Plán péče. pro: Přírodní památku Quarré na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO

Plán péče pro: Přírodní památku Quarré na období: 2007-2016

Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO 48048551 Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem

Kancelář:

Mírová 320, Stráž pod Ralskem, tel. 487 851 449 e-mail: [email protected]

Plán péče o přírodní památku Quarré

1. Z ÁKLADNÍ

IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE

1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN: kód: ............, přírodní památka, Quarré, III – přírodní památka

1.2 Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ: vydal: Správa CHKO Jizerské hory číslo: dne: Lokalita byla vyhlášena za přechodně chráněnou plochu dne 23. 12. 1992, s platností na 10 let, tj. do r. 2002.

1.3 Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000: kraj: Liberecký obec s rozšířenou působností: Frýdlant v Čechách obec: Bílý Potok katastrální území: Bílý Potok pod Smrkem národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území:

– Jizerské hory –

Natura 2000 Jizerské hory ptačí oblast: evropsky významná lokalita: CZ-0510403 Quarré

1.4 Vymezení území podle současného stavu KN: Parcelní vymezení PP Quarré – k. ú. 604658 Bílý Potok pod Smrkem parcela druh pozemku dle KN

způsob využití

1760/11 lesní půda

–

LV

výměra celkem 1160163

výměra vlastník v ZCHÚ 17200

Lesy ČR, s. p., Hradec Králové

výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí; * odhad, nutno zpřesnit po geodetickém zaměření

Parcelní vymezení ochranného pásma PP Quarré – k. ú. 604658 Bílý Potok pod Smrkem parcela druh pozemku dle KN

způsob využití

1760/11 lesní půda

–

LV

výměra celkem

výměra v OP

1160163

33000

vlastník Lesy ČR, s. p., Hradec Králové

výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a geodetického zaměření PP; * odhad

Přírodní památka dosud nebyla geodeticky zaměřena a její hranice nejsou ani jinak v terénu vyznačeny.

Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 2


1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku lesní půda Plocha celkem

ZCHÚ 1,72 ha 1,72 ha

OP 3,31 ha 3,31 ha

údaje pouze přibližné, dle navrženého vymezení – viz komentář níže

Základní údaje o lese v ZCHÚ: Celé území přírodní památky leží na lesní půdě, stejně tak i ochranné pásmo. Z hlediska lesnického členění spadá území do PLO 21 – Jizerské hory a Ještěd. Organizačně náleží k LHC Frýdlant, odd. 232 dílec D (s jedinou por. sk. 3) a odd. 237, dílec C (s jedinou por. sk. 3). Ve skutečnosti zaujímá naprostou většinu takto vymezené plochy přirozené vrchovištní bezlesí. Současné rozdělení území do dvou oddělení je umělé a je historicky odůvodněno spojením dvou, resp. tří průseků na vrcholu kopce Plochý – původně tak vrchoviště náleželo hned do tří lesních oddělení. Hranice porostů přitom kopírují hranice bezlesí jen nedokonale: otevřené bezlesí je ve skutečnosti o něco větší. To přináší problém při vymezení hranic přírodní památky, kdy pouhé ztotožnění hranic nového ZCHÚ s aktuální hranicí jednotek rozdělení lesa by mělo za následek vyčlenění části rašelinného bezlesí a úzkého pruhu mladé rašelinné smrčiny vně území přírodní památky. Situaci komplikuje skutečnost, že vrchoviště Quarré je vymezeno i jako evropsky významná lokalita, ovšem v podstatně velkorysejším rozsahu. Hranice EVL vycházejí z mapování biotopů, kdy vedle vlastního vrchoviště byl vymapován i širší pruh navazující rašelinné smrčiny. Aktuální kvalita tohoto porostu většinou není taková, aby bylo nutné začlenit ji do území PP. Postačí tedy posun hranic stávajících dílců 232 D a 237 C o cca 10-15 m od středu vrchoviště. Plocha dílců 232 D a 237 C dle LHP: 1,15 ha Plocha přirozeného bezlesí dle ortofotomapy : 1,39 ha Plocha přírodní památky po zahrnutí lemové rašelinné smrčiny v šířce cca 10 m: 1,72 ha Plocha 50 m ochranného pásma k výše uvedenému vymezení PP: 3,31 ha Obr. č. 1: Nesoulad hranic. Zeleně je vyznačena přibližná hranice přirozeného bezlesí dle ortofotomapy, světle červeně hranice evropsky významné lokality. Území přírodní památky by v ideálním případě mělo zahrnovat celou plochu přirozeného vrchovištního bezlesí a úzký pás zbytkové přírašelinné smrčiny po obvodu bezlesí. Možná hranice přírodní památky (a následně hranice nového lesního porostu, resp. dílce je vyznačena tmavší červenou konturou.


Strana 3


1.6 Hlavní předmět ochrany 1.6.1 Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu Přírodní památka nebyla dosud vyhlášena. Tato dokumentace je podkladem k jejímu zřízení. Předmět ochrany je možné předběžně definovat takto: typicky vyvinuté vrchoviště náhorního typu s charakteristickou květenou vzácných a ohrožených druhů rostlin. Blíže jsou předměty ochrany specifikovány v následujících tabulkách. V plánu péče o přechodně chráněnou plochu na období 1994-2002 jsou uvedeny tyto hlavní předměty ochrany: „Rašelinná louka typu vrchoviště, s výskytem komplexu rašelinných společenstev s kvalitními populacemi vzácných a ohrožených druhů rostlin včetně submerzních druhů rašeliníků.“

1.6.2 Hlavní předmět ochrany – současný stav A. Společenstva název společenstva zachovalá vrchovištní vegetace bultů (sv. Sphagnion medii)

vegetace vrchovištních šlenků – sv. LeukoScheuchzerion palustris a přechodné typy

podíl plochy 15 %

5%

vegetace sušších a degradujících částí vrchoviště s převažujícím bezkolencem modrým

60 %

zakrslá přírašelinná smrčina (as. SphagnoPiceetum)

20 %


popis biotopu společenstva přechody as. Eriophoro vaginatiSphagnetum recurvi a Sphagno-Caricetum pauciflorae, nejvýše s malou příměsí Molinia caerulea, , roztr. zakrslé smrčky; jádrová část území v okolí hraničního patníku menší rašelinná jezírka a periodicky zvodnělé sníženiny s Carex limosa, Scheuchzeria palustris, Eriophorum angustifolium, Sphagnum cuspidatum, Warnstorfia fluitans, Gymnocolea inflata, popř. ± bez vegetace Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi, facie Molinia caerulea, resp. Polytricho communis-Molinietum coeruleae, druhově ochuzená společenstva ve vysýchajících částech vrchoviště, roztr. zakrslé smrčky nerovnoměrně zapojený mladší a zakrslý smrkový porost tvořící úzký lem vrchoviště, zčásti imisně poškozený, přecházející do ± kulturních smrkových mlazin

Strana 4


B. Druhy1 aktuální kat. popis biotopu početnost/vitalita ohrožení Andromeda polifolia desítky vitálních C2/§3 v nejzachovalejší, jz. části vrchoviště, (kyhanka sivolistá) rostlin v rel. omezeném prostoru, na bultech Carex limosa stovky až tisíce C2/§2 v řadě jezírek s víceméně trvalým (ostřice mokřadní) jedinců zvodněním, zvl. v jižní polovině území Carex pauciflora na plochách v řádu arů, převážně v jižní části území, převážně C3/– (ostřice chudokvětá) s vysokou sociabilitou mimo porost s dom. bezkolencem Drosera rotundifolia dosti hojně C3/§2 po obvodu šlenků a na vlhkých bultech (rosnatka okrouhlolistá) porůznu Empetrum nigrum místy dosti hojně C4/§2 na bultech, zvl. v blízkosti smrkových (šicha černá) shluků a po obvodu vrchoviště Huperzia selago 2 malé izolované C3/§3 na bultech při jz. okraji území, na dvou (vranec jedlový) trsy mikrolokalitách Lycopodium annotinum početně na desítkách C3/§3 v přírašelinné smrčině, zvl. při jižním (plavuň pučivá) m2 okraji vrchoviště, místy v porostech Oxycoccus palustris dosti hojně na C4/§3 v celém území roztroušeně, místy až (klikva bahenní) většině území hojně Scheuchzeria palustris desítky plodných a C1/§1 ve zvodnělých šlencích i v periodicky (blatnice bahenní) stovky sterilních ex. přeplavovaných sníženinách, na mnoha místech, často spolu s Carex limosa Trichophorum cespitosum v jz. části území v místě dřívějšího cca 12 trsů C3/– (suchopýrek trsnatý) jeleního kaliště, izolovaný trs o něco dále na východ jméno druhu

C. Útvary neživé přírody útvar geologické podloží živé vrchoviště náhorní- vrchovištní rašelina na ho typu podloží porfyrické středně zrnité žuly

popis výskytu útvaru plně vyvinuté, typicky ombrogenní vrchoviště na rozložitém vrcholu kopce Plochý s četnými drobnými rašelinnými jezírky typu šlenků a (nepravých) flarkarů

1.7 Dlouhodobý cíl péče Rašelinné biotopy, které jsou předmětem ochrany v PP Quarré, jsou výsledkem dlouhého přírodního vývoje, v němž člověk sehrával jen podružnou a veskrze negativní roli. Je tedy v zájmu ochrany přírody odstranit rušivé antropogenní vlivy a ponechat lokalitu v maximálně přírodním stavu. Horská rašeliniště jsou dnes ojedinělými prostory, do nichž člověk v historické době zasáhl jen relativně malou měrou. V posledních desetiletích se však ocitají pod stále silnějším tlakem „antropogenních stresorů“ – znečištěného ovzduší a rychle probíhajících změn podnebí, truchlivou úlohu hrobníka rašelinišť již tradičně obstarává stále nepoučené lesní hospodářství. Vrchoviště Quarré je v rámci Jizerských hor jednou z nejvíce ohrožených lokalit, zejména proto, že je vzhledem ke své specifické poloze výrazně závislé na atmosférických srážkách. Opakující se suché periody vedou k vysýchání vrchoviště a neblahým změnám ve složení rostlinných společenstev, které mohou mít více či méně nevratný účinek. 1 Nomenklatura vyšších rostlin je uváděna podle KUBÁT et al. (2002), v případě mechorostů podle KUČERA & VÁŇA 2003. Nomenklatura syntaxonů je většinou podle přehledu MORAVEC et al. (1995), místy vychází i z jiných pramenů.


Strana 5


Ochrana přírody se tak ocitá ve zvláštní situaci, kdy ekosystém původně zcela autonomní až antropofobní může vyžadovat určitý aktivní management, aby se zpomalila, když už ne zcela odvrátila jeho postupující degradace. Plán péče zatím ještě neukládá taková (povýtce nevyzkoušená) opatření, zakládá však východisko pro další monitoring, z jehož zjištění může potřeba aktivního zásahu později vyplynout.

2. R OZBOR

STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie. Území přírodní památky náleží do Krkonošsko-jesenické soustavy, Krkonošské podsoustavy, celku Jizerská hornatina, podcelku Jizerské hory a okrsku Soušská hornatina (hierarchie geomorfologických jednotek a níže uvedenou charakteristiku viz DEMEK et al. 1987). Soušská hornatina zaujímá západní, střední a východní část Jizerské hornatiny. Je to plochá kerná hornatina sklánějící se od severu k jihu, složená z výrazně porfyrického granodioritu až adamellitu, charakterizovaná širokými rozvodními hřbety se zbytky sníženého třetihorního zarovnaného povrchu (etchplénu), klenbovitými vrcholy a suky, širokými třetihorními údolími s mocnými zvětralinami a okrajovými zlomovými svahy rozbrázděnými hustou sítí hlubokých údolí s vodopády v povodí Jizery a Lužické Nisy. Vyznačuje se též četnými tvary zvětrávání a odnosu hornin a hojnými ložisky rašeliny. Nejvyšším vrchem této geomorfologické jednotky je Černý vrch (1025 m), dalšími význačnými kótami jsou Jelení stráň (1018 m), Bukovec (1005 m), Zámky (1002 m), Pytlácké kameny (975 m), Zelený vrch (966 m), Olivetská hora (886 m), Brdo (876 m), Mariánská hora (874 m), Poledník (864 m), Slovanka (820 m), Žulový vrch (743 m).

Území přírodní památky se nachází na vrchu Plochý (939,2 m), který zaujímá sz. okraj Středního jizerského hřbetu (pokud do něj nepočítáme i poněkud stranou ležící Klínový vrch). Zaujímá jeho vrcholovou plošinu o rozloze řádově 10 ha, přecházející na východě a zčásti i jihu do mírných svahů a strměji spadající k severu a západu. Zájmová lokalita tvoří nepravidelný ovál s delší osou ve směru Z-V, od JZ poněkud uťatý. Maximální délka tohoto tvaru je cca 175 m, maximální výška cca 135 m, rozloha cca 1,7 ha (blíže viz kap. 1.5). Nadmořská výška lokality se dle výškopisu v Základní mapě 1:10 000 pohybuje mezi cca 934 a 939 m, nejvýše položená je jz. část lokality, terén se mírně svažuje k severu a k východu, subjektivně jsou však výškové rozdíly minimální. Spádové poměry kopírují tvary a uspořádání rašelinných jezírek, které vytvářejí soustředné útvary s generelní orientací ve výše uvedeném smyslu (převážně však do východních kvadrantů). Jedná se o protáhlá jezírka typu (nepravých) flakrarů, která vznikají kombinací mrazového trhání a půdně gravitačních pochodů (soliflukce). Jezírka tohoto druhu jsou v dokonalejší podobě vyvinuta např. na Malé jizerské louce (při jv. okraji tzv. Vyhlídkové louky). Geologický podklad území tvoří ložisko vrchovištní rašeliny s poměrně omezeným plošným rozsahem. Humolit nasedá na žulové podloží (výrazně porfyrická středně zrnitá žula až granodiorit), které je monodominantním geologickým útvarem Jizerských hor. HOUŠKOVÁ (1981: 28) s odkazem na nepublikovanou „Zprávu o průzkumu rašelinných ložisek v kraji Severočeském“ z r. 1970 uvádí pro lokalitu Quarré výměru 5,9 ha, průměrnou mocnost rašeliny 190 cm, maximální mocnost 490 cm. Tyto údaje jsou srovnatelné s údaji z dalších významných jizerskohorských rašelinišť, hodnota maximální mocnosti rašeliny na Quarré je dokonce nejvyšší ze všech uváděných lokalit.

