO piskoř pruhovaný O mník jednovousý O střevle potoční O vranka obecná O čolek obecný SO čolek velký SO ropucha obecná O rosnička zelená skokan štíhlý skokan skřehotavý blatnice skvrnitá ještěrka obecná ještěrka živorodá slepýš křehký užovka obojková potápka malá

SO SO KO SO SO SO SO O O

potápka rudokrká morčák velký jeřáb popelavý čáp bílý chřástal polní chřástal vodní bekasina otavní vodouš kropenatý pisík obecný

SO KO KO O SO SO SO SO SO

koroptev polní moták pochop luňák červený

O O KO


poznámka k rozšíření na písčitých cestách dosti hojně rybník Dubák aj. Smědá Smědá – údaj MO ČRS z roku 1995, později nepotvrzen Smědá Smědá Smědá tůně v nivě Smědé a u Dubáku údaj z roku 1991, znovu potvrzen 2006 v celém území, rozmnožování v tůních v nivě Smědé a u Dubáku Dubák a okolí Dubák, tůně v okolí Dubák, tůně v okolí a rybníček severně od Dubáku rybníček severně od Dubáku v celém území na suchých biotopech v celém území na vlhkých biotopech v celém území na sušších biotopech v celém území na vlhkých biotopech pravidelně hnízdí na Dubáku, s výjimkou doby, kdy byl vypuštěný jen jedno prokázané hnízdění v roce 2000? na Dubáku první prokázané hnízdění na Smědé v roce 2006 pravidelné hnízdění na Dubáku pravidelný výskyt na území PR, hnízda v obci Višňová vzácně na loukách v nivě Smědé pravidelně v rákosině Dubáku vzácně v mokřadech v nivě Smědé výskyt i v hnízdním období, hnízdění možné, Dubák výskyt i v hnízdním období, hnízdění pravděpodobné, náplavy Smědé vzácně na loukách v nivě Smědé rákosina u Filipovky (1995), pravidelně v rákosině na Dubáku v posledních letech stále častěji i v hnízdním období

Strana 19

Plán péče pro PR Meandry Smědé výr velký ledňáček říční krutihlav obecný strakapoud prostřední lejsek šedý moudivláček lužní

O SO SO O O O

slavík obecný bramborníček černohlavý bramborníček hnědý krkavec velký rákosník velký ťuhýk obecný vlaštovka obecná žluva hajní plch velký vydra říční

O O O O SO O O SO O SO

pravidelně hnízdí ve svahovém lese nad Smědou v kolmých březích Smědé břehové porosty Smědé v dutinách ve starých porostech u Dubáku v dutinách stromů v okolí Dubového rybníka prokázané hnízdění v roce 1995, v posledních letech se v území nevyskytuje, ojedinělé pozorování 2005 nepravidelně hnízdí v hustých porostech okolo Smědé násep trati u Filipovky louky v nivě Smědé pravidelně hnízdí několik párů pravidelně hnízdí na Dubáku hnízdí v křovinách v nivě Smědé zalétá do území za potravou z hnízdišť v přilehlých obcích břehové porosty podél Smědé a u Dubáku v okolí Dubáku poměrně hojný stálý výskyt v území

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti Zemědělské hospodaření Nynější stav hlavní části území, tj. nivy říčky Smědé, je výsledkem dlouhodobého a nejednoznačného působení člověka na přírodní prostředí. Před příchodem člověka do území, resp. před jeho souvislým osídlením někdy ve 12.-13. století byla celá oblast souvisle kryta lesem, snad jen místy prosvětleným dřívějšími kolonizátory. V podmínkách lesnaté krajiny musela i niva Smědé vypadat jinak než dnes, a to nejen ve smyslu vegetačního pokryvu, ale i geomorfologicky. Tok měl v té době jistě mnohem vyrovnanější průtoky, které utlumilo zalesněné povodí a také unášel mnohem méně splavenin. Jeho sedimentační činnost proto byla výrazně nižší než v člověkem osídlené krajině. Náplavy v prostoru omezeném okolními svahy měly zřejmě jen malou mocnost a tvořil je spíše hrubozrnný materiál – tomuto mírně oligotrofnímu prostředí byla přizpůsobena i lesní vegetace, v níž si lze dobře představit i formaci smíšených (snad bukodubolipových) jedlin. Křivka toku jistě byla jednodušší než dnes, meandry se na tomto geomorfologickém podkladě nemusely vůbec utvářet. Lokálně se však mohly vyskytovat deprese se stagnující vodou a s vegetací slatin, nelze tudíž vyloučit existenci cyklicky se obnovujících slatinných bezlesí. Rychlý postup odlesňování ve středověku vedl k rozkolísání průtoků a ke značné erozi jemnozemě z rozšiřujících se orných půd. Ta se pak usazovala podél klidnějších částí toku a při opakujících se povodních zanášela okolní prostor nivy. Rychlá sedimentace a povodňové průtoky podpořily proces boční eroze, tok začal výrazněji meandrovat a měnit svojí polohu v nivě. Ta se pak postupně vyplnila sedimenty různé zrnitosti. Tvořivá činnost toku byla, alespoň po určité období, bržděna zemědělským hospodařením v jeho okolí. Je pravděpodobné, že k odlesnění nivy a jejímu zemědělskému zkulturnění došlo již v počátcích kolonizace, neboť zdejší půda byla nadprůměrně produktivní. Pokud hospodářská péče, převážně v podobě lukařství a pastvy dobytka, zasáhla až k břehům Smědé, mohla se do jisté míry postarat o stabilizaci jejích měnících se břehů. Tak je to zřejmé z leteckého snímku z r. 1938, kde vznikající projevy eroze a sedimentace jsou průběžně sanovány a migrace říčního koryta je tak patrně účinně zpomalována. Zůstaneme-li u situace zachycené tímto historickým snímkem (která ovšem nemusela být relevantní pro starší období, neboť v r. 1938 již byly k dispozici prostředky a technologie umožňující jistý stupeň industrializace krajiny) můžeme konstatovat, že Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 20


niva je hospodářsky využita beze zbytku a neřízené přírodní procesy jsou vykázány do úzkého prostoru, který si vydobyl tok Smědé. Její břehy jsou pak udržovány v technicky bezvadném stavu – vznikající nátrže či naplaveniny jsou průběžně sanovány a ihned vraceny standardnímu zemědělskému využití. Podél toku je trpěna jen jednoduchá a nesouvislá kulisa stromů, možná i vysazených za účelem zpevnění břehů. Vlhčí část nivy je odvodněna soustavou otevřených příkopů, což umožňuje poměrně intenzivní využívání travních porostů. Ty jsou sečeny nejméně dvakrát, spíše však třikrát (možná i čtyřikrát) ročně, v sušších partiích jistě též přepásány. V omezené míře jsou v nivě provozována i políčka, patrně střídavě využívaná jako louky. V tomto intenzivním hospodářském režimu mohly být tehdejší travní porosty druhově bohaté, zvláště pokud nebyly současně výrazněji přihnojovány. Po socializaci zemědělství a jeho následné intenzifikaci klesal zájem na využití méně atraktivních půd a obecně se začínala rozšiřovat lada; některá z nich byla záhy převáděna na lesní půdu (to se týká i nynějšího lesního výběžku při východním okraji rezervace). V nivě Smědé se postupně vytvořil nepravidelný, místy dosti široký neudržovaný pruh kolem meandrující řeky. Roli při tom jistě sehrály i operační možnosti tehdy používané techniky, patrně posílené přístupem její obsluhy. Kolem břehů, zvl. pak říčních zákrutů, zůstával pruh neposečené louky, která si rychle měnila v lado s expandujícími dřevinami. Tvořivá činnost toku nebyla nijak regulována, takže docházelo k rychlému „vystřeďování“ meandrů a ke zrychlené sedimentaci. Po protržení meandru bylo uvolněné staré koryto ponecháno sukcesi: tento specifický reliéf se pak stal snadno zranitelným pro další působení vodní síly. Neudržované plochy se takto zvolna rozšiřovaly: pronikala do nich nitrofilní vegetace a masivně se šířily invazní druhy rostlin, které měly v dobách celoplošné údržby nivy jen minimální možnosti uplatnění. Postupně se přestaly pravidelně kosit i větší plochy nivních luk, kde vyšší stupeň zamokření omezoval nasazení tehdy dostupné techniky. Jednalo se o jihozápadní část území a téměř protilehlou plochu při pravém břehu Smědé, kde však byla hlavní příčinou dopravní nedostupnost (tato plocha byla do jisté míry udržována pastvou dobytka, který se sem přeháněl přes les). Pod dlouhou hrází Dubového rybníka se pak vytvořil pruh pionýrské olšiny. Přestože údržba nivy nebyla v letech reálného socialismu ideální, zachovala na podstatné části území kontinuitu pravidelného kosného, popř. pastevního využití travních porostů. Je však možné, že v pozadí této péče stály i nemnohé intenzifikační zásahy, z hlediska ochrany přírody jednoznačně nežádoucí: přeorávání a dosévání kulturních trav (na základě nynějšího floristického složení luk v území není průkazné, zjevná je pouze značná druhová chudost, která však může mít jiné příčiny), nadměrné hnojení, v částech nivy mimo území rezervace je dosud dobře patrné odvodnění soustavou podzemních drénů. Po r. 1989 dochází k dalšímu úpadku v péči o zemědělské pozemky. Frekvence sečí se výrazně snižuje zejména v polovině 90. let, kdy zaniká státní statek, který dosud obhospodařoval většinu travních ploch v území. Vysokoproduktivní nivní louky rychle pustnou a šíří se do nich četné expanzivní a invazní druhy, kterým se dosud dařilo především v pobřeží Smědé. V r. 1998 byla většina luk v tehdy čerstvě zřízené rezervaci nekosených (cf. FRANCÍRKOVÁ 1998). Zhruba v téže době došlo k svévolnému rozorání části nivních luk při levém břehu Smědé u Filipovky, a to v prostoru od železniční trati až k říčnímu břehu; následně po zásahu ochrany přírody bylo pole zrušeno. Po vyhlášení rezervace pak zájem na kosení luk ze strany zemědělských subjektů zcela pomnul. Minimální náhradní péče pak byla zajišťována jen o vybrané plochy v rámci ochranářského managementu – z hlediska skutečných potřeb byl ale objem těchto prací zcela nedostatečný. V současnosti je již velká část pozemků v nivě, včetně Dubového rybníka, převedena pod správu Agentury ochrany přírody a krajiny (jedná se o cca 54 ha, což je téměř 40 % plochy rezervace). To na jedné straně vytváří právní rámec pro cílevědomé ochranářské obhospodařování pozemků, na straně druhé ale přináší nemalý závazek, který se může stát i břemenem. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 21


