PLÁN PÉČE KRKONOŠSKÝ NÁRODNÍ PARK A JEHO OCHRANNÉ PÁSMO (2010-2020)
ČÁST A – ROZBORY
Správa Krkonošského národního parku Vrchlabí červen 2010
(Schválen MŽP ČR dne 21. 6. 2010 – viz Příloha 10 v části B plánu péče.)
Obsah: ČÁST A – ROZBORY (editor: Otakar Schwarz) 1. Identifikační údaje 1.1. Základní údaje (J. Vaněk) … 1.2. Zřizovací právní předpis (J. Vaněk, O. Schwarz) …
…7 …7
1.3. Vymezení hranic, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území v KRNAP a jeho ochranném pásmu a administrativní členění 1.3.1. Vymezení hranic KRNAP (J. Vaněk) … …7 1.3.2. Vymezení hranic ochranného pásma (O. Schwarz) … …9 1.3.3. Zonace KRNAP (J. Flousek) … … 11 1.3.4. Území zařazená do soustavy Natura 2000 (V. Horáková, J. Flousek, O. Schwarz) … 12 1.3.4.1. Evropsky významná lokalita Krkonoše 1.3.4.2. Ptačí oblast Krkonoše 1.3.5. Přírodní památky (J. Vaněk) … … 14 1.3.6. Registrované významné krajinné prvky (O. Schwarz) … … 15 1.3.7. Památné stromy (H. Slavíčková) … … 16 1.3.8. Chráněná krajinná oblast Jizerské hory (O. Schwarz) … … 16 1.3.9. Administrativní členění (O. Schwarz) … … 18 1.4. Výměra a vlastnické poměry (O. Schwarz) … 1.5. Mezinárodní význam (J. Flousek) 1.5.1. IUCN … 1.5.2. UNESCO … 1.5.3. Ramsar Convention … 1.5.4. EUROPARC Federation … 1.5.5. Projekt CEHEM … 1.5.6. Soustava Natura 2000 …
… 18 … 20 … 20 … 21 … 22 … 22 … 22
1.6. Předmět ochrany 1.6.1. Předmět ochrany KRNAP (J. Flousek) … 1.6.2. Předmět ochrany Evropsky významné lokality Krkonoše (O. Schwarz) … 1.6.3. Předmět ochrany Ptačí oblasti Krkonoše (J. Flousek) …
… 22 … 22 … 24
1.7. Cíl ochrany (J. Flousek) 1.7.1. Cíl ochrany KRNAP … 1.7.2. Cíl ochrany Evropsky významné lokality Krkonoše … 1.7.3. Cíl ochrany Ptačí oblasti Krkonoše …
… 24 … 25 … 25
2. Charakteristika území KRNAP 2.1. Stručná charakteristika celého území (J. Flousek) … 2.2. Charakteristika přírodních poměrů (O. Schwarz) 2.2.1. Klimatické poměry … 2.2.2. Geologické a půdní poměry … 2.2.3. Biogeografická charakteristika … 2.2.4. Vegetační stupňovitost podle lesnické typizace přírodních poměrů …
2
… 25 … 26 … 27 … 30 … 32
2.3. Vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka (O. Schwarz) 2.3.1. Historický vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka pod horní hranicí lesa 2.3.1.1. Změna druhových skladeb lesních porostů … 2.3.1.2. Změna genetické struktury lesních porostů … 2.3.2. Historický vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka nad horní hranicí lesa 2.3.3. Vliv člověka na přírodní prostředí v současnosti … 2.3.3.1. Imisní zátěž … 2.3.3.2. Intenzívní cestovní ruch …
… 34 … 35 … 38 … 40 … 42 … 42 … 52
2.4. Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území 2.4.1. Historický vývoj osidlování a využívání území (J. Flousek) … 2.4.2. Současný stav osidlování a využívání území (O. Schwarz) …
… 53 … 54
2.5. Historie ochrany území (O. Schwarz) …
… 55
3. Zhodnocení dosavadní péče a naplňování cílů ochrany přírody 3.1. Lesní ekosystémy (O. Schwarz) … 3.1.1. Lesy původní – pralesy … 3.1.2. Lesy přírodní … 3.1.3. Lesy přírodě blízké … 3.1.4. Lesy kulturní … 3.1.5. Lesy nepůvodní …
… 57 … 71 … 71 … 72 … 72 … 73
3.2. Nelesní ekosystémy 3.2.1. Neživá příroda (V. Pilous) … … 73 3.2.1.1. Reliéfové tvary vodní (říční) eroze a modelace … … 74 3.2.1.2. Reliéfové tvary glaciální modelace … … 75 3.2.1.3. Reliéfové tvary kryogenní a nivační modelace … … 75 3.2.1.4. Skalní útvary různé geneze) … … 75 3.2.1.5. Svahové deformace (formy vzniklé svahovými procesy) … … 76 3.2.1.6. Krasové jevy … … 77 3.2.1.7. Antropogenní tvary reliéfu … … 77 3.2.2. Nelesní ekosystémy přirozené … … 78 3.2.2.1. Mokřadní a vodní biotopy (J. Vaněk, V. Horáková) … … 78 3.2.2.2. Rašeliniště a vodní toky (J. Vaněk) … … 79 3.2.2.3. Tundrové ekosystémy (J. Harčarik) … … 80 3.2.3. Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji (J. Flousek) … … 80 3.2.4. Nelesní ekosystémy ovlivněné člověkem a vyžadující další péči (J. Harčarik, L. Jiřiště, A. Mládková) … … 80 3.3. Provedená opatření pro obnovu přirozeného stavu biotických složek přírodního prostředí 3.3.1. Obnova původního půdního chemismu podél cest (L. Jiřiště) … … 82 3.3.2. Revitalizace rašelinišť (L. Jiřiště, O. Schwarz) … … 83 3.3.3. Úpravy narušených hydrických podmínek (O. Schwarz) … … 83 3.3.4. Protierozní opatření (O. Schwarz) … … 83
3
3.4. Fytogenofond a zoogenofond 3.4.1. Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub (J. Zahradníková, J. Harčarik, O. Schwarz) … 3.4.2. Prováděná péče o genofond lesních dřevin (O. Schwarz) … 3.4.2.1. Genové základny … 3.4.2.2. Zdroje selektivního reprodukčního materiálu … 3.4.2.3. Programy na záchranu ohroženého genofondu lesních dřevin … 3.4.3. Prováděná redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů (O. Schwarz, L. Jiřiště) … 3.4.4. Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů (J. Flousek, J. Vaněk, O. Schwarz) … 3.4.4.1. Péče o předměty ochrany v EVL a PO Krkonoše … 3.4.4.2. Péče o další druhy obratlovců a bezobratlých … 3.4.5. Prováděná regulace nepůvodních živočišných druhů (O. Schwarz) … 3.4.6. Management zvěře (O. Schwarz, J. Jón) … 3.4.7. Management ryb (P. Petřík, O. Schwarz) …
… 84 … 87 … 92 … 94 … 95 … 98 … 99 .. 100 .. 105 .. 106 .. 107 .. 116
4. Vyhodnocení péče o krajinu v KRNAP 4.1. Krajinný ráz (O. Schwarz) … 4.2. Limity ochrany přírody pro výstavbu 4.2.1. Urbanismus a architektura (J. Halíř, Z. Fejfarová) … 4.2.1.1. Objekty s funkcí ubytovací, stravovací, sportovně rekreační a kulturní … 4.2.1.2. Vegetační doprovod staveb … 4.2.2. Doprava, dopravní stavby (J. Halíř) … 4.2.2.1. Silniční doprava, silnice a solení silnic … 4.2.2.2. Doprava v klidu … 4.2.2.3. Železniční doprava … 4.2.2.4. Stezky pro pěší, cyklostezky a stezky pro hippoturistiku … 4.3. Jiné typy ochrany území 4.3.1. Soustava Natura 2000 (J. Flousek) … 4.3.2. Ramsarská konvence (J. Flousek) … 4.3.3. Přírodní památky (J. Vaněk) … 4.3.4. Územní systémy ekologické stability (O. Schwarz) … 4.3.4.1. Nadregionální a regionální ÚSES … 4.3.4.2. Lokální ÚSES … 4.3.5. Registrované významné krajinné prvky (O. Schwarz) … 4.3.6. Území s archeologickými nálezy (O. Hartmannová) … 4.3.7. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (O. Schwarz, T. Kyral) … 4.3.8. Chráněná krajinná oblast Jizerské hory (O. Schwarz) …
.. 117 .. 117 .. 118 .. 120 .. 121 .. 121 .. 123 .. 123 .. 124 .. 124 .. 124 .. 124 .. 124 .. 125 .. 128 .. 128 .. 128 .. 128 .. 129
4.4. Údaje o pohybu vlastnictví pozemků (O. Schwarz, M. Vích, H. Hochmanová, J. Pertl) 4.4.1. Převody historického majetku měst a obcí … .. 129 4.4.2. Výkupy lesních pozemků … .. 130 4.4.3. Směny pozemků … .. 131 4.4.4. Pronájem pozemků … .. 131 4.4.4.1. Pronájem lesních pozemků … .. 131 4.4.4.2. Pronájem zemědělských pozemků … .. 132 4.4.4.3. Pronájem lesních pozemků pro Českou lesnickou akademii Trutnov … .. 133
4
5. Monitoring a výzkum (A. Ševců, J. Flousek) 5.1. Koordinace monitoringu a výzkumu … 5.2. Inventarizační průzkumy … 5.3. Monitoring a výzkum prováděný Správou KRNAP … 5.4. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty … 5.5. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu … 5.6. Mezinárodní projekty, na nichž se účastní pracovníci Správy KRNAP … 5.7. Nejvýznamnější projekty od řešené nebo koordinované Správou KRNAP …
.. 134 .. 134 .. 134 .. 135 .. 136 .. 136 .. 137
6. Veřejné využívání území národního parku 6.1. Vzdělávání, osvěta a informace 6.1.1. Oddělení ekologické výchovy (J. Pivoňka) … 6.1.1.1. Ekologická výchova na Správě KRNAP … 6.1.1.2. Krkonošské středisko ekologické výchovy Rýchorská bouda … 6.1.1.3. Informační střediska … 6.1.1.4. Propagace, publikační činnost … 6.1.1.5. Výstavní činnost … 6.1.1.6. Naučné stezky … 6.1.1.7. Vybavení terénu … 6.1.1.8. Zahraniční spolupráce v rámci ekologické výchovy … 6.1.2. Oddělení Krkonošského muzea (J. Sojková) … 6.1.2.1. Tvorba, zpracování a ochrana sbírek KM … 6.1.2.2. Odborná a publikační činnost KM … 6.1.2.3. Kulturně výchovná práce pro veřejnost KM … 6.1.3. Terénní služba Správy KRNAP (J. Gebas) …
.. 138 .. 138 .. 140 .. 141 .. 141 .. 143 .. 143 .. 144 .. 144 .. 145 .. 145 .. 146 .. 146 .. 147
6.2. Turistické a rekreační využívání (P. Šťastná) 6.2.1. Současný stav a vývoj turismu na území národního parku … .. 149 6.2.2. Strategie plánování rozvoje a realizace turismu, zájmové subjekty … .. 150 6.2.3. Intenzivní aktivity z hlediska využívání krajiny – tvrdý turismus … .. 150 6.2.3.1. Provoz a rozvoj lyžařských středisek, skiareálů a menších lyžařských lokalit … .. 151 6.2.3.2. Sjezdové lyžování, snowboarding a snowtubing … .. 153 6.2.3.3. Technická úprava běžeckých tratí … .. 153 6.2.3.4. Provoz a rozvoj komerčních sáňkařských drah … .. 154 6.2.3.5. Nabídka služeb, produktů a balíčků volno-časových aktivit CR … .. 154 6.2.4. Neintenzivně provozované aktivity CR, ekoturismus a odpovědný turismus … .. 155 6.2.4.1. Pěší turistika … .. 155 6.2.4.2. Běžecké lyžování … .. 156 6.2.4.3. Cykloturistika … .. 156 6.2.4.4. Skialpinismus, telemark, snowboarding a freeridové lyžování ve volném terénu .. 156 6.2.4.5. Pohyb volným terénem na běžeckých lyžích (backcountry skiing) a na sněžnicích . 157 6.2.4.6. Hippoturistika … .. 157 6.2.4.7. Skalní horolezectví, alpinismus a lezení na ledopádech … .. 158 6.2.4.8. Vodní sporty a rekreace u vody … .. 158 6.2.4.9. Golfová hřiště … .. 159 6.2.4.10. Agroturismus … .. 159 6.2.4.11. Speleoturismus … .. 159 6.2.4.12. Táboření a vandrování … .. 159
5
6.2.4.13. Hromadné akce … .. 160 6.2.4.14. Konferenční turismus … .. 160 6.2.4.15. Balneoturismus, hippoterapie a CR provozovaný za účelem regenerace … .. 160 6.2.4.16. Přírodně poznávací turismus … .. 161 6.2.4.17. Historizující cestovní ruch … .. 161 6.2.4.18. Ostatní méně zastoupené aktivity … .. 162 6.2.5. Průvodcovská činnost … .. 164 6.2.6. Certifikace kvality služeb v turismu, eko-certifikace a podpora místních produktů .. 164 6.2.7. Komunikace a spolupráce s místními partnery a médii na poli turismu … .. 164 6.2.8. Monitoring indikátorů kvality CR … .. 165 6.3. Regionální vazby (J. Sýkora, J. Černý, O. Schwarz) … 6.4. Vztahy s občanskými sdruženími (O. Schwarz, H. Slavíčková) …
.. 165 .. 165
7. Mezinárodní spolupráce (J. Flousek) 7.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy … 7.2. Další mezinárodní vztahy … 7.2.1. Europarc Federation … 7.2.2. IUCN, UNESCO, Ramsarská konvence … 7.3.3. Eurosite …
.. 167 .. 168 .. 168 .. 168 .. 168
8. Správa KRNAP 8.1. Organizační struktura (P. Štěpánek) … 8.1.1. Odbor ochrany přírody a informatiky … 8.1.1.1. Oddělení ochrany přírody … 8.1.1.2. Oddělení informatiky … 8.1.2. Odbor péče o les … 8.1.2.1. Provozní oddělení odboru péče o les … 8.1.2.2. Oddělení terénní a strážní služby odboru péče o les … 8.1.3. Odbor státní správy … 8.1.4. Odbor pro styk s veřejností … 8.1.4.1. Redakce časopisu Krkonoše … 8.1.4.2. Krkonošské muzeum … 8.1.4.3. Oddělení ekologické výchovy … 8.1.5. Odbor ekonomický …
.. 168 .. 169 .. 169 .. 169 .. 170 .. 170 .. 170 .. 170 .. 171 .. 171 .. 171 .. 171 .. 171
8.2. Materiální, technické a finanční zabezpečení (L. Khol) 8.2.1. Zřizovací listina a dopady do ekonomiky … 8.2.2. Rozpočet organizace a plánování … 8.2.3. Zabezpečení účetní a mzdové evidence … 8.2.4. Zajištění bezproblémového chodu organizace … 8.2.5. Odpovědná a spolehlivá péče o státní majetek, jeho údržba a ochrana … 8.2.6. Bezchybný a průhledný vnitřní chod organizace – vnitřní kontrolní systém … 8.2.7. Závěr a doporučení …
.. 172 .. 172 .. 172 .. 173 .. 174 .. 174 .. 174
9. Použitá literatura …
.. 175
10. Přílohy …
.. 179
6
1. Identifikační údaje 1.1. Základní údaje
Název: Krkonošský národní park (KRNAP). Kategorie ochrany: Národní park. Evidenční číslo z ústředního seznamu ochrany přírody: 66.
1.2. Zřizovací právní předpis Krkonošský národní park (dále jen KRNAP) byl na základě zákona č. 40/1956 Sb. vyhlášen v roce 1963 vládním nařízením č. 41/1963 Sb., o zřízení Krkonošského národního parku. Ochranné pásmo (dále jen OP) bylo zřízeno Nařízením vlády ČSR č. 58/1986 Sb., o ochranném pásmu Krkonošského národního parku. Nově byl KRNAP zřízen a podmínky jeho ochrany byly stanoveny Nařízením vlády České republiky č. 165/1991 Sb. ze dne 20. 3. 1991, kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany. Základní ochranné podmínky národních parků a další náležitosti jsou dány zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění (3., 5., 6.a 7. část), s účinností od 1. 6. 1992. 1.3. Vymezení hranic, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území v KRNAP a jeho ochranném pásmu a administrativní členění. Hranice KRNAP a jeho ochranného pásma je vymezena hranicemi popsanými v přílohách č. 1 a 3 vládního nařízení č. 165/1991 Sb. Území národního parku a jeho ochranného pásma je vyznačeno orgány geodézie a kartografie v evidenci nemovitostí. Základní mapa, v níž je zakresleno území národního parku a jeho ochranného pásma v měřítku 1 :25 000, je uložena na Ministerstvu životního prostředí ČR a na Správě KRNAP Vrchlabí, mapy z ní odvozené u Agentury ochrany přírody a krajiny. Katastrální mapy 1 : 2880 se zákresy hranic KRNAP a jeho ochranného pásma jsou uloženy na Správě KRNAP Vrchlabí. Správa KRNAP navrhla a s dotčenými obcemi projednala změny hranic KRNAP. Návrhy změn byly zakresleny do katastrálních map a tyto mapy, potvrzené oběma stranami, jsou uloženy na Správě KRNAP a na úřadech dotčených obcí. Vymezení stávající zonace bylo podle §17 zákona 114/1992 Sb. projednáno s obcemi. Topografické mapy 1 : 25 000 s dotiskem hranic KRNAP, včetně hranic jednotlivých zón a hranic OP, byly MŽP vydány v roce 1992. Jsou uloženy na Správě KRNAP a byly rozeslány všem dotčeným obcím, katastrálním a okresním úřadům a odborným institucím. Lesnické obrysové mapy se zákresy zón jsou uloženy na Správě KRNAP. 1.3.1. Vymezení hranic KRNAP Hranice KRNAP vede od celnice po východním okraji silnice 1. třídy E 10 k manipulační ploše (asi 0,5 km severně od Harrachova), ze které odbočuje po svážnici k říčce Kamenici. Odtud proti proudu Kamenice po levém břehu až po odvozní cestu "Přes tři kopce" (Terex); po této přes Jakšín k potoku Bílá voda. Po pravém břehu Bílé vody k asfaltové turistické cestě (Harrachova cesta) a po ní ke křižovatce turistických cest u Mumlavského vodopádu. Odtud po žlutě značené turistické cestě přes Ptačinec na Rýžoviště - zde po hranici enklávy a lesních porostů, dále po vnějším okraji sjezdovky k horní hranici vleku, odtud dál po hranici lesa kolem celého Rýžoviště až k turistické sjezdovce po jejím východním okraji na Čertovu horu, odtud na západ průsekem rozvodí (po hřebeni, mezi severně položenými lesními odděleními 7
268 a 269 a jižně položenými odděleními 270 a 271) k Mumlavě. Po pravém břehu Mumlavy k soutoku s Jizerou, odtud po pravém břehu Jizery proti toku asi 400 m, kde se odděluje na místní asfaltovou komunikaci, po které pokračuje až k Tesařovskému potoku. Dále hranice národního parku pokračuje proti toku po levém břehu asi 1,8 km až na asfaltovou místní komunikaci, po ní na západ asi 150 m a dál na jih po hranici lesních a lučních porostů okolo vrchu Hvězda až po asfaltovou komunikaci z Příchovic (žlutě značená turistická cesta) a po ní asi 2 km přes Bílou skálu až na křižovatku s místní asfaltovou komunikací v Pasekách. Po této cestě přes Paseky severovýchodním směrem a pak jižně okolo kostela až ke křižovatce s "Planýrkou", a po ní (modře značená turistická cesta) přibližně k severu až k potoku Havírna, po jeho pravém břehu dolů k můstku a odtud po místní komunikaci přes Jizeru do Vilémova, Vilémovem po asfaltové cestě ke křižovatce se žlutě značenou turistickou cestou a po této cestě na Studenou, zde od chaty Spolana pokračuje po modře značené turistické cestě (Janova cesta) k Ručičkám, dál po modré přes Hoření Domky k odbočce žlutě značené asfaltové cesty na Dvoračky (asi 1,5 km od Ručiček), kde tato cesta z Dvoraček již jako neznačená pokračuje na jihozápad k chatě Světlanka, dál až na konec lesa, kde hranice uhýbá na jih a je vedena po rozhraní lesních a lučních porostů přes Huťský potok až na místní komunikaci směřující Rokytnem na jihozápad k silnici 2. třídy č. 294 (Rokytnice - Rezek), z této silnice asi po 50 m odbočuje na jih na další místní komunikaci, která se asi po 350 m opět napojuje na tuto silnici, po ní pokračuje až k odbočce do Františkova. Po františkovské silnici 3. třídy č. 0142 je hranice vedena až na státní silnici 1. třídy E 14, kde proti ústí Františkovského potoka překračuje Jizeru na pravý břeh. Po pravém břehu Jizery pokračuje přes Hradsko až k ústí potoka Zabylý, proti jeho toku po levém břehu stoupá 1,2 km až k místní komunikaci, po které vede asi 80 m na sever, kde se lomí na jihovýchod a vede asi 330 m po hranici katastru Jestřábí a Poniklá, napojuje se na místní komunikaci, po které vede nad osadou Zabylý asi 200 m severovýchodně a po asfaltové cestě pokračuje nejprve severozápadním a pak severovýchodním směrem ke Stromkovicím v délce asi 1,1 km. Zde hranice vede po kamenité, výrazné mezi, porostlé vzrostlými stromy (ostatní plochy, pozemkové parcely č. 618, 617, 610, 607, 604, 603 a 595 v katastrálním území Jestřábí v Krkonoších (nejprve mezi lesními porosty severně a lučními jižně a pak mezi loukami asi 550 m až ke křižovatce místních komunikací na Daňkově vrchu. Po asfaltové komunikaci pokračuje odtud směrem na jihovýchod až východ, kde se po 1,3 km napojuje na silnici 3. třídy č. 28623 a pak 28620, po jejímž východním okraji pokračuje už z Jestřábí přes Roudnici až ke křižovatce se silnicí 2. třídy č. 286, po ní vede asi 0,5 km na sever, kde u mostu přes Jizerku navazuje na levý břeh potoka Cedron a proti jeho toku pokračuje do Horních Štěpanic - Prachovic, kde pokračuje proti směru toku pravostranného přítoku Cedronu až k silnici 3. třídy č. 28626 a po ní na sever asi 1,2 km do Štěpanické Lhoty, kde odbočuje na západ po místní komunikaci, až se napojí na asfaltovou zeleně značenou turistickou cestu, po které pokračuje severozápadně Beneckem pod Jindrovou skálou až k hranici lesních porostů (asi po 2 km od Poustky), po této hranici lesních porostů (severně silnice 3. třídy č. 28626) až k místní asfaltové komunikaci (žlutě značená turistická cesta) směřující jihozápadně na silnici 3. třídy č. 28626, po ní až na Křížovky, kde odbočuje po místní komunikaci přes Podžalí. V Podžalí vybočuje hranice přibližně západním směrem po vnějším kraji turistické sjezdovky na Přední Žalý a vrací se po severním okraji druhé sjezdovky na výše uvedenou komunikaci, po které pokračuje až k Šindelové strouze. Po pravém břehu vede dolů do Herlíkovic, zde asi 80 m po místní komunikaci na severozápad k pravému břehu Labe, po němž proti směru toku až k jezu, přes který vede hranice na silnici 2. třídy č. 295 a po východním kraji této silnice pokračuje asi 1 km na jih, kde odbočuje po náhonu k bývalé továrně a asi po 250 m opět odbočuje, tentokrát po hranici lesních a lučních porostů přibližně na východ až na místní asfaltovou komunikaci (červeně značená turistická cesta, zvaná Kamená cesta), ke Strážnému. Asi po 0,7 km navazuje na silnici 3. třídy č. 2956, po které vede do Strážného. Zde odbočuje
8
asi po 350 m na východojihovýchod po místní asfaltové komunikaci (žlutě značená turistická cesta) na enklávu Vápenice, kde se stáčí směrem severovýchodním po katastrální správní hranici obce Dolní Dvůr přes Klínový potok, Luisino údolí a dále po spodní hranici lesa nad zástavbou Dolního Dvora pokračuje přes údolí Kotelského potoka až do Hádku. Přechází Zlatý potok a dále vede po správní katastrální hranici Dolního Dvora až k Bönischovým boudám; pokračuje kolem enklávy těchto bud a odtud opět po spodní hranici lesa do údolí Černého Dolu. Zde odbočuje směrem severním po asfaltové lesní cestě až k hájovně kde se stáčí zpět k jihu a po druhé straně údolí po spodní hranici lesa až nad obec Černý Důl; dále sleduje spodní hranici lesa směrem východním až ke státní silnici 2. třídy č. 297. Po její levé straně pokračuje k Hoffmanovým boudám, za kterými odbočuje vlevo po asfaltové lesní cestě až nad Jánské Lázně. Odtud po spodní hranici lesa a dále po cestě vedoucí podél boudy u Modrých kamenů pokračuje až na okraj lesa nad obec Dolní Maršov. Odtud po spodním okraji lesa nad městem Horní Maršov do údolí Temného dolu, kde se stáčí severozápadním směrem podél řeky Úpy až ke stavidlu vodního náhonu. Podél tohoto náhonu přechází přes státní silnici 2. třídy č. 296 na druhou stranu údolí a po spodní hranici lesa nad zastavěnou částí obce až do údolí Albeřického potoka; z vrstevnice 620 m dále po hranici katastrální parcely Horní Maršov 530 pokračuje přes silnici vedoucí od Dolních Lysečin na protější svah. Opět po spodní hranici lesa na Mílův kopec (kóta 709,2), kde přechází po katastrální hranici Dolní Lysečiny č. 153 zemědělskou půdu a dále po spodní hranici lesa směrem jižním nad horní zástavbou Horního Maršova až po Maršov II, kde se hranice prudce stáčí do svahu směrem východním podél lesa až k vrstevnici 740 m n. m. Odtud pokračuje k jihu až na lesní asfaltovou cestu nad Sluneční strání, po které vede dále do Antonínova údolí a podél Sejfského potoka až k hájovně. Od ní se prudce stáčí směrem severním a podél lesní silnice přes Zlatý potok pokračuje směrem východním; v nadmořské výšce 600 - 640 m obchází Sklenařovický vrch směrem severním a dále po stejné cestě stoupá do nadmořské výšky 760 m, kde vychází z lesních porostů nad Vernířovicemi. Pokračuje stále směrem severním po spodní hranici lesa, sestupuje podél sjezdovky do Prkenného dolu, překračuje Sněžný potok a pokračuje po spodní hranici lesního výběžku pod silnici; pod Žacléřským zámkem se vrací zpět na komunikaci 2. třídy č. 300 a dále po spodní hranici lesa na západním okraji Žacléře a obcí Bobr až ke státní hranici mezi ČS-FR a PLR. 1.3.2. Vymezení hranic ochranného pásma Hranice ochranného pásma na západě začíná u celnice a po státní hranici s Polskou lidovou republikou pokračuje až k Jizeře. Po pravém břehu ve směru toku vede až pod závod Cutisin v Kořenově, kde napojením na místní komunikaci navazuje na hranici národního parku. Znovu začíná hranice ochranného pásma na křižovatce místních asfaltových komunikací v Pasekách nad Jizerou u hranice národního parku. Je vedena po žlutě značené asfaltové turistické cestě směrem na jih až k silnici 2. třídy č. 290, po jejímž východním okraji pokračuje až na křižovatku ve Sklenařovicích, odkud vede po silnici 3. třídy č. 29058 (severní okraj) až do Jablonce nad Jizerou. Zde pokračuje po východním okraji silnice E 14 až k železničnímu přejezdu a po železniční trati na pravý břeh Jizery; po něm až k vtoku Františského potoka z levé strany, kde navazuje na hranici KRNAP. Dále hranice ochranného pásma začíná u hranice KRNAP na pravém břehu Jizery v Maříkově proti vtoku potoka Zabylý, po Jizeře pokračuje až do Sytové po soutok s Jizerkou. Pokračuje po pravém břehu Jizerky až do Hrabačova po soutok s potokem Hatina. Po pravém břehu tohoto potoka až k můstku na silnici 1. třídy E 14, kde hranice přechází na severní krajnici vozovky a po ní pokračuje až k Vrchlabí, kde je vedena po obchvatu k silnici u Tesly, kde pokračuje po hranicích intravilánu města Vrchlabí na sever, stáčí se na jih a na východní straně města odbočuje po místní komunikaci k „Finančníku", která se napojuje na silnici 1. třídy E 14.
9
Dále pokračuje stále po levé straně této státní silnice směrem východním přes obce Prostřední Lánov a Cistou, kde se podél komunikace stáčí směrem jihovýchodním do obce Rudník. Z této obce pokračuje dále severovýchodně přes obce Javorník a Hertvíkovice až do Mladých Buků, kde přestává sledovat komunikaci i, třídy E 14 na křižovatce silnic z Hertvíkovic, Trutnova a Svobody a přechází tuto křižovatku na levou stranu železniční tratě Svoboda Trutnov. Tu potom sleduje až za železniční stanici Kalná Voda na železniční přejezd s komunikací 2. třídy č. 300. Po levé straně této komunikace pokračuje od železničního přejezdu směrem severním přes obce Babí až do Prkenného Dolu, kde se napojuje na hranici KRNAP. Centra cestovního a turistického ruchu jsou zařazena do ochranného pásma. Hranice mezi ochranným pásmem a národním parkem probíhají v jednotlivých centrech následovně: Špindlerův Mlýn Hranice je vedena po silničce na koruně přehrady (údolní nádrž Labská), dál se napojuje na silnici 2. třídy 295, z níž asi po 50 m se odpojuje na starou silnici. Zde odbočuje po výrazné lesní cestě na západ, na jižní okraj enklávy Labská, kde se napojuje na asfaltovou komunikaci („plynovod"), po níž vede asi 0,5 km na severozápad až k potoku, po jehož levém břehu stoupá proti proudu rovněž asi 0,5 km, až se napojí na lesní asfaltovou cestu. Po ní pokračuje asi 0,7 km severovýchodně k vnějšímu okraji turistické sjezdovky, po něm k horní stanici vleku a po trase vleku dolů zpět na cestu, která vede po rozhraní lesních a lučních porostů na enklávě Labská a po 200 m pokračuje lesem, kde se napojuje na zeleně značenou turistickou cestu, po které vede až na Bedřichov. Dále pokračuje po svážnici asi 1 km směrem severovýchodním až k jihozápadnímu kraji sjezdovky na Medvědín. Po této sjezdovce vede nahoru k horní stanici lanovky, kde se stáčí po severovýchodním kraji druhé sjezdovky dolů a napojuje se na turistickou asfaltovou modře značenou cestu k Dívčím lávkám> kde přechází po můstku Labe a před boudou Myslivna odbočuje po severním kraji silnice 2. třídy č. 295, z níž se stáčí na jih po žlutě značené turistické cestě do Špindlerova Mlýna. Z této cesty hranice odbočuje za Bílým Labem lesním průsekem jihovýchodně orientovaným na žlutě značenou turistickou cestu (Dřevařská). Po ní vede hranice k východnímu okraji Špindlerova Mlýna, kde odbočuje po asfaltové komunikaci na jihovýchod nad enklávu Svatý Petr; asi po 400 m se napojuje na svážnici nad Svatým Petrem. Z této po 1,1 km schází přímo na jih výraznou terénní depresí nejprve lesem a pak enklávou Svatý Petr až na dolní místní komunikaci, po ní pokračuje na východ asi 180 m, kde po napojení na silnici 3. třídy č. 2958 pokračuje na západ asi 900 m až k můstku přes Dolský potok. Po pravém břehu stoupá nahoru k dolní svážnici, po které směrem na západ po 250 m navazuje na východní okraj turistické sjezdovky. Po okraji sjezdovky směřuje nahoru k horní stanici lanovky, zde se stáčí po západním okraji další turistické sjezdovky přes Pláň a přes sjezdovku Hromovku, kde se napojuje na lesní cestu. Po této cestě pokračuje až k hranici k. ú. Špindlerův Mlýn a Labská. Po této hranici směřuje dolů k účelové asfaltové komunikaci u přehrady, po které je okruh uzavřen na koruně přehrady. Vítkovice Hranice je vedena po pravém břehu řeky Jizerky od mostu na silnici 2. třídy č. 294 směrem na jih v úseku dlouhém asi 1,1 km, kde přechází na levý břeh na rozhraní lesních a lučních porostů a dál na silnici č. 286, z níž odbočuje na jihovýchod po hranici lesa až k Hamerskému potoku. Po pravém břehu potoka se vrací na východní kraj silnice, z ní po můstku přes Jizerku přechází směrem jihovýchodním na místní komunikaci a náhon za továrnou Seba a znovu přechází přes Jizerku na silnici. Asi po 100 m odbočuje na severozápad po hranici katastrálního území Vítkovice a Křížlice a Vítkovice a Jestřábí v Krkonoších až na místní asfaltovou komunikaci. Po té pokračuje Pasekami na severozápad až na křižovatku asfaltových cest západně od Aldrova. Odtud vede severně po asfaltové
10
komunikaci Vítkovicemi (část je žlutě značená turistická cesta), až se napojí na silnici č. 294; po ní pokračuje asi 200 m a odbočí na východ na účelovou Komunikaci. Od ní pokračuje jihovýchodně a dále po severovýchodní hranici lesních a lučních porostů až na silnici č. 294, po které vede na sever až k můstku přes Jizerku. Pec pod Sněžkou a Velká Úpa Hranice obcí Pec pod Sněžkou a Velké Úpy s KRNAP jsou vymezeny následovně: Z údolí Úpy je vlevo hranice vedena podél lesa příkře do svahu na enklávě Vavřincova dolu až k místní komunikaci, po které pokračuje severním směrem nad zástavbou Velké Úpy do Javořího dolu; překračuje Javoří potok a po spodní hranici lesa směrem severozápadním pokračuje až k cestě, která tvoří hranici a vede na enklávu Stráň. Dále podél sjezdovky na Velké pasece navazuje směrem jihozápadním na lyžařskou cestu na Vysoký svah. Pokračuje podél této enklávy až k Pražské boudě, za kterou se prudce stáčí k západu a po správní katastrální hranici Pece pod Sněžkou a dále po cestě a hranici enklávy sestupuje do Vlčího dolu, kde po překročení Vlčího potoka pokračuje po asfaltové komunikaci, podél trasy vleku a obchází enklávu Hnědého vrchu. Odtud po místní komunikaci schází do údolí Zeleného potoka a po spodní hranici lesa nad zástavbou Malé a Velké Pláně klesá do údolí Úpy. Pokračuje po cestě vedoucí do Obřího dolu a za silniční odbočkou přechází řeku Úpu a po jejím levém břehu za retenční nádrží sleduje spodní hranici lesa; přetíná lanovku na Portášovy boudy a dále vede až na Janovy boudy. Odtud sestupuje po cestě a hranici parcel kolem kaple na okraj lesa na enklávu Přední Výsluní a po spodní hranici lesa dále až k řece Úpě, kde končí. 1.3.3. Zonace KRNAP Stávající zonace území KRNAP byla vymezena s použitím následujících kritérií: a) přírodovědná hodnota a zranitelnost území, b) historické aspekty (osídlení a exploatace Krkonoš během uplynulých několika století, existence historických objektů v 1. zóně, existence významných sportovněrekreačních center apod.), c) spojitost (neroztříštěnost) zón (cenné, ale rozsahem nevelké lokality uvnitř 3. zóny a ochranného pásma jsou vyhlášeny jako maloplošná ZCHÚ nebo ošetřeny v plánu péče specifickým managementem), d) návaznost na zonaci polského Karkonoszkego Parku Narodowego (dále KPN), e) nedělení parcel, zahrnutí intravilánu příslušné obce do jediné zóny apod. Výměry zón jsou uvedeny v tabulce 1 a na obrázku 1 . Tabulka 1: Výměry zón KRNAP a jeho ochranného pásma zaokrouhlené na ha (údaje GIS Správy KRNAP). Území Výměra (ha) 1. zóna KRNAP 4.503 2. zóna KRNAP 3.416 3. zóna KRNAP 28.408 Celková plocha KRNAP 36.327 Ochranné pásmo 18.642 KRNAP + ochranné pásmo 54.969
11
Mapa zonace
Zonace I. zóna II. zóna III. zóna Ochranné pásmo
N
0
10 Kilometers © Správa KRNAP 2000
Obrázek 1: Zonace Krkonošského národního parku (Nařízení vlády ČR č. 195/1991 Sb., kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany). Pozn.: 1.a 2. zóna KRNAP jsou jádrovou zónou (CORE ZONE), 3. zóna nárazovou zónou (BUFFER ZONE) a ochranné pásmo přechodovou zónou (TRANSITION ZONE) české části biosferické rezervace.
Do 1. zóny (4.503 ha, 12,4 % plochy KRNAP) byla zařazena území nejvyšší přírodovědné hodnoty s výskytem unikátních ekosystémů krkonošské arkto-alpínské tundry nad horní hranicí lesa (subarktická rašeliniště, mozaika alpínských luk a klečových porostů, kamenitá tundra alpínských vrcholů), azonální ekosystémy ledovcových karů, lesní porosty při horní hranici lesa a horské louky v supramontánním stupni. Přírodní procesy zde byly v minulosti jen relativně málo ovlivněny lidskou činností (ta je v současné době omezena výhradně na regulovanou letní a zimní turistiku). 2. zónu (3.416 ha, 9,4 % plochy KRNAP) tvoří území s významnými přírodními hodnotami v oblasti horní hranice lesa, horské smrčiny, svahová rašeliniště a bezlesé enklávy s květnatými horskými loukami. Lesní i nelesní ekosystémy zde byly v průběhu staletí pozměněny lidskou činností, zejména lesním a zemědělským hospodařením. Prostorová propojenost s 1. zónou však ovlivňuje zdejší vysokou druhovou diverzitu. Do 3. zóny (28.408 ha, 78,2 % plochy KRNAP) byla zařazena území s lesními a nelesními ekosystémy, v minulosti silně pozměněnými lesním a zemědělským hospodařením, a nevelké sídelní útvary (malé obce, vesnice). V současnosti je toto území využívané pro rekreaci a turistiku a ekologicky šetrné formy lesnického a zemědělského managementu. 1.3.4. Území zařazená do soustavy Natura 2000 V souvislosti s vytvářením celoevropské soustavy chráněných území soustavy Natura 2000 byly na území KRNAP a jeho ochranného pásma vymezeny: Ptačí oblast Krkonoše (PO) (Nařízení vlády č. 600/2004 Sb,. ze dne 27. října 2004, kterým se vymezuje Ptačí oblast Krkonoše) - na celém území národního parku a přibližně 25% rozlohy jeho ochranného pásma,
12
Evropsky významná lokalita Krkonoše (EVL) (Nařízení vlády č. 132/2005 Sb., ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit) na celém území národního parku a jeho ochranného pásma. Obě lokality se z velké části překrývají (obr. 2).
Obrázek 2: Katastry obcí a hranice Ptačí oblasti Krkonoše a Evropsky významné lokality Krkonoše (GIS Správy KRNAP)
1.3.4.1. Evropsky významná lokalita Krkonoše (kód: CZ 524044, biogeografická oblast kontinentální, rozloha 54.979, 594 ha) Územní vymezení včetně mapy a popis hranice EVL jsou v příloze Nařízení vlády č. 132/2005 Sb. Mapové podklady v měřítku 1:50 000 se zákresem území EVL jsou uloženy v Ústředním seznamu ochrany přírody a v elektronické podobě na MŽP, Správě KRNAP, Krajském úřadu Libereckého kraje a Krajském úřadu Královéhradeckého kraje a obecních úřadech s rozšířenou působností, v jejichž správní obvodu se EVL nachází. EVL se rozkládá na území Libereckého a Královéhradeckého kraje, v katastrálních územích Babí, Bedřichov v Krkonoších, Bobr, Bolkov, Černá Hora v Krkonoších, Černý Důl, Čistá v Krkonoších, Dolní Albeřice, Dolní Dvůr, Dolní Lánov, Dolní Lysečiny, Dolní Malá Úpa, Fořt, Hertvíkovice, Horní Albeřice, Horní Lánov, Horní Lysečiny, Horní Malá Úpa, Horní Maršov, Horní Staré Město, Hořejší Vrchlabí, Janské Lázně, Javorník v Krkonoších, Kalná Voda, Labská, Maršov I, Maršov II, Maršov III, Mladé Buky, Pec pod Sněžkou, Prkenný Důl, Prostřední Lánov, Přední Labská, Rudník, Rýchory, Sklenářovice, Strážné, Suchý Důl v Krkonoších, Svoboda nad Úpou, Špindlerův Mlýn, Temný Důl, Velká Úpa I, Velká Úpa II, Vernířovice, Vrchlabí, Žacléř (Královéhradecký kraj) a v katastrálních územích Benecko, Bratrouchov, Buřany, Dolní Rokytnice, Dolní Štěpanice, Františkov v
13
Krkonoších, Harrachov, Horní Branná, Horní Dušnice, Horní Rokytnice nad Jizerou, Horní Sytová, Horní Štěpanice, Hrabačov, Jablonec nad Jizerou, Jestřabí v Krkonoších, Křižlice, Mrklov, Paseky nad Jizerou, Peřimov, Polubný, Poniklá, Příchovice u Kořenova, Přívlaka, Rejdice, Rokytno v Krkonoších, Roudnice v Krkonoších, Sklenařice, Stromkovice, Valteřice v Krkonoších, Víchová nad Jizerou, Víchovská Lhota, Vítkovice v Krkonoších, Vysoké nad Jizerou (Liberecký kraj). 1.3.4.2. Ptačí oblast Krkonoše (kód: CZ0521009, rozloha 40.907 ha). Územní vymezení a popis hranice ptačí oblasti jsou v příloze č. 1 a orientační grafické znázornění v příloze č. 2 Nařízení vlády č. 600/2004 Sb. Mapové podklady v měřítku 1:50 000 se zákresem území ptačí oblasti jsou uloženy v ústředním seznamu ochrany přírody a v elektronické podobě na MŽP, Správě KRNAP, Krajském úřadu Libereckého kraje a Krajském úřadu Královéhradeckého kraje a obecních úřadech s rozšířenou působností, v jejichž správní obvodu se ptačí oblast nachází. Ptačí oblast se rozkládá na území Libereckého a Královéhradeckého kraje, v katastrálních územích Babí, Bedřichov v Krkonoších, Benecko, Bolkov, Bratrouchov, Buřany, Černá Hora v Krkonoších, Černý Důl, Čistá v Krkonoších, Dolní Albeřice, Dolní Dvůr, Dolní Lysečiny, Dolní Malá Úpa, Dolní Rokytnice, Dolní Štěpanice, Františkov v Krkonoších, Harrachov, Horní Albeřice, Horní Branná, Horní Dušnice, Horní Lánov, Horní Lysečiny, Horní Malá Úpa, Horní Maršov, Horní Rokytnice nad Jizerou, Horní Staré Město, Horní Štěpanice, Hořejší Vrchlabí, Hrabačov, Jablonec nad Jizerou, Jestřabí v Krkonoších, Kalná Voda, Křížlice, Labská, Maršov I, Maršov II, Maršov III, Mladé Buky, Mrklov, Paseky nad Jizerou, Pec pod Sněžkou, Polubný, Poniklá, Prkenný Důl, Prostřední Lánov, Přední Labská, Příchovice u Kořenova, Rokytno v Krkonoších, Roudnice v Krkonoších, Rýchory, Sklenářovice, Strážné, Stromkovice, Suchý Důl v Krkonoších, Svoboda nad Úpou, Spindlerův Mlýn, Temný Důl, Valteřice v Krkonoších, Velká Úpa I, Velká Úpa II, Vernířovice, Víchová nad Jizerou, Víchovská Lhota, Vítkovice v Krkonoších, Vrchlabí a Žacléř. 1.3.5. Přírodní památky V KRNAP a jeho ochranném pásmu je v současné době evidováno v Ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP) 6 přírodních památek (tab. 2). Tabulka 2: Přírodní památky vyhlášené na území KRNAP a jeho ochranného pásma, registrované v Ústředním seznamu ochrany přírody. Č.
Název
Okres
KÚ
922
Anenské údolí
Semily
Harrachov
Číslo 227.ze dne Bohatá lokalita šafránu 13. 6. 1985 bělokvětého
677
Herlíkovické štoly
Trutnov
Strážné
Číslo 18.094/80Opuštěné štoly-zimoviště VI/2 ze dne 21. netopýrů 11. 1980
659
Labská soutěska Trutnov
Hořejší Vrchlabí
Číslo 288 ze dne Soutěska peřejnatého toku Labe 21. 11. 1977 s četnými obřími hrnci
Trutnov
Strážné
Jeskyně v krystalických Číslo 2/98 ze dne vápencích, v lomu výskyt 16. 2.1998 obojživelníků a plazů
Trutnov
Sklenářovice, Mladé Buky, Rýchor, Babí
Rozsáhlý komplex podhorských Číslo 2/09 ze dne a horských luk a mokřadů, 12.2.2009 zachovalý krajinný ráz.
1931 Lom Strážné
5314
Sklenářovické údolí
Vyhl., naříz.
14
Důvod vyhlášení
1767 Slunečná stráň
Trutnov
Maršov I, Svoboda nad Úpou
Slatinné a rašelinné louky, Číslo 1/95 ze dne mozaika ohrožených 20. 6. 1995 společenstev, záchranné pěstování orchidejí
Vyhláškou 75/2008 Sb. byly zrušeny výnosy: Výnos Ministerstva kultury České socialistické republiky (MK ČSR) č. 18 093/80-VI/1 o zřízení státní přírodní rezervace „Boberská stráň“ v KRNAP, ze dne 21. listopadu 1980. Výnos Ministerstva školství věd a umění č. j. 106.790/51, o zřízení přírodní rezervace „Černohorská rašelina“, ze dne 11. února 1952. Výnos MK ČSR č. 18 091/80-VI/2, o zřízení státní přírodní rezervace „Prameny Labe“, ze dne 21. listopadu 1980. Výnos MK ČSR č. 18 092/80-VI/2, o zřízení státní přírodní rezervace „Prameny Úpy“ v KRNAP, ze dne 21. listopadu 1980. Výnos MK ČSR č.8825/76, o zřízení státní přírodní rezervace „Rýchory“v KRNAP, ze dne 1. října 1976. Výnos Ministerstva školství a kultury č. 22.307/60 –V/2, o zřízení státní přírodní rezervace „V bažinkách“, ze dne 21. června 1960. Nařízením Správy KRNAP č. 1/2009 bylo zrušeno usnesení Rady Okresního národního výboru v Semilech č. 227 ze dne 13. 6. 1985, kterým byl zřízen chráněný přírodní výtvor Mechové jezírko. Nařízením Správy KRNAP č. 3/2009 bylo zrušeno usnesení Rady Okresního národního výboru v Trutnově č. 4-1/86 ze dne 9. 1. 1986, kterým byl zřízen chráněný přírodní výtvor Slezské sedlo. Nařízením Správy KRNAP č. 4/2009 bylo zrušeno usnesení Rady Okresního národního výboru v Trutnově č. 4-1/86 ze dne 9. 1. 1986, kterým byl zřízen chráněný přírodní výtvor Albeřické lomy. Nařízením Správy KRNAP č. 5/2009 bylo zrušeno usnesení Rady Okresního národního výboru v Trutnově č. 4-1/86 ze dne 9. 1. 1986, kterým byl zřízen chráněný přírodní výtvor Slatina u Rýchorského dvora. Nařízením Správy KRNAP č. 6/2009 bylo zrušeno usnesení Rady Východočeského krajského národního výboru č. 288 ze dne 21. 11. 1977, kterým byl zřízen chráněný přírodní výtvor Klínový potok. 1.3.6. Registrované významné krajinné prvky Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je v současnosti registrováno pět významných krajinných prvků (VKP). Jsou to Čertův Mlýn, Cedron, jeskyně ve Štěpanické Lhotě, prameny Babského potoka a Třešňovka (tab. 3). Správa KRNAP nemá v úmyslu iniciovat vyhlašování dalších VKP. Tabulka 3: Registrované Významné krajinné prvky. název VKP Čertův Mlýn
okres SM, TU
obec Vrchlabí, Horní Branná
Cedron Jeskyně ve Štěpanické Lhotě
SM
Benecko
k.ú. rozloha Vrchlabí, Horní Branná 4,0432 ha Mrklov, Horní Štěpanice, Dolní Štěpanice 3,2185 ha
SM
Benecko
Horní Štěpanice
15
1,1382 ha
Prameny Babského potoka Třešňovka
TU TU
Trutnov Horní Maršov
Babí Horní Maršov
11,5450 ha 1,0239 ha
1.3.7. Památné stromy Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je v současné době registrováno 25 památných stromů, z toho 3 ks na území NP a 22 ks na území jeho ochranného pásma, 3 jehličnany (1 jedle a 2 smrky) a 22 listnáčů (10 lip, 5 dubů, 2 jasany, 1 jilm, 1 hrušeň, 1 javor, 1 třešeň a 1 vrba), 9 ks na území okresu Trutnov a 16 ks na území okresu Semily (obr. 3).
Obrázek 3: Památné stromy na území KRNAP a jeho ochranného pásma.
1.3.8. Chráněná krajinná oblast Jizerské hory Do západní části LHC Harrachov zasahuje Chráněná krajinná oblast Jizerské hory (CHKO), vyhlášená dne 8. 12. 1967 výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67, svojí 3. zónou. Dochází k překryvu s KRNAP i s jeho ochranným pásmem (tab. 4, 5). Týká se to těchto oddělení a dílců: LS Harrachov – 223 A,D,H, 224 A, 225 A-F, 235 A, 236 A,B a 237 D. LS Rokytnice n. Jiz. – 701 A-F, 702 A,B,C,E,F, 703 A-C, 704 A,B, 705 C-E, 706 A,C a 707 G. Na tomto území platí, podle dohody Správy KRNAP a CHKO, princip vyššího stupně ochrany přírody v NP a jeho ochranném pásmu.
16
Tabulka 4: Přehled výměr CHKO Jizerské hory na území KRNAP a jeho ochranného pásma podle pověřených obecních úřadů (orig Nehyba et al. 2003): Pověřený obecní úřad:
Tanvald
Katastrální území:
Výměra v ha: Porostní půda:
Bezlesí:
Jiné pozemky:
Celkem:
Polubný
14,37
0,56
0,08
15,01
Příchovice
71,45
0,88
0,06
72,39
Rejdice
18,64
0,00
0,18
18,82
104,46
1,44
0,32
106,22
32,46
0,35
0,36
33,17
1,18
0,00
0,18
1,36
138,10
1,79
0,86
140,75
Jilemnice
Paseky nad Jiz.
Semily
Sklenařice
Celkem CHKO na území KRNAP
Tabulka 5: Přehled výměr Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory podle zón národního parku (orig. Nehyba et al. 2003): Zóna KRNAP:
Výměra v ha: Porostní půda:
Bezlesí:
Jiné pozemky:
Celkem:
3. zóna
82,93
0,89
0,29
84,11
Ochranné pásmo
55,17
0,90
0,57
56,64
138,10
1,79
0,86
140,75
Celkem
Na území CHKO a jejich ochranných pásem vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy CHKO, není-li dle zák. č. 114/1992 Sb. příslušná obec, MŽP nebo ČIŽP (§ 78 zák. 114/1992 Sb.). V CHKO Jizerské hory vykonává státní správu Správa CHKO Jizerské hory se sídlem v Liberci, U jezu 10, 460 01 Liberec. Vzhledem k menšímu překryvu území (140,75 ha) KRNAP a CHKO Jizerské hory na části LHC Harrachov vydalo MŽP dne 6.11.1991 pod č.j. 19.547/91 – 3350/OOP stanovisko k zajištění odborné péče. MŽP ČR potvrdilo dohodu zástupců věcně a místně příslušných orgánů státní správy, Správy KRNAP a Správy CHKO Jizerské hory o zajištění odborné správy v rozšířené části KRNAP a příslušné části jeho ochranného pásma vymezeného nařízením vlády ČR č. 165/91 Sb., na úkor CHKO Jizerské hory, k níž došlo na jednání dne 26.9.1991 na Okresním úřadě Semily, a to v následujícím rozsahu: „Do uvedení v platnost zákona o ochraně přírody a krajiny a zákona o zřízení KRNAP bude odborná správa CHKO Jizerské hory a KRNAP ve stávající hranici CHKO vykonávána na území správního území pověřené obce Tanvald, Správou CHKO Jizerské hory (106,22 ha). Na území správního území pověřené obce Jilemnice bude odbornou organizací Správa KRNAP s tím, že k oblasti Pasek n. Jizerou bude přistupováno z hlediska územní ochrany jako k zóně 3. národního parku.V částech ochranného pásma KRNAP ve správním území pověřených obcí Jilemnice a Semily (10,39 ha), které jsou součástí CHKO Jizerské hory, bude Správa KRNAP uplatňovat ten právní dokument, který zabezpečuje vyšší stupeň ochrany daného území“.
17
1.3.9. Administrativní členění Území KRNAP a jeho OP je administrativně rozděleno do Královéhradeckého kraje a Libereckého kraje, okresů Jablonec nad Nisou, Semily a Trutnov, a zahrnuje katastrální území (celá nebo části) celkem 79 částí obcí. Katastrální území obcí Královéhradeckého kraje: Babí, Bedřichov v Krkonoších, Bobr, Bolkov, Černá Hora v Krkonoších, Černý Důl, Čistá v Krkonoších, Dolní Albeřice, Dolní Dvůr, Dolní Lánov, Dolní Lysečiny, Dolní Malá Úpa, Fořt, Hertvíkovice, Horní Albeřice, Horní Lánov, Horní Lysečiny, Horní Malá Úpa, Horní Maršov, Horní Staré Město, Hořejší Vrchlabí, Janské Lázně, Javorník v Krkonoších, Kalná Voda, Labská, Maršov I, Maršov II, Maršov III, Mladé Buky, Pec pod Sněžkou, Prkenný Důl, Prostřední Lánov, Přední Labská, Rudník, Rýchory, Sklenářovice, Strážné, Suchý Důl v Krkonoších, Svoboda nad Úpou, Špindlerův Mlýn, Temný Důl, Velká Úpa I, Velká Úpa II, Vernířovice, Vrchlabí, Žacléř. Katastrální území obcí Libereckého kraje: Benecko, Bratrouchov, Buřany, Dolní Rokytnice, Dolní Štěpanice, Františkov v Krkonoších, Harrachov, Horní Branná, Horní Dušnice, Horní Rokytnice nad Jizerou, Horní Sytová, Horní Štěpanice, Hrabačov, Jablonec nad Jizerou, Jestřabí v Krkonoších, Křižlice, Mrklov, Paseky nad Jizerou, Peřimov, Polubný, Poniklá, Příchovice u Kořenova, Přívlaka, Rejdice, Rokytno v Krkonoších, Roudnice v Krkonoších, Sklenařice, Stromkovice, Valteřice v Krkonoších, Víchová nad Jizerou, Víchovská Lhota, Vítkovice v Krkonoších, Vysoké nad Jizerou. 1.4. Výměra a vlastnické poměry Celková rozloha Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma činí 54.968,8 ha, z toho národní park 36.327,2 ha a ochranné pásmo 18.641,6 ha. Geograficky je území vymezeno souřadnicemi 50°35´-50°50´ N a 15°23´-15°53´. Výměry KRNAP členěné na zóny a výměry OP pro jednotlivé kraje uvádí tabulka 6 (výměry pro katastrální území jednotlivých obcí jsou uvedeny v příloze č. 1), výměry podle vlastnictví uvádí tabulka 7 a výměry podle druhu pozemku tabulka 8. Tabulka 6: Výměry KRNAP členěné na zóny a výměry OP pro jednotlivé kraje (údaje GIS Správy KRNAP). Výměra (ha) Královéhradecký kraj okres Trutnov Liberecký kraj okres Semily okres Jablonec n. Nis Celkem
1. zóna 3 589,7 3 589,7 913,0 913,0 0,0 4 502,6
2. zóna 2 428,3 2 428,3 988,1 988,1 0,0 3 416,4
3. zóna 18 662,4 18 662,4 9 745,7 9 676,2 69,5 28 408,2
KRNAP 24 680,4 24 680,4 11 646,8 11 577,3 69,5 36 327,2
OP 10 682,2 10 682,2 7 959,4 7 854,3 105,1 18 641,6
Celkem 35 362,6 35 362,6 19 606,2 19 431,6 174,6 54 968,8
Tabulka 7: Výměry podle vlastnictví v ha (údaje informační systém Katastru nemovitostí a GIS Správy KRNAP). KRNAP
0chranné pásmo
18
Celkem
28271,60 4547,62 32819,22 ČR – Správa KRNAP 824,90 1803,09 2627,98 ČR – ostatní* 58,68 112,36 171,04 Kraje 383,18 1036,46 1419,63 Města a obce 6807,12 11086,77 17893,88 Ostatní vlastníci 5,41 4,02 9,43 Parcela bez vazby do ISKN Spoluvlastnictví 3,11 8,84 11,95 Výměra celkem 36353,99 18599,14 54953,13 *LČR, Pozemkový fond, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Povodí Labe, ČD a Správa železniční dopravní cesty, Ředitelství silnic a dálnic ČR, Tabulka 8: Pozemky na území KRNAP a jeho OP - sumarizace dle druhu pozemku (údaje informační systém Katastru nemovitostí a GIS Správy KRNAP).
KRNAP
Druh poz. 2 5 6 7 10 11 13 14 0
Celkem OP
2 5 6 7 10 11 13 14 0
Celkem KRNAP + OP
2 5 6 7 10 11 13 14 0
Výměra druhu Název druhu pozemku pozemku [ha] Kategorie orná půda 239,7 zahrada 21,9 zemědělské pozemky ovocný sad 5,7 trvalý travní porost 3622,4 lesní pozemky lesní pozemek 31015,5 vodní plochy vodní plocha 189,8 zastavěná plocha a nádvoří 99,4 ostatní plochy ostatní plocha 1031,4 128,1 36354,0 orná půda 2637,4 zemědělské zahrada 244,6 pozemky ovocný sad 9,5 trvalý travní porost 6642,9 lesní pozemky lesní pozemek 6499,9 vodní plochy vodní plocha 226,3 zastavěná plocha a nádvoří 289,8 ostatní plochy ostatní plocha 1805,8 243,0 18599,1 orná půda 2877,1 zemědělské zahrada 266,5 pozemky ovocný sad 15,2 trvalý travní porost 10265,3 lesní pozemky lesní pozemek 37515,5 vodní plochy vodní plocha 416,1 zastavěná plocha a nádvoří 389,1 ostatní plochy ostatní plocha 2837,3 371,1
Celkem
54953,1
19
Výměra kategorie [ha] 3889,7 31015,5 189,8 1258,9 36354,0 9534,4 6499,9 226,3 2338,6 18599,1 13424,1 37515,5 416,1 3597,5 54953,1
1.5. Mezinárodní význam 1.5.1. IUCN (The World Conservation Union - International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources) Správa KRNAP je přidruženým členem IUCN bez hlasovacího práva. Podle zásad IUCN pro klasifikaci chráněných území podle kategoríí managementu (Urban 2000) splňuje v současné době KRNAP kriteria pro zařazení do kategorie V – chráněná krajina, chráněné území zřízené převážně pro ochranu krajiny a pro rekreaci. 1.5.2. UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Curtural Organisation) a MAB (Man and the Biosphere) Správa KRNAP se podílí na řešení dvou projektů v rámci programu UNESCO „Člověk a biosféra“ (Programme on Man and the Biosphere – MAB): MAB č. 6 „Vliv lidské činnosti na horské a tundrové ekosystémy“ a MAB č. 8. „Biosférické rezervace (ochrana přírodních oblastí a genetického materiálu, který obsahují)“. Do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO byly zařazeny Krkonoše po obou stranách státní hranice v listopadu 1992 (oficiální jmenovací listinu vystavilo UNESCO v Paříži dne 15. 2. 1993). Bilaterální Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze (dále BR) zahrnuje KRNAP a jeho OP na české straně a Karkonoski Park Narodowy na polské straně pohoří (obr. 4).
Obrázek 4: Bilaterální Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze.
Území BR je členěno do tří zón. Jádrová zóna (core zone) zahrnuje ekologicky nejcennější, přírodní nebo minimálně narušené ekosystémy, přísně chráněné podle národní 20
legislativy a jedinou aktivitou v nich je monitoring dlouhodobých změn. Je obklopena nárazníkovou zónou (buffer zone) rovněž přesně vymezenou s se statutem chráněného území, kam jsou soustřeďovány hlavní výzkumné aktivity, ekologická výchova a regulované turistické využití. Obě uvedené zóny jsou obklopeny přechodovou zónou (transition zone), která tvoří nedílnou součást BR, ale nemusí být přesně vymezena. Do jádrové zóny BR patří 1. a 2. zóna KRNAP, do nárazníkové zóny 3. zóna KRNAP a do přechodové zóny OP KRNAP. Cíle BR lze shrnout do tří hlavních okruhů: a) podle zón diferencovaný management směřující k uchování nebo rekonstrukci takového stavu ekosystémů, který se blíží přirozené druhové struktuře (zejména v jádrové zóně), b) soustavný monitoring přírodního prostředí BR a koordinovaný výzkum území, c) ekologická výuka a vzdělávání. 1.5.3. Ramsar Convention (Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva) Ramsarská konvence vytváří rámec pro mezinárodní spolupráci při ochraně mokřadních biotopů. Klade si za cíl zamezit ubývání mokřadů a zajistit jejich ochranu.. Zvláštní závazky vyplývají smluvním stranám ve vztahu k mokřadům, které byly zapsány do „Seznamu mokřadů mezinárodního významu“.
Obrázek 5: Krkonošská rašeliniště na „Seznamu mokřadů mezinárodního významu“ (Ramsar Convention).
Na seznamu mokřadů mezinárodního významu jsou uvedena krkonošská rašeliniště Pančavská a Labská louka a Úpské rašeliniště (obr. 5). Jedná se o unikátní komplex (celkem 210 ha) hřebenových mokřadů, vyvinutý v extrémně exponovaných podmínkách
21
středoevropského pohoří, s prolínajícími se subarktickými a alpskými společenstvy a s přítomností četných endemických druhů. 1.5.4. EUROPARC Federation EUROPARC Federation je sdružení evropských chráněných území. Spojuje národní parky, regionální parky, přírodní parky a biosférické rezervace ve 38 zemích Evropy se společným cílem chránit jedinečnou rozmanitost divoké přírody, nalezišť vzácných druhů a krajiny. (organizace byla založena v roce 1973). Jeho členem je i Správa KRNAP. Jedním z projektů federace je propagace a podpora spolupráce přeshraničních chráněných území. Spolupráce Správy KRNAP a Správy Karkonoskiego Parku Narodowego (KPN), zejména v oblasti ochrany přírody, ekologické výchovy, udržitelného rozvoje cestovního ruchu i výzkumu a monitoringu, byla komisaři EUROPARC Federation označena za vzorovou a Správa KRNAP společně se Správou KPN obdržely jako druhé území v Evropě v roce 2005 certifikát „KRNAP Administration and KPN Administration received a cross-boarder park certificate“ 1.5.5. Projekt CEHEM (Centre for Management and Restoration of the Biodiversity of Disturbed Ecosysems of the Hercynian Mountains) Projekt v roce 1994 doporučený evropským zasedáním MAB. Jedná se o vytvoření koordinačního centra pro management a rekonstrukci biodiverzity narušených ekosystémů hercynských pohoří (evropských středohor) se sídlem v Krkonoších. V rámci tohoto projektu nejsou v současné době vyvíjeny žádné významné aktivity. 1.5.6. Soustava Natura 2000 Ptačí oblast Krkonoše a Evropsky významná oblast Krkonoše viz. kap. 1.3.4.1, 1.3.4.2. 1.6. Předmět ochrany 1.6.1. Předmět ochrany KRNAP Posláním KRNAP (§2 Nařízení vlády ČR č. 165/1991 Sb.) “je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí“. Zákon č. 114/1992 Sb. definuje národní parky jako "rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam" Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením (§15 zákona č. 114/1992 Sb.). Předmětem ochrany KRNAP je tedy přírodní prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zachování typického vzhledu krajiny. Vyhodnocení stavu přírodního prostředí, ekosystémů KRNAP a jeho ochranného pásma, vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu (popř. zlepšení) stavu ekosystémů a druhů a vyhodnocení stavu a opatření ve vztahu k typickému vzhledu krajiny je pojednáno v kapitolách 2, 3., a 4. rozborové části plánu péče.
22
1.6.2. Předmět ochrany Evropsky významné lokality Krkonoše Předmětem ochrany EVL (Nařízení vlády č. 132/2005 Sb. ) je 21 typů přírodních stanovišť (z toho 6 prioritních), 4 druhy rostlin a 2 druhy živočichů. Vyhodnocení stavu a předmětu ochrany EVL Krkonoše je v kap. 3.4. Typy stanovišť (*typy stanovišť prioritní), které jsou předmětem ochrany v EVL Krkonoše (obr. 6): 4030 Evropská suchá vřesoviště. 4060 Alpínská a boreální vřesoviště. 4070* Křoviny s borovicí klečí (Pinus mugo) a pěnišníkem Rhododendron hirsutum (MugoRhododendron hirsuti). 4080 Subarktické vrbové křoviny. 6150 Silikátové alpínské a boreální trávníky. 6230* Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech). 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně. 6510 Extenzivní sečené louky nížin a podhůří (Arrhenatherion elatioris). 6520 Horské sečené louky. 7110* Aktivní vrchoviště. 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště. 8110 Silikátové sutě horského až niválního stupně. 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů. 8310 Jeskyně. 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum. 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum. 9140 Středoevropské subalpínské bučiny s javorem (Acer) a šťovíkem horským (Rumex arifolius). 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích. 91D0* Rašelinný les. 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae). 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea). Druhy, které jsou předmětem ochrany v EVL Krkonoše (*druhy prioritní), a evidované lokality jejich výskytu: 4060* Zvonek český (Campanula bohemica) – zejména jádrová území západních a východních Krkonoš, Rokytnice n. Jiz. (Hořejší Domky, Studenov), Harrachov (Rýžoviště), Rezek, Horní Mísečky, Kotelská louka, U Benziny, Benecko, Růžohorky, Větrník a Karlov, Velká Úpa, Javoří důl, Pec p. Sn. (Velká Pláň, Severka, Hnědý Vrch, Zahrádky), Lahrovy Bd., Přední Rennerovky, Přední Krásná Pláň, Svatý Petr, Špindlerovka, Jelení Bd., Petrovka, Moravská bd., Davidovy Bd., Medvědí bd. a další. 4113* Svízel sudetský (Galium sudeticum)- Kotelní jámy, Obří důl. 4094* Hořeček český (Gentianella bohemica)- Horní Albeřice, Černý Důl. 2217* Všivec krkonošský pravý (Pedicularis sudetica) - Mumlavská hora, Pančavská a Labská louka, Stříbrný hřbet, okolí Luční boudy, Úpská Jáma. 1163 Vranka obecná (Cottus gobio) – Jizerka od soutoku s Jizerou po Horní část Vítkovic, Jizera od soutoku s Jizerkou po Poniklou, Labe od jezu v Herlíkovicích po Bártlovu lávku, Malé Labe od hranic ochranného pásma (silnice Vrchlabí – Trutnov) po Dolní Dvůr, Vápenický potok nad hranicemi ochranného pásma (silnice Vrchlabí – Trutnov), Luční potok,
23
Úpa od hranic ochranného pásma po Velkou Úpu, Malá Úpa od soutoku s Úpou po soutok s Černou Vodou. 1318 Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme)- Herlíkovické štoly.
Obrázek 6: Mapa typů stanovišť (biotopů) které jsou předmětem ochrany v EVL Krkonoše.
