Plán péče. o: přírodní rezervaci Meandry Smědé na období: (dílčí aktualizace 2012)

Plán péče o: přírodní rezervaci Meandry Smědé na období: 2007-2016 (dílčí aktualizace 2012)

Plán péče o PR Meandry Smědé

Obsah 1. Základní identifikační a popisné údaje ..............................................................................3 1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN: ......................................3 1.2 Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ:..................................................................3 1.3 Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000: ................................3 1.4 Vymezení území podle současného stavu KN: ..........................................................3 1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................3 1.6 Hlavní předmět ochrany .............................................................................................4 1.7 Dlouhodobý cíl péče...................................................................................................9 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ........................12 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů ...............................12 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti ......................................................................................................................20 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................23 2.4 Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti........................................................24 2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................26 2.5.1 Základní údaje o lesích ..........................................................................................26 2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry pro další postup ...................................................................................................33 2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............35 3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................36 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ ............................36 3.1.1 Rámcové zásady péče o území ..............................................................................36 3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území ....................................39 4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................42 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................42 4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................43 4.3 Seznam mapových listů ............................................................................................44 4.4 Seznam používaných zkratek ...................................................................................44 4.5 Plán péče zpracoval ..................................................................................................44 Seznam příloh.......................................................................................................................45

RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 2


1. Z ÁKLADNÍ

IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE

1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN: 1944, přírodní rezervace, Meandry Smědé, IV – řízená rezervace

1.2 Platný vydal: číslo: dne:

právní předpis o vyhlášení ZCHÚ: Okresní úřad Liberec Nařízení č. 2/98 20. 5. 1998

1.3 Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000: kraj: Liberecký obec s rozšířenou působností: Frýdlant v Čechách obec: Višňová, Černousy katastrální území: Andělka, Předlánce, Boleslav, Černousy národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území:

– – –

Natura 2000 ptačí oblast: – evropsky významná lokalita: CZ-0513256 Smědá1 (celé území PR kromě svahového lesa, zahrnuje i navazující úseky toku Smědé od Frýdlantu pod státní hranici s Polskem)

1.4 Vymezení území podle současného stavu KN: Parcelní vymezení viz příloha č. 1 (mapa) a č. 2 (tabulkové výpisy). Přírodní rezervace byla geometricky zaměřena v r. 1997, v r. 1998 bylo provedeno pruhové značení a instalace devíti hraničních tabulí se státním znakem.

1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma tabulka 1 druh pozemku způsob využití lesní pozemek vodní plocha vodní tok v korytě přiroz. nebo uprav. rybník zamokřená plocha vodní plocha celkem trvalý travní porost ostatní plocha jiná plocha neplodná půda ostatní komunikace ostatní plocha celkem výměra celkem (součet za parcely)

PR 17,3134 7,2788 0,4224 26,2860 33,9872 83,1087 0,7718 0,1674 2,0297 2,9689 137,3782

OP

PR+OP

0,1002

83,2089

0,0300

0,1974

0,0300 0,1302

2,9989 137,5084

údaje v hektarech 1 Předmětem ochrany je zde výskyt vzácné vážky klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia) a početné populace

mihule potoční (Lampetra planeri) a vranky obecné (Cottus gobio). Biotopy předmětem ochrany nejsou.


Strana 3


Dle zřizovacího výnosu (nařízení OkÚ v Liberci č. 2/96) činí výměra přírodní rezervace 137 ha, dle geodetického zaměření z r. 1997 přesně 137,0419 ha. Po součtu všech dotčených parcel, resp. jejich částí byla zjištěna hodnota o něco vyšší – 137,3782 ha (viz tabulka). K dílčím nepřesnostem mohlo dojít při digitalizaci do ZCHÚ jen částečně zasahujících parcel. Z hlediska druhu pozemků převažují trvalé travní porosty (60,5 % celkové výměry), vysoký podíl mají i vodní plochy (24,7 %), menší měrou jsou zastoupeny lesní pozemky (12,6 %) a jen okrajově (2,2 %) ostatní plochy. Vlastnické poměry jsou poměrně pestré, což lze vytušit již z vysokého počtu zasahujících parcel (128). Více než polovinu výměry rezervace tvoří pozemky ve vlastnictví státu (největší podíl připadá na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR – cca 54 ha, tj. 39,3 %), téměř čtvrtina je ve vlastnictví obcí (především obce Višňová), zbylá necelá čtvrtina (22,1 %) patří různým soukromým subjektům. Ochranné pásmo rezervace je vymezeno pouze na nevelké ploše při jv. okraji území, v šířce 6 m od pravého břehu Smědé, jeho výměra činí výměře cca 0,13 ha. Základní údaje o lese v ZCHÚ: Lesy v přírodní rezervaci zaujímají výměru 17,2 ha, tj. cca 12,5 % plochy ZCHÚ. Z hlediska lesnického členění náleží území do PLO 20 – Lužická pahorkatina, podoblasti 20b Frýdlantská pahorkatina. Jedná se převážně o lesy obcí Černousy a Višňová, menší měrou o lesy státní (LČR, LS Frýdlant) a soukromé, odd. 9, dílec B a odd. 10, dílec G.

1.6 Hlavní předmět ochrany 1.6.1 Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu „Posláním přírodní rezervace je a) zachování úseku toku s přirozeným charakterem říčního koryta, tj. vyvíjejícími se meandry a slepými rameny a ochrana biotopů, touto činností podmíněných; b) zachování lesních, vodních, mokřadních a nivních ekosystémů s přirozenými a přírodě blízkými společenstvy, jejichž součástí je velký počet zákonem chráněných druhů rostlin a živočichů.“ (citace čl. 1, odst 2 Nařízení OkÚ v Liberci č. 2/98). 1.6.2 Hlavní předmět ochrany – současný stav A. Společenstva název společenstva vegetace říčních náplavů a pobřeží

vlhké a přeplavované nivní louky, většinou druhově chudé

mokřadní lada v nivě Smědé


tabulka 2 podíl popis biotopu společenstva plochy 16 % komplex společenstev říčního pobřeží a sukcesních ploch kolem meandrů Smědé – cf. Phalaridion arundinaceae, Salicion triandrae, Salicion albae, Senecion fluviatilis 35 % extenzivně sečené, degradující až zpustlé nivní louky, v minulosti alespoň zčásti zkulturněné – sv. Alopecurion pratensis s lok. přechody ke sv. Arrhenatherion, Calthion a Molinion 8 % opuštěné vlhčí louky s expanzí Phragmites australis, Phalaris arundinacea, Calamagrostis canescens, Glyceria maxima, Carex acuta, Filipendula ulmaria, Scirpus sylvaticus aj. – sv. Calthion, Phragmition, Caricion gracilis; Salicion cinereae

Strana 4


podíl popis biotopu společenstva plochy vegetace stojatých vod a jejich pobřeží 7 % pobřežní rákosiny a příbuzná společenstva (Phragmition, Caricion gracilis, SparganioGlycerion), nesouvislá vegetace vodního sloupce a hladiny (Lemnetea, Potametea) fragmenty mokřadních a nivních olšin 2 % sukcesně mladé olšiny s přechody do vrbin nebo listnatých hájů, jen místy s hodnotnějším E1 – Alnion glutinosae, Alnion incanae svahové háje 9 % komplex přirozených a polopřirozených lesních společenstev nad pravým břehem nivy Smědé, převážně dubohabrolipové háje, místy přecházející do smíšených bučin, popř. suťových lesů, též acidofilní fáze, vč. fragmentu kyselé doubravy – Carpinion, Fagion, Luzulo-Fagion, GenistoQuercion název společenstva

Zbytek do 100 % tvoří vegetace výrazně antropogenně narušená – zpravidla silně ruderalizované části luk a kulturní lesy, do jednotky „vegetace říčních náplavů a pobřeží“ byly zahrnuty i plochy výrazně ruderalizované, vč. porostů neofytních druhů

B. Druhy Rostliny jméno druhu

tabulka 3 aktuální počet- st. ohro- popis biotopu nost/vitalita žení početně na ploC3/– v litorálu Dubového rybníka še mnoha arů pod hrází Dubového rybníka a v jižní části stovky jedinců C3/§3 litorálu na několika C4/– ve svahových hájích na více místech arech hojně vzácně C1/§2 tůň v Předláncích (vysazen)

bublinatka jižní (Utricularia australis) ďáblík bahenní (Calla palustris) dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) leknín bělostný (Nymphaea candida) lilie zlatohlavá stovky jedinců (Lilium martagon) ostřice šáchorovitá ? (Carex bohemica) ostřice pašáchor tisíce jedinců (Carex pseudocyperus) rdest tupolistý ? (Potamogeton obtusifolius) rdest alpský desítky jedinců (Potamogeton alpinus) rdest ostrolistý desítky jedinců (Potamogeton acutifolius) šejdračka bahenní ? (Zannichellia palustris)


C4/§3

ve svahových hájích na několika místech

C4/–

v pobřeží Dubového rybníka (non vidi)

C4/–

v jižní části litorálu Dubového rybníka na velké ploše ve vodách Dubového rybníka (Petřík in litt.) v litorálu dobového a Černého rybníka (Mazánková 2012)

C2/– C2/§2 C2/– C4/–

v litorálu dobového a Černého rybníka (Mazánková 2012) v Dubovém rybníce, bez bližší specifikace (Petřík in litt.)

Strana 5


Živočichové jméno druhu Mollusca Gyraulus rossmaessleri Anodonta cygnea Araneae Arctosa cinerea

tabulka 4 aktuální početnost/vitalita

výskyt možný

st. ohrožení

popis biotopu

CR VU, §2

mokřady v jz. části nivy Dubový rybník

EN

Clubiona brevipes Entelecara congenera Erigonella ignobilis Marpissa radiata Porrhomma pygmaeum Walckenaeria kochi Walckenaeria unicornis Coleoptera: Carabidae Bembidion fluviatile lokálně hojný

NT

Bembidion litorale

lokálně hojný

EN

Bembidion modestum Carabus ulrichi Dyschirius intermedius

lokálně hojný nehojný nehojný

VU §3 NT

lokálně hojný velmi vzácný, pouze dva nálezy u Předlánců

NT NT

Perileptus areolatus Thalassophilus longicornis Odonata Cordulegaster boltonii Ischnura pumilio Lestes dryas Ophiogomphus cecilia Sympetrum pedemontanum Sympterum striolatum Mihulovci a ryby lipan podhorní mihule potoční

mokřadní lada mokřadní lada mokřadní lada mokřadní lada

VU NT VU EN, §2 EN

NT EN, §1 VU, §3 EN, §3

střevle potoční úhoř říční

VU, §3 NT

biologické a ekologické průzkumy

nezastíněné kolmé hlinité břehy Smědé bez vegetace nezastíněné písčitohlinité až štěrkopísčité břehy Smědé bez vegetace nezastíněné štěrkopísčité břehy Smědé louky v nivě Smědé nezastíněné hlinité až hlinitopísčité břehy Smědé bez vegetace nezastíněné štěrkopísčité břehy Smědé nezastíněné štěrkopísčité břehy Smědé

břehy Smědé, larva v písčitých náplavech

NT

mník jednovousý piskoř pruhovaný

RNDr. Richard Višňák, Ph.D.

štěrkové náplavy Smědé, poslední nález v r. 1995 u Předlánců, lokalita zničena Povodím Labe (ještě před vyhlášením PR)

v celém úseku Smědé početná populace ve Smědé přímo v území PR výskyt na území PR (Švátora, 2004) údaj získán od rybářů v roce 1995, Švátorou (2004) nepotvrzen, ale možný početná populace ve Smědé na území PR údaj získán od rybářů v roce 1995, Švátorou (2004) nepotvrzen, ale možný

Strana 6


popis biotopu

vranka obecná

st. ohrožení VU, §3

Obojživelníci blatnice skvrnitá

NT, §2

čolek obecný

NT, §2

čolek velký ropucha obecná

EN, §2 NT, §3

rosnička zelená skokan hnědý skokan skřehotavý skokan štíhlý Plazi ještěrka obecná

NT, § 2 NT NT, §1 NT, §2

výskyt prokázán pouze v rybníčku severně od Dubáku tůně, slepá ramena v nivě Smědé a v okolí Dubáku rybník Dubák, rybníček a tůně v jeho okolí běžný druh po celém území PR, rozmnožování v tůních i v rybníku Dubák v okolí rybníku Dubák po celém území PR rybník Dubák, rybníček a tůně v jeho okolí rybník Dubák a tůně v jeho okolí

ještěrka živorodá slepýš křehký užovka obojková Ptáci bekasina otavní bramborníček černohlavý bramborníček hnědý břehule říční

NT, §2 LC, §2 LC, §3

jméno druhu

aktuální početnost/vitalita

čáp bílý čejka chocholatá

NT, §2

EN, §2 VU, §3 LC, §3 NT, §3

NT, §3 VU

datel černý chřástal polní

LC VU, §2

chřástal vodní jeřáb popelavý

VU, §2 CR, §1

koroptev polní krkavec velký krutihlav obecný

NT, §3 VU, §3 VU, §2

kulík říční ledňáček říční


VU VU, §2

potvrzený výskyt ve Smědé na území PR – předmět ochrany EVL

na sušších, otevřených biotopech (železniční násep) po celém území na vlhčích biotopech na sušších biotopech v celém území PR po celém území PR v blízkosti vody vzácně v mokřadech v nivě Smědé pravidelně hnízdí na náspu žel. tratě u Filipovky, pouze 1 pár na loukách v nivě Smědé Černousy, v březích Smědé v roce 1995 malá kolonie na území PR, nově potvrzeno hnízdění v r. 2012 – kolonie cca 50 párů na loukách v nivě Smědé sbírá potravu, 2 hnízda na budovách v obci Višňová v 90. letech hnízdila na poli u Filipovky na území PR v lesním porostu v okolí Dubáku niva Smědé, hnízdí vzácně na nesečených vlhkých loukách a mokřadech Dubový rybník, porosty rákosu Dubový rybník, pravidelné hnízdění od roku 2001, 2 páry vzácně na loukách v celé nivě Smědé pravidelně hnízdí v posledních letech pravidelně v břehových porostech Smědé pravidelně hnízdil na dně vypuštěného rybníka, jinak hnízdí nepravidelně v kolmých hlinitých březích Smědé hnízdí pravidelně na území PR 2-3 páry, na Dubáku často při lovu potravy

Strana 7


lejsek černohlavý lejsek šedý

st. ohrožení NT LC, §3

luňák červený

CR, §1

morčák velký moták pochop moudivláček luční

CR, §1 VU, §3 NT, §3

orel mořský

CR, §1

orlovec říční

§1

pisík obecný

EN, §2

potápka malá potápka rudokrká rákosník velký

VU, §3 CR,§2 VU, §2

skorec vodní slavík obecný strakapoud malý

LC LC, §3 VU

strakapoud prostřední ťuhýk obecný

VU, §3 NT, §3

vlaštovka obecná

LC, §3

vodouš kropenatý

EN, §2

volavka popelavá

NT

jméno druhu


výr velký

EN, §3

žluna šedá žluna zelená

VU LC

žluva hajní

LC, §2

Savci bobr evropský plch velký

VU, §2 §3

vydra říční

VU, §2


popis biotopu hnízdí v dutinách v okolí Dubáku v okolí rybníka Dubák hnízdí v dutinách starších stromů u Dubáku a podél Smědé v posledních letech stále častější výskyt i v hnízdním období, přímo na území PR nehnízdí břehy Smědé, doložené hnízdění 2006 Dubový rybník, pravidelně hnízdí 1-2 páry prokázané hnízdění v roce 1995, v posledních letech z území vymizel, ojedinělý výskyt v r. 2005 pouze na tahu eventuálně v zimním období, v hnízdním období se mohou vyskytovat mladí nehnízdící ptáci pouze na tahu, tento druh vůbec na území ČR nehnízdí Štěrkopísčité břehy Smědé, hnízdění nedoloženo, ale pravděpodobné prokázané hnízdění na Dubáku v roce 2000 Dubový rybník; pravidelně hnízdí několik párů Smědá nepravidelně v břehových porostech Smědé hnízdí v dutinách stromů v okolí Dubáku a v břehových porostech Smědé hnízdí v dutinách stromů v okolí Dubáku křoviny po obvodu PR (železniční násep), pravidelně hnízdí pouze zalétá za potravou z hnízdišť z okolních vesnic, na jaře po příletu nocuje v rákosinách, není předmětem ochrany Dubový rybník; pozorován i v hnízdním období, možné hnízdění nepravidelně hnízdí na Dubáku a v okolním lese svahový les nad Smědou, hnízdí pravidelně, není předmětem ochrany hnízdí v okolí Dubového rybníka v celé nivě, hnízdí v dutinách v břehových porostech V porostech podél Smědé, jejích slepých ramen a Dubáku, pravidelné hnízdění v širším území od r. 2011, jediný exemplář Dubový rybník trvalý výskyt v okolí Dubáku, úkryty v dutinách v dubech na hrázi stálý výskyt malé populace

Strana 8


jméno druhu


zajíc polní

st. ohrožení NT

popis biotopu louky v nivě Smědé

kategorie ohrožení: CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený, LC – málo dotčený. Červené seznamy objektivněji vypovídají o stupni ohrožení druhu než kategorie ohrožení z vyhlášky

C. Útvary neživé přírody útvar meandrující tok Smědé

geologické podloží holocénní náplavy

holocénní niva Smědé

holocénní náplavy

umělá vodní plocha – Dubový rybník

holocénní náplavy

erozní svahy nad nivou Smědé

rumburská žula, překryvy deluviálních hlinitokam. sedimentů, na plošině glacifluviální sedimenty

tabulka 5 popis výskytu útvaru přirozený tok podhorské říčky vytvářející v široké ploché nivě četné zákruty s výraznými projevy boční eroze a sedimentací splavenin uvnitř zákrutů, křivka toku doznává rychlých změn vlivem opakujících se povodní, četné pozůstatky původního koryta (odstavená říční ramena a náplavové lavice v různém stupni zazemnění) cca 0,5 km široká říční niva vyplněná holocénními sedimenty různého stáří a zrnitosti, víceméně rovinatá, místy zamokřená, se sítí starších odvodňovacích příkopů cca 500 let starý rybník o současné rozloze asi 8 ha, s rozsáhlým litorálem a přírodními břehy, cca 800 m dlouhá zemní hráz s věkovitými duby příkrý, ale poměrně krátký svah strmě vystupující při pravém okraji nivy Smědé, rozčlenění řadou erozních zářezů a roklí s drobnými prameništi

1.7 Dlouhodobý cíl péče Ochranářská problematika území je poměrně komplikovaná, neboť rezervace v sobě sdružuje několik různorodých prostředí, jejichž vývoj v posledních desetiletích byl velmi specifický a z hlediska ochranářských zájmů ne vždy ideální (viz zejména kap. 2.2) V zásadě lze v PR Meandry Smědé vymezit čtyři komplexy biotopů: (a) tok Smědé s pobřežím, (b) louky v nivě Smědé, (c) Dubový rybník, (d) svahové háje nad nivou. Tok Smědé. Přirozeně meandrující dolní tok s rozsáhle vyvinutým náplavovým reliéfem je velmi dynamickým útvarem, podmíněným opakujícími se povodněmi. Vegetace zde není dlouhodobě antropicky usměrňována, její sukcesi však blokují pravidelné povodňové disturbance. Rozsah hospodářsky neudržovaných ploch je místy značný a je důsledkem jak složitých reliéfových poměrů, tak i dosavadních způsobů zemědělského využívání přilehlých pozemků. Výrazně závadovým prvkem je zde masový výskyt invazních druhů rostlin (zejména Rudbeckia laciniata, hojně i Solidago gigantea, S. canadensis, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera, místy Aster sp., donedávna též Reynoutria japonica). Zoologicky jde o prostředí s významným reliktním potenciálem (bezobratlí) a regionálně velmi cenný biotop vodních živočichů (velmi různorodá ichtyofauna, početná populace mihule potoční, celoroční výskyt vydry aj.). Přinejmenším esteticky rušivé je pravidelné ukládání naplavených odpadků, ideální není ani čistota vody v řece (příležitostné znečišťování splaškovými vodami). Cíl péče: Prvořadým úkolem je potlačení populací invazních rostlin. Značného úspěchu bylo již dosaženo u křídlatky (Reynoutria sp.), díky masivním a opakovaným zásahům. Tyto záRNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 9


sahy bude nutné rozšířit i na další, dosud méně potírané invazní druhy. Opatření mohou být účinná jedině za předpokladů, že budou provedena s co největší intenzitou, současně budou ošetřeny (tj. pravidelně sečeny) i přilehlé zemědělské pozemky a následně budou prováděny pravidelné „udržovací“ zásahy, aby nedocházelo k recidivě invazí. Samotný tok Smědé by měl být uchráněn od rušivých antropogenních zásahů, zejména pak od obvyklé „údržby“ prováděné správcem toku. Řečiště Smědé si na území rezervace dosud podrželo víceméně přírodní charakter a vyjma krátkého úseku u Předlánců neexistují ani žádné podstatnější hospodářské důvody k zásahům do reliéfu pobřeží. Vegetaci v pobřeží Smědé lze ponechat sukcesi, zejména je potřebné ponechat stávající rozsah otevřených ploch, které jsou nezbytné pro přežívání některých druhů živočichů (zvl. reliktní fauny bezobratlých). V tomto smyslu je třeba i kriticky posuzovat i případné výsadby hodnotnějších dřevin (viz dřívější záměry při vyhlašování rezervace). Nivní louky. Jde o formaci v území plošně zcela převažující. Přinejmenším do poloviny 20. století byla naprostá většina pozemků v nivě standardně obhospodařována jako louka nebo střídavá pastvina. Postupně však docházelo k poklesu intenzity hospodaření až ke stavu, kdy se většina travních porostů nachází ve víceméně zpustlém stavu. Tato situace je charakteristická pro poslední období a vyznačuje se převládnutím invazních a expanzivních druhů rostlin v dříve pravidelně udržovaných porostech. Zaplavované nivní louky jsou vysoce produktivní a ke svému udržení proto vyžadují vyšší frekvence sečí než jiné typy travních porostů. Eutrofizace nivních půd (do jisté míry přirozená) a bohaté zásoby diaspor invazních rostlin v neudržovaném pobřeží Smědé jsou pak východiskem pro masivní ruderalizaci nedostatečně obhospodařovaných ploch. Přestože se ochrana přírody snaží zasahovat tam, kde vlastníci dotčených pozemků selhávají, jsou tyto zásahy zatím spíše nedostatečné: nejvýše jedna seč ročně je pro nivní louky (navíc pro porosty již předtím v důsledku úpadku pravidelné péče ruderalizované) málo. Cíl péče: Nynější způsob hospodaření v nivě je naléhavě nutné zlepšit. Nezamokřené a dopravně přístupné pozemky by měly být koseny nejméně jednou ročně, z hlediska botanické kvality porostů jsou ideální dvě až tři seče za rok. Aby se zachoval i zoologický potenciál území, je však zapotřebí seče rozfázovat tak, aby naráz nedošlo k pokosení celých rozsáhlých ploch luk, vhodné je i cyklické střídání jedno- a dvojsečného využití. Na nezamokřených pozemcích lze připustit i přiměřené pastevní zatížení. Údržba by se měla dotknout i pozemků zamokřených a dopravně obtížně přístupných, neboť na nich jsou degradační projevy nejmarkantnější. Zde je však třeba počítat s větší technickou náročností a s nižší intenzitou (frekvencí) zásahů. Rybník Dubák a další vodní plochy. Jedná se o největší vodní nádrž ve Frýdlantské pahorkatině, která je ceněna především jako regionálně významné hnízdiště ptactva. Rybník v dávnější minulosti střídavě pustl a byl obnovován, výsledkem posledního odbahnění (patrně v 80. letech minulého století) je široký pruh vyhrnutého sedimentu v březích a zčásti i při návodní straně původní hráze. V důsledku prosakování hráze byla hladina v rybníce v posledních letech snížena, což vedlo k rozmachu litorální vegetace a zmenšení vodní plochy. Po právě ukončené opravě hráze dojde v krátké době k plnému napuštění rybníka a obnově jeho funkce. Cíl péče: Hospodaření na rybníce je třeba přizpůsobit zájmům ochrany přírody (tento požadavek je v současnosti snadno splnitelný vzhledem ke skutečnosti, že rybník spravuje AOPK ČR). Rybochovné využití bude pouze extenzivní, s vyloučením přikrmování a hnojení. Manipulace s vodní hladinou bude prováděna tak, aby nebylo narušeno hnízdění ptáků. Výhledově lze doporučit odtěžení části v minulosti vyhrnutých sedimentů, zejména na vnitřní straně hráze. Dubová alej na hrázi rybníka by měla být zachována, staré odumírající stromy ponechány


Strana 10


na dožití a dle potřeby doplněny novou výsadbou. Dub červený postupně nahradit dubem letním. Rybníček severně od Dubového rybníka je třeba opravit a vodní hladinu udržovat na poněkud vyšší úrovni než dnes. Dále lze doporučit zbudování drobných vodních ploch v nivě (nových tůní), které se mohou stát významným biotopem ochranářsky cenné fauny. Svahové háje. Lesní společenstva v příkrém svahu nad pravým okrajem nivy Smědé představují cenný doplněk nivních biotopů. Z větší části jde o porosty relativně přirozeného složení, v minulosti ovšem negativně ovlivněné přeměnou na hospodářský, převážně jehličnatý porost. Jehličnatá příměs je v současnosti postupně vytlačována bohatým zmlazením autochtonních listnatých dřevin. Dřívější degradační vlivy (např. lesní pastva či průhon dobytka lesem na pastviště) jsou postupně zahlazovány. Část lesního porostu dosud tvoří porost s nepůvodní dřevinnou skladbou – jde o porosty mladšího věku, zčásti založené na původně zemědělské půdě. Cíl péče: Z hlediska ochrany přírody je žádoucí postupná úprava druhové skladby porostů směrem k přirozenému stavu, a to jak v rámci obnovních, tak i výchovných těžeb. Preferován by měly být zejména buk, lípa, dub, popř. habr, při zachování smíšenosti porostů odpovídající danému stanovišti. Tyto dřeviny by měly být uvolňovány na úkor smrku, borovice, břízy, olše a modřínu; v omezené míře lze doporučit i jejich umělé zavádění (zejména buku). Bohatá vertikální struktura a věková diferenciace většiny porostů umožňuje provádění mírných těžebních zásahů bez nutnosti uplatnění holosečných prvků, které jsou z hlediska ochrany přírody nežádoucí. Mladé porosty s převahou nepůvodních dřevin (smrk, olše) bude možné přeměnit na vhodnější porostní směsi až v dlouhodobějším horizontu.


Strana 11


2. R OZBOR

STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie. Území přírodní rezervace náleží do Krkonošsko-jesenické soustavy, Krkonošské podsoustavy a celku Frýdlantská pahorkatina (hierarchie geomorfologických jednotek a níže uvedenou charakteristiku viz DEMEK et al. 1987), její západní části. F r ý d l a n t s k á p a h o r k a t i n a je členitou pahorkatinou při severním úpatí Jizerských hor. Její rozloha činí 241 km2, střední nadmořská výška je 359,4 m, střední sklon 3°45´. Geologickou stavbu tvoří převážně ruly a biotitické žuly krkonošsko-jizerského plutonu s proniky a příkrovy mladotřetihorních čedičů a znělců, které podmiňují izolované kupy vystupující nad mírně zvlněný reliéf. Vlivem pleistocénního zalednění byly starší sníženiny zaplněny až 20 m mocnými glacifluviálními štěrkopísky, které jsou postupně vyklizovány erozně-denudačními pochody. Nejvyšším bodem Frýdlantské pahorkatiny je Andělský vrch (572 m), dalšími významnými kótami jsou Hřebenáč (566 m), Vyhlídka (512 m), Chlum (495 m), U rozhledny (399 m), Hradec (313 m).

Přírodní rezervace leží při obou březích říčky Smědé, v prostoru mezi Višňovou (resp. její částí Předlánce) a Černousy (částí Boleslav). Většinu území tvoří rozlehlá holocénní niva, cca 500 (místy až 800) metrů široká, s minimálními výškovými rozdíly; nadmořská výška nivy na území rezervace se pohybuje cca mezi 218 a 227 m. Reliéf se neznatelně sklání v ose toku tj. přibližně od jihu na sever a dále kolmo na ní, nepravidelnosti tohoto generelního úklonu podmiňují směr drobných vodotečí, z velké části umělého původu (odvodňovací příkopy). Dynamiku reliéfu nivy výrazně zvyšuje velmi živý reliéf koryta Smědé. Neregulovaný tok vytváří v nezpevněném podloží četné meandry, které se dále vyvíjejí procesy boční eroze a sedimentace – na jedné straně se vytvářejí výrazné abrazní svahy 1-3 (-4) m vysoké, na straně druhé pak rozsáhlé hlinité a štěrkopísčité náplavy. Tyto pochody jsou výrazně urychlovány pravidelně se opakujícími povodněmi v předjaří a často i v létě. Postupným překládáním koryta vznikají mrtvá říční ramena a tůně, ve výplních meandrů se vytváří členitý akumulační reliéf. Tento reliéf je v současnosti patrně mnohem hojnější než v dřívějších dobách, kdy byl průběžně sanován v rámci hospodářské údržby nivy. Severní část nivy zaujímá Dubový rybník (vžitý název je Dubák), který patří k nejstarším rybníkům na Frýdlantsku – zmiňován je již v 16. století. Jeho cca 800 m dlouhá hráz je pak vedle tělesa železniční trati sledujícího západní okraj nivy, a s ní paralelní cesty v koruně protipovodňové hrázky, nejvýznamnějším vyvýšeným antropogenním útvarem v území. Zdrž rybníka je oproti minulosti významně zmenšena vyhrnováním rybničního sedimentu – výsledkem posledního razantnějšího zásahu, patrně v 1. polovině 80. let minulého století, je cca 10 m široký pruh navážek v celé délce pobřeží, vč. návodního svahu hráze. K posunu pobřežní čáry místy došlo v ještě větším měřítku. Zdrž je v současnosti vyplněna množstvím sedimentu, který přispívá k masivnímu rozvoji litorální vegetace, jež dnes porůstá většinu vodní plochy. Nedávno proběhlá oprava hráze má za cíl zvýšení vodní hladiny s cílem potlačení části porostů litorální vegetace, která se rozmohla v letech, kdy hráz propouštěla a hladina byla trvale nízká. Odstraňování sedimentu bylo při jednáních před zahájením prací vlastníkem – AOPK ČR – zamítnuto. Pravý okraj nivy je na území rezervace ohraničen příkrým, později mírnějším svahem, cca 60200 m dlouhým (při svislé projekci), s převýšením do 50 metrů; nejvyšší bod území leží přibližně ve 272 m, poblíž kóty Za dvorem (280 m). Svah je zejména v jižní části bohatě erozně rozčleněn hlubokými erozními stržemi a mírnějšími svahovými prohyby, se slabými pramennými polohami. Výrazně svažitý, avšak plošně omezený reliéf se nachází i při levém okraji nivy, kde se tok Smědé dostává do souběhu se zářezem železniční trati.


Strana 12


Geologickou stavbu území tvoří většinou holocénní náplavy v nivě Smědé – silty, písky a štěrky, v jejich podloží se nachází rumburská žula (kataklastická, zčásti zbřidličnatělá porfyrická hrubozrnná biotitická žula). Ta vystupuje v souvislém pruhu ve svazích nad pravým břehem nivy (mimo území PR též nad levým). V akumulačních polohách mírnějších svahů je překryta deluviálními hlinitokamenitými sedimenty, výše na plošinách je žula rozsáhle překryta glacifluviálními sedimenty sálského zalednění. Východně od rezervace je mapováno menší těleso nefelinického bazanitu, jehož zvětraliny mohou ovlivňovat půdní pokryv v blízkém lesním porostu zájmového území. Půdy přírodní rezervace jsou v zásadě dvojího typu. Nivu Smědé vyplňují fluvizemě – nejčastěji fluvizem glejová, na štěrkových náplavech je rozšířena fluvizem psefitická, na písčitých náplavech se vyskytuje fluvizem arenická. Půdy se nacházejí v různém stupni pedogeneze, počínaje iniciálními stádii v mladém říčním reliéfu s minimální stratifikací a konče hlubokými humózními půdami v dlouhodobě stabilních částech nivy. Fluvizemě jsou v různém stupni hydromorfně ovlivněny a v místech s trvalým zamokřením dosahujícím blízko povrchu jsou vystřídány typickým glejem. Gleje jsou významně rozšířeny po obvodu Dubového rybníka a dále na západě území při Saňském potoku a v jz. části území pod tělesem polní cesty. V okrajových částech nivy jsou pravděpodobně zastoupeny i pseudogleje. Lesní půdy ve svazích ve východní části rezervace jsou převážně typu kambizemě, a to kambizemě typické, v konvexních polohách spíše kambizemě dystrické. Pří úpatí a ve svahových prohybech je vyvinuta hlubší kambizem pseudoglejová, místy s vyšším podílem skeletu (náznaky přechodů do rankeru). V mírnějším reliéfu nad hranou svahů jsou půdy zahliněné, rázu hnědozemě luvizemní, s mírným pseudoglejovým ovlivněním. Antrozemě zaujímají tělesa komunikací a hráz rybníka, donedávna (léto 2006) i mezideponie zemin pod hrází. Podnebí západní části Frýdlantské pahorkatiny je mírně teplé a vzhledem k nadmořské výšce velmi vlhké. Dle Atlasu podnebí ČSR (1958) zde roční průměrné teploty v první pol. 20. století mírně překračovaly 8 °C, roční úhrny srážek se blížily 800 mm. Území je zařazeno do mírně teplé oblasti s okrskem mírně vlhkým, s mírnou zimou, pahorkatinovým. QUITT (1971) řadí západní část Frýdlantské pahorkatiny do poměrně teplého klimatického rajónu MT 9, na rozdíl od výrazně chladnější a vlhčí východní části Frýdlantska, kde vymezuje rajón MT2. Tabulka 6: Roční chod teplot a srážek na stanici Frýdlant (290 m) v letech 1901-1950 teploty (°C) srážky (mm)

I

II

III

IV

-1,3 49

-0,6 43

3,3 45

7,9 62

V

VI

VII

VIII

IX

13,0 16,0 17,7 16,9 13,5 77 93 96 104 68

X

XI

XII

rok

IV-IX

X-III

8,3 60

3,7 56

0,4 49

8,2 802

14,2 500

– 302

Zdroj: VESECKÝ et al. 1961

Hydrologie. Osu území a současně velmi výrazný přírodní útvar tvoří řeka Smědá. Jedná se o dolní část toku, který pramení ve východní části Jizerských hor (více zdrojnic v nadmořské výšce nad 900 m), odkud strmě spadá zalesněným severním úbočím hor k Bílému Potoku aHejnicím, u Frýdlantu překonává skalní úžinu a dále již pokračuje v mírném spádu při západním okraji Frýdlantské pahorkatiny až ke státním hranicím; na polském území protéká přehradní nádrží Wilka/Witka a krátce poté se zprava vlévá do Lužické Nisy. Tok má na celé délce průchodu územím rezervace přirozený meandrující charakter, bez výraznějších regulačních zásahů. V minulosti se na SZ území pod tratí nacházel jez, který způsoboval krátké vzdutí toku pro náhon do malé vodní elektrárny (MVE) v Boleslavi, břehy Smědé v Předláncích pak byly ještě v relativně nedávné době zpevňovány kamenivem. Tvořivá činnost toku probíhá neustále, v novější době snad ve větší míře než v minulosti: jejím výsledkem je velmi členitá křivka toku s erozními břehy a štěrkopísčitými náplavy, vč. RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 13


rozsáhlých fosilních útvarů v různé míře zahlazených následným vývojem. Tok je za normálních průtoků cca 10 m široký, koryto je vyplněno recentními štěrkovými, písčitými a hlinitými sedimenty, které v jesepních částech říčních zákrutů zasahují 5-15 metrů od břehů, dále do nivy pak pokračuje starší a jen příležitostně přeplavovaný náplavový reliéf, víceméně překrytý vegetací. V sv. části území se nachází Dubový rybník (Dubák), průtočný rybník o výměře cca 9 ha, založený před staletími na bezejmenném pravém přítoku Smědé. Od západu a jihozápadu je vymezen cca 800 m dlouhou zemní hrází, na východní straně jej ohraničuje zalesněný svah. Rybník má rozsáhle vyvinutý litorál zarostlý rákosem, ostřicemi a sítinami, které se zde přechodně rozšířily poté, co byla hladina rybníka po několik let snížena. V současné době (podzim 2006) je dokončována rekonstrukce hrázního tělesa, včetně opravy výpustního objektu a rozdělovacího objektu na napájecím potoce. Stávající pobřeží je významně pozměněno v důsledku vyhrnování rybničního sedimentu v minulosti (viz komentář ve stati Geomorfologie). Severně od Dubáku leží drobný obtokový rybníček s dlouhodobě sníženou hladinou (poškozená boční hráz), zarůstající litorální vegetací. Dále se v území nacházejí tři tůně. Největší z nich, zvaná Hvězdicová tůň, leží pod hrází Dubového rybníka, obklopena mladým olšovým porostem. Je protáhlého tvaru, s dosti hlubokou vodou bez makrofytní vegetace. Druhá tůň leží pod polní cestou v jižní třetině území. Jde o dávnější pozůstatek dřívějšího toku, o čemž svědčí reliéf břehů i protažený tvar tůně. Otevřená vodní hladina o rozměru 30-40x8 m přechází do mělké vodní plochy zarostlé vodními rostlinami. Nejmenší, tzv. Čapkova tůň leží při jižní hranici území. Je oválného tvaru, cca 20x15 m široká, obklopená porostem mladých dřevin a v zadní části s menším porostem rákosu. Zvláštním typem vodních ploch jsou opuštěná říční ramena v sousedství recentního meandrujícího toku. Jsou závislá na periodických záplavách a vodní hladina v nich proto silně kolísá. Stálá vodní hladina se udržuje snad pouze v relativně nedávno opuštěném meandru cca 400 m jz. od břehu Dubového rybníka; další příbřežní sníženiny během roku vysýchají. Niva Smědé byla v minulosti odvodněna soustavou otevřených příkopů, které byly zřejmě ještě před dvaceti lety udržovány. Podzemní drenáž, která byla provedena např. na nivních loukách jižně od Višňové, se území zřejmě vůbec nedotkla. Fytogeografie. Lokalita náleží do obvodu Českomoravské mezofytikum a okresu 49. Frýdlantská pahorkatina. Květena Frýdlantské pahorkatiny je obecně dosti chudá, což je způsobeno převažujícím kyselým horninovým podložím (pleistocénní sedimenty a granitoidy) v málo členitém reliéfu a vlhkém, relativně chladném podnebí. Charakteristický je výskyt subatlantů a demontánů. Bohatší květena je vázána na teplejší západní část fytochorionu s četným výskytem bazaltických hornin – zde jsou hojněji rozšířeny hájové a mírně teplomilné druhy. Do tohoto prostoru přísluší i PR Meandry Smědé, kde šíření hájových prvků usnadňuje i údolní fenomén Smědé, komunikující s územím klimaticky teplejší Horní Lužice. Významnější květenu na území rezervace (popř. v jejím blízkém okolí) tvoří zejména následující druhy: a) rostliny lesní, víceméně indikující svaz Carpinion (popř. Tilio-Acerion): Actaea spicata, Adoxa moschatellina, Anemone ranunculoides, Asarum europaeum, Brachypodium sylvaticum, Calamagrostis arundinacea, Circaea ×intermedia, Convallaria majalis, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Lilium martagon, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Mercurialis perennis, Phyteuma spicatum, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria obscura, Ranunculus lanuginosus, Silene dioica, Solidago virgaurea, Stellaria holostea,


