příručka vzdělávacích činností s cílem pracovní integrace osob se zdravotním postižením

příručka vzdělávacích činností s cílem pracovní integrace osob se zdravotním postižením

2013–2015

PŘÍRUČKA VZDĚLÁVACÍCH ČINNOSTÍ S CÍLEM PRACOVNÍ INTEGRACE OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Ostrava 2014

AUTORSKÝ TÝM: Vedoucí týmu: Mgr. Zdenka Kozáková, Ph.D. Autorský tým: doc. PhDr. PaedDr. Olga Krejčířová, Ph.D., doc. Dita Finková, Ph.D., Mgr. et Mgr. Jan Chrastina, Ph.D., Mgr. Jaromír Hublar, Ph.D., Mgr. Martina Hubištová, Mgr. Olga Rosenbergerová, doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D., Mgr. Michal Škrabánek, Mgr. Ing. Ivana Treznerová.

Recenze: Mgr. Kristýna Krahulcová, Ph.D. Mgr. Lubomír Řehůřek

Odpovědná redaktorka Mgr. Jana Kreiselová Technická redakce Mgr. Věra Benešová Fotodokumentace: Mgr. Jakub Sekera

Vydala Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc Olomouc 2014

1. vydání Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní popř. trestněprávní odpovědnost. Tato publikace neprošla redakční jazykovou úpravou. © Asociace TRIGON 2014 č. z. 2015/0003 ISBN 978-80-244-4409-3 Neprodejná publikace

OBSAH ÚVOD Část 1 1

Příprava na práci a pracovní integrace OZP ………………………………………6 (Olga Krejčířová)

2

Člověk se zdravotním postižením na volném pracovním trhu ……………………12 (Michal Škrabánek)

3

Zaměstnávání osob se sluchovým postižením……………………………………..23 (Eva Souralová)

4

Problémy zaměstnavatelů osob se zrakovým postižením………………………….30 (Dita Finková)

5

Možnosti a limity v oblasti pracovního uplatnění osob s omezenou hybností….....40 (Jan Chrastina)

6

Chráněná pracovní místa a podporované zaměstnávání …………………………..51 (Zdenka Kozáková)

7

Rekvalifikace osob se zdravotním postižením ……………………………………63 (Zdenka Kozáková)

8

Rekvalifikace OZP se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením…74 (Zdenka Kozáková)

9

Zahradnické práce jako vhodný prostředek pracovní rehabilitace osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením ……………………. 83 (Jaromír Hublar)

10

Finanční gramotnost jako jedna z cest k uplatnění na trhu práce ………………..91 (Martina Hubištová)

11

Implementace metod do systému práce v oblasti pracovní integrace osob ……...99 se zdravotním postižením (Ivana Treznerová, Olga Rosenbergerová) Medailonky autorů ………………………………………………………………121

ÚVOD Vážení přátelé, materiál, který právě otevíráte, patří k vyvrcholení výstupů projektu „Implementace metod do systému práce v oblasti pracovní integrace osob se ZP.“ Je tvořen převážně lektory, kteří se ve svých přednáškách inspirovali rozhovory a zkušenostmi účastníky seminářů. Je ale i potěšující, že autorsky přispěli i frekventanti kurzů. Všechny diskuse napomohly k realizaci sborníku, jehož obsahem a výstupem jsou návrhy inovativního přístupu k řešené problematice, vyhodnocení současných metod, nástrojů a přístupů a návrh jejich dalšího inovativního vývoje. Tým autorů se snažil ve svých obsazích podat návrhy, které přispějí k prosazování změn v zavedených systémech v oblasti trhu práce a zvýší intenzitu kontaktů mezi spolupracujícími subjekty. Osoby se ZP představují rizikovou cílovou skupinu, jejíž schopnosti a dovednosti nalézt a udržet si placené zaměstnání jsou natolik sníženy, že vyžadují individuální specifickou podporu a dlouhodobou zvýšenou péči. Z toho důvodu bychom byli rádi, aby text oslovil potenciální zaměstnavatele OZP přestavované veřejnou správou a podnikovou sférou a napomohl dosáhnout rovnějších příležitostí osob se ZP v oblasti trhu práce, a tím minimalizoval jejich sociální a pracovní vyloučení, protože získané know-how chceme šířit mezi relevantní klíčové aktéry dané oblasti a ve spolupráci s ostatními NNO. Věříme, že jak realizace projektu, tak i text sborníku bude mít celospolečenský dopad, protože přispěje k eliminaci diskriminace osob se ZP v oblasti trhu práce, přispěje k rovným příležitostem těchto osob a k osvětě problematiky zaměstnávání OZP jak mezi veřejností tak mezi odborníky, což bude mít významný vliv na kvalitu života cílové skupiny - osob se ZP. Zaměření textu není v obecné rovině směrováno na osoby se zdravotním postižením a jejich uplatnění na trhu práce, ale vymezuje i specifické problémy sluchově, zrakově, tělesně, mentálně a kombinovaných postižení. Proto jsme přesvědčeni, že každý z Vás si najde metodický návod, který mu pomůže v jeho náročné práci. Za autorský kolektiv Olga Krejčířová

1 PŘÍPRAVA NA PRÁCI A PRACOVNÍ INTEGRACE OZP Olga Krejčířová Anotace: Předložený článek je zaměřen na objasnění možností profesní orientace OZP a výběru jejich profesní přípravy. Výrazně si všímá ale překážek, které mohou nastat při jejich pracovní integraci při zařazení na trhu práce. Tento problém je řešen profesní adjustací a vymezením eliminace jejích negativních dopadů na OZP. Na straně druhé ale vyzdvihuje význam neocenitelných benefitů, které provázejí zaměstnávání OZP a které nejsou závislé na finančním ohodnocení a mají pro OZP velký význam v posilování jejich sebevědomí. Východisko: Smyslem textu je několik kritérií, které je potřeba nejen respektovat, ale také se s nimi vyrovnávat ve smyslu zvýšení kvality života OZP. V první řadě je to Etické krédo: Lidé se zdravotním postižením potřebují intenzivní pomoc ze strany společnosti, aby mohli rozvinout své schopnosti a zapojit se do normálního života. Dalšími významnými antecedenty jsou: • Růst nezaměstnanosti OZP. • Jejich vyčleňováni z procesu uplatňování na trhu práce. • Problematika zaměstnávání těžce mentálně postižených. • Východiskem je i Evropský standard, který pregnantně vymezuje rovné zacházen., • Zákaz diskriminace a vyrovnání příležitostí v rámci kvalitní přípravy na výkon povolání.

1.1 Co je to profese? Velmi zjednodušeně bychom mohli konstatovat, v rámci jednoduché rovnice: Profese = povolání s kvalifikací. Před výběrem vlastní profese je nutné v systému základního školství nastavit profesní orientaci, která musí uplatňovat další vztah rovnosti: cílevědomost + záměrnost = orientace + specializace. Teprve na základě prodiskutovaných vztahů si žák vybírá povolání, kterému předchází díky institucionálnímu systému profesní specifická příprava. Osoby se zdravotním postižením ale mají tuto cestu značně ztíženou. Je to v první řadě jejich zdravotní stav, který jim nedovoluje některé profese vykonávat, což je může vést ke skepsi a nezájmu o profesní specifickou přípravu. Příklad: Žák s poruchou rovnováhy nemůže být klempířem, alergik na cement zase zedníkem, atd. Toto a další faktory této cílové skupině znemožňuje profesní uplatnění na trhu práce, ke kterému výrazně přispívají 5

negativní projevy profesní adjustace (o které budeme psát dále). Pozitivně ale musíme připustit i klad, která spočívá v nastavování rekvalifikačních programů pro OZP a, který již přináší první výsledky.

1.2

Institucionální systém středních škol pro OZP

V první řadě si musíme uvědomit, že žádný z absolventů základního vzdělání není eliminován výběrem školy, může navštěvovat Všechny typy středních škol. Marginálie Střední vzdělávání má všeobecný nebo odborný charakter a je ukončeno maturitní zkouškou, výučním listem, nebo závěrečnou zkouškou. Obecné cíle středního vzdělávání stanoví školský zákon. Zákon 561/2004 a 562/2004 Sb. – zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Tento zákon je základní právní normou pro oblast vzdělávání pro celý vzdělávací systém, (kromě škol vysokých) v České republice. Střední vzdělávání:  rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělávání důležité pro osobní rozvoj jedince,  poskytuje žákům obsahově širší všeobecné vzdělání nebo odborné vzdělání spojené se všeobecným vzděláním a upevňuje jejich hodnotovou orientaci,  vytváří předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, samostatné získávání informací a celoživotní učení, pokračování v navazujícím vzdělávání a přípravu pro výkon povolání nebo pracovní činnosti. I přes všechny možnosti typů středních škol, nemohou někteří žáci zvládnout typy běžných středních škol a mají možnost si vybírat ze specializovaných škol pro jejich profesní přípravu. K nim patří: Odborná učiliště, ve kterých můžeme sledovat výrazný „akcent” na předávání praktických dovedností, ve svých dvouletých a tříletých programech a zajišťují širokou škálu profesí, (v některých textech je uváděno až 70 profesních možností). Tyto možnosti lze rozdělit do tří oblastí: a) stavebnictví b) zemědělství c) služby d) regionální odborná učiliště (rybářské, vinařské, atd). Výstupem je vždy výuční list, který ale má omezení ve zdůraznění „ pomocné“. Praktická škola je určena především pro absolventy se speciálními vzdělávacími potřebami a respektuje: a) dosaženou úroveň vzdělání, b) stupeň postižení, c) profesní zájem. 6

Je realizována ve dvouletých a jednoletých vzdělávacích programech. Výstupem je osvědčení o absolvování. Pamatujme: Všechny tyto školy patří do systému středních škol.

1.3 Eliminace negativních dopadů profesní adjustace V zájmu socializace osob s MP i v zájmu naší společnosti je, aby se alespoň osoby s lehkým mentálním postižením začlenily do běžného společenského života a žily a pracovaly společně s intaktními lidmi. Eliminovat negativní jevy v průběhu pracovní adjustace mentálně postižených je nutné na více frontách. Jako například: Zaměstnavatelé:  přesvědčit zaměstnavatele o kvalitách osob s mentálním postižením jako zaměstnanců,  zajistit osvětu v této oblasti,  informovat zaměstnavatele o výhodách a sankcích státu týkajících se zaměstnávání osob s mentálním postižením,  pomoci zprostředkovat kontakt mezi zaměstnavateli a osobami s mentálním postižením,  Pomoc osobám s mentálním postižením při adaptování se na novou pracovní pozici. Osoby s mentálním postižením:  vytvářet u těchto jedinců kladný vztah k práci a pomáhat jim adaptovat se na práci a záležitosti s ní spojené.  pomáhat osobám s mentálním postižením v komunikaci s (potencionálními) zaměstnavateli,  zajištění školní přípravy,  zajišťování alternativních forem přípravy na zaměstnání, ale i alternativních forem samotného zaměstnání. Stát:  rozvíjení pracovní rehabilitace pro osoby s mentálním postižením,  podporování zaměstnavatelů osob s mentálním postižením a sankcionování zaměstnavatelů, kteří neplní dané kvóty,  financování projektů týkajících se osob s mentálním postižením.

1.4 Fáze činnosti pracovního uplatnění Učitel na odborném učilišti a praktické škole má velké možnosti přispět k eliminaci negativních dopadů profesní adjustace. Vodítkem mu mohou být jednotlivé fáze, které je nutné během celé profesní přípravy realizovat. 7

Fáze činnosti

Cílová skupina Praktická škola, OU (žák)

Depistážní

Diagnostická

Poradenská

Kontaktní

Kontrolní

Žáci bez konkrétní představy o budoucím uplatnění (předpoklad) Rozbor připravenosti pro pozdější uplatnění

Potenciální zaměstnavatel Vyhledávání zaměstnavatelů, spolupráce s úřadem práce

Konzultace o možnostech pracovních míst příslušné firmy

Korekce představ o pracovním Sledování aktuálních možností absolventů uplatnění, sociální cvičení vzhledem k nabídce Ověřování reálnosti záměru Smluvní vztah, zařazení do databáze pracovního uplatnění spolupracujících firem Nabídka konzultace na praktické škole v rámci profesionální adjustace

Ověření poznatků o uplatnění absolventů v pracovním procesu (po půl roce)

Je zřejmé, že jednotlivé složky se prolínají v konkrétních fázích činnosti pro pracovní uplatnění. Považujeme za nutné, aby byla takto pojatá východiska přijímána všemi odborníky obou subjektů – školy i potenciálního zaměstnavatele.Je tedy zřejmé, že se zde promítají základní složky edukačního působení. Signalizačně-iniciační - fáze depistážní Analyticko-diagnostická - fáze diagnostická, Poradensko-psychoterapeutická - poradenská fáze Kontrolně-katamnestická - kontrolní fáze. Pokusme se tyto fáze rozebrat: Depistážní fáze. Obsah je dán iniciačním působením s nabídkou pracovních činností ve směru k žákovi. Vyhledávání zaměstnavatelů se při realizaci první fáze činnosti pracovního uplatnění může jevit jako diskrepance ve smyslu vztahu potenciálního zaměstnavatele a OU a praktické školy. Rozpor je ale relativní – vzhledem k tomu, že povinností zaměstnavatelů je vykazovat možná a požadovaná pracovní místa i pro osoby se zdravotním postižením. Nesoulad se však projevuje ve vůli (chtění) zaměstnávat zdravotně postižené (vůle je oproti potřebě velmi nízká). Často uváděným důvodem, proč nezaměstnat člověka se zdravotním postižením, je nutnost vypořádat se s jeho častou nemocností, nízkým vzděláním a požadovanou omezenou pracovní dobou. Velké firmy se dokáží s takovými problémy vyrovnat, protože mají možnost snazší zastupitelnosti. 8

Pro malé firmy jsou časté absence obtížněji řešitelné. Vysoce frekventovaným zdůvodněním je i nedostatek času pro individuální práci a časová dimenze, po kterou jsou povinni zaměstnávat zdravotně postiženého občana. Poradensko-diagnostická fáze. Ta vychází z objektivních požadavků formulovaných klíčovými dovednostmi, jež jsou nezbytné pro výkon dané profese. Práce s potencionálním zaměstnavatelem v této fázi patří k vysoce významným aktivitám, protože jde o vstupní kontakt s předpokládaným partnerem v oblasti zaměstnávání absolventů praktické školy. Konzultační činností dáváme zaměstnavatelským subjektům prostor k naplnění zákonné povinnosti. Vymezuje se však bezpodmínečně nutný požadavek ve směru k praktické škole (pověřených konzultantů) spočívající ve znalosti a orientaci ve výkladu všech zákonných opatření tak, aby bylo možné argumentovat vůči případným důvodům, které by vyzněly v neprospěch jednání. Do poradenské fáze zařazujeme i požadavek sociálních cvičení. Jejich pozice je prezentována s vědomím, že mají místo v každé fázi činnosti pracovního uplatnění. V poradenství je funkce posílena o nácvik odvozený z potřeby aktuálních dovedností, jež jsou nezbytně nutné pro zařazení na pracoviště. Vztah zaměstnavatel-zaměstnanec. Pracovní uplatnění a orientace na volném trhu práce vyžadují celou řadu dovedností, kterými žáci praktické školy nedisponují a které je potřebné rozvíjet v souladu se společenskými požadavky. Nejde o elementární sociální dovednosti, ale o ty, jež jsou běžnou součástí komunikačních modelů ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec. Kontaktní fáze. Touto fází vrcholí proces pracovního uplatnění. Jeho výstupem je smluvní vztah se zaměstnavatelem vytvořený na základě nových kontaktů. Za stěžejní momenty úmluvy považujeme specifikaci pracovněprávního vztahu a precizaci všech formalit týkajících se nástupu do zaměstnání. Kontrolní fáze je významná pro analýzu pozitivních výsledků a pro hledání cest a postupů pro ty, kteří na trhu práce neuspěli. Zároveň sledujeme dodržování všech smluvních dohod. Jejich ověřování je opodstatněné, protože máme právo vědět, s kým uzavíráme smlouvu.

1.5 Neocenitelné benefity zaměstnávání OZP Neocenitelné benefity sledují efektivnosti pracovního uplatnění ve směru užitku pro kvalitu života OZP a to nejen z hlediska přínosů finančních toků, ale primárně z hlediska neocenitelných benefit. Mají celospolečenský efekt jako určující faktor. Benefity negenerují záporné finanční toky a nepopírají smysluplnost zaměstnávání, ale podporují kvalitu života. Společenské procesy svým dynamickým charakterem postihují všechny stránky našeho života. Profesní příprava formovala postoje k práci a k profesnímu uplatnění. Společenské normy vztahu k pracovním činnostem se promítaly do všech předmětů teoretické roviny i praktického výcviku. Při neuplatnění na trhu práce musí nutně docházet k rozporu s již poznaným a realitou. Nejčastějším reakcí je rychlá rezignace. 9

Uvedený „prostoj“ mezi školou a zařazením na trh práce je v přímé úměrnosti: Čím větší je prostoj, tím prohloubenější je negativní vztah k práci. Délka nezaměstnanosti je demotivující vzhledem k hledání práce a k její potřebě. Permanentní práce na sobě s cílem dosáhnout vnitřní integrity je významným edukačním faktorem práce OZP. Úspěšné zařazení OZP do zaměstnání, můžeme počítat jako benefitu, protože posiluje sebepoznávání a sebevědomí. Co tedy patří k neocenitelným benefitům? • Trvalé zaměstnání jednoznačně zvyšuje i postavení OZP v rodině. • Narušuje se tím mnohdy přetrvávající ochranitelský vztah rodičů, kteří mají tendenci v OZP vidět děti a ne dospělé osoby. • Skutečnost, že člověk s mentálním postižením začal pracovat na otevřeném trhu práce, může pomoci pochopit i jeho rodině a nejbližšímu okolí, že dospěl a je schopen se v mnoha situacích samostatně rozhodovat. • Zaměstnání mu pomáhá v orientaci ve společenských požadavcích. • Stabilizace neuváženého jednání a eliminace společensky nežádoucích projevů. • Posílení pocitu důležitosti, významnosti, jedinečnosti. • Smysluplnost a cílevědomost chování je určována motivem. Způsob chování je však determinován situací, v níž se jedinec nachází. V rámci volnočasových aktivit posilujeme aktivní sociální dovednosti, které „mohou navíc podstatně zvýšit šance mladých lidí na úspěšnost i v celé další profesní a osobní kariéře“. Formy nejčastějších volnočasových aktivit mládeže přímo odpovídají trendům ve společnosti, v níž se pohybují a žijí. Jsou nejen důležitým pedagogickým aspektem, ale i zcela konkrétní otázkou a výzvou nám všem. • Preventivní přístupy je nutno diferencovat při respektování osobních zvláštností jedinců a cílových skupin, včetně specifik sociálního prostředí, s nímž jsou ve vzájemné interakci. Prevence je z ekonomického hlediska efektivnější než pozdější pokusy o nápravu • získání kvalitativně nových vztahů, • možnost kontaktovat absolventy jiných škol, kteří pracují na stejném pracovišti jako on, • vzniká šance rozšířit okruh přátel, • rozvíjí se i poznání a zájmy v návaznosti na nová přátelství.

Závěr Pracovní uplatnění na trhu práce má pro OZP velký význam a je možné mu inovativně napomoci již při profesní přípravě ve spolupráci s potenciálními zaměstnavateli. V metodologických přístupech musíme také počítat s neocenitelnými benefity pracovního uplatnění, které jsou v rámci vzdělávacího procesu zdůrazňovány a které mohou pomoci při eliminaci případných negativních dopadů profesní adjustace. V této souvislosti jmenujeme ty nejvýznamnější: 10

     

společenské uplatnění, formování imaginativně-emotivních složek integrity osobnosti, rozvoj zájmů a společenských aktivit, možnost eliminace sociálně patologických jevů, navázání nových kontaktů a přátelství, zvýšení prestiže v postavení v rodině a okolí.

Klíčová slova: Etické krédo, osoby se zdravotním postižením, profese, profesní orientace, profesní specifická příprava, odborné učiliště, praktická škola, profesní adjustace, fáze činnosti pracovního uplatnění, neocenitelné benefity. Použitá literatura JOUZA, L. (2004)Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem, Praha:Bova Polygon, KELLER, J. (1996) Sociologie byrokracie a organizace. Praha: SLON. 191 stran. ISBN 80-85850-15-X MAREŠ, P. (1994) Nezaměstnanost jako psychosociální problém. Praha: Slon. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. KRAUS, B. (1998) Sociální aspekty výchovy. Hradec Králové: Gaudeamus, ISBN 807041-841-9. KREJČÍŘOVÁ, O. (2004) Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s mentálním postižením. Ostrava: Montanex, ISBN 80-7225-112-0. NÁDAŽDYOVÁ, M. Podporované zamestnávanie ludí s mentálnym postihnutím vo svetle principov a cielov transformácie sociálnej sféry a jako pozícia v systéme nových služieb. In II. Mezinárodní kongres ZPMP. Bratislava, 1996. Vyhláška MPSV ČR č. 115/1992 Sb., o provádění pracovní rehabilitace občanů se změněnou pracovní schopností, ve znění vyhlášky č. 232/1997 Sb. Praha: MPSV ČR, 1992. Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Praha: Vláda ČR, 2004. Doporučená literatura KREJČÍŘOVÁ, O. Odborná připravenost pracovníků v systému předprofesní přípravy a chráněných dílen. In XII. ročník česko-francouzské dny v Ostravě - integrace, handicap. Ostrava: Statutární město Ostrava, 2004, s. 17-20. ISBN 80-239-3952-1.

11

2 ČLOVĚK SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM NA VOLNÉM PRACOVNÍM TRHU Michal Škrabánek Anotace Také jste slyšeli, že „lidé se zdravotním postižením, kteří chtějí pracovat, už pracují“? Možná na tom bude kousek pravdy (problém motivace je s ohledem na rozsah textu zcela pominut), ale já také slyšel hodně lidí se zdravotním postižením, kteří si přišli pro radu, co ještě mají udělat proto, aby nějakou práci našli. Bez ohledu na to, zda někdo má zdravotní postižení nebo ne, je k tomu aby pracovní vztah vznikl, zapotřebí ochota obou stran. Východisko V minulosti vznikaly některé organizace zaměstnávající lidi se zdravotním postižením spíše se sociálním posláním. Pokud v takových nedošlo k transformaci na sociální službu a „dožily“ se dnešních dní, pak s razantními organizačními změnami včetně fluktuace některých dřívějších stálých zaměstnanců (klientů?). Současná ekonomická politika má za to, že na volném pracovním trhu musí člověk se zdravotním postižením splňovat tytéž pracovní předpoklady jako kdokoli jiný bez takového statusu. Následující stručný text je náhledem na skupinu osob s postižením, jejich možnost v oblasti práce na volném pracovním trhu a zaměstnavatele - subjekt, který by měl odpovídající pracovní místa tvořit.

2.1 Co říká o lidech se zdravotním postižením statistika? O tom, jaký je typický zástupce skupiny osob se zdravotním postižením má každý svou představu, která bude více nebo méně vzdálená realitě. Protože objektivním měřítkem mohou být statistická1 data, uvádím dále ve vztahu k tématu příspěvku krátký výběr z výběrového šetření o osobách se zdravotním postižením VŠPO 13, realizovaného v ČR v roce 2013 Českým statistickým úřadem. K celkovému počtu lidí, kteří jsou nositeli stigmatu zdravotního postižení, uvádí statistické šetření (ČSSU 2014, str. 47) následující: „Z výsledků šetření vyplývá základní skutečnost, že z celkového počtu obyvatel ČR k 31. 12. 2012 bylo celkem 1 077 673 osob se zdravotním postižením, tj. 10,2%…“ Porovnáním dosavadních dat bylo dále zjištěno (ČSSU 2014, str. 43), že „podíl počtu zdravotně postižených osob se za posledních 6 let zvýšil o 0,3 procentního bodu (9,9% na 10,2%), přičemž výrazně vyšší zvýšení bylo šetřením zjištěno u žen (o 0,6 procentního

1

Česká republika má od letošního (2014) dubna k dispozici historicky druhé Výběrové šetření osob se zdravotním postižením VŠPO 13 zpracované Českým statistickým úřadem. První šetření se uskutečnilo v roce 2007 pod označením VŠPO 07. Srovnání obou by mělo posloužit „k seriózním úvahám a strategickým rozhodnutím o dalším zlepšování dosavadní úrovně a podmínek života osob se zdravotním postižením.“

12

bodu – z 10,0% na 10,6%). U mužů je zvýšení podílu poměrně malé (o 0,1 procentního bodu – z 9,8% na 9,9%).“ Chápu-li práci jako prostředek zajištění relativní nezávislosti člověka, který jí vykonává, s dovolením čtenáře zúžím další výběr statistických dat pouze na věkové rozpětí odpovídající tomu, kdy převážná většina lidí naší kultury zajišťuje svou existenci ekonomickou aktivitou - prací. Tzv. „produktivní“ věk je v rámci tohoto textu vymezen věkem člověka od 30 do 59 let (obr. 1 a 2). Obr. 1

Obr. 2 (srov. ČSSU 2014, str. 9.)

"produktivní" věk

V zúženém věkovém rozpětí pochopitelně existuje jiná průměrná hodnota podílu osob se zdravotním postižením v celkové populaci (obr. 3). Obr. 3 (srov. ČSSU 2014, str. 9.)

13

Dále je nutno vzít v úvahu škálu míry zdravotního postižení. Statistická data (ČSSU 2014, str. 6) uvádí tzv. „práh zdravotního postižení“, který udává míru resp. intenzitu zdravotního postižení, od kterého byla vybraná osoba do celkového počtu postižených v rámci šetření zahrnuta (pacienti od míry postižení 1 – lehké postižení) resp. nezahrnuta (pacienti s mírou postižení 0 – žádné resp. minimální postižení). Ve vybrané věkové kategorii je 36 % osob nositelem těžkého, resp. velmi těžkého zdravotního postižení (obr. 4). Obr. 4 (srov. ČSSU 2014, str. 29)

Míra či intenzita zdravotního postižení významně snižuje podíl osob, které aspirují k uplatnění na volném pracovním trhu. Obecně lze popsat vztah míry zdravotního postižení s možností člověka takto postiženého uplatnit se na volném pracovním trhu tak, že čím vyšší je míra zdravotního postižení, tím nedostupnější je volný pracovní trh dle obr. 5. 14

Obr. 5

Ve vztahu k pracovnímu uplatnění je zapotřebí zmínit ještě vzdělanostní úroveň, která byla statistickým výběrem zachycena (obr. 6). Obr. 6 (srov. ČSSU 2014, str. 13.)