1.6.3. Předmět ochrany Ptačí oblasti Krkonoše Předmětem ochrany ptačí oblasti (PO) jsou populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix), sýce rousného (Aegolius funereus), čápa černého (Ciconia nigra), chřástala polního (Crex crex), lejska malého (Ficedula parva), datla černého (Dryocopus martius) a slavíka modráčka tundrového (Luscinia svecica svecica) a jejich biotopy (Nařízení vlády č. 600/2004 Sb.). Vyhodnocení stavu a předmětu ochrany PO Krkonoše kap. 3.4. 1.7. Cíl ochrany 1.7.1. Cíl ochrany KRNAP Cílem ochrany KRNAP v souladu s jeho posláním (§ 2 Nařízení vlády ČR č. 165/1991 Sb., viz kap. 1.6.1) a podle § 15 zákona 114/1992 Sb. (viz kap. 1.6.1) je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí.
24
Veškeré využití KRNAP musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými vyhlášením KRNAP.
1.7.2. Cíl ochrany Evropsky významné lokality Krkonoše Cílem ochrany EVL Krkonoše je zachování stavu přírodních stanovišť vyjmenovaných jako předmět ochrany (kap. 1.6.2) a zachování přírodního prostředí a zajištění podmínek pro udržení populací vyjmenovaných druhů rostlin a živočichů (kap. 1.6.2) (Nařízení vlády č. 132/2005 Sb.). 1.7.3. Cíl ochrany Ptačí oblasti Krkonoše Cílem ochrany PO Krkonoše je zachování a obnova ekosystémů významných pro druhy ptáků, uvedené jako předmět ochrany (kap. 1.6.3.), v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany (Nařízení vlády č. 600/2004 Sb.). 2. Charakteristika území KRNAP 2.1. Stručná charakteristika celého území Krkonoše jsou v Evropě položeny tak, že jejich horská a vysokohorská příroda představuje izolovaně vysunutou výspu alpínských a subalpínských ekosystémů, jež kromě směrů jižních nemají v současnosti zřetelnou návaznost na podobné ekosystémy. Skandinávská a britská pohoří, překračující alpínskou hranici lesa, jsou vzdálena přes tisíc kilometrů a za současných klimatických podmínek jsou málo pravděpodobným zdrojem diaspor a zárodků biot. Tím pozoruhodnější je biogeografická afinita krkonošské flóry a fauny na biota Skandinávie a Britských ostrovů; ve všech skupinách rostlin a živočichů je zde poměrně vyšší zastoupení arkticky nebo boreálně laděných typů, nežli je tomu v západních Karpatech. Zmíněný šířkový hiát činí Krkonoše nesmírně důležitým územím pro vysvětlení pozdně glaciálních a postglaciálních změn ve střední Evropě. Z klasických i moderních studií přesvědčivě vyplývá, že Krkonoše fungovaly jako spojující most mezi severskou tundrou, opakovaně zatlačovanou kontinentálním ledovcem do polské a německé nížiny (v období rissu dokonce až k úpatí Krkonoš), a zároveň jako spojka s alpínskými či subalpínskými ekosystémy, šířenými vlivem chladného podnebí z hřebenů Alp do nížin, pahorkatin a pohoří středoevropských Hercynid. Krkonoše lze považovat za exponovanou a frekventovanou křižovatku látkových, energetických a informačních toků uprostřed Evropy. V poledníkovém, severo-jižním směru byly pro Krkonoše velmi důležité přenosy genetické informace (transport plodů, semen, zárodků i stěhování celých populací) a toky kulturních informací (stěhování národů, obchod, přenos vědeckých poznatků a praktických zkušeností). V rovnoběžkovém, západo-východním směru je v oblasti Krkonoš dominantním pochodem látkový a energetický přenos zprostředkovaný převažujícím západním prouděním vzduchu od Atlantského oceánu. Krkonošské pohoří je vlivem své zřetelně exponované polohy a relativně značné výšky vystaveno vlhkému oceánickému vzduchu a má v poměru k okolním Hercynidům nejvyšší srážky, nejvýrazněji převládající západní větry, nejstálejší
25
zimní sněhovou pokrývku a častý výskyt sněhových lavin. Tyto klimatické faktory a návazné abiotické a biotické procesy a zvláštnosti se v centru Krkonoš prostorově diferencují podle exponovanosti a chráněnosti hřebenů, vrcholových plošin a údolí. Topografické a klimatické faktory se v Krkonoších kombinují do spojitého systému, složeného z nálevkovitých návětrných údolí, silně větrné a na srážky bohaté hřebenové polohy a závětrné karové deprese s významnými lavinovými procesy. Tyto tzv. anemoorografické systémy se v dlouhém postglaciálním vývoji uplatňovaly jako významný regulátor ekologických faktorů, stresů a disturbancí v alpínských a subalpínských ekosystémech a byly, kromě dalších vlivů, i regulátorem migrace, ecese a speciace rostlinných a živočišných druhů. 2.2. Charakteristika přírodních poměrů Přírodní poměry jsou charakterizovány jednak přímo poměry klimatickými (kap. 2.2.1.), geologickými a půdními (kap. 2.2.2.), jednak zprostředkovaně pomocí pro management vhodnější biogeografické charakteristiky území (kap. 2..2.3) a z hlediska managementu lesních ekosystémů pomocí lesnické typizace přírodních poměrů (kap. 2.2.4.) 2.2.1. Klimatické poměry Podle Atlasu podnebí ČSSR (1958): - chladná oblast, převládají okrsky: C1 - mírně chladný (červencová teplota 12-15°C), C2 chladný, horský (červencová teplota 10-12°C), C3 - studený, horský (hřebeny-červencová teplota pod 10°C) - mírně teplá oblast, nejnižší polohy jsou okrajově v okrsku: B10 - mírně teplý, velmi vlhký, vrchovinný (červencová teplota nad 15°C, počet letních dnů pod 50). Podle klimatického členění Quitta (1971) se jedná o klimatické oblasti převážně chladné (CH7, CH6, CH4), velmi okrajově mírně teplé (MT2). Teploty a srážky: Přehled reálných údajů o průměrné teplotě, průměrných srážkách, délce vegetační doby a Langově dešťovém faktoru z klimatologických stanic na území Krkonoš udává tabulka (tab. 9) (Databáze ČHMÚ, Mikeska 2000). Na východním úpatí se projevuje mírný srážkový stín, srážky v Žacléři (604 m n.m.) dosahují asi 850 mm. Průměrná roční teplota se pohybuje od 6 °C v nejnižších polohách do 0 °C v polohách nejvyšších. Průměrné roční srážky se pohybují od 800 mm v nejnižších polohách do 1200 až 1400 mm na horských hřebenech. Délka vegetační doby je ve výšce 500 m průměrně 143 dnů, v 700 m 120 dnů, v 1000 m 102 dnů, v 1500 m 15 dnů, v 1600 m zanedbatelná. Výška sněhové pokrývky dosahuje 200 - 300 centimetrů (Mikeska 2000). Tabulka 9: Průměrné teploty a srážky z oblasti Krkonoš z období 1901 – 1950 (Mikeska 2000). Průměrná teplota Průměrné srážky Nadm. Vegetač. Langův o C mm Stanice výška doba dnů Faktor roční IV - IX roční IV - IX Horní Maršov 565 995 510 Dolní Dvůr, Rudolfov 666 1201 587 Harrachov 683 4,9 10,7 1200 607 122 245 Labská přehrada 691 4,9 10,7 1342 684 117 274 Špindlerův Mlýn(Bedřichov) 753 4,7 10,4 1322 650 118 281 Pec pod Sněžkou 812 1405 681 Benecko 886 4,7 10,4 984 516 116 209 Rezek (Horní Dušnice) 894 1203 603 -
26
Rokytnice n. J. Špindlerův Mlýn(Sedmidolí) Malá Úpa, D. M. Úpa Sněžka (Polsko)
907 922 960 1602
4,0 3,9 0,2
9,5 9,5 4,9
1231 1223 1227
628 648 691
67 99 -
314 -
2.2.2. Geologické a půdní poměry Z geologiského hlediska náleží oblast Krkonoš do krkonošsko – jizerského krystalinika. Geologická mapa zájmového území (obr.7) byla digitalizována v rámci projektu GA/78/93 (data Chaloupský 1989). Geologická stavba je poměrně jednoduchá. Krkonošský masiv vystupuje z podkrkonošských permokarbonských sedimentů a jeho jádro je tvořeno žulovým tělesem pronikajícím širokým pásem krystalických břidlic (svorů, fylitů a rul). Protože je Krkonošsko - jizerské krystalinikum poměrně kyselým podložím, jsou místní půdy většinou minerálně chudé, vlhkostně však, díky srážkovým poměrům, příznivé. Tyto základní vlastnosti se promítají především do zastoupení pedogenetických jednotek. Všeobecně se jedná o půdy hlinitopísčité, místy písčitohlinité, lokálně slabě oglejené. Jsou zpravidla hodně kamenité, místy skalnaté, případně organické. Pestrá morfologie terénu a značná propustnost zvětralin omezují vytváření vodou ovlivněných půd i při vysokých srážkách. V Krkonoších je výrazně vyvinuta vertikální půdní stupňovitost (Podrázský, Vacek 1994). Jednotlivá výšková půdní pásma mají důležité vlastnosti bioklimatické, fyzikální, chemické, biochemické a mikrobiální a jsou ve vzájemných vztazích s lesními vegetačními stupni (LVS) (kap. 2.2.2.2). Stupňovitost lesních půd je dobře patrné z pedologické mapy (obr. 8), vytvořené transformací lesní typologické mapy (Haniš et al. 1992) v rámci projektu GA/78/93.
Geologická mapa
středně zrnitá biotitická žula drobnozrnná biotitická až aplitická žula porfyrická středně zrnitá žula muskovitické albitické svory až fylity zelenošedé chlorit-muskovitické ablitické svory až fylity šedé muskovitické albitické svory až fylity (biotit)-muskovitické ruly migmatitické ruly chlorit-sericitické břidlice (porfyroidy) křemen-albit-sericitické břidlice (porfyroidy) a albitické kvarcity grafit-sericitické fylity zelené břidlice sericitické kvarcity grafitické kvarcity krystalické vápence až dolomity erlany rašeliny deluviální až fluviodeluviální sedimenty polygenetického charakteru (pozn. - většina lučních enkláv) glacigenní sedimenty, relikty morén fluviální a deluviofluviální sedimenty inundačních území a výplavových kuželů, štěrky a písky deluviální balvanité a blokové sedimenty karbon 0 perm
10 Km
S
© Správa KRNAP 1999
Obrázek 7: Geologická mapa Krkonoš (data Chaloupský 1989).
27
Pedologická mapa
podzol podzol kamenitý podzol skeletový vyšších poloh podzolizovaná kambizem podzolizovaná kambizem kamenitá pseudoglej hnědý různých poloh pseudoglej mírný až střední pseudoglej podhorský a horský ranker hnědý různých poloh ranker podzolový různých poloh ranker typický vyšších a horských poloh organozem přechodná oligotrofní organozem vrchovištní semiglej svahový litozem horských poloh
glej rašelinný různých poloh glej rašelinohumózní glej rašelinohumózní vyšších poloh glej typický na prameništích kambizem eutrofní středních poloh kambizem mezotrofní kamenitá kambizem mezotrofní středních poloh kambizem mezotrofní vyšších poloh kambizem oglejená (eutrofní) kambizem oglejená (mezotrofní) kambizem oligotrofní kambizem oligotrofní kamenitá luvizem typická fluvizem oglejená neklasifikováno
S
0
10Km © 2000 Správa KRNAP
Obrázek 8: Pedologická mapa Krkonoš (data Haniš et al. 1992). Tabulka 10: Výskyt půdních typů a subtypů v Krkonoších (Mikeska 2000). Půdní typ REGOZEM LITOZEM RANKER KAMBIZEM
subtyp
typická oligotrofní typická mezotrofní dystrická (podzolová) rankerová pseudoglejová KRYPTOtypický oligotrofní PODZOL typický mezotrofní rankerový pseudoglejový PODZOL humusový drnový GLEJ kambický (svahový) rašelinný pseudoglejový podzolový ORGANOZEM (rašelinná půda) FLUVIZEM arenická PSEUDOGLEJ
zkr.
výskyt
SLT
RM LI RN KMmo KMmb KMd KMy KMg KPmo KPmb KPy KPg PZh PZhD GLk GLo GLg GLz OM FMa PG
sutě a skeletnaté svahy
5-9Y,Z
5-8N,A,F; 5-9Y,Z 5-6K 5-6S,B,A,C,F 5-6K,M 5-6a plošiny, mírné svahy 5-6V,O,P různé podloží 6K,7K 6B, 6S,7S 5-8N,A,F 6-7V, 6-7O, 8V nejvyšší polohy 8.-9. lvs; (7. lvs) různé podloží
sníženiny
aluvia plošiny
28
5-6G,Vg, 3Lr 7-8G, (8T,5-6L) 5-8Vg 8T 6-9R; (7-8T,G) 3L, 5U, (5L) 5-7O,P
Celkem % 1,0 1,0 4,0 1,0 2,0 1,0 2,0 + 15,0 7,0 10,0 3,0 37,0 7,0 1,0 4,0 1,0 1,0 2,0 + +
Celkem
100
LVS Y 9 8 7 6 5
S Rr Rr Rr
Z S Pv P
N
Pk Pk Hpk Hok
M
P P Hp Ho
K S Pv P P Hp Ho
S
P Hm Hm Hm
Ekologické řady F B D
P Hm Hm Hm
A
T
G
R
R
R
R
Pk Hm Hm Hm
Hm Hm Hm
Hmk Hmk
Obrázek 9: Diagram rozšíření půd podle lesních vegetačních stupňů a ekologických řad (upraveno podle Emmer 1996). S surové půdy (nevyvinuté půdy v nejvyšších horských polohách a na suti) Rr rankerové půdy R organozemě P podzoly v nižší části výškového pásma rozšíření Pv podzoly ve vrchní části výškového pásma svého rozšíření Hp kambizemě podzolované Ho kambizemě oligotrofní Hm kambizemě mezotrofní index „k“ označuje půdy silně kamenité (ekologické řady s malým plošným zastoupením a ekologická řada V byly vypuštěny)
Výskyt půdních typů a subtypů v Krkonoších udává tabulka (tab. 10) a diagram (obr. 9). Základem půd 5. LVS je nižší a střední část téměř souvislého výškového pásma typických oligotrofních a mezotrofních kambizemí. Jsou středně kyselé, lehčí, poměrně kamenité, provzdušněné, sorpčně nenasycené, středně zásobené živinami, středně humózní a s dobrými fyzikálními a hydrickými vlastnostmi. Tyto půdy patří k produkčně nejzdatnějším. Základem půd 6. LVS jsou typické kryptopodzoly, většinou oligotrofní, jen na živnějším podloží mezotrofní. Jsou silně kyselé, lehčí, poměrně kamenité, provzdušněné, sorpčně nenasycené, slabě zásobené živinami, silně humózní a s dobrými fyzikálními a hydrickými vlastnostmi. Tyto půdy patří k produkčně velmi zdatným. V 7. LVS se střetávají typické oligotrofní a mezotrofní kryptopodzoly s humusovými podzoly. Jsou zpravidla už velmi silně kyselé, vlhčí, dost kamenité, sorpčně silně nenasycené, málo zásobené živinami, velmi silně humózní a s poměrně dobrými fyzikálními a hydrickými vlastnostmi. Tyto půdy patří k produkčně zdatným. Půdy 8. LVS tvoří převážně nižší část výškového pásma humusových podzolů. Jsou to půdy vesměs středně těžké až lehčí, velmi silně skeletovité. Provzdušněnost, hydrické a fyzikální poměry jsou relativně dobré, ale teplotní režim je značně snížený. Jsou to půdy silně až extrémně kyselé se značnými zásobami nepříznivých forem humusu. Jsou extrémně sorpčně nenasycené. Množství přístupných živin je extrémně nízké. Oproti hnědým lesním půdám jsou podzoly charakteristické výrazným zhoršením půdních podmínek, zejména půdního chemismu, a sníženou stabilitou lesních ekosystémů. Základem půd 9. LVS jsou horské drnové podzoly a vrchní část výškového pásma humusových podzolů. Jsou silně kyselé až extrémně kyselé, se zvýšenými zásobami vody. Jsou poměrně mělké, sorpčně extrémně nenasycené, slabě zásobené živinami, se značnými zásobami nepříznivých forem humusu. Fyzikální a hydrické vlastnosti jsou poměrně dobré, ale limitované nízkými teplotami. Tyto půdy se vyznačují extrémními růstovými půdními
29
podmínkami v důsledku špatného půdního chemismu, mělkosti půdy a extrémních abiotických podmínek. V tomto LVS je i zvýšené zastoupení organozemí. Nevyvinuté půdy - regozemě, litozemě, rankery se vyskytují ve všech polohách na extrémních a silně exponovaných terénech. Pásmo kambizemí a pásmo podzolů je mozaikovitě prolnuto podél vodotečí a v terénních depresích pásmem fluvizemí s těžištěm výskytu od 600 do 1100 m. 2.2.3. Biogeografická charakteristika Květena: sudetská flora Sudeticum (Dostál 1957) Regionálně fytogeografické členění: (Skalický – Slavík 1988) Fytogeografická oblast: oreofytikum Fytogeografický obvod: české oreofytikum 93 Krkonoše (93a. Krkonoše lesní, 93b Krkonoše subalpinské, 93c Rýchory). Biogeografické členění: biogeografické regiony 1.68 Krkonošský, 1.36 Železnobrodský a 1.37 Podkrkonošský (Culek 1996). Mapa biogeografických regionů (obr.10) je převzata z monografie Vacek et al 2007. Culek (1996) uvádí z biogeografického regionu 1.68 charakteristické ekotypy a ekotypy a ekodémy lesních dřevin (tab.11). Všechny jsou součástí nově navržených genových základen.
Obrázek 10: Poloha Krkonoš v rámci tří biogeografických regionů (Culek, 1996), hranice přírodní lesní oblasti Krkonoš (černě) a rozsah KRNAP a jeho ochranného pásma (červeně). Tabulka 11: Charakteristické ekotypy a ekodémy lesních dřevin (Culek 1996). Populace BK horský* BK horský* BK horský* SM sudetský krkonošský* SM sudetský
Místní název Kotelní jámy Rýchory V bažinkách Černá hora
LHC Harrachov Maršov Harrachov Maršov
Plocha (ha) 5 15 10 30 (část)
Mumlava
Harrachov
30 (část)
30
SLT 8A, Z 7K, N 6, 7R 7, 8R, 7, 8T 7, 8K
Poznámka Autochtonní významný Autochtonní významný Autochtonní významný Autochtonní významný Autochtonní významný
krkonošský* * zahrnuty v nově vyhlášených genových základnách (kap. 3.4.2.1.)
7, 8N
Přírodní lesní oblasti: PLO č. 22 – Krkonoše, PLO č. 23 - Podkrkonoší Sosiekologické členění: sosiekoregion 4.06 Krkonoše a 3.13 Krkonošské podhůří Vegetačně rekonstrukční jednotky (Mikyška et al. 1965): Mapa rekonstruované vegetace (obr. 11) byla vytvořena digitalizací manuálu (Mikyška et al. 1965) v měřítku 1:75000 v rámci GA/78/93. Fm - Luzulo-Fagetum montanum (acidofilní horské bučiny) F - Eu-Fagion (květnaté bučiny) AU - Alno-Padion, Alnetea glutinosae (luhy a olšiny) A - Tilio-Acerion (suťové lesy) Pc - Eu-Vaccinio-Piceion (horské klimaxové smrčiny) Pch - Bazzanio Piceetum, Soldanelllo Piceetum (podmáčené smrčiny) V - Oxycocco-Sphagnetea (vrchoviště a přechodová rašeliniště) sa - Pinion mughi (společenstva subalpinská)
Luhy a olšiny Suťové lesy Květnaté bučiny Acidofilní horské bučiny Bikové bučiny Horské klimaxové smrčiny Podmáčené smrčiny Vrchoviště a rašeliniště Subalpinská společenstva
Rekonstruovaná vegetace #
#
#
#
#
#
#
N
0
10
Kilometers © ČSAV - ČÚOP/LADAP - Správa Krnap 1996 (GA/78/93)
Obr. 11: Mapa rekonstruované vegetace (data Mikyška et al. 1965).
Mapa potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová – Moravec 1998): 25 - Smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum) 43 - Třtinová smrčina (Calamagrostio villosae-Piceetum) 45 - Papratková smrčina (Athyrio alpestris-Piceetum) 44 - Podmáčená rohozcová smrčina (Mastigobryo-Piceetum) - Rašelinná smrčina (Sphagno-Piceetum) 46 - Komplex společenstev kosodřeviny (Pinion mughi) a alpinské vegetace (Juncetea trifidi, 31
Mulgedio-Aconitetea, Salicetea herbaceae) 50 - Komplex horských vrchovišť (Sphagnetalia medii excl. Pino rotundatae-Sphagnetum, Eriophoro vaginati-Pinetum sylvestris et Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris), zčásti s Pinus mugo agg. a/nebo rašelinnou smrčinou (Sphagno-Piceetum). 2.2.4. Vegetační stupňovitost podle lesnické typizace přírodních poměrů Pro typizaci přírodních poměrů pro účely managementu lesních ekosystémů je použit typologický systém ÚHÚL (Plíva 1971), užívaný podle vyhlášky č. 83/1996 Sb.v lesnické praxi. Tímto systémem je mapově zpracováno celé území ČR. Lesní typologická mapa byla pro účely managementu lesních ekosystémů a jako základ pro cílený výzkumný program digitalizována v rámci GA/78/93. Základní přehled o přírodních poměrech z hlediska lesnické typizace přírodních podmínek Krkonoš udává především zastoupení lesních vegetačních stupňů (LVS) (tab. 12, obr. 12), ekologických řad a stanovištních kategorií (tab.13). Přírodní potenciál stanovišť je podrobněji charakterizován soubory lesních typů (SLT). Od roku 1994 je v Krkonoších SLT základní plánovací jednotkou.
Lesní vegetační stupně 5. (jedlo-bukový) 6. (smrko-bukový) 7. (buko-smrkový) 8. (smrkový) 9. (klečový)
N
0
10 Kilometers © Správa KRNAP 1996 (GA/78/93)
Obrázek 12: Mapa lesních vegetačních stupňů Krkonoš (data Haniš et al. 1992). Tabulka 12: Lesní vegetační stupně v Krkonoších (plocha Haniš et al. 1992, charakteristiky Průša 1990). L V S 3 4 5 6
Název Dubobukový Bukový Jedlobukový Smrkobukový
Nadm. výška m 400 – 550 550 – 600 600 – 700 700 – 900
Průměrná roční teplota oC 6,5 - 7,5 6,0 - 6,5 5,5 - 6,0 4,5 - 5,5
Roční srážky mm 600 – 700 700 – 900 700 – 900 900 – 1200
32
délka plocha plocha vegetační doby por.půdy % (+10 oC) – dnů ha 150 – 165 23,46 0,06 130 – 150 0,27 + 130 – 150 4715,59 12,87 100 – 130 14314,80 39,06
7 8 9
Bukosmrkový 900 – 1050 Smrkový 1050 – 1250 Klečový 1250 +
4,0 - 4,5 2,5 - 4,0
900 – 1200 1200 – 1500
100 – 130 60 – 100
< 2,5
> 1500
< 60
6444,14 17,58 8090,08 22,07 3063,86
8,36
Tabulka 13: Ekologické řady a stanovištní kategorie vyskytující se v Krkonoších (data Haniš et al. 1992). Ekologická řada
symbol
Stanovištní kategorie
podíl v %
Extrémní
Z Y M K N I S F B* H D A* J L U V P O
Zakrslá Skeletová Chudá Normální Kamenitá Uléhavá středně bohatá Svahová Normální Hlinitá Hlinitá Kamenitá Suťová Lužní Údolní Vlhká Kyselá středně bohatá
12,71 0,96 0,85 43,38 16,46 + 11,78 2,51 1,39 0,03 1,45 2,08 0,18 0,08 0,01 1,88 0,56 +
Kyselá
Živná
Obohacená Humusem
Obohacená vodou Oglejená
T* Chudá 1,41 G středně bohatá 1,37 R Rašelinná 0,91 * umístění vybraných botanických lokalit a SLT podrobně pojednaných v kap. 5.2 Podmáčená
2.3. Vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka Mezi nejzávažnější antropogenními vlivy působícímu na přírodní prostředí Krkonoš patří odlesňování s následným vznikem bezlesí, velkoplošná změna původních lesních ekosystémů na stejnověké smrkové monokultury často nevhodného genetického původu, od 20. století pak i imisní zátěž a ovlivňování přírodního prostředí masivním nárůstem turistického ruchu. Podle dochovaných záznamů můžeme sledovat počátky ovlivňování přírody Krkonoš člověkem zhruba od 9. až 10. století (Lokvenc 1978, Lokvenc et al. 1992), ale nejnovější paleobotanické analýzy (především analýzy makrozbytků) krkonošských rašelinišť vzbuzují podezření na odlesňování ve vrcholových polohách již v 7. a 8. století, a to na Černé hoře (Speranza et al. 2001) i v oblasti Pančické a Labské louky (J. Fanta ústní sdělení 2001). Je možné předpokládat, že vývoj přírody Krkonoš se v tomto období řídil pouze přírodními procesy. Stav krkonošských lesů začal člověk výrazněji ovlivňovat od 14. století v souvislosti s dolováním a zpracováním rud, v 16 až 18. století pak v důsledku rozvoje hutnictví a sklářství (Nožička 1959). Za období, za které se zachovaly archivní dokumenty, jsou shrnuty údaje o hospodaření v lesích jednak v dílech Dr. Josefa Nožičky (Nožička 1959, 1961), jednak v historických elaborátech vypracovaných v rámci šetření LHP pro jednotlivé lesní
33
hospodářské celky tvořící území KRNAP bez ochranného pásma (Tomandl 1963, Hošek 1960, Horák 1971, 1973, Schleger 1974a). Údaje ve výše uvedených publikacích porovnal Schleger (Schleger 1974a), doplnil je z archivních materiálů a rozšířil i na bezprostředně navazující podhorské polohy přibližně na oblast dnešního ochranného pásma. Identický historický vývoj jako lesní porosty včetně těžeb dřeva a umělé obnovy měly i porosty borovice horské (kleče) s vtroušenými skupinami smrku ztepilého nad horní hranicí lesa a všechny výše uvedené publikace je zahrnují do lesů Krkonoš. Pro značná specifika je vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka popisován pod a nad horní hranicí lesa odděleně. 2.3.1. Historický vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka pod horní hranicí lesa Již v 16. století byly lesy Krkonoš zdevastovány natolik, že bylo nutné těžbu dřeva regulovat (Nožička 1961). Důvodem byla snaha zabezpečit dřevo pro kutnohorské doly. Přesto musely být v roce 1609 dodávky pro nedostatek dřeva ukončeny (Nožička 1961). Na počátku 17. století již byly prakticky všechny původní lesní porosty v dopravně přístupných místech, zejména ve středních a východních Krkonoších a v okolí stálých spotřebišť, odtěženy. Pouze na panství Jilemnice byly lesy dočasně ušetřeny z důvodu špatného odbytu dříví (Nožička 1959). Pouze v nejvýše položených partiích a v méně přístupných oblastech byla provozována tzv. těžba toulavá a těžba pasečná v úzkých sečích bez podstatného vlivu na druhovou a genetickou skladbu lesních porostů (Schwarz 1997). I v těchto partiích však byly realizovány „dosíje“ a později „dosadby“ smrkových „ředin“. V okolí stálých odbytišť a na dopravně přístupných místech byly porosty těženy holosečně. Od poloviny 19. století začíná holá seč nastupovat i na dopravně méně přístupná místa, dočasně až k horní hranici lesa (Schleger 1974b). Přímým dopadem holosečí bylo vytěsňování stinných dřevin i nutnost umělé obnovy včetně potřeby zajištění osiva, z ekonomických důvodů často dováženého z jiných částí Evropy (Nožička 1961, Schleger 1974b). Výsledkem byl převažující málo stabilní smrkový les věkových tříd, často nevhodného genetického původu, snadno podléhající větrným kalamitám, hmyzím škůdcům, a dnes působení komplexu imisně ekologických faktorů. Za výjimky lze považovat, kromě roztroušených fragmentů dopravně nedostupných lesních porostů, okolí Janských Lázní a panství Žacléř (Nožička 1961). V okolí Janských Lázní byl používán výlučně skupinovitě výběrný způsob založený na přirozené obnově. Ani na části panství Žacléř nebyla narušena kontinuita přirozeně obnovovaných smíšených porostů s převahou buku a se značným zastoupením jedle, protože se zde od konce 16. století těžilo černé uhlí a dřevo na otop bylo používáno jen v omezené míře (Nožička 1961). V těchto dvou oblastech se dochovaly stabilní přírodě blízké lesní porosty, ale jsou v nejnižších nadmořských výškách v relativně dobrých růstových podmínkách. Za naprosto atypický, do určité míry však za modelový, můžeme považovat „Les Rýchory“, který v podstatě vznikl kolem po roce 1900. Zalesňováním luk a pastvin zde byly propojeny fragmenty přirozeně obnovovaných lesů v jeden celek. Nově založené porosty byly smíšené s převahou smrku nebo čistě smrkové (Schleger 1974b). „Výplňové“ smrkové monokultury jsou dnes z podstatné části určeny k rekonstrukci především z důvodů vrcholových a kmenových zlomů a poškození ohryzem s následnou hnilobou (Haniš et al.1997, Nehyba et al. 2003), zatímco lesní porosty se stanovištně odpovídající druhovou skladbou jsou ekologicky stabilní, ačkoli nesou známky poškození pastvou. V hledání hlavních příčin současné nízké ekologické stability lesních ekosystémů je účelné oddělit od sebe relativně snadno identifikovatelnou změnu druhových skladeb od změny genetické variability populací lesních dřevin.
34
2.3.1.1. Změna druhových skladeb lesních porostů Při holosečném hospodaření byly z lesních porostů eliminovány stinné druhy dřevin, především jedle bělokorá a buk lesní. Je možné předpokládat, že na mnohých místech bránila přirozené obnově některých dřevin pastva dobytka v lesních porostech a travaření. Podstatnou měrou bylo sníženo zastoupení javoru klenu, protože byl vyhledáván pro výrobu potaše potřebné při výrobě skla (Lokvenc 1978). Rozsah změn druhové skladby, způsobených atropogenními vlivy, orientačně udává tabulka (tab. 14), v níž je porovnána druhová skladba lesních porostů Krkonoš v roce 1992 s druhovou skladbou přirozenou (potenciálním klimaxem). Přirozená druhová skladba (Lokvenc, Vacek 1994) je druhová skladba lesních porostů v době před působením antropogenních vlivů. Druhová skladba diferencovaná (Lokvenc at al. 1992) je uvedena pro srovnání a byla považována za přírodní při aktuální imisní zátěži v první polovině devadesátých let. V méně imisemi zatíženém ochranném pásmu bylo z hospodářských důvodů navýšeno zastoupení smrku ztepilého. Tabulka 14: Porovnání přirozené a současné druhové skladby lesních porostů. Druhová skladba (%) aktuální 1992 přirozená jedle bělokorá 0,1 15,55 borovice horská 6,9 6,13 modřín opadavý 0,9 0 smrk ztepilý 86,7 49,44 bříza sp. 0,9 0,38 buk lesní 2,6 26,68 jasan ztepilý 0,2 0,03 javor klen 0,6 0,41 jeřáb ptačí 0,6 1,30 jilm horský + + olše sp. 0,4 0,08 vrba sp. 0,1 + Druhová skladba aktuální 1992: skladba podle LHP (Haniš et al. 1992). Druhová skladba přirozená: potenciální klimax podle SLT (Lokvenc, Vacek 1994). Dřevina
Pro posouzení podrobné distribuce a intenzity změn v zájmovém území byly v rámci projektu GA/78/93 vypracovány mapy současného zastoupení lesních dřevin v porostních skupinách a mapy potenciálního klimaxu. Pro názornost jsou zde uvedeny mapy současného a potenciálního rozšíření a zastoupení buku lesního (Fagus sylvatica) (obr. 12 a 13) a jedle bělokoré (Abies alba) (obr. 14 a 15). Potenciální klimax a druhové skladby optimální pro jednotlivé SLT byly využity při přípravě zalesňovacích projektů hrazených nadací Face a při revizi LHP platné od 1.1.1997. Období po roce 1994 je tedy charakterizováno snahou o přeměnu druhotných smrkových kultur na lesní porosty s druhovou skladbou odpovídající stanovišti. V praxi byl bohužel zpočátku uplatňován schematický přístup založený na pravidelném sponu a s druhovými skladbami stanovenými pro převládající SLT v plánovacím rámci porostní skupiny bez ohledu na mozaikovitost stanovištních podmínek. Specifikou je problematika geograficky nepůvodních dřevin. Výsadby druhů Picea pungens, Picea omorika, Pinus concorta, Pinus Murrayana a Duschlekia alnobetula, provedené v období vrcholící ekologické katastrofy před rokem 1992, jsou průběžně redukovány. Nepůvodní modřín opadavý, kultivovaný již před r. 1800, je na základě výjimky
35
MŽP (Č.j.: 550/931/OVSS VI/02-Br z 15. 11. 2002) dočasně využíván jako zpevňovací prvek a jako přípravná dřevina pro zavádění cílových dřevin do lesních porostů
Přirozený výskyt buku (potenciální klimax)
Buk < 1 Buk 1 - 2 Buk 3 - 5 Buk > 5
1:160000 0
S 10 Km © Správa KRNAP 2001
Obrázek 12: Mapa přirozeného rozšíření a zastoupení buku lesního (Schwarz 1997d). Buk < 1 = BK vtroušený do 10 %, Buk 1-2 = BK zastoupený 10 až 20 %... Buk > 5 = zastoupený více než 50 %.
36
Současné rozšíření buku
Buk < 1 Buk 1 - 2 Buk 3 - 5 Buk > 5
1:160000 0
S 10 Km © Správa KRNAP 2001
Obrázek 13: Mapa současného rozšíření a zastoupení buku lesního (Schwarz 1997d). Buk < 1 = BK vtroušený do 10 %, Buk 1-2 = BK zastoupený 10 až 20 %... buk > 5 = BK zastoupený více než 50 %.
Přirozený výskyt jedle (klimax) Jedle < 1 Jedle 1 - 2 Jedle > 3
1:160000 0
S 10 Km © Správa KRNAP 2001
Obrázek 14: Mapa přirozeného rozšíření a zastoupení jedle bělokoré (Schwarz 1997d). Jedle < 1 = JD vtroušená do 10 %, jedle 1-2 = JD zastoupená 10 – 20 %, jedle > 2 = JD zastoupená více než 20 %.
37
Mapa současného výskytu jedle bělokoré
jedle < 1 jedle 1 - 2 jedle > 3
S 0
10 Km © Správa KRNAP 2001
Obrázek 15: Mapa současného rozšíření a zastoupení jedle bělokoré (data Haniš et al. 1992)). Jedle < 1 = JD vtroušená do 10 %, jedle 1-2 = JD zastoupená 10 – 20 %, jedle > 2 = JD zastoupená více než 20 %.
2.3.1.2. Změna genetické struktury lesních porostů Umělá obnova spojená holosečným hospodařením v minulosti s sebou přinesla potřebu zajišťovat potřebné množství semen a kromě změn druhové skladby (cf. kap. 2.1.1.1) měla za následek změnu genetické struktury lesních porostů, zejména smrku ztepilého, s prokazatelným negativním dopadem na dynamiku poškození lesních porostů v podmínkách vysoké imisní zátěže (Vacek 1986, Schwarz et al. 1996). První záznamy o umělé obnově a o sběru semen smrku jsou z roku 1748 (Schleger 1974b). Po roce 1860 již měla umělá obnova naprostou převahu. Pro ekonomickou nevýhodnost vlastního sběru byla od poloviny 19. století část osiva i geograficky původních druhů dřevin nakupována u semenářských firem především z Rakouska. Na Jilemnicko (LHC Harrachov) je první evidovaný dovoz cizího smrkového osiva po roce 1848 (Nožička 1959), na Vrchlabsko po roce 1856 a na Maršovsko po roce 1860 (Nožička 1960). Modřín byl do podhůří pokusně zaveden v roce 1683 (panství Vlčice) a po roce 1800 již ve větším měřítku do vlastních Krkonoš (Schleger 1974b). Výše uvedené časové údaje o dovozu osiva z jiných oblastí jsou přehledně sestaveny v tabulce (tab. 15). Historicky doloženy jsou i nákupy semen kleče, buku, jedle, jeřábu, břízy, jasanu, javoru, olší a dubů (Schleger 1974b) i borovice limby. Pokusy o introdukci borovice limby byly neúspěšné (Lokvenc 1978). Vliv dovozu osiva jedle bělokoré a buku lesního na genofond místních populací těchto dřevin je minimální z důvodů relativně malého množství dovezených semen a vysokého tlaku zvěře (Schleger 1974b). To potvrzují práce založené na morfologické proměnlivosti buku lesního v Krkonoších (Vacek et al. 1996) i sonda do jeho genetické variability (Vyšný et al.1994).
38
Tabulka 15: Počátek nákupu semen (Nožička 1959, 1961, Schleger 1974b). Dřevina Panství Jilemnice Vrchlabí Maršov Smrk obecný 1848 1856 1860 Jedle bělokorá 1873 1889 1872 Kleč horská 1896 1896 1886 Modřín opadavý Před rokem 1800
V důsledku naprosté převahy umělé obnovy akceleruje od poloviny 19. století masivní narušování genofondu krkonošského smrku. Na Vrchlabsku a Maršovsku převládla sadba zcela po roce 1870 (Nožička 1961), na panství Jilemnice o deset let později (Nožička 1959). Pouze kolem r.1910 došlo na některých lokalitách na přechodnou dobu k používání síje jako způsobu přírodě bližšího (Schleger 1974b). Na přelomu 19. a 20. století je již v nižších polohách prakticky v celých Krkonoších doporučována přirozená obnova, ovšem jen „tam, kde příroda sama napovídá“. Současně již je formulován požadavek, aby byl v horských polohách používán pro obnovu materiál jen vlastní provenience. S přirozenou obnovou se v horských polohách v plném rozsahu nepočítá „pro krátkou vegetační dobu a řídká semenná léta“ (Schleger 1974b). V druhé polovině 20. století byl v Krkonoších používán i sadební materiál vypěstovaný ze slovenského osiva, protože to tehdejší právní normy umožňovaly. Teprve v roce 1994 vydala Správa KRNAP vlastní směrnici, která omezovala použití sadebního materiálu původem z jiných horských oblastí ČR. Ovšem i v období po r. 1994 byla zcela zásadním způsobem snižována genetická variabilita smrkových porostů, protože při přípravě sadebního materiálu byla již od počátku eliminována pomalu rostoucí část populace. Pro „výrobu“ sadebního materiálu v lesních školkách byla využívána pouze komerčně zajímavá pionýrská část populace, v juvenilním stadiu rychle rostoucí (Jurásek et al. 2001). Dnes je již prokázáno, že populace semenáčků horského smrku má v juvenilním stadiu značně diferencovaný přírůst (Jurásek, Martincová 1996, 2000, Jurásek 1998). Historická data dokládají, že s výjimkou fragmentů lesních porostů byl na celém území alarmujícím způsobem narušen původní genofond krkonošského smrku. V rámci projektu GA/78/93 byla na základě historického průzkumu vytvořena mapa rozšíření zaručeně autochtonních smrkových porostů v 8. LVS (obr.16). Ve skutečnosti může být autochtonních smrkových porostů v Krkonoších více, zejména v lokalitách kde byly používány výběrné principy hospodaření nebo kde byla používána obnova kombinovaná..
39
Autochtonní smrkové porosty Autochtonní porosty I. zóna II. zóna III. zóna Ochranné pásmo Porostní oddělení
N
0
10 Kilometers
W
E S
© Lesprojekt - Správa KRNA P 1999
Obrázek 16: Mapa rozšíření autochtonních porostů smrku podle historického průzkumu
2.3.2. Historický vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka nad horní hranicí lesa I porosty borovice horské (kleče) a skupiny zakrslého smrku nad horní hranicí lesa. byly historicky těženy a zalesňovány obdobně jako porosty lesních dřevin pod horní hranicí lesa. Nejstarší záznamy o rozšíření kleče jsou z roku 1595 (Nožička 1959). Řada dalších zápisů uvádí na různých místech dnešního klečového pásma buď kompaktní porosty kleče nebo klečové řediny (Lokvenc 1978, 1995, Schleger 1974), záznam z roku 1713 dokonce uvádí z prostoru Labské louky „les v němž rostly nízké smrky, nízké jedle a kleč (Nožička 1959). V 18. století byly pastviny rozšiřovány na úkor klečových porostů a na „horské pastviny“ byl vyháněn dobytek. Kleč byla využívána i na otop, a na místech vyřezané kleče vznikaly další pastviny. (Lokvenc 1978, 1995). Proto byly klečové porosty na místech vhodných k pastvě a za tím účelem i pronajímaných během 150 let prakticky zlikvidovány. Kleč zůstala na méně přístupných a na podmáčených místech, protože rašeliniště byla považována za nevhodná pro pastvu (Lokvenc 1995). S ničením klečových porostů byla snižována i hranice lesa. První snahy o nápravu jsou zaznamenány z panství Jilemnice (Lokvenc 1995), kde bylo v letech 1873 – 1878 zalesněno klečí více než 18 ha (první etapa). Při společné akci krkonošských panství v období 1896 – 1914 bylo zalesněno klečí dalších 439 ha (druhá etapa) (Lokvenc 1995). Třetí etapa tzv.vysokohorského zalesňování proběhla po roce 1952
40
1 2 3
Obrázek 17: Mapa rozšíření a původu kleče – východní Krkonoše (data Lokvenc et al. 1992). 1 – zaručeně původní kleč, 2 – kleč nejistého původu, stáří 1 - 40 let k 1. 1. 1992, 3 – nepůvodní kleč ve věku 41 – 110 let k 1. 1. 1992.
1 2 3
Obrázek 18: Mapa rozšíření a původu kleče – západní Krkonoše (data Lokvenc et al. 1992). 1 – zaručeně původní kleč, 2 – kleč nejistého původu stáří 1- 40 let k 1. 1. 1992, 3 – nepůvodní kleč ve věku 41 – 110 let k 1. 1. 1992.
a byla ukončena v roce 1994. Pro zalesňování klečí v bylo v první a druhé etapě používáno osivo alpské provenience (Lokvenc 1978, 1995). U výsadeb po roce 1952 není původ osiva vždy zaručen. Všechny výsadby jsou přesně evidovány. Protože je naprostá většina kleče krkonošského původu (obr. 17 a 18), není prozatím nutné realizovat záchranné programy. Genofond kleče je možné považovat za stabilizovaný, na rozdíl od zakrslých smrkových skupin často velice silně poškozených. Smrk v pásmu kleče přežívá na hranici svých ekologických možností a generativně se nerozmnožuje. V rámci všech tří etap zalesňování klečí sice byly činěny pokusy o příměs smrku, v poslední etapě dokonce z místního osiva,
41
vypěstovaných ve vysokých nadmořských výškách při horní hranici lesa (Lokvenc 1978, 1895), ale skončily bezúspěšně. Genofond smrku ztepilého v pásmu nad horní hranicí lesa je proto možné považovat za nenarušený, nikoli však za stabilizovaný. 2.3.3. Vliv člověka na přírodní prostředí v současnosti. V současnosti je přírodní prostředí Krkonoš je ovlivňováno dvěma základními faktory velkoplošně působící imisní zátěží a intenzívním cestovním ruchem, od nichž se odvíjí celý řetěz následných negativních reakcí vlastního přírodního prostředí i dalších doprovodných zásahů člověka. 2.3.3.1. Imisní zátěž Imisní zátěž je bezpochyby hlavním antropogenním faktorem, v různém stupni ovlivňujícím přírodní prostředí Krkonoš. Nejhůře jsou zasaženy hřebenové partie pohoří, avšak významné anemo-orografické systémy, ovlivňující a usměrňující proudění vzdušných mas v oblasti Krkonoš, umožňují pronikání plynných a prašných imisí i dále do centrální části pohoří, kde jsou postiženy i neexponované, závětrné partie ledovcových karů a horských údolí. Negativní důsledky imisí jsou z Krkonoš popisovány od roku 1977 a nejnápadněji se projevují v porostech vrcholových partiích (nad 900 m n.m.). Podle dosud provedených šetření byly jako základní chemický element, ovlivňující kvalitu ovzduší identifikovány sloučeniny síry (Schwarz et al. 1994 - 2002). Z výsledků měření vyplývá, že došlo k podstatnému zlepšení imisní situace, ale ani dříve měřené koncentrace sloučenin síry v ovzduší nemohly být přímou příčinou rozpadu lesních ekosystémů Krkonoš (Materna 1978, Tesař 1979). Důvod velkoplošného rozpadu lesních porostů je nutné vedle spolupůsobení klimatických vlivů a patogenních organismů (Schwarz et al 1986) hledat v synergickém působení fytotoxických látek a v acidifikaci půdy způsobené nevhodnou druhovou skladbou spolu s vysokou atmosférickou depozicí (Hruška, Schwarz 1999, Hruška et al. 2001). Vývoj imisní zátěže sloučeninami síry na stanici Labská louka v období 1980 až 1994 ukazuje dramatický pokles koncentrací SO2 (obr. 19) po roce 1991 a ještě strmější pokles koncentrací SO42- (obr. 20) již o dva roky dříve. Tato skutečnost dokládá předstih snížení emisí u vzdálenějších zdrojů (Schwarz 1997). Za roky 1994 – 1997 je uvedena imisní zátěž v oblasti Krkonoš pro škodliviny SO2 a NOx / μg.m3 ve zprávě MZe ČR o stavu lesního hospodářství ČR ke dni 31.12.1997 tab.16). Za roky 1995 a 1997 ve zprávě chybí údaje o měření NOx . Tabulka 16: Roční průměry koncentrací SO2 a NOx (μg.m3) v období 1994 – 1997 (zpráva MZe ČR o stavu lesního hospodářství ČR ke dni 31.12.1997). SO2 1994 13
1995 8
1996 24
1997 28
Průměr 18
NOx 1994 8
42
1995 ?
1996 11
1997 ?
Průměr 10
30
25
20
15
10
5
19 80 80 -8 1 19 81 81 -8 2 19 82 82 -8 3 19 83 83 -8 4 19 84 84 -8 5 19 85 85 -8 6 19 86 86 -8 7 19 87 87 -8 8 19 88 88 -8 9 19 89 89 -9 0 19 90 90 -9 1 19 91 91 -9 2 19 92 92 -9 3 19 93 93 -9 4 19 94
0
Obrázek 19: Průměrné denní koncentrace SO2 na stanici Labská louka v období 1980 – 1994 (Schwarz 1997).
25
20
15
10
5
19 80 80 -8 1 19 81 81 -8 2 19 82 82 -8 3 19 83 83 -8 4 19 84 84 -8 5 19 85 85 -8 6 19 86 86 -8 7 19 87 87 -8 8 19 88 88 -8 9 19 89 89 -9 0 19 90 90 -9 1 19 91 91 -9 2 19 92 92 -9 3 19 93 93 -9 4 19 94
0
Obrázek 20: Průměrné denní koncentrace SO4 2- na stanici Labská louka v období 1980 – 1994 (Schwarz 1997). Pozn.: Měření průměrných denních koncentrací sloučenin síry v ovzduší na stanici Labská louka bylo ukončeno v roce 1994, ale jedná se o nejdelší časovou řadu dat v Krkonoších a zároveň postihuje zlom v imisní zátěži. Pro toxické působení znečištění ovzduší na asimilační aparát jsou důležité informace o koncentracích ve vegetačním období (Schwarz 1987). Proto jsou koncentrace zimní (šedá) a letní uváděny zvlášť.
43
Pro sledovanou oblast Krkonoš však zpráva MZe o stavu lesního hospodářství ČR vykazuje ještě poměrně výrazný nárůst koncentrací SO2 od roku 1995 do roku 1997, který může být způsoben buď zpřesněním měření, nebo specifickými rozptylovými podmínkami v těchto letech. V každém případě to znamená, že prokazatelné snížení objemu emisí v rámci republiky v posledních letech se v Krkonoších projevuje mnohem méně. Závažná je skutečnost, že vysoké hodnoty SO2 zde byly měřeny v průběhu celého roku. Měsíční průměry v letním období nad 10 µg.m3 znamenají, že v řadě dní se zde musely vyskytovat hodnoty ještě mnohem vyšší. U oxidů dusíku není uveden nárůst působený dopravou. Škodlivé působení imisí oxidů dusíku se projevuje na lesních dřevinách špatným vyzráváním letorostů, které jsou potom snadno a výrazně poškozovány mrazem. Depozice převážně kyselých složek imisí působí ochuzování půd o živiny a současně uvolňování sloučenin toxického hliníku. Za jednu z hlavních příčin poškozování lesních dřevin je považován i deficit jejich výživy, způsobený poškozením až silnou redukcí kořenového vlášení a mykorrhizních hub (vlivem kyselé depozice na lesní půdy). V oblastech se silným vlivem imisí bylo zjištěno, že se snižuje množství kořenového vlášení stromů z 3.000 kg až na pouhých 200 kg na 1 ha (Kalina et al 1995). Tato drastická redukce kořenového vlášení způsobuje značný a trvalý deficit výživy stromů a tím jejich sníženou schopnost regenerace a obranyschopnosti proti škodlivým vlivům (sucho, mráz, kůrovci, houby). Rovněž se podstatně snižuje zakotvení stromů v půdě a vzrůstá tak množství vývratů i při nižší síle větru. Nejvíce kořenového vlášení zůstává zachováno jen v povrchové vrstvě pod hrabankou, kde jsou rozkladem surového humusu uvolňovány živiny. Tato úzká vrstva je ale velmi citlivá na přísušky, i krátkodobé. Poškození lesních půd je dlouhodobou záležitostí. Současný trend snižování objemu imisí se nemůže ihned projevit radikálním zlepšením zdravotního stavu dřevin. Naopak lze předpokládat, že současné, postupně se sice snižující koncentrace škodlivin v ovzduší, mohou i nadále, i když již pomaleji, zhoršovat zdravotní stav stromů. Měření plošné distribuce atmosférické depozice (gravitační depozice a podkorunové srážky) v Krkonoších bylo proto jednou z hlavních součástí výzkumného projektu GA/78/93. Na 29 měřištních plochách v české a polské části Krkonoš byly zjišťovány objemy srážek, el. vodivost, hodnoty pH, NH4, F, CL, NO3, SO2-4, Na, K, Mg, Ca,Cr, Mn, Fe, Al, Pb, Cd, Be, As. Výsledkem byla mapa distribuce atmosférické depozice diferencované na tři skupiny: I. území málo zasažené, II. území silně zasažené depozicí stopových prvků a sloučenin dusíku a III. území silně zasažené depozicí stopových prvků a látek skupiny síranů. Nejrizikovější oblast je třetí skupina, která tvoří tři oddělené lokality ve vyšších polohách: Přední Žalý, Adolfka a Kolínská bouda; Harrachov, Bílá voda, Vosecká bouda, a Kotelská louka; Rejdická a vrchol Kapradníku (obr. 21). Podkorunové srážky pod smrkovým porostem, který zachycuje více školivých látek, obsahují vyšší koncentrace sledovaných látek a proto zde dochází k rychlejšímu poškození půdy. Naopak listnaté dřeviny tolik škodlivin nezachycují a navíc svým opadem listí zlepšují chemismus půd a snižují aciditu. Výstupem provedeného šetření je proto doporučení druhových skladeb s podstatně vyšším zastoupením melioračních dřevin v těchto lokalitách. Lze však vyslovit reálnou obavu, že intenzita zhoršování lesních půd atmosférickou depozicí v těchto extrémně postihovaných vysokých polohách dosáhla již značně vysokých hodnot a bude i nadále postupovat i při současném snižování imisní zátěže. Bylo prokázáno, že rozložení imisní zátěže v Krkonoších je výsledkem kombinace dvou základních faktorů, a sice rozložením zdrojů emisí a geomorfologií terénu. Od roku 1994 sice došlo vlivem změn v rozložení emisních zdrojů k přeskupení distribuce atmosférické depozice (obr. 22, 23), ale je předpokládáno přetrvávání vlivu dlouhodobé zátěže na chemismus lesních půd.
44
Mapa distribuce celkové atmosferické depozice
Ń
Ń
26 Bílá voda Ń
Ń
28 Jelení prameny
I. území relativně málo zasažené II. území silně zasažené depozicí stopových prvků a sloučenin dusíku III. území silně zasažené depozicí stopových prvků a látek skupiny síranů
27 Kamlenczyk Ń
21 Vosecká bouda Ń
22 25 Pod ručičkama 19 Rokytnice vleky Kotelská louka
11 Petrovka
12 Davidovky
Ń
Ń
Ń
Ń
Ń
29 Rejdická
Ń
5 Karpacz
10 Bílé Labe Ń
Ń
24 Končiny
Ń
13 18 Tabulové boudy Šerá strouha Ń
Ń
4 Hajda
6 Koule
9 Adolfka 14 Zadní struhadla Ń
Ń
23 Stromkovice
Ń
Ń
17 Oblast Vítkovice Ń
Ń
Ń
Ń
15 Přední Žalý
7 Kolinská
Ń
3 Stará hora
8 Hádek
16 Dolní Štěpanice Ń
2 Janská hora
Ń
1 Rýchory
S
© Správa KRNAP 1997
Obrázek 21: Mapa distribuce atmosférické depozice v roce 1994 (podle Hošek, Kaufmann 1995). Pozn.: V tomto modelu absolutních hodnot distribuce atmosférické depozice v Krkonoších není ještě zohledněna členitost terénu ani anemoorografické systémy.
Obrázek 22: Distribuce atmosférické depozice síry v roce 2000 (eq/m2/den) (převzato z Hošek, Hruška et Kaufmann 2001).
45
Obrázek 23: Distribuce atmosférické depozice nutričního dusíku v roce 2000 (eq/m2/den) (převzato z Hošek, Hruška et Kaufmann 2001).
Od roku 1981 do roku 1994 bylo v Krkonoších v důsledku synergického působení imisí a negativních přírodních faktorů odtěženo více než 10 000 ha lesa, tzn. téměř 1/3 lesních porostů KRNAP. Dynamika destrukce lesních porostů je zřejmá ze zalesňovacích úkolů v jednotlivých letech (tab. 17, obr. 24) a z údajů o vývoji odlesnění podle satelitních dat (obr. 25). Vyhodnocením časové řady klasifikovaných satelitních dat (data Šíma 1994) jako součást projektu GA/78/93 byla podle imisních těžeb a vývoje zdravotního stavu lesních porostů vypracována mapa ekologicky rizikových oblastí (obr. 26).
Tabulka 17: Zalesnění imisních holin v ha v letech 1980 – 1994 (Schwarz 1997d). Rok 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 194 420 494 465 1045 1109 881 1092 546 454 1199 591 542 725 572 ha
46
ha
1400
1200
1000
800 ha 600
400
200
0 1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
Obrázek 24: Zalesnění imisních holin v ha v letech 1980 – 1994 (Schwarz 1997d). Pozn.: Od roku 1981 do roku 1994 bylo v důsledku synergického působení imisí a negativních přírodních faktorů odtěženo více než 10 000 ha lesa, tzn. téměř 1/3 lesních porostů KRNAP. Je tedy namístě hovořit o ekologické katastrofě. Úmyslné těžby byly do r. 1994 v podstatě zastaveny.
Obrázek 25: Vývoj odlesnění v důsledku imisních těžeb mezi lety 1979 a 1995 (data Šíma 1994 ). Pozn.: Číselné kódy v legendě znamenají datum satelitního snímku (rok, měsíc, den). Zelené jsou plochy lesních porostů zachované od roku 1979 do roku 1995, šedé plochy bez lesního porostu v roce 1979 (louky, orná půda, mýtiny a v tomto případě i porosty nad horní stromovou hranicí).
47
Obrázek 26: Mapa ekologicky rizikových oblastí podle satelitních dat (Schwarz 1995, data Šíma 1994). Pozn.: Žlutá = imisní těžby, tmavě zelená = zlepšení zdrav. stavu, světle zelená = stagnace zdravotního stavu.
Přes zlepšující se imisní situaci a deklarovanou mírnou regeneraci zdravotního stavu smrkových porostů (Vacek 2000) není možné počítat s globálním zlepšováním jejich zdravotního stavu. Na části území dochází sice ke zlepšení zdravotního stavu smrkových porostů, na části území se však zdravotní stav zhoršuje. Navíc velkou neznámou je budoucí chování smrkových kultur vzniklých zalesněním holin po imisních těžbách. Jako nanejvýš potřebná se proto jeví kategorizace území z hlediska intenzity imisní zátěže a stanovení zásad managementu založených na prevenci s cílem zabránit nekontrolovatelnému rozpadu lesních ekosystémů v budoucnosti a tím opakování katastrofické situace posledních třech desetiletí. Vhodným východiskem pro kategorizaci území z hlediska imisní zátěže pro podmínky Krkonoš je distribuce atmosférické depozice (Schwarz 1997). Protože zjišťování velikosti atmosférické depozice kontinuálním měřením na dostatečném počtu ploch je ekonomicky nákladné, byly v rámci výzkumného programu zkoumány možnosti využití bioindikace imisní zátěže pomocí lišejníků. Porovnání lišejníkové bioindikace a atmosférické depozice potvrdilo předpoklad, že imisní zátěž stanovená pomocí lišejníků je úměrná atmosférické depozici (Schwarz et al. 1996). Výsledky mapování v letech 1979-80 a 1994-95 jsou znázorněny na obr. 27 a 28 ve formě lišejníkových indikačních kategorií (LIC).
48
Bioindikace imisní zátěže pomocí lišejníků (1979, 1980) 15 - minimální vliv (60 - 80) 18 - minimální vliv (40 - 60) 22 - slabý vliv (34 - 40) 25 - slabý vliv (26 - 34) 28 - slabý vliv (20 - 26) 32 - střední vliv (17 - 20) 35 - střední vliv (13 - 17)
0
10 Kilometers
N W
E S
© Dr. Anděl / Správa KRNAP 1996 (GA/78/93)
Obrázek 27: Bioindikace imisní zátěže pomocí lišejníků ve formě LIC v letech 1979, 1980 (Schwarz 1997, data Anděl 1980). Pozn.: Kategorie LIC (Lichen Imission Categories) včetně barev je jednotné pro celou ČR. V Krkonoších je pro podrobnější hodnocení každá základní kategorie rozdělena na 3 podkategorie: -2 nejlepší, -5 střední, -8 nejhorší.
Bioindikace imisní zátěže pomocí lišejníků (1994) 25 - slabý vliv (26 -34) 28 - slabý vliv (20 - 26) 32 - střední vliv (17 - 20) 35 - střední vliv (13 - 17) 38 - střední vliv (10 - 13) 42 - velký vliv (5 - 10) 45 - velký vliv (1 - 5)
0
10 Kilometers
N W
E S
© Dr. Anděl / Správa KRNAP 1996 (GA/78/93)
Obrázek 28: Bioindikace imisní zátěže pomocí lišejníků ve formě LIC v letech 1994, 1995. (Schwarz 1997, data Anděl 1995). Pozn.: Lišejníky indikují dramatické zhoršení čistoty ovzduší během 15 let. Došlo v průměru ke zhoršení o 1 stupeň LIC.
49
V roce 2002 bylo použito i modelů lišejníkových indikačních kapacit (Anděl 2002), které umožňují nejen diferencovat velikost imisní zátěže, ale i dlouhodobý, střednědobý a krátkodobý vliv imisí. Pomocí modelů indikačních kapacit byly vytvořeny mapy distribuce imisní zátěže (obr. 29) a distribuce dlouhodobého, střednědobého a krátkodobého vlivu imisní zátěže (Schwarz 2006). Podle obr. 29 indikují hodnoty lišejníkových kapacit z roku 2002 nejčistší oblast v okolí Sněžky.
Obrázek 27: Lišejníkové indikační kapacity přepočtené na nadmořskou výšku 1000m (Schwarz 2006, data Anděl 2002).
Jako nejobjektivnější vyjádření kvantifikovaného vlivu imisní zátěže na přírodní prostředí se jeví výpočty kritických zátěží, definovaných jako „nejvyšší dávka znečišťující látky, která ještě nezpůsobí chemické změny vedoucí k dlouhotrvajícím škodlivým účinkům na strukturu a funkci ekosystému (Hruška 2001). V rámci výzkumného programu je proto pro Krkonoše zpracován model kritických zátěží a následně model překročení kritických zátěží pro lesní ekosystémy s dominantním zastoupením smrku ztepilého (obr. 30, 31) (Hruška 2001) a současně jako průkaz vlivu druhové skladby lesních porostů na acidifikaci půdního prostředí atmosférickou depozicí byl na vybraných lokalitách Krkonoš aplikován model MAGIC (Model of Acidification of Groudwaters in Catchments) (Hruška 2001). Vliv druhové skladby na acidifikaci půdního prostředí ovlivňováním velikosti atmosférické depozice v podmínkách Krkonoš můžeme považovat za prokázaný. V místech s překročenými kritickými zátěžemi se rýsuje jediná cesta snížení acidifikace půdního prostředí, kterou je zvyšování podílu listnatých dřevin.
50
Obrázek 30: Překročení kritických zátěží síry v roce 1995 (převzato z Hošek, Hruška et Kaufmann 2001).
Obrázek 31: Překročení kritických zátěží dusíku v roce 2000 (převzato z Hošek, Hruška et Kaufmann 2001).