Strana 14


b) rostliny luční, vázané na nivní louky, popř. mokřadní lada (sv. Alopecurion pratensis, Calthion, okrajově Molinion): Rorippa austriaca, Betonica officinalis, Selinum carvifolia, Potentilla erecta, Sanguisorba officinalis, ? Juncus acutiflorus c) rostliny vodních a mokřadních biotopů a jejich pobřeží: Carex pseudocyperus, Glyceria maxima, Phragmites australis, Utricularia australis, Batrachium aquatile, Carex paniculata, Carex vulpina, Peucedanum palustre, Cicuta virosa (?), Laserpitium prutenicum (?), Galium elongatum, Calla palustris, Iris pseudacorus, Nymphaea candida, Potamogeton obtusifolius, Rumex aquaticus, Salix pentandra, Salix repens (?), Scutellaria galericulata, Thalictrum aquilegiifolium, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Zannichellia palustris. Velmi výrazným prvkem květeny území – z ochranářského hlediska ovšem nežádoucím – jsou druhy geograficky nepůvodní – neofyty. Z nich největšího rozšíření na území rezervace v současnosti doznávají Rudbeckia laciniata a Solidago canadensis, k dosti hojným náleží Impatiens glandulifera, Impatiens parviflora, Solidago gigantea, poměrně častý je Helianthus tuberosus, jen lokálně roste Aster sp. a po opakovaných asanačních zásazích se jen sporadicky vyskytuje Reynoutria japonica, popř. R. x bohemica. Na dlouhodobě neudržovaných plochách se masivně šíří i nežádoucí domácí rostliny, které lze tak označit jako expanzivní druhy. Nejhojnější jsou Carex brizoides, Phalaris arundinacea, Cirsium arvense, menší potenciál šíření vykazují Artemisia vulgaris, Arctium sp., Tanacetum vulgare, Elytrigia repens. Za expanzivní druh lze považovat i psárku (Alopecurus pratensis), která je sice přirozeně hojnou komponentou nivních luk, ale v podmínkách nedostatečné hospodářské péče značně zvyšuje svoji pokryvnost. Potenciální přirozenou vegetaci většiny území tvoří komplex nivních společenstev zahrnující pobřežní vrbiny a olšiny (svazy Salicion triandrae, Salicion albae, Alnion glutinosae, Alnion incanae, Salicion cinereae). Rekonstrukčně mohl být v území rozšířen i netypický tvrdý luh (přechody as. Querco-Ulmetum a Pruno-Fraxinetum), historickými zásahy člověka do vývoje krajiny byla však zesílena akumulační činnost toku a vznikla nestabilní holocénní niva v dnešní podobě. Na ní jsou pak potenciálně vázána společenstva rozvolněného olšovrbového luhu přizpůsobená častým povodňovým disturbancím. Ve svazích nad nivou jsou potenciálně rozšířeny habrodubolipové háje svazu Carpinion, které v mezoklimaticky chladnějších polohách přecházejí do acidofilních až mezotrofních bučin nižšího stupně (s vyznívajícím dubem, popř. lípou a habrem a v příkrých svazích s třtinou rákosovitou v podrostu; cf. Tilio cordatae-Fagetum a Luzulo-Fagetum, var. s Calamagrostis arundinacea). Na mělkých půdách termicky zvýhodněných konvexí jsou zřetelně indikovány i plošně omezené acidofilní doubravy (Luzulo albidae-Quercetum), v deluviálně obohacených příkrých svazích porosty inklinují k suťovému lesu nižších poloh (Aceri-Carpinetum). NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998) v mapě potenciálně přirozené vegetace řadí území do oblasti souvislého rozšíření černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), převážně při pravém břehu Smědé pak vyčleňuje enklávu acidofilní doubravy a/nebo jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum; Abieti-Quercetum). Komplex hygrofilních společenstev v nivě Smědé není vzhledem k hrubému měřítku mapy vylišen. Ten je zachycen ve starší, ale podrobnější Geobotanické mapě českých zemí (MIKYŠKA & NEUHÄUSLOVÁ 1969). Kontaktně pak vystupují po obou stranách nivy acidofilní bučiny, na JZ sleduje levý okraj nivy pruh acidofilní doubravy. Toto poněkud odchylné pojetí přirozené vegetace širšího území lze považovat za oprávněné. Převážně kyselé podloží granitoidů a glacifluviálních sedimentů v kombinaci s dosti vlhkým suboceánským klimatem zvyšuje potenciál buku a jedle. Mapovací jednotka acidofilních (bikových) bučin zahrnovala i acidofilní jedliny, jejichž bohatý výskyt je z Frýdlantska historicky i palynologicky dokladován. Mimoto je „Geobotanická mapa“ vystavěna na jiných principech než modernější mapa potenciální přirozené vegetace. Ta vychází ze současného stanovištního potenciálu očištěného o vratné, člověkem podmíněné změRNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 15


ny prostředí. V tomto kontextu je třeba předpokládat vyšší uplatnění dubu, lípy, popř. habru v neprospěch buku a zejména jedle, a to přinejmenším na výhřevných svazích, jaké nacházíme i ve východní části PR Meandry Smědé. Lesní typologická mapa v tomto prostoru vymezuje výhradně 3. dubobukový stupeň, což se jeví diskutabilní (správněji by měl být alespoň v konvexní části svahů vylišen 2. bukodubový stupeň, podobně i na dalších ekologicky srovnatelných lokalitách v západní části Frýdlantské pahorkatiny). Aktuální vegetace na území rezervace je výsledkem dlouhodobých antropogenních zásahů, jejichž intenzita se ve 2. polovině 20. století výrazně plošně diferencovala a vyústila v současnou situaci, kdy značná část nelesních ploch je zcela bez hospodářské péče, zatímco další plochy jsou udržovány s různou frekvencí a z hlediska ochranářských potřeb více či méně nedostatečně. Rámcově lze na území rezervace vylišit následující vegetační komplexy (viz též tabulku Společenstva v kap. 1.6.2 Hlavní předmět ochrany): a) Tok Smědé vč. pobřeží a dynamického reliéfu mladých náplavů. Území cenné zejména z geomorfologického a zoologického hlediska, botanicky zajímavé spíše na fyziognomické (formační) úrovni. Vlastní tok je prakticky bez makrofyt (jen řídce Fontinalis antipyretica, sporadicky Callitriche hamulata a Batrachium aquatile), v pobřeží porosty ± typu Petasito-Phalaridetum arundinaceae, ve vyšším stupni reliéfu nerovnoměrně zapojené stromové a keřové porosty s převahou Salix fragilis a s nitrofilními bylinami v podrostu, hojný, místy masový výskyt neofytů (Rudbeckia laciniata, Solidago canadensis et gigantea, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera aj.). Nepříznivý botanický dojem zvyšují místy vydatné náplavy odpadků. b) Komplex nivních luk, mokřadních a ruderálních lad. Dominantní jednotka území, původně relativně homogenní, v současnosti značně diferencovaná vlivem různé míry zanedbanosti a rychlosti degradace. Zachovalejší porosty představují druhově chudá společenstva sv. Alopecurion pratensis, s omezeným uplatněním bylin (typická je Rorippa austriaca), snad vlivem přirozeně eutrofního režimu (záplavy), snad v důsledku dřívějšího zkulturnění podstatné části luk. V druhové garnituře přirozeně převládá Alopecurus pratensis, z původnějších druhů se v různé míře udržují Rumex acetosa, Bistorta major, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Holcus lanatus, Lychnis flos-cuculi, Poa pratensis s. l., Ranunculus acris, R. repens, Sanguisorba officinalis, Symphytum officinale, přirozenou komponentou je i Elytrigia repens. Vlivem degradace se do porostu šíří Carex brizoides (ta snad do jisté míry i přirozená) a Phalaris arundinacea, především však ruderální druhy, jako je Arctium sp., Artemisia vulgaris, Calamagrostis epigeios, Cirsium arvense, Rudbeckia laciniata, Rumex obtusifolius, Solidago canadensis, Tanacetum vulgare – v některých dlouhodobě zanedbaných porostech tyto druhy nabývají zřetelné převahy. Na půdách výrazněji podmáčených se pak do opuštěných luk šíří mj. Calamagrostis canescens, Carex acuta, Cirsium palustre, Filipendula ulmaria, Glyceria maxima, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Phalaris arundinacea, Phragmites australis, Rumex aquaticus. Tyto druhy se zapojují, často spolu s mezofilnějšími druhy (vč. vyslovených ruderálů a neofytů) do značně různorodých druhových kombinací, nezřídka i jako dominanty. Místně do dlouho neudržovaných ploch prostupují i nárosty pionýrských dřevin. Části porostů s menším uplatněním ruderálních druhů lze považovat za relativně hodnotné, ovšem spíše v kontextu okolních degradovaných porostů než v širším krajinném rámci. Sporadicky se dochovaly fragmenty střídavě vlhkých luk s Betonica officinalis, Selinum carvifolia, Potentilla erecta aj. c) Vodní a litorální vegetace Dubového rybníka, vč. biotopů širšího pobřeží. Otevřená vodní hladina je značně omezena masivním rozvojem litorální vegetace. Vodní makrofyta jsou zřejmě jen slabě zastoupena (Potamogeton natans, Lemna minor, Spirodela polyrhiRNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 16


za, další druhy uváděné jinými autory nebyly ověřeny). V mělkovodní zóně dominuje Phragmites australis a Typha latifolia, v jižní části litorálu též Carex rostrata a Glyceria maxima, zajímavý je výskyt dalších druhů, jako je Carex pseudocyperus či Utricularia australis, na obnaženém dně rybníka byl později zaznamenán bohatý výskyt Elatine triandra, víceméně vzácně se v severní části rybníka vyskytuje Sparganium erectum, Typha angustifolia a Schoenoplectus lacustris. V pobřežních rákosinách je dosti hojné Peucedanum palustre. Při hrázi rybníka jsou vyvinuta mladá společenstva olšin a fytocenologicky nezakotvených směsí pionýrských dřevin (bříza, osika, olše, vrby), maloplošně se zde ve fragmentu as. Carici elongatae-Alnetum vyskytuje i Calla palustris. V malém, severně ležícím rybníčku jsou mj. dobře vyvinuty porosty sv. Sparganio-Glycerion fluitantis. Koruna hráze je dendrologicky zajímavá starými, již dožívajícími alejovými duby letními a červenými. d) Mezofilní svahové lesy převážně při východním okraji území. Přirozené listnaté jádro lesa bylo v minulosti bohatě vyplněno kulturní jehličnatou vložkou (s převažujícím smrkem), která však vlivem sukcese i hospodářských zásahů postupně vyznívá a porost se nezadržitelně přibližuje ke své potenciálně přirozené druhové skladbě. V ní se dominantně uplatňuje lípa s dubem a habrem, významné uplatnění zvl. ve stinnějších polohách a na hlubší půdě má buk, který dnes v porostu přežívá do jisté míry jako reliktní prvek. Porost je převážně ve stádiu kmenoviny, se značným podílem stromů starších sto let, většinou věkově a prostorově dosti diferencovaný. Bylinné patro je místy zřetelně zdecimováno dřívějším zkulturněním a dalšími vlivy (jako např. extenzivní lesní pastvou či průhonem dobytka), místy – zvl. v úpatní poloze – je ale poměrně dobře zachovalé a v kontextu okolních lesů, do nichž člověk v novověku zasáhl výraznější měrou, představuje nesporně nadprůměr. Z význačných druhů podrostu lze uvést Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Calamagrostis arundinacea, Corydalis intermedia, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Lilium martagon, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Mercurialis perennis, Milium effusum, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Prenanthes purpurea, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea, Euphorbia dulcis, Viola reichenbachiana, V. riviniana, místy se ovšem dosti šíří Impatiens parviflora. Na tento starý porost okrajově navazují mladší porostní skupiny, zčásti uměle založené v poválečných letech na původně zemědělské půdě a spontánně se dále rozšiřující. Podrobnější botanický popis území je zpracován po dílčích plochách v příloze č. 12. Fauna území byla vyhodnocena v rámci komplexního biologického průzkumu, který předcházel vyhlášení rezervace (BURDA et al. 1995). Průzkum se ovšem zaměřil na poněkud širší území kolem řeky Smědé, což poněkud komplikuje interpretaci jeho výsledků. Průzkum je také již přes 10 let starý a v jednotlivostech nemusí být aktuální. Nové poznatky o fauně rezervace byly získány při pozdějších dílčích šetřeních. Údaje o vážkách (významné druhy doplněny výše do tabulky) jsou převzaty od M. Waldhausera (nepublikováno). Výsledky zoologických šetření: Arachnofauna. Poměrně početné druhové spektrum společenstva pavouků (Araneida) zjištěné v nivě Smědé (86 druhů) tvoří celkově standardní arachnofaunu biotopů nivních mokřadů a luk, s převažujícím počtem nespecifických a mezotermních druhů. Významně je zastoupena i složka psychrofilní. Druhová reliktnost je v porovnání s jinými, antropogenně jen málo narušenými lokalitami poměrně nízká, expanzivní druhy tvoří téměř polovinu počtu celého druhového spektra. Expanzivní charakter zdejší arachnofauny udávají především obecné druhy slíďáků Pardosa amentata, Pardosa pullata a Pardosa prativaga, vizuálně velmi hojné co RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 17


do počtu jedinců. Nízký stupeň reliktnosti jeví především luční biotopy, kde nebyl přes poměrně vysoký počet druhů zjištěn ani jediný relikt 1. řádu. Všechny RI byly nalezeny na mokřadech. Faunisticky cenné jsou nálezy dvou druhů: druh Arctosa cinerea, jehož populace jsou omezeny v úzkém pásmu štěrkového břehu řeky Smědé, byl dosud v Čechách zjištěn pouze na třech lokalitách (břehy Jizery u Velké jizerské louky, břehy Orlice u Třebechovic pod Orebem a rybník u Suchdola na Třeboňsku). Druh Marpissa radiata, který byl poměrně hojný na porostu mokřin, je dosud známý v Čechách rovněž ze dvou nalezišť (Novobydžovsko a mokřady Ralské pahorkatiny). Z dalších vzácných a reliktních druhů se v nivě Smědé vyskytují Clubiona brevipes (jediný zde zjištěný zástupce termofilní složky), Entelecara congenera, Erigonella ignobilis, Microlinyphia impigra, Porrhomma pygmaeum, Walckenaeria kochi a Walckenaeria unicornis. Carabidofauna (střevlíkovití brouci). Ve sledovaném území bylo zjištěno celkem 128 druhů čeledi Carabidae, což je téměř třetina všech druhů žijících v Čechách. Nejvýznamnější je ripikolní fauna nezastíněných, otevřených hlinitých, hlinitopísčitých a štěrkopísčitých břehů Smědé s řadou druhů vzácných a lokálních v rámci území celých Čech: Bembidion atrocaeruleum, Bembidion fluviatile, Bembidion litorale, Bembidion modestum, Dyschirius intermedius, Paratachys micros, Perileptus areolatus, Thalassophilus longicornis. Z velkého počtu hygrofilních druhů mokřadů a litorálních porostů vodních ploch patří k významným Blethisa multipunctata (dosud jen jediný nález z mokřadu ve Vsi, v území PR je ale výskyt pravděpodobný), Diachromus germanus (masový výskyt na dně vypuštěného rybníka Dubák v roce 2005), Epaphius rivularis (první nález v regionu, nová oblast výskytu v ČR), Platynus livens, Chlaenius tristis (více nálezů v močálu u Vsi, výskyt na území PR je velmi pravděpodobný) a další. Údolní niva Smědé ve sledovaném úseku společně s močály ve Vsi je z hlediska výskytu ripikolních a hygrofilních střevlíkovitých v rámci severních Čech velmi významným územím. Vodní měkkýši. Průzkum byl proveden před dvěma lety na 15 lokalitách v nivě Smědé (BERAN 2004). Zjištěno bylo celkem 21 druhů, z toho 14 plžů a 7 mlžů. Nejcennější je nález kružníka Gyraulus rossmaessleri (v jz. části nivy Smědé), který je v Čechách znám pouze ze 3 lokalit. Malakozoologicky nejbohatší lokalitou je rybníček severně od Dubáku. Obratlovci. Ve sledovaném území bylo zjištěno celkem 120 druhů obratlovců. Z tohoto počtu je 43-47 druhů zvláště ohrožených: z toho 5 kriticky ohrožených, 18-19 silně ohrožených a 21-23 ohrožených. Území je z hlediska výskytu obratlovců velmi hodnotné. Zajímavé je zejména udávané bohaté druhové spektrum ryb (celkem 23 druhů). ŠVÁTORA (2004) potvrdil v rámci ichtyologického průzkumu výskyt 11 druhů, včetně vranky obecné, mníka jednovousého a početné populace střevle potoční. Významná je silná populace kriticky ohroženého druhu mihule potoční. Z obojživelníků se v území PR v současné době prokazatelně vyskytuje 8 druhů (čolek obecný, čolek velký, blatnice skvrnitá, ropucha obecná, rosnička zelená, skokan skřehotavý, skokan hnědý a skokan štíhlý. Z plazů se vyskytují naše čtyři nejběžnější druhy: ještěrka obecná, ještěrka živorodá, užovka obojková a slepýš křehký. Při průzkumu v r. 1995 bylo v území zjištěno 66 druhů ptáků, další druhy byly zaznamenány v pozdějších letech. K nejvýznamnějším druhům, pravidelně v území hnízdícím, patří jeřáb popelavý, moták pochop, rákosník velký, ledňáček říční. Nejvzácnějšími druhy, které dosud prokazatelně v území vyhnízdily pouze jednou, jsou potápka rudokrká a morčák velký. Cenný je i nepravidelný výskyt některých vzácných druhů bahňáků v hnízdním období (bekasina otavní, pisík obecný, vodouš kropenatý) a také hnízdění druhů, vázaných na břehové porosty kolem toku Smědé a zejména na hrázi rybníku Dubák: lejsek šedý, strakapoud prostřední, krutihlav obecný, žluva hajní aj. V r. 2012 bylo nově zaznamenáno zahnízdění břehulí v počtu asi 50 ptáků v břehu Smědé nedaleko rybníka Dubák. Některé významné druhy ptáků lze zastihnout na tahu. RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 18


K nim patří např. orel mořský, orlovec říční, moták pilich, vodouš tmavý, aj. Savci jsou zastoupeni cca 18 zjištěnými druhy, z nichž k nejvýznamnějším patří vydra říční, která se zde v posledních letech zdržuje trvale a v okolí Dubáku poměrně hojný plch velký. Novým zjištěním z r. 2011 je opakovaně pozorovaný výskyt bobra evropského – zatím se zřejmě jedná pouze o jednoho mladšího samce. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu

tabulka 7

ďáblík bahenní

aktuální početnost/vitalita desítky jedinců

leknín bělostný lilie zlatohlavá

jednotlivě stovky jedinců

rdest alpský

desítky jedinců

kategorie dle popis biotopu druhu Vyhl. 395/92 O pod hrází Dubového rybníka v mladé mokřadní olšině a v jižní části litorálu SO tůňka u Předlánců (vysazen) O svahové háje na východě PR, na více místech početně SO litorály Dubového a Černého rybníka

B) Živočichové název druhu

kategorie dle Vyhl. 395/92 svižník Cicindela campestris O střevlík Carabus ullrichi O mihule potoční KO mník jednovousý O piskoř pruhovaný O střevle potoční O vranka obecná O blatnice skvrnitá SO čolek obecný SO čolek velký SO ropucha obecná O rosnička zelená SO skokan skřehotavý KO skokan štíhlý SO ještěrka obecná SO ještěrka živorodá SO slepýš křehký SO užovka obojková O bekasina otavní SO bramborníček černohlavý O bramborníček hnědý O břehule říční O čáp bílý O chřástal polní SO chřástal vodní SO jeřáb popelavý KO koroptev polní O krkavec velký O krutihlav obecný SO


tabulka 8 poznámka k rozšíření na písčitých cestách dosti hojně rybník Dubák aj. Smědá Smědá Smědá – údaj MO ČRS z roku 1995, později nepotvrzen Smědá Smědá rybníček severně od Dubáku tůně v nivě Smědé a u Dubáku údaj z roku 1991, znovu potvrzen 2006 v celém území, rozmnož. v tůních v nivě Smědé a u Dubáku Dubák a okolí Dubák, tůně v okolí a rybníček severně od Dubáku Dubák, tůně v okolí v celém území na suchých biotopech v celém území na vlhkých biotopech v celém území na sušších biotopech v celém území na vlhkých biotopech vzácně v mokřadech v nivě Smědé násep trati u Filipovky louky v nivě Smědé v korytě Smědé blízko Dubáku cca 50 párů (nález 2012) pravidelný výskyt na území PR, hnízda v obci Višňová vzácně na loukách v nivě Smědé pravidelně v rákosině Dubáku pravidelné hnízdění dvou párů na Dubáku vzácně na loukách v nivě Smědé pravidelně hnízdí břehové porosty Smědé

Strana 19

Plán péče o PR Meandry Smědé název druhu ledňáček říční lejsek šedý luňák červený morčák velký moták pochop moudivláček lužní

kategorie dle Vyhl. 395/92 SO O KO KO O O

orlovec říční pisík obecný

KO SO

potápka malá

O

potápka rudokrká rákosník velký slavík obecný strakapoud prostřední ťuhýk obecný vlaštovka obecná vodouš kropenatý výr velký žluva hajní bobr obecný

SO SO O O O O SO O SO SO

plch velký vydra říční

O SO

poznámka k rozšíření v kolmých březích Smědé v dutinách stromů v okolí Dubového rybníka v posledních letech stále častěji i v hnízdním období první prokázané hnízdění na Smědé v roce 2006 rákosina u Filipovky (1995), pravidelně v rákosině na Dubáku prokázané hnízdění v roce 1995, v posledních letech se v území nevyskytuje, ojedinělé pozorování 2005 do území pouze zalétá z blízkého hnízdiště v Polsku výskyt i v hnízdním období, hnízdění pravděpodobné, náplavy Smědé pravidelně hnízdí na Dubáku, s výjimkou doby, kdy byl vypuštěný jen jedno prokázané hnízdění v roce 2000? na Dubáku několik párů pravidelně hnízdí na Dubáku nepravidelně hnízdí v hustých porostech okolo Smědé v dutinách ve starých porostech u Dubáku hnízdí v křovinách v nivě Smědé zalétá do území za potravou z hnízdišť v přilehlých obcích výskyt i v hnízdním období, hnízdění možné, Dubák pravidelně hnízdí ve svahovém lese nad Smědou břehové porosty podél Smědé a u Dubáku ojedinělý výskyt z poslední doby (2011), zřejmě jen 1 mladý samec, aktuálně se zdržuje zejména mezi Boleslaví a Vsí v okolí Dubáku poměrně hojný stálý výskyt v území

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti Zemědělské hospodaření Nynější stav hlavní části území, tj. nivy říčky Smědé, je výsledkem dlouhodobého a nejednoznačného působení člověka na přírodní prostředí. Před příchodem člověka do území, resp. před jeho souvislým osídlením někdy ve 12-13. století byla celá oblast souvisle kryta lesem, snad jen místy prosvětleným dřívějšími kolonizátory. V podmínkách lesnaté krajiny musela i niva Smědé vypadat jinak než dnes, a to nejen ve smyslu vegetačního pokryvu, ale i geomorfologicky. Tok měl v té době jistě mnohem vyrovnanější průtoky, které utlumilo zalesněné povodí a také unášel mnohem méně splavenin. Jeho sedimentační činnost proto byla výrazně nižší než v člověkem osídlené krajině. Náplavy v prostoru omezeném okolními svahy měly zřejmě jen malou mocnost a tvořil je spíše hrubozrnný materiál – tomuto mírně oligotrofnímu prostředí byla přizpůsobena i lesní vegetace, v níž si lze dobře představit i formaci smíšených (snad bukodubolipových) jedlin. Křivka toku jistě byla jednodušší než dnes, meandry se na tomto geomorfologickém podkladě nemusely vůbec utvářet. Lokálně se však mohly vyskytovat deprese se stagnující vodou a s vegetací slatin, nelze tudíž vyloučit existenci cyklicky se obnovujících slatinných bezlesí. Rychlý postup odlesňování ve středověku vedl k rozkolísání průtoků a ke značné erozi jemnozemě z rozšiřujících se orných půd. Ta se pak usazovala podél klidnějších částí toku a při opakujících se povodních zanášela okolní prostor nivy. Rychlá sedimentace a povodňové průtoky podpořily proces boční eroze, tok začal výrazněji meandrovat a měnit svojí polohu v nivě. Ta se pak postupně vyplnila sedimenty různé zrnitosti. Tvořivá činnost toku byla, aleRNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 20


spoň po určité období, brzděna zemědělským hospodařením v jeho okolí. Je pravděpodobné, že k odlesnění nivy a jejímu zemědělskému zkulturnění došlo již v počátcích kolonizace, neboť zdejší půda byla nadprůměrně produktivní. Pokud hospodářská péče, převážně v podobě lukařství a pastvy dobytka, zasáhla až k břehům Smědé, mohla se do jisté míry postarat o stabilizaci jejích měnících se břehů. Tak je to zřejmé z leteckého snímku z r. 1938, kde vznikající projevy eroze a sedimentace jsou průběžně sanovány a migrace říčního koryta je tak patrně účinně zpomalována. Zůstaneme-li u situace zachycené tímto historickým snímkem (která ovšem nemusela být relevantní pro starší období, neboť v r. 1938 již byly k dispozici prostředky a technologie umožňující jistý stupeň industrializace krajiny) můžeme konstatovat, že niva je hospodářsky využita beze zbytku a neřízené přírodní procesy jsou vykázány do úzkého prostoru, který si vydobyl tok Smědé. Její břehy jsou pak udržovány v technicky bezvadném stavu – vznikající nátrže či naplaveniny jsou průběžně sanovány a ihned vraceny standardnímu zemědělskému využití. Podél toku je trpěna jen jednoduchá a nesouvislá kulisa stromů, možná i vysazených za účelem zpevnění břehů. Vlhčí část nivy je odvodněna soustavou otevřených příkopů, což umožňuje poměrně intenzivní využívání travních porostů. Ty jsou sečeny nejméně dvakrát, spíše však třikrát (možná i čtyřikrát) ročně, v sušších partiích jistě též přepásány. V omezené míře jsou v nivě provozována i políčka, patrně střídavě využívaná jako louky. V tomto intenzivním hospodářském režimu mohly být tehdejší travní porosty druhově bohaté, zvláště pokud nebyly současně výrazněji přihnojovány. Po socializaci zemědělství a jeho následné intenzifikaci klesal zájem na využití méně atraktivních půd a obecně se začínala rozšiřovat lada; některá z nich byla záhy převáděna na lesní půdu (to se týká i nynějšího lesního výběžku při východním okraji rezervace). V nivě Smědé se postupně vytvořil nepravidelný, místy dosti široký neudržovaný pruh kolem meandrující řeky. Roli při tom jistě sehrály i operační možnosti tehdy používané techniky, patrně posílené přístupem její obsluhy. Kolem břehů, zvl. pak říčních zákrutů, zůstával pruh neposečené louky, která si rychle měnila v lado s expandujícími dřevinami. Tvořivá činnost toku nebyla nijak regulována, takže docházelo k rychlému „vystřeďování“ meandrů a ke zrychlené sedimentaci. Po protržení meandru bylo uvolněné staré koryto ponecháno sukcesi: tento specifický reliéf se pak stal snadno zranitelným pro další působení vodní síly. Neudržované plochy se takto zvolna rozšiřovaly: pronikala do nich nitrofilní vegetace a masivně se šířily invazní druhy rostlin, které měly v dobách celoplošné údržby nivy jen minimální možnosti uplatnění. Postupně se přestaly pravidelně kosit i větší plochy nivních luk, kde vyšší stupeň zamokření omezoval nasazení tehdy dostupné techniky. Jednalo se o jihozápadní část území a téměř protilehlou plochu při pravém břehu Smědé, kde však byla hlavní příčinou dopravní nedostupnost (tato plocha byla do jisté míry udržována pastvou dobytka, který se sem přeháněl přes les). Pod dlouhou hrází Dubového rybníka se pak vytvořil pruh pionýrské olšiny. Přestože údržba nivy nebyla v letech reálného socialismu ideální, zachovala na podstatné části území kontinuitu pravidelného kosného, popř. pastevního využití travních porostů. Je však možné, že v pozadí této péče stály i nemnohé intenzifikační zásahy, z hlediska ochrany přírody jednoznačně nežádoucí: přeorávání a dosévání kulturních trav (na základě nynějšího floristického složení luk v území není průkazné, zjevná je pouze značná druhová chudost, která však může mít jiné příčiny), nadměrné hnojení, v částech nivy mimo území rezervace je dosud dobře patrné odvodnění soustavou podzemních drénů. Po r. 1989 dochází k dalšímu úpadku v péči o zemědělské pozemky. Frekvence sečí se výrazně snižuje zejména v polovině 90. let, kdy zaniká státní statek, který dosud obhospodařoval většinu travních ploch v území. Vysokoproduktivní nivní louky rychle pustnou a šíří se do nich četné expanzivní a invazní druhy, kterým se dosud dařilo především v pobřeží Smědé. V r. 1998 byla většina luk v tehdy čerstvě zřízené rezervaci nekosených (cf. FRANCÍRKOVÁ 1998). Zhruba v téže době došlo k svévolnému rozorání části nivních luk při levém břehu


Strana 21


Smědé u Filipovky, a to v prostoru od železniční trati až k říčnímu břehu; následně po zásahu ochrany přírody bylo pole zrušeno. Po vyhlášení rezervace pak zájem na kosení luk ze strany zemědělských subjektů zcela pomnul. Minimální náhradní péče pak byla zajišťována jen o vybrané plochy v rámci ochranářského managementu – z hlediska skutečných potřeb byl ale objem těchto prací zcela nedostatečný. V současnosti je již velká část pozemků v nivě, včetně Dubového rybníka, převedena pod správu Agentury ochrany přírody a krajiny (jedná se o cca 54 ha, což je téměř 40 % plochy rezervace). To na jedné straně vytváří právní rámec pro cílevědomé ochranářské obhospodařování pozemků, na straně druhé ale přináší nemalý závazek, který se může stát i břemenem. Lesní hospodářství Lesy tvoří jen menší, přesto významnou část území. Jsou situovány převážně ve výrazných svazích, které omezují jejich intenzivnější hospodářské využití. Díky tomu si zachovaly do značné míry přirozený charakter. Přesto je z leteckého snímku z r. 1938 zřetelně vidět, že v té době byl hlavní dřevinou porostů smrk, pouze ve střední části lesního pruhu nad nivou Smědé dominovaly listnaté druhy. Patrné jsou někdejší výstavky starých listnatých stromů, nejspíše buků, možná i věkovitých lip a dubů. Většina lesního porostu na území dnešní rezervace se dle zjevné etážovitosti obnovovala clonným způsobem, zřejmě však s významným uplatněním skupinových holých sečí; severní část lesa (na snímku z r. 1938 jde o dnes již neexistující smrkovou kmenovinu) byla patrně založena na větší holé seči. Poněkud jednostranná záliba v produkčních jehličnanech doznala v 50. a 60. letech 20. století dočasného odlivu. V té době byly založeny mladší porostní skupiny, v nichž se vedle místně dominantního smrku výrazně uplatnily i listnaté dřeviny, zejména dub, olše a klen. Zároveň se probírkami podařilo snížit zastoupení smrku ve smíšených porostech, a to místy až na úroveň jeho úplného vytěžení. Druhové složení porostů na území rezervace se tak za uplynulé půlstoletí jednoznačně zlepšilo. Patrně se zlepšilo i floristické složení bylinného patra, neboť vedle posunu v zastoupení dřevin ustaly některé dřívější degradační vlivy, jako sběr nehroubí na otop, popř. hrabání opadanky, pastva dobytka atd. Rozšířila se i výměra lesa na plochy dříve zemědělsky obhospodařované; biologická hodnota těchto mladých porostů zůstává dosud nevalná. Donedávna les sloužil i k průhonu dobytka na pastvu do nivy Smědé, což mohlo místy vést k narušování půdy a vegetace, včetně eutrofizace. Rybníkářství Součástí území přírodní rezervace je i Dubový rybník, který je dnes největším rybníkem na Frýdlantsku. Je nádrží velmi starou, zmiňovanou již před cca 500 lety. Jeho stavba byla jistě náročná, neboť má ohrázovanou zhruba polovinu pobřeží. Je také založen na potoce s nepříliš velkým průtokem. Rybník byl v minulosti poněkud větší, plocha jeho zdrže se postupně zmenšovala zanášením a následně vyhrnováním sedimentu do břehů. Na leteckém snímku z r. 1938 je ve zdrži jen malá otevřená hladina, na níž navazují rozsáhlé litorální porosty, v jz. části zdrže jsou patrné i jednotlivé vzrostlé stromy, což dokazuje, že tato část rybníka byla dlouhodobě mimo dosah stojaté vody. Rybník pak musel být odbahněn – na snímku z r. 1984 již vodní hladina kopíruje hráz v plné délce, současně lze ale vytušit to, co je dnes zjevné v terénu: cca 10 m široký pruh sedimentu lemuje většinu pobřeží, včetně jižní části hráze. Tímto zásahem se nejen zmenšila vodní plocha, ale vytvořil se i nežádoucí navážkový reliéf, který je postupně osídlován pionýrskou vegetací bez větší hodnoty. V poslední době docházelo k průsakům hráze, což vedlo k poklesu hladiny v nádrži. Důsledkem byl velký rozmach litorální vegetace, včetně počáteční fáze nástupu pionýrských dřevin. RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 22


V roce 2005 byla zahájena oprava hráze, která byla zakončena letos (2006). Po zvýšení hladiny se předpokládá postupné zlepšení stavu vodních a pobřežních biotopů. Ochrana přírody Území je chráněno v rámci přírodní rezervace od roku 1998. Do té doby šlo o standardní součást okolní krajiny, obhospodařovanou v rámci místních hospodářských zvyklostí a úměrně ekologickým podmínkám. Relativně malé zásahy se dotkly koryta a břehů Smědé (zde však došlo k opevňování břehů v blízkosti zástavby Předlánců), extenzivně se hospodařilo na Dubovém rybníce, který byl v novější době vnímán jako mimořádně cenná přírodní (zejména zoologická) lokalita Frýdlantska, resp. okresu Liberec. Nivní louky byly do počátku 90. let pravidelně sečené, případně spásané, intenzita jejich údržby ale postupně klesala; oproti loukám v jiných částech nivy byly relativně méně zkulturněné. Plán péče z r. 1998 stanovil rámce ochranářského managementu lokality, který spočíval především v pravidelném kosení travních porostů 1-2x ročně a likvidaci invazních rostlin v pobřeží Smědé. Předpokládalo se, že řádná údržba luk bude zajišťována z větší části v režii vlastníků a vydatnějších intervencí ze strany ochrany přírody nebude třeba. Toto očekávání se ale nenaplnilo, takže z prostředků ochrany přírody bylo nutné hradit alespoň minimální udržovací zásahy na rychle pustnoucích travních plochách. Ke zlepšení situace na pozemcích v severní části území pak mohlo dojít až teprve v nedávné době, kdy byly převedeny do užívání AOPK ČR. Velkorysé zásahy vůči invazním druhům se soustředily především na křídlatku dříve hojně rozšířenou v pobřeží Smědé. Její bohaté populace se podařilo zdecimovat, takže dnes má v území jen několik drobných ohnisek. V současnosti zřejmě nejproblémovější druh – třapatka dřípatá – byla dosud likvidována pouze selektivně a k její zásadnější redukci tak nedošlo. Dílčí úspěch zaznamenalo potlačování netýkavky žláznaté, kde však bude zapotřebí v zásazích pokračovat. Další invazní druhy – tj. celík obrovský a kanadský, slunečnice topinambur a severoamerická hvězdice – likvidovány nebyly a stále představují výrazný problémový prvek území. V současnosti (podzim 2006) je dokončována oprava technických objektů Dubového rybníka. Realizována byla rekonstrukce hráze – úprava návodní strany položením filtrační geotextilie, těsnící folie, separační geotextilie a provedením opevnění svahu pohozem z kameniva, dále pak sdružený objekt, tůň o rozloze cca 1000 m2 propojená se zdrží rybníka a rozdělovací objekt na přítoku. Břehy nové tůně při jižním břehu rybníka byly osazeny stanovištně vhodnými dřevinami, navazující terénně upravené plochy byly osety speciálně upravenou travní směsí.