Lesní hospodářství Lesy tvoří jen menší, přesto významnou část území. Jsou situovány převážně ve výrazných svazích, které omezují jejich intenzivnější hospodářské využití. Díky tomu si zachovaly do značné míry přirozený charakter. Přesto je z leteckého snímku z r. 1938 zřetelně vidět, že v té době byl hlavní dřevinou porostů smrk, pouze ve střední části lesního pruhu nad nivou Smědé dominovaly listnaté druhy. Patrné jsou někdejší výstavky starých listnatých stromů, nejspíše buků, možná i věkovitých lip a dubů. Většina lesního porostu na území dnešní rezervace se dle zjevné etážovitosti obnovovala clonným způsobem, zřejmě však s významným uplatněním skupinových holých sečí; severní část lesa (na snímku z r. 1938 jde o dnes již neexistující smrkovou kmenovinu) byla patrně založena na větší holé seči. Poněkud jednostranná záliba v produkčních jehličnanech doznala v 50. a 60. letech 20. století dočasného odlivu. V té době byly založeny mladší porostní skupiny, v nichž se vedle místně dominantního smrku výrazně uplatnily i listnaté dřeviny, zejména dub, olše a klen. Zároveň se probírkami podařilo snížit zastoupení smrku ve smíšených porostech, a to místy až na úroveň jeho úplného vytěžení. Druhové složení porostů na území rezervace se tak za uplynulé půlstoletí jednoznačně zlepšilo. Patrně se zlepšilo i floristické složení bylinného patra, neboť vedle posunu v zastoupení dřevin ustaly některé dřívější degradační vlivy, jako sběr nehroubí na otop, popř. hrabání opadanky, pastva dobytka atd. Rozšířila se i výměra lesa na plochy dříve zemědělsky obhospodařované; biologická hodnota těchto mladých porostů zůstává dosud nevalná. Donedávna les sloužil i k průhonu dobytka na pastvu do nivy Smědé, což mohlo vést k místní narušování půdy a vegetace, včetně eutrofizace. Rybníkářství Součástí území přírodní rezervace je i Dubový rybník, který je dnes největším rybníkem na Frýdlantsku. Je nádrží velmi starou, zmiňovanou již před cca 500 lety. Jeho stavba byla jistě náročná, neboť má ohrázovanou zhruba polovinu pobřeží. Je také založen na potoce s nepříliš velkým průtokem. Rybník byl v minulosti poněkud větší, plocha jeho zdrže se postupně zmenšovala zanášením a následně vyhrnováním sedimentu do břehů. Na leteckém snímku z r. 1938 je ve zdrži jen malá otevřená hladina, na níž navazují rozsáhlé litorální porosty, v jz. části zdrže jsou patrné i jednotlivé vzrostlé stromy, což dokazuje, že tato část rybníka byla dlouhodobě mimo dosah stojaté vody. Rybník pak musel být odbahněn – na snímku z r. 1984 již vodní hladina kopíruje hráz v plné délce, současně lze ale vytušit to, co je dnes zjevné v terénu: cca 10 m široký pruh sedimentu lemuje většinu pobřeží, včetně jižní části hráze. Tímto zásahem se nejen zmenšila vodní plocha, ale vytvořil se i nežádoucí navážkový reliéf, který je postupně osídlován pionýrskou vegetací bez větší hodnoty. V poslední době docházelo k průsakům hráze, což vedlo k poklesu hladiny v nádrži. Důsledkem byl velký rozmach litorální vegetace, včetně počáteční fáze nástupu pionýrských dřevin. V roce 2005 byla zahájena oprava hráze, která byla zakončena letos (2006). Po zvýšení hladiny se předpokládá postupné zlepšení stavu vodních a pobřežních biotopů. Ochrana přírody Území je chráněno v rámci přírodní rezervace od roku 1998. Do té doby šlo o standardní součást okolní krajiny, obhospodařovanou v rámci místních hospodářských zvyklostí a úměrně ekologickým podmínkám. Relativně malé zásahy se dotkly koryta a břehů Smědé (zde však došlo k opevňování břehů v blízkosti zástavby Předlánců), extenzivně se hospodařilo na Dubovém rybníce, který byl v novější době vnímán jako mimořádně cenná přírodní (zejména zoologická) lokalita Frýdlantska, resp. okresu Liberec. Nivní louky byly do počátku 90. let


Strana 22


pravidelně sečené, případně spásané, intenzita jejich údržby ale postupně klesala; oproti loukám v jiných částech nivy byly relativně méně zkulturněné. Plán péče z r. 1998 stanovil rámce ochranářského managementu lokality, který spočíval především v pravidelném kosení travních porostů 1-2x ročně a likvidaci invazních rostlin v pobřeží Smědé. Předpokládalo se, že řádná údržba luk bude zajišťována z větší části v režii vlastníků a vydatnějších intervencí ze strany ochrany přírody nebude třeba. Toto očekávání se ale nenaplnilo, takže z prostředků ochrany přírody bylo nutné hradit alespoň minimální udržovací zásahy na rychle pustnoucích travních plochách. Ke zlepšení situace na pozemcích v severní části území pak mohlo dojít až teprve v nedávné době, kdy byly převedeny do užívání AOPK ČR. Velkorysé zásahy vůči invazním druhům se soustředily především na křídlatku dříve hojně rozšířenou v pobřeží Smědé. Její bohaté populace se podařilo zdecimovat, takže dnes má v území jen několik drobných ohnisek. V současnosti zřejmě nejproblémovější druh – třapatka dřípatá – byla dosud likvidována pouze selektivně a k její zásadnější redukci tak nedošlo. Dílčí úspěch zaznamenalo potlačování netýkavky žláznaté, kde však bude zapotřebí v zásazích pokračovat. Další invazní druhy – tj. celík obrovský a kanadský, slunečnice topinambur a severoamerická hvězdice – likvidovány nebyly a stále představují výrazný problémový prvek území. V současnosti (podzim 2006) je dokončována oprava technických objektů Dubového rybníka. Realizována byla rekonstrukce hráze – úprava návodní strany položením filtrační geotextilie, těsnící folie, separační geotextilie a provedením opevnění svahu pohozem z kameniva, dále pak sdružený objekt, tůň o rozloze cca 1000 m2 propojená se zdrží rybníka a rozdělovací objekt na přítoku. Břehy nové tůně při jižním břehu rybníka byly osazeny stanovištně vhodnými dřevinami, navazující terénně upravené plochy byly osety speciálně upravenou travní směsí.

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Územní plány obou dotčených obcí (Černousy, Višňová) jsou k datu pořízení plánu péče aktuální a schválené. Záplavové území Smědá a Višňovský potok vyhlášeno OkÚ Liberec č. j. ŽP/2/1722/1998/Hd231 s platností od 1. 11. 1998. (Dokument včetně mapy je přístupný na webu kraje pod oddělením vodního hospodářství, další detaily na MÚ Frýdlant). Lesy zájmového území náležejí do LHC Frýdlant, lesní hospodářský plán má platnost pro r. 2002-2011.

2.4 Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti Lesní hospodářství V současnosti se v lesích hospodaří v souladu s požadavky plánu péče. Hranice jednotek trvalého rozdělení lesa (dílce) byly v aktuálně platném LHP (2002-2011) dány do souladu s hranicemi přírodní rezervace. Nynější stav lesa je výsledkem dřívějšího hospodaření, kdy do porostů byly ve velké míře vnášeny jehličnaté dřeviny, zejména smrk. Jejich podíl, ještě před 50 lety značně vysoký, postupně vlivem přirozeného vývoje porostu i těžebních zásahů klesal, nově se smrk jako dominanta objevil v nejmladších porostech. Těžební zásahy navržené v platném LHP sledují postupnou úpravu druhové skladby směrem k přirozenému stavu a zároveň vylučují holosečnou obnovu. Rozsáhlejší těžby nejsou v lesích přírodní rezervace v tomto LHP uvažovány. V současnosti již nedochází k narušování lesních porostů průhonem dobytka na pastvu, jako tomu bylo v minulosti. Lesy v blízkosti zástavby Předlánců jsou ovšem místně eutrofizovány, spíše však v důsledku dávnějších zásahů. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 23


Zemědělské hospodaření Úroveň hospodářské péče o travní porosty v nivě Smědé je již delší dobu neuspokojivá. Nivní louky vyžadují pravidelné kosení 2-3 krát ročně. V současnosti se část luk kosí pouze jednou ročně, další plochy se kosí jen nepravidelně nebo se po řadu let nekosí vůbec. Dvakrát ročně je nyní sečená jen menší louka při jižním okraji území. Výsledkem této nedostatečné údržby je degradace prakticky všech travních porostů v území, nezřídka až na stupeň pokročilé ruderalizace, někdy se blížící až nevratnosti, kdy již louku nelze v uspokojivém druhovém složení obnovit pouhým sečením. Jde o důsledek nedávného vývoje vlastnických vztahů k pozemkům v nivě, svoji roli přitom i sehrává i komplikovanější terén, znesnadňující nasazení běžné techniky. Nyní, kdy velká část pozemků přešla pod správu AOPK, lze zaznamenat pozvolnou změnu k lepšímu. Myslivost V zájmovém území je provozováno běžné myslivecké hospodaření, o čemž svědčí řada posedů a přístřešky pro příkrm drobné zvěře. Významnější poškozování předmětů ochrany výkonem práva myslivosti není autorovi známo. Škody na lesních porostech spárkatou zvěří nedosahují většího rozsahu a v současnosti neohrožují obnovu porostů. Vysoké stavy divokých prasat a přístupnost litorálních porostů vedou k časté likvidaci a opuštění hnízd vodními a mokřadními ptáky, včetně jeřába popelavého, motáka pochopa aj. Obdobně škodlivě působí liška. Stav se snad zlepší zvýšením hladiny vody v Dubovém rybníce po ukončení rekonstrukce hráze. Velmi nežádoucím byl chov polodivokých kachen na rybníku Dubák, který zde byl místním mysliveckým sdružením provozován v 80. a v první polovině 90. let. Kachny mají nepříznivý vliv na divoké populace vodních ptáků a na potravní nabídku vodní plochy. Rybníkářství Dubový rybník je využíván v souladu se zájmy ochrany přírody. V současnosti je dokončována rekonstrukce hráze a s rybníkem souvisejících objektů. Rybník je v důsledku delšího snížení hladiny a zanesení zdrže sedimenty z větší části porostlý litorální vegetací (převážně rákosem a orobincem). Z minulosti (80. léta?) se v březích zachovaly souvislé pruhy navážek (vyhrnutých sedimentů), cca 10 m široké, nyní již zarostlé pionýrskými dřevinami. Jejich význam je převážně negativní, neboť zmenšují plochu zdrže a představují nepřirozený reliéf, na druhé straně mohou však plnit funkci hnízdního prostředí, neboť pravý břeh rybníka jinak rychle přechází do zalesněného svahu, pro hnízdění vodního ptactva málo atraktivního. Rybník je po nedávném téměř úplném vypuštění (podzim 2006) pravděpodobně bez rybí obsádky a správce rybníka – AOPK ČR – pro nejbližší dobu jeho zarybnění neuvažuje. Nadměrné rybářské využití vodní ploch a toků v území není autorovi plánu péče známo. Rekreace a sport Území přírodní rezervace je využíváno pouze k extenzivní turistice, prochází jím nepříliš frekventovaná značená turistická cesta. V letním období slouží tok Smědé před železničním mostem u Černous ke koupání místních občanů. Dochází zde tak k rozšlapávání odkrytých štěrkopísčitých náplavů. Tok Smědé je v jarním období využíván ke kanoistice, avšak bez zásadnějších negativních dopadů na přírodní prostředí. K jiným poškozením či narušením předmětů ochrany rekreačními či sportovními aktivitami ve větší míře nedochází.