51
2.3.3.2. Intenzívní cestovní ruch Druhým nejzávažnějším antropogenním faktorem, který v současnosti negativně ovlivňuje cenné partie národního parku, je intenzívní cestovní ruch. Krkonoše jsou s ohledem na své přírodní hodnoty i další, relativně kvalitní charakteristiky (např. dostupnost, služby, zařízení pro volný čas atd.) vyhledávaným cílem návštěvníků. Turistické využívání je tu tradiční záležitostí, jehož historie sahá již do 17. století. V posledních desetiletích každoročně navštíví území KRNAP přibližně 5 miliónů návštěvníků (poměr ubytovaných a neubytovaných zhruba 3:1), kteří zde stráví zhruba 10 miliónů pobytových dní (údaje z 1. poloviny 80. let). V období 1970 - 1981 byl zjištěn nárůst pěších návštěvníků v hřebenových partiích o 87 % a celková návštěvnost překročila o 60 120 % hodnoty, užité při vypracovávání územního plánu. V letech 2000–02 byla roční návštěvnost území KRNAP a jeho ochranného pásma monitoringem firmy Kolpron CZ odhadnuta na 5,4 milionů návštěvníků (Kolpron CZ 2003). Je tedy možné předpokládat, že se současná roční návštěvnost Krkonoš pohybuje v rozmezí 5–6 mil. Vzhledem k rozloze území 454 km2 řadí tato hodnota Krkonoše mezi turisticky nejvýznamnější lokality ve světovém měřítku. Podle studie Kolpron CZ (Kolpron CZ 2003) bylo v letech 2001–03 dále zjištěno, že se v období bez sněhu cca 50 % turistů zdržuje v okolí středisek a do vrcholových a nejcennějších partií nevstupuje. Tato skutečnost se může v budoucnu změnit (např. díky lepší dostupnosti vrcholových partií letním provozem lanových drah, změnou věkového složení návštěvníků nebo nástupem nových sportovních trendů). Koncentrace návštěvníků na frekventovaných horských boudách přináší negativní důsledky ve formě odpadních vod a pevného komunálního odpadu. Část odpadu je svážena, avšak nezanedbatelné množství rozšiřuje plochu skládek na území parku (souhrnně asi 3 - 4 ha) a negativně ovlivňuje jejich širší okolí (celková plocha území zasaženého skládkami je odhadnuta na 712 ha). Pro původní krkonošskou květenu je nebezpečné zanášení cizích druhů. Na botách turistů, kolech motorových vozidel, se sadbou a jiným materiálem jsou do vrcholových partií hor zanášeny nepůvodní druhy rostlin, které v řadě případů vytlačují původní vegetaci a genetickou korozí ohrožují existenci příbuzných druhů. Na plochách ovlivněných odpadními produkty dochází k výrazným změnám půdních poměrů; původně chudé prostředí je obohacováno sloučeninami dusíku i jiných prvků a původní pestrá vegetace je nahrazena několika nitrofilními druhy (šťovík, kopřiva aj.). Současný botanický výzkum uvádí z území Krkonoš přes 1200 druhů vyšších rostlin, avšak plná třetina z nich není pro toto pohoří původní a jejich zavlečení souvisí především s antropickou činností. Intenzívní pohyb po cestách ovlivňuje i složení a rozšíření živočišných druhů. Změněné podmínky a jiná skladba vegetace podél cest (především v montánním stupni) umožňuje šíření nových druhů bezobratlých a obratlovců z podhůří až do subalpínského pásma. Pro řadu druhů živočichů se frekventované cesty stávají téměř nepřekonatelnou bariérou, která jejich populace tříští do několika minimálně komunikujících částí. V extrémních případech tak může docházet (v delším časovém úseku) až k nežádoucím genetickým změnám. Přímé působení návštěvníků národního parku na kvalitu vodních toků je zanedbatelné, avšak projevuje se nepřímo přes rekreační zařízení. Splachy z nedokonale zabezpečených skladovacích ploch, pevných odpadů, vypouštění odpadních vod bez předchozí úpravy příp. s nedokonalou úpravou v čistící stanici i závady v ropném hospodářství se odrážejí v kvalitě vody horských toků. Přestože odpadní produkty podstatným způsobem zvyšují pH vody a snižují tak její kyselost podmíněnou kyselými srážkami, v řadě případů je zdroj znečištění natolik silný, že výsledný efekt je opět negativní: vzrůstá eutrofizace toků, jejich dna zarůstají nežádoucími druhy nižších rostlin, zhoršuje se kyslíková bilance, opět klesá diverzita vodních
52
bezobratlých, ryby mizí nebo se u nich projevuje vyšší frekvence onemocnění. V kombinaci s dopadem imisního zatížení se snižuje samočistící schopnost vody a v některých částech krkonošské říční sítě tak převážná část zástupců flóry a fauny horských toků nenachází vhodné podmínky pro svou existenci. Rovněž na úseku urbanistiky území se projevila řada nepříznivých faktorů. Bez ohledu na změny v přírodním prostředí Krkonoš vzrostla v posledních letech výrazně ubytovací kapacita a celková návštěvnost celé oblasti. Velikášství mocensky prosazovaných požadavků na rozvoj ubytovacích zařízení v nejatraktivnějších polohách krkonošských center mělo za důsledek výstavbu celé řady objektů, které jsou konfliktní s krajinným prostředím i s energetickými a vodohospodářskými možnostmi území. Stejným principem byla narušována i historicky daná struktura stávající zástavby - především realizací neúměrných přístaveb, asanací a přestaveb, několikanásobně převyšujících rozsah původní zástavby. Stávající horské chalupy, původně využívané pro bydlení, přecházely velmi snadno a bez možnosti ovlivnění do sféry turistického průmyslu, pro kterou svým rozsahem nestačily. Byl vyvíjen nátlak na změnu jejich funkčního využití, a tím i na neodpovídající hmotový nárůst stavebního fondu. 2.4. Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území 2.4.1. Historický vývoj osidlování a využívání území Pohraniční lesy byly ekonomicky využívány pouze omezeně a jejich neproniknutelnost měla naopak hlavní význam z hlediska ochrany území Čech před invazemi ze severu. Strategický vojenský význam ztratily lesy na česko-polské hranici ve 14. století, kdy se Slezsko stalo součástí České koruny. Z této doby je uváděn zvýšený přísun obyvatel do Krkonoš, včetně prvních závažnějších vlivů na přírodu této oblasti. Kolonisté káceli a vypalovali lesy, vysušovali bažinaté půdy, rozsáhlé lesy přeměňovali v louky, pole a pastviny. Vzniklé enklávy se prostíraly nejprve okolo zemských stezek, ale postupně se činnost přistěhovalců orientovala i na méně přístupná místa. Významným mezníkem ve vývoji osídlení Krkonoš byl rozvoj hornictví v českých zemích během 16. století a s ním spojená nutnost plynulé dodávky dřeva pro důlní díla. Do Krkonoš byli povoláni kvalifikovaní odborníci i dělníci z alpských zemí, kteří s sebou přinesli tamní způsob života i hospodaření. Své usedlosti zakládali i osamoceně mimo údolní osady, skupiny bud byly postaveny na nových enklávách uprostřed lesních porostů. Skot a ovce se pásly mimo louky v lesích a nad jejich horní hranicí a bránily tak přirozenému zmlazování porostů. Docházelo k obrovské devastaci lesů díky rozsáhlé těžbě dřeva pro důlní práce, stavby i otop. Dřevní hmota, jejíž zásoby byly roku 1569 odhadnuty na 80 let, byla těžena holosečně na svazích hor, především ve východní části Krkonoš. Uvedený způsob těžby zamezoval zmlazování stínomilných druhů dřevin (jedle, buk), zbytkové porosty byly navíc decimovány uhlíři. Ve východní části Krkonoš tak v krátké době zůstaly jen zbytky původních porostů, těžba musela být ukončena již v roce 1609 a přemístěna do Orlických hor. Podle písemných zpráv bylo zjištěno, že za 43 let drancování krkonošských lesů se vytěžilo zhruba 1,5 miliónů m3 dřeva. Další výrazný přísun obyvatel do Krkonoš byl zaznamenán v 17. století. Třicetiletá válka, švédské nájezdy a rekvizice císařských vojsk přinutily obyvatele Podkrkonoší, se vším svým majetkem, k vyhledávání úkrytů v horách. Vznikla opět řada enkláv; nová stavení se objevila i na krkonošských hřebenech. Hlavním zdrojem obživy se stal rozšiřující se chov dobytka. Formování tzv. budního hospodářství s možností ekonomického využívání horské půdy se podílelo na likvidaci a přeměně porostů i v oblasti nad horní hranicí lesa (vypalování kosodřeviny, vznik rozsáhlých luk a pastvin) a na snížení této ekologicky významné hranice místy z původních cca 1250 m n.m. až na 1000 m n.m. Počátkem 19. století se na území
53
panství Jilemnice, Vrchlabí, Maršov a Žacléř a ve slezské části Krkonoš nacházelo 2500 bud, které chovaly celkem 20 000 krav, 10 000 koz, ovce a koně. Pastva dobytka měla významný vliv na kvalitu horských luk. Uvedené základní faktory, negativně ovlivňující horskou přírodu, byly doplněny dalšími, jejichž vliv na určité složky přírody nebyl o nic příznivější. Především v 18. století úspěšně prosperující cech laborantů se podílel na likvidaci mnoha nalezišť vzácné krkonošské květeny, ve stejném období se podobně projevil i intenzívní lov a pytláctví, které měly za následek likvidaci velkých šelem a dravců. Koncem 18. století a během 19. století docházelo, díky začínajícímu vlivu turistiky, k nápadnému obratu ve funkci budního hospodářství. Původní sezónní boudy byly přestavovány pro celoroční potřeby turistického ruchu, řada nově vzniklých bud měla již čistě turistický charakter, byla rozšířena síť komunikací spojujících turistická centra s atraktivními partiemi Krkonoš. Vzrůstající počet návštěvníků, včetně všech souvisejících negativních faktorů, se opět nepříznivě projevil na přírodním bohatství Krkonoš. V první polovině 20. století byla hřebenová oblast Krkonoš nejvíce ovlivněna v souvislosti s 2. světovou válkou. Zabezpečení severní hranice republiky si vyžádalo výstavbu systému pohraničních opevnění: byly vykáceny pruhy lesa a kosodřeviny, vybudována síť příjezdových komunikací, zákopy i nadzemní části bunkrů. Následná léta okupace znamenala opětovné zvýšení těžby dřeva pro německý válečný průmysl a zanedbání nezbytné péče o lesní porosty. Pozůstatky uvedené činnosti jsou na území Krkonoš patrny až do současnosti. Stav krkonošských lesů v 18. století byl velmi špatný. Kvalitní porosty byly vykáceny a dodávky dřeva pro sklárny a železárny plynule pokračovaly. Na přelomu 18. a 19. století bylo proto nezbytné začít se systematickým zalesňováním holin. Z převážné části území Krkonoš tak byl vytlačen původní, velmi odolný krkonošský ekotyp smrku ztepilého, přizpůsobený zdejším extrémním přírodním podmínkám. Změnami druhové skladby a genetické struktury lesních porostů byla narušena stabilita krkonošských lesů a jejich negativní důsledky lze pozorovat i v současnosti. 2.4.2. Současný stav osidlování a využívání území Současný stav osídlení a využívání území úzce souvisí s faktem, že ekonomika celého regionu je vázána na cestovní ruch. Na celém území KRNAP a jeho ochranného pásma žije přibližně 26 700 obyvatel, z toho v 1. a 2. zóně 320, ve 3. zóně 4 880 a v ochranném pásmu 21 500 obyvatel (podle Jeník et al 1996). Sezónně počet návštěvní převyšuje množství obyvatel o několik řádů. V současné době jsou na území KRNAP a ochranného pásma vybudovány stovky až tisíce hotelů, penzionů, podnikových chat, soukromých objektů (přesná data nejsou známa), v 25 střediscích na stránkách www.holidayinfo.cz je uváděno téměř 94 km lanovek a lyžařských vleků (22 lanovek, 151 vleků) s celkovou hodinovou přepravní kapacitou větší než 140 tis. osob a více než 161 km sjezdovek. Počet vleků včetně přenosných mimo hlavní střediska odhaduje Správa KRNAP na dalších 230 o celkové délce cca 56 km. Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je tedy cca 150 km lanovek a lyžařských vleků a cca 218 km sjezdovek. Z regionu je uváděno 715 km udržovaných běžeckých lyžařských tratí včetně krkonošského lyžařského ráje, cca 800 km letních turistických tras, cca 390 km cyklostezek, stovky objektů sloužících ubytovací funkci, desítky objektů pro sportovní využití aj. Většina zařízení, sloužících turismu, je umístěna na území ochranného pásma a 3. zóny NP, především ve střediscích cestovního ruchu s komplexní úrovní vybavenosti (dále jen středisko CR): Harrachov, Rokytnice n. Jiz., Špindlerův Mlýn, Pec p. Sn. a Janské Lázně (VÚC Krkonoše 1994), další zařízení pak ve střediscích CR s vyšší úrovní vybavenosti a subregionální funkcí: Vítkovice, Benecko, Paseky n. Jiz., Jablonec n. Jiz., Mísečky, Strážné, Černý Důl, Dolní Dvůr, Horní Maršov, Malá Úpa (VÚC Krkonoše
54
1994) a ostatní ve střediscích CR se základní úrovní vybavenosti a lokální obslužnou funkcí (VÚC Krkonoše 1994). Několik komerčních objektů s ubytovací funkcí se z minulosti nachází i na území 1. a 2. zóny NP (na území 1. zóny 12 objektů, na území druhé zóny 60 objektů). Protože je turismus klíčovou aktivitou podmiňující ekonomickou a sociální prosperitu celého regionu, sílí tlak obcí a podnikatelských aktivit na odlesňování velkých ploch v souvislosti se snahou o zvýšení turistické atraktivity území (budování a rozšiřování sjezdových lyžařských areálů, cestní sítě apod). Tyto skutečnosti přinášejí střety zájmů podnikatelských subjektů a zájmů ochrany přírody. Je nutné hledat cestu ke konsenzu pro umožnění ekologicky únosného rozvoje turistického ruchu při zachování priority ochrany biodiverzity. 2.5. Historie ochrany území Unikátní přírodní hodnoty Krkonoš jsou známy již po staletí. Dlouholeté úsilí o jejich komplexní ochranu však vyvrcholilo až 16. 1. 1959 vyhlášením Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně (rozloha 56 km2) a 17. 5. 1963 i Krkonošského národního parku v české části pohoří (v současnosti 548 km2, vč. ochranného pásma). V roce 1992 byly oba národní parky zařazeny do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO (v rámci programu MAB „Člověk a biosféra“) jako bilaterální česko-polská Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze na ploše 604 km2. Ovšem historie ochrany krkonošské přírody i snahy o založení národního parku sahají mnohem dál do historie. Již na konci 19 století, kdy si začali nejen obdivovatelé přírody a nadšenci, ale také již i vědci z různých oborů uvědomovat hrozící nebezpečí škod působených neusměrňovaným využíváním přírody, se pozornost mnoha vědeckých pracovníků soustředila na Krkonoše, v první řadě pak na význačné a turisty často ničené druhy rostlin. Výsledkem vědeckých prací a tlaku veřejnosti byl výnos o ochraně krkonošské flóry, vydaný c.k.místodržitelstvím v Praze dne 16.3.1904. Majitel jilemnického panství hrabě Jan Harrach, velký milovník krkonošské přírody, využil tohoto výnosu a zavedl první praktická ochranářská opatření ve snaze o vyřešení účinné ochrany celé krkonošské přírody. Mezi jeho nejznámější opatření patří zřízení přírodní rezervace „Strmá stáň“ v Labském dole na ploše 60,04 ha ještě v roce 1904, poučení veškerého lesní personálu o ochraně přírody a jmenování zvláštního hajného pro dozor nad plochami kosodřeviny nad alpínskou hranicí lesa. O opatřeních hraběte Harracha se hodně diskutovalo v dobovém tisku. Sílily hlasy poukazující na skutečnost, že efektivní ochrana jednotlivých druhů není možná bez zajištění dostatečného životního prostředí. Univerzitní profesor František Schustler pak během války dokončil široce koncipovaný výzkum krkonošské květeny, jehož výsledky a na jejich základě formulovaná doporučení se staly cenným podkladem pro celou budoucí ochranu přírody. Již v roce 1923 předložil Prof. Schustler na tehdejší dobu velmi dokonalý návrh na zřízení Národního parku krkonošského, jehož podstatou byla ochrana velkých přírodních celků a nikoliv jen jejich jednotlivých složek. Pokrokovým řešením vědec předstihl svou dobu a proto nenalezl dostatečné pochopení a oporu ani v politických, ani v odborných kruzích. KRNAP byl vyhlášen až po dalších čtyřech desetiletích. V historii KRNAP můžeme od jeho založení v roce 1963 do dnešní doby rozlišit několik zásadně odlišných období. Prvních 15 let trvání parku, tedy období od roku 1963 do roku 1978, kdy se ještě neprojevovaly známky blížící se ekologické katastrofy, je charakterizováno naplňováním hlavního poslání KRNAP definovaného ve Vládním nařízení č. 41/1963 Sb. jako nutnost „vytvářet příznivé podmínky a vhodné prostředí k upevňování zdraví pracujících, jejich zotavení a vzdělávání tím, že bude zachována, obnovována, všestranně chráněna a zvelebována krkonošská příroda se svým bohatstvím a krajinnými krásami“. Tomuto poslání
55
odpovídalo vymezení hranic KRNAP, do jehož území byly zahrnuty i rozsáhlé komplexy málo stabilních druhotných smrkových monokultur většinou nevhodného nebo nejistého původu obhospodařovaných holosečným způsobem, i oficiálně podporovaný rozvoj lůžkových kapacit a vybavenosti území včetně budování areálů pro zimní sporty, a v neposlední řadě i konzervativní pojetí ochrany přírody. Charakteristickou památkou na tuto dobu je nová Labská bouda uvedená do trvalého provozu v dubnu 1976. Pro přírodu dosud jednoznačně nejkrutější etapou krkonošské historie je dvanáctileté období od roku 1979 do roku 1991, kterou můžeme označit jako období ekologické katastrofy způsobené znečištěním ovzduší. Západní část Krkonoš byla pravděpodobně silně ovlivňována imisemi od r. 1972 v souvislosti s provozem tepelných elektráren na energetické uhlí v Žitavské pánvi (Polsko a bývalé NDR), v Podkrušnohoří a v oblasti Mělníka, v jihovýchodních Krkonoších předpokládáme lokálně zvýšenou imisní zátěž od roku 1959, kdy byla uvedena do provozu tepelná elektrárna EPO II v Poříčí u Trutnova. Vizuálně patrné poškozování lesa se v Krkonoších poprvé sice projevilo již v roce v r. 1977, plošné odumírání smrkových porostů však započalo až v roce 1979 v souvislosti s přemnožením obaleče modřínového. Do roku 1991 pak při imisních těžbách nuceně odtěženo téměř 8000 ha lesa. Závažnost situace dokládá skutečnost, že Světová unie ochrany přírody (IUCN) na svém generálním shromáždění v Madridu v roce 1984 zařadila KRNAP mezi nejohroženější národní parky světa. Rok 1991 můžeme v Krkonoších považovat za zásadní zlom v přístupu k ochraně přírody a k hospodaření v lesích. V čerstvé paměti byla mezinárodní konference „Národní parky, chráněná území, imise a lidé“, kterou v roce 1990 právě v Krkonoších uspořádala UICN společně s UNESCO a s Evropskou federací národních a přírodních parků. Tato konference jednoznačně potvrdila nadnárodní význam přírodních hodnot Krkonoš a oprávněnost jejich ochrany formou národního parku, i přes pokračující destrukci lesních ekosystémů především v důsledku imisní zátěže. Jednou z klíčových rezolucí, přijatých účastníky konference, byl zcela adresný materiál „Záchranná akce pro Krkonošský národní park a Karkonoski Park Narodowy (Československo – Polsko)“, který tvrdě odmítá názor, že Krkonošský národní park ztratil své hodnoty, a naopak vyzývá všechny zodpovědné instituce i obě vlády k neodkladné realizaci záchranných akcí. V této atmosféře bylo připraveno a vydáno nové vládní nařízení o zřízení Krkonošského národního parku v úzké koordinaci s připravovaným Zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, bylo připraveno vyhlášení biosférické rezervace, a byl připraven pro lesní hospodářství velice důležitý projekt nadace Face. Klíčovou událostí vyhlášení KRNAP Nařízením vlády ČR č. 165/1991 Sb., podle kterého je posláním KRNAP „uchování a zlepšení přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních ekosystémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí“. Toto vládní nařízení bylo východiskem pro vypracování projektu „Rekonstrukce lesních porostů Krkonoš“, jehož cílem byla přeměna druhotných smrkových monokultur na lesní ekosystémy odpovídající svojí druhovou, genetickou, věkovou i prostorovou skladbou představám přírodního nebo přírodě blízkého lesa, charakterizovaného velkou biodiverzitou, autoregulačními procesy, vysokou schopností odolávat nepříznivým vlivům prostředí na straně jedné a přizpůsobovat se změnám přírodních podmínek včetně očekávaným klimatickým změnám na straně druhé, i maximálním plněním všech ekologických funkcí. Projekt vypracovala skupina expertů holandské nadace Face, Správy KRNAP, Východočeských státních lesů a ÚHÚL za odborné spolupráce VÚLHM. Jeho podstatou byla finanční podpora nadace Face zaměřená především na zalesňovací práce. Nadace Face poskytla v období od roku 1992 do roku 2000 celkem více než 380 mil. Kč na zalesnění více 5 227 ha.
56
Rok 1994 můžeme označit za další důležitý mezník v ochraně přírody v Krkonoších. Jednak byl schválen s obcemi projednaný Plán péče o KRNAP a jeho ochranné pásmo a byl tak získán podklad pro územně plánovací dokumentace všech stupňů, definující cíle ochrany přírody a podrobně upravující management podle jednotlivých zón národního parku, jednak byla podle Zákona 114/1992 Sb. na Správu KRNAP převedena příslušnost hospodařit s majetkem k lesům, lesnímu půdnímu fondu a jinému majetku ve státním vlastnictví na území KRNAP a jeho ochranného pásma. Tato skutečnost umožnila dokončit přeměnu klasického lesního hospodářství na péči o lesní ekosystémy. Změna managementu lesních ekosystémů Krkonoš vyústila ve změnu LHP platnou od 1.1.1997, v rámci které jsou druhové skladby lesních porostů a rámcové směrnice hospodaření diferencovány přímo podle stanovištních podmínek a která klade velký důraz na ochranu a obnovu biodiverzity lesních ekosystémů. Ochrana přírody tak mohla v plné šíři přejít z ochrany pasivní do role aktivní. 3. Zhodnocení dosavadní péče a naplňování cílů ochrany přírody 3.1. Lesní ekosystémy V KRNAP a jeho ochranném pásmu jsou všechny lesy zařazeny do kategorií lesů ochranných nebo zvláštního určení. Naprostá většina lesních porostů je v majetku státu (tab.18). Tabulka 18: Kategorie lesa podle druhu vlastnictví (ha) (Nehyba et al 2003) Kategorie lesa les hospodářský les ochranný les zvl.určení
pozemky ve vlastnictví státu pozemky nestátních subjektů 0 0 10404,26 673,39 23735,54 1959,27
Celkem 34139,8 2632,66 Pozn.: Ke kategorii lesů ochranných, taxativně vyhlášených podle §7 zákona č. 289/1995 Sb. i na území národního parku (převážně lesy v klečovém lesním vegetačním stupni a vysokohorské lesy pod horní hranicí stromové vegetace, ale i lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích), je z hlediska managementu přistupováno jako k lesům zvláštního určení na území národních parků.
Současný stav lesních ekosystémů v KRNAP je výsledkem především hospodářského a politického vývoje. Po několika staletích neřízené exploatace došlo k vážnému nedostatku tehdy nenahraditelné dřevní suroviny a následně přelom 18. a 19. století můžeme označit za počátek obhospodařování krkonošských lesů. Prakticky jedinou obnovovanou dřevinou byl smrk, jehož osivo bylo masivně nakupováno u semenářských firem především z Rakouska. Naprostá většina původních lesů Krkonoš byla postupně přeměněna na smrkové monokultury často nevhodného genetického původu. Přístup k obhospodařování lesních porostů se podstatně nezměnil ani po založení KRNAP roce 1963. Zbytky autochtonních populací lesních dřevin se proto zachovaly převážně jen v těžko dostupných lokalitách, následně vyhlašovaných jako přírodní rezervace. Změny druhové skladby lesních dřevin mají fatální dopad na biodiverzitu a stabilitu lesních ekosystémů, obdobně jako změny genetické struktury populací převažujícího smrku ztepilého. Značná část málo stabilních lesních porostů byla v období po r. 1980 rozvrácena působením imisně ekologických stresů. V rámci tzv. imisních těžeb bylo holosečně smýceno cca 8000 ha lesa. Holé plochy byly opět zalesněny převážně smrkem ztepilým, často jiného původu než krkonošského (ale i např. exoty).
57
Zásadní změna obhospodařování lesních porostů Krkonoš nastala teprve po roce 1994, kdy byla příslušnost hospodařit s majetkem k lesům ve státním vlastnictví na území KRNAP a jeho ochranného pásma převedena na Správu KRNAP v resortu MŽP. Prakticky okamžitě byla změněna koncepce lesního managementu. Management lesních ekosystémů byl diferencován podle zón ochrany přírody (tab. 19 ). Protože jedním z klíčových kritérií pro vylišování zón byla jejich celistvost, vyskytují se v závislosti na stavu lesních ekosystémů (zejména na genetickém původu, na schopnosti reprodukce, aktuálních stanovištních podmínkách a na dynamice vývoje zdravotního stavu) v rámci jednotlivých zón různé typy managementu, ale každá ze zón má určitý specifický cíl managementu. Do 1 zóny jsou zařazeny kromě unikátních ekosystémů nad horní hranicí stromové vegetace, azonálních ekosystémů ledovcových karů a fragmentů bučin převážně lesní porosty při horní hranici lesa. Přírodní procesy zde byly v minulosti relativně málo ovlivněny lidskou činností a aktivní management (dočasný) je usměrněn na záchranu genofondu ohrožených dílčích autochtonních populací vysokohorského ekotypu smrku ztepilého, dále do arondovaných porostů nepůvodních a do porostů s vysokou dynamikou zhoršování zdravotního stavu bez možnosti přirozené obnovy. Cílem je ponechání území přírodním procesům. 2. zónu tvoří převážně ekosystémy při horní hranici lesa a horské smrčiny pozměněné lidskou činností, navazující na 1. zónu. Cílem managementu je využitím především přírodních procesů dosáhnout takového stavu lesních ekosystémů, aby mohly být zařazeny do 1. zóny. Z 1. ani 2. zóny není vyklizována dřevní hmota. Do 3. zóny patří převážně ekosystémy v minulosti silně pozměněné hospodařením. Snahou je zásahy v 1. a 2. zóně KRNAP vyloučit nebo maximálně omezit. Tabulka 19: Výměra zón a porostní půdy podle zón KRNAP a jeho ochranného pásma (Nehyba et al. 2003) 1. zóna 2. zóna 3. zóna KRNAP Ochranné Celkem KRNAP KRNAP KRNAP celkem pásmo Porostní 3 908 3 138 22 002 29 049 5 433 34 482 půda (ha) Porostní 86,78 91,86 77,45 79,96 29,14 62,73 půda (%) Celková 4 503 3 416 28 408 36 327 18 642 54 969 výměra (ha)
Hlavním cílem se stala obnova biodiverzity lesních ekosystémů, zvýšení stability lesních porostů a obnova autoregulačních procesů na většině území KRNAP. Objektem péče se stal celý lesní ekosystém. Prostředkem k dosažení cíle je záchrana a podpora současné biodiverzity lesních ekosystémů a rekonstrukce lesních porostů do stavu druhovou, prostorovou a věkovou skladbou i genetickou strukturou odpovídající lesům přírodě blízkým (s ohledem na imisní zátěž). Prioritou je ochrana dochovaných genových zdrojů a podpora přírodních procesů. Vybrané cíle a zásady managementu v 1. a 2. zóně KRNAP podle plánu péče (Flousek et al. 1994): Zachovat samořídící funkce přirozených ekosystémů a pokud možno nezasahovat do jejich vývoje; asanační a regulační zásahy (včetně posilování populací) povolovat výjimečně pouze v případech, kdy to vyžaduje ochrana unikátního druhu či společenstva před nežádoucím vývojem Zachovat souvislé původní i přírodní porosty příp. jednotlivé skupiny krkonošského ekotypu smrku a ostatních druhů, ekotypů a lokálních populací autochtonních dřevin 58
(intenzívní ochranou imisemi dosud méně poškozených porostů proti lýkožroutu smrkovému zpomalit jejich postupný rozpad). Postupnou rekonstrukcí nepůvodních lesních porostů dosáhnout maximálního zastoupení dřevin krkonošského původu, v druhové skladbě blížící se přirozenému stavu a odpovídající stanovištním podmínkám (s respektováním stávajících imisněekologických poměrů). Pro zajištění reprodukčního materiálu k obnově lesních porostů využívat původních porostů (uznaných porostů a stromů). Vybrané cíle a zásady managementu ve 3. zóně KRNAP podle plánu péče (Flousek et al. 1994): Zpomalovat tempo imisně-ekologických škod, působených na lesních porostech průmyslovými imisemi, a usilovat v rámci obnovy porostů o postupnou změnu druhové skladby směrem k vyššímu zastoupení stanovišti odpovídajících dřevin (s respektováním stávajících imisně-ekologických poměrů). V ochraně porostů je rozhodující likvidace lýkožrouta smrkového. Obnova porostů bude řešena diferencovaně podle zdravotního stavu porostů, terénu a stanovištních poměrů. Přitom bude maximálně využito přirozené obnovy v porostech, jejichž kvalita přirozenou obnovu připouští. Pro umělé zalesnění bude využit materiál z autochtonních porostů a z porostů, které se jim svými vlastnostmi blíží (včetně určitého podílu materiálu z východosudetské a západosudetské oblasti v případě nedostatku sazenic lokálních populací). Realizovaný standardní lesní management můžeme souhrnně označit za diferencované ekologicky šetrné obhospodařování lesních porostů zaměřené na ochranu, obnovu a podporu biodiverzity a na zvýšení stability lesních ekosystémů (včetně sukcesích stadií pionýrských dřevin). Jednou z klíčových součástí standardního managementu se stala ochrana doupných stromů (včetně vyhledávání a ochrany doupných stromů potenciálních) a diferencovaně ponechávání souší a tlejícího dřeva s preferováním méně zastoupených druhů lesních dřevin. Hlavními znaky nového přístupu je přechod na clonné způsoby hospodaření, uplatňování výběrných principů, důraz na genetický původ a na vnitrodruhovou variabilitu lesních dřevin a speciální management botanicky a zoologicky významných lokalit. Ochrana a podpora ohrožených nebo pro region významných druhů rostlin a významných nebo charakteristických rostlinných společenstev je zajištěna speciálním managementem soustava botanicky významných lokalit (BVL). Soustava BVL zahrnuje celkem 602 lokalit s výskytem významných druhů rostlin. Pro 158 BVL byl vypracován speciální management jako součást LHP (Nehyba et al. 2003), pro ostatní je realizována péče v režimu obecných zásad o botanicky významné lokality. Mezi tyto zásady patří: • Používat šetrné technologie nepoškozující vegetační kryt. • Zásahy provádět mino hlavní vegetační dobu. • Neměnit vodní režim. • Zamokřeným lokalitám a lokalitám s výskytem významných druhů rostlin věnovat. zvláštní pozornost a veškeré zásahy konzultovat s odborem ochrany přírody a informatiky (OOPI). • Klest až na dohodnuté výjimky ponechávat volně v porostu. • Při umělé obnově volit nepravidelný spon. • Část porostu nebo stromové skupiny ponechávat „na dožití“ a část dřevní hmoty přirozenému rozpadu. • Případné umísťování nových a obnovu starých mysliveckých zařízení na BVL a do vzdálenosti 100 m konzultovat s OOPI.
59
Realizace navrženého managementu v BVL je interně považována za ukazatele plnění LHP (Nehyba et al. 2003). V rámci zoologicky významných lokalit jsou vymezeny hnízdiště čápa černého, významné hnízdní lokality s relativně početným výskytem lejska malého, lokality s dlouhodobě početným výskytem tokajících samců tetřívka obecného a lokality s výskytem endemické vřetenovky krkonošské. Pro tyto lokality je stanoven speciální management. Na ostatním území je biodiverzita zoocenózy podporována ponecháváním určitého podílu dřevní hmoty přirozenému rozkladu a ochranou všech starých dutých (doupných) stromů. V případě, že v porostu doupné stromy nejsou, jsou zajišťovány doupné stromy potenciální ponecháváním části stromů v porostu „na dožití“ (upřednostňovány jsou druhy méně zastoupené) a následně přirozenému rozpadu. Změna přístupu k obhospodařování byla promítnuta do změny LHP v r. 1997, hlavně pak do LHP s platností od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2012 (aktuálně oproti LHP je management lesních ekosystémů korigován v souvislosti s vyhlášením soustavy Natura 2000). I zařízení v roce 2003 bylo provedeno klasicky, ovšem díky fragmentaci porostních skupin a nárůstu počtu etáží v důsledku uplatňování tzv. jemnějších způsobů hospodaření se stává lokálně málo přehledným. Proto Správa KRNAP v budoucnu předpokládá alternativní způsoby zpracování LHP. Za jeden z prvních kroků můžeme považovat vylišení segmentů typů vývoje lesa v rámci stávajícího LHP. Segmenty typů vývoje lesa jsou charakterizovány podle genetické kvality, přirozenosti druhové skladby a počtu etáží lesního porostu a mají sloužit jako východisko pro diferenciaci managementu. LHP platný od 1.1.2003 je cílený především na podporu autoregulačních procesů a na přiblížení zejména druhové skladby (zvyšováním zastoupení jedle, buku, klenu, jeřábu, břízy, i méně obvyklých listnáčů jako je třešeň ptačí, lípy, jilm horský), ale i věkové a prostorové skladby a genetické struktury lesních porostů ekosystémům přírodním. Až na výjimky vylučuje holé seče, počítá s co největším využíváním přirozené obnovy a ostatních přírodních procesů, s ponecháváním části dospělých stromů v obnovovaných porostech „na dožití“, ponecháním vývratů, zlomů a části souší přirozenému rozkladu při zajištění ochrany lesa apod. Při absenci semenných stromů jako nezbytného předpokladu přirozené obnovy jsou používány dosadby a podsadby chybějících druhů přirozené druhové skladby. V rámci obnov porostů je jedle zaváděna v časovém i prostorovém předstihu. Zvýšení podílu buku, klenu a jeřábu je zajišťováno především přirozenou obnovou. Hlavní cíle a záměry péče o lesní ekosystémy deklarované v LHP 2003: • Vymezení a revize genových zdrojů, jejich ochrana a využití pro umělou obnovu. • Postupná rekonstrukce lesních porostů nevhodného původu. • Druhovou a prostorovou skladbu přiblížit přirozenému stavu modifikovanému na aktuální podmínky. • Vytvořit podmínky pro možnost využívání přírodních procesů včetně podpory podrostního způsobu hospodaření. • Rozpracovat k obnově porosty v nižších lesních vegetačních stupních. • Rozpracovat a postupně obnovovat smrkové monokultury 1. generace lesa. Hlavní zásady péče o les: • Podpora genetické kvality. • Podpora druhové diverzity a vnitrodruhové variability. • Podporovat autoregulační a ostatní přirozené procesy. Obnova: • Přirozená obnova s důslednou individuální, skupinovitou i plošnou podporou jedle a listnatých dřevin • Při umělé obnově používat pouze geneticky odpovídající reprodukční materiál stanovištně vhodných dřevin.
60
•
Zajištěná kultura není pojímána jako plocha s rovnoměrně rozmístěnými dřevinami (plochy v odrostlejších mlazinách do 0,3 ha nejsou navrhovány na vylepšení). • Doba zalesnění prodloužena na 5 let od vzniku holiny. • Lhůta k zajištění kultur prodloužena na 8 –15 let podle jednotlivých hospodářských souborů. • Podsadby, předsunuté obnovní prvky pro zavádění jedle. • Započetí obnovy porostů 1.generace lesa do 80 let. Výchova: • Uvolňování korun jedle a listnatých dřevin vtroušených ve smrkových porostech. • Formování hluboce nasazených korun smrku. • Prořezávkami úprava druhových skladeb ve prospěch méně zastoupených druhů (i pionýrské dřeviny). Doporučené formy hospodářských způsobů: • Podrostní – okrajová seč clonná. • Podrostní – pruhová seč clonná. • Podrostní – skupinovitá seč clonná. • Podrostní – pomístná seč clonná. • Výběrný – jednotlivě výběrná seč. • Výběrný – skupinovitě výběrná seč. • Metoda cílových stromů. • Maloplošná holá seč – speciální projekty. Plánovitý management byl umožněn podstatným snížením nahodilých těžeb v období 1994 – 2006. Před tímto obdobím dosahovaly kalamitní nahodilé těžby více než 85%. Razantní snížení nahodilých těžeb bylo dosaženo především důslednou ochranou proti kůrovcům. Z důvodů ochrany dochovaných genových zdrojů, pro zpomalení rozpadu a zachování biodiverzity lesních ekosysystémů byly v KRNAP a jeho ochranném pásmu prováděny zásahy proti kůrovcům diferencovaně podle zón ochrany přírody: 1. zóna (kategorie omezení zásahů I) – prováděn monitoring, možnost asanace pouze při zvýšeném stavu kůrovců po předchozí pochůzce s orgány státní správy a ohranou přírody. 2. zóna KRNAP (kategorie omezení zásahů II)– prováděn monitoring, možnost asanace pouze v případě zvýšeného stavu kůrovců (silného náletu); dřevní hmota ponechána na místě, o asanaci neprodleně informována ochrana přírody. 3. zóna a ochranné pásmo KRNAP - orgány státní správy vydaly souhlas se zásahy proti kůrovcům bez omezení. Omezení zásahů proti kůrovcům bylo úspěšně prověřeno na výměře cca 900 ha SM porostů v období 1999 – 2003. V roce 2007 a 2008 byly Krkonoše opět zasaženy větrnými kalamitami. V 1. a 2. zóně KRNAP jsou tyto jevy v současnosti považovány za přirozené disturbance (ne za škody). Správa KRNAP nepočítá na postižených plochách s umělou obnovou kromě doplnění chybějících druhů dřevin přirozené druhové skladby. Vývoj ekosystémů na postižených plochách by měl být monitorován. Jako kriteria zhodnocení výsledků současného lesního managementu ve vztahu k naplnění cílů lze použít věkovou a druhovou skladbu lesních porostů, popř. segmenty typů vývoje lesa (jejich vyhodnocení je součástí LHP – Nehyba el al. 2003)). Věkovou skladbu lesních porostů udává zastoupení věkových stupňů v grafech pro jednotlivé lesní hospodářské celky (LHC) (obr.32, 34, 36). Rozsah přirozené obnovy a podsadeb lze analyzovat podle zastoupení věkových stupňů dle skutečných ploch (obr. 33, 35, 37) (podrobněji Nehyba et al. 2003). Tyto grafy rozlišují plochy nejmladších věkových stupňů 61
Obrázek 32: Plošné rozložení věkových stupňů na LHC Harrachov (převzato z Nehyba et al. 2003).
Obrázek 33: Rozložení věkových stupňů dle skutečných ploch a rozsah spodních etáží na LHC Harrachov (převzato z Nehyba et al. 2003).
62
Obrázek 34: Plošné rozložení věkových stupňů na LHC Vrchlabí (převzato z Nehyba et al. 2003).
Obrázek 35: Rozložení věkových stupňů dle skutečných ploch a rozsah spodních etáží na LHC Vrchlabí (převzato z Nehyba et al. 2003).
63
Obrázek 36: Plošné rozložení věkových stupňů na LHC Maršov (převzato z Nehyba et al. 2003).
Obrázek 37: Rozložení věkových stupňů dle skutečných ploch a rozsah spodních etáží na LHC Maršov (převzato z Nehyba et al. 2003).
64
zastoupené v etážích a mimo etážové skupiny. Normální zastoupení věkových stupňů je ukazatel lesa věkových tříd, který postupně v lesích národních parků bude ztrácet na významu. Křivka normality je v grafech uvedena pouze pro srovnání. Z porovnání obou skupin grafů je patrné, že ve spodních etážích naprosto převažuje 1. věkový stupeň (stáří dřevin 1 – 10 let). Tato skutečnost dokládá úspěšnost směru managementu lesních ekosystémů nastoupeného po roce 1994, včetně oprávněnosti diferencovaných zásahů proti kůrovcům. Druhové skladby lesních porostů jsou dalším vhodným kritériem hodnocení výsledků lesního managementu. Exploatační těžby, kalamity a hospodaření v minulosti způsobily výraznou změnu druhové skladby lesních popostů. vysoké snížení podílu BK, KL a téměř vyhubení JD. K tomu silně přispělo i monokulturní zavádění smrku, v minulém období i imisní kalamita. Tak se stalo, že podíl SM dnes dosahuje až 81,6 %. Z porovnání přirozené, cílové a aktuální druhové skladby 1992 a 2003 (tab.20) je zřejmá úspěšnost managementu cíleného na zvýšení druhové diverzity a přibližování k přirozené, resp. cílové druhové skladbě. Tabulka 20: Porovnání druhových skladeb lesních dřevin v KRNAP a jeho ochranném pásmu (%) Druhová skladba (%) přirozená aktuální 1992 aktuální 2003 cílová 2003 jedle bělokorá 14,81 0,1 0,27 6,05 borovice horská 6,01 6,9 6,4 5,64 modřín opadavý 0 0,9 1,85 0 smrk ztepilý 49,78 86,7 78,88 59,01 Borovice lesní + + + + Exoty (SMP, SMO, BO) 0 0,18 0 Jehličňany celkem 70,60 94,5 87,58 70,70 bříza sp. 1,50 0,9 1,78 0,42 buk lesní 17,76 2,6 5,15 24,7 jasan ztepilý 0,10 0,2 0,52 0,05 javor klen 3,50 0,6 1,28 1,00 jeřáb ptačí 2,06 0,6 2,44 2,11 jilm horský + + + + olše lepkavá + šedá 0,18 0,4 0,11 0,25 vrba sp. 0,11 0,1 0,07 0,08 olšička zelená 0 0,01 0 Ostatní listnáče 4,19 1,05 1,02 Listnáče celkem 29,40 5,5 12,42 29,30 Druhová skladba aktuální 1992: skladba podle LHP od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2002 (Haniš et al. 1992). Druhová skladba aktuální 2003: skladba podle LHP od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2012 (Nehyba et al. 2003). Druhová skladba přirozená: potenciální klimax podle SLT (Lokvenc, Vacek 1994). Druhová skladba cílová 2003: biologický i funkčně optimalizované zastoupení dřevin v dospělosti. (Nehyba et al 1003). Pozn.: Rozdíly mezi aktuální druhovou skladbou v roce 1992 a 2003 jsou zčásti dány přesnější evidencí dolních etáží. Dřevina
Za souhrnné kritérium zahrnující věkovou a druhovou skladbu a zároveň i genetickou strukturu lesních porostů můžeme považovat segmenty typů vývoje lesa, zpracované v rámci LHP (Nehyba et al. 2003). Číselný kód segmentu typu vývoje lesa se skládá ze tří hodnot zjišťovaných pro jednotlivé porostní skupiny. Jedná se o genetickou kvalitu, druhovou přirozenost (porovnání současné a cílové druhové skladby) a etážovitost. Úspěšnost současné péče o lesní ekosystémy je prokazatelná již, porovnáme-li na druhových skladbách závislý stupeň přirozenosti současných lesních porostů se stavem na začátku platnosti současného plánu péče. Např. na LHC Harrachov zastoupení lesních porostů 65
ve vyšších stupních přirozenosti stouplo od roku 1992 do roku 2003 z 20 % na 37,31 % (obr. 38), tedy téměř na dvojnásobek (do této hodnoty se ovšem promítlo i podrobnější hodnocení spodních porostních etáží).
Obrázek 38: Zastoupení lesních porostů podle stupně přirozenosti na LHC Harrachov v roce 1992 a 2003. 1= lesní porosty přirozené, 2= přirozenost průměrná, 3= přirozenost nízká, 4= porosty druhově nepřirozené (převzato z Nehyba et al. 2003). Pozn.: Nárůst plošného zastoupení druhově přirozených lesních porostů a porostů s druhovou přirozeností průměrnou je způsoben částečně podrobnějším popisem druhové skladby v LHP 2003, ale především změnou hospodaření. Hlavní vliv měla výsadba melioračních a zpevňujících dřevin jedle, buku, klenu, jeřábu a břízy a výrazná podpora přirozené obnovy stávajících lesních porostů.
Jednou z klíčových podmínek pro dosažení hlavních cílů, tj. pro zachování a obnovu biodiverzity lesních ekosystémů a pro přirozenou obnovu lesa s možností samovolného vývoje lesních porostů, je dostatečný podíl odumřelé dřevní hmoty, ponechané k přirozenému rozkladu. Zejména v 1. a 2. zóně národního parku je již možné považovat množství odumřelé dřevní hmoty za významné (tab. 21) a je srovnatelné s množstvím odumřelé dřevní hmoty ponechané přirozenému rozkladu v národním parku na polské straně Krkonoš (obr. 39). Podíl souší na různých stanovištích a podle zón ochrany přírody je analyzován kolektivem autorů z ČR a Polska (Schwarz et al. 2006). Do budoucna se bude toto množství v ČR výrazně navyšovat. Na území 3. zóny a ochranného pásma KRNAP bude množství odumřelé dřevní hmoty postupně navyšováno v důsledku nedotěžování lesních porostů v rámci obnovy (předpoklad ponechání cca 50-70 jedinců na 1 ha k samovolnému rozpadu). Tabulka 21: Hmota souší v m3/ha dle zón ochrany přírody (data Nehyba et al 2003). Hmota souší v m3/ha dle zón ochrany přírody LHC 1. 2. 3. OP Harrachov 4,1 6,0 0,5 0,1 Vrchlabí 6,0 14,5 3,8 0,8 Maršov 7,3 16,0 3,7 1,1 Celkem 6,1 12,3 2,8 0,6
66
Celkem 1,3 4,4 5,1 3,7
Obrázek 39: Hmota souší v m3/ha v KRNAP a jeho ochranném pásmu a v KPN v roce 2002 (převzato z Schwarz et al. 2006a).
Z uvedených rozborů vyplývá, že se stav lesních ekosystémů v Krkonoších za posledních 10 let výrazně změnil k lepšímu. Stále je však nutné na většině území počítat s lidskými intervencemi. LHP (Nehyba et al. 2003) např. počítá se zvýšeným zastoupením listnáčů v lokalitách s trvající acidifikací lesní půdy (listnaté dřeviny snižují atmosférickou depozici a kvalitou listnatého opadu příznivě ovlivňují půdní procesy). Pro zjištění objektivních údajů o velikosti acidifikace lesní půdy zajišťuje Správa KRNAP za podpory MŽP od roku 1994 měření atmosférické depozice ekologicky rizikových látek do lesních ekosystémů Krkonoš (cf. kap. 2.3.3.1).. Ačkoli můžeme na části území Krkonoš předpokládat postupnou regeneraci půdního prostředí, je nutné počítat s dlouhodobou setrvačností vlivů imisní zátěže. V místech s vysokou atmosférickou depozicí SO42- a NOx hrozí nebezpečí dalšího zvýšení acidifikace lesní půdy a možnost destabilizace ekosystémů v důsledku nevyvážené bilance živin. S imisní zátěží může souviset i žloutnutí smrku s tracheomykózními příznaky (v současné době vykazuje znepokojivý nárůst na území KRNAP, ale i na mnoha dalších lokalitách např. Šumava, Jeseníky, Orlické hory atd). Při déletrvajícím onemocnění žloutnutím dochází k postupné ztrátě jehličí, vedoucí až k uhynutí napadených stromů. Tyto žloutnutím silně postižené smrky jsou ještě před uhynutím napadány řadou druhů kůrovců, pro zdravé smrky prakticky neškodných, které se zde běžně vyskytují, jako lýkohub obecný (Hylurgops palliatus), lýkohub velký (Hylurgops glabratus), lýkohub štětinkatý (Xilechinus pilous), kůrovec pařezový (Dryocoetes autographus), kůrovec horský (Dryocoetes hectographus), lýkohub matný (Polygraphus polygraphus) a další, např. rody Crypturgus a Pityopthorus.
67
Napadení stromů urychluje jejich zánik. Mimo jiné hrozí nebezpečí, že při dalším nárůstu množství žloutnutím postižených smrků dojde k místnímu přemnožení těchto druhů kůrovců a ti mohou výrazně urychlovat jinak pomalé hynutí žloutnoucích smrků. Jedním z limitujících faktorů pro dosažení cílů managementu lesních ekosystémů KRNAP je lokálně zvěř, konkrétně zvěř jelení a srnčí. Základním cílem managementu zvěře je dosažení přírodní rovnováhy mezi zvěří a stavem lesních ekosystémů a nástrojem pro dosažení tohoto cíle je výkon práva myslivosti (lov v KRNAP není zaměřen na kvalitu trofejí, ale především na populační hustotu zvěře) a soustava přezimovacích obůrek (viz kap.3.4.6). Management zvěře je nutné koordinovat po obou stranách státní hranice. Stavy zvěře, její management a tzv. škody působené zvěří ohryzem a loupáním (tab. 22, 23, obr. 40) a okusem (tab.22, 23, obr. 41) analyzuje kolektiv autorů z ČR a Polska (Schwarz et al. 2006). Protože se nejedná o lesy hospodářské, neměly by být tzv. škody zvěří považovány za skutečné škody, pokud nebude ohrožen ekosystém. Tabulka 22: Škody zvěří evidované na české straně Krkonoš. Škody zvěří podle šetření pro lesní hospodářský plán (redukovaná plocha v ha). Okus Ohryz a loupání 1992 456,37 5066,57 2002 216,19 2393,13 Pozn.: Podle používané metodiky jsou sčítány všechny zjištěné škody ( nové i staršího data).
Tabulka 23: Škody zvěří evidované na české straně Krkonoš. Aktuální škody zvěří podle ročních šetření Okus ( ha) Ohryz a loupání (ha) Celková plocha Redukovaná plocha Celková plocha Redukovaná plocha 1994 70,47 3,86 449,29 12,50 1995 8,48 0,28 482,20 8,14 1996 6,50 0,12 412,84 6,34 1997 27,60 1,25 234,56 2,98 1998 0,44 0,004 247,38 3,53 1999 57,86 3,37 423,78 8,82 2000 13,21 0,54 344,04 6,70 2001 65,88 5,52 221,41 3,30 2002 24,92 1,79 226,10 2,17 2003 39,54 1,87 240,75 2,91 2004 56,69 3,31 241,10 2,62 Pozn.: Podle používané metodiky jsou počítány pouze škody způsobené za kalendářní rok. Uvádění škod pouze jako redukovaná plocha může být zavádějící, protože nedává informaci o intenzitě poškození. Proto tabulka uvádí i celkovou plochu, na které bylo poškození zjištěno.
68
Obrázek 40: Škody zvěří způsobené ohryzem a loupáním v KRNAP a jeho ochranném pásmu a v KPN v roce 2002 (převzato z Schwarz et al. 2006b).
Obrázek 41: Škody zvěří způsobené okusem v KRNAP a jeho ochranném pásmu a v KPN v roce 2002 (převzato z Schwarz et al. 2006).
69
Přes veškerá opatření provedená po r. 1994 bylo při hodnocení stupně přirozenosti lesních porostů v roce 2008 (podle vyhl. 60/2008 Sb.), kromě 6 % lesů původních (včetně porostů nad horní hranicí stromové vegetace) a 3 % lesů přírodních, pouze 32 % lesních porostů KRNAP klasifikováno jako les přírodě blízký a téměř 59 % jako les kulturní (0,15 % les nepůvodní). Plošnou distribuci lesních porostů KRNAP a jeho OP, zařazených na základě míry ovlivnění lesního ekosystému člověkem (přímým obhospodařováním a nepřímo působícími entropickými vlivy) do příslušných kategorií podle stupně přirozenosti (Vyhláška č. 60 / 2008 Sb.) znárodňuje přehledně obr. 42 podrobněji pak mapa v příloze (příloha 3). Stupeň přirozenosti je východiskem pro návrh managementu lesních ekosystémů.
Obrázek 42: Stupeň přirozenosti lesních porostů podle vyhl. 60/2008 Sb.
Tabulka 23: Výměry kategorií lesa podle vyhl. 60/2008 Sb. v jednotlivých zónách KRNAP a jeho ochranném pásmu (ha). 1. zóna 2. zóna 3. zóna KRNAP OP Celkem Lesy původní 1632,06 151,61 6,40 1790,07 0 1790,07 Lesy přírodní 414,27 295,71 198,85 908,83 0,18 909,01 Lesy přírodě blízké 532,12 1528,70 7638,12 9698,94 30,28 9729,22 Lesy kulturní 1264,09 742,96 15708,55 17715,60 6260,33 23975,93 Lesy nepůvodní 0,04 18,42 25,37 43,83 0,38 44,21 Celkem 3842,58 2737,40 23577,29 30157,27 6291,17 36448,44 Pozn.: Údaje GIS Správy KRNAP
70
Při posuzování rozlohy lesů ponechávaných přirozenému vývoji (zejména ve vztahu ke kůrovcům) a při návrhu managementu lesních ekosystémů obecně je nutné uvažovat v kontextu celého pohoří. KRNAP navazuje na polské straně na Karkonoski Park Narodowy (KPN). V r. 2002 byl schválen Operat ochrony ekosystemów leśnych KPN. Je obdobou plánu péče a je vypracován na 20 let. Byl vypracován pouze pro oblast pod horní stromovou hranicí (klečové porosty jsou zařazeny do nelesních ekosystémů). Výměra lesního půdního fondu KPN je 4020,92 ha, z toho porostní půdy 3942,14 ha. 7 % lesních porostů je ponecháváno přirozeným procesům a 38 % je ponecháváno přírodním procesům s možností výjimečné lidské intervence v případě ohrožení ekosystému např. kůrovci. (Schwarz 2002). V tomto kontextu je nutné upozornit na skutečnost, že při založení v roce 1959 byly do KPN zahrnuty naprostou převahou takové lesní porosty, které bychom mohli v naší terminologii zařadit mezi lesy přirozené (tedy za původní, přírodní a přírodě blízké). Protože se jedná o na sebe navazující národní parky v jednou pohoří, tvořící centrální část bilaterální biosférické rezervace, měl by být přístup k managementu lesních ekosystémů v obou národních parcích ujednocen nebo alespoň koordinován. 3.1.1. Lesy původní – pralesy (1790,08 ha) Seznam porostů zařazených do kategorie lesů původních je uveden v příloze č 4. a jejich zákres je proveden do porostní mapy (příloha 3). Jedná se o člověkem velice málo ovlivněné porosty, jejichž druhová, věková a prostorová skladba v podstatě odpovídá potenciální přirozené vegetaci. Převážně jsou to porosty kosodřeviny a azonální společenstva lavinových drah nad horní hranicí stromové vegetace v 1. zóně KRNAP. Menší část tvoří zbytky autochtonních smrkových a fragmenty bukových a smíšených porostů v obtížně přístupných místech v 1., 2. i 3. zóně KRNAP, kde byla podle historického průzkumu do 19. století prováděna pouze toulavá těžba. Následně byly tyto porosty ponechány přirozenému vývoji. V lesích původních se projevují přírodní diturbance způsobované převážně hmyzem, větrem, sněhem a sněhovými a zemními lavinami, ojediněle i vodní erozí při přívalových deštích. Následky přírodních disturbancí nejsou asanovány. V některých partiích se na smrku (ve smrkových skupinách nad horní hranicí stromové vegetace i porostech pod horní hranicí lesa) projevují škody způsobené imisně ekologickým stresem (lokálně jsou překračovány kritické zátěže pro smrkové ekosystémy). Odumřelá dřevní hmota není z porostů odstraňována. Fragmenty zejména smrkových porostů v komplexech ostatních kategorií lesních porostů často nedosahují minimální výměry potřebné pro působení autoregulačních procesů. V partiích s lesy původními existuje síť turistických cest. Stopy po hospodářských zásazích nejsou patrné. 3.1.2. Lesy přírodní (909,01 ha) Seznam porostů zařazených do kategorie lesů přírodních je uveden v příloze č. 5 . a jejich zákres je proveden do porostních map (příloha 3). Mezi lesy přírodní jsou zařazeny lesní porosty vzniklé převážně přírodními procesy (záměrné obnovní zásahy v minulosti do ¼ plochy), olivňované toulavou těžbou a pastvou v minulosti a následně ponechané cca do r. 1994 přírodním procesům. Jedná se o autochtonní klečové, smrkové, smíšené a listnaté porosty roztroušené fragmentálně nebo ve větších komplexech po celém území KRNAP, marginálně i v ochranném pásmu. Často tvoří mozaiku s porosty původními. Jejich fragmenty, zejména v komplexech kulturních lesů, v některých případech nedosahují minimální výměry potřebné pro působení autoregulačních procesů.
71
Lokálně byly pod dlouhodobým vlivem vyšších stavů zvěře. Ve vyšších polohách jsou překračovány kritické zátěže pro smrkové ekosystémy a projevují se škody způsobené imisně ekologickým stresem. Obdobně jako v lesích původních se zde projevují přírodní diturbance způsobované převážně hmyzem, větrem, sněhem a sněhovými a zemními lavinami, ojediněle i vodní erozí při přívalových deštích. Odumřelá dřevní hmota není z porostů odstraňována. Výjimečně zde mohou být prováděny zásahy proti kůrovcům. Podle historického průzkumu nebyly tyto porosty založeny sadbou ani síjí. Jejich druhová, věková a prostorová skladba převážně odpovídá stanovištním poměrům, v některých případech pravděpodobně s částečně pozměněnou druhovou skladbou. V období 1994 – 2002 zde byla v 1. a 2. zóně KRNAP v rámci opatření na ochranu lesa prováděna asanace jednotlivých stromů napadených kůrovci těžbou a odkorněním s ponecháním dřevní hmoty na místě. V letech 1994 až 2002 zde byly lokálně, jako rekonstrukční opatření, provedeny podsadby autochtonními dřevinami přirozené druhové skladby. V partiích s lesy původními existuje síť turistických cest. Stopy po hospodářských zásazích kromě opatření na ochranu lesa nejsou patrné. 3.1.3. Lesy přírodě blízké (9729,22 ha) Seznam porostů zařazených do kategorie lesů přírodě blízkých je uveden v příloze č. 6 a jejich zákres je proveden do porostních map (příloha 3). Mezi lesy přírodě blízké jsou zařazeny lesní porosty, které vznikaly pod vlivem člověka, dlouhodobě docházelo k usměrňování jejich vývoje a stopy tohoto usměrňování jsou dosud patrné, avšak v současnosti v nich záměrné obhospodařování neprobíhá. K umělé obnově byl použit sice genetiky vhodný materiál, ale pravděpodobně ne autochtonní. Tyto porosty pravděpodobně vznikly obnovou kombinovanou s přirozenou obnovou autochtonních populací. Jedná se často o rozsáhlejší komplexy smrkových, smíšených i listnatých lesů převážně ve 3. a 2. zóně KRNAP. Druhová skladba převážně odpovídá stanovištním poměrům, ale často se jedná o porosty stejnověké. Lokálně byly pod dlouhodobým vlivem vyšších stavů zvěře. Ve vyšších polohách jsou překračovány kritické zátěže pro smrkové ekosystémy a projevují se škody způsobené imisně ekologickým stresem. Projevují se zde přírodní diturbance způsobované převážně hmyzem, větrem a sněhem, ojediněle i vodní erozí. Je zde prováděna nahodilá těžba aktivních kůrovcových stromů, ve 3. zóně KRNAP s odstraněním dřevní hmoty. Odumřelá dřevní hmota není v 1. a 2. zóně KRNAP z porostů odstraňována vůbec (ani asanované kůrovcové stromy), ve 3. zóně je její podstatná část ponechávána přirozenému rozpadu. Přirozenému rozpadu je ponecháváno i 30 až 50 stromů /ha. V části těchto porostů jsou prováděna rekonstrukční opatření na doplnění některých druhů dřevin přirozené druhové skladby, ale především na úpravu věkové a prostorové skladby. Lokálně jsou prováděny účelové zásahy na podporu biodiverzity, eliminující sekundární antropické vlivy. Podstatná část lesů přírodních je ponechávána přirozenému vývoji. V lesích přírodě blízkých existuje ve 3. zóně KRNAP a v ochranném pásmu kromě turistických cest i udržovaná lesní dopravní síť a jsou prováděna protierozní opatření. Jsou zde známky hospodaření různé intenzity. 3.1.4. Lesy kulturní (23975,93 ha) Seznam porostů zařazených do kategorie lesů kulturních je uveden v příloze č. 7 a jejich zákres je proveden do porostních map (příloha 3). Mezi lesy kulturní jsou zařazeny lesní porosty založené umělou nebo kombinovanou obnovou. Jejich druhová skladba stanovištním poměrům sice převážně odpovídá, ale často
72
chybí druhy v přirozené skladbě méně zastoupených dřevin. Patří sem i porosty nevhodné provenience, i když mohou mít druhovou skladbu odpovídající skladbě přirozené. Většinou jsou to stejnověké porosty v různé fázi rozpracování obnovními těžbami směrem k porostům věkově a prostorově diferencovaným. Jsou sem ale zařazeny i porosty, které by sice splňovaly podmínky kategorie lesů přírodě blízkých, ale v nichž při zpracování nahodilých těžeb vznikají holiny (i při ponechání dřevní hmoty, asanované v rámci opatření na ochranu lesa, na místě). Jedná se tedy především o porosty obhospodařovaného lesa, ve kterých je prováděna obnova a výchova a jsou realizovány nahodilé těžby. Převažují ve 3. zóně národního parku a v jeho ochranném pásmu, ale jejich významná část je i v 1. a 2. zóně národního parku. V 1. zóně jsou ale jejich součástí i uměle založené porosty kosodřeviny nevhodného a nebo nejistého původu. Ve vyšších polohách jsou v některých partiích překračovány kritické zátěže pro smrkové ekosystémy a projevují se škody způsobené imisně ekologickým stresem. Lokálně jsou prováděny účelové zásahy na podporu biodiverzity (soustavy botanicky a zoologicky významných lokalit, předměty ochrany EVL a PO). Odumřelá dřevní hmota není v 1. a 2. zóně KRNAP z porostů odstraňována vůbec (ani asanované kůrovcové stromy), ve 3. zóně je její podstatná část ponechávána přirozenému rozpadu. Přirozenému rozpadu je ponecháváno i 30 až 50 stromů /ha. V lesích kulturních existuje ve 3. zóně KRNAP a v ochranném pásmu (obdobně jako v lesích přírodě blízkých) kromě turistických cest i udržovaná lesní dopravní síť a jsou prováděna protierozní opatření. Jsou zde známky hospodaření různé intenzity. 3.1.5. Lesy nepůvodní (44,2 ha) Seznam porostů zařazených do kategorie lesů nepůvodních je uveden v příloze č. 8 a jejich zákres je proveden do porostních map (příloha 3). Mezi lesy nepůvodní jsou zařazeny lesní porosty, jejichž dřevinná skladba převážně neodpovídá poměrům stanovištním. Byly založeny umělou obnovou. Za stanovištně nepůvodní druhy je v oblasti KRNAP a jeho ochranného pásma považován smrk pichlavý a ostatní exoty, kleč vysázená jako náhradní dřevina na nepůvodních stanovištích v nižších polohách a modřín evropský. Na území národního parku nebyla (na rozdíl od ochranného pásma) při mapování využita možnost arondace. Jsou vyčleněny a v porostních mapách zakresleny všechny porostní skupiny se zastoupením stanovištně nepůvodních druhů větším než 50 %. Převážná část lesů nepůvodních je ve 2. a 3. zóně KRNAP, nepatná část se však vyskytuje i v 1. zóně. Je postupně prováděna rekonstrukce těchto porostů. Část dřevní hmoty je ponechávána na místě přirozenému rozkladu. Většina lesních porostů, splňujících podmínky na zařazení do lesů nepůvodních, je v národním parku v různých fázích rekonstrukce a známky obhospodařování jsou tedy patrné. 3.2. Nelesní ekosystémy 3.2.1. Neživá příroda Významným přírodním fenoménem Krkonoš jsou geomorfologické tvary. Patří mezi ně reliéfové tvary říční eroze a modelace, reliéfové tvary glaciání modelace, reliéfové tvary kryogenní a nivační modelace, svahové deformace, krasové jevy a skalní útvary různé geneze, ale i antropogenní tvary reliéfu. Mnohé z nich jsou v rámci střední Evropy unikátní. Proto je věnována jedna kapitola neživé přírodě. Aby nebyla porušena závazná struktura plánu péče, je neživá příroda zařazena do souhrnné kapitoly nelesní ekosystémy. Pro ochranu cenných reliéfových tvarů říční eroze a modelace, s byla zpracována pasportizace vodních toků
73
KRNAP a jeho ochranného pásma (Pilous 1991 , příloha 9). 3.2.1.1. Reliéfové tvary vodní (říční) eroze a modelace
Soutěskovitá údolí různé geneze (epigenetické, tektonické aj). Významné lokality: Jizerský důl, údolí Jizery v Maříkovském meandru, Křížlický důl (údolí Jizerky ve vápencích pod Rychlovským hrádkem v Křížlicích), Labská soutěska (Studené koleno), nejspodnější úsek Červeného p., Dlouhý důl v prostoru Barytky, střední část Koulového dolu, spodní úsek Vodovodního údolí u Maršova, Těsný důl. Mohou být ohrožena zemními, trhacími, stavebními a podobnými pracemi, budováním nových komunikací, přehradních nádrží a malých vodních elektráren. Skalní koryta. Významné lokality: Pilařovo údolí na Mumlavě, celý tok Mumlavy od Krakonošovy snídaně až po horní okraj intravilánu Harrachova (u Kamenné stěny), Jizera v zakleslých meandrech u Zabylého a nad Vilémovem, Jizera v ohybu pod jezem v Hradsku, ohyb Jizery v Poniklé, Kozelský p. v prostoru Vidlice, pramenné Labe od Labských kaskád po Malý Labský vdp., Pudlavský vdp. a přilehlé kaskády, Bílé Labe (větší část toku od Lavinové jámy po ústí), Labská soutěska a další neregulované části toku Labe, Klínový p. mezi ústím Arnoldovy a Friesovy strouhy, Kotelský p. severně od Kotle (u Rudolfova), některé úseky Javořího p., Jelení p. ve Slunečném údolí mezi starým dolem a ústím Koulového dolu. Mohou být ohrožena zemními, trhacími a stavebními pracemi v korytě toku a na přilehlých březích (zvláště odstřelem skalního podloží), regulacemi toků, budováním nových komunikací, popř. budováním přehradních nádrží a malých vodních elektráren. Blokovo-balvanová koryta. Významné lokality: V typické podobě pouze koryto Jizery mezi Jizerskou loukou a Mýtem (z větší části v CHKO Jizerské hory), v méně typické podobě i horní část Jizerského dolu pod Mýtem a nejspodnější úsek Mumlavy pod Janovem. Mohou být ohrožena zemními, trhacími a stavebními pracemi v korytě toku a na jeho březích, opravami břehů v rámci asanace povodňových škod, odebíráním materiálu (bloků, balvanů) z koryta toku i jeho umělém přemísťování v rámci koryta, budováním přehradních nádrží, malých vodních elektráren a sportovním využitím. Akumulační, štěrkovitá a náplavová koryta. Významné lokality: Mumlava v Harrachovské kotlině, větší část Labe v prostoru Špindlerova Mlýna a dále až po Herlíkovice, Dolský/Dlouhý p. ve Svatém Petru, Úpa v Bukovém údolí nad Pecí p. Sn. (vzhledem k zániku skoro všech původních, geomorfologicky významných úseků těchto koryt není v Krkonoších žádná lokalita, která by vyžadovala zvláštní pozornost. Jedná se o jediný typ vodního koryta, který se obnovuje v relativně krátkém časovém horizontu, tj. po každé významnější povodni). Mohou být ohrožena rozsáhlejší výstavbou (komunikací, objektů, sportovních staveb apod.) v blízkosti těchto toků, zvláště tam, kde hrozí narušení nebo zánik úseků nejnižších říčních teras (např. Mumlava v prostoru Kamenné stěny, Labe v nejspodnější části Labského dolu mezi Starou pilou a soutokem s Bílým Labem, Dolský p. v celé délce Svatého Petra). Mohou být ohrožena i neregulovanou těžbou štěrkovitého materiálu, budováním přehradních nádrží a malých vodních elektráren. Divočící toky. Významné lokality: Labe v závěru Labského dolu mezi Labskou roklí a Labskými meandry, Kotelní p. v nejspodnější části Kotelního dolu mezi koncem morény a silnicí, náplavový kužel Krátkého žlabu ve Svatém Petru, Úpa pod Dolním Úpským vdp. spolu s náplavovým kuželem Rudného p. Mohou být ohroženy zemními, trhacími a stavebními pracemi v korytech i jejich bezprostředním okolí, výstavbou komunikací a regulačními a hrazenářskými pracemi. 74
Nekrasové ponorné toky. Významné lokality: Pramenná oblast Bílého Labe na Úpském rašeliništi, prameniště Úpy, Stříbrné bystřiny a Pančavy. Mohou být ohroženy jakýmikoliv zemními a stavebními prácemi v celém prostoru údolní nivy. Vodopády. Významné lokality: Pančavský, Labský, Mumlavský, Huťský, vodopády v Labském dole a Úpské jámě. Mohou být ohroženy zemními pracemi a výstavbou v okolí vodopádů a výstavbou komunikací.
3.2.1.2. Reliéfové tvary glaciální modelace Makroformy vzniklé ledovcovou erozí (kary,visuté kary, trogy, ledovcové stupně) nejsou přímo ohožené jak pro své rozměry, tak zvláště proto, že se nacházejí v I. a II. zóně KRNAP. Konkrétně se jedná o Labský důl (Labské jámy), Kotelní jámy, Martinovu jámu, Čertovu jámu, Lavinovou jámu, závěrová údolí Dlouhého dolu, Obří důl (Úpská jáma), Studniční jámy, Modrý důl, závěrová údolí Zeleného dolu, závěrová údolí Jeleního dolu, Vlčí jáma. Podstatně ohrozitelnější jsou naopak tvary ledovcové akumulace, konkrétně morény. Nacházejí se v menších nadmořských výškách (tj. montánním pásmu) a jsou proto ohrožené výstavbou objektů i komunikací, hospodářskou (zemědělskou a lesnickou) i sportovní činností. Neporovnatelně ohrozitelnější je činí i to, že se nacházejí někdy i v blízkosti intravilánů. To se projevilo již v minulosti, kdy byly narušeny a poškozeny (někdy i opakovaně) jak v Labském, Kotelním i Obřím dole (a nejspíše i jinde, ale v důsledku nejednoznačnosti ostatních morén, to není zcela prokazatelné). 3.2.1.3. Reliéfové tvary kryogenní a nivační modelace Uvedené tvary jsou vázané v krkonošských podmínkách v naprosté většině na alpínské a subalpínské polohy, které se nacházejí vesměs v I. a II. zóně (obě alpínská bezlesí a přilehlé kary). Jsou předmětem mimořádného zájmu vědecké veřejnosti, neboť vytvářejí soubor který nemá v naší republice obdobu (z významnějších tvarů: kamenná a balvanová moře, balvanové proudy, kryoplanační terasy, segregované půdy, palsovité útvary, putující bloky, soliflukční jazyky a laloky, růžencové toky, nivační deprese a valy aj.). Patří sice vesměs mezi formy velmi snadno a často nevratně zranitelné lidskou činností (nebo obnovitelné jen v mimořádně dlouhodobém horizontu) ale okolnost jejich výskytu a současného vědeckého poznání jim poskytuje v dnešních podmínkách velkou míru záruky, že nebudou ničeny ani ohrožovány jako tomu bylo často v minulosti (nejvíce výstavbou komunikací, militárních objektů a výsadbou kleče). Výjimku tvoří některá skalní moře a sutě v montánním pásmu (např. na svazích Dlouhého hřebenu do údolí Malé Úpy, na Rennerově hoře ve Jelením dole, na Kozích hřbetech, pod Harrachovou skálou). Samostatnou kapitolou je zcela novodobý vandalský nešvar výstavby „kamenných mužíků“ na ploše mrazem tříděných půd (tzv. růžicových půd“ na Obřím hřebeni.(viz kap. 3.2.1.7.). 3.2.1.4. Skalní útvary různé geneze (skalní hradby a tory, mrazové sruby, skalní stupně v karech, strukturní a selektivně vypreparované formy, např. skalní jehly) Geneticky rozmanitá skupina velké krajinotvorné funkce, vědeckého i turistického významu. Zásadní faktor je originalita a svébytnost a tedy i nezastupitelnost každého jednotlivého skalního útvaru a s ním související nevratnost změn a škod ke kterým u nich
75
dojde. K nepočetným případům poškození nebo zničení došlo již v minulosti, zvláště v souvislosti s výstavbou komunikací, popřípadě lomovou činností. Skalní útvary různé geneze jsou roztroušené po celém území Krkonoš a ve všech výškových stupních. Nejznámější jsou ty, které nacházejí v hřebenových polohách v alpínském bezlesí (žulové skalní hradby a tory; Svinské kameny, Tvarožník, Violík, Harrachovy kameny, Mužské kameny, Dívčí kameny, Ptačí kameny, v nižších polohách obdobné skály v Pilařově údolí, Mumlavské kameny, Pudlavský hřeben, Pevnost) neboť jsou zdaleka viditelné, vystupují ze všech stran nad své okolí a mají osobité tvary. Na naší straně pohoří jsou však nepočetné. Mnohem početnější jsou mrazové sruby v údolích na území Krkonošských rozsoch. Obecně pro ně platí, že ubývají v údolích směrem na východ. V největším počtu nacházejí ve svazích údolí Jizery a Jizerky. U mrazových srubů již výrazně převládají jednostranně vystupující svahové formy, vzácněji korunují svahová žebra a výjimečně se však vyskytnou i ve vrcholových polohách. V Krkonoších jsou v naprosté většině budovány krystalickými břidlicemi, které výrazně ovlivňují jejich povrchový charakter (silnou členitost v důsledku břidličnatosti a „tříštivému“ charakteru zvětrávání). Nejsou proto až na výjimky (Harrachova skála, Janova skála, Modré kameny, Jindrova skála) turisticky vyhledávanými objekty. Jednostranné jsou i skalní výchozy a stupně v ledovcových karech, které spíše výjimečně vytvářejí osobité a krajinářský významné útvary (v tomto směru vynikají jen Labské jámy), ojediněle vyhledávané i jako turistické objekty (Ambrožova vyhlídka). Méně početné jsou i strukturně a selektivně vypreparované formy. K významným patří skalní výchozy Kozích hřbetů a Čertova hřebínku. Roztroušeně se vyskytují po celé ploše NP (Bílá skála, Hnědé skály, Hranostají skála, vápencové suky v Albeřicích, Lysečinách a mezi Maršovem a Svobodou nad Úpou. Osobitými skalními útvary, v Krkonoších výjimečné, jsou skalní jehly (fylitová Emina skála, vápencové Lysečinská a Maršovská jehla), které si pro svůj osobitý a atraktivní vzhled zasluhují mimořádnou pozornost. 3.2.1.5. Svahové deformace (formy vzniklé svahovými procesy) Horniny krkonošského krystalinika nejsou vhodné pro vznik sesuvů. Proto se zde nacházejí spíše výjimečně (Dolní Malá Úpa, Havírna). Častější jsou na jižních okrajích pohoří (např. ve Štěpanické Lhotě, Lánově aj.) a také v ochranném pásmu (např. v povodí Lučního potoka v Rudníku) které však jsou již na území permokarbonských sedimentárních hornin, příznivějších pro jejich vznik. Tyto sesuvy jsou však až na výjimky jen malých rozměrů, i když některé také narušily komunikace, výjimečně i stavby a samozřejmě poničily také lesní porosty a zemědělské pozemky. Samostatným fenoménem jsou přívalové hlinitokamenité proudy neboli mury, které vznikají za mimořádně intenzívních letních lijavcích. Typologicky náležící k tzv. strukturním murám. Mury se naopak nacházejí až na výjimky v nejvyšších částech Krkonoš, na svazích ledovcových karů, trogů, ale i erozních údolí. Ze zatím ne zcela jasných důvodů jsou nesrovnatelně častější ve východní polovině pohoří; petrografické poměry naopak na jejich vznik nemají vliv. Spolu s Hrubým Jeseníkem jsou jedinými pohořími v České republice (a v celé mimoalpské a mimokarpatské Střední Evropy) kde se nacházejí, proto jsou poměrně unikátní formou. V českých Krkonoších je jich dnes známo necelých 200. Dnes známé (a identifikovatelné) dráhy mur vznikly v posledních asi 130 létech (nejstarší z r. 1882), vznikají však stále nové.