Přesto, že ze srovnání dosavadních statistických šetření (ČSSU 2014, str. 44) vyplývá určitý pozitivní vývoj: „poklesy u kategorií bez vzdělání (- 0,3) a základního vzdělání (- 8,1) resp. nárůsty v kategoriích středního vzdělání s maturitou (+ 3,4) a vysokoškolského vzdělání (+ 1,3)“, je třeba zdůraznit, z pohledu potencionálních zaměstnavatelů představuje vzdělání pouze dílčí část kompetenčního vybavení, které je k úspěšnému pracovnímu uplatnění vyžadováno (obr. 7). Obr. 7

15

Údaj o reálné míře pracovního zapojení lidí se zdravotním postižením, který statistické šetření nabízí (srov. ČSSU 2014, str. 21), nijak nerozlišuje, zda jde o pracovní uplatnění na volném, respektive „chráněném“ pracovním trhu. Ve srovnání s údajem o míře zdravotního postižení vybrané věkové skupiny je patrné, že ačkoli 61% lidí, kteří mají lehké a středně těžké zdravotní postižení a teoreticky by měli vyšší šanci uspět na běžném pracovním trhu, uvádí zaměstnání/OSVČ zhruba jen jedna třetina z celkového počtu osob se zdravotním postižením. V „produktivním“ věku jde o pouhých 24% (Obr. 8).

Obr. 8

2.2 Nástroj zaměřený na jedince Existuje-li potenciál k úspěšné inkluzi lidí se zdravotním postižením do pracovního života, existuje také představa, jak by v ní měl být takový člověk podporován. Pokud můžeme zachytit vlastní pohled člověka na význam zdravotního postižení v jeho životě, je pravděpodobně nejnázornějším výstupem autobiografická křivka života. Podobně lze vyjádřit ideální působení na jedince v rámci koordinované rehabilitace (Obr. 9). Obr. 9

16

Jiný model křivky života může pochopitelně ve vztahu k jeho subjektivně hodnocené kvalitě nabývat jiných hodnot (Obr. 10). Obr. 10

Z rozdílu mezi načrtnutými křivkami, kdy jedna dosahuje úspěšné inkluze do společnosti ve srovnatelných hodnotách před traumatem a druhá výrazně pod nimi, lze predikovat rozdílné podpůrné přístupy k lidem se zdravotním postižením, kteří by po aplikaci přístupů koordinované rehabilitace vyjadřovali podobné hodnocení, respektive ho reálně dosahovali.

 Pokud člověk se zdravotním postižením v rámci koordinované rehabilitace dosáhne maximálního rozvoje, měl by v optimálním případě aspirovat na účast na volném pracovním trhu.  Pokud dosáhne pouze určitého rozvoje, může být dále zapojen v takových činnostech, které mohou rozvíjet část její osobnosti či udržovat její schopnosti a dovednosti na jisté úrovni tak, aby byla v maximální možné míře udržena její autonomie. Koordinovaná rehabilitace může řešit problémy lidí se zdravotním postižením do určité míry. V některých případech může člověk dosáhnout úspěšné inkluze také v rámci pracovní oblasti jeho života (obr. 11)2. Mnohdy ovšem může být právě tato oblast zdrojem psychického diskomfortu s dopadem na ostatní oblasti lidského života. Proto je vhodné usilovat o nastavení takového řešení, které rozšíří oblast působení také na subjekty, které práci nabízejí. V podstatě jde o určité propojení komerční sféry s oblastí ryze sociální. Motivace představitelů komerčního sektoru může být vázána na právní prostředí, je ovšem spojena spíše s otázkou morálních principů či širšího společenského prostředí. Obr. 11

2 Srov. Základní východiska zavedení koordinované rehabilitace zdravotně postižených v ČR, 2012

17

2.3 Kde je ten volný pracovní trh? Zaměstnavatel má určité povinnosti ve vztahu k zaměstnávání OZP dané platnými právními předpisy (obr. 12). Obr. 12 (§ 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti graficky)

Podle § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů jsou osobami se zdravotním postižením fyzické osoby, které jsou:

 orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni,  orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. Od 1. 1. 2012 nebylo Úřadu práce ČR umožněno vydávat rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, institut této osoby opět zavádí do zákona příslušná novela s účinností od r. 2015. Souhrn možností pracovního uplatnění pro člověka se zdravotním postižením dle zákona je uveden v následujícím schématu:

VOLNÝ PRACOVNÍ TRH

CHRÁNĚNÝ PRACOVNÍ TRH

A. Společnost zaměstnávající OZP ve výši nad 50% z přepočteného počtu zaměstnanců firmy B. Osoba se zdravotním postižením podnikající jako OSVČ

18

Zaměstnavatel (Ten, který zaměstnává více než 25 zaměstnanců) má povinnost zaměstnávat povinný podíl OZP a to ve výši 4% z přepočteného počtu zaměstnanců firmy. Osoby ve 3. stupni invalidity se započítávají do celkového počtu OZP 3x

2.4 Zaměstnavatel Vychází z nutnosti zajištění personálu pro svou činnost. Z jeho hlediska nastává nejvhodnější situace, kdy existuje rovnováha mezi kompetenčním profilem zaměstnance a kompetenčním modelem daného pracovního místa. Vycházím –li z pojetí typových pozic Národní soustavy povolání, pak ve vztahu k zaměstnávání lidí se zdravotním postižením je nezbytné, aby zaměstnavatel v určité míře řešil nejen zdravotní indikace, které uvedená typologie obsahuje, ale také faktory3 konkrétního pracovního prostředí (obr. 13).

Obr. 13

Jiný přístup – jistá speciální opatření - znamená pro firmu zvýšené minimálně časové náklady. Proto neleze opomenout, že firma může zaměstnáním kompetentního člověka se zdravotním postižením:  Uspořit (nižší odvod do státního rozpočtu, sleva na dani)  Profitovat (úhrady nákladů spojených s přípravou k práci, příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa, příspěvek na vyhrazení společensky účelného pracovního místa)4 a dále jistá přidaná hodnota:  Motivovaný zaměstnanec (co je téměř nedostupné má v našich myslích obyčejně vysokou hodnotu, pro lidi se zdravotním postižením to bývá práce)

3

Zde míněny technické, architektonické, ale také sociální faktory pracovního prostředí. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v platném znění: § 73 – příspěvek na náklady spojené s přípravou k práci OZP, § 75 příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa (limit 3 let, OSVČ vyloučeny), §76 - příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa (po uplynutí 12 měsíců ode dne obsazení / vymezení zřízeného chráněného pracovního místa), §78 - Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě (50% OZP). § 113 - Příspěvek na vyhrazení společensky účelného pracovního místa (limit 12ti měsíců, souvislost s prům. mírou nezaměstnanosti). 4

19





Člověk se zdravotním postižením dělá řadu věcí jinak, než ostatní. Chce-li dosáhnout svého, musí jednat kreativně. Díky ne zcela rovným podmínkám může být ve své kreativitě prakticky denně trénován.  V rámci pracovního týmu může rozmanitost, či jiné myšlení podpořit jistě i diverzita v jeho složení.  Výhodnější postavení v rámci využití zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách  Pozitivní image organizace Zaměstnavatel chráněného pracovního trhu může získat podstatnou část mzdy zaměstnance se statutem osoby se zdravotním postižením (od. r. 2015 též osoby se zdravotním znevýhodněním).

2.5 Problematika zdravotního postižení v pracovním prostředí Pro zaměstnavatele (firmu), který je ovlivňován celu řadou vnějších a vnitřních faktorů, je stěžejní prosperita. Racionálním prostředkem jejího dosažení je strategické řízení. Podoba možné dílčí strategie přístupu firmy k zaměstnávání lidí se zdravotním postižením je znázorněna na obr. 14. Obr. 14

20

Projeví-li zaměstnavatel vůli k zaměstnávání lidí se zdravotním postižením, má především dvě základní otázky: Kde a kdo? Nástin řešení připojen níže (obr. 15). Obr. 15

KDE?

KDO?

mohu konkrétního člověka se zdravotním postižením zaměstnat

je kompetentním zaměstnancem se zdravotním postižením a jak ho najdu?

Řešení základních otázek může představovat

Napojení na:     

Odborné posouzení pracovních pozic

jednotlivce / skupiny OZP, zdravotní služby, sociální služby, školství st. správa, samospráva

Odborná pracovní diagnostika Závěr Z úvodní kapitoly věnované relativně aktuálním výsledkům výběrového šetření Českého statistického úřadu o osobách se zdravotním postižením VŠPO 13, vyplývá základní informace o skupině lidí se zdravotním postižením, která by odpovídala potencionálním účastníkům volného pracovního trhu.  S předpokladem, že určitou část osob se zdravotním postižením zaměstnává chráněný pracovní trh, neznáme podíl osob zaměstnaných na volném pracovním trhu.  Počty osob se zdravotním postižením, které by mohly najít uplatnění na volném pracovním trhu, budou dále limitovány mírou zdravotního postižení, vzdělanostní úrovní, kompetenční výbavou.  Ve vztahu k pracovní problematice spíše odpovídá nižší hodnota celkového podílu osob se zdravotním postižením na celkové populaci s ohledem na snížení výběru prostým vymezením věku odpovídajícího ekonomické aktivitě intaktní populace (de-facto bez osob připravujících se k povolání a starší generace). Pokud jde o jedince, potencionálního účastníka volného pracovního trhu, představuje vhodný nástroj jeho podpory systém koordinované rehabilitace. Faktem ovšem 21

zůstává, že dosud není zcela ukotven (Základní východiska zavedení koordinované rehabilitace zdravotně postižených v ČR 2012, s. 5): „Zajištění včasné, interdisciplinární, komplexní a dostatečně dlouhé RHC5, vedoucí k obnově funkcí lidského organismu, je tedy spíše výjimkou. Rehabilitace „následná“ je dokonce nazývána rehabilitační turistikou, poněvadž dostupnost všech složek RHC s žádoucí provázaností není zajištěna směrem od ústřední nemocnice v kraji do jeho periferie, a to v každém regionu ČR. Těmto významným procesům často chybí propojenost s finálním směřováním k obnovení i pracovního potenciálu především u osob v produktivním věku“. V souvislosti s tím, že zdravotní postižení v drtivé většině staví člověka do nepříznivého stavu v průběhu celého života i po ukončení rehabilitace a některé nepříznivé projevy postižení mohou být pouze v různé míře oslabeny, je evidentní, že výkon práce v komerčním prostředí volného pracovního trhu nikdy nebude zcela přístupný. Vstupuje tedy značný význam chráněného pracovního trhu pro určitou část lidí se zdravotním postižením. V pracovním vztahu je protipólem zaměstnance zaměstnavatel. Přesto, že existuje zákonný limit, který má především zaměstnavatele volného pracovního trhu motivovat k zaměstnávání lidí se zdravotním postižením, jeho naplňování není zrovna optimální. Otázka zda je tvrdá realita konkurenčního obchodního prostředí legitimním argumentem k odporu proti změně (jiný přístup – určitá speciální opatření v souvislosti se zaměstnáním osoby se zdravotním postižením) evokuje hledání způsobů, jak to změnit – tedy další otázky. V praxi je velmi častou příčinou, proč firma nezaměstná konkrétního člověka se zdravotním postižením pouhá neznalost problematiky zdravotního postižení, respektive obava ze zvýšených jak časových tak finančních nákladů.  Lze efektivně působit kromě potencionálních zaměstnanců také na subjekty volného pracovního trhu?  Může být komerčnímu sektoru poskytován odborný poradenský servis v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením? Klíčová slova: Člověk se zdravotním postižením, práce, kompetence, zaměstnavatel. Zdroje:  ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Výběrové šetření osob se zdravotním postižením VŠPO 13. 2014. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/26000614  Základní východiska zavedení koordinované rehabilitace zdravotně postižených v ČR. Vyd. 1. Praha: MPSV, 2012, 43 s. ISBN 978-807-4210-525.  http://www.narodnikvalifikace.cz/

5

Pro pojem rehabilitace použita zkratka RHC

22

3 ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM Eva Souralová Anotace: Článek věnuje pozornost otázkám, které se týkají zaměstnávání osob se sluchovým postižením na otevřeném trhu práce. Zaměřuje se na specifika jednotlivých kategorií osob se sluchovým postižením, zvláštnostem jejich interkulturní komunikace a současným možnostem jejich přípravy na budoucí povolání. Zmiňuje nejčastější problémy, které mohou vzniknout při plnění pracovních povinností a začleňování do pracovního kolektivu. Uvádí subjekty, které poskytují podporu osobám se sluchovým postižením při jejich profesním uplatnění. Východisko: Cílem textu je seznámení se specifickými podmínkami osob se sluchovým postižením při přípravě na budoucí povolání, hledání zaměstnání a uplatňování na trhu práce.

3.1 Osoby se sluchovým postižením Pro mnohé z nás je velmi obtížné si představit, co znamená neslyšet hudbu, zpěv pátků, zvuky z okolí. Co znamená neslyšet mluvenou řeč, bez níž se lze jen obtížně dorozumět se slyšícími lidmi. Je nesnadné si představit situaci těch, kteří jsou odkázání na přijímání informací převážně jen zrakem. I když je známo, že cca 75% vjemů přijímáme zrakem (Dobrušová, 2012), přesto ani tohle poměrně vysoké procento nezaručuje funkční komunikaci, která je jedním ze základních faktorů ovlivňujících úspěšnost začlenění do společnosti slyšících. Svědčí o tom mimo jiné i tvrzení že „sluchové postižení představuje především komunikační bariéru“, které nechybí v žádné publikaci o těch, jejichž sluchové vnímání je závažně narušeno. Při posuzování sluchové vady velmi záleží na tom, kdy vada vznikla, jak je závažná a ve které části sluchového analyzátoru se nachází. Jaká byla jedinci poskytnuta péče, zda byla dostatečně včasná a náležitě zacílená na jeho aktuální potřeby. Prelingválně neslyšící mají sluchovou vadu vrozenou nebo získanou v době, kdy ještě nebyl ukončen základní vývoj řeči. Mají slyšení poškozeno v takovém rozsahu, že ani se zesílením prostřednictvím různých kompenzačních pomůcek (sluchadly, zesilovači atd.) nemohou vnímat mluvenou řeč. Preferují vizuální příjem informací, komunikují nejčastěji znakovým jazykem a mluvený jazyk mohou vnímat jen v jeho psané podobě. Se slyšícími se nejčastěji dorozumívají prostřednictvím tlumočníka, který jim zprostředkovává informace znakovým jazykem nebo znakovanou češtinou 23

Marginálie Termín osoby se sluchovým postižením zahrnuje i kategorii Neslyšící (psáno s velkým N). Tito lidé se považují za příslušníky odlišné jazykové a kulturní minority. Preferují zrakové vnímání, jejich přirozeným komunikačním prostředkem je znakový jazyk. Více informací na http://ruce.cz/ Nedoslýchaví lidé využívají zbytky sluchu, většinou se mohou v dobrých akustických podmínkách dorozumívat mluvenou řečí, kterou odezírají z úst mluvčího, s pomocí sluchadel se dokáží orientovat ve slyšícím prostředí. Lidé, kteří ztratili sluch v pozdějším věku, po ukončeném vývoji řeči, postlingválně ohluchlí, jsou i po ohluchnutí schopni produkovat mluvenou řeč. Mohou bez problémů mluvit, vnímat řeč však mohou pouze v psané formě nebo prostřednictvím odezírání. Osoby se sluchovým postižením potřebují pro život ve slyšící společnosti řadu podpůrných opatření, k nimž nejčastěji patří sluchadla a různé kompenzační pomůcky, které zvuky zesilují, převádějí na vibrace či světelné signály. Také se mohou rozhodnout pro kochleární implantát, voperovanou nitroušní elektronickou smyslovou náhradu, která přenáší sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha. Více informací na http://www.suki.cz/ Ačkoliv nejsou lidé se sluchovým postižením pro život v prostředí, kde zvuky hrají důležitou roli, náležitě vybaveni, přesto nedostatek či absence sluchových vjemů není důvodem k podceňování jejich pracovních schopností. Chceme-li je však dobře připravit na budoucí povolání, pomoci jim při hledání práce a usnadnit jim komunikaci se zaměstnavatelem i s lidmi v pracovním kolektivu, je třeba, abychom znali jejich skutečné potřeby. Měli bychom vědět jakým způsobem přijímají informace, jestli jsou prelingválně neslyšící a komunikují znakovým jazykem, nebo jsou nedoslýchaví a můžeme se s nimi za vhodných akustických a světelných podmínek domlouvat mluveným jazykem.

3.2 Jak to bylo v minulosti O sluchově postižených lidech se v minulosti mluvilo jako o hluchoněmých a společnost na ně převážně pohlížela s pohrdáním. Vzhledem k nízké úrovni jejich vzdělanosti a problémům s dorozumíváním jen velmi obtížně hledali zaměstnání a až do konce 18. století byla nejčastějším zdrojem jejich obživy žebrota. Rozvoj sociální péče a vzdělávání poněkud zmírnil důsledky sluchového postižení, výuka mluvené řeči v nově zakládaných ústavech alespoň částečně odstranila komunikační bariéry, přesto se jim nedařilo najít jinou než příležitostnou práci, která je nebyla schopna materiálně zajistit pro případ stáří nebo nemoci. (Pučelík, 1940) Většinou vykonávali jen podřadné práce, protože zaměstnavatelé pochybovali, že jsou schopni odvést dobrou řemeslnou práci, navíc se s nimi nedokázali dorozumět. 24

Počátky odborné péče se datují od počátku minulého století. Při ústavech pro hluchoněmé byly zřizovány pokračovací školy pro hluchoněmé učně a učnice a učební dílny, v nichž se hluchoněmí mohli připravit pro práci v oboru pánského i dámského krejčovství a obuvnictví. (Kettner, 1940) Existovaly také poradny pro volbu povolání, které pomáhaly hluchoněmým nejen najít práci, ale i sjednávat učební smlouvy a radit v otázkách sociálního zabezpečení. (Pučelík, 1940) Odborně připravení hluchoněmí podávali v práci kvalitní výkony, o čemž svědčí řada pochvalných vyjádření zaměstnavatelů, které lze najít v dobových dokumentech: …zaměstnáváme v našem závodě řadu let i dělníky hluchoněmé a to nejen jako pomocníky, ze kterých jsme i vychovali velmi schopné „zaučené dělníky“ (jádraře i slévače na strojích), ale i řemeslníky. Jsou vesměs dobří dělníci, práci jim svěřenou vykonávají bezvadně a ve výkonu všichni předčí ostatní dělníky. Zvláště u formovacích strojů se nám výborně osvědčili…(Pučelík, 1940, s.72) Mnoho dobře vyškolených hluchoněmých pracovníků se již dobře uplatňuje v průmyslu a živnostech. Tvůrce zlínských závodů, Tomáš Baťa, některých upotřebil ve svých závodech vyslovil se o nich s pochvalou: „ Hluchoněmý jest stoprocentním dělníkem.“ (Kettner, 1960, s.50) V období mezi dvěma světovými válkami byla nabídka pracovních příležitostí pro hluchoněmé velmi široká, ale ne všichni mohli vykonávat odbornou práci, protože řada rodičů neměla dostatečné prostředky, aby mohla financovat vyučení svých hluchoněmých dětí. Obory, kde se mohli hluchoněmí uplatnit: automontérství, autolakýrnictví, brašnářství, brusičství drahokamů, cukrářství, čalounictví, fotografie, hodinářství, jirchářství, kartáčnictví, kartonáž, košíkařství, kožešnictví, klempířství, klenotnictví, knihařství, krejčovství, lakýrnictví, litografie malířství písma, malířství pokojů, mosaikářství, nástrojařství, obuvnictví, ozdobnictví, pasířství,pekařství, rukavičkářství, rytectví, řemenářství, řezbářství, sedlářství, soustružnictví, stříbrnictví, štukatérství, tiskařství truhlářství, vázání koberců, vzorkařství, umělecké vyšívání, zahradnictví, zámečnictví, zlatnictví.(Pučelík, 1940, s. 71) Hluchoněmí pouze se základním vzděláním byli často odkázáni na různé podpory v nezaměstnanosti. V roce 1939 pak bylo velkou podporou zaměstnanosti nemajetných hluchoněmých založení fondu zemskými živnostenskými radami, které peněžitou částkou odměňovali ty mistry, kteří přijali do učení hluchoněmého. (Kettner, 1940) Hluchoněmí nejčastěji pracovali v průmyslové výrobě ve větších závodech nebo jako řemeslníci, ale vzhledem k riziku jich jen minimum samostatně podnikalo. Pracovní uplatnění žen bylo mnohem obtížnější, nabídka povolání byla velmi omezená a práce málo placená. Ženy, které byly práce neschopné, žebraly nebo jim byla poskytována pomoc v útulnách zřizovaných při církevních organizací. 25

3.3 Současná situace Jedním z hlavních předpokladů pro dobré pracovní uplatnění je získání kvalitního vzdělání. Již na primárním stupni vzdělávání se rozvoji pracovních dovedností věnuje Rámcový vzdělávací program, kterým se řídí základní i střední školy pro sluchově postižené v České republice. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické dovednosti a návyky nezbytné pro uplatnění v dalším životě. Žáci se sluchovým postižením jsou připravovaní na volbu povolání v rámci předmětů občanská a rodinná výchova, v hodinách pracovních dílen se učí pracovat s různými materiály, osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky a získávají zkušenosti jak plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnosti. Při volbě povolání spolupracují s rodiči žáka se sluchovým postižením učitelé, výchovní poradci i pracovníci speciálně pedagogických center, aby rozhodování o profesní orientaci bylo v souladu s reálnými možnostmi žáka. Po ukončení základního vzdělávání ve školských zařízeních pro sluchově postižené se žáci mohou rozhodnout, zda budou i nadále pokračovat ve studiu učebních oborů a středních škol pro sluchově postižené, nebo si vyberou některou ze vzdělávacích institucí pro běžnou populaci. Pro vzdělávání v rámci integrace je však nezbytné, aby sluchově postižení dokázali přijímat informace prostřednictvím mluveného jazyka, aby měli dostatečnou kompetenci v českém jazyce. Sluchově postižení mohou také absolvovat terciární a postgraduální vzdělávání na vysokých školách. Při studiu jsou jim na vysokých školách poskytovány pracovníky poradenských center a středisek podpůrné služby při přijímacím řízení, plnění studijních povinností a při organizaci studia. Pracovníci spolupracují i se středními školami, na nichž studenti se sluchovým postižením studují, poskytují také poradenské služby pro vyučující. V současné době si mohou jedinci se sluchovým postižením vybrat ze široké nabídky studijních možností, ovšem získat práci po získání výučního listu či po ukončení studia na střední nebo vysoké škole není snadné. Konkurence na trhu práce, neustále se zvyšující míra nezaměstnanosti a vysoký počet uchazečů o jedno pracovní místo výrazně osoby se sluchovým handicapem při hledání práce diskvalifikuje. Úspěšnost na trhu práce je často limitována hloubkou sluchové vady a komunikační kompetencí v českém jazyce. Lidé nedoslýchaví, kteří jsou schopni se dorozumívat mluveným jazykem, bývají při získávání pracovního místa úspěšnější než neslyšící, kteří primárně komunikují znakovým jazykem. Je všeobecně známo, že neslyšící mají vyšší procento nezaměstnanosti než je celostátní průměr, v zaměstnávání zastávají nižší funkce s menší příležitostí na pracovní postup a mají nižší platy než průměr celé populace, protože většina z nich vykonává především manuální práce. Zaměstnávání osob se sluchovým postižením na otevřeném trhu práce podporují různé subjekty. Od roku 2006 působí v České republice Agentura pro neslyšící (APPN, dřívější název Agentura profesního poradenství pro neslyšící), která usiluje o rovnoprávné 26

postavení neslyšících na trhu práce a ve vzdělávání, pomáhá neslyšícím získat práci a udržet si ji. Poskytuje služby sociální rehabilitace (podporované zaměstnávání, krátkodobé profesní poradenství a intervenci, tranzitní program pro žáky a absolventy škol), odborné sociální poradenství (poradenství online, sociální poradenství, telefonické zprostředkování a právní poradenství), tlumočnické služby (online tlumočnická služba nonstop). (Více informací lze získat na www.appn.cz) Dalšími subjekty, které pomáhají osobám se sluchovým postižením při profesním uplatnění, jsou agentury podporovaného zaměstnávání, kde jsou osoby se sluchovým postižením registrováni jako uživatelé služeb, centra kariérního poradenství a další informační poradenská střediska pomáhající při integrování osob se sluchovým postižením do slyšící společnosti.

3.4 Faktory ovlivňující profesní uplatnění osob se sluchovým postižením Pracovní uplatnění člověka se sluchovým postižením je často provázeno řadou problémů a komplikací. Nabídka povolání je v porovnání s nabídkou pro slyšící osoby vždy poněkud omezena, protože zaměstnání musí respektovat specifika pojící se s absencí sluchových vjemů. I když má člověk se sluchovým postižením potřebné teoretické vzdělání i odpovídající praktické dovednosti, tak mnohdy jen s obtížemi nalézá pracovní místo a pokud má štěstí a nalezne ho, tak není zárukou, že bude v práci spokojený. Kontakt se slyšícími lidmi nemusí vždy probíhat bez problémů, častou příčinou, která brání sluchově postiženému zařadit se do pracovního kolektivu slyšících, je komunikační bariéra. Lepší šanci na začlenění do pracovního kolektivu mívají nedoslýchaví, protože jsou za vhodných akustických podmínek schopni dorozumívat se mluveným jazykem, tedy komunikačním prostředkem většinové společnosti. Mnohem obtížněji se se spolupracovníky sžívají neslyšící, kteří preferují při dorozumívání znakový jazyk. Vzhledem k tomu, že tlumočník zprostředkující informace nemůže být v pracovním procesu permanentně přítomen, je neslyšící často odkázán jen na odezírání mluvené řeči. Aby bylo možné mluvenou řeč z úst úspěšně odezřít a pochopit obsah sdělení, je třeba, aby byla splněna řada podmínek (například zrakový kontakt, dobré světelné podmínky, pečlivá výslovnost atd.…), které však slyšící spolupracovník nemusí znát. Řešením mnohdy není ani předávání informací prostřednictvím psaného textu. Dorozumívání může ovlivňovat nedostatečná znalost českého jazyka, neslyšící nemusí mít potřebnou slovní zásobu, mohou mu být nejasné některé gramatické jevy, nemusí se vždy orientovat v metaforách a přirovnáních běžně slyšící společností používaných, znesnadňovat porozumění mohou složitější souvětí atd. Pochopení významu sdělení může také komplikovat celkově nižší komunikační zběhlost neslyšících, která může být zapříčiněna nedostatečnou sociální zkušeností s dorozumívání se slyšícími. Vzájemné vztahy může také ovlivňovat chování osob se sluchovým postižením, které vychází ze zvyků a konvencí založených na vjemech zrakových, na rozdíl od zvyků a 27

konvencí slyšící společnosti, které jsou vytvořeny na základě zvukových vjemů – jejich přítomnosti či absenci. Komunikační bariéry a nerespektování specifických pravidel při kontaktu se sluchově postiženými často negativně ovlivňují vztahy na pracovišti. Mohou se promítnout do kvality prováděné práce a vést k celkové nechuti vykonávat povolání. Řada zaměstnavatelů je ochotna osoby se sluchovým postižením zaměstnat, ale ti si bohužel mnohdy neuvědomují, co vše je třeba pro dobré pracovní začlenění sluchově postižených zajistit. Nedostatečná informovanost o specifikách sluchového postižení, neznalost způsobů dorozumívání s osobami se sluchovým postižením ovlivňují pracovní výkony a jsou tak mnohdy vážnou překážkou plnění pracovních povinností.