Půdní pokryv přírodní památky tvoří výhradně rašelinné půdy – organozemě, které v okrajových částech rašelinného ložiska mohou přecházet do organozemního podzolu či organozemního gleje. Jedná se o velmi kyselé půdy fibrického typu, s nízkým stupněm rozkladu


Strana 6


organického materiálu. Vzhledem ke svými specifickým strukturním vlastnostem dobře poutají vodu, při dlouhodobém vyschnutí však podléhají degradaci. Podnebí v širším prostoru přírodní památky odpovídá horské poloze s nadmořskou výškou přes 900 metrů a výraznému návětří Jizerských hor, které z nich činí srážkově nejbohatší území České republiky. Plochý vrch leží nedaleko někdejší srážkoměrné stanice U studánky, odkud je pro období let 1901-1950 uváděn dlouhodobý průměr ročních srážkových úhrnů 1705 mm, což je vůbec nejvyšší hodnota z více jak tisíce srážkoměrných stanic, provozovaných na území ČR v 1. polovině 20. století. Jde o pozoruhodný údaj, neboť na dalších jizerskohorských stanicích z té doby jsou uváděny srážkové úhrny pod 1500 mm (např. na výše ležícím Smrku je to 1473 mm, na Jizerce 1476 mm, na Nové Louce 1373 mm, na Kristiánově 1356 mm a na Souši 1312 mm). Pokud nejde o údaje zkreslené extrapolací či nedokonalou technikou měření, znamenalo by to, že nárazový reliéf horní části údolí Smědé ve zvýšené míře generuje srážky, které pak vypadávají v prostoru přibližně ohraničeném Smědavskou horou a Jizerou, jak naznačuje izohyeta 1600 mm v Atlasu podnebí ČSR (1958), který ale může zasahovat i do východněji ležících prostor v okolí Klínového a Plochého vrchu, vč. pánve horní Jizery.

Průměrná roční teplota pro tuto nadmořskou výšku se pohybuje kolem 4 °C – vztaženo k 1. polovině minulého století; ráz podnebí za poslední roky se od starších dlouhodobých průměrů již dosti liší. V Atlasu podnebí je území zahrnuto do chladné oblasti s okrskem mírně chladným, QUITT (1971) zde v rámci chladné oblasti vymezuje klimatický rajón CH 6. Výrazně humidní chladné klima je jedním z rozhodujících faktorů vzniku náhorního vrchoviště Quarré. Druhou příčinou je poměrně rozsáhlý plochý reliéf, pravděpodobně se specificky formovaným minerálním podložím, které znesnadňuje odtok srážkové vody. Tím lze snad vysvětlit, že na dalších potenciálně vhodných lokalitách v okolí (ploché vrcholy Smědavské hory, Jizery, Klínového vrchu aj.) jsou rašeliniště vyvinuta v mnohem menší míře. Hydrologie. Lokalita leží převážně v povodí Smědé, přesněji na rozvodí jejích přítoků Šindelového potoka a Černé Smědé. Severovýchodní svah již zasahuje do povodí Jizery. Vodní toky se v území nenacházejí, je zde však velký počet drobných vodních ploch – rašelinných jezírek. Jsou to vesměs jen několik decimetrů hluboké nádrže o rozloze v řádu jednotek čtverečních metrů, sycené výhradně srážkovou vodou. V hlubších jezírkách se voda drží víceméně po celý rok, její hladina však značně kolísá a v delších suchých obdobích může voda i zcela zmizet. Jezírka jsou zpravidla výrazně protažená po vrstevnici, v sušších okrajových částech vrchoviště značně zakleslá do terénu, v důsledku odrůstání okolní vegetace. Rašelinná jezírka jsou na vrchovišti Quarré zjevně ustupujícím útvarem (stejně jako na dalších vysýchajících rašeliništích), což je zřejmé z bohaté sítě mělkých, periodicky zaplavovaných sníženin – šlenků – které jsou pozůstatkem v minulosti hlubších a souvislejších vodních ploch. Mnohde již představují vývojově pokročilý „zazemněný“ terén, který je po většinu roku bezvodý. Místy jsou patrné zbytky dřívějších velkých a hlubokých jezírek – blänků neboli kolků, které částečně ještě přetrvávají v podzemním prostoru a se zbytkovou vodní hladinou na povrchu téměř nekomunikují. V porovnání s jiným jizerskohorskými rašeliništi podobné velikosti je na Quarré rašelinných jezírek dosud velký počet, jsou však malých rozměrů a jejich stav v posledních letech budí obavy o jejich budoucnost. Fytogeografie. Lokalita náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Tento fytochorion se vyznačuje velmi chudou horskou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, ovlivněnou souvislým postglaciálním zalesněním území, s výjimkou rašelinných enkláv a plošně omezených skalních útvarů. Minerálně chudé horninové podloží značně zúžilo spektrum rostlinných druhů, které se v tomto prostoru mohly uplatnit. Pozdní kolonizace území, která s výjimkou jižní části hor zasáhla převážně úpatní polohy se pak do složení květeny ve velké části hor promítla jen ve značně omezené míře. V lesní části Jizerských hor nacházíme jen úzkou garnituru druhů acidofilních a vlhkomilných druhů, které odpovídají biotopům na přechodu (horMgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 7


ských) acidofilních bučin a klimaxových smrčin, s rozsáhle vyvinutým útvarem podmáčených a rašelinných smrčin. Svéráznou – avšak co do počtu zastoupených druhů nikterak bohatou – květenu hostí rašeliniště, popř. lesní prameniště. Specifická je i květena horských mezofilních a mokrých (až rašelinných) luk. Rozšířeny jsou prvky subboreální až boreální (vč. druhů, jež lze považovat za glaciální relikty) a subatlantské, chybí druhy teplejších oblastí a jen okrajově jsou rozšířeny troficky náročné lesní druhy. Aktuální květena vlastní přírodní památky je přiblížena v dalším textu. Potenciální přirozenou vegetaci širšího území tvoří přechod horských acidofilních bučin (Calamagrostio villosae-Fagetum) do klimaxové třtinové smrčiny (Calamagrostio villosaePiceetum), na půdách podmáčených a rašelinných jsou ostrůvkovitě rozšířeny azonální smrčiny (Mastigobryo-Piceetum, Sphagno-Piceetum). Severní a západní úbočí Plochého vrchu jsou nezamokřená a vzhledem k reliéfu a nadmořské výšce ještě s potenciálně významným uplatněním buku, rekonstrukčně též jedle. V nedalekém Šindelově dole a v pravobřežní části údolí Smědé zasahují dnes fragmenty bučin do výšky 840, resp. 860 metrů, na teplejších jihozápadně orientovaných svazích Klínového vrchu dosahují až 940 m. Přitom se jedná o porosty s poměrně vitálním bukem, který by zde přirozeně převažoval nad smrkem, dnes z větší části odumřelým. Nynější horní hranice bukových porostů je nepochybně umělá, podmíněná smrkovým hospodařením, takže se lze domnívat, že by buk na Plochém vrchu alespoň jako dřevina slabě přimíšená a podúrovňová zasahoval až do blízkosti vrcholu (v současnosti jednotlivé výskyty buku v severním svahu končí na cca 875 m). Nakonec i fytocenologický charakter trosek dřívějšího lesa v úbočích Plochého vrchu odpovídá spíše bukosmrkovému než smrkovému stupni. Teprve po obvodu vrchoviště vystupuje lem podmáčené až rašelinné smrčiny, který ve východním a jihovýchodním směru volně pokračuje do porostů s potenciálně vyšším uplatněním smrku (s tím koresponduje i zákres ve vegetačních mapách – viz MIKYŠKA & NEUHÄUSLOVÁ (1969) a NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998). Aktuální vegetace. Lokalita se nachází uvnitř mladých a nesouvisle zapojených smrkových porostů, založených v 90. letech minulého století na rozsáhlých imisních holinách. Představuje přirozené bezlesí poměrně rozlehlého náhorního vrchoviště, původně s dosti hustým (byť nikoliv zapojeným) porostem zakrslých smrčků cca 1 m vysokých, nyní již z větší části uschlých anebo značně poškozených. Bezlesí zaujímají typická vrchovištní společenstva se suchopýrem, bezkolencem, ostřicemi a keříčky, v bohatě vyvinutém mechovém patru jsou dominantně zastoupeny rašeliníky. Specifická společenstva jsou vázána na četná rašelinná jezírka, vesměs malých rozměrů a v průběhu roku vysýchající. Z fytocenologického hlediska náleží vegetační pokryv rašeliniště převážně do svazu Sphagnion medii, místy s přechody do sv. Sphagno recurvi-Caricion canescentis, společenstva šlenků přísluší do svazu LeukoScheuchzerion palustris. V důsledku vysýchání lokality v posledních cca 20 letech se na značné části bezlesí masivně šíří bezkolenec (Molinia coerulea), pozorovány jsou i změny v zastoupení mechorostů. Vizuálně nápadné je nástup borovice lesní a břízy bělokoré, které se na lokalitě dříve nevyskytovaly (jejich rozšíření napomohlo i oplocení vrchoviště). Obvod rašeliniště tvoří torzo zakrslé rašelinné smrčiny, která na rozdíl od okolního lesa nebyla vytěžena, po odumření starších jedinců je však tvořená vesměs jen nízkými, nepříliš starými stromy. Květena území je přirozeně velmi chudá (byly zjištěny jen 34 druhy vyšších rostlin), zahrnuje však řadu ochranářsky cenných druhů. Významná je zejména dosti bohatá populace kriticky ohrožené blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), která na vrchovišti roste na řadě mikrolokalit, převážně však ve sterilním stavu. Početně zastoupena je i ostřice mokřadní (Carex limosa), hojná je ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), dále jsou přítomny obvyklé vrchovištní druhy, jako je rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), šicha černá (Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), sporadicky suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum), v okrajové části území roste početně plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), vzácně byl zaznamenán vranec jedlový (Huperzia Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 8


selago). Z mechorostů je významný zejména výskyt druhů Sphagnum balticum, S. cuspidatum, S. majus, S. papillosum, S. rubellum, dosud relativně hojná je Warnstorfia fluitans. Podrobnější botanické údaje k území jsou obsaženy v přílohách č. 5 a 6. Fauna území nebyla samostatně zpracována. Lokalita je významná především z hlediska výskytu reliktních bezobratlých. Rozšíření pavouků na Quarré sledoval KŮRKA (1999), který zde zjistil celkem 14 druhů pavouků, z toho 4 relikty I. řádu (Alopecosa taeniata, Araeoncus crassiceps, Heliophanus dampfi, Pardosa sphagnicola a 2 relikty II. řádu (Araneus angulatus, Pityohypantes phrygianus). Tyto druhy dokládají vysoký stupeň přírodní zachovalosti (původnosti) biotopu; na druhé straně značný výskyt expanzních druhů ukazuje na silnou narušenost okolního lesního, resp. pasekového ekosystému. Faunu obratlovců tvoří podobné druhy jako v širším prostoru vrcholové části Jizerských hor. Přímo na vrchoviště může být vázána ještěrka živorodá a zmije obecná, další druhy využívají k životu širší prostor. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů V území bylo zjištěno celkem 8 zvláště chráněných druhů rostlin, z toho 1 druh kriticky ohrožený (blatnice bahenní), 3 druhy silně ohrožené (ostřice mokřadní, rosnatka okrouhlolistá, šicha černá) a 4 druhy ohrožené (kyhanka sivolistá, vranec jedlový, plavuň pučivá, klikva bahenní). S výjimkou vrance jedlového, který je zastoupen jen ve dvou drobných exemplářích, jsou všechny uvedené druhy přítomny ve stabilních a životaschopných populacích. Bližší poznámky k rozšíření zvláště chráněných (a dalších cenných) druhů viz v příloze Botanický průzkum a v úvodní tabulce předmětů ochrany. K fauně nejsou bližší údaje k dispozici.

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti Ochrana přírody Zájmová lokalita je od r. 1968 součástí CHKO Jizerské hory. Formálně nepožívala žádné zvláštní ochrany – v současnosti je zařazena do III. zóny odstupňované ochrany, což lze vysvětlit její malou rozlohou a relativně nízkou kvalitou okolních ekosystémů. Přírodovědný význam vrcholového rašeliniště Quarré je nicméně znám už delší dobu: na jeho výjimečnost v rámci Jizerských hor poukazuje např. NEVRLÝ (1962) a HOUŠKOVÁ (1981). Vzhledem k přírodovědným kvalitám lokality a jejímu aktuálnímu ohrožení na počátku 90. let, kdy se vrchoviště ocitlo v otevřeném terénu souvislých kalamitních holin, byla zde 23. 12. 1992 zřízena přechodně chráněná plocha na ploše 1,16 ha (odpovídající součtu evidovaných výměr porostů 232 D a 237 C). V následujícím roce pak bylo rašeliniště oploceno, aby se zamezilo poškozování rašelinných jezírek jelení zvěří. Současně byl zpracován plán péče na období 1994-2002. V něm je navržena likvidace části porostu expandujícího bezkolence, a to v minimálně 1/2 plochy porostu 232 D (severní část území) opakovaným ručním vytrháváním i s kořeny. Dále bylo navrženo dosázení ochranného pásu lesa podél oplocení (smrk a kleč místního původu). K realizaci výše uvedených opatření však později nedošlo, pouze po obvodu vrchoviště byly provedeny prosadby kleče, místy i břízy karpatské, snad i smrku. Vlastní návrh opatření zpracoval později i BURDA (1994). Pro zadržení co největšího množství vody na rašeliništi doporučuje mj. následující: (a) na ploše vlastního vrchoviště probírat dle potřeby, případně postupně zcela odstranit smrkový keřový porost; (b) v porostech bezkolence vysázet kleč domácí rašelinné provenience, a to alespoň po obvodu nepravidelných keříčkových a ostřicových louček, pouze však na severní straně, aby nedocházelo k zastínění; růst kleče sledovat a regulovat. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 9