76
3.2.1.6. Krasové jevy Krkonošský kras je poměrně málo významný svou rozlohou a vzhledem k dolomitickému charakteru zdejších krystalických vápenců i chudý na krasové jevy. Soustřeďuje se převážně na jižní, fylitové okrajové části pohoří (Rokytnicko, Poniklá, Křižlice, Vítkovice, Štěpanická Lhota, Hoření Vrchlabí, Hříběcí boudy, Horní Lánov, Maršovsko, Lysečiny, Albeřice). Vápence zde byly v minulosti intenzivně těžené, proto se zde nachází několik desítek starých lomů, od zcela drobných až po rozsáhlé. Dnes jsou v provozu již jen tři (Horní Lánov, Černý Důl, Suchý Důl, v současné době bez krasových jevů). Přesto většina zdejších jeskyní byla v minulosti nalezena právě při lomových pracích, a neměla přirozené východy na povrch. Strukturní vápencové suky vystupují zvláště ve východních Krkonoších (Maršov, Lysečiny, Albeřice) i jako krajinotovorný prvek; navíc jsou zvýrazněné bukovými porosty. Samostatným prvkem jsou krasová průlomová (nevýrazně kaňonovitá) údolí resp. jejich úseky (spodní část Vodovodního údolí v Horním Maršově, Křížlický důl na Jizerce). Z jednotlivých krasových jevů jsou nejvýznamnější jeskyně, převážně menších rozměrů. Jejich krápníková výzdoba je nepříliš bohatá, jejich specifikem jsou mřížkovité a lamelovité struktury, vznikající selektivním vyvětrávání křemitých poloh ve stěnách. V jeskyni Trucovna (Horní Maršov) byly nalezeny i jeskynní perly. Z dalších jevů jsou známy nepočetné ponory (Poniklá, Albeřice, Maršov), vývěry (Poniklá, Maršov), škrapy (Hříběcí boudy), závrty a příležitostné propady (Poniklá, Maršov). Většina těchto jevů je málo typická a poměrně nedokonale vyvinutá. Ponory i vývěry jsou v některých případech pozvolné a rozptýlené. 3.2.1.7. Antropogenní tvary reliéfu S ohledem na několik století trvající osídlení a exploataci je KRNAP jednoznačně kulturní krajinou, byť specifického typu. Proto se některé z historických antropogenních tvarů reliéfu (zvláště agrární a montánní) staly již natolik součástí krajiny (v případě agrárních dokonce krajinotvornou) že je nutné je zahrnout mezi prvky vyžadující péči a ochranu. Jedná se o struktury vzniklé zemědělskou (agrární tvary, především kamenné snosy), vojenskou (militární tvary, např. zákopy, dělostřelecké plošiny, valy či deprese okolo betonových bunkrů) či těžební činností (montánní tvary, např. šachty, štoly, haldy, obvaly, pinky, povrchové poruby, těžní rýhy, sejpy či lomy). Na montánní tvary jsou navázány i struktury spojené se zpracováním nerostných surovin v minulosti (např. zemní torza tavíren, pecí, hamrů či vodních děl, torza tras historických cest, tzv. železné cesty, lomy a důlní díla; Pozn.: Vápencové lomy souvisejí s krasovými jevy - kap. 3.2.1.6.). Antropogenní tvary reliéfu mohou být ohroženy především stavební činností a zemními pracemi, budováním komunikací, využíváním antropogenních tvarů jako zdroje materiálu nebo jejich úpravami, rozšiřováním stávajících dobývacích prostor lomů, neuváženými revitalizačními opatřeními a poškozováním podzemních prostor. Agrární tvary. Agrární typy reliéfu zahrnují zvláště agrární valy, kupy, zdi, terasy a s nimi související plošiny, které jsou neodmyslitelnou a formující součástí většiny krkonošských lučních enkláv zvláště v montánním stupni. Zásadním způsobem se tak uplatňují při jejich vymezení, ohraničení a členění i krajinářské podobě. Navíc jsou významným prvkem pro uchycování vegetace, která získává roli rozptýlené zeleně a stává se tak důležitým prvkem i pro živočišnou složku přírody. S ohledem na historicky ukončenou etapu zemědělského využívání Krkonoš je jejich stav také konečný a dále již nevznikají. Montánní tvary. Montánní tvary reliéfu jsou významné pro svou provázanost s geologickými a mineralogickými poměry a pro studium hornické historie ale i
77
historie celého regionu, neboť stály u počátků zdejšího osídlení. Jedná se o štoly, šachty, odvaly (haldy), obvaly, pinky, různé druhy povrchových porubů, těžní rýhy, sejpy a lomy. V naprosté většině již splynuly s krajinou a zarostly nebo zarůstají náletem, takže již nepůsobí rušivě. V těsné návaznosti na montánní tvary jsou i reliéfové tvary a objekty vzniklé v souvislosti se zpracováním nerostných surovin v minulosti (zemní torza tavíren, pecí, hamrů, vodních děl /náhony a nádrže/, torza tras historických cest / tzv. železné cesty/), často v jejich bezprostřední blízkosti. U vápencových lomů je těsná návaznost na krasové jevy zmíněné výše. Staré montánní tvary se tak již dnes staly významným prvkem obohacujícím region jak z hlediska přírodovědného, tak historického. Militární tvary. Militární tvary představují specifický prvek reliéfu, který pochází z jediného historického období (30 léta minulého století). Jedná se o zákopy, dělostřelecké plošiny, valy a deprese okolo betonových bunkrů. Nalézají se roztroušeně na nejrůznějších místech Krkonoš, ale v submontánním a montánním stupni jsou dnes převážně skryté v lese, ve skupinách křovisek, nebo jsou součástí intravilánu, takže v ochranářské praxi nepředstavují významnější rušivý prvek. Mnohem významnější problém jsou tyto formy a objekty na obou alpínských bezlesích v I. zóně, kde probíhá obnova povrchu i vegetace jen velmi pomalu (rámcově staletí). Kamenní mužici. Mimořádně negativním a přitom novodobým nešvarem, který nemá v Krkonoších žádnou tradici z minulosti, je výstavba kamenných mužíků v hřebenových polohách. Bohužel se tak děje v místech, kde je kamenný materiál vybírán z míst dokonale vyvinutých, mrazem tříděných půd, stejně jako v Krkonoších unikátních „růžicových půd“, které jsou tak nevratně ničeny (Obří hřeben). Ostatní antropogenní tvary reliéfu. V Krkonoších se nacházejí i další antropogenní tvary reliéfu, v některých případech velmi hojné a ve svém úhrnu jak rozsáhlé a současné (komunikační, včetně lesních svážnic, sídelní, nově i sportovní), tak spíše vzácné a s uzavřenou historií (industriální). Žádné z nich však nejsou přínosem pro zdejší přírodu, ale jsou naopak více či méně nutným zlem. Na rozdíl od uzavřené historie dříve významných agrárních a montánních forem tyto vznikají spíše masivně i v současnosti a to převážně, v mnoha případech dokonce i výlučně, s negativním dopadem na přírodu a krajinu Krkonoš. Na území Krnap jim však nelze z praktických, legislativních a různých dalších důvodů a tlaků zabránit, zvláště v ochranném pásmu a III. zóně., nemluvě o intravilánech. Naštěstí v I.a II. zóně je možnost vzniku nových forem všech těchto typů silně omezená. Pokud k takovým případům přesto dojde, je potřeba postupovat individuálně na základě odborných posudků; jako naprosto prioritní varianta je však zamítnutí a vyloučení podobných projektů
3.2.2. Nelesní ekosystémy přirozené Mezi nelesní ekosystémy přirozené počítáme pro potřeby plánu péče lesní a luční prameniště, neregulované a neupravované vodní toky (mokřadní a vodní biotopy kromě rašelinišť), rašeliniště a tundrové ekosystémy. 3.2.2.1. Mokřadní a vodní biotopy Přirozená lesní a luční prameniště jsou roztroušena v původních, přírodních, přírodě blízkých, kulturních i nepůvodních lesích a v lučních porostech na celém území KRNAP a jeho ochranném pásmu. Podstatná část těchto ekosystémů je evidována jako botanicky významné lokality. Přirozená lesní a luční prameniště jsou ponechávána přirozenému vývoji. 78
Výjimečně jsou v rámci speciálního managementu lesních botanicky významných lokalit prováděna opatření na úpravu zápoje v kulturních a nepůvodních lesích, vyžadují li to stanovištní nároky ohrožených druhů rostlin nebo rostlinných společenstev (viz kap. 3.1.). Na některých prameništích je jímána voda. V tom případě je zachováváno dostatečné množství vody pro vegetaci prameniště. V okolí některých lučních pramenišť je prováděna pastva a jsou ohrožena rozšlapáním nebo eutrofizací, jiná zarůstáním náletovými dřevinami. Některé neregulované a neupravované vodní toky jsou ohrožovány stavbou malých vodních elektráren, těžbou uložených sedimentů nebo eutrofizací ve spojení s vypouštěním odpadních vod. Pro ochranu cenných neregulovaných a neupravovaných vodních toků před budováním malých vodních elektráren byla zpracována pasportizace vodních toků KRNAP a jeho ochranného pásma (Pilous 1991, příloha 9). 3.2.2.2. Rašeliniště a vodní toky Různé typy rašelinišť (slatiniště, vrchoviště) se nacházejí roztroušeně v lesních i nelesních stanovištích na celém území KRNAP a jeho ochranného pásma. Rašeliniště jsou většinou evidována jako prioritní stanoviště EVL Krkonoše (viz kap. 1.4.6). Na řadě z nich se vyskytují ohrožené druhy rostlin, popř. je jejich ochrana zajištěna v rámci Ramsarské konvence (Krkonošská rašeliniště – viz kap. 1.4.3). Snaha je ponechat přirozená rašeliniště přirozeným procesům. Některá z nich jsou negativně ovlivňována pohybem turistů po zimních tyčovaných trasách (Pančavské rašeliniště a Labská louka), splachem z blízkých cest a nepůvodními druhy (Pančavské a Úpské rašeliniště), náletem dřevin (Slezské sedlo, Mokré jámy, Slatina u Rýchorského dvora) a rozrůstáním porostů vrb (Rašeliniště pod pralesem na Rýchorách). Některá krkonošská rašeliniště byla v minulosti odvodněna. Část z nich byla revitalizována obnovou hydrického režimu (viz kap. 3.3.), ale často chybí vyhodnocení úspěšnosti revitalizačních opatření. Rašeliniště na Pančavské louce severně od asfaltové zásobovací komunikace na Labskou boudu je přetnuté zimní značenou turistickou cestou od Vosecké k Labské boudě. Cesta je relativně často používána neukázněnými návštěvníky i v letním období a vegetační kryt tak opakovaně narušen, obnažené plochy rašeliny zkypřeny nebo rozšlapány. Do vzniklého koridoru se stahuje voda, která odnáší uvolněnou rašelinu, eroze a mineralizace ložiska se každoročně rozšiřuje. Dosavadní technická opatření instalovaná v 80. letech se již rozpadají a přestávají být účinná. Hraniční louka - rašeliniště v sedle mezi vrcholy Szrenica a Luboch bylo v 20. letech odvodněno sítí odvodňovacích rýh a kanálů. Rašeliniště je také narušováno pohybem neukázněných turistů a dalších osob hraničním průsekem. Mokré jámy - Rašeliniště na Horní Malé Úpě bylo na začátku 90. let zásadně narušeno odvodňovacími pracemi, vyhloubené příkopy však byly po upozornění Správou KRNAP téměř obratem zavaleny, částečně byla i odstraněna olše použitá jako meliorační dřevina. Z pestré palety rašeliništních rostlin (Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, Carex echinata, C. rostrata, C. canescens, C. nigra) se zachovaly a zřejmě i rozšířily porosty klikvy bahenní (Oxycoccus palustris) a ostřice zobánkaté (Carex rostrata), některé druhy (Drosera rotundifolia) nebyly později nalezeny. Lokalita zarůstá náletem smrku a olše. Slatina u Rýchorského dvora - Rašeliniště na východním svahu Sklenářovického vrchu bylo v minulosti meliorováno olší lepkavou (Alnus glutinosa) a přes regulační zásahy provedené v roce 1992 dochází k jeho zarůstání náletem dřevin. Slezské sedlo - rašeliniště v sedle Špindlerovy boudy (1180m) je významné především masovým výskytem zvláště chráněného druhu rosnatky okrouhlolisté
79
(Drosera rotundifolia). Solitérní smrky se na rašeliništi postupně rozrůstají, objevuje se i nálet, čímž se volná plocha rašeliniště postupně zmenšuje. Rašeliniště na Kamenném návrší (u Alfrédky) - Rašeliniště bylo v 80. letech intenzivně odvodněno, jeho značná část byla zničena. Lysečinský potok - Úsek Lysečinského potoka začínající cca 1,5 km nad soutokem s Úpou v katastrálním území obce Dolní Lysečiny a měřící zhruba 200m je jediným nalezištěm a místem vývoje jepice krkonošské.
3.2.2.3. Tundrové ekosystémy Tundrové ekosystémy zaujímají cca 4 % rozlohy KRNAP, jedná se však o unikátní prostředí evropského významu, velmi citlivé k antropogenním vlivům. Tvoří je mozaika lesních (klečové porosty) i nelesních biotopů nad horní hranicí lesa a v ledovcových karech. Přirozené tundrové ekosystémy jsou ponechávány bez zásahu. Jejich ochrana je zajišťována regulací turistického ruchu. Mohou být negativně ovlivněny splachem z blízkých cest nebo invazními a expanzivními druhy rostlin. 3.2.3. Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji se na území KRNAP nachází především nad horní stromovou hranicí v oblasti tundrových ekosystémů. V nižších polohách jen sporadicky. Do této kategorie nelesních ekosystémů je možné zařadit: Tundrové ekosystémy ovlivněné v době budního hospodářství, zejména v 17. a 18. století, pastvou a travařením, popř. i těžbou kleče pro palivo a následně ponechané přirozenému vývoji. V současné době nejsou lidské zásahy patrné. Klečové porosty jsou popsány v kap. 3.1. a zařazeny mezi lesy přírodní. Tundrové ekosystémy se staršími výsadbami klečových porostů (z období před 2. světovou válkou) a následně ponechané přirozenému vývoji. V současné době nejsou lidské zásahy patrné. Klečové porosty jsou popsány v kap. 3.1. a zařazeny mezi lesy přírodě blízké. Regulované části přirozených vodních toků, u nichž podélné i příčné opevnění již splynulo s okolní přírodou (např. Čertova strouha, Černohorský p.). Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji jsou ohrožené splachem z blízkých cest, invazními a expanzivními druhy rostlin, necitlivými zásahy v částech toků s historicko-technickými úpravami koryta, stavbou přehradních nádrží a malých vodních elektráren, těžbou uložených sedimentů a stavebními pracemi v korytech vodních toků a na přilehlých částech břehů. 3.2.4. Nelesní ekosystémy ovlivněné člověkem a vyžadující další péči Mezi nelesní ekosystémy ovlivněné člověkem a vyžadující další péči řadíme pro potřeby plánu péče tundrové ekosystémy s klečovými porosty, významné nelesní botanické lokality, trvalé travní porosty (TTP) na zemědělské i nezemědělské půdě a agrární ekosystémy na zemědělské půdě. Tundrové ekosystémy s klečovými porosty. Významná složka krkonošské tundry (přes 2000 ha) je převážně původní (kap. 3.1., 3.2.2.1. , 3.2.3.), částečně však i uměle vysazená geneticky nepůvodním materiálem (13 %) (kap.2.3.2.) nebo na nepůvodních lokalitách (14 %). Management nepůvodních klečových porostů a klečových porostů na nepůvodních lokalitách závisí zejména na typu a původu jednotlivých porostů, 80
mezi nimiž jsou nejproblematičtější novodobé výsadby (podrobný návrh managementu viz Harčarik 2006). Mezi nelesní ekosystémy ovlivněné člověkem a vyžadující další péči patří i tundrovní ekosystémy s klečovými porosty v bezprostřední blízkosti komunikací, negativně ovlivňované pohybem turistů, materiálem použitým na výstavbu komunikací, splachem a následným šířením invazních a expanzivních druhů rostlin. Za negativní vliv ne sice pro ekosystémy, ale z hlediska mezinárodních smluv, je možné považovat i zarůstání hraničních průseků. Jednoznačně negativním vlivem je i poškozování a likvidace mrazem tříděných půd v hřebenových polohách při budování kamenných „mužiků“ neukázněnými turisty především poblíž frekventovaných turistických cest. Významné nelesní botanické lokality. Je zajišťována účelová pravidelná péče o botanické lokality vliv managementu na vybraná společenstva a druhy je monitorován. Přehled prováděné péče o významné botanické lokality: o Obří důl – květnatá horská louka, 1,1 ha: pokos, úklid hmoty o Modrý důl – květnaté horské louky, 2 ha: pokos, úklid a kompostování hmoty, likvidace porostů štovíku alpského o Rýchory – květnaté horské louky, slatina, 5 ha: pokos, úklid hmoty, prořezávky dřevin o Celní lom – opuštěný vápencový lom s vápnomilnou vegetací, 0,2 ha:prořezávky dřevin, pokos, úklid hmoty o Xeroterm horní Albeřice 0,7 ha: pokos a úklid hmoty, vláčení, pastva ovcí o Hrochova louka – luční porost se šafránem bělokvětým, 0,6 ha: pokos a úklid hmoty 2x, vláčení o Klínové Boudy – komplex květnatých horských luk, 5 ha: pokos úklid hmoty, likvidace porostu šťovíku alpského o Adolfka, Zadní Rennerovky – květnatá horská louka, 1,1 ha: pokos sušení a úklid hmoty o Lysečinské údolí – komplex lučních porostů, 12 ha: pokos a úklid travní hmoty o Sklenářovické údolí – komplex lučních porostů, 60 ha: obnova povrchového odvodnění, smykování, pokos, úklid a kompostování, pastva huculských koní, prořezávky o Bíner – svahové slatiniště, 1,5 ha: vyhrabání stařiny, obnova povrchového odvodnění, pokos sušení a úklid hmoty, prořezávky, likvidace plevelných dřevin o Peklo – xerotermní louka, bukový porost, 0,3 ha: vyhrabání stařiny, pokos a úklid hmoty o Slunečná stráň – komplex rašelinných a slatinných luk, 10 ha: pokos, sušení a úklid hmoty, vláčení, obnova povrchového odvodnění, pastva ovcí, prořezávka dřevin o Bolkov – slatinná louka, 2 ha: vyhrabání stařiny, pokos, sušení a úklid hmoty, obnova povrchového odvodnění, výřez náletu dřevin o Černý Důl – xerotermní louka, 0,1 ha: pokos, úklid hmoty, prořezávka dřevin o Anenské údolí – luční porost s výskytem šafránu bělokvětého: pokos, úklid hmoty, odstranění náletu dřevin o Víchová nad Jizerou – subxerotermní louka, mokřadní společenstva, 0,3 ha: vyhrabání stařiny, pokos, sušení a úklid hmoty Trvalé travní porosty (TTP) na zemědělské i nezemědělské půdě. Ve vyšších a středních polohách Krkonoš je část TTP za pomoci dotačních titulů obhospodařována jak vlastníky či nájemci pozemků, tak přímo Správou KRNAP. Správa KRNAP se zaměřuje především na druhově bohaté louky a porosty, jejichž zachování a obnova
81
pomocí řádné péče je žádoucí z hlediska zachování přírodního bohatství. TTP jsou zde koseny či spásány, výjimečně i mulčovány, tyto postupy jsou i navzájem kombinovány. Zbývající travní porosty v této oblasti, které zůstaly bez trvalé péče, vykazují určitý stupeň degradace, mění se zde druhové složení, šíří se alochtonní či apofytické druhy rostlin (šťovík, všedobr, čechřice, starček aj.), a postupně zarůstají náletem dřevin. Vybrané plochy jsou určeny k zalesnění. Obdobná je situace v nižších polohách KRNAP a jeho ochranného pásma. TTP zde bývají druhově bohaté až velmi chudé s převahou jednoho či více druhů (přehnojené trvalé travní porosty a pastvou zdevastované plochy - šťovíky, psárka, srha říznačka, smetánka atp.). V této oblasti jsou travní porosty obhospodařovány převážně zemědělskými subjekty. Některé přírodovědně významné lokality obhospodařuje Správa KRNAP, opět za pomoci fyzických či právnických osob provozujících zemědělskou činnost. Malá část travních porostů však zůstává ladem se všemi důsledky uvedenými výše. V některých případech však díky snížené intenzitě zemědělského obhospodařování dochází k obnově rostlinných společenstev a návratu některých druhů rostlin (mokřady, suché meze, orchidejovité). Na přiměřeně obhospodařovaných lokalitách je nezanedbatelný výskyt mnoha druhů bezobratlých živočichů i obratlovců, vázaných na travní společenstva. Nelze pominout ani významný vliv bezlesých prostor na utváření krajiny Krkonoš. Agrární ekosystémy na zemědělské půdě. Zemědělská výroba (rostlinná a živočišná produkce) je realizována především na území ochranného pásma KRNAP, jen ve východní části (Albeřice, Lysečiny) i na území KRNAP. Má určitý význam v zachování krajinného rázu a ekologických funkcí zemědělské krajiny v podhůří Krkonoš. Za vhodnější je považováno extenzivní hospodaření, zejména hospodaření na trvalých travních porostech, než klasický orební způsob hospodaření.
3.3. Provedená opatření pro obnovu přirozeného stavu biotických složek přírodního prostředí Pro účely plánu péče o KRNAP a jeho ochranné pásmo jsou do této kapitoly zařazeny obnova původního půdního chemismu podél cest v minulosti opravených nevhodným materiálem, revitalizace rašelinišť, úpravy narušených hydrických podmínek lesních ekosystémů a protierozní opatření. 3.3.1 Obnova původního půdního chemismu podél cest. V minulosti se používal na výstavbu cest v KRNAP snadno dostupný materiál vhodných technologických vlastností, většinou nevhodného chemického složení (bazické horniny s poměrně vysokým obsahem doprovodných živin, které se dlouhodobě vyluhují do půdy). Při výstavbě a opravě komunikací na území KRNAP je nutné používat autochtonní materiál (především v 1. a 2. zóně NP, v tundrových ekosystémech, prameništích a rašeliništích, na květnatých horských loukách, prudkých svazích apod.), příp. materiál vhodného chemického složení. V roce 2001 byl zpracován pasport cestní sítě (Pilous 2001, příloha č. 10), který je v současné době používán jako základní podklad pro volbu materiálu při výstavbě a přestavbě komunikační sítě i při zpevňování a opravách cest. Cílem Správy KRNAP je odstranit v minulosti nevhodně použitý allochtonní materiál z cest na problematických lokalitách (především 1. a 2. zóna NP, tundrové ekosystémy, prameniště, rašeliniště, květnaté horské louky, prudké svahy). Jedná se o finančně nákladnou záležitost. Prozatím se podařilo rekonstruovat tři lokality (Koňská cesta, cesta přes úpské rašeliniště, cesta u pramene Labe).
82
3.3.2. Revitalizace rašelinišť Správa KRNAP provádí postupně revitalizaci historicky odvodněných rašelinišť. Hraniční louka: V roce 2001 byla převážná část odvodnění technicky upravena tak, aby se zamezilo odtoku a odvodňování rašeliniště. Některá opatření se však ukázala jako méně (ne stoprocentně) účinná (např. malá výška přepážek). Rašeliniště na Kamenném návrší (u Alfrédky): Po likvidaci odvodňovací soustavy v roce 1995 se jeho stav zlepšuje. Jakšův močál: Byl odvodněn v 80. letech. V roce 1996 byl revitalizován a jeho stav se podařilo obnovit. 3.3.3. Úpravy narušených hydrických podmínek Hydrické podmínky lesních ekosystémů byly narušeny historicky v 19. století, kdy byly vybudovány stovky km odvodňovacích příkopů při odvodňování rašelinných a podmáčených smrčin ve snaze a co největší produkci dřevní hmoty (Schwarz 1997). Druhá etapa odvodňování lesních půd proběhla v 80. letech 20. století v rámci zalesňování poimisních holin. Potenciálně patří část těchto lokalit mezi prioritní stanoviště EVL Krkonoše. V některých konkrétních případech se jedná o botanicky významné lokality. Správa KRNAP postupně provádí úpravu narušených hydrických podmínek směrem k původnímu stavu. Úprava narušených hydrických byla provedena na ploše cca 25 ha ve 2. zóně KRNAP na LHC Harrachov západně od Kamenice mezi cestami „Písková“ a „Terex“ (úspěšnost opatření nebyla prozatím vyhodnocena) a na botnicky významných lokalitách Z 744 A u Lesní boudy s Menyanthes trifoliata, Dactylorhiza fuchsii, Carex rostra a C. echinata, Juncus filiformis (na podstatné části lokality se podařilo obnovit původní vodní režim, na zbývající ploše částečně) a Z 651 B u Klínovky s Andromeda polifolia, Oxycoccus microcarpus, Listera cordata (částečné zlepšení vodního režimu). 3.3.4. Protierozní opatření Protierozní opatření jsou prováděna ve 3. zóně KRNAP a v ochranném pásmu. Patří mezi ně asanace plošné a rýhové eroze vzniklé necitlivým způsobem hospodaření před rokem 1994, a asanace sesuvů a zabezpečování svahů v rámci odstraňování povodňových škod. V rámci asanace plošné a rýhové eroze byla od roku 1996 do r. 2007 realizována opatření téměř za 36,5 mil. Kč, hrazených z programu péče o krajinu. Další finanční prostředky byly vynaloženy na asanaci povodňových škod, vzniklých po povodních v letech 1997, 2000, 2002 a 2006. Mezi největší akce patří zajištění svahu narušeného při povodni u komunikace Stará hora – strará hájovna (1,43 mil. Kč v roce 1998), protierozní opatření Labský důl (1,02 mil Kč v roce 2000), Václavák (1,03 mil Kč v roce 2000), v posledních letech pak asanace sesuvů na Mumlavskou cestou na LHC Harrachov (0,6 mil. Kč v roce 2006) a asanace sesuvů u lesní cesty Černá voda v Horní Malé Úpě (1, 84 mil. Kč v roce 2007). 3.4. Fytogenofond a zoogenofond K naplnění základního cíle péče o fytogenofond a zoogenofond, jímž je ochrana dochovaného stavu původních rostlinných druhů a společenstev a vytvoření podmínek pro jejich další existenci v území, byla v minulých letech provedena řada opatření. V rámci ochrany fytogenofondu vznikl v roce 1983 projekt „Genetická banka ohrožených rostlinných druhů Krkonoš“ (Štursová et Štursa 1983), ve kterém byly formulovány zásady
83
práce s fytogenofondem a navrženo vytvoření pracoviště se zázemím pro ochranu druhů ex situ. Projekt je, byť se změnami, postupně realizován. Od roku 2002 je realizován projekt „Banka semen ohrožených druhů rostlin Krkonoš“ se vzorky semen ohrožených taxonů uloženými v prostředí nízkých teplot. Ve spolupráci s externími odborníky byly sestaveny komentované červené seznamy ohrožených druhů cévnatých rostlin (Štursa 2007, příloha 11), mechorostů (Váňa 2006, příloha 12), lišejníků (Halda 2006, příloha 13) a hub (Fellner 2006, příloha 14) Krkonoš jako podklad pro plánování opatření k jejich ochraně. Monitoring, kultivace, sledování změn prostorového uspořádání populace, ontogenetický vývoj jedinců, generativní a vegetativní rozmnožování a genetická struktury populací některých ohrožených a v Krkonoších vzácných druhů byly řešeny v rámci projektu VaV610/3/00 „Komplexní analýza dlouhodobých změn krkonošské tundry“ (2000 – 2004). Pro záchranu, ochranu a obnovu genofondu lesních dřevin byl vypracován a z podstatné části realizován speciální program (Schwarz 2003, 2008). Ochrana fytogenofondu a zoogenofondu lesních ekosystémů obecně je zajišťována in situ jednak managementem lesních ekosystémů (jeho prioritou je záchrana, ochrana a obnova jejich biodiverzity), jednak speciálním managementem soustavy lesních botanicky významných lokalit a lokalit významných zoologicky (viz kap. 3.1). Ochrana fytogenofondu mimo les je obecně zabezpečena prostřednictvím péče o luční významné botanické lokality. Významné lokality byly vymezeny s ohledem na výskyty ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin a pro oblast charakterických nebo významných typů rostlinných společenstev. Také genofond kulturních rostlin představuje hodnotu, která si zaslouží péči a ochranu. V roce 2002 – 2005, v návaznosti na terénní mapování, byl vysazen sad starých a význačných ovocných dřevin Krkonoš v zahradě bývalého kláštera augustiniánů ve Vrchlabí. 3.4.1. Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub Cílem péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub je záchrana, příp. zlepšení současného stavu populací zvláště chráněných, vzácných a ohrožených taxonů rostlin a hub a zachování, příp. obnova přirozených procesů na vybraných lesních i nelesních lokalitách. U vybraných druhů zvláště chráněných, ohrožených a vzácných taxonů rostlin a hub probíhá monitoring, specielní management, jsou uplatňovány postupy ex situ (množení a kultivace, ukládání semen v nízkých teplotách, výsadby na introdukční plochy), posilování populací a výzkum ekologických a biologických vlastností. Speciálně ošetřené vzorky semen některých ohrožených druhů rostlin Krkonoš jsou uloženy v Bance semen v prostředí nízkých teplot. Postupy záchrany ex situ jsou doplňovány v případě nutnosti opatřeními prováděna in situ. Analýza stavu populací zvláště chráněných, ohrožených a vzácných taxonů rostlin a hub, trendy jejich vývoje a výsledky realizovaných opatření jsou uvedeny komentovaných červených seznamech cévnatých rostlin (Příloha 11), mechorostů (Příloha 12), lišejníků (Příloha 13), a hub Krkonoš (Příloha 14). Záchrana vybraných ohrožených a vzácných druhů rostlin tundrové oblasti Krkonoš byla řešena dílčím projektem „Záchrana vybraných ohrožených druhů rostlin tundrové oblasti Krkonoš“ (Chrtek 2004) v rámci VaV610/3/00. Projekt se zabýval celkem 27 taxony (druhy, subspeciemi, varietami). Jednalo se o taxony v Krkonoších velmi vzácné a bezprostředně ohrožené vyhynutím i o druhy zatím častější, u kterých ale dochází v poslední době ke zmenšování velikosti populací. Nebyly opominuty ani některé druhy vzácné, ale zatím bezprostředně neohrožené, u kterých probíhalo přesné monitorování populací a studium genetické diversity (znalost genetické variability populací a způsobu reprodukce je jedním ze základních východisek při úvahách o dalším osudu populací). Do řešení projektu byly
84
zařazeny taxony Anemone narcissiflora, Carex atrata, C. capillaris, C. pseudoscandinavica (C. serotina subsp. pseudoscandinavica), Cryptogramma crispa, Dianthus superbus subsp. alpestris, Festuca versicolor, Galium sudeticum, Gladiolus imbricatus, Hedysarum hedysaroides, Hieracium albinum, H. alpinum, H. nigrescens, H. riphaeum, H. schustleri, H. tubulosum, Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia, Luzula spicata subsp. spicata, Poa laxa, Primula elatior, P. minima, Pulsatilla alpina subsp. austriaca, P. vernalis var. alpestris, Salix bicolor, S. herbacea, Taraxacum alpestre, Veronica bellidioides; dále byly studovány dvě skupiny druhů – Hieracium podrod Pilosella a Viola sect. Melanium. Projekt shromáždil informace o aktuálním rozšíření, početnosti populací (příp. jejich krátkodobých změnách či trendech), způsobu reprodukce a genetické struktuře vybraných druhů. Získané údaje jsou využívány při plánování aktivní ochrany unikátní krkonošské květeny. Postupy záchrany ex situ jsou doplňují v případě nutnosti opatření prováděná in situ. Rutinně jsou opatření in situ realizována jednak v rámci standardního managementu lesních ekosystémů (viz kap. 3.1.), jednak v rámci speciálního managementu botanických lokalit, popř. i ochranou vybraných biotopů. Mezi opatření v rámci standardního managementu patří ponechávání odumřelých stojících stromů i ležící neodkorněné dřevní hmoty v lesních porostech, ponechávání určitého počtu stromů (s upřednostněním méně zastoupených druhů) v lesních porostech „na dožití“ a následně přirozenému rozkladu, mozaikovitý zápoj, nezalesňování (umělé) zamokřených lokalit, vyloučení úmyslných holosečných těžeb, úprava vodního režimu a světelných podmínek. Jako chráněné biotopy lze uvést např. ochranu starších solitérních stromů (zejména listnatých dřevin – stanoviště epifytických lišejníků), ochranu skalních útvarů a sutí před nadměrným sešlapem turisty a kamenných polí před manipulací s kameny, ochranu starých vápencových lomů před zavážením a náletem. Na základě zjištěných skutečností je nadále nutné monitorovat ohrožené taxony na lokalitách výskytu a průběžně vyhodnocovat stav populací. Následně pak podle potřeby sestavovat návrhy a vyhodnocování zvláštního managementu lokalit s ohroženými taxony (např. úprava vodního režimu, termínované kosení, řízená a cílená pastva, vyhrabávání stařiny, vyřezání náletu a nevhodných výsadeb, disturbance půdního povrchu, likvidace invazních druhů). Přehled opatření realizovaných v letech 1998-2008 na vybraných ohrožených druzích: ochrana a ohrožení
Název druhu
realizovaná opatření
DCH
ČS
KS
P
K
Aconitum plicatum
§3
C3
C4b
■
■
Aconitum variegatum
§3
C3
C4b
■
■
C2
C3
Agrostis rupestris
M
SM
R
■
Alchemilla fissa
§1
C1
C1
Andromeda polifolia
§3
C2
C3
Anemone narcissiflora
§2
C1
C1
■
C2
C2
■
Antennaria dioica
RR
■ ■
■
■
■
■
■
C3
C3
Arabis sudetica
§1
C1
C1
■
Arnica montana
§3
C3
C3
■
C2
C3
Aquilegia vulgaris
Bartsia alpina Blysmus compressus Botrychium matricariifolium
§1
Bupleurum longifolium subsp vapincense
■
■
C2
C1
■
C1
C1
■
C1
C1
■
■ ■
Campanula bohemica
§3
C2
C2
■
Cardamine amara subsp. opizii
§1
C1
C1
■
Cardamine resedifolia
§1
C1
C1
■
85
■
■ ■
■
■
■ ■
■
Carex capillaris
§1
C1
C1
Carex davalliana
§3
C2
C2
C2
C3
■
Carex paupercula
§2
C2
C2
■
Carex rupestris
§1
C1
C1
Carex viridula subsp. pseudoscandinaviva
§1
C1
C1
Cephalanthera damasonium
§3
C3
C3
■
Coeloglossum viride
§2
C2
C2
■
■
Corallorhiza trifida
§2
C2
C2
■
■
Crocus albiflorus
§2
C1
C3
Dactylorhiza fuchsii subsp. sudetica
§3
C2
C2
Dactylorhiza sambucina
§2
C2
C1
Delphinium elatum
§2
C2
C3
Dianthus superbus subsp. alpesrtis
§2
C2
C2
■
Diphasiastrum alpinum
§2
C2
C3
■
Diphasiastrum complanatum
§3
C3
C2
■
Diphasiastrum issleri
§2
C2
C2
■
Diphasiastrum oellgaardii
§2
C1
C1
■
Diphasiastrum tristachyum
§1
C1
C1
■
Diphasiastrum zeilleri
§3
C2
C2
■
Drosera rotundifolia
§2
C3
C3
Epipactis palustris
§2
C2
C2
Festuca versicolor
§2
C1
C2
Galium sudeticum
§1
C1
C2
■
Gentiana cruciata
§3
C2
C1
■
■
Gentiana pannonica
§2
C2
C3
Gentianella campestris subsp. baltica
§1
C1
C1
■
■
Gentianella praecox subsp. bohemica
§1
C1
C1
■
■
Gladiolus imbricatus
§2
■
■
Carex limosa
■
■ ■ ■
■
■
■
■ ■
■
■
■ ■ ■
■
■ ■
■ ■ ■
■
■
■
■ ■
C2
C2
Gnaphalium supinum
C1
C1
Hackelia deflexa
C1
C1
■ ■
■ ■
■ ■
C1
C1
Hypochoeris uniflora
C3
C3
■
Juncus trifidus
C2
C2
■
Hedysarum hedysaroides
§1
■
■
■
Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia
§1
C1
C1
■
Lilium bulbiferum
§2
C2
C2
■
Listera cordata
§1
C1
C1
■
■
Luzula spicata
§1
C1
C2
■
■
Malaxis monophyllos
§1
C1
C1
■
Minuartia corcontica
§1
C1
C1
■
Moneses uniflora
§2
C1
C1
■
■
C2
C1
■
■
Montia fontana
§1
C1
C1
■
Ophioglossum vulgatum
§3
C2
C1
■
Orchis morio
§2
C2
C1
■
Orchis ustulata
§2
C1
C1
■
Pedicularis sudetica
§1
C1
C2
■
Pedicularis sylvatica
§2
C3
C1
Poa laxa
§2
C2
C2
Primula minima
§2
C1
C1
C1
C1
§2
C2
C2
Monotropa hypophegea
Prunus padus subsp. borealis Pseudorchis albida
86
■
■
■
■
■
■
■ ■
■
■ ■ ■
■
■
Pulsatilla alpina subsp. austriaca
§3
C3
C3
Pulsatilla vernalis var. alpestris
§1
C1
C1
■
Pyrola media
§1
C1
C1
■
C2
C3
C1
C1
Rhinanthus pulcher
■ ■
■
■ ■
Rhodiola rosea
§1
Rubus chamaemorus
§2
C1
C1
Salix bicolor
§1
C1
C1
■
Salix herbacea
§1
C1
C1
■
Salix lapponum
§1
C2
C3
Salix lapponum var. daphneola
§1
C2
C1
Salix repens
§3
C1
C1
Saxifraga oppositifolia
§2
C1
C1
C2
C2
Scheuchzeria palustris
§1
C1
C1
■
Sorbus sudetica
§1
C1
C1
■
Swertia perennis
§2
C2
C3
C2
C3
■ ■
Scabiosa lucida subsp. lucida
Thymus alpestris Trichophorum alpinum
§2
C2
C2
Veronica bellidioides
§1
C1
C1
Viola lutea subsp. sudetica
§2
C2
C2
■ ■ ■
■
■
■
■ ■
■
■ ■
■
■ ■ ■
■ ■
■ ■
■
■
■
Vysvětlivky: DCH: druhy zvláště chráněné podle zákona č. 114/92 Sb., v platném znění ČS: druhy zařazené v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (Holub et Procházka 2002) KS: červený seznam Krkonoš (neoficiální verze - J.Štursa, 2007) M: monitoring RR: revize rozšíření SM: speciální management R: rekonstrukce popupací P: kultivace ex situ a in vitro K: konzervace semen v nízkých teplotách
3.4.2. Prováděná péče o genofond lesních dřevin Cílem péče je záchrana a ochrana genofondu lesních dřevin, založená na zachování fragmentů místních populací lesních dřevin a na záchraně a aktivní reprodukci genofondu lesních dřevin, vč. lesních keřů. Zásadně je realizována ex situ, pouze ve výjimečných případech in situ. Historicky doložené změny přirozených lesních ekosystémů Krkonoš, způsobené hospodářskou činností člověka, byly neobyčejně destruktivní. Z krkonošských lesů byly vytlačovány všechny druhy dřevin kromě smrku ztepilého. Změny druhových skladeb lze identifikovat poměrně snadno a jsou uvedeny v tabulce (tab.14 kap. 2.3.1.1.). Na základě historického průzkumu je možné vyloučit ovlivnění genetické struktury dnes plodících částí populací většiny druhů lesních dřevin dovozem osiva. Některé z těchto druhů nebo jejich dílčích populací byly prakticky vytlačeny z lesních porostů hospodářskou činností, ale na původních stanovištích se dochovaly kontinuálně plodící jednotlivé exempláře nebo jejich skupiny a lze proto u nich předpokládat i zachování určité míry genetické variability (Schwarz 1997). Pokud je nutný záchranný program, měl by spočívat především v revizi výskytu a ve vyhledání a ochraně jedinců vhodných jako zdroj reprodukčního materiálu. Výjimku tvoří smrk ztepilý, jehož genofond byl podstatně změněn dovozem osiva z jiných zemí i jiných pěstebních oblastí ČR. Pro primární identifikaci autochtonních smrkových
87
■
■ ■
porostů je možné použít fenotypových znaků, protože morfologická proměnlivost krkonošského ekotypu smrku ztepilého je poměrně dobře propracována (Pokorný 1966, Vacek 1983a, b, Vacek et al.1996), obdobně jako morfologická proměnlivost buku lesního (Vacek, Mareš 1985, Vacek 1987, Vacek et al.1996). Jednotlivé, dnes již územně oddělené dílčí populace původního krkonošského horského smrku jsou z hlediska fenotypu popisovány v řadě historických i novodobých prací (např. Haenke 1781, Mezera 1939, Lokvenc 1962, Fanta 1974, Fanta 1976). Fragmenty autochtonních populací vysokohorského ekotypu smrku ztepilého byly identifikovány na základě historického průzkumu. Dochovaly se pouze na obtížně přístupných místech (obr. 18 kap. 2.3.1.2.). Autochtonní populace horského ekotypu smrku ztepilého byly identifikovány na základě fenotypových znaků a jejich genotyp by bylo vhodné prověřit. Narušen byl i genofond kleče. V 18. století byly na úkor klečových porostů rozšiřovány pastviny a kleč byla využívána i na otop (Lokvenc 1978, 1995). Proto byly klečové porosty na místech vhodných k pastvě během 150 let prakticky zlikvidovány. Kleč zůstala na méně přístupných a na podmáčených místech, protože rašeliniště byla považována za nevhodná pro pastvu (Lokvenc 1995). Část odlesněných ploch byla následně zalesněna klečí nevhodného původu (viz kap. 2.3.2.) Všechny výsadby jsou přesně evidovány. Protože se borovice horská generativně rozmnožuje pouze sporadicky a naprostá většina kleče je krkonošského původu (obr. 19 a 20 kap. 2.3.2 ), je možné považovat genofond kleče za stabilizovaný, na rozdíl od zakrslých smrkových skupin často velice silně poškozených. Smrk v pásmu kleče přežívá na hranici svých ekologických možností a generativně se nerozmnožuje. Genofond smrku ztepilého v pásmu nad horní hranicí lesa je možné považovat za nenarušený, nikoli však za stabilizovaný (viz kap. 2.3.2). K systematické záchraně genofondu ostatních dřevin byla přistoupeno až po roce 1994 po převedení příslušnosti hospodařit s majetkem k lesům ve státním vlastnictví na území KRNAP a jeho ochranného pásma na Správu KRNAP. Jako nejvíce ohrožené druhy lesních dřevin byly identifikovány lípy, jilm horský, třešeň ptačí, ale i např. bříza pýřitá a autochtonní vysokohorský ekotyp smrku ztepilého (Schwarz 1997). Pro ohrožené druhy, popř. dílčí populace, byl vypracován a realizován záchranný program. Seznam druhů dřevin v Krkonoších geograficky původních uvádí tabulka (tab.24). V tabulce jsou vyznačeny druhy považované za důležité pro obnovu biodiverzity a stability lesních ekosystémů na základě předpokládaného rozšíření při současné a předpokládané imisní zátěži, na základě svých růstových vlastností v juvenilním stadiu a svých ekologických nároků a (Lokvenc et al. 1992). Speciální pozornost byla věnována vysokohorskému ekotypu smrku ztepilého (8. a 9. LVS). V obecné rovině je možné považovat za prokázanou skutečnost, že ekotypy dřevin na výškové hranici svého rozšíření jsou vlivem extrémních ekologických podmínek geneticky jedinečné a představují geneticky stabilizovanou adaptaci na prostředí (Turesson 1922a, b). Naproti tomu u dílčích populací v polohách s nižším ekologickým stresem můžeme předpokládat plynulou proměnlivost (Langet 1959, 1967). Je nutno počítat i s ovlivněním krkonošského ekotypu smrku ztepilého blízkostí glaciálních refugií smrku v Broumovské kotlině (Kaňák 1999). Dále lze předpokládat, že v těchto polohách již došlo vlivem působení imisně ekologických faktorů k určité selekci a tím i ke genetickému posunu (cf. Samek 1990, Pelc et al. 1993, 1994).
88
Tabulka 24: Seznam dřevin v Krkonoších geograficky původních (zvýrazněny druhy z lesnického hlediska důležité pro rekonstrukci lesních ekosystémů Krkonoš). Abies alba MILLER * Acer campestre L. Acer pseudoplatanus L. (**) Acer platanoides L. Alnus glutinosa (L.) GAERTN. Alnus incana (L.) MOENCHE ** Betula carpaticaWALDST. et KIT Betula pendula ROTH (verrukosa EHRH) Betula pubescens EHRH. subsp.pubescens ** Carpinus betulus L. Cerasus avium(L)MOENCH (Prunus avium L.) ** Cotoneaster integerrima MED. Corylus avellana L. Cratageus monogyma JACQ. Cratageus oxycantha L. Daphne mezereum L. Fagus silvatica L. * Fraxinus excelsior L. Grossularia uva – crispa (L.) MILLER Juniperus communis L. Juniperus sibirica BURGSDORF (J.nana WILLD) Lonicera nigra L. Padus avium MILLER Padus avium subsp.petraea (TAUSCH) HOLUB*** Picea excelsa (LAMK.) LINK (P. abies L.) * + (**) Pinus mugo TURRA * + (***) Pinus silvestris L. Populus tremula L. Quercus petraea (MATT.) LIEBL. Quercus robur L. Rhamnus frangula L. Ribes alpinum L. Ribes petraeum WULFEN Rosa canina L. Rosa pendulina L. (Rosa alpina L.) Rosa tomentosa SMITH Salix alba L. Salix aurita L. Salix bicolor EHRH.*** Salix caprea L. Salix cinerea L. Salix herbacea L.*** Salix pentandra L. Salix lapponum L.*** S. lapp. var.daphneola (TAUSCH sp) WIMMER Salix purpurea L. Salix repens subsp.repens L.*** Salix repens subsp. rosmarinifolia (L.) ČELAK Salix silesiaca WILLD Salix triandra L. Salix viminalis L. Sarothamnus scoparius (L.) WIMMER Sorbus aucuparia L. subsp. Aucuparia (**) S.a.subsp.glabrata (WIMM.et GRAB) HAYEK **
jedle bělokorá javor babyka javor klen javor mléč olše lepkavá olše šedá bříza karpatská bříza bradavičnatá ( bělokorá ) bříza pýřitá habr obecný třešeň ptačí skalník celokrajný líska obecná hloh jednoblizný hloh obecný lýkovec jedovatý buk lesní jasan ztepilý srstka angrešt jalovec obecný jalovec sibiřský (nízký) zimolez černý střemcha hroznovitá střemcha hroznovitá skalní smrk ztepilý borovice horská ( kleč horská pravá ) borovice lesní topol osika dub zimní (drnák) dub letní (křemelák) řešetlák olšový, krušina meruzalka alpinská meruzalka skalní růže šípková růže převislá (alpinská) růže plstnatá vrba bílá vrba ušatá vrba dvoubarvá vrba jíva vrba popelavá vrba bylinná vrba pětimužná vrba laponská vrba laponská vrba červená vrba plazivá pravá vrba plazivá rozmarýnolistá vrba slezská vrba trojmužná vrba košařská janovec metlatý jeřáb obecný pravý ( ptačí pravý ) jeřáb obecný lysý ( ptačí olysalý )
89
Sorbus sudetica (TAUSCH) FRITSCH*** Tilia cordata MILLER ** Tilia platyphyllos SCOP ** Ulmus glabra HUDS.em.MOSS (scabra MILL) ** Viburnum opulus L.
jeřáb krkonošský lípa malolistá lípa velkolistá jilm drsný (horský)
kalina obecná
* druhy zařazené do programu genových základen. ** v Krkonoších ohrožené druhy nebo (**) ohrožené dílčí populace zařazené do speciálního programu. *** v Krkonoších ohrožené druhy nebo (***) ohrožené dílčí populace zařazené do programu záchranných opatření.
Některé druhy (např. jeřáb krkonošský, vrba bylinná a dvoubarvá, střemcha skalní) se v Krkonoších vyskytují a pravděpodobně se vždy vyskytovaly vzácně. Jsou v centru zájmu odborné veřejnosti a péče o jejich genofond zajišťuje genofondová zahrada Správy KRNAP (tab.25). Část jedinců byla vysázena na původní lokality v rámci záchranných opatření „in situ“, část je pěstována „ex situ“ v genofondové zahradě ve Vrchlabí a část ve VÚLHM Zbraslav (Zahradníková 2008, sdělení elektronickou poštou) . K záchraně genofondu dřevin v Krkonoších vzácných významně přispěl i projekt EP0960006111 „Zachování a reprodukce genových zdrojů okrajových a ohrožených lesních dřevin s využitím moderních biotechnologických metod“, řešený VÚLHM Zbraslav v období 1996 - 2000. Podle aktuální informace od řešitele projektu RNDr. Jany Malé, CSc. (2008, sdělení elektronickou poštou), byla při zakládání primárních kultur a kultivaci těchto druhů dřevin v podmínkách in vitro použita metoda organogeneze. Při této metodě, aplikované na primárních explantátech, tj. dormantních pupenech (zimní pupeny před vyrašením) byla indukována tvorba orgánových kultur. Kultury byly multiplikovány a ve formě vícevrcholových kultur jsou uchovávány v archivu explantátů ve VÚLHM, v.v.i. Konkrétně se jedná o 5 klonů Salix herbacea , 3 klony Salix bicolor a 13 klonů Sorbus sudetica (tab. 25). Kromě vzácných dřevin byla metoda vyzkoušena i pro množení Ulmus glabra a je uchováváno 5 klonů. Tabulka 25: Opatření na záchranu genofondu ohrožených vzácných krkonošských dřevin (údaje genofondová zahrada Správy KRNAP, Zahradníková 2008). Druh Sorbus sudetica*
Salix bicolor**
Salix herbacea***
rok, místo výsadby: počet stav v roce 1978, hrana Navorské jámy: 20 jedinců z generat. 2007: 13 jedinců (klonů) množení 1 1997-1999, Úpská jáma, dolní část Rudníku: 95 jedinců z 2000: 66 jedinců (klonů) generat. množení 2 1997, VÚLHM Zbraslav: výhony ze 14 keřů 7 2002: 14 klonů (?) 2001, GFZ Vrchlabí: 10 jedinců z generat. množení 2008: 5 jedinců (klonů) 2007, VÚLHM Zbraslav: výhony z keře č. 31 2008: 1 klon 2007, GFZ Vrchlabí: 2 klony štěpované na jeřáb ptačí 2008: 2 jedinci (klony) 1983, Obří důl, pod Dolním Úpským vodopádem: 17 2007: 3 jedinci (1 klon) jedinců3 1997, Obří důl, pod Dolním Úpským vodopádem: 12 2003: 12 jedinců (1 klon) sazenic 4 1999-2005, Úpská jáma, Sněhový žlab: 54 sazenic 4,5 2007: 53 jedinců (1 klon) 1991, GFZ Vrchlabí: výhony z 10 keřů 4 2008: 29 jedinců (1 klon) 7 1997-1999, VÚLHM Zbraslav: výhony z 21 keřů 2002: 3 jedinci (1 klon) 6 1982, Kotelní jámy: 13 skupin 2008: 7 skupin (1 klon) 2004-2007, Malá Kotelní jáma: 76 sazenic 2008: 17 sazenic (1 klon) 1997-1999, VÚLHM Zbraslav: výhony z 19 keříků 7 2002: ? jedinců (5 klonů) 2005, GFZ: 5 klonů původem ze Studniční stěny 2008: ? jedinců (5 klonů) 1994, GFZ: 1 klon původem z Malé Kotelní jámy ¨2008 ? jedinců (1 klon)
90
Salix lapponum Salix repens
Prunus padus ssp. borealis Pinus mugo
2002, GFZ Vrchlabí: výhony ze 6 keřů (hrana Labského dolu) 2000, GFZ Vrchlabí: 10 sazenic (Bíner) 1981, GFZ Vrchlabí: 10 sazenic (Mrklov) 1991, Slunečná stráň: 10 sazenic (Mrklov/Vrchlabí) 2005, GFZ: 4 keře z generativního množení (Velká Kotelní jáma) 2002, Černohorské rašeliniště: 480 sazenic
2008: ? jedinců (6 klonů) 2008: ? jedinců (1 klon) 2008: ? jedinců (1 klon) 2008: ? jedinců (1 klon) 2008: 4 jedinci (4 klony) 2008: cca 480 jedinců (480 klonů)
* Sorbus sudetica: V r. 2003 bylo uloženo 16 g semen ve VÚRV Ruzyň. ** Salix bicolor: V Krkonoších existuje pravděpodobně jediný klon (Chrtek 2004). *** Salix herbacea: V Kotelní jámě existuje jediný klon, ve Studniční stěně 5 klonů (Chrtek 2004). .
Záchrana genofondu (popř. genových zdrojů) ostatních lesních dřevin je řešena v rámci programu záchrany genofondu krkonošských dřevin (Schwarz 2008 – příloha ) a zahrnuje tři významné problémové okruhy: Optimalizace a návrh speciálního managementu soustavy genových základen pro hlavní druhy geograficky původních dřevin v Krkonoších jako prostředek záchrany a zachování genových zdrojů lesních dřevin „in situ“. Zajištění nedostatkových zdrojů vhodného reprodukčního materiálu těch druhů dřevin, pro které z důvodů jejich malého zastoupení v lesích Krkonoš nemohou být vyhlášeny genové základny.. Záchrana kriticky ohrožených genových zdrojů autochtonního vysokohorského ekotypu smrku ztepilého, nyní většinou reprezentovaného izolovanými fragmenty dílčích populací většinou v partiích extrémně zatížených imisně ekologickými stresy. Do programu záchrany genofondu krkonošských dřevin byly zařazeny i ekotypy a ekodémy lesních dřevin uváděné z těchto bioregionů (1.68 Krkonošský, 1.36 Železnobrodský a 1.37 Podkrkonošský) jako charakteristické (Culek 1996) (tab. 11 kap. 2.2.3). Do programu záchrany genových zdrojů lesních dřevin byly zařazeny všechny druhy lesních dřevin nebo dílčí populace v Krkonoších geograficky původní, klíčové pro obnovení biodiverzity Krkonoš. Původní genetická variabilita lesních dřevin, zařazených do programu záchrany genových zdrojů, není kromě smrku ztepilého ohrožena genetickou korozí v důsledku dovozu osiva pro umělou obnovu, ale vytlačením druhu z lesních porostů. Záchrana genových zdrojů pro druhy lesních dřevin, jejichž existence v Krkonoších není bezprostředně ohrožena a jejichž výskyt umožňuje vyhlášení genových základen (GZ), je řešena genovými základnami. Pokud nemají jejich autochtonní porosty dostatečnou výměru, byly navrženy a jsou uznány jako selektované zdroje reprodukčního materiálu. GZ jsou vyhlášeny pro smrk ztepilý, buk lesní, jedli bělokorou a borovici horskou (obr. 6).. V případě GZ horského ekotypu smrku ztepilého, buku lesního a borovice horské se jedná o záchranu genofondu, zatímco u vysokohorského ekotypu smrku ztepilého a u jedle bělokoré, kde již pravděpodobně došlo ke zúžení vnitrodruhové genetické variability, již můžeme hovořit pouze o záchraně genových zdrojů. Záchrana genových zdrojů ohrožených druhů dřevin nebo ohrožených významných dílčích populací je řešena speciálními záchrannými programy. Součástí speciálních záchranných programů je záchrana ohrožených genových zdrojů olše šedé, břízy pýřité, třešně ptačí, jeřábu ptačího olysalého, lípy malolisté a velkolisté, jilmu horského a záchrana ohrožených významných populací javoru klenu ze 7. LVS, jeřábu ptačího obecného z 8. a z 9. LVS a vysokohorského ekotypu autochtonního smrku ztepilého z 8. a 9. LVS. Záchranné programy jsou s výjimkou záchrany ohrožených genových zdrojů vysokohorského ekotypu autochtonního smrku ztepilého realizovány generativní cestou.
91
Záchrana genofondu keřů, které nepatří mezi druhy vzácné, je řešena jednak v rámci obecného lesního managementu, jednak v rámci speciálního managementu botanicky významných lokalit (kap. 3.1.). 3.4.2.1. Genové základny Pro lesní dřeviny a jejich dílčí populace, které nejsou v Krkonoších bezprostředně ohroženy, byly s ohledem na původ lesních dřevin, zdravotní stav, přirozenou obnovu a na stanovištní podmínky revidovány nebo nově navrženy genové základny. Většina genových základen se sestává z více částí. Každá z navržených částí genových základen s výjimkou III. části („Liščí hora“) genové základny vysokohorského ekotypu smrku ztepilého má minimální výměru 100 ha porostní plochy (Metodický návod 28/OLH/90), jádro s kontinuální přirozenou obnovou o výměře minimálně 15 ha a nárazníkovou zónu o minimální šířce 400 m (GENE REZERVES). V jádrových zónách genových základen lesních dřevin je povolena pouze přirozená obnova, v nárazníkových zónách je povolena umělá nebo kombinovaná obnova pouze sadebním materiálem původem z těchto genových základen, čímž je dostatečně zaručena reprodukce původního genofondu v jádrových zónách. V nové soustavě genových základen lesních dřevin jsou zahrnuty i v odborné literatuře uváděné pro biogeografický region významné ekotypy a ekodémy lesních dřevin. Všechny části revidovaných a nově vyhlášených genových základen lesních dřevin v Krkonoších jsou vyhlášeny jako lesy zvláštního určení. Genové základny (GZ) jsou vyhlášeny pro smrk ztepilý, buk lesní, jedli bělokorou a borovici horskou (kleč) (obr. 43). Pro smrk ztepilý jsou v Krkonoších vylišeny GZ pro dva klimatické ekotypy vysokohorský (8. LVS) a horský (5.- 7. LVS). GZ smrku ztepilého „Černý Důl“ o výměře 221,54 ha byla zrušena, protože byla tvořena porosty podle fenotypu pravděpodobně geneticky nevhodnými. V případě horského ekotypu buku lesního jsou vylišeny GZ pro populace původem ze 7. LVS (vyšších poloh) a původem z 5.- 6. LVS (nižších poloh). Všechny navržené GZ jsou podle historických průzkumů, resp podle fenotypových znaků, s velkou pravděpodobností tvořeny původními populacemi příslušných lesních dřevin. Do nově navržených genových základen jsou zahrnuty i pro biogeografický region charakteristické ekotypy a ekodemy buku lesního a smrku ztepilého (cf. Culek 1966, tab.11 kap. 2.2.3 ). Každá z GZ má několik izolovaných částí. V každé z izolovaných částí je vylišena minimálně 1 jádrová zóna a zóna nárazníková ve smyslu slaďování předpisů s evropskou unií. Navržené GZ jedle bělokoré nešlo spojit. GZ jedle bělokoré „Dlouhý les“ leží v pěstební lesní oblasti (PLO) 23 – Podkrkonoší a nelze ji proto sloučit s GZ Janské Lázně v PLO 22 – Krkonoše. V genové základně „Dlouhý les“ nebylo dosud umístění jádrové zóny schváleno. Genová základna horského ekotypu smrku ztepilého je složena ze dvou částí. Má souhrnnou výměru 529,29 ha, z toho jádrové zóny tvoří 30,64 ha. Obě části této genové základny horského ekotypu smrku ztepilého jsou lokalizovány převážně v 5. – 6. LVS, pouze nepatrně zasahují do SLT 7V, a leží ve 3. zóně KRNAP. Obě části genové základny leží v partiích se středně překročenými kombinovanými kritickými zátěžemi a se středním vlivem imisí podle bioindikace pomocí lišejníků. Genová základna vysokohorského ekotypu smrku ztepilého je má tři části se souhrnnou výměrou 552,16 ha (z toho jádrové zóny 79,23 ha). Všechny její části jsou lokalizovány převážně v 8. LVS (pouze nepatrně zasahují do vrchní části 7. LVS). V případě vysokohorského krkonošského ekotypu smrku ztepilého již došlo prokazatelně ke zúžení genetické variability, a proto byl zahájen i program vegetativní záchrany genových zdrojů
92
Obrázek 43: Mapa nových genových základen lesních dřevin (obrysová mapa Haniš et al 1992).
dílčích populací vysokohorského ekotypu smrku ztepilého z 8. a 9. LVS. Přesto byly nejzachovalejší části dílčích populací s kontinuální přirozenou obnovou vyhlášeny jako genová základna sestávající se ze tří izolovaných částí. Z toho III. část (Liščí hora) je nestandardní. Zaujímá plochu pouze 36,91 ha, z toho jádrová zóna tvoří 28 ha. Není tedy dodržena minimální rozloha genové základny ani minimální šíře nárazníkové zóny. Návrh a schválení atypické III. části Liščí hora genové základny vysokohorského ekotypu smrku ztepilého byl zdůvodněn vitalitou této zbytkové populace, kontinuální přirozenou obnovou a obklopením lučními enklávami a imisními holinami. Kromě III. části (Liščí hora) leží ve 2. zóně KRNAP. v partiích se středně překročenými kombinovanými kritickými zátěžemi a se středním vlivem imisí podle bioindikace pomocí lišejníků . Genová základna horského ekotypu buku lesního vyšších poloh má dvě části většinou v 6. – 7. LVS. I. část (Kotelné jámy) nepatrnou částí zasahuje do 8. LVS (tvoří horní hranici lesa v jižní expozici Krkonoše). Má souhrnnou výměru 607,86 ha, z toho jádrové zóny tvoří 93,59 ha. Nárazníková zóna I. části – Kotelné jámy je částečně (cca 15 %) tvořena druhotnými, podle fenotypu pravděpodobně alochtonními, pomístně se rozpadajícími smrkovými monokulturami. Tyto smrkové monokultury budou podsazovány skupinami buku původem z této části GZ. Převažující část GZ horského ekotypu buku lesního vyšších poloh leží v 1. a ve 2. zóně KRNAP. Obě části GZ leží v partiích se středně překročenými kombinovanými kritickými zátěžemi a se středním vlivem imisí podle bioindikace pomocí lišejníků. GZ horského ekotypu buku lesního nižších poloh má dvě části a je situována do 5.- 6. LVS a má souhrnnou rozlohu 449,59 ha (jádrové zóny 42,17 ha). Na území této GZ nejsou překročeny kritické zátěže. V I. části (Údolí Jizery) se vyskytuje i pomístně vtroušená jedle bělokorá, ale přirozená obnova je pouze sporadická. Ve II. části (Janské Lázně) je přirozená obnova jedle bělokoré kontinuální, proto je zároveň GZ jedle bělokoré. Část GZ Údolí Jizery 93
se nachází ve III. zóně KRNAP a část Janské Lázně v ochranném pásmu. GZ jedle bělokoré nebylo možné sloučit, protože se každá z nich nachází v jiné přirodní lesní oblasti (PLO). GZ základna jedle bělokorév PLO 22 – Krkonoše je identická s částí GZ horského ekotypu buku lesního nižších poloh Janské Lázně. Má výměru 138,28 ha (jádrová zóna 24,34 ha). GZ základna jedle bělokorév PLO 23 – Podkrkonoší má výměru 141,89 ha. (navržená jádrová zóna 21,77 ha). Genová základna borovice horské má dvě části a souhrnnou výměru 3 208,73 ha, z toho 6 navzájem izolovaných jádrových zón má souhrnnou výměru 917,74 ha. Jádrové zóny jsou vyhlášeny tak, aby neobsahovaly žádné uměle založené porosty. Celá genová základna borovice horské leží v 1. zóně KRNAP. Hlavní zásady managementu genových základen, pro celou optimalizovanou soustavu genových základen lesních dřevin v Krkonoších společné, jsou založeny na maximálním využívání přírodních procesů. Pro dřevinu, pro kterou je genová základna vyhlášena, je v jádrech genových základen výlučně a v nárazníkových zónách přednostně využívána přirozená obnova. V případě nezbytnosti umělé obnovy v nárazníkových zónách musí být používán reprodukční materiál zásadně z jádra této genové základny. Genové základny mají být tvořeny souvislými soubory porostů původních populací lesních dřevin nebo komplexy porostů s vysokým podílem těchto populací takové rozlohy, která postačuje k udržení genetické variability populací a které jsou při vhodném způsobu hospodaření schopny autoreprodukce (Šindelář 1992). Dnes však často v Krkonoších nejsou pro vytvoření obvyklých GZ dostatečně velké souvislé komplexy lesních porostů s aktuálním výskytem dané dřeviny. Proto kostrou uvažovaných nových GZ byla mozaika vybraných porostů a management bude sledovat postupné přetvoření „výplňových porostů“ do standardu porostů GZ. Genové základny zaujímají celkem 5 632,4 ha, tj. 15,4 % rozlohy KRNAP. Aby bylo legislativně umožněno využití reprodukčního materiálu původem z genových základen, byly všechny dospělé smrkové a klečové porosty a vybrané porosty buku lesního a jedle bělokoré v genových základnách (přednostně v jejich jádrech) navrženy a jsou uznány za selektivní zdroje reprodukčního materiálu (Rambousek 2002). Optimalizovaná soustava genových základen dává předpoklady pro zajištění dostatečného množství reprodukčního materiálu pro buk lesní a pro horský ekotyp smrku ztepilého s dostatečnou rezervou. Výsadby borovice horské nejsou v rámci speciálního managementu lesních ekosystémů Krkonoš uvažovány, proto nebudou semena borovice horské sbírána a genová základna bude plnit pouze cíl uchování genetické variability „in situ“. Problémy se zajištěním dostatečného množství reprodukčního materiálu můžeme očekávat v případě jedle bělokoré a vysokohorského ekotypu smrku ztepilého: Aktuální zastoupení jedle bělokoré i v lesních porostech genových základen je malé a je zároveň nutné posilovat populace “in situ“ maximálním využitím přirozené obnovy. V 6. a 7. LVS jsou jen ojedinělé exempláře jedlí. V případě vysokohorského ekotypu smrku ztepilého je prioritou záchrana genetické variability „in situ“ a přes prokázanou současnou vysokou klíčivost smrkových semen mohou být limitujícím faktorem nízká plodnost i dlouhé periody mezi semennými roky. 3.4.2.2. Zdroje selektivního reprodukčního materiálu Pokud výměra lesních porostů neumožnila pro některé z dřevin, které nejsou v Krkonoších bezprostředně ohroženy, vyhlášení genové základny, jsou pro ně podle Zákona 149/2003 navrženy a schváleny zdroje selektovaného sadebního materiálu. V KRNAP a jeho ochranném pásmu je v současné době schváleno jako zdroje selektovaného sadebního
94
materiálu 2,76 ha (plocha dřeviny) jedle bělokoré (plocha porostních skupin 73,79 ha), 0,93 ha borovice lesní (plocha porostních skupin 33,17 ha), 2,46 ha javoru klenu (plocha porostních skupin 140,92 ha), 0,14 ha jasanu ztepilého (plocha porostních skupin 5,95 ha), 16,94 ha jeřábu ptačího (plocha porostních skupin 356,07 ha), 0,34 ha jeřábu ptačího olysalého (plocha porostních skupin 146,78 ha), 8,33 ha břízy pýřité karpatské (plocha porostních skupin 184,79 ha) a 2,54 ha vrby slezské (plocha porostních skupin 88,85 ha). 3.4.2.3. Programy na záchranu ohroženého genofondu lesních dřevin Dřevinám, jejichž vnitrodruhová genetická variabilita je ohrožena korozí genofondu nebo extinkcí genových zdrojů, je věnována zvláštní pozornost. Pro ohrožené druhy nebo pro ohrožené významné dílčí populace lesních dřevin a pro dřeviny nedostatečně zastoupené byly vypracovány záchranné programy, s výjimkou záchrany ohrožených genových zdrojů vysokohorského ekotypu smrku ztepilého realizované generativním způsobem. Záchranné programy genových zdrojů lesních ekosystémů v evropském i ve světovém měřítku v posledním desetiletí obecně upřednostňují genové banky „in situ“. Jen výjimečně v případech koroze genofondu doporučují záchranu genofondu vytvářením genových bank „ex situ“ (Schwarz 2003). Cesta zvolená v Krkonoších nevybočuje z těchto názorů. V rámci záchrany a ochrany genofondu v Krkonoších ohrožených druhů nebo dílčích populací lesních dřevin důležitých pro obnovu biodiverzity lesních ekosystémů, jejichž aktuální ani potenciální zastoupení nesplňuje podmínky pro vyhlášení genových základen, byly vyhledány stromy vhodné ke sběru semen (kromě genových zdrojů kriticky ohrožených dílčích původních populací smrku ztepilého v 8. a 9. lesním vegetačním stupni). Generativní materiál je upřednostňován z důvodů genetické variability, protože každý vypěstovaný jedinec použitý při výsadbě představuje jeden klon. Celkem bylo pro získávání reprodukčního materiálu (na rodičovské stromy) navrženo 56 jedinců javoru klenu převážně ze 7. a 8. lesního vegetačního stupně, 12 jedinců jilmu horského, 39 jedinců třešně ptačí, 16 jedinců lípy malolisté a 11 jedinců lípy velkolisté, 19 jedinců olše šedé, 8 jedinců břízy pýřité a 14 jedinců břízy karpatské, 16 jedinců jeřábu ptačího obecného v 8. a 9. lesním vegetačním stupni a 27 jedinců jeřábu ptačího olysalého. Tabulka 25: Přehled stromů navržených na rodičovské stromy. Dřevina Počet stromů navržených Počet stromů uznaných Acer pseudoplatanus*** 56 36 Alnus incana* 19 6 Betula carpatica** 14 0 Betula pubescens** 8 0 Cerasus avium* 39 12 Sorbus aucuparia subsp. aucuparia*** 16 0 Sorbus aucuparia subsp. glabrata** 27 0 Tilia cordata* 16 6 Tilia platyphyllos* 11 8 Ulmus glabra* 12 3 Celkem 205 71 *druhy důležité pro obnovu biodiverzity lesních ekosystémů, **druhy důležité pro obnovu biodiverzity lesních ekosystémů a pro změnu druhových skladeb v lokalitách s překročenými kritickými zátěžemi, *** dílčí populace důležité pro obnovu biodiverzity lesních ekosystémů a pro změnu druhových skladeb v lokalitách s překročenými kritickými zátěžemi.