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Územní plány obou dotčených obcí (Černousy, Višňová) jsou k datu pořízení plánu péče aktuální a schválené. Záplavové území Smědá a Višňovský potok vyhlášeno OkÚ Liberec č. j. ŽP/2/1722/1998/Hd231 s platností od 1. 11. 1998. (Dokument včetně mapy je přístupný na webu kraje pod oddělením vodního hospodářství, další detaily na MÚ Frýdlant). Lesy zájmového území náležejí do LHC Frýdlant, plán péče je zpracován na základě podkladů z LHP s platností na r. 2002-2011. V současnosti (v době zpracování dílčí aktualizace tohoto plánu péče) je již v platnosti nový LHP pro r. 2012-2021. V tomto textu ovšem nemohlo být současné znění LHP zohledněno.


Strana 23


2.4 Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti Lesní hospodářství V současnosti se v lesích hospodaří v souladu s požadavky plánu péče. Hranice jednotek trvalého rozdělení lesa (dílce) byly v aktuálně platném LHP (2002-2011) dány do souladu s hranicemi přírodní rezervace. Nynější stav lesa je výsledkem dřívějšího hospodaření, kdy do porostů byly ve velké míře vnášeny jehličnaté dřeviny, zejména smrk. Jejich podíl, ještě před 50 lety značně vysoký, postupně vlivem přirozeného vývoje porostu i těžebních zásahů klesal, nově se smrk jako dominanta objevil v nejmladších porostech. Těžební zásahy navržené v platném LHP sledují postupnou úpravu druhové skladby směrem k přirozenému stavu a zároveň vylučují holosečnou obnovu. Rozsáhlejší těžby nejsou v lesích přírodní rezervace v tomto LHP uvažovány. V současnosti již nedochází k narušování lesních porostů průhonem dobytka na pastvu, jako tomu bylo v minulosti. Lesy v blízkosti zástavby Předlánců jsou ovšem místně eutrofizovány, spíše však v důsledku dávnějších zásahů. Zemědělské hospodaření Úroveň hospodářské péče o travní porosty v nivě Smědé je již delší dobu neuspokojivá. Nivní louky vyžadují pravidelné kosení 2-3 krát ročně. V současnosti se část luk kosí pouze jednou ročně, další plochy se kosí jen nepravidelně nebo se po řadu let nekosí vůbec. Dvakrát ročně je nyní sečená jen menší louka při jižním okraji území. Výsledkem této nedostatečné údržby je degradace prakticky všech travních porostů v území, nezřídka až na stupeň pokročilé ruderalizace, někdy se blížící až nevratnosti, kdy již louku nelze v uspokojivém druhovém složení obnovit pouhým sečením. Jde o důsledek nedávného vývoje vlastnických vztahů k pozemkům v nivě, svoji roli přitom i sehrává i komplikovanější terén, znesnadňující nasazení běžné techniky. Nyní, kdy velká část pozemků přešla pod správu AOPK, lze zaznamenat pozvolnou změnu k lepšímu. Myslivost V zájmovém území je provozováno běžné myslivecké hospodaření, o čemž svědčí řada posedů a přístřešky pro příkrm drobné zvěře. Významnější poškozování předmětů ochrany výkonem práva myslivosti není autorovi známo. Škody na lesních porostech spárkatou zvěří nedosahují většího rozsahu a v současnosti neohrožují obnovu porostů. Vysoké stavy divokých prasat a přístupnost litorálních porostů vedou k časté likvidaci a opuštění hnízd vodními a mokřadními ptáky, včetně jeřába popelavého, motáka pochopa aj. Obdobně škodlivě působí liška. Stav se snad zlepší zvýšením hladiny vody v Dubovém rybníce po ukončení rekonstrukce hráze. Velmi nežádoucím byl chov polodivokých kachen na rybníku Dubák, který zde byl místním mysliveckým sdružením provozován v 80. a v první polovině 90. let. Kachny mají nepříznivý vliv na divoké populace vodních ptáků a na potravní nabídku vodní plochy. Rybníkářství Dubový rybník je využíván v souladu se zájmy ochrany přírody. V současnosti je dokončována rekonstrukce hráze a s rybníkem souvisejících objektů. Rybník je v důsledku delšího snížení hladiny a zanesení zdrže sedimenty z větší části porostlý litorální vegetací (převážně rákosem a orobincem). Z minulosti (80. léta?) se v březích zachovaly souvislé pruhy navážek (vyhrnutých sedimentů), cca 10 m široké, nyní již zarostlé pionýrskými dřevinami. Jejich význam je převážně negativní, neboť zmenšují plochu zdrže a představují nepřirozený reliéf, na druhé straně mohou však plnit funkci hnízdního prostředí, neboť pravý břeh rybníka jinak rychle přechází do zalesněného svahu, pro hnízdění vodního ptactva málo atraktivního.


Strana 24


Rybník je po nedávném téměř úplném vypuštění (podzim 2006) pravděpodobně bez rybí obsádky a správce rybníka – AOPK ČR – pro nejbližší dobu jeho zarybnění neuvažuje. Nadměrné rybářské využití vodní ploch a toků v území není autorovi plánu péče známo. Využití řeky Smědé pro energetické účely V minulosti se na SZ území pod tratí nacházel jez, který převáděl část průtoků do náhonu MVE v k.ú. Boleslav a derivoval tok Smědé v délce cca 2,5 km. Přibližně od 50. let minulého století je vodní dílo nefunkční. Vzdouvací objekt je v současnoti rozebrán erozními procesy. Kanál náhonu a strojovna, ležící mimo území PR, jsou zčásti zasedimentovány a zčásti zavezeny odpadem vzniklým při výrobě lignátových desek v továrně v Černousech. Případné obnovení provozu MVE představuje trvalý negativní zásah do přirozeného říčního koryta a změnu průtokových poměrů, což je v rozporu s posláním přírodní rezervace. Zbudování rybího přechodu u vzdouvacího objektu by bylo pouze kompenzací nové bariéry na toku a nekompenzuje ztrátu biotopu zvláště chráněných druhů. Tato ztráta je způsobena zejména ovlivněním charakteru toku v nadjezí a derivací toku v podjezí. Realizace záměru také předpokládá technickou stabilizaci přírodních břehů v okolí jezu. Stálé nadržení vody v nadjezí může mimo jiné způsobit značné zamokření nivních luk v péči zde hospodařících subjektů. Rekreace a sport Území přírodní rezervace je využíváno pouze k extenzivní turistice, prochází jím nepříliš frekventovaná značená turistická cesta. V letním období slouží tok Smědé před železničním mostem u Černous ke koupání místních občanů. Dochází zde tak k rozšlapávání odkrytých štěrkopísčitých náplavů. Tok Smědé je v jarním období využíván ke kanoistice, avšak bez zásadnějších negativních dopadů na přírodní prostředí. K jiným poškozením či narušením předmětů ochrany rekreačními či sportovními aktivitami ve větší míře nedochází. Jiné vlivy Ve stávajícím plánu péče je zmiňována zvýšená sedimentace splavenin v korytě Smědé přinášených jejími levostrannými přítoky z prostoru lignitových dolů v Polsku. Tento nedostatek byl již údajně vyřešen polskou stranou instalací technologie, která splavený materiál zadržuje. Tok Smědé je znečišťován splaškovými vodami, míra znečištění vody však během roku (i v průběhu dne) značně kolísá, někdy je voda bez pozorovatelného zákalu (čirá) a jakéhokoliv zápachu, jindy je znečištění smyslově nepřehlédnutelné. Při povodňových průtocích rovněž dochází k naplavování odpadků, které se pak v členitém pobřeží usazují, místy až v souvislejších nánosech vzbuzujících dojem černé skládky. Zmíněna byla již problematika ruderalizace území v důsledku šíření nežádoucích invazních a expanzních druhů. Tyto projevy jsou velmi intenzivní jak v pobřeží Smědé, které je po desetiletí vyloučeno z hospodářské činnosti, tak i v neudržovaných částech nivy. Jeho příčinou je na jedné straně dlouhodobě zanedbávaná údržba pozemků, na straně druhé pak nadbytek diaspor příslušných rostlin v území, včetně jejich transportu vodním tokem z výše položených částí povodí. Významným zdrojem importovaných diaspor jsou pravděpodobně rozsáhlé plochy ruderální vegetace v areálu polských povrchových dolů. Účinné potlačení nežádoucích druhů je možné jen za cenu opakovaných, v podstatě celoplošných zásahů. Zvýšená účast domácích nitrofilních rostlin (apofytů) je do jisté míry přirozeným projevem nivních biotopů, s půdami velmi bohatými na živiny. Je však třeba doplnit, že eutrofizace nivních půd má svůj antropogenní podklad jak ve splavování přehnojených orných půd, tak i v rozlivu odpadních vod bohatých zejména na fosfor (mj. z masivně užívaných pracích prášků a dalších saponátů). Dalším faktorem je bohatý přísun diaspor těchto nežádoucích rostlin, v současné sídelní krajině obecně rozšířených v důsledku její velkoplošné zanedbanosti a povšechné eutrofizace. V případě nivních luk je pak hojnější účast nitrofilů nesporným projevem nedostatečné péče


Strana 25

Plán péče o PR Meandry Smědé (nebo – v případě pozemků hnojených – péče nadbytečné); v podmínkách standardní hospodářské údržby by tyto rostliny ani v polohách nivních nebyly podstatněji rozšířeny.

2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.5.1 Základní údaje o lesích Lesy v přírodní rezervaci zaujímají výměru 17,3 ha. Jsou rozděleny mezi pět vlastníků – většina lesních porostů náleží obcím Višňová a Černousy, menší měrou jsou zastoupeny lesy státní obhospodařované LČR a dále lesy dvou soukromých vlastníků. tabulka 9 Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

20 – Lužická pahorkatina 410407 0,63 ha + bezlesí 103, 109 2002-2011 Obec Černousy –

Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

20 – Lužická pahorkatina 410408 11,57 ha + bezlesí 104 2002-2011 Obec Višňová –

tabulka 10

tabulka 11 Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka


20 – Lužická pahorkatina 410000 Frýdlant 2,37 ha 2002-2011 Lesy České republiky, s. p. LS Frýdlant tabulka 12 20 – Lužická pahorkatina 410802 1,69 ha 2002-2011 Stanislav Kyncl –

Strana 26


tabulka 13 Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

20 – Lužická pahorkatina 0,25 ha 2002-2011 František Dvořáček –

Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů V lesních porostech zájmového území je vylišeno celkem 6 lesních typů, dle následujícího tabulkového přehledu. Z nich rozhodující podíl mají LT 3O6 a 3I5, významně zastoupeným lesním typem je i 3S1. Prakticky celé území je tak řazeno do dubobukového lesního vegetačního stupně (lvs) s troficky a hydricky průměrnými až mírně nadprůměrnými stanovišti. Pojetí typologické mapy, resp. vylišených lesních typů ovšem vyvolává jisté pochybnosti. Jde především o velkoplošné vymezení LT 3O6 ve střední části území ve výrazném, místy až velmi příkrém svahu. Ve skutečnosti jen menší část takto vyznačené plochy je ovlivněná vodou a složením fytocenózy se blíží uvedenému lesnímu typu (jde o vlastní úpatí svahu s přechodem do nivy a svahové úžlabiny). Celkově však dolní stupeň svahu inklinuje spíše k SLT 3D, což víceméně platí i o jižní části lesního komplexu, kde je mapován LT 3S1. Výše pak navazují středně bohatá až kyselá stanoviště bez ovlivnění vodou, blízká SLT 2-3S, popř. 2-3K (nebo až 2-3C). Tyto SLT pokračují až k hornímu stupni svahu, kde je souvisle vymapován LT 3I5. Hlinité polohy jsou skutečně v méně exponovaném terénu v horní části území vyvinuty, jsou však spíše mezotrofní povahy a tedy bližší SLT (2-)3H. Mozaiku lesních stanovišť pak doplňují vodou a humusem obohacené polohy erozních strží, plošně omezeného rozsahu, stojící na pomezí SLT 3D-3V, s tím, že jde místy o zřetelně acerózní polohy, opět na přechodu 2. a 3. lvs. Je zřejmé, že vymezení typologických jednotek, jak je provedeno v současné lesní typologické mapě, je kompromisním řešením vycházejícím z portfolia lesních typů, standardně používaných v dané přírodní oblasti. Obtížným úkolem je zejména pojetí vegetační stupňovitosti, kdy lesní typologie zaujímá nejednoznačný vztah k fytocenologicky standardně akceptované jednotce „dubohabřin“ (svaz Carpinion). Je zřejmé, že jde – v současné převažující podobě – o útvar do značné míry historicky formovaný člověkem. Výmladkovým hospodařením a dalšími specifickými zásahy (např. lesní pastvou) byl zvýšen potenciál zejména habru, dále i lípy a dubu, naopak byl znevýhodněn buk. V porostech zájmového území je nápadný místně výrazný podíl buku, jakožto nejstarší složky porostů. I když buk ve větší míře přežívá v polohách pro něj ekologicky příznivějších (mezoklimaticky chladnější části reliéfu s převážně hlubšími půdami), je pravděpodobné, že jeho potenciální zastoupení je výrazně vyšší než jeho současný podíl na porostech. Pak by bylo řazení svahového háje do 3. lvs v zásadě správné, ovšem s dovětkem, že k buku významnou měrou přistupuje lípa s dubem a habrem, přičemž v určitých terénních partiích mohou tyto dřeviny i nabývat převahy.

Tabulka 14: Zastoupení lesních typů v území lesní typ 2L1 – potoční luh pahorkatinný 3C2 – vysýchavá dubová bučina lipnicová 3I5 – uléhavá kyselá dubová bučina ostružiníková 3O6 – jedlová bučina šťavelová 3S1 – svěží dubová bučina šťavelová 3L1 – jasanová olšina potoční Celkem


výměra 0,45 ha 0,01 ha 6,41 ha 7,19 ha 2,07 ha 0,13 ha 16,26 ha

podíl v PR 2,8 % 0,0 % 39,4 % 44,2 % 12,7 % 0,8 % 100,0 %

Strana 27


Porovnání přirozené a současné skladby lesa Souhrnné číselné srovnání přirozené a nynější druhové skladby lesních porostů na území rezervace je podáno v následující tabulce. Z ní je patrné, že se příliš neliší vzájemný podíl listnatých a jehličnatých dřevin v přirozené a aktuální skladbě, značné odlišnosti jsou však mezi přirozeným a současným rozšířením jednotlivých dřevin. V současných porostech je především deficitně zastoupen buk, částečně i dub a lípa, zcela chybí jedle, které by dle typologických představ měla mít téměř dvacetiprocentní zastoupení. Naopak výrazně nepřirozeným (kulturním) prvkem je vysoký podíl smrku a v menší míře i borovice. Poměrně významný podíl břízy (v reálu spíše ještě vyšší) svědčí o předchozím kulturním (těžebním) narušení porostů. Tento nesoulad druhových skladeb by ještě více vynikl při hodnocení na úrovni porostních skupin, které jsou v důsledku hospodářských zásahů výrazně druhově diferencovány. Validitu uvedeného porovnání ovšem snižuje několik okolností. Především jde o nepřesnost typologického hodnocení, kdy reálně území leží na rozhraní 2. a 3. lesního vegetačního stupně a současně na relativně živném stanovišti (převážně edafické kategorie S a D, v terénních zářezech V, okrajově přechody H a I, na konvexích K s přechody do C). V potenciální druhové skladbě by tak pravděpodobně nepřevažoval buk, ale jeho vysoké zastoupení by bylo vyváženo hojným dubem, lípou a habrem. Tomuto druhovému složení ovšem neodpovídá modelová přirozená skladba žádného z lesních typů dané PLO. Druhá nepřesnost tkví v pouze schematizovaném popisu aktuální druhové skladby v LHP, který vychází z pouze hrubých odhadů (často tradovaných z dřívější doby a neaktualizovaných na současný stav) a standardně vynechávající méně četné dřeviny se zastoupením pod 5-10 % na celé ploše porostní skupiny. Po korekci těchto odchylek by hodnocení přirozené a aktuální dřevinné skladby lesních porostů v území bylo poněkud příznivější, pokud se týče vzájemných podílů listnatých dřevin. Nic by to ale nezměnilo na negativním hodnocení zřetelně (přírodě cizí) kulturní jehličnaté složky, především smrku. Tabulka 15: Přirozená a současná druhová skladba lesa (dle údajů LHP) dřevina dub buk lípa klen habr mléč jasan jilm olše bříza vrba listnaté celkem jedle smrk borovice modřín jehličnaté celkem Celkový součet


přirozená skladba 4,37 ha 26,9 % 7,01 ha 43,1 % 1,63 ha 10,0 % – – – – 0,02 ha 0,1 % 0,14 ha 0,8 % 0,02 ha 0,1 % 0,02 ha 0,1 % – – – – 13,21 ha 81,3 % 3,05 ha 18,7 % – – – – – – 3,05 ha 18,7 % 16,26 ha 100,0 %

aktuální skladba 3,45 ha 21,2 % 2,55 ha 15,7 % 1,01 ha 6,2 % 1,39 ha 8,6 % 1,29 ha 8,0 % – – 0,43 ha 2,6 % – – 0,95 ha 5,9 % 0,96 ha 5,9 % 0,04 ha 0,2 % 12,07 ha 74,3 % – – 3,41 ha 21,0 % 0,72 ha 4,4 % 0,06 ha 0,4 % 4,19 ha 25,8 % 16,26 ha 100,0 %

Strana 28


Použitý model přirozené druhové skladby podle SLT (hodnoty v procentech zastoupení): 2L – db 45, js 30, jv 5, jl 5, ol 5 3C – db 30, bk 60, lp 10 3I – db 30, bk 50, lp 10, jd 10 3O – db 25, bk 35, lp 10, jd 30 3S – db 20, bk 60, lp 10, jd 10 Zpracováno dle materiálu ÚHÚL (Tabulky lesích typů podle Přírodních lesních oblastí), s drobnými úpravami (velmi mírné zvýhodnění lípy, úprava součtu na 100 %).

Stupně přirozenosti lesních porostů V souladu s platnou osnovou plánů péče se lesy ZCHÚ klasifikují podle následující stupnice: Tabulka 16

Stupně přirozenosti lesních porostů

Druhová skladba dřevin přítomnost přítomnost stanovištně a všech hlavních geograficky stanovištně a nepůvodních geograficky dřevin původních (%) dřevin*)

Přípustné způsoby ovlivnění lesních porostů

Barva v mapě

1. Les původní

0–5

+

1. mýtní těžba jednotlivých stromů (toulavá t.) před více než 100 lety, 2. odvoz odumřelého dříví před více než 50 lety, 3. pastva domácích zvířat nebo chov spárkaté zvěře v minulosti, přičemž tyto vlivy na druhovou skladbu, strukturu a texturu dřevinné složky jsou v současnosti zanedbatelné

zelená

2. Les přírodní

0–5

+

1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy sledující hospodářské cíle v minulosti na méně než 1/4 plochy (v současnosti ne), mýtní těžba s následnou sekundární sukcesí lesa v minulosti, 2. zásahy sledující cíle ochrany přírody v minulosti (v současnosti ne), 3. odvoz odumřelého dříví v posl. 50-ti letech (v současnosti ne)

hnědá

3. Les přírodě blízký

0-10

+

1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy sledující hospodářské cíle v minulosti na více než 1/4 plochy (v současnosti ne), 2. v současnosti pouze zásahy sledující cíle ochrany přírody (zásahy managementové), 3. nahodilá těžba živých stromů nalétnutých kalamitními druhy hmyzu a odvoz tohoto dříví v současnosti

žlutá

4. Les přírodě vzdálený

0-50

-

-

modrá

51-100

-

-

červená

-

-

-

bílá

5. Les nepůvodní 6. Holina

*) přítomnost všech hlavních geograficky a stanovištně původních druhů dřevin, tj. druhů s předpokládaným původním zastoupením více než 20%, se zastoupením reprodukce schopných jedinců

Poznámky k metodice Jak je patrné, použitá stupnice klade velký důraz na historii antropogenních zásahů do porostu, zatímco znaky strukturní (bez ohledu na to, zda jsou výsledkem přírodních procesů anebo lidských zásahů) bere v potaz až na


Strana 29

Plán péče o PR Meandry Smědé druhém místě. To je zásadní posun oproti stupnici přirozenosti lesních porostů v pojetí předchozí metodiky. Ta si naopak všímala výhradně druhové skladby porostů, zatímco další důležité znaky zcela ignorovala. Na první pohled sofistikované a komplexní hodnocení má však povážlivé nedostatky, které jeho praktickou využitelnost podstatně snižují. Používá soubor kritérií a terminologických obratů postrádajících dostatečně srozumitelné a jednoznačné vysvětlení (to možná existuje v nějakém zvláštním textu, není ale bohužel součástí metodiky – Osnovy plánů péče). Při důsledném uplatnění (nedostatečně vysvětlených) kritérií se pak hodnocení stupňů přirozenosti lesních stává poněkud maximalistickým, neboť drtivou většinu našich lesů zařazuje do kategorií 4-5, tj. lesů přírodě vzdálených a nepůvodních, což platí i o podstatné části lesních porostů, které jsou hlavním předmětem ochrany ve zvláště chráněných územích nejvyšších kategorií. Konkrétněji: Stupeň 1 – les původní – lze s jistotou aplikovat jen na několik obecně známých pralesovitých útvarů, požívajících dlouhodobé ochrany. Patrně sem náleží i četné další porosty, převážně menších rozměrů, vesměs charakteru ochranného lesa, na ± extrémním stanovišti (skalní výchozy a rozpady, velmi příkré svahy, podmáčené a rašelinné plochy aj.). U těchto méně zdokumentovaných porostů je ovšem problémem kritérium č. 1, tj. nejvýše toulavá těžba před více jak 100 lety. Z minulosti je známo, že méně šetrné těžební postupy (holé seče různých rozměrů, velkoplošné clonné seče) byly běžně aplikovány i v polohách dnes vyhrazených lesům ochranným a vyčleněným ze standardního hospodářského režimu. (V řadě případů se prokazatelně ve velkém těžilo a následně nezřídka uměle zalesňovalo i v náročném skalním terénu, případně na rašeliništích.) Skutečná rozloha „lesa původního“ v uvedeném pojetí tak může být v podmínkách ČR zcela marginální. Stupeň 2 – les přírodní – je opět zásadně zúžen kritériem č. 1, kdy připouští minulé hospodářsky motivované zásahy pouze na 1/4 plochy. Přitom za „hospodářsky motivované“ zásahy musíme považovat jakékoliv v dávnější minulosti aplikované obnovní postupy, vč. výběrných sečí a šetrných podrostních postupů, neboť v té době šlo zcela jistě o prostředky hospodářské, nikoliv ochranářské péče. Množina lesů, která do této definice spadá, je tak velmi omezená, pravděpodobně příliš nepřesahuje rámec lesa původního. Definice „lesa přírodního“ ovšem připouští i výklad, že sem náleží také porosty spontánně vzniklé sekundární sukcesí na dříve odlesněné půdě (např. zarůstání opuštěných polí a luk po různých historických otřesech, vč. těch nejmladších). Zásadním požadavkem je ovšem blízkost jejich druhového složení přirozenému stavu, včetně „přítomnosti všech hlavních stanovištně a geograficky původních dřevin se zastoupením reprodukce schopných jedinců“. Tento požadavek bude nejsnáze splněn u mladých potočních a prameništních luhů (olšin a jasenin), což může při tolerantnějším přístupu znamenat poměrně velkou lesní plochu. Stupeň 3 – les přírodě blízký již není dřívějšími způsoby hospodaření limitován, diskutabilním je však požadavek č. 2 – „v současnosti pouze zásahy sledující cíle ochrany přírody (managementové)“. Není srozumitelné, co se rozumí pojmem „v současnosti“ (aktuální decenium nebo určitý pevně daný časový úsek, např. posledních 10 let?), především – a to se týká celého způsobu hodnocení – se nezdá být na místě rozlišovat zásahy „hospodářské“ a „ochranářské“, neboť z něj nevyhnutelně vyplývá, že hospodářské využití lesů (v jakékoliv podobě) je nutně v rozporu se zájmy ochrany přírody (což je názor poněkud extrémní). Podstatné omezení této skupiny lesů ale spočívá v požadavku maximálně 10% příměsi stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin a dále již zmiňované „přítomnosti všech hlavních stanovištně a geograficky původních dřevin se zastoupením reprodukce schopných jedinců“. Opět chybí vysvětlení pojmu „stanovištně nepůvodní dřeviny“ (platí to i o dřevinách potenciálně pouze vtroušených, ale aktuálně hojných?), natož aby byl uveden algoritmus, podle něhož lze podíl „nepůvodních“ dřevin vyčíslit (tato úloha je technicky i věcně nanejvýš obtížná, mj. i proto, že se vychází z modelových skladeb typologického systému, které mnohdy jen velmi nedokonale vystihují potenciál daného stanoviště). U mnohých porostů může být „prubířským kamenem“ absence jedle, která byla ještě před několika stoletími obecně rozšířenou a možná i vůbec nejhojnější naší dřevinou: např. v nejběžnějším SLT 5K je předpokládána cca 30% přirozená účast jedle, v mnohých SLT je její podíl na modelové přirozené skladbě ještě vyšší. V současných porostech, a to i těch přírodně velmi kvalitních, jedle v rozsáhlých územních celcích prakticky chybí a jen stěží vyhoví požadavku na „zastoupení reprodukce schopných jedinců“. Tyto porosty je pak nutné přesunout do 4. stupně přirozenosti – les přírodě vzdálený. Stupeň 4 – les přírodě vzdálený – je již definován pouze na základě druhové skladby, kde se připouští nejvýše 50% podíl stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin. Toto vymezení je neobyčejně široké, neboť zahrnuje na jedné straně porosty s víceméně zachovalou přirozenou druhovou skladbou a případně i složitou prostorovou výstavbou odpovídající přírodnímu lesu, resp. lesu obhospodařovanému přírodě blízkým způsobem. Jde o porosty s nespornou ochranářskou hodnotou, tvořící základ lesních maloplošných ZCHÚ. Na straně druhé pak stojí porosty s polovičním podílem „nepůvodních“ druhů, případně též triviální strukturou pasečného lesa, je možné sem řadit i porosty uměle založené či spontánně vzniklé na předchozí nelesní půdě. Stojí přitom za povšimnutí, že v předchozí metodice porosty definované výše uvedeným způsobem byly řazeny již do 2. stupně přirozenosti, porosty s nižší ochranářskou hodnotou pak bylo možné rozčlenit ještě na další tři stupně. Stupeň č. 5 – les nepůvodní – zahrnuje porosty s více než 50 % stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin. Opět jde o přílišné zjednodušení, kdy i lesy s menšinovým zastoupením dřevin přirozené druhové skladby mohou mít určitou ochranářskou hodnotu, v každém případě větší, než porosty, v nichž tyto dřeviny jsou zastoupe-


Strana 30

Plán péče o PR Meandry Smědé ny jen marginálně anebo chybí vůbec. Není zde přitom zohledněno kritérium prostorové výstavby lesa, jeho vitalita, biodiverzita jednotlivých složek ve vztahu k „ideálu“ přírodního lesa na daném stanovišti. V dřívější stupnici byly lesy s více jak 50 % nepůvodních dřevin ještě dále diferencovány podle podílu geograficky nepůvodních druhů a dále i fyziognomie porostů (odumírající, rozvrácené nebo silně poškozené porosty dřevin neodpovídajících stanovišti). Na základě právě uvedeného je možné shrnout, že způsob hodnocení přirozenosti lesních porostů dle Osnovy plánů péče: 1.

klade nadměrný důraz na minulost antropogenních zásahů, což má na jedné straně opodstatnění v tušeném narušení ekosystému předchozími lidskými vstupy, vizuálně ne v plné šíři zjevnému, na straně druhé ale vytváří velmi asymetrické členění, kdy porostům relativně velmi vzácným je věnována mnohem větší pozornost než porostům podstatně běžnějším – a to i v rámci zvláště chráněných území;

2.

nepřihlíží ke strukturním znakům porostů, které jsou důležitými indikátory ekologické stability lesa a přitom mohou být výsledky jak přírodních procesů, tak i cílených hospodářských zásahů;

3.

vytváří nepřijatelný protiklad „hospodářských“ a „ochranářských“ zásahů, kdy nepřipouští, že citlivými hospodářskými postupy (při zachování produkční funkce lesa) lze docílit ochranářsky příznivého stavu;

4.

nedostatečně diferencuje mezi lesy s nižším stupněm přirozenosti, které přitom tvoří většinu lesních porostů zvláště chráněných území;

5.

operuje s nejednoznačně definovanými pojmy a tím činí stupnici přirozenosti obtížně uchopitelnou a značně náchylnou k dezintepretacím.

Z právě uvedených důvodů byla při hodnocení přirozenosti souběžně použita i starší stupnice, založená výhradně na druhové skladbě porostů. Ani tato stupnice není ideální, neboť je postavena na jediném kritériu, zde je však použita jako doplněk k předchozímu způsobu hodnocení. Stupně přirozenosti dle dřívější metodiky: 1. Přirozená lesní společenstva – porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou bez příměsi geograficky nepůvodních dřevin (zastoupení několika málo jedinců lze tolerovat). 2. Porosty, kde 50 – 90 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 1 % . 3. Porosty, kde pouze méně než 50 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 10 % . 4. Monokultury nebo jiné porosty, jejichž druhová skladba neodpovídá stanovišti, nebo směs dřevin s podílem 10 – 50 % geograficky nepůvodních dřevin. 5. Porosty se zastoupením geograficky nepůvodních dřevin nad 50 %, dále odumírající, rozvrácené nebo silně poškozené porosty dřevin neodpovídajících stanovišti.

Výsledky hodnocení stupňů přirozenosti Z vyhotovené mapky (příloha č. 6) je patrné, že převážnou část zaujatých lesních porostů tvoří kategorie 3 – les přírodě blízký. Jedná se o smíšené listnaté porosty lípy, dubu, buku, habru, popř. i klenu s určitou příměsí borovice a smrku. Porosty jsou zpravidla různověké, druhově i strukturně pestré. Je třeba přiznat, že v některých případech bylo toto hodnocení na samé hranici příslušné definice, a také že nevycházelo ze srovnání aktuální druhové skladby s modelem přirozené druhové skladby dle vymapovaného lesního typu, ale spíše z vlastního hodnocení zpracovatele plánu péče (viz komentář k typologické problematice). Hodnocení bylo rovněž schematicky vztaženo na celé porostní skupiny (s jedinou výjimkou), přestože porosty jsou ve skutečnosti značně nehomogenní. Střídání různých typů porostu je ale natolik časté, že by bylo značně obtížné je mapově podchytit. Protipólem předchozí skupiny jsou porosty zahrnuté do kategorie 5 – les nepůvodní. Zde se jedná o převážně mladé porosty s výrazně pozměněnou druhovou skladbou – kulturní smrčiny a olšiny, někdy i s omezenou příměsí jiných, stanovištně přiměřenějších dřevin. Lesy této skupiny jsou rozšířeny především při severním a východním okraji lesního komplexu. RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 31


V omezeném rozsahu byly rozlišeny i porosty stojící na přechodu mezi již zmíněnými kategoriemi – tj. kategorie 4 – les přírodě vzdálený. Jedná se o porosty, které jsou ± tvořeny druhy přirozené skladby, ale se značně vychýlenými poměry: jde o porosty s převažujícím klenem, popř. habrem a olší. Při důslednějším hodnocení uvnitř porostních skupin (a zejména při přísnějším pohledu) by do této kategorie bylo možné zahrnout značnou část porostů hodnocených jako les přírodě blízký. Klasifikace porostů podle dřívější metodiky je zřejmá z tabulkové přílohy (příl. č. 8). 2.5.2 Základní údaje o rybnících, vodních nádržích a tocích Dílčími plochami této kategorie jsou Dubový rybník (Dubák), malý rybníček ležící severně od něj a dále pak drobné stojaté plochy, které však pro svůj omezený plošný výskyt nejsou jako dílčí plochy samostatně vymezeny. Vodní toky reprezentuje Smědá, další drobné vodoteče jsou bezvýznamné. Vodní plochy i vodní toky jsou stručně charakterizovány již v kap. 2.1 – Stručný popis území a charakteristika přírodních poměrů a dále jsou pojaty do tabulkového popisu dílčích ploch na nelesních pozemcích. Zde připojujeme standardní tabulku k Dubovému rybníku: Tabulka 17

Název rybníka (nádrže) Katastrální plocha Využitelná vodní plocha Plocha litorálu Průměrná hloubka Maximální hloubka Postavení v soustavě * Manipulační řád ** Hospodářsko-provozní řád ** Způsob hospodaření Intenzita hospodaření Uživatel Rybářský revír Zarybňovací plán Průtočnost – doba zdržení

Dubový rybník 12,15 ha 9,60 ha 4,70 ha 1,90 m 2,60 m nejnižší nádrž schválen 13.8.2009 (v r. 2013 připravována aktualizace) nyní není; bude vypracován případným nájemcem s ohledem na zájmy ochrany přírody extenzivní Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ne ne obtočná nádrž

2.5.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody Za útvar neživé přírody lze považovat přirozené řečiště Smědé s bohatými projevy erozněakumulačních procesů v březích. Základní charakteristika je uvedena v úvodu plánu péče (kap. 2.1 – Stručný popis území a charakteristika přírodních poměrů). Tok Smědé není dále diferencován vzhledem k složitosti území a mozaikovitému výskytu biotopů. V rámci členění nelesní části území na dílčí plochy je tok pojednán společně s hospodářsky neudržovanou částí pobřeží. 2.5.4 Základní údaje o nelesních pozemcích Nelesními pozemky v území jsou především nivní louky s různou intenzitou hospodářského využití a v různém stupni degradace. Vedle luk alespoň občasně sečených jde tak o bylinotravní až bylinná lada, zčásti s mokřadními a/nebo ruderálními druhy rostlin. Na nelesních pozemcích jsou místy i významně rozšířeny dřeviny stromového a keřového vzrůstu. To se týká především širšího pobřeží Smědé, které není dlouhodobě hospodářsky udržováno a dále obvodu hráze Dubového rybníka a též okolí Saňského potoka. V prvním případě jde o nerovRNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 32


noměrně zapojené porosty charakteru měkkého luhu (s převažující vrbou křehkou), ve druhém o sukcesní olšiny a smíšené porosty pionýrských dřevin. Dílčí plochy na nelesní půdě jsou zpracovány v tabulkovém přehledu v příloze 10, dále je připojen i jejich základní botanický popis (příloha č. 12). V zájmu zjednodušení jsou pod dílčí plochy na nelesních pozemcích řazeny i vodní plochy a vodní toky (dle osnovy plánů péče se zpracovávají samostatně).