Ani tato opatření nebyla (naštěstí) realizována – již na první pohled je zřejmé, že jsou zcela protichůdná a že by znamenala lesnickou devastaci lokality (na jedné straně výřez pro lokalitu typického a zcela autochtonního porostu zakrslých smrků, na straně druhé vnesení místně nepůvodní kleče s jednoznačně desukčním účinkem). Lesní hospodářství Vrchoviště Quarré leží uprostřed rozsáhlého lesního komplexu a samo je v lesnické evidenci vedeno jako lesní porost. I když vzhledem ke svému v podstatě nelesnímu charakteru nebylo přímo objektem standardní lesnické péče, bylo významně ovlivněno způsoby hospodaření v okolních porostech. Lesy ve svazích Plochého vrchu byly po staletí poměrně intenzivně těženy, neboť byly relativně dobře dopravně dostupné a poskytovaly dřevo přijatelné bonity. V původních, člověkem nedotčených porostech byl pravděpodobně hojný buk s jedlí, smrk vystupoval spíše v příměsi a převahy nabýval teprve v podmáčených a rašelinných terénech (v typologické mapě je v úbočích Plochého vrchu mapován smrkový lesní vegetační stupeň, což se nezdá příliš pravděpodobné). Občasným odlesňováním svahů se jistě částečně změnily stanovištní podmínky na vrcholovém rašeliništi, patrně ne však zásadní měrou. Samotné vrchoviště nejeví stopy po odvodňovacích příkopech, nejsou patrné ani v přilehlých svazích, takže lze usuzovat, že v minulosti nedocházelo k výraznějšímu vysoušení vrchoviště v souvislosti s lesním hospodářstvím. HOUŠKOVÁ (1992) uvádí jako dávný negativní vliv vytvoření lesního průseku (resp. průseků) zasahujících až do středu vrchoviště, vzhledem k charakteru dotčeného porostu však nešlo o vliv nijak zásadní a z hlediska rozvoje rašelinných společenstev bylo dílčí odlesnění dokonce pozitivní. Dnes již při značném proschnutí a proředění porostu zakrslých smrků nejsou průseky na vrchovišti rozeznatelné. Mezníkem bylo až zhroucení lesa vlivem imisí a následných hmyzích kalamit a jeho překotné vytěžení v průběhu 80. let minulého století. Svahy Plochého vrchu byly kompletně odlesněny, zachoval se pouze pruh mladého lesa v jižním svahu. Nešetrnou těžbou a navazujícími pracemi (vč. budování nové cestní sítě) byla dalekosáhle poškozena lesní půda a pravděpodobně se značně urychlil odtok povrchových i podzemních vod po svahu. Vrchoviště tak začalo vysychat. K tomu jistou měrou přispělo i jeho odclonění, neboť dřívější stromový porost zmírňoval výpar z vrchoviště tím, že část plochy přistiňoval a tlumil působení větrů; rovněž tak přispíval ke zvýšení a stabilizaci sněhové pokrývky. Likvidace kalamity se vlastního vrchoviště zřejmě přímo nedotkla: nebyl zde totiž hospodářsky využitelný porost a terén nebyl pro pohyb mechanizace příliš způsobilý – cesta v náhorní části Plochého vrchu tak byla vedena v širokém nepravidelném oblouku pod rašeliništěm. Lesní porost byl ale smýcen až téměř k samému okraji vrchoviště, ponechán byl jen úzký pruh zakrslých a nepříliš starých smrků. Rozsáhlé holiny byly záhy zalesněny smrkem ztepilým a smrkem pichlavým: po obvodu rašeliniště se do značné míry prosadila přirozená obnova smrku, snad místní provenience. Později se při vylepšování kultur místy doplnila stanovištně nepůvodní kleč a v menší míře též bříza karpatská (několik stromků i na ploše vrchoviště). Myslivost Vrcholové partie Jizerských hor tradičně oplývají jelení zvěří. Její vysoké stavy pak přinášejí značné komplikace při obnově lesních porostů a projevují se i na rašeliništích, kde si zvěř s oblibou vytváří kaliště. V době, kdy byly hory souvisle zalesněny, byla rašelinná bezlesí jako jedna z mála otevřených ploch pro zvěř velmi atraktivní. Myslivost tuto atraktivitu ještě zvyšovala umísťováním solných lizů přímo na vrchoviště. Důsledkem pak byla značná devastace vzácných vrchovištních biotopů, vč. rašelinných jezírek. Tak tomu bylo i na Quarré, Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 10


jak dokládá ve své diplomové práci HOUŠKOVÁ (1981). Po velkoplošném zániku lesa ve 2. polovině 80. let se zvěř již více rozptýlila, později došlo k oplocení rašeliniště a tím prakticky k vyloučení vlivu zvěře. Dokladem toho jsou zdárně odrůstající borovice lesní (a zčásti i břízy bělokoré), které jinak pod vlivem jelení zvěře velmi trpí. Oplocení se nicméně ukazuje nedostatečně účinným pro odrůstání vysazené břízy karpatské. Jiné vlivy Od konce 60. let minulého století se projevují účinky průmyslových imisí na lesní porosty zejména v náhorní části Jizerských hor. Škody postupně narůstaly a maxima dosáhly v polovině 80. let. K nim se pak přidružila gradace obaleče modřínového a kůrovce, následkem čehož odumřely nebo byly silně poškozeny obrovské rozlohy lesa. Imisní poškození se dotklo i řídkého porostu zakrslých smrků na vrchovišti Quarré a přilehlé, poněkud vzrůstnější rašelinné smrčiny. Porost se sice zachoval, ale ve značně poškozeném, nepříliš vitálním stavu. Imisní spady měly za následek i výraznou acidifikaci půd a povrchových vod. To se pak negativně odrazilo v prudkém ochuzení dystrofní řasové flóry rašelinných jezírek, změnilo se i zastoupení mechorostů. Okyselená půda ztratila poslední pufrační systém a v důsledku vyplavování hliníku se stala pro rostliny (a zejména dřeviny) mírně toxickým prostředím. Po prudkém poklesu imisí oxidu siřičitého v 90. letech se stávají dominantní složkou znečištění ovzduší oxidy dusíku. Ty představují výrazný přísun živin do jinak velmi oligotrofního rašeliništního ekosystému. Plíživě se mění složení fytocenózy, objevují se rostliny dříve na vrchovištích neznámé nebo zcela ojedinělé, jako je borovice lesní, bříza bělokorá, rákos a orobinec, eutrofizace může přispívat i k expanzi bezkolence či (v sušších polohách) třtiny chloupkaté. Určitou roli v těchto vegetačních změnách pravděpodobně sehrává i ráz podnebí v posledních letech, kdy lze pozorovat vzestup průměrných teplot a současně delší výpadky srážek během vegetační sezóny.

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Aktuální lesní hospodářský plán pro LHC Frýdlant má platnost od r. 2002 do r. 2011.

2.4 Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti Lesní hospodářství Nynější stav území je do značné míry ovlivněn dramatickým vývojem lesů v posledním zhruba čtvrtstoletí (viz kap. 2.2). V současnosti se na okolních plochách nachází zajištěný lesní porost převážně ve stádiu mlaziny, s rozvolněným zápojem a místy významným podílem nepůvodního smrku pichlavého, podružně i mladé kleče. Vlastní vrchoviště není lesnicky přímo dotčeno, s výjimkou okrajových a neperspektivních výsadeb břízy karpatské. Odrůstání okolního porostu nepochybně přispěje i ke stabilizaci poměrů na vrchovišti. Myslivost Na lokalitě se nenacházejí žádná myslivecká zařízení a porosty nejeví výraznější známky poškození zvěří. Zásluhu na tom má oplocení vrchoviště, nyní ale již ve značně havarijním stavu. Občasnou přítomnost zvěře na lokalitě dokladují okousané břízy karpatské. Rekreace a sport Lokalita leží stranou turistických cest (přímo na vrchol nevede ani žádná neznačená cesta) a je jen zcela minimálně navštěvována. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 11


Jiné vlivy Vrchoviště jeví známky vysýchání a degradace rostlinných společenstev, mj. v důsledku eutrofizace a klimatických změn. Subjektivně lze pozorovat ústup typicky vrchovištní vegetace bultů s Carex pauciflora a Eriophorum vaginatum ve prospěch druhově chudých porostů s Molinia caerulea. Bezkolencový porost dnes ovládá cca 3/4 plochy bezlesí, což se zdá subjektivně mnohem více než před cca 20 lety (objektivní podklady pro takový závěr bohužel nejsou k dispozici, hypotézu by však mohla potvrdit či vyvrátit historická fotodokumentace). Mikroreliéf severní části bezlesí, kde dnes převažuje bezkolenec, ukazuje na relativně nedávnou existenci šlenků, také přítomnost vyhraněné vrchovištní flóry v bezkolencových porostech naznačuje, že představují relativně mladé sukcesní stádium, z hlediska ochrany přírody jednoznačně degradační. Signifikantní je zejména zahloubení některých jezírek, v nichž místy dosud roste Scheuchzeria palustris a Carex limosa: tyto druhy se v podobném mikroreliéfu běžně nevyskytují a pravděpodobně zde nemají perspektivu delšího přežívání. K předpokládanému vysýchání vrchoviště přispělo několik vlivů. Na prvním místě to bylo odlesnění okolního prostoru, kdy se pravděpodobně zvýšil odtok z vrcholové plošiny a zároveň i vzrostl výpar v důsledku vyššího oslunění a snazšího přístupu větru na vrchoviště. Dalším faktorem byla suchá léta z poslední doby: proschlý povrch rašeliny zvýhodnil konkurenčně silný bezkolenec, který pak v sušších částech vrchoviště obsadil prostor. Bezkolenec produkuje množství stařiny, která se v horském klimatu a v kyselém prostředí jen pomalu rozkládá. Ta pak brání i ve vlhčích periodách uplatnění jiných druhů a postupně přispívá ke zvýšení úrovně terénu – výsledkem je již zmíněné zahlubování jezírek a celkové ochuzování vegetace. Tento proces může být do značné míry ireverzibilní. Vysýcháním jsou nejvíce ohrožena právě vrchoviště náhorní, která jsou zásobena pouze srážkovou vodou. Podobné degradativní procesy, kdy se bezkolenec šíří na úkor hodnotnějších a floristicky pestřejších vrchovištních společenstev lze pozorovat i na dalších rašelinných lokalitách, např. na Smrčkové louce nebo na rašeliništi Na Kneipě. V plánu péče o přechodně chráněnou plochu Quarré (na r. 1994-2002) bylo navrhováno ruční vytrhávání trsů bezkolence v severní části bezlesí, k tomu však bohužel nedošlo, patrně z důvodu značné pracnosti a nutnosti zásah několikrát opakovat. Jiným znepokojivým jevem na vrchovišti Quarré je poměrně razantní šíření borovice lesní a v menší míře (zřejmě s jistým časovým posunem) i břízy bělokoré. Obě dřeviny, zejména však sosna, se na jizerskohorských vrchovištích ještě před 20 lety snad nikde nevyskytovaly. V poslední době je možné borovici lesní zastihnout na mnoha lokalitách, zejména však na oplocených rašeliništích, kde jí neničí zvěř. Vděčným studijním objektem je v tomto směru rašeliniště Na Čihadle, kde jak borovice lesní, tak bříza (zde ovšem i vysazená bříza karpatská) díky nepřítomnosti zvěře, zdárně odrůstají. Borovice lesní ve vyšších polohách Jizerských hor dosud chyběla, a to nikoliv kvůli tlaku jelení zvěře, ale z důvodů klimatických a na vrchovištích snad i z důvodů edafických. V podmínkách oteplování klimatu, plíživé eutrofizace a vysýchání vrchovišť dřívější ekologické bariéry padají a tyto dřeviny mohou za určitých okolností výrazně zasáhnout do charakteru vrchovištních biotopů. Je pravděpodobné, že pokud by nedošlo k regulačním zásahům – ať již ze strany člověka nebo zvěře – mohla by sosna ovládnout některé lokality, urychlit jejich vysýchání a zástinem dále změnit složení fytocenózy. Tomuto nebezpečí lze v současnosti snadno čelit výřezem obou dřevin: jejich zachování s poukazem na nezasahování do přírodních procesů by zde bylo chybné, neboť tento vývoj by podstatně uspíšil zánik vrchovišť. Třetím negativním jevem je neuspokojivý zdravotní stav smrku v důsledku přetrvávajícího znečištění ovzduší a intoxikace půdy. Smrk sice již přímo neodumírá, ale ani výrazněji neregeneruje a mladé porosty jeví příznaky fyziologického oslabení, které se projevuje i růstovýMgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 12


mi deformacemi. Budoucnost lesa v ekologicky nejvíce zatěžovaných polohách hor tak dnes není zcela jednoznačná. Změny ve složení bryoflóry území vlivem souboru výše uvedených faktorů dokládá VÁŇA (2006)

2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.5.1 Základní údaje o lesích Území přírodní památky náleží do porostních skupin 232 D3 a 237 C3 v rámci LHC Frýdlant. Tyto porostní skupiny mají dohromady rozlohu 1,15 ha a tvoří tak cca 2/3 území navržené přírodní památky (1,72 ha). Malými okrajovými částmi do území zasahují sousední porosty: 232 A 2/1, 232 B 3b/2/1, 237 A 2/1, 237 A4. Většinu navrženého území (1,3-1,4 ha, tj. cca 75-80 %) ve skutečnosti netvoří lesní porost, ale bezlesí s pouze velmi nesouvislým porostem zakrslých a často proschlých smrků, sotva metr vysokých2. Považuji proto za vhodnější tuto plochu evidovat jako bezlesí, což je také v souladu s ochranářským zájmem les na této ploše nepodporovat. V okrajové části území se nacházejí různě zapojené mlaziny až tyčoviny, z velké části vzniklé přirozenou obnovou. Tomu odpovídá i jejich velká věková rozrůzněnost, rašelinné stanoviště podmiňuje ± zakrslý vzrůst smrku. Na přechodu do suššího ekotopu (LT 8K2) je již vysoký podíl umělé obnovy, místně v příměsi vystupuje i smrk pichlavý (hojněji v ochranném pásmu).

Tabulka č. 1: Základní identifikační údaje k lesům ZCHÚ Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek Výměra LHC v ZCHÚ (ha) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

20 – Lužická pahorkatina Frýdlant 1,1 2002-2011 Lesy České republiky, s. p. LS Frýdlant, revír Bílý Potok

Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů Ve vymezeném prostoru přírodní památky Quarré jsou dle typologické mapy vylišeny tři lesní typy: 8R1 (převažuje), 7R2 a 8G3. Rozložení lesních typů v území je zřejmé z obrázku:

2 dle LHP jde o porost 25 let starý, zakmenění 4 a 6, v porostní mapě je vyznačena příměs IV. a V. věkové třídy


Strana 13


Toto hodnocení neodpovídá zcela současnému stavu. Nesprávné je vymezení LT 8G3 v sv. části vrchoviště – správně by zde měl být mapován LT 7R3 – kyselá rašelinná smrčina bezkolencová. Samostatnou otázkou spíše metodické rázu je to, zda na ploše aktuálního i potenciálního bezlesí mapovat potenciální lesní společenstvo. Typologický systém toto neřeší a přirozená bezlesí paušálně hodnotí jako potenciální les, což může někdy v praxi vést k vážným ochranářským problémům. V LHP je pro por. sk. 232 C 3 (severní polovina bezlesí) uvedeno zakmenění 4, pro por. sk. 237 C 3 (jižní polovina bezlesí) dokonce zakmenění 6, což naprosto neodpovídá situaci. Větší zakmenění je pouze v lemové rašelinné smrčině, popř. v hloučcích zakrslých smrků, jež osidlují sušší části vrchoviště. Vzhledem k proschnutí velké části porostu je reálné zakmenění v průměru 3, místy ještě nižší. Je ovšem skutečností, že v minulosti (před 20 a více lety) byl porost zapojenější, takže mohl být z lesnického hlediska ještě považován za les.