Z celkového množství 205 jedinců méně obvyklých druhů dřevin z genetického hlediska posouzených jako vhodných pro další reprodukci je jako stromy výběrové (rodičovské)
95
uznáno 36 jedinců javoru klenu, 3 jilmy horské, 12 jedinců třešně ptačí, 6 jedinců lípy malolisté, 8 jedinců lípy velkolisté a 6 jedinců olše šedé (tab. 25) . Většina vybraných jedinců lesních dřevin nemohla být uznána za výběrové podle platných právních norem, dosud kladoucích důraz na „hospodářskou“ kvalitu kmene. Osivo pro přípravu sadebního materiálu by mělo být sbíráno ze všech jedinců podle odborného posudku vhodných pro další reprodukci, tzn. ze stromů výběrových i ze stromů šlechtitelských. Pro dosažení co největší genetické variability zaváděných dřevin je nutné při umělé obnově vytvářet směsi potomků co největšího množství matečných jedinců. Záchrana kriticky ohrožených genových zdrojů dílčích původních populací vysokohorského ekotypu smrku ztepilého v 8. a 9. lesním vegetačním stupni je řešena neodkladně vegetativním způsobem. Záchrana genových zdrojů krkonošského smrku je řešena systematicky od roku 1994. Zbylé fragmenty autochtonních porostů smrku ztepilého byly účelově rozděleny do dílčích populací podle morfologie terénu a podle stanovištních podmínek. Navzájem prostorově oddělené dílčí populace jsou klasifikovány ve vztahu k jejich ohrožení. Ochrana méně ohrožených dílčích populací původního smrku ztepilého je zajištěna v rámci nové soustavy genových základen a předmětem záchranného programu se staly pouze dílčí populace kriticky ohrožené. Pro zajištění záchrany dostatečné genetické variability jednotlivých kriticky ohrožených dílčích populací je cílem založení matečnice obsahujících 100 klonů z každé dílčí populace zařazené do záchranného programu řízkováním. Každý z klonů by měl být zastoupen 25 jedinci. Matečnice byla zakládána ve dvou fázích. V roce 1990 a 1992 bylo ze stromů vybraných v rámci dílčích populací ve stupni poškození poškození IIIa a vyšším odebráno osivo následně použité pro založení primární matečnice generativního původu s přesně evidovanými klony. V roce 1994 pak byly přiřazeny mezi kriticky ohrožené i všechny dílčí populace smrku ztepilého se stupněm poškození II (klasifikace ÚHÚL) ležící v zónách ekologického stresu (Schwarz 1995). Tímto postupem vytvořený výsledný seznam ohrožených dílčích populací smrku ztepilého (tab.26) zahrnuje dílčí populace pouze 8. a 9. lesního vegetačního stupně. V roce 1994 byla provedena revize klonů v primární matečnici a postupně podle plodnosti byl počet klonů v primární matečnici doplněn na 100 z každé ohrožené dílčí populace. V případě, že jedinci určité dílčí populace již neplodí, je získáván vegetativní materiál tzv. řízkováním starých matečnic ze stromů starých i více než 200 let. Při zakládání matečnice je za jeden klon považováno vždy potomstvo jednoho stromu, ačkoli je při použití generativního materiálu ve skutečnosti každý jedinec jedním klonem. Vegetativní potomky je možné považovat za relativně strestolerantní, protože byly řízky odebrány v rozpadajících se porostech (Schwarz 1997). Matečnice kriticky ohrožených dílčích populací původního krkonošského smrku ztepilého z 8. a 9. lesního vegetačního stupně má dnes 6 částí a obsahuje celkem 12125 řízkovanců 787 klonů deseti dílčích populací. Mateční jedinci řízkovanců již často neexistují. Kolekce klonů a řízkovanců dosud není úplná. Nezbytné je dokompletování zejména dílčí populace 9 – Pásmo kleče a dílčí populace P4 – Černohorská rašelina, ale i dílčí populace 4 – Sedmidolí. Části matečnice I , IV a V jsou využitelné pouze pro odběr řízků pro svou polohu v 6. lesním vegetačním stupni, části matečnice II, III a IV umístěné v 8. LVS budou využity i jako semenný porost. Pro původní záměr vybudovat komplexní klonový archiv využitelný i jako semenné porosty nebyly nalezeny dostatečné plochy v odpovídajících stanovištních podmínkách a proto byly k založení matečnice využity i plochy nepotřebných lesních školek. Z ploch bývalých lesních školek IV, V a VI může být vzhledem k nadmořské výšce využita jako semenný porost pouze část Pomezní Boudy, která z nich nejmenší. Nezbytná pěstební opatření (prořezávky, probírky) by měla být ve všech část matečnice realizována tak, aby bylo v dospělém porostu zastoupeno vždy několik jedinců z každého klonu.
96
Tabulka 26: Přehled zastoupení dílčích populací ohroženého vysokohorského ekotypu smrku ztepilého podle klonů v matečnici. Číslo dílčí populace 1 4 6 8 9 P1 P2 P3 P4 P6 Celkem
Název dílčí populace Lesní veget. Stupeň Mumlava 8 Sedmidolí 8 Černá hora 8 Jelení dùl 8 Pásmo kleče 9 Mumlava 8 Martinovka 8 Pod Výrovkou 8 Černohorská rašelina 8 U Lesní boudy 8 8+9
Počet klonů
Počet řízkovanců
100 54 100 100 26 100 100 100 7 100 787
2 500 421 1 037 2 500 134 2 500 998 511 44 1 480 12 125
Většina řízkovanců (celkem 69 550 jedinců) bylo vysázeno pro posílení autochtonních dílčích populací in situ v místech svého původu (tab.27). Vlastní výsadby byly většinou provedeny buď hloučkovitými výsadbami na volnou plochu, nebo hloučkovitými podsadbami v rámci obnov částí autochtonních porostů zničených kůrovci a prosychajících částí autochtonních porostů v místech ohrožených vznikem nových lavinových drah, ojediněle i jako pomístné vylepšování starších výsadeb 1. věkového stupně nebo jako podsadby nepůvodních porostních skupin uvnitř autochtonních porostů nebo v jejich blízkosti (přednostně do nárazníkových zón genové základny vysokohorského ekotypu smrku ztepilého). V souvislosti s využitím řízkovanců existuje nebezpečí z prodlení, protože jedinci v matečnicích postupně odrůstají a bylo by účelné pro řízkování využít jejich efektivního věku, a s přibývajícím věkem smrkových kultur nejistého původu založených v uplynulých 20 letech se snižuje možnost jejich hloučkovité prosadby autochtonním smrkem (Schwarz 1997). Pro využití řízkovanců se nabízí i plánovaná postupná rekonstrukce některých kultur smrku pichlavého i případná příprava a využití strestolerantních klonových směsí v lokalitách, kde bude existence smrku ztepilého i na smrkových stanovištích v souvislosti s trvající a předpokládanou imisní zátěží problematická. Tabulka 27: Výsadby řízkovanců pro posílení autochtonních dílčích populací in situ. Rok LHC Harrachov
Vrchlabí Maršov Celkem
1997
1998
1999
Celkem
2000
Populace
Počet
Populace
Počet
Populace
Počet
Populace
3 4 8
810 6 870 5 760 13 440
1 4 -
22 570 360 22 930
1+3 4 8 + P3
10 590 2 000 11 120 23 710
1 P4
Počet
5 470 4 000 9 470
Počet
39 440 9 230 20 880 69 550
Pro pokračování programu záchrany genofondu krkonošských geograficky původních dřevin je vhodné provést následující kroky: Vypracovat a realizovat návrh na využití matečnice vysokohorského ekotypu smrku ztepilého pro posilování původního genofondu. Zajistit dokončení uznání matečnice jako zdroje selektovaného reprodukčního materiálu.
97
Doplnit klony z dílčích populací 4 Sedmidolí, 9 Pásmo kleče a P4 Černohorská rašelina především z důvodů záchrany vnitrodruhové variability vysokohorského ekotypu smrku ztepilého. Doplnit rodičovské stromy méně obvyklých druhů lesních dřevin. Stanovit množství semen k uskladnění pro dřeviny, pro něž byly vyhlášeny genové základny, a zajistit dlouhodobé uskladnění semen. Navázat spolupráci s Karkonoszkym Parkem Narodowym v oblasti záchrany genových zdrojů lesních dřevin.
3.4.3. Prováděná redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je rozšířena řada geograficky nepůvodních invazních druhů rostlin, zavlečených z jiných oblastí. Za problematické ve vztahu k ochraně biodiverzity je nutné považovat i některé expanzivní druhy geograficky původní (stávají se problematickými při změně stanovištních podmínek, jako je např. změna využívání pozemků, absence hospodaření, zvýšený antropický tlak apod.). V oblasti jsou rozšířené: Geograficky nepůvodní druhy považované za invazní (obr. 44): šťovík alpský, křídlatky, netýkavka žláznatá, bolševník velkolepý, lupina mnoholistá, olše zelená. Geograficky nepůvodní druhy nepovažované za invazní: zlatobýl kanadský, kolotočník ozdobný a ostřice třeslicovitá, modřín opadavý, smrk pichlavý, smrk omorika, borovice pokroucená a borovice blatka (identifikována pracovištěm VÚLHM Plzeň – Sofronka; e-mailové sdělení Kaňák 2005). Expanzivní druhy geograficky původní: starček vejčitý, kopřiva dvoudomá, podběl obecný, šťovíky, pcháče, bodláky, třtina křovištní, medyněk měkký a další. Hlavními biotopy, ohroženými šířením uvedených bylinných druhů, jsou vodní toky, travní porosty, tundrové ekosystémy a lemy komunikací. Aktivity Správy KRNAP se soustředily především na potlačování a eliminaci geograficky nepůvodních druhů považovaných za invazní a na redukci geograficky původních expanzivních druhů z cenných ekosystémů. Na likvidaci invazních geograficky nepůvodních druhů na nelesních plochách (řešeno projekty v rámci Programu péče o krajinu MŽP) vynaložila Správa KRNAP od roku 1999 téměř 580 000,- Kč. Od r. 2003 jsou realizovány zásahy zejména proti šťovíku alpskému a proti olši zelené i na lesní půdě. V období 2003 – 2007 byly provedeny zásahy proti šťovíku alpskému na ploše 78,03 ha a proti křídlatce na ploše 0,04 ha. Z geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin je na území KRNAP pouze olše zelená považována za invazní, a sice pro náznaky invazního šíření (zjištění expertů OOPI). Ostatní geograficky nepůvodní dřeviny nejeví známky invazního chování. V roce 1998 byla zahájena její postupná likvidace. Za nejefektivnější způsob je považován podzimní výřez společně se zatřením řezné plochy přípravkem RoundUp-Biaktiv. V jarním období je nutná kontrola případného obrážení keřů a likvidace letorostů. Veškerá odstraněná dřevní hmota byla okamžitě odvážena k likvidaci mimo území KRNAP (pozorováno dozrávání šištic na uříznutých větvích a následně velké množství semenáčků). Od roku 2003 do roku 2007 byla odstraněna olše zelená na redukované ploše 15,58 ha. I když není invazním druhem, mohla by být za do určité míry považována za nebezpečnou geograficky nepůvodní dřevinu borovice blatka. Je obecně známým faktem, že se borovice blatka může křížit s borovicí horskou (klečí). Nejrozšířenější geograficky nepůvodní dřevinou je v Krkonoších modřín opadavý (o jeho původnosti jsou dosud vedeny odborné polemiky). Pro dočasnou toleranci a použití modřínu opadavého jako podpůrné a přípravné dřeviny při rekonstrukci lesních ekosystémů Krkonoš v cílových hospodářských souborech 50 (exponovaná stanoviště vyšších poloh), 52 (kyselá 98
stanoviště vyšších poloh) a 54 (živná stanoviště vyšších poloh do 10 % zastoupení), a v cílových hospodářských souborech 56 (oglejená stanoviště vyšších poloh), 58 (podmáčená stanoviště vyšších poloh), 70 (exponovaná stanoviště horských poloh), 72 (kyselá stanoviště horských poloh) a 74 (živná stanoviště horských poloh) do 5 % zastoupení udělilo MŽP výjimku (č.j. 550/931/OVSS VI/02-Br ze dne 15. 11. 2002). Na ostatních stanovištích je modřín opadavý postupně eliminován z lesních porostů během výchovných opatření (prořezávky, probírky) i v rámci obnovních těžeb (tento druh je těžen prioritně a není ponecháván „na dožití“). Redukce geograficky původních expanzivních druhů z cenných ekosystémů je prováděna průběžně v režii Správy KRNAP.
Obrázek 44 : Rozšíření geograficky nepůvodních invazních druhů bylin v KRNAP a jeho ochranném pásmu.
3.4.4. Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů je důsledně spojována s ochranou celých ekosystémů, případně příslušných biotopů. Ochrana většiny zvláště chráněných, ohrožených a vzácných druhů volně žijících živočichů je zajišťována s využitím platné legislativy, a to především zákona č. 114/92 Sb. v platném znění a vyhlášky č. 395/92 Sb. v platném znění. Samostatná opatření jsou navržena pouze pro vybrané druhy nebo skupiny živočichů. Jedná se o předměty ochrany v EVL a PO Krkonoše, o druhy nebo
99
taxony, jejichž krkonošské populace jsou významné pro existenci druhu v ČR, a o druhy vzácné a indikační. Pro většinu vybraných druhů není nutné vymezovat zvláštní jádrová území, protože jejich celoroční výskyt nebo výskyt v období rozmnožování je plošný, vázaný především na vhodný typ prostředí (vřetenovka krkonošská, xylofágní hmyz, vranka obecná, čáp černý, holub doupňák, malé druhy sov, šplhavci, linduška horská, kos horský, netopýři, rys ostrovid, vydra říční). Vymezení jádrových území je zbytečné i pro druhy, jejichž lokality výskytu se nacházejí v 1. zóně KRNAP a jejichž výskyt není ohrožován přirozeným vývojem ekosystémů (sokol stěhovavý, kulík hnědý, pěvuška podhorní, slavík modráček). Pro zbývající druhy jsou vymezena jádrová území výskytu (tetřívek, chřástal polní, lejsek malý). Cílem péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů je zachování příznivého, příp. zlepšení současného stavu jejich populací. Péče o tyto druhy je plošně zajišťována jednak obecným managementem lesních ekosystémů a speciálním managementem zoologicky (i botanicky) významných lokalit (viz kap. 3.1.), jednak ochranou příslušných biotopů. Pro vybrané druhy nebo skupiny živočichů (předměty ochrany v PO a EVL Krkonoše, vzácné a indikační druhy, další významné taxony, jejichž krkonošské populace jsou klíčové pro existenci druhu v ČR) jsou realizována samostatná opatření. Je nutné zajistit pravidelný monitoring uvedených druhů, poskytující údaje o dlouhodobém vývoji jejich populací a úspěšnosti prováděných opatření. 3.4.4.1. Péče o předměty ochrany v EVL a PO Krkonoše Vranka obecná Péče je zajištěna zachováváním bystřinného charakteru vodních toků (rychle tekoucí voda, štěrkové nebo kamenité dno, nízká hladina vody) v úsecích všech krkonošských toků s výskytem vranky. S požadavky na ochranu vranky je nutné sladit umělé vysazování pstruhovitých ryb. Netopýr pobřežní Péče je zajištěna dodržováním ochranných podmínek na zimovišti netopýrů v PP Herlíkovické štoly. Čáp černý (PO: 7-10 párů, ČR: 300-400, PO/ČR: asi 3 %) Jeho hnízdění bylo prozatím prokázáno pouze na české straně Krkonoš. Je vázán především na smíšené lesy se starými stromy nebo skalními výchozy (např. nalezená hnízda 13 x buk, 2 x skála, 1 x modřín, 1 x borovice – Flousek et Gramsz 1999). Péče je zajištěna zejména vyloučením lesních prací (především lesní těžby, výsadby a přibližování dřeva) v období 15. III.– 15. VII. ve vzdálenosti kratší než 500 m (v protisvahu i větší) od obsazeného hnízda (resp. od hnízda obsazeného v předchozích dvou letech - obr. 45), ale i plošně standardním managementem lesních ekosystémů (kap. 3.1). S požadavky tohoto druhu by bylo vhodné sladit i management ryb. Je zajišťována a realizována vzájemná informovanost útvarů Správy KRNAP a vlastníků či uživatelů pozemků při zjištění nového hnízdiště. Je možné předpokládat silnou potravní konkurenci od nepůvodního druhu norka amerického, jehož početní stavy podle ústních informací rybářů stoupají a s nimi se dramaticky zvyšují škody na rybí obsádce pstruhových a lipanových vod. Dosud prováděná opatření na tlumení stavů norka amerického jsou málo účelná (viz kap. 3.4.5). Tetřívek obecný (PO: 100-120 samců, ČR: 800-1000, PO/ČR: asi 12 %) V PO je vymezeno 12 lokalit (obr. 46) s dlouhodobě početným výskytem tokajících samců (pokrývají zhruba 70 % krkonošské populace) – (TT1) Mrtvý vrch, Jakšín a Kamenec,
100
Obrázek 45: Evidence hnízd čápa černého aktualizovaná pro rok 2007.
Obrázek 46: Lokality s dlouhodobě početným výskytem tokajících samců tetřívka obecného.
101
(TT2) Lysá hora, Zadní Plech a Plešivec, (TT3) Labská a Pančavská louka, (TT4) oblast Martinova dolu, (TT5) Slezské sedlo a okolí Petrovky, (TT6) Čertova louka a Srebrny Uplaz, (TT7) Svorová a Jelení hora, (TT8) Lesní, Pomezní a Dlouhý hřeben, (TT9) oblast Přední Planiny, (TT10) oblast Předních a Zadních Rennerovek, Friesových a Lahrových Bud, (TT11) oblast Tetřevích Bud, Lesní boudy a Liščí louky, (TT12) oblast Lučin a Javorských Bud. Tetřívek obecný je vázán na stanoviště se specifickým charakterem. Jeho biotopem jsou luční enklávy a zalesněné poimisní holiny ve vyšších polohách, pestrá společenstva ledovcových karů, subalpínské louky a rašeliniště s roztroušenými porosty kleče.Vlivem zalesnění a odrůstání kultur dochází k zanikání biotopů vhodných pro udržení jeho populace a od r. 2001 byl zaznamenán pokles jeho počtů na některých lokalitách až o 17 % (Flousek 2008 – ústní sdělení). Péče je zajištěna: Stávajícím usměrněním turistického ruchu mimo tokaniště a celoročně omezením vyrušování v celé oblasti výskytu tetřívka (usměrněním lesních prácí a turistického ruchu). Regulováním predátorů (zejména lišky obecné a prasete divokého; Pozn.: Významným predátorem tetřívka je i ohrožený druh krkavec velký). Zvyšováním potravní nabídky podporou listnatých druhů dřevin (zejména pionýrských – bříza, jeřáb, vrby; Pozn.: Důležitou složkou jeho potravy v zimním období jsou dočasně i pupeny geograficky nepůvodního modřínu opadavého) a omezením sběru plodů brusnic ve vybraných oblastech, ochranou a oddělky mravenišť. Speciálním lesním managementem biotopů a realizací pilotních speciálních projektů (revitalizace odvodněných rašelinišť, intenzivní prořezávky se vznikem volných ploch, zavádění pionýrských dřevin, nezalesňování volných ploch; Pozn: Podstatné plochy dočasných biotopů vhodných pro tetřívka zanikají odrůstáním kultur na poimisních holinách). Chřástal polní (PO: 130-150 samců, ČR: 1500-1700, PO/ČR: asi 9 %) V PO je vymezeno je 12 lokalit (obr. 47) s dlouhodobě početným hnízdním výskytem (pokrývají zhruba 70 % krkonošské populace) – (CC1) oblast Horní Rokytnice, (CC2) oblast Vítkovic, Roudnice a Křížlic, (CC3) oblast Mrklova, Valteřic, Křížovek a Kněžice, (CC4) oblast Vrchlabí, Herlíkovic a Strážného, (CC5) Horní Maršov, (CC6) Dolní Maršov: Sluneční stráň, (CC7) Rýchory, (CC8) oblast Babí u Trutnova, (CC9) Klínovky, Přední a Zadní Rennerovky a Lahrovy Boudy, (CC10) oblast Bíneru, (CC11) JV Javorník, (CC12) Horní a Dolní Albeřice. Jeho biotopem jsou obhospodařované louky a pastviny, dlouhodobě nekosené vlhké horské louky a často i pásy nitrofilní vegetace pod horskými boudami především ve středních a vyšších polohách (Flousek et Gramsz 1999). Péče je v současné době zajišťována prosazováním (s různým úspěchem) speciálního režimu hospodaření na lokalitách s dlouhodobě hnízdním výskytem: Na pozemcích s početným výskytem druhu posunout termín seče nejdříve na 15. VII., v ideálním případě kosit až po 15. VIII.. Kosit od středu pozemku k jeho okraji, nekosit hromadným nasazením sekaček, udržovat co nejpomalejší rychlost sečení. Nezakládat trvalé pastviny na pozemcích s početným výskytem chřástala. V ohrazených trvalých velkoplošných pastvinách instalovat vnitřní ohradníky kolem pramenišť a dalších podmáčených ploch ještě před začátkem pastvy (tato místa přepásat od srpna do zimy, vyjma prameništních ploch, kde by došlo k destrukci a degradaci mokřadu nadměrným sešlapem), Nezahajovat pastvu na místech chřástaly již obsazených. 102
Slavík modráček tundrový (PO i ČR: 25-30 párů, PO/ČR: 100 %) V PO vzácný druh hnízdící pouze v klečových porostech na subarktických rašeliništích a podmáčených subarktických loukách od 1300 m do 1470 m.n.v. v 1. zóně národního parku. V Krkonoších hnízdí severoevropský poddruh Luscinia svecia svecia. Péče je zajištěna usměrňováním turistického ruchu v oblastech jeho potenciálního hnízdění a zákazem volného pobíhání psů na území KRNAP. Od r. 1989 je populace modráčka tundrového v KRNAP soustavně monitorována. V průměru od roku 1989 do r. 2006 byla tvořena každoročně 46 jedinci (Pavel, Chutný 2007). Tento druh je ohrožen volným pobíháním domácích zvířat (Flousek 2007 – ústní sdělení).
Obrázek 47: Lokality s dlouhodobě početným hnízdním výskytem chřástala polního.
Sýc rousný, datel černý a lejsek malý Sýc rousný (PO: asi 90 párů, ČR: 1500-2000, PO/ČR: asi 5 %) V Krkonoších relativně početný. Jeho biotopem jsou různověké i stejnověké smíšené a smrkové porosty s přítomností mýtin a holin nebo sousedící s lučními enklávami až po horní hranici lesa. Jeho výskyt pod 800 m n.m. je výrazně limitován přítomností puštíka obecného. Nezbytné je zastoupení přirozených nebo umělých dutin. Kolísání početnosti sýce rousného v letech 1992 – 1997 sledovalo populační dynamiku důležité složky jeho potravy - hraboše mokřadního (Flousek et Gramsz 1999). Datel černý (PO: 60-70 párů, ČR: 4000-8000, PO/ČR: asi 1 %) V Krkonoších běžný druh, hnízdící především v souvislých listnatých, smíšených i smrkových lesních porostech především ve středních a vyšších polohách až téměř po horní hranici lesa ((Flousek et Gramsz 1999). Lejsek malý (PO: 60-70 párů, ČR: 1200-2400, PO/ČR: asi 4 %)
103
V PO je vymezeno je pět významných hnízdních lokalit (obr. 48) s relativně početným výskytem – (FP1) Jizerský důl, (FP2) okolí hradu Horní Štěpanice, (FP3) Rudolfov u Dolního Dvora, (FP4) Peklo u Horního Lánova a (FP5) Žacléřský hřbet. Hnízdí ve starších, relativně zdravých bukových a smíšených porostech (smrk, buk), relativně hustě zapojených, s nezbytným zastoupením doupných stromů((Flousek et Gramsz 1999)..
Obrázek 48: Významné hnízdní lokality s relativně početným výskytem lejska malého.
Péče o tyto druhy je plošně zajišťována standardním managementem lesních ekosystémů (kap. 3.1.), zejména ochranou doupných stromů (i potenciálních) a jejich ponecháváním přirozenému rozpadu. Na podporu sýce rousného a lejska malého jsou navíc realizována speciální opatření: Sýc rousný je od r. 1992 podporován interním projektem Správy KRNAP zvyšováním nabídky hnízdních příležitostí vyvěšováním a údržbou budek (33 budek v 1. zóně, 43 ve 2. zóně a 505 ve 3. zóně a v ochranném pásmu KRNAP s cílem obnovy populací především sýce rousného, puštíka obecného, kalouse ušatého, kulíška nejmenšího a poštolky obecné). V roce 2007 úspěšně vyhnízdil sýc rousný ve 42 budkách (nejvíce v r. 1998 – 82 hnízd, v r. 2001 - 73 hnízd a v r. 2004 - 81 hnízd, pravděpodobně v souvislosti s lokální gradací myšovitých hlodavců) (Dusík 2007). Lejsek malý je podporován speciálním managementem lesních ekosystémů. Při těžebních zásazích v lesních porostech s hnízdním výskytem lejska malého je zachováván relativně hustý zápoj vrchního stromového patra (je vyloučeno prosvětlení). Lesní porosty evidované jako významné hnízdní lokality s relativně početným výskytem lejska malého jsou ponechávány bez těžebního zásahu.
104
3.4.4.2. Péče o další druhy obratlovců a bezobratlých (* druh z přílohy I směrnice o ptácích nebo z přílohy II směrnice o stanovištích, který však není předmětem ochrany v PO nebo EVL Krkonoše)
Obojživelníci Péče je zajišťována jednak plošně ochranou a obnovou malých vodních ploch sloužících jako tradiční místa rozmnožování obojživelníků.i budováním nových, jednak redukováním úhynu migrujících obojživelníků na vybraných úsecích silnic (trvalé „žabí“ podchody, periodické instalace zábran během jarní migrace, příp. instalace dopravních značek, apod.). * Sokol stěhovavý Péče je zajišťována usměrňováním pohybu turistů a omezováním rušení v době hnízdění na hnízdních lokalitách (Kotelní jámy, Labský důl, Obří důl). * Tetřev hlušec, * jeřábek lesní V šedesátých letech početnost populace tetřeva hlušce v Krkonoších dramaticky poklesla z 65 ks v roce 1962 na 48 ks v roce 1965 (Flousek 1984). Proto zahájila Správa KRNAP od r. 1976 pokusy o reintrodukci tohoto druhu (rasy Tetrao urogallus urogallus, Tetrao urogallus major, Tetrao urogallus uralensis), zpočátku s pomocí vlastních odchovných zařízení (v období 1986 vypuštěno a ulétlo z chovného zařízení do volné přírody celkem 72 jedinců, při pokusu v roce 1999 všechna kuřata uhynula), později nákupem a vypouštěním dospělých jedinců rasy Tetrao urogallus urogallus (12 jedinců v r. 1999, 23 jedinců v r. 2000 , 11 jedinců v r. 2001, 21 jedinců v r. 2002, 20 jedinců v roce 2003). Část vypouštěných tetřevů byla vybavena vysílačkami. Reintrodukční opatření provedená v roce 2000 – 2002 byla podrobně analyzována v rámci studentských prací. V roce 2000 bylo ze 17 jedinců vybavených vysílačkou 12 predováno liškou, 1 výrem velkým, 1 jestřábem lesním (ostatní ztraceni), v roce 2001 bylo z 11 jedinců s vysílačkou 7 predováno liškou (ostatní ztraceni) a v roce 2002 byly z 8 jedinců vybavených vysílačkou 4 predováni liškou (ostatní ztraceni). Brzy po vypuštění uhynuli i všichni tetřevi reintrodukovaní v roce 2003. Průměrná doba přežití tetřevů po vypuštění do volné přírody byla 33 dní v roce 2000 a 23 dní v roce 2001 (Ertnerová 2002). Po těchto neúspěších bylo od dalších snah o reintrodukci tetřeva hlušce upuštěno. Mezi nejvýznamnější příčiny úbytku populace tetřevů patří vyhraněné nároky na životní prostředí včetně neschopnosti tetřevů přizpůsobit se změnám (Klaus et al. 1989, Storch 1995, Saniga 1999). V případě vypouštění malého počtu jedinců může být limitující predační tlak, který se v biotopech s nedostatkem úkrytu zvyšuje. (Eltnerová 2003). Pro úspěšnou reintrodukci je nutné v rámci speciálních projektů vytvořit dostatek biotopů vhodné pro existenci obou druhů (Schwarz 1997). Péče je zajišťována plošně standardním managementem lesních ekosystémů (kap. 3.1) a redukování predátorů (zejména lišky obecné a prasete divokého; Pozn. Významným predátorem může být i ohrožený druh krkavec velký). * Kulík hnědý Péče je zajišťována usměrňováním pohybu turistů v partiích s hnízdními lokalitami. Přesto dochází k rušení jednak nelegálním pohybem návštěvníků, jednak výzkumnými aktivitami na hnízdních lokalitách i během hnízdního období. Výskyt tohoto druhu je ohrožen volným pohybem domácích zvířat (Flousek 2007 – ústní sdělení). * Kulíšek nejmenší, holub doupňák, šplhavci (mezi nimi 1 druh *: žluna šedá) Péče o tyto druhy je plošně zajišťována standardním managementem lesních ekosystémů (kap. 3.1.), zejména ochranou doupných stromů (i potenciálních) a jejich ponecháváním 105
přirozenému rozpadu. Na podporu kulíška nejmenšího a holuba doupňáka jsou navíc realizována speciální opatření: Kulíšek nejmenší je od r. 1992 podporován v rámci interního projektu Správy KRNAP zvyšováním nabídky hnízdních příležitostí vyvěšováním a údržbou budek (viz. kap.3.4.4.1). Za celé období trvání projektu vyhnízdil v budkách úspěšně čtyřikrát, a to v letech 2002 – 2004 (Dusík 1997). Holub doupňák je podporován speciálním managementem lesních ekosystémů. V lesních porostech s hnízdním výskytem holuba doupňáka je při těžebních zásazích zachováván relativně hustý zápoj vrchního stromového patra, popř. jsou tyto porosty ponechány bez těžebního zásahu. Linduška horská, pěvuška podhorní Péče je zajišťována usměrňováním pohybu turistů v partiích s hnízdními lokalitami. Výskyt tohoto druhu je ohrožen volným pohybem domácích zvířat (Flousek 2007 – ústní sdělení). Kos horský Péče je zajišťována usměrňováním pohybu turistů v partiích s hnízdními lokalitami. Netopýři (mezi nimi 5 druhů *: vrápenec malý, netopýr velký, brvitý, velkouchý a černý) Péče je zajišťována ochranou podzemních prostor (jeskyně, důlní díla) sloužících jako významná zimoviště netopýrů včetně zabezpečování jejich vchodů před nepovolaným vstupem. Je nutné zajistit i ochranu letních kolonií (především kolonií samic s mláďaty). * Rys ostrovid, * vydra říční Péče je zajištěna ochranou na celém území KRNAP a jeho ochranného pásma. Vřetenovka krkonošská Péče je zajištěna jednak ponecháváním lokalit s jejím prokázaným výskytem (viz Tlachač 2006) pokud možno bez zásahu, v přídě nutných opatření v rámci lesního managementu šetrným vyklizování dřevní hmoty s ohledem na omezení poškození kůry odumřelých stromů. Plošně je zajištěna standardním managementem lesních ekosystémů (kap. 3.1.), zejména ponechávání doupných stromů a stromů „na dožití“. Xylofágní hmyz (např. tesaříci, krasci, pilořitky aj.) Péče je zajištěna plošně standardním managementem lesních ekosystémů (kap. 3.1), zejména ponecháváním doupných stromů (i potenciálních) a určitého podílu odumřelé dřevní hmoty přirozenému rozpadu (preferovány jsou druhy dřevin v lesním ekosystému méně zastoupených). Mravenci rodu Formica Péče je zajišťována pravidelnou kontrolou evidovaných mravenišť rodu Formica, sledováním a vyhodnocování jejich stavu, odstraňováním buřeně a náletových dřevin z mravenišť a úpravou zastínění mravenišť. V případě nutnosti jsou realizovány záchranné transfery z ohrožených lokalit (v souladu s platnou legislativou). 3.4.5. Prováděná regulace nepůvodních živočišných druhů Jedná se o druhy, které byly na území KRNAP přímo introdukovány, nebo se sem rozšířily z jiných oblastí. Cílem je tyto druhy zcela eliminovat. Výskyt muflona obecného,
106
jelen siky, daňka evropského ani mývala severního nebyl v KRNAP a jeho ochranném pásmu od r. 1994 zaznamenán. Psík mývalovitý (původní domovinou je Indočína, Čína, Korea, některé japonské ostrovy a východ Ruska) a norek americký (původním domovem je Severní a Střední Amerika) je eliminován odstřelem v souladu s platnou legislativou. Zejména ve vztahu k šíření norka amerického je tento způsob regulace prakticky neúčinný. 3.4.6. Management zvěře Management zvěře v KRNAP a jeho ochranném pásmu je účelově podřízen poslání národního parku, kde je zvěř v považována za součást přírodních ekosystémů. Výkon práva myslivosti je součástí celkového managementu komplexní ochrany druhové rozmanitosti a nelze ho provozovat na komerční bázi. Je podřízen zájmům ochrany přírody a může být podle potřeby omezen nebo vyloučen. Na území KRNAP provádí výkon práva myslivosti Správa KRNAP (tzv. režijní honitby), pouze relativně malá část území je pronajata mysliveckým sdružením (tab.28, obr. 49). V ochranném pásmu realizují myslivecký management myslivecká sdružení. Zvěř migruje i na značné vzdálenosti, proto je nutné myslivecký management koordinovat mezi správami národních parků (KRNAP a KPN) i okolními honitbami.
Obrázek 49: Režijní a pronajaté honitby zasahující do KRNAP a jeho ochranného pásma.
107
Tabulka 28: Honitby zasahující na území KRNAP
Název honitby Prameny Mumlavy Prameny Labe Prameny Úpy Javorník Rýchory I – Svoboda Rýchory II – Babí
Norm. stavy jelení zvěře (ks)
Výměra honebních pozemků (ha) 9876 (les 9056, pole 791 ) 12463 (les 9940, pole 2432) 10813 (les 8334, pole 2422) 770 (les 614, ZPF 148 ) 2393 (les 2393, pole 911) 2092 (les 1411, pole 675)
106 123 106 6 19 18
Norm. stavy srnčí zvěře (ks) 226 + 7 pole 248 + 24 pole 208 + 24 pole 28 + 0 pole 52 + 36 pole 52 + 27 pole
Norm. stavy černé zvěře (ks) 0 0 0 0 10 12
Protože je v oblasti Krkonoš v důsledku antropogenně způsobené absence velkých predátorů závažným způsobem narušena přírodní rovnováha, provádí člověk úpravu stavů lišky obecné a spárkaté zvěře, obdobně jako v případě bránění pronikání geograficky nepůvodního druhu psíka mývalovitého do lesních ekosystémů Krkonoš. Základními právními předpisy upravujícími vztahy mezi ochranou přírody a myslivostí v českých Krkonoších jsou zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, a zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění. Tyto právní předpisy jsou konkretizovány plány péče a na české straně směrnicí MŽP ČR č.j. OOLP/1209/93 o mysliveckém hospodaření na území národních parků se změnami a doplňky k 1. 10. 1998. Plán lovu je koordinován prostřednictvím poradního sboru pro otázky myslivosti v národním parku s uživateli okolních honiteb. Lovecká zařízení nejsou v bezprostřední blízkosti značených turistických cest a jsou postupně omezována v závislosti na dynamice redukce přemnožené zvěře. Redukčním odstřelem je pověřován převážně místní personál. Cílem mysliveckého managementu je dosažení rovnováhy mezi zvěří a přírodním prostředím při zajištění optimální věkové a sociální struktury zvěře (sociální struktura zvěře (tab. 29). Limitujícími faktory pro normované stavy spárkaté zvěře jsou zájmy ochrany přírody a péče o les. Myslivecký management je diferencován podle zón ochrany přírody. V 1. a 2. zóně jsou postupně likvidována myslivecká zařízení umožňující koncentraci zvěře na malé ploše a nejsou zřizována nová. Ve 3. zóně u hranic ochranného pásma je udržována síť přezimovacích obůrek s cílem minimalizovat zimní poškozování lesních porostů. Mezi krátkodobé cíle patřily i záchranné chovy. Dosavadní činnost se v minulosti soustředila postupně na chovy křepelky polní, holuba doupňáka, sýce rousného, jeřábka lesního a tetřeva hlušce (Nováková et al. 1997). V dnešních lesních ekosystémech Krkonoš, rozvrácených imisemi a s velkým rušivým vlivem návštěvníků, je minimalizování škod zvěří na lesních porostech i na ostatní vegetaci při zachování z genetického hlediska dostatečných stavů nesnadným úkolem. Z hlediska těchto škod je v Krkonoších rozhodujícím druhem jelen evropský (Cervus elaphus). Srnec lesní (Capreolus capreolus) zasahuje okusem negativně do druhových skladeb převážně v nižších a středních (méně problematických) polohách. Prase divoké (Sus scrofa) se vyskytuje převážně v nižších a středních polohách a jeho vliv na lesní ekosystémy je uváděn buď jako indiferentní anebo do jisté míry pozitivní (kypření ulehlého opadu, snižování stavu
108
některých hmyzích škůdců a myšovitých hlodavců) (Nováková et al. 1997). Výskyt prasete divokého byl v posledních letech zřejmě v důsledku zvyšování jeho počtů zaznamenán v nadmořských výškách i přes 1300 m a podle informací terénních pracovníků KRNAP zde může mít negativní vliv na počty např. tetřívka obecného. Vývoj stavů sčítané zvěře v období 1992 – 2004 ukazuje tabulka (tab.30). Údaje o stavech zvěře jsou uváděny pro českou a polskou část Krkonoš odděleně, protože metodiky sčítání se na obou stranách hranice výrazně liší a podstatné rozdíly jsou i v normovaných stavech. Jelen lesní je dnes považován za přirozenou a integrální součást horských ekosystémů. Postupně, po vyhubení velkých predátorů (vlk v roce 1761, medvěd v roce 1726, rys kolem roku 1800 - Lokvenc 1978) a s rozšiřováním holosečného hospodářství, se stavy jelení zvěře zvyšovaly (Schleger 1974). Vysoké stavy jelení zvěře negativně ovlivňovaly (Hošek 1960) a dodnes ovlivňují vývoj lesních porostů Krkonoš. Zejména okus znamená významný zásah do druhové skladby na obnovovaných plochách. K podstatně většímu poškození dochází tam, kde se zvěř, v důsledku vyrušování návštěvníky, soustřeďuje do klidnějších lokalit a v nich dlouho setrvává. K vážnému poškození lesních ekosystémů pak lokálně dochází i při obecně únosných stavech jelení zvěře (Nováková et al. 1997). Myslivecký management vychází z předpokladu, že zavádění principů přírodě blízkého lesního hospodaření (zejména přirozená druhová, věková a prostorová skladba lesních ekosystémů) podstatně zvětší potravní nabídku i skutečný životní areál vysoké zvěře, a sníží škody zvěří působené. V této souvislosti je třeba připomenout, že jelení zvěř dává vždy přednost okusu keřového patra a ostatním lesním rostlinám před pastvou na ošetřovaných loukách nebo na polních plodinách. Z hlediska potravní nabídky nejsou optimální ani holé seče, protože se jejich bylinné patro záhy stává chudým z důvodů ochuzení bylinné diverzity ekosystému v důsledku rychlé a intenzivní mineralizace surového humusu (Nováková et al. 1997). Péče o zvěř má na polské a české straně značné odlišnosti, které mají původ zejména v rozdílných klimatických podmínkách souvisících s geomorfologií, v distribuci osídlení a v hospodářském využívání území. V českých Krkonoších ztratila jelení zvěř většinu areálu pro zimní migraci, zatímco v Polsku přechází na zimu do nízkých poloh s poměrně nízkou sněhovou pokrývkou. Dnes uváděné zimní škody ohryzem (tab 22, 23, obr. 40, kap. 3.1.) jsou v českých Krkonoších prakticky všechny staršího data. Při srovnání redukovaných a celkových ploch poškození porostů ohryzem a loupáním nejsou v globále tyto škody nijak dramatické jelikož bělem sledování nepřesáhla ročně 3 % a většinou se pohybovala kolem 1 %. Škody působené vysokou zvěří jsou soustředěny do letního období. Zimní škody jsou v současné době prakticky eliminovány díky soustavě přezimovacích obůrek (obr. 51). S výstavbou přezimovacích obůrek bylo započato v roce 1971. Dnes jich je v Krkonoších celkem 18 o průměrné výměře cca 5 ha (tab.31). Jsou rozmístěny ještě v horských polohách tak, aby zachytily zvěř migrující na počátku zimního období do nižších poloh (plocha Krkonošského národní parku a ochranného pásma především vzhledem k intenzivnímu turistickému ruchu v zimním období nezajišťuje vhodné podmínky pro sezónní migrace). Převážně podle konkrétních sněhových podmínek je v jednotlivých zimních obdobích v přezimovacích obůrkách soustředěno 80 - 95 % jelení zvěře. Klíčovým problémem jsou škody okusem, přestože jsou poměrně rozptýlené (tab. 22, 23, obr. 41), protože zvěř selektivně vyhledává především dřeviny znovuzaváděné do lesních ekosystémů. K velmi silnému poškození dochází u jedle, klenu, jeřábu a lokálně i u buku (většinou nižší než 50% poškozených jedinců, lokálně jsou však škody téměř 100 %). Tyto dřeviny i a většinu ostatních listnáčů je proto třeba při jejich obnově nutno chránit proti okusu.
109
Škody působené zvěří na lesních ekosystémech v zimním období jsou dočasně (po dobu rekonstrukce jejich přírodě blízké druhové, věkové a prostorové skladby) snižovány přikrmováním. V české části Krkonoš bylo v režijních honitbách KRNAP (výměra 33 152 ha, z toho lesní porosty 27 330 ha, normovaný jarní kmenový stav 335 ks jelena evropského a 737 ks srnce evropského) v roce 2004 v provozu 18 kompletních zařízení pro krmení zvěře v přezimovacích obůrkách. V režijních honitbách Správy to bylo 109 krmelců mimo přezimovací obůrky a 285 slanisek. V zimním období 2003/2004 bylo přikrmováním spotřebováno 139,7 t sena, 54,87 t jadrných krmiv, 142,3 t dužnatých krmiv, 37,98 t ostatních krmiv, 10 t senáže a 152 t siláže. Údaje z pronajatých honiteb nejsou k dispozici. Na polské straně Krkonoš (plocha lesů 4 020,5 ha, normované stavy jelení zvěře 120 ks a srnčí zvěře 200 ks) se každoročně provádí dokrmování zvěře. V souladu s tímto cílem se nakupuje suché objemové krmivo: seno (kolem 4 t), liściarka – solené otýpky letorostů dřevin a keřů (3 000 kusů). V roce 2004 byla poprvé zakoupena senáž – 10 balíků (1 balík kolem 300 kg). Dodávána je rovněž sůl do slanisek. V je KPN postaveno 7 krmelců se zásobníky, 3 krmelce bez zásobníků (jesle) a 34 slanisek. Při posuzování škod zvěří musíme vycházet z toho, že by měla mít větší klid, aby se nesoustřeďovala ve velkých počtech do klidných míst, kde pak může lokálně působit značné škody. Eliminace škod působených v Krkonoších jelení zvěří by bylo možné dosáhnout pouze její téměř úplnou likvidací. To ovšem není alternativa přijatelná pro národní park (Nováková et al. 1997). Proto musí být dřeviny v dané lokalitě pro zvěř atraktivní chráněny pomocí oplocenek nebo různými způsoby individuální ochrany. Kromě škod okusem jsou na některých lokalitách působeny škody na ojedinělých autochtonních smrkových nárostech vytloukáním paroží. Tabulka 31: Přehled přezimovacích obůrek v Krkonoších Číslo
Název
Lesní správa
Rok založení
Výměra (ha)
1 Fišerova rokle Rokytnice 1997 2,21 2 Janova cesta Rokytnice 1979 3,51 3 Milnice Harrachov 1999 1,04 4 Bílá voda Harrachov 1975 4,6 5 Vejpalice Rezek 1966 5,21 6 Vysoký břeh Rezek 1980 4,23 7 Dívčí lávky Špindlerův Mlýn 1993 5,26 8 Kozí hřbety Špindlerův Mlýn 2003 3,5 9 Michlův mlýn Vrchlabí 1989 7,51 10 Medika Vrchlabí 1980 14,01 11 Fibrin Černý Důl 1973 8,31 12 Hádek Černý Důl 1972 8,51 13 Hlušiny Horní Maršov 1980 4,12 14 Pěnkavák Horní Maršov 2001 2,98 15 Lysečiny U Tygra Horní Maršov 1981 7,01 16 Modrokamenka Svoboda nad Úpou 1985 3,81 17** Tendra Svoboda nad Úpou 1992 2,03 18** Babí Svoboda nad Úpou 1991 5,15 19* U Šmídy Svoboda nad Úpou 1993 6,21 20* Červená hora Horní Maršov 1980 2,81 Celkem 102,02 * obůrka zrušena v roce 2002; ** přezimovací obůrky v pronajatých honitbách
110
Průměrný počet ks jelení zvěře 9 35 25 48 11 50 41 29 26 11 44 22 36 38 44 18 6 15 17 53
Tabulka 29: Sociální struktura jelení a srnčí zvěře Sociální struktura dílčí populace jelena evropského – české Krkonoše se stálým výskytem jelena evropského (výměra lesních porostů honiteb se stálým výskytem jelena evropského 30 827 ha, současný normovaný stav 12,2 ks na 1000 ha lesních porostů) Jelen evropský 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 Normované 507 370 370 370 370 370 370 370 370 370 370 kmenové stavy Jarní sčítání 829 713 575 429 438 453 477 576 657 496 520 celkem* Jelen 146 154 151 125 135 141 140 168 183 167 174 laň 330 286 277 228 198 207 177 219 223 130 150 kolouch 353 273 147 76 105 105 160 189 251 199 196 * K 31. 3.
2003 370
2004 378
537
577
194 207 136
202 238 137
Jelen szlachetny – Karkonosze polske (powierzchnia leśna 4020,5 ha, pojemność łowiska 30 szt. na 1000 ha). 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 Teoret. pojem. Łowiska Jeleń ogółem** 110 125 91 99 82 76 60 84 58 186* 118/191* 168* 171 W tym: byki 27 27 17 17 16 14 8 13 11 29 37 łanie 60 63 52 53 40 37 32 43 32 63 88 cielęta 23 35 22 29 26 25 20 28 15 26 46 * Zestawienie stanów zwierzyny na podstawie całorocznych obserwacji (lub za pomocą metody karpackiej * bez podziału na płeć); ** 1992 k 1.1.; 1993 – 2000, 2002, 2004 k 31.12.; 2001, 2003 k 31. 3.
111
Sociální struktura dílčí populace srnce evropského – české Krkonoše v honitbách se stálým výskytem jelena evropského (výměra honiteb se stálým výskytem jelena evropského 38 407 ha, současný normovaný stav srnce evropského 24, 3 ks na 1000 ha honitby, resp. 26,4 ks na 1000 ha lesních porostů těchto honiteb) Srnec evropský 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Normované 530 685 685 685 685 685 685 685 685 685 685 685 933 kmenové stavy 814* Jarní sčítání 570 505 535 529 515 480 514 595 933 837 767 873 871 celkem Srnec 222 200 233 240 230 201 250 302 409 355 388 360 379 srna 208 195 232 204 199 190 188 190 269 254 248 295 280 srnče 140 110 70 85 86 89 76 103 255 228 131 218 212 * 933 ks na 38 407 ha honiteb, z toho 814 ks. na 30 827 ha lesních porostů těchto honiteb Sarna europejska – Karkonosze polske (powierzchnia leśna 4020,5 ha, pojemność łowiska 50 szt. na 1000 ha). 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 Teoret. pojem. Łowiska Sarna ogółem** 76 101 99 65 63 47 39 54 47 47/228* 232* 83/226* 229* W tym: rogacze 19 23 27 19 17 14 10 12 11 11 21 kozy 35 43 54 33 35 25 19 24 24 24 43 koźlęta 22 25 18 13 11 8 10 18 12 12 19 Zestawienie stanów zwierzyny na podstawie całorocznych obserwacji (lub za pomocą metody karpackiej * bez podziału na płeć); ** 1992 k 1.1.; 1993 – 2000, 2002, 2004 k 31.12.; 2001, 2003 k 31. 3.
112
Tabulka 30: Vývoj stavů sčítané zvěře v Krkonoších v období 1992 - 2004. Jelen evropský – české Krkonoše (výměra lesních porostů honiteb se stálým výskytem jelena evropského 30 827 ha, současný normovaný stav 12,2 ks na 1000 ha lesních porostů*). Jelen evropský 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 507 370 370 370 370 370 370 370 370 370 370 370 378 Normované km. stavy 829 713 575 429 438 453 477 576 657 496 520 537 577 Sčítáno k 31. 3. 669 557 474 388 254 229 297 435 433 410 332 352 386** Lov + úhyn *Jelen evropský normován pouze pro lesní porosty honiteb; ** bez úhynu. Jelen szlachetny – Karkonosze polske (powierzchnia leśna 4020,5 ha, pojemność łowiska 30 szt. na 1000 ha). Jelen szlachetny 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 120 Teoret. pojem. łowiska 110 125 91 99 82 76 60 84 58 186* 118/191* 168* 171 Stan** (sčítání termínové) 127 125 91 99 82 76 50 84 58/198* 186* 118/168* 246* sčítání celoroční 110 42 35 43 40 48 35 36 31 31 30 17 0 27 Lov + úhyn Zestawienie stanów zwierzyny na podstawie całorocznych obserwacji (lub za pomocą metody karpackiej * bez podziału na płeć); ** 1992 k 1.1.; 1993 – 2000, 2002, 2004 k 31.12.; 2001, 2003 k 31. 3. Srnec evropský – české Krkonoše v honitbách se stálým výskytem jelena evropského (výměra honiteb se stálým výskytem jelena evropského 38 407 ha, současný normovaný stav srnce evropského 24,3 ks na 1000 ha honitby, resp. 26,4 ks na 1000 ha lesních porostů těchto honiteb). Srnec evropský 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Normované km. 530 685 685 685 685 685 685 685 685 685 685 685 933/814 * stavy* Sčítáno k 31. 3. 570 505 535 529 515 480 514 595 933 837 767 873 871 Lov + úhyn 231 202 184 208 201 203 193 201 258 253 274 310 230** * 933 ks na 38 407 ha honiteb, z toho (v r. 2004) 814 ks na 30 827 ha lesních porostů těchto honiteb; ** bez úhynu. Sarna europejska – Karkonosze polske (powierzchnia leśna 4020,5 ha, pojemność łowiska 50 szt. na 1000 ha).
113
Sarna europejska 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200 Normované kmenové stavy v lese 270 270 270 270 270 270 270 270 270 270 270 270 110 Normované kmenové stavy celkem 76 99 65 63 47 39 44 47 34 221* 83/234* 226* 83 Stan** (sčítání termínové) 101 99 65 63 47 39 54 47 47/228* 232* 83/226* 229* sčítání celoroční 76 30 19 15 13 14 14 13 10 11 0 8 0 3 Lov + úhyn Zestawienie stanów zwierzyny na podstawie całorocznych obserwacji (lub za pomocą metody karpackiej * bez podziału na płeć); ** 1992 k 1.1.; 1993 – 2000, 2002, 2004 k 31.12.; 2001, 2003 k 31. 3.
Prase divoké – české Krkonoše (výměra honiteb s normovaným výskytem prasete divokého 5 255 ha, normované kmenové stavy průměrně 5,3 ks na 1000 ha). Prase divoké 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Normované km. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 28 * stavy* Sčítáno k 31. 3. 32 15 40 21 44 46 30 34 60 77 71 80 114 Lov+úhyn 43 16 44 20 22 30 25 33 48 66 70 95 117 * Prase divoké normováno pouze v pronajatých honitbách Javorník, Rýchory I a Rýchory II. (zároveň honitby se stálým výskytem jelena evropského) o výměře 5 255 ha. Dzik - Karkonosze polske (powierzchnia leśna 4020,5 ha). Dzik 1992 1993 1994 1995 sčítání -
1996 -
1997 -
1998 -
1999 -
2000 -
Liška obecná – české Krkonoše (na honitbách se stálým výskytem jelena evropského, tj. na ploše 38 407 ha). Liška obecná 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 lov 95 111 70 68 53 66 80 91 121 Lis – Karkonosze polske (powierzchnia leśna 4020,5 ha, pojemność łowiska 50 szt. na 1000 ha). Lis 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 sčítání 33 32 29 26 23 30 42 lov 0 1 1 0 0 2 15
114
1999 35 10
2001 17 2001 95
2000 26 15
2002 7 2002 115
2001 26 21
2003 1 2003 133
2002 26 2
2003 26 0
2004 17 2004 107
2004 37 11
Zajíc polní – české Krkonoše (na honitbách se stálým výskytem jelena evropského, tj. na ploše 38 407 ha). Zajíc polní 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 sčítání 130 90 141 133 88 75 88 117 120 Zajic – Karkonosze polske (powierzchnia leśna 4020,5 ha, pojemność łowiska 50 szt. na 1000 ha). Zajic 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 sčítání 15 20 23 23 18 10 -
2001 222 2000 -
2002 263 2001 -
2003 205 2002 -
2003 -
2004 155 2004 41
Odborný odhad pro rok 2004 na částech ostatních honiteb v českých Krkonoších v ochranném pásmu KRNAP (části honiteb pronajmuté nebo je Správa KRNAP členem honebního společenstva; jejich celková výměra je 16 562 ha, z toho lesní porosty tvoří 3 290 ha): Jelen evropský celkem 50 ks, srnec evropský celkem 250 ks prase divoké celkem 80 ks. V honitbách přilehlých k KPN na polské straně bylo sčítáno 238 ks. jelení zvěře.
115
3.4.7. Management ryb V tocích Krkonoš vyskytují pstruh obecný , pstruh duhový, siven americký, střevle potoční, mřenka mramorová, vranka, mihule, lipan podhorní, okoun říční: Povodí Mumlavy po soutok s Jizerou – pstruh obecný, siven americký. Jizera po soutok s Jizerkou - pstruh obecný, pstruh duhový, lipan podhorní , siven americký, střevle potoční, mřenka mramorová, vranka obecná. Jizerka po soutok s Jizerou - pstruh obecný, pstruh duhový,vranka obecná. Labe- Bílé Labe - pstruh obecný, siven americký. Labe včetně přítoků po Vrchlabí –, pstruh obecný, pstruh duhový, lipan podhorní. Siven americký , střevle potoční, mřenka mramorová, vranka obecná, okoun říční, mihule. Malé Labe včetně přítoků po Lánov – pstruh obecný , siven americký. Úpa včetně přítoků po Mladé Buky – pstruh obecný, siven americký. . Většinu vodních toků v KRNAP a jeho ochranném pásmu obhospodařují místní organizace českého rybářského svazu (MO ČRS). Rybářskými dekrety je stanovena zarybňovací povinnost (tab 32). Rybářské revíry na území NP včetně chranného pásma: Jizera vč. přítoků mimo Jizerku a Mumlavu s přítoky – obhospodařuje MO ČRS Jilemnice. Labe pod přehradou včetně přítoků - obhospodařuje MO ČRS Vrchlabí. Přítoky Lučního potoka a Čistá včetně přítoků - obhospodařuje MO ČRS Hostinné. Úpa a Malá Úpa včetně přítoků - obhospodařuje MO ČRS Horní Maršov. Rybářský revír KRNAP /01 – Mumlava (tok Mumlavy od pramene, vč. přítoků, až pod soutok s vodním tokem Jizera, chráněná rybí oblast) - Správa KRNAP Vrchlabí. Rybářský revír KRNAP /03 - Jizerka (tok Jizerky od pramene, vč. přítoků, až pod soutok s vodním tokem Cedron) - Správa KRNAP Vrchlabí. Rybářský revír Labe 40 – 41, 451 001 (tok Labe od pramene, vč. přítoků, až po ústí do údolní nádrže Labská ve Špindlerově Mlýně) - Správa KRNAP Vrchlabí. Rybářský revír Labe 40 – 41, 451 001 (vodní nádrž Labská ve Špindlerově MlýněSpráva KRNAP Vrchlabí. Rybářské revíry Mumlava a Jizerka se nezarybňují. Sportovní rybolov v rybářských revírech obhospodařovaných Správou KRNAP je realizován pouze na revíru Labe 40-41. Pro příklad je uveden sumář ulovených ryb za rok 2006 (tab 33). Příčné objekty jsou postupně vybavovány rybími přechody pro umožnění migrace ryb. Existují však obavy z šíření geograficky nepůvodních druhů. V oblasti jsou rybí líhně Poniklá, Svoboda nad Úpou, Horní Maršov (líhně MO ČRS) a Víchová (soukromá líheň). Správa KRNAP obhospodařuje rybníčky sloužící k odchovu ročka pstruha obecného (rybníčky Strážné, Rudník, Rajzovská mulda, malý v zámeckém parku).
116
Tabulka 32 : Zarybňovací povinnost v rybářských revírech Správy KRNAP Zarybňovací povinnost revírů Labe 40-41 03 Jizerka 01 Mumlava Správy KRNAP Koef. Přepočtu stáří/ks ks ks ks Po2 1200 4000 Po1 4000 500 Pd1 1500 Pd2 500 1000 Si1 1000 300 Li1 300 Po2 600 2000 Po1 2000 1000 Si2 300 Si1 1000 Pozn: Po1= pstruh obecný 1 letý, Pd2= pstruh duhový 2 letý, Si1 = siven americký 1 letý, Li1 = lipan podhorní 1 letý Tabulka 33: Sumář ulovených ryb za rok 2006 na revíru Labe 40-41. Druh ryby Pstruh duhový Pstruh obecný Siven americký Lipan podhorní Okoun říční Celkem los. ryby a lipan
Labe 40-41 191 ks / 73,89 kg 1 ks / 0,30 kg 11 ks / 4,39 kg 1 ks / 0,32 kg 200 ks / 26,00 kg 404 ks / 104,09 kg
4. Vyhodnocení péče o krajinu v KRNAP Posláním KRNAP je mimo jiné zachování typického vzhledu krajiny (§2 Nařízení vlády č. 165/1991 Sb.). 4.1. Krajinný ráz Typický krajinný ráz horské krajiny Krkonoš je tvořen pestrou mozaikou přírodních, přírodě blízkých a kulturních krajinných typů, v řadě případů unikátních.V průběhu let 2003 2004 byla na zakázku MŽP ČR a Správy KRNAP zpracována studie „Vyhodnocení krajinného rázu území KRNAP a ochranného pásma“ (Brychtová, Krause 2003, 2004). Studie vymezuje základní krajinné typy - krajinu přírodní, krajinu přírodě blízkou a krajinu kulturní. Z hlediska prostorového utváření krajiny a převažujících přírodních, kulturních a historických charakteristik rozděluje území na krajinné celky, krajinné prostory a místa krajinného rázu. Pro místa krajinného rázu jsou navržena doporučení pro ochranu krajinářsky hodnotných míst a kultivaci míst narušených. V průběhu zpracování byla studie předložena k připomínkování všem dotčeným obcím. Při rozhodnutích a ve stanoviscích týkajících se krajinného rázu vychází Správa KRNAP z tohoto materiálu. 4.2. Limity ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) 4.2.1. Urbanismus a architektura Koncipování nových urbanistických modelů vycházelo podle platného plánu péče (Flousek et al. 1994) z historicky dané struktury zástavby a jejích základní typů. Zachování původní sídelní struktury a ochranu volné krajiny se rámcově dařilo zajišťovat do r. 2000. Po
117
r. 2000 došlo v důsledku vzrůstajícího tlaku k ojedinělému rozšiřování zastavitelných ploch na úkor cenné volné krajiny (např. plošná přestavba lokality Horních Míseček, výstavba kobercově uspořádané kolonie rekreačních domků v Čisté). Pro zabezpečení odpovídající architektonické úrovně nové výstavby stanovil platný plán péče požadavek na zpracování typologicko-architektonických regulativů a koncepce krajinotvorných hledisek. Typologicko-architektonické regulativy stanoveny nebyly, proto je každý stavební záměr posuzován individuelně (subjektivně) na základě obecně platných zákonitostí architektury krkonošské oblasti s přihlédnutím k okolnímu prostředí a kvalitě krajinného rázu místa či oblasti. Za koncepci krajinotvorných hledisek lze považovat studii Ing. arch. Brychtové (Brychtová, Krause 2003, 2004 – viz příloha prováděcí části plánu péče), která je Správou KRNAP při schvalovacích procesech aktivně využívána. Pro rekonstrukce staveb a výstavbu nových objektů stanovil plán péče (Flousek 1994) nutnost nepřekročení ubytovací kapacity, zachování objemového měřítka, respektování charakteru zástavby a zabezpečení příslušných nároků na všestranné zajištění složek životního prostřed. V zásadě se jedná o správně stanovené omezující regulativy, z důvodu jejich přílišné obecnosti však není jejich praktické užití příliš efektivní. 4.2.1.1. Objekty s funkcí ubytovací, stravovací, sportovně rekreační a kulturní Výstavbou a rekonstrukcemi a následným provozem objektů dochází k redukci či likvidaci původních přírodních společenstev. Stavební práce jsou vždy spojeny s rozsáhlými terénními úpravami, se změnou vodního režimu, s druhovou proměnou okolních biotopů, fragmentací krajiny a s celkovým antropickým ovlivněním místa. Vegetační úpravy okolí jsou nepřirozeným výběrem několika druhů bylin, které jsou následně obhospodařované frekventovaným strojovým sekáním a svým prostředím jsou proto nepříznivé pro původní biotu. Ke každému objektu navíc vzniknou další zpevněné plochy ve formě parkovišť, teras apod. Výstavbou nových objektů často dochází k narušení původního krajinného rázu. Většina obcí nemá v současnosti uspokojivě vyřešenou koncepci výstavby (zastaralý, chybějící nebo nekvalitní ÚP), který neřeší nesoulad s ostatními kapacitami CR (propustnost sjezdových tratí, parkovací místa, ubytovací kapacity atd.). Navrhované záměry proto často prohlubují nerovnováhu mezi počtem ubytovacích lůžek a kapacitami ostatních zařízení pro CR. Žádný ze stávajících objektů a zařízení CR není provozován šetrným způsobem, který by odpovídal některé ze známek evropsky uznávaných eko-certifikací. Zastavěné plochy jsou i přes svoji funkční a vzhledovou proměnu stále součástí území ochranného pásma NP nebo národního parku a svou existencí a provozem ovlivňují okolní ekosystémy. Ubytovací zařízení: Současné typy ubytovacích zařízení na území NP a jeho ochranného pásma představují hotely, penziony, podnikové chaty, rodinné chaty, rodinné domy s ubytováním, kempy, apartmánové a bytové domy a jiná nespecifikovaná ubytovací zařízení. Většina z nich je provozována celoročně. Tvoří zástavbu v obcích nebo se nacházejí rozptýleně ve volné krajině ochranného pásma a 3. zóny NP. Několik zařízení se z historických důvodů nachází i v 1. a 2. zóně NP. Výstavba nových ubytovacích objektů je v posledních 10–15 letech nejčastějším problémem nejen velkých středisek CR. Jedná se i o požadavky situované do volné krajiny mimo zastavitelné zóny obcí. Tlak na novou výstavbu se projevuje i ve 3. zóně NP a ojediněle i ve 2. zóně NP. Směrné ubytovací kapacity pro jednotlivé obce, uveřejněné v ÚP VÚC Krkonoše z 1994, nebyly nikdy dodrženy a jsou v současnosti značně překročeny.