2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry pro další postup Dosud platný plán péče pro období 1998-2007 předložil níže uvedený soubor opatření. A) Návrhy asanačních a regulačních zásahů ve stanovených územních jednotkách Území rezervace bylo pro tento účel rozděleno na šest jednotek, pro něž byla stanovena následující opatření: 1 – řečiště Smědé. Pouze nejnutnější zásahy z hlediska zachování průtočnosti koryta. V žádném případě nenarušovat náplavy. 2 – břehové porosty Smědé. Pravidelná údržba břehových porostů s cílem dosažení věkové, výškové a druhové diferenciace. Výchovné a zdravotní probírky dřevin a potřebné dosadby na základě předchozího oznámení správce toku a souhlasu orgánu ochrany přírody (tehdy RŽP OkÚ Liberec). Likvidace křídlatky a netýkavky s následnými biotechnickými opatřeními (vhodné dosadby). 3 – mezofilní louky. Pravidelné kosení 1-2x ročně, případná pastva až v pozdním létě a na podzim (při pastvě ochrana břehových porostů a drobných mokřadů ohradníkem). Hnojení pouze statkovými hnojivy. 4 – mokřady a podmáčené louky. Pravidelné kosení 1-2x ročně s odstraněním biomasy. Rákosiny bez zásahu. Vyloučení pastvy. 5 – lesní porosty. Opatření jsou specifikovaná na porostní skupiny. Část porostů je ponechána bez zásahů, v části jsou navrženy výchovné těžby s cílem potlačení ochranářsky nežádoucích dřevin (smrk, bříza). U por. sk. 9 B 14z (dnes 9 B 15b) je navržena obnovní těžba na 1,15 ha – clonná seč s využitím přirozené obnovy. 6 – ostatní vodní plochy (slepá ramena, rybníky). Bez zásahů. Při hospodaření na Dubáku opatrně přihnojovat, nevyhrnovat bahno na břehy. Veškeré zásahy, při nichž dochází k manipulaci s výškou vodní hladiny (vypouštění, odbahňování aj.) jsou vázány na souhlas a podmínky orgánu ochrany přírody, stanovené v příslušném správním řízení. Komentář: Realizace výše uvedených opatření se předpokládala převážně v režii vlastníků a správců dotčených pozemků, pro management v režii ochrany přírody se proto navrhovaly jen dosti omezené prostředky. Na management nivních luk byla uvažována částka 30 000 Kč, což při uváděné jednotkové ceně 5 tis. Kč/ha znamená roční údržbu pouhých 5 ha. Plán péče nepočítal s tím, že řádná údržba travních porostů v nivě v následujících letech zkolabuje a ochrana přírody bude nucena investovat neplánované částky do alespoň minimálních sanačních zásahů k odvrácení úplné degradace luk. Je skutečností, že tyto zásahy byly – z pohledu současného stavu území – zjevně nedostačující, netřeba však pochybovat o tom, že bez jejich uskutečnění by byla situace v rezervaci dnes ještě horší. V případě likvidace invazních druhů se počítalo s částkou 20 000 Kč/rok, což při jednotkové ceně 11 tis. Kč/ha odpovídá necelým 2 ha. I tato částka se nakonec ukázala jako značně optimistická, neboť se předpokládalo, že se na likvidaci invazních druhů bude podílet i správce RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 33


toku a že minimálně v nezměněné výši zůstane zachováno čerpání finančního příspěvku z Programu péče o krajinu. Dle dokumentace poskytnuté zadavatelem probíhalo kosení luk a likvidace invazních druhů od r. 1999 a za dobu šesti let (2000-2005) bylo na tento účel jen z rozpočtu OOP vynaloženo cca 650 tis. Kč (pro r. 1999 chybí údaje), tj. poněkud více, než předpokládal plán péče (další nezjištěné částky byly hrazeny prostřednictvím AOPK). Větší část těchto prostředků (přesné rozklíčování ze souhrnného podkladu není možné) šla zřejmě na likvidaci invazních rostlin. Z nich byla pozornost soustředěna na křídlatku a netýkavku, v omezené míře i na třapatku. Budeme-li hodnotit výsledky těchto opatření z hlediska nynějšího stavu, pak kosení luk spíše jen stabilizovalo přijatelný stav dílčích ploch, přičemž většina nivních luk má setrvale nevyhovující botanické složení, nemalá část porostů je pak v takovém stupni ruderalizace, že se jako krajní (zdůrazňuji: teoretická!) možnost jejich obnovy nabízí až přeorání a osetí vhodnou směskou. V tomto směru je zřejmé, že management luk byl zcela nedostačující vzhledem k současným potřebám – alespoň lokálně a v určité míře ale zamezil další degradaci travních porostů. Likvidace invazních druhů byla úspěšnější, neboť křídlatka se dnes v rezervaci vyskytuje pouze velmi roztroušeně. V případě netýkavky žláznaté část populací dosud přežívá, rozšíření je však poměrně malé a neohrožuje přírodní hodnoty území. (Pro posouzení efektivity provedených opatření by ale bylo nutné podrobně znát rozšíření těchto dvou druhů před zahájením zásahů.) Mnohem méně uspokojivá je situace u třapatky, která je v území dosud masivně rozšířena na velkém počtu lokalit a představuje vážný ochranářský problém. Stranou pozornosti zřejmě stojí invaze celíku kanadského a obrovského, které jsou v území rovněž dalekosáhle rozšířeny a ovládají nezanedbatelné plochy jak v pobřežním pásmu Smědé, tak i na dlouhodobě neobhospodařovaných loukách. Potlačení celíků a třapatky může být efektivní jedině v případě plošného managementu neudržovaných lučních ploch v kombinaci s lokálními zásahy do pobřeží Smědé, kde standardní hospodaření dnes nepřichází v úvahu. V menší míře jsou v území přítomny porosty dalších invazních druhů – slunečnice hlíznaté a hvězdnice, jejichž eliminace je rovněž žádoucí. Pokud jde o další body navrhovaných zásahů, nebyly shledány žádné zásadní nedostatky. V tomto roce (2006) byla dokončena rekonstrukce Dubového rybníka, jejíž součástí bylo i zbudování tůně v jižní části pobřeží (v původní zdrži rybníka). Nad rámec opatření stanovených plánem péče byl od konce 90. let prováděn úklid území od naplavených odpadků a zajištěn malakozoologický průzkum. Další dílčí průzkumy (zčásti iniciované též ochranou přírody), proběhly bez nároků na finanční výdaje příslušného úřadu. B) Návrh na změnu územního vymezení, vymezení hranic a doplnění značení. V terénu provést obvodové pruhové značení rezervace, označení tabulemi se státním znakem v počtu 8-9 ks a informačními tabulemi (2-3 ks). Oprava značení měla být provedena v r. 2001. Komentář: Území bylo v r. 1998 nákladem necelých 20.000,-Kč vyznačeno v terénu pomocí pruhů a 9 sloupků se státním znakem. Na třech nejfrekventovanějších místech byly umístěny informační tabule. Nákladem 31.000,- bylo toto značení průběžně (dle aktuální potřeby) udržováno či upravováno, informační tabule byly v r. 2005 nahrazeny novými v trvanlivějším provedení.


Strana 34


C) Návrh na opatření k vědeckému, výchovnému a jinému využití Sledování formou inventarizačních průzkumů po 10 letech. Instalace informačních tabulí v počtu 2-3 ks. Komentář: Inventarizační průzkum území jako celku nebyl dosud proveden, stanovená desetiletá lhůta ovšem ještě neuplynula. Na lokalitě jsou ale průběžně prováděna doplňující botanická a zoologická šetření (především ornitologická pozorování a entomologická šetření v okolí Dubového rybníka). V r. 2004 byl na 14 lokalitách v území proveden průzkum zaměřený na vodní měkkýše (dr. L. Beran). Aktuální informace o výskytu vzácných organismů jsou zahrnuty v tomto plánu. V roce 2005 byl v území PR proveden entomologický průzkum metodou odchytových zařízení na hmyz, doplněný individuálním sběrem (Vonička, nepubl. údaje). V silně podmáčené olšině a v okolí rybníčku severně od Dubáku byla po celou vegetační sezónu umístěna Malaiseho past, žluté misky, proteinová past a nárazová past. Ve východní části litorálu rybníka byla umístěna emergentní past. V litorálních porostech a v mokřadech byl sbírán hmyz metodou smýkání vegetace, na dně téměř vypuštěného rybníku Dubák byly sbírány vzorky střevlíkovitých, drabčíkovitých a dalších skupin brouků. Dosud byla zpracována pouze část získaných vzorků, byla zde ale zjištěna řada významných druhů. Kutilka druhu Mimumesa beaumonti je dokonce poprvé nalezena z území České republiky. Jedná se o velmi vzácný a málo známý druh, který je hlášen z území Evropy jen velmi sporadicky.

2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Otázka prolínání dílčích zájmů ochrany přírody je diskutována v kap. 1.7 Dlouhodobý cíl péče. Potenciálním zdrojem neshod je intenzita a termíny sečení nivních luk. Z botanického hlediska je žádoucí co nejčastější sečení ve vhodných agrotechnických termínech. Z hlediska zoologického je naopak preferována menší intenzita zákroků a jejich přesun spíše ke konci vegetační sezóny, resp. časoprostorové rozfázování sečí. Navržený způsob managementu tyto možné konflikty minimalizuje. Podobný rozpor by mohl vzniknout při snaze o výsadbu dřevin v pobřežním pásmu Smědé (z botanického hlediska by to snížilo možnost uplatnění invazních druhů a zkvalitnilo druhovou skladbu dřevinných doprovodů) anebo v případě zalesnění hospodářsky neudržitelných nivních luk či lad. V tomto případě je vhodné upřednostnit zoologický zájem, neboť nivní část rezervace je mnohem cennější ze zoologického než z botanického hlediska.


Strana 35


3. P LÁN

ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ

3.1 VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území a) Péče o lesy Cílem hospodaření v lesních porostech je přiblížení druhového složení a struktury porostů přirozenému stavu a současně vyloučení rušivých hospodářských zásahů, které by ohrožovaly přirozenou biodiverzitu lesů a snižovaly jejich ekologickou stabilitu. Většina lesů v rezervaci se dnes již nachází z hlediska ochrany přírody v relativně příznivém stavu, vyžadujícím pouze dílčí zásahy. Menší část porostů – jde vesměs o porosty mladé, zčásti založené v poválečné éře na dřívější zemědělské půdě – je v ochranářsky neuspokojivém stavu a vyžádá si intenzivnější a dlouhodobější péči. U porostů blízkých přirozenému stavu se předpokládá selektivní těžba stanovištně nevhodných dřevin (smrk, borovice, modřín, bříza), s cílem jejich postupné úplné eliminace. Doporučit lze šetrné obnovní postupy – zjemnělé clonné seče nebo jednotlivě výběrný způsob, alternativně lze navrhnout i ponechání části porostů zcela bez zásahů. Zvláště vhodné k tomuto účelu jsou úpatní polohy svahů na přechodu do nivy a části porostů s vyšší koncentrací starých buků. Rovněž lze doporučit ponechání určitého počtu starých stromů na dožití (ochrana specifické entomofauny a podpora ptačích druhů hnízdících v dutinách). U porostů s výrazně nevyhovujícím druhovým složením je nutná postupná přeměna druhové skladby formou razantnějších výchovných těžeb, s podporou cílových dřevin a jejich dosadby do prosvětlených částí porostu. V mladých olšinách v jv. části lesního komplexu bude přitom nutné se vypořádat s buření, vč. masivního rozšíření bezu černého v keřové úrovni. V souladu s požadavkem metodiky je zpracována Rámcová směrnice péče o les – viz příloha č. 7. Vzhledem k tomu, že charakter a prostorové členění lesních porostů příliš nekoresponduje s vymezením typologických jednotek, jsou veškeré lesní porosty v území zahrnuty do jediné směrnice. b) Péče o rybníky a vodní toky Hospodaření v Dubovém rybníce – zejména rybochovné využití – je třeba přizpůsobit jeho ochranářskému významu. Rybí obsádka musí vycházet z přirozené úživnosti vod a neměla by být zvyšována intenzivním přikrmováním a hnojením. Vysazení nepůvodních druhů ryb je vyloučeno s výjimkou možného dočasného vysazení amura bílého, jako managementového opatření k potlačení nadměrného zárůstu rybníka nežádoucími vodními rostlinami. Údržbu rybníka je třeba provádět tak, aby byl zachován jeho historický charakter, včetně zachování vegetace pobřeží. Nynější stav litorálu, kdy rákos, orobinec, ostřice, sítiny a další rostliny ovládají většinu zdrže je nežádoucí. Optimální rozsah litorálních porostů je 1/2 až 2/3 plochy zdrže. Lze očekávat, že po zvýšení hladiny litorální vegetace spontánně ustoupí, může to však trvat delší dobu a pokud bude rybník napouštěn během vegetačního období, budou litorální rostliny schopny vyrůst nad hladinu a zde dále vegetovat. V případě, že by se tak stalo, lze doporučit posečení rákosu, orobince aj. na konci vegetační sezóny v co největší hloubce pod hladinou. Výhledově lze provést odtěžení starých sedimentů alespoň v části obvodu rybníka, a to včetně návodní strany hráze (v její jižní části). Staré duby na hrázi ponechat na dožití až k úplnému rozpadu. Současně provést probírku náletových porostů na hrázi s cílem potlačit břízu a osiku


Strana 36


a uvolnit perspektivní jedince dubu letního, možná je případná výsadba jasanu. Doporučit lze i potlačení zmlazování dubu červeného. Drobný rybníček severně od Dubového rybníka je třeba opravit, aby nedošlo k jeho úplnému zazemnění a tím k postupnému zániku nejprve vodního a posléze i mokřadního biotopu. Rámcově lze navrhnout opravu technických objektů a mírné zvýšení hladiny bez přímých zásahů do prostoru zdrže (tento záměr již na AOPK existuje). Rybníček je velmi cenný jako nejvýznamnější rozmnožiště obojživelníků a jako bohatá lokalita vodních měkkýšů. Další drobné vodní plochy v území nevyžadují zatím aktivní management. Výhledově lze doporučit i založení dalších malých vodních ploch v nivě Smědé (stranou toku), avšak pouze za předpokladu pravidelné údržby okolních porostů. K tomuto účelu se předběžně nabízejí dvě lokality. První z nich se nachází v dílčí ploše č. 10 (parc. č. 1739/50 v k. ú. Andělka) v podmáčené sníženině západně od polní cesty, která probíhá po náspu a v minulosti sloužila i jako hráz mělkého rybníka. Zde by bylo možné zřídit buď větší tůň o výměře do 0,2 ha, anebo i menší rybníček o rozloze kolem 1 ha. V úvahu zde připadá i zbudování soustavy tůní vícenásobným přerušením odvodňovacího příkopu materiálem vyhloubeným z plochy budoucích tůní, jak je navrhuje BERAN (2004). Hydrologickou účinnost takové soustavy je ovšem třeba předem důkladně ověřit. Druhou nádrž je možné umístit do soustavy odvodňovacích příkopů jv. od Saňského potoka (na parc. č. 1578/23 až ../26 v k. ú. Andělka). Zde by se vzhledem ke geomorfologii terénu jednalo spíše o menší vodní plochu. Případné další tůně je možné lokalizovat prakticky kdekoliv v komplexu nivních luk, kde jsou vhodné reliéfové a hydrologické poměry (tj. lze zajistit celoroční zvodnění nádrže bez nutnosti jejího výraznějšího zahloubení pod úroveň stávajícího terénu). Vlastní tok Smědé by měl být ponechán přirozenému vývoji, pouze s omezením na nezbytné a dostatečně odůvodněné sanační zásahy. Především je třeba vyloučit „sanaci“ břehových nátrží zásypem kameniny, jak to bylo v minulosti realizováno správcem toku. Nepřípustné jsou větší úpravy říčního koryta, jako je napřimování toku, rozsáhlé opevňování břehů či výstavba příčných objektů ovlivňujících přirozené průtoky korytem. Tyto zásahy by omezily přirozené morfologické utváření říčního koryta a nivy a mohly by případně znamenat i překážku pro volnou migraci vodních organismů. c) Péče o nelesní pozemky Přiměřená údržba nelesních ploch je nejnaléhavějším, zároveň však velmi náročným úkolem. Předpokládá především pravidelné sečení co největšího rozsahu nivních luk, včetně ploch již značně zpustlých a ruderalizovaných. Na dalších plochách pokročilejšího sukcesního charakteru, zpravidla s výrazným uplatněním stromů a keřů (zvl. v širším břehovém doprovodu Smědé) se pravidelné zásahy omezí na potlačování invazních druhů rostlin, případně na redukci náletových dřevin (mimo břehy Smědé). Rámcově lze stanovit tyto základní typy managementu (blíže viz tabulkové přehledy dílčích ploch): i)

pobřežní doprovody Smědé: důsledná likvidace všech invazních rostlin, tj. třapatky, celíků, netýkavky žláznaté, topinamburu, aster a křídlatky; jinak bez zásahu, variantně lokální výsadby vhodných dřevin – dubu letního, jasanu, olše a jilmu vazu, avšak pouze mimo vlastní otevřené pobřeží, aby nedošlo k nežádoucímu zastínění unikátního faunistického biotopu;

ii) nivní louky v relativně zachovalém stavu, v posledních letech alespoň příležitostně sečené: kosit v plném plošném rozsahu minimálně jedenkrát za rok (nejlépe v červenci až srpnu), ideálně však 2-3x ročně, kosit až do krajů a posečenou hmotu odstranit z porostů; v případě dvou sečí realizovat první seč v květnu a druhou v srpnu až počátkem září, aby RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 37


nebyly zdecimovány populace fytofágního hmyzu; na floristicky konsolidovaných porostech cyklovat dvousečné a jednosečné využití; iii) nivní louky v pokročilém stupni degradace (± ruderální a mokřadní lada): kosit alespoň jednou za dva roky, raději však častěji, s cílem potlačit ruderální rostliny, v úsecích s četnějším výskytem odrostlejších náletových dřevin a keřů tyto z větší části zachovat; mokřadní biotopy s konsolidovanou květenou stačí kosit obročně. Tam, kde kosení nebude možné (nepřístupné plochy) je vhodné přistoupit k opatření formou výsadby dřevin – to se týká zejména dílčí plochy č. 26. Je zřejmé, že realizace navržených opatření bude finančně velmi náročná a pokud by měla být hrazena pouze z prostředků ochrany přírody, nebude v tomto rozsahu uskutečnitelná. Proto je účelné definovat minimální a optimální variantu managementu v nivě: Varianta minimálního managementu. Kosení všech relativně zachovalých luk bude probíhat podle možností v ročním až obročním intervalu. Zpustlé plochy – mokřadní a ruderální lada – budou posečeny alespoň jednou za pět let, současně bude proveden výřez mladých náletových dřevin v pustnoucích částech nivy (odrostlejší dřeviny budou ± ponechány). Z invazních druhů rostlin bude potlačována pouze křídlatka, podle možností (tj. nesoustavně) i netýkavka žláznatá a třapatka. Tento rozsah opatření jde pouze mírně nad rámec dosavadního managementu (některé louky zřejmě již nebyly koseny déle než dva roky, ruderální a mokřadní lada jsou bez zásahu cca 10 let, místy snad ještě déle). Smyslem minimálního managementu je zamezit další degradaci nivních biotopů a v omezeném měřítku jejich stav i zlepšit. Varianta optimálního managementu. Všechny zachovalejší louky se budou kosit dvakrát ročně, případně – u méně degradovaných porostů – střídavě jedenkrát a dvakrát za rok. Na vybraných dílčích plochách (např. louka pod silničkou u Předlánců, louka přímo pod hrází Dubáku) se bude dle možností a spíše nepravidelně, kosit i třikrát ročně. Zpustlé louky budou kosením zbaveny převahy ruderálních rostlin (zejména pak budou očištěny od neofytů) a poté je bude možné udržovat v delším intervalu. Na dlouhodobě neudržovaných plochách budou potlačeny náletové dřeviny (starší stromy a hodnotnější seskupení dřevin budou ponechány). Na vhodných místech budou založeny nové vodní biotopy (tůně). V březích Smědé budou pokud možno důsledně potlačovány všechny invazní druhy (třapatka, netýkavka, křídlatka, topinambur, hvězdnice). Na vhodných místech uvnitř starých meandrů budou v rozumné míře vysazeny „ušlechtilé“ lužní dřeviny (dub, jasan, jilm). Realita samozřejmě může oscilovat mezi oběma nastíněnými variantami. Stejně tak nelze vyloučit, že půjde i pod úroveň varianty „minimalistické“, pokud se nepodaří zajistit prostředky na pravidelnou údržbu lučních porostů. d) Péče o rostliny V pozitivním smyslu má význam především péče o populaci ďáblíku bahenního a leknínu bělostného, případně dalších vodních rostlin. Výskyt těchto rostlin by měl být monitorován, a pokud se prokáže ohrožení, je třeba usilovat o odstranění jejich příčin. V současnosti je např. značně oslabena populace ďáblíku v jv. části litorálu Dubového rybníka. Jde nepochybně o důsledek dlouhodobého poklesu hladiny v rybníce – po zvýšení hladiny lze předpokládat postupnou regeneraci. Populace leknínu je dnes v území velmi slabá (pouze několik rostlin v tůňce u Předlánců, zřejmě vysazených) a zasloužila by si posílení. Leknín by mohl být přesazen do vod Dubového rybníka, případně i severně ležícího drobného rybníčku – rostlin v tůni u Předlánců lze však využít jen jako zdroj semene, neboť odběrem vegetativních částí by se slabá populace mohla ještě více oslabit.


Strana 38


Ve smyslu negativní péče je naléhavým úkolem potlačování invazních rostlin. Jejich rozšíření v území souvisí s velkým rozsahem neudržovaných ploch, přítomností recyklujících se iniciálních ekotopů v pobřeží Smědé a velmi účinným vodním vektorem, který zřejmě čerpá i z bohaté zásoby diaspor v areálu polských lignitových dolů. Úspěšné řešení problému invazních rostlin v rezervaci je možné pouze za předpokladu plošné údržby všech dotčených, ale i potenciálních biotopů těchto nežádoucích rostlin. Současně je nutné čelit i neustávajícímu importu diaspor z výše ležících částí povodí. Je tedy zapotřebí působit na velké ploše a současně trvale, byť později s mnohem menší intenzitou. Dosavadní opatření, která byla směřována především na potlačení křídlatky a s menší důsledností na netýkavku a ještě nesoustavněji na třapatku, byla nepochybně úspěšná, ale problém odstranila pouze z menší části. K tomu, aby byl pokrok (téměř) dokonalý, je třeba invazní rostliny potlačovat celoplošně v nivě (pravidelným sečením) a také ve složitém pobřežním terénu (zde klasickými způsoby kosením a herbicidováním). Přitom je nutné likvidovat všechny hlavní invazní rostliny, bez ohledu na to, jak jsou v území hojné, neboť jejich invazní potenciál se může v krátké době změnit. Důsledné potlačování invazních rostlin, zejména těch, které prospívají i v otevřené nivě, má ale smysl jen tehdy, bude-li proti nim zakročeno i na loukách. Pokud by nebylo možné takto ambiciózní záměr realizovat, je třeba pokračovat alespoň v potlačování křídlatky, aby dosažený výsledek nepřišel vniveč, s menší naléhavostí pak odstraňovat i netýkavku, která potenciálně může představovat značný problém (např. na Ploučnici na Českolipsku její populace za posledních cca 10 let výrazně narostly a netýkavka proniká stále na nová stanoviště). Na dalším místě (z hlediska priority) by měl být potlačován topinambur. Ten dosud není v území tak hojný jako jiné druhy a většinou se rozmáhá jen v pobřeží Smědé. V případě třapatky a celíků již invaze dosáhla takového rozsahu, že jejich potlačení by bylo velmi náročné a bez komplexního řešení situace v celé nivě asi málo efektivní. e) Péče o živočichy Zvláštní péče o živočichy se nepředpokládá. Případná opatření mohou být učiněna v případě nepředvídatelných akutních ohrožení vzácných a ohrožených druhů. Myslivecké využití území by mělo zůstat nejvýše na současné úrovni, zřizování dalších mysliveckých zařízení a přikrmování zvěře nad rámec současného stavu je nežádoucí. f) Péče o útvary neživé přírody Přirozený tok Smědé ponechat bez zásahů, pouze s odklizením překážek bránících průtoku. Neměnit žádným způsobem charakter pobřeží, a to ani v případě výraznějšího odchýlení toku od stávající trasy. Pravidelně provádět úklid naplavených odpadků (alespoň jednou za 2 roky, dle potřeby).

3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území Lesy Navržená opatření v lesních porostech jsou shrnuta do tabulky v příloze č. 8. Rybníky Primárním cílem managementu Dubového rybníka je podpora biodiverzity a zajištění optimálního prostředí pro výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů. Další hospodářská a rybářské zájmy budou podřízeny zájmům ochrany přírody.


Strana 39


Rybniční hospodaření bude extenzivní, s nízkou obsádkou odpovídající přirozeným podmínkám, na rybníku nebude prováděno přihnojování ani dokrmování ryb. Druhové složení a velikost rybí obsádky bude upřesněno na základě vývoje podmínek v rybníce. Ryby nebudou nikdy vysazovány do jiných tůní a vodních těles na území rezervace, ani do tůně vybudované na jižním cípu Dubového rybníka. Případná manipulace s hladinou bude prováděna vždy v období od konce srpna do konce února následujícího roku, tak aby nebylo narušeno hnízdění vodních ptáků. Další podmínky hospodaření budou upřesněny po dohodě s odborníky na základě vývoje rybničního společenstva, primárním hlediskem při jejich stanovení ale vždy bude zájem ochrany přírody. Nelesní pozemky Navržená opatření na nelesních pozemcích jsou shrnuta do tabulky v příloze č. 10. Předpokládá se standardní způsob obhospodařování nivních luk s využitím obvyklé techniky. Pro sečení výrazněji zamokřených ploch bude nutné využít lehčí mechanizaci, případně i ruční kosení. Důležité je včasné vyklizení posečené biomasy z porostu, zejména pak hmoty invazních a ruderálních rostlin. Problematika časování sečí byla již vícekrát zmíněna. Pro umožnění plného rozvoje hmyzu a také pro ochranu hnízdících ptáků je nutno obezřetně přistupovat zejména k údržbě mokřadních biotopů. Při jediné seči za rok je třeba kosit až ve druhé polovině sezóny (srpen až září), u dvou sečí by první seč měla proběhnout ještě v květnu a druhá v srpnu až v září. V zájmu ochrany fauny lze doporučit i následující postup: první seč proběhne na všech regulérně obhospodařovaných pozemcích (tj. vyjma ploch výrazněji zamokřených a dopravně nepřístupných) ve formě pruhů nejvýše 50 m širokých, které se budou střídat se stejně širokými pruhy neposečenými; při druhé seči bude pokoseno vše. V následujícím roce je nutné zajistit „fázový posun“ sečených pruhů, aby se v každém pruhu střídalo jedno- a dvojsečné využití. Naznačený postup je ovšem jen jedním z možných. Alternativně lze např. stanovit pozemky, resp. dílčí plochy, na nichž proběhne v daném roce jedna seč a v dalším dvě seče, ty pak rozdělit na menší úseky (např. již zmíněné pruhy), které budou pokoseny s několikatýdenním odstupem. V případě, že se taková možnost naskytne, lze provozovat v nezamokřených částech nivy i pastvu dobytka. Je však třeba zamezit vstupu zvířat do břehových porostů, rozšlapávání porostů nadměrnou koncentrací zvířat a eutrofizaci nerozhrnutými výkaly. Pastva by měla následovat až po předchozí seči na konci vegetační sezóny. Specifický případ představuje dílčí plocha č. 26. Jedná se o větší nivní louku při pravém břehu Smědé, která je v současnosti zcela dopravně odříznuta – z jedné strany říčním meandrem, z druhé zalesněným svahem. Z důvodu nepřístupnosti je tato louka již delší dobu nesečena a v posledních letech rychle degraduje. Z aktuálního šetření (podzim 2012) je zřejmé, že se zde od r. 2006 podstatně rozšířily invazní rostliny celík kanadský a celík obrovský, které v nerovnoměrném zápoji porůstají většinu této nivní louky. Místy se již jedná o ± souvislé porosty a je zřejmě jen otázkou několika málo dalších let, než tyto neofyty vytvoří souvislý porost. Ve stinných okrajích je pak hojně rozšířena kopřiva s bršlicí. Za této situace již nemá větší význam usilovat o záchranu louky sečením, vhodnější se naopak jeví její plošné citlivé osázení dřevinami. V tomto smyslu byl již vypracován projekt, který počítá s osázením téměř celé louky (kromě nižšího vlhkého pruhu při úpatí svahu) v rozdělení do 7 etap; v současnosti je připravována realizace 1. a 2. etapy. Záměr předpokládá hloučkovité výsadby dřevin – především vrb křehkých (případně i vrb bílých a kříženců obou druhů), s vtroušením olše, dubu, brslenu a dalších druhů odpovídajícím vegetaci smíšeného luhu. Tyto dřeviny, spolu se střemchou, případně lískou, by měly tvořit součást skladby vysazovaných dřevin. Možnosti uplatnění zmíněných dřevin by mohly být ověřeny v první etapě zalesnění, a to včetně možností RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 40


různých forem ochrany výsadeb před zvěří (individuální x skupinové). Dle dalšího vývoje výsadeb by pak mohl být modifikován další postup. Zalesnění připadá v úvahu i u DP 27, kde se však jedná o menší plochu, kterou lze bez větších škod ponechat i sukcesi. 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma Nevelké ochranné pásmo zahrnuje pravý břeh Smědé v okrajové části zástavby Předlánců. Nachází se zde několik obytných domů s převážně travnatými zahradami. Vlastní ochranné pásmo zahrnuje ale jen 6 m široký pruh od okraje parcely vodního toku. Současný stav ochranného pásma je z hlediska ochrany přírody vyhovující, požadavkem je pouze zachování přirozeného charakteru pobřeží a nezastavování nivy, na plochách zahrad jsou preferovány pravidelně udržované trvalé travní porosty. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Rezervace je od r. 1997 geodeticky zaměřena a od r. 1998 vyznačena v terénu obvyklým způsobem – pruhovým značením a devíti hraničními tabulemi se státním znakem. Poslední údržba hraničního značení proběhla v r. 2005. Stávající značení však nepřesně kopíruje parcelní situaci v prostoru východně od břehu Dubového rybníka. Parcela rybníka, která do rezervace náleží celá, totiž zahrnuje plochy již dávno zazemněné, resp. zahrnuté vytěženým rybničním sedimentem. Chyba ve značení místy činí až několik desítek metrů. Opravu stačí provést při nejbližší obnově značení – po dobu platnosti plánu péče jsou předpokládány dvě obnovy značení dle skutečných potřeb. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Tato opatření nejsou vyžadována. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Stávající rozsah turistického zpřístupnění a návštěvnosti území je považován za dostačující, regulace není nutná. V případě zájmu na zvýšení návštěvnosti je třeba zachovat klidový režim Dubového rybníka, zejména v době hnízdění ptactva. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Po obvodu rezervace se v současnosti nacházejí tři informační tabule umístěné na hlavních přístupových místech. Na hrázi Dubového rybníka je vhodné umístit tabuli s podrobnější informací o vodním díle a jeho biotě. Informační tabule vyžadují pravidelnou údržbu – obnovu jednou až dvakrát během platnosti plánu péče. Rezervace může sloužit jako cíl odborných přírodovědných a ochranářských exkursí, mj. i s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o evropsky významnou lokalitu (tato okolnost by měla být zmíněna na nově instalovaných informačních tabulích). 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Doporučuji průběžné ornitologické sledování území, zejména prostoru Dubového rybníka. V rámci managementu nivních luk pak vhodným způsobem sledovat a dokumentovat druhové složení porostů (nejlépe na stálých plochách, aby bylo možné vyhodnotit efektivitu prováděných opatření).


Strana 41


4. Z ÁVĚREČNÉ

ÚDAJE

4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Vyčíslení nákladů je zde pouze velmi orientační, protože v takto rozsáhlém a ochranářsky složitém území je možné proinvestovat vysoké částky, aniž by bylo dosaženo optimálního stavu zastoupených biotopů. Specifikem území je dominantní zastoupení aluviálních luk s velmi vysokou produkcí biomasy, které si vyžadují velmi časté sečení, nemá-li docházet k jejich permanentní degradaci. Pravidelná péče o desítky hektarů luk je pochopitelně značně nákladná a ekonomicky obhájitelná pouze v případě, že bude zajištěn odbyt (tedy následné zhodnocení) sklizené fytomasy. V tomto smyslu je tedy žádoucí, aby údržba území (nivních luk) měla nejenom ochranářskou, ale i tradičně zemědělskou motivaci. Bude-li jediným smyslem kosení udržení předmětu ochrany a posečená hmota skončí jako odpad, pravděpodobně nebude možné zlepšit stav území nad nynější neuspokojivý stav. Tabulka 18: Rozpočet nákladů Druh práce a odhad kvantity

Sazba za jednotku

Jednotka

Náklady za rok

Počet opakování

Náklady za období

Z toho neredukovatelné

Jednorázové a časově omezené zásahy zbudování dvou tůní

1

??

–

výsadba vč. péče o dřeviny (DP 26)

1

205 000,-

–

výřez náletových

dřevin1)

zpracování nového plánu péče

30 000,-

0,5 ha

15 000,-

2

30 000,-

15 000,-

–

–

40 000,-

1

40 000,-

40 000,-

Opakované zásahy sečení relativně zachovalých

4 000,-

55 ha

330 000,-

15

3 300 000,-

2 200 000,-

6 000,-

20 ha

120 000,-

10

1 200 000,-

600 000,-

12 000,-

5 ha

30 000,-

5

300 000,-

60 000,-

likvidace invazních rostlin (mimo pravidelně sečené plochy)

15 000,-

5 ha

75 000,-

5

375 000,-

375 000,-

likvidace invazních rostlin – udržovací zásahy

15 000,-

1 ha

15 000,-

5

75 000,-

75 000,-

–

–

5 000,-

1-2

5 000,-

10 000,-

obnova hraničních tabulí

2 000,-

9 ks

18 000,-

1-2

36 000,-

18 000,-

obnova informačních tabulí

3 000,-

3 ks

9 000,-

1-2

18 000,-

9 000,-

30 000,-

0,-

5 614 000,-

3 402 000,-

sečení silně zpustlých

luk2)

luk3)

ruční sečení podmáčených

ploch4)

obnova pruhového značení

průzkumy Celkem5)

–

–

–

–

1) jednorázový zásah, další udržovací zásahy v rámci pravidelného sečení ploch; 2) střídání jedno- a dvousečného využití, nouzově 1 seč ročně 3) jednosečný režim, nouzově alespoň 1x za 2 roky 4) sečení jednou za dva roky, nouzově jednou za 5 let 5) bez blíže nevyčíslitelných částek za zbudování tůní a případné zpřístupnění pravobřežní části nivy

Důležitá poznámka: Náklady na sečení jsou spočteny na celou plochu rezervace, bez ohledu na to, z jakých prostředků budou nakonec hrazeny. Reálné náklady budou pravděpodobně výrazně nižší, neboť část údržby travních porostů bude probíhat v režii vlastníků, resp. bude kryta z dotačních titulů mimo ochranu přírody. Do přehledu nejsou zahrnuty náklady na údržbu Dubového rybníka, opravu severně ležícího rybníčku a zbudování tůní v nivě. RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 42


4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2004): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha. BERAN L. (2004): Vodní měkkýši přírodní rezervace Meandry Smědé (Severní Čechy). – Ms. [depon. in: Krajský úřad Libereckého kraje, ORVZŽP, Liberec] BURDA J. et al. (1995): Návrh na vyhlášení přírodní rezervace Meandry Smědé. – Ms., Zoogeos Bohemia, Liberec. DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp. FRANCÍRKOVÁ T. (1997): Vegetace a způsoby hospodaření podél toku řeky Smědé. – Ms. [Bak. Pr., depon. in: Biol. Fak. Jihočes. Univ., České Budějovice et ORVZŽP Kraj. Úř. Lib. Kr., Liberec] FRANCÍRKOVÁ T. (1998): Hospodaření na loukách v přírodní rezervaci „Meandry Smědé“. – Ms. [depon. in: ORVZŽP Kraj. Úř. Lib. Kr., Liberec] HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. – Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. JEHLÍK V. (1958): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska a sousedních území. – Sborn. Severočes. Mus., Ser. Hist. Natur., Liberec, 1: 98-127. KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč k úplné květeně České republiky. – Academia, Praha. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M. [eds.], Chráněná území ČR, svazek III. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206. MORÁVKOVÁ K. (2001): Mapování biotopů soustavy Natura 2000 na lokalitě L0006 „Meandry Smědé”. – Ms. [depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha] NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. PETŘÍČEK V. [ed.] et al. (1999): Péče o chráněná území. I. Nelesní společenstva. – Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166. SÝKOROVÁ J. (2001): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska. – Sborn. Severočes. Muzea, Přír. Vědy, Liberec, 22: 33-50. ŠVÁTORA M. (2004): Zpráva o ichtyologickém průzkumu prováděném na území CHKO Jizerské hory v letech 2001-2004. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec et Severočeské museum, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb.


Strana 43


4.3 Seznam mapových listů katastrální mapa (měřítko) 1:1000 číslo mapového listu: Frýdlant 59-34 Státní mapa 1:5000 – odvozená číslo mapového listu: Frýdlant 4-4, 4-5 Základní mapa České republiky 1:10000 číslo mapového listu: 03-12-11

4.4 Seznam používaných zkratek DP – dílčí plocha, LHC – lesní hospodářský celek, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, LVS – lesní vegetační stupeň, OP – ochranné pásmo, PR – přírodní rezervace, SLT – soubor lesních typů, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky jsou obecně známé a nejsou zde proto uvedeny.

4.5 Plán péče zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem říjen 2006 aktualizace listopad 2012 Toto aktualizované znění plánu péče zahrnuje pouze dílčí úpravy textu vyžádané objednatelem. Bylo provedeno zpřesnění parcelního vymezení, včetně vyhotovení nové mapy parcelní situace, dále jsou doplněny nejvýznamnější nové poznatky o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů. V textu je zesílen požadavek na zachování přirozeného charakteru říčního toku (nepřípustnost budování nových vodních děl), v rámci návrhu managementu je prezentován záměr na výsadbu dřevin na dopravně nepřístupné nivní louky při pravém břehu Smědé (dílčí plocha č. 26). Jiné podstatnější zásahy do textu prováděny nebyly. Plně zachováno je i formální členění textu odpovídající tehdejší osnově zpracování plánu péče z r. 2004. Přizpůsobení textu současným zvyklostem (nová Osnova z r. 2009 a Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb.) by si vyžádalo zásadní přepracování plánu péče, které by bylo časově i technicky dosti náročné.


Strana 44


S EZNAM

PŘÍLOH

Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Příloha č. 5: Příloha č. 6: Příloha č. 7: Příloha č. 8: Příloha č. 9: Příloha č. 10:

Orientační mapa ZCHÚ Mapa parcelního vymezení ZCHÚ Parcelní vymezení (výpisy z KN) Snímky lesní porostní mapy Snímek lesní typologické mapy Mapa stupně přirozenosti lesních porostů Rámcová směrnice péče o les Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Vymezení dílčích ploch na nelesních pozemcích (obrázek) Popis dílčích ploch na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich

Příloha č. 11: Příloha č. 12: Příloha č. 13: Příloha č. 14: Příloha č. 15:

Mapa zásahů Botanický popis dílčích ploch Floristický přehled Vývoj území na základě porovnání historických leteckých snímků Protokol o způsobu vypořádání připomínek


Strana 45

Pøíloha è. 1

Orientaèní mapa ZCHÚ

0

100

200

300

400

500

m Meters

1:15000

Pøíloha è. 2

Mapa parcelního vymezení ZCHÚ

228/2 640/3

415/1

286/1

286/3

285

6 4

0

2

0/ 64

/1

/3

288

5

1 4

416/3

287

0 9

1

9

0

5 /1

190/17

1 9 0 /1 /2 8

1

5 0

343/14

2 /1

6

293

193

190/16

416/2 194 101

190/3

192

190/10

190/1

190/20 418/1

190/19

416

/1 186

108

7/

45

7/1

189/1

18

327

57

10

/1

1 8

2

184

183

180/3

188

180/1 1579

187/49

1560/3

18 7

60/8

/2 0

18 7/ 18 21 7/ 18 22 7/ 23

3/1

187/50

187/24

1578/26 187/27 187/26 180/2

1578/15

187/25

179/1

187/53

187/28

178 179/2 177 187/54 187/52 179/3

187/51

158/4 176/2 158/7

1578/16

187/2

176/1

0

50

100

150

200

250

300

Meters

1:5000

Pøíloha è. 2


418/1

190/19

416

/1 186

108

18 7/ 45

7/1

327

189/1

1 8

2

184

183

180/3

180/1 1579

187/49

1560/3

18

1560/8

7/

18 7/ 18 21 7/ 18 22 7/ 23

3/1

197

187/50

187/24

1578/26

1578/15

1560/1

20

187/27 187/26 180/2

187/28

187/25

179/1

187/53

1578/25 178 1560/5

179/2 177 187/54 187/52

1578/24

179/3

1560/6 187/51

1578/23

158/4 176/2 158/7 1578/1

1578/16

187/2

176/1

1578/17

1578/22 1578/18

1578/19

1578/21 158/3 1578/20

7 0

1086

/2

1717

/1 70 19

50

100

161/1

1057/2

1718

0

158/1

1972

1 9

157/1

150

200

250

300

Meters

1:5000

Pøíloha è. 2


1578/21 158/3 1578/20

9 7

1717

158/1

0

1086

/2

1057/2

19 70 /1

1718

157/1 158/2

8/5

15

1808

1725/4

5

8

/6

1739/50

1

156/1

1725/12

1 0

6

0

/1

1788/4 1788/2

1788/3

154/3

155/1

1725/6

154/1

291/1

1725/7

291/2

1085 132/1

1735

0

50

100

150

200

250

300

Meters

161/1

1972

1

1:5000

1734/15

154/2

Příloha č. 3 Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 600326 Andělka parcela dle KN

druh pozemku

1560/3

trvalý travní porost

1560/5


10002

1909

1909 ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká

1560/6


81

1710

1710 Dobrovodský Josef, Loučná 32, Viš-

1560/7


141

2719

2719 Matula Vladimír JUDr., Cihlářská

1560/8


129

8267

8267 Vodáková Anna, Dlouhá tř.

způsob využití

LV

výměra výměra vlastník celkem v ZCHÚ 129 137 137 Vodáková Anna, Dlouhá tř.