Tabulka č. 2: Lesní typy na území PP LT 8G3 – podmáčená smrčina třtinová 7R2 – kyselá rašelinná smrčina borůvková 8R1 – vrchovištní smrčina suchopýrová Celkem

plocha 0,41 ha 0,28 ha 1,02 ha 1,71 ha

podíl ZCHÚ 24 % 16 % 60 % 100 %

V ochranném pásmu je navíc vymezen lesní typ 8K2 – kyselá smrčina třtinová a okrajově lesní typ 8N3 – kamenitá kyselá smrčina borůvková

Porovnání přirozené a současné skladby lesa V přirozené skladbě porostu dle vymezených typologických jednotek zcela dominuje smrk, jako víceméně fakultativní slabá příměs (vtroušení) se u rašelinných typů uvádí bříza pýřitá a kleč, u podmáčených (8G3) bříza pýřitá a olše, u typu 8K2 též vtroušení jeřábu, buku a jedle.


Strana 14


V současné druhové skladbě je hlavní dřevinou rovněž smrk ztepilý, vtroušeně přistupuje bříza bělokorá (a několik vysazených, ale stagnujících bříz karpatských) a borovice lesní. V okrajových částech území byl místy vysazen geograficky nepůvodní smrk pichlavý. Druhovou skladbu tak lze hodnotit jako velmi blízkou přírodnímu stavu, lokální přítomnost borovice lesní a břízy bělokoré indikuje probíhající degradaci biotopu. Stupeň přirozenosti lesních porostů Vzhledem k jednoduchosti území a nedokonalému překryvu zájmových porostů s jednotkami členění lesa, není zde vyhotovena příslušná mapa a problematika je pouze krátce pojednána v textu. Dle platné metodiky (osnovy) plánů péče se lesní porosty třídí do šesti stupňů přirozenosti. Pokud budeme vrchoviště Quarré považovat za les, pak je možné na ně vztáhnout první kategorii, tj. les původní. Jde totiž o porost, na němž nebyla zřejmě nikdy v minulosti prováděna mýtní těžba ani odvoz odumřelého dříví. Těmto kritériím přitom v ČR vyhovuje jen zanedbatelné promile lesních porostů považovaných za pralesy; přitom v případě vrchoviště Quarré (budeme-li je skutečně vydávat za les) je absence těžebních zásahů v minulosti pravděpodobnější, než u jakýchkoliv známých pralesů. V případě okrajové (zakrslé) přírašelinné smrčiny je historická těžební nedotčenost nejistá, takže je možné tyto porosty považovat i za les přírodní, popř. přírodě blízký. Zcela odlišně je nutno hodnotit ± kulturní smrkové mlaziny při okraji území (či spíše v jeho ochranném pásmu). Ty byly založeny z větší části uměle na holině, přitom v nich místně byly zavedeny stanovištně a geograficky nepůvodní dřeviny. Zde se tedy v dikci metodiky jedná o les přírodě vzdálený.

2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry pro další postup Dosavadním ochranářským opatřením bylo oplocení vrchoviště pro zabránění škod zvěří na citlivém ekosystému. Ke škodám skutečně nedochází (rozlehlá kaliště jsou minulostí), není však zřejmé, zda je to zásluhou oplocení (dnes již značně poškozeného, ale s plánovanou opravou) anebo poklesu stavů zvěře a jejím větším rozptýlení po nezapojených mladých porostech s množstvím otevřených ploch. V současnosti totiž (dle znalostí autora plánu péče) nedochází ani na neoplocených rašeliništích k rozsáhlejším disturbancím působeným zvěří. Nelze tedy jednoznačně rozhodnout, zda lokalitu dlouhodobě ponechat oplocenou. Dalším zásahem, ne však již ochranářským, bylo vysázení několika sazenic břízy karpatské. Zde se uplatnil stejný scénář, jako na dalších početných lokalitách, kde tato dřevina byla v Jizerských horách zaváděna: kultury byly zvěří zcela eliminovány (a to i navzdory individuálním ochranám), resp. jsou opakovaným okusem udržovány v podobě živořícího zákrsku. Výsadby kleče byly již úspěšnější, vlastního bezlesí se ale příliš nedotkly (kleč byla vysazena v okolním smrkovém porostu). V Plánu péče o přechodně chráněnou plochu je navrhováno i potlačování souvislých porostů bezkolence, které jsou vnímány jako vážný problém ohrožující kvalitu vrchovištního biotopu. Bylo navrženo opakované ruční vytrhávání bezkolence (vč. kořenů) alespoň na polovině Plochy porostu 232 D, tj. severní části bezlesí. K tomuto zásahu nebylo přistoupeno, zřejmě s přihlédnutím k velké pracnosti a nejistým výsledkům. Šíření bezkolence na většině plochy bezlesí, ale i lokální odrůstání borovice lesní a břízy bělokoré indikuje nežádoucí sukcesní pochody, jež ve výsledku mohou vést k podstatné změně vegetačního a ekologického charakteru lokality, která se ještě před čtvrtstoletím nacházela Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 15


v dlouhodobě neměnném stavu. Pozorované posuny ve složení fytocenózy jsou ovšem odezvou na měnící se vlastnosti prostředí, tj. změny podnebí a odtokových poměrů vlivem velkoplošného odtěžení lesa v okolí a nezralosti současných lesních porostů, znečištění ovzduší antropogenními polutanty, proměny makroklimatu posledních desetiletí. V tomto smyslu je uvažované potlačování porostů bezkolence pouze symptomatickou léčbou, která si pravděpodobně vyžádá opakované zásahy, aniž by byl dlouhodobě zajištěn očekávaný účinek. Je třeba vzít rovněž na vědomí, že vrchovištní vegetace je vysoce původním útvarem, na jehož existenci nenese člověk žádný (pozitivní) podíl. Případný aktivní management vrchovištních ploch (nejde-li o eliminaci předchozích antropogenních vstupů, jako je odvodnění, zalesnění nebo odstranění různých nepřírodních objektů) tak znamená zásah do v podstatě archaického přírodního útvaru, z hlediska jeho dosavadního tisíciletého vývoje bezprecedentní. Proto je třeba jakýkoliv zásah do vegetace vrchoviště pečlivě uvážit a realizovat pouze na dílčích plochách mimo lokality se soustředěným výskytem vzácných organismů.

2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Kolize mezi dílčími zájmy ochrany přírody je na lokalitě málo pravděpodobná.

3. P LÁN

ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ

3.1 VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území V souladu s požadavkem metodiky je zpracována tabulka Rámcová směrnice péče o les – viz příloha č. 4. Jak již bylo uvedeno, nepředstavuje vrchoviště Quarré typický lesní porost, ale spíše přirozené bezlesí vysokého stupně přírodní zachovalosti, s velmi řídkým porostem zakrslých smrků; teprve při okraji území je vytvořen ± souvislý lem nízkého, výškově diferencovaného lesa ochranného charakteru. Vzhledem k této charakteristice je území vyloučeno nejen z běžného, ale v podstatě z jakéhokoliv lesního hospodaření. Připustit lze pouze omezené zásahy čistě ochranářského charakteru, které však musí být náležitě odborně zdůvodněny. Smyslem těchto zásahů je zamezit antropogenně podmíněnou degradaci vzácného vrchovištního biotopu, který je v podmínkách nenarušeného životního prostředí zcela autonomním, na lidských zásazích nezávislým útvarem. (Blíže viz následující kapitolu.)

3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území Oplocení lokality. Stávající oplocení je víceméně nefunkční. Jeho oprava je již zajištěna a pravděpodobně proběhne ještě do konce tohoto roku (2006). Podle potřeby by pak oplocení mělo být opravováno. V případě rozsáhlejšího poškození, které by si vyžádalo úplnou rekonstrukci (v podstatě novou stavbu) pak doporučuji ponechat lokalitu alespoň jeden rok bez oplocení a na základě zjištěných škod rozhodnout, zda oplocení obnovovat či nikoliv. Optimální (a přirozený) je pochopitelně stav, kdy oplocování rašelinných lokalit z důvodů ochrany před zvěří nebude nutné. Eliminace nežádoucích dřevin. Z důvodu hrozících negativních změn biotopu je třeba odstranit veškeré zmlazené borovice lesní. Vyřezané stromy pak vyklidit mimo vrchoviště (vně lemu rašelinné smrčiny). Současně je žádoucí odstranění záhadného filcového přístřešku uprostřed vrchoviště, vč. zavlečených suchých stromků. V budoucnu bude pravděpodobně nutné vyřezávat i břízy, které zatím dosahují jen nízkého vzrůstu. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Strana 16


Monitoring. Protože se stav vrchoviště subjektivně dosti rychle zhoršuje, je třeba tuto domněnku podepřít o pokud možno objektivní sledování. Na jeho základě pak bude případně možné přijmout ochranářská opatření. Minimálním řešením tohoto cíle je jednoduchý vegetační monitoring – blíže viz příloha č. 5. Záchranný management. Jestliže se potvrdí vysýchání vrchoviště, je třeba pokusit se tento trend zvrátit. Možnosti jsou ovšem omezené a zřejmě nevyzkoušené. Proto by případné zásahy měly být provedeny jen v menším plošném rozsahu a mimo plochy s cennější vegetací. Zásah by spočíval v rozrušení trsů bezkolence a úpravě reliéfu kolem stávajících zahloubených jezírek. Tím by se vytvořil prostor pro uchycení jiných druhů, zejména suchopýru, popř. ostřic. Následně by bylo nutné potlačovat regeneraci bezkolence opakovaným sečením. Posečená biomasa by nesměla zůstat ležet v porostu. Naznačený management je možné vyzkoušet i na jiné lokalitě a v případě pozitivního efektu pak aplikovat na PP Quarré i na větší ploše. 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma Ochranné pásmo tvoří lesní porosty většinou značně pozměněné hospodářskou činností. V současnosti jsou velmi mladé a nesouvisle zapojené, místy s příměsí nepůvodních dřevin. Tyto dřeviny (smrk pichlavý, popř. kleč) je třeba z porostu postupně odstranit. Zájem ochrany přírody na vytvoření souvislého lesního porostu po obvodu bezlesí je i zájmem lesního hospodářství a proto zde není třeba žádný zvláštní ochranářský management. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Přírodní památku je třeba geodeticky zaměřit a hranice vyznačit obvyklým způsobem (pruhové značení). Jednu tabuli s malým státním znakem umístit na hranici u průseku stoupajícího od Předělu. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Hranice lesních porostů je třeba dát do souladu se skutečnou hranicí přírodní památky. Ta by pak měla zahrnovat jak vlastní bezlesí, tak i úzký pruh rašelinné smrčiny po obvodu. Stávající porosty 232 D a 237 C tak bude nutno poněkud rozšířit. Doporučuji jejich spojení do jediného porostu. Ten pak bud již dále nečlenit (bude jej tvořit jediná porostní skupina), anebo vyčlenit většinu plochy do bezlesí a po obvodu vyznačit příslušnou porostní skupinu v podobě úzkého pruhu. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Lokalita leží v současnosti mimo turistické trasy a její zpřístupnění není uvažováno. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Využití tohoto druhu se vzhledem k odlehlosti lokality nepředpokládá. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Provedení průzkumů a dalších přírodovědných šetření není požadováno.


Strana 17


4. Z ÁVĚREČNÉ

ÚDAJE

4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Rámcový odhad předpokládaných nákladů je shrnut do následující tabulky. Tabulka č. 3: Rozpočet nákladů Druh práce a odhad kvantity

Sazba za jednotku

Jednotka

Náklady za rok

Počet opakování

Náklady za období

Z toho neredukovatelné

Jednorázové a časově omezené zásahy geometrické zaměření

–

–

20 000,-

1

20 000,-

20 000,-

pruhové značení + 1 hraniční tabule

–

–

8 000,-

1

8 000,-

8 000,-

zpracování nového plánu péče

–

–

10 000,-

1

10 000,-

10 000,-

monitoring

–

–

5 000,-

2

5 000,-

0,-

oprava oplocenky

–

–

50 000,-

1

50 000,-

0,-

Opakované zásahy obnova pruhového značení

–

–

2 000,-

1

2 000,-

2 000,-

5 000,-

1 ks

5 000,-

1

5 000,-

5 000,-

experimentální management

–

–

5 000,-

10

50 000,-

0,-

Celkem

–

–

–

–

150 000,-

45 000,-

obnova hraniční tabule

4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2004): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha. BURDA J. (1994): Stanovení rámce hospodaření v PCHP Quarré. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. – Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, 155-246. HADAČ E. & VÁŇA J. (1967): Plant communities of mires in the western part of the Krkonoše Mountains, Czechoslovakia. – Folia Geobot. Phytotax., Praha, 2: 213-254. HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. – Ms. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HOUŠKOVÁ E. (1993): Plán péče na období 1994-2002 pro Přechodně chráněnou plochu Quarré. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory] HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. – Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha. JÓŽA M., VONIČKA P. et al. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. – Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč k úplné květeně České republiky. – Academia, Praha.


Strana 18


KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. – Preslia, Praha, 75: 193-222. KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Sborn. Severočes. Muzea – Přír. Vědy, Liberec, 21: 119-136. MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. – Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: 33-84. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166. RYBNÍČEK K. (2000): Present results of vegetation and habitat monitoring in mountain bogs of the Jizerské hory Mts., 1991–1998. – Příroda, Praha, 17: 101–108. RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. – Studie ČSAV, Praha, 84/8: 1124. SCHIFFNER V. (1908): Ökologische Studie über die sogenannten „Knieholzwiesen“ des Isergebirges. – In: Wiesner-Festschrift 1908, Wien, pp. 452-472. ŠVEJDOVÁ K. (1996): Botanický inventarizační průzkum PCHP Quarré. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory] TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústřední ústav geologický, Praha. VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v okolí Bedřichova, v oblasti Holubník - Černá hora a v okolí Plochého vrchu (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor II). – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] & al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. – Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: 11-84. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb.

4.3 Seznam mapových listů Katastrální mapa (měřítko) 1:2880 číslo mapového listu: Státní mapa 1:5000 – odvozená číslo mapového listu: Tanvald 8-2, 8-3 Základní mapa České republiky 1:10000 číslo mapového listu: 03-14-10


Strana 19


4.4 Seznam používaných zkratek OP – ochranné pásmo, PP – přírodní památka, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky jsou obecně známé a nejsou zde proto uvedeny.