Strana 24


Jiné vlivy Ve stávajícím plánu péče je zmiňována zvýšená sedimentace splavenin v korytě Smědé přinášených jejími levostrannými přítoky z prostoru lignitových dolů v Polsku. Tento nedostatek byl již údajně vyřešen polskou stranou instalací technologie, která splavený materiál zadržuje. Tok Smědé je znečišťován splaškovými vodami, míra znečištění vody však během roku (i v průběhu dne) značně kolísá, někdy je voda bez pozorovatelného zákalu (čirá) a jakéhokoliv zápachu, jindy je znečištění smyslově nepřehlédnutelné. Při povodňových průtocích rovněž dochází k naplavování odpadků, které se pak v členitém pobřeží usazují, místy až v souvislejších nánosech vzbuzujících dojem černé skládky. Zmíněna byla již problematika ruderalizace území v důsledku šíření nežádoucích invazních a expanzních druhů. Tyto projevy jsou velmi intenzivní jak v pobřeží Smědé, které je po desetiletí vyloučeno z hospodářské činnosti, tak i v neudržovaných částech nivy. Jeho příčinou je na jedné straně dlouhodobě zanedbávaná údržba pozemků, na straně druhé pak nadbytek diaspor příslušných rostlin v území, včetně jejich transportu vodním tokem z výše položených částí povodí. Významným zdrojem importovaných diaspor jsou pravděpodobně rozsáhlé plochy ruderální vegetace v areálu polských povrchových dolů. Účinné potlačení nežádoucích druhů je možné jen za cenu opakovaných, v podstatě celoplošných zásahů. Zvýšená účast domácích nitrofilních rostlin (apofytů) je do jisté míry přirozeným projevem nivních biotopů, s půdami velmi bohatými na živiny. Je však třeba doplnit, že eutrofizace nivních půd má svůj antropogenní podklad jak ve splavování přehnojených orných půd, tak i v rozlivu odpadních vod bohatých zejména na fosfor (mj. z masivně užívaných pracích prášků a dalších saponátů). Dalším faktorem je bohatý přísun diaspor těchto nežádoucích rostlin, v současné sídelní krajině obecně rozšířených v důsledku její velkoplošné zanedbanosti a povšechné eutrofizace. V případě nivních luk je pak hojnější účast nitrofilů nesporným projevem nedostatečné péče (nebo – v případě pozemků hnojených – péče nadbytečné); v podmínkách standardní hospodářské údržby by tyto rostliny ani v polohách nivních nebyly podstatněji rozšířeny.

2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.5.1 Základní údaje o lesích Lesy v přírodní rezervaci zaujímají výměru 17,3 ha. Jsou rozděleny mezi pět vlastníků – většina lesních porostů náleží obcím Višňová a Černousy, menší měrou jsou zastoupeny lesy státní obhospodařované LČR a dále lesy dvou soukromých vlastníků. Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

20 – Lužická pahorkatina 410407 0,63 ha + bezlesí 103, 109 2002-2011 Obec Černousy –

Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

20 – Lužická pahorkatina 410408 11,57 ha + bezlesí 104 2002-2011 Obec Višňová –


Strana 25



20 – Lužická pahorkatina 410000 Frýdlant 2,37 ha 2002-2011 Lesy České republiky, s. p. LS Frýdlant


20 – Lužická pahorkatina 410802 1,69 ha 2002-2011 Stanislav Kyncl –


20 – Lužická pahorkatina 0,25 ha 2002-2011 František Dvořáček –

Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů V lesních porostech zájmovém území je vylišeno celkem 6 lesních typů, dle následujícího tabulkového přehledu. Z nich rozhodující podíl mají LT 3O6 a 3I5, významně zastoupeným lesním typem je i 3S1. Prakticky celé území je tak řazeno do dubobukového lesního vegetačního stupně (lvs) s troficky a hydricky průměrnými až mírně nadprůměrnými stanovišti. Pojetí typologické mapy, resp. vylišených lesních typů ovšem vyvolává jisté pochybnosti. Jde především o velkoplošné vymezení LT 3O6 ve střední části území ve výrazném, místy až velmi příkrém svahu. Ve skutečnosti jen menší část takto vyznačené plochy je ovlivněná vodou a složením fytocenózy se blíží uvedenému lesnímu typu (jde o vlastní úpatí svahu s přechodem do nivy a svahové úžlabiny). Celkově však dolní stupeň svahu inklinuje spíše k SLT 3D, což víceméně platí i o jižní části lesního komplexu, kde je mapován LT 3S1. Výše pak navazují středně bohatá až kyselá stanoviště bez ovlivnění vodou, blízká SLT 2-3S, popř. 2-3K (nebo až 2-3C). Tyto SLT pokračují až k hornímu stupni svahu, kde je souvisle vymapován LT 3I5. Hlinité polohy jsou skutečně v méně exponovaném terénu v horní části území vyvinuty, jsou však spíše mezotrofní povahy a tedy bližší SLT (2-)3H. Mozaiku lesních stanovišť pak doplňují vodou a humusem obohacené polohy erozních strží, plošně omezeného rozsahu, stojící na pomezí SLT 3D-3V, s tím, že jde místy o zřetelně acerózní polohy, opět na přechodu 2. a 3. lvs. Je zřejmé, že vymezení typologických jednotek, jak je provedeno v současné lesní typologické mapě, je kompromisním řešením vycházejícím z portfolia lesních typů, standardně používaných v dané přírodní oblasti. Obtížným úkolem je zejména pojetí vegetační stupňovitosti, kdy lesní typologie zaujímá nejednoznačný vztah k fytocenologicky standardně akceptované jednotce „dubohabřin“ (svaz Carpinion). Je zřejmé, že jde – v současné převažující podobě – o útvar do značné míry historicky formovaný člověkem. Výmladkovým hospodařením a dalšími specifickými zásahy (např. lesní pastvou) byl zvýšen potenciál zejména habru, dále i lípy a dubu, naopak byl znevýhodněn buk. V porostech zájmového území je nápadný místně výrazný podíl buku, jakožto nejstarší složky porostů. I když buk ve větší míře přežívá v polohách pro něj ekologicky příznivějších (mezoklimaticky chladnější části reliéfu s převážně hlubšími půdami), je pravděpodobné, že jeho potenciální zastoupení je výrazně vyšší než jeho současný podíl na porostech. Pak by bylo řazení svahového háje do 3. lvs


Strana 26

Plán péče pro PR Meandry Smědé v zásadě správné, ovšem s dovětkem, že k buku významnou měrou přistupuje lípa s dubem a habrem, přičemž v určitých terénních partiích mohou tyto dřeviny i nabývat převahy.

Tabulka č. 2: Zastoupení lesních typů v území lesní typ 2L1 – potoční luh pahorkatinný 3C2 – vysýchavá dubová bučina lipnicová 3I5 – uléhavá kyselá dubová bučina ostružiníková 3O6 – jedlová bučina šťavelová 3S1 – svěží dubová bučina šťavelová 3L1 – jasanová olšina potoční Celkem

výměra 0,45 ha 0,01 ha 6,41 ha 7,19 ha 2,07 ha 0,13 ha 16,26 ha

podíl v PR 2,8 % 0,0 % 39,4 % 44,2 % 12,7 % 0,8 % 100,0 %

Porovnání přirozené a současné skladby lesa Souhrnné číselné srovnání přirozené a nynější druhové skladby lesních porostů na území rezervace je podáno v následující tabulce. Z ní je patrné, že se příliš neliší vzájemný podíl listnatých a jehličnatých dřevin v přirozené a aktuální skladbě, značné odlišnosti jsou však mezi přirozeným a současným rozšířením jednotlivých dřevin. V současných porostech je především deficitně zastoupen buk, částečně i dub a lípa, zcela chybí jedle, které by dle typologických představ měla mít téměř dvacetiprocentní zastoupení. Naopak výrazně nepřirozeným (kulturním) prvkem je vysoký podíl smrku a v menší míře i borovice. Poměrně významný podíl břízy (v reálu spíše ještě vyšší) svědčí o předchozím kulturním (těžebním) narušení porostů. Tento nesoulad druhových skladeb by ještě více vynikl při hodnocení na úrovni porostních skupin, které jsou v důsledky hospodářských zásahů výrazně druhově diferencovány. Validitu uvedeného porovnání ovšem snižuje několik okolností. Především jde o nepřesnost typologického hodnocení, kdy reálně území leží na rozhraní 2. a 3. lesního vegetačního stupně a současně na relativně živném stanovišti (převážně edafické kategorie S a D, v terénních zářezech V, okrajově přechody H a I, na konvexích K s přechody do C). V potenciální druhové skladbě by tak pravděpodobně nepřevažoval buk, ale jeho vysoké zastoupení by bylo vyváženo hojným dubem, lípou a habrem. Tomuto druhovému složení ovšem neodpovídá modelová přirozená skladba žádného z lesních typů dané PLO. Druhá nepřesnost tkví v pouze schematizovaném popisu aktuální druhové skladby v LHP, který vychází z pouze hrubých odhadů (často tradovaných z dřívější doby a neaktualizovaných na současný stav) a standardně vynechávající méně četné dřeviny se zastoupením pod 5-10 % na celé ploše porostní skupiny. Po korekci těchto odchylek by hodnocení přirozené a aktuální dřevinné skladby lesních porostů v území bylo poněkud příznivější, pokud se týče vzájemných podílů listnatých dřevin. Nic by to ale nezměnilo na negativním hodnocení zřetelně (přírodě cizí) kulturní jehličnaté složky, především smrku. Tabulka č. 3: Přirozená a současná druhová skladba lesa (dle údajů LHP) dřevina dub buk lípa klen habr mléč Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

přirozená skladba 4,37 ha 26,9 % 7,01 ha 43,1 % 1,63 ha 10,0 % – – – – 0,02 ha 0,1 %

aktuální skladba 3,45 ha 2,55 ha 1,01 ha 1,39 ha 1,29 ha –

21,2 % 15,7 % 6,2 % 8,6 % 8,0 % –

Strana 27


jasan jilm olše bříza vrba listnaté celkem jedle smrk borovice modřín jehličnaté celkem Celkový součet

0,14 ha 0,02 ha 0,02 ha – – 13,21 ha 3,05 ha – – – 3,05 ha 16,26 ha

0,8 % 0,1 % 0,1 % – – 81,3 % 18,7 % – – – 18,7 % 100,0 %

0,43 ha – 0,95 ha 0,96 ha 0,04 ha 12,07 ha – 3,41 ha 0,72 ha 0,06 ha 4,19 ha 16,26 ha

2,6 % – 5,9 % 5,9 % 0,2 % 74,3 % – 21,0 % 4,4 % 0,4 % 25,8 % 100,0 %

Použitý model přirozené druhové skladby podle SLT (hodnoty v procentech zastoupení): 2L – db 45, js 30, jv 5, jl 5, ol 5 3C – db 30, bk 60, lp 10 3I – db 30, bk 50, lp 10, jd 10 3O – db 25, bk 35, lp 10, jd 30 3S – db 20, bk 60, lp 10, jd 10 Zpracováno dle materiálu ÚHÚL (Tabulky lesích typů podle Přírodních lesních oblastí), s drobnými úpravami (velmi mírné zvýhodnění lípy, úprava součtu na 100 %).