1173/101c, Havířov-Podlesí 1024/11a, Praha-Žižkov ňová

669, Liberec VI-Rochlice

1173/101c, Havířov-Podlesí

1578/1 trvalý travní porost 1578/15 trvalý travní porost

202 115667 10002 11142

109975 GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová 11142 ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká


202 10002

8475 6136


202 205

16085 6218

12181 GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová 6218 De Bruyne Karl Wenzel a Kosková

1578/20 trvalý travní porost 1578/21 trvalý travní porost 1578/22 trvalý travní porost

88 202 157

4403 12645 2033

4403 Bečvář Martin, Višňová 160 12645 GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová 158 Šereda Jiří, Svatohavelská 974,

1578/23 trvalý travní porost

81

10407

10407


10002

9215

9215


141

10003

10003


129

7330

7330


160

10615

10615

10002

471

471

10002

455

455

1024/11a, Praha-Žižkov

8475 GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová 6136 ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov

Jana, Hejnice 83, Hejnice

1579


1717

ostatní plocha

1718


10002

2487

2487

1725/4


10002

64615

64615

1725/6 1725/7

trvalý travní porost trvalý travní porost

188 10002

30068 12570

30068 12570


10001 259

3776 44

3776 44

1735 1094 10001 130625 10001 70 10001 59 10001 104 10001 10699 10002 877

1094 130625 70 59 104 8830 877

1735 1739/50 1788/2 1788/3 1788/4 1808 1970/1

vodní plocha vodní plocha vodní plocha vodní plocha vodní plocha ostatní plocha ostatní plocha

ostatní komunikace

zamokřená plocha zamokřená plocha zamokřená plocha zamokřená plocha zamokřená plocha ostatní komunikace neplodná půda

Rychnov nad Kněžnou, 516 01, Šereda Josef, Semechnice 113, 518 01, VAKO - HP, s.r.o., Táborská 1148, Říčany, 251 01 Dobrovodský Josef, Loučná 32, Višňová ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov Matula Vladimír JUDr., Cihlářská 669, Liberec VI-Rochlice Vodáková Anna, Dlouhá tř. 1173/101c, Havířov-Podlesí Krejčí Roman, Školní 367/16, Liberec V-Kristiánov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov Kosková Jana, Hejnice 83, Hejnice ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov Obec Višňová, Višňová 184 Kulhavý Miroslav, Dlouhomostecká 752, Liberec 30-Vratislavice n. N. Obec Višňová, Višňová 184 Obec Višňová, Višňová 184 Obec Višňová, Višňová 184 Obec Višňová, Višňová 184 Obec Višňová, Višňová 184 Obec Višňová, Višňová 184 ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov

parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

1970/2 1972

ostatní plocha vodní plocha

1973/1

vodní plocha

neplodná půda koryto vod. toku přiroz. nebo uprav. koryto vod. toku přiroz. nebo uprav.

LV

výměra výměra vlastník celkem v ZCHÚ 202 86 86 GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová 10001 23537 23537 Obec Višňová, Višňová 184 10001

1511

1511 Obec Višňová, Višňová 184

Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 620491 Boleslav parcela dle KN 327

druh pozemku

způsob využití

ostatní plocha

jiná plocha

LV

výměra výměra vlastník celkem v ZCHÚ 73 3273 3273 ČR, Agentura ochrany přírody a

343/14


73

95789

95789

355/2


73

482

482

415/1

vodní plocha

17

19452

1532

415/3


73

1618

1618

415/4

vodní plocha

koryto vod. toku přiroz. nebo uprav.

17

453

453

416/1

vodní plocha


17

6372

6372

416/2


73

1052

1052

416/3

vodní plocha


17

237

237

418/1

vodní plocha


78

894

894


krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí Royal Route s. r. o., Nerudova 236/41, Praha-Malá Strana

Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 620505 Černousy parcela dle KN

druh pozemku

228/2 285

lesní pozemek trvalý travní porost

286/1 286/3

lesní pozemek vodní plocha

287 288 293 605/2 640/1

lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek ostatní plocha vodní plocha

640/2


způsob využití


ostatní komunikace koryto vod. toku přiroz. nebo uprav.

LV

výměra výměra vlastník celkem v ZCHÚ 10001 1271 1271 Obec Černousy, Černousy 72 92 3841 3841 ČR, Agentura ochrany přírody a 10001 36

2354 493

2354 493

10001 10001 10001 10001 36

68 2739 1485 109 453

68 2739 1485 109 453

92

1618

1618

krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov Obec Černousy, Černousy 72 ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí Obec Černousy, Černousy 72 Obec Černousy, Černousy 72 Obec Černousy, Černousy 72 Obec Černousy, Černousy 72 ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Pra-

Strana 2

parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

vodní plocha


LV

výměra celkem

výměra v ZCHÚ

vlastník ha-Chodov

640/3

36

18832

1592 ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí

Parcelní vymezení PR Meandry Smědé – k. ú. 782572 Předlánce parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

LV

výměra výměra vlastník celkem v ZCHÚ 230 10431 10431 ČR, Agentura ochrany přírody a

132/1


154/1

lesní pozemek

4

6878

6878

154/2

lesní pozemek

69

2528

2528

154/3 155/1

lesní pozemek trvalý travní porost

10001 230

24915 18622

24915 18622

156/1

vodní plocha

230

2331

2331

157/1


230

69776

69776

158/1

lesní pozemek

4

14678

14678

158/2

lesní pozemek

74

16423

16423

158/3 158/4

lesní pozemek lesní pozemek

10001 4

92120 2763

92120 2763

158/5

lesní pozemek

4

3200

3200

158/6

lesní pozemek

4

1138

1138

158/7

lesní pozemek

78

181

181

161/1

ostatní plocha

230

711

711

176/1


230

9558

9558

176/2


10002

602

602

177


10002

3566

3566

178


10002

2484

2484

179/1


230

6102

6102

179/2


10002

7089

7089

179/3


230

347

347

zamokřená plocha

neplodná půda

krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Lesy České republiky. s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový Hradec Králové Dvořáček František. Hornická 1728/7, Český Těšín Obec Višňová, Višňová 184 ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Lesy České republiky. s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový Hradec Králové Kyncl Stanislav, Husova 1194, Frýdlant Obec Višňová, Višňová 184 ČR, Lesy České republiky. s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový Hradec Králové ČR, Lesy České republiky. s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový Hradec Králové ČR, Lesy České republiky. s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový Hradec Králové Lacinová Jarmila, Žitavská 811. Frýdlant; Starý František, Předlánce 73. Višňová; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec VI-Rochlice ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Agentura ochrany přírody a

Strana 3

parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

LV

výměra celkem

výměra v ZCHÚ

180/1


230

74878

74878

180/2


10002

369

369

180/3


231

4881

4881

230

538

538

230

11775

11775

230

1257

1257

182

vodní plocha

zamokřená plocha

183


184

vodní plocha

186


230

6914

6914

187/2


10002

21259

21259

187/20


230

101

101

187/21


230

402

402

187/22


230

300

300

187/23


230

559

559

187/24


230

3034

3034

187/25


230

2738

2738

187/26


230

601

601

187/27


230

80

80

187/28


10002

2021

2021

187/45

vodní plocha

10001

226

226

187/49


230

1999

187/50


230

20146

20146

187/51


230

15401

15401

187/52


10002

2325

2325

187/53


10002

2329

2329

187/54


78

23911

23911

zamokřená plocha


vlastník krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov Stehlíková Kamila, Bělíkova 1295, Frýdlant ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov Obec Višňová, Višňová 184

1999 ČR, Agentura ochrany přírody a

krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov Lacinová Jarmila, Žitavská 811.

Strana 4

parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

LV

výměra celkem

výměra v ZCHÚ

121537

vlastník Frýdlant; Starý František, Předlánce 73, Višňová; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec VI-Rochlice ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov Stehlíková Kamila, Bělíkova 1295, Frýdlant Obec Višňová, Višňová 184

188

vodní plocha

zamokřená plocha

230 121537

189/1

vodní plocha

zamokřená plocha

230

892

892

190/1

vodní plocha

231

232

232

190/2

vodní plocha

10001

639

639

190/3

vodní plocha

koryto vod. toku přiroz. nebo uprav. koryto vod. toku přiroz. nebo uprav. zamokřená plocha

230

3493

190/10


230

14525

14525

190/15

lesní pozemek

4

393

393

190/16


230

1923

1923

190/17 190/18

10001 10001

3459 640

3459 640

190/19

trvalý travní porost vodní plocha koryto vod. toku přiroz. nebo uprav. trvalý travní porost

230

14035


190/20


231

19908

19908

191


230

561

561

192

vodní plocha

zamokřená plocha

230

860

860

193

ostatní plocha

jiná plocha

230

1030

1030

194

vodní plocha

rybník

230

4224

4224

291/1

ostatní plocha

jiná plocha

230

1753

1753

291/2

ostatní plocha

jiná plocha

230

1662

1662

1057/1

ostatní plocha

ostatní komunikace

230

7623

7623

1057/2 1060/1 1085

ostatní plocha ostatní plocha vodní plocha

ostatní komunikace ostatní komunikace koryto vod. toku přiroz. nebo uprav.

10001 10001 87

608 2672 29525

608 2672 3640

1086

vodní plocha

10001

23020

23020

1087/1

vodní plocha

koryto vod. toku přiroz. nebo uprav. koryto vod. toku přiroz. nebo uprav.

10001

7317


krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Lesy České republiky. s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový Hradec Králové ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov Obec Višňová, Višňová 184 Obec Višňová, Višňová 184

krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov Stehlíková Kamila, Bělíkova 1295, Frýdlant ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov Obec Višňová, Višňová 184 Obec Višňová, Višňová 184 ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí Obec Višňová, Višňová 184

7317 Obec Višňová, Višňová 184

Strana 5

Ochranné pásmo Parcelní vymezení ochranného pásma PR Meandry Smědé – k. ú. 782572 Předlánce parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

LV

výměra výměra vlastník celkem v ZCHÚ 1233 363 SJM Jína Jiří a Jínová Vladimíra,

292/1


17

304/4


19

410

304/9


17

79

35

304/10


17

348

207

305/1


78

522

207

305/2

ostatní plocha

78

300

300

neplodná půda

Lesní 2968, Varnsdorf

190 Jiránek František, Mládežnická 613,

Chlumec nad Cidlinou IV; Klapková Božena, nám. K. V. Raise 20, Lázně Bělohrad; Kocmanová Václava, Na Veselce 1013, Úpice; Munzarová Miluška, Dřevěnice 66 SJM Jína Jiří a Jínová Vladimíra, Lesní 2968, Varnsdorf SJM Jína Jiří a Jínová Vladimíra, Lesní 2968, Varnsdorf Lacinová Jarmila, Žitavská 811, Frýdlant; Starý František, Předlánce 73, Višňová; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec 6 Lacinová Jarmila, Žitavská 811, Frýdlant; Starý František, Předlánce 73, Višňová; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec 6

Pozn.: dle zřizovací vyhlášky tvoří ochranné pásmo 6 m pruh od břehové čáry. Její průběh se však nemusí krýt (a zřejmě ani nekryje) s hranicí parcely vodního toku. Výše uvedené výměry vycházejí z předpokladu, že tomu tak je. Parcela č. 309/1, která dle vyhlášky spadá rovněž do ochranného pásma, již leží ± za hranicí 6 m od hranice parcely vodního toku (č. 1085).

Pořadí vlastníků podle výměry zaujatých parcel (bez ochranného pásma) vlastník parcely ha v PR podíl PR ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, Praha-Chodov 54,0392 39,3 % Obec Višňová, Višňová 184 32,5222 23,7 % ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov 15,1921 11,1 % GRAIN a. s., Poustka 97, Višňová 14,3362 10,4 % Kosková Jana, Hejnice 83, Hejnice 3,0068 2,2 % ČR, Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Nový 2,9050 2,1 % Hradec Králové Stehlíková Kamila, Bělíkova 1295, Frýdlant 2,5021 1,8 % Lacinová Jarmila, Žitavská 811, Frýdlant; Starý František, Předlánce 73, Višňo2,4092 1,8 % vá; Střížková Marie, Vlnařská 708/17, Liberec VI-Rochlice Kyncl Stanislav, Husova 1194, Frýdlant 1,6423 1,2 % Vodáková Anna, Dlouhá tř. 1173/101c, Havířov-Podlesí 1,5734 1,1 % ČR, Povodí Labe s. p., Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí 1,4772 1,1 % Matula Vladimír JUDr., Cihlářská 669, Liberec VI-Rochlice 1,2722 0,9 % Dobrovodský Josef, Loučná 32, Višňová 1,2117 0,9 % Krejčí Roman, Školní 367/16, Liberec V-Kristiánov 1,0615 0,8 % Obec Černousy, Černousy 72 0,8026 0,6 % De Bruyne Karl Wenzel a Kosková Jana, Hejnice 83, Hejnice 0,6218 0,5 % Bečvář Martin, Višňová 160 0,4403 0,3 % Dvořáček František, Hornická 1728/7. Český Těšín 0,2528 0,2 % Royal Route s. r. o., Nerudova 236/41, Praha-Malá Strana 0,0894 0,1 % Šereda Jiří, Svatohavelská 974, Rychnov nad Kněžnou, 516 01, Šereda Josef, 0,0158 0,0 % Semechnice 113, 518 01, VAKO - HP, s.r.o., Táborská 1148, Říčany, 251 01 Kulhavý Miroslav, Dlouhomostecká 752, Liberec 30-Vratislavice n. N. 0,0044 0,0 % Celkový součet 137,3782 100,0 %

Strana 6

Příloha č. 4 Snímky lesní porostní mapy A) Lesy obce Višňová

Strana 7

B) Státní lesy (Lesy ČR)

Strana 8

C) Lesy obce Černousy

D) Soukromé lesy – p. Stanislav Kyncl

P o z n á m k a : Do území zasahuje ještě les druhého soukromého vlastníka (p. František Dvořáček), a to v nejjižnější části lesního komplexu nad Smědou (por. sk. 9 B 9d).

Strana 9

Příloha č. 5 Snímek lesní typologické mapy

Strana 10

Strana 11

Příloha č. 7 Rámcové směrnice péče o les podle souborů lesních typů Směrnice č. Kategorie lesa 1

Soubory lesních typů*

les zvláštního určení

3S, 3I, 3O (2L, 3L, 3C)

Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT * základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 3S,3O db 2, lp 3, bk 3 hb 1-2, kl, jv bř, jd 3I (3L) db 3, lp 2, bk 2 hb 2, kl, jv, js bř, ol 2L db 3, ol 2, vr 2 lp 1, js 1, jv 1, hb, jl – A) Porostní typ B) Porostní typ C) Porostní typ smíšený listnatý přírodě blízký (db, lp, bk, hb)

smíšený listnatý druhově pozměněný (ol, bř, os, kl)

smrkový (kulturní)

Základní rozhodnutí Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

160/ fyzický věk

50 / nepřetržitá

90

40

90

40

Hospodářský způsob

Hospodářský způsob

zjemnělý podrostní nebo výběrný

podrostní nebo skupinovitě výběrný

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty dosažení přirozené druhové skladby s vysokým podílem bk a lp, podpora bohaté vertikální struktury s ponecháním části stromů na dožití

postupná přeměna druhové skladby na přirozenou, vytvoření členité vertikální struktury

Způsob obnovy a obnovní postup clonné seče menší intenzity pro podporu silnějšími probírkami podpořit zmlazování cílových dřevin a vytvořit zmlazení cílových dřevin, umělá obnova prostor pro jejich dosadbu, zásahy po 10-20 letech opakovat až jen u výrazně deficitních dřevin; porost k úplnému potlačení stanovištně nevhodných dřevin při úpatí optimálně ponechat samovývoji Péče o nálety, nárosty a kultury dle potřeby ochrana před zvěří

dle potřeby ochrana před zvěří a buření (ožínání)

Výchova porostů probírky menší intenzity ve prospěch dřevin cílové skladby, tj. potlačení zejména pionýrských a kulturních dřevin (sm, bo, md, bř, ol, místy i hb a kl)

intenzivní výchovné zásahy s cílem přeměny druhové skladby – předčasná obnova porostu

Opatření ochrany lesa Provádění nahodilých těžeb jen v nezbytné míře, s maximálním šetřením porostu

standardní postup

Doporučené technologie vyklizování dřeva z porostu koněm nebo lehčí mechanizací (v dopravně zpřístupněných místech), s maximálním šetřením půdy a okolního porostu Poznámka *) SLT dle lesní typologické mapy. Reálná situace charakteristice typologických jednotek příliš neodpovídá: stanovištní potenciál indikuje spíše přechod mezi 2. a 3. lvs a živnější charakter než by odpovídalo uváděným edafickým kategoriím; v případě SLT 3O je i plošně nadhodnocen rozsah hydromorfního ovlivnění půd. Navržené cílové druhové skladby jsou přizpůsobeny lokálním podmínkám.

Strana 12

Příloha č. 8 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (botanický popis porostních skupin viz v příloze č. 12) 1) Obecní lesy Černousy JPRL

výměra

SLT

zast. SLT (%) 2L – 95 3O – 5

RS/ PT 1A

10 G 7

0,40

2L

10 G 8

0,15

3O

3O – 100

1A

10 G 14

0,08

2L

2L – 90 3C –10

dřeviny

věk

DB HB BR OL OL

zast. dřevin 40 40 10 10 100

1A

DB VR

50 50

136

zast. SLT (%) 3S –100

RS/ PT 1A

dřeviny

věk

BK DB

zast. dřevin 60 40

3O – 90 3L – 10 3I –50 3S – 50

1C

SM DB KL LP HB DB OL KL DB DB LP HB BK

80 20 40 20 15 15 10 50 50 30 30 20 20

doporučený zásah

nal.

poznámka

69

LHP: bez zásahu PP: bez zásahu

–

porost různorodého charakteru, zčásti v podmáčeném terénu

72

LHP: bez zásahu PP: bez zásahu LHP: bez zásahu PP: bez zásahu

–

skladba v LHP neodpovídá skutečnosti (= dbl, sm, bř, ol) snížené zakmenění na přechodu do bezlesí

–

st. přir. 3/2

3/3 3/2

2) Obecní lesy Višňová JPRL

SLT

9B1

výměra v ha 0,09

9 B 4c

1,34

3O

9B7

0,31

3I

9 B 9b

0,26

3I

3I –100

1A

9 B 14b

2,55

3I

3S – 50 3I –50

1A

3S

1A

doporučený zásah

nal.

1 LHP: bez zásahu PP: výhledově prořezávka, podpora bk a pestré příměsi dalších stanovištně vhodných dřevin 33 LHP: těžba výchovná PP: probírka na úkor smrku a modřínu 63 LHP: bez zásahu PP: zatím bez zásahu, výhledově snížit podíl klenu a břízy

2-3

83 LHP: bez zásahu PP: bez zásahu 132 LHP: bez zásahu PP: probírky v mladších částech porostu, snížit podíl olše (ve prospěch lp, hb, db), výhledově v jižní části zavést buk

–

2

poznámka

st. přir. 4/1

nerovnoměrně smíšený porost, dole převaha db, nahoře sm i md

5/3-4

3

2-3

3/2-3

stržový reliéf, narušený terén (strže), na jihu eutrofizace, hojná olše

3-4/23 3/1-2

JPRL

SLT

9 B 15b

výměra v ha 3,61

9 B 15c (etáž)

3,41 (0,85)

3S

9 B 9c (etáž)

(2,56)

3S

zast. SLT RS/ dřeviny (%) PT 3O – 95 1A DB 3I – 5 (1C) BK BO KL SM 3O – 70 1A BK 3I – 20 DB 3S – 10 HB BR BK KL HB JS

zast. dřevin 30 25 20 15 10 55 40 5 30 20 20 15 15

věk

věk

doporučený zásah

nal.

poznámka

141 LHP: obnovní těžba cca 1/5 zásoby PP: při úpatí bez těžebních zásahů, prosvětlení smrkové části na severu, podsadba bk, lp, db, obecně přednostně těžit sm, bo, md a chránit bk; pouze jemné clonné (až jedn. výběrné) seče

2

v okrajové severní části smrková kmenovina s příměsí modřínu; dolní část svahu optimálně ponechat samovývoji

148 LHP: vytěžení části břízy PP: probírky v mladších částech porostu ve prospěch bk, db, lp, částečně i hb (v místech 82 jeho menšího zastoupení), netěžit staré bk

2

věkově a druhově značně různorodý porost, v dolní části svahu zbytky smíšené bučiny, výše s mladší výplní, nahoře mladší listnaté směsi, na jihu ve strži převaha klenu; úpatí optimálně ponechat samovývoji

st. přir. 3-5/24

3/2

3) Lesy České republiky, LHC Frýdlant JPRL

SLT

9 B 4a

vým. v ha 0,73

RS/ PT 1C

dřeviny

3I

zast. SLT (%) 3I –100

SM

zast. dřevin 100

9 B 5a

0,16

3I

3I –100

1B

9 B 9a

0,85

3I

3I –100

1A

9 B 14a

0,51

3I

3I – 60 3S – 40

1A

9 B 15a

0,12

3I

3I – 100 (3S)

1A

OL BR DB BR SM KL JS LP OL BK HB DB HB

85 15 60 15 10 10 5 35 25 20 20 60 40

doporučený zásah

nal.

poznámka

33 LHP: výchovná těžba PP: silnější probírka s prosadbou lp, db, bk

1

smrková tyčovina až tenká kmenovina

47 LHP: výchovná těžba PP: probírka ve prospěch lp, hb 83 LHP: bez zásahu PP: probírka na úkor olše a břízy

2

na S strž, por. v horní části přechází do sukcesní olšiny na nelesní půdě dvě části – v severní hb, bř, js, kl, db, v jižní ol, kl, bř, hb

2

st. přir. 5/4 5/4 4/2-3

132 LHP: bez zásahu PP: bez zásahu, popř. slabá probírka ve prospěch lp, db, bk, hb

3

lesní okraj, na jihu přechod do pionýrské olšiny

3/2

141 LHP: bez zásahu PP: bez zásahu, popř. slabá probírka ve prospěch lp, db

3

lesní okraj

3/2

4) Soukromý vlastník – Stanislav Kyncl JPRL

SLT

9 B 4b

výměra v ha 1,22

RS/ PT 1C

dřeviny

3I

zast. SLT (%) 3I –100

SM MD

zast. dřevin 95 5

9 B 5b

0,47

3I

3I –100

1B

OL

100

věk

doporučený zásah

nal.

poznámka

33 LHP: výchovná těžba PP: silnější probírka s podsadbou lp, db, bk

1

smrková tyčovina až tenká kmenovina

47 LHP: výchovná těžba PP: místně prosvětlit, vyřezat bez, podsadit lp, hb, bk, pravidelně ožínat (buřeň!)

1

olšová monokultura bez příměsi, souvislý podrost bezu černého

st. přir. 5/4 5/4

5) Soukromý vlastník – František Dvořáček JPRL 9 B 9d

výměra v ha 0,25

SLT 3S

zast. SLT (%) 3S –100

RS/ PT 1A

dřeviny

zast. dřevin

věk

doporučený zásah LHP: PP: bez zásahů

nal. –

poznámka menší část porostu leží již vně rezervace

st. přir. 4/2-3

Vysvětlivky: JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa výměra – je-li vyjádřena zlomkem, znamená čitatel plochu zaujatou ZCHÚ a jmenovatel celkovou rozlohu porostní skupiny; SLT – převažující SLT dle hospodářské knihy; zast. SLT – přibližný plošný podíl zastoupených SLT dle typologické mapy; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ (viz příloha č. 8); dřeviny, zast. dřevin – údaj v %, dle hospodářské knihy; věk – dle LHP, k datu jeho pořízení, tj. 2002; doporučený zásah – uvedeny jsou nejprve zásahy navržené v platném LHP (decenium 2002-2001), dále pak doporučení plánu péče pro období 2007-2016, pokud je použit výraz „výhledově“, znamená to doporučení na další decenia; naléhavost – týká se pouze zde navrhovaných opatření: zásah 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný; st. přir. – stupeň přirozenosti vyjádřený zlomkem: v čitateli stupeň dle platné metodiky, ve jmenovateli dle staré metodiky, pouze na základě druhové skladby (blíže viz kap. 2.5.1)

Příloha č. 9 Vymezení dílčích ploch na nelesní půdě

Popis dílčích ploch na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich DP číslo výměra (ha) 1 0,14 2 3,33 3 0,48 4 1,03

stručný popis plochy

dlouhodobý cíl péče

drobná tůňka u Předlánců menší pravidelně sečená nivní louka zúžená část louky, značně degradovaná polní cesta – jižní část

zachování současného stavu pravidelné sečení s vyšší intenzitou pravidelné sečení se střední intenzitou podpora alejových stromů, sečení okolních porostů s cílem potlačení nežádoucích rostlin degradující louka, zčásti ještě relativně zachovalá pravidelné sečení se střední intenzitou okolí polní cesty – severní část, vč. vysychající tůňky podpora alejových stromů, sečení okolních porostů s cílem potlačení nežádoucích rostlin okraj zkulturněné louky, pravidelně sečené pravidelné sečení se střední intenzitou, možná extenzivní pastva déle opuštěná, silně ruderalizovaná louka, zčásti pod- pravidelné sečení s nižší až střední intenzitou máčená s cílem potlačení ruderálních druhů, v případě neúspěchu i razantnější kultivační zásah zachovalejší část déle neudržované vlhké louky, výskyt pravidelné sečení se střední intenzitou hodnotnějších bylin mokřadní lado, převážně se zblochanem vodním alespoň občasné sečení, založení větší tůně

5 6

3,07 1,16

7

1,23

8

5,69

9

1,99

10

2,20

11

1,96

12

1,10

13

22,56

14

13,57

15

7,32

déle neudržovaná zamokřená louka v okrajové části nivy, zč. se šířením náletových dřevin

16 17

0,12 17,26

okraj svahových hájů pod železniční tratí rozsáhlá, sporadicky sečená nivní louka

18 19

1,19 3,71

20

8,89

příležitostně sečená nivní louka s nitrofilními druhy nepravidelně zachovaná louka pod hrází Dubového rybníka, relativně zachovalá extenzivně sečená louka, místy dosti degradovaná

degradované mokřadní lado s šířením pionýrských dřevin silně zpustlá louka až ruderální bylinné lado přirozeně meandrující tok Smědé se sukcesními společenstvy v náplavovém reliéfu širšího pobřeží, výrazně nitrofilní vegetace s hojnými invazními druhy nepravidelně sečená a degradující nivní louka

Příloha č. 10 doporučený zásah*

naléh.*

termín

interval

bez zásahů kosit 2-3x ročně kosit 2x ročně úpatí náspu kosit 1x ročně, příležitostná prořezávka náletových dřevin kosit 2x ročně kosit 1-2x ročně, případně dosadit alejové duby a lípy kosit 2x ročně

– 1

– 2-3x r.

2

– V,VII,IX V, VIII VI-VII

1 1

V, VIII VII-IX

2x r. 1-2x r.

1

V, VIII

kosit 1-2x ročně, při nezdaru silněji ruderalizované plochy rekultivovat

1

(V) VIII

1-2x r.

kosit 2x ročně

1

V, VIII

2x r.

2; 3

VII

1-2x za 2r

2

VII

1-2x za 2r

1

V, VIII

2x r.

1

V-VIII

dle potřeby

1

V, VIII

2x r.

1; 3

V-VII

1-2x r.

– 1

– V, VIII

– 2x r.

1 1

V, VIII V,VII,IX

2x r. 2-3x r.

1

V, VIII

2x r.

kosit 1x ročně, minimálně 1x za 2 roky; zbudovat tůni alespoň občasné sečení s výřezem ostružiníků a kosit 1x ročně, minimálně 1x za 2 mladých náletových dřevin roky, redukce náletů sečení se střední intenzitou, dle potřeby i rekul- likvidace invazních rostlin, pravideltivace né sečení nejlépe 2x ročně likvidace všech druhů invazních rostlin, případ- důsledně likvidovat všechny invazní ně výsadba „stabilizačních“ dřevin (db, js, ol, rostliny – opakované zásahy dle postř) třeby pravidelné sečení se střední intenzitou, možná kosit 2x ročně extenzivní pastva pravidelné sečení s nízkou až střední intenzitou, kosit 1-2x ročně; založit tůni založení tůně na síti odvodňovacích příkopů; pouze dílčí redukce náletových dřevin ponechat samovývoji bez zásahů pravidelné sečení se střední intenzitou, možná kosit 2x ročně extenzivní pastva pravidelné sečení se střední až vyšší intenzitou kosit 2x ročně pravidelné sečení se střední až vyšší intenzitou kosit 2-3x ročně pravidelné sečení se střední intenzitou, možná extenzivní pastva

kosit 2x ročně

1x r.

DP číslo výměra (ha) 21 0,37 22

4,37

23

9,05

24

1,56

25

0,48

26

5,13

27

0,50

stručný popis plochy malý rybníček se sníženou hladinou (poškozená hráz, zanesená zdrž) hráz Dubového rybníka rozšířená o vyhrnutý rybniční sediment, mladá olšina a porosty pionýrských dřevin

dlouhodobý cíl péče

udržení stálé vodní hladiny umožňující bohatý rozvoj mělkovodní vegetace a fauny odstranění části sedimentů z dřívějšího odbahňování rybníka, zapěstování kvalitního stromového porostu (db, ol, js, stř) s podporou mohutných jedinců zdrž Dubového rybníka, tč. s rozsáhlými litorálními extenzivní rybochovné využití, zabránění porosty zmenšování vodní plochy v důsledku zazemňování, zachování ± vyrovnaného poměru otevřené hladiny a litorálních porostů různorodé mladší listnaté porosty v úžlabině za Dubo- vytvoření struktury ± zapojeného vysokého lesa vým rybníkem (zč. olšiny) s vyzrálejší druhovou skladbou odpovídající stanovišti nesourodá sukcesní olšina, zč. světlinatá vytvoření struktury ± zapojeného vysokého lesa s vyzrálejší druhovou skladbou odpovídající stanovišti, péče o populaci ďáblíku bahenního zpustlá a ruderalizovaná louka, dlouhodobě nesečená založení druhově pestrého lužního lesa v sušší z důvodu dopravní nepřístupnosti, masivní invaze celí- části nivy, menší část plochy ponechat bez zaků (podzim 2012) lesnění, kombinace dřevin měkkého a tvrdého luhu (např. db 2, stř 2, js 2, ol 1, vr 1, lp 1, hb 1, jv, jl) silně zpustlá rezidua někdejších luk při pravém břehu ponechání samovývoji, případné občasné sečení Smědé, v dopravně uzavřeném prostoru žádoucí, variantně možno zalesnit (cílová skladba viz DP 26)

doporučený zásah*

naléh.*

termín

interval

opravit hráze a mírně zvýšit hladinu

3

–

–

likvidace invazních rostlin, prořezávky náletů (mj. potlačení zmlazení dbč)

1

–

–

odstranění litorálních porostů napuštěním rybníka po zámrzu, v případě nezdaru následným pokosením

2

I-III

1x

aktuálně bez zásahů, později probírky porostů s případnými dosadbami cílových dřevin (ol, db, js, jv, stř) aktuálně bez zásahů, později probírky porostů s případnými dosadbami cílových dřevin (ol, db, js, jv, stř) etapovitá výsadba dřevin do partií s celíky, směs ol, vr, js, stř, db, lp, hb, jl

–

–

–

–

–

–

2

–

–

ponechat samovývoji, optimálně kosit alespoň 1x ročně v co největším plošném rozsahu

2

V-VII

1-2 x r.