Závěr Lidé se sluchovým postižením začínají být oprávněně chápáni jako příslušníci jiné jazykové a kulturní minority. Jejich pracovní uplatnění ve slyšící společnosti je ovlivněno skutečností, zda se jedná o jedince neslyšícího, nedoslýchavého či ohluchlého. Každá z těchto kategorií osob má poněkud odlišné podmínky pro život ve slyšící společnosti, ty je třeba znát a náležitě respektovat. Nečastějším úskalím bývá nedostatečná vizualizace informací a jazyková bariéra zejména u osob preferujících při dorozumívání znakový jazyk, proto je vhodné v situacích jako je uzavírání pracovní dohody, ukončování pracovního poměru či při řešení případných sporů využívat služby tlumočníka znakového jazyka. Tlumočnické služby pro klienty se sluchovým postižením v České republice zmiňuje zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. Vyplývá z něho, že neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo na bezplatné tlumočnické služby s využitím zvoleného komunikačního systému. Tlumočnické služby jsou realizovány v rámci služeb sociální prevence (zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., § 56 Tlumočnické služby) různými organizacemi neslyšících a profesními organizacemi tlumočníků znakového jazyka. (Horáková, 2012) Více informací lze získat na http://www.appn.cz/tlumocnicke-sluzby-online) Klíčová slova: Sluchové postižení, prelingválně neslyšící, nedoslýchaví, kochleární implantát, hluchoněmí, komunikace, český znakový jazyk, rámcový vzdělávací program, Agentura pro neslyšící, kultura neslyšících, tlumočnické služby. Použitá literatura DOBRUŠOVA, E. (2012) Techniky manažerské komunikace. Opava, Slezská univerzita HORÁKOVÁ, R. (2012) Sluchové postižení. Úvod do surdopedie. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0084-0

28

KETTNER, J. (1940) Péče o hluchoněmé v Čechách a na Moravě. In Péče o hluchoněmé v Čechách a na Moravě. K čtvrtstoletí činnosti Spolku pro péči o hluchoněmé v Praze. Sborník. Praha: Knihtiskárna Albert Krupička, s. 47 – 52. PUČELÍK, T. (1940)Volba povolání u hluchoněmých. In Péče o hluchoněmé v Čechách a na Moravě. K čtvrtstoletí činnosti Spolku pro péči o hluchoněmé v Praze. Sborník. Praha: Knihtiskárna Albert Krupička, s. 69 - 74 RYTMUS. (2005) Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání. I.vydání. Praha: Pema, s.16 SOURALOVÁ, E. (2006) Recepce psaného textu jedinci se sluchovým postižením. In KNIŽNICA. Revue pre knihovníctvo a bibliografiu, knižnú kultúru, informačné systémy a technologie, ochranu dokumentov, biografistiku, archív a múzeum knihy, knižnej grafiky a literárnych pamiatok, č.2/2006, roč.7. Martin: Slovenská národná knižnica, 2006, s. 3-7. ISSN 1335-7026, http://www.appn.cz/tlumocnicke-sluzby-online) www.appn.cz http://www.suki.cz/

29

4 PROBLÉMY ZAMĚSTNAVATELŮ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM- ZRAKOVĚ POSTIŽENÍ Dita Finková Anotace Příspěvek se pokouší o nastínění problematiky, která souvisí s problematikou a konkrétními specifiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením, respektive osob se zrakovým postižením tak, aby bylo možné konkretizovat určité vztahové roviny, od možnosti získat vzdělání různou cestou včetně rekvalifikace, až po uvedení konkrétních příkladů dobré praxe. Úvod Na počátku je nutno si položit základní otázku? Jak se naše společnost dívá na osoby se zdravotním postižením? Posuzovat určitou skupinu lidí je vždy spjato s nějakou charakteristikou, nejčastěji odlišností v určitém směru. Lidi posuzujeme podle vzhledu, podle společenského statusu, který je často spjat s prací, kterou jedinec vykonává, dále posuzujeme chování, apod. Vše je dáno určitou normou, která je však individuální, pokud není přesně dána legislativním vymezením dané země. Určité chápání normy, byť individuální, nás svádí mnohdy k úsudkům, které nám nepřísluší, avšak s největší pravděpodobností se jim nevyhneme. Osoby se zdravotním postižením nejsou výjimkou. Jak posuzujeme osoby se zdravotním postižením? Předně se zajímáme o to, jaké má jedinec postižení a z toho usuzujeme na určitá omezení v různých oblastech, jako je například vzdělávání a s tím ve vztahu i výkon povolání. Jaká povolání mohou osoby s postižením vlastně vykonávat? Odpověď je v podstatě jednoduchá. Každé postižení s sebou nese určitá omezení, ale i možnosti. Zvolme si tedy jednu skupinu osob s postižením, na které budeme demonstrovat, jaké obtíže, ale i možnosti tato skupina osob má ve vztahu ke vzdělávání a následnému pracovnímu uplatnění. V příspěvku se zaměříme na osoby se zrakovým postižením. V úvodu považujeme za vhodné specifikovat, kdo je to vlastně osoba se zrakovým postižením. Finková, Trefilíková (in Finková a kol., 2012, s. 35): „Osobami se zrakovým postižením se rozumí ti jedinci, jejichž poškození zraku určitým způsobem ovlivňuje každodenní činnosti v běžném životě, a u nichž optická korekce k vyřešení potíží nepostačuje“. Znamená to tedy, že zrakovou vadu nelze napravit dostupnými prostředky (optickou, medikamentózní, chirurgickou cestou) tak, aby člověka neomezovala při běžných každodenních činnostech, tedy i v pracovním procesu.

30

4.1 Východiska problematiky Z hlediska oftalmologického, ale například i z pohledu uplatnitelnosti na trhu práce, z hlediska omezení v určitých ohledech, je nutno na problematiku přípravy na povolání a zaměstnávání osob se zrakovým postižením pohlížet z jiného úhlu pohledu, než jsme zvyklí u intaktní populace. Již v počátku, kdy přemýšlíme, buď jako pedagogové, nebo jako rodiče, co by daný jedinec mohl v budoucnu vykonávat za povolání, aby nebyl příliš limitován, musíme reálně zvažovat možnosti, které se v současné době nabízejí. Zrakové postižení omezuje některé možnosti výběru střední školy, a to v různých směrech, oblastech, oborech. Na druhou stranu, v dnešní době rozvoje technologií, si mohou jedinci se zrakovým postižením volit i takové obory, které by dříve nebylo myslitelné absolvovat. Jedná se například o obory zaměřené na informační technologie. Na tomto místě si tedy dovolujeme specifikovat jednotlivé kategorie jedinců se zrakovým postižením, protože se nejedená pouze o jedince na úrovni nevidomosti, jak se mnozí domnívají. Slabozraký jedinec U slabozrakého jedince je nutno znát přesnou diagnózu zrakového postižení. Záleží na tom, jestli je postižení progredující, nebo není, jakou má jedinec zrakovou ostrost na obou očích, zorné pole, nebo jestli existují nějaká další postižení, která mohou ovlivnit výkon povolání. Jedinci s některými vadami, jako je například těžká myopie, by neměli vykonávat povolání, která jsou například náročná na fyzickou zdatnost. Je tedy potřeba najít takový obor, který by jedinec mohl vykonávat, aniž by byl nějak zásadně limitován. Nevidomý jedinec Odborní lékaři – oftalmologové (například Dotřelová in Kraus, 1997) rozlišují několik typů nevidomosti, a to praktickou, skutečnou a úplnou. Pro výběr povolání není v podstatě zásadní, zda jedinec vnímá do určité míry světlo, ale tato skutečnost může jedinci napomoci například při orientaci v prostoru zaměstnání. I jedinci na úrovni nevidomosti jsou limitováni do určité míry svou vadou, bez zrakové kontroly nemohou určitá povolání vykonávat. Jak jsme se již zmínili, rozvoj technologií umožňuje uplatnění nevidomým jedincům i v povoláních dříve jim nedostupných.

4.2 Příprava na povolání – středoškolské vzdělávání Vzdělání na střední škole je ovlivněno mnoha faktory. V České republice je z legislativního hlediska možnost vzdělání na střední škole běžného typu, tedy formou integrovaného vzdělávání, nebo na středních školách, které jsou určeny přímo jedincům se zrakovým postižením. Tyto střední školy pro zrakově postižené nabízejí povětšinou takové obory, které jsou v současné době odpovídající možnostem pracovního uplatnění těchto osob, ale také do jisté míry uplatnitelnosti na trhu práce. Středních škol, které jsou určeny přímo pro osoby se zrakovým postižením, není mnoho. Jejich počet je však v současné 31

době dostačující a to z důvodu, kdy mnoho zrakově postižených volí cestu integrovaného vzdělávání na středních školách běžného typu. Velmi často se setkáváme s těmito studenty například na gymnáziích, tzv. obchodních akademiích, školách podnikatelského typu, ale i na dalších typech středních škol. Někteří studenti se zrakovým postižením však volí raději právě „speciální střední školu“, a to z různých důvodů, jak uvádí i Růžičková (in Finková, Ludíková, Růžičková, 2007). Důvodem může být obava z integrace, osobní důvody, kvalitnější výbava speciálních škol pomůckami, speciální pedagogové, atd. Pro přehlednost zde uvádíme příklady středních škol, které jsou určeny právě studentům se zrakovým postižením, kdy příprava, formy, metody a postupy odpovídají potřebám těchto jedinců. Střední škola Aloyse Klára Aloys Klár vycházel z myšlenky, že je třeba pomáhat lidem se zrakovým postižením. Díky jeho úsilí se zrodil „Klárův ústav“. Ústav byl založen roku 1807 a byl pojmenován jako „Soukromý ústav pro výchovu a léčení slepců“. Dnešním pokračovatelem tohoto ústavu je Střední škola Aloyse Klára. Škola má celorepublikovou působnost, je svého druhu jedinečná. Obory, které škola v současné době nabízí, jsou následující:  keramická výroba, keramik,  kartáčnické a košíkářské práce,  čalouník,  knihař rekondiční a sportovní masér,  masér sportovní a rekondiční (vhodné pro absolventy ZŠ),  textilní výtvarnictví (tvorba dekorativních předmětů z textilních a přírodních materiálů)  podnikání,  výrobce a dekoratér keramiky. Gymnázium pro zrakově postižené a Střední odborná škola pro zrakově postižené Historie gymnázia se píše od roku 1956, střední ekonomicky zaměřené školy od roku 1968. Až v roce 1986 jsou ale obě školy spojeny učitelským sborem a ředitelkou v jednu školu, Gymnázium a SEŠ pro zrakově postiženou mládež. Od roku 1988/89 se mění název školy na „Gymnázium a obchodní akademie pro zrakově postiženou mládež“. V roce 1991 se rozrůstá o tříletou obchodní školu. Škola působila na různých místech v Praze, dnes sídlí v Praze 5. Obory, které škola v současné době nabízí, jsou následující:  gymnázium,  obchodní akademie,  obchodní škola,  sociální činnost. 32

Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené navazuje na činnost tehdejšího Deylova ústavu, který byl založen roku 1910 významným očním lékařem a vědcem MUDr. Janem Deylem. Ústav vznikl jako dobročinné zařízení určené výchově slepé mládeže. Škola sídlí v budově někdejšího Strahovského domu v Praze na Malé Straně. Obory, které škola v současné době nabízí, jsou následující:  zpěv,  hudba,  ladění klavíru. Střední škola, Základní škola a Mateřská škola pro zrakově postižené Tato škola vznikla původně jako ústav, a to Ústav pro slepé, jehož zakladatelem je Jan Rafael Beitl. Nejdříve se jednalo o ústav, dále jen o základní a případně i mateřskou školu. Ke sloučení škol došlo až roku 2006, a od této doby škola používá název: Střední škola, základní škola mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská. Obory, které škola v současné době nabízí, jsou následující:  masér sportovní a rekondiční,  obchodní akademie,  pečovatelské služby,  textilní a oděvní výroba,  sociální činnost. Konzervatoř a vyšší odborná škola Jaroslava Ježka Konzervatoř a Vyšší odborná škola Jaroslava Ježka je jedna z mála středních a vyšších škol tohoto typu, která je zaměřena na oblast populární hudby, jazzu a dalších forem netradičního umění. Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka. [on line]. [cit. 11.6.2014] Dostupné z: http://www.kjj.cz/?p=1.1.3.1&c=336 Obory, které škola v současné době nabízí, jsou následující: Střední škola  hudba,  hudebně dramatické umění,  zpěv (dle zaměření),  populární a jazzový zpěv. VOŠ  hudba,  tvorba textu a scénáře. Z uvedených informací je zřejmé, že středních škol určených právě studentům se zrakovým postižením není mnoho, avšak ukončením studia především maturitní zkouškou 33

se otevírají další možnosti na vysokých školách. Ovšem studium na vysoké škole z hlediska přípravy na povolání znamená pro studenta se zrakovým postižením pouze formu integrovaného vzdělávání. Je možno říci, že vzhledem k současným možnostem a podpoře vysokoškolských center, je možno vysokou školu vystudovat.

4.3 Příprava na povolání – vysokoškolské vzdělávání Vliv na budoucí povolání má i kvalita přípravy jedince. Studenti se zrakovým postižením mají v současné době poměrně velkou šanci uplatnění v různých humanitních i nehumanitních oborech, v posledních dvou desetiletích stoupá postupně počet osob se zrakovým postižením, které studují vysokou školu v podmínkách, které jsou pro ně tzv. vstřícné. Jak již bylo uvedeno, vzdělávání osob se zrakovým postižením je možno pouze formou integrace. V České republice neexistují vysoké školy, které by se zaměřovaly přímo na osoby se zrakovým postižením. Studium je možno realizovat formou prezenční nebo distanční, nebo kombinací těchto dvou forem. Na základě zkušeností je možno říci, že zájem studentů se zrakovým postižením o vysokoškolské vzdělávání stále roste. Moderní technologie jsou v současné době na takové úrovni, že již umožňují i studentům na úrovni slabozrakosti, či nevidomosti, studovat velké množství oborů, které by dříve nebylo myslitelné absolvovat, nebo by studium bylo velmi náročné. Dnes mají studenti možnost si velké množství informací nalézt na internetu, pomocí počítačů se speciálními softwary si zpracovávat přednášky, psát práce. Nejsou tedy již tak závislí na podpoře jiných osob a na omezeném množství materiálů. Není možno říci, že tito studenti mohou vystudovat cokoli, protože ve spoustě oborů je nutná zraková kontrola, ale možností je v současné době více. Pokud hovoříme o vysokoškolském vzdělávání studentů se zrakovým postižením a tudíž o integraci, existují v současné době téměř na každé univerzitě v České republice tzv. „podpůrná centra“, která nabízejí právě informace a pomoc studentům s postižením. Touto cestou se pokoušíme pouze o naznačení možností vysokoškolského studia pro osoby se zrakovým postižením, což dává těmto lidem mnohem větší šance na získání profese, kterou by rádi vykonávali.

4.4 Celoživotní vzdělávání zaměřeno na dospělé osoby Vzdělávání dospělých osob je v současné době neodmyslitelnou součástí života, součástí celoživotního vzdělávání. Dospělé osoby se vzdělávají z různých důvodů, může se jednat čistě o dobrovolnou volbu, kdy si jedinec chce rozšířit obzory například v oboru, který jej zajímá, nebo chce získat informace o něčem novém. Další možností je potřeba doplnění kvalifikace, kdy si jedinec doplňuje kvalifikaci například nějakým specializačním kurzem a může potom tuto činnost vykonávat na pracovišti, kde například změnil pozici. Dále existuje například i možnost doplňování si vzdělání, kdy jedinec byl přijat, či pracuje na určitém postu, ale nemá vzdělání pro daný obor a nemohl by v daném oboru do budoucna působit. 34

Beneš (2008) uvádí, jaká je ze současného hlediska nutnost a účel vzdělávání dospělých osob. Jako účel dalšího vzdělávání uvádí:  Druhá vzdělávací šance (dráha) pro lidi, kteří z nějakých důvodů nezískali vzdělání podle svých potřeb nebo v určitém úseku svého života o toto vzdělání neměli zájem.  Odborné vzdělávání a zvyšování kvalifikací a kompetencí.  Rozvoj schopností vyplňovat sociální role v rodině, sociálním životě, jako občan, atd.  Individuální rozvoj chápaný většinou jako rozvoj kulturních a všeobecných znalostí nebo schopností trávit hodnotně volný čas.  V mnoha společnostech se doplňuje individuální rozvoj záměrem spojit jej se sociálním cítěním, solidaritou, sociální soudržností, výchovou k občanství. Předchozí řádky směřovaly do problematiky zvyšování nebo změny kvalifikace z různých důvodů. Hovořili však v podstatě o osobách, které mají nějaké zrakové postižení od narození, nebo zrakové postižení vzniklo v raném nebo ve školním období, proto byl uveden i výčet možností profesní přípravy pro tyto jedince. Poněkud jinak tomu je u osob, u kterých se objevilo zrakové postižení až v průběhu života. Omezení zrakových funkcí v dospělém věku bývá samozřejmě různého rozsahu. V mnoha případech však můžeme hovořit o tzv. osobách později osleplých, kdy zrakové postižení (vzniklé často úrazem) zasáhne jedinci do života takovým způsobem, že nemůže vykonávat své předchozí povolání. Zde se v rámci rehabilitace naskytuje i možnost rekvalifikace. Jedinec má tedy následující možnosti:  Zůstat na svém pracovním místě, což není vždy možné (často potřeba úpravy prostředí a používání kompenzačních pomůcek).  Doplnění stávajícího vzdělání nějakým kurzem, případně přeřazení na odlišnou práci.  Rekvalifikace. Pokud by se jednalo o nutnost rekvalifikovat se, je možno obrátit se v rámci České republiky na dvě zařízení, které se na rekvalifikace osob se zrakovým postižením zaměřují. Jedná se o:  Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina (Praha).  Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně – Chrlicích. Je také možno absolvovat rekvalifikaci klasickým způsobem pod úřadem práce, zde je ovšem nutno, aby rekvalifikační kurz měl upraveny podmínky pro osoby se zrakovým postižením. Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně - Chrlicích V rámci rekvalifikací je v tomto zařízení nabízena pomoc jak pro osoby nevidomé, tak pro slabozraké. V rámci rekvalifikace se jedinec učí pracovat s osobním počítačem a výpočetní 35

technikou. Počítače jsou vybaveny speciálními softwary a externími zařízeními, mezi které počítáme i Braillský řádek, skener, tiskárnu jak klasickou tak na bodové písmo. Délka kurzu závisí na individuálním přístupu každého uživatele. Po úspěšném absolvování kurzu s následnou zkouškou uživatel obdrží rekvalifikační osvědčení, které je garantováno MŠMT. Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně – Chrlicích. Rekvalifikace na PC. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.centrumchrlice.cz/rekvalifikace.html Nabídka kurzů je následující:  Obsluha osobního počítače se zaměřením na práci se zvětšovacím programem ZoomText v prostředí Windows pro zrakově postižené. Uživatel se naučí pracovat v prostředí Windows s programy Microsoft Office, Internet Explorer, skenovacími programy a se zvětšovacím programem ZoomText. Tento kurz je určen pro slabozraké uživatele.  Obsluha osobního počítače se zaměřením na práci s hlasovým výstupem WinMonitor v prostředí Windows pro nevidomé. Uživatel se naučí pracovat v prostředí Windows s programy Microsoft Office, Internet Explorer, skenovacími programy a s odečítacím programem WinMonitor. Tento kurz je určen pro nevidomé uživatele.  Základy obsluhy osobního počítače se zaměřením na práci s asistenčním programem GUIDE v prostředí Windows pro nevidomé. Uživatel se naučí ovládat uživatelské prostředí programu GUIDE, orientovat se v adresářové struktuře, převádět tištěné předlohy do počítače, využívat email a internetové služby. Tento kurz je určen pro slabozraké uživatele.  Základy obsluhy osobního počítače se zaměřením na práci digitálním čtecím zařízením s hlasovým výstupem. Uživatel se naučí pracovat v prostředí Windows s programem FineReader, dokáže si s použitím skeneru přečíst a uložit obsah běžných tiskovin (úřední dopisy, knihy, časopisy, apod.). Tento kurz je určen pro nevidomé a slabozraké uživatele. Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina Rekvalifikační kurzy jsou realizovány formou individuálních rekvalifikačních programů, při jejichž přípravě jsou v maximální míře zohledněny schopnosti klienta i požadavky budoucího zaměstnavatele. Účastníky těchto kurzů jsou občané se zrakovým postižením, kteří jsou zaregistrováni na úřadech práce jako nezaměstnaní. Úřady práce na základě dohody tuto rekvalifikaci uhradí. Rekvalifikaci může hradit zaměstnavatel zrakově postiženého nebo i sponzor. Rekvalifikační kurzy mají různou délku trvání. Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina, o.p.s. Rekvalifikace. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/barva/rekva.html

36

Nabídka kurzů je následující:  nevidomý a slabozraký masér,  pomocné práce v keramické dílně,  košíkář, výroba z proutí a pedigu,  obsluha osobního počítače,  ruční tkadlec/tkadlena,  pracovník v kartonážní výrobě. Uvedených možností na podporu osob se zrakovým postižením v oblasti rekvalifikací není v současné době mnoho. Jistou naději v poslední době dávají některá zařízení, která v rámci získání dotací, zřizují tzv. sociální podniky. V České republice je jich však stále málo. Naděje osob se zrakovým postižením na získání odpovídajícího pracovního uplatnění, i přes legislativní podporu zaměstnávání osob s postižením a znevýhodněním, je stále nízká.

4.5 Příklady dobré praxe V současném světě je sociální podnikání na vzestupu. Každá země si sociální podnikání přizpůsobuje svým historickým kořenů, své tradici, mentalitě a kultuře. V České republice má dlouhou tradici hlavně na venkově. Již na území Habsburské říše byla Česká kulturní a hospodářská identita založena na dobrovolnických aktivitách občanské společnosti. Byla vytvářena aktivní činností malých a středně velkých podniků, výrobních a spotřebních družstev, spolků, vzájemných či obecných záložen a družstevních kampeliček. V době velké hospodářské krize v průběhu 20. a 30. let 20. století úloha těchto družstev a společností ještě posílila. Tradice sociální ekonomiky byla přerušena totalitním vývojem v průběhu války a po roce 1948. Po roce 1989 byla snaha o obnovení v našich zemích autonomního družstevního sektoru, ale až po roce 2000 bylo možno zaznamenat nástup tématu sociální ekonomiky tak, jak ji u nás vnímáme v současné době. Co je tedy sociální podnikání? Jedná se o podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí, hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním nebo společenským znevýhodněním, zisk je z větší části použit pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku i zvýšení veřejného prospěchu. České sociální podnikání. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.ceske-socialni-podnikani.cz/cz/socialnipodnikani/otazky-a-odpovedi-2# ERGONES Jedná se o formu, která vznikla v roce 2011 jako doplňková činnost TyfloCentra Olomouc. Tato firma zaměstnává téměř 85% osob se zdravotním postižením. Služby nabízí v následujících oblastech: prodej digitálních pomůcek, grafika a tisk, reklama na webu, výuka cizích jazyků, přeprava osob, digitalizace médií, úklidové práce, hodinový manžel, 37

provozování informačního portálu Tyflonet.cz. Taktéž veškeré služby firma nabízí jako formu náhradního plnění. Ergones. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.ergones.cz/ UNIKA MORAVA Unika Morava, s.r.o. byla založena v roce 2012 jako dceřinná společnost Unika Centrum o.p.s. (původně TyfloCentrum ČR v Karviné) jejímž cílem je rozvoj sociálního podnikání v Moravskoslezském kraji. Své poslání společnost naplňuje provozováním následujících činností:  Masérské centrum Karviná.  Masérské centrum Havířov.  Nehtové studio Havířov. Společnost zaměstnává více než 40 zaměstnanců, z toho více než 60 % tvoří lidé se zdravotním postižením. Společnost disponuje více než 20 chráněnými pracovními místy určenými výhradně pro zaměstnance se zdravotním postižením. Pro zaměstnance se zdravotním postižením vytváří společnost vhodné pracovní podmínky, klade důraz na adekvátní požadavky na pracovní výkon z hlediska fyzického i psychického zatížení. Svým přístupem chce společnost být vzorem pro jiné zaměstnavatele v otázce zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Unika Centrum. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.unikacentrum.cz/o-spolecnosti/

Závěr V příspěvku jsme se pokusili o nastínění problematiky, která souvisí se specifiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením, respektive konkrétně osob se zrakovým postižením tak, aby bylo možné konkretizovat určité vztahové roviny a přinést i konkrétní příklady dobré praxe. Příspěvek představuje pouze část této problematiky, která je velmi složitá. V závěru je možno konstatovat, že posun v oblasti přípravy na povolání, zaměstnávání osob s postižením, ale také vytváření příznivého prostředí pro výkon povolání se v době porevoluční (1989 a dále) v mnohém zlepšil. V současné době nastupuje se změnou legislativy i „trend“ zřizování tzv. sociálních podniků, což je velmi důležité jak pro samotné jedince, kteří jsou ohroženi vyloučením ze společnosti, ale také ve směru k volnému trhu práce. Česká republika v této oblasti stále nedosahuje v jistém slova smyslu úrovně vyspělého světa a především některých států Evropské Unie, můžeme však říci, že jsme jako společnost na dobré cestě, kdy je možno hovořit o integraci a směřování k inkluzi. Klíčová slova: zaměstnavatel, osoba s postižením, zrakové postižení, zaměstnávání, vzdělávání, rekvalifikace, druhá šance, socializace, integrace. Použité zdroje: 1. BENEŠ, M. Andragogika. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2580-2 38

2. FINKOVÁ, D. LUDÍKOVÁ, L. RŮŽIČKOVÁ, V. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. ISBN 978-80-2441857-5. 3. FINKOVÁ, D. a kol. Edukace jedinců se zrakovým postižením v kontextu kvality vzdělávání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. ISBN 978-80-244-3262-5 4. Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně – Chrlicích. Rekvalifikace na PC. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.centrumchrlice.cz/rekvalifikace.html 5. České sociální podnikání. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.ceskesocialni-podnikani.cz/cz/socialni-podnikani/otazky-a-odpovedi-2# 6. Ergones. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.ergones.cz/ 7. Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka. [on line]. [cit. 11.6.2014]. Dostupné z: http://www.kjj.cz/?p=1.1.3.1&c=336 8. Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina, o.p.s. Rekvalifikace. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/barva/rekva.html 9. Unika Centrum. [on line]. [cit.15.6.2014]. Dostupné z: http://www.unikacentrum.cz/o-spolecnosti/

39

5 MOŽNOSTI A LIMITY V OBLASTI PRACOVNÍHO UPLATNĚNÍ OSOB S OMEZENOU HYBNOSTÍ Jan Chrastina Úvod Příspěvek předkládá pojednání o oblasti možností a limitací daných omezením hybnosti směrem k pracovnímu uplatnění a zaměstnávání těchto osob. Příspěvek dále sumarizuje různé úhly pohledy na danou problematiku – interpretativní (pracovní zkušenosti autora), subjektivní (výpovědi osob) a normativní (danou především platnou legislativou upravující tuto oblast). V neposlední řadě je text zamyšlením nad situací, jaké benefity a případné limitace lze ve sféře osob (nejen) s omezenou hybností spatřovat.