118
Ubytovací kapacita obcí stále stoupá. Většina původních ubytovacích objektů je průběžně rekonstruována a zvětšována. Každoročně jsou stavěny nové objekty, u zařízení s jinou funkcí než ubytovací hrozí riziko, že bude budoucnu požadována změna jejich funkce využívání apod. V současné době je rozšířený trend „okamžitého zisku“, díky němuž jsou některá ubytovací zařízení přestavěna na byty a rozprodána více majitelům. Přebytek ubytovacích kapacit je hrozbou pro okolní přírodní krajinu a zátěží pro území národního parku. Řada objektů navíc svou velikostí nebo vzhledem spíše narušuje než respektuje původní krajinný ráz . V této souvislosti může dojít k postupnému znehodnocení některých lokalit CR. Největší hrozbu dnes představují apartmánové domy. Charakteristické jsou jednorázové výkyvy využitelnosti, kdy dochází ke krátkodobému maximálnímu obsazení v předvídatelných termínech a po té až k celkovému vyprázdnění objektu. Výstavba tzv. „rodinných domů“ s ubytovací kapacitou může však často pro své nadměrné rozměry představovat stejnou zátěž jako jiné ubytovací objekty. Některé tzv. rodinné a bytové domy ve výsledku neodpovídají ani svému původnímu účelu, ale plní pouze ubytovací funkci. Množství obsazených ubytovacích lůžek se liší v průběhu roční sezóny. Nejvyšší využití je během zimy a pak během letních měsíců. Pro nedostupnost dat nelze přesněji zjistit průměrnou celoroční využitelnost lůžkové kapacity. Podstatná část majitelů nebo provozovatelů nejsou trvale bydlící obyvatelé a proto s nimi nebývá jednoduchá komunikace. Řada provozovatelů ubytovacích objektů neudává obci pravdivé údaje o množství obsazených lůžek. Stav se dá proto v současnosti obtížně kontrolovat nebo měnit. Nastavený ubytovací standard má dnes značně vysoké nároky na lokální přírodní zdroje jako je pitná voda a prostor – bytové jednotky zabírají desítky čtverečných metrů, většina pokojů pro hosty má samostatné sociální zařízení a mnoho objektů provozuje též svoje bazény, sauny a různá welness centra. V současné době představuje výstavba a provoz ubytovacích objektů vysoké (jen místy střední) riziko pro existenci a funkce KRNAP. Stravovací a občerstvovací zařízení: Na území KRNAP a jeho ochranného pásma existuje řada zařízení sloužících k občerstvení a stravování. Jedná se o menší samostatné objekty bez ubytovacích služeb (kiosky, bistra, bufety atd.; některé fungují jen po část roku, jiné celoročně) nebo o zařízení, která jsou součástí objektů s jinou (nejčastěji ubytovací) funkcí (jejich provoz je většinou celoroční). Většina samostatných zařízení se nachází v ochranném pásmu a ve 3. zóně NP. Na území 1. a 2. zóny NP se jedná (až na výjimky) o zařízení, která jsou součástí ubytovacích objektů. Část občerstvovacích zařízení bez ubytovací funkce pro veřejnost má prostor k ubytování obsluhy. V některých případech může tato ubytovací jednotka představovat budoucí precedens pro přestavbu objektu a rozšíření jeho služeb i o funkci ubytovací, se kterou však při schvalování původního záměru nebylo počítáno. Výstavba nových samostatných objektů sloužících k rychlému občerstvení zákazníků je dnes nejčastěji požadována v souvislosti s vylepšováním služeb v lyžařských areálech a při jiných zařízeních CR, dále na křižovatkách a při významnějších cestách. Kiosky svou architekturou a reklamními poutači mohou v některých případech narušovat původní krajinný ráz. Pro přilákání pozornosti je u některých pouštěna hudba nebo rádio z reproduktorů, které mohou rušit některé druhy živočichů v okolí a pohodu návštěvníků.
119
V současné době představuje výstavba a provoz stravovacích a občerstvovacích objektů střední riziko pro existenci a funkce KRNAP. Sportovně-rekreační a kulturní zařízení: Mezi sportovně-rekreační zařízení jsou zařazena rozmanitá hřiště a sportovní plochy, hřiště pro děti, aquaparky, plavecké bazény, wellness studia, sauny, rehabilitační centra, bobové dráhy, minigolf, tenisová a squashová centra, lanová centra, bobové dráhy, „bikové“ arény, tělocvičny pro indoorové aktivity aj. Kulturní zařízení pak představují muzea, výstavní expozice, kina, divadla, taneční, koncertní zařízení, jiná společenská centra a plochy aj. Oproti sportovním zařízením se kulturní zařízení vyskytují spíše ojediněle. Zařízení tvoří buď samostatné plochy či objekty nebo jsou součástí komplexu, multifunkčního centra nebo jiného objektu. Téměř všechna tato zařízení jsou provozována komerčně a přestavují, až na výjimky, spíše zařízení tzv. tvrdého turismu. Sportovně-rekreační zařízení jsou na území Krkonoš rozšířena (oproti jiným službám) v dosti početném i pestrém zastoupení. Na poměrně malé ploše se však často vyskytuje řada stejných zařízení, minimální jsou i rozdíly mezi vybaveností hlavních středisek CR. Nejvíce těchto zařízení se nachází v obcích (v zastavěných částech, méně pak v rozptýlené zástavbě) na území ochranného pásma NP a ve 3. zóně NP, výjimečně na území 2. a 1. zóny či jako součást ubytovacích objektů. Občas dochází ke kolizi s existujícími omezeními vyplývající z existence NP. Na vodě závislá zařízení (bazény, aquacentra apod.) jsou spojena i s velmi podstatným čerpáním lokálního zdroje pitné vody a představují významné zatížení pro lokality. Jiná zařízení, jako např. dětská hřiště s několika průlezkami na původním travním porostu, nemusí pro stávající biotop znamenat podstatné změny. Zařízení svou architekturou, velikostí a reklamními poutači mohou v některých případech narušovat původní krajinný ráz. Obdobně jako u stravovacích zařízení je u některých pouštěna hudba nebo rádio z reproduktorů. V současné době představuje výstavba a provoz sportovně-rekreačních a kulturních zařízení střední až vysoké riziko pro existenci a funkce KRNAP. Nespecifikované objekty související se službami CR: Jedná se o různé doplňkové objekty a zařízení (většinou malých rozměrů), které souvisejí s provozem aktivit CR, bez ubytovacích a stravovacích služeb: např. pokladny, sklady, zázemí pro personál, obslužné stanice dopravních zařízení, veřejná WC, informační kiosky aj. Představují je dočasné a trvalé objekty (s celoročním nebo sezónním využíváním), z nichž některé jsou podle typu určení připojené na infrastrukturu sítí. Většina těchto zařízení je umístěna v ochranném pásmu a ve 3. zóně NP, konkrétně jako doplňkové stavby v areálech nebo zařízeních CR, v zastavěných částech obcí, u komunikací a cest atd. Svou architekturou a reklamními poutači mohou v některých případech narušovat původní krajinný ráz Krkonoš. U některých je pouštěna hudba nebo rádio z reproduktorů. Výstavba a provoz těchto objektů představuje malé riziko pro existenci a funkce KRNAP. 4.2.1.2. Vegetační doprovod staveb Zeleň, doprovázející stavby, není v některých případech komponována v souladu s její tradiční podobou (návrhy nerespektují tradiční podobu doprovodné zeleně). Stávající dřeviny často nejsou využívány pro vytvoření vegetačního doprovodu staveb. V rámci výsadeb bývají často používány geograficky nepůvodní druhy dřevin nebo jedinci nevhodné provenience.
120
Plochy, obnažené v souvislosti s výstavbou, bývají většinou osévány snadno dostupnými komerčními travními směsemi nevhodné provenience (riziko koroze genofondu) nebo nevhodné druhové skladby. 4.2.2. Doprava, dopravní stavby Inventarizace cest (požadavek plánu péče Flousek et al. 1994), lesních cest a svážnic, turistických a loveckých chodníků je zpracovávána Správou KRNAP v současnosti je před dokončením. Pasportizace místních a účelových komunikací je v kompetenci příslušných obcí. Záměr vytěsnění parkovacích ploch před rekreační centra a následná ekologická hromadná doprava k lyžařským areálům či středům obcí je možno považovat za nereálný.. Současným standardem je možnost příjezdu automobilem co nejblíže ke spodním stanicím lanových drah a vleků. Vzájemný vztah narůstající kapacity lanových drah a nízké obsazenosti automobilů představuje neustále narůstající požadavky na rozšiřovaní stávajících parkovacích ploch. Motorová vozidla návštěvníků se mohou pohybovat pouze po veřejných komunikacích v ochranném pásmu NP a po vyhrazených komunikacích 3. zóny NP (viz nově připravovaný návštěvní řád). Vjíždění a stání vozidel na ostatním území NP je podle zák. 114/1992 Sb. zakázáno. Vjezd a parkování na území národního parku a odloučených lokalit ochranného pásma řeší vyhláška Správy KRNAP 2/1995 ze 1. prosince 1995., o poplatcích za vjezd, setrvání a jízdu motorovými vozidly na území Krkonošského národního parku. Druhou normou, řešící tuto problematiku, je interní (veřejně přístupný) materiál Správy KRNAP „Postup pro projednávání povolení k vjezdu motorových vozidel návštěvníků do vymezených oblastí KRNAP“, kde se vymezuje území s vyloučením vjezdu a území s omezením vjezdu po zhodnocení konkrétní situace. 4.2.2.1. Silniční doprava, silnice a chemický posyp komunikací Dominantní dopravou, výrazně převažující nad ostatními druhy, je v oblasti Krkonoš automobilová doprava individuální. Je to způsobeno současným vývojem nároků společnosti, hustou sítí silnic a minimální konkurenceschopností ostatních složek dopravy. Pohyb automobilů zatěžuje okolní přírodní ekosystémy výfukovými plyny a hlukem a může být migrační překážkou pro některé druhy živočichů. V některých případech vozidla nesplňují podmínky dobrého technického stavu nebo parametry komunikace. Důsledkem jsou pak olejové skvrny na asfaltu či na sněhu, nadměrné vypouštění výfukových plynů, poškozené okraje cest apod. Na 8 místech je doprava kontrolována pomocí terénních informačních srubů provozovaných TES. Z přehledu činností těchto srubů vyplývá, že počet povolení k vjezdu každoročně stoupá až o několik set povolení navíc oproti předchozímu roku. Provoz motorových vozidel cítí návštěvníci podle výsledků provedených anket ve všech zónách NP silný a nepříjemný. K vysoké frekvenci pohybu motorových vozidel přispívá zásobování ubytovacích objektů mimo hlavní centra CR v zimních měsících rolbami, skútry a čtyřkolkami provozovatelů s překladišti na v zimě přístupném místě, v létě soukromými automobily a jednotlivými jízdami nákladních automobilů dodavatelských firem. Provozovatelé ubytovacích objektů během zimního období transportují zavazadla ubytovaných hostů i hosty samotné svojí soukromou dopravou. Na území ochranného pásma 3. zóny NP je navíc provozována soukromá taxislužb a v zimních měsících dochází k nelegálním průjezdům skútrů přes území NP.
121
V porovnání s jinými národními parky v zahraničí je současný stav automobilového provozu zcela nevyhovující. Provoz automobilové dopravy představuje vysoké riziko pro existenci a funkce KRNAP. Hromadnou dopravu silniční je možno rozdělit na veřejnou dopravu, turistické linky a areálové skibusy. Hromadnou dopravu v daném území zajišťuje množství dopravců, avšak četnost spojů je, zejména v zimním období a o víkendech, nedostatečná. Z tohoto důvodu jsou veřejné linky doplněny hustou sítí skibusů a cyklobusů, ke kterým jsou využívány speciálně upravené autobusy. Hromadnou dopravu využívají nejčastěji místní obyvatelé, ale i část tuzemských a zahraničních návštěvníků. Negativní zkušenosti (např. s přístupem řidičů k návštěvníkům s lyžemi) na některých linkových spojích odrazují od cestování hromadnou dopravou. Autobusová hromadná doprava je provozována na území ochranného pásma a 3. zóny NP, výjimečně i na území 2. zóny NP. Areálové skibusy jsou bezplatné, jejich využití je však omezeno hlavně na propojení sjezdovek v rámci jednoho střediska nebo se sousedním střediskem. Pro provoz vozidel hromadné dopravy v NP neexistuje požadavek na k přírodě šetrnější typ pohonných látek. Provoz hromadné dopravy představuje malé riziko pro existenci a fungování KRNAP. Trasování silnic je možno považovat za stabilizované, uvažováno je pouze s dílčími směrovými a výškovými úpravami v návaznostech na příslušné územně plánovací dokumentace. Silniční síť je v KRNAP a jeho ochranném pásmu tvořena silnicemi I., II. i III. třídy. Státní silnice I. třídy: I/10 (Kořenov – Harrachov) – silnice je vedena jako mezinárodní tah, se značným podílem nákladní automobilové dopravy. Silnice je v současnosti směrově i výškově stabilizovaná po kompletní rekonstrukci. I/14 (Harrachov Mýto – Trutnov) – trasování komunikace je převážně stabilizované, uvažováno je pouze s dílčími směrovými úpravami (Rudník, Rokytnice nad Jizerou). Krajské silnice II. třídy: II/252 (Malá Úpa - Pomezní boudy) - stabilizovaná, po částečné rekonstrukci. II/286 (Jilemnice - Horní Mísečky) - stabilizovaná, kompletní rekonstrukce spodní části, horní část v nevyhovujícím technickém stavu. II/290 (Kořenov - Nová Ves) - stabilizovaná, v nevyhovujícím technickém stavu. II/294 (Vítkovice - Rokytnice n. J.) - v nevyhovujícím technickém stavu. II/295 (Vrchlabí - Špindlerův Mlýn) - stabilizovaná, v dobrém technickém stavu. II/296 (Mladé Buky - Pec pod Sněžkou) - stabilizovaná, v dobrém technickém stavu. II/297 (Svoboda nad Úpou - Černý Důl) - stabilizovaná, v nevyhovujícím technickém stavu. II/300 (Trutnov - Žacléř) - stabilizovaná, v dobrém technickém stavu. Převážná většina silnic III. třídy je v nevyhovujícím technickém stavu. Problematické je solení a chemický posyp komunikací. Sůl se splachem nebo vlivem další údržby povrchu (frézování, pluhování) často transportuje z povrchu komunikací i do značné vzdálenosti, kde se dostává do povrchové vody, lokálních vodních zdrojů a akumuluje se v půdě. Svým působením mění chemické charakteristiky vody a půdy. Negativní dopady solení na organismy jsou všeobecně známé a projevují se až po několikaletém působení. Konkrétním projevem je např. změna druhového složení včetně složení mikroorganismů v půdě a povrchových vodách, výskyt slanomilného zblochance oddáleného (Puccinellia distans), odumírání dřevin, vliv na rybí faunu a případně i na zdroje pitné vody. V současné době jsou na území KRNAP soleny úseky silnic do Harrachova, Špindlerova Mlýna a Pece pod Sněžkou a je solena většina cest v ochranném pásmu NP. Situace je
122
v současnosti monitorována dvěma projekty (Ústav pro životní prostředí a EVERNIA s.r.o., pro Krajskou správu silnic Královehradeckého kraje a Ředitelství silnic a dálnic). 4.2.2.2. Doprava v klidu Parkování osobních automobilů lze považovat za nejvážnější problém z hlediska dopravní problematiky na území KRNAP i ochranného pásma. Je to dáno především nárazovým, sezónním, jednostranným využitím rekreačních center (lyžařských areálů). Parkování je realizováno v těsné blízkosti převážně spodních stanic lanových drah/vleků na rozlehlých monotónních zpevněných (většinou asfaltových) plochách s absencí technických opatření chránící životní prostředí. Tyto plochy nejsou mimo zimní období využívány a jejich výraz lze jednoznačně charakterizovat jako negativní dopad na krajinný ráz. Parkování majitelů rodinných domů, penzionů, hotelů a hostů u nich ubytovaných je uskutečňováno na zpevněných plochách v blízkosti objektů, tolerovány jsou parkovací plochy bez příslušných technických opatření do 5 osobních automobilů návštěvníků (rekreantů). Parkování vlastníků bytových domů (vlastníků bytů/apartmánů) je v naprosté většině případů v podzemních (suterénních) garážích, event. na parkovištích v okolí objektů. Jednodenní návštěvníci využívají záchytných parkovišť, kde krátkodobé parkování je buď bezplatné nebo zpoplatněné. Většina parkovacích stání splňuje bezpečnostní parametry z hlediska případného úniku kapalných látek. Zbylou část parkovacích míst představují parkoviště na propustném povrchu a nahodilé parkovací plochy např. na travním porostu u okrajů cest. Ve vysoce navštěvovaných termínech dochází k plnému využití kapacity parkovacích stání, lokálně se stává tato kapacita až nedostatečná. Opakovaně se objevují požadavky na zvýšení počtu parkovacích stání. Parkování není v některých případech obcemi uspokojivě vyřešeno a tak se objevují požadavky na vznik nových parkovacích míst, často i na území KRNAP. Odstavování osobních automobilů mimo silnice a místní komunikace na území národního parku je vázáno na souhlas orgánu ochrany přírody (§ 16 zákona ČNR č. 114/1992 Sb.), který je vydáván na základě veřejně přístupného materiálu Správy KRNAP „Postup pro projednávání povolení k vjezdu motorových vozidel návštěvníků do vymezených oblastí KRNAP“. 4.2.2.3. Železniční doprava Železniční dopravu je možné v daném území charakterizovat jako tradiční typ dopravy, jehož konkurenceschopnost však stále klesá z důvodu minimální přizpůsobitelnosti současným nárokům i vzhledem k technickému stavu souprav. Technické řešení místních tratí s množstvím mostů i tunelů je nutno považovat za pozitivní prvek v členité podhorské krajině s kladným dopadem na krajinný ráz. Území KRNAP je situováno mimo hlavní železniční trasy a koridory. Územím procházení tři železniční tratě: 036 Tanvald – Harrachov (ozubnicová dráha, kulturní památka od roku 1992, pouze osobní doprava) 042 Martinice v Krkonoších – Rokytnice nad Jizerou (na území ochranného pásma KRNAP pouze osobní doprava) 045 Trutnov – Svoboda nad Úpou (osobní i nákladní doprava) V dlouhodobém horizontu je předpokládána (dle projektu Regiotram Nisa - součásti dopravní koncepce Libereckého kraje) obnova kolejového napojení Harrachov – Sklářská
123
Poreba, vybudování odbočky Harrachov město a propojení Harrachov Rokytnice n. J. s napojením na železniční trať č. 042. 4.2.2.4. Stezky pro pěší, cyklostezky a stezky pro hippoturistiku Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je v současnosti více než 800 km značených turistických a 390 km cyklistických tras. Turistické trasy jsou tvořeny cestami různých typů a šíří, cyklotrasy jsou většinou vedeny po komunikacích se zpevněným povrchem. Většina tras je vedena po multifunkčních komunikacích. Stezky pro pěší i cyklotrasy navazují na značenou síť cest v podhůří Krkonoš, v polské části Krkonoš a Jizerských hor. Na území KRNAP je momentálně vybudována pouze jedna vycházková trasa pro handicapované návštěvníky v Janských Lázních, ale řada míst je díky asfaltovému nebo jinak zpevněnému povrchu dostupná již dnes. Průběžně se objevují požadavky na zpřístupňování dalších partií hor, konkrétně na turistické vyznačení neoznačených tras, na rozšíření tras pro specializované aktivity (kola, koně), na upravování tras a na budování tras nových. Vytvářením nových cest a komunikací širších než 1 m dochází k fragmentaci a zmenšování biotopů s negativním dopadem zvláště na migraci drobných, ale i větších druhů živočichů. Dochází i k narušování stávajícího hydrologického režimu, erozním procesům, antropizaci okolí komunikace všetně zavlékání nepůvodních druhů, klidu zvěře atd. Výstavba nových cest a komunikací představuje vysoké (místy střední) riziko pro existenci a funkce KRNAP. 4.3. Jiné typy ochrany území 4.3.1. Soustava Natura 2000 V souvislosti s vytvářením celoevropské soustavy chráněných území soustavy Natura 2000 byla na území KRNAP a jeho ochranného pásma vymezena Evropsky významná lokalita Krkonoše (na celém území NP a jeho ochranného pásma) a Ptačí oblast Krkonoše (na celém území NP a přibližně 25 % rozlohy jeho ochranného pásma). Obě lokality se z velké části překrývají (podrobně kap. 1.2.4. a 1.5.) 4.3.2. Ramsarská konvence Ramsarská úmluva celosvětově koordinuje ochranu mezinárodně významných mokřadů. Na jejím seznamu jsou uvedena i subarktická „Krkonošská rašeliniště“ – Pančavská a Labská louka a Úpské rašeliniště (podrobně kap. a1.5.). 4.3.3. Přírodní památky Na území KRNAP a jeho OP je v současné době registrováno 10 maloplošných zvláště chráněných území, všechna nyní v kategorii přírodní památka (podrobně kap. 1.2.4.3.). 4.3.4. Územní systémy ekologické stability Důležitým dokumentem na ochranu a podporu biodiverzity jsou územní systémy ekologické stability (ÚSES) (obr.57). Územní systém ekologické stability na území KRNAP a ochranného pásma řeší pro nadregionální a regionální stupeň územně technický podklad „ÚTP NR-R ÚSES ČR“
124
(Společnost pro životní prostředí Brno, s.r.o. 1996), závazný pro ostatní plánovací dokumentaci. Místní systémy ekologické stability jsou postupně zapracovávány do územních plánů pro jednotlivé obce. Navržená biocentra a biokoridody je nutné zejména v ochranném pásmu konkrétními projekty vytvořit jako podmínku pro uchování a obnovení biodiverzity a ekologické stability v krajině.
ÚTP - NR - R - ÚSES Rbc
vymezeno, vymezit, doplnit vymezit Nrbc Bkp Nrbk
RBC Prameny Labe
NRBC Prameny Úpy
Rychory-Zamecky vrch
S
0
1:110000
10 Kilometers © 2003 Správa KRNAP
Obr. 57: Nadregionální a regionální územní systémy ekologické stability – Územně technický podklad. Nrbc = nadregionální biocentrum, Nrbk = nadregionální biokoridor, Rbc = regionální biocentrum.
4.3.4.1. Nadregionální a regionální ÚSES Na území KRNAP a ochanného pásma jsou vymezena 2 nadregionální biocentra (RN BC) a 4 nadregionální biokoridory (NR BK), včetně ochranných zón a je navrženo 18 regionálních biocenter (R BC) a 17 regionálních biokoridorů (R BK). V rámci pořizování nových a změnami existujících územních plánů jednotlivých obcí jsou do nich ÚSES všech stupňů postupně zapracovávány a stávají se základními limity využití území. Jsou to: NR BC 85 - Prameny Úpy NR BC 83 - Rašeliniště Jizery NR BK K 27 - Rašeliniště Jizery - Prameny Úpy NR BK K 30 - Rašeliniště Jizery - Údolí Jizery a Kamenice NR BK K 22 - K19 - Prameny Úpy NR BK K 28 - Prameny Úpy – Adršpašsko-Teplické skály R BC 384 - Prameny Labe R BC 1661 - Zabylý R BC 1658 - Zadní Blansko
125
R BC 1222 - Rezek R BC 1221 – Hradsko R BC 1659 – Víchová R BC 1220 - Řečiště Jizerky R BC 1657 - Výsplachy R BC 1655 - Labská soutěska R BC 1209 - Černý důl R BC 1208 - Dlouhý les R BC 1652 - Smrčina R BC 1211 - Černohorská rašelina R BC 1212 - Špičák R BC 1213 - Bártlův les R BC 390 - Rýchory R BC 1651 - Boberská stráň R BC 1654 - Rottovy domky R BK 653 - Rašeliniště Jizery - K 27 R BK 701 - K22 - Prameny Labe R BK 702 - Řečiště Jizerky - K2 R BK 654 - Prameny Labe - RK 65 R BK 655 - Labská soutěska - Prameny Úpy R BK 709 - Bělá - Labská soutěska R BK 711 - Výsplachy - Labská soutěska R BK 706 - Řečiště Jizerky - Bransko R BK 716 - Černý důl - K28 R BK 717 - Černý důl - Lázně R BK 715 - Smrčina - Černohorská rašelina R BK 719 - Dlouhý les - K28 R BK 720 - Lesní domky - Dlouhý les R BK 656 - Rottovy boudy - Polsko R BK 714 - Špičák - Rottovy boudy R BK 721 - Rýchory - K29 R BK 722 - Rýchory - Zámecký vrch Charakteristika biocenter nadregionálního a regionálního významu (ÚTP 1996): 1. Číslo prvku 2. Název prvku 3. Katastrální území, na němž se prvek nachází (jen KÚ sousedící s řeš. územím, další KÚ jsou vyjádřena tečkami 4. Číselný kód bioregionu v němž se prvek nachází 1.67 Jizerskohorský 1.68 Krkonošský 5. Význam a typ prvku význam: R - regionální N - nadregionální 6. Výskyt typů chráněných území v prvku I - I. zóna KRNAP II - II. zóna KRNAP III - III. zóna KRNAP OP - ochranné pásmo KRNAP KU - kulturní lesy Park - přírodní park PP - přírodní památka VKP - registrovaný významný krajinný prvek 7. Typy společenstev v prvku (fyziotypy aktuální vegetace)
126
AT BU DH LO MT PR SA SK SM SP SU VO
- acidofilní travinná a keříčková společenstva - jedliny, bučiny - dubohabřiny - mokřadní a pobřežní křoviny a lesy - hydrofilní až mezofilní trávníky - vegetace pramenišť a rašelinišť - subalpinské hole - acidofilní keřová společenstva - smrčiny - vegetace skal, sutí a primitivních půd - vegetace sutí - bylinná vodní a pobřežní vegetace
8. Stručný popis 5
6
7
N C
I, II, III
MT, PR, SK, VO, LO
R C
I, II, III, CHOPAV
AT, PR, SM, SU
R C R C R C R C
II,
BU, MT, SM BU, SM, MT, AT AT, BU
R C R C R C R C R C
II, III
R C R C R C R C R C
OP, III
1 Číslo 83
2 3 Název Katastr Rašeliniště Jizery Jizerka, Polubný
4 Bior. 1.67
85
Prameny Úpy
1.68
N C
384
Prameny Labe
1.68
390
Rýchory
1.68
1208
Dlouhý les
Dolní Dvůr, Černý Důl, Horní Malá Úpa, Pec pod Sněžkou, Strážné, Špindlerův Mlýn, Velká Úpa I Harrachov, Berřichov v Krkonoších, Vítkovice v Krkonoších, Rokytno, Špindlerův Mlýn Rýchory, Sklenářovice, Suchý Důl v Krkonoších Rudník
1209
Černý Důl
Černý Důl
1.68
1211
Černohorská rašelina
Velká Úpa I, Černá Hora v Krkonoších
1.68
1212
Špičák
1213
Bártův les
Temný Důl, Velká Úpa I, Velká 1.68 Úpa II Mladé Buky 1.68
1217
Podhůří
Dolní Lánov
1.37
1218
Bransko
Horní Branná
1.37
1220
Řečiště Jizerky
1.36
1221
Hradsko
1222
Rezek
1651
Boberská stráň
Křížlice, Víchová nad Jizerou, Horní Štěpanice, Dolní Štěpanice Vysoké nad Jizerou, Horní Tříč, Buřany, Přívlaka, Poniklá Horní Dušnice, Stromkovice, Vítkovice v Krkonoších Žacléř
1652
Smrčina
1653
Lázně
Bolkov, Černá Hora v Krkonoších Prosečné, Rudník
1.37
1.36 1.68 1.68 1.68 1.37
127
8
Pestrá mozaika stanovišť, výrazná rašeliniště I, II, AT, BU, Pestrá CHOPAV, PP PR, SM, SU mozaika stanovišť
OP, III
III, CHOPAV, I, II, PR, SM, CHOPAV, PP VO
III
BU, SU, VO SM
II, III, CHOPAV III
BU, SM, MT SM, BU, MT SM, MT, BU, VO, SU BU, SM, MT BU, SM, MT BU, KU
II, III
SM, MT
III, OP
BU, SM
Převážně rašeliniště a smrčiny
1654
Rottrovy boudy
1655
Labská soutěska
1656
Bělá
1657
Výplachy
1658
Zadní Blansko
1659
Víchová
1661
Zabylý
Horní Malá Úpa, Dolní Malá Úpa Hořejší Vrchlabí, Labská
1.68
Vrchlabí, Podhůří, Dolní Branná Horní Branná, Vrchlabí
1.37
Jablonec nad Jizerou, Paseky nad Jizerou, Dolní Rokytnice Horní Sytová, Přívlaka, Víchová nad Jizerou Paseky nad Jizerou, Rokytnice nad Jizerou
1.36
1.68
1.68
1.36 1.68
R C R C R C R C R C R C R C
II, III, CHOPAV, I, II,
OP OP OP III,OP
KU, MT BU, KU, SU, VO BU, SM, BO BU, SU
Vysokohorské louky Zachovalé stanoviště
MT, BU, SM MT, BU, SM, KU VO, BU, SM, MT
4.3.4.2. Lokální ÚSES Lokální ÚSES je vypracován a implantován do současně platných územních plánů většiny obcí. 4.3.5. Registrované významné krajinné prvky (VKP) Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je v současnosti vymezeno pět VKP ( viz kap. 1.2.4.4.) a Správa NP nemá v plánu iniciovat vyhlašování dalších VKP. 4.3.6. Území s archeologickými nálezy Území KRNAP a jeho ochranného pásma je územím s archeologickými nálezy ve smyslu § 22 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Dle Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy, která je od 1.6.2002 součástí právního řádu České republiky, se do archeologického dědictví zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou. V Krkonoších se nacházejí archeologické památky pravěkého až novověkého stáří. Jejich charakter, především nesouvislé osídlení vázané na využívání přírodních zdrojů, je dán především přírodními podmínkami oblasti. Vedle sídelních celků (měst a vesnic) a šlechtických sídel se jedná především o pozůstatky výrobních činností (důlní díla a hutě, sklářské hutě, milířiště, klauzy, vápenické pece aj.) a budního hospodářství (zaniklé boudy, travní zahrady, „hrobky“), které se výrazně podepsaly na krajinném rázu Krkonoš. Oblast Krkonoš je z hlediska archeologické památkové péče důsledněji sledována od roku 2002. 4.3.7. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Krkonoše jsou vyhlášeny chráněnou oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV) – Krkonoše (nařízení vlády ČSR č.40/1978 Sb., o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a Žďárské vrchy ze dne 19.dubna 1978, jež nabylo účinnosti dnem 1. ledna 1979). V západní části LHC v malém rozsahu navazuje na CHOPAV Krkonoše CHOPAV Jizerské hory. Hranice chráněných vodohospodářských oblastí byly vymezeny shodně s hranicemi velkoplošných zvláště chráněných území (NP, CHKO). Vzhledem k tomu, že v roce 1991
128
nařízením vlády ČR č.165/1991 Sb. byl nově zřízen Krkonošský národní park a stanoveny podmínky jeho ochrany, a to v odlišných hranicích než byly původní (vymezeny vyhlášením z roku 1963 na základě zákona č. 40/1956 Sb.), není v současné době hranice CHOPAV Krkonoše totožná s hranicemi KRNAP. Zákresy průběhu hranic CHOPAV jsou zobrazeny v základních vodohospodářských mapách (03-23 Harrachov, 03-41 Semily, 03-24 Malá Úpa, 03-42 Trutnov). Na zásobování pitnou vodou z této oblasti (Jizera, Labe, Úpa) jsou závislá nejen sídelní centra v horách a podhůří, ale i vzdálenější průmyslové aglomerace východních Čech. V chráněných vodohospodářských oblastech se zakazuje zmenšovat rozsah lesních pozemků v jednotlivých případech o více než 25 ha; v jednotlivé chráněné vodohospodářské oblasti smí být celkově rozsah lesních pozemků snížen nejvýše o 500 ha proti stavu k 1. lednu 1979. Dále se zakazuje odvodňovat lesní pozemky ve výměře přesahující 250 ha souvislé plochy a odvodňovat zemědělské pozemky ve výměře přesahující 50 ha souvislé plochy, pokud nebude na základě hydrologického průzkumu prokázáno, že odvodnění neohrozí kapacitu jímací oblasti. Těžit je zakázáno nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, s výjimkou kamenolomů, v nichž je nutno přejít k polojámové nebo jámové těžbě, a nedojde-li k většímu plošnému odkrytí než 10 ha. Také je zakázáno těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny, u nichž není zajištěno zneškodňování odpadů v souladu s předpisy na ochranu jakosti vod a ukládat radioaktivní odpady. Dále viz. výše citované nařízení vlády ČSR č. 40/1978 Sb.. 4.3.8. Chráněná krajinná oblast Jizerské hory Do západní části LHC Harrachov zasahuje Chráněná krajinná oblast Jizerské hory. Podrobně viz kap 1.2.4.6. 4.4. Údaje o pohybu vlastnictví pozemků 4.4.1. Převody historického majetku měst a obcí Převody pozemků ve vlastnictví ČR byly provedeny na základě zákona 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Jednotlivé obce dokládaly způsob nabytí a to zejména přídělové listiny konfiskovaného majetku, tak i zápisy převodu nemovitostí v historických knihovních vložkách včetně historických mapových podkladů.V mnoha případech musely být vyhotoveny geometrické plány jimiž byly pozemky odděleny v historických hranicích, neboť v průběhu minulých let zanikla mnohá parcelní čísla, která byla sloučena do jedné nebo více nových parcel včetně změny katastrálních hranic. Převody (tab. 34) byly uskutečněny na základě souhlasného prohlášení a předány protokolem při venkovních pochůzkách jednotlivým zástupcům obcí. Tabulka 34: Převody historického majetku měst a obcí na základě zákona 172/1991 Sb v průběhu let 1994 až 2008. Obec LHC Maršov Pec p. Sn. H. Maršov
katastr
Výměra v ha
Z toho NP
Ochranné pásmo
Pec p.Sn. V. Úpa II H.Maršov T. Důl Maršov III
0,1192 1,5354 0,9615 0,0854 102,7642
0,0413
0,0779 1,5354 0,5104
0,4511 0,0854 102,7642
129
Z toho. TTP
Ostatní plochy
0,6406
Ml. Buky
Žacléř
Trutnov
Svoboda
Celkem LHC Vrchlabí Rudník
Ml. Buky Svoboda Hertvíkovice Kalná Voda Rýchory Prkenný Důl Vernířovice Žacléř Sklenářovice Ml. Buky H. Maršov Maršov III Babí Rýchory Svoboda Maršov I Maršov II Maršov III Ml. Buky
Bolkov Javorník Rudník
celkem Úhrnem
55,6833 11,2164 60,5085 4,6323 10,3087 0,3798 0,2977 3,2098 212,9504 161,2066 65,5107 8,5975 19,0316 36,4892 31,9077 19,4837 84,4331 8,5793 4,9918 904,8838
15,9247
0,4270 0,0770
10,3087 0,3798 0,2977 3,2098 212,9504 158,2179 65,5107 8,5975 4,9041 36,4892 3,5211 76,1176 8,5793 707,6730
1,4737 65,0923 21,0734 87,6394 992,5232
39,7586 11,2164 60,5085 4,6323
707,6730
2,9887
1,3821 3,6153 0,1758
14,1275
0,3996
31,9077 15,9626 8,3155 4,9918 197,2108
6,7174
1,4737 65,0923 21,0734 87,6394
0,3295 0,8726 0,7071 1,9092
284,8502
8,6266
4.4.2. Výkupy lesních pozemků Výkupy ve smyslu znění § 61 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění, jsou prováděny na základě nabídky vlastníků těchto pozemků včetně porostů na nich rostoucích zejména na území KRNAP a jeho ochranného pásma tak, aby se jednalo o pozemky navazující na pozemky ve vlastnictví KRNAP ( lesní komplexy, cesty), případně jejich hodnota byla přínosem pro ochranu přírody a krajiny (remízky, agrární valy). Tabulka 35: Výkupy lesních pozemků (PUPFL) ve smyslu znění § 61 zák. č. 114/1992 Sb. Původní vlastník LHC Maršov Šimková + celkem Missberger Demuthová Kňourková Zemanová Mílová Celkem LHC Vrchlabí J. Černý LHC
katastr
Výměra v ha
Z toho NP
V. Úpa II Temný Důl D.M. Úpa
169,2850 109,0263 0,9729 279,2842 6,1756 1,9239 2,2398 6,2273 7,3297 303,1805
169,2850 109,0263 0,9729 279,2842 6,1756
1,3286
1,3286
Maršov III Babí V. Úpa I D.Albeřice D.Lysečiny
H.Vrchlabí
Ochranné pásmo
Z toho. TTP
ostatní plochy
0,0071
0,8421
0,0071
0,8421 0,0318
1,9239 2,2398 6,2273 7,3297 301,2556
130
0,0507 1,9239
0,0071
0,9246
Harrachov Štěpánková Kocourek Domov d. celkem
Paseky n.J. Bratrouchov Rokytno
0,6945 1,6503 1,4936 3,8384
Úhrnem
308,3475
0,6945 1,6503 1,4936 3,8384 306,4226
0,0270 0,0270 1,9239
0,0341
0,9246
4.4.3. Směny pozemků Směny pozemků ve smyslu znění § 23 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, byly provedeny na základě nabídky zájemců o pozemky ve vlastnictví KRNAP. Hlavním kritériem bylo posouzení lepšího využití takto zcizovaných pozemků a dále posouzení nabízených pozemků včetně porostů na nich rostoucích z hlediska návaznosti na pozemky ve vlastnictví KRNAP a z hlediska ochrany přírody a krajiny. Tabulka 36: Směny pozemků ve smyslu znění § 23 zák. č. 114/1992 Sb. Ve prospěch LHC Maršov KRNAP MEGA + LHC Vrchlabí FIADSPIN LHC Harrachov KRNAP
Domov d. Benecko Úhrnem KRNAP Úhrnem cizí
katastr
Výměra v ha
Z toho NP
Černá hora Janské L. Černá hora D.M. Úpa
0,9462 1,8321 19,9810 1,9449
19,9810 1,9449
Šp. Mlýn
1,1604
0,3481
Rokytno . Poniklá Sklenařice Buřany Dolní Štepanice Dolní Rokytnice Dolní Štěpanice
0,5126 5,0552 1,6506 5,0467 0,1518
0,5126
Ochranné pásmo
Z toho TTP
0,9462 1,8321
Ostatní plochy
0,1455 0,2597 1,9449
0,8113 0,0077 5,0552 1,6506
0,1316
0,4585
0,0963
5,0467 0,1518
0,4585 0,1572
0,1572
0,1572
13,3631
5,7111
7,6520
25,5341
22,4312
3,1019
0,0077
0,1316 2,6036
4.4.3. Pronájem pozemků 4.4.3.1. Pronájem lesních pozemků Pronájem pozemků ve smyslu znění ustanovení zákona o lesích č. 289/1995 Sb., v návaznosti na plnění ustanovení o ochraně přírody a krajiny na území KRNAP, byl dohodnut se zástupci obcí, kteří usoudili, že Správa KRNAP má v dané lokalitě lepší možnosti hospodaření s lesními pozemky podle platného LHP a může operativněji řešit
131
problémy ochrany lesa proti škůdcům a škodlivým činitelům. V případě majetku Města Trutnov se dále uvažovalo o provedení tzv. trojsměny s tím, aby tento majetek byl převeden do vlastnictví KRNAP. V případě Obce Horní Maršov bude pravděpodobně po vypořádání vlastnických vztahů v tomto komplexu lesa s Městem Svoboda nad Úpou jednáno o převodu těchto pozemků do vlastnictví KRNAP. Tabulka 37: Pronájem lesních pozemků (PUPFL) za účelem hospodaření ve smyslu znění ustanovení zákona o lesích č. 289/1995 Sb., v návaznosti na plnění ustanovení o ochraně přírody a krajiny na území KRNAP. Pronajato od obce LHC Maršov Trutnov
katastr
Výměra v ha
Z toho NP
Mladé Buky Sklenařovice Rýchory Maršov III Horní Maršov
celkem
164,8220 215,0776 36,4892 8,5975 65,6865 490,6728 102,7642 0,4511 103,2153
164,8220 215,0776 36,4892 8,5975 65,6865 490,6728 102,7642 0,4511 103,2153
Úhrnem
593,8881
593,8881
celkem H. Maršov
Maršov III H.Maršov
Ochranné pásmo
Z toho TTP
Ostatní plochy 3,6253 1,3821 0,1758 5,1832
5,1832
4.4.3.2. Pronájem zemědělských pozemků Tabulka 38: Pronájem pozemků za účelem údržby zemědělských pozemků k plnění funkcí KRNAP a zabezpečení ochrany přírody a krajiny v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku Pronajato od LHC Maršov PF ČR
celkem LHC Vrchlabí PF ČR
katastr
Výměra ha
D.Albeřice D.Lysečiny
0,9089 0,6498
0,9089 0,6498
H.Lysečiny H.Maršov Maršov III Temný Důl Černá hora D.M.Úpa H.M.Úpa Sklenářovice Pec p. Sn. V.Úpa I V.Úpa II Maršov I Žacléř Vernířovice
13,9226 2,3554 1,8684 1,5929 3,6287 3,5671 4,3955 126,9001 1,6259 1,3225 3,2427 1,5556 0,0384 0,9535 166,4080
13,9226
0,0384 0,9535 158,2183
8,1897
140,9224
0,9535 25,4856
1,5755 5,1642
2,2821
1,5755 2,8821
4,8934
1,5755 0,2708
Pr. Lánov Dolní Dvůr
v
Z toho NP
Ochranné pásmo
1,8684 1,5929 3,6287
0,6500 1,5556
132
Ostatní plochy
0,9089 0,6498 2,3554
3,5671 4,3955 126,9001 1,6259 0,6725 3,2427
Z toho TTP
13,9226 1,3851 1,8684 1,5929 3,6287 3,5671 3,1928 104,5495 1,6259 1,3225 3,2342 1,5556 0,0384
0,9703
1,2027 22,3506 0,0085
Bolkov Rudník Strážné Čistá v Kr. Labská Př. Labská Šp. Mlýn Vrchlabí H. Vrchlabí Černý Důl Javorník celkem LHC Harrachov PF ČR
Hrabačov Harrachov Paseky n. J. Vítkovice
3,6132 1,6695 1,8690 0,8495 4,5257 4,6270 0,4990 0,2379 0,2942 5,5941 0,1600 30,9496
celkem
0,1987 2,3033 1,4292 1,9797 5,9109
Úhrnem
203,2685
3,6132 1,6695
0,1600 11,5527 0,1987 2,3033 1,4292 1,9797 5,9109
0,1987 2,3033 1,4292 1,9797 5,9109
1,8690 0,8495 4,5257 4,6270 0,4990 0,2379 0,2942 5,5941 19,3969
177,6152
3,6132 1,6695 1,8690 0,8495 4,5257 4,6270 0,4990 0,2379 0,2942 5,5941 0,1600 25,2193
25,6533
172,0526
0,2708
5,7303
31,2159
Výše uvedené výměry pozemků v jednotlivých katastrálních územích má Správa KRNAP dlouhodobě pronajaty od Pozemkového fondu ČR a to zejména za účelem zajištění provozu lesních správ, tak i z hlediska ochrany přírody a krajiny. Jedná se o louky (TTP), kde se sklízí seno pro potřebu přezimovacích obůrek pro zvěř a krmná zařízení, dále jsou to pozemky okolo provozních budov hájenek a lesoven, přístupové cesty jakož i plochy na nichž jsou umístěny provozní objekty (maštale, sklady, obůrky aj.). Z hlediska ochrany přírody a krajiny to jsou plochy zejména v 1. a 2. zóně NP a botanické lokality. V průběhu let se tento stav neustále vyvíjel, některé pozemky byly vypuštěny v souvislosti s prodejem nepotřebného majetku, u jiných byl prokázán historický majetek obcí případně byl převeden na obce na základě jejich požadavku v souladu s územním plánem. V současné době se jedná o konečném dořešení požadavku Správy KRNAP k jejich převodu. V případě katastrálního území Sklenařovice v této době probíhá jednání o vzniku přírodní památky. 4.4.3.2. Pronájem lesních pozemků pro Českou lesnickou akademii Trutnov Tento pronájem pozemků mezi Správou KRNAP a ČLA Trutnov vychází z historických souvislostí. Školní polesí SLTŠ Trutnov, které na lesních pozemcích provádělo odbornou praxi žáků předalo v souladu se zněním zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny pozemky na území KRNAP a jeho ochranného pásma do vlastnictví Správy KRNAP. Tabulka 39: Pronájem lesních pozemků (PUPFL) pro Českou lesnickou akademii Trutnov za účelem výkonu odborné praxe žáků nájemce. Pronajato LHC Maršov ČLA
celkem
katastr
Výměra v ha
H. St. Město Kalná Voda Babí Ml. Buky
133,9352 63,5059 6,8531 14,2929 218,5871
Z toho NP
Ochranné pásmo 133,9352 63,5059 6,8531 14,2929 218,5871
133
Z toho TTP
Ostatní plochy 2,3230 2,7058 0,3455 0,5943 5,9686
Následně byla sepsána nájemní smlouva na výše uvedené plochy pozemků. Z hlediska vydávání pozemků obcím zde také nastal určitý pohyb v pronajatých výměrách zejména pak v katastrálním území Babí a Kalná Voda. V současné době by se měl vyřešit tento nájemní vztah s ČLA Trutnov jakožto právním nástupcem Školního polesí. Také tyto pozemky ve vlastnictví Správy KRNAP byly součástí návrhu tzv. trojsměny za pozemky ve vlastnictví Města Trutnov. 5. Monitoring a výzkum 5.1. Koordinace monitoringu a výzkumu Za koordinaci veškerých monitorovacích a výzkumných aktivit na území národního parku a jeho ochranného pásma je zodpovědné Oddělení ochrany přírody. Jeho jednotliví odborní pracovníci zastřešují dle potřeby výzkum a monitoring především na poli botaniky, zoologie, meteorologie a klimatologie, cestovního ruchu, managementu travinných ekosystémů. Problematičtější je koordinace výzkumných aktivit v neživých vědách a v oblasti společensko-vědní (geologie, geomorfologie, pedologie), poněvadž na Správě KRNAP chybí odborník, hlouběji se orientující v těchto oborech. Důležitou součástí monitoringu jsou inventarizační průzkumy. Veškeré externí výzkumné projekty, včetně bakalářských, magisterských a doktorských prací jsou evidovány v centrální databázi výzkumných projektů, která je vedena na Oddělení informatiky. Na území KRNAP je evidováno cca 400 výzkumných ploch Správy KRNAP i externích institucí (příloha 15). Nepodařilo se vypracovat plánovaný komplexní monitorovací program pro území národního parku, který měl být klíčovým materiálem pro koordinaci interního i externího monitoringu Navázat spolupráci s polskou stranou a koordinovat s ní jednotlivé výzkumné aktivity se podařilo pouze v některých oborech. V tříletých periodách jsou realizovány společné vědecké konference s názvem Geoekologické problémy Krkonoš, kde jsou prezentovány a obhajovány práce výzkumných týmů z české a polské části Krkonoš. 5.2. Inventarizační průzkumy Inventarizační průzkumy jsou nenahraditelným zdrojem podkladů pro územní plánování a rozhodování, pro vytváření systému ekologické stability krajiny, slouží jako zdroj výchozích informací pro dlouhodobý monitoring změn prostředí. V letech 1977-1980 proběhl botanický (floristika, mapování formací) inventarizační průzkum území národního parku a na jeho základě byly později provedeny prověrky maloplošných a velkoplošných chráněných území. V letech 1992 až 1997 bylo vymapováno cca 85 % území ochranného pásma. V letech 1996 – 2000 bylo revidováno cca 4,5% rozlohy KRNAP a jeho OP. V r. 2006 bylo zpracováno dalších 10% území. Získané výsledky jsou v současnosti z větší části převedeny do počítačové databáze a průběžně využívány při posuzování veškerých plánovaných zásahů na území národního parku. 5.3. Monitoring a výzkum prováděný Správou KRNAP Pracovníci Správy KRNAP se v rámci svých odborných specializací podílejí na monitoringu přírodního prostředí a jako hlavní řešitelé či spoluřešitelé na realizaci výzkumných projektů, které se týkají Krkonoš a poslání národního parku.
134
Od roku 1982 zajišťují interní pracovníci biotický monitoring (vyšší rostliny, vybrané skupiny bezobratlých živočichů, ptáci, drobní zemní savci) vybraných ekosystémů Krkonoš na tzv. stacionárních plochách (32 ploch + 7 transektů). Tento monitoring sice probíhá kontinuálně, bohužel však zásadním způsobem vázne zpracování a vyhodnocování získaných dat. Chybí tak zpětná vazba a možnost korekce rozsahu i metodiky získávání dat. Správa KRNAP zajišťuje i sledování sněhových poměrů hřebenových částí Krkonoš a z části abiotický monitoring pomocí čtyř automatických meteorologických stanic. Od r. 1993 je na území KRNAP realizován výzkumný program, sestavený ve spolupráci VÚLHM, Univerzity Amsterdam, Správy KRNAP a její vědecké rady a koordinovaný Správou KRNAP. Dílčími cíli lesnického výzkumného programu mimo jiné byly: Acidifikace a nutriční degradace lesních půd. Distribuce imisní zátěže na území Krkonoš a jejího vlivu na lesní ekosystémy včetně doporučení na snížení jejího vlivu (např. zvýšením zastoupení listnatých dřevin a využití sukcesích stadií pionýrských dřevin). Genetika a záchranné programy ohrožených dílčích populací lesních dřevin Krkonoš. Dynamika a změny zdravotního stavu lesních porostů. Optimalizace technologií použitých pro změny a usměrnění vývoje lesních ekosystémů. Technologie pro alternativní LHP. Nedostatky interních výzkumných a monitorovacích aktivit: Minimální koordinace. Velmi malá vzájemná informovanost. Absence koncepce, rámcových témat a plánu „interního“ výzkumu. Nedostatečný časový prostor většiny zainteresovaných pracovníků pro vyhodnocování a zpracování výsledků jejich výzkumných aktivit. Nebyl vypracován plánovaný harmonogram biotického monitoringu na stacionárních plochách pro období 1992-2000. Pouze z části se podařilo najít dostatečný prostor k průběžnému zpracovávání získaných výsledků, jejich publikaci a syntetickému zhodnocení z hlediska péče o území národního parku 5.4. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty Na území Krkonoš je díky jejich přírodovědné atraktivitě vázáno velké množství nejrůznějších výzkumných projektů, včetně magisterských a doktorských prací. Od roku 1994 do současnosti zde bylo realizováno více jak 185 projektů. Témata řešených výzkumných prací si většinou volí jednotlivé instituce samy dle jejich výzkumných záměrů a úkolů. Pouze menší část řešených prací byla řešena na základě zadání Správy KRNAP. Asi nejlépe je z hlediska potřeb Správy KRNAP koordinován lesnický výzkum. V uplynulém období byla Správa KRNAP nositelem dvou projektů, věnujících se výzkumu krkonošské tundry (grant VaV 620/4/97 MŽP a VaV 610/3/00 MŽP), do kterých se kromě pracovníků správy zapojilo několik předních výzkumných pracovišť. Odborné i administrativní vedení obou projektů umožnilo Správě KRNAP maximálně ovlivnit výstupy těchto projektů z hlediska jejich využitelnosti pro ochranu a management území národního parku. Nedostatky externích výzkumných a monitorovacích aktivit: Neexistuje rámcový seznam problémů, jejichž řešení je pro správu aktuální a který by sloužil jako „inspirace“ při volbě výzkumných témat externími institucemi nebo při podávání grantových projektů. Správa důsledně nedbá na získání závěrečných zpráv od jednotlivých externích projektů.
135
Malý důraz je kladen na realizační výstupy, které by byly přímo využitelné pro ochranu a management území. Podařilo se rozšířit výzkumné aktivity z převažujícího botanického a zoologického zaměření o pedologický průzkum, monitoring lavin a sněhových poměrů nejvyšších partií pohoří, monitoring a výzkum turistické zátěže na území Krkonoš (projekt VaV/630/01/03; VaV/620/13/03; VaV SM/2/62/04; VaV/620/15/03; aktivity Ústavu pro životní prostředí Př F UK) a sociologické průzkumy návštěvníků Krkonoš 5.5. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu Evidenční databáze externích výzkumných projektů je umístěna na síťovém disku a je přístupná všem zaměstnancům správy. Zároveň slouží i k evidenci povolení k výzkumné činnosti. Nedostatky dokumentace: U mnoha výzkumných úkolů nejsou uvedeni odborní garanti U části úkolů chybí závěrečné zprávy (z více jak 420 úkolů ukončených k roku 2002 chybí 74 závěrečných zpráv) Nejednotné ukládání závěrečných zpráv – většina zpráv je uložena na oddělení informatiky, část v knihovně KM Z databáze nelze identifikovat typ řešeného výzkumného úkolu (bakalářská/magisterská/doktorská práce, grantový projekt …) a typ závěrečné zprávy. Chybí jednotná evidence interních výzkumných a monitorovacích projektů. Nelze získat souhrnný přehled o začínajících, běžících a již ukončených interních výzkumných projektech a možné praktické aplikaci jejich výsledků. Podařilo se povést inventuru všech výzkumných a monitorovacích programů probíhajících na území KRNAP (včetně historických) a zapracovat je do evidenční databáze. Zároveň byla provedena inventarizace všech monitorovacích a výzkumných ploch a jejich zanesení do digitálních map Výsledky lesnického výzkumu jsou průběžně implementovány do lesního managementu (viz projekty na obnovu lesních ekosystémů zničených imisemi, záchrana genofondu lesních dřevin) nebo jsou využívány pro lesnickou plánovací dokumentaci (např. genové základny, porosty uznané pro sběr reprodukčního materiálu a rodičovské stromy; rámcové směrnice hospodaření pro jednotlivé SLT – diferencovaně podle imisní zátěže zvýšení podílu listnatých dřevin včetně dřevin pionýrských; speciální management botanicky významných lokalit). 5.6. Mezinárodní projekty na nichž se účastní pracovníci KRNAP ILTER Programme (International Long-Term Ecological Research Programme) Tento dlouhodobý výzkumný ekologický program vyhlásila v roce 1980 National Science Foundation USA (NSF). Projekt financuje NSF. V roce 1995 vybralo NSF do sítě ILTER spolu s dalšími 5 lokalitami v ČR i českou část BR (KRNAP a jeho OP). Koordinací aktivit je za českou stranu pověřena Akademie věd ČR. V Krkonoších řeší University of Colorado a Botanický ústav AV ČR vliv depozice dusíku na dynamiku horských luk v Krkonoších a ve Skalistých horách. Druhý společný projekt, srovnávající strukturu subalpínských luk v Krkonoších a v Magdalena Mts. a faktory ovlivňující jejich vývoj, řeší botanický ústav AV ČR a University of New Mexiko. ITEX International Tundra Experiment ITEX je celosvětově koordinovaným programem, zaměřeným na mezinárodní výzkum tundrových ekosystémů. Monitoring unikátní krkonošské arkto-alpínské tundry byl do tohoto 136
programu zařazen od roku 2000. Cílem programu v KRNAP je dlouhodobé sledování vybraných druhů rostlin dle metodiky ITEX (vliv globálního oteplování na rostlinná společenstva a fenologii rašeliništních druhů). 5.7. Nejvýznamnější projekty řešené nebo koordinované Správou KRNAP od r. 1994 Přehled nejvýznamnějších ukončených i doposud probíhajících grantových projektů od roku 1994, v nichž je Správa KRNAP příjemcem či spolupříjemcem: 1993-1997 „Rekonstrukce lesních ekosystémů Krkonoš – dynamika vývoje lesa a analýza možností a limitujících faktorů pro rekonstrukci horských lesů“ (grant GA/78/93 financovaný z Programu péče o životní prostředí MŽP a prostředků nadace Face), koordinátor a odpovědný řešitel Správa KRNAP, O. Schwarz. 1994-1995 Vliv vysokohorského zalesňování na geobiocenózy arkto-alpinské tundry Krkonoš (grant MŽP), spoluřešitel KRNAP, M. Kociánová. 1994-1996 The Global Environment Facility – Biodiversity Protection Project (grant koordinovaný Světovou bankou), spoluřešitel Správa KRNAP, J. Flousek. 1997-1999 „Rekonstrukce lesních ekosystémů v KRNAP“ (grant VaV/620/3/97 MŽP), koordinátor a odpovědný řešitel Správa KRNAP, O. Schwarz. 1998-2000 Zhodnocení a prognóza změn ekosystémů na základě analýzy dlouhodobých sérií dat (grant GA ČR 206/98/0727), spoluřešitel Správa KRNAP, J. Flousek 1997-1999 Ovlivnění tundrových geobiocenóz Krkonoš vysokohorským zalesňováním (grant VaV 620/4/97 MŽP), řešitel Správa KRNAP, J. Vaněk. 1999-2001 „Výzkum a management lesních ekosystémů ve zvlášť chráněných územích ČR“ (grant VaV/610/1/99 MŽP), spoluřešitel Správa KRNAP, O. Schwarz. 2000-2004 Komplexní analýza dlouhodobých změn krkonošské tundry (grant VaV 610/3/00 MŽP), řešitel Správa KRNAP, J. Vaněk. 2001-2005 „Měření trendu atmosférické depozice v Krkonoších a stanovení kritických zátěží pro lesní ekosystémy jako podklad pro stanovení minimálního zastoupení listnatých dřevin“ (grant VaV/610/8/01 MŽP), koordinátor a odpovědný řešitel Správa KRNAP, O. Schwarz. 2003-2006 „Kategorizace lesních porostů Krkonoš z hlediska jejich možnosti ponechání přirozenému vývoji jako podklad pro revizi zonace KRNAP včetně ná-vrhu zásad managementu“ (grant VaV/620/06/03 MŽP), koordinátor a odpovědný řešitel Správa KRNAP, O. Schwarz 2006-2008 „Experimentální ověření změn ve výškovém rozšíření klíštěte obecného (Ixodes ricinus) a rizika začleňování jím přenášených nákaz do horských ekosystémů“ (grant GA ČR 310/06/1546), řešitel: J. Materna. 2007 – 2011 „Analýza dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy a znečištěním atmosféry v KRNAP a CHKO Jizerské hory jako východisko pro úpravy managementu chráněných území“ (grant VaV - SP/2d3/149/07), koordinátor a odpovědný řešitel Správa KRNAP, O. Schwarz.
137
6. Veřejné využívání území národního parku 6.1. Vzdělávání, osvěta a informace 6.1.1. Oddělení ekologické výchovy Oddělení ekologické výchovy (EV) Správy KRNAP se skládá ze čtyř pracovních týmů: Pracovníci EV (ekologické výchovy) na Správě KRNAP ve Vrchlabí. Pracovníci KSEV Rýchorská bouda (Krkonošské středisko ekologické výchovy Rýchorská bouda), terénní stanice EV s kapacitou 40 lůžek. Pracovníci IS (informačních středisek), která se nacházejí v klíčových turistických střediscích regionu: Vrchlabí, Špindlerův Mlýn, Harrachov, Rokytnice nad Jizerou, Pec pod Sněžkou, Obří důl, Temný Důl. Pracovníci propagace na Správě KRNAP ve Vrchlabí. Náplní práce oddělení EV je především: Informovat návštěvníky i obyvatelstvo KRNAP a přilehlého území o smyslu existence a poslání národního parku a o bohatství krkonošské přírody. Působit na místní obyvatelstvo a návštěvníky ve smyslu pochopení nezbytnosti ochrany přírody a životního prostředí, respektování pravidel ochrany přírody a životního prostředí. Přivést místní obyvatele a návštěvníky k pochopení omezení, která Správa KRNAP uplatňuje nejen pro turistické, ale i pro hospodářské využívání území KRNAP. Snaha o zprostředkování estetického prožití přírody a krajiny KRNAP a vytváření citových vazeb (především u mládeže a dětí) ke krajině Krkonoš. Prostřednictvím seznamování s historickým vývojem Krkonoš a Podkrkonoší umožnit pochopit návštěvníkům i místním obyvatelům současný stav krajiny a přírody a vliv člověka na jejich utváření, přitom zdůrazňovat zodpovědnost každého za současný i budoucí stav. Zapojovat především děti a mládež do aktivní ochrany přírody a životního prostředí nejen v rámci KRNAP, ale v okolí škol a bydlišť. 6.1.1.1. Ekologická výchova na Správě KRNAP Pracovníci EV na Správě KRNAP ve Vrchlabí dlouhodobě působí na děti a mládež MŠ (mateřská škola), ZŠ (základní škola) a SŠ (střední škola) v regionu (spolupráce se školami, zařízeními mimoškolních aktivit (DDM), NNO (Sever Horní Maršov), skauty, přírodovědnými oddíly. Konkrétně jsou to: Dlouhodobé herně výukové programy a projektová vyučování: pro MŠ (13) „Příroda pro nás“, pro ZŠ a SŠ a další výchovná zařízení „Ptáci, Šelmy, Stromy, Šetrné papírování“ Příprava pracovních listů a omalovánek pro učitelky MŠ a pro děti (náměty pro práci s dětmi během celého ročního přírodního cyklu). Tématické vycházky a výlety i odborné exkurze pro děti a mládež (i pro děti a mládež přicházející z celé republiky) i turisty v terénu KRNAP. Semináře pro učitele spádových škol s nabídkou aktivit a výukových programů. Organizace Dne Země a Evropského dne parků pro školy v regionu, organizace akcí pro předškolní děti: Louka plná dětí (obě v areálu parku a zámecké zahrady). Přednášky o KRNAP na školách v širokém regionu, školách v přírodě, lyžařských výcvicích. Vydávání zpravodaje Andromeda, pracovních materiálů pro MŠ, ZŠ a SŠ. 138
Praktická ochranářská činnost se školami formou dobrovolnické pomoci (záchrana obojživelníků, vyvěšování a čištění ptačích budek na území KRNAP, úklid vodních toků a jejich okolí, jarní a podzimní sběr odpadků na území Krnap, Dny pro Zemi (péče o vzácné botanické lokality). Organizace letních soustředění a táborů pro děti a mládež se zájmem o ochranu přírody organizace projektu na záchranu a přezimování ježků „Bodlinka u nás“, jehož se účastní přes zimu skupiny žáků ze ZŠ. Zprostředkování odborných praxí pro studenty SŠ se zaměřením na ochranu životního prostředí. Oddíl mladých ochránců přírody Junioři KRNAP při Terénní stanici – budova TESKO v zahradě parku – pravidelné týdenní schůzky skupiny motivovaných zájemců o ochranu přírody a životního prostředí. Terénní stanice slouží též jako prostor, kam přicházejí školní skupiny, nebo skupiny turistů za informačními a výukovými programy. Podíl na tvorbě programu pro Junion Ranger Project a na jeho realizaci – spolupráce s Terénní službou KRNAP). Spolupráce s NNO SEVER Horní Maršov na projektu Krkonoše vnější a vnitřní, který je zaměřen ve spolupráci s 11 školami v regionu na mapování minulosti a současnosti života lidí v regionu na základě porovnávání dvojic fotografií (fotografie staré a současné) určitých míst projekt končí v roce 2008). Činnost je financována z prostředků Správy KRNAP, z Evropského sociálního fondu, z prostředků EUROPARC a z Operačního programu EU ŽP pro období 2007-2013 Jako dobrý způsob motivace dětí a mládeže k zájmu o přírodu, její problémy a ochranu se jeví pravidelné soutěže. Mají záběr celostátní (kromě Kaštaňáku a Napříč Vrchlabím). Pravidelně jsou organizovány následující soutěže: Fotosoutěž pro mladé fotografy přírody „Mladý objektiv a příroda“, nejlepší práce jsou publikovány v časopisu Krkonoše a úspěšní fotografové mají možnost účasti na týdenním soustředění na KSEV Rýchorská bouda, kde se zdokonalují ve fotografování přírody pod vedením zkušených fotografů profesionálů. Výtvarná soutěž „Krkonoše očima dětí a mládeže“, rozdělena na 5 kategorií (MŠpředškolní věk, žáci 1. – 3. tříd ZŠ, žáci 4. – 6. tříd, žáci 7. – 9. tříd a speciální výchovná zařízení bez omezení věku. Nejlepší práce jsou vystavovány v Krkonošském muzeu po dobu 1 měsíce, první 3 z každé kategorie získávají odměny Soutěž pro mladé přírodovědce je určena studentům SŠ, její zaměření se obměňuje (botanika, zoologie, geologie), pro nejlepších 40 řešitelů je každoročně v červnu organizován odborný týdenní kurs zaměřený na prohloubení poznání přírody v daném přírodovědném oboru, koná se na KSEV Rýchorská bouda Soutěž „Krkonošský přírodovědný test“ je určena pro žáky 2. stupně ZŠ a nejlepší řešitelé se účastní Letního tábora mladých ochránců přírody na KSEV Rýchorská bouda Kaštaňák – podzimní soutěž o nejlepší výtvory z přírodních materiálů 3 kategorie a) předškolní, b) 6 – 10 let, 3) 10 – 15 let – výtvory vystaveny, nejlepší tvůrci získávají odměny. Kaštaňák je z praktických důvodů určen pro děti ze spádové oblasti Krkonoš. Napříč Vrchlabím – jednodenní historicko-přírodovědná týmová soutěž pro děti ZŠ, při které poznávají historické a přírodovědné zajímavosti svého města Práce s veřejností a místní dospělou populací: Jarní a podzimní setkávání s chalupáři a místními lidmi. Přednášky a doprovody v terénu pro skupiny turistů.
139
Spolupráce v projektu Krkonošský výrobek. Výstava Tma přede mnou aneb Dotkněme se Krkonoš – je pořádána každoročně pro nevidomé, s možným přístupem i vidoucí veřejnosti a školní mládeže. Jedná se o smyslovou přírodovědně-folklórní výstavu bez použití zraku. Organizace zážitkových akci, jako je jarní akce„Vítání ptačího zpěvu“, „Evropská noc pro netopýry“. Poradenství v oblasti třídění a minimalizace odpadu Spolupráce v projektu MAS (Místní akční skupina)– rozvoj Krkonoš (spolu se Svazkem měst a obcí). Práce s veřejností a místní dospělou populací je financována z prostředků Správy KRNAP a z Evropského sociálního fondu. 6.1.1.2. Krkonošské středisko ekologické výchovy Rýchorská bouda Krkonošské středisko ekologické výchovy Rýchorská bouda se nachází v nejvýchodnější části Krkonoš, v I. zóně KRNAP. Je nejstarším pobytovým zařízením tohoto druhu v naší republice. Již 20 let je jeho cílem zabezpečovat environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu dětí, mládeže i dospělých. Při tom využívá okolního jedinečného přírodního prostředí a snaží se utvářet vztah k přírodě prostřednictvím smyslového vnímání a praktického pozorování a poznávání přírody. Středisko realizuje široké spektrum akcí: Týdenní nebo víkendové pobyty pro třídní kolektivy ZŠ a SŠ z celé ČR (České republiky), školy v přírodě doplněné ekologickým programem. Ekologické pobyty pro děti z MŠ z Trutnovska. Akce pro výchovné ústavy. Odborné akce pro studenty VŠ (vysokých škol). Ekologické prázdninové pobyty pro rodiny s dětmi. Ekologicky zaměřené pobyty pro zájmové skupiny (turisté, fotografové výtvarníci, skauti, zájemci o tradiční řemesla, apod.). Jednodenní exkurze pro okolní školy (NS (naučná stezka) Rýchory, Boberská stráň, Albeřické lomy, Sněžka, Černohorské rašeliniště, Ekofarma Sosna aj.). Pravidelná práce s Ekoklubem Rýchorák a Klubem instruktorů, které sdružují děti a mládež s hlubším zájmem o poznávání přírody. Součástí aktivit jsou i poznávací výpravy do jiných národních parků a chráněných krajinných oblastí. Organizace akcí na oslavu Dne Země a Evropského dne parků. Ve spolupráci s pracovníky EV ze Správy ve Vrchlabí organizuje prázdninové tábory a brigády pro studenty, zaměřené na ochranu přírody. Pravidelná spolupráce se ZŠ a SŠ v okolním regionu, přednášky, doprovody, informace. Zajišťování odborných seminářů a školení pro pracovníky Správy KRNAP i pro pracovníky VCHÚ (velkoplošných chráněných území). Participace na projektu KAPKA 21 spolu s NNO (nevládní neziskovou organizací) SEVER Horní Maršov. V rámci tohoto projektu středisko poskytuje ekologické poradenství pro mikroregion Žacléřsko zaměřené na spotřebitelská témata, aktuální ekologická témata a včelařství v horských podmínkách. Součástí vybavení je i informační kiosek s dotykovou obrazovkou, kde mají návštěvníci k dispozici širokou škálu informací o přírodě, historii, turistických zajímavostech KRNAP a nejbližšího okolí.