Stupně přirozenosti lesních porostů V souladu s platnou osnovou plánů péče se lesy ZCHÚ klasifikují podle následující stupnice: Stupně přirozenosti lesních porostů

Druhová skladba dřevin přítomnost přítomnost stanovištně a všech hlavních geograficky stanovištně a nepůvodních geograficky dřevin původních (%) dřevin*)

Přípustné způsoby ovlivnění lesních porostů

Barva v mapě

1. Les původní

0–5

+

1. mýtní těžba jednotlivých stromů (toulavá t.) před více než 100 lety, 2. odvoz odumřelého dříví před více než 50 lety, 3. pastva domácích zvířat nebo chov spárkaté zvěře v minulosti, přičemž tyto vlivy na druhovou skladbu, strukturu a texturu dřevinné složky jsou v současnosti zanedbatelné

zelená

2. Les přírodní

0–5

+

1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy sledující hospodářské cíle v minulosti na méně než 1/4 plochy (v současnosti ne), mýtní těžba s následnou sekundární sukcesí lesa v minulosti, 2. zásahy sledující cíle ochrany přírody v minulosti (v současnosti ne), 3. odvoz odumřelého dříví v posl. 50-ti letech (v současnosti ne)

hnědá


Strana 28

Plán péče pro PR Meandry Smědé 3. Les přírodě blízký

0-10

+

1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy sledující hospodářské cíle v minulosti na více než 1/4 plochy (v současnosti ne), 2. v současnosti pouze zásahy sledující cíle ochrany přírody (zásahy managementové), 3. nahodilá těžba živých stromů nalétnutých kalamitními druhy hmyzu a odvoz tohoto dříví v současnosti

žlutá

4. Les přírodě vzdálený

0-50

-

-

modrá

51-100

-

-

červená

-

-

-

bílá

5. Les nepůvodní 6. Holina

*) přítomnost všech hlavních geograficky a stanovištně původních druhů dřevin, tj. druhů s předpokládaným původním zastoupením více než 20%, se zastoupením reprodukce schopných jedinců

Poznámky k metodice Jak je patrné, použitá stupnice klade velký důraz na historii antropogenních zásahů do porostu, zatímco znaky strukturní (bez ohledu na to, zda jsou výsledkem přírodních procesů anebo lidských zásahů) bere v potaz až na druhém místě. To je zásadní posun oproti stupnici přirozenosti lesních porostů v pojetí předchozí metodiky. Ta si naopak všímala výhradně druhové skladby porostů, zatímco další důležité znaky zcela ignorovala. Na první pohled sofistikované a komplexní hodnocení má však povážlivé nedostatky, které jeho praktickou využitelnost podstatně snižují. Používá soubor kritérií a terminologických obratů postrádajících dostatečně srozumitelné a jednoznačné vysvětlení (to možná existuje v nějakém zvláštním textu, není ale bohužel součástí metodiky – Osnovy plánů péče). Při důsledném uplatnění (nedostatečně vysvětlených) kritérií se pak hodnocení stupňů přirozenosti lesních stává poněkud maximalistickým, neboť drtivou většinu našich lesů zařazuje do kategorií 4-5, tj. lesů přírodě vzdálených a nepůvodních, což platí i o podstatné části lesních porostů, které jsou hlavním předmětem ochrany ve zvláště chráněných územích nejvyšších kategorií. Konkrétněji: Stupeň 1 – les původní – lze s jistotou aplikovat jen na několik obecně známých pralesovitých útvarů, požívajících dlouhodobé ochrany. Patrně sem náleží i četné další porosty, převážně menších rozměrů, vesměs charakteru ochranného lesa, na ± extrémním stanovišti (skalní výchozy a rozpady, velmi příkré svahy, podmáčené a rašelinné plochy aj.). U těchto méně zdokumentovaných porostů je ovšem problémem kritérium č. 1, tj. nejvýše toulavá těžba před více jak 100 lety. Z minulosti je známo, že méně šetrné těžební postupy (holé seče různých rozměrů, velkoplošné clonné seče) byly běžně aplikovány i v polohách dnes vyhrazených lesům ochranným a vyčleněným ze standardního hospodářského režimu. (V řadě případů se prokazatelně ve velkém těžilo a následně nezřídka uměle zalesňovalo i v náročném skalním terénu, případně na rašeliništích.) Skutečná rozloha „lesa původního“ v uvedeném pojetí tak může být v podmínkách ČR zcela marginální. Stupeň 2 – les přírodní – je opět zásadně zúžen kritériem č. 1, kdy připouští minulé hospodářsky motivované zásahy pouze na 1/4 plochy. Přitom za „hospodářsky motivované“ zásahy musíme považovat jakékoliv v dávnější minulosti aplikované obnovní postupy, vč. výběrných sečí a šetrných podrostních postupů, neboť v té době šlo zcela jistě o prostředky hospodářské, nikoliv ochranářské péče. Množina lesů, která do této definice spadá, je tak velmi omezená, pravděpodobně příliš nepřesahuje rámec lesa původního. Definice „lesa přírodního“ ovšem připouští i výklad, že sem náleží také porosty spontánně vzniklé sekundární sukcesí na dříve odlesněné půdě (např. zarůstání opuštěných polí a luk po různých historických otřesech, vč. těch nejmladších). Zásadním požadavkem je ovšem blízkost jejich druhového složení přirozenému stavu, včetně „přítomnosti všech hlavních stanovištně a geograficky původních dřevin se zastoupením reprodukce schopných jedinců“. Tento požadavek bude nejsnáze splněn u mladých potočních a prameništních luhů (olšin a jasenin), což může při tolerantnějším přístupu znamenat poměrně velkou lesní plochu. Stupeň 3 – les přírodě blízký již není dřívějšími způsoby hospodaření limitován, diskutabilním je však požadavek č. 2 – „v současnosti pouze zásahy sledující cíle ochrany přírody (managementové)“. Není srozumitelné, co se rozumí pojmem „v současnosti“ (aktuální decenium nebo určitý pevně daný časový úsek, např. posledních 10 let?), především – a to se týká celého způsobu hodnocení – se nezdá být na místě rozlišovat zásahy „hospodářské“ a „ochranářské“, neboť z něj nevyhnutelně vyplývá, že hospodářské využití lesů (v jakékoliv podobě) je nutně v rozporu se zájmy ochrany přírody (což je názor poněkud extrémní). Podstatné omezení této skupiny lesů ale spočívá v požadavku maximálně 10% příměsi stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin a dále již zmiňované „přítomnosti všech hlavních stanovištně a geograficky původních dřevin se zastoupením reprodukce schopných jedinců“. Opět chybí vysvětlení pojmu „stanovištně nepůvodní dřeviny“ (platí to i o dřevinách potenciálně pouze vtroušených, ale aktuálně hojných?), natož aby byl uveden algoritmus, podle něhož lze podíl „ne-


Strana 29

Plán péče pro PR Meandry Smědé původních“ dřevin vyčíslit (tato úloha je technicky i věcně nanejvýš obtížná, mj. i proto, že se vychází z modelových skladeb typologického systému, které mnohdy jen velmi nedokonale vystihují potenciál daného stanoviště). U mnohých porostů může být „prubířským kamenem“ absence jedle, která byla ještě před několika stoletími obecně rozšířenou a možná i vůbec nejhojnější naší dřevinou: např. v nejběžnějším SLT 5K je předpokládána cca 30% přirozená účast jedle, v mnohých SLT je její podíl na modelové přirozené skladbě ještě vyšší. V současných porostech, a to i těch přírodně velmi kvalitních, jedle v rozsáhlých územních celcích prakticky chybí a jen stěží vyhoví požadavku na „zastoupení reprodukce schopných jedinců“. Tyto porosty je pak nutné přesunout do 4. stupně přirozenosti – les přírodě vzdálený. Stupeň 4 – les přírodě vzdálený – je již definován pouze na základě druhové skladby, kde se připouští nejvýše 50% podíl stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin. Toto vymezení je neobyčejně široké, neboť zahrnuje na jedné straně porosty s víceméně zachovalou přirozenou druhovou skladbou a případně i složitou prostorovou výstavbou odpovídající přírodnímu lesu, resp. lesu obhospodařovanému přírodě blízkým způsobem. Jde o porosty s nespornou ochranářskou hodnotou, tvořící základ lesních maloplošných ZCHÚ. Na straně druhé pak stojí porosty s polovičním podílem „nepůvodních“ druhů, případně též triviální strukturou pasečného lesa, je možné sem řadit i porosty uměle založené či spontánně vzniklé na předchozí nelesní půdě. Stojí přitom za povšimnutí, že v předchozí metodice porosty definované výše uvedeným způsobem byly řazeny již do 2. stupně přirozenosti, porosty s nižší ochranářskou hodnotou pak bylo možné rozčlenit ještě na další tři stupně. Stupeň č. 5 – les nepůvodní – zahrnuje porosty s více než 50 % stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin. Opět jde o přílišné zjednodušení, kdy i lesy s menšinovým zastoupením dřevin přirozené druhové skladby mohou mít určitou ochranářskou hodnotu, v každém případě větší, než porosty, v nichž tyto dřeviny jsou zastoupeny jen marginálně anebo chybí vůbec. Není zde přitom zohledněno kritérium prostorové výstavby lesa, jeho vitalita, biodiverzita jednotlivých složek ve vztahu k „ideálu“ přírodního lesa na daném stanovišti. V dřívější stupnici byly lesy s více jak 50 % nepůvodních dřevin ještě dále diferencovány podle podílu geograficky nepůvodních druhů a dále i fyziognomie porostů (odumírající, rozvrácené nebo silně poškozené porosty dřevin neodpovídajících stanovišti). Na základě právě uvedeného je možné shrnout, že způsob hodnocení přirozenosti lesních porostů dle Osnovy plánů péče: 1.

klade nadměrný důraz na minulost antropogenních zásahů, což má na jedné straně opodstatnění v tušeném narušení ekosystému předchozími lidskými vstupy, vizuálně ne v plné šíři zjevnému, na straně druhé ale vytváří velmi asymetrické členění, kdy porostům relativně velmi vzácným je věnována mnohem větší pozornost než porostům podstatně běžnějším – a to i v rámci zvláště chráněných území;

2.

nepřihlíží ke strukturním znakům porostů, které jsou důležitými indikátory ekologické stability lesa a přitom mohou být výsledky jak přírodních procesů, tak i cílených hospodářských zásahů;

3.

vytváří nepřijatelný protiklad „hospodářských“ a „ochranářských“ zásahů, kdy nepřipouští, že citlivými hospodářskými postupy (při zachování produkční funkce lesa) lze docílit ochranářsky příznivého stavu;

4.

nedostatečně diferencuje mezi lesy s nižším stupněm přirozenosti, které přitom tvoří většinu lesních porostů zvláště chráněných území;

5.

operuje s nejednoznačně definovanými pojmy a tím činí stupnici přirozenosti obtížně uchopitelnou a značně náchylnou k dezintepretacím.