5.1 Osoby se zdravotním postižením Osoby se zdravotním postižením (či zdravotním znevýhodněním) jsou skupinami obyvatel, které v oblasti zaměstnanosti (trhu práce) zasluhují patřičnou pozornost. Ta je dána především faktem, že výše uvedené osoby se mohou setkávat s četnými překážkami. Mohou být spatřovány v oblasti hledání zaměstnání, udržení vhodného zaměstnání, posuzování zdravotního stavu, nalézání vhodných opatření na konkrétním pracovním místě apod. Tyto osoby mohou narážet na překážky, které jim mohou komplikovat jejich snahu o zařazení mezi skupinu obyvatel pracujících. Obvykle se jedná o překážky architektonické, možnost častých absencí na pracovišti (pokles výkonnosti, zhoršení zdravotního stavu, exacerbace onemocnění, polymorbidita apod.) nebo rovněž možné předsudky zaměstnavatelů, které se týkají představ o pracovní morálce (a výkonnosti) osob s postižením obecně. Nelze však opomenout také faktory, které lze sumarizačně rozlišit jako: 1) Faktory subjektivní – tj. faktory, které lze spatřovat v nositeli zdravotního postižení / znevýhodnění. Sem můžeme zařadit např. aktuální zdravotní stav, pracovní výkonnost, motivaci, stav kompenzace zdravotních limitací, zkušenosti člověka apod. 2) Faktory objektivní – tj. faktory, které lze spatřovat v blízkém i širším okolí osoby se zdravotním postižením / znevýhodněním. Můžeme sem řadit kupř. bariérovost pracovního prostředí, postoje a zkušenosti okolí (a také veřejnosti), zkušenosti zaměstnavatelů se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, motivovanost a „připravenost“ osvěty, preventivních opatření, vlivu médií apod. Velkým problémem může být fakt, že (nejen laická) veřejnost v podvědomí nosí myšlenku, že osoba se zdravotním postižením automaticky přináší také názor, že zdravotní stav s sebou přináší i pokles inteligence. Mnozí ze zaměstnavatelů stále pokládají rovnítko mezi stav omezení hybnosti / tělesného postižení a mezi mentální postižení / mentální retardaci. 40

5.2 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením V záležitosti zaměstnávání osob s omezením hybnosti (pod které je autorem řazeno tělesné postižení, zdravotní oslabení a onemocnění – především dlouhodobé nebo chronické) hraje také rozdíl, zdali jde o postižení vrozené či získané. Lze se setkat se zcela odlišnými osobními zkušenostmi a názory těchto dvou skupin. Možnost pracovat (mít stálé zaměstnaní) představuje pro člověka – bez vlivu ne/přítomnosti zdravotního postižení, zdravotních limitací či onemocnění – základní lidskou potřebu. Ta má v dospělém věku dlouhodobý ráz a mnohdy mění prioritu potřeb daného jedince. Skrze práci (pracovní činnost) se získávají sociální interakce, upevňují se motivační činitelé, zakotvují návyky, socializační činitelé, stejně jako požadované a neocenitelné zapojení se do běžného života každodennosti. Lze konstatovat, že prostřednictvím práce lidé dosahují uznání, seberealizace a je jim umožněno dosahovat lepší kvality života (Procházková, 2009). S potřebou „mít práci“ se lze setkat také v pojetí andragogických a speciálněpedagickoandragogických východiscích. V tomto pohledu je rovněž pracováno s pojmem „čas. Pracovní činnost tak je mezníkem mezi „pracovní dobou“ a „dobou volného času“ – je tak vymezen harmonogram činností, který osobám bez pracovních návyků a zkušeností může činit značné potíže. Práce představuje smysluplně využití čas systematické činnosti, která přináší spoustu benefitů. Pohledem dospělého člověka jde především o možnost získat (osvojit si) zcela specifickou sociální roli, kterou jinak získat nelze. Práce (ve smyslu autonomní výdělečné činnosti) je chápána Zwierleinem (in Niehaus, Montana, 1997, s. 18) jako „plánovaná a usilovná činnost, která primárně slouží pro zajištění existence a uspokojení potřeb.“ Novosad (2009, s. 45) za práci považuje „smysluplnou tělesnou a duševní aktivitu vedoucí k určitému, předem zřejmému, cíli a k vytváření hodnot, které mají význam pro jedince i společnost“. Práce rozvíjí osobnost člověka, také přispívá k jeho integraci, seberealizaci a kvalitě života, a to bez ohledu na to, zda se jedná o intaktního jedince či osobu se zdravotním postižením (Procházková, 2009, s. 42). Hlavní roviny, které lze spatřovat ve významu zaměstnat osoby se zdravotním postižením, lze sumarizovat např. dle Seiferta (1981 in Procházková, 2009, s. 43) – ekonomická a sociální samostatnost; získání statusu pracujícího, výdělečně činného; realizace sociálních kontaktů; pochopení existenčního smyslu; osobní rozvoj. Autor Jahoda (1983) rozlišuje dvě autonomní funkce – zjevnou a latentní: 1) Zjevnou funkcí práce je saturovat potřebu živobytí skrze výdělek (plat, mzdu). 2) Latentní (skryté) funkce jsou ty, které si člověk povětšinou sám neuvědomuje. Označují ty funkce, které si člověk většinou neuvědomuje. Latentní funkce (volně zpracováno dle Biekera, 2005, s. 15–16) lze sumarizovat takto: soustavná pracovní (výdělečná činnost) nabízí jistou strukturu času; nabízí možnost získat (upevnit) sociální interakce i vztahy; je prekurzorem akceptace sociálního statusu, stejně jako jeho rolí a vnímání vlastní identity; nabízí rovněž možnost získat zkušenosti 41

z kolektivního formování cílů a představ; je zdrojem pro jistotu příjmu (ekonomickou), umožňuje plánování v životních oblastech, pro které je ekonomická jistota vyžadována, stejně jako pro oblast saturace široké palety lidských potřeb; je dominujícím faktorem pro vzájemné sociální uznání a akceptaci / odmítnutí člověka v konkrétní situaci životního cyklu; v neposlední řadě saturuje duševní statky a potřeby dané osoby. Pracovní uplatnění a vlastní seberealizace je spatřována v získání hmotného prospěchu (schopnost být soběstačný a finančně nezávislý s realizací socio-kulturních i jiných kapitálů), včetně zajištění určité individuální míry autonomie a životního standardu. Pohledem tzv. pomáhajících profesí (ve kterých jsou osoby s omezením hybnosti, stejně jako osoby se zdravotním postižením také realizovány) lze konstatovat, že jde o jistou motivaci směřující do oblasti pomáhání jiným lidem (sociální užitečnost pro danou společnost). V neposlední řadě lze motivační faktory spatřovat především v oblasti vlastní seberealizace a navazování / udržení potřebných sociálních interakcí a vztahů. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Pohledem autonomie člověka se skrze pracovní realizaci osoba stává samostatnější a méně závislou (na jiných lidech, prostředcích a zdrojích). Jak uvádějí autorky Opatřilová, Procházková (2011), status člověka využívající sociální dávky se postupně mění na ten, ve kterém je osoba se zdravotním postižením samostatnou, výdělečně činnou a pro společnost prospěšnou (odvod daní, úhrady zdravotního pojištění atp.). Pracovní uplatnění osob se zdravotním postižením je jedním z prioritních cílů speciálně pedagogické i zdravotně-sociální podpory těchto osob. V případě že se člověk nemůže realizovat, uplatnit své dovednosti, podílet se na své soběstačnosti a nemá možnost se při práci setkávat s jinými lidmi, je využití veškeré rehabilitační podpory jen částečné (Novosad, 2009, s. 46). Pohledem somatopedické podpory/intervencí hraje dominující faktor typ postižení a jeho lokace (omezení hybnosti horních končetin – dolních končetin – limitace hybnosti v oblasti páteře – užívání vozíku apod.). Významný vliv má rovněž doba vzniku postižení (vrozený; získaný – po úrazu, po nehodách, po onemocněních), stejně jako prognostické vymezení aktuálního stavu (progrese – stacionární stav apod.). Velkým problémem (nejen v procesu zaměstnávání osob s omezením hybnosti) je možnost narušení komunikační schopnosti (typicky u mozkových obrn, roztroušené sklerózy a dalších stavů), na kterou často pracovníci i samotní zaměstnavatelé neumějí reagovat a využít potenciálu komunikace pro vzájemné efektivní porozumění. U mnoha zdravotních stavů je velkým problém udržení si stávajícího zaměstnání (např. zhoršování stavu u roztroušené sklerózy), což může být velkým problémem u zaměstnavatele, který vyžaduje dlouhodobost perspektivnosti daného pracovního místa. Ve stejné oblasti se lze setkat také se značným problém v podobě zvládání dosavadních pracovních nároků kladených na danou pozici (které postupem člověk pro daný stav nemusí zvládat). Jistý problém je spatřován také v oblasti informovanosti laické (kolegové) i odborné veřejnosti (zaměstnavatelé), kdy si pod pojmem „tělesně postižený člověk“ představí většinou pouze 42

osobu užívající vozík (Novosad, 2011). Pokud zaměstnavatel akceptuje filozofii vytvoření pracovního místa pro osobu s omezením hybnosti / zdravotním postižením, může tato „ztroskotat“ na zkreslené představě vysokých nákladů vynakládaných na tvorbu pracovního místa (jeho vybavení, specifičnost, úpravu) (Michálek, Matysková, 2011). Na tomto místě se nabízí prostor k zamyšlení nutnosti úpravy pracovního místa. Obvykle jsou problémy a limitace spatřovány v těchto dimenzích: doprava – vstupy do budov pracoviště – výtahy, rampy, plošiny, schody – vlastní pracovní místo a jeho ergonomie – toaleta a hygienické zázemí – stravování (možnosti, prostory apod.). Pohledem procesů integrace a inkluze je však v současné době výhoda spatřována v přístupu „design for all“, která vymezuje užívání prostor kýmkoliv. Velký problém může být spatřován ve snížení fyzické schopnosti osoby s omezením hybnosti (jak při udržení stávajícího zaměstnání, tak při hledání vhodného pracovního místa/uplatnění). Také neserióznost v přístupu či jednání (výběrové řízení, kontaktování zaměstnavatele) může být chápána jako značný limit při uplatňování potenciálu a ochoty osoby s omezením hybnosti pracovat. V této sféře se lze setkat s častou názorovou ukvapeností. Rovněž důležitý prvek podpory sehrává úprava pracovní doby (častá únavnost, pokles výkonnosti a tempa), příp. kombinace práce na pracovišti s prací doma (či alternativními způsoby výkonu práce). Velkým přínosem může být zřízení institutu (dlouhodobé) pracovní i osobní asistence přímo na pracovišti. Došlo by tak k saturaci oblastí, které není schopen/ochoten realizovat samotný zaměstnavatel. Faktory, které tak přímo působí na schopnost pracovat, mohou být spatřovány v: 1) V samotné osobě s omezením hybnosti (neochota, zdravotní stav, motivovanost, „chtít na sobě pracovat“ apod.). 2) Socio-kulturních atributech (věk, praxe, zkušenost s prací, organizovanost časových možností, kvalifikace, pohlaví apod.). 3) Samotném omezení hybnosti, zdravotním stavu (pokles výkonnosti, tempa, nemožnost některých fyzicky náročných činností, únavnost, pokles kognitivních schopností apod.). 4) Systému péče a přístupu (invalidita vs. práce, finanční náročnost, možnost zabezpečit své potřeby, schopnost pracovat, osvěta, možnost diskriminačních přístupů, ageismu aj.).

5.3 Průkaz osoby se zdravotním postižením Zaměstnavatelé se setkávají s výše uvedenými průkazy, kterými disponují osoby se zdravotním postižením. Přestože není účelem příspěvku vymezovat tuto skutečnost, je namístě zmínit, že od 1. 1. 2014 je možno průkaz osoby se zdravotním postižením získat pouze na základě správního řízení. To je zahajováno na základě žádosti (určený formulář), která se podává u krajské pobočky Úřadu práce České republiky. Nadále zůstávají tři typy průkazu – TP, ZTP a ZTP/P. Jak uvádí legislativní vymezení, nárok na průkazy osoby se zdravotním postižením mají osoby starší 1 roku věku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením, které sebou nese skutečnost dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ten podstatně musí omezovat schopnost pohyblivosti nebo orientace osoby 43

podávající žádost (včetně klientely s poruchami autistického spektra). Bližší specifikace, které ze zdravotních stavů lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace vymezuje vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

5.4 Posouzení zdravotního stavu osoby s omezením hybnosti v oblasti zaměstnávání K přípravě na zaměstnání osoby s omezením hybnosti je nezbytné vždy přihlédnout k aktuálnímu zdravotnímu stavu. Ten nebývá stacionární, naopak nabývá značné dynamičnosti a variability (kupř. onemocnění roztroušenou sklerózou či stavy po amputacích končetin apod.). Samotné posouzení zdravotního stavu dané osoby je v kompetencích posudkových lékařů okresní správy sociálního zabezpečení. V návaznosti na pojednání o průkazech osob se zdravotním postižením (viz výše) platí fakt, že čím větší limitace ve schopnosti pohyblivosti nebo orientace, tím vyšší stupeň ochrany a typu průkazu se dané osobě poskytuje. Pohledem somatopedické podpory a intervencí je nutno respektovat situaci, že je vždy rozhodující prokázání tzv. funkčního postižení pohyblivosti (a jeho míry). Posudky vypracované posudkovými lékaři okresní správy sociálního zabezpečení jsou důležité také v návaznosti na oblast rozhodování o příspěvku na péči či příspěvku na zvláštní pomůcku. Dále posudky o zdravotním stavu, pracovní neschopnosti a invaliditě jsou důležitými podklady pro nárokovost invalidního důchodu, jehož nositeli bývají často osoby s omezením hybnosti. Pro osoby s omezením hybnosti je rovněž důležitá informace (směrem k možnému pracovnímu uplatnění), že v případě podání odvolání je následně zdravotní stav posuzován posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Aktuální zdravotní stav posuzované osoby je rovněž uplatněn v době platnosti vydaného posudku (Okresní správa sociálního zabezpečení, Česká správa sociálního zabezpečení, příp. Ministerstva) – ta je vždy konkrétní, zcela individuální. Výjimečně se lze však setkat také se situacemi, kdy platnost vydaného posudku platí dlouhou dobu, v některých odůvodněných případech dokonce i trvale. Pracovní rehabilitace Osobám se zdravotním postižením, tzn. také těm s omezenou hybností, je umožněna tzv. pracovní rehabilitace. Tu ukotvuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Obecně můžeme pracovní rehabilitaci vymezit jako souvislou cílenou činnost, která směřuje k získání / udržení adekvátního zaměstnání výše uvedených osob. Proces pracovní rehabilitace je realizován skrze tzv. individuální plán pracovní rehabilitace (Úřad práce ve spolupráci se samotnou osobou). K žádaným formám pracovní rehabilitace patří příprava k práci a rovněž specializované rekvalifikační kurzy. Proces pracovní rehabilitace je zahájen podáním žádosti osoby se zdravotním postižením na krajskou pobočku Úřadu práce (místně příslušnou dle bydliště osoby). Pohledem žadatelů o pracovní rehabilitace je nutno zmínit fakt (vzhledem k velmi omezeným finančním možnostem), že náklady spojené s pracovní rehabilitací hradí daný Úřad práce (dle 44

specifikací daných zákonem). Příprava k práci je časově omezenou událostí (nejdéle 2 roky) a bývá realizována na pracovišti zaměstnavatele (zde je i možnost podpory asistentem), na chráněných pracovních místech či ve vzdělávacích zařízeních. Záměrem přípravy k práci je osvojení si dovedností, návyků, znalostí a potřebných vědomostí, které jsou považovány pro vykonávání daného (individuálně voleného) zaměstnání. Jak uvádí Krejčířová et al. (2005, s. 42–43), jedná se o činnosti zaměřené na získávání dovedností, znalostí a návyků potřebných pro výkon zvoleného zaměstnání a tato průprava vede k lehčímu zapracování osob s postižením na vhodném pracovním místě. Účastníku přípravy k práci náleží podpora při rekvalifikaci (avšak za situace, že daná osoba není příjemcem dávek nemocenského pojištění, starobního důchodu, mzdy či náhrady mzdy). Rovněž není podstatný fakt, zdali je uchazeč v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce. Podpora při rekvalifikaci tak nabývá výše 60 % z průměrného měsíčního (čistého) výdělku. Výhody přináší také samotný proces rekvalifikace. Platí pro ni stejné (výše uvedené podmínky). V obou případech jsou náklady spojené s přípravou k práci / rekvalifikace hrazeny Úřady práce České republiky. Je však důležité říci, že k tomu, aby byl proces pracovní rehabilitace skutečně účelný a efektivní, je naprosto nezbytné, aby jednotlivé složky (tj. zaměstnavatelé – vzdělávací a poradenské instituce – zdravotnická zařízení – projektoví koordinátoři – Úřady práce České republiky – další subjekty) koordinovaně pracovaly s jednotlivými přesahy a za účel co maximální možné míry podpory dané osobě. Chráněný trh práce – chráněné pracovní místo Přednostně je snahou aktivní politiky zaměstnanosti zajistit vhodné pracovní uplatnění osoby se zdravotním postižením na tzv. otevřeném trhu práce. Nabízí se však (v případech, kdy nelze / nemůže / nechce osoba se zdravotním postižením přijmout možnosti otevřeného trhu práce) možnost také tzv. chráněného pracovního místa. Zde lze spatřit možný benefit pro zaměstnavatele, a to v podobě pořízení potřebného materiálních či technického vybavení (zázemí) pro proces vytvoření nového místa. Příspěvek však může získat i samotná osoba se zdravotním postižením (zde je poskytnuta finanční podpora pro zahájení samostatného podnikání). Pro zaměstnavatele je rovněž důležitá informace, že z existujícího místa je možno připravit pracovní místo chráněné (opět dle písemné dohody mezi daným zaměstnavatelem a Úřadem práce – Dohoda o vymezení chráněného pracovního místa, přičemž tzv. uznatelné náklady jsou stanoveny zvláštní vyhláškou). Lze říci, že cílem chráněného pracovního místa je speciální výchova a pracovně-vzdělávací rozvoj osob s postižením. Dále pak vytvoření podmínek pro praktické zrovnoprávnění a dosažení maximální integrace jedince do společnosti, a to za předpokladu respektování individuálních vlastností osoby s postižením (Krejčířová, 2004, s. 36). Další benefity mohou být optikou zaměstnavatele spatřovány v další podpoře – zřízení společensky účelného pracovního místa. Zaměstnavatel tak může obdržet příspěvek na zřízení místa pro osobu, která byla přijata do pracovního poměru z evidence Úřadu práce. Firma tak získá prostředky na nákup potřebného vybavení, které právě pro dané místo potřebuje pro 45

specifičnost výkonu práce dané osoby. Vzhledem k tomu, že ne vždy může osoba s omezením hybnosti vykonávat pracovní činnost plným pracovním úvazkem (pro zdravotní stav, pokles výkonnosti, omezení jemné či hrubé motoriky, přidružená onemocnění či nutnost podpory prostředky zdravotnické techniky apod.), nabízí se možnost zkrácených pracovních úvazků. Tato je realizována prostřednictví veřejně prospěšných prací nebo společensky účelných pracovních míst (viz výše). Důležitým prvkem je také fakt, že mladí uchazeči o zaměstnání, kterým chybí např. potřebná praxe a zkušenosti, jsou podporováni přednostně.

5.5 Poradenská činnost a speciální dávky v rámci zaměstnávání osob s omezením hybnosti V procesu zaměstnávání osob s omezením hybnosti je rovněž velmi důležitou oblastí poradenská činnost. V rámci sociálních služeb je možno využívat základního i odborného sociálního poradenství. Vysoce efektivní poradenská činnost je zajišťována samotnými Úřady práce České republiky. Základní dávkou je invalidní důchod, dalšími možnostmi podpory jsou příspěvek na mobilitu, příspěvek na péči a příspěvek na zvláštní pomůcku. Příspěvek na mobilitu je opakující se dávkou, které může nabývat osoba starší jednoho roku v legislativně vymezených případech takto: 1) Osoba je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P po 1. 1. 2014, nebo která není schopna vykonávat základní životní lidské potřeby v oblasti mobility/orientace, nebo které byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně (nejdéle však do konce roku 2015); 2) Osoba, která se za úhradu opakovaně v průběhu kalendářního měsíce dopravuje nebo je dopravována; 3) Osoba, která není příjemce pobytových sociálních služeb (dle zákona o sociálních službách) v domovech pro osoby se zdravotním postižením, pro seniory, se zvláštním režimem, příp. ve zdravotnickém zařízení ústavní péče. Podmínky musejí být naplněny kumulativně, přičemž dávka činí 400 Kč / měsíc. Je důležité však poukázat na fakt, že dávka je vyplácena zpětně („pozadu“), tj. do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který náleží. Příspěvek na zvláštní pomůcku je benefitem nejen pro osoby s omezením hybnosti. Tento příspěvek náleží osobě, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, těžké zrakové či sluchové postižení. Osoby s prvními dvěma „vadami“ mohou být příjemcem také příspěvku na motorové vozidlo nebo zádržní systém (navíc jsou další cílovou skupinou rovněž osoby s těžkou nebo hlubokou mentální retardací). Podporované zaměstnávání – příležitost pro zaměstnávání Podporované zaměstnávání má své kořeny v USA (70. léta 20. stol.), přičemž původní idea byla spatřována v možnosti integrovat osoby s mentálním postižením do společnosti. Cílem modelu bylo, aby si osoba se zdravotním postižením nejprve vyzkoušela v modelovém prostředí dovednosti potřebné k výkonu určité práce – současně se předpokládalo se, že poté pro ni bude skutečný nástup na pracoviště jednodušší. Postupně se podporované zaměstnávání začalo rozšiřovat i v rámci Evropy (kupř. Norsko již v roce 46

1996 zakotvilo podporované zaměstnávání legislativně jako standardní službu zaměstnanosti. Také Slovenská republika má, na rozdíl od České republiky, službu podporovaného zaměstnávání legislativně ukotvenou v novém Zákoně o zaměstnanosti) (Procházková, 2009, s. 99). V České republice se podporované zaměstnávání začíná objevovat v roce 1995. Podporované zaměstnávání je časově omezená služba určena těm osobám, které hledají placené zaměstnání na otevřeném trhu práce. Tyto osoby mají z různých důvodů sníženou schopnost získat a udržet si zaměstnání, proto potřebují při nástupu do práce a často i po něm podporu a pomoc. (unie-pz.cz, online, cit. 2014-09-27) Dle Krejčířové (2004, s. 41–42) „je podporované zaměstnávání komplex podpůrných opatření orientovaných současně na zaměstnavatele a zdravotně postiženého zaměstnance, které umožňuje postiženému jedinci získat a udržet si placenou práci na otevřeném pracovním trhu. Většinou jde o práci, která nevyžaduje téměř žádnou kvalifikaci“. Mezi hlavní znaky podporovaného zaměstnávání lze řadit okamžité umístění osoby na pracovní místo; tréninkové činnosti na daném pracovišti; konkurenceschopná práce; zaměstnání v běžném pracovním prostředí; průběžně nabízená podpora; podpora individuálně koncipovaná – „šitá na míru“; aktivní přístup uživatele služby podporované zaměstnávání (Stupková in kolektiv autorů, 2005, s. 18–19). Cílovou skupinou v tomto případě nejsou pouze soby se zdravotním postižením, ale např. také osoby závislé na návykových látkách, osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, osoby bez domova a další. Cílem podporovaného zaměstnávání je získání a zachování si vhodného pracovního místa na otevřeném trhu práce a dosažení vyšší samostatnosti uživatelů služby. Nedílnou, a u uživatelů populární součástí podporovaného zaměstnávání je job klub. Většinou se job klub koná 1x měsíčně, přičemž v rámci job klubu si mohou uživatelé procvičovat dovednosti potřebné pro získání práce. Často se při nácviku dovedností používá modelových situací (práce s inzeráty, psaní životopisu, motivačního dopisu, orientace ve formulářích atd.). Motivační efekt mají besedy s lidmi, kteří procesem podporovaného zaměstnávání prošli a již někde pracují. V oblasti somatopedicky akceptovatelné klientely jsou činné např. Liga vozíčkářů (Brno) nebo Asistence (Praha) a další. Buď jako zcela samostatná – nebo jako doplňková či přechodná – možnost výkonu práce se nabízí také práce z domova (tzv. home office; teleworking). Níže uvedená tabulka přehledně vymezuje hlavní oblasti benefitů a limitacích, se kterými se lze setkat při zaměstnávání / pracovním uplatnění osob s omezením hybnosti / zdravotním postižením.