140
Středisko provozuje i občerstvení pro turisty, kde poskytuje také informační a propagační materiály odnosné i prodejné. Pracovníci střediska se v zimě starají o údržbu lyžařských stop na úseku Lyžařské magistrály, provozované Svazkem měst a obcí a Správou KRNAP.. Pracovníci střediska se věnují také chovu malého stáda skotského náhorního skotu, které mimo dotváření krajinného rázu slouží k dlouhodobému projektu monitoringu vlivu pastvy na vegetaci. V současné době již budova Krkonošského střediska ekologické výchovy Rýchorská bouda plně nevyhovuje náročným požadavkům provozu, především chybí prostory pro některé důležité činnosti, jako je laboratorní zkoumání přírodnin, rukodělné aktivity (dílny), také skladové zázemí a opravárenská dílna, které jsou důležité pro provoz, a je třeba též provést výměnu oken kvůli snížení úniku tepla, tudíž snížení energetické náročnosti zařízení. 6.1.1.3. Informační střediska Informační střediska jsou situována v nejdůležitějších střediscích turistického ruchu. Jejich hlavním úkolem je: Informovat návštěvníky o problematice KRNAP, možnostech vyžití v regionu, informace o dopravě, uzavírkách cest a oblastí, dění v regionu v oblasti kultury, sportu, v neposlední řadě i o možných službách poskytovaných návštěvníkům oddělením ekologické výchovy a terénní službou. Prodávat materiály informační, mapy, knižní publikace, pohledy, suvenýry. Spolupracovat s informačními středisky Svazku měst a obcí Krkonoše při rozšiřování jejich propagačních materiálů. Sbírat informace od návštěvníků pro ankety. Vzdělávat pracovníky informačních středisek na pravidelných výjezdních seminářích (rozšiřování místopisných znalostí, seznamování s konkrétními novými problémy ochrany přírody a krajiny v KRNAP apod.). Spolupracovat na projektu Krkonošský výrobek propagací a prodejem výrobků s označením Krkonoše-originální produkt.. Informační střediska jsou vybavena informačními kiosky, kde mají návštěvníci prostřednictvím dotykové obrazovky k dispozici širokou škálu informací o přírodě, historii, turistických zajímavostech KRNAP a nejbližšího okolí. HIS (hlavní informační středisko) ve Vrchlabí vykonává funkci distribuce materiálů, sběru dat a koordinace činnosti ostatních IS. V současnosti, ač se jedná o hlavní informační středisko, tak je nejhůře interiérově řešeno a vybaveno nábytkem. V souvislosti se vzrůstajícím významem Janských Lázní jako turistického střediska je účelné uvažovat se zřízením informačního střediska v této lokalitě. 6.1.1.4. Propagace, publikační činnost Tiskoviny Správy Krnapu určené pro návštěvníky jsou vydávány podle jejich účelu v šesti ucelených edičních řadách: 1. ediční řada: plnobarevné prodejné brožury formátu A5 (populární formou podrobně zpracovaná ucelená témata: flóra, fauna, geologie a geomorfologie, péče o lesní ekosystémy, krkonošská tundra, krkonošská encyklopedie; rozsah obvykle 32 stran; jazykové mutace česká, anglická a německá, u některých titulů i polská).
141
2. ediční řada: plnobarevné prodejné brožury formátu 1/3 A4 (populární formou pojednaná dílčí témata, která nebylo možno zpracovat v 1. ediční řadě; rozsah dle šíře tématu; jazykové mutace česká, anglická, německá a polská). 3. ediční řada: plnobarevné prodejné brožury formátu A6 (využití pro témata netýkající se přímo ochrany přírody, zejména pro potřeby Krkonošských muzeí; jazykové mutace česká, anglická a německá). 4. ediční řada: plnobarevné neprodejné letáky propagující zařízení Správy (kromě základních informací jsou letáky doplněny o prvky praktického charakteru, jako mapky, doporučené turistické trasy, náměty na výlety apod., aby návštěvníci měli důvod si leták uschovat). 5. ediční řada: dvoubarevné neprodejné letáky informativního charakteru (jejich prostřednictvím se Správa snaží sdělit návštěvníkům důležité informace týkající se jejich pohybu a pobytu na území NP; u této řady dominuje snaha o volnější výtvarné pojetí s využitím humorných prvků pro co nejpřijatelnější formu pro návštěvníky; jazykové mutace česká, anglická, německá a polská; tisk ve vyšších nákladech než předchozí ediční řady). 6. ediční řada: dvoubarevné neprodejné letáky – průvodce po turisticky značených trasách (jazykové mutace česká, anglická a německá). Tento systém slouží jako alternativa a doplněk níže uvedených naučných stezek a má následující koncepci: v terénu na tzv. výchozím místě (místa s velkou koncentrací návštěvníků – letní informační srub nebo stálé středisko) je umístěn panel se základními informacemi, pokyny a mapkou jednotlivých tras. Ty jsou pak popsány v tištěných průvodcích – pro každou trasu je vytištěn samostatný průvodce. V něm se návštěvníci dovědí veškeré údaje o přírodních a historických zajímavostech a najdou zde i praktickou mapku trasy s vyznačením míst, která jsou zmíněna v textu. Tyto průvodce v češtině, němčině nebo angličtině si návštěvníci vyzvednou v kterémkoli informačním středisku Správy. Průvodce byly vydány pro úseky turisticky značených tras: S1 Weberova cesta (Špindlerův Mlýn–Luční bouda; 8,5 km) S2 Harrachova cesta (Špindlerův Mlýn–Labská bouda; 7 km) S3 Cesta česko-polského přátelství (Špindlerova bouda–Harrachov; 19,5 km) S4 Cesta česko-polského přátelství (Špindlerova bouda–Pomezní Boudy; 17 km) P1 Šourkova cesta (Pec pod Sněžkou–Úpské rašeliniště–Výrovka–Pec pod Sněžkou; 18 km) M1 Cesta k prameni Labe (Horní Mísečky–pramen Labe–Horní Mísečky; 14 km) M2 Krakonošova cesta (Horní Mísečky–Harrachov; 12,5 km) M3 Bucharova cesta (Horní Mísečky–Vrchlabí; 16 km) Cílem je pokrýt rovnoměrně celé území KRNAP a nabídnout turistům k návštěvě i méně frekventované oblasti jako např. Rýchory, okolí Rokytnice nad Jizerou, Pasek nad Jizerou a Strážného. V konečné fázi bude možné vydat tyto průvodce jako soubor v reprezentativní obálce. Kromě těchto materiálů je vydáváno množství drobnějších i poměrně rozsáhlých materiálů sloužících zejména potřebám ekologické výchovy a propagace Správy. Sem patří např. každoročně vydávaný kalendář akcí pořádaných Správou, ekodiář pro žáky základních škol v regionu, zpravodaj pro mladé ochránce přírody, učitele, děti a jejich vedoucí „Andromeda“, učební text „Zvířata v naší mysli“, leporela, omalovánky, pohlednice, puzzlové pohlednice, pexesa, samolepky, omalovánkový pracovní sešit pro děti předškolního věku a jiné. Na základě skutečností se jeví jako vhodné:
142
Rozvíjet stávající ediční řady tiskovin, věnovat se tématům koncepčním, ale i aktuálně reagovat na nové skutečnosti, vznikající zejména v souvislosti se současným překotným rozvojem horských středisek a lidských aktivit v horách. Doplnit a uzavřít systém turisticky značených tras včetně vybavení výchozích míst a vytištění průvodců.
6.1.1.5. Výstavní činnost Propagace spolupracuje s odbornými pracovníky Správy KRNAP na výstavní činnosti. Ve větší či menší míře podílela na následujících akcích: Putovní výstava o Krkonoších a KRNAP pro základní a střední školy v regionu Miniexpozice o Sedmidolí na terénním středisku ve Špindlerově Mlýně Miniexpozice o západních Krkonoších v Harrachově. Výstava „40 let Krkonošského národního parku“. Výstava o Černé hoře a jejím okolí na dolní stanici lanovky na Černou horu v Janských Lázních. Expozice lesnictví a myslivosti „Šindelka“ v Harrachově. Po vzoru Harrachova a Špindlerova Mlýna bude vhodné otevřít miniexpozici i na informačním středisku v Rokytnici nad Jizerou (s místně aktuálním tématem budního hospodaření a horských luk), celkově upravit a zatraktivnit středisko a jeho okolí, a vytvořit novou putovní výstavu o Krkonoších, KRNAP a ochraně přírody pro víceúčelové využití. 6.1.1.6. Naučné stezky Naučné stezky mají svoje specifické značení a jsou vedeny v terénu po územích se zvaláště významnými přírodními fenomény. V terénu jsou osazeny informační panely popisující okolní zajímavosti. Současný stav je následující: NS Černohorské rašeliniště - délka 3,5 km 6 zastavení s informačními panely NS Rýchory - délka 6 km 10 zastavení označených v terénu čísly (tištěný průvodce lze zakoupit na Rýchorské boudě) NS Čertův důl - délka 2,5 km 2 informační panely a letní informační srub, v němž si návštěvníci zakoupí vstupenku ve formě trojpohledu NS „Dědictví doby ledové“ - délka 10 km 9 zastavení s informačními panely v češtině, polštině a němčině. Stezka je přeshraniční a 5 zastávek je umístěno na polské straně hor. (tištěný průvodce k dispozici) NS „Krkonošská tundra“ - nejde o klasickou naučnou stezku, ale slouží spíše snazší orientaci a lepší informovanosti návštěvníků ve východní části nejcennějšího území Krkonoš. Na přístupech do oblasti krkonošské tundry je umístěno 5 úvodních panelů se shodným textem a mezi nimi pak dalších 5 panelů s informacemi o konkrétních oblastech a jevech. Letní turistická trasa Liška - délka 20 km, 8 informačních panelů, odpočinkové místo s atrakcemi pro děti, překrásné výhledy. Část okruhu v délce asi 2 km lze využít k vycházce s malými dětmi. Tištěný průvodce dostanou návštěvníci zdarma na inf. středisku Správy v Harrachově. Vycházkový okruh zámeckým parkem ve Vrchlabí - zaměření na dřeviny, délka 2 km, stromy jsou označeny čísly, k dispozici je tištěný průvodce. Bude vhodné doplňovat systém naučných stezek v terénu (po zralé úvaze) a věnovat se zkvalitňování obsahové a technické stránky s využitím nových technologických možností, které má nyní Správa k dispozici.
143
6.1.1.7. Vybavení terénu Mimo výše zmíněné naučné stezky a turisticky značené trasy jsou na vhodných místech instalovány informační a vysvětlující panely a tabule s různorodou tématikou, umístěné u letních informačních srubů, na odpočinkových místech, na vyhlídkových místech (k dispozici je rovněž brožura s 20 nejhezčími panoramatickými pohledy), na křižovatkách cest, u přírodních zajímavostí, u kulturních a technických památek, na turistických hraničních přechodech, u přístrojů a měřicích zařízení trvale umístěných v terénu, na místech, kde se provádějí zásahy do krajiny (např. rekonstrukce cest, uvolňování klečových porostů, zásahy proti invazním rostlinám, pastva hospodářských zvířat apod.). Informační a vysvětlující panely a tabule obsahují stručné vysvětlující texty kombinované s ilustracemi a názornými schématy. Na většině panelů jsou jako doplněk k základním informacím též nenásilnou a pozitivní formou (s využitím piktogramů) podané pokyny k chování v národním parku. Na vyhlídkových místech jsou panely s panoramatickými pohledy. Jedná se o dřevěné gravírované tabule a plechové nebo plastové tabule s polepem řezaným nebo tištěným na samolepicí fólii (volba materiálu a použitá technologie závisí na obsahu, umístění, požadované životnosti a finančních možnostech). Texty jsou jen v české a anglické verzi (další jazyk navíc znepřehledňuje tabuli jako celek; ve výjimečných případech je použit třetí jazyk – např. u přeshraničních projektů). Poznámka: Běžné orientační prvky jako směrovky, značení cyklotras, značení koridorů pro létání na padácích a závěsných kluzácích, mistopisná označení atd. vyrábí a instaluje terénní služba.
6.1.1.8. Zahraniční spolupráce v rámci ekologické výchovy Spolupráce je realizována: S pracovníky ekologické výchovy z KPN (Karkonoski park narodowy) v rámci BBRK (realizován byl společný projekt naučné stezky „Dědictví doby ledové“, prázdninové přechody Krkonoš - financováno z prostředků národních parků a BRKK). S Fondem ruských národních parků trvá několik let – návštěvy Krnapu skupinami zájemců o objevování přírodních a historických hodnot KRNAP a okolí. Předpokládá se další spolupráce ad hoc. Jako partner v mezinárodním projektu „Umožnění celoživotního vzdělávání ve venkovských podmínkách“ = S Krakonošem u počítače. Projekt zpracoval Úřad práce v Semilech, řídí ho NNO Most ke vzdělání. Mezinárodními partnery projektu jsou ve Walesu GWLAD - Universita v Bangoru, v Belgii DECLIC – Laboratoř pro podporu e-learningového vzdělávání při Univerzitě Liege, dále CNPR – Národní centrum pro povznesení venkova při Ministerstvu zemědělství Francie, dále MSA – La Mutualité Sociale Agricole, což je Vzájemná zemědělská pojišťovna, dále AGRIQUADRA – organizace zajišťující školení, doškolování a vzdělávání pracovníků v zemědělství a lesnictví (Správa KRNAP působí jako monitorovací organizace v souvislosti s projektem „S Krakonošem u počítače“, odpovídjícím zásadám trvale udržitelného rozvoje). Projekt je financován Evropským sociálním fondem. Zahraniční spolupráci ekologické výchovy je nutné rozvíjet. Nabízí se např. navázání spolupráce EV rámci spolupráce KRNAP s národním parkem Snowdonia ve Walesu, nebo organizace mezinárodních studentských brigád v Krkonošském středisku ekologické výchovy na Rychtách.
144
6.1.2. Oddělení Krkonošského muzea Na vzdělávání a výchově návštěvníků i stálých obyvatel KRNAP a jeho ochranného pásma se soustavně podílejí i Krkonošská muzea (KM) při Správě KRNAP ve Vrchlabí, v Jilemnici a v Pasekách n. J.: Přímo, prostřednictvím stálých expozic, krátkodobých výstav, přednášek, besed a jiných akcí směrovaných k návštěvnické veřejnosti. Tvorbou muzejních sbírek zachraňují, ochraňují a uchovávají pro budoucí generace soubory dokladů z oblasti přírody i lidské činnosti, související s daným regionem. Výzkumnou činností systematicky mapují region a aktivně dotvářejí sbírkové fondy. Odbornou činností shromážděné doklady a poznatky třídí, vyhodnocují a zpracované výsledky publikují v odborném i populárně naučném tisku, případně popularizují ve veřejných médiích. Součástí muzea je knihovna s oddělením odborné a regionální literatury, poskytující služby veřejnosti. Knihovna KM ve Vrchlabí je podle zákona č.257/2001 Sb. o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb, evidována ministerstvem kultury pod číslem 4003/2003 jako základní knihovna se specializovaným knihovním fondem. Její provoz se řídí podle Knihovního řádu z 18. 12. 2002. KM shromažďuje a uchovává doklady hmotné i archívní povahy o historii i současnosti a přírodě Krkonoš. Jejich studiem a prezentací přispívá ke komplexnímu poznávání Krkonoš, a tedy i k lepšímu chápání problematiky ochranářských záměrů Správy KRNAP ze strany veřejnosti. Budování muzejních sbírek je koncipováno tak, aby obsáhlo celou šíři problematiky, čemuž odpovídá i složení týmu odborných pracovníků, působících v oboru historie, historie umění, archeologie, etnografie, archívnictví, fotodokumentace, botaniky a zoologie. Geologická problematika je řešena externí spoluprací. Základní činnosti muzea a jejich harmonogramy jsou dány příslušnými zákony (č.122/2000 a 483/2004 sb.). Jsou to: Tvorba, zpracování a ochrana sbírek; péči o stav sbírek (péči o stav sbírek zajišťuje konzervátorská dílna s pracovištěm ve Vrchlabí). Odborná a publikační činnost (výzkum v terénu, doplněný o studium odborné literatury a archivních materiálů, publikování výsledků v odborném a populárně naučném tisku, vydávání propagačních tisků, účast na konferencích domácích i zahraničních, služby badatelům). Kulturně výchovná práce pro veřejnost (budování a provozování stálých expozic, příprava a realizace krátkodobých výstav, přednášky a jiné akce). 6.1.2.1. Tvorba, zpracování a ochrana sbírek KM V současné době spravuje KM celkem 42.191 sbírkových předmětů, evidovaných v centrální evidenci sbírek. Péči o stav sbírek zajišťuje konzervátorská dílna s pracovištěm ve Vrchlabí. V současné době již nedostačuje kapacita depozitářů ve všech 3 pracovištích KM, což už dnes značně omezuje, a v budoucnosti by zcela znemožnilo, jak sbírkotvornou činnost, tak i odpovídající uložení a zabezpečení sbírek. V r. 2001 a 2002 proběhla v souvislosti s vyhlášením zákona č.122/2000 o ochraně sbírek muzejní povahy, zavádějícího centrální evidenci sbírek (CES), celková inventarizace muzejních fondů (v poválečné historii muzea se jednalo o první celkovou inventarizaci sbírek). Vzhledem k tomu, že v muzeu chybí od r. 1995 odborný pracovník, který by spravoval podsbírku geologickou, byla uvedena do centrální evidence jen ta část podsbírky, kterou dosud zrevidoval externí pracovník. Zbytek bude nahlášen, až bude celá sbírka znovu zpracována.
145
Tvorba sbírek: Každý odborný pracovník buduje sbírkový fond svého oboru soustavně a v souladu s vypracovanou koncepcí prostřednictvím vlastního sběru, koupí či dary. Doplňuje stávající soubory a podle potřeby vytváří soubory nové. Zpracování sbírek: Evidence 1. a 2. stupně a periodické inventarizace jsou činnosti průběžné, jejichž termíny stanoví zákon; současně probíhá zpětně, podle časových možností, digitalizace starých evidenčních záznamů na základě počítačových programů na evidenci sbírek, při níž se stará evidence kontroluje, opravuje, doplňuje a opatřuje digitálními fotografiemi příslušných předmětů. Dle zákona jsou součástí péče o sbírky i každoroční revize poměrné části fondů tak, aby v průběhu 10 let byly zrevidovány veškeré sbírky. Ochrana sbírek: Správné uložení sbírek, jejich očista, konzervování a restaurování je náplní práce konzervátorské dílny. Výběr předmětů pro konzervování se řídí jednak naléhavostí stavu toho kterého předmětu, jednak potřebami výstav a expozic; externí restaurování předmětů, které vyžadují odbornou péči nad možnosti konzervátorské dílny, se zadává podle finančních možností. 6.1.2.2. Odborná a publikační činnost KM Odborná a publikační činnost i kulturně výchovná práce se mnohdy v jednotlivých projektech odehrává ve spolupráci s veřejnými i odbornými institucemi. Přispívá k systematickému mapování regionu, případně i vybraných částí srovnávacích území mimo region, a je také jedním z nástrojů sbírkotvorné činnosti. Sestává se z výzkumu v terénu a z propagačních tisků. Přírodovědné inventarizační průzkumy vybraných skupin živočichů a druhů rostlin zároveň slouží k získávání podkladů pro ochranu a management sledovaných lokalit. Výzkum realizovaný některými pracovníky Krkonošského muzea v rámci spoluúčasti na grantech domácích a mezinárodních pomáhá zvyšovat informovanost veřejnosti v daném oboru (např. šíření klíšťat ve vztahu k výskytu lymské borreliozy a encefalitidy, problematika tundry, lavin, globálního oteplování). Publikování výsledků v odborném a populárně naučném tisku probíhá průběžně, především v periodikách Správy (Krkonoše, Opera Corcontica) a ve sbornících okolních muzeí a archívů, ale i v rámci velkých projektů jako např. „Krkonoše – příroda, historie, život“ nakladatelství Baset nebo „Zmizelé Vrchlabí“ z řady Zmizelé Čechy nakladatelství Paseka. V letech 2005 – 2006 proběhla příprava tisků, financovaných z fondů Interregu (Průvodce po sbírkových fondech Krkonošského muzea ve Vrchlabí, Průvodce lidovou architekturou Krkonoš, František Kaván, Jan Nepomuk František hrabě Harrach, Průvodce po expozicích Krkonošského muzea-Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách n. J., Laviny Krkonoš, Rašeliniště). 6.1.2.3. Kulturně výchovná práce pro veřejnost KM Kulturně výchovná práce pro veřejnost je realizována formou stálých expozic, výstav, přednášek a jiných akcí. Úpravy a aktualizace stálých expozic probíhají průběžně. V poslední době ve Vrchlabí vznikla jako součást expozice stálá výstava dějin Vrchlabí, v Pasekách byla zcela přebudována stávající expozice tak, aby více vypovídala o historii obce a zaměstnání obyvatel. Krátkodobé výstavy jsou jedním z nejúčinnějších muzejních nástrojů k poučení a výchově veřejnosti. Muzeum jich každoročně připraví a zrealizuje 25 – 30. Nejdůležitější jsou výstavy z muzejních sbírek - jejich prezentací v kontextu vybraných námětů představují návštěvníkům detailněji a aktuálněji krkonošskou problematiku z různých úhlů tak, jak ji stálé expozice
146
nemohou postihnout. Muzeum mimoto představuje v autorských výstavách místní a regionální umělce, slibné začínající autory a výtvarníky, jejichž tvorba nějakým způsobem s Krkonošemi souvisí. Velkému zájmu vrchlabské veřejnosti se již řadu let těší výstava dávající každoročně prostor amatérským výtvarným a rukodělným pracím. V r. 2006 rozšířilo své výstavní možnosti jilemnické muzeum rekonstrukcí a úpravou části objektu čp. 1 v areálu zámku. Přednášky jsou kromě prostor muzea realizovány především ve středisku ekologické výchovy na Rýchorách, v gymnáziích, na různých seminářích a odborných konferencích. Při vybraných výstavách se zvou na přednášky do muzea externí odborníci. Mezi jiné akce patří např. tradiční „Muzejní noc“ (představuje formou zábavně naučnou muzeum z jiné stránky), akce pro děti spojená se soutěží „Vánoce v muzeu“, každoroční letní závěrečný koncert ZUŠ Vrchlabí, v Jilemnici se pořádají několikrát v roce koncerty či besedy a jilemnické muzeum se účastní akce města „Krakonošovo léto“ (program podobný jako vrchlabská „Muzejní noc“). 6.1.3. Terénní služba Správy KRNAP Terénní služba (TES) je důležitou součástí působení na návštěvníky. TES buduje a udržuje rozsáhlou síť terénního vybavení včetně stálých (celoročních) i terénních (sezonních) informačních středisek, naučných a vycházkových stezek, připravuje a realizuje přednášky a doprovody exkurzí. V oddělení TES působí strážci, cestáři, truhláři. S TES spolupracuje 24 dobrovolných strážců a zpravodajů (21 strážců a 3 zpravodajové). TES má tři stálá střediska, a sice v Harrachově, ve Špindlerově Mlýně a v Peci pod Sněžkou. Uvedená stálá střediska TES mají v interiéru miniexpozici vztahující se jednak k danému jednak k celé oblasti Krkonoš. Ve svém obvodu spravují sezónní terénní informační střediska (TIS). Střediska TES neposkytují informace o ubytování. Jednotlivá střediska TES jsou územně rozdělena na strážní úseky a každý strážce je odpovědný za jeden strážní úsek. Středisko TES v Harrachově řídí i Lesnickou a mysliveckou expozici Šindelka. Pod středisko TES v Harrachově náleží terénní informační střediska (TIS) na Krakonošově snídani, Zlatém návrší a Mísečkách i s personálem po 2 osobách. Středisko TES Špindlerův Mlýn spravuje i přilehlý autokemp nabízející možnost ubytování ve vlastních stanech, karavanech (i pronajatých) a jednoduchých pokojích. Rovněž řídí TIS ve Strážném, Labském dole, Dlouhém dole, Černém Dole, Čertově dole a Dolním Dvoře. Středisko TES Pec pod Sněžkou spravuje TIS u Děvína, v Albeřicích a pod Černou horou. Strážci terénní služby zajišťují informování návštěvníků, dodržování právních norem na území KRNAP (samostatně, ve spolupráci s ČŽIP, OÚ a MěÚ, OSS Správy KRNAP, policie ČR), přednášky a vedení exkurzí. V roce 2007 bylo území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma rozděleno na tři strážní obvody (Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn a Harrachov). Strážní obvody se člení na strážní úseky (obr. 50). Každý strážní úsek je svěřen jednomu profesionálními strážci. V r. 2007 zajišťovala TES kontrolu omezení provozu motorových vozidel na území národního parku a ochranného pásma a kontrolu pohybu osob v I. zóně mimo značené cesty ve spolupráci s Policií ČR (65 akcí), Pohraniční a cizineckou policií (102 akcí) i Městskou policií. Dobrovolní strážci jsou využíváni převážně při strážní službě v letní sezóně na lokalitách zatížených vysokou návštěvností. V některých případech jsou rovněž využíváni i při manuálních činnostech (údržba a opravy vybavení terénu, cest atd.) a při doprovodech a přednáškové činnosti. Z hlediska legislativy mají stejná práva i stejné povinnosti jako strážci profesionální. Práce a vztah dobrovolných strážců ke Správě KRNAP je zakotvena ve Statutu sboru dobrovolných strážců (SDS). Jednotlivé dobrovolné
147
strážce řídí vedoucí jednotlivých středisek TES. Pro členy SDS jsou připravována vzdělávací školení a exkurze.
Obrázek 50: Strážní úseky na území KRNAP a jeho ochranného pásma.
Přednášky a vedené exkurze. Účelem této práce je uvedení návštěvníků do problematiky ochrany přírody na území KRNAP. Hlavními zájemci o tyto akce jsou základní školy během letních školních výletů a lyžařských kurzů. Osvětovou činnost strážci zajišťují přednáškami na informačních střediscích, v terénu a na horských na boudách. Velmi důležité jsou vedené exkurze zejména v návaznosti na další zařízení Správy KRNAP – např. naučné a vycházkové trasy. Terénní informační střediska (TIS) jsou sezonní zařízení lokalizovaná na hlavních přístupových komunikací do KRNAP. Jejich obsluha poskytuje informace o KRNAP a o dané lokalitě, propagační materiály a v oprávněných případech může vydávat povolení ke vjezdu pro vozidla (poskytuje komplexní servis pro danou lokalitu) . TIS jsou v provozu dle potřeb dané lokality zhruba od poloviny května do poloviny října s 12 hodinovou pracovní dobou. V roce 2007 využilo služeb TIS více než 200 tis. návštěvníků. Lesnická a myslivecká expozice Šindelka byla otevřena v roce 2004 v Harrachově. V interiéru je instalována lesnická expozice seznamující návštěvníky s lesnickou a mysliveckou problematikou Krkonoš od počátku osídlování do dnešní doby. Terénní vybavení slouží především k nasměrování návštěvníků z nejcennějších částí KRNAP do méně ohrožených partií, k udržení návštěvníků na cestách a ke zvýšení jejich informovanosti (odpočinková místa s přístřešky, dětská hřiště s prolézačkami a houpačkami, rozcestníky, gravírované směrovky a místní názvy, informační tabule, piktogramy, vyhlídková místa s panoramaty, studánky, dopravní značky, hraniční tabule, panely, mapy,
148
odpadkové koše apod.). V celkovém objemu jde o 3 571 ks terénního vybavení v celkové hodnotě 8 917 271 Kč (stav k 30. 11. 2007). Zimní údržba cest zajišťuje nepřímou ochranu v zimním období, protože nabízí lyžařům kvalitní a bezpečné cesty a tím snižuje riziko vstupu a vjezdu mimo upravené cesty. TES zajišťuje průjezdnost upravovaných i neupravovaných lyžařských běžeckých cest a zimních tyčovaných cest. TES spolupracuje s ostatními subjekty na značení lyžařských cest Letní údržba a opravy cest zajišťuje průchodnost, bezpečnost a funkci technických opatření na svěřených cestách a zamezuje vzniku škod (přívalové deště, sešlap). Cestáři TES se starají o 186 km cest (TES Pec pod Sněžkou 45 km, TES Špindlerův Mlýn 88 km a 53 km na TES Harrachov). TES je i servisem pro další odbory Správy KRNAP. Hlavním cílem této činnosti je např. přímá ochrana ohrožených druhů rostlin a živočichů, likvidace invazních druhů rostlin, monitoring některých živočišných a rostlinných druhů nebo přírodních poměrů (např. ukládání sněhu, výskyt lavin, vstavačů, sokola stěhovavého), pomoc při monitoringu tahu ptáků, sklizeň luk, základní údržba automatické meteorologické stanice na Vrbatově boudě apod. Dřevovýroba ve Svobodě nad Úpou. Středisko sídlí v areálu dílen Správy KRNAP ve Svobodě nad Úpou a úzce spolupracuje s propagací oddělení ekologické výchovy Správy KRNAP. Vedle truhlářské dílny disponuje i mechanickou a laserovou gravírovací frézou a zařízením na gravírování oblých předmětů. Zabývá se výrobou terénního vybavení pro návštěvníky (např. stoly, lavice, nosiče map, informačních tabulí apod.) Sortiment, který vyrábí, zahrnuje i informační tabule (kolorované i nekolorované), panoramata, piktogramy, ukazatele apod. Výrobky jsou pak instalovány pracovníky středisek TES v terénu, následně je prováděna i jejich pravidelná údržba. Dřevovýroba dodává své výrobky i mimo správu KRNAP dle schváleného ceníku a tím posiluje rozpočet správy. V roce 2007 bylo využito 621 267 Kč na vybavení terénu z Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí ČR (1. zóna – 102 384,- Kč, 2. zóna – 140 840,- Kč a 3. zóna – 370 043,- Kč; celkem bylo gravírováno 3 055 ks výrobků). Autokemp Špindlerův Mlýn. Kemp s celoročním provozem má maximální kapacitu 400 osob. Je v zde místo pro 64 karavanů s možností napojení na elektrický rozvod. V roce 2007 došlo k plánované demolici nevyhovujících bungalovů a investiční výstavbě provozní budovy. Junior Ranger Project (JRP) je od roku 2002 pilotním programem společnosti EUROPARC Federation. Představením práce strážců chráněného území dětem žijících v tomto území nebo i jeho těsné blízkosti se zároveň vytváří kvalitní personální rezerva pracovníků a spolupracovníků nebo alespoň příznivců Správy KRNAP. 6.2.
Turistické a rekreační využívání
6.2.1. Současný stav a vývoj turismu na území národního parku Většina zařízení, sloužících turismu, je umístěna na území ochranného pásma a 3. zóny NP, především ve střediscích CR s komplexní úrovní vybavenosti. Mezi tato střediska CR je řazen Harrachov, Rokytnice n. Jiz., Špindlerův Mlýn, Pec p. Sn. a Janské Lázně (VÚC Krkonoše 1994). Další zařízení jsou umístěna ve střediscích CR s vyšší úrovní vybavenosti, mezi které jsou řazeny Vítkovice, Benecko, Paseky n. Jiz., Jablonec n. Jiz., Mísečky, Strážné, Černý Důl, Dolní Dvůr, Horní Maršov, Malá Úpa (VÚC Krkonoše 1994). Zařízení, sloužící turismu, jsou i ve střediscích CR se základní úrovní vybavenosti a lokální obslužnou funkcí (VÚC Krkonoše 1994). Několik komerčních objektů s ubytovací funkcí se z minulosti nachází i na území 1. a 2. zóny NP.
149
Návštěvníky hor v současnosti představují Češi a zahraniční návštěvníci ( z nich převažují Němci, Poláci a Nizozemci). Mezi tuzemskými návštěvníky převažují Pražané (nejvýrazněji v zimě), tvořící zhruba čtvrtinu celkového počtu, ale mnoho návštěvníků pochází též z Královéhradeckého kraje. Cca 10 % návštěvníků přijíždí pouze na jeden den. Dominantními sezónami je zima a léto (jaro a podzim tvoří vedlejší sezónu). V zimním období je hlavním cílem většiny návštěvníků sjezdové lyžování, v ostatních obdobích je to turistika, z nichž na delší horské výlety se vydává zhruba 10–20 % (Kolpron 2003). Podle opakovaného týdenního monitoringu v srpnu (1999–2006), provedeného Čihařem a jeho skupinou na hřebenech hor (Čihař a kol. 2006), bylo v tomto období tvořeno 43 % návštěvníků rodinami s dětmi a 30 % dvojicemi. Školní výlety a poznávací zájezdy starších německých návštěvníků byly situovány mimo hlavní sezónu, převážně do jarního a podzimního období. 6.2.2. Strategie plánování rozvoje a realizace turismu, zájmové subjekty Vzhledem k faktu, že většina současných turistických a s cestovním ruchem (CR) souvisejících aktivit má v konkrétních realizacích spíše negativní dopad na přírodní ekosystémy, (protože i přes všechny rozvojové strategie značně převažují požadavky na tzv. tvrdé formy CR), je hlavní strategií Správy NP, zachovávat co největší plochy přírodních biotopů nebo přírodě blízkých stanovišť minimálně negativně ovlivněné člověkem a zasahovat do nich pouze účelným managementem (pastva, sečení, potlačení sukcesních procesů atd.). Dnešní působení člověka v krajině téměř nepředstavuje její dřívější způsob využívání, a proto je přínosnější koncentrovat zvláště tvrdé formy CR pouze do vymezených lokalit a nerozptylovat je do okolní přírodně-funkční krajiny. Realizací takových aktivit totiž dochází k fragmentaci dříve souvislé přírodní plochy na menší části se vznikem migračních překážek, což má negativní vliv na existenci a pohyb populací stávajících organismů, dochází k záboru a ke změně (či úplné likvidaci) využívání přírodních biotopů, změně hydrologického režimu, pedologických charakteristik, ochuzení druhového složení aj. Pro regulaci a správné situování turistických aktivit je proto v konkrétní lokalitě zohledňována míra ochrany přírody a krajiny stanovená zonací NP. Ale ani tento nástroj nelze použít paušálně, protože se hodnotné přírodní ekosystémy často nacházejí mozaikovitě i v nižších partiích hor, tedy v zóně s nižším stupněm ochrany. Další využívané nástroje jsou Natura 2000, ÚZES botanické a zoologické lokality, aktuální situace v terénu, územní plánování obcí atd. Při rozhodování se také uvažuje o limitech prostředí, kapacitách, či rezervách konkrétní lokality. Přednostně je proto rozvoj CR směřován do ochranného pásma NP, v menší míře též do 3. zóny NP. Na území KRNAP a jeho ochranného pásma se na poli turismu kromě Správy KRNAP angažuje 26 obcí, Svazek měst a obcí Krkonoše, horská služba, nevládní organizace a řada právnických a fyzických osob. CR je v regionu koordinován Libereckým a Královéhradeckým krajem, Správou KRNAP a Svazkem měst a obcí Krkonoše. 6.2.3. Intenzivní aktivity z hlediska využívání krajiny – tvrdý turismus Požadavky na rozvoj CR v Krkonoších jsou díky dostatku financí na investice a řadě tzv. rozvojových dotací značně vysoké. Po zkvalitňování služeb, které probíhalo během minulých patnácti let, se dnes znovu objevují požadavky na přeměnu dalších partií krkonošské krajiny pro potřeby CR. V drtivé většině převažuje tzv. tvrdý turismus, což se projevuje nejen na přírodních hodnotách, ale i na krajinném rázu. Situace se projevuje i v demografickém složení obyvatel obcí, kde často dochází k odchodu místních obyvatel v produktivním věku, vymizení služeb atd. Novými majiteli
150
nemovitostí se pak nejčastěji stávají fyzické a právnické osoby ze vzdálených velkých měst, pro které zařízení CR představuje často jen finanční zájem. Přetrvávající zúžené vnímání funkce Krkonoš jako prostředí pro rekreaci, sport a rychlý výdělek a malá ochota přijímat širší souvislosti s přírodním a kulturně-historickým prostředím představuje značné nebezpečí pro KRNAP a jeho funkce. Konkrétní dopady jsou dále popsány u jednotlivých aktivit. Pokračující intenzivní využívání krajiny v současnosti vysoce ohrožuje existenci a funkci národního parku Krkonoše. 6.2.3.1. Provoz a rozvoj lyžařských středisek, skiareálů a menších lyžařských lokalit s dopravní technologií pro přepravu lyžařů a snowboardistů Stávající lyžařské areály představují dnes provozované sjezdové tratě, dopravní zařízení (vleky, lanovky), večerní osvětlení, zasněžovací systémy, všechna další doprovodná zařízení a služby (lyžařské školy, občerstvení, WC atd.), snowparky, informační a označující zařízení (vymezení plochy sjezdové tratě, sítě apod.). Vybavenost konkrétní lokality se liší podle velikosti a umístění v NP. Rozvoj lyžařských areálů představuje zvyšování úrovně stávajících lyžařských středisek a rozšiřování ploch pro sjezdové lyžování a snowboarding, včetně zavádění nových technologií. V současnosti je na území Krkonoš 5 velkých skiareálů a řada menších lokalit nebo samostatných dopravních zařízení se sjezdovou tratí. Sjezdové tratě a dopravní zařízení v současnosti existují v ochranném pásmu NP, 3. a 2. zóně NP a z minulosti i v 1. zóně NP. V nedávné minulosti došlo v mnoha větších střediscích CR rychlou a nekoncepční výstavbou k nerovnováze mezi počtem ubytovacích míst a kapacitou propustnosti sjezdových tratí, což v současnosti vede k požadavkům velkých skiareálů na další zábor ploch pro potenciální sjezdové tratě. Své požadavky však uplatňují i menší ski-areály. Dlouhodobě se vyskytují požadavky na propojování jednotlivých skiareálů a menších lyžařských lokalit. Sjezdové tratě jsou umístěny buď na lučních porostech nebo jsou situovány na odlesněných plochách k tomu účelu vzniklých. Velké lyžařské areály svou existencí, provozem a rozvojovými aktivitami ovlivňují okolní přírodní ekosystémy, mikroklima lokality a chování některých druhů živočichů. Povrch většiny sjezdových tratí je z velké části zatravněn. Na některých místech je však zatravnění problematické z důvodu opakovaného narušování povrchu (např. častými výkopovými pracemi, srovnávání povrchu, vysokého podílu kamení a nestability svahu či opakovaným provozem automobilové dopravy). Sjezdové tratě probíhající po lučních porostech mají z velké části původní druhové složení vegetačního porostu. Na sjezdových tratích existujících v lesních průsecích se často kromě druhů z nejbližšího okolí vyskytují i nepovolené kultivary některých druhů z nepůvodních komerčních směsí. Použití nepůvodního rostlinného materiálu (seno, hnůj, komerční směsi) nebo nepůvodní zeminy představuje riziko zavlečení cizorodých genotypů a invazních druhů, korozi genofondu apod. Obhospodařování sjezdových tratí se liší podle lokality a typu biotopu – luční biotopy jsou nejčastěji sekané, mulčované popř. pasené. Vegetace na vybudovaných lesních průsecích je nejčastěji mulčovaná. Dlouhodobé mulčování neprospívá v žádném případě luční vegetaci. Větší lyžařské lokality a všechny ski-areály používají zasněžovací systémy na výrobu technického sněhu. V některých případech může být zasněžování technickým sněhem v budoucnu problematické, protože může dojít ke změně stávajícího vodního režimu a koloběhu prvků na svahu a následně k negativní změně současného složení vegetace. Další problém může vyvstat v případě dalšího rozvoje sjezdových tratí a odlesňování – tím může dojít k oslabení retenční schopnosti svahu, oslabení pramenišť a toků, což bude mít za následek méně vody ze zdroje odkud je voda čerpána, čímž se sníží průtok na kritickou hranici atd. Problém
151
také může vyvstat v případě nepovoleného používání přísad k výrobě technického sněhu (Snomax apod.), kdy za několik let může dojít ke změně chemického složení půd, změně vegetační struktury atd. Všechny ski-areály i řada menších lyžařských lokalit používají večerní osvětlení sjezdových tratí. Některá z nich jsou provozována nelegálně. Večerní osvětlení sjezdovek působí značné množství světelného smogu a kromě negativního estetického dojmu, může negativně měnit chování živočichů. Sněhový povrch většiny sjezdových tratí je upravován těžkou mechanizací (rolbami). Jejich provoz způsobuje hlukové a světelné obtěžování převážně místních obyvatel. Zřejmě se i nepříznivě projevuje na fyzikální vlastnosti a kvalitativní složení půdy pod sjezdovými tratěmi. V případě nízké sněhové pokrývky dochází k poškozování vegetačního krytu. Lokalita nevhodná pro odlesnění a plocha s nesprávně provedenými terénními a vegetačními úpravami sebou přináší dlouhodobé problémy v podobě otevření sousedního lesního porostu větrům a erozní projevy. Velké skiareály, kromě hluku z běžného provozu pouštějí z reproduktorů hudbu nebo rádio, což působí rušivě na nejbližší okolí národního parku a často i na prožitek návštěvníka. Určité sjezdové tratě jsou v letním období využívány pro sjezdy na speciálně upravených horských kolech, která často působí lokální problémy s erozí. V letním období zůstává na sjezdových tratích řada doprovodných objektů jako jsou sítě, ochranné obložení, zasněžovací tyče a v některém případě i nepořádek, což zvláště v okolí enkláv tradičního osídlení negativně ovlivňuje krajinný ráz a prožitek návštěvníka. Na některých sjezdových tratí a v jejich nejbližším okolí se nachází odpadky po většinu část roku, což neprospívá okolním přírodním ekosystémům ani návštěvnickému prožitku. Na některých sjezdových tratích díky rozvolnění porostu vzniklo vhodné stanoviště pro výskyt rodu plavuník (Diphasiastrum sp.). Existencí a provozem velkých skiareálů dochází spíše k omezení až ztrátě původní funkce stanoviště, k druhovému ochuzení a ztrátě stability původního ekosystému. Sjezdové areály a tratě jsou i přes svoji funkční a vzhledovou proměnu stále součástí území ochranného pásma NP nebo národního parku, a proto nelze opomíjet jejich existenci. Svou existencí a provozem ovlivňují okolní ekosystémy. Provoz současných a rozvoj skiareálů a jejich zařízení představuje v současnosti vysoké riziko pro existenci a fungování KRNAP. Proto byla ředitelem Správy KRNAP ustavena expertní skupina pro řešení této problematiky. Výstavba a provoz dopravních zařízení pro lyžaře, snowboardisty a letní využití těchto zařízení: Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je v současnosti provozováno více než 400 lyžařských vleků (LV) a více než 15 lanových drah (LD), které slouží k přepravě lyžařů, snowboardistů, pěších návštěvníků a v letní období i cyklistů. Pouze v blízkosti LD na Růžovou horu a na Sněžku není sjezdová trať a toto zařízení slouží výhradně pro přepravu návštěvníků Sněžky. Tato zařízení se nachází ve všech zónách národního parku a jeho ochranného pásma. Většina LD funguje pouze v zimní sezóně, u vybraných pokračuje omezený provoz během letní sezóny. Je nabízena i možnost přepravy jízdních kol. Jedná se o otevřené sedačkové lanové dráhy s rozdílnou kapacitou a různého stáří, jediná kabinková LD je zařízení na Černou horu. LV přestavují trvale umístěná nebo přenosná zařízení různých typů, dopravní kapacity a stáří. Stará dopravní technologie je průběžně měněna za novou, často s vyšší dopravní kapacitou než mělo původní zařízení. Kapacita propustnosti sjezdových tratí po zvýšení
152
dopravní kapacity následně nestačí a později je proto požadováno i rozšíření stávající plochy pro sjezdové lyžování a snowboarding. Vyskytují se i požadavky na umístění zcela nových zařízení a rozšíření letního provozu stávajících zařízení. Výstavba LD i LV je vždy zásahem do původního krajinného rázu a stávajícího přírodního ekosystému. Vytváření lesního průseku, budování betonových patek a ostatní terénní práce související s dopravním zařízením jsou vždy negativním zásahem do původního ekosystému, půdního i hydrologického režimu atd. Provoz jednotlivých zařízení víceméně ovlivňuje okolní ekosystémy. Propojení lyžařských lokalit přibližovacími zařízeními sebou nese téměř jisté riziko pozdějších požadavků na vytvoření nových sjezdových tratí nebo areálů navázaných na již vybudované přibližovací zařízení. Výstavba nových dopravních zařízení pro lyžaře představuje v současnosti vysoké riziko pro existenci a fungování KRNAP. Z tohoto důvodu byla v roce 2008 sestavena expertní skupina z odborníků, zabývajících se touto problematikou v regionu Krkonoš nebo v jiných oblastech, pokud možno v co nejširších souvislostech. Doporučení expertní skupiny je uvedeno v části B plánu péče. 6.2.3.2. Sjezdové lyžování, snowboarding a snowtubing Sjezdové lyžování, snowboarding Lyžování je v Krkonoších tradiční sportovní aktivita, které se věnuje každoročně tisíce návštěvníků. Sjezdové lyžování je dnes provozováno na klasických, carvingových a jiných typech lyží s kovovými hranami. Jízda na snowboardovém prkně (snowboarding) je aktivita hojněji rozšířená až v posledních 15ti letech. Sjezdové lyžování i snowboarding je primárně vázáno na strojově upravované sjezdové tratě. Pro zpestření jízdy či pro tréninkové účely je v některých skiareálech speciálně upraven sněhový povrch (jízda v boulích, skicross) nebo je vybudován tzv. „snowpark“ či skokanský můstek apod. Některými návštěvníky je z různých důvodů nelegálně provozován tzv. freeride, neboli jízda neupravovaným terénem, která např. v lesních porostech způsobuje zraňování podrostu a poškození keříčkové vegetace nad horní hranicí lesa při nedostatečné sněhové pokrývce. Tato aktivita představuje v současnosti malé až místy střední riziko pro existenci a fungování KRNAP. Snowtubing Jde o poměrně mladou komerční aktivitu – jízda sněhovým korytem na speciální nafukovací duši. Doprava vzhůru je zajišťována tažným zařízením. Tažná zařízení představují přenosná zařízení. Většinou je provozována během denní doby ale v ojedinělých případech i za instalovaného večerního osvětlení. Aktivita je většinou vázaná na lyžařská střediska a je využívána převážně dětmi jako zábavná atrakce. Vyskytují se požadavky na rozšiřování snowtubingu. Snowtubing představuje v současnosti mírné riziko pro existenci a fungování KRNAP. 6.2.3.3. Technická úprava běžeckých tratí Na území KRNAP a jeho ochranného pásma je v současnosti upravován povrch více jak 550 km běžeckých tratí tvořících síť KLBR. Tyto tratě také navazují na síť upravovaných tras v podhůří Krkonoš v celkové délce větší než 550km dále na tratě v Jizerských horách a polské části Krkonoš. Všechny běžecké tratě jsou označeny jednotným systémem cedulí a je k nim
153
vydána informační mapa a řada propagačních letáků. Většina upravovaných tratí vede ochranným pásmem NP, 3. a 2. zónou NP, výjimečně jsou kvůli propojení určité úseky upravovány i v 1. zóně. Strategie Správy KRNAP je však zachovat co největší plochu 1. a 2. zóny bez technických úprav. Tratě jsou v různém režimu upravovány rolbami s frézou o šířce 3,5m a 5,5m (výjimečně sněžnými skútry), které zarovnají sněhový povrch a vyfrézují do něj 2 stopy pro klasický styl, zbylá plocha slouží pro bruslení. Tratě upravuje řada soukromých subjektů a Správa KRNAP. Díky větru a sněžení nelze při nepříznivých klimatických podmínkách udržet některé úseky v upraveném stavu. Zkušenosti s upravováním tratí jinými subjekty jsou však pro Správu KRNAP občas negativní. Provoz sněžných vozidel může rušit a měnit chování některých živočichů. Použití nevhodné šíře mechanizace dochází k poškození okrajů cest, poškození stromů, keřů a narušení bylinné vegetace. Technické upravování běžeckých tratí představuje malé až střední riziko pro existenci a fungování KRNAP. 6.2.3.4. Provoz a rozvoj komerčních sáňkařských drah Na území 3. zóny KRNAP a jeho ochranného pásma v současné době existuje komerční sáňkařská dráha od boudy Malý Šišák do Špindlerova Mlýna, kterou tvoří technicky upravovaná trať s večerním osvětlením, půjčovna sáněk, doprava na začátek tratě a trvale umístěný obslužný objekt. Svým provozem se podobá fungování lyžařských areálů. Nezpoplatněné a s „pro přírodu příznivějším“ provozem sáňkařské dráhy fungují na historických a stávajících cestách: Zvonková cesta v Janských Lázních a na cestě u Huťské strouhy v Harrachově. Sáňky si je např. možné vypůjčit v blízkých půjčovnách. Výstavba komerčního typu sáňkařské dráhy ve Špindlerové Mlýně a následný provoz sebou přináší negativní dopady jako jsou zábor původního biotopu, změna původní funkce biotopů, narušení vodního režimu, rušení živočichů, přispívání ke světelnému smogu, znečišťování krajiny výfukovými plyny z autobusu apod. Sáňkařské dráhy bez technického zázemí a provozu představují malé riziko a komerční sáňkařské dráhy typu dráhy ve Špindlerově Mlýně představuje vysoké riziko pro existenci a fungování KRNAP. 6.2.3.5. Nabídka služeb, produktů a balíčků volno-časových aktivit CR z agentur, cestovních kanceláří, lyžařských škol a ostatních zařízení Jedná se o komerční aktivity týkající se rozmanitých služeb a produktů CR nabízené specializovanými volno-časovými a cestovními agenturami (dále volno-časové agentury), které nabízejí vzdělávací, teambuildingové, sportovní nebo poznávací aktivity. Zařazeny sem jsou i půjčovny sportovního materiálu a zařízení jako lyžařské školy. Agentury a organizace sídlí převážně v objektech nebo částech objektů ve větších střediscích CR, popř. v ostatních obcích na území ochranného pásma, příp. 3. zóny NP. Nabízené aktivity se odehrávají převážně na území ochranného pásma NP a ve 3. zóně KRNAP. V některých případech mohou aktivity zasahovat též do 1. a 2. zóny NP, kde jsou však provozovány pouze na veřejných cestách. Svými nabídkami a provozem mírně ovlivňují agentury distribuci návštěvníků na území KRNAP přímo (např. organizování výletů) a nepřímo, např. doporučováním vybraných cílů, nebo poskytováním vybavení pro konkrétní činnost, kterou jinak nelze provozovat.
154
Některé nabízené aktivity nejsou v souladu s posláním NP: např. výlety na sněžných skútrech a čtyřkolkách aj. V současnosti je provoz těchto aktivit směřován mimo území KRNAP a na veřejné komunikace v ochranném pásmu. Teprve v roce 2007 se v některých střediscích CR objevil tzv. návštěvnický pas („Bonus Pass“ ve Špindlerově Mlýně a „Bonus card“ v Peci pod Sněžkou), po jehož zakoupení získává návštěvník možnost zdarma nebo slevu na využití konkrétních služeb CR v lokalitě. Nabídka aktivit jednotlivých velkých středisek CR se často opakuje (např. bobová dráha, sjezdové lyžování), chybí nápadité aktivity odlišující jedno středisko od druhého. Nabídka služeb a produktů CR není v regionu doposud zcela úspěšně propojena s ostatními doplňujícími službami CR. Centrální řízení, koordinace a spolupráce mezi jednotlivými oblastmi CR v regionu mají ještě určité rezervy. 6.2.4. Neintenzivně provozované aktivity CR z hlediska využívání krajiny. Ekoturismus a odpovědný (šetrný, měkký) turismus. Na území KRNAP je odpovědný – šetrný – měkký turismus provozován v minimální míře a v nenápadné formě oproti finančně výnosnějšímu tvrdému turismu. Je provozován jak neuvědoměle např. rodinami s malými dětmi, pěšími turisty, fotografy atd., tak i uvědoměle orientovanými zájmovými skupinami vyznávajícími šetrný způsob životního stylu, zaměřenými na poznávání kulturního a přírodního dědictví kraje nebo s cílem přímé pomoci při obhospodařování luk apod. Některé aktivity jako např. módní cyklistika se dnes pro své masové měřítko a požadavky na doplňkovou infrastrukturu stávají spíše aktivitami tvrdého turismu. 6.2.4.1. Pěší turistika Na území národního parku je v současnosti více než 800 km značených turistických tras na území 1., 2., 3. zóny NP a ochranného pásma NP. Turistické trasy navazují na značenou síť cest v podhůří Krkonoš, v polské části Krkonoš a Jizerských hor. Na území 1. a 2. zóny se lze podle současného návštěvního řádu pohybovat pouze po turisticky označených trasách. Na území 3. zóny NP a jeho ochranného pásma lze provozovat pěší turistiku i na turisticky neznačených cestách a pěšinách. Značené trasy ve vrcholových partiích jsou kvůli častému výskytu nepříznivých klimatických podmínek značeny také tyčovým značením, o které se stará horská služba. Pro pěší turisty je na frekventovaných trasách vybudována kvalitní doplňková a informační infrastruktura. Některé trasy jsou z důvodu zájmů ochrany přírody nebo neprůchodnosti na část roční sezóny uzavřeny. Tato omezení jsou uvedena na informačních tabulích a v podrobnějších turistických mapách. K turistickým trasám byla vydána řada map, průvodců a další propagační materiály. Řada tras pro pěší je vedena po multifunkčních komunikacích, které jsou využívány jako cyklostezky, komunikace pro zásobování objektů a správu parku. Tento fakt je podle provedených anket v posledních 5 letech, díky nárůstu počtu průjezdů automobilů, velmi nepříjemný pro nejen pěší návštěvníky. Pěší turistika i přes svoje masové rozšíření nepředstavuje výrazné nebezpečí a lze ji proto ohodnotit jako mírné až (pomístně) střední ohrožení NP.
155
6.2.4.2. Běžecké lyžování Pro základní pohyb klasického stylu stačí ve sněhu vyšlapaná stopa, pro bruslařský styl je nutný strojově upravený povrch. V současnosti je řada běžeckých tratí součástí KLBR a je více méně pravidelně strojově upravovaná. V první zóně NP a jinde existují i hojně využívané prošlapané cesty bez nutnosti strojové úpravy. Stopa je však občas zničena průjezdem zásobovacích nebo dopravních roleb a skútrů. Na území Krkonoš je značně vyvinutá cestní síť pro běžecké lyžování. Většina návštěvníků ji využívá a dochází tak k pouze ojedinělým případům nerespektování pravidel na území 1. a 2. zóny NP. Běžecké lyžování i přes své značné rozšíření nepředstavuje v současnosti vážný problém a lze jej tedy považovat za mírné ohrožení NP. 6.2.4.3. Cykloturistika Na území KRNAP je v současné době vyhrazeno 390 km cyklistických tras díky projektu Krkonoše ze sedla kola realizovaný Krkonošemi – Svazkem měst a obcí a Správou KRNAP. Tyto trasy navazují v rámci národního programu cyklostezek v ČR na cyklostezky za hranicemi ČR a na síť cyklostezek v podhůří Krkonoš. Nejvíce cyklostezek bylo zřízeno v ochranném pásmu a ve 3. zóně, méně pak ve 2. a zcela výjimečně v 1. zóně NP. Řada cyklotras je vedena po multifunkčních komunikacích, které jsou využívány také pro zásobování objektů, dopravu provozovatelů a správu parku. Tento fakt je podle provedených anket v posledních 5 letech, díky nárůstu počtu průjezdů automobilů, velmi nepříjemný pro nejen návštěvníky – cyklisty. K vyhrazeným cyklotrasám byla vydána řada cyklomap, průvodců a další propagační materiály. Některé úseky cyklotras byly pro komerční účely označeny jako tzv. „dlouhé sjezdy“ s nabídkou vyvezení cyklistů lanovou dráhou na hřebeny hor. Současná síť cyklotras je kompromisním řešením – byla snaha vyhnout se velmi frekventovaným úsekům určeným pro pěší, aby docházelo k minimálnímu omezování či případným střetům s pěšími turisty, v řadě případů však pro malou rozlohu hor a omezenou cestní síť nešlo oddělení realizovat zcela uspokojivě. Kromě stávajících cyklotras byly na území ochranného pásma NP povoleny i náročnější tratě typu „Mountain bike cross“ ve Svatém Petru a sjezdy na MTB po sjezdových tratích jejichž provoz je spíše problematický pro nedostatečné technické zajištění a dochází k erozi. Doplňkovou dopravu cykloturistů dnes zajišťují cyklobusy a některé lanové dráhy. U některých návštěvníků dochází k porušování pravidel provozu cyklistiky na území NP. Ti se pak nelegálně pohybují po ostatních turistických trasách a trasách nebo i zcela mimo cestní síť. Masová cyklistika nebo kolize s pěšími turisty mohou následně způsobovat nadměrný sešlap okrajů cest, ve svažitých terénech i erozi na minimálně zpevněných komunikacích, rušení zvěře a ostatních druhů živočichů apod. V současné době se jedná o masově se šířící aktivitu s požadavky na doplňkovou infrastrukturu, a proto představuje střední až vysoké ohrožení NP. 6.2.4.4. Skialpinismus, telemark, snowboarding a freeridové lyžování ve volném terénu Freeride, skialpinismus a telemark se v posledních letech stávají oblíbenou aktivitou mezi mladšími a středněvěkými návštěvníky hor. Tvoří je jednotlivci nebo skupiny; někteří jsou organizovaní např. v ČHS, většina je však zřejmě neorganizovaná.