Z právě uvedených důvodů byla při hodnocení přirozenosti souběžně použita i starší stupnice, založená výhradně na druhové skladbě porostů. Ani tato stupnice není ideální, neboť je postavena na jediném kritériu, zde je však použita jako doplněk k předchozímu způsobu hodnocení. Stupně přirozenosti dle dřívější metodiky: 1. Přirozená lesní společenstva – porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou bez příměsi geograficky nepůvodních dřevin (zastoupení několika málo jedinců lze tolerovat). 2. Porosty, kde 50 – 90 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 1 % . 3. Porosty, kde pouze méně než 50 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 10 % . 4. Monokultury nebo jiné porosty, jejichž druhová skladba neodpovídá stanovišti, nebo směs dřevin s podílem 10 – 50 % geograficky nepůvodních dřevin. 5. Porosty se zastoupením geograficky nepůvodních dřevin nad 50 %, dále odumírající, rozvrácené nebo silně poškozené porosty dřevin neodpovídajících stanovišti.


Strana 30


Výsledky hodnocení stupňů přirozenosti Z vyhotovené mapky (příloha č. 6) je patrné, že převážnou část zaujatých lesních porostů tvoří kategorie 3 – les přírodě blízký. Jedná se o smíšené listnaté porosty lípy, dubu, buku, habru, popř. i klenu s určitou příměsí borovice a smrku. Porosty jsou zpravidla různověké, druhově i strukturně pestré. Je třeba přiznat, že v některých případech bylo toto hodnocení na samé hranici příslušné definice, a také že nevycházelo ze srovnání aktuální druhové skladby s modelem přirozené druhové skladby dle vymapovaného lesního typu, ale spíše z vlastního hodnocení zpracovatele plánu péče (viz komentář k typologické problematice). Hodnocení bylo rovněž schematicky vztaženo na celé porostní skupiny (s jedinou výjimkou), přestože porosty jsou ve skutečnosti značně nehomogenní. Střídání různých typů porostu je ale natolik časté, že by bylo značně obtížné je mapově podchytit. Protipólem předchozí skupiny jsou porosty zahrnuté do kategorie 5 – les nepůvodní. Zde se jedná o převážně mladé porosty s výrazně pozměněnou druhovou skladbou – kulturní smrčiny a olšiny, někdy i s omezenou příměsí jiných, stanovištně přiměřenějších dřevin. Lesy této skupiny jsou rozšířeny především při severním a východním okraji lesního komplexu. V omezeném rozsahu byly rozlišeny i porosty stojící na přechodu mezi již zmíněnými kategoriemi – tj. kategorie 4 – les přírodě vzdálený. Jedná se o porosty, které jsou ± tvořeny druhy přirozené skladby, ale se značně vychýlenými poměry: jde o porosty s převažujícím klenem, popř. habrem a olší. Při důslednějším hodnocení uvnitř porostních skupin (a zejména při přísnějším pohledu) by do této kategorie bylo možné zahrnout značnou část porostů hodnocených jako les přírodě blízký. Klasifikace porostů podle dřívější metodiky je zřejmá z tabulkové přílohy (příl. č. 8). 2.5.2 Základní údaje o rybnících, vodních nádržích a tocích Dílčími plochami této kategorie jsou Dubový rybník (Dubák), malý rybníček ležící severně od něj a dále pak drobné stojaté plochy, které však pro svůj omezený plošný výskyt nejsou jako dílčí plochy samostatně vymezeny. Vodní toky reprezentuje Smědá, další drobné vodoteče jsou bezvýznamné. Vodní plochy i vodní toky jsou stručně charakterizovány již v kap. 2.1 – Stručný popis území a charakteristika přírodních poměrů a dále jsou pojaty do tabulkového popisu dílčích ploch na nelesních pozemcích. Zde připojujeme standardní tabulku k Dubovému rybníku: Název rybníka (nádrže) Katastrální plocha Využitelná vodní plocha Plocha litorálu Průměrná hloubka Maximální hloubka Postavení v soustavě * Manipulační řád ** Hospodářsko-provozní řád ** Způsob hospodaření Intenzita hospodaření Uživatel Rybářský revír Zarybňovací plán Průtočnost – doba zdržení


Dubový rybník Višňová 12,15 ha 9,60 ha 4,70 ha 1,90 m 2,60 m nejnižší nádrž (bude zpracován v nejbližší době)

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Strana 31


2.5.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody Za útvar neživé přírody lze považovat přirozené řečiště Smědé s bohatými projevy erozněakumulačních procesů v březích. Základní charakteristika je uvedena v úvodu plánu péče (kap. 2.1 – Stručný popis území a charakteristika přírodních poměrů). Tok Smědé není dále diferencován vzhledem k složitosti území a mozaikovitému výskytu biotopů. V rámci členění nelesní části území na dílčí plochy je tok pojednán společně s hospodářsky neudržovanou částí pobřeží. 2.5.4 Základní údaje o nelesních pozemcích Nelesními pozemky v území jsou především nivní louky s různou intenzitou hospodářského využití a v různém stupni degradace. Vedle luk alespoň občasně sečených jde tak o bylinotravní až bylinná lada, zčásti s mokřadními a/nebo ruderálními druhy rostlin. Na nelesních pozemcích jsou místy i významně rozšířeny dřeviny stromového a keřového vzrůstu. To se týká především širšího pobřeží Smědé, které není dlouhodobě hospodářsky udržováno a dále obvodu hráze Dubového rybníka a též okolí Saňského potoka. V prvním případě jde o nerovnoměrně zapojené porosty charakteru měkkého luhu (s převažující vrbou křehkou), ve druhém o sukcesní olšiny a smíšené porosty pionýrských dřevin. Dílčí plochy na nelesní půdě jsou zpracovány v tabulkovém přehledu v příloze 10, dále je připojen i jejich základní botanický popis (příloha č. 12). V zájmu zjednodušení jsou pod dílčí plochy na nelesních pozemcích řazeny i vodní plochy a vodní toky (dle osnovy plánů péče se zpracovávají samostatně).

2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry pro další postup Dosud platný plán péče pro období 1998-2007 předložil níže uvedený soubor opatření. A) Návrhy asanačních a regulačních zásahů ve stanovených územních jednotkách Území rezervace bylo pro tento účel rozděleno na šest jednotek, pro něž byla stanovena následující opatření: 1 – řečiště Smědé. Pouze nejnutnější zásahy z hlediska zachování průtočnosti koryta. V žádném případě nenarušovat náplavy. 2 – břehové porosty Smědé. Pravidelná údržba břehových porostů s cílem dosažení věkové, výškové a druhové diferenciace. Výchovné a zdravotní probírky dřevin a potřebné dosadby na základě předchozího oznámení správce toku a souhlasu orgánu ochrany přírody (tehdy RŽP OkÚ Liberec). Likvidace křídlatky a netýkavky s následnými biotechnickými opatřeními (vhodné dosadby). 3 – mezofilní louky. Pravidelné kosení 1-2x ročně, případná pastva až v pozdním létě a na podzim (při pastvě ochrana břehových porostů a drobných mokřadů ohradníkem). Hnojení pouze statkovými hnojivy. 4 – mokřady a podmáčené louky. Pravidelné kosení 1-2x ročně s odstraněním biomasy. Rákosiny bez zásahu. Vyloučení pastvy. 5 – lesní porosty. Opatření jsou specifikovaná na porostní skupiny. Část porostů je ponechána bez zásahů, v části jsou navrženy výchovné těžby s cílem potlačení ochranářsky nežádoucích dřevin (smrk, bříza). U por. sk. 9 B 14z (dnes 9 B 15b) je navržena obnovní těžba na 1,15 ha – clonná seč s využitím přirozené obnovy. 6 – ostatní vodní plochy (slepá ramena, rybníky). Bez zásahů. Při hospodaření na Dubáku opatrně přihnojovat, nevyhrnovat bahno na břehy. Veškeré zásahy, při nichž dochází Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 32


k manipulaci s výškou vodní hladiny (vypouštění, odbahňování aj.) jsou vázány na souhlas a podmínky orgánu ochrany přírody, stanovené v příslušném správním řízení. Komentář: Realizace výše uvedených opatření se předpokládala převážně v režii vlastníků a správců dotčených pozemků, pro management v režii ochrany přírody se proto navrhovaly jen dosti omezené prostředky. Na management nivních luk byla uvažována částka 30 000 Kč, což při uváděné jednotkové ceně 5 tis. Kč/ha znamená roční údržbu pouhých 5 ha. Plán péče nepočítal s tím, že řádná údržba travních porostů v nivě v následujících letech zkolabuje a ochrana přírody bude nucena investovat neplánované částky do alespoň minimálních sanačních zásahů k odvrácení úplné degradace luk. Je skutečností, že tyto zásahy byly – z pohledu současného stavu území – zjevně nedostačující, netřeba však pochybovat o tom, že bez jejich uskutečnění by byla situace v rezervaci dnes ještě horší. V případě likvidace invazních druhů se počítalo s částkou 20 000 Kč/rok, což při jednotkové ceně 11 tis. Kč/ha odpovídá necelým 2 ha. I tato částka se nakonec ukázala jako značně optimistická, neboť se předpokládalo, že se na likvidaci invazních druhů bude podílet i správce toku a že minimálně v nezměněné výši zůstane zachováno čerpání finančního příspěvku z Programu péče o krajinu. Dle dokumentace poskytnuté zadavatelem probíhalo kosení luk a likvidace invazních druhů od r. 1999 a za dobu šesti let (2000-2005) bylo na tento účel jen z rozpočtu OOP vynaloženo cca 650 tis. Kč (pro r. 1999 chybí údaje), tj. poněkud více, než předpokládal plán péče (další nezjištěné částky byly hrazeny prostřednictvím AOPK). Větší část těchto prostředků (přesné rozklíčování ze souhrnného podkladu není možné) šla zřejmě na likvidaci invazních rostlin. Z nich byla pozornost soustředěna na křídlatku a netýkavku, v omezené míře i na třapatku. Budeme-li hodnotit výsledky těchto opatření z hlediska nynějšího stavu, pak kosení luk spíše jen stabilizovalo přijatelný stav dílčích ploch, přičemž většina nivních luk má setrvale nevyhovující botanické složení, nemalá část porostů je pak v takovém stupni ruderalizace, že se jako krajní (zdůrazňuji: teoretická!) možnost jejich obnovy nabízí až přeorání a osetí vhodnou směskou. V tomto směru je zřejmé, že management luk byl zcela nedostačující vzhledem k současným potřebám – alespoň lokálně a v určité míře ale zamezil další degradaci travních porostů. Likvidace invazních druhů byla úspěšnější, neboť křídlatka se dnes v rezervaci vyskytuje pouze velmi roztroušeně. V případě netýkavky žláznaté část populací dosud přežívá, rozšíření je však poměrně malé a neohrožuje přírodní hodnoty území. (Pro posouzení efektivity provedených opatření by ale bylo nutné podrobně znát rozšíření těchto dvou druhů před zahájením zásahů.) Mnohem méně uspokojivá je situace u třapatky, která je v území dosud masivně rozšířena na velkém počtu lokalit a představuje vážný ochranářský problém. Stranou pozornosti zřejmě stojí invaze celíku kanadského a obrovského, které jsou v území rovněž dalekosáhle rozšířeny a ovládají nezanedbatelné plochy jak v pobřežním pásmu Smědé, tak i na dlouhodobě neobhospodařovaných loukách. Potlačení celíků a třapatky může být efektivní jedině v případě plošného managementu neudržovaných lučních ploch v kombinaci s lokálními zásahy do pobřeží Smědé, kde standardní hospodaření dnes nepřichází v úvahu. V menší míře jsou v území přítomny porosty dalších invazních druhů – slunečnice hlíznaté a hvězdnice, jejichž eliminace je rovněž žádoucí. Pokud jde o další body navrhovaných zásahů, nebyly shledány žádné zásadní nedostatky. V tomto roce (2006) byla dokončena rekonstrukce Dubového rybníka, jejíž součástí bylo i zbudování tůně v jižní části pobřeží (v původní zdrži rybníka).