Benefity

Limitace

Autonomie osoby s omezením hybnosti

Pracovní poptávka převyšuje nabídku, není jednoduché získat zaměstnání Nízká míra vhodných pracovních míst na trhu práce pro zmíněnou cílovou skupinu Zaměstnavatelé nejsou dostatečně motivováni k zaměstnávání osob se

Prospěšnost osoby pro stát Podpora vnímání vlastní identity osoby 47

Restrukturalizace postojů společnosti k osobám se zdravotním postižením Organizace času osoby Hierarchizace lidských potřeb dané osoby Podpora sebedůvěry, smyslu života a životní spokojenosti („life satisfaction“) osoby Aktivace (skrytého) potenciálu osobnosti směrem k průkaznosti schopností, vědomostí, znalostí a především praktických dovedností „Nechci se smířit s daným stavem, chci bojovat a to skrze vlastní práci a přínos“

zdravotním postižením Informovanost o problematice osob s postižením, zaměřená na širokou veřejnost i na zaměstnavatele Nedostačující kvalifikace osob s postižením Vybavenost ergodiagnostických pracovišt Regionální rozdílnost v uplatňování systému pracovní rehabilitace Možná ztráta pracovních schopností / návyků (např. po úrazech, při dlouhodobých nebo infaustních onemocněních apod.) Nereálnost představ a možností o budoucím zaměstnání, nedostatečné sociální, komunikační a jiné kompetence

Závěr Osoby s omezením hybnosti, stejně jako osoby se zdravotním postižením, jsou limitovány v oblastech vhodného pracovního uplatnění (nalezení pracovního místa, jeho udržení, kvalifikace na danou pozici apod.), včetně širokého spektra bariér. Nabízí se však řada možností, jak tyto překážky eliminovat směrem k získání statusu zaměstnané osoby s omezením hybnosti. Nabízí se rovněž mj. nové možnosti, ke kterým lze řadit fungování job klubů, realizaci a rozvoj tzv. bilanční diagnostiky, stejně jako vytváření nových pracovních míst, které by bylo možno obsadit osobami s omezením hybnosti. Nedílnou součástí v oblasti možností zaměstnávání osob s omezením hybnosti by rovněž mělo být (z)hodnocení funkčního pracovního potenciálu těchto osob. Za tímto účelem se pořádají pravidelné konference i workshopy. I zde je jako účelné spatřována mezioborová spolupráce. Těchto aktivit se účastní odborníci z řad lékařských profesí (rehabilitační, posudkoví, pracovní), terapeutických profesí (ergoterapeuté, fyzioterapeuté), odborníci Úřadů práce České republiky, představitelé neziskových organizací, stejně jako samotných osob se zdravotním postižením. Jako standardní postup se nabízí nový systém posuzování zdravotní způsobilosti, který je navázán na Mezinárodní klasifikaci funkčních schopnosti, disability a zdraví (ICF) vydávanou Světovou zdravotnickou organizací. Tento přístup totiž využívá moderních přístupů (založených na Evidence Based Practice), ergodiagnostických testovacích metod, stejně jako účelné komunikace se zaměstnavateli v otázkách vhodné pracovní činnosti a profesního a edukačního rozvoje potenciálu osoby s omezením hybnosti. Velký motivační činitel k samostatné práci je spatřován ve faktu, kdy dávky invalidního důchodu nesaturují požadovanou úroveň života a ekonomickou potřebnost. Přes značný pokrok v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením se 48

stále lze setkávat se situacemi, kdy se zaměstnavatelé stále „nenaučili“ přizpůsobovat se potřebám klientů s ohledem na jejich (aktuální) zdravotní stav. Rádi by tak osoby se zdravotním postižením zaměstnaly (vidina příspěvku dle §78 zákona o zaměstnanosti), ale neumí si sami ve firmě či na pracovišti „vyřešit“ např. zkrácení pracovní doby či umožnit práci z domova, nebo upravit prostředí pracoviště atd. Výhodou současné situace je fakt, že přestože bude připravena novela zákona o zaměstnanosti, bude situace v oblasti zaměstnanosti a zaměstnávání osob se zdravotním postižením (předběžně) beze změny. Závěrem považuji za důležité zmínit situaci, aby nedocházelo (mnohdy zbytečně) k vytváření negativních zkušeností osob se zdravotním postižením. Každý neúspěch a špatná zkušenost totiž sehrává význačný vliv na další činnosti související s hledáním / udržením zaměstnání, ovlivňuje aspirační úroveň a motivaci jedince a opětovné negativní zkušenosti mohou způsobit to, že člověk s omezením hybnosti začne pochybovat o svých možnostech a především schopnostech. Klíčová slova: omezení hybnosti – zaměstnávání – zdravotní postižení – limitace – benefit – práce – potřeba práce Použitá literatura: 1) BIEKER, R. (ed.). Teilhabe am Arbeitsleben. Stuttgart: Kohlhammer Verlag. 2) JAHODA, M. 1983. Wieviel Arbeit Brecht der Mensch? Arbeit und Arbeitslosigkeit im 20. Jahrhundert. Weinheim / Basel: Beltz. 3) KREJČÍŘOVÁ, O. 2004. Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s mentálním postižením. Ostrava: Montanex, 2004. 4) KREJČÍŘOVÁ, O. et al. 2005. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením. Praha: Rytmus, 2005. 5) LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. 2006. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. 6) MICHÁLEK, M., MATYSKOVÁ, K. Několik poznámek na téma „nevidomí a práce“. On-line. Dostupný z WWW: http://www.nevidomimezinami.cz/main/nmn/Texty/ Zamestnani/par_poznamek_na_tema.html. [cit. 2014-09-27]. 7) NOVOSAD, L. 2009. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál, 2009. 8) NOVOSAD, L. 2011. Tělesné postižení jako fenomén i životní realita. Praha: Portál, 2011. 9) OPATŘILOVÁ, D., PROCHÁZKOVÁ, L. 2011. Somatopedie. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2011. 10) PROCHÁZKOVÁ, L. 2009. Podpora osob se zdravotním postižením při integraci na trh práce. Brno: MSD, spol. s r. o. 11) Unie-pz.cz. On-line. Dostupný z WWW: http://unie-pz.cz/3-pz.html. [cit. 2014-09-27]. 12) Vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

49

13) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. On-line. Dostupný z WWW: https://portal. mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/zoz_-_24._cervna_2014.pdf. [cit. 201409-27]. 14) ZWIERLEIN, E. 1997. Leben ohne Arbeit – Eine Alternative?! In NIEHAUS, M., MONTANA, L. Behinderte auf dem Areitsmarkt. Wege aus dem Abseits. Frankfurt am Main / New York: Campus, p. 18–27.

50

6 TRANZITNÍ PROGRAM, PODPOROVANÉ ZAMĚSTNÁVÁNÍ A CHRÁNĚNÁ PRACOVNÍ MÍSTA Zdeňka Kozáková Anotace: Předložený článek je zaměřen na jednotlivé možnosti podpory v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Nejdříve specifikuje tranzitní program a období přechodu ze školy do práce, následně přibližuje podporované zaměstnávání a chráněná pracovní místa. Východisko: Jedním z nejdůležitějších projevů společenské emancipace osob s postižením je vstup na trh práce. „Pracuji, protože chci být ve společnosti. A kde je společnost, je život a život je láska…“ Jiří Šedý ve filmu „Hledám práci – zn. Mám DS“ Lidé s postižením mají obvyklé touhy jako každý jiný člověk. Chtějí být v každodenním kontaktu s ostatními lidmi, touží být užiteční, hledají své místo ve společnosti, uplatnění a práci, za kterou by byli ohodnoceni. Práce je typickým atributem dospělosti a samostatnosti každého člověka. Patří k základním lidským potřebám, jejichž nenaplnění může vést k frustraci. Druh vykonávané práce, finanční ohodnocení, které za ni dostáváme a možnosti, které tím získáváme, to vše ovlivňuje naše sebeuvědomění, postavení ve společnosti a stupeň svobody na úrovni ekonomické a sociální. Pracující člověk má mnohem větší předpoklady být soběstačným a vést poměrně nezávislý život. Pracovní uplatnění také člověku poskytuje rozšíření okruhu zájmů a možnosti pro navazování nových sociálních kontaktů. Při realizaci vstupu na trh práce je zapotřebí počítat s některými institucionálněpodpůrnými mechanizmy a s nutností osobní přípravy jedince. S touto přípravou je nejvhodnější začít již v době, kdy ještě jedinec dochází do školy. Jednou z možností podpory, která pomáhá především v náročném období při přechodu ze školního prostředí do pracovního a do samostatného života, je tranzitní program (dále jen TP).

6.1 Specifika tranzitního období přechodu ze školy do zaměstnání Většina lidí s postižením potřebuje specifickou a převážně individuální podporu, která zaručí plynulou adaptaci na měnící se životní podmínky a pomůže k jejich aktivnímu zapojení do společenských i pracovních aktivit.

51

VYMEZENÍ TERMÍNU TRANZITNÍ PROGRAM V nejširším slova smyslu představuje TP podporu a pomoc jakémukoliv člověku při přechodu z jednoho životního období do dalšího. Jedná se tedy o program, který pomáhá eliminovat problémy spojené s přechodem z jednoho prostředí do druhého, nebo z jedné životní etapy do druhé (např. přestup na jinou školu, další studium, přechod ze školy do dalšího života, do zaměstnání apod.). S tzv. zlomovými situacemi může mít problémy každý člověk. Avšak člověku bez postižení většinou jeho kompetence pomohou tyto překážky překonat. TP je zaměřený na budoucí dobu, na oblast plánování práce, bydlení, trávení volného času atp. Velice výstižnou definici TP formuloval v roce 1994 Council for Exceptional Children´s Division on Career Development and Transition: „Přechod se vztahuje ke změně v chování studenta, kdy se ujímá dospělé role ve společnosti. Tyto role zahrnují zaměstnání, další studium, vedení domácnosti, přiměřené začlenění do společnosti a uspokojivé osobní a sociální vztahy. Proces přechodu obsahuje koordinovanou účast ve školních programech, ve službách agentur pro dospělé lidi a v přirozené podpoře ve společnosti. V rámci širokého konceptu vývoje kariéry může přechod začínat na základní nebo střední škole. Tranzitní plánování by nemělo začít později než ve 14 letech a studenti by měli být podporováni v celé šíři jejich schopností k převzetí co největší zodpovědnosti pro toto plánování.“ (Wehman, 2001, s. 7 – 9) V USA, Kanadě a ve státech západní Evropy je tranzitní program pojímán jako přechod ze školy do dospělosti. Wehman (2006 in Bělohlávková, 2009, s. 32) charakterizuje přechod do dospělého života jako „životní změnu, adaptaci a nárůst zkušeností, které se vyskytují v životě mladých lidí při přechodu z prostředí školy do více nezávislého způsobu života a pracovního prostředí. Přechod do dospělého života zahrnuje změny v sebeuvědomění, těle, sexualitě, pracovních aktivitách a finančních potřebách, v nezávislosti, cestování a mobilitě.“ V rámci tranzitního programu je plánována nejen pracovní kariéra uživatele, ale řeší se i otázka samostatného bydlení, finanční nezávislosti, sexuality, partnerských vztahů, založení rodiny a smysluplného využití volného času (Wehman, 2006 in Bělohlávková, 2009). V České republice se tranzitní program nejčastěji věnuje plánování přechodu žáka ze školy do práce. Na tuto podobou tranzitního programu se podrobněji zaměříme v dalších částech textu. CÍLE, CÍLOVÁ SKUPINA A PRŮBĚH TRANZITNÍHO PROGRAMU Tranzitní program bývá v souvislosti se zaměstnáváním zpravidla realizován ve spolupráci agentur podporovaného zaměstnávání a škol formou individuálních praxí studentů na běžných pracovištích. Žáci a studenti tak mají možnost vyzkoušet si práci v nechráněném prostředí prostřednictvím praxí, které probíhají jednou až třikrát týdně na pracovištích v běžných firmách za podpory pracovního asistenta. Praxe jednoho studenta mohou probíhat zároveň na více pracovištích, aby si student mohl vytvořit lepší představu o budoucím zaměstnání. Tranzitní program bývá poskytován v průběhu školního roku. 52

Cílovou skupinu tranzitního programu tvoří studenti se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), u kterých lze předpokládat znevýhodnění na trhu práce. Většinou se jedné o mladé lidi do 26 let s mentálním a kombinovaným postižením, kteří navštěvují základní školu, základní školu speciální nebo praktickou školu a po ukončení školní docházky se chtějí uplatnit na otevřeném trhu práce. Podpora přechodu ze školy do zaměstnání a do dalších životních oblastí začíná již v době, kdy ještě žák dochází do školy. Cíle tranzitního programu lze shrnout následovně:  Umožnit žákům vyzkoušet si práci v běžném prostředí.  Naučit žáka, co to znamená chodit do práce - povinnost pravidelné docházky, umět se dopravit do zaměstnání, omluvit se v případě nemoci, komunikovat se spolupracovníky, být co nejvíce samostatný, naučit se být zodpovědný atd.  V ideálním případě zajistit pracovní místo, na které jedinec nastoupí po skončení školní docházky - jedná se o běžné pracovní místo, které odpovídá možnostem jedince a je placené.  Vést studenty k tomu, aby si uvědomili, že každý člověk má svou budoucnost ve svých vlastních rukou, že každý sám je zodpovědný za svůj život.  Umožnit studentům a absolventům škol získat dovednosti potřebné pro samostatný život.  Vést studenty a absolventy škol k co největší možné samostatnosti v zajišťování všech aspektů přechodu do dalšího života.  Zajistit služby potřebné v období přechodu a pomoci jim postupně se přizpůsobovat nové životní situaci a prostředí. Podpora a služby v TP jsou individuální a přiměřené věku, pomáhající studentovi v dosažení jeho cílů ve všech oblastech přechodu. Hlavním cílem tranzitního programu v oblasti zaměstnání je připravit studenta na získání zaměstnání na volném trhu práce. Marginálie V rámci poskytované podpory v průběhu přechodu ze školy do zaměstnání je důležité se zaměřit především na plynulost a návaznost tohoto přechodu. Na to, aby měl člověk s postižením dostatečný čas a dostatečnou přípravu na všechny změny, na postupné osamostatňování a zvládání všech složitých společenských úkolů. Nároky současné společnosti na dospělé členy stále stoupají a vyžadují proto ve všech směrech delší přípravu. Zároveň je důležité, aby nenastal delší časový úsek mezi ukončením školy a nástupem do zaměstnání. Člověk, který zůstává doma, velice rychle ztrácí návyky a pravidelnost režimu a vytváří si další stereotypy, které mohou být pro něj samotného příjemné, a na které si snadno a rychle zvyká (např. na to, že nemusí brzy vstávat, že nemá tolik povinností apod.). S tímto pak často ztrácí i motivaci pro hledání práce.

53

Tranzitní program umožňuje studentům ověřit si své znalosti a dovednosti mimo prostředí školy. Důležitý je také rozvoj samostatnosti a sociálních dovedností, které úzce souvisí s pracovním uplatněním. V neposlední řadě vede tranzitní program mladé lidi s postižením k aktivnímu přístupu a k převzetí zodpovědnosti za svůj život (srov. Krejčířová a kol., 2005; Kozáková in Krejčířová, Kozáková, 2012, dostupné z http://unifor.upol.cz, cit. 201408-24; Šiška, 2005). Tranzitní program ze školy do práce úzce souvisí s podporovaným zaměstnáváním. Oba programy se shodují v mnoha znacích. V centru pozornosti je uživatel a jeho vlastní priority a preference, poskytovaná podpora vychází z možností, zájmů a nadání uživatele, nikoli z jeho omezení. Pro úspěšnou realizaci obou programů je potřeba týmová spolupráce a zapojení širokého okruhu osob – profesionálů z různých oblastí i blízkých osob uživatele.

6.2 Podporované zaměstnávání Podporované zaměstnávání (dále jen PZ) je pružný systém podpory na cestě k zaměstnání v integrovaném prostředí. Podpora je poskytována jak jedinci s postižením, tak jeho zaměstnavateli, příp. i rodině a okolí jedince s postižením. PZ je efektivní i proto, že pracovník se zacvičuje přímo na pracovišti (place and train), a „profesní příprava“ tak probíhá už zcela konkrétně až po vlastním nástupu do práce. Kromě pracovního zácviku probíhá i nácvik sociálních dovedností potřebných pro úspěšný kontakt se zaměstnavatelem a se spolupracovníky. VYMEZENÍ PODPOROVANÉHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ PZ je časově omezená služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí a jejichž schopnosti získat a udržet si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou a průběžně poskytovanou podporu před i po nástupu do práce. V rámci PZ je poskytována podpora rovněž zaměstnavatelům uživatelů služby. (dostupné na World Wide Web: http://www.unie-pz.cz/index.php/pz/14, cit. 8.5.2014) Základní identifikační znaky podporovaného zaměstnávání: a) Cíl podporovaného zaměstnávání Hlavním cílem PZ je umožnit lidem z cílové skupiny získat a udržet si takové zaměstnání na otevřeném trhu práce, které odpovídá jejich zájmům, schopnostem, nadání i osobním možnostem. Současně je cílem zvýšit úroveň samostatnosti uživatelů služeb – zprostředkovat vytvoření či rozvinutí jejich dovedností potřebných k nalezení, získání a udržení si práce, posílit jejich pracovní návyky a rozšířit zájem o profesní rozvoj.

54

Zaměstnání v PZ:  Zaměstnání je na otevřeném trhu práce.  Práce má stabilní charakter, pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou nebo na dobu, která je obvyklá u daného typu pracovního místa, zaměstnavatele či v daném regionu.  Pracovní místo odpovídá zájmům, schopnostem, nadání i osobním možnostem uživatele služeb a současně umožňuje jeho profesní rozvoj.  Uživatel PZ má obdobné pracovní podmínky (prostředí, vybavení, mzdu) jako ostatní pracovníci.  Jde o hodnotnou a smysluplnou práci.  Uživatel PZ má na pracovišti příležitost i k sociálnímu uplatnění, tedy k setkávání s ostatními pracovníky nebo zákazníky a k účasti na společenských akcích organizovaných zaměstnavatelem srovnatelně s ostatními pracovníky. b) Poskytovaná podpora v podporovaném zaměstnávání  Poskytovaná podpora je individuální, zaměřená na potřeby konkrétního člověka a zaměstnavatele. Podpora je průběžně snižována v závislosti na vývoji dovedností uživatele PZ.  Podpora je poskytována i po uzavření pracovněprávního vztahu.  Podstatou je osobní podpora pracovníka APZ. Pracovníci PZ v případě potřeby také doprovázejí uživatele PZ na místa mimo zařízení jako je ÚP, potencionální zaměstnavatelé, jednají v zájmu uživatele se zaměstnavateli, úřady apod., poskytují uživateli podporu při zvládání pracovních povinností dle potřeby na pracovišti i mimo něj.  Podpora v PZ se zaměřuje na získání a uplatnění znalostí, dovedností a návyků, které jsou potřeba při vyhledávání, získání i uchování práce apod.  Součástí podpory je také vyhledávání poskytovatelů přirozené podpory na pracovišti i mimo něj, tzn. lidí mimo službu PZ, kteří uživatelům budou pomáhat zvládat pracovní úkoly i další činnosti s tím související (např. včasný odchod do práce, podávání materiálu z místa pro uživatele nedostupného, pomoc v časové orientaci, navázáni vztahu s nově příchozím zaměstnancem apod.)  Poskytovatel PZ zajišťuje související služby, které mohou ovlivnit získání či zachování vhodného zaměstnání, např. osobní asistenci v případě uživatele, který již potřebuje pouze pomoc při dopravě na pracoviště.  Podpora by měla být poskytována tak, aby pro konkrétního uživatele byla co nepřirozenější, aby zbytečně nedělala uživatele nápadným.  Podpora vede uživatele k aktivní účasti při hledání práce, dojednávání pracovních podmínek, stanovení míry podpory, k rozhodování o vlastním pracovním uplatnění apod.

55



Podpora je poskytována také zaměstnavateli uživatele, a to např. s úpravou pracovního místa a pracovní náplně, s přijímáním uživatele, s vytvořením podmínek pro přijetí uživatele do pracovního kolektivu apod.

c)

Časové omezení poskytování služby Období 24 měsíců odpovídá době trvání tradičních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. V odůvodněných případech může být služba poskytována i déle. Lze ji také využít opakovaně. Na službu PZ může navázat jiný typ služby (osobní asistence, poradenství apod.). (Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání, 2005)

CÍLOVÁ SKUPINA SLUŽEB PODPOROVANÉHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ Služby PZ jsou určeny lidem, jejichž dovednosti potřebné k získání a udržení si vhodného zaměstnání na otevřeném trhu práce jsou snížené tak, že mají méně příležitostí k běžnému pracovnímu uplatnění na otevřeném trhu práce. Označením nižší úroveň dovedností je míněna taková úroveň dovedností, že k vyrovnání příležitosti získat a udržet si vhodné pracovní uplatnění člověk potřebuje odbornou individuální podporu postavenou na osobní podpoře pracovníka. Tzn., že tomuto člověku nepostačuje k získání a udržení si pracovního místa absolvování kurzu, školícího programu, poradenství personální agentury apod. Mohou to být nejen nezaměstnaní se zdravotním postižením (kteří tvoří největší část uživatelů), ale také např. lidé závislí na návykových látkách, bez přístřeší, po návratu z výkonu trestu odnětí svobody, příslušníci romské komunity a další. Kritériem k posouzení, zda jsou služby PZ pro zájemce o práci vhodné, není jeho příslušnost k určité skupině lidí vymezené na základě jejich zdravotního stavu, úrovně tělesných funkcí, životní události, etnického původu, ale výše zmíněná úroveň jejich dovedností. Dovednostmi, vztahujícími se k získávání a udržení si práce, jsou míněny veškeré obecné schopnosti v oblastech, které úspěšnost v tomto ohledu ovlivňují. Např. využívání veřejné dopravy, využívání veřejných institucí, používání školních dovedností a učení se novému, motivace k práci, orientace v hierarchii pracovníků včetně jednání se spolupracovníky, každodenní péče o zdraví, úprava zevnějšku, společenské chování a další. Nejedná se tedy o speciální dovednosti, které člověk získá odbornou přípravou k vykonávání určité práce (např. švadlena potřebuje umět obroubit látku a tuto dovednost získá v odborném učilišti nebo v rekvalifikačním kurzu apod.). (Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání, 2005). JOB KLUB/TRANZIT KLUB Job klub/tranzit klub je nedílnou a u klientů velmi oblíbenou součástí procesu. Je využíván také v TP (traznit klub). „Job“ klub/tranzit klub znamená setkávání zaměstnaných klientů, případně klientů čekajících na zprostředkování zaměstnání. Klient na Job/tranzit klub dochází pravidelně ve stanoveném čase. Podle svých možností a schopností se za podpory konzultanta zaobírá s ostatními účastníky Job klubu aktuálním tématem. Skupina skýtá 56

možnost interakčního prostředí, výměny názorů a zkušeností a tréninku sociálních dovedností. Účastník se seznamuje jak s teoretickými informacemi, tak s praktickými cvičeními zaměřenými na konkrétní situace týkající se pracovní problematiky. Lze procvičovat a rozvíjet dovednosti potřebné pro získání práce, lze pracovat na identifikaci zájmů a možností. Často se používá nácvik dovedností v modelových situacích (práce s inzeráty), techniky hraní rolí (zaměstnavatel, uchazeč o zaměstnání, ostatní spolupracovníci) apod. Při hraní scének se klient cvičí aktivně v sociální interakci, eliminuje stres a strach z kontaktu se zaměstnavatelem atd., získává sebedůvěru, popř. empatické schopnosti. V roli lépe vnímá sám sebe a má možnost reagovat na svůj výkon v souvislosti s probíraným tématem i momentálním osobním postojem. Na setkáních je dostatečný prostor pro vzájemné sdílení zkušeností, jehož nedílnou součástí bývá i peer counceling, neboli vzájemné sdělování zkušeností mezi lidmi v podobné situaci. Zda se bude jedinec účastnit job clubu, nebo ne, závisí pouze na jeho vlastním rozhodnutí. Probíranými tématy mohou být například: možnosti hledání práce, sestavení životopisu, trénink komunikace s potenciálním zaměstnavatelem, oblékání, chování na pracovišti, vztahy se spolupracovníky apod. Důležitou součástí je také vždy úkol na příště (budování smyslu pro zodpovědnost). PRŮBĚH PODPOROVANÉHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ Důležitou úlohu ve všech fázích podporovaného zaměstnávání zastává pracovní konzultant a pracovní asistent. Úkolem pracovního konzultanta je skloubit potřeby a možnosti zaměstnavatele s potřebami a možnostmi uživatele služeb podporovaného zaměstnávání. Pracovní konzultant je zodpovědný za kvalitu poskytovaných služeb jednotlivým uživatelům, hodnotí, zda je podporované zaměstnávání vhodným prostředkem k dosažení cílů zájemce o službu. Pracovní konzultant dále poskytuje individuální konzultace uživatelům služby a jejich rodinám, vyhledává vhodné pracovní příležitosti pro uživatele a jedná se zaměstnavateli, koordinuje jednotlivé činnosti v průběhu podporovaného zaměstnávání a metodicky vede pracovní asistenty (Vitáková a kol., 2005). Pracovní asistent poskytuje podporu uživateli přímo na pracovišti. Pomáhá mu při nácviku a rozvoji pracovních a sociálních dovedností a při řešení případných problémů. Proces podporovaného zaměstnávání lze rozdělit do čtyř základních etap (Vitáková a kol., 2005): 1. Dojednávání spolupráce mezi uživatelem a poskytovatelem služeb podporovaného zaměstnání. První etapa se zaměřuje na představy, které má uživatel o svém pracovním uplatnění. Zjištění preferencí uživatele je důležité pro posouzení, zda je podporované zaměstnávání vhodnou cestou k jejich naplnění. Představy o budoucím zaměstnání zjišťuje pracovní konzultant prostřednictvím rozhovoru s uživatelem, případně i s dalšími lidmi, kteří 57