4.5 Plán péče zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy

Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem září 2006

S EZNAM

PŘÍLOH

Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Příloha č. 5: Příloha č. 6: Samostatná příloha:

Orientační mapa ZCHÚ Snímek lesní porostní mapy Popis lesních porostů Rámcová směrnice hospodaření v lesích Botanický průzkum (s návrhem monitoringu) Bryologický průzkum (ex VÁŇA 2006) Fotodokumentace

Vzhledem k jednoznačnosti situace není do seznamu příloh začleněna parcelní situace (snímek pozemkové mapy). Celé území přírodní památky, vč. širšího okolí leží na jediné parcele.


Strana 20

Příloha č. 2

Snímek lesní porostní mapy

Příloha č. 3 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich JPRL 232 D3

výměra 0,71

237 C3

0,44

SLT zast. SLT RS/PT dřeviny zast. dřev. 8R 8R 65, 8G 1 sm 100 20, 7R 15 8R 8R 80, 7R 1 sm 100 15, 8G 5

věk 25

doporučený zásah bez zásahu, pouze výřez borovice lesní

25

bez zásahu, pouze výřez borovice lesní

nal. poznámka st. přir. 2 porost převážně rázu přirozeného 1-3 bezlesí 2 porost převážně rázu přirozeného 1-3 bezlesí

*) V ys v ět li v k y: JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa zast. SLT – zastoupení SLT v %, stanovené odhadem; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ (viz příloha č. 5) věk – je převzat z LHP a odpovídá roku jeho pořízení, zde tedy r. 2002; doporučený zásah – vzhledem ke končící platnosti LHP jsou zde uváděny pouze návrhy opatření, jako podklad pro zpracování nového LHP; naléhavost – týká se pouze zde navrhovaných opatření; zásah 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný; st. přir. – stupeň přirozenosti dle platné oslovy plánů péče. P o zná m k a. Dle překryvu obrysové mapy s ortofotomapou do území navržené přírodní památky okrajově zasahují i další porosty. Zčásti jde o nepřesnost obrysové mapy, zčásti o skutečnost, že okrajová rašelinná smrčina je rozčleněna do čtyř sousedících porostů podobného věku (232 A 2/1, 232 B 3b/2/1, 237 A 2/1, 237 A 4). Po vytýčení hranic přírodní památky by všechny tyto plochy (vč. stávajících por. 232 D a 237 C) měly být spojeny do jediného porostu, v rámci nějž bude rozlišeno vlastní vrchovištní bezlesí a okrajová mladá smrčina.

Vymezení dílčích ploch Členění území dle jednotek prostorového rozdělení lesa je pro účely ochrany přírody neúčelné. Území je vhodnější rozdělit na dvě dílčí plochy – (1) vlastní bezlesí a (2) fragment rašelinné smrčiny po jeho obvodu. Vzhledem k tomu, že pro obě tyto části je uvažován v podstatě bezzásahový režim a jejich přírodní charakteristika je dostatečně zpracována v jiných částech textu (zejména v příloze Botanický průzkum), není toto členění dále tabulkově rozpracováno.

Příloha č. 4 Rámcové směrnice péče o les podle souborů lesních typů Směrnice č. Kategorie lesa 1

les ochranný

Soubory lesních typů 8R, 7R (8G)

Cílová druhová skladba dřevin (%) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8R, 7R sm 10 – – Porostní typ B) Porostní typ smrkový extrémně zakrslý a silně rozvolněný Základní rozhodnutí (pro oba porostní typy shodné) Obmýtí fyzický věk

smrkový zakrslý, víceméně zapojený Obnovní doba nepřetržitá

Hospodářský způsob bezzásahový režim Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty zachování charakteru ± bezlesého vrchoviště s okrajovým lemem zakrslé rašelinné smrčiny, zpomalit sukcesní pochody v důsledku vysýchání rašelinného profilu Způsob obnovy a obnovní postup bez obnovy, pouze výřez nežádoucích dřevin (borovice lesní, výhledově případně břízy) Péče o nálety, nárosty a kultury nevyžadována Výchova porostů ponechat bez zásahů Opatření ochrany lesa oplocení plochy v případě zjevných škod zvěří Provádění nahodilých těžeb ponechat bez zásahů Doporučené technologie případné zásahy (výřez nežádoucích dřevin) pouze manuální, bez zajíždění jakékoliv techniky do porostu, s ručním vyklizením hmoty z porostu Poznámka na většině plochy se nejedná o les, pouze o velmi řídký porost zakrslých smrků jen cca 1 m vysokých; víceméně souvislý stromový porost nízkých smrků je vytvořen až po obvodu vrchoviště

Příloha č. 5

Botanický průzkum Úvod. Patrně nejstarší botanický popis vrchoviště Quarré podává SCHIFFNER (1908), který je označuje jako „Wiese am Carré“. I když si jako bryolog všímá především mechorostů, podává zajímavou informaci i o fyziognomii porostu a některých vyšších rostlinách. Mj. uvádí následující (přeloženo z němčiny): „...nabízí zcela jiný pohled než dosud vylíčené louky, neboť na ní chybí kleč. Plocha je tudíž řídce porostlá nízkými, sotva metr vysokými zakrslými smrky a jednotlivými zakrslými exempláři Juniperus nana a chlupatou formou Betula carpatica. Mezi tím Sphagnetum (S. recurvum, S. Dusenii, S. Warnstorfii etc., nápadná je mi nepřítomnost skupiny Cymbifolium) s Drosera, něco Calluna, Melampyrum pratense. Několik rašelinných jezírek s plovoucím Sphagnum Dusenii a Hypnum fluitans, jakož i menší bahnité tůňky, na jejichž okraji bohatě rostou Scheuchzeria palustris a Carex limosa, završují obraz. Stojí za zmínku, že jsem zde nepozoroval jinde tolik rozšířené játrovky: Lophozia Floerkei a L. inflata.“ Na popisu, který jinak působí věrohodně, překvapí několik skutečností. Především je to zmínka o jalovci (Juniperus communis subsp. alpina), který zde dnes neroste a nebyl ani uváděn jinými autory. Rovněž Betula carpatica se zde donedávna (než sem v rámci „vylepšování“ porostů byla nesmyslně vysazena), zřejmě vůbec nevyskytovala. Současnému stavu již příliš neodpovídají ani údaje o výskytu mechorostů: Sphagnum majus (=S. dusenii) je zde dnes již pouze vzácné, zmínka o S. warnstorfii se jeví být nepravděpodobná vzhledem k ekologii tohoto druhu. Ze skupiny Cymbifolium (= sekce Sphagnum) se na lokalitě místy vyskytuje Sphagnum papillosum, byť jen na menších plochách. Rovněž Schiffnerem pohřešovaná Gymnocolea inflata (Lophozia inflata) je dnes na Quarré dosti hojně zastoupena. Lokalitu dále popisuje NEVRLÝ (1962). Neuvádí žádné podstatné botanické údaje, zajímavější je snad zmínka o jelením kališti v západní části, v místě předpokládaného zbytku velkého jezírka (dnes zde „aktivní“ kaliště není – díky oplocení lokality, byť již značně poškozenému). Rašeliniště Quarré si ve své diplomové práci podrobně všímala i HOUŠKOVÁ (1981). Zapsala zde několik fytocenologických snímků a prováděla zde i synekologická měření. Na fotografiích pak dokumentuje rozlehlé jelení kaliště a porost suchopýrku trsnatého, který se do narušených ploch šíří, z jiné fotografie je patrný zcela odlišný vzhled rašeliniště před čtvrtstoletím. Táž autorka pak uskutečnila v r. 1992 další průzkum lokality pro připravované vyhlášení přechodně chráněné plochy. Botanický inventarizační průzkum již existující PCHP provedla o 4 roky později ŠVEJDOVÁ (1996). Stručné zhodnocení lokality a návrh managementu vyhotovil též J. Burda (1994 ms.) Bryologické hodnocení vrchoviště Quarré zpracoval letos VÁŇA (2006; viz následující příloha). Uvádí zde recentní výskyt 7 druhů játrovek a 24 druhů mechů, z toho 10 druhů rašeliníků. Významný je zejména potvrzený výskyt v Jizerských horách dnes již vzácných druhů Sphagnum balticum, S. majus a S. subnitens. Poněkud překvapivě autor nezmiňuje S. papillosum, které tvoří dva poměrně velké porosty v jz. a střední části bezlesí. Sám jsem lokalitu navštívil v minulosti vícekrát, poprvé před 23-25 lety. V té době jsem ale ještě nepořizoval botanické záznamy, takže bohužel nemohu objektivněji srovnat dřívější stav se současným. Stav rašeliniště v první polovině 80. let byl nicméně značně odlišný od dnešního. Lokalita byla – podobně jako tehdy většina jizerskohorských rašelinišť – skryta uvnitř rozsáhlého lesního komplexu. Okolní les chránil vrchoviště před povětrnostní nepřízní a zajišťoval zde relativně vyrovnané vláhové podmínky. Jezírka proto byla po většinu roků zvodněná a zřejmě četnější než dnes, louku porůstaly početné zakrslé smrčky, tehdy ještě z velké

–1–

části zelené; z lesnického hlediska se ještě daly považovat za lesní porost. V novější době jsem vrchoviště Quarré navštívil v r. 2000 a 2002 – naposledy v rámci mapování biotopů pro soustavu Natura 2000. Za účelem zpracování tohoto plánu péče jsem lokalitu navštívil dvakrát, 12. a 17. srpna 2006. Vegetační charakteristika Rašeliniště Quarré zaujímá temeno vrchu Plochý v nadmořské výšce cca 935-939 m. Je situováno téměř dokonale na vrchol kopce (který je ovšem vzhledem k parovinnému terénu prakticky nepoznatelný), což je v rámci jizerskohorských rašelinišť ojedinělé. Řada dalších vrchovišť sice leží v náhorní poloze (např. Na Kneipě, Vánoční louka, Vlčí louka, Černá jezírka sensu lato), ale nikdy nezaujímají výhradně nejvyšší stupeň okolního reliéfu. Vrchoviště tvoří bezlesí s pouze řídkým porostem zakrslých, většinou jen cca 1 m vysokých smrčků, v minulosti četnějších, dnes nepříliš vitálních nebo i víceméně suchých. Bezlesí je oválného tvaru, s delší osou ve směru ZSZ-VJV, délka činí cca 170 m, šířka nejvýše 110-115 m, většinou však kolem 90 m. Na bezlesí navazuje nesouvislý lem nízké a nerovnoměrně zapojené rašelinné smrčiny o šířce cca 20 m. Tato rašelinná smrčina spontánního charakteru pak volně přechází do okolních mezernatých mlazin (až tyčovin), víceméně kulturního původu, v nichž kromě smrku ztepilého je místy přimíšen i smrk pichlavý a později dosazená kleč. Bezlesí porůstají typická vrchovištní společenstva svazu Sphagnion medii, místy s nezřetelnými přesahy do svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis, na četné šlenky je vázána vegetace svazu Leuko-Scheuchzerion palustris. Vůdčím vegetačním útvarem na bezlesí je dnes společenstvo s dominantní Molinia caerulea, které je možné považovat za degradační stádium as. Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi. Druhová garnitura posud odpovídá svazu Sphagnion medii, oproti výchozím společenstvům je však dosti ochuzena kvalitativně a zejména kvantitativně. Bezkolenec je zpravidla doprovázen druhy Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, Calluna vulgaris, roztroušeně Drosera rotundifolia, místy i Carex pauciflora, Vaccinium uliginosum, Empetrum nigrum, nepříliš pokryvné bylinné patro tvoří zejména Sphagnum fallax (zřejmě společně s habituelně podobným S. flexuosum). Pokryvnost a vitalita bezkolence je proměnlivá, zejména v severní části území však tvoří bezkolenec výraznou dominantu a omezuje uplatnění dalších druhů, včetně mechorostů. HADAČ & VÁŇA (1967) popisují ze subalpinských poloh Krkonoš as. Polytricho communis-Molinietum coeruleae, kterou řadí do svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Společenstvo doložené pěti fytocenologickými snímky tvoří s vyšší stálostí Molinia caerulea, Trientalis europaea, Homogyne alpina, Trientalis europaea, Eriophorum vaginatum (s nízkou pokryvností), na mechovém patře se střídavě podílí Polytrichum commune, Sphagnum recurvum (S. fallax) a S. robustum. Druhová garnitura tohoto společenstva se poněkud liší od porostů s Molinia caerulea v Jizerských horách, poměrně chudý snímkový materiál navíc vykazuje určitou heterogenitu. Autoři nedefinují diagnostické druhy, takže není možné jednoznačně rozhodnout, zda bezkolencové porosty na rašeliništích Jizerských hor náleží do jimi popsané asociace. Zmiňují ovšem výskyt společenstva v Krušných horách a Jeseníkách na základě srovnání s literaturou. V přehledu rašeliništní vegetace RYBNÍČEK, BALÁTOVÁTULÁČKOVÁ & NEUHÄUSL (1984) je charakteristika as. Polytricho communis-Molinietum coeruleae poněkud rozšířena a uveden výskyt i v Jizerských horách.