*) navržená intenzita sečení je doporučená, pro dosažení optimálního ochranářského stavu území, v případě limitovaných možností je možné frekvenci zásahů snížit až na polovinu (tj. místo dvojího sečení ročně pouze jedna seč, místo jedné seče za rok seč jednou za dva roky atd.), ovšem s tím, že jde o nouzové řešení neposkytující dostatečný ochranářský efekt

Pøíloha è. 11

Mapa zásahù

navrená tùò

ná e vr

na ò

tù y - r bn k

íèe

extenzivní seèení (0,5 a 1x roènì) standardní seèení (1,5 a 2x roènì) moné intenzivní seèení (a 3x roènì) jiné plochy - extenzivní údrba likvidace invazních rostlin management lesa a porostù døevin zalesnìní luk nebo ponechání sukcesi management vodních ploch

0

100

200

300

400

500

Meters m

1:10000

Příloha č. 12

STRUČNÝ BOTANICKÝ POPIS DÍLČÍCH PLOCH DP 1. Drobná tůňka při jižním okraji rezervace, pod cestou k Předláncům. V březích nesouvisle mladší olše, v E2 lok. Sambucus nigra, Euonymus europaea, Humulus lupulus. V litorálu v zadní části nádrže souvisle Phragmites australis, dále ve vodě porůznu Glyceria fluitans, Spirodela polyrhiza, Nymphaea cf. candida (zř. pod sil.), Alisma plantago-aquatica, Sparganium erectum (zř.). MORÁVKOVÁ (2001) uvádí ve vodním sloupci Myriophyllum spicatum a Potamogeton crispus. DP 2. Jedna z mála pravidelně sečených luk v území (v r. 2006 dvě seče). Druhově nicméně nepříliš bohatá, snad v minulosti zkulturněná; mj. s Alopecurus pratensis, Elytrigia repens, Dactylis glomerata, Arrhenatherum elatius, Festuca rubra, Deschampsia cespitosa, Cirsium arvense, Galeopsis sp., Veronica chamaedrys, Ranunculus repens, Cirsium oleraceum, Heracleum sphondylium, Sanguisorba officinalis, Lathyrus pratensis, Aegopodium podagraria. DP 3. Louka v severním pokračování předchozí lokality, avšak méně často sečená, což je patrné již z dřívějších leteckých snímků. Porost nehomogenního složení, dosud s převahou trav – Dactylis glomerata, Alopecurus pratensis, Elytrigia repens (lok. dom.), Festuca rubra (lok. hoj.), Poa trivialis, dále s Urtica dioica, Cirsium arvense (hoj.), Stellaria graminea, Holcus lanatus, Rumex obtusifolius, Arctium sp., Galeopsis sp., Arrhenatherum elatius, Bistorta major, Rumex acetosa, Galium aparine. Při severním okraji nápadně zpustlejší, s Arctium cf. lappa, Urtica dioica, Phalaris arundinacea, Rudbeckia laciniata, Elymus caninus, Solidago canadensis. DP 4. Okolí polní cesty na jihu území. Cesta je nesouvisle, zejména po západní straně, lemována různě širokou linií mladších olší s příměsí dubu letního, břízy, vrby křehké a jasanu, v E2 se Salix cinerea, Sambucus nigra, Euonymus europaea, v jižní části nedávné dosadby dubů. V bylinném patru u cesty Festuca rubra, Agrostis capillaris, na mírně narušovaném cestním povrchu místy zajímavější synantropní druhy, jako je Conyza canadensis, Lactuca serriola či Filago arvensis (vz.). Dále na cestním náspu a pod ním sukcesní společenstva s Carex brizoides, Alopecurus pratensis, Festuca pratensis, Filipendula ulmaria, Phalaris arundinacea, Lysimachia vulgaris, Rudbeckia laciniata (lok. dom.), Solidago canadensis, Urtica dioica, Galeopsis sp., Impatiens parviflora. DP 5. Severní úsek louky mezi polní cestou a meandrujícím tokem Smědé. Extenzivně sečená louka poměrně příznivé fyziognomie. Většinou převažují travní druhy, zejména Alopecurus pratensis (lok. dom.), Poa pratensis s. l. (převážně Poa angustifolia), dále Deschampsia cespitosa, Dactylis glomerata, Festuca rubra, Elytrigia repens, Carex brizoides, ostrůvkovitě se rozšiřuje Phalaris arundinacea. Z bylin jsou ponejvíce zastoupeny Cirsium arvense, Stellaria graminea, Lathyrus pratensis, Sanguisorba officinalis, Veronica chamaedrys, Bistorta major, Galium album, Urtica dioica. Směrem na sever nabývá louka ruderálnějšího vzhledu. DP 6. Okolí polní cesty – severní část. Cesta probíhá po náspu a je nesouvisle lemována dřevinami, zvl. po západní straně – zejména vrbou křehkou a dubem letním (též mladé dosadby), v keřovém patře roste Rosa canina, Euonymus europaea a Sambucus nigra, v E1 místy masivní porosty Rudbeckia laciniata a méně Solidago canadensis. Východně se nachází protáhlá tůňka, se zvodnělou plochou nejvýše 40x8 m. Voda zřejmě bez makrofyt, s výjimkou nesouvislých porostů Scirpus sylvaticus; v zadní části stojí sotva 20 cm v porostu Phalaris arundinacea s příměsí Scirpus sylvaticus a Persicaria hydropiper. V březích roste nesouvisle Salix viminalis (podružně S. fragilis), v E1 Phalaris arundinacea a Juncus effusus. U cesty se –1–

nachází zbytek jakési bažantnice, nyní se využívá již jen přístřešek pro příkrm pernaté zvěře (podobný je i na opačné straně cesty, nad mokřadem). DP 7. Do tohoto prostoru zasahuje dle ortofotomapy z jihu udržovaná kulturní louka (z nejasného značení hranice rezervace v terénu není jisté, zda tato louka do území ještě náleží). Porost byl v době terénního šetření krátce po seči, takže nebylo možné blíže zdokumentovat jeho druhové složení. Zaznamenán byl výskyt mj. těchto druhů: Dactylis glomerata, Alopecurus pratensis, Poa pratensis s. l., Symphytum officinale, Calystegia sepium, Vicia cracca, Cirsium arvense, Elytrigia repens, Lysimachia nummularia, Juncus tenuis, Ranunculus flammula. DP 8. Rozsáhlá, dlouhodobě zanedbaná plocha s vegetací v pokročilém stupni ruderalizace, v různě zamokřeném terénu. Na jihu vlhkomilná společenstva se střídavou dominancí Galeopsis sp. (patrně G. speciosa), Cirsium arvense, C. palustre, Phragmites australis (na JV masově), dále je hojné Arctium cf. lappa, Urtica dioica, Galium aparine, Carex brizoides, Alopecurus pratensis, Poa trivialis, Deschampsia cespitosa, Calamagrostis epigeios, Solidago canadensis. V blízkosti železniční trati jsou rozšířena nitrofilní lada s Galium aparine, Urtica dioica, Cirsium arvense, Poa trivialis, lok. se Solidago canadensis, poté navazují porosty Calamagrostis epigeios. Dále na sever zpustlá nivní louka s masivním rozšířením Calamagrostis epigeios a Solidago canadensis (+ Alopecurus pratensis, Carex brizoides, Festuca rubra, Deschampsia cespitosa, Cirsium arvense, Angelica sylvestris, místy i Filipendula ulmaria, Sanguisorba officinalis aj.), od cesty na V širší rozvolněný pruh odrůstajících bříz. DP 9. Zachovalejší část střídavě vlhké louky, před časem ještě sečené, s roztroušenými hodnotnějšími druhy. V druhové garnituře Carex brizoides (hoj.), Sanguisorba officinalis, Festuca rubra, Poa pratensis, Holcus lanatus, Agrostis capillaris, Veronica chamaedrys, Selinum carvifolia, Alchemilla sp., Bistorta major (lok.), Lathyrus pratensis, Stellaria graminea, Festuca pratensis, Ranunculus acris, Carex nigra (lok. dom.), místy též Betonica officinalis, Geranium palustre, Achillea ptarmica a Potentilla erecta. Lokálně se projevuje expanze Anthriscus sylvestris, popř. Solidago canadensis. Porosty s roztroušenou Betonica officinalis sledují hraniční příkop v délce několika stovek metrů. DP 10. Výrazněji podmáčený terén při náspu polní cesty porůstá společenstvo s dominantní Glyceria maxima, místy i s Calamagrostis canescens, dále s Lysimachia vulgaris, Carex acuta, Lythrum salicaria, Rumex aquaticus, Cirsium palustre, Symphytum officinale, Carex vesicaria, nehojně i Peucedanum palustre. DP 11. Pokročilé degradační stádium zamokřené louky s místní expanzí pionýrských dřevin a pasekových druhů. Západní okraj plochy tvoří zapojená linie odrostlejších osik s příměsí břízy, v podrostu s Carex brizoides a Phragmites australis. V podobném porostu na severu území dominuje olše, příměs tvoří bříza a osika, mladí jedinci těchto dřevin řídce vstupují i do vlastního prostoru. Otevřený terén od západu: nejprve dominance Carex brizoides (+Cirsium palustre, Calamagrostis canescens, Equisetum sylvaticum a Lysimachia vulgaris), posléze převládá Calamagrostis canescens s příměsí Cirsium palustre, Lysimachia vulgaris, Galium uliginosum, Selinum carvifolia, Angelica sylvestris, Symphytum officinale, Rumex aquaticus, Lythrum salicaria. Z krajů expanduje Rubus cf. nessensis. Na východě převládá Calamagrostis canescens, od jihu zasahuje Glyceria maxima, na severu porost spíše pasekové fyziognomie. Pod cestou Salix pentandra, mladé duby a lípy. DP 12. Při uměle zahloubeném potoce se nacházejí ruderální lada, s místně dominantní Rudbeckia laciniata a s hojnou Solidago canadensis, dále s Phalaris arundinacea, Alopecurus pratensis, Aegopodium podagraria a Carex brizoides. DP 13. Smědá a pobřežní biotopy. Velmi rozsáhlá, složitě diferencovaná a nepřehledná plocha, botanicky nicméně nepříliš zajímavá. Zajímavější je reliéf, který je recentně utvářen erozně-akumulačními procesy vodního toku. Plocha zahrnuje aktivní řečiště s ± otevřenými –2–

náplavovými (štěrkovými až hlinitými) lavicemi i vyšší členitý reliéf v různém stupni vegetační sukcese. Vzhledem k tomu, že celý prostor není již po desetiletí hospodářsky ovlivňován, výrazně se rozšířily dřeviny a v jejich podrostu bylinná, popř. trávobylinná vegetace výrazně nitrofilního rázu. Nerovnoměrně zapojené stromové patro tvoří především vrba křehká, v příměsi vystupuje bříza, olše, méně osika, ve stabilizovaných úsecích zřídka i dub, popř. jasan. Časté jsou keřové vrby – Salix cinerea, S. triandra (zasahuje do stromového patra), S. purpurea, dále bez černý, krušina, brslen a střemcha. Bylinné patro ve vyšším, jen příležitostně zaplavovaném terénu tvoří zejména Urtica dioica, Phalaris arundinacea, Aegopodium podagraria, Galium aparine, Lamium maculatum, Stellaria nemorum, Myosoton aquaticum, Poa trivialis, Elymus caninus, Calystegia sepium, Humulus lupulus, Carex brizoides, Alopecurus pratensis, Festuca gigantea, v periodicky vysýchajících sníženinách se hojně drží např. Cardamine amara a Myosotis palustris agg. Velmi časté jsou v okolí meandrů neofyty, které místy vytvářejí dosti rozsáhlé porosty (zejména Rudbeckia laciniata a Solidago canadensis, méně často Helianthus tuberosus, Solidago gigantea, Impatiens glandulifera a Aster sp.). V nižším přeplavovaném stupni převládá Phalaris arundinacea ve společenstvu blízkém as. Petasito-Phalaridetum arundinaceae, s doprovodem výše uvedených nitrofilních druhů, charakteristickým druhem mladých náplavových půd je Persicaria hydropiper. Vlastní tok je bez vodních makrofyt, jen velmi řídce roste na kamenech Fontinalis antipyretica a vcelku vzácně Callitriche hamulata, popř. Batrachium aquatile. Je však pravděpodobné, že v některých letech může být květena vodního toku bohatší. DP 14. V současnosti značně zanedbaná nivní louka proměnlivé kvality. Střídají se úseky víceméně travnaté s úseky převážně bylinnými, nitrofilními. Jako dominanta se uplatňuje zejména Elytrigia repens, hojnými druhy jsou dále Festuca rubra, Alopecurus pratensis, Poa angustifolia, Phleum pratense, v bylinných úsecích je hojná Urtica dioica a Cirsium arvense. Z dalších druhů se s různou frekvencí uplatňují Aegopodium podagraria, Cirsium palustre, Deschampsia cespitosa, Galeopsis sp., Galium aparine, Holcus lanatus, Lamium maculatum, Lathyrus pratensis, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia vulgaris, Poa palustris, Poa pratensis, Rumex obtusifolius, Sanguisorba officinalis, Scrophularia nodosa, Stellaria graminea, Symphytum officinale, Carex brizoides, Carex vulpina (roztr.). Na severovýchodě je na značné ploše rozšířen ruderální porost s Urtica dioica, Cirsium arvense a Phalaris arundinacea, dále na sever navazují vlhčí partie s hojnou Carex brizoides a místy i Phalaris arundinacea + Alopecurus pratensis, Cirsium arvense, Cirsium palustre, Festuca rubra, Galeopsis sp., Galium uliginosum, Holcus lanatus, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Ranunculus auricomus, Sanguisorba officinalis, Symphytum officinale aj. DP 15. Tento prostor zaujímají mokřadní lada, na nichž zčásti dominuje Phalaris arundinacea (s doprovodem Carex brizoides, Lythrum salicaria, Galeopsis sp. aj.), zčásti Carex cf. gracilis a Carex brizoides s příměsí Lysimachia vulgaris a Cirsium arvense. Na SZ roste hojně Tanacetum vulgare. Plocha je rozčleněna řadou souběžných odvodňovacích příkopů. Na SZ protéká pod tratí Saňský potok, doprovázený značně nesouvislým porostem různě starých olší a vrb křehkých. V bylinném patře tu roste mj. Phalaris arundinacea, Galium aparine, Urtica dioica, Carex brizoides, Lysimachia vulgaris, místy i Rudbeckia laciniata, rozsáhlé jsou porosty Solidago canadensis, popř. S. gigantea. Jihozápadní část plochy je bez příkopů, s mírně vlhkou loukou nerovnoměrně zarůstající keřovými vrbami, zejména Salix cinerea (vzácněji S. aurita). Na druhové garnituře se podílí Alopecurus pratensis, Carex brizoides, Urtica dioica, Cirsium arvense, postupně (k SV) Elytrigia repens, Calamagrostis canescens, C. epigeios, Phalaris arundinacea, Lysimachia vulgaris, dále již zachovalejší mokřadní lada s Phalaris arundinacea, Lysimachia vulgaris, Calamagrostis canescens, Carex acuta (ostrůvkovitě), Rumex aquaticus (roztr.), Lycopus europaeus aj.

–3–

DP 16. V úzkém a velmi členitém prostoru mezi železniční tratí a tokem Smědé se nachází fragment listnatého háje (není zřejmé, nakolik tato plocha ještě zasahuje do území PR). Při trati rostou starší lípy, habry, duby, údajně též jilm vaz, v podrostu je místy přítomna líska, bylinné patro zde tvoří Aegopodium podagraria, Poa nemoralis, Stellaria holostea, Carex brizoides, Melica nutans. V širším vyvýšeném prostoru je již lépe vyvinuté hájové společenstvo s vyzrálejším bylinným patrem, na němž se účastní mj. Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Solidago virgaurea, Hieracium sabaudum, Convallaria majalis, Anemone nemorosa, Galeobdolon luteum, Polygonatum multiflorum, Phyteuma spicatum, Silene dioica. Složení tohoto porostu přibližuje fytocenologický snímek: Plocha snímku: 30x15 m po vrstevnici, expozice/svažitost: SE/50°, poloha dle GPS: N 50° 59' 43.27", E 15° 01' 50.20"; 21. 6. 2006. E3 – pokryvnost 85 %, výška do 26 m, 4 druhy: Tilia cordata 4, Quercus robur 2b, Carpinus betulus 2a, Acer platanoides 2a (jediný strom); E2 – pokryvnost 10 %, 1 druh: Tilia cordata 2a; E1 – pokryvnost 80 %, 24 druhy: Poa nemoralis 4, Carex brizoides 3 (zasahuje od úpatí), Convallaria majalis 3, Stellaria holostea 2a, Luzula luzuloides 2m, Anemone nemorosa 1, Avenella flexuosa 1, Calamagrostis arundinacea 1, Galeobdolon luteum 1, Polygonatum multiflorum 1, Acer platanoides +, Aegopodium podagraria +, Carpinus betulus +, Galeopsis cf. pubescens +, Galium aparine +, Hieracium sabaudum +, Impatiens parviflora +, Phyteuma spicatum +, Dryopteris filix-mas r, Silene dioica r, Quercus robur r, Rubus fruticosus agg. r, Scrophularia nodosa r, Solidago virgaurea r (okrajově Asarum europaeum); E0 – pokryvnost 10 %, více druhů, nehodnoceno.

Kvalitní lesní porosty se nacházejí i západně od trati, tj. již mimo území rezervace. DP 17. Jedná se o velmi rozlehlou louku při pravém břehu Smědé. Porost je dosti degradovaný, neboť je jen velmi nepravidelně sečen (na podzim t. r. byl posečen, nejméně rok předtím zřejmě nikoliv). Druhové složení porostu je nejednotné, jako dominanty se uplatňují střídavě Carex brizoides (nejčastěji), Holcus lanatus, Alopecurus pratensis, Festuca rubra, popř. Deschampsia cespitosa, z bylin se výrazněji prosazuje Cirsium arvense. Dílčí úseky porostu charakterizují následující druhové kombinace: (a) porost s převažující Carex brizoides v sv. části plochy, hojnou příměs tvoří Cirsium arvense, Galium album, Holcus lanatus, Rumex acetosa, místy Ranunculus repens, s menší pokryvností vystupují mj. Deschampsia cespitosa, Lathyrus pratensis, Veronica chamaedrys, Alopecurus pratensis, Bistorta major, Campanula patula, Aegopodium podagraria, Lamium maculatum, Urtica dioica, lok. též Tanacetum vulgare, Rumex obtusifolius, nehojně se vyskytují polykormony Rorippa austriaca; (b) Travnatější fáze s dom. Holcus lanatus a Festuca rubra – hojně Alopecurus pratensis, doprovodně Galium album, Agrostis capillaris, Stellaria graminea, Veronica chamaedrys, Aegopodium podagraria, Lathyrus pratensis aj.; (c) poněkud eutrofnější typ s dom. Carex brizoides, popř. Alopecurus pratensis v západní části plochy: často Holcus lanatus, místy hoj. Cirsium arvense, dále Dactylis glomerata, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Glechoma hederacea, Lathyrus pratensis, Linaria vulgaris, Lychnis flos-cuculi, Poa angustifolia, Stellaria graminea, Urtica dioica. Při jv. okraji plochy se v lesním klínu nachází ruderalizovaná mokřina se Scirpus sylvaticus, Lysimachia vulgaris, Carex brizoides, Calamagrostis canescens, Urtica dioica, Phalaris arundinacea. DP 18. Jedná se o menší luční enklávu obklopenou ze všech stran stromovými (převážně vrbovými) kulisami. Porost je v posledních letech jen nepravidelně sečený, podobně jako předchozí dílčí plocha. Na podzim r. 2006 byl ovšem již posečený. Na druhové garnituře se různou měrou podílí Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Poa trivialis, Carex brizoides (lok. hoj.), Phalaris arundinacea, Cirsium arvense (hoj.), Aegopodium podagraria, Rumex

–4–

obtusifolius, Stellaria graminea, Veronica chamaedrys, Vicia cracca, Cirsium oleraceum, lok. přistupuje i Rumex crispus, Rumex conglomeratus a Solidago gigantea. DP 19. Rozsáhlá louka pod hrází Dubového rybníka. Plocha je dosti zanedbaná, v posledních letech ale však alespoň příležitostně sečená. Celkově převažuje Alopecurus pratensis, místy je dominantní Carex brizoides, z dalších druhů se uplatňuje Dactylis glomerata, Festuca rubra, Agrostis stolonifera, Holcus lanatus, Phalaris arundinacea (lok.), Urtica dioica, Cirsium arvense, Ranunculus repens, Lathyrus pratensis, Bistorta major (roztr.), Lychnis flos-cuculi (roztr.), Stellaria graminea, Anemone nemorosa, Sanguisorba officinalis, Cirsium palustre, Ranunculus auricomus, Rumex acetosa, Filipendula ulmaria, Galium palustre, Rorippa austriaca (roztr. polykormony). Květnatější (zachovalejší) úseky jsou poblíž hráze, resp. v lemu rákosiny, která vyplňuje klín mladých olšin pod hrází. Na jihozápadě již Carex brizoides ± chybí, v druhové skladbě převažují druhy Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Elytrigia repens, Phalaris arundinacea, Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Cirsium arvense, Rorippa austriaca. V sv. části plochy se nachází dočasná deponie zemin pro opravu hráze rybníka. Rozsáhlý terasovaný reliéf byl v době šetření bez zapojené vegetace, jen místy expandovalo Cirsium arvense a Armoracia rusticana. Na navážkovém valu, jehož svahy byly překryty geotextilií se konsolidovalo pionýrské společenstvo s Galeopsis sp., Persicaria sp. (vč. P. lapathifolia subsp. brittingeri), Cerastium holosteoides aj., pokročilejší sukcesní stádium tvoří poblíž řeky Alopecurus pratensis s Urtica dioica, Aegopodium podagraria a Lathyrus pratensis. DP 20. Rozlehlá louka v nejsevernější části území, mezi tratí a levým břehem Smědé. Občasně sečený porost je proměnlivého složení, celkově převažují ochuzené typy psárkových luk, na velké části plochy převažuje Phalaris arundinacea, častou dominantou je i Carex brizoides. Zachovalejší typ louky se vyznačuje převahou Alopecurus pratensis, v méně eutrofních polohách i Festuca rubra, dále se na druhové garnituře podílí Agrostis capillaris, Dactylis glomerata, Lathyrus pratensis, Sanguisorba officinalis, Holcus lanatus, Hypericum maculatum, Elytrigia repens, Vicia cracca, Poa pratensis, Urtica dioica, Cirsium palustre, Stellaria graminea, Bistorta major (roztr.). V úsecích s dominantní Phalaris arundinacea je hojné Cirsium arvense a Urtica dioica, k nim pak přistupuje Alopecurus pratensis, Artemisia vulgaris, Tanacetum vulgare, Lamium maculatum. Poblíže trati jsou místy rozšířeny bylinné fáze s Rorippa austriaca + Elytrigia repens, Alopecurus pratensis, Phalaris arundinacea, Rumex obtusifolius, Urtica dioica, Cirsium palustre. V partiích s převažující Carex brizoides roste hojně Alopecurus pratensis, Ranunculus repens, Urtica dioica, Holcus lanatus, Cirsium arvense, Lathyrus pratensis, místy i Rorippa austriaca a Phalaris arundinacea, doprovodně Bistorta major, Persicaria amphibia, Sanguisorba officinalis aj. Louka byla pokosena koncem léta v r. 2005 i 2006. Pod tratí se v místě přechodu někdejší polní cesty nachází drobné návrší s hloučkem odrostlých dubů (a jednou břízou). Při sv. úpatí pak navazuje skupinka vzrostlých vrb s příměsí střemchy a lípy, v podrostu s Urtica dioica, Poa trivialis, lok. Glyceria fluitans, Reynoutria x bohemica, Solidago gigantea. DP 21. Menší obtočný rybníček, zpola vypuštěný, jen se zbytkovou hladinou. Většinu zdrže vyplňuje porost Phragmites australis (rozsáhle v zadní části a též při hrázi), menší měrou je rozšířena Typha latifolia (v přední části). Okrajově, zejména při levém břehu dominuje Glyceria fluitans s doprovodem Alopecurus aequalis (hoj.), Lycopus europaeus, Galium palustre s. l., Lysimachia vulgaris, Myosotis nemorosa a Veronica beccabunga, v pobřeží roste mj. Peucedanum palustre, Solanum dulcamara a Scirpus sylvaticus. Pravý břeh nesouvisle porůstá Salix cinerea. Rozlehlou rákosinu tvoří dominantní Phragmites australis s příměsí Urtica dioica, Impatiens noli-tangere, Lysimachia vulgaris, Solanum dulcamara, Peucedanum pa-

–5–

lustre (roztr.), místy s hojným Phalaris arundinacea a Calamagrostis canescens, dále roztroušeně roste Galium elongatum, Scutellaria galericulata a Myosotis nemorosa. Levý břeh rybníčku tvoří hrázka s rozvolněným porostem mladší olše s příměsí dubu, v E2 se smrkem, krušinou, bukem aj. Na bylinném patru se podílí Carex brizoides (hoj.), Vaccinium myrtillus, Maianthemum bifolium, Equisetum sylvaticum, Hieracium sabaudum, Luzula luzuloides, Stellaria holostea, při hrázi dále roste Convallaria majalis. Pod vlastní hrází rybníčku (tj. při jeho západní straně) se nachází nesouvislý mladý porost osiky, podružně s břízou a dubem. Bylinné patro zde tvoří Phragmites australis, Carex brizoides, Anemone nemorosa, Equisetum sylvaticum, Stellaria holostea aj. V přítokové části rybníčku, již mimo hranice rezervace, rákosina volně přechází do mladé olšiny, v zapojenějším porostu výše převládá Urtica dioica a Carex brizoides, dále zde roste Galeobdolon sp., Chrysosplenium oppositifolium, Cardamine amara, Stellaria holostea, Scirpus sylvaticus, Athyrium filix-femina, Veronica beccabunga aj. DP 22. Hráz Dubového rybníka a její okolí. Severní předpolí hráze zaujímá disturbovaná plocha s různorodou, částečně ruderální vegetaci, místy s dom. Carex brizoides, dále s Urtica dioica, Phalaris arundinacea, směrem k navážkám rybničního sedimentu jsou rozšířeny pionýrské porosty poněkud inklinující ke tř. Isoëto-Nanojuncetea, mj. s Rorippa palustris, Filaginella uliginosa, Persicaria maculosa, Impatiens parviflora, Ranunculus flammula, Callitriche sp., Juncus bufonius. Na vlastní navážce převažuje Impatiens noli-tangere a Persicaria lapathifolia, dále tu roste mj. Rumex maritimus, Galeopsis sp. aj. Mladý navážkový reliéf pokračuje na již dříve popsanou DP 15. Pod hrází rybníka se dále nachází světlina s nitrofilní rákosinou (Phragmites australis, Urtica dioica). Při úpatí hráze je vyvinuta poměrně souvislá mladší i odrostlejší olšina s příměsí břízy, v E2 se Sambucus nigra a Corylus avellana. V bylinném patře roste mj. Urtica dioica, Galium aparine, Aegopodium podagraria, Impatiens parviflora, Carex brizoides, Galeobdolon sp., Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Stellaria holostea. V podmáčených úsecích je podrost hodnotnější, roste tu mj. Calla palustris, Caltha palustris, Iris pseudacorus, Veronica beccabunga, Lycopus europaeus, Carex elongata (zř.). Součástí olšiny je i dosti velká protažená tůňka, kromě drobných porostů Callitriche hamulata zřejmě bez vodních makrofyt. Široká koruna hráze je travnatá, s nezpevněnou cestou, s linií starých a odumírajících dubů letních a dubů červených, mezi nimi a kolem nich pak mladší výplň dubů, bříz, osik a olší. Při okraji cesty roste mj. Carex brizoides (hoj.) a Stellaria holostea. Směrem ke zdrži se nachází poměrně široký pruh mladých bříz s příměsí olše a osiky, v E2 často se Sambucus nigra. Na bylinném patře se účastní zejména Carex brizoides, dále Rubus idaeus, Galeopsis sp., Impatiens parviflora aj. Při jižním okraji rybníka se nachází nedávno vybudovaná tůňka, která je příkopem propojena s hladinou rybníka. Tato mělká vodní plocha ve skutečnosti tvoří okraj původní zdrže, k jehož oddělení došlo v minulosti při vyhrnutí rybničního sedimentu. Tůňka měla v době terénního šetření dosud mladý antropogenní reliéf s nezralou vegetací: v březích rostla hojně Impatiens parviflora a menší měrou I. noli-tangere. Většina vodní plochy měla hloubku jen do 20 cm. V říjnu již značnou část hladiny porůstala Callitriche sp. DP 23 – zdrž Dubového rybníka. V době letního šetření zaujímala otevřená vodní hladina jen menší část zdrže, neboť rybník byl v posledních letech z důvodu rekonstrukce povypuštěn a v jeho litorálu se značně rozmohla různá mělkovodní rostlinná společenstva. V severní a střední části zdrže převládá Typha latifolia, spíše při východním břehu rybníka roste Phragmites australis, blíže břehu pak navazují porosty Calamagrostis canescens, místy hojné v rákosinách je tu i Peucedanum palustre. V blízkosti hráze roste nehojně ještě Sparganium erectum, na jednom místě vzácně Schoenoplectus lacustris, při okraji otevřené hladiny roz–6–

troušeně roste též Potamogeton natans a Alisma plantago-aquatica. Petříkem uváděný výskyt druhů Potamogeton obtusifolius a Zannichellia palustris, popř. dalších, se nepodařilo prokázat. Na vodě vzplývá Lemna minor a Spirodela polyrhiza. Zajímavější je jižní část litorálu, kde se v mělké vodě zkonsolidovala druhově bohatá společenstva proměnlivého složení. Střídavě zde dominuje Carex rostrata a Juncus effusus, místy hojná je Carex pseudocyperus a Glyceria maxima, ve výrazněji zvodnělých úsecích nabývá převahy Typha latifolia a Phragmites australis. Z dalších druhů tu roste Scutellaria galericulata, Calamagrostis canescens, Galium palustre, Lycopus europaeus, Carex vesicaria, Callitriche palustris s. l., Lemna minor, Myosotis nemorosa, Eleocharis palustris, Scirpus sylvaticus, Utricularia australis (lok. hoj.), Athyrium filix-femina, Rumex aquaticus, Lycopus europaeus, Calamagrostis epigeios, hojné je zmlazení olše, břízy a osiky, početně je zastoupena játrovka Riccia fluitans. Na podzim byl rybník vypuštěn, na obnaženém dně se rychle uchycovala Elatine triandra, Callitriche sp. a Eleocharis acicularis, sporadicky i Oenanthe aquatica aff. DP 24 – východní pobřeží Dubového rybníka. Vodní hladinu zde souvisle překrývá litorální rákosina, místy s pestřejším druhovým složením. Celkově dominuje Phragmites australis, místy přistupuje Calamagrostis canescens a Glyceria maxima, řidčeji Typha latifolia. Příměs v pobřežní zóně střídavě tvoří Solanum dulcamara, Lythrum salicaria, Lysimachia vulgaris, Peucedanum palustre, Scutellaria galericulata, Athyrium filix-femina. Pravý (východní) břeh tvoří úpatí zalesněného svahu, na dvou místech se však rozšiřuje do rovinatějšího terénu. Menší sníženina se nachází na severu, při zaústění potoka do rybníku, Zde je vyvinut pěkný fragment háje s habrem, lípou a dubem, v E1 s Galeobdolon sp., Carex brizoides, Oxalis acetosella a jistě i dalšími druhy (tato lokalita byla navštívena až na konci vegetační sezóny). Dále pobřeží rybníka tvoří široký pruh navážek, na nichž se vytvořil pionýrský porost s převahou břízy a s poměrně banální podrostovou květenou. Druhá sníženina je rozsáhlejší a přechází do široké svahové úžlabiny v lesním komplexu. Vegetačně je plocha nejednotná. Nejnižší stupeň reliéfu, poblíž litorální rákosiny zaujímá mladší olšina s příměsí břízy, postupně i mléče, klenu a dubu, v E2 zřídka s krušinou. V bylinném patře nejprve dominuje Phragmites australis (+ Solanum dulcamara, Athyrium filix-femina, Dryopteris carthusiana, Peucedanum palustre, Lythrum salicaria, Lycopus europaeus), dále od břehu rákos ustupuje, jeho místo zaujímá Carex remota, Glyceria fluitans, Phalaris arundinacea, Carex brizoides, později Phalaris arundinacea (dom.), Carex brizoides, Rubus fruticosus agg., Galeobdolon sp. Ve výše položené části sníženiny je již terén nepříliš zamokřený, porost je značně nesourodý, se světlinami, s hojným, patrně kulturním klenem (dále s břízou, dubem a olší), v E1 mj. s Carex brizoides, Urtica dioica, Rubus idaeus, Oxalis acetosella, Galeobdolon sp., vz. i Polygonatum multiflorum. V jižní části pravého břehu rybníka pokračuje vyhrnutý pruh rybničních sedimentů s pionýrským porostem břízy, přimíšeně s osikou, klenem a olší, v E1 s Carex brizoides, Rubus sp., Urtica dioica, Galium aparine, Oxalis acetosella, Glyceria maxima aj. DP 25. Sníženinu při jižním okraji Dubového rybníka (původně součást zdrže) zaujímá mladší, nerovnoměrně zapojená olšina, okrajově s břízou, osikou a dubem letním. Bylinné patro je značně ochuzené: převažuje Carex brizoides a Urtica dioica, z dalších druhů je přítomno zejména Frangula alnus, Galeopsis sp., Galium aparine, Impatiens noli-tangere, Phalaris arundinacea, Phragmites australis (lok.), Stellaria nemorum. Na SV se nachází podmáčená světlina s rozložitým keřem Salix aurita, v E1 s Phragmites australis (lok. dom.), Calamagrostis canescens (lok. dom.), Rubus idaeus, Juncus effusus, Carex acuta, Urtica dioica, Peucedanum palustre (v rákosině). Při zrašelinělém úpatí svahu roztroušeně roste Viola palustris. V této dílčí ploše, resp. na jejím rozhraní s DP 23 se nachází i lokalita Calla palustris, která unikla mé pozornosti. Přitom jde o původně bohatší a zřejmě původnější populaci než je

–7–

ta pod hrází rybníka. Porost ďáblíku v jižní části litorálu byl však v poslední době značně oslaben poklesem hladiny v rybníce (Vonička – ústní sděl.), po rekonstrukci hráze a plném napuštění lze očekávat jeho regeneraci. DP 26. Dlouhodobě opuštěná a značně degradovaná louka při pravém břehu Smědé. Porost různorodého složení, místy ještě s travnatějšími partiemi s dozvuky lučních bylin, celkově však silný rozmach invazních a expanzivních druhů, zejména Aegopodium podagraria, Solidago canadensis, Rubus idaeus a Carex brizoides, místy i Tanacetum vulgare. Podstatnou část plochy zaujímá porost s vůdčí Carex brizoides, dále s Alopecurus pratensis, Galium album, Cirsium arvense, Urtica dioica, Stellaria graminea aj. Na velké ploše dominuje Aegopodium podagraria s Alopecurus pratensis a s doprovodem Anthriscus sylvestris, Phalaris arundinacea, Solidago canadensis, S. gigantea, lok. Tanacetum vulgare a Verbascum nigrum. Při úpatí je vyvinut široký pruh nitrofilních bylin – Urtica dioica, Aegopodium podagraria, Phalaris arundinacea, Solidago canadensis, S. gigantea, Calystegia sepium, Carex brizoides, Lamium maculatum, Cirsium oleraceum, Poa trivialis, Impatiens noli-tangere. Situace na podzim 2012: na většině plochy louky již roste s vysokou pokryvností Solidago canadensis a S. gigantea, místy i v ± souvislých porostech. V okrajových partiích silná expanze Urtica dioica, souvislejší travnatá plocha je pouze ve sníženině při úpatí svahu (dom. Phalaris arundinacea), ve vyšším terénním stupni jde pouze o menší plošky mezi invazí celíků. Plocha tak nyní již nemá charakter louky. DP 27. V tomto nevelkém prostoru se nachází dlouhodobě zanedbaný fragment víceméně přirozené (tj. pravděpodobně nezkulturněné) nivní louky. Jako dominanty se střídavě uplatňují Carex brizoides, Alopecurus pratensis a Aegopodium podagraria (na většině plochy dominuje), doprovod tvoří Deschampsia cespitosa, Urtica dioica, Elytrigia repens, Galium album, Solidago canadensis (roztr.), Calystegia sepium, Galium aparine, Phalaris arundinacea.

Dílčí plochy na lesní půdě Popisy lesních porostů (evidovaných porostních skupin) jsou řazeny nikoliv alfanumericky, ale podle jejich přibližného lokalizace na ose sever-jih. Por. sk. 10 G 14 a bezlesí 109. Jedná se o dolní okraj svahového porostu pod cestou při okraji nivy. Zasahuje sem skupinka vzrostlých dubů letních s příměsí lípy, olše, břízy a mladého habru. Od břehu Smědé pak přistupuje vrba křehká. Bylinný podrost zahrnuje i nitrofilní druhy a podílí se na něm mj. Aegopodium podagraria, Carex brizoides, Stellaria holostea, Impatiens parviflora, Poa nemoralis, Silene dioica, směrem k vodě přibývá Phalaris arundinacea, Poa trivialis a Rudbeckia laciniata, nehojně se vyskytuje i Solidago gigantea a Reynoutria japonica. Por. sk. 10 G 7 a bezlesí 103. Bezlesí na severu porůstají nesouvislé shluky vrb křehkých s nitrofilním podrostem: Urtica dioica (dom.), Phalaris arundinacea, Galium aparine, Stellaria nemorum, Poa trivialis; podobné složení má i bylinné patro v otevřených úsecích (též s Impatiens parviflora a Galeopsis sp. Dále na jih plochu při cestě porůstá drobná mladší olšina, v E1 s Carex brizoides, Impatiens parviflora, Stellaria nemorum, Impatiens noli-tangere, podružně Urtica dioica, Solidago gigantea, Elymus caninus, Lamium maculatum. Lesík ve svahu pod cestou je etážovitý, se starými stromy, zejména s duby letními, dále s lípou, břízou, mladým habrem, vzrostlým modřínem, smrkem, vtroušeně s třešní. V keřové úrovni je přítomna lípa s habrem. Na bylinném patře se podílí Carex brizoides, Poa nemoralis, Quercus robur, Impatiens parviflora, Vaccinium myrtillus, Hieracium sabaudum, Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Galeobdolon sp., Rubus idaeus, Calamagrostis arundinacea (lok.). Níže na náplavové lavici roste mladá střemcha s olší, v podrostu s Galeobdolon sp., –8–