uživatele znají a kterým důvěřuje. Pokud se ukáže, že podporované zaměstnávání není tím, co uživatel aktuálně potřebuje, poskytne mu pracovní konzultant informace o jiných vhodných službách. V závěru první fáze se sjednávají podmínek a uzavírá dohoda o poskytování služeb (srov. Krejčířová a kol., 2005; Vitáková a kol., 2005). 2. Plánování kariéry uživatele. Náplní druhé etapy je plánování kariéry. Nejdříve je vytvořen osobní profil uživatele, který obsahuje všechny významné informace související s pracovním uplatněním. Osobní profil se orientuje především na oblast motivace uživatele, na jeho vlastní představy a přání, které jsou prioritou při hledání zaměstnání. Dále zahrnuje dovednosti a schopnosti, které souvisí s pracovním uplatněním, např. samostatné cestování hromadnou dopravou, telefonování, fyzická zdatnost, schopnost učit se novým věcem, komunikovat se spolupracovníky apod. Pro tvorbu osobního profilu jsou důležité i údaje o dosaženém vzdělání a o dosavadních pracovních zkušenostech. Pozornost je věnována také zájmům a koníčkům uživatele, neboť i ty mohou přispět k získání představy o budoucím zaměstnání. Porovnáním osobního profilu s potřebami pracovního trhu vzniká obraz vhodného pracovního místa. Důležitým bodem druhé fáze je vytvoření individuálního plánu podpory. V individuálním plánu je stanoven cíl, kterého chce uživatel dosáhnout, a jednotlivé kroky vedoucí k jeho naplnění. Individuální plánování umožňuje, aby se uživatel aktivně podílel na celém procesu podporovaného zaměstnávání, poskytuje mu zpětnou vazbu, zaznamenává jeho pokroky a hodnotí účinnost vybraných postupů (srov. Krejčířová a kol., 2005; Vitáková a kol., 2005). 3. Zprostředkování vhodného pracovního místa a trénink dovedností potřebných k získání a udržení vhodného pracovního místa. Cílem třetí etapy podporovaného zaměstnávání je osvojení dovedností potřebných k získání a udržení zaměstnání a uzavření pracovněprávního vztahu mezi uživatelem služby a zaměstnavatelem. Smyslem tréninku dovedností je kromě získání pracovního místa také zvýšení samostatnosti uživatele a posílení jeho motivace. Trénink může mít formu individuální konzultace s pracovním konzultantem/pracovním asistentem nebo práce ve skupině (tzv. job club). Důležitou součástí je podpora poskytovaná uživateli při hledání pracovního místa a při kontaktu se zaměstnavatelem. Pracovní konzultant provází uživatele při domluvě schůzky i během osobního jednání se zaměstnavatelem a také při sjednávání pracovních podmínek a uzavírání smlouvy (Vitáková a kol., 2005). 4. Podpora poskytovaná uživateli po uzavření pracovněprávního vztahu. Čtvrtá etapa podporovaného zaměstnávání začíná po uzavření pracovněprávního vztahu mezi uživatelem služby a zaměstnavatelem. V této fázi se podporované zaměstnávání zaměřuje na udržení pracovního místa a na zvládnutí nároků, které nové zaměstnání přináší. Uživatel má přímo na pracovišti podporu asistenta, který mu pomáhá zvládnout a rozvíjet pracovní a sociální dovednosti a vede ho k postupnému osamostatnění. Podpora 58

je přiměřená schopnostem uživatele, je poskytována přirozeně, tak aby uživatele nestigmatizovala. Vztah pracovního asistenta k uživateli je založen na partnerství a respektu k jeho přáním. Míra podpory se postupně snižuje, až je uživatel schopný pracovat samostatně a využívat přirozenou podporu poskytovanou ostatními spolupracovníky (Vitáková a kol., 2005). Krejčířová a kol. (2005) zdůrazňuje význam přirozené podpory pro udržení pracovního místa. Autorka rozlišuje přirozenou podporu sociální a věcnou. Přirozenou sociální podporu představuje spolupracovník, na kterého se může uživatel v případě potřeby obrátit. Věcnou oporou je uspořádání pracoviště a události, které se na něm běžné odehrávají a které uživateli pomohou lépe se orientovat. K ukončení poskytování služeb podporovaného zaměstnávání dochází ve chvíli, kdy uživatel ani zaměstnavatel nadále nepotřebují pravidelnou podporu agentury podporovaného zaměstnávání. Podporované zaměstnávání se neorientuje pouze na uživatele služeb, ale nabízí podporu také jeho rodině a zaměstnavateli. Podpora zaměstnavateli se zaměřuje na pomoc při úpravě pracovního místa a pracovní náplně uživatele a na poradenství v oblasti legislativních opatření týkajících se zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností. Pracovní konzultant dále pomáhá zaměstnavateli a ostatním spolupracovníkům v komunikaci s uživatelem a s jeho integrací do pracovního kolektivu (srov. Krejčířová a kol., 2005; Vitáková a kol., 2005). Podpora poskytovaná rodině pomáhá blízkým osobám uživatele v adaptaci na novou situaci a v překonání obav ze samostatnosti potomka s postižením. Rodiče se mohou např. obávat, že jejich potomek nezvládne všechny pracovní nároky, že se nedokáže bezpečně dopravit do zaměstnání, že si nebude umět poradit v neočekávané situaci atp.

6.3 Chráněná pracovní místa Významnou součástí podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou chráněná pracovní místa. Chráněné pracovní místo je podle zákona o zaměstnanosti: „pracovní místo zřízené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s Úřadem práce“ (Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §75). Marginálie S účinností ode dne 1. ledna 2012 byla novelizována ustanovení zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, kterými je upravena podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V souvislosti se změnou zákona o zaměstnanosti byla od stejného dne novelizována vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Žádost o vymezení či zřízení chráněného pracovního místa podává žadatel na příslušném formuláři na místně příslušném kontaktním pracovišti Úřadu práce ČR. Žádost je ke stažení na internetovém portálu MPSV: http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/kestazeni. 59

Žadatel přikládá k žádosti potvrzení o tom, že: • nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, • nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, • nemá nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žádost o zřízení CHPM obsahuje: • identifikační údaje zaměstnavatele, • místo a předmět podnikání, • charakteristiku CHPM a jejich počet. Žádost posuzuje Úřad práce ČR. V případě zřízení CHPM je Úřadem práce ČR poskytován příspěvek na pořízení vybavení nutného pro vznik nového pracovního místa pro OZP (osminásobek, dvanáctinásobek ᴓ mzdy). ÚP může uzavřít dohodu o zřízení chráněného pracovního místa i s osobou se zdravotním postižením, která se rozhodne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. CHPM lze vymezit na období 3 let. Podmínkou je, aby toto místo bylo provozováno (obsazeno) po dobu 3 let. Marginálie To však neznamená nutnost zaměstnávat jednoho konkrétního zaměstnance po tuto dobu let. Zaměstnavatel má povinnost udržet po dobu tří let provoz chráněného pracovního místa, ale v rámci tohoto pracovního místa se může vystřídat více zaměstnanců s obdobným zdravotním postižením. Na jednom chráněném pracovním místě lze uplatnit i několik pracovníků na zkrácený úvazek, například na jedno pracovní místo mohou být přijati dva pracovníci na poloviční úvazek. Zaměstnavatel může dostat příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa a následně také na úhradu nákladů spojených s jeho provozováním (Zákon č. 435/2004 Sb., §75, §76). Kromě této podpory je zaměstnavatelům poskytován i příspěvek na částečnou refundaci mzdy zaměstnanců se zdravotním postižením (Zákon č. 435/2004 Sb., §78). Cílem chráněných pracovních míst je poskytnout osobě se zdravotním postižením práci, která je uzpůsobena možnostem a dovednostem daného člověka.

Závěr Tranzitní program, podporované zaměstnávání a chráněná pracovní místa lze považovat za velmi účinné prostředky a nástroje podpory integrace a inkluze dospělých osob s postižením. Významnou měrou se podílejí na zapojení člověka s postižením do majoritní společnosti a na zvýšení kvality jeho života.

60

Klíčová slova: Tranzitní program, podporované zaměstnávání, chráněné pracovní místo, osoba s postižením, volný trh práce, job klub, tranzit klub. Použitá literatura BĚLOHLÁVKOVÁ, Z. (2009) Tranzitní program pro osoby s postižením. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta pedagogická, Katedra speciální pedagogiky. Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Mgr. Jarmila Pipeková, Ph.D. DOLEŽEL, R., VITÁKOVÁ, M. (eds.) (2007) Zaměstnávání osob se zdravotním postižením – příručka pro zaměstnavatele k projektu OPR LZ 3.1 „aktivizační a vzdělávací centrum“. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-143-0. HUANG, W. (1997) Equel acces to employment opportunities for people with mental retardation: an obligation of society. Journal of Rehabilitation, March. JOHNOVÁ, M. a kol. (1999) Podporované zaměstnávání. Praha: Rytmus. KOZÁKOVÁ, Z. (2012) Tranzitní program. In KREJČÍŘOVÁ, O., KOZÁKOVÁ, Z. Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s postižením [online]. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, [cit. 2014-07-24]. Dostupné z: http://unifor.upol.cz. KREJČÍŘOVÁ, O. a kol. (2005) Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha : Rytmus. ISBN 80-903598-1-7. MCLEOD, R. (1999) School to Life Transition Handbook. Saskatchewan : Saskatchewan Association for Community Living. ISBN neuvedeno. McLEOD, R. (2002) Plánování přechodu do nezávislého života. Liberec, Centrum sociálních služeb. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.) (2003) Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce. Sborník z mezinárodní konference pořádané k Evropskému roku zdravotně postižených osob. Brno: Paido. ISBN 80-7315-048-4. První dodatek souhrnné metodiky podporovaného zaměstnávání. (2007) 1. vyd. Praha: Česká unie pro podporované zaměstnávání. ISBN 978-80-903939-0-5. Realizace přechodu škola – povolání – příspěvky odborníků z vysokých škol. In BARTOŇOVÁ, M., PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.) (2005) Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi. Sborník k projektu „Integrované poradenství pro znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce“, spolufinancovaný z Evropské unie a českého státního rozpočtu. Brno: MSD, spol. s. r. o., ISBN 80-86633-31-4. SAK, P.; SAKOVÁ, K. (2004) Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 24 s. ISBN 80-86320-33-2. Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání. (2005) Praha: Rytmus. ISBN 80903598-0-9. STRUSKOVÁ, O. (2007) Hledám práci. Zn. Mám DS. O. s. Portus Praha: Ars Humana.

61

STUPKOVÁ, V. a kol. (2004) Tranzitní program – ze školy do práce. Praha: Jedličkův ústav a školy. ISBN 80-247-0704-7. VITÁKOVÁ, P. a kol. (2005) Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání. 1. vyd. Praha : Rytmus. ISBN 80-903598-0-9. Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v aktuálním znění. Internetové zdroje: ČESKÁ UNIE PRO PODPOROVANÉ ZAMĚSTNÁVÁNÍ [online], Rytmus 2005 [cit. 2014-03-05]. Dostupné na World Wide Web: http://www.rytmus.org/ equal/kolo1/dokumenty/unie.pdf, http://www.unie-pz.cz/index.php/pz Česká unie pro podporované zaměstnávání [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: http://unie-pz.cz/ http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/kestazeni http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/jhm/apz/chranene_pracovni_dilny_a_pracovni_mista http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zmeny-v-zakone-o-zamestnanosti-od-1-ledna-201443492.html https://portal.mpsv.cz/sz/zamest/zamestnaniosob/zrizovani_a_vymezovani_chpm Chráněné pracovní místo a chráněné pracovní dílna dle Zákona č. 435/2004 Sb., O zaměstnanosti [online], Havit, s.r.o. 1998-2009 [cit. 2014-03-05]. Dostupné na Word Wide Web:http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zamestnanost/cast3.aspx Podporované zaměstnávání [online], Česká unie pro podporované zaměstnávání 8. 8. 2014 [cit. 2014-08-08]. Dostupné na World Wide Web: http://www.unie-pz.cz/index.php/pz. Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti – část třetí – Zaměstnávání osob se zdravotním postižením [online], Havit, s.r.o. 1998-2009 [cit. 2014-7-8]. Dostupné na World Wide Web: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zamestnanost/ cast3.aspx Doporučená literatura JOHNOVÁ, M. a kol. (1999) Podporované zaměstnávání. Praha: Rytmus. KREJČÍŘOVÁ, O. (2004) Odborná připravenost pracovníků v systému předprofesní přípravy a chráněných dílen. In XII. ročník česko-francouzské dny v Ostravě – integrace, handicap. Ostrava: Statutární město Ostrava, s. 17–20. ISBN 80-239-3952-1. KREJČÍŘOVÁ, O., KOZÁKOVÁ, Z. (2013) Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s mentálním postižením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 95 s. ISBN 978-80-244-3711-8. NÁDAŽDYOVÁ, M. (1996) Podporované zamestnávanie ludí s mentálnym postihnutím vo svetle principov a cielov transformácie sociálnej sféry a jako pozícia v systéme nových služieb. In II. Mezinárodní kongres ZPMP. Bratislava, s. 30–41. ZÁHORCOVÁ, V. (1999) Podporované zamestnávanie. Informácie. Bratislava: ZPMP. 62

7 REKVALIFIKACE OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Zdeňka Kozáková Anotace: Předložený článek je zaměřen na rekvalifikaci osob se zdravotním postižením. Nejdříve vymezuje, co je to rekvalifikace a kdo je osobou se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti, následně přibližuje specifika rekvalifikace osob se zdravotním postižením. Východisko: Dnešní doba plná výkyvů a nejistoty s sebou přináší mnoho změn i na pracovním trhu. Současná společnost, neustále vyvíjející nové technologie, klade důraz na vysokou poptávku po kvalifikovaných pracovnících, kteří se dokáží nejrůznějším změnám přizpůsobit. Tito jedinci poté mohou využívat výhod a příležitostí fungujícího trhu práce. Existují ovšem i rizika a limity, které tento trh vytváří. Jedná se o znevýhodněné skupiny obyvatelstva, které mají nějakým způsobem omezený přístup k pracovním příležitostem. Jsou to například jedinci s nízkou kvalifikací, lidé příslušící k nějaké etnické menšině, osoby se zdravotním postižením, dále lidé s nedostatečnou praxí či vysokým věkem apod. (Kotýnková, 2006, s. 9). Významným nástrojem podpory v této oblasti jsou rekvalifikace.

7.1 Vymezení rekvalifikace, legislativní rámec problematiky Rekvalifikace umožňuje fyzickým osobám získat kvalifikaci pro nové zaměstnání nebo udržení stávajícího zaměstnání. Legislativní rámec rekvalifikace Nejdůležitějším právním předpisem v této oblasti je především zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o zaměstnanosti“). Tento zákon vymezuje jak aktivní politiku zaměstnanosti (dále jen APZ) a její opatření, tak i pasivní politiku zaměstnanosti (dále jen PPZ). S rekvalifikacemi dále souvisí zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a změně souvisejících zákonů, a také vyhláška MPSV č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Konkrétně rekvalifikace se týká vyhláška MPSV č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců a také nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek.

63

Bylo by možné také uvést zákoník práce platný od 1. ledna 2012 (zákon č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony) a mnohé další právní předpisy. Rekvalifikací se podle zákona o zaměstnanosti rozumí „získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání“. (zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, § 108, odst. 1) Podmínky pro zařazení do rekvalifikačního kurzu Aby mohla být fyzická osoba zařazena do rekvalifikačního kurzu, musí splnit následující podmínky:  být v evidenci Úřadu práce jako uchazeč nebo zájemce o zaměstnání,  mít odpovídající vstupní kvalifikační předpoklady pro daný rekvalifikační kurz a pro výkon profese, na kterou se rekvalifikuje (např. příslušný stupeň vzdělání, některé znalosti a dovednosti – záleží na typu rekvalifikace),  být zdravotně způsobilý/á pro absolvování rekvalifikačního kurzu a pro výkon nové profese,  rekvalifikace musí být potřebná – dosavadní kvalifikace uchazeče nebo zájemce o zaměstnání neumožňuje získání vhodného pracovního místa,  rekvalifikace musí být účelná - po ukončení rekvalifikace je reálná šance získat zaměstnání. Úhrada nákladů rekvalifikace Úřad práce hradí náklady rekvalifikace (kurzovné) za uchazeče nebo zájemce o zaměstnání pokud je na rekvalifikaci doporučí a uzavře s nimi, ještě před zahájením rekvalifikačního kurzu, písemnou dohodu o rekvalifikaci. Uchazeči o zaměstnání může dále poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací (např. jízdní výdaje na cestu hromadnými dopravními prostředky, pojištění pro případ škody způsobené uchazečem o zaměstnání rekvalifikačnímu zařízení). V dohodě o rekvalifikaci je stanovena povinnost, uhradit plně náklady rekvalifikace, pokud uchazeč nebo zájemce o rekvalifikaci bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci nebo odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci. Na úhradu nákladů rekvalifikace a nákladů spojených s rekvalifikací není právní nárok.

64

Podpora při rekvalifikaci Dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, § 40 má uchazeč o zaměstnání, účastnící se rekvalifikačního programu zprostředkovaného úřadem práce, nárok na finanční podporu při rekvalifikaci. Nárok na podporu při rekvalifikaci má uchazeč o zaměstnání, který se zúčastní rekvalifikace zabezpečované krajskou pobočkou Úřadu práce a ke dni, k němuž má být podpora při rekvalifikaci přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Výše podpory při rekvalifikaci činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním zaměstnání. Uchazeči, který vykonával samostatnou výdělečnou činnost, se podpora při rekvalifikaci stanoví procentní sazbou z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na 1 kalendářní měsíc. Uchazeči, kterému nelze stanovit vyměřovací základ nebo uchazeči, kterému vznikl nárok na podporu započtením náhradní doby nebo uchazeči, který bez svého zavinění nemůže osvědčit výši průměrného čistého výdělku, se podpora při rekvalifikaci stanoví ve výši 0,14 násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícímu kalendářnímu roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci. Maximální výše podpory při rekvalifikaci činí 0,65 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci. Realizace rekvalifikace Krajské pobočky Úřadu práce zabezpečují rekvalifikaci na základě písemně uzavřené dohody o provedení rekvalifikace s rekvalifikačním zařízením (soukromé vzdělávací zařízení, podnikové zařízení, škola apod.). Rekvalifikace se provádí v rámci dalšího profesního vzdělávání, tj. mimo počáteční vzdělávání. Propojení rekvalifikací s Národní soustavou kvalifikací (zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání) umožňuje účastníkům rekvalifikačních kurzů získat nejen profesní kvalifikaci, ale i úplnou profesní kvalifikaci. Některé úplné profesní kvalifikace se skládají z několika profesních kvalifikací. Získá-li účastník rekvalifikace osvědčení o všech požadovaných profesních kvalifikacích, bude moci na příslušné škole nebo učilišti složit zkoušku předepsanou pro příslušný obor vzdělání (tzn. závěrečnou „učňovskou“ nebo maturitní zkoušku) a získat certifikát o dosažení odpovídajícího stupně vzdělání. Informaci k zaměření a realizaci rekvalifikačních kurzů lze získat na adrese: www.eu-dat.cz.

65

Výběr a zařazování uchazečů/ zájemců o zaměstnání do rekvalifikace Výběru zájemců o účast v rekvalifikaci předchází profesně-poradenský pohovor, který provádí útvar zaměstnanosti kontaktního pracoviště Úřadu práce. Tento útvar podává návrh na zařazení do rekvalifikace referátu zprostředkování a poradenství Úřadu práce. Konečné stanovisko k návrhu na zařazení do rekvalifikace má tento referát. K podpisu dohod jsou uchazeči/zájemci o zaměstnání zařazení do rekvalifikačních kurzů zváni útvarem zaměstnanosti kontaktních pracovišť nebo referátem zprostředkování a poradenství Úřadu práce. Typy rekvalifikace Co se týče typů rekvalifikací v České republice, lze zmínit například rekvalifikaci profesní, která poskytuje kvalifikaci pro novou profesi (zedník, zámečník, prodavač, účetní, správce výpočetní sítě apod.). V rámci dělnické profese rekvalifikační kurzy poskytují především kvalifikaci na úrovni zaučení. Dále lze hovořit o doplňkové rekvalifikaci, která, jak z názvu vyplývá, doplňuje a rozšiřuje kvalifikaci pro určité povolání, jako je například získání svářečského průkazu pro uchazeče kvalifikované v kovoprofesích či lešenářského průkazu jako doplňku profesí v oblasti stavebnictví. Jako další typy rekvalifikací lze uvést například obnovení kvalifikace, nespecifickou kvalifikaci, přípravu k podnikání, kurz IT, specializovaný kurz pro OZP (příprava na práci) či jinou rekvalifikaci. (Integrovaný portál MPSV, Rekvalifikace uchazečů o zaměstnání 2008-2010 [online]). Od roku 2012 mají zájemci o rekvalifikaci možnost využít tzv. zvolenou rekvalifikaci, která jim umožní zvolit si druh pracovní činnosti, ve které se chce rekvalifikovat a také rekvalifikační zařízení, které rekvalifikační kurz zajistí. Toto rekvalifikační zařízení musí mít oprávnění k poskytování vzdělávacích služeb na tento určitý rekvalifikační kurz. Je nutné, aby byl tento kurz ukončen závěrečnou zkouškou. Zvolená rekvalifikace Podle ustanovení §109a zákona o zaměstnanosti si může uchazeč/zájemce o zaměstnání (dále jen „zájemce o zvolenou rekvalifikaci“) zabezpečit rekvalifikaci sám. Za tím účelem si volí: a) druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat b) rekvalifikační zařízení, které má rekvalifikaci provést. Zájemce o zvolenou rekvalifikaci předloží referátu zprostředkování a poradenství příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR (dále jen „Úřad práce“) svůj požadavek na formuláři „Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ – část A (viz Formuláře pro občany).

66

Obr 1: Formulář „Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ – část A Žádat o zvolenou rekvalifikaci je třeba alespoň 14 dnů před termínem zahájení kurzu, aby bylo možné požadavek Úřadem práce posoudit a administrativně zpracovat. Požadavek bude posuzován v odborné komisi z hlediska, zda zvolená rekvalifikace přispěje k uplatnění zájemce o zvolenou rekvalifikaci na trhu práce a zda je pro něho vzhledem k zdravotnímu stavu vhodná. Cenu rekvalifikace doloží zájemce o zvolenou rekvalifikaci Úřadu práce „Potvrzením rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu“ – část C formuláře „Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ (viz Formuláře pro občany). Cena rekvalifikace musí obsahovat i náklady za závěrečnou zkoušku. Vynaložená finanční částka na zvolenou rekvalifikaci nesmí v období 3 let přesáhnout celkovou částku 50 000 Kč. Formulář „Potvrzení o úhradě ceny rekvalifikačního kurzu po úspěšném absolvování rekvalifikace“ obdrží zájemce o zvolenou rekvalifikaci na Úřadu práce.

67

Obr 2: Formulář „Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ – část C Hrazení zvolené rekvalifikace Úřadem práce není nárokové, je plně na zvážení Úřadu práce, zda rekvalifikaci uhradí. Úřad práce uhradí cenu zvolené rekvalifikace po úspěšném absolvování rekvalifikace přímo rekvalifikačnímu zařízení. Úřad práce může hradit cenu rekvalifikace pouze za dobu, po kterou je zájemce o zvolenou rekvalifikaci veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání. Jiné náklady než cenu zvolené rekvalifikace Úřad práce nehradí. Náklady na případné lékařské vyšetření v souvislosti se zvolenou rekvalifikací si hradí zájemce o zvolenou rekvalifikaci sám. Pokud zájemce o zvolenou rekvalifikaci odmítne bez vážných důvodů nastoupit do zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci, bude povinen cenu rekvalifikace Úřadu práce uhradit. Nedokončí-li rekvalifikaci bez vážných důvodů, Úřad práce za něho cenu zvolené rekvalifikace neuhradí. Zájemce podepíše „Poučení zájemce o zvolenou rekvalifikaci“ – část B formuláře „Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ (viz Formuláře pro občany) a Úřad práce podepsaný formulář založí k dokumentaci. 68

Obr 3: Formulář „Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ – část B Uchazeči o zaměstnání nevzniká účastí na zvolené rekvalifikaci nárok na podporu při rekvalifikaci. Rekvalifikaci může provádět pouze akreditované a vzdělávací nebo zdravotnické zařízení, které má akreditované vzdělávací programy schválené příslušným oddělením MŠMT. Formy rekvalifikace:  ve vzdělávacích programech dalšího profesního vzdělávání,  ve speciálních programech k získání konkrétní pracovní dovednosti,  ve vzdělávacích aktivitách v rámci mezinárodních programů,  ve vzdělávacích programech určených pro zvláštní kategorie uchazečů o zaměstnání,  ve školních vzdělávacích programech pro střední vzdělávání v rámci soustavy oboru vzdělání,  v jiných vzdělávacích aktivitách, které směřují k získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace. Předčasné ukončení rekvalifikace 69

Rekvalifikace může být předčasně ukončená jen z vážných důvodů:  nezbytná osobní péče o dítě ve věku do 4 let,  nezbytná osobní péči o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou,  docházka dítěte do předškolního zařízení a povinná školní docházka dítěte,  místo výkonu nebo povaha zaměstnání druhého manžela nebo registrovaného partnera,  zdravotní důvody, které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání nebo plnit povinnost součinnosti s ÚP ČR KrP při zprostředkování zaměstnání,  jiné vážné osobní důvody, např. etické, mravní, náboženské, důvody hodných zvláštního zřetele, ekonomická nebo studijní aktivita (např. nástupu do zaměstnání, zahájení SVČ). Vážné důvody musí být doloženy. V dohodě o rekvalifikaci mezi úřadem práce a uchazečem nebo zájemcem o zaměstnání je stanovena povinnost, uhradit náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci nebo odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci, nebo uhradit poměrnou část ceny rekvalifikace, pokud v průběhu rekvalifikace přestane být uchazečem o zaměstnání nebo zájemcem o zaměstnání. Rekvalifikace zaměstnanců Zaměstnavatelům, kteří provádějí rekvalifikaci v zájmu dalšího pracovního uplatnění svých zaměstnanců, mohou být na základě písemné dohody s příslušným Úřadem práce plně nebo částečně hrazeny náklady spojené s touto činností (zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, §110, odst. 1). V tomto případě lze hradit pouze náklady na realizaci rekvalifikačního kurzu (kurzovné), nikoli náhradu mzdy, která přísluší rekvalifikovanému zaměstnanci po dobu rekvalifikace realizované v pracovní době, ani např. cestovné nebo náklady na ochranné pracovní prostředky. Žádosti zaměstnavatelů o finanční příspěvek na rekvalifikaci zaměstnanců přijímá referát zprostředkování a poradenství Úřadu práce, na kterém je možno obdržet formulář žádosti.