156
Území Krkonoš není pro svou velikost a výskyt vhodných terénů v jádrových zónách ochrany přírody vhodnou lokalitou pro provozování těchto aktivit, a proto je lze na území NP vykonávat pouze omezeně. Na území 1. a 2. zóny NP nejsou v současnosti vyhrazeny žádné areály umožňující volný pohyb mimo značené cesty. Skialpinismus, telemark a freeride lze proto provozovat mimo značené cesty pouze ve 3. zóně a ochranném pásmu NP kdekoli kromě lesních porostů, kde pohyb na lyžích upravuje zák. č. 289/1995 Sb. Volný pohyb mimo značené cesty v 1. a 2. zóně mají umožněn pouze členové horské služby. Většina skialpinistů a telemarkistů se pohybuje po cestách. Dochází však i k nelegálním sjezdům nebo výstupům na vybraných lokalitách v 1. a 2. zóně NP (převážně oblast karů), kde se nacházejí nejzajímavější skialpinistické a freeride terény. Dále dochází k nelegálním sjezdům v lesních porostech. Nelegálním pohybem v cenných oblastech NP bývá při nízké sněhové pokrývce poškozován porost vyfoukávaných návětrných míst (keříčková společenstva), keřová a stromová vegetace (podrost) v lesních porostech a může docházet i k rušení živočichů (např. tetřívek). Nahodilým pohybem lyžařů může být měněna lavinová činnost v karových oblastech apod. V současné době se pohyb skialpinistů a návštěvníků vyznačujících freeridový styl mírně rozšiřuje a představuje proto střední (pouze místně vysoké) ohrožení NP. 6.2.4.5. Pohyb volným terénem na běžeckých lyžích (backcountry skiing) a na sněžnicích Většina návštěvníků provozujících běžecký sport nebo chůzi na sněžnicích se pohybuje po cestách. Menší část návštěvníků si pro tyto aktivity vybírá spíše méně navštěvované oblasti. Aktivity jsou provozovány skupinami nebo jednotlivci. Chůze na sněžnicích se v posledních letech stává oblíbenou aktivitou zimních návštěvníků. Pohyb volným terénem mimo značené cesty lze legálně provozovat pouze ve 3. zóně a v ochranném pásmu NP. V 1. a 2. zóně NP je pohyb možný pouze po vyznačených turistických trasách, protože na území těchto zón nejsou vyhrazeny žádné oblasti volného pohybu pro návštěvníky. V ojedinělých případech dochází k porušování pravidel pohybu na území 1. a 2. zóny NP. Nelegálním pohybem v cenných oblastech NP bývá při nízké sněhové vrstvě poškozován porost vyfoukávaných návětrných míst (keříčková společenstva), keřová a stromová vegetace a dochází k rušení živočichů (např. tetřívek). V současné době není pohyb běžkujících návštěvníků a lidí pohybujících se na sněžnicích masově rozšířen a představuje proto pouze mírné až střední ohrožení NP. 6.2.4.6. Hippoturistika Na území Krkonoš se nachází pouze několik jízdáren, provozujících jezdecké kurzy nebo vyjížďky pro veřejnost a několik dalších soukromých majitelů koní a malých stájí. Jízda na koni je v současnosti provozována po několika vyhrazených trasách v oblasti 3. zóny a ochranného pásma NP v okolí každé jízdárny, za jejichž stav odpovídá příslušná jízdárna. Jedná se o trasy, kde nedochází k významnějšímu střetu s pěšími návštěvníky a cyklisty. Aktuálně vyhrazené hippotrasy nepatří mezi oficiálně vyhrazené hippostezky a nenavazují na národní program „Hippostezky v ČR“. Většinou nejsou doposud napojeny na hippostezky v podhůří. Provozování hippoturistiky vyhovují pouze trasy s měkčím, nejlépe hlinitým povrchem. Vzhledem k historii chovu koně v Krkonoších a příznivé skutečnosti spásání nelesních ploch se jedná spíše o příznivou aktivitu nejen z hlediska šetrného turistického využívání krajiny. Ve své podstatě se také jedná se o relaxační metodu a významný výchovný
157
prostředek návštěvníků k získání vztahu k přírodě a krajině. V nekontrolovaném rozsahu může tato aktivita způsobit i škodlivé dopady na krajinu nebo stav cestní sítě a je proto potřeba ji dobře „uchopit“ a naplánovat. V současné době není hippoturistika masově rozšířenou aktivitou a tak ji lze ohodnotit jako mírné až střední (v případě dalšího rozšiřování) ohrožení NP. 6.2.4.7. Skalní horolezectví, alpinismus a lezení na ledopádech Jedná se o historicky tradiční sportovní aktivitu. Po vyhlášení národního parku došlo později k plošnému omezení jejího vykonávání v nejpřísněji chráněných oblastech, což je i dnes horolezeckou veřejností přijímáno spíše negativně. Pro horolezeckou činnost vykonávanou veřejností je nyní na území KRNAP vyhrazeno několik cvičných oblastí (viz návštěvní řád KRNAP). Drobné horolezecké terény se také nacházejí na území ochranného pásma NP. Horolezecká činnost je vykonávána členy ČHS a jiných organizací, klienty volno-časových agentur a neorganizovanými jednotlivci. Nevyhrazené (z pohledu horolezectví vhodné) horolezecké terény se nacházejí v nejcennějších partiích hor (kary) a jsou většinou bez přístupových cest. Jedinými uživateli mohou být, po dohodě se Správou KRNAP, členové horské služby. Atraktivní oblasti pro ledopádové lezení se nacházejí pouze na několika místech v 1. zóně NP. Jedinými uživateli mohou být, po dohodě se Správou KRNAP, členové horské služby. Horolezeckou činností a koncentrací lezců pod skalami dochází k vyšlapávání pěšinek, narušování cenné lišejníkové, mechové a bylinné vegetace, vyrušování živočichů (sokol stěhovavý) a často bohužel i ke znečišťování odpadky. Na skalách je při lezení občas používáno magnézium, které zanechává bílé stopy. K porušení ledopádu často dochází nesprávným stylem lezení nebo při výstupu za nevhodných klimatických podmínek, v extrémním případě může dojít i ke zřícení celého ledopádu. V případě lezení po ledopádech může docházet k narušování či likvidaci cenné lišejníkové a mechové vegetace. Horolezecká činnost je pomístně provozována ilegálně na nevyhrazených terénech, především se jedná o lezení na ledopádech. Na všech lokalitách zatím nedochází k výraznému zhoršení stávajícího stavu a tak lze říct, že současná horolezecká činnost představuje mírné až střední ohrožení NP. 6.2.4.8. Vodní sporty a rekreace u vody Na území KRNAP se nachází pouze několik toků vhodných pro vodácký sport. Dle návštěvního řádu jsou pro vodácké sporty vyhrazeny 1) řeka Jizera a na 2) horním toku řeky Labe úsek přehrada Labská–Kukačka, vždy za dostatečně vysoké vodní hladiny. Další aktivity lze omezeně provozovat na vodní ploše Labské přehrady. Vodácký sport provozují členové SVOČR a jiných organizací, klienti volno-časových agentur a neorganizovaní jednotlivci. Na všech tocích lze sjíždět pouze na plavidlech bez motorového pohonu; na Labi pouze s povolením Správy KRNAP v době od 8 do 18 hodin. Nastupovat do plavidel a vystupovat z nich lze pouze na určených místech. Při jízdě za nevhodných podmínek (nízký stav vody) dochází k poškozování nárostů dna a bentosu, nástupem na nevhodných místech může docházet k poškozování břehové vegetace. Na jiných vodácky vhodných tocích (např. Mumlava) dochází občas k nelegálním sjezdům v jarním období nebo za vodácky příznivých podmínek. Vzhledem k teplotě toků přitékajících z hor, není oblast Krkonoš vyhledávanou rekreační oblastí pro rekreaci u vody. V řadě obcí jsou však zbudována koupaliště. Na území KRNAP je
158
koupání (díky možnému vstupu mimo vyznačené trasy) povoleno v ochranném pásmu a 3. zóně NP. V současné době nejsou vodní sporty či rekreace u vody masově rozšířenou aktivitou, a proto tyto činnosti představují mírné (jen místy střední) ohrožení NP. 6.2.4.9. Golfová hřiště V současné době existuje pouze golfové hřiště na území Harrachova (Mýtiny: ochranné pásmo NP), ale existují požadavky a plány na vytvoření nových hřišť. Vytvoření plochy pro golfové hřiště sebou nese i přes rádoby přírodní vzhled, značné úpravy původní krajiny týkající se rozsáhlého území. Dochází k terénním úpravám, ovlivnění a změně funkce původních biotopů. V souvislosti s intenzivním sekáním povrchu dochází k ochuzování lokality o určité druhy hmyzu a živočichů. Může též docházet k neoficiálnímu zavlékání cizorodého genetického materiálu při ozeleňování golfových ploch trávníkem snášejícím intenzivní pokos. Golfové hřiště mění původní krajinný ráz. Samotným provozem golfového hřiště dochází většinou jen k rušení zvěře a drobných živočichů. V současné době nepředstavuje výstavba golfových hřišť masově rozšířený fenomén, ve svém důsledku proto představuje střední (při dalším rozšiřování vysoké) ohrožení NP. 6.2.4.10. Agroturismus Na území NP a jeho ochranného pásma existuje několik zařízení, která mimo ubytovací a stravovací funkci nabízejí i doplňkové aktivity jako je jízda na koni, přítomnost a možnost kontaktu se zvířaty, konzumaci místních produktů apod. Služby jako jízda na koni a konzumace místních produktů jsou zpoplatněné a záleží pouze na návštěvníkovi, zda jich využije nebo ne. Doposud však nebylo na území Krkonoš nalezeno zařízení nabízející programy se spoluúčastí návštěvníků na zemědělských činnostech, které by se dalo zařadit do kategorie agrofarem známých ze zahraničí. Existence agrofarem a farem blížících se k agrofarmám je příznivá pro přírodní fenomény NP, zvláště při obhospodařování nelesních pozemků, oživení krajiny a vytváření vztahu návštěvníků i místních obyvatel k okolní přírodě a krajině, k získání a uchování tradičního způsobu života a zlepšení socioekonomických vztahů při nabízení místních produktů atd. Počet zařízení blížících se k agrofarmám je v současnosti na území Krkonoš výrazně malý. Agroturismus v dobře provedené formě představuje velmi pozitivní vliv na území NP a je třeba jej podporovat. 6.2.4.11. Speleoturismus Na území Krkonoš je pro veřejnost zpřístupněn pouze důl Kovárna v Obřím dole, jehož provoz je řízen pravidly určenými Správou KRNAP a Státní báňskou správou. Do budoucna je uvažováno s rozšířením jeho prohlídkové trasy o další technicky náročnější variantu. Ostatní podzemní prostory Krkonoš nejsou v současnosti pro veřejnost přístupné a zatím se neuvažuje s jejich dalším zpřístupňováním. Speleoturismus v dobře vedené formě představuje minimální až mírné ohrožení NP. 6.2.4.12. Táboření a vandrování Na území NP a jeho ochranného pásma nejsou vyhrazena nekomerční tábořiště s možností přenocování ve stanu nebo pod přístřeškem, příp. s možností rozdělání ohně. V ochranném pásmu NP existují komerční kempy a autokempy, které však zřídka využijí lidé vyznávající
159
filozofii vandrování a táboření ve volné přírodě. Pohybují se spíše skrytě, řada z nich přespává na území NP „nadivoko“, ale zatím nepůsobí viditelné škody. Vybudováním veřejných tábořišť je možné zkvalitnit prožitkové vnímání lidí s tímto stylem života, na druhou stranu se objevuje riziko špatného naplánovaní a realizace jehož důsledkem pak může být antropizace vyhrazených lokalit (sešlap, odpadky, divoké záchody, ohniště, hluk). Vzhledem k současnému spíše malému rozšíření této rekreační formy a relativně slušnému i když pololegálnímu chování představuje tato forma mírné ohrožení NP. V případě vyhlášení legálních tábořišť se však míra ohrožení NP může zvýšit až na střední a vysokou. 6.2.4.13. Hromadné akce Tyto akce se týkají celého území NP. Část z nich – menší akce a kurzy – je většinou spojena s aktivitami nenarušujícími přírodní prostředí a probíhajícími většinou skrytě bez vědomí Správy KRNAP. Hromadné akce pořádané pro desítky až stovky lidí představují však často značný problém. Tyto velké akce a hromadná setkání se konají téměř ke všem populárním sportovním a mnoha kulturním aktivitám. Nejčastější dopady konání velké hromadné akce je hlukové zatížení hlasitou hudbou, petardami, ohňostrojem, sešlap, odpadky, parkování vozidel na loukách atd. Občas se objevují problémové komerční i nekomerční kurzy a akce (např. lavinové kurzy, akce týkající se zimního lezení atd. probíhající mimo cesty většinou v 1. zóně NP). Tyto akce jsou pořádány jak pro úzkou skupinu lidí (např. horolezecké oddíly), tak i pro veřejnost přes nabídku v médiích. I přes občasné nelegální vstupy a činnosti pořádané na území 1. zóny NP se v současnosti jedná spíše o mírné až střední ohrožení NP. V důsledku rozšíření (zvl. specializovaných sportovních činností) může tato aktivita představovat střední až vysokou míru ohrožení NP. Početné hromadné akce představují téměř vždy pro svou masovost střední až významné ohrožení NP. 6.2.4.14. Konferenční turismus Na území Krkonoš je konferenční turismus provozován pouze v objektech s velkou kapacitou a vhodným zařízením pro tyto hromadné akce. Takové objekty se nacházejí především na území ochranného pásma NP a 3. zóny NP. Pořádání konferencí, seminářů, sympozií atd. je dnes většinou bezproblémové. Konflikt nastane v případě pořádání těchto akcí v objektech nacházejících se na území 1. a 2. zóny NP, jejichž provoz je omezen podmínkami vázanými k těmto zónám s nimiž se vylučuje vysoký počet účastníků, zvýšený provoz vozidel, hromadná přeprava účastníků na jiná místa apod. Konferenční turismus v současnosti představuje mírné až střední ohrožení, v případě konání akcí na území 1. a 2. zóny představuje vysoké ohrožení KRNAP. 6.2.4.15. Balneoturismus, hippoterapie a CR provozovaný za účelem regenerace Na území KRNAP je balneoturismus provozován především v obci Janské Lázně, které jako jediné v Krkonoších má statut lázeňského města. Relaxační pobyty, vč. rozmanitých ozdravných procedur nabízí zotavovny, ale i menší objekty, které je provozují jako doplňkové služby. Hippoterapie, neboli terapie za přítomnosti koně, je provozována v některých zařízeních chovající koně, ale vzhledem k nutnosti potřebného vzdělání, není na území KRNAP hojněji rozšířená. Je však velmi vhodným prostředkem i pro navázání vztahu k přírodě a pro výchovu k přírodnímu a kulturnímu dědictví. Všechna tato zařízení se nacházejí především na území ochranného pásma NP a 3. zóny NP. Provoz center balneoturismu
160
využívá k léčbě a prevenci nejen léčivé prameny a ozdravné procedury, ale i prostředí přírodní krajiny a kompozici kulturního prostředí. V současnosti se relaxační turismus, lázeňské a ozdravné pobyty (wellness turismus) stávají více populárními a vyhledávanými, a proto se ubytovací zařízení rozšiřují o tyto doplňkové formy. Při případném masovém rozšíření zařízení čerpajících lokální zdroje může v budoucnu nastat problém. Balneoturismus a CR za účelem regenerace v současnosti představuje jen mírné ohrožení, v případě masového rozšiřování zařízení čerpajících lokální zdroje může středně až vysoce ohrozit KRNAP. 6.2.4.16. Přírodně poznávací turismus Na území KRNAP a jeho ochranného pásma se nachází řada přírodních zajímavostí ze živé i neživé přírody vzniklé přírodními procesy i historickým působením lidské činnosti v minulých stoletích. Národní park byl na území Krkonoš vyhlášen právě z důvodu bohatosti přírodních objektů a fenoménů. Pro provozování této formy CR existuje řada publikací vydaných nejen Správou KRNAP, naučných tabulí, několik muzeí, občas jsou pořádány i přednášky, vycházky a programy pro veřejnost. Na území NP funguje kromě odd. styku s veřejností i středisko ekologické výchovy SEVER. Je to výborná výchovná metoda vedoucí k odpovědného vztahu k přírodnímu a kulturnímu dědictví nejen na území KRNAP. Přírodně poznávací turismus je provozován odborně i amatérsky zaměřenými jednotlivci, rodinami, školami nebo zájmovými skupinami; jsou pořádány i speciálně zaměřené akce a kurzy. Na území KRNAP spíše probíhá skrytě a bez velké medializace. Programy pro odpovědný a poznávací turismus pořádané Správou KRNAP však jsou nejčastěji zaměřené jen na dětskou veřejnost a téměř chybí zaměření na vzdělávání dospělých, bohužel však rozhodující části populace. Správa parku by měla tento typ turismu více podporovat, medializovat a spolupracovat s jednotlivými subjekty. Přírodně poznávací turismus provozovaný odpovědnou formou je pro existenci KRNAP velmi příznivý CR, nutný pro pochopení a zachování fungování přírodních procesů. 6.2.4.17. Historizující cestovní ruch Na území NP a jeho ochranného pásma se nacházejí historické objekty a útvary v krajině, v mnoha případech však byly přestavěny či jinak proměněny lidskou činností, nebo zanikly úplně (např. historické chalupy, stezky, štoly, lomy, zbytky hradišť, sakrální stavby, pomníčky, řopíky, agrární stavby atd.). Dále se jedná o nehmotné kulturní dědictví uchované v literatuře, pověstech či receptech, provozované např. zájmovými spolky. Pro provozování této formy CR existuje řada tematických muzeí, publikací, naučných tabulí, občas jsou pořádány i přednášky atd. Většina cenných objektů je v současnosti citlivě opravena, ale řada původních chalup a bud byla v rámci zkvalitňování služeb přestavěna do zcela nové a často větší podoby. Tím došlo k narušení původního krajinného rázu. Okolí historických památek bylo navíc v některých případech necitlivě poškozeno živelnou výstavbou architektonicky nebo hmotově nevhodných objektů a došlo tak ke snížení hodnoty lokality pro CR. Také objekty jako sjezdové dráhy zapříčinily zánik nebo poškození některých agrárních zídek a snosů. Zánikem hospodaření došlo ke změně vzhledu i využití okolní bezlesé krajiny obcí, spíše negativním směrem. Obce by měly svým rozhodováním lépe chránit a využívat své „genius loci“ pro nejen pro účely CR. Podporovat kromě sportovního využití hor také některé činnosti z tradičního způsobu života a hospodaření. Historizující turismus představuje výbornou výchovnou metodu vedoucí k odpovědného vztahu ke kulturnímu a přírodnímu dědictví nejen na území KRNAP. Historizující turismus je provozován odborně i amatérsky zaměřenými jednotlivci, rodinami, školami nebo zájmovými skupinami; případně jsou občas
161
pořádány i speciálně zaměřené akce a kurzy. Na území KRNAP probíhá spíše skrytě a bez velké medializace. Staré tradice jsou veřejnosti připomínány na různých hudebních, tanečních a divadelních vystoupeních předváděním starých řemesel a zvyků. Jedná se o akce muzeí a obcí, jako jarmarky, vystoupeních historických skupin a folklorních souborů apod. Správa KRNAP by měla podporovat zachování a citlivou rekonstrukci historických památek na území NP. Historizující turismus provozovaný odpovědnou formou je pro existenci KRNAP velmi příznivý CR, nutný pro zachování a pochopení fungování historických souvislostí. 6.2.4.18. Ostatní méně zastoupené aktivity Letecké sporty Létání na padácích a závěsných kluzácích je na území NP zakázáno s výjimkou provozních ploch a letových koridorů určených samostatným rozhodnutím Správy. Provozní plochy jsou vyznačeny informační tabule se závazným znakem. Létání na závěsných kluzácích nad územím NP jsou minoritní a v současnosti vcelku bezproblémovou záležitostí. Je provozováno organizovanými nebo neorganizovanými skupinami a jednotlivci a několika volnočasovými agenturami nabízející paragliding jako jeden ze svých programů pro veřejnost. Komerční vyhlídkové lety nejsou nad územím národního parku dovoleny. Balónové lety nebo požadavky na jejich provoz nejsou v současnosti nad územím KRNAP, vzhledem ke stávajícím větrným podmínkám, pravidelně provozovány. Zřídka se také objevuje např. požadavek parašutistického seskoku na území KRNAP. V současné době se nejedná o masově rozšířené aktivity, a proto letecké sporty dnes představují mírné ohrožení NP. Jízda se psím spřežením Jízda se psím spřežením je na území NP nejčastěji provozována na širokých rovinatých cestách s upravovaným povrchem. Je provozována malou skupinou majitelů psů a nebo komerčně nabízena některými volno-časovými agenturami. Občas dochází ke stížnostem od upravovatelů tras nebo lyžařů kvůli rozšlapání a znečištění upraveného povrchu psy. Ve většině případů je tato aktivita bezkonfliktní a proto ji lze hodnotit jako aktivitu s mírným ohrožením NP. Jízda na čtyřkolkách a skútrech Jedna z nejčastěji nabízených komerčních aktivit volno-časových agentur a půjčoven. Legální jízda je povolena pouze po veřejných komunikacích v ochranném pásmu NP a na komunikacích se zvláštním režimem v NP, nicméně dochází k častému zneužívání a nelegálním průjezdům i na ostatních cestách v NP, např. díky upravenému povrchu tras pro běžecké lyžování. Občas tak dochází ke střetům s návštěvníky nebo provozovateli rekreačních objektů, kteří jsou těmito skútraři obtěžováni. Celkově návštěvníkům i místním lidem tato skutečnost vadí. Postih policie a strážců NP nebyl doposud dostatčně efektivní. Místní skútry a čtyřkolky nemusí mít SPZ na neveřejných komunikacích, což stěžuje identifikaci a postižení viníků. Provozováním jízd na skútru nebo čtyřkolce dochází např. k rušení zvěře, místních obyvatel i návštěvníků, ke znečišťování prostředí výfukovými plyny, k poškozování vegetace a geomorfologických jevů na místech s nedostatečnou sněhovou pokrývkou a k ohrožování bezpečnosti lidí. Tato aktivita představuje střední až místy vysoké ohrožení KRNAP.
162
Kiteboarding V současnosti je nelegálně minoritně provozován snowkiting, na rovných náhorních planinách v 1. zóně NP. Při snowkitingu se držitel draka pohybuje mimo turistické cesty, dochází k rušení živočichů a na vyfoukávaných místech může docházet k poškození vegetačního krytu (keříčkové vegetace), zvláště na vyfoukávaných místech s nízkou sněhovou pokrývkou, v místech s dostatečnou pokrývkou poškození nehrozí. Pozemní formy provozované v období bez sněhu (landboarding, kitebigguing) nebyly zatím v Krkonoších zaznamenány, ale je velká pravděpodobnost, že se na rovinatých plochách již objevily nebo brzo objeví. Tento sport dosud není příliš rozšířen, ale při masovém rozšíření se může stát mírnou hrozbou, v současnosti tedy přestavuje mírné až střední ohrožení. Mountainboard (all-terain boarding, ATB) V Krkonoších není tato aktivita zatím příliš rozšířená (objevila se na jedné prezentační akci ve Strážném), ale v budoucnu může dojít k vzestupu oblíbenosti zvláště u mladých lidí, protože je podobná skateboardingu a snowboardingu. K jejímu provozování je vhodná v podstatě každá sjezdovka nebo zpevněná cesta. Lze očekávat, že se také časem stane jednou z nabízených aktivit volno-časových agentur. Tato aktivita pro svou rychlou jízdu není slučitelná s běžným provozem na užívaných turistických cestách nebo cyklotrasách. Tento sport zde není dosud příliš rozšířen, ale při masovém rozšíření se může stát mírnou hrozbou, v současnosti tedy přestavuje mírné místy až střední ohrožení. Terénní koloběžky Jízda na terénních koloběžkách je v současnosti nabízena jako jedna z atrakcí volnočasových agentur. Jejich jízda je provozována po vybraných trasách v ochranném pásmu, případně výjimečně po sjezdových tratích. Tato aktivita se v ostatních případech řídí stejnými pravidly jako jízda na kole na území NP. Vzhledem ke svému malému rozšíření představuje v současnosti spíše mírné až střední ohrožení NP. Lov zvěře a rybaření Lovecké aktivity v režijních honitbách Správy KRNAP nejsou pro veřejnost umožněny. Management zvěře je vykonáván zaměstnanci Správy KRNAP, v ostatních honitbách mysliveckými sdruženími(viz kapitola 3.4.6). Rybaření je na území ČR provozováno pouze úzkou zájmovou skupinou oprávněnou k vykonávání této činnosti. Management zvěře a rybaření jsou koordinovány Správou KRNAP a neoprávněná veřejnost je podle zákonů ČR nemůže vykonávat. Lov a rybaření představuje mírné ohrožení NP. Další aktivity nabízené volno-časovými agenturami Tyto aktivity jsou víceméně pouze nabízeny jednotlivými volno-časovými agenturami, protože vyžadují speciální a drahé vybavení. Jsou proto provozovány spíše pro zábavu než pro sportovní účely. Jejich provoz je omezen většinou na ochranné pásmo NP případně cesty ve 3. zóně NP. Vzhledem ke svému malému rozšíření představují tyto aktivity v současnosti spíše mírné ohrožení NP.
163
6.2.5. Průvodcovská činnost Průvodcovská činnost funguje v řadě NP ve světě, kde ji provozují buď zaměstnanci NP, nebo samostatné subjekty. Představuje výchovnou a vzdělávací formu vhodnou pro poznání a získání vztahu k navštívenému území. Na území polské části Krkonoš je tato činnost provozována organizovanými průvodci, v české části ji provozuje několik neorganizovaných jednotlivců přes živnostenský list a zaměstnanci cestovních kanceláří působících svými aktivitami na území KRNAP. V současné době zde neexistuje žádná organizace sdružující regionální průvodce jako na polské straně hor. Správa KRNAP na požádání organizuje bezplatné, tematicky zaměřené exkurze, které vedou pracovníci terénní služby odd. ochrany přírody, ekologické výchovy, odb. péče o les apod. V minulosti byly nabízeny i komerční služby pracovníků TES pro skupiny zájemců, ale pro malý zájem byla tato služba zrušena. Průvodcovská činnost se řídí pravidly návštěvního řádu. Průvodcovská činnost provozovaná odpovědnou formou má pro existenci KRNAP příznivý vliv nutný pro zachování a pochopení fungování jednotlivých přírodních a kulturních souvislostí. 6.2.6. Certifikace kvality služeb v turismu, eko-certifikace a podpora místních produktů V různých oborech lidské činnosti existuje řada druhů certifikace, v rámci šetrného využívání přírodních zdrojů funguje tzv. eko-značení, které přináší spotřebiteli jasnou garantovanou a srozumitelnou informaci o vlivu služby na jeho zdraví a životní prostředí. Získaná eko-značka je garantovaná Evropskou komisí a Ministerstvem životního prostředí. Certifikován může být produkt nebo služba. Zájemce o získání daného druhu certifikace musí splnit povinná kriteria při výrobě nebo provozu služby představující „omezení“ spotřeby energií, vody, produkce odpadů, používání přírodních materiálů, naopak podpora využívání obnovitelných zdrojů a látek šetrných k životnímu prostředí. Na druhou stranu dochází k úspoře energií a tato eko-značka poskytuje provozovateli služby nebo výrobci reklamu a jeho produkt nebo zařízení je preferováno částí uvědomělých návštěvníků (převážně ze zahraničí, kde je tato certifikace běžnější). V ČR funguje certifikace Ekologicky šetrné služby a Květiny. Na území KRNAP se v současnosti nenachází jediné zařízení s touto certifikací. Kromě eko-certifikace funguje na území Krkonoš dále značení regionálních výrobků, které má za cíl garantovat kromě kvality výrobku i místní původ, zvýšit tak socioekonomický potenciál chráněného území a zvýraznit „image“ regionu v CR. Dále splňuje určitá kritéria na původ materiálu atd. Tato služba je v regionu úspěšně zavedená a relativně oblíbená. Regionální produkty tak získávají reklamu, jsou prezentované na různých veletrzích, místních jarmarcích, zvyšuje se jejich prodej. Eko-certifikace a regionální značení místních produktů má pro existenci KRNAP příznivý vliv pro zlepšení socioekonomické situace místních lidí a získání vztahu místních i návštěvníkům ke Krkonoším. 6.2.7. Komunikace a spolupráce s místními partnery a médii na poli turismu Správa KRNAP jedná a komunikuje s obcemi a všemi místními partnery na poli turismu nejčastěji formou jednání a schůzí, s médiemi pak přes svého tiskového mluvčího. Komunikace a spolupráce s místními partnery není v současné době úplně bez problémů. Požadavky obcí jsou často v rozporu s hlavním posláním národního parku, jedná se téměř pouze o požadavky k rozvoji v oblasti tvrdého turismu. Občas proto dochází ke konfliktním situacím a neshodám. Vzájemná komunikace a spolupráce místních partnerů se Správou KRNAP má „ještě svoje rezervy“. Správa KRNAP je obcemi a ostatními subjekty vnímána
164
spíše jako „brzda“ na poli rozvoje CR. Ze strany obcí a ostatních subjektů je proto vyvíjen značný tlak na prosazení finančně výnosných zájmů na úkor zachování současného stavu. Obce a ostatní subjekty působící na jsou naopak vnímány Správou KRNAP spíše negativně pro svůj intenzivní tlak na prosazení ne vždy ideálních záměrů a pro nedobré zkušenosti z minulosti. 6.2.8. Monitoring indikátorů kvality CR Dlouhodobé sledování nastavených indikátorů přináší cenná data o stavu a vývoji přírodního prostředí méně ovlivněného nebo značně poznamenaného cestovním ruchem. Na druhou stranu je relativně obtížné navrhnout vypovídající indikátory, protože projev dopadu bývá často způsoben komplexem faktorů. V současné době probíhá na území KRNAP pouze monitoring některých indikátorů kvality CR v rámci kvality přírodního a kulturního prostředí NP. Je proto třeba komplexně zhodnotit současnou situaci a pokusit se navrhnout a uvést do praxe odpovídající monitoring. Indikátory by se měly týkat oblastí: přírodního prostředí, psycho-sociálního prostředí návštěvnické a místní veřejnosti a komunikace a spolupráce subjektů v území. 6.3.
Regionální vazby
Na území KRNAP včetně ochranného pásma se nachází 29 sídelních útvarů (měst, městysů a obcí). Jejich účast na rozhodovacím procesu při naplňování cílů národního parku je definována v §20 a v § 71 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sídelní útvary jsou sdruženy do Svazku měst a obcí Krkonoše (SMOK). Správa KRNAP spolupracuje především se SMOK, ale veškerá opatření nebo omezení ze strany Správy KRNAP projednává i s jednotlivými obcemi. Vazby mezi obcemi a Správou KRNAP, ale i dalšími klíčovými subjekty regionu jsou vytvořeny Radou KRNAP (iniciační a konzultační orgán pro záležitosti KRNAP). Rada KRNAP byla ustavena 15. 5. 1991, v současné podobě pak v roce 13. 6. 2001. Má 61 členů ve dvou sekcích – sekce regionální 40 členů a sekce vědecká 21 členů. Regionální sekce Správy KRNAP je tvořena zástupci krkonošských měst a obcí, Horské služby a nejvýznamnějšími právnickými a fyzickými osobami s podnikatelskou činností na území KRNAP a jeho ochranného pásma. Významnou součástí regionálních vazeb je spolupráce s Karkonoskim Parkem Narodowim (KPN) na polské straně Krkonoš. Důležitou součástí regionálních vazeb je i utváření vztahů s velkými podnikatelskými subjekty v oblasti turistického průmyslu (lyžařské areály ve velkých sídelních centrech Krkonoš). S územím, KRNAP a jeho ochranného pásma se překrývají euroregiony a mikroregiony. Nezanedbatelným dopadem do regionálních vazeb je i členění státní správy delegované na obce, obce s rozšířenou působností, na krajské samosprávy a na Správu KRNAP. Je nutné zlepšit především spolupráci s městskými a obecními úřady v Krkonoších a se stavebními komisemi vybraných měst, ale i s KPN. Spolupráce SMOK, Rady KRNAP a Správy KRNAP především na úrovni trvale udržitelného rozvoje území a jeho rekreačního, turistického a sportovního využití, je na dobré úrovni. 6.4. Vztahy s občanskými sdruženími Na území KRNAP a jeho ochranného pásma (ale i jinde s celorepublikovou působností) existuje řada nevládních organizací a občanských sdružení, zaměřených na trvale udržitelný
165
rozvoj a podporujících ochranu přírody a krajiny v oblasti Krkonoš. S většinou z nich Správa KRNAP spolupracovala okrajově nebo vůbec a kontakty omezovala především na podávání informací podle §70 zákona 114/1992 Sb. Jednalo se o občanská sdružení: OS Přátelé přírody (občanská společnost Ústí nad Labem - jednorázový dotaz 2005). OS Pro udržení vyváženého rozvoje Harrachova (Harrachov - stavby budov a komunikací, inženýrských sílí, lyžařských vleků a lanových drah v k.ú. Harrachov). OS Ochrana Krajiny Labská (Špindlerův Mlýn, Labská - zásahy kde lze předpokládat negativní zásah do přírody či krajiny na území KRNAP a ochranného pásma). OS Bratrouchov (stavby v k. ú. Jablonec nad Jizerou, zejména v jeho části Bratrouchov) Českomoravská myslivecká jednota (ochrana volně žijících živočichů, vyhlášených oblastí ochrany přírody a také zásahů do krajiny s déle trvajícím efektem). OS Lanová dráha Pec – Sněžka (všechny zamýšlené zásahy týkající se vzhledu města, nových staveb a rekonstrukcí, lyžařských vleků a lanových drah, sjezdových tratí, zemních úprav, rozšiřování cest, kácení dřevin mimo les, parkovišť a odstavných ploch, změn územně plánovací dokumentace či územně plánovacích podkladů). OS Za přírodu krásnější (Praha - stavby a jiné činnosti, které mohou ovlivnit ráz a mít vliv na přírodní podmínky a krajinu). OS Česká společnost ornitologická (Praha - všechna řízení týkající se ochrany ptáků, jejich druhů, populací, jejich stanovišť a vyhlášených ptačích oblastí). OS Ekologický právní servis Brno (všechna správní řízení týkající se Luční boudy). OS Děti Země – klub za udržitelnou dopravu (Brno - zamýšlené zásahy a všechna správní řízení týkající se komunikací, výstavby obchodních center a průmyslových zón). OS Krajina (Žďár nad Sázavou - řízení týkající se mravenců rodu Formica v KRNAP a OP) OS Přátelé Bolkova (ochrana přírody a krajiny KRNAP a OP). V letošním roce obdržela Správa KRNAP žádosti z občanských sdružení o zasílání informací §70 zákona 114/1992 Sb. o zahajovaných správních řízeních od OS Za nový Špindlerův Mlýn a OS Rýchory. Užší spolupráce se rozvíjí především s nevládní neziskovou organizací (NNO) „Kancelář pro biosférickou rezervaci Krkonoše/Karkonosze, OS Člověk a Krkonoše a NNO pro rozvoj ekologické výchovy v ČR Sever se sídlem v Horním Maršově. Společně pracovali např. na projektu Krkonoše vnější a vnitřní. Projekt spočíval ve spolupráci s 11 školami v regionu v rámci mapování minulosti a současnosti života lidí v regionu na základě porovnávání dvojic fotografií určitých míst (fotografie staré a současné), a byl zakončen výstavou prací jednotlivých škol v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí v polovině roku 2008. NNO česko polská „Kancelář pro biosférickou rezervaci Krkonoše/Karkonosze vznikla v roce 1997 a jejím cílem je zprostředkování komunikace a spolupráce mezi jednotlivými sektory a s přeshraničními partnery uvnitř BRKK. Česká část „Kanceláře“ je součástí OS Člověk a Krkonoše, polská je součástí „Krkonošské nadace“ se sídlem v Jelení hoře. OS Člověk a Krkonoše realizuje především projekty přeshraniční spolupráce a udržitelného rozvoje v oblasti BRKK. Je realizována i spolupráce s Místními akčními skupinami (MAS) „Přijďte pobejt“ (celkem 13 obcí z území KRNAP a jeho ochranného pásma) a MAS „Krkonoše“, zaměřené na trvale udržitelný rozvoj Krkonoš a na přípravu a realizaci projektů financovaných z dotací Evropské unie.
166
Okrajově Správa KRNAP spolupracuje i s Nadací pro záchranu a obnovu Jizerských hor, která podporuje především projekty vztahující se k CHKO Jizerské hory, ale i k území euroregionu Nisa a celého Libereckého kraje (kromě projektů zaměřených na výzkum, management a trvalý rozvoj regionu i např. Středisko ekologické výchovy Jizerka a výchova k ochraně přírody a ekologie na školách). 7. Mezinárodní spolupráce Dnešní územní a druhová ochrana přírody se neobejde bez předávání a výměny zkušeností, bez mezinárodní spolupráce se sousedními i vzdálenějšími (ale charakterem a problematikou blízkými) chráněnými územími či vědeckými institucemi, bez podílu na mezinárodních vědeckých a výchovných projektech. Pro Správu KRNAP jsou v tomto pohledu stěžejní aktivity související s česko-polskou Biosférickou rezervací Krkonoše a se členstvím v nadnárodních ochranářských institucích. Mezinárodní spolupráce, související s monitoringem a výzkumem (ILTER, ITEX), je pojednána v samostatné kapitole (viz. kap. 5.6.) Cílem je spolupráce se sousedními a partnerskými chráněnými územími a aktivní podíl na činnosti nadnárodních ochranářských institucí, jichž je Správa KRNAP členem. 7.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze (BRKK) Cílem spolupráce v rámci BRKK je aktivně se podílet na činnosti Českého národního komitétu MAB v rámci podprogramu biosférických rezervací a rozvíjet spolupráci se všemi partnery v rámci BRKK (připravit společnou česko-polskou Vizi 2050 pro celé pohoří Krkonoš bez ohledu na státní hranici a podílet se na jejím uskutečňování). Dalším cílem je rozvíjet spolupráci s polským Karkonoskim Parkem Narodowym v oblasti sbližování přístupů v managementu území, koordinaci monitorovacích, výzkumných a výchovných aktivit a připravovat společné (přeshraniční) projekty. Snowdonia National Park Snowdonia je jeden z 11 národních parků Walesu, rozloha je 2171 km2, nejnižší bod je u moře, nejvyšší 1085 m.n.m., uvnitř národního parku žije 27500 obyvatel, 5 návštěvnických center, 9 mil. návštěvníků ročně. Rozložení typů krajiny: 21% pastviny, 60% volná krajina (vřesoviště, rašeliniště atd.), 12 produkční lesy, 2 % listnaté lesy, 5 % vodní plochy. Z uvedeného vyplývá blízkost problematiky obou národních parků. Proto byla dne 6.10.2001 podepsána trojstranná dohoda o spolupráci mezi Snowdonia National Park, Karkonsze National Park a Krkonošským národním parkem. Formulován byl program spolupráce: Studijní cesty a výměnné pobyty. Výměna co nejširšího spektra informací a informačních materiálů. Odborná spolupráce na řešení společných problémů. Management turistického ruchu a environmentální výchova. Lesnický management. Monitoring a informatika. Speciální ochranářské programy (invazní druhy, ochrana biodiverzity). Strážní služba, informační střediska. Natura 2000. Po výměně vedení v NP Snowdonia bylo v roce 2006 požádáno o obnovu projektu. Čeká se na vyjádření ze strany NP Snowdonia..
167
7.2. Další mezinárodní vztahy 7.2.1. Europarc Federation Federace Europarc byla založena v roce 1973 s oficiálním názvem „Federace přírodních a národních parků Evropy“. Europarc je nezávislá nevládní organizace sdružující více než 400 vládních i nevládních subjektů v rámci Evropy zodpovědných za obhospodařování chráněných území, vzdělávání a výzkum, popřípadě za výkon státní správy v těchto územích. Strategickými cíli federace jsou: Podpora zakládání nových parků a chráněných území. Podpora řádného obhospodařování území. Podpora prezentace správ chráněných oblastí jako institucí spravujících národní bohatství, podpora ochrany území pro budoucnost. Ovlivňování tvorby strategií a programů na mezinárodní úrovni vzhledem k naplnění cílů federace. Správa KRNAP je členem České sekce Federace Europarc od roku 1991 a aktivně se podílí na její činnosti: Pořádá akce pro veřejnost při příležitosti Evropského dne parků. Zprostředkuje předávání informací z partnerských národních i mezinárodních institucí. Zabezpečuje krátkodobé studijní cesty pracovníků KRNAP do chráněných území v České republice i v zahraničí. Další údaje kap. 1.4.4. 7.2.2. IUCN, UNESCO, Ramsarská konvence V souvislosti z členstvím v těchto organizací Správa KRNAP realizuje aktivity a plní povinnosti vyplývající. z členství v IUCN, UNESCO a Ramsarská konvence podrobněji kap. 1.4.1, 1.4.2 a 1.4.3.) 7.3.3. Eurosite Správa KRNAP je členem v Eurosite. Realizuje aktivity a plní povinnosti vyplývající. z členství a zprostředkovává informace o ochraně přírody v KRNAP pro potřeby Eurosite. 8. Správa KRNAP Správa Krkonošského národního parku (dále jen Správa KRNAP) se sídlem ve Vrchlabí byla zřízena v květnu 1963 Východočeským krajským národním výborem. Podle Nařízení vlády České republiky č. 165/1991 Sb. a k uplatnění zákona č. 114/1992 Sb. vydalo Ministerstvo životního prostředí České republiky za základním účelem ochrany přírody na území KRNAP a jeho ochranného pásma (dále jen OP), tvořícího stejnojmennou biosférickou rezervaci, rozhodnutí č. 10/95 č.j. M/1379/1995 ze dne 30. 3. 1995, o zřízení Správy Krkonošského národního parku (působnost správ národních parků je dána §78 zákona 114/1992 Sb.). Správa KRNAP je příspěvková organizace (IČO: 088455) se sídlem Vrchlabí (aktuální adresa: Dobrovského 3). Statutárním orgánem Správy KRNAP je ředitel jmenovaný do funkce ministrem životního prostředí České republiky. Předmětem hlavní činnosti Správy KRNAP, v souladu s platnými předpisy, je: a) státní správa v ochraně přírody a krajiny na území KRNAP a jeho OP, b) státní správa myslivosti, rybářství a ochrany zemědělského půdního fondu na území KRNAP, c) odborná činnost v oboru ochrany přírody na území KRNAP a jeho OP, 168
d) odborná činnost v oborech lesnictví, zemědělství, vodního hospodářství, územního plánování, stavebního řádu, regionálního rozvoje, hospodaření s odpady a podobně, na území KRNAP a jeho OP, e) hospodaření v lesích KRNAP a jeho OP, včetně navazujících činností: školkařtví, doprava, pozemní stavby, lesnicko-technické meliorace a hrazení bystřin, údržba a opravy budov a mechanismů, f) monitoring přírodního prostředí, g) koordinační a metodická činnost v oblasti vědy, výzkumu a monitoringu, h) poradenská, metodická a znalecká činnost v oboru ochrany přírody a životního prostředí, i) provozování návštěvnických středisek a zařízení specializovaných na ekologickou výchovu, informační a průvodcovská služba, j) propagační a publikační činnost v oboru ochrany přírody a životního prostředí, k) provoz muzeí a dokumentační činnost, l) usměrňování a regulace dopravy, návštěvnosti a jiných aktivit na území KRNAP a jeho OP, provozování parkovišť, autokempů a tábořišť, m) výkon odborné správy lesů na území KRNAP jeho OP, n) výkon práva myslivosti ve vlastních honitbách a výkon práva rybářství na území KRNAP včetně navazující zahraničně obchodní činnosti. Správy národních parků mimo jiné navrhují plán péče o národní park, vydávají vyhlášku o návštěvní řádu národního parku a poplatcích v národním parku, povolují výzkumnou činnost na území národních parků a zřizují radu národního parku. 8.1. Organizační struktura Organizační struktura Správy KRNAP (příloha 16) byla vytvořena k plnění výše uvedených činností. Je členěna na pět samostatných odborů: Odbor ochrany přírody a informatiky Odbor péče o les Odbor státní správy Odbor pro styk s veřejností Odbor ekonomický 8.1.1. Odbor ochrany přírody a informatiky 8.1.1.1. Oddělení ochrany přírody Oddělení ochrany přírody zajišťuje tyto činnosti: Systematický průzkum, inventarizace a monitoring vývoje přírodního fondu. Koordinace výzkumu přírodního fondu a účast v národních a mezinárodních výzkumných projektech. Management významných přírodovědných lokalit. Záchrana genofondu včetně provozu útulku pro hendikepované organismy. Vyhodnocování forem využívání území NP a jeho OP. Koncipování plánu péče o NP a jeho OP a koordinace jeho plnění. Odborné posudky a poradenská činnost. Vydávání sborníku vědeckých prací Opera Corcontica.
169
8.1.1.2. Oddělení informatiky Oddělení informatiky zajišťuje tyto činnosti: Tvorba informačních databází a jejich využívání pomocí GIS. Výměna informací a materiálů v rámci institucí v ČR a zahraničí. Odborný a technický servis počítačové sítě Správy KRNAP. Provozování vlastní domovské stránky Správy KRNAP (www.krnap.cz) a interní verze www pro vnitřní komunikaci v rámci Správy KRNAP. 8.1.2. Odbor péče o les 8.1.2.1. Provozní oddělení odboru péče o les Provozní oddělení odboru péče o les zajišťuje tyto činnosti: Správa, hospodaření a ochrana lesních pozemků a lesních porostů na nich rostoucích (včetně zajišťování vědecky podložených podkladů pro plánování a realizaci opatření). Zajišťuje dodavatelsky nebo ve vlastní režii činnosti zabezpečující optimální plnění všech funkcí lesů na území KRNAP a jeho ochranného pásma. Management významných přírodovědných lokalit na lesní půdě. Péče o genofond lesních dřevin. Odborné exkurze a přednášky. Údržba, rekonstrukce a budování lesních cest a provozních budov (staveb, sloužících k zajištění péče o les). Správa určených drobných vodních toků a vodohospodářských děl, zajišťování lesnicko-technických meliorací a hrazení bystřin. Plnění výkonu práva myslivosti a rybářství. 8.1.2.2. Oddělení terénní a strážní služby odboru péče o les Oddělení terénní a strážní služby odboru péče o les zajišťuje tyto činnosti: Dohled a inspekční činnost v terénu. Údržba turistických horských cest. Vybavení terénu pro návštěvníky. Regulace provozu motorových vozidel. Práce s návštěvníky, exkurze, přednášky. 8.1.3. Odbor státní správy Odbor státní správy zajišťoval tyto činnosti: Činnosti vyplývající ze zákona č. 114/92 Sb. na úsecích: o Státní správa v ochraně přírody a krajiny na území KRNAP a jeho ochranného pásma. o Státní správa rybářství na území KRNAP. o Státní správa v ochraně zemědělského půdního fondu na území KRNAP. Činnosti vyplývající ze zákona 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) Funkce dotčeného orgánu státní správy pro úseky, kde byly výkonem státní správy pověřeny stavební úřady, okresní úřady apod. (např. stavební činnost, vodní hospodářství, odpady, lesní hospodářství, změny kultur pozemků a další). 170
V rámci vymezených kompetencí vydává závazná stanoviska a vede samostatná správní řízení ukončená správními rozhodnutími. Normotvorná činnost, tj. zajišťování obecně závazných nařízení Správy KRNAP.
8.1.4. Odbor pro styk s veřejností 8.1.4.1. Redakce časopisu Krkonoše Redakce časopisu Krkonoše zajišťuje tyto činnosti: Vydávání měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory. Fotoarchiv. 8.1.4.2. Krkonošské muzeum Krkonošské muzeum zajišťuje tyto činnosti: Sbírkotvorná činnost včetně evidence, preparace, konzervace a restaurace sbírkového fondu. Správa regionální a studijní knihovny. Výzkum a průzkum regionu na úseku historie, etnografie a přírodních věd. Prezentace muzejní činnosti a sbírkového fondu prostřednictvím výstav, expozic a publikací. Uvedené činnosti jsou realizovány v síti těchto muzejních pracovišť Správy KRNAP: Krkonošské muzeum ve Vrchlabí (budova kláštera a tří historických domů na náměstí Míru). Krkonošské muzeum v Jilemnici. Krkonošské muzeum v Pasekách nad Jizerou. Informační středisko v Obřím dole. 8.1.4.3. Oddělení ekologické výchovy Oddělení ekologické výchovy zajišťuje tyto činnosti: Výchovné programy, přednášky a exkurze pro děti, mládež, dospělé návštěvníky a obyvatele Krkonoš. Soutěže, letní tábory a aktivity mládeže, stanice Mladých ochránců přírody Činnost Krkonošského střediska ekologické výchovy na Rýchorské boudě. Propagační a ediční činnost, audiovizuální programy, návrhy informačního vybavení terénu. Zajišťování činnosti sítě stálých a sezonních informačních středisek. 8.1.5. Odbor ekonomický Odbor ekonomický zajišťuje tyto činnosti: Plánování a financování všech činností Správy KRNAP. Účetnictví, mzdy a fakturační činnost. Správa a ochrana majetku. Investiční činnost, údržba budov a staveb. Vnitropodniková doprava.
171
8.2. Materiální, technické a finanční zabezpečení 8.2.1. Zřizovací listina a dopady do ekonomiky Správa KRNAP je státní příspěvkovou organizací, zřízenou Ministerstvem životního prostředí ČR. Správa KRNAP hospodaří dle Rozhodnutí MŽP ČR č. 10 / 95 včetně dodatků č. 9 / 98 a 6 / 03. Naprostá většina těchto činností je zařazena v tzv. hlavní činnosti. Z toho je zřejmé, jak může organizace postupovat v rámci platné legislativy z hlediska dodržování zákonů o účetnictví, daňových zákonů a dalších nařízení, řešících provoz organizace. 8.2.2. Rozpočet organizace a plánování Hlavní zdroj příjmů: Plánování ekonomiky pro bezproblémový chod organizace vychází v prvé řadě z vládních nařízení v oblasti státního rozpočtu a mzdových limitů. Organizace tedy má limitované objemy na mzdy a objem provozní dotace pro zajištění činností. Organizace dále stanovuje v plánu svůj objem tržeb za výrobky a za služby – prodej dřeva, povolenek k vjezdu, příp. další tržby např. z provozu autokempu, nájemného apod. Další zdroje: Podstatným objemem jsou i finanční příspěvky v rámci jednotlivých programů – PPK, ISPROFIN – péče o nezcizitelný státní majetek apod. V oblasti výnosů se tedy jedná o výnosy vlastní (tržby a další výnosy) a výnosy cizí – od zřizovatele příp. dalších subjektů (SFŽP ČR, EU apod.). Proti tomu stanovuje organizace dle zkušeností, vývoje vstupních cen a porovnáním s minulými roky objem předpokládaných nákladů. Stejně tak je proti předpokládaným získaným odpisům zajišťován plán obnovy majetku - investičních prostředků, kde dalším zdrojem je i od zřizovatele získaný limit tzv. systémových investic. Plán nákladů a výnosů vč. plánu čerpání investic je rozpracován na každé středisko uvnitř organizace se stanovením odpovědného pracovníka za plnění plánu. 8.2.3. Zabezpečení účetní a mzdové evidence Kompletní zajištění evidence veškerých ekonomických dat provádí organizace prostřednictvím softwarového vybavení od firmy Ha-Soft Brno. Je zajištěno sledovaní ekonomických ukazatelů na jednotlivých odborech i střediscích (tab. 39 ), produkt umožňuje sledování ekonomiky jednotlivých výrobních prostředků a na jednotlivých samostatných celcích – budovách, cestách, chodnících apod. Je zde určité riziko monopolního krytí potřeb organizace, ale kvalitní výstupy a jedinečnost a úplnost programu Ha-Soft nekladou na vedení organizace žádnou potřebu zajišťovat jiné řešení. Tabulka 39: Přehled jednotlivých středisek Správy KRNAP: 11
LS Rokytnice
42
HIS Vrchlabí
12
LS Harrachov
43
IS Rokytnice
13
LS Rezek
44
IS Strážné
14
LS Špindlerův Mlýn
45
IS Temný Důl
15
LS Vrchlabí
46
IS Obří Důl
16
LS Černý Důl
47
Rýchorská bouda
17
LS Pec pod Sněžkou
48
Redakce Krkonoše
172
18
LS Horní Maršov
51
KM Vrchlabí
19
LS Svoboda nad Úpou
52
KM Jilemnice
21
Dílny Svoboda nad Úpou
53
KM Paseky
31
TES Harrachov
61
Ochrana přírody
32
TES Špindlerův Mlýn
62
Informatika
33
TES Pec pod Sněžkou
94
Státní správa
34
Dřevovýroba Svoboda
97
Provoz
35
Expozice Šindelka
98
Ekonomika
41
Ekologická výchova
99
Útvar ředitele
8.2.4. Zajištění bezproblémového chodu organizace Organizace účtuje o svých nákladech dle zákonných předpisů, používá účtovou osnovu pro příspěvkové organizace. Náklady je možno rozdělit na: Fixní náklady (náklady se opakují každoročně, případně jsou předem stanovovány zřizovatelem nebo zákonnými úpravami): o Mzdové náklady. o Náklady na sociální pojištění. o Daňové náklady. o Odpisy investičního majetku. Variabilní náklady (náklady nabíhají během roku na základě činností a aktivit organizace, je možno je ovlivňovat příp. úspornými opatřeními apod.): o Spotřeba materiálu a energií. o Opravy a udržování majetku. o Cestovné a reprezentace organizace. o Ostatní služby – práce zajišťované cizími apod. o Ostatní náklady. Náklady jsou hrazeny prostřednictvím výnosů. Tyto výnosy jsou podle zdroje děleny na výnosy vlastní (vznikají činností a aktivitami organizace) a výnosy cizí (zdroje od zřizovatele, získané mimo organizaci). Výnosy vlastní: o Vlastní výnosy. o Tržby za vlastní výrobky – za dřevo. o Tržby za služby. o Tržby za prodej zboží. o Aktivace materiálu a služeb. o Tržby z prodeje materiálu a majetku. o Ostatní výnosy. Cizí výnosy: o Dotace od zřizovatele. o Dotace od dalších subjektů – krajské úřady apod. o Dary. o Příspěvky na základě smluv – sdružení prostředků s obcemi apod. o Příspěvky na základě programového financování. o Program péče o krajinu. o Program péče o nezcizitelný státní majetek. o Programy další – likvidace povodňových škod apod. 173
Dotace a příspěvky ze zahraničí: o Programy z EU – PHARE, SROP, INTERREG apod.
8.2.5. Odpovědná a spolehlivá péče o státní majetek, jeho údržba a ochrana Veškerý uchopitelný majetek v organizaci je řádně dle zákona evidován a označen. Správa mimo hmotného a nehmotného majetku eviduje pozemky a další majetek, který označen být nemůže, ale o tomto majetku je rovněž účtováno a evidence je vedena. Majetek, který organizace nepotřebuje ke své činnosti, je v mnoha případech pronajímán. Organizace vede evidenci nájemních bytů a budov, účtuje o těchto nájmech dle zákona a platných vyhlášek a nařízení. Tento státní majetek má organizace pojištěn dle platných smluv prostřednictvím zřizovatele. V majetku organizace je i rozsáhlý vozový park, kde je vedena evidence a výkaznictví celého autoprovozu v zájmu zajištění maximálních úspor a efektivity. Organizace spravuje státní majetek v následujících hodnotách (údaje k 30.6.2006): Nehmotný majetek: 17,6 mil. Kč. Hmotný majetek: 1,088 mld. Kč. Pozemky a umělecká díla: 1,325 mld. Kč. Rozpracované investice: 17,8 mil. Kč. Tento majetek je spravován a udržován dle aktuálních potřeb. Organizace dlouhodobě řeší nedostatečné zdroje na údržbu státního majetku. Finanční prostředky na opravy a udržování jsou totiž vždy jednou z prvních položek, kde lze při nedostatku financí krátit čerpání a řešit tak pouze neodkladné opravy a havárie. Mimo vlastních zdrojů na tvorbu nových investic – odpisů v hodnotě cca 35 mil. Kč, získává organizace i tzv. systémové investiční prostředky – finanční zdroje od zřizovatele na pořízení konkrétních investičních akcí – za poslední roky cca 5 – 7 mil. Kč ročně. Organizace rovněž provádí pro zajištění svého provozu materiálně technické zabezpečení prostřednictvím centrálního skladu a centrálního zásobování – materiál takto pořízený představuje ročně přibližně 22 mil. Kč. 8.2.6. Bezchybný a průhledný vnitřní chod organizace – vnitřní kontrolní systém Pro zajištění kontrolních mechanismů je v organizaci stanoven vnitřní kontrolní systém – určení odpovědných osob, pravidel schvalování čerpání nákladů apod. Tento vnitřní kontrolní systém umožňuje okamžitou kontrolu čerpání nákladů, zjištění odpovědného pracovníka, schvalovací procesy a další veškeré nutné kontrolní mechanismy pro zajištění bezproblémového chodu organizace v oblasti ekonomiky. 8.2.7. Závěr a doporučení Organizace pracuje v oblasti ekonomiky s ustálenými pravidly a v souladu s veškerými ekonomickými a daňovými zákony, nařízeními a vyhláškami. Jediným, ale pro zajištění chodu organizace velice podstatným nedostatkem, je získávání zdrojů pro financování veškerých nutných činností. Ze strany státního rozpočtu není pokryt chod organizace dostatečně, Správa KRNAP má velké problémy s údržbou a péčí o svěřený státní majetek. Úsporná opatření, dlouhodobě prováděná na Správě KRNAP jdou na úkor péče o NP. Každá aktivita, kterou organizace zajišťuje, má dopad do financování a hospodaření se státními prostředky. Každá nová aktivita na úseku ochrany přírody, péče o lesní ekosystémy, státní správy apod. představuje potřebu dalších finančních zdrojů. V praxi musí být nastolena účinná a okamžitá součinnost mezi realizací aktivit Správy KRNAP se zajišťováním finančních prostředků. 174
9. Použitá literatura ANDĚL, P.: Bioindikační průzkum imisní zátěže v Krkonoších pomocí lišejníků. Závěrečná zpráva. Vrchlabí, Správa KRNAP 1980, 18 s. ANDĚL, P.: Bioindikační průzkum imisní zátěže v Krkonoších pomocí lišejníků.Dílčí zpráva. In: O. Schwarz et al.: Závěrečná zpráva GA/78/93 Rekonstrukce lesních ekosystémů v Krkonošském národním parku. Vrchlabí, Správa KRNAP 1995, 15 s. ANDĚL, P.: Bioindikační průzkum imisní zátěže v Krkonoších pomocí lišejníků. Závěrečná zpráva. Vrchlabí, Správa KRNAP 2002, 17 s. BRYCHTOVÁ, J. – KRAUSE, J.: Vyhodnocení krajinného rázu území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma – část Liberecký kraj. Studie pro Správu KRNAP 2003, 59 s. BRYCHTOVÁ, J. – KRAUSE, J.: Vyhodnocení krajinného rázu území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma – část Královéhradecký kraj. Studie pro MŽP ČR 2004, 70 s CULEK, M. (ed) a kol:.Biogeografické členění České republiky. Praha, MŽP ČR 1995, 347 s. ČIHAŘ a kol.: Monitoring vybraných ukazatelů udržitelného turismu v centrálních částech horských národních parků a biosférických rezervací Šumava a Krkonoše. Praha. UK 2006. DOSTÁL, J.: Klíč k úplné květeně ČSR. ČSAV 1957, II. vydání, 982 s. DUSÍK, M.: Krkonoše – stručné hodnocení obsazenosti hnízdních budek pro dravce a sovy v r. 2007. Msc. Hradec Králové 2007, 17 s. EMMER, I., M.: Forest soils and humus forms of the Krkonoše mts. – a rewiew.Report Dept. of Physical Geography and Soil Science, University of Amsterdam 1996, 31 s. ERTNEROVÁ, J.: Reintrodukce tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Krkonoších. Dipl.pr. Praha. ČZU, LF 2002, 59 s. ERTNEROVÁ, J.: Reintrodukce tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Krkonoších – zpráva za rok 2002. Praha. ČZU, LF 2003, 22 s. FANTA, J.: Morfologická proměnlivost původních populací smrku v Krkonoších. Lesnictví, 6, 1976, s. 415-434. FANTA, J. – SEVINK, J.: Nález a doporučení ve věci acidifikace půd a obnovy lesů v Krkonošském národním parku, Česká republika. Závěrečná zpráva. Amsterdam, Univerzita 1994, 15 s. FLOUSEK, J. et al.: Plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo. Vrchlabí, Správa KRNAP 1994, 80 s. FLOUSEK, J. – GRAMSZ, B.:Atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš (1991 – 1994). Vrchlabí. Správa KRNAP 1999, 424 s. HAENKE, T.: Die botanischen Beobachtungen auf der Reise nach dem Bömischen Riesengebirge. In: Beobachtungen auf reisen nach dem Riesengebirge, Dresden 1781, s.31159. HANIŠ, J. et al.: Lesní hospodářské plány pro LHC Harrachov, Vrchlabí a Maršov s platností od 1. 1. 1982 do 31. 12 1991. Hradec Králové, ÚHÚL pobočka 1982. HANIŠ, J. – MIKESKA, M. - MINX, J.: Revize lesního hospodášského plánu pro LHC Harrachov, Vrchlabí, a Maršov a Jizerka s platností od 1. 1. 1997 do 31. 12. 2001. Hradec Králové, ÚHÚL pobočka 1997. HARČARIK, J.: Návrh odboru ochrany přírody a informatiky Správy KRNAP na management klečových porostů. Výhled pro období 2006–2015. Rukopis. Vrchlabí. Správa KRNAP 2006. HORÁK, K.: Historický průzkum LZ Vrchlabí. Brandýs nad Labem, ÚHÚL 1971, 126 s. HORÁK, K.: Historický průzkum LHC Maršov. Brandýs nad Labem, ÚHÚL 1973, 136 s.
175
HOŠEK, E.: Historický průzkum LHC Vrchlabí I. a II. Brandýs nad Labem, ÚHÚL 1960, 291 s. HOŠEK, J., - HRUŠKA, J., - KAUFMANN, R.: Stanovení kritických zátěží síry a dusíku na území Krkonošského národního parku v roce 2000 a jejich porovnání s rokem 1995. In: VaV/610/8/01. Vrchlabí, Správa KRNAP, 31 s. HRUŠKA, J. – CIENCIALA, F. – MORAVČÍK, P. (eds): Komplexní a systémové řešení směřující k zastavení degradace lesních půd pod vlivem imisí. Studie. Jílové u Prahy a Praha, IFER, ČGÚ a MŽP 2001, březen, 206 s., 8 příloh. HYNEK, V.: Doporučení pro zakládaní genových základen v PLO 22 – Krkonoše. Metodický materiál. Vrchlabí, Správa KRNAP 2000, 4 s. CHALOUPSKÝ, J. (red): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor 1:100 000. Praha. ÚÚG 1989. CHRTEK, J.: Záchrana vybraných ohrožených druhů rostlin tundrové oblasti Krkonoš. In: VaV610/3/00 Komplexní analýza dlouhodobých změn krkonošské tundry. Závěrečná zpráva. Vrchlabí. Správa KRNAP 2004, 67 s. JENÍK, J. (ed.): Biosférické rezervace České republiky. Praha, Český národní komitét programu Člověk a biosféra – MAB a Empora 1996, 160 s. JURÁSEK, A.: Produkce sadebního materiálu pro horské polohy (8. LVS). In: Způsoby hospodaření v lesích ve zvláště chráněných územích a v hospodářském lese. České Budějovice, INPROF 1998, s. 11-16. JURÁSEK, A. – MARTINCOVÁ, J.: Problematika aklimatizace a specifického růstu sadebního materiálu horského smrku. In: Monitoring, výzkum a management ekosystémů na území Krkonošského národního parku. Opočno, 15. - 17. 4. Ed. S. Vacek, Opočno, VÚLHM 1996, s. 133-141. JURÁSEK, A. – MARTINCOVÁ, J.: Specifika růstu horských populací smrku v extrémních podmínkách. In.: Pestovanie lesa v zmenených ekologických podmienkach. Zvolen, 5. a 6. september 2000. Eds. Saniga, M., Jaloviar, P. Zvolen, Technická univerzita 2000, s.48-51. JURÁSEK, A. – MARTINCOVÁ, J. – RÁČKOVÁ. E.: Výzkumné aktivity VULHM Opočno v problematice pěstování a výsadby sadebního materiálu v horských oblastech probíhající v oblasti KRNAP. Informační zpráva pro Správu KRNAP Vrchlabí. Opočno, VÚLHM 2001, 16 s. KALINA, F. et al.: Obaleč modřínový. Účelová neperiodická publikace. Praha, MLVH ČSR 1995, 136 s. KLAUS, S. et al.:Die Auerhuhner. Die neue Brehm-Bucherei. Wittenberg Lutherstadt 1989, 280 s. KOLPRON CZ s.r.o.: Stanovení aktuální návštěvnosti biosférické rezervace Krkonoše a její celoroční dynamiky. Závěrečná zpráva (VaV/610/8/00) díl I a II. Praha 2003. LANGLET, O.: A cline or not cline- a question of Scots pine. Silv.Gen., 8, 1959, n.1, s. 13 – 22. LANGLET, O.: Regional intraspecific variousness. In: Proc. IUFRO Congres III. Műnchen, 1967, s. 78-86. LOKVENC, T.: Vliv nadmořské výšky na některé morfologické a fyziologické znaky smrku krkonošského (Picea excelsa corcontica Svob.). Lesnictví, 8, 1962, s. 361-374. LOKVENC, T.: Toulky krkonošskou minulostí. Hradec Králové, Kruh 1978, 258 s. LOKVENC, T.: Analýza antropogenně podmíněných změn porostů dřevin klečového stupně v Krkonoších. Opera corcontica. 32. Praha, Zeměd. nakl. Brázda 1995, s. 99 – 114. LOKVENC, T. et al.: Zalesňování Krkonoš. Provozní příručka pro Správu KRNAP Vrchlabí. Opočno, VÚLHM 1992, 111 str. LOKVENC, T. – VACEK, S.: Přirozené druhové skladby lesních porostů Krkonoš podle souborů lesních typů. Studie pro Správu KRNAP Vrchlabí. Opočno, VÚLHM 1994, 4 s.
176
MEZERA, A.: Rozšíření šiškových forem u nás. Lesnická práce, 18, 1939, s. 35-60. MIKESKA, M.: Přírodní podmínky oblasti. In: J. Haniš et. al.: OPRL pro PLO 22 – Krkonoše. Hradec Králové, ÚHÚL pobočka 2000, s. 11 – 97. MIKYŠKA, R. – DEYL, M. – MRÁZ, K. – URBAN, Z. – ZLATNÍK, A.: Geobotanická mapa 1. 75 000. Manuály. Praha, ČSAV 1965. NEUHÄUSLOVÁ, Z. – MORAVEC, J. (eds.): Mapa potenciální přirozené vegetace 1 : 500 000. Praha, ČAV 1998. NEHYBA, J. et al.: Lesní hospodářské plány pro LHC Harrachov, Vrchlabí a Maršov s platností od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2012. NOVÁKOVÁ, E. – SCHWARZ, O. – ŠRÁMEK, O.: Analýza stavu lesních ekosystémů a koncepce rozvoje lesního hospodářství. Projekt Programu GEF Biodiverzita. Závěrečná zpráva. Kostelec nad Černými lesy a Vrchlabí, ÚAE LF ČZU Praha a Správa KRNAP Vrchlabí 1997, 38 s. NOŽIČKA, J.: Z historie krkonošských lesů na Jilemnicku. Praha, Práce VÜLHM, 16, 1959, s. 235-261. NOŽIČKA, J.: Vývoj krkonošských lesů na Vrchlabsku a Maršovsku. Praha, Práce VÜLHM, 18, 1961, s. 161-228 PELC, F. – MESČERJAKOV, V. – SCHWARZ. O.: Rescue Projekt of Endangered GenePool of Tree Species on the Territory of Protected Landscape Area Jizera mts. and its Utilization for Revitalization of Forest damaged by Air Pollutions. Projekt for Princ Bernard Founds. Liberec, Správa CHKO Jizerské hory 1993, 37 str. PELC, F. et al.: Projekt záchrany a reprodukce ohroženého genofondu dřevin Jizerských hor pro revitalizaci imisemi poškozených lesních ekosystémù. Pracovní podklad k plánu péče o CHKO Jizerské hory. Liberec, Správa CHKO Jizerské hory 1994, 86 str. PELC, F.: Lesy v chráněných krajinných oblastech – lesy pro třetí tisíciletí. In: Přírodě blízké hospodaření v lesích chráněných krajinných oblastí. Průhonice, 30. 3. 1999. Ed. P. Moucha. Praha, SCHKO ČR 1999, s. 7 – 17. PLÍVA, K.: Typologický systém ÚHÚL. Brandýs n. L., ÚHÚL 1971, 126 s. PODRÁZSKÝ, V – VACEK, S: Půdy ochranných lesů Krkonoš. In: Opera Corcontica. 31. Vrchlabí, KRNAP 1994, s. 5 – 21. POKORNÝ, J.: Formy zavětvení smrku ve vztahu k nadmořské výšce. Sborník Věd. les. úst. VŠZ, 8, Praha, VŠZ 1966, s. 327-335. PRŮŠA, E.: Přirozené lesy České republiky. MLHDP ČR, SZN Praha 1990, 246 s. RAMBOUSEK, J.: Odborný posudek k uznání porostů ke sklizni osiva. Uherské Hradiště, VÚLHM výzkumná stanice 2002, 5 s. SAMEK, V.: Imise a chráněná území ČR. In: Chráněná území, národní parky, znečištění a lidé. Špindlerův Mýn – Svatý Petr 1990. Vrchlabí, Správa KRNAP 1990, s. 379 - 404. SANIGA, M.: Manažment Tetrova hlucháňa. Polovnictvo a rybárstvo 2, 1999, s 4 – 5. SCHWARZ, O.: Application of geographic information system on analysis of natural enviroment and forest stand as a precondition for regeneration of forests in the National Park Krkonoše Mts. In: Investigation of the Forest Ecosystems and of Forest Damage. Opočno. April 25.-27. 1995. Ed. Matějka, K. Praha, IDS 1995a, s. 68-77. SCHWARZ, O.: Rekonstrukce lesních ekosystémů Krkonoš. Provozní příručka. Vrchlabí, Správa KRNAP 1997, 174 s. SCHWARZ, O.: Schvalovací řízení „Rewizji Operatu ochrony ekosystemów leśnych Karkonoskiego Parku Narodowego“. Cest. zpráva ze služební cesty. Vrchlabí, Správa KRNAP 2002, 2 s. SCHWARZ, O.: Speciální management lesních ekosystémů Krkonoš. Doktorandská disertační práce. Brno, MZLU 2003, 233 s. SCHWARZ, O.: Upřesnění metodiky stanovení ekologické stability, zranitelnosti a únosnosti
177
lesního biomu na území BR Krkonoše. Vrchlabí. Správa KRNAP, Opera Corcontica 44/2, 2006, s. 463 - 475. SCHWARZ, O.: Záchrana genofondu dřevin v KRNAP a jeho ochranném pásmu. Program záchrany genofondu krkonošských geograficky původních dřevin a jeho realizace. Vrchlabí. Správa KRNAP 2008, 48 s. SCHWARZ, O. et al.: Ekologické vztahy poškození smrkových porostù v Krkonoších. In: Monitoring, výzkum a management ekosystémù na území Krkonošského národního parku. Opočno 15. – 17. 4. 1996. Ed. S. Vacek. Opočno, VÚLHM výzkumná stanice 1996, s. 52 - 58. SCHWARZ, O. et al.: Vyhodnocení podílu odumřelého dřeva v lesních porostech bilaterální Biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze. Vrchlabí. Správa KRNAP, Opera Corcontica 44/2, 2006, s. 415 - 423. SCHWARZ, O. et al.: Vývoj stavu spárkaté zvěře a škod zvěří v bilaterální Biosférické rezervaci Krkonoše/Karkonosze. Vrchlabí. Správa KRNAP, Opera Corcontica 44/2, 2006, s. 499 - 511. SCHLEGER, E.: Historie lesů pro LHC Harrachov. Studie. Jablonec nad Nisou, ÚHÚL pobočka 1974a, 62 s. SCHLEGER, E.: Elaborát historie lesů pro oblast Krkonoše. Studie. Děčín, ÚHÚL pobočka 1994b, 129 s. SKALICKÝ, V.: Regionálně fytogeografické členění. In: Květena ČSR.1. Eds. S. Hejný, B. Slavík. Praha, Academia 1988, s. 103 – 121. SPERANZA, A.: Late-Holocene human impact and peat development in the Černá hora bog, Krkonoše Mountains, Czech Republic, The Holocene 10, 2001, s. 575-585 STORCH, I.: Habitat requirements of Capercaillie and Black Grouse. In: Jenkins, D. (ed): Proc.Inter.Symp. Ozzano del Emilia. World Pheasant Association, Reading.UK and Instituto Nazionale per la Fauna Selvatica, Italy. Grouse 6: s 1-175.. ŠÍMA, M.: Využití družicových dat LANDSAT při hodnocení ústupu lesa a geoekologických faktorů jeho obnovy v Krkonoších. Dílčí zpráva. In: O. Schwarz: Projekt GA/78/93 Rekonstrukce lesních ekosystémů v Krkonošském národním parku. Závěrečná zpráva. Vrchlabí, Správa KRNAP, 1994, 13 s. ŠINDELÁŘ, J.: Genové základny lesních dřevin v ČR. 2. Praha, VÚLHM 1992, 45 s. TERPLAN a.s.: ÚPN VÚC Krkonoše1994. TOMANDL, M. Historický průzkum LHC Harrachov. Studie. Jablonec nad Nisou, VÚLHM pobočka 1963, 49 s. TURESSON, G.: The species and the variety as ecological units. Hereditas, 3, 1992a, s.110 – 138. TURESSON, G.: The genotypical respondens of the plant species to the habitat. Hereditas, 3, 1922b, s. 211-350. URBAN, F.: Zásady pro kategorizaci chráněných území na základě managementu. Interpretace a aplikace managementových kategorií pro chráněná území v Evropě. Planeta, IX, Praha, MŽP 2001, č. 5, 20 s. VACEK, S.: Morfologická proměnlivost autochtoních smrkových populací v Krkonoších. Lesnictví, 29, 1983a, č. 4, s.265-284. VACEK, S.: Morfologická proměnlivost šišek autochtonního smrku v Krkonoších. Lesnictví, 29, 1983b, č. 9, s. 755-772. VACEK, S.: Morfologická proměnlivost buku lesního v Krkonoších. Zpr.lesn.výzk., 32, 1987, č.4, s. 1 – 6. VACEK, S.: Struktura, vývoj a management lesních ekosystémů Krkonoš. Doktorská disertační práce. Opočno, VÚLHM 2000, 684 s. VACEK, S. et al.: Rekonstrukce lesních ekosystémů v Krkonošském národním
178
parku.Výzkumná zpráva pro Správu KRNAP Vrchlabí. Opočno, VÚLHM výzkumná stanice 1996, 183 s. VACEK, S. – MAREŚ, V.: Morfologická proměnlivost a kvalita bukvic ze semenných let 1982 – 1984. Práce VÚLHM, 66, Jíloviště - Strnady, VÚLHM 1985, s. 45-73. VACEK et al.: Zdravotní stav a dynamika lesních ekosystémů Krkonoš pod stresem vyvolaným znečištěním ovzduší. FFB4, Lesnická práce 2007, 216 s. VYŠNÝ, J. et al.:Genetická premenlivosť vybraných populácií buka lesného (Fagus sylvatica L.) vo východných Čechách. Opera corcontica 31, Praha, Zeměd. nakl. Brázda 1994, s. 93 – 103. 10. Přílohy Příloha č. 1: Mapa katastrů obcí a hranice Ptačí oblasti Krkonoše a Evropsky významné lokality Krkonoše Příloha č. 2: Katastry obcí a jejich výměry v jednotlivých zónách KRNAP a v ochranném pásmu Příloha č. 3: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů podle vyhlášky 60/2008 Sb. Příloha č. 4: Seznam lesů původních Příloha č. 5: Seznam lesů přírodních Příloha č. 6: Seznam lesů přírodě blízkých Příloha č. 7: Seznam lesů kulturních Příloha č. 8: Seznam lesů nepůvodních Příloha č. 9: Pasportizace vodních toků. Příloha č. 10: Pasportizace cestní sítě Příloha č. 11: Komentovaný červený seznam ohrožených druhů cévnatých rostlin Příloha č. 12: Komentovaný červený seznam ohrožených druhů mechorostů Příloha č. 13: Komentovaný červený seznam ohrožených druhů lišejníků Příloha č. 14: Komentovaný červený seznam ohrožených druhů hub Příloha č. 15: Mapa výzkumných ploch Příloha č. 16: Schéma organizační struktury Správy KRNAP
179