Menší část vrchoviště (přibližně čtvrtinu) dosud zaujímají společenstva s dominancí Eriophorum vaginatum, popř. Carex pauciflora. Bezkolenec zde tvoří nejvýše nestálou příměs. Fytocenologicky jde o typické porosty as. Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi a Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici (jedná se o porosty s Carex pauciflora, pro něž je vzhledem k druhovému složení výstižnější starší jméno Sphagno-Caricetum pauciflorae; v porostech na Quarré totiž zcela chybí Sphagnum magellanicum a Andromeda polifolia se vyskytuje jen místy, dominantními druhy jsou Carex pauciflora a Sphagnum fallax, častý výskyt Eriophorum vaginatum ukazuje na syngenetickou blízkost k as. Eriophoro vaginatiSphagnetum recurvi, oproti níž spol. s Carex pauciflora zaujímá nižší, zamokřenější stupeň reliéfu). –2–

Ochranářsky velmi cenný útvar představují rašelinná jezírka. Ta jsou na Quarré početně zastoupena, jsou však vesměs malých rozměrů a často v sušších částech sezóny víceméně vysýchají (viz též stať Hydrologie v kap. 2.1). Jejich celková rozloha se stále zmenšuje. Vegetaci jezírek tvoří porosty s Carex limosa a Scheuchzeria palustris, místy Eriophorum angustifolium, roztr. Carex canescens a na jediném místě Carex rostrata, z mechorostů jsou zastoupeny především Sphagnum cuspidatum (vzácně S. majus), Warnstorfia fluitans a Gymnocolea inflata. Oba nejcennější druhy území – Carex limosa i Scheuchzeria palustris rostou nezřídka společně, takže je vhodnější jejich porosty buď řadit do „společné“ asociace Carici limosae-Scheuchzerietum palustris, anebo vedle uvedené „společné“ asociace ještě rozlišit as. Drepanoclado fluitantis-Caricetum limosae, jak to činí i HOUŠKOVÁ (1981). Toto vzácné společenstvo má na Quarré řadu dílčích výskytů, převážně jde ale o velmi malé plochy o výměře v jednotkách čtverečních metrů. Carex limosa celkově převažuje, Scheuchzeria palustris je povětšinou sterilní. Složení mechového patra je nestálé, v některých jezírkách je silně redukováno, zřejmě vlivem občasného vysýchání. Na rozdíl od některých jiných vrchovišť (Na Čihadle, Malá jizerská louka aj.) se v jezírkách výrazněji nešíří vláknité řasy. Přírašelinná smrčina tvoří úzký lem vlastního vrchoviště. V minulosti se jednalo o okraj souvislého porostu na přechodu z rašelinných do podmáčených a následně vodou jen málo ovlivněných smrčin. Porost je výškově diferencovaný, zjevně různověký, ani vyšší stromy ale zřejmě nejsou starší 60-80 let. V podrostu převažují keříčky – Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, vyšší pokryvnost má Eriophorum vaginatum a Molinia caerulea, z dalších druhů jsou porůznu zastoupeny Oxycoccus palustris, Lycopodium annotinum, Melampyrum pratense, Empetrum nigrum, Vaccinium uliginosum. Dobře vyvinuto je mechové patro s převahou rašeliníků (Sphagnum girgensohnii, S. fallax, S. capillifolium ut russowii). Porosty náleží do as. Sphagno-Piceetum. HOUŠKOVÁ (1981) sem řadí i zapojenější části zakrslého smrkového porostu na vrchovišti, což mohlo mít určité opodstatnění v době, kdy smrčky ještě byly relativně vitální. Dnes se jedná o celkem jednoznačné bezlesí. Flóra Květenu území tvoří jen 34 druhy vyšších rostlin uvedených v následujícím přehledu. Z nich ale 11 je zařazeno do červeného seznamu ohrožené flóry, popř. mezi druhy zvláště chráněné. Komentář k významnějším druhům je zařazen hned za floristický přehled. Floristick ý přehled vědecké jméno Andromeda polifolia Avenella flexuosa Betula carpatica Betula pendula Calamagrostis villosa Calluna vulgaris Carex canescens Carex limosa Carex pauciflora Carex pilulifera Carex rostrata Deschampsia cespitosa Drosera rotundifolia Empetrum nigrum Eriophorum angustifolium

autor L. (L.) Parl. W. et K. Roth (Chaix) J. F. Gmel. (L.) Hull L. L. Lightf. L. Stokes ex With. (L.) P. B. L. L. Honck.

české jméno kyhanka sivolistá metlička křivolaká bříza karpatská bříza bělokorá třtina chloupkatá vřes obecný ostřice šedavá ostřice mokřadní ostřice chudokvětá ostřice kulkonosná ostřice zobánkatá metlice trsnatá rosnatka okrouhlolistá šicha černá suchopýr úzkolistý

–3–

st i i i i i i i i i i i i i i i

žf z h pn p hg z h gh g h ah h h z ga

str cs cs c c c cs csr s s csr cs c s csr cs

šíř w we w w we w wes wes wes awes hwes we w v w

urb 1 2 1 3 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1

zel r 3 7 3 1 5 5 r r 3 5 3 r 6 6

čs vyh c2 o c4

c2 so c3

c3 so c4 so

Eriophorum vaginatum Huperzia selago Lycopodium annotinum Melampyrum pratense Molinia caerulea Oxycoccus palustris Phragmites australis Picea abies Picea pungens Pinus sylvestris Populus tremula Salix aurita Salix cf. x subaurita Scheuchzeria palustris Trientalis europaea Trichophorum cespitosum Vaccinium myrtillus Vaccinium uliginosum Vaccinium vitis-idaea

L. (L.) C. F. P. Martius L. L. (L.)MOENCH Pers. (Cav.) Trin. ex Steud. (L.) Karsten Engelm. L. L. L. L. L. (L.) Hartman L. L. L.

suchopýr pochvatý vranec jedlový plavuň pučivá černýš luční bezkolenec modrý klikva bahenní rákos obecný smrk ztepilý smrk pichlavý borovice lesní (sosna) topol osika vrba ušatá vrba (kříženec) blatnice bahenní sedmikvítek evropský suchopýrek trsnatý brusnice borůvka brusnice vlochyně brusinka obecná

i h cs i c i c cs i tb i h cs i z cs i ga cs i p c n p c i p c i p c i n c i n c r g h i g s i h cs i z cs i z cs i z cs

w w w a we v w wv wv w ws w w w s w v v v

1 1 1 2 1 1 2 1 3 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1

6 r r 3 5 6 5 5 3 3 3 5 4 r 3 r 5 4 5

c3 c3

o o

c4

o

c1 ko c3

Vysvětlivky: st: (status) původnost výskytu v květeně: i – indigenní, a – archeofyt, n – neofyt; žf: životní forma: t – terofyt, g – geofyt, h – hemikryptofyt, c – bylinný chamaefyt, z – dřevnatějící chamaefyt, p – fanerofyt, n – nanofanerofyt, a – hydrofyt, l – liána, b – poloparazit; str: typ strategie (GRIME 1979): hlavní strategie: C – konkurenční, S – stresová, R – ruderální); šíř: typ šíření: w – anemochor, h – hydrochor, e – epichor, a – antropochor, m – myrmekochor, s – autochor, z – zoochor; urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům): druhy 1 – urbanofobní, 2 – mírně urbanofobní, 3 – urbanoneutrální, 4 – mírně urbanofilní, 5 – urbanofilní; zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 – progresivní hojné, 2 – progresivní méně běžné, 3 – stagnující hojné, 4 – stagnující méně běžné, 5 – ustupující hojné, 6 – ustupující méně běžné, 7 – vzácné, r – červený seznam (kategorie C1-C3), e – efemérní výskyt; čs: červený seznam (HOLUB et al. 1995, HOLUB 1996): c1 – druh kriticky ohrožený, c2 – druh silně ohrožený, c3 – druh ohrožený, c4 – vzácnější druh vyžadující další pozornost; vyh: druhy zvláště chráněné podle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: ko – druh kriticky ohrožený, so – druh silně ohrožený, o – druh ohrožený;

Poznámky k rozšíření významnějších druhů rostlin Andromeda polifolia (kyhanka sivolistá; C2, §3) – na Quarré poměrně vzácný druh, roste pomísty jen v jz. části vrchoviště. Betula carpatica (bříza karpatská; C4) – na lokalitě vysazena v 90. letech, roste dosti početně v západní části louky, ale příliš neodrůstá, patrně vlivem nedokonale fungující oplocenky. Betula pendula (bříza bělokorá) – pionýrská dřevina, na vrchovišti Quarré zjevně expanzivní prvek; v minulosti zde zřejmě vůbec nerostla. Roste ve větším počtu jedinců v různých částech louky, zatím jen cca 1 m vysoká, ale pravděpodobně bude odrůstat a může tak přispět k dalšímu vysýchání vrchoviště. Carex limosa (ostřice mokřadní; C2, §2) – roste dosti hojně ve větším počtu mělkých rašelinných jezírek, zpravidla v menších porostech.

–4–

Carex pauciflora (ostřice chudokvětá; C3) – v zachovalejších částech vrchoviště velmi hojný druh, místy vystupuje i jako dominanta. Carex rostrata (ostřice zobánkatá) – menší porost v jednom šlenku ve východní části vrchoviště, jinak chybí. Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá; C3, §2) – ve šlencích na velké části území poměrně hojná. Empetrum nigrum (šicha černá; C4, §2) – na lokalitě vcelku hojný, ale nerovnoměrně rozšířený druh. Vzhledem povaze ekotopu nelze vyloučit současný výskyt příbuzného Empetrum hermaphroditum, který hojně roste např. v rašelinných světlinách na vrcholu Wysoké Kopy. Huperzia selago (vranec jedlový; C3, §3) – druh na lokalitě velmi vzácný, zjištěny byly jen dvě drobné rostliny v jz. části lokality. V centrální části hor poměrně zřídkavá plavuň, častější je v bučinách, kde místy vytváří bohatší populace. Lycopodium annotinum (plavuň pučivá; C3, §3) – místy dosti hojná ve fragmentu lemové rašelinné smrčiny, zvl. při jižním okraji vrchoviště. Na jizerskohorských rašeliništích dosud poměrně častý druh. Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka) – neroste přímo na území navržené přírodní památky, ale je místy hojná v průseku severně a jihovýchodně od vrcholu. Oxycoccus palustris (klikva bahenní; C4, §3) – obvyklý vrchovištní druh, s různou pokryvností roste prakticky v celém prostoru vrchoviště. Phragmites australis (rákos obecný) – stanovištně nepůvodní druh indikující postupující eutrofizaci. Zatím roste jen maloplošně s velmi nízkou vitalitou. V r. 2000 byla v jednom z jezírek zjištěna i Typha latifolia (orobinec širolistý), která v té době měla bohatší zastoupení na nedaleké Suchopýrkové loučce. Druh z lokality zmiňuje již ŠVEJDOVÁ (1996). V r. 2006 již nebyl orobinec na Quarré nalezen. Pinus sylvestris (borovice lesní) – v území nepůvodní druh, jehož rozšíření až do nedávné doby bránily ekologické bariéry. V posledních cca 15 letech se borovice lesní značně šíří i do nejvyšších horských poloh, patrně v důsledku oteplování podnebí a eutrofizace půd. Nejsnáze se prosazuje na půdách s oslabenou konkurencí rostlin, tj. na půdách antropogenně narušených (např. při okrajích cest) a na rašeliništích. Jejímu odrůstání brání silný tlak jelení zvěře, takže borovice odrůstá většinou jen v oplocenkách. Podobně se v současnosti chová i bříza bělokorá. Na vrchovišti Quarré roste řada mladých borovic, z nichž některé již dosahují výšky přes 2 metry. V r. 2000 měřily sotva 1,5 metru. Jejich pokračující rozrůstání by mohlo výrazně změnit charakter biotopu. Scheuchzeria palustris (blatnice bahenní; C1, §1) – na lokalitě překvapivě hojná, ale většinou jen ve sterilním stavu. V mnoha jezírkách rostou řádově stovky jedinců, někdy i v sušších částech vrchoviště přerostlých bezkolencem (zde se udržuje v mělké vodě či břehu zaklesnutých jezírek). Trichophorum cespitosum (suchopýrek trsnatý; C3) – druh z lokality uváděný HOUŠKOVOU (1981), autorem tohoto plánu péče (VIŠŇÁK 2003, JÓŽA & VONIČKA 2004) později mylně považovaný za nezvěstný. Malý porost čítající asi 11 trsů se nachází v jz. části vrchoviště, v místě dřívějšího jeleního kaliště. Západněji se nachází jeden izolovaný trs.Výskyt má návaznost na nedalekou lokalitu druhu na Suchopýrkové loučce. Vaccinium uliginosum (brusnice vlochyně) – na přechodu vrchoviště do rašelinné smrčiny a v sušších částech bezlesí s nastupujícím smrkem roztroušeně až dosti hojně.

–5–

Rozšíření ochranářsky nejvýznamnějších druhů ukazují obrázky:

Obr. č. 2: Rozšíření druhu Scheuchzeria palustris (některé body označují souvislejší plošný výskyt)

Obr. č. 3: Rozšíření druhu Carex limosa (některé body označují souvislejší plošný výskyt)

–6–

Obr. č. 4: Rozšíření druhů Huperzia selago (zelené body) a Trichophorum cespitosum (žluté body)

Monitoring Vzhledem k neuspokojivému stavu lokality, kdy subjektivně dochází k vysýchání vrchoviště a pozvolné degradaci vegetace ve smyslu šíření bezkolence na úkor typických vrchovištních společenstev sv. Sphagnion medii a Leuko-Scheuchzerion palustris, byly v rámci plánu péče položeny základy budoucího vegetačního monitoringu. Na vrchovišti Quarré bylo založeno pět ploch pro opakované fytocenologické snímkování, pokrývajících všechny podstatné typy místní vrchovištní vegetace. Plochy jsou čtvercového tvaru, o velikosti 3 x 3 m, s orientací na vrchol Smrku, přičemž vždy jejich jv. roh je fixován velkým ocelovým šroubem (140 x 10 mm) zapuštěným těsně pod půdní povrch. Na plochách byl standardním způsobem zapsán fytocenologický snímek, s využitím rozšířené (tj. devítičlenné) Braun-Blanquetovy stupnice. Zápis ploch Q 1 – v nejzachovalejší části vrchoviště, pár metrů sv. od hraničního patníku; plocha nedopatřením nezaměřena; fixační šroub v pravém dolním rohu při pohledu na Smrk, orientace stran směrem k rozhledně na Smrku; as. Sphagno-Caricetum pauciflorae s přechodem do Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi; plocha 3x3 m, terén rovinný, celková pokryvnost 85 %, stojatá voda do 10 %; 17. 8. 2006. E1 – pokryvnost 75 %, 11 druhů: Carex pauciflora 3, Eriophorum vaginatum 2b-3, Calluna vulgaris 2b-3, Oxycoccus palustris 2a, Vaccinium uliginosum 2m, Drosera rotundifolia 1, Betula pendula (do 20 cm) 1, Picea abies (30 cm) 1, Empetrum nigrum 1, Scheuchzeria palustris + (5 jedinců), Carex pilulifera +; E0 – pokryvnost 50 %, 8 druhů: Gymnocolea inflata 3, Sphagnum cf. tenellum 2a, Sphagnum cf. rubellum 2a, Sphagnum cuspidatum 1, Warnstorfia fluitans 1, Dicranum tauricum 1, Sphagnum fallax 1, Polytrichum strictum +.

–7–

Q 2 – přechodné společenstvo sv. Sphagnion medii, zachovalejší typ při okraji souvislého bezkolencového porostu, úsek s hojným Sphagnum papillosum; pravý horní roh (fixační šroub) N 50° 51' 32.10", E 15° 16' 57.45"; plocha 3x3 m, orientace na vrchol Smrku, pravý horní roh v těsné blízkosti flarkaru; NW/2°, celková pokryvnost 90 %, vodní hladina 5 %; 17. 8. 2006. E1 – pokryvnost 65 %, 10 druhů: Eriophorum vaginatum 2b-3, Carex pauciflora 2a-2b, Oxycoccus palustris 2a, Calluna vulgaris 2m, Molinia caerulea 2m, Drosera rotundifolia 1, Empetrum nigrum 1, Scheuchzeria palustris +-1 (5-10 sterilních jedinců), Vaccinium uliginosum +, Picea abies (20 cm) +, v sousedním jezírku též Carex limosa; E0 – pokryvnost 60 %, 6 druhů: Sphagnum papillosum 2b-3, Gymnocolea inflata 2a, Sphagnum cf. rubellum 2a, Sphagnum cuspidatum 1, Sphagnum fallax 1, Dicranum tauricum +.