7.2 Rekvalifikace osob se zdravotním postižením Ustanovení § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, definuje osoby se zdravotním postižením, kterým je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce. Osobami se zdravotním postižením jsou dle zákona o zaměstnanosti fyzické osoby, které jsou uznány orgánem sociálního zabezpečení: 70

• •

invalidními ve třetím stupni (osoby s těžším zdravotním postižením), invalidními v prvním nebo druhém stupni (osoby se zdravotním postižením). (zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, § 67) Skutečnost, že je fyzická osoba osobou se zdravotním postižením, dokládá posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. Marginálie Od 1. 1. 2012 již není Úřadu práce ČR umožněno vydávat rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou. Dle přechodných ustanovení zákona o zaměstnanosti platí rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou vydaná do 1. 1. 2012 po dobu, na kterou byla vydána, nejdéle však do 1. 1. 2015. Po dobu platnosti těchto rozhodnutí budou osoby zdravotně znevýhodněné považovány pro účely zaměstnanosti za osoby se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném od 1. 1. 2012. Pro osoby se zdravotním postižením mohou být organizovány specializované rekvalifikační kurzy. Tyto kurzy jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako rekvalifikace (§ 109). Osobě se zdravotním postižením, která nepobírá dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu), náleží na základě rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce po dobu konání těchto kurzů podpora při rekvalifikaci. Podpora při rekvalifikaci náleží i v případě, že tato osoba není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. (zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, § 74, odst. 1 a 2) Rekvalifikace se uskutečňuje v pracovní době. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje pouze v případě, že je to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení. Osoby se zdravotním postižením mívají velké problémy při účasti na rekvalifikačních kurzech realizovaných s intaktní populací. Nestačí na tempo výuky, výrazně pociťují absenci individuálního přístupu, nevyhovují jim motivační faktory. Vyvstává tedy potřeba zpracovávat specifické programy „šité na míru“ této cílové skupině a tyto programy akreditovat. Musí se ale počítat s rizikem, že úřad práce nebude tyto programy vypisovat především z hlediska vysoké ekonomické zátěže. Rekvalifikace osob se zdravotním postižením může probíhat v kontextu pracovní rehabilitace. Pracovní rehabilitace je souvislá činnost, zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečuje úřad práce a která zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání a vytváření vhodných pracovních podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Provádění pracovní rehabilitace stanoví vyhláška. č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 71

Závěr Rekvalifikační programy jsou jedním z důležitých nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Význam rekvalifikací spočívá především v rozvoji a kultivaci lidského kapitálu nezaměstnaných osob (také ve zvýšení sebedůvěry, odstranění sociální izolace apod.) a tím tento nástroj APZ přispívá ke zvyšování šancí těchto občanů pro uplatnění se v novém zaměstnání. Tržní ekonomika vyžaduje v dnešní době maximální pružnost v nabídce práce a rekvalifikace působí jako hlavní faktor k jejímu dosažení. Tento nástroj APZ je jednou z nejefektivnějších forem, která může vést ke snižování nezaměstnanosti. A to jak v případě rekvalifikací zaměstnanců, tak i v případě těch občanů, kteří jsou evidováni na úřadu práce jako uchazeči nebo zájemci o zaměstnání. V současné době, kdy se velké množství občanů na pracovištích setkává s organizačními změnami a snižováním počtu zaměstnanců, je rekvalifikace jediným účinným nástrojem, jak se znovu zapojit do pracovního procesu. Klíčová slova: Rekvalifikace, rekvalifikační programy, pracovní rehabilitace, další profesní vzdělávání, aktivní politika zaměstnanosti, pasivní politika zaměstnanosti, tržní ekonomika. Použitá literatura BELCOURT, M.; WRIGHT, P. C. (1998) Vzdělávání pracovníků a řízení pracovního výkonu. Grada: Praha. ISBN 80-7169-459-2. HORÁKOVÁ, M., HORA, O., VYHLÍDAL, J. (2010) Hodnocení přínosu projektů Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů k aktivní politice zaměstnanosti v ČR. 1 vyd., Praha: VÚPSV, s. 63. ISBN 978-80-7416-056-1. JOUZA, L. (2004) Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha: Bova Polygon. KOTÝNKOVÁ, M. (2006) Trh práce na přelomu tisíciletí. Praha: Oeconomica, s. 9. ISBN 80-245-1149-5. KRETSCHMEROVÁ, T.; ŠIMEK, M. (2001) Základní výsledky projekce 2001. Praha: Český statistický úřad. MAREŠ, P. (1994) Nezaměstnanost jako psychosociální problém. Praha: SLON. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. MUŽÍK, J. (1999) Vznik a vývoj teorie dalšího profesního vzdělávání dospělých. Andragogika, roč. 3, č. 4, s. 14–15. ISSN 1211-6378. Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006–2009 (2005) č. 1004. Praha: MŠMT, ISBN 80-86734-66-8. SIROVÁTKA, T., KULHAVÝ, V., HORÁKOVÁ, M., RÁKOCZYOVÁ, M. (2003) Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce: přínosy rekvalifikací a dalších nástrojů APZ na Břeclavsku (průběžná zpráva z pilotního výzkumného projektu). Brno: VÚPSV, s. 18. 72

ŠEĎOVÁ, K.; NOVOTNÝ, P. (2006) Vzdělávací potřeby ve vztahu k účasti na vzdělávání dospělých. Pedagogika, LVI, č. 2, s. 140–151. ISSN 0031-3815. TAKKINEN, S.; SUUTAMA, T. (2004) Life-lines of Finnish People Aged s. 83–87. Aging and Human Development, 59, s. 339–362. Jönköping, Sweden: Institute for Gerontology. Vyhláška MPSV ČR č. 115/1992 Sb., o provádění pracovní rehabilitace občanů se změněnou pracovní schopností, ve znění vyhlášky č. 232/1997 Sb. Praha: MPSV ČR, 1992. WEBB, J.; POWIS, Ch. (2004) Teaching information skills: Theory and practice. London: Facet Publishing, 223 p. ISBN 1-85604-513-7. Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. (2004) Praha: Vláda ČR. Internetové zdroje: http://www.vlada.cz/.../narodni-plan-vytvareni-rovnych-prilezitosti-pro-osoby-se-zdravotnimpostizenim-na-obdobi-2010---2014-70026/, [cit. 2014-06-09]. Integrovaný portál MPSV, Aktivní politika zaměstnanosti a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti [online]. [cit. 2014-07-07] Dostupné z: Integrovaný portál MPSV, Národní program reforem ČR 2011 [online]. [cit. 2014-04-08] Dostupné z: . Integrovaný portál MPSV, Rekvalifikace uchazečů o zaměstnání 2008-2010 [online]. [cit. 2014-07-06] Dostupné z: . Integrovaný portál MPSV, Úřad práce ČR [online]. [cit. 2014-07-07] Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/upcr/oup Ministerstvo práce a sociálních věcí - právní předpisy [online]. [cit. 2014-08-09] Dostupné z: . Politika zaměstnanosti [online]. [cit. 2014-04-02] Dostupné z: . Rekvalifikace podle zákona o zaměstnanosti [online]. [cit. 2014-07-07] Dostupné z: . Doporučená literatura KREJČÍŘOVÁ, O. (2004) Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s mentálním postižením. Ostrava: Montanex. ISBN 80-7225-112-0. RYCHTÁŘ, K. (2004) Spolupráce obce a města při vzniku nových pracovních a podnikatelských příležitostí k začlenění osob se zdravotním postižením do ekonomické aktivity. In XII. ročník česko - francouzské dny. Ostrava: Statutární město Ostrava,. s. 12 –16. ISBN 80-239-3952-1.

73

8 REKVALIFIKACE OSOB SE STŘEDNĚ TĚŽKÝM MENTÁLNÍM A KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM Zdeňka Kozáková Anotace: Předložený článek je zaměřen na rekvalifikaci osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením. Nejdříve přibližuje rekvalifikační programy v systému celoživotního vzdělávání, popisuje specifika rekvalifikací osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením a následně evropské programy, které lze využít v rámci realizace rekvalifikace. Součástí článku je i praktická ukázka rekvalifikačního programu „Úklidové a pomocné práce“, který byl realizovaný Charitou Vsetín ve spolupráci s úřadem práce v rámci projektu „Centrum profesní kvalifikace“. Východisko: Realizace rekvalifikace osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením je důležitou součástí podpory uplatnitelnosti na trhu práce. Specializovaných rekvalifikačních kurzů pro tuto cílovou skupinu je však stále poměrně málo (cca 10 - 20 v České republice), proto je žádoucí, aby vznikaly další.

8.1 Rekvalifikace osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením v kontextu celoživotního vzdělávání Zvyšující se požadavky na pracovní činnosti, které vyplývají z moderních technologií a náročných pracovních operací, vyžadují další vzdělávání v každé profesi. Systém dalšího profesního vzdělávání má následující charakter:  kvalifikační vzdělávání, které se týká zvyšování kvalifikace, jejího prohlubování, specializace atd.;  rekvalifikační vzdělávání, které má různé formy - obnovovací, zaměstnanecké, nespecifické apod.;  školení a kurzy, které jsou směrovány jako doprovodné aktivity zaměstnavatelské politiky, např. školení k bezpečnosti práce. Rekvalifikační programy jsou pro každého, kdo chce být dnes na trhu práce úspěšný, podmínkou a nutností. To platí i v zaměstnávání osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením. Při realizaci rekvalifikačního vzdělávání se však potýkáme s podstatnými problémy. Osoby s mentálním a kombinovaným postižením nejsou ve většině případů schopny absolvovat rekvalifikační kurzy oficiálně garantované úřady práce. Důvodů je několik, ale ten primární vyplývá právě ze specifik mentálního postižení. Účastníci nezvládají tempo programů, metody, přístupy k řešení problémů a plnění z toho vyplývajících 74

povinností, výrazně pociťují absenci individuálního přístupu, nevyhovují jim motivační faktory. Řešením situace je vytváření specializovaných rekvalifikačních programů, kde východiskem je získávání profesních dovedností v kontextu RESPEKTOVÁNÍ osobních specifik a specifik práce účastníků. Důležitou rovinu představuje účast osoby s postižením na rekvalifikaci v rámci pracovní rehabilitace. Pracovní rehabilitace je souvislá činnost, zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečuje úřad práce a která zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání a vytváření vhodných pracovních podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Realizaci pracovní rehabilitace stanoví vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Principy a specifika rekvalifikačních programů pro osoby se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením Rekvalifikační programy pro osoby se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením by měly posílit jejich konkurenceschopnost na trhu práce a zároveň obsahovat následující principy:  pomoc ve zlepšení orientačních dovedností a vědomostí a poskytnutí možnosti lepšího přístupu k informačním technologiím a odborným textům a materiálům;  zvýšení kompetence ve všech oblastech daných sledovanými tématy;  obohacení o náměty pro tvůrčí činnosti;  vliv na společenské postavení osob v systému integrace;  přispění k destigmatizaci sociálně vyloučených minorit občanů;  zvýšení sebevědomí v komunikaci a společenských postupech při zařazení na volném trhu práce;  rovnocennost partnerských vztahů, které se opírají o sledování stejných cílů vzhledem k předmětu zájmu, je nejvýznamnějším ukazatelem v preferenci rekvalifikace pro praktickou přípravu a uplatnění na trhu práce;  existence rekvalifikačního programu dává možnost používat různé návazné modely, které respektují nejen možnosti osob se zdravotním postižením, ale jsou i nositelem aktuálních integračních tendencí. (Krejčířová, Kozáková, 2013) Je nutné dbát na potřeby cílové skupiny a vědět, jaké jsou její možnosti. Vzhledem k cílové skupině osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením je cíl nejen v získání dovedností, ale i v psychické a motivační pomoci, v zajištění společenského kontaktu, v omezení izolovanosti jedince a v získání primárních znalostí a dovedností potřebných pro profesi. 75

Velmi významným krokem je výběr lektora pro vzdělávání v rekvalifikačním kurzu. Na lektora bývají kladeny vysoké nároky. Nutná je zejména dávka pedagogického mistrovství. Dalšími předpoklady jsou zkušenosti a znalosti v oboru, zvládání psychologie osobnosti, speciální pedagogiky, andragogiky a didaktiky dospělých, komunikační, rétorické a organizační dovednosti, umění motivace a další. Doporučení a zásady, které mohou přispět ke zvýšení dovedností lektora:  Promyslet cíle výuky, poznat dovednosti a diagnostikovat slabiny znalostí u studujících, znát velikost skupiny. Na výuku se vždy dobře připravit.  Respektovat, naslouchat, motivovat, podněcovat studenty. Sledovat a dodržovat čas.  Na jednoduché příklady navazovat postupně složitějšími příklady a cvičeními. Ověřovat si, zda studující tématu rozumí.  Kombinovat vhodné vyučovací metody a zařazovat aktivizující metody v průběhu i na závěr výuky. Udržovat kontakt s frekventanty.  Používat srozumitelný jazyk, pokud použijeme odbornou terminologii, tak se snažit každý termín ihned objasnit.  Mluvit jasně, přiměřeně rychle směrem k posluchačům, přiměřeně používat neverbální komunikaci.  Ústní projev doprovodit písemným nebo obrazovým projevem. Prezentaci v PowerPointu mít čitelně, stručně, jasně, logicky uspořádanou. Připravit tištěné materiály, které si mohou studenti odnést, nebo odkázat na odborné texty a materiály na webu.  Uvědomit si, že pozornost studujících klesá po 15–20 minutách souvislého výkladu. Je vhodné ji zvýšit položením otázek, diskusí, hrou, zapojením obrazových a dalších pomůcek nebo jiného stylu výkladu. Důležitá je také volba vhodných vzdělávacích forem a metod. Lze použít kombinaci tradičních forem – výklad, přednáška, seminář, výcvik, stáž, cvičení s obohacením mnoha didaktickými pomůckami. Významné je vše aplikovat přímo do praxe, zapojovat při výuce co nejvíce smyslů, používat aktivizační metody, uplatňovat individuální přístup a prohlubovat získané dovednosti tréninkem na pracovišti. Pro zájemce Ověřené zkušenosti a poznatky jednoznačně dokládají význam a smysluplnost použití aktivizačních metod, protože si zapamatujeme: 10 % z toho, co čteme, 20 % z toho, co slyšíme, 30 % z toho, co vidíme, 50 % z toho, co slyšíme a vidíme, 70 % z toho, co říkáme, 90 % z toho, co děláme. Umění správně připravit vzdělávací program je velmi náročné a nelehké a je potřeba získávat stále nové a nové poznatky a prohlubovat zkušenosti.

76

8.2 Praktická ukázka z rekvalifikačního programu pro osoby se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením Rekvalifikačních kurzů pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením je stále nedostatek. V dalším textu bychom rádi přiblížili rekvalifikační program „Úklidové a pomocné práce“, který byl realizovaný Charitou Vsetín ve spolupráci s úřadem práce v rámci projektu „Centrum profesní kvalifikace“.

Obr. 1: Výuková témata a lektoři rekvalifikačního programu „Úklidové a pomocné práce“. V rámci rekvalifikačních programů pro osoby se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením je důležité neopomenout školení o bezpečnosti práce, kterému bývá často věnována samostatná rozsáhlá část. Dalšími probíranými tématy mohou být například: možnosti hledání práce, sestavení životopisu, trénink komunikace s potenciálním zaměstnavatelem, oblékání, chování na pracovišti, vztahy se spolupracovníky apod. REKVALIFIKAČNÍ KURZ Vsetín

77

Chodit do zaměstnání není jenom práce. Také se budeme setkávat s jinými lidmi, budeme s nimi spolupracovat. Ne vždy se nám bude každý líbit. Ale musíme umět druhého pochopit a být zodpovědní. Proto jsme do kurzu zařadili i tělesné aktivity, při kterých bylo nutné spolupracovat a navzájem si pomáhat.

Obr. 2: Ukázka probíraných témat v rámci výuky „Tranzitní program“.

78

Pro zájemce Otázky závěrečného testu rekvalifikačního kurzu „Pomocné a úklidové práce“: 1. Co je to pracoviště? 2. Co je to pracovní doba? 3. Jsou některé piktogramy stejné pro celý svět? Pokud ano, tak které? 4. Co je vyznačeno na etiketě u oděvu? 5. Komu dáváme ve dveřích přednost? 6. Kdy je slušné poděkovat? 7. Co všechno ničí naše životní prostředí? 8. Co jsou nebezpečné odpady? 9. Proč nemůžeme při práci s chemickými prostředky pít a jíst? 10. Podle čeho třídíme prádlo do pračky? 11. Kdy leštíme nábytek? 12. Co je zákazová značka? Co je příkazová značka? 13. Jak skladujeme chemikálie? 14. Jaké telefonní číslo voláme na rychlou záchrannou službu? 15. Jaký je poměr při kardiopulmonální resuscitaci: stlačení hrudníku x vdechy: A) 15 : 1, B) 15 : 2, C) 30 : 2. 16. První pomoc při popálení žehličkou. Rekvalifikační kurz „Pomocné a úklidové práce“ byl ukončen závěrečnou zkouškou a získáním osvědčení o úspěšném absolvování. Marginálie Získání osvědčení o úspěšném zvládnutí rekvalifikačního kurzu mělo pro absolventy velký význam. Certifikátu si účastníci vysoce cenili, měli ho vystavený na „čestném místě“ a „chlubili“ se jím ostatním. 8.3 Rekvalifikační programy v kontextu operačních programů Rekvalifikace osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením jsou stále bohužel poměrně opomíjenou oblastí. Rekvalifikace by měla co nejvíce rozšiřovat profil člověka a také respektovat specifika osob s postižením. Tento respekt nacházíme v operačních programech, proto jsou součástí tohoto textu.

Evropský sociální fond Evropský sociální fond (ESF) vydá každoročně 10 miliard EUR na podporu těch, kteří jsou nuceni zdolávat překážky při hledání zaměstnání. Posílení adaptability pracovníků pomocí nových dovedností a podniků prostřednictvím nových pracovních postupů představuje jednu z priorit ESF. Mezi ostatní priority patří například zlepšování přístupu k zaměstnanosti (pomoc absolventům při přechodu do zaměstnání, poskytování odborné přípravy uchazečům 79

či zájemcům o zaměstnání s nízkou kvalifikací apod.), pomoc občanům ze znevýhodněných skupin při získávání pracovního uplatnění (součást podpory „sociálního začleňování“) atp. Evropský sociální fond finančně podporuje velké množství lokálních, regionálních i národních projektů zaměstnanosti v celé Evropě. Jedná se jak o malé projekty na pomoc s hledáním vhodného pracovního uplatnění pro osoby se zdravotním postižením, realizované místními charitativními organizacemi, tak i o celonárodní projekty v oblasti podpory odborného vzdělávání pro všechny obyvatele. Projekty podporované ESF jsou různé povahy a zahrnují velké množství cílových skupin, jako jsou například vzdělávací systémy, učitelé a děti, dále mladí a starší uchazeči o zaměstnání či potenciální podnikatelé z nejrůznějších oborů. K hlavním oblastem politiky Evropských sociálních fondů se řadí: 1. rozvoj a podpora aktivní politiky na trhu práce; 2. podpora rovných příležitostí pro všechny v přístupu na trh práce; 3. podpora a zlepšování školení, vzdělávání a poradenství jakožto součástí politiky celoživotního vzdělávání; 4. podpora kvalifikované, vzdělané a flexibilní pracovní síly; 5. opatření na zlepšení přístupu žen na trh práce. Z Evropského sociálního fondu (ESF) je financován operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost je zaměřený na zkvalitnění a modernizaci systémů počátečního, terciárního a dalšího vzdělávání, jejich propojení do komplexního systému celoživotního učení a na zlepšení podmínek ve výzkumu a vývoji. O podporu mohou žádat školy a školská zařízení, organizace působící ve vzdělávání a kariérovém poradenství, instituce vědy a výzkumu, ústřední orgány státní správy a jimi řízené organizace, obce, města, kraje, nestátní neziskové organizace a další. Provázanost Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost s dalšími operačními programy je potřebná a také se uskutečňuje.

Pro zájemce Informace o OP VK je možné nalézt na webových stránkách MŠMT (www.msmt.cz) i stránkách krajů ČR, případně na centrálních webových stránkách ESF v ČR (www.esfcr.cz). Případné dotazy je možné zasílat na elektronickou adresu [email protected].

Závěr Práce není pro občany se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením pouze zdrojem obživy, ale zejména prostorem pro seberealizaci. Právě zapojení do „práce” umožňuje rozšiřovat odborné znalosti, lidské kontakty, působí stimulačně na psychiku člověka a má sociálněrehabilitační účinek. Významným pomocníkem, který přispívá k úspěšnosti na trhu práce, jsou rekvalifikační programy. Osoby se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením však mají velké problémy při účasti na rekvalifikačních kurzech realizovaných s intaktní populací. Vyvstává 80

tedy potřeba zpracovávat specifické programy „šité na míru“ této cílové skupině a tyto programy akreditovat. Musí se ale počítat s rizikem, že úřad práce nebude tyto programy vypisovat především z hlediska vysoké ekonomické zátěže. Klíčová slova: Rekvalifikace, rekvalifikační programy, pracovní rehabilitace, celoživotní vzdělávání, další profesní vzdělávání, operační programy, vzdělávání pro konkurenceschopnost, vzdělávací programy. Použitá literatura BELCOURT, M.; WRIGHT, P. C. (1998) Vzdělávání pracovníků a řízení pracovního výkonu. Grada: Praha. ISBN 80-7169-459-2. HORÁKOVÁ, M., HORA, O., VYHLÍDAL, J. (2010) Hodnocení přínosu projektů Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů k aktivní politice zaměstnanosti v ČR. 1 vyd., Praha: VÚPSV, s. 63. ISBN 978-80-7416-056-1. JOUZA, L. (2004) Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha: Bova Polygon. KOTÝNKOVÁ, M. (2006) Trh práce na přelomu tisíciletí. 1. vyd., Praha: Oeconomica, s. 9. ISBN 80-245-1149-5. KREJČÍŘOVÁ, O., KOZÁKOVÁ, Z. (2013) Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s mentálním postižením. Olomouc: UP. ISBN 978-80-244-3711-8. MAREŠ, P. (1994) Nezaměstnanost jako psychosociální problém. Praha: SLON. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. MUŽÍK, J. (2005) Didaktika profesního vzdělávání dospělých. Plzeň: Fraus. ISBN 80-7238220-9. NÁDAŽDYOVÁ, M. (1996) Podporované zamestnávanie ludí s mentálnym postihnutím vo svetle principov a cielov transformácie sociálnej sféry a jako pozícia v systéme nových služieb. In II. Mezinárodní kongres ZPMP. Bratislava, 1996, s. 30–41. Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006–2009 č. 1004. Praha: MŠMT, 2005. ISBN 80-86734-66-8. Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek. SIROVÁTKA, T., KULHAVÝ, V., HORÁKOVÁ, M., RÁKOCZYOVÁ, M. (2003) Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce: přínosy rekvalifikací a dalších nástrojů APZ na Břeclavsku (průběžná zpráva z pilotního výzkumného projektu). Brno: VÚPSV, s. 18. Vyhláška MPSV ČR č. 115/1992 Sb., o provádění pracovní rehabilitace občanů se změněnou pracovní schopností, ve znění vyhlášky č. 232/1997 Sb. Praha: MPSV ČR, 1992. Vyhláška MPSV č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Vyhláška MPSV č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. 81

WEBB, J.; POWIS, Ch. Teaching information skills: Theory and practice. London: Facet Publishing, 2004, 223 p. ISBN 1-85604-513-7. Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Praha: Vláda ČR, 2004. Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a změně souvisejících zákonů. Internetové zdroje: http://www.vlada.cz/.../narodni-plan-vytvareni-rovnych-prilezitosti-pro-osoby-se-zdravotnimpostizenim-na-obdobi-2010---2014-70026/, [cit. 12. 4. 2014]. http://memorandum.nvf.cz, [ cit. 13. 4. 2014]. http://www.strukturalni-fondy.cz/opvpk, [ cit. 22. 7. 2014]. http://www.nuov.cz › Koncept, [ cit. 29. 6. 2014]. http://www.msmt.cz, [5. 5. 2014]. Integrovaný portál MPSV, Úřad práce ČR [online]. [cit. 2013-07-21] Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/upcr/oup Doporučená literatura DARCEL, A. T. (2004) Spojit péči, výchovu a pedagogickou činnost v péči o dítě s handicapem: úvahy nad složitou situací. In XII. ročník česko-francouzské dny. Ostrava: Statutární město Ostrava, s. 38. ISBN 80-239-3952-1. KREJČÍŘOVÁ, O., KOZÁKOVÁ, Z. (2013) Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s mentálním postižením. Olomouc: UP. ISBN 978-80-244-3711-8.

82

9 ZAHRADNICKÉ PRÁCE JAKO VHODNÝ PROSTŘEDEK PRACOVNÍ REHABILITACE OSOB SE STŘEDNĚ TĚŽKÝM MENTÁLNÍM A KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM Jaromír Hublar Anotace Článek pojednává o zahradnických pracích jako o jedné z vhodných aktivit využitelných k pracovní rehabilitaci osob se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením. Zahradnické práce se skládají z řady zaběhlých a stereotypně se opakujících úkonů, což lidem se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením vyhovuje. S ohledem na tuto skupinu lidí postupujeme při osvojování zahradnických prací podle předem vytvořených individuálně zacílených strukturovaných metodických postupů. Se snižující se mentálním úrovní těchto lidí se zvyšuje naléhavost postupovat podle podrobněji rozfázovaných (rozkrokovaných) metodických postupů, které je vhodné doplnit piktogramy či fotografiemi. Východisko Osoby s mentálním postižením, zejména však osoby se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením, mají setrvale nejméně optimistický výhled v získávání pracovního uplatnění. Je však nutné si uvědomit, že i když budou mít tito lidé s mentálním postižením zpřístupněny podobné možnosti jako ostatní – bez kvalitní přípravy na běžný i profesní život a bez specifické podpory je nebudou schopni využít. Jádro problému spočívá v jejich omezených osobnostních předpokladech a v neobjektivním posuzování vlastního pracovního potenciálu a možné profesní budoucnosti. Právě proto je nutné posuzovat je individuálně a nestavět jen na jejich omezeních a nedostatcích, ale nalézat u nich třeba jen náznaky schopností a nadání, a ty rozvíjet! Přitom může být výhodou i fakt, že lidem s mentálním postižením vyhovuje zaběhlý, neměnný program, takže jim stejná a stereotypně se opakující práce vyhovuje. Jednou z možností pracovního uplatnění, jejich mnohdy jen zbytkových schopností, mohou být zahradnické práce, prostřednictvím kterých lze vybudovat smysluplný pracovní program, který je pro tuto skupinu lidí nejen zajímavý, ale i motivující – pozorování výsledků vlastní práce motivuje k dalšímu pokračování v této práci. Přitom se lidé se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením seznamují s novými situacemi, učí se porozumění novým pojmům, činnostem a kvantitativním vztahům. Důležitý je rovněž rozvoj smyslového vnímání - rozlišování barev, velikostí, tvarů i časoprostorová orientace a to nikoli abstraktně ale konkrétně s využitím pěstovaných rostlin, jehož výsledkem je potom jiná kvalita jejich projevu. Ve vlastním pracovním nácviku zahradnických dovedností, dochází k celkovému zlepšení motorických schopností i fyzické zdatnosti. Opomenout nemůžeme ani důležité místo estetické výchovy, kde kvalita vnímání a prožívání přímo souvisí s chováním těchto osob, které kvalita prožívání přímo ovlivňuje. To vše 83

potencuje i pozitivní posun v obsahu slovního projevu, poněvadž si tito lidé zvnitřňují dosud pro ně neznámé pojmy, vztahy mezi nimi a posloupnost činností. Aktivačním momentem tohoto procesu je prožívání úspěchu, který je jim však nutné pomoci zprostředkovat.