Impatiens parviflora, Stellaria nemorum, Aegopodium podagraria, Carex brizoides, při potoce Athyrium filix-femina. Jižní část plochy zaujímá porost dubu červeného, dubu letního a osiky, v podrostu (E2) s lípou, osikou a střemchou. Bylinnému patru vévodí Carex brizoides, v jarním aspektu je hojná Anemone nemorosa, dalšími druhy jsou Quercus robur, Galeobdolon sp., Aegopodium podagraria, Stellaria holostea, Melica nutans, Populus tremula, Solidago gigantea (lok.), Humulus lupulus. Por. sk. 10 G 8. V prostoru mezi nevyužívanou lesní cestou a břehem rybníčku se nachází drobný porost zaujímající terénní zářez na odtoku z rybníka. Ve stromovém patře rostou staré duby (Quercus robur), dále smrk, olše a bříza. V keřovém patře je hojná střemcha, příměs tvoří jeřáb a klen. Dominantami bylinného podrostu jsou Carex brizoides a Impatiens parviflora, jejich doprovod tvoří mj. Athyrium filix-femina, Rubus fruticosus agg., Oxalis acetosella, Galeobdolon sp., Luzula luzuloides. Por. sk. 9 B 4c. Mladý porost různorodého složení. Na severu mladá dubová kmenovina, v E3 dub letní s příměsí habru, borovice a klenu, v E2 sporadicky dub letní a krušina, v E1 Carex brizoides (dom.), Maianthemum bifolium, Stellaria holostea, Prenanthes purpurea, Carpinus betulus, Athyrium filix-femina, Milium effusum, Acer pseudoplatanus, Oxalis acetosella, Luzula luzuloides, Viola reichenbachiana. Výše po svahu a dále na jih mladá smrková kmenovina s příměsí dubu, buku, klenu a břízy, v E1 Impatiens noli-tangere, Calamagrostis arundinacea, Athyrium filix-femina, Maianthemum bifolium, Silene dioica. V horní část skupina modřínu s příměsi smrku, v E1 s Calamagrostis arundinacea + Rubus fruticosus agg., Athyrium filix-femina, Carex brizoides, Polygonatum multiflorum. Por. sk. 9 B 15b. Nerovnoměrně smíšený porost dubu letního, habru, klenu, buku a lípy s významnou kulturní příměsí smrku a borovice. Keřové patro jen slabě vyvinuto, bylinné patro s pokryvností většinou 30-50 %, proměnlivého složení, často s hoj. Calamagrostis arundinacea, místy, zvl. při úpatí bohatší bylinné fáze: Stellaria holostea (hoj.), Dryopteris filix-mas (hoj.), Impatiens parviflora, Carex brizoides, Luzula luzuloides, Galeobdolon sp., Maianthemum bifolium, Viola reichenbachiana, Lilium martagon (hoj.), Pulmonaria obscura, Euphorbia dulcis aj. Součástí porostní skupiny dle mapového vymezení je zřejmě i mladá smrčina s modřínem a vtroušenou břízou v severní části plochy. V navazující přistíněné části nivy Smědé se nachází nesouvislá mladá olšina s lípou, klenem a břízou. V E1 převažuje Carex brizoides a Stellaria holostea, hojná je Adoxa moschatellina, z dalších druhů se vyskytuje mj. Stellaria nemorum, Aegopodium podagraria, Lamium maculatum, Impatiens parviflora, Mercurialis perennis (lok.), Euphorbia dulcis, Milium effusum, Pulmonaria obscura. Por. sk. 9 B 15c/9c. Poměrně rozsáhlá a různorodá porostní skupina. V sv. části nad cestou se nachází mladší porost jasanu, habru, břízy, klenu a dubu s plně zapojeným bylinným podrostem, tvořeným druhy Mercurialis perennis, Impatiens parviflora, Athyrium filix-femina, Carex brizoides (pod jasanem dominuje), Melica nutans, Impatiens noli-tangere, Dryopteris filix-mas, Stellaria holostea, Milium effusum, Polygonatum multiflorum, Viola reichenbachiana, Anemone nemorosa. K jihu přibývá habru a břízy, v podrostu je hojná Impatiens parviflora, Galeobdolon sp., Mercurialis perennis, příměs tvoří druhy již výše uvedené. Severozápadní část porostu (tj. v nižším stupni svahu) tvoří četné staré buky doprovázené mladším habrem, lípou, výše pak s početnou břízou. Podrost má výslovně bylinný ráz, zejména v úpatní poloze. Podílí se na něm mj. Impatiens parviflora, Fraxinus excelsior, Mercurialis perennis, Maianthemum bifolium, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Galeobdolon sp., Tilia cordata, Polygonatum multiflorum, Stellaria holostea, Carex brizoides (hojně při úpatí), Dry–9–

opteris filix-mas, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea, Aegopodium podagraria, Anemone nemorosa, Rubus fruticosus agg. V konvexním svahu je dochován fragment smíšené, relativně kyselé bučiny v podrostu s Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Fagus sylvatica, Stellaria holostea, Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea. V jižní části porostní skupiny se nachází hluboká strž. Při levém břehu je vyvinuta nestejnověká klenina, v E1 s Carex brizoides, Galeobdolon sp. (montanum), Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Dryopteris dilatata, Impatiens parviflora, Mycelis muralis, Athyrium filixfemina. Také v pravém břehu je ve střední části porost klenu, zjevně kulturního původu, s příměsí břízy, buku, habru a dubu. V E2 roste nesouvisle Sambucus nigra, E1 je bujné, s hoj. Impatiens noli-tangere, Impatiens parviflora, Galeobdolon sp., doprovodně s Maianthemum bifolium, Stachys sylvatica, Poa nemoralis, Festuca gigantea, Viola reichenbachiana aj. V horní části svahu roste roztroušeně Lilium martagon, ve smíšeném listnatém porostu vůkol je hojná Impatiens parviflora s doprovodem Mercurialis perennis, Dryopteris filix-mas, Stellaria holostea, Galeobdolon sp. aj. Por. sk. 9 B 4a, 4b. Zde se jedná o smrkovou tyčovinu až tenkou kmenovinu, dobře zapojenou a v důsledku toho s absencí bylinného podrostu. Okrajově je ve stromovém patře přimíšen dub letní s klenem. Obě vlastnicky oddělené porostní skupiny jsou identického vzhledu. Por. sk. 9 B 5b. Tato skupina zahrnuje mladší kulturní olšinu (cca 16 m vys.), s masivním podrostem Sambucus nigra. V bylinném patře převažuje Impatiens noli-tangere, jeho doprovod tvoří Impatiens parviflora, Sambucus nigra, Dryopteris carthusiana, Dryopteris filixmas, Athyrium filix-femina, Carex brizoides. Por. sk. 9 B 9a, 9b. Jde o nesourodý mladší porost s mírnou výškovou diferenciací. Na stromovém patře se podílí olše, klen, bříza, smrk a habr, v keřovém patře řídce roste Sambucus nigra. V bylinném patře střídavě dominuje Carex brizoides a Impatiens noli-tangere, z dalších druhů se uplatňují Impatiens parviflora, Stellaria holostea, Polygonatum multiflorum, Stachys sylvatica, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp., Maianthemum bifolium. Na jihu (± sk. 9b) se nachází rozvětvená strž. V menší severní strži roste starší dub, ojediněle i jilm horský. Jižní strž je výraznější, v E2 s dubem, klenem, lípou, habrem a jilmem, ojediněle je zastoupen buk, v keřovém patře nesouvisle roste bez černý. V bylinném patře ve svazích převládá Impatiens parviflora s doprovodem Dryopteris filix-mas, Galeobdolon sp. aj. na dně strže roste zejména Athyrium filix-femina a Impatiens parviflora. Por. sk. 9 B 15b, 15a. Jádro porostu tvoří značně nestejnověký porost habru a buku (staré stromy) s příměsí mléče, klenu a smrku, v keřovém patře je místy přítomen bez černý. Bylinné patro tvoří zejména Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Impatiens parviflora, dále Galeobdolon sp., Melica nutans, Prenanthes purpurea, Polygonatum multiflorum, Dryopteris dilatata. Dále na jih ve stromovém patře přibývá kulturní borovice, záhy převládá buk s příměsí břízy. Bylinné patro zde tvoří zejména tyto druhy: Luzula luzuloides, Calamagrostis arundinacea, Impatiens parviflora, Maianthemum bifolium. Níže ve srázu a dále k úpatí roste Stellaria holostea, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea, Hieracium murorum, Pulmonaria obscura, Convallaria majalis. V severní části skupiny se při úpatí nachází smíšený porost buku, habru a lípy s bylinným podrostem (Galeobdolon sp., Maianthemum bifolium, Athyrium filix-femina, Impatiens noli-tangere, Senecio ovatus, Dryopteris filix-mas, Phyteuma spicatum, Carex brizoides, Calamagrostis arundinacea aj.). Por. sk. 9 B 7. Vyznačený prostor zaujímá mladší nestejnověká kmenovina klenu s příměsí mléče, s podúrovňovým habrem a při horním okraji i s příměsí třešně a břízy. Keřové patro chybí, v bylinném patře roste Acer pseudoplatanus, Maianthemum bifolium, Carex brizoides,

– 10 –

Polygonatum multiflorum, Sambucus nigra, Calamagrostis arundinacea, Euonymus europaea, Poa nemoralis. Odlišného rázu je úzký výběžek sledující starou cestu při horním okraji lesa. Jde o habřinu s příměsí lípy a klenu, v podrostu se Stellaria holostea (dom.), Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Lilium martagon (hoj.). Por. sk. 9 B 14b, 14a. Severní část. Dole ve strmém svahu se nachází různověká směs habru, lípy a dubu, na jihu též početného buku s podúrovní lípy. V bylinném patře roste Poa nemoralis, Luzula luzuloides, Impatiens parviflora, Calamagrostis arundinacea, Galeobdolon luteum, Polygonatum multiflorum, při úpatí je hojná Carex brizoides a Stellaria holostea, i zde početně roste Lilium martagon. Výše v konvexním svahu se nachází mladší kyselejší habřina s příměsí břízy, buku a lípy. V bylinném patře roste Luzula luzuloides (hoj.), Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea. Dále na jihu přibývá břízy, podrost je dosti acidofilní, s Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Avenella flexuosa. Poblíž terénního zlomu je vyvinuta vzrostlá doubrava s příměsí habru a buku, v E1 s hoj. Luzula luzuloides a Maianthemum bifolium, dále s Prenanthes purpurea, Avenella flexuosa, lok. s Calamagrostis arundinacea a Impatiens parviflora. dále na JV pokračuje značně kyselá doubrava s příměsí břízy a buku, v E1 s Avenella flexuosa (hoj.), Vaccinium myrtillus, Luzula luzuloides, Hieracium sabaudum. Výše se v mírně konvexním svahu nachází bučina s hojným habrem a přimíšenou břízou, podrost je opět acidofilní, s Luzula luzuloides (hoj.), Avenella flexuosa a Hieracium murorum. Jižní část. Zde se nachází erozně zbrázděný svah, s náznaky dávných sesuvů, na nichž se snad podepsala někdejší lesní pastva či průhon dobytka lesem. Stromové patro tvoří převažující lípa, dále habr a buk (na severu hojnější), na jihu též olše. V bylinném paře převažuje Luzula luzuloides, Poa nemoralis, Maianthemum bifolium, v jejich doprovodu vystupuje Avenella flexuosa, Anemone nemorosa, Hieracium murorum, Phyteuma spicatum, Melica nutans, Prenanthes purpurea, Galeobdolon sp., Silene dioica, Tilia cordata, Carpinus betulus, Euphorbia dulcis, Polygonatum multiflorum, od úpatí tradičně vystupuje Carex brizoides a Stellaria holostea. Jižní okraj skupiny je zřetelně eutrofizovaný, s hojnou olší, v keřovém patře nesouvisle s bezem černým, v E1 se Stellaria holostea, Carex brizoides, Impatiens parviflora. Por. sk. 9 B 5a. Do hlavní části této porostní skupiny zasahuje dlouhá strž s volněji zapojeným stromovým patrem, na němž se podílí klen, dub, habr, lípa, bříza a olše. V keřovém patře roste bez černý a níže i lípa, v bylinném patře převažuje Impatiens parviflora, Galeobdolon sp., Carex brizoides. Porost plynule pokračuje na nelesní půdu, kde představuje volně zapojenou olšinu s nitrofilním podrostem ovlivněným pastvou dobytka. Por. sk. 9 B 9d. Zúžená část svahového háje zahrnuje krátký příkrý svah, který nahoře přechází do méně svažitého terénu. Ve stromovém patře převažuje lípa, v narušené jižní části javor mléč, příměs tvoří bříza, méně habr a buk. Na bylinném patře se účastní Poa nemoralis, Luzula luzuloides, Acer platanoides, Carex brizoides, Melica nutans, Prenanthes purpurea, Anemone nemorosa, Phyteuma spicatum, Polygonatum multiflorum a Hieracium murorum

– 11 –

Příloha č. 13

Floristický přehled V rámci terénního šetření byl proveden i soupis zjištěných druhů vyšších rostlin. Ten je však pouze jakýmsi vedlejším produktem širšího průzkumu geobotanicko-ochranářského. Květena území byla zpočátku dokumentována nesystematicky, pouze v rámci popisu dílčích ploch, teprve později byly zapisovány veškeré zjištěné taxony. Také nebylo možné v dostatečné podrobnosti projít celé území, které je dosti rozsáhlé a mnohdy velmi obtížně schůdné. Jen částečně (v rámci jedné odpolední exkurze v květnu) byl zachycen jarní aspekt. Proto nelze níže prezentované výsledky považovat za úplné. Celkem jsem v zájmovém území přírodní rezervace zaznamenal 308 taxonů vyšších rostlin. Burda (in BURDA et al. 1995) ze stejného území uvádí výskyt 226 taxonů, je však zřejmé, že jeho soupis nebyl pořizován důsledně, neboť mu v seznamu chybí např. obecně rozšířená Carex brizoides. Na druhé straně uvádí několik druhů pro území sporných či nikým dalším nedoložených. Řadu taxonů uvádí z území též Sýkorová (2001 + vpisky do Burdova seznamu). Zajímavé floristické údaje z mapování biotopů přináší MORÁVKOVÁ (2001, resp. 2003). Celkem je tak z území přírodní rezervace dosud uváděno 379 taxonů vyšších rostlin zařazených do následujícího přehledu (vypuštěny byly pouze některé zjevné omyly Morávkové, jako např. Sanguisorba minor či Symphytum tuberosum). Poznámky k významnějším taxonům jsou připojeny na konec přehledu. vědecké jméno

autor

české jméno

Acer platanoides Acer pseudoplatanus Acorus calamus Actaea spicata Adoxa moschatellina Aegopodium podagraria Aesculus hippocastanum Agrostis canina Agrostis capillaris Agrostis stolonifera Achillea millefolium Achillea ptarmica Ajuga reptans Alchemilla vulgaris agg. Alchemilla xanthochlora Alisma plantago-aquatica Alliaria petiolata Alnus glutinosa Alopecurus geniculatus Alopecurus pratensis Alyssum alyssoides Anagallis arvensis Anemone nemorosa Anemone ranunculoides Angelica sylvestris Anthoxanthum odoratum Anthriscus sylvestris Apera spica-venti Arabidopsis thaliana Arctium lappa Arctium minus Arctium tomentosum Arenaria serpyllifolia agg. agg. Armoracia rusticana Arrhenatherum elatius Artemisia vulgaris Asarum europaeum

L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. Rothm. L. (Mb.) Cav. et Gran. (L.) Gaertn. L. L. (L.) L. L. L. L. L. L. (L.) Hoffm. (L.) P. B. (L.) Heynh. L. Bernh. Mill. L. G. M. Sch. (L.) J. et C. Presl L. L.

javor mléč javor klen puškvorec obecný samorostlík klasnatý pižmovka mošusová bršlice kozí noha jírovec maďal psineček psí psineček tenký psineček výběžkatý řebříček obecný řebříček bertrám zběhovec plazivý kontryhel obecný kontryhel žlutozelený žabník jitrocelový česnáček lékařský olše lepkavá psárka kolénkatá psárka luční tařice kališní drchnička polní sasanka hajní sasanka pryskyřníkovitá děhel lesní tomka vonná kerblík lesní chundelka metlice huseníček polní lopuch větší lopuch menší lopuch plstnatý písečnice douškolistá křen selský ovsík vyvýšený pelyněk černobýl kopytník evropský

–1–

Bu Vi x x x x x x . x x x x x x x . x x x . x x . x x x x x . . x . . . x x x x

x x . . x x x . x x x x x x x x x x x x . x x . x . x x x x x x x x x x x

st žf

str šíř urb zel

i i n i i i n i i i i i i i i i i i i i a a i i i i i i a a i i i n i i i

c c cs cs csr c c csr csr csr c cs csr csr csr csr cr c csr c sr r csr csr c csr c cr r c c c r c c c cs

p p ga hg g gh p h h h h h h h h w h p h h th t g g h th h t t h h h tc g h hc hg

w w ms v v s st we we we wv v s e e he w w we we w w a a wh we we we w ew ew ew w w we we a

3 3 2 1 2 3 4 2 3 3 3 2 2 3 3 2 2 2 2 2 1 3 2 2 1 2 3 3 3 4 4 4 2 4 2 4 2

1 3 3 5 4 3 3 6 1 3 3 5 3 3 3 4 3 3 5 1 4 5 3 4 5 3 1 1 3 1 3 1 3 3 3 1 4

vědecké jméno Aster sp. Astragalus glycyphyllos Athyrium filix-femina Atriplex patula Avenella flexuosa Batrachium aquatile Bellis perennis Betonica officinalis Betula pendula Bidens cernua Bidens frondosa Bidens tripartita Bistorta major Brachypodium sylvaticum Briza media Calamagrostis arundinacea Calamagrostis canescens Calamagrostis epigeios Calla palustris Callitriche hamulata Callitriche sp. Caltha palustris Calystegia sepium Campanula patula Campanula rotundifolia Campanula trachelium Capsella bursa-pastoris Cardamine amara Cardamine pratensis Carex acuta Carex bohemica Carex brizoides Carex buekii Carex canescens Carex elongata Carex nigra Carex pallescens Carex paniculata Carex pilulifera Carex pseudocyperus Carex remota Carex rostrata Carex sylvatica Carex vesicaria Carex vulpina Carpinus betulus Carum carvi Centaurea jacea Centaurium erythraea Cerastium arvense Cerastium holosteoides Chaerophyllum aromaticum Chaerophyllum hirsutum Chelidonium majus Chenopodium album Chenopodium ficifolium Chenopodium rubrum Chrysosplenium alternifolium Chrysosplenium oppositifolium Cicuta virosa Cichorium intybus Circaea lutetiana Circaea x intermedia Cirsium arvense Cirsium heterophyllum Cirsium oleraceum Cirsium palustre

autor L. (L.) Roth L. (L.) Parl. (L.) Dumort L. L. Roth L. L. L. S. F. Gray (Huds.) P. B. L. (L.) Roth (Web.) Roth em. Druce (L.) Roth L. Kütz. ex Koch L. (L.) R. Br. L. L. L. (L.) Med. L. L. L. Schreber L. Wimm. L. L. (L.) Reichard L. L. L. L. L. Stokes ex With. Huds. L. L. L. L. L. Rafn L. Fries em. Hyl. L. L. L. L. Sm. L. L. L. L. L. L. Ehrh. (L.) Scop. L. (L.) Scop. (L.) Scop.

české jméno

Bu Vi

st žf

str šíř urb zel

hvězdnice kozinec sladkolistý papratka samice lebeda rozkladitá metlička křivolaká lakušník vodní sedmikráska chudobka bukvice lékařská bříza bělokorá dvouzubec nicí dvouzubec černoplodý dvojzubec trojdílný rdesno hadí kořen válečka lesní třeslice prostřední třtina rákosovitá třtina šedavá třtina křovištní ďáblík bahenní hvězdoš háčkatý hvězdoš blatouch bahenní opletník plotní zvonek rozkladitý zvonek okrouhlolistý zvonek kopřivolistý kokoška pastuší tobolka řeřišnice hořká řeřišnice luční ostřice štíhlá ostřice česká ostřice třeslicovitá ostřice banátská ostřice šedavá ostřice prodloužená ostřice obecná ostřice bledavá ostřice latnatá ostřice kulkonosná ostřice pašáchor ostřice řídkoklasá ostřice zobánkatá ostřice lesní ostřice puchýřkatá ostřice liščí habr obecný kmín obecný chrpa luční zeměžluč hořká rožec rolní rožec obecný krabilice zápašná krabilice chlupatá vlaštovičník větší merlík bílý merlík smokvoňolistý merlík červený mokrýš střídavolistý mokrýš vstřícnolistý rozpuk jízlivý čekanka obecná čarovník pařížský čarovník prostřední pcháč rolní (oset) pcháč různolistý pcháč zelinný pcháč bahenní

. x x . x . x Sý x x . . x . x x . . x . x x x x x x . x x x Sý . Mo . Sý x Sý . . . Sý x x . Sý x x x x . x . x x . . . . x x x . . x . x x

n i i i i i i i i i n i i i i i i i i i i i i i i i a i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i a i i i i i i

c c wev 2 cs w 2 cr wmh 3 cs we 2 h 2 csr wea 4 c we 1 c w 3 cr e 2 cr e 3 cr e 2 c we 2 cs we 2 csr we 2 c we 1 cs we 1 c we 3 cs he 1 he 1 cs csr h 1 c s 3 csr sw 2 csr sw 2 cs sw 2 r wm 3 csr swe 2 csr swe 2 cs wes 1 csr ews 1 csr wes 1 cs wes 1 csr wes 1 cs wes 1 s wes 1 csr wes 1 cs hwes 1 csr awes 1 cs hwes cs wes 1 cs hwes 1 csr wes 1 cs hwes 1 csr wes 1 c w 2 c ew 1 c we 2 sr sw 2 cr wh 3 cr wh 3 c e 2 c e 2 cr a 4 cr wh 3 cr wh 3 cr wh 3 csr h 1 csr h 1 cs ewh 1 c we 3 cs e 2 cs e 2 c we 3 c wea 1 c wea 2 c wea 2

–2–

x . x x x x . x x . x x x x . x x x x x x x x x x x x x x x . x . x x x . x x x x x x x x x . x . x x x x x x x x x . . . x x x x x x

h h h t h a h h p t t t gh h h h h gh g at a h ghl h h h t h h ga h hg ag h h g h h h ah h ah h ah hg p h h th c ch h h h t t t h h h h g g g h h h

3 3 3 3 6 3 6 3 3 1 5 5 3 5 3 4 1 r 6 5 3 5 3 4 3 3 5 5 4 3 4 5 3 5 3 5 3 4 3 5 3 6 5 3 6 5 6 3 3 3 3 3 3 2 4 4 4 r 3 3 4 1 4 5 5

vědecké jméno

autor

české jméno

Bu Vi

st žf

str šíř urb zel

Cirsium vulgare Convallaria majalis Conyza canadensis Corydalis cava Corydalis intermedia Corylus avellana Crataegus monogyna agg. Crepis paludosa Cynosurus cristatus Dactylis glomerata Daucus carota Deschampsia cespitosa Dianthus deltoides Dryopteris carthusiana Dryopteris dilatata Dryopteris filix-mas Elatine triandra Eleocharis mamillata Eleocharis palustris Elymus caninus Elytrigia repens Epilobium angustifolium Epilobium ciliatum Epilobium hirsutum Epilobium montanum Epilobium obscurum Epilobium palustre Epilobium tetragonum Epipactis helleborine Equisetum arvense Equisetum fluviatile Equisetum sylvaticum Euonymus europaea Euphorbia dulcis Fagus sylvatica Fallopia convolvulus Festuca gigantea Festuca pratensis Festuca rubra Ficaria verna subsp. bulbifera Filago arvensis Filipendula ulmaria Fragaria vesca Frangula alnus Fraxinus excelsior Gagea lutea Galeobdolon luteum Galeobdolon montanum Galeopsis sp. Galeopsis speciosa Galium album Galium aparine Galium elongatum Galium odoratum Galium palustre Galium uliginosum Geranium palustre Geranium robertianum Geum urbanum Glechoma hederacea Glyceria fluitans Glyceria maxima Gnaphalium uliginosum Hedera helix Helianthus tuberosus Heracleum sphondylium Hieracium laevigatum

(Savi) Ten. L. (L.) Cronq. (L.) Schweigg. et Koer. (L.) Merat L. Jacq. (L.) Moench L. L. L. (L.) P. B. L. (Vill.) H. P. Fuchs (Hoffm.) A. Gray (L.) Schott Schkuhr Lindb. fil. ex Dörfler (L.) R. et Sch. (L.) L. (L.) Desv. L. Rafin. L. L. Schreber L. L. (L.) Cr. L. L. L. L. L. L. (L.) A. Löve (L.) Vill. Huds. L. Á. et D. Löve L. (L.) Maxim. L. Mill. L. (L.) Ker-Gawler Huds. Ehrendf.

pcháč obecný konvalinka vonná turan kanadský dymnivka dutá dymnivka bobovitá líska obecná hloh jednoblizný škarda bahenní poháňka hřebenitá srha laločnatá mrkev lesní metlice trsnatá hvozdík slzičky kapraď osténkatá kapraď širolistá kapraď samec úpor trojmužný bahnička bradavkatá bahnička mokřadní pýrovník psí pýr plazivý vrbovka úzkolistá vrbovka žláznatá vrbovka chlupatá vrbovka horská vrbovka tmavá vrbovka bahenní vrbovka čtyřhranná kruštík širolistý přeslička rolní přeslička mokřadní přeslička lesní brslen evropský pryšec sladký buk lesní opletka plotní kostřava obrovská kostřava luční kostřava červená orsej jarní hlíznatý bělolist rolní tužebník jilmový jahodník lesní krušina olšová jasan ztepilý křivatec žlutý pitulník žlutý pitulník horský konopice konopice zdobná svízel bílý svízel přítula svízel prodloužený svízel (mařinka) vonný svízel bahenní svízel močálový kakost bahenní kakost smrdutý kuklík městský popenec břečťanový zblochan vzplývavý zblochan vodní protěž bažinná břečťan popínavý slunečnice topinambur bolševník obecný jestřábník hladký

. x . x x x x x x x x x x Sý . x . Mo Sý . . x . x . Mo . . Mo x x x x x x . x x . x . x x x x x x . . x x x . x . x x x x x x x . x . x x

i i n i i i i i i i i i i i i i i i i i i i n i i i i i i i i i i i i a i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i n i i

cr cs cr csr csr c c c csr c cr c csr cs cs cs sr cs cs c c c c c cs cs csr csr csr cr cs cs c csr c cr cs c

Mill. Mill. L. K. Presl (L.) Scop. L. L. L. L. L. L. (L.) R. Br. (Hartman) Holmberg L. L. L. L. Willd.

–3–

x x x . x x . x . x . x . x x x x . x x x x x . x . x x . x . x x x x x x x x x x x x x x . x x x . x x x . x x x x x x x x x . x x x

h g th g g n np h h h h h ch h h h ta a a h g h h h hc h h h g g ag g n gh p tl h h h g th h h n p g c c th t h tl h h h h h th h gh ah ah t zpl g h h

wea sv we a a ts v wea we we ew we w w w w e we we we we w w w w s hs w w ws whs ws v sa st a we we we csr as sr wea c wh csr vs c v c w csr asw csr s csr s cr e cr e c ewv cr ewv csr ewv s ewv csr ewv csr ewv c es csr es csr e csr aes cs he cs he r wea cs v c wesm c ew cs wea

3 2 3 2 1 2 2 1 2 3 3 2 1 2 1 2 1 1 2 2 3 2 3 2 3 1 1 4 1 3 1 1 2 1 2 3 2 2 3 2 2 2 2 2 2 2 2 1

3 3 1 3 4 3 3 6 6 1 3 3 5 3 3 3 r r 3 4 1 3 1 3 3 7 6 4 4 3 5 3 4 4 3 3 3 5 3 3 r 5 5 3 3 3 3 4

2 3 3 1 2 1 1 1 3 3 3 2 2 2 3 3 2 2

3 3 1 4 3 5 6 6 3 3 3 3 3 5 3 2 3 3

vědecké jméno

autor

české jméno

Bu Vi

st žf

str šíř urb zel

Hieracium murorum Hieracium sabaudum Hieracium umbellatum Hieracium vulgatum Holcus lanatus Humulus lupulus Hypericum maculatum Hypericum perforatum Impatiens glandulifera Impatiens noli-tangere Impatiens parviflora Iris pseudacorus Juncus acutiflorus Juncus bufonius Juncus effusus Juncus filiformis Juncus tenuis Knautia arvensis Lactuca serriola Lamium album Lamium maculatum Lamium purpureum Lapsana communis Larix decidua Laserpitium prutenicum Lathraea squamaria Lathyrus pratensis Lathyrus sylvestris Lathyrus vernus Lemna minor Leontodon autumnalis Leontodon hispidus Leucanthemum ircutianum Ligustrum vulgare Lilium martagon Linaria vulgaris Lolium perenne Lotus corniculatus Lotus uliginosus Luzula campestris Luzula luzuloides Luzula pilosa Lycopus europaeus Lychnis flos-cuculi Lysimachia nummularia Lysimachia vulgaris Lythrum salicaria Maianthemum bifolium Malva sylvestris Matricaria discoidea Matricaria recutita Melampyrum nemorosum Melica nutans Mercurialis perennis Milium effusum Moehringia trinervia Molinia arundinacea Molinia caerulea Mycelis muralis Myosotis arvensis Myosotis palustris Myosoton aquaticum Myriophyllum spicatum Narcissus poëticus Neottia nidus-avis Nymphaea candida Oxalis acetosella

L. L. L. Fries L. L. Crantz L. Royle L. DC. L. Ehrh. ex Hoffm. L. L. L. Willd. (L.) Coult. L. L. L. L. L. Mill. L. L. L. L. (L.) Bernh. L. L. L. DC. L. L. Mill. L. L. Schkuhr (L.) DC. (Lam.) Dan. et Wilm. (L.) Willd. L. L. L. L. L. (L.) F. W. Schmidt L. DC. L. L. L. L. L. (L.) Clairv. Schrank (L.)MOENCH (L.) Dum. (L.) Hill (L.) Hill (L.) Moench L. L. (L.) Rich. K. Presl L.

jestřábník zední jestřábník savojský jestřábník okoličnatý jestřábník obecný medyněk vlnatý chmel otáčivý třezalka skvrnitá třezalka tečkovaná netýkavka žláznatá netýkavka nedůtklivá netýkavka malokvětá kosatec žlutý sítina ostrokvětá sítina žabí sítina rozkladitá sítina niťovitá sítina tenká chrastavec rolní locika kompasová hluchavka bílá hluchavka skvrnitá hluchavka nachová kapustka obecná modřín opadavý hladýš pruský podbílek šupinatý hrachor luční hrachor lesní lecha jarní okřehek menší máchelka podzimní pampeliška srstnatá kopretina časná ptačí zob obecný lilie zlatohlavá lnice květel jílek vytrvalý štírovník růžkatý štírovník bažinný bika ladní bika hajní bika chlupatá karbinec evropský kohoutek luční vrbina penízková vrbina obecná kyprej vrbice pstroček dvoulistý sléz lesní heřmánek terčovitý heřmánek pravý černýš hajní strdivka nicí bažanka vytrvalá pšeníčko rozkladité mateřka trojžilná bezkolenec rákosovitý bezkolenec modrý mléčka zední pomněnka rolní pomněnka bahenní křehkýš vodní stolístek klasnatý narcis bílý hlístník hnízdák leknín bělostný šťavel kyselý

x . x x x x . x x x x x x . x x . x . x . x . . x x x . Mo . x x x Sý x x x . x x x . x x . x x x Mo . . x x x x . x x x x x . Mo x Mo x x

i i i i i i i i n i n i i i i i n i i a i i i n i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i a n a i i i i i

h h h h h hl h h t t t ag gh t h gh h h ht h h th ht p h gr hl h gh a h h h n g gh h h h h h h ha h c h h g h t t tb gh gh h ht

csr c cs cs c c csr c cr sr sr cs cs r c csr csr c cr csr csr r cr c c

i i i i i i n i i i

h h th h gh a g gs a gh

cs csr r csr cs

–4–

x x x . x x x x x x x x . x x . x x x . x x x x . . x x . x . . x . x x x x . x x x x x x x x x . x x x x x x x . . x x x x . . . x x

c c csr csr csr c c csr csr c csr csr csr csr csr cs csr csr cs cs s c r r csr cs cs csr

wea wea wea wea we w w w s s s wh we e we we e a wea as s a wea w ew whe s s s he wea wea wea v sw ws we s s a a a s w s s e w we vwe vwe a we sa we a

2 2 2 2 2 3 1 3 3 1 2 1 1 2 2 1 1 3 4 3 2 3 2

we wea ea h w h

1 2 3 1 2 1

3 5 5 3 3 3 5 3 1 3 1 6 r 3 3 6 1 5 3 3 3 3 3 3 r 4 3 5 3 3 5 5 3 4 6 3 3 3 5 5 3 3 5 5 5 5 5 3 5 5 5 5 5 3 3 3 4 5 3 5 5 5 6

s h s

1 1 2

7 r 3

1 1 2 2 1 2 3 2 2 2 1 3 3 3 1 2 2 1 2 2 3 1 2 2 4 4 3 2 1 2 1 2

cs csr

vědecké jméno

autor

české jméno

Bu Vi

st žf

str šíř urb zel

Persicaria amphibia Persicaria hydropiper Persicaria lapathifolia Persicaria lapathifolia brittingeri Persicaria maculosa Petasites hybridus Peucedanum palustre Phalaris arundinacea Phleum pratense Phragmites australis Phyteuma spicatum Picea abies Pimpinella saxifraga Pinus sylvestris Plantago lanceolata Poa angustifolia Poa annua Poa nemoralis Poa palustris Poa pratensis Poa trivialis Polemonium coeruleum Polygonatum multiflorum Polygonatum odoratum Polygonum aviculare Populus tremula Potamogeton crispus Potamogeton natans Potamogeton obtusifolius Potentilla anserina Potentilla erecta Prenanthes purpurea Primula elatior Prunella vulgaris Prunus avium Prunus padus subsp. padus Pteridium aquilinum Pulmonaria obscura Pulmonaria officinalis Quercus petraea Quercus robur Quercus rubra Ranunculus acris Ranunculus auricomus agg. Ranunculus flammula Ranunculus lanuginosus Ranunculus repens Ranunculus sceleratus Reynoutria japonica Reynoutria x bohemica Ribes rubrum Ribes uva-crispa Robinia pseudoacacia Rorippa amphibia Rorippa austriaca Rorippa palustris Rosa canina Rubus idaeus Rubus fruticosus agg. Rudbeckia laciniata Rumex acetosa Rumex acetosella Rumex aquaticus Rumex conglomeratus Rumex crispus Rumex maritimus Rumex obtusifolius

(L.) S. F. Gray (L.) Spach (L.) S. F. Gray (Opiz) Soják S. F. Gray (L.) G., M. et Sch. (L.) Moench L. L. (Cav.) Trin. ex Steud. L. (L.) Karsten L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. (L.) All. (Mill.) Druce L. L. L. L. Mert. et Koch L. (L.) Räuschel L. (L.) Hill L. (L.) L. L. (L.) Kuhn Dum. L. (Matt.) Liebl. L. L. L. L. L. L. L. L. Houtt. Chrtek et Chrtková L. L. L. (L.) Bess. (Cr.) Bess. (L.) Bess. L. L. L. L. L. L. L. Murray L. L. L.

rdesno obojživelné rdesno peprník rdesno blešník rdesno blešník skvrnité rdesno červivec devětsil zvrhlý smldník bahenní chrastice rákosovitá bojínek luční rákos obecný zvonečník klasnatý smrk ztepilý bedrník obecný borovice lesní (sosna) jitrocel kopinatý lipnice úzkolistá lipnice roční lipnice hajní lipnice bahenní lipnice luční lipnice obecná jirnice modrá kokořík mnohokvětý kokořík vonný rdesno truskavec topol osika rdest kadeřavý rdest vzplývavý rdest tupolistý mochna husí mochna nátržník věsenka nachová prvosenka vyšší černohlávek obecný třešeň ptačí střemcha obecná pravá hasivka orličí plicník tmavý plicník lékařský dub zimní dub letní dub červený pryskyřník prudký pryskyřník zlatožlutý pryskyřník plamének pryskyřník kosmatý pryskyřník plazivý pryskyřník lítý křídlatka japonská křídlatka česká meruzalka červená srstka angrešt trnovník akát rukev obojživelná rukev rakouská rukev bahenní růže šípková ostružiník maliník ostružiník křovitý třapatka dřípatá šťovík kyselý šťovík menší šťovík vodní šťovík klubkatý šťovík kadeřavý šťovík mořský šťovík tupolistý

x x . . . x x x x x x x x x x . . x . x . Sý x x . x Mo x Pe . . . x x x x . . x x . x x x x . x . x . . x . x Sý . x x x x x x . . . . x

i i i i i i i i i i i i i i a i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i n i i i i i i n n i i n i i i i i i n i i i i i i i

cs cr cr cr cr c cs c c cs csr c cs c csr c r csr cs c csr csr csr csr r c

–5–

x x x x x x x x x x x x . x x x x x x x x . x . x x . x . x x x . . x x x x x . x x x x x x x x x x x x x . x x x x x x x . x x x x x

ag t t t t gh h gh h ga h p h p h h th h h h hc h g g t p a a a h h h h h p pn g h h p p p h h h h h t g g n n p ah h th n nz n hg h gh h h h t h

csr csr cs csr csr c c c csr csr c c c c csr csr cs csr sr c c c c c cs cs cr c c c c c csr cs c c sr c

h weh weh weh wem wem wh ew ew w w wv we w we we we we we we we w wvw svw wem ws h h h wav wav wea w evs v v ws a a st st stm wes s we w s h wem wem v v vw hes hes hes v v v weas weh weh hw weh weh hew we

2 2 2 3 2 2 1 2 2 2 1 1 1 1 3 3 3 3 2 3 3 1 2 1 3 2 2 2 1 3 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 1 3 2 3 3 2 3 3 1 1 2 2 2 2 3 2 2 1 1 3 1 3

3 3 3 4 3 3 5 3 5 5 4 5 3 3 3 3 3 3 3 3 1 r 3 4 3 3 5 4 r 3 5 5 5 5 5 5 3 4 3 3 3 2 3 3 5 4 3 4 1 2 4 3 1 3 7 5 3 3 3 2 3 3 5 5 3 5 1

vědecké jméno

autor

české jméno

Bu Vi

st žf

str šíř urb zel

Sagina procumbens Salix alba Salix aurita Salix caprea Salix cinerea Salix fragilis Salix pentandra Salix purpurea Salix repens Salix triandra Salix viminalis Sambucus nigra Sambucus racemosa Sanguisorba officinalis Sanicula europaea Scirpus sylvaticus Scleranthus annuus Scrophularia nodosa Scutellaria galericulata Selinum carvifolia Senecio ovatus Schoenoplectus lacustris Silene dioica Sisymbrium officinale Solanum dulcamara Solidago canadensis Solidago gigantea Solidago virgaurea Sorbus aucuparia Sparganium erectum Spergularia rubra Spirodela polyrhiza Stachys sylvatica Stellaria alsine Stellaria graminea Stellaria holostea Stellaria media Stellaria nemorum Symphytum officinale Tanacetum vulgare Taraxacum sect. Ruderalia Thalictrum aquilegiifolium Thlaspi arvense Tilia cordata Tilia platyphyllos Trifolium dubium Trifolium hybridum Trifolium medium Trifolium pratense Trifolium repens Tripleurospermum inodorum Trisetum flavescens Typha angustifolia Typha latifolia Ulmus glabra Urtica dioica Urtica urens Utricularia australis Vaccinium myrtillus Valeriana dioica Valeriana excelsa sambucifolia Verbascum nigrum Veronica arvensis Veronica beccabunga Veronica chamaedrys Veronica persica Viburnum opulus

L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. L. (L.) L. Gaertn., Meyer et Sch. (L.) Palla (L.) Claivr. (L.) Scop. L. L. Ait. L. L. Rehm. (L.) J. et C. Presl (L.) Schleiden L. Grimm L. L. (L.) Vill. L. L. L. Kirsch., Ollg. et Štěp. L. L. Mill. Scop. SIBTH. L. L. L. L. (L.) Schultz-Bip. (L.) P. B. L. L. Huds. em. Moos L. L. R. Br. L. L. (Mikan fil.) Holub L. L. L. L. Poir. L.