Q 3 – jediný porost Trichophorum cespitosum, sušší část vrchoviště se zvolna expandující Molinia caerulea; rohový bod (šroub) viz N 50° 51' 31.50", E 15° 16' 55.06"; plocha 3x3 m, orientace na vrchol Smrku, terén rovinný, celková pokryvnost 90 %, vodní hladina cca 5 %; 17. 8. 2006. E1 – pokryvnost vč. stařiny 90 %, 13 druhů: Calluna vulgaris 3, Molinia caerulea 2b, Trichophorum cespitosum 2a, Eriophorum vaginatum 2a, Oxycoccus palustris 1-2m, Picea abies (30 cm) 1, Vaccinium uliginosum 1, Melampyrum pratense 1, Betula pendula (20 cm) +-1, Drosera rotundifolia +, Empetrum nigrum +, Carex pauciflora +, Calamagrostis villosa r; E0 – pokryvnost 50-60 %, 6 druhů: Sphagnum fallax 3-4, Sphagnum capillifolium (ut rubellum) 2a, Gymnocolea inflata 1, Sphagnum cuspidatum +, Polytrichum strictum +-1, Straminergon stramineum +.

Q 4 – bezkolencový porost v mírné sníženině v jv. části vrchoviště, s dosud vyznívající druhovou garniturou as. Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi; pravý dolní roh (šroub) viz N 50° 51' 30.32", E 15° 17' 00.93"; plocha 3x3 m, orientace na vrchol smrku; SE/1°, celková pokryvnost 90 %, vodní hladina cca 5 %; 17. 8. 2006. E1 – pokryvnost 80 % vč. stařiny (bez stařiny 60-65 %), 8 druhů: Molinia caerulea 4, Eriophorum vaginatum 2a2b, Oxycoccus palustris 2a, Calluna vulgaris 1, Trientalis europaea 1, Empetrum nigrum +-1, Drosera rotundifolia +, Vaccinium uliginosum +; E0 – pokryvnost cca 30 %, 2 druhy: Sphagnum fallax 2b-3, Gymnocolea inflata 2m.

Q 5 – mozaika šlenků s Carex limosa a roztr. Scheuchzeria palustris a bultovým terénem as. Eriophoro vaginatiSphagnetum recurvi; pravý dolní roh vyznačen nouzově hliníkovým stanovým kolíkem (šrouby došly) – viz N 50° 51' 31.27", E 15° 16' 56.39"; plocha 3x3 m, orientace na Smrk; terén rovinný, celková pokryvnost 65 %,vodní hladina 35 (-40) %; 17. 8. 2006. E1 – pokryvnost 50 %, 9 druhů: Eriophorum vaginatum 2b-3, Carex limosa 2b, Calluna vulgaris 2m, Oxycoccus palustris 1-2m, Scheuchzeria palustris 1, Molinia caerulea 1, Carex pauciflora 1, Drosera rotundifolia +, Andromeda polifolia +-1; E0 – pokryvnost 40 %, 4 druhy: Sphagnum cuspidatum 2b, Sphagnum fallax 2a-2b, Warnstorfia fluitans 2m, Polytrichum strictum +-1.

Pozn.: Sběry některých mechorostů uváděných ve snímcích nebyly dosud spolehlivě určeny.

–8–

Obr. č. 5: Lokalizace trvalých snímkových ploch. Světlá kontura označuje zaměření rozhraní zachovalé vrchovištní vegetace a porostů s převažujícím bezkolencem (vně obrysu) Fytocenologické snímky doporučuji sledovat v cca pětiletém intervalu. Častější sledování by nejspíše zachytilo jen fluktuace, naopak desetiletý interval (při obnově plánu péče) by mohl být v případě rychlejších změn příliš dlouhý. Dále byla pomocí přijímače GPS podchycena hranice ± zapojeného bezkolencového porostu vůči vrchovištním společenstvům, v nichž se bezkolenec významněji neuplatňuje. Tato zjištění mají z hlediska monitoringu pouze podružný význam, neboť samotná technika zaměření je zatížena poměrně velkou chybou a samotná hranice mezi oběma typy vegetace je místy značně neostrá a členitá. Při porovnání v delším časovém odstupu ale může mít tato informace význam.

–9–

Body zaměřené přijímačem GPS (waypoints) Id Qua 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465

Kro-y -965939.7 -965936,2 -965947,2 -965952,0 -965951,2 -965944,2 -965934,6 -965925,2 -965946,0 -965938,2 -965942,0 -965909,7 -965918,9 -965920,6 -965907,8 -965916,4 -965933,2 -965952,3 -965970,6 -966002,3 -965993,6 -965982,0 -965972,1 -965974,8 -965974,7 -965957,9 -965957,2 -965940,7 -965938,6 -965960,8 -965974,3 -965980,5 -965959,8 -965958,9 -965959,8 -965933,5 -965921,9 -965934,8 -965985,5 -965945,7 -965936,5 -965932,0 -965940,4 -965933,7 -965933,3 -965927,1 -965942,6 -965955,0 -965959,5 -965957,9 -965965,3 -965968,6

Kro-x -670990.1 -671000,3 -671001,7 -670999,4 -671005,7 -671007,7 -671003,6 -671007,4 -671020,0 -671037,4 -671042,9 -671023,2 -670994,6 -670981,3 -671011,6 -670934,6 -670925,4 -670916,4 -670913,8 -670929,1 -670935,8 -670930,1 -670928,2 -670933,5 -670943,4 -670943,4 -670949,0 -670955,4 -670980,7 -670973,6 -670973,1 -670968,9 -670990,5 -670997,5 -670999,7 -671030,5 -670980,0 -671029,2 -670919,9 -671004,3 -671033,0 -671015,4 -671002,2 -670984,3 -670969,4 -670956,5 -670949,3 -670948,7 -670966,3 -670978,9 -670991,2 -671000,8

Dat 12-AUG-06 18:13 17-AUG-06 13:08 17-AUG-06 13:09 17-AUG-06 13:11 17-AUG-06 13:14 17-AUG-06 13:15 17-AUG-06 13:17 17-AUG-06 13:18 17-AUG-06 13:20 17-AUG-06 13:22 17-AUG-06 13:26 17-AUG-06 13:29 17-AUG-06 13:32 17-AUG-06 13:33 17-AUG-06 13:37 17-AUG-06 13:40 17-AUG-06 13:42 17-AUG-06 13:44 17-AUG-06 13:46 17-AUG-06 13:48 17-AUG-06 13:50 17-AUG-06 13:51 17-AUG-06 13:52 17-AUG-06 13:52 17-AUG-06 13:53 17-AUG-06 13:54 17-AUG-06 13:56 17-AUG-06 13:57 17-AUG-06 13:59 17-AUG-06 14:00 17-AUG-06 14:01 17-AUG-06 14:02 17-AUG-06 14:05 17-AUG-06 14:06 17-AUG-06 14:07 17-AUG-06 15:21 17-AUG-06 15:25 17-AUG-06 15:33 17-AUG-06 16:05 17-AUG-06 16:26 17-AUG-06 16:41 17-AUG-06 16:41 17-AUG-06 16:42 17-AUG-06 16:42 17-AUG-06 16:43 17-AUG-06 16:43 17-AUG-06 16:43 17-AUG-06 16:44 17-AUG-06 16:44 17-AUG-06 16:45 17-AUG-06 16:45 17-AUG-06 16:45

Wgs-n 50 51' 31.50" 50 51' 31,55" 50 51' 31,23" 50 51' 31,05" 50 51' 31,07" 50 51' 31,28" 50 51' 31,61" 50 51' 31,90" 50 51' 31,19" 50 51' 31,36" 50 51' 31,21" 50 51' 32,33" 50 51' 32,15" 50 51' 32,15" 50 51' 32,42" 50 51' 32,46" 50 51' 31,98" 50 51' 31,40" 50 51' 30,82" 50 51' 29,74" 50 51' 29,97" 50 51' 30,40" 50 51' 30,72" 50 51' 30,61" 50 51' 30,55" 50 51' 31,11" 50 51' 31,09" 50 51' 31,59" 50 51' 31,57" 50 51' 30,90" 50 51' 30,47" 50 51' 30,26" 50 51' 30,84" 50 51' 30,84" 50 51' 30,82" 50 51' 31,54" 50 51' 32,10" 50 51' 31,50" 50 51' 30,32" 50 51' 31,27" 50 51' 31,42" 50 51' 31,65" 50 51' 31,44" 50 51' 31,71" 50 51' 31,81" 50 51' 32,04" 50 51' 31,57" 50 51' 31,17" 50 51' 30,98" 50 51' 30,96" 50 51' 30,69" 50 51' 30,53"

Wgs-e Wgs-n 15 16' 57.09" 50.858750 15 16' 56,55" 50,858765 15 16' 56,55" 50,858674 15 16' 56,68" 50,858626 15 16' 56,33" 50,858631 15 16' 56,20" 50,85869 15 16' 56,35" 50,858781 15 16' 56,08" 50,858862 15 16' 55,58" 50,858663 15 16' 54,65" 50,858712 15 16' 54,40" 50,858669 15 16' 55,21" 50,85898 15 16' 56,70" 50,858932 15 16' 57,40" 50,858932 15 16' 55,77" 50,859007 15 16' 59,75" 50,859017 15 17' 00,31" 50,858883 15 17' 00,89" 50,858722 15 17' 01,14" 50,858561 15 17' 00,56" 50,858261 15 17' 00,18" 50,858325 15 17' 00,39" 50,858443 15 17' 00,43" 50,858535 15 17' 00,18" 50,858502 15 16' 59,66" 50,858486 15 16' 59,54" 50,858642 15 16' 59,27" 50,858636 15 16' 58,84" 50,858776 15 16' 57,53" 50,858771 15 16' 58,05" 50,858583 15 16' 58,15" 50,858465 15 16' 58,42" 50,858406 15 16' 57,16" 50,858567 15 16' 56,84" 50,858567 15 16' 56,70" 50,858561 15 16' 55,00" 50,85876 15 16' 57,45" 50,858915 15 16' 55,06" 50,858749 15 17' 00,93" 50,858422 15 16' 56,39" 50,858685 15 16' 54,89" 50,858728 15 16' 55,74" 50,858792 15 16' 56,47" 50,858733 15 16' 57,34" 50,858808 15 16' 58,09" 50,858835 15 16' 58,69" 50,858899 15 16' 59,15" 50,858771 15 16' 59,27" 50,858658 15 16' 58,40" 50,858604 15 16' 57,74" 50,858599 15 16' 57,16" 50,858524 15 16' 56,72" 50,858481

– 10 –

Wgs-e 15.282520 15,282374 15,282374 15,282412 15,282315 15,282277 15,28232 15,282245 15,282106 15,281848 15,281779 15,282004 15,282417 15,28261 15,282159 15,283265 15,28342 15,283581 15,283651 15,28349 15,283383 15,283442 15,283452 15,283383 15,283238 15,283206 15,28313 15,283012 15,282648 15,282792 15,282819 15,282894 15,282546 15,282454 15,282417 15,281945 15,282626 15,281961 15,283592 15,282331 15,281913 15,282149 15,282353 15,282594 15,282803 15,282969 15,283098 15,28313 15,282889 15,282707 15,282546 15,282422

Popis hraniční patník Crx lim šlenky, Sch pal Sch pal, Crx lim Crx lim Crx lim, Sch pal Sch pal Sch pal, Crx lim šlenky šlenky Hpz sel Sch pal Sch pal Crx lim, Sch pal Sch pal, Crx lim flarkar šlenk flark, Scheuchz Scheuchzeria Carex limosa flark, Scheuchz Carex limosa Scheuchzeria Carex limosa Carex limosa Sch pal, Crx lim Scheuchzeria Scheuchzeria šlenk, Crx lim Sch pal, Crx lim Scheuchzeria Scheuchzeria Crx lim, Sch pal Trichoph cesp Huperz sel Trichoph cesp snímek Q2 snímek Q3 snímek Q4 snímek Q5 Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj Molinia-okraj

Bližší popisy k waypointům WP Quarré – hraniční patník (nikoliv vrchol), kolem soustava šlenků s Carex limosa a Scheuchzeria palustris, dále Carex pauciflora, Eriophorum angustifolium; WP 415 – Carex limosa na méně než 1 m2, zř. Andromeda polifolia (všude v okolí); WP 416 – soustava drobných vyschlých šlenků, roztr. Scheuchzeria palustris, většinou sterilní, jen 2 ex plodné, zř. Andromeda polifolia; WP 417 – zvodnělý šlenk, resp. okraj zarostlého blänku, hoj. Carex limosa, roztr. Scheuchzeria palustris, z toho 7 fertilních, dále Sphagnum cuspidatum, lok. Drepanocladus fluitans; WP 418 – střed zarostlého blänku – nyní třasovisko, velkoplošně Carex limosa, dále Scheuchzeria palustris, Eriophorum angustifolium, Sphagnum cuspidatum; WP 419 – síť malých, ale zvodnělých šlenk s hoj. Carex limosa, Scheuchzeria palustris (11 fertilních a mnoho sterilních), roztr. Warnstorfia fluitans; WP 420 – flarkar, zč. zazemněný, Eriophorum vaginatum, lok. Scheuchzeria palustris (20 fertilních + mnoho sterilních), Eriophorum angustifolium; WP 421 – malý flarkar s Carex limosa, v březích zř. Scheuchzeria palustris (3 fertilní); WP 422 – Sphagno-Caricetum pauciflorae s malými zvodnělými šlenky bez Carex limosa a Scheuchzeria palustris, dále jezírka s Eriophorum angustifolium a místy i sterilní Scheuchzeria palustris; WP 423 – dvojitý šlenk s Eriophorum angustifolium, kolem Sphagnum papillosum, Carex pauciflora, jižně řídká zakrslá smrčina s místy hojným Lycopodium annotinum; WP 424 – Huperzia selago (trsík s průměrem cca 6 cm), kolem sporadicky Scheuchzeria palustris, jediná fertilní; WP 425 – drobný zvodnělý šlenk, řídce Scheuchzeria palustris, sterilní; kolem dávno vyschlé (zaniklé) šlenky s Carex pauciflora, Calluna vulgaris a Vaccinium uliginosum; WP 426 – zarůstající flarkar s několika sterilními jedinci Scheuchzeria palustris; WP 427 – zvodnělý flarkar s menším porostem Carex limosa a několika sterilním Scheuchzeria palustris, kolem dva další flarkary; vůkol zachovalejší úsek vrchovištní vegetace (SCp-EvS se Sphagnum papillosum, Empetrum nigrum, Oxycoccus palustris, Drosera rotundifolia, Calluna vulgaris); WP 428 – zvodnělý šlenk přibližně lichoběžníkového tvaru, okrajově se Scheuchzeria palustris (40-50 sterilních, 2 fertilní), sporadicky Carex limosa; WP 429 – delší nepravý flarkar, nedávno vyschlý, t. č. bez lepší vegetace, v sousedství malý šlenk se 3 sterilními Scheuchzeria palustris, vedle další flarkar se 3 ex. Scheuchzeria palustris; WP 430 – šlenk, resp. zarostlý blänk, na něj na JV navazují další jezírka, hoj. Eriophorum angustifolium+Sphagnum cuspidatum, postupně převládá Carex rostrata, v okolních jezírkách též Drepanocladus fluitans a Eriophorum vaginatum; WP 431 – jeden v řadě flarkarů, víceméně bez vegetace (donedávna vyschlý), s nehojnou Scheuchzeria palustris; větší flarkar leží východně odsud; WP 432 – drobný vyschlý šlenk kolem zvodnělé plošky, se Scheuchzeria palustris (2 fertilní); WP 433 – jezírko při okraji zakrslé smrčiny s početnou Carex limosa na cca 1,5 m2; WP 4347 – větší flarkar , donedávna zřejmě vyschlý, velmi nesouvisle sterilní Scheuchzeria palustris (1 fertilní), v E0 okrajově Sphagnum cuspidatum, Warnstorfia fluitans, Gymnocolea inflata, většina plochy je bez vegetace; WP 435 – Carex limosa na ploše menší než 1 m2; WP 436 – Scheuchzeria palustris, nepočetná sterilní; WP 437 –Carex limosa na cca 1 m2; WP 438 – Carex limosa na více než 1 m2, flarkar, další méně početné výskyty Carex limosa v okolí; WP 439 – Scheuchzeria palustris (pouze sterilní), nehojně Carex limosa, vedle podivný filcový přístřešek s hromadou vyřezaných suchých smrků (vánoční stromky?!) a několik borovic lesních cca 2 m vys.; WP 440 – Scheuchzeria palustris, sterilní, zř.;