Strana 33


Nad rámec opatření stanovených plánem péče byl od konce 90. let prováděn úklid území od naplavených odpadků a zajištěn malakozoologický průzkum. Další dílčí průzkumy (zčásti iniciované též ochranou přírody), proběhly bez nároků na finanční výdaje příslušného úřadu. B) Návrh na změnu územního vymezení, vymezení hranic a doplnění značení. V terénu provést obvodové pruhové značení rezervace, označení tabulemi se státním znakem v počtu 8-9 ks a informačními tabulemi (2-3 ks). Oprava značení měla být provedena v r. 2001. Komentář: Území bylo v r. 1998 nákladem necelých 20.000,-Kč vyznačeno v terénu pomocí pruhů a 9 sloupků se státním znakem. Na třech nejfrekventovanějších místech byly umístěny informační tabule. Nákladem 31.000,- bylo toto značení průběžně (dle aktuální potřeby) udržováno či upravováno, informační tabule byly v r. 2005 nahrazeny novými v trvanlivějším provedení. C) Návrh na opatření k vědeckému, výchovnému a jinému využití Sledování formou inventarizačních průzkumů po 10 letech. Instalace informačních tabulí v počtu 2-3 ks. Komentář: Inventarizační průzkum území jako celku nebyl dosud proveden, stanovená desetiletá lhůta ovšem ještě neuplynula. Na lokalitě jsou ale průběžně prováděna doplňující botanická a zoologická šetření (především ornitologická pozorování a entomologická šetření v okolí Dubového rybníka). V r. 2004 byl na 14 lokalitách v území proveden průzkum zaměřený na vodní měkkýše (dr. L. Beran). Aktuální informace o výskytu vzácných organismů jsou zahrnuty v tomto plánu. V roce 2005 byl v území PR proveden entomologický průzkum metodou odchytových zařízení na hmyz, doplněný individuálním sběrem (Vonička, nepubl. údaje). V silně podmáčené olšině a v okolí rybníčku severně od Dubáku byla po celou vegetační sezónu umístěna Malaiseho past, žluté misky, proteinová past a nárazová past. Ve východní části litorálu rybníka byla umístěna emergentní past. V litorálních porostech a v mokřadech byl sbírán hmyz metodou smýkání vegetace, na dně téměř vypuštěného rybníku Dubák byly sbírány vzorky střevlíkovitých, drabčíkovitých a dalších skupin brouků. Dosud byla zpracována pouze část získaných vzorků, byla zde ale zjištěna řada významných druhů. Kutilka druhu Mimumesa beaumonti je dokonce poprvé nalezena z území České republiky. Jedná se o velmi vzácný a málo známý druh, který je hlášen z území Evropy jen velmi sporadicky.

2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Otázka prolínání dílčích zájmů ochrany přírody je diskutována v kap. 1.7 Dlouhodobý cíl péče. Potenciálním zdrojem neshod je intenzita a termíny sečení nivních luk. Z botanického hlediska je žádoucí co nejčastější sečení ve vhodných agrotechnických termínech. Z hlediska zoologického je naopak preferována menší intenzita zákroků a jejich přesun spíše ke konci vegetační sezóny, resp. časoprostorové rozfázování sečí. Navržený způsob managementu tyto možné konflikty minimalizuje. Podobný rozpor by mohl vzniknout při snaze o výsadbu dřevin v pobřežním pásmu Smědé (z botanického hlediska by to snížilo možnost uplatnění invazních druhů a zkvalitnilo druhovou skladbu dřevinných doprovodů) anebo v případě zalesnění hospodářsky neudržitelných nivních luk či lad. V tomto případě je třeba mírně upřednostnit zoologický zájem, neboť sleduje uchování nesporných hodnot, zatímco botanický zájem spíše sleduje potlačení negativních jevů v jinak botanicky nikterak zvlášť cenném prostoru.


Strana 34


3. P LÁN

ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ

3.1 VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území a) Péče o lesy Cílem hospodaření v lesních porostech je přiblížení druhového složení a struktury porostů přirozenému stavu a současně vyloučení rušivých hospodářských zásahů, které by ohrožovaly přirozenou biodiverzitu lesů a snižovaly jejich ekologickou stabilitu. Většina lesů v rezervaci se dnes již nachází z hlediska ochrany přírody v relativně příznivém stavu, vyžadujícím pouze dílčí zásahy. Menší část porostů – jde vesměs o porosty mladé, zčásti založené v poválečné éře na dřívější zemědělské půdě – je v ochranářsky neuspokojivém stavu a vyžádá si intenzivnější a dlouhodobější péči. U porostů blízkých přirozenému stavu se předpokládá selektivní těžba stanovištně nevhodných dřevin (smrk, borovice, modřín, bříza), s cílem jejich postupné úplné eliminace. Doporučit lze šetrné obnovní postupy – zjemnělé clonné seče nebo jednotlivě výběrný způsob, alternativně lze navrhnout i ponechání části porostů zcela bez zásahů. Zvláště vhodné k tomuto účelu jsou úpatní polohy svahů na přechodu do nivy a části porostů s vyšší koncentrací starých buků. Rovněž lze doporučit ponechání určitého počtu starých stromů na dožití (ochrana specifické entomofauny a podpora ptačích druhů hnízdících v dutinách). U porostů s výrazně nevyhovujícím druhovým složením je nutná postupná přeměna druhové skladby formou razantnějších výchovných těžeb, s podporou cílových dřevin a jejich dosadby do prosvětlených částí porostu. V mladých olšinách v jv. části lesního komplexu bude přitom nutné se vypořádat s buření, vč. masivního rozšíření bezu černého v keřové úrovni. V souladu s požadavkem metodiky je zpracována Rámcová směrnice péče o les – viz příloha č. 7. Vzhledem k tomu, že charakter a prostorové členění lesních porostů příliš nekoresponduje s vymezením typologických jednotek, jsou veškeré lesní porosty v území zahrnuty do jediné směrnice. b) Péče o rybníky a vodní toky Hospodaření v Dubovém rybníce – zejména rybochovné využití – je třeba přizpůsobit jeho ochranářskému významu. Rybí obsádka musí vycházet z přirozené úživnosti vod a neměla by být zvyšována intenzivním přikrmováním a hnojením, nepřípustné je vysazování nepůvodních druhů ryb. Údržbu rybníka provádět tak, aby byl zachován jeho historický charakter, včetně zachování vegetace pobřeží. Nynější stav litorálu, kdy rákos, orobinec, ostřice, sítiny a další rostliny ovládají většinu zdrže je nežádoucí. Optimální rozsah litorálních porostů je 1/2 až 2/3 plochy zdrže. Lze očekávat, že po zvýšení hladiny litorální vegetace spontánně ustoupí, může to však trvat delší dobu a pokud bude rybník napouštěn během vegetačního období, budou litorální rostliny schopny vyrůst nad hladinu a zde dále vegetovat. V případě, že by se tak stalo, lze doporučit posečení rákosu, orobince aj. na konci vegetační sezóny v co největší hloubce pod hladinou. Výhledově lze doporučit odtěžení starých sedimentů alespoň v části obvodu rybníka, a to včetně návodní strany hráze (v její jižní části). Staré duby na hrázi ponechat na dožití až k úplnému rozpadu. Současně provést probírku náletových porostů na hrázi s cílem potlačit břízu a osiku a uvolnit perspektivní jedince dubu letního, možná je případná výsadba jasanu. Doporučit lze i potlačení zmlazování dubu červeného.


Strana 35


Drobný rybníček severně od Dubového rybníka je třeba opravit, aby nedošlo k jeho úplnému zazemnění a tím k postupnému zániku nejprve vodního a posléze i mokřadního biotopu. Rámcově lze navrhnout opravu technických objektů a mírné zvýšení hladiny bez přímých zásahů do prostoru zdrže (tento záměr již na AOPK existuje). Rybníček je velmi cenný jako nejvýznamnější rozmnožiště obojživelníků a jako bohatá lokalita vodních měkkýšů. Další drobné vodní plochy v území nevyžadují zatím aktivní management. Výhledově lze doporučit i založení dalších malých vodních ploch v nivě Smědé (stranou toku), avšak pouze za předpokladu pravidelné údržby okolních porostů. K tomuto účelu se předběžně nabízejí dvě lokality. První z nich se nachází v dílčí ploše č. 10 (parc. č. 1739/50 v k. ú. Andělka) v podmáčené sníženině západně od polní cesty, která probíhá po náspu a v minulosti sloužila i jako hráz mělkého rybníka. Zde by bylo možné zřídit buď větší tůň o výměře do 0,2 ha, anebo i menší rybníček o rozloze kolem 1 ha. V úvahu zde připadá i zbudování soustavy tůní vícenásobným přerušením odvodňovacího příkopu materiálem vyhloubeným z plochy budoucích tůní, jak je navrhuje BERAN (2004). Hydrologickou účinnost takové soustavy je ovšem třeba předem důkladně ověřit. Druhou nádrž je možné umístit do soustavy odvodňovacích příkopů jv. od Saňského potoka (na parc. č. 1578/23 až ../26 v k. ú. Andělka). Zde by se vzhledem ke geomorfologii terénu jednalo spíše o menší vodní plochu. Případné další tůně je možné lokalizovat prakticky kdekoliv v komplexu nivních luk, kde jsou vhodné reliéfové a hydrologické poměry (tj. lze zajistit celoroční zvodnění nádrže bez nutnosti jejího výraznějšího zahloubení pod úroveň stávajícího terénu). Vlastní tok Smědé by měl být ponechán přirozenému vývoji, pouze s omezením na nezbytné a dostatečně odůvodněné sanační zásahy. Především je třeba vyloučit „sanaci“ břehových nátrží zásypem kameniny, jak to bylo v minulosti realizováno správcem toku. V případě realizace záměru obce Černousy na obnově MVE v Boleslavi je přípustná realizace menšího vzdouvacího objektu za předpokladu, že na něm bude zřízen funkční rybí přechod. Stavební dotčení území rezervace by přitom mělo být co nejmenší a délka vzduté hladiny co nejkratší. c) Péče o nelesní pozemky Přiměřená údržba nelesních ploch je nejnaléhavějším, zároveň však velmi náročným úkolem. Předpokládá především pravidelné sečení co největšího rozsahu nivních luk, včetně ploch již značně zpustlých a ruderalizovaných. Na dalších plochách pokročilejšího sukcesního charakteru, zpravidla s výrazným uplatněním stromů a keřů (zvl. v širším břehovém doprovodu Smědé) se pravidelné zásahy omezí na potlačování invazních druhů rostlin, případně na redukci náletových dřevin (mimo břehy Smědé). Rámcově lze stanovit tyto základní typy managementu (blíže viz tabulkové přehledy dílčích ploch): i)

pobřežní doprovody Smědé: důsledná likvidace všech invazních rostlin, tj. třapatky, celíků, netýkavky žláznaté, topinamburu, aster a křídlatky; jinak bez zásahu, variantně lokální výsadby vhodných dřevin – dubu letního, jasanu, olše a jilmu vazu, avšak pouze mimo vlastní otevřené pobřeží, aby nedošlo k nežádoucímu zastínění unikátního faunistického biotopu;

ii) nivní louky v relativně zachovalém stavu, v posledních letech alespoň příležitostně sečené: kosit v plném plošném rozsahu minimálně jedenkrát za rok (nejlépe v červenci až srpnu), ideálně však 2-3x ročně, kosit až do krajů a posečenou hmotu odstranit z porostů; v případě dvou sečí realizovat první seč v květnu a druhou v srpnu až počátkem září, aby nebyly zdecimovány populace fytofágního hmyzu; na floristicky konsolidovaných porostech cyklovat dvousečné a jednosečné využití;