úrazník položený vrba bílá vrba ušatá vrba jíva vrba popelavá vrba křehká vrba pětimužná vrba nachová, červenice vrba plazivá vrba trojmužná, mandlovka vrba košařská bez černý bez hroznatý krvavec toten žindava evropská skřípina lesní chmerek roční krtičník uzlinatý šišák vroubkovaný olešník kmínolistý starček Fuchsův skřípinec jezerní silenka dvoudomá hulevník lékařský lilek potměchuť celík kanadský celík obrovský celík zlatobýl jeřáb ptačí zevar vzpřímený kuřinka červená závitka mnohokořenná čistec lesní ptačinec mokřadní ptačinec trávovitý ptačinec velkokvětý ptačinec žabinec ptačinec hajní kostival lékařský vratič obecný pampeliška lékařská žluťucha orlíčkolistá penízek rolní lípa srdčitá (malolistá) lípa velkolistá jetel pochybný jetel zvrhlý jetel prostřední jetel luční jetel plazivý heřmánkovec nevonný trojštět žlutavý orobinec úzkolistý orobinec širolistý jilm horský kopřiva dvoudomá kopřiva žahavka bublinatka jižní brusnice borůvka kozlík dvoudomý kozlík výběžkatý bezolistý divizna černá rozrazil rolní rozrazil potoční rozrazil rozekvítek rozrazil perský kalina obecná

. x x x . x . x x . x x x x Mo x . . . x x . x . x x . . . . . . . x . x . x x x x Sý . x x . . . x . . x x x x x Sý . x Mo Sý . . x x . x

i i i i i i i i i i i i i i i i a i i i i i i a i n n i i i i i i i i i i i i i i i a i i i i i i i a i i i i i a i i i i i a i i n i

csr c c c c c c c c c c c c c csr cs r cs csr cs c cs c cr c c c c c cs r

–6–

x . x x x x x x . x x x . x . x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x . x x . x x x x x x . x x x x . x x . x x x x x x .

ch p n np n p np np nz n n n n h h g t h h h h ag h t nl hg hg h pn a th a h h h c t h hg h h h t p p t h h h ch t h ah ah p h t a z h h h t ah c t n

cs csr cs csr cr csr c c csr c r c c r c c c csr cr csr cs cs c c r

w w w w w w w w w w w v v w ew we e w wes ewm wea he ws sw v wea wea wea v h we he s w w w w

ea wea wea w w w w we we we we we wea we w w w w w ws cs v csr w c w c w r wha cs whas csr whas cr wha c v

4 2 1 3 2 2 1 1 1 2 2 3 2 1 2 1 2 2 1 1 2 1 2 3 3 3 2 2 2 1 3 1 2 1 2 2 3 2 2 4 3 1 3 2 2 2 2 1 2 3 3 2 2 2 2 3 4 1 1 1 1 2 3 1 2 3 2

3 4 5 3 3 3 4 4 r 5 2 1 3 5 3 5 5 3 3 6 3 3 3 3 3 1 2 5 3 5 5 3 3 4 3 3 3 3 5 1 3 6 3 3 4 5 5 3 3 3 1 5 3 3 5 1 3 r 5 r 5 3 3 5 5 3 3

vědecké jméno

autor

české jméno

Bu Vi

st žf

Vicia cracca Vicia sepium Vinca minor Viola canina Viola palustris Viola reichenbachiana Viola riviniana Zannichellia palustris

L. L. L. L. L. Jord. ex Boreau Rchb. L.

vikev ptačí vikev plotní barvínek menší violka psí violka bahenní violka lesní violka Rivinova šejdračka bahenní

. . Sý . Sý . x Pe

i i i i i i i i

x x . x x x x .

str šíř urb zel

hl c s hl c s c cs as h csr sa h s sa h csr sa h csr sa a e

2 2 3 1 1 2 2

3 3 4 5 6 5 3 5

Vysvětlivky: Bu: výskyt uvedený v práci BURDA et al. 1995, pouze údaje z floristického seznamu („x“), doplněné o pozdější nálezy Sýkorové („Sý“), Morávkové („Mo“ – excerpce z mapování biotopů po korekci zjevných omylů) a Petříka („Pe“); Vi: nálezy autora (Višňák) v rámci zpracování plánu péče (2006); st: původnost výskytu v květeně: i – indigenní, a – archeofyt, n – neofyt; žf: životní forma: t – terofyt, g – geofyt, h – hemikryptofyt, c – bylinný chamaefyt, z – dřevnatějící chamaefyt, p – fanerofyt, n – nanofanerofyt, a – hydrofyt, l – liána, b – poloparazit; str: typ strategie (GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S – stresová, R – ruderální); šíř: typ šíření: w – anemochor, h – hydrochor, e – epichor, a – antropochor, m – myrmekochor, s – autochor, z – zoochor; urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům): druhy 1 – urbanofobní, 2 – mírně urbanofobní, 3 – urbanoneutrální, 4 – mírně urbanofilní, 5 – urbanofilní; zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 – progresivní hojné, 2 – progresivní méně běžné, 3 – stagnující hojné, 4 – stagnující méně běžné, 5 – ustupující hojné, 6 – ustupující méně běžné, 7 – vzácné, r – červený seznam (kategorie C1-C3), e – efemérní výskyt;

Poznámky k rozšíření významnějších druhů Acorus calamus (puškvorec obecný) – druh uvádí od Dubového rybníka Burda i Sýkorová (mokřad na pravém břehu rybník), neověřeno. Actaea spicata (samorostlík klasnatý) – Burdův údaj se při terénním šetření nepodařilo potvrdit, roste v lesních roklích u Předlánců (Sýkorová, in litt.). Adoxa moschatellina (pižmovka mošusová) – v úpatních polohách svahového háje na okraji nivy místy dosti hojně. Alyssum alyssoides (tařice kališní) – nepotvrzený Burdův údaj, patrně efemérní výskyt na sekundárním stanovišti. Anemone ranunculoides (sasanka pryskyřníkovitá) – v živnějších polohách svahového háje na východě území, výskyt se nepodařilo potvrdit, je však pravděpodobný (dokládá např. Jehlík 1958). Asarum europaeum (kopytník evropský) – v úpatních polohách svahového háje při pravém okraji nivy Smědé roztroušeně. Batrachium aquatile (lakušník vodní) – v klidnějších vodách Smědé zřídka. Betonica officinalis (bukvice lékařská) – ve zbytcích střídavě vlhkých luk při jz. okraji rezervace roztroušeně. Calla palustris (ďáblík bahenní; C3) – pod hrází Dubáku a v jižní části litorálu rybníka, kde šlo původně o hlavní výskyt, v poslední době zdecimovaný poklesem hladiny v rybníce.

–7–

Carex bohemica (ostřice šáchorovitá, o. česká; C4) – výskyt z jižní části litorálu Dubového rybníka uvádí Sýkorová (2001), aktuálně neověřeno. Carex buekii (ostřice banátská; C4) – nepotvrzený údaj Morávkové z pobřeží Dubáku. Carex elongata (ostřice prodloužena) – pod hrází Dubáku v podmáčeném terénu sporadicky. Carex paniculata (ostřice latnatá; C4) – v březích Dubáku a v okolí dosti roztroušeně. Carex vulpina (ostřice liščí) – roztroušený výskyt na neudržovaných vlhkých loukách ve střední části území. Cicuta virosa (rozpuk jízlivý; C2) – poměrně vzácný druh bažinných olšin, z Frýdlantska snad dosud neuváděný. Burdův údaj se mi nepodařilo ověřit. Cirsium heterophyllum (pcháč různolistý) – při pravém břehu Smědé jz. od Dubáku na menší ploše, zjevně splavený z vyšších poloh. Corydalis cava (dymnivka dutá) – údaj Burdův se mi nepodařilo ověřit, výskyt však pravděpodobný (cf. JEHLÍK 1958), patrně vzácnější než Corydalis intermedia. Corydalis intermedia (dymnivka bobovitá; C4) – místy hojná v živnějších polohách svahového háje na východě území. Elatine triandra (úpor trojmužný, C2) – bohatý výskyt tohoto druhu byl zjištěn na obnaženém dně vypuštěného Dubového rybníka na podzim 2006. Eleocharis mamillata (bahnička bradavkatá, C4) – údaj Morávkové, výskyt pravděpodobný (možná záměna s E. palustris s. str.). Epilobium obscurum (vrbovka tmavá; C3) – údaj Morávkové, nepotvrzeno. Epilobium palustre (vrbovka bahenní; C4 – mokřady v nivě Smědé, na více místech. Euphorbia dulcis (pryšec sladký) – roztroušeně v úpatních polohách svahového háje nad pravým okrajem nivy. Galeopsis sp. (konopice) – v území velmi častý taxon, pozdně kvetoucí a proto dříve spolehlivě neurčitelný. Značná část výskytu zřejmě připadá na Galeopsis speciosa, pravděpodobně hojná je i Galeopsis tetrahit (incl. G. bifida), v lesích je možný lokální výskyt G. pubescens. Galium elongatum (svízel prodloužený) – v okolí Dubového rybníka a kolem malého rybníčku severně od něj. Geranium palustre (kakost bahenní) – v zachovalejších částech nivních luk velmi roztroušeně, početněji jen při západní hranici území). Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý; C4) – roste hojně v řídké olšině za malým rybníčkem sv. od Dubáku, již mimo území rezervace. Výskyt pravděpodobný i v lesních prameništích na východě území. Při úpatí svahového háje jsem na jednom místě zaznamenal porost příbuzného Chrysosplenium alternifolium. Iris pseudacorus (kosatec žlutý) – v litorálu rybníků a tůní a na trvale zamokřených plochách porůznu. Juncus acutiflorus (sítina ostrokvětá; C3) – druh v širším území poměrně častý. Burdův nález se nepodařilo potvrdit, pokud se druh v území recentně vyskytuje, půjde nejspíše o plošně omezený výskyt. Laserpitium prutenicum (hladýš pruský; C3) – druh pro Frýdlantsko dnes vzácný, snad jen na třech lokalitách z poslední doby, z toho dvě v okolí PR Meandry Smědé. Výskyt v mokřadních ladech pod železniční tratí u Filipovky, patrně již mimo území rezervace (uvádí

–8–

též Morávková, spolu s Veronica scutellata). Dále na rybníčku v osadě Polní Domky, tj. na potoce napájejícím i Dubový rybník. (Třetí, nedávno objevená lokalita se nachází při severním okraji Frýdlantu.) Lathraea squamaria (podbílek šupinatý) – druh uváděný ze svahového háje Burdou, recentní výskyt velmi pravděpodobný (v minulosti zaznamenán i autorem tohoto plánu péče, nověji nenalezen). Lilium martagon (lilie zlatohlavá; C4) – ve svahovém háji na východě území nejméně na čtyřech mikrolokalitách, v početných populacích. Neottia nidus-avis (hlístník hnízdák; C4) – druh uvádí ze svahového háje při sv. okraji území Morávková; neověřeno. Nymphaea candida (leknín bělostný; C2) – v březích tůňky při jižní hranici území vzácně, údajně vysazena. Persicaria lapathifolia subsp. brittingeri (rdesno blešník skvrnité) – bohatý výskyt na mladé navážce pod hrází Dubového rybníka. Peucedanum palustre (smldník bahenní) – druh v území poměrně hojně rozšířený v rozvolněných rákosinách: v mokřinách v jz. části rezervace, v litorálu Dubového rybníka a v mokřině při jeho jv. okraji, v litorálu polovypuštěného rybníčku severně od Dubáku. Na Frýdlantsku druh relativně vzácný. Polemonium coeruleum (jirnice modrá) – druhotný výskyt při železniční trati u Filipovky (Sýkorová). Polygonatum odoratum (kokořík vonný) – druh z území uvádí Burda, s největší pravděpodobností omylem. Jde o poměrně teplomilný druh, který v chladnějších územích přežívá spíše jako relikt v přirozeně otevřených formacích skalních výchozů a pleší. Domnělé nálezy zřejmě patří druhu Polygonatum multiflorum. Potamogeton crispus (rdest kadeřavý) – neověřený údaj Morávkové (Dubový rybník, tůňka při jižním okraji rezervace). Potamogeton natans (rdest vzplývavý) – místy dosti hojně na hladině Dubového rybníka. Potamogeton obtusifolius (rdest tupolistý; C2) – údaj Petříka (2006) z Dubového rybníka se nepodařilo potvrdit. Primula elatior (prvosenka vyšší) – neověřený Burdův údaj. Pulmonaria officinalis s. str. (plicník lékařský) – maloplošně v jižní části svahového háje nad pravým okrajem nivy Smědé, mnohem hojnější je v území Pulmonaria obscura. Ranunculus lanuginosus (pryskyřník kosmatý) – ve vlhké úžlabině v lesním komplexu na východě území, nehojně. Ranunculus sceleratus (pryskyřník lítý) – na navážkách pod hrází Dubáku, v litorálu rybníka a vzácně i na obnaženém dnu (říjen 2006). Rorippa amphibia (rukev obojživelná) – pouze Burdův údaj, pravděpodobně mylný, snad záměna s Rorippa austriaca, na zaplavovaných loukách v území místy velmi hojnou. Podle mých znalostí se R. amphibia na Liberecku nikde nevyskytuje. Rumex aquaticus (šťovík vodní) – v zamokřených částech zpustlých luk místy velmi hojný, dále v litorálu Dubového rybníka. Rumex maritimus (šťovík mořský) – roztroušeně v litorálu Dubového rybníka a v navážkovém reliéfu pod jeho hrází.

–9–

Salix alba (vrba bílá) – při sev. hranici území na kraji lesa ?? (Morávková). Z území tradičně uváděna (viz např. BURDA 1995), v nivě Smědé však patrně vůbec neroste nebo je velmi vzácná. Jde o poměrně teplomilný druh přirozeně rozšířeny v nivách velkých řek (např. Labe, Ohře, dolní Vltava, Berounka, Morava, Dyje,...), v chladnějších územích místy uměle zavedená. Stromové vrby podél toku Smědé náležejí vesměs k Salix fragilis, řidčeji k S. triandra, pravděpodobný je i výskyt hybridů. Byli pozorováni jedinci přechodní k S. alba (slabě chlupaté letorosty, sivě bělavý rub listů, ale jen s řídkým neuhlazeným ochlupením); může však jít o pouhý projev vnitrodruhové variability. MORÁVKOVÁ zmiňuje výskyt S. alba ze severního okraje území, z rozhraní nivy a svahového lesa. Salix pentandra (vrba pětimužná) a S. triandra (vrba trojmužná) – v nivě Smědé na více místech roztroušeně až vzácně. Salix repens (vrba plazivá; C2) – jde o nepotvrzený Burdův údaj. Druh má růst pod hrází Dubového rybníka. Výskyt je málo pravděpodobný, není zde ani příliš vhodný biotop. Sanicula europaea (žindava evropská) – neověřený údaj Morávkové ze svahového háje ve východní části území. JEHLÍK (1954) označuje žindavu za vzácný druh pro Frýdlantsko, uvádí jen dvě lokality (Vápenný vrch u Raspenavy a Ptačí vrch u Dětřichova) Schoenoplectus lacustris (skřípinec jezerní; C4) – při hrázi Dubáku na jednom místě vzácně, jen několik rostlin. Thalictrum aquilegiifolium (žluťucha orlíčkolistá) – údaj Sýkorové (při lesním úpatí na jv. straně Dubového rybníka) se nepodařilo potvrdit. Ulmus glabra (jilm horský) – roste velmi roztroušeně podél Smědé, dále ve svahovém háji při zářezu železniční trati a ve strmých svazích nad pravým břehem nivy. Valeriana dioica (kozlík dvoudomý; C3) – druh uvádí ze severní části území Morávková (nivní louka; pod hrází Dubového rybníka), neověřeno. Valeriana excelsa subsp. sambucifolia (kozlík bezolistý; C4) – regionálně dosti hojný druh, roste dosti zřídka v březích Smědé a pod hrází Dubového rybníka. Veronica scutellata (rozrazil štítkovitý; C4) – výskyt z mokřiny pod železniční tratí u Filipovky (již ± mimo rezervaci) zmiňuje Morávková. Zannichellia palustris (šejdračka bahenní; C4) – nekomentovaný nález Petříka z r. 2006 z Dubového rybníka, neověřeno. MORÁVKOVÁ (2001) v rámci mapování biotopů z území PR Meandry Smědé uvedla mj. tyto druhy: Astrantia major, Carex buekii (C4), Eleocharis mamillata (C3), Epilobium obscurum (C3), Epipactis helleborine (C4), Festuca heterophylla, Lathyrus vernus, Malva sylvestris, Myriophyllum spicatum, Neottia nidus-avis (C4), Potamogeton crispus, Sanicula europaea, Valeriana dioica (C4), Veronica scutellata (C4). Ze vzácnějších druhů, zařazených do výše uvedeného přehledu zmiňuje Adoxa moschatellina, Anemone ranunculoides, Juncus acutiflorus (C3), Laserpitium prutenicum (C2), Lilium martagon (C4), Polygonatum odoratum. SÝKOROVÁ (2001) z dotčeného území zmiňuje tyto zajímavější nálezy: Acorus calamus (mokřad na pravém břehu Dubového rybníka), Adoxa moschatellina, Anemone ranunculoides, Asarum europaeum, Calla palustris, Carex bohemica (jižní litorál Dubového rybníka), Carex remota, Carex rostrata, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Eleocharis palustris, Euphorbia dulcis, Chrysosplenium oppositifolium (olšina při již. břehu Dubového ryb.), Iris pseudacorus, Juncus acutiflorus (sec. Burda), Laserpitium prutenicum (sec. Jehlík), Lathraea squamaria (sec. Burda), Ligustrum vulgare, Lilium martagon, Melica nutans, Molinia caerulea, Paris quadrifolia, Persicaria amphibia, Peucedanum palustre, Polygonatum odoratum (sec. Burda; výskyt zpochybněn), Ranunculus lanuginosus, Rumex aquaticus, Rumex maritimus, Thalictrum aquilegiifolium (olšina při vých. břehu Dubového rybníka), Valeriana excelsa subsp. sambucifolia. V komentáři k tomuto plánu péče připojuje SÝKOROVÁ (in litt.) další víceméně běžné druhy: Elodea canadensis, Galeopsis bifida, Geranium pusillum, Glyceria declinata, Juncus articulatus.

– 10 –

Příloha č. 14

VÝVOJ ÚZEMÍ NA ZÁKLADĚ POROVNÁNÍ HISTORICKÝCH LETECKÝCH SNÍMKŮ Cenné informace o vývoji území v posledních desetiletích poskytují staré letecké měřické snímky. Nejstarší běžně archivované snímky jsou z konce 30. let minulého století, tj. ještě před pronikavými změnami zemědělské krajiny nastartovanými poválečnou socializací vesnice. V pohraničních oblastech je pak zachycena vrcholná etapa osídlení, obecně je na snímcích z předválečné doby patrný největší extenzivní rozsah péče o zemědělskou půdu. Toto konstatování plně platí i pro území nynější PR Meandry Smědé.

Snímek z r. 1938 Snímek dokumentuje stav území v podobě, která se diametrálně liší od současných poměrů. Niva Smědé je souvisle, v podstatě beze zbytku, zemědělsky obhospodařovaná, větší plochy lad jsou pouze v prostoru za hrází Dubového rybníka. V nivě jsou převážně jen louky (případně pastviny, což nelze ze snímku rozpoznat), pouze při sušším okraji nivy jsou menší plochy políček.V terénu je dobře patrná síť odvodňovacích příkopů, jakož i dřívější průběh Smědé, který ve střední části území probíhá cca 200 m západně od stávajícího toku, na severu jsou pak patrné náznaky starých meandrů 100-200 m východně od nynějšího řečiště. Na samotném toku překvapí oproti současnosti mnohem méně vyvinuté meandry s nepatrnými štěrkovými náplavy jesepů. Tok je lemován pouze úzkou nesouvislou kulisou stromů, sečené louky zasahují až k břehu. Na SZ území se na Smědé nachází jez, který vzdouvá vodu pro náhon směřující k Boleslavi. V jižní části nivy se pod polní cestou nachází protáhlá tůň, která se dochovala dodnes, ovšem pouze na zbytkovém ploše. Ze snímku je zřejmé, že tok Smědé měl v té době jiný charakter než má nyní. Erozně-akumulační procesy, které dávají vzniknout meandrům a jsou dnes jedním z nejvýraznějších přírodních rysů území, nedosahovaly patrně v 30. letech takového rozsahu jako nyní. Je možné, že v letech předcházejících pořízení snímku k větším povodním nedošlo a že důsledky dřívější povodňové činnosti byly mezitím pečlivě zahlazeny. Stejně tak nelze vyloučit, že současná intenzivní sedimentace má svůj podstatný zdroj v lignitových dolech na polském území, které jsou do Smědé částečně odvodňovány. Dubový rybník má na snímku z r. 1938 jen velmi malou hladinu – buď byl v té době povypuštěn anebo byl již silně zazemněn a rozsáhlý litorál obsadily rákosiny a mokřadní lada. Druhé možnosti by nasvědčovalo to, že v jz. části zdrže se kromě neidentifikovatelné bylinné vegetace nacházejí shluky poměrně vzrostlých stromů a nesouvislé porosty keřů. Pod hrází rybníka ještě chybí současná mladá olšina, je zde však již vidět tůň. Zajímavý je i vzhled lesních porostů. V lesích na území přírodní rezervace převládá smrk, popř. borovice, s výjimkou střední části lesního pruhu nad Smědou, kde dominují listnaté dřeviny. V jižní části lesního komplexu jsou listnaté dřeviny nerovnoměrně zastoupeny v nadúrovni, v severní části absolutně převažují, Nad Dubovým rybníkem se nachází rozlehlá paseka. Nynější mladý les ve východním výběžku komplexu v té době ještě zaujímala zemědělská půda. Z popsaného je zřejmá snaha tehdejších lesníků na masivní zavádění smrku, popř. borovice i v polohách, kde patrně v té době zdárně zmlazovaly listnaté dřeviny. Jejich příměs pak stačila k tomu, aby později po vytěžení jehličnaté složky listnaté druhy v porostu ± převládly. Východně od lesního komplexu, tj. již vně území rezervace je patrná typická mozaika různě využívaných zemědělských půd, vč. řady polních cest, dnes již neexistujících.

–1–

Snímek z r. 1984 Druhý snímek zachycuje území již po proběhlé kolektivizaci zemědělství a pozdějších komplexních pozemkových úpravách. Jejich výsledkem je výrazné zjednodušení krajinné mozaiky, což je zřetelně vidět zejména z prostoru ležícího východně od území přírodní rezervace. V nivě Smědé je patrná diferenciace intenzity zemědělského hospodaření: vedle ploch víceméně pravidelně udržovaných, místy snad dokonce zorněných, se již významně uplatňují plochy jen občasně sečené nebo již ± ponechané samovývoji. Souvislou zanedbanou plochu nalezneme v jihozápadní části území a dále na protilehlém (pravém) břehu Smědé, kde jsou nivní louky z jedné strany uzavřeny říčními zákruty a z druhé strany strmým zalesněným svahem. Na hospodářsky zanedbaných plochách se rozšiřují zatím nesouvislé shluky dřevin a jistě i porosty vysokých bylin a expanzivních trav. Většina nivních luk je však dosud v udržovaném stavu, alespoň část z nich byla předtím nejspíše zkulturněna. Tok Smědé se oproti stavu z r. 1938 vyznačuje vyvinutějšími meandry, s rozsáhlými štěrkovými náplavy na jesepní straně. (Zřejmě se již významně uplatňuje fenomén splavování jemnozemě z povrchových dolů v Polsku.) V sevřeném prostoru říčních zákrutů vznikají neudržované plochy, do nichž se rychle prosazují náletové dřeviny, jistě hojné jsou zde již invazní druhy rostlin, zejména třapatka a křídlatka, z Polska sem rychle invaduje celík. Dubový rybník je patrně po předchozím odbahnění (sediment vyhrnut v širokém pruhu do břehů!) na celé ploše zvodnělý, pouze s omezenými plochami litorálních porostů (rákosin v širším slova smyslu). V lesních porostech celkově převažují listnaté dřeviny, které v severní části území přerůstají a zvolna zatlačují kulturní jehličnaté jádro porostu. Na východě se nachází široký klín nového lesa založeného v poválečné době na dříve zemědělské půdě.

Snímek z r. 1996 Navzdory krátkému časovému odstupu od předchozího snímku lze zaznamenat zřetelné změny, které jsou pokračováním již dříve nastoupeného trendu. V nivě Smědé dále ubývá pravidelně sečených ploch – zpustle působí zejména rozlehlá louka mezi pravým břehem Smědé a hrází rybníka Dubák (vyjma menšího sv. výběžku, který je dosud udržovaný); louka při železničním mostu na samém severu území je sice sečena, ale zjevně v delším intervalu, což se projevuje v její ruderalizaci. Dosud v relativně slušném stavu se jeví louka ve střední části území, na levém břehu Smědé, s výjimkou vlhčí lichoběžníkové plochy pod tratí, která již působí zpustle. Dlouhodobě neudržovaná je též louka v jz. části území, pravidelnou údržbu naopak požívá úzký luční pruh mezi polní cestou a levým břehem Smědé v jižní části rezervace. Na hospodářsky zanedbané plochy se rychle šíří invazní a expanzivní rostliny, které se dosud udržovaly převážně jen v širším pobřeží Smědé. Tok Smědé vykazuje dílčí posuny koryta zejména v jižní části území, mírně pozměněné je rozložení štěrkových náplavů. Plochy kolem meandrů stále více obsazují dřeviny, které v ptačím pohledu vytvářejí volně zapojené stromové útvary. Rybník Dubák je na snímku zřejmě vypuštěn, s rozsáhlými porosty rákosin či podobné vegetace. Na vyhrnutém sedimentu z předchozího odbahnění (viz snímek z r. 1984) tvořící široký lem pobřeží v jižní části vodní plochy, se již ustavil souvislý porost pionýrských dřevin. Lesní porosty ve svazích vykazují pouze menší změny – odrůstání mladých porostů a visuelní dílčí vzestup listnatého podílu.

–2–

Stav území v r. 1938

–3–


–4–


–5–

Krajský úřad Libereckého kraje odbor životního prostředí a zemědělství

Adresáti dle rozdělovníku ČÍSLO JEDNACÍ

OPRÁVNĚNÁ ÚŘEDNÍ OSOBA/LINKA/E-MAIL

LIBEREC

KULK 4885/2013 OZPZ 1316/2012

Studený/422 [email protected]

22. ledna 2012

PROTOKOL o vypořádání připomínek a schválení plánu péče o PR Meandry Smědé na období 2007 – 2016. Krajský úřad Libereckého kraje, jako příslušný orgán ochrany přírody a krajiny dle ustanovení § 77a odst. 4 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), projednal v souladu s ustanoveními § 38 odst. 3 a § 38 odst. 4 zákona návrh plánu péče o Přírodní rezervaci Meandry Smědé na období 2007 – 2016 zpracovaný RNDr. Višňákem, Ph.D., IČ 48048551, Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem, v listopadu 2012. Návrh plánu péče o Přírodní rezervaci Meandry Smědé vyhovuje po věcné i odborné stránce a proto jej Krajský úřad Libereckého kraje podle § 38 odst. 4 zákona schvaluje. Tím se aktuální znění plánu péče o Přírodní rezervaci Meandry Smědé na období 2007 – 2016 stává podkladem pro jiné plánovací dokumenty, zejména lesní hospodářské plány a územně plánovací dokumentace. Zároveň se tento plán péče stává odborným podkladem pro zajišťování péče o Přírodní rezervaci Meandry Smědé, zejména pak pro povolování a provádění praktických zásahů v něm uvedených, zaměřených na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany v něm z hlediska jeho ochrany. Schválený plán péče je podle § 38 odst. 5 zákona a § 6 a 7 vyhlášky č. 64/2011 Sb., uložen v ústředním seznamu ochrany přírody vedeném Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 - Chodov). Schválený plán péče je v elektronické podobě také umístěn na portále Krajského úřadu Libereckého kraje (www.kraj-lbc-cz) v části Maloplošná chráněná území spravovaná Krajským úřadem Libereckého kraje.

otisk úředního razítka Ing. Jaroslava Janečková vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství Přílohy Vypořádání připomínek k návrhu plánu péče - tabulka Plán péče o Přírodní rezervaci Meandry Smědé na období 2007 – 2016 Krajský úřad Libereckého kraje U Jezu 642/2a • 461 80 Liberec 2 • tel.: + 420 485 226 111 • fax: + 420 485 226 444 e-mail: [email protected] • www.kraj-lbc.cz • IČ: 70891508 • DIČ: CZ70891508 • Datová schránka: c5kbvkw

KULK 4885/2012

Obdrží prostřednictvím datové schránky (včetně příloh) AOPK ČR, Správa CHKO Jizerské hory a Krajské středisko Liberec, U Jezu 10 460 01 Liberec 1 Povodí Labe, s.p., Víta Nejedlého 951, 500 03 Hradec Králové Obec Višňová, Višňová 184, 46373 Habartice u Frýdlantu Obec Černousy, Černousy 72, 46373 Habartice u Frýdlantu Městský úřad Frýdlant, T. G. Masaryka 37, 464 13 Frýdlant Royal Route s.r.o., Nerudova 236/41, 118 00 Praha-Malá Strana Obdrží doporučeně (včetně vytištěné a digitální verze Plánu péče) AOPK ČR, Ústřední seznam ochrany přírody, Kaplanova 1931/1 148 00 Praha 11 Chodov

2

Příloha: Vypořádání připomínek k návrhu plánu péče - tabulka

Vypořádání připomínek k návrhu plánu péče o PR Meandry Smědé na období 2007-2016. Návrh plánu péče rozeslán k připomínkovému řízení: 3. prosince 2013 Lhůta pro sdělení připomínek: 30 dnů ode dne zveřejnění Závěrečný termín pro sdělení připomínek: 15. ledna 2013 Připomínkující Obsah připomínky: místo Městský úřad Z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem nesouhlasíme s tím, že by měla Frýdlant být zcela znemožněna obnova stávajícího vodního díla v Boleslavi. Tato lokalita je součástí platného územního plánu z roku 2006, při jehož schvalování nebyly ze strany ochrany přírody žádné námitky. Z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem je obnova vodního díla možná za podmínek, které stanoví orgán ochrany přírody.

Krajský úřad Libereckého kraje

Stanovisko KÚLK Neakceptováno. Vodoprávní úřad neuvedl konkrétní zájmy, se kterými je změna plánu péče v rozporu, tyto zájmy podrobně nespecifikoval ani po telefonickém dotazu. Rozpor územního plánu s předmětem ochrany přírodní rezervace a evropsky významné lokality bude dále řešen.

Upozorňujeme, že nařízením Libereckého kraje č. 14/2012 byl vydán Integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Libereckého kraje. Prioritou tohoto programu je i snižování emisí oxidů dusíku. Tato priorita je specifikována v bodě B 1.2 Opatření 2.1. Podpora úspor energie a využívání nespalovacích zdrojů energie. Podpora obnovitelných zdrojů energie, mezi které patří výstavba MVE, naplňuje výše uvedené opatření.

Zmiňovaný Integrovaný program v odstavci Opatření 2.1. mimo jiné uvádí: „Umísťování vodních, větrných či slunečních elektráren může být v kolizi se zájmy ochrany přírody a krajiny. Podpora těchto aktivit je tedy podmíněna tím, že nebudou v rozporu s jinými veřejnými zájmy (např. ochranou přírody a krajiny)“. Obnovení a provoz malé vodní elektrárny je v rozporu s posláním Přírodní rezervace Meandry Smědé, tj. je v rozporu se zájmy ochrany přírody.

Z hlediska zájmů státní památkové péče upozorňujeme, že při ochraně a provádění managementu v maloplošně zvláště chráněné území Přírodní rezervace Meandry Smědé na období 2007 – 2016 musí být dbáno na ochranu území s archeologickými nálezy, jak je uvedeno v § 22 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v platném znění (dále jen památkový zákon). Povinností dle § 22 odst. 2 památkového zákona, je

Námitka má povahu informace. Respektování zájmů ochrany území s archeologickými nálezy je zákonnou povinností a pro to ji není třeba zmiňovat v textu plánu péče.

oznámit před zahájením stavební nebo jiné činnosti svůj záměr Archeologickému ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i. Archeologický ústav Akademie věd ČR sídlí v Letenské ulici 4, 118 01 Praha 1. Toto upozornění se podle tohoto ustanovení týká i „jiné činnosti“, která by mohla ohrozit provádění archeologických výzkumů. Jinou činnost můžeme v tomto případě chápat i jako zemní zásahy spojené s péčí o les, rybníky, tůně, náletové dřeviny, či zásahů do terénů (odbahnění tůně, odtěžení sedimentů z rybníka, oprava hráze rybníka, budování tůní odtěžením zeminy, těžba dřeva apod.). Obec Černousy

Ze strany Obce Černousy je nesouhlas se záměrem znemožnění obnovy bývalé MVE v Boleslavi. Dle našeho mínění se realizací menšího vzdouvacího objektu nijak nenaruší zachování úseku toku s přirozeným charakterem říčního koryta, tj. vyvíjejícími se meandry a slepými rameny, které souvisí s ochranou zvláště chráněných druhů živočichů.

Neakceptováno. Obnova vodního díla s následnou regulací hladiny a odběrem vody znamená neakceptovatelný zásah do přirozeného říčního koryta a změnu průtokových poměrů, což je v rozporu s posláním přírodní rezervace, jímž je zachování úseku toku s přirozeným charakterem říčního koryta, tj. vyvíjejícími se meandry a slepými rameny a ochrana biotopů, touto činností podmíněných.

Uvedený charakter toku Smědé, vytváření se meandrů apod. je zásadním způsobem ovlivněn pouze místními povodněmi. Tyto povodně ovlivňují břehy toku a záměr vybudování, již dříve fungujícího a ekologického objektu by na charakter břehu toku neměl žádný vliv. Domnívám se, že obnova původních, ekologických staveb na řece Smědé nijakým způsobem neovlivňuje výskyt chráněných živočichů a rostlin, které se zde v dřívějších dobách a za provozu uvedených zařízení běžně vyskytovaly.

Neakceptováno. Přirozený charakter toku a na něj vázaná biota, včetně zvláště chráněných druhů živočichů, jsou přímo úměrně ovlivňovány množstvím vody v korytě protékající. Zbudování příčného vzdouvacího objektu dojde k nevratným změnám vodního režimu toku. Jedná se především o změnu průtokového a splaveninového režimu úseku toku v podjezí i nadjezí, které jsou nyní díky svému přirozenému charakteru biotopem podmiňujícím výskyt a reprodukci zvláště chráněných druhů živočichů, převážně ryb a mihulí. V podjezí o délce přibližně 2 500 m dojde k trvalému snížení průměrných průtoků, čímž dojde ke změnám splaveninového režimu, degradaci

biotopů, snížení zdrojů potravy a úkrytových možností, snížení samočistící schopnosti vody a migrační prostupnosti korytem. Také koryto řeky v nadjezí, sloužící nyní jako biotop zvláště chráněných druhů, bude negativně ovlivněno vzdutím jezu. Dojde zde ke zvýšení průměrné hloubky, zpomalení proudu, změně struktury dna (ukládání jemnozrnných sedimentů) a prakticky k likvidaci vytíracích míst pro rheofilní ryby.

Royal Route s.r.o.

Obnovou MVE v Boleslavi by došlo i k odstranění již existující ekologické zátěže, tj. odstranění části zavezeného koryta odpadem nelegální skládky lignátu, obsahujícím z části i azbest.

Neakceptováno. Likvidace ekologické zátěže, tj. deponií lignátu obsahujícího azbest, není podmíněna obnovou provozu malé vodní elektrárny.

Původní plán péče výslovně připouští obnovu MVE v Boleslavi s realizací menšího vzdouvacího objektu za předpokladu zřízení funkčního rybího přechodu. Stavební dotčení by mělo být, jak uvádí plán péče, co nejmenší a délky vzdutí hladiny co nejkratší.

Neakceptováno. Orgán ochrany přírody přistoupil k aktualizaci plánu péče právě z důvodu zjištění výskytu zjevného nesouladu ve znění plánu péče s posláním přírodní rezervace. Obnova vodního díla, s následnou regulací hladiny, stabilizací koryta a odběrem vody pro potřeby provozu malé vodní elektrárny derivačního typu, znamená neakceptovatelný technický zásah do přirozeného říčního koryta a změnu průtokových poměrů. Funkční rybí přechod je pouhou kompenzací migrační překážky, nenahrazuje však ekologické funkce přírodního koryta s přirozenými průtoky.

Nový návrh textace návrhu plánu péče na období 2007-2016 (aktualizované znění 2012) v rámci prováděné aktualizace však původní výše uvedený text neobsahuje a nevypořádává se s touto zásadní skutečností ani žádným jiným způsobem a v tomto rozsahu pak jako vlastník výše uvedených nemovitostí, jenž jsou začleněny do přírodní rezervace Meandry Smědé, vznášíme námitku.

Akceptováno. Do textu plánu péče byl v kapitole 2.4 (Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti) doplněn odstavec „Využití řeky Smědé pro energetické účely“, ve kterém jsou popsány negativní vlivy a rizika spojená s případnou obnovou provozu MVE.

AOPK ČR

Jestliže je v r. 2012 předkládána k vyjádření (a následně má být schválena) aktualizovaná verze plánu, jak je uvedeno v titulu, jedná se de facto o nový plán péče se zkrácenou dobou platnosti na období 2012-2016 (spíše ale 2013-2016). V takovém případě nelze dle našeho názoru v dokumentu ponechat neaktuální text - týká se zejména lesnických kapitol, v menší míře ale i jiných pasáží.

Neakceptováno. KÚLK přistoupil k aktualizaci pouze stěžejních částí platného plánu péče schváleného pro období 2007-2016 a tyto změny ve smyslu znění § 3, odst. 3 vyhlášky MŽP č. 64/2011 Sb., po projednání a vypořádání námitek, do plánu péče zapracoval. Popsané managementové zásahy a další činnosti popsané v plánu péče je možné provádět po celou dobu platnosti plánu péče tj. 2007-2016, není tedy nutné plán péče doplňovat také o vyhodnocení již provedených opatření. Celkové vyhodnocení dosavadní péče o chráněné území bude, dle platných osnov, povinnou součástí nového plánu péče na období 2017-2026. Výsledky dílčích managementových zásahů jsou shromažďovány orgánem ochrany přírody v rezervační knize pro jejich zapracování do následujícího plánu péče.

K rostlinám vodních a mokřadních Akceptováno. Do textu byly biotopů lze doplnit z významných druhů doplněny zmiňované druhy rdestů. Potamogeton acutifolius a P. alpinus (výskyt 2012 potvrzuje Š. Mazánková) Kap. 2.3: Doporučujeme vypustit Akceptováno. Znění textu poslední větu o nezohlednění platného upraveno dle požadavku. LHP.

bylo

Kap. 3.1.1 ad b) doplnit do prvního Akceptováno. Znění textu odstavce za druhou větu: "Vysazení upraveno dle požadavku. nepůvodních druhů ryb je vyloučeno s výjimkou možného dočasného vysazení amura bílého jako managementového opatření k potlačení nadměrného zárůstu rybníka nežádoucími vodními rostlinami.

bylo

Kap. 4.1: V tabulce č. 18 doporučujeme vyhnout se termínu „zalesnění“ louky formulovat např. „výsadba dřevin na DP 26“. Kap. 4.5: Termín „zalesnění“ - viz předchozí připomínka. Vysvětlující text zpracovatele je vhodnější přesunout do úvodu.

Akceptováno. Znění textu bylo upraveno dle požadavku.

Plán péče. o: přírodní rezervaci Meandry Smědé na období: (dílčí aktualizace 2012)

Recommend Documents