– 11 –

WP 441 – Scheuchzeria palustris ve šlenku, 7 sterilních ex., vůkol pěkný úsek EvS s Calluna vulgaris + suché smrčky, dosud bez Molinia caerulea; WP 442 – okraj šlenku se vzácnou Carex limosa; WP 443 – okraj šlenku s nepočetnou Scheuchzeria palustris (1 fertilní), vedle flarkar s Carex limosa (0,5 m2) WP 444 – malý šlenk s cca 20 jedinci Scheuchzeria palustris, pouze sterilní; WP 445 – jako 444, více než 30 ex Scheuchzeria palustris; WP 446 – flarkar s hoj. Carex limosa (2 m2), lok. Scheuchzeria palustris (>20 sterilních ex.), dále Eriophorum angustifolium; na Z šlenk s Eriophorum angustifolium + Warnstorfia fluitans, Trichophorum cespitosum (viz WP 447); WP 448 – Huperzia selago, ojedinělý malý trs průměru do 10 cm.

– 12 –

Příloha č. 6

Bryologické hodnocení lokality Quarré text převzatý z rukopisu VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v okolí Bedřichova, v oblasti Holubník - Černá hora a v okolí Plochého vrchu (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor II). – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]

Nadmořská výška: 938 m Poloha: 50°51´27-30´´N, 15°16´56´´-15°17´03´´E Rozloha: 100 × 80 m (Nevrlý 1962), pouze bezlesá plocha je ale větší. Dosavadní informace o mechorostech: Schiffner (1907, 1908), Dittrich (1933), Lhotský 1963 (sběry ze dne 26.5.1963, det. Váňa – PRC, nepublikováno), Pilous (1971), Duda et Váňa (1973, 1983, 1985, 1987, 1990), Houšková (1981) Fytocenologické snímky s údaji mechorostů: Houšková (1981) – 5 snímků Celkový charakter bryoflóry: Rašeliniště vysoce specifické hydrologickými poměry, neboť se nachází na vrcholku Plochého vrchu a je údajně ombrogenní (unikátní případ nejen v Jizerských horách). Chybí rovněž původní klečový porost. Odlesnění okolních svahů (v současné době jsou svahy osázené a zarostlé nízkými smrky) značně narušilo vodní režim vrchoviště, zvláště okrajové části, kde na rozsáhlých plochách dominuje Molinia caerulea. Na bezlesé ploše (asi 150 × 100 m) mělo vysušení za následek zarůstání vodních ploch (blänk, šlenky). Uvedené skutečnosti samozřejmě mnohem rychleji a markantněji ovlivnily složení mechového patra oproti patru bylinnému. V okrajových částech prakticky zcela vymizely druhy rašelinných smrčin (Bazzania trilobata, Dicranum majus, Hypnum pallescens aj., druhy tlejícího dřeva), k jejichž obnově bude třeba delšího období (okolí lokality obklopeno řadou pasek, nikoliv původními smrčinami, z nichž by se mohly šířit diaspory), z bezlesé plochy vymizely nebo téměř vymizely citlivější, pro vrchoviště typické druhy (z uváděných druhů Mylia anomala, možná i Dicranum undulatum, pokud zde rostlo). Vysoce zajímavý historický údaj o výskytu druhu Sphagnum warnstorfii (druh rašelinných luk) je vzhledem k dnešnímu stavu lokality nepředstavitelný. Na druhou stranu se zde vyskytuje v minulém roce na dvou rašeliništích zjištěný (pro Jizerské hory nově) druh Sphagnum subnitens. I přes uvedené skutečnosti je uvedené rašeliniště nejen svým unikátním charakterem, ale i dochovanou bryoflórou velmi cenné. Na bezlesé ploše jsou poměrně dobře zachovány šlenky a zvláště bulty, které na řadě lokalit ustupují. Bulty tvoří druhy Sphagnum rubellum, ale i Sphagnum capillifolium (poměrně hojně a vcelku neobvykle i v centrální části, což souvisí s vysýcháním) a Sphagnum russowii, v okrajových částech i Sphagnum girgensohnii. Vyschlé degradované bulty, přerostlé Polytrichum strictum, nejsou příliš časté. Ve šlenkách kromě druhu Sphagnum cuspidatum (nehojně) převažuje Warnstorfia fluitans a postupně se šíří i Gymnocolea inflata (Schiffner 1908 ji nepozoroval), což ukazuje na postupnou degradaci. Avšak degradace druhem Sphagnum papillosum, který postupně nabývá dominantní postavení mezi rašeliníky vedle obecného druhu Sphagnum fallax na mnohých dalších rašeliništích, se neprojevuje; tento druh nebyl zjištěn na lokalitě ani v minulosti (cf. Schiffner 1908, hovořící o absenci sekce Sphagnum = Cymbifolia, kam tento druh spolu s dalším druhem vrchovišť, S. magellanicum, patří). V zarůstajícím blänku se stále vyskytuje v současné době v Jizerských horách již značně vzácný druh Sphagnum majus, zachován je stále poměrně vzácný druh Sphagnum balticum. K invazním druhům mechorostů na této lokalitě lze počítat Polytrichum longisetum (vysýchání) a Dicranella cerviculata (nepříliš hojně). –1–

Návrh opatření k zachování bryoflóry: Lokalita utrpěla vysýcháním zvláště okrajových partií, kde došlo zřejmě k nevratné degradaci mechového patra a původních porostů vůbec druhem Molinia caerulea. Centrální část je však stále poměrně zajímavá a v každém případě by si lokalita zasloužila ochrany (navíc k již několikráte zmíněnému charakteru souvisejícímu s hydrologickými poměry). Oplocení lokality je místy narušeno a bylo by třeba jej opravit (zabránění tvorby kališť v cenných vlhkých partiích, zvláště ve šlenkách nebo v blänku). Další vysýchání zřejmě ustane s vzrůstem okrajových vysázených smrčin, návrat původní bryoflóry do této části je však otázkou velmi dlouhodobou, pokud k němu vůbec někdy dojde (výskyt Molinia caerulea, která brání existenci a tím i rekolonizaci mechového patra). I zde však došlo k určité eutrofizaci, což prokazuje např. výskyt nově zjištěného druhu Sphagnum subnitens aj. Zjištěné a uváděné druhy játrovek: Barbilophozia floerkei (F. Weber et D. Mohr) Loeske – (Schiffner in Duda et Váňa 1983; jedná se zřejmě o omyl, Schiffner (1908) uvádí, že tento druh nepozoroval. Bazzania trilobata (L.) Gray – (Schiffner 1907); tento typický druh pro smrčiny z okrajových partií pravděpodobně nenávratně vymizel. ! Calypogeia integristipula Steph. (= C. meylanii H. Buch) – ojediněle v okrajové části. ! Calypogeia muelleriana (Schiffn.) Müll. Frib. – nehojně mezi rašeliníky na bultech. ! Cephalozia bicuspidata (L.) Dumort. – nehojně mezi rašeliníky. Cephalozia lunulifolia (Dumort.) Dumort. (= C. media Lindb.) – (Schiffner 1900, 1907 – cf. Duda et Váňa 1985); druh uváděn z okrajové smrčiny na severu lokality, v současné době nezjištěn. ! Gymnocolea inflata (Huds.) Dumort. – (Houšková 1981); druh se šíří ve vysychajících šlenkách. Lophozia incisa (Schrad.) Dumort. – (Schiffner 1907 – cf. Duda et Váňa 1990); druh tlejícího dřeva, v současné době na lokalitě nezjištěn. ! Lophozia ventricosa (Dicks.) Dumort. – (Schiffner 1907); místy na bultech. Mylia anomala (Hook.) Gray – (Schiffner 1907 – cf. Duda et Váňa 1973); v současné době se již nepodařilo ověřit, i když výskyt nelze úplně vyloučit. Mylia taylorii (Hook.) Gray – (Schiffner 1907 – cf. Duda et Váňa 1973); tento druh spíše tlejícího dřeva na lokalitě již neroste. ! Ptilidium ciliare (L.) Hampe – ojediněle na sušších místech. ! Ptilidium pulcherrimum (G. Weber) Vainio – (Schiffner 1907 – cf. Duda et Váňa 1987); ojediněle na borce smrků. Zjištěné a uváděné druhy mechů: ! Aulacomnium palustre (Hedw.) Schwägr. – (Schiffner 1907, Houšková 1981); nehojně na rašeliništi. ! Dicranella cerviculata (Hedw.) Schimp. – na obnažené rašelině. ! Dicranella heteromalla (Hedw.) Schimp. – okrajové patrie. Dicranum majus Sm. – (Schiffner 1907); v současné době nezjištěný druh. Dicranum montanum Hedw. – (Schiffner 1907); epifytický druh, v současné době chybí na lokalitě. Dicranum polysetum Sw. ex Anon. – (Houšková 1981); druh borových lesů, v současné době nezjištěn. ! Dicranum scoparium Hedw. – na sušších místech rašeliniště. Ditrichum heteromallum (Hedw.) E. Britton – (Schiffner 1907); druh obnažené minerální půdy, zřejmě sbírán mimo rašeliniště. ! Hypnum cupressiforme Hedw. – ojediněle v okrajových partiích na stromech.

–2–

Hypnum pallescens (Hedw.) P. Beauv. – (Schiffner 1907); epifytický druh, v současné době nezjištěn. Plagiothecium curvifolium Schlieph. ex Limpr. – (Schiffner 1907); lesní druh, dnes nezjištěn. ! Plagiothecium denticulatum (Hedw.) Schimp. – (Schiffner 1907); ojediněle v okrajových partiích. ! Pleurozium schreberi (Willd. ex Brid.) Mitt. – na sušších místech v okrajové části. ! Pohlia nutans (Hedw.) Lindb. – ojediněle v sušších bultech. ! Polytrichum commune Hedw. – hojně na vlhkých místech, zvláště v okrajových partiích. ! Polytrichum formosum Hedw. – (Schiffner 1907); okrajové porosty smrků. ! Polytrichum longisetum Sw. ex Brid. (= P. gracile Dicks.) – v současné době poměrně hojný druh sušších partiích. Polytrichum pallidisetum Funck – (Schiffner 1907); v současné době nezjištěný druh smrčin. ! Polytrichum strictum Brid. – (Houšková 1981); na sušších bultech. Sphagnum angustifolium (C. E. O. Jensen ex Russow) C. E. O. Jensen – (Lhotský ms.); dnes nezjištěn. ! Sphagnum balticum (Russow) Russow ex C. E. O. Jensen – (Lhotský ms.); relativně vzácný, citlivý druh, dosud vzácně na řadě míst. ! Sphagnum capillifolium (Ehrh.) Hedw. (= S. acutifolium Ehrh. ex Schrad., S. nemoreum Scop.) – (Schiffner 1907 – cf. Dittrich 1933, Lhotský ms.); poměrně hojně i v centrální části vrchoviště. ! Sphagnum cuspidatum Ehrh. ex Hoffm. – (Schiffner 1908, Houšková 1981); ve šlenkách dost vzácně, zřajmě ustupuje. ! Sphagnum fallax (H. Klinggr.) H. Klinggr. (= S. recurvum auct. europ.) – (Schiffner 1908, Lhotský ms., Houšková 1981); běžný druh. ! Sphagnum flexuosum Dozy et Molk. (= S. recurvum var. amblyphyllum (Russow) Warnst.) – (Schiffner 1907 – cf. Dittrich 1933); poměrně často na bezlesé ploše. ! Sphagnum girgensohnii Russow – (Houšková 1981); nehojně v okrajových částech, kde tvoří i nízké bulty. ! Sphagnum majus (Russow) C. E. O. Jensen – (Schiffner 1907 – cf. Dittrich 1933, Schiffner in Pilous 1971); ojediněle v zarůstajícím blänku. ! Sphagnum rubellum Wilson – hojný druh bultů. ! Sphagnum russowii Warnst. (= S. robustum (Warnst.) Cardot) – hojně zvláště v sušších partiích v okrajových částech. ! Sphagnum subnitens Russow et Warnst. (= S. plumulosum Röll) – velmi vzácně v centrální části. Sphagnum warnstorfii Russow (= Sphagnum warnstorfianum Du Rietz) – (Schiffner 1907, 1908 – cf. Dittrich 1933); druh rašelinných luk, výskyt v současné době vyloučen. ! Straminergon stramineum (Dicks. ex Brid.) Hedenäs (= Calliergon stramineum (Dicks. ex Brid.) Kindb.) – (Houšková 1981); poměrně hojný druh. ! Warnstorfia fluitans (Hedw.) Loeske (= Drepanocladus fluitans (Hedw.) Warnst.) – (Schiffner 1907); ve šlenkách a jejich okolí. Warnstorfia pseudostraminea (Müll. Hal.) Tuom. et T. J. Kop. – (Schiffner 1907); uváděn z okrajové části, dnes nezjištěn.

–3–

Plán péče. pro: Přírodní památku Quarré na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO

Recommend Documents