Strana 36


iii) nivní louky v pokročilém stupni degradace (± ruderální a mokřadní lada): kosit alespoň jednou za dva roky, raději však častěji, s cílem potlačit ruderální rostliny, v úsecích s četnějším výskytem odrostlejších náletových dřevin a keřů tyto z větší části zachovat; mokřadní biotopy s konsolidovanou květenou stačí kosit obročně. Je zřejmé, že realizace navržených opatření bude finančně velmi náročná a pokud by měla být hrazena pouze z prostředků ochrany přírody, nebude v tomto rozsahu uskutečnitelná. Proto je účelné definovat minimální a optimální variantu managementu v nivě: Varianta minimálního managementu. Kosení všech relativně zachovalých luk bude probíhat podle možností v ročním až obročním intervalu. Zpustlé plochy – mokřadní a ruderální lada – budou posečeny alespoň jednou za pět let, současně bude proveden výřez mladých náletových dřevin v pustnoucích částech nivy (odrostlejší dřeviny budou ± ponechány). Z invazních druhů rostlin bude potlačována pouze křídlatka, podle možností (tj. nesoustavně) i netýkavka žláznatá a třapatka. Tento rozsah opatření jde pouze mírně nad rámec dosavadního managementu (některé louky zřejmě již nebyly koseny déle než dva roky, ruderální a mokřadní lada jsou bez zásahu cca 10 let, místy snad ještě déle). Smyslem minimálního managementu je zamezit další degradaci nivních biotopů a v omezeném měřítku jejich stav i zlepšit. Varianta optimálního managementu. Všechny zachovalejší louky se budou kosit dvakrát ročně, případně – u méně degradovaných porostů – střídavě jedenkrát a dvakrát za rok. Na vybraných dílčích plochách (např. louka pod silničkou u Předlánců, louka přímo pod hrází Dubáku) se bude dle možností a spíše nepravidelně, kosit i třikrát ročně. Zpustlé louky budou kosením zbaveny převahy ruderálních rostlin (zejména pak budou očištěny od neofytů) a poté je bude možné udržovat v delším intervalu. Na dlouhodobě neudržovaných plochách budou potlačeny náletové dřeviny (starší stromy a hodnotnější seskupení dřevin budou ponechány). Na vhodných místech budou založeny nové vodní biotopy (tůně). V březích Smědé budou pokud možno důsledně potlačovány všechny invazní druhy (třapatka, netýkavka, křídlatka, topinambur, hvězdnice). Na vhodných místech uvnitř starých meandrů budou v rozumné míře vysazeny „ušlechtilé“ lužní dřeviny (dub, jasan, jilm). Realita samozřejmě může oscilovat mezi oběma nastíněnými variantami. Stejně tak nelze vyloučit, že půjde i pod úroveň varianty „minimalistické“, pokud se nepodaří zajistit prostředky na pravidelnou údržbu lučních porostů. d) Péče o rostliny V pozitivním smyslu má význam především péče o populaci ďáblíku bahenního a leknínu bělostného, případně dalších vodních rostlin. Výskyt těchto rostlin by měl být monitorován a pokud se prokáže ohrožení, je třeba usilovat o odstranění jejich příčin. V současnosti je např. značně oslabena populace ďáblíku v jv. části litorálu Dubového rybníka. Jde nepochybně o důsledek dlouhodobého poklesu hladiny v rybníce – po zvýšení hladiny lze předpokládat postupnou regeneraci. Populace leknínu je dnes v území velmi slabá (pouze několik rostlin v tůňce u Předlánců, zřejmě vysazených) a zasloužila by si posílení. Leknín by mohl být přesazen do vod Dubového rybníka, případně i severně ležícího drobného rybníčku – rostlin v tůni u Předlánců lze však využít jen jako zdroj semene, neboť odběrem vegetativních částí by se slabá populace mohla ještě více oslabit. Ve smyslu negativní péče je naléhavým úkolem potlačování invazních rostlin. Jejich rozšíření v území souvisí s velkým rozsahem neudržovaných ploch, přítomností recyklujících se iniciálních ekotopů v pobřeží Smědé a velmi účinným vodním vektorem, který zřejmě čerpá i z bohaté zásoby diaspor v areálu polských lignitových dolů. Úspěšné řešení problému invazních rostlin v rezervaci je možné pouze za předpokladu plošné údržby všech dotčených, ale i potenciálních biotopů těchto nežádoucích rostlin. Současně je nutné čelit i neustávajícímu imMgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 37


portu diaspor z výše ležících částí povodí. Je tedy zapotřebí působit na velké ploše a současně trvale, byť později s mnohem menší intenzitou. Dosavadní opatření, která byla směřována především na potlačení křídlatky a s menší důsledností na netýkavku a ještě nesoustavněji na třapatku, byla nepochybně úspěšná, ale problém odstranila pouze z menší části. K tomu, aby byl pokrok (téměř) dokonalý, je třeba invazní rostliny potlačovat celoplošně v nivě (pravidelným sečením) a také ve složitém pobřežním terénu (zde klasickými způsoby kosením a herbicidováním). Přitom je nutné likvidovat všechny hlavní invazní rostliny, bez ohledu na to, jak jsou v území hojné, neboť jejich invazní potenciál se může v krátké době změnit. Důsledné potlačování invazních rostlin, zejména těch, které prospívají i v otevřené nivě, má ale smysl jen tehdy, bude-li proti nim zakročeno i na loukách. Pokud by nebylo možné takto ambiciózní záměr realizovat, je třeba pokračovat alespoň v potlačování křídlatky, aby dosažený výsledek nepřišel vniveč, s menší naléhavostí pak odstraňovat i netýkavku, která potenciálně může představovat značný problém (např. na Ploučnici na Českolipsku její populace za posledních cca 10 let výrazně narostly a netýkavka proniká stále na nová stanoviště). Na dalším místě (z hlediska priority) by měl být potlačován topinambur. Ten dosud není v území tak hojný jako jiné druhy a většinou se rozmáhá jen v pobřeží Smědé. V případě třapatky a celíků již invaze dosáhla takového rozsahu, že jejich potlačení by bylo velmi náročné a bez komplexního řešení situace v celé nivě asi málo efektivní. e) Péče o živočichy Zvláštní péče o živočichy se nepředpokládá. Případná opatření mohou být učiněna v případě nepředvídatelných akutních ohrožení vzácných a ohrožených druhů. Myslivecké využití území by mělo zůstat nejvýše na současné úrovni, zřizování dalších mysliveckých zařízení a přikrmování zvěře nad rámec současného stavu je nežádoucí. f) Péče o útvary neživé přírody Přirozený tok Smědé ponechat bez zásahů, pouze s odklizením překážek bránících průtoku. Neměnit žádným způsobem charakter pobřeží, a to ani v případě výraznějšího odchýlení toku od stávající trasy. Pravidelně provádět úklid naplavených odpadků (alespoň jednou za 2 roky, dle potřeby).

3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území Lesy Navržená opatření v lesních porostech jsou shrnuta do tabulky v příloze č. 8. Rybníky Primárním cílem managementu Dubového rybníka je podpora biodiverzity a zajištění optimálního prostředí pro výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů. Další hospodářská a rybářské zájmy budou podřízeny zájmům ochrany přírody. Rybniční hospodaření bude extenzivní, s nízkou obsádkou odpovídající přirozeným podmínkám, na rybníku nebude prováděno přihnojování ani dokrmování ryb. Druhové složení a velikost rybí obsádky bude upřesněno na základě vývoje podmínek v rybníce během roku 2007, případně 2008. Do té doby nepředpokládáme vysazení žádných ryb, nelze ale vyloučit samovolné zarybnění z řeky Smědé během povodňových stavů.


Strana 38


Ryby nebudou nikdy vysazovány do jiných tůní a vodních těles na území rezervace, ani do tůně vybudované na jižním cípu Dubového rybníka. Případná manipulace s hladinou bude prováděna vždy v období od konce srpna do konce února následujícího roku, tak aby nebylo narušeno hnízdění vodních ptáků. Další podmínky hospodaření budou upřesněny po dohodě s odborníky na základě vývoje rybničního společenstva, primárním hlediskem při jejich stanovení ale vždy bude zájem ochrany přírody. Nelesní pozemky Navržená opatření na nelesních pozemcích jsou shrnuta do tabulky v příloze č. 10. Předpokládá se standardní způsob obhospodařování nivních luk s využitím obvyklé techniky. Pro sečení výrazněji zamokřených ploch bude nutné využít lehčí mechanizaci, případně i ruční kosení. Důležité je včasné vyklizení posečené biomasy z porostu, zejména pak hmoty invazních a ruderálních rostlin. Problematika časování sečí byla již vícekrát zmíněna. Pro umožnění plného rozvoje hmyzu a také pro ochranu hnízdících ptáků je nutno obezřetně přistupovat zejména k údržbě mokřadních biotopů. Při jediné seči za rok je třeba kosit až ve druhé polovině sezóny (srpen až září), u dvou sečí by první seč měla proběhnout ještě v květnu a druhá v srpnu až v září. V zájmu ochrany fauny lze doporučit i následující postup: první seč proběhne na všech regulérně obhospodařovaných pozemcích (tj. vyjma ploch výrazněji zamokřených a dopravně nepřístupných) ve formě pruhů nejvýše 50 m širokých, které se budou střídat se stejně širokými pruhy neposečenými; při druhé seči bude pokoseno vše. V následujícím roce je nutné zajistit „fázový posun“ sečených pruhů, aby se v každém pruhu střídalo jedno- a dvojsečné využití. Naznačený postup je ovšem jen jedním z možných. Alternativně lze např. stanovit pozemky, resp. dílčí plochy, na nichž proběhne v daném roce jedna seč a v dalším dvě seče, ty pak rozdělit na menší úseky (např. již zmíněné pruhy), které budou pokoseny s několikatýdenním odstupem. V případě, že se taková možnost naskytne, lze provozovat v nezamokřených částech nivy i pastvu dobytka. Je však třeba zamezit vstupu zvířat do břehových porostů, rozšlapávání porostů nadměrnou koncentrací zvířat a eutrofizaci nerozhrnutými výkaly. Pastva by měla následovat až po předchozí seči na konci vegetační sezóny. Velmi žádoucí je zajistit i údržbu větší louky na pravém břehu Smědé (DP č. 26), která je v současnosti dopravně nepřístupná (ideální by bylo sečení i dalších menších ploch odříznutých od cestní sítě). Tuto plochu lze zpřístupnit buď přes navazující svahový háj nebo přes tok Smědé. Ani jedno není bez problémů. V prvním případě je na závadu absence kvalitní cesty při velmi svažitém terénu, spolu s rizikem poškození lesního biotopu při pojezdu mechanizace. V druhém případě hypoteticky přichází v úvahu buď přemostění toku, anebo zbudování stálého brodu – obojí však bude ohroženo povodňovými průtoky. Reálněji se nabízí možnosti: a) přesun lehké mechanizace přes les; b) přejezd vhodnou, částečně „obojživelnou“ technikou přes Smědou v částečně upraveném profilu. V každém případě je nutné zajistit kosení zmíněné louky (DP č. 26), ideálně i dalších menších pozemků v pravém břehu Smědé minimálně jednou za pět let. 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma Nevelké ochranné pásmo zahrnuje pravý břeh Smědé v okrajové části zástavby Předlánců. Nachází se zde několik obytných domů s převážně travnatými zahradami. Vlastní ochranné pásmo zahrnuje ale jen 6 m široký pruh od okraje parcely vodního toku. Současný stav ochranného pásma je z hlediska ochrany přírody vyhovující, požadavkem je pouze zachování přirozeného charakteru pobřeží a nezastavování nivy, na plochách zahrad jsou preferovány pravidelně udržované trvalé travní porosty. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 39


3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Rezervace je od r. 1997 geodeticky zaměřena a od r. 1998 vyznačena v terénu obvyklým způsobem – pruhovým značením a devíti hraničními tabulemi se státním znakem. Poslední údržba hraničního značení proběhla v r. 2005. Stávající značení však nepřesně kopíruje parcelní situaci v prostoru východně od břehu Dubového rybníka. Parcela rybníka, která do rezervace náleží celá, totiž zahrnuje plochy již dávno zazemněné, resp. zahrnuté vytěženým rybničním sedimentem. Chyba ve značení místy činí až několik desítek metrů. Opravu stačí provést při nejbližší obnově značení – po dobu platnosti plánu péče jsou předpokládány dvě obnovy značení dle skutečných potřeb. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Tato opatření nejsou vyžadována. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Stávající rozsah turistického zpřístupnění a návštěvnosti území je považován za dostačující, regulace není nutná. V případě zájmu na zvýšení návštěvnosti je třeba zachovat klidový režim Dubového rybníka, zejména v době hnízdění ptactva. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Po obvodu rezervace se v současnosti nacházejí tři informační tabule umístěné na hlavích přístupových místech. Na hrázi Dubového rybníka je vhodné umístit tabuli s podrobnější informací o vodním díle a jeho biotě. Informační tabule vyžadují pravidelnou údržbu – obnovu jednou až dvakrát během platnosti plánu péče. Rezervace může sloužit jako cíl odborných přírodovědných a ochranářských exkursí, mj. i s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o evropsky významnou lokalitu (tato okolnost by měla být zmíněna na nově instalovaných informačních tabulích). 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Doporučuji průběžné ornitologické sledování území, zejména prostoru Dubového rybníka. V rámci managementu nivních luk pak vhodným způsobem sledovat a dokumentovat druhové složení porostů (nejlépe na stálých plochách, aby bylo možné vyhodnotit efektivitu prováděných opatření).


Strana 40


4. Z ÁVĚREČNÉ

ÚDAJE

4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Vyčíslení nákladů je zde pouze velmi orientační, protože v takto rozsáhlém a ochranářsky složitém území je možné proinvestovat vysoké částky, aniž by bylo dosaženo optimálního stavu zastoupených biotopů. Specifikem území je dominantní zastoupení aluviálních luk s velmi vysokou produkcí biomasy, které si vyžadují velmi časté sečení, nemá-li docházet k jejich permanentní degradaci. Pravidelná péče o desítky hektarů luk je pochopitelně značně nákladná a ekonomicky obhájitelná pouze v případě, že bude zajištěn odbyt (tedy následné zhodnocení) sklizené fytomasy. V tomto smyslu je tedy žádoucí, aby údržba území (nivních luk) měla nejenom ochranářskou, ale i tradičně zemědělskou motivaci. Bude-li jediným smyslem kosení udržení předmětu ochrany a posečená hmota skončí jako odpad, pravděpodobně nebude možné zlepšit stav území nad nynější neuspokojivý stav. Tabulka č. 4: Rozpočet nákladů Druh práce a odhad kvantity

Sazba za jednotku

Jednotka

Náklady za rok

Počet opakování

Náklady za období

Z toho neredukovatelné

Jednorázové a časově omezené zásahy zbudování dvou tůní

1

??

–

zpřístupnění pravobřežní části nivy

1

??

–

výřez náletových

dřevin1)

zpracování nového plánu péče

30 000,-

0,5 ha

15 000,-

2

30 000,-

15 000,-

–

–

40 000,-

1

40 000,-

40 000,-

Opakované zásahy sečení relativně zachovalých

4 000,-

55 ha

330 000,-

15

3 300 000,-

2 200 000,-

6 000,-

20 ha

120 000,-

10

1 200 000,-

600 000,-

12 000,-

5 ha

30 000,-

5

300 000,-

60 000,-

likvidace invazních rostlin (mimo pravidelně sečené plochy)

15 000,-

5 ha

75 000,-

5

375 000,-

375 000,-

likvidace invazních rostlin – udržovací zásahy

15 000,-

1 ha

15 000,-

5

75 000,-

75 000,-

–

–

5 000,-

1-2

5 000,-

10 000,-

obnova hraničních tabulí

2 000,-

9 ks

18 000,-

1-2

36 000,-

18 000,-

obnova informačních tabulí

3 000,-

3 ks

9 000,-

1-2

18 000,-

9 000,-

30 000,-

0,-

5 409 000,-

3 402 000,-

sečení silně zpustlých

luk2)

luk3)

ruční sečení podmáčených

ploch4)

obnova pruhového značení

průzkumy Celkem5)

–

–

–

–

1) jednorázový zásah, další udržovací zásahy v rámci pravidelného sečení ploch; 2) střídání jedno- a dvousečného využití, nouzově 1 seč ročně 3) jednosečný režim, nouzově alespoň 1x za 2 roky 4) sečení jednou za dva roky, nouzově jednou za 5 let 5) bez blíže nevyčíslitelných částek za zbudování tůní a případné zpřístupnění pravobřežní části nivy

Důležitá poznámka: Náklady na sečení jsou spočteny na celou plochu rezervace, bez ohledu na to, z jakých prostředků budou nakonec hrazeny. Reálné náklady budou pravděpodobně výrazně nižší, neboť část údržby travních porostů bude probíhat v režii vlastníků, resp. bude kryta z dotačních titulů mimo ochranu přírody.


Strana 41


Do přehledu nejsou zahrnuty náklady na údržbu Dubového rybníka, opravu severně ležícího rybníčku a zbudování tůní v nivě.

4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2004): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha. BERAN L. (2004): Vodní měkkýši přírodní rezervace Meandry Smědé (Severní Čechy). – Ms. [depon. in: Krajský úřad Libereckého kraje, ORVZŽP, Liberec] BURDA J. et al. (1995): Návrh na vyhlášení přírodní rezervace Meandry Smědé. – Ms., Zoogeos Bohemia, Liberec. DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp. FRANCÍRKOVÁ T. (1997): Vegetace a způsoby hospodaření podél toku řeky Smědé. – Ms. [Bak. Pr., depon. in: Biol. Fak. Jihočes. Univ., České Budějovice et ORVZŽP Kraj. Úř. Lib. Kr., Liberec] FRANCÍRKOVÁ T. (1998): Hospodaření na loukách v přírodní rezervaci „Meandry Smědé“. – Ms. [depon. in: ORVZŽP Kraj. Úř. Lib. Kr., Liberec] HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. – Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. JEHLÍK V. (1958): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska a sousedních území. – Sborn. Severočes. Mus., Ser. Hist. Natur., Liberec, 1: 98-127. KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč k úplné květeně České republiky. – Academia, Praha. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M. [eds.], Chráněná území ČR, svazek III. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206. MORÁVKOVÁ K. (2001): Mapování biotopů soustavy Natura 2000 na lokalitě L0006 „Meandry Smědé”. – Ms. [depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha] NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. PETŘÍČEK V. [ed.] et al. (1999): Péče o chráněná území. I. Nelesní společenstva. – Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166. SÝKOROVÁ J. (2001): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska. – Sborn. Severočes. Muzea, Přír. Vědy, Liberec, 22: 33-50. ŠVÁTORA M. (2004): Zpráva o ichtyologickém průzkumu prováděném na území CHKO Jizerské hory v letech 2001-2004. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec et Severočeské museum, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 42


4.3 Seznam mapových listů katastrální mapa (měřítko) 1:1000 číslo mapového listu: Frýdlant 59-34 Státní mapa 1:5000 – odvozená číslo mapového listu: Frýdlant 4-4, 4-5 Základní mapa České republiky 1:10000 číslo mapového listu: 03-12-11

4.4 Seznam používaných zkratek DP – dílčí plocha, LHC – lesní hospodářský celek, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, LVS – lesní vegetační stupeň, OP – ochranné pásmo, PR – přírodní rezervace, SLT – soubor lesních typů, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky jsou obecně známé a nejsou zde proto uvedeny.

4.5 Plán péče zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem říjen 2006


Strana 43


S EZNAM

PŘÍLOH

Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Příloha č. 5: Příloha č. 6: Příloha č. 7: Příloha č. 8: Příloha č. 9: Příloha č. 10:

Orientační mapa ZCHÚ Mapa parcelního vymezení ZCHÚ Parcelní vymezení (výpisy z KN) Snímky lesní porostní mapy Snímek lesní typologické mapy Mapa stupně přirozenosti lesních porostů Rámcová směrnice péče o les Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Vymezení dílčích ploch na nelesních pozemcích (obrázek) Popis dílčích ploch na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich

Příloha č. 11: Příloha č. 12: Příloha č. 13: Příloha č. 14: Příloha č. 15: Příloha č. 16:

Mapa zásahů Botanický popis dílčích ploch Floristický přehled Vývoj území na základě porovnání historických leteckých snímků Oponentní posudek Zápisy z projednání plánu péče s vlastníky, nájemci, s orgány veřejné správy, obcemi, kraji a s dalšími dotčenými subjekty a zápisy o provedené oponentuře

Příloha č. 17:

Protokol o způsobu vypořádání připomínek

Příloha č. 18:

Manipulační řád na Dubovém rybníce

Samostatná příloha:

Fotodokumentace


Strana 44

Plán péče. pro: Přírodní rezervaci Meandry Smědé na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO

Recommend Documents