9.1

Zahradnické práce

V praxi se osvědčilo zahradnické práce s ohledem na náročnost jejich osvojování a následné provádění osobami se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením (déle jen pracovníci) rozdělit na: Základní zahradnické práce - péče o zahradu: Jedná se o soubor základních zahradnických prací, který tvoří nejjednodušší zahradnické činnosti osvojitelné i osobami s těžším mentálním a kombinovaným postižením. Do této skupiny patří:  pletí chodníků a cest, zametání  hrabání posečené trávy, sena, listí  nakládání na kolečko a převážení různého materiálu na kolečku  přehazování kompostů  zalévání konví Zahradnické práce - účelové pěstování užitkových rostlin Tato skupina zahradnických prací tvoří nástavbu následující po zvládnutí základních zahradnických činností uvedených v předchozí kapitole. Odbornější – účelové zahradnické práce tvoří ucelený zahradnický pracovní program, jehož výsledkem je vypěstovaná rostlina – zelenina či květina.

Do této skupiny patří:  v jarním období příprava půdy k pěstování v pařeništích, sklenících a na záhonech. Kopání, hrabání, sběr kamenů, plevelů…  vysévání semen rostlin do pařeniště, skleníku nebo přímo na záhony 84

 péče o pařeniště, skleník po vysetí – pletí, okopávání, zalévání, větrání, stínění  péče o venkovní záhony po vysetí – pletí, okopávání, zalévání  vysazování mladých rostlin na připravené záhony  okopávání a pletí rostlin na záhonech během vegetace  zalévání rostlin – konví, hadicí  sklizeň vypěstovaných užitkových rostlin (zeleniny, živých květin, květin na sušení)  na podzim rytí záhonů a pařenišť

9.2

Metodické postupy

Nácvik jednotlivých zahradnických činností a pracovních úkonů je potřebné provádět dle vypracovaných metodických postupů přizpůsobených individualitě každého pracovníka s mentálním a kombinovaným postižením. V tomto příspěvku nelze pro rozsáhlost tématu uvést všechny metodické postupy zahradnických prací. Jako příklad uveďme metodický postup pro kopání a okopávání. Metodický postup při nácviku kopání a okopávání  nejdříve vysvětlíme jednotlivé (rozfázováné) části pracovní operace pracovníkovi s pomocí piktogramů či fotek, ale zejména praktickou ukázkou. Vysvětlujeme a předvádíme tolikrát, kolikrát je to potřebné  následuje praktické nacvičování a vytváření si vlastního pracovního stereotypu jednotlivými pracovníky  někteří pracovníci vyžadují i kontaktní vedení jejich rukou či motyky, kterou okopávají  nejen zpočátku nácviku je důležitá přítomnost instruktora (vychovatele, pracovníka v sociálních službách či zahradnického mistra), která dává pracovníkům jistotu pomoci v případě, že se přestanou v situaci orientovat.

85

Kopání široké cesty Využít lze cestu širokou přibližně jeden metr, vedoucí středem mezi záhony na zahradě. Osvědčilo se právě na ní nacvičovat počáteční techniku kopání. Kopání cesty je současně činností účelovou, při níž se pracovníci učí i tzv. odplevelování. Již na této úrovni je pro pracovníky důležité, když vidí výsledek své práce. Proto lze doporučit trénovat nácviky kopání přímo tam, kde to má skutečný smysl, ne pouze na cvičných záhonech. Jednotlivé kroky a zásady při nácviku kopání: 1) Ověření laterality pracovníků a její respektování - někteří pracovníci mohou být vyhranění praváci či leváci, jak v oblasti hrubé motoriky při práci se zahradním nářadím, tak v oblasti motoriky jemné při pletí. Někteří pracovníci však laterálně vyhraněni nejsou, a tak např. při pletí používají pravou ruku, ale při zahradnických pracích s nářadím je vedoucí horní končetinou ruka levá. 2) Jak držet motyku - ruce od sebe, u praváků je pravá ruka dole, levá nahoře. U leváků naopak. Dbát na správný úchop motyky - všechny prsty dole, palec nahoře v opozici. 3) Zaujmutí postoje - nohy od sebe, u praváků je pravá noha vpředu, levá vzadu, u leváků naopak. 4) Kopání jedním směrem - to znamená držet vyznačený směr kopání, nekopat chaoticky dokola kolem sebe. 5) Po překopání cca necelého metru před sebou postoupit o krok vpřed - a kopat dále, přitom pokopanou půdu nesešlapávat přecházením na místě. 6) Dodržovat šíři kopaného úseku – tj. střední široké cesty. Nevykopat rostliny užitkové na záhonech mimo cestu. Zpočátku při tom můžeme využít pomůcky k udržení šíře cesty: označení rýhou v půdě, položenou tyčkou či natáhnutím barevného provázku mezi dvěma kolíky. Vybereme ten způsob, který pracovník nejsnáze rozliší. 7) Kopat přiměřenou intenzitou - stejnoměrně, ne hluboko, nevykopávat díry na jednom místě, nekopat jen po povrchu. 8) Plevel vykopnout i s kořenem - nikoliv ukopnout jen nadzemní část. Větší plevele sbírat do kbelíku, potom vysypat na kompost. 9) Nekopat blízko sebe – neohánět se motykou a nezvedat ji nad hlavu. Toto je důležitá prevence úrazů. 10) Při nácviku užívat širší motyku - nepříliš ostrou s oblými rohy. 11) Pracovníkům vytýčit délku úseku, který mají kopat – to je možné rýhou v půdě, kolíkem, provázkem. Úsek by měl být krátký, asi necelý metr před pracovníkem, aby jej zvládl okopat z místa bez postupování. Později, až si postup zautomatizuje, vytyčovanou vzdálenost po malých kouscích prodlužujeme. Někteří pracovníci se bez vytyčování směru a vzdálenosti ani po zapracování neobejdou. 12) Od počátku dbát na optimální pracovní postup - zároveň pracovníka podpořit ve vytvoření si vlastního způsobu práce: Např. pracovník může při kopání couvat, kopat rohem motyky, ne celou plochou, kopat v předklonu nebo vzpřímeně, kopat zleva 86

doprava nebo obráceně apod. Také jejich pracovní tempo odpovídá individualitě každého z nich. Někteří chtějí být hotovi rychle a potom odpočívat i za cenu nekvalitně odvedené práce. Jiní kopají pomalu a pečlivě. Okopávání trsů pažitky Po zvládnutí základní techniky a postupu kopání na široké cestě pracovníci postupují k okopávání trsů pažitky, což je již cílené okopávání, náročnější na celkovou koordinaci. Opět okopáváme účelově ne jen tréninkově (tréninkově by znamenalo okopávat zatlučené kolíky v půdě na cvičném záhonu). Jednotlivé kroky a zásady při nácviku cíleného okopávání: 1) Pracovník nejdříve okopává jeden trs dokola – tímto způsobem postupuje dál v řádku trs po trsu. 2) Respektujme princip laterality: - levák bude mít okopávaný řádek či záhon pažitky vlevo vedle sebe, pravák naopak. Nesprávné postavení může mít za následek nejen nezdar, ale i úraz současně. 3) Dbejme i na postupování v meziřádku - tak, aby pracovník nepoškozoval pošlapáním trsy pažitky. Správná orientace mezi řádky činívá pracovníkům často větší potíže než samotné okopávání. 4) Podpora instruktora - ukázka, vedení, opravování nesprávného postupu je tady nezastupitelná. Kopání úzkých cestiček Postup je stejný jako u cesty široké, přičemž délka okopávaného úseku může být opět členěna a označena stejným způsobem jak bylo uvedeno výše. Kopání užších cestiček je pro pracovníky náročnější, proto následuje po zvládnutí prací nejen na širší středové cestě, ale i okopávání trsů pažitky. Člověk s normální inteligenční výbavou by samozřejmě postupoval v jiném pořadí.

Okopávání užitkových rostlin Toto je nejvyšší stupeň okopávání, ke kterému se ne všichni pracovníci propracují.

Jednotlivé kroky a zásady při nácviku okopávání rostlin: 1) Pracovníci musí dokázat rozlišovat - okopávanou užitkovou rostlinu od plevele. 2) Osvědčilo se nejdříve okopávat květiny velké - až později květiny menší. 87

3) Rozdělení dlouhých řádků - některým pracovníkům je vhodné dlouhé řádky rozdělit na kratší úseky. Zbytečnost tohoto rozdělování poznáme tehdy, až pracovník sám pokračuje v okopávání dál a okope celý řádek nebo si řekne, že dělení nepotřebuje. 4) Je důležité vést pracovníka k tomu, aby uměl požádat o radu – např. nedokáže-li s jistotou rozpoznat plevel od květiny. Někteří pracovníci totiž z obavy, že nerozliší užitkovou rostlinu od plevele, raději žádají o jinou práci nežli okopávání rostlin. Během celého procesu učení okopávání užitkových rostlin je velice důležitá motivace splnitelným úkolem. To znamená rozvrhnout pracovníkům pracovní úkol na krátké, pro ně dosažitelné úseky, jak již bylo při jednotlivých krocích v metodických postupech popsáno. Mohou však nastat situace, kdy se pracovníkům okopávání nedaří, tudíž je přestane bavit. Potom je vhodné namísto okopávání nabídnout pracovníkům jinou pracovní činnost, např. hrabání nebo sběr kamínků z půdy, vytrhávání plevelů z chodníků apod. Neměli bychom dopustit, aby pracovník získal negativní zkušenost, že okopávat neumí a tudíž tuto činnost by v budoucnu vykonávat nechtěl. Zrovna tak bychom měli respektovat jeho momentální rozpoložení a pracovní tempo - „netlačit ho“ k něčemu co odmítá, aby např. okopával rostliny, i když to umí, ale přeje si okopávat cestu. K původní činnosti je možné se ten den ještě vrátit, ale to je nutné řešit s každým pracovníkem individuálně. Také u všech ostatních zahradnických prací postupujeme podle obdobně členěných (rozfázovaných) metodických postupů - jakési trajektorie klíčových zahradnických dovedností, podle kterých je každý pracovník veden s ohledem na limity určované jeho mentálním postižením. Ale ani ten kdo dojde do cíle nemá vyhráno, získané dovednosti si musí i nadále připomínat a zpevňovat je. Jiný dojde třeba ke třetímu postupnému kroku v metodickém nácviku a na tom zůstane. A další se může zastavit u kroku prvního a jen jeho trénování se pro něho stane celoživotní náplní, dále nebude chopen postoupit. Úkolem instruktora za této situace je dovést pracovníka po rozfázované trajektorii nacvičované pracovní činnosti k maximu možného, na horizont jeho potencionalit a potom ho na této úrovni udržovat. Pokud pracovník začne z dosaženého maxima sestupovat, je stejně důležitou povinností snažit se tomuto regresu bránit, tak jako bylo důležité na onen horizont s pracovníkem vystoupat. Praxe ukázala, že ne všichni pracovníci postupují přesně po jednotlivých krocích. Někteří jejich pořadí přeskočí a zvládnou kroky vzdálenější. Jiní zvládnou určitý krok, ale potom se např. o dva vrátí zpět. K předpokladům správného výkonu povolání instruktora by měla patřit schopnost „nelámat hůl“ nad pracovníky, u kterých se, podle jejich dosavadního projevu, nepředpokládá, že by mohli nějakou složitější činnost zvládnout. Stává se, že i takoví pracovníci pokud jsou vhodně motivováni, překvapivě se zapojí do nabízené činnosti a nad očekávání ji dobře zvládnou - ale musí mít příležitost a podporu. V praxi jsme si opakovaně potvrzovali, že sami nesmíme být netrpěliví, neboť proces učení mentálně postižených prostě nelze uspěchat, to znamená, že časové limity je nutno respektovat.

88

9.3 Motivace O důležitosti motivace během celého procesu učení zahradnickým pracím jsme se v tomto příspěvku zmínili již několikrát. Ze zkušenosti víme, že motivačně působí pochvaly, pobídky a vyslovování uznání, jestliže je pro ně objektivní podklad. Proto jedním z důležitých motivačních prvků je podpora splnitelným úkolem. (Více viz metodika učení okopávání.) Zbývá dodat, že nejsilnějším motivačním faktorem je skutečný úspěch. Zajistit pracovníkovi jeho dosažení a prožití má v rukou instruktor. Výše uvedené odráží vztah hlavních faktorů, které souhrnně vytvářejí předpoklad efektivity pracovního nácviku podobných pracovních činností. Při pracovním nácviku – učení osob s mentálním postižením vycházíme z faktu, že porucha učení je u nich obecně dána jejich sníženou mentální úrovní (nejedná se tedy o specifické poruchy učení). Pokud se pracovníkovi nedaří naučit dané činnosti v důsledku jeho mentálního deficitu, můžeme vzápětí zaznamenávat jeho nežádoucí projevy chování (od tzv. zlobení až k destruktivnímu chování, sebepoškozování i ubližování jiným). Je to projev prožívání neúspěchu, který má za následek snížení pracovníkova sebevědomí. Proto je nutné jeho sebevědomí posilovat a zvyšovat - jak už bylo uvedeno - zcela cíleným povzbuzením, pochvalou za konkrétní výsledek či jinou specifickou motivací tak, aby se pracovník cítil nezbytným účastníkem oné činnosti. Silným motivačním prvkem, dle sdělení jich samotných, je vedle získání potřebných pracovních dovedností upotřebitelných na trhu práce také možnost získat nové přátele a vystoupit tak ze společenské izolace.

Závěr Jednou z forem účinné pomoci lidem se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením je pracovní rehabilitace zaměřená na získání specifické odbornosti a poté určité zaměstnanecké pozice. Při jejím organizování musíme vycházet z potřeb, přání a reálných možností těchto lidí. Společenská integrace (bydlení a život v běžné společnosti) společně s pracovní integrací (práce na otevřeném trhu práce), jsou mimořádně důležité oblasti v životě těchto lidí, které fakticky naplňují nedeformovaný pojem inkluze. Osvojení zahradnických dovedností představuje pro osoby s těžším mentálním a kombinovaným postižením posílení jejich reálných možností při hledání a získávání pracovního uplatnění (byť třeba jen na 1 hod denně), zvýšení sebevědomí, ale také zlepšení jejich orientace v okolním (pro ně komplikovaném) světě. Stejně tak si tito lidé rozšiřují své uplatnitelné vědomosti a zlepšují postavení ve svém okolí.

89

Klíčová slova: Osoby se středním stupněm mentálního a kombinovaného postižení, zahradnické práce, pracovní rehabilitace, pracovní uplatnění, motivace, metodický postup, rozfázování, piktogramy, okopávání. Doporučená literatura: DOLEŽEL, R. VÍTKOVÁ, M. (ed.) Zaměstnávání osob se zdravotním postižením: příručka pro zaměstnavatele k projektu OPR LZ 3.1 „Aktivizační a vzdělávací centrum“. 1. vyd. Brno: Paido, 2007, ISBN 978-80-7315-143-0. KREJČÍŘOVÁ, O. Profesní příprava a pracovní uplatnění osob s mentálním postižením. Ostrava: Montanex, 2004, ISBN 80-7225-112-0. KREJČÍŘOVÁ, O., MEDVECOVÁ, A., OPATŘILOVÁ, D., STUPKOVÁ, V., VOJTOVÁ, V. Problematika zaměstnávání osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: RYTMUS, 2005, ISBN 80-903598-1-7 OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, ISBN 80-210-3718-0. PROCHÁZKOVÁ, L. Podpora osob se zdravotním postižením při integraci na trh práce. 1. vyd. BRNO: MSD, 2009, ISBN 978-80-7392-094-4. Doporučené internetové zdroje: www.dobromysl.cz - server poskytující komplexní informace o problematice zdravotního postižení (zejména různých forem mentálního postižení a autismu) a integrace lidí s tímto typem postižení do společnosti www.unie-pz.cz – server poskytující komplexní informace o podporovaném zaměstnávání pro lidi s postižením, kteří chtějí pracovat v běžném pracovním prostředí a pro zaměstnavatele, kteří se je rozhodnou zaměstnat

90

10 FINANČNÍ GRAMOTNOST JAKO JEDNA Z CEST K UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE Martina Hubištová Anotace Předkládaný článek se zaměřuje na objasnění pojmu finanční gramotnost, na úroveň znalostí v této oblasti a v neposlední řadě na problémy, které vyplývají z nedostatečné znalosti právě v oblasti finanční gramotnosti. Tato nedostatečná znalost se pak projevuje v životě OZP, kdy se často stávají oběťmi jedinců i nejrůznějších firem, které jejich neznalosti využívají ve svůj prospěch. Východisko Není tajemstvím, že ve 21. století je téměř každé rozhodnutí buď ovlivněno, nebo přímo spojeno, s jeho finanční situací a financemi obecně. Aby se člověk dobře a správně orientoval v tomto světě, je třeba, aby měl velké množství znalostí a dovedností přímo, ale i nepřímo, vázaných na finance. Je však důležité mít na mysli, že se informace, které jsou důležité pro rozhodování o financích, velmi rychle mění. Co platilo včera, dnes již platit nemusí. Informační technologie, které umožňují nové typy finančních transakcí a procesů, se velmi intenzivně rozvíjí a lidé si tak stále musí doplňovat potřebné znalosti a dovednosti. Škvára (2011) ve své publikaci zdůrazňuje, že finanční gramotnost se týká každého. Uvádí, že se rychle mění postoje obyvatel k finančním záležitostem. „Tradičně konzervativní postoj k úsporám a zadlužování se postupně mění, rostou tendence k rychlé spotřebě i ochota občanů k zadlužování. Tyto tendence nejsou však zcela bez rizik a vyvolávají naléhavou potřebu alespoň základní orientace občanů ve světě financí“. (Škvára, 2011, str. 12)

10.1 Význam práce pro jedince s postižením Již Freud (1948, str. 438) ve své práci zdůrazňuje, že „práce je nejsilnější spojení s realitou. Poskytuje jedinci možnost vžít se do lidské existence.“ V článku 15 Charty základních práv Evropské unie je zakotveno právo na práci a na vykonávání svobodně zvoleného a akceptovaného povolání. Rubinstein (1971, in Sonnentag, 1991, str. 15) říká, že „práce má velký vliv na vývoj osobnosti, je naléhavou potřebou člověka a nejdůležitějším prostředkem k formování osobnosti.“ Práce, resp. vykonávání zaměstnání, má velký význam nejen pro intaktní populaci, ale také pro jedince se zdravotním postižením. Je předpokladem jejich integrace do společnosti, přispívá také j jejich sebeurčení, uznání a také kvalitě jejich života. 91

Klicpera a Innerhofer (1992, in Procházková, L. 2009, str. 45) zdůrazňují zejména psychický význam práce pro jedince se zdravotním postižením. Podle nich práce znamená:  „Zajištění existence - možnost vydělat si peníze, zajistit si příjem, zaopatřit se na stáří apod.,  Určitá míra nezávislosti - jedná se zejména o osobní a finanční nezávislost,  Rozšíření duševního horizontu - díky procesu učení dochází k podpoře myšlenkových pochodů,  Strukturovaný všední den - časová i prostorová struktura dne. Do podvědomí se tak dostává pracovní doba, volný čas, víkend, dovolená apod. Díky prostorové struktuře se do podvědomí dostává rozlišení pojmů „doma“, práce atd.,  Účast na společenském životě - různé zážitky, příležitost k sociálním kontaktům mimo rodinu, navázání nových vztahů. Jedinci se naučí, jak se chovat k ostatním lidem. Také dostanou pocit, že jsou užitečným členem společnosti atd.,  Rozvoj - rozvoj schopností a dovedností, posilování sebevědomí pomocí překonávání úkolů, rozvoj komunikace apod.,  Vývoj k větší zodpovědnosti - převzetí úkolu = převzetí části zodpovědnosti.“ Řada dalších autorů věnuje také svou pozornost práci, pracovnímu uplatnění. Např. E. Zwierlein (1997) uvádí, že práce je považována za zdroj smyslu života pro všechny jedince. M. Jahoda (1983, str. 9) zase zdůrazňuje, že „z lidské práce není pouze a jen výtěžek, ale ona má také smysl.“ Jednoduše řečeno, práce vytváří zážitky, dělí náš čas a život na volný čas a pracovní čas, rozšiřuje sociální kontakty mimo rodinu, sousedy a přátele. Mimo jiné i nutí člověka, aby na sebe pohlížel jako na sociální bytost, aby spolupracoval s ostatními, aby se začlenil do pracovního procesu. Dále také ovlivňuje jeho identitu a status člověka ve společnosti a také díky výdělku umožňuje jedinci zaopatřit se nejen na teď, ale i na stáří. Procházková, L (2009) uvádí, že práce má zásadní význam v životě všech lidí. Jedinci s postižením cítí možnost vykonávání zaměstnání většinou také jako možnost získání vyššího statusu. Zprostředkovává jím vlastně pocit, že jsou pro společnost užiteční a cenní. Dá se tedy říci, že účastněním se v pracovním životě znamená být také integrován do společnosti. Seifert (1981) uvádí následující funkce a efekty práce, které jsou zvláště důležité pro jedince se zdravotním postižením:  Ekonomická a sociální samostatnost a nezávislost - díky vlastní činnosti se jedinci mohou starat do určité míry samo o sebe,  Status pracujícího a výdělečně činného - z jedince se stává člověk aktivní, zúčastněný a uznaný článek lidského společenství. Bez možnosti vykonávat nějakou profesi, 92

zůstává naopak ve svém statusu omezený na příjemce podpory a hrozí zde nebezpečí, že se jedinec bude považovat za bezcenného a sociálně nekompetentního.,  Sociální možnosti kontaktu - usnadnění překonávání sociální izolace,  Existenční smysl - díky zkušenosti, že díky vlastní síle něco dokáže a že dokáže využít své schopnosti a dovednosti nejen pro sebe, ale i pro ostatní,  Stimul osobního rozvoje - podpora vnitřní psychické stability a stabilizace člověka s prostředím. Těchto několik bodů zcela jasně dokazují, jaký má význam práce pro jedince s postižením zapojení nejen do pracovního procesu, ale také do společnosti. Práce zaujímá v životě člověka s postižením, i bez postižení, klíčovou roli, možnost vykonávat zaměstnání má vliv na jeho vývoj ve všech oblastech života. Přestože se situace pomalu zlepšuje a postoj společnosti k lidem s postižením se postupně mění (dochází k reformám, realizují se nejrůznější projekty, rozšiřuje se nabídka), pracovní oblast je stále ta, v níž je toho třeba udělat ještě velmi mnoho. Pokud bychom se podívali na statistiky zaměstnaných a nezaměstnaných osob s postižením, je patrné, že je tu stále značný rozdíl v neprospěch jedinců s postižením. (Procházková, L., 2009) Je však důležité také zdůraznit, že na zaměstnance s postižením je třeba pohlížet jako na rovnoprávného zaměstnance, který má stejná práva i povinnosti jako jeho intaktní kolega. To znamená i možnost podílet se na rozhodnutí.

10.2 Překážky při začleňování jedinců s postižením na trh práce Velmi často se lidé s postižením při vstupu na trh práce setkávají s velkým množstvím překážek různého rázu. Karas, B. (2004, str. 46) uvádí tyto nejčastější překážky:  Jedinci s postižením nemají adekvátní kvalifikaci  Předsudky vůči postiženým  Ochrana před výpovědí  Příliš málo informací Lehce si jednotlivé body přiblížíme. Jedinci s postižením nemají adekvátní kvalifikaci V dnešní tržní společnosti vyžaduje trh práce především vysoce kvalifikované a výkonné pracovní síly. Bohužel se u jedinců s postižením již dopředu předpokládá, že nemají buď žádnou kvalifikaci (nebo tu žádanou kvalifikaci) anebo by nabízenou práci ani nezvládli. A to 93

vše bez ověření jejich skutečných schopností a dovedností. Z tohoto důvodu jsou jim nabízena místa jako telefonista, vrátný, zahradník apod. Zaměstnavatelé si však neuvědomují, že existuje spousta pozic, na které není důležité mít vysokou kvalifikaci. Vždyť v posledních letech ubývá počet dělníků a pomocného personálu. U jedinců s postižením je třeba volit takové zaměstnání, ve kterém se využijí jejich schopnosti a dovednosti. Předsudky vůči lidem s postižením I když je to smutné, je pravdou, že se často setkáváme s předsudky nejen ze strany zaměstnavatelů, ale společnosti obecně. Mnohokrát se na jedince s postižením pohlíží jako na ty, co nemohou pracovat, co nebudou schopni podat odpovídající výkony a kvalitu, co budou často nemocni a tudíž budou v práci častěji chybět. To vše přispívá k tomu, že jsou lidé s postižením odmítáni dříve, než se jim dá alespoň malá šance ukázat, co v sobě mají a co všechno dokážou, když se jim ta šance dá. Nemůžeme však říci, že se mezi lidmi s postižením nenajdou tací, kteří pracovat nechtějí, a daná situace „bez práce“ jim vyhovuje. Je však třeba dát šanci těm, kteří mají pozitivní přístup k práci. Ochrana před výpovědí Zaměstnavatelé se velmi často obávají situace, kdy budou muset jedince s postižením propustit po zkušební době, kdy jej zaměstnali již natrvalo, z oprávněných důvodů. Obávají se, že toto propuštění nebude možné z důvodu zvýšené ochrany jedinců s postižením na trhu práce. Aby tomu zabránili, raději je ani nezaměstnají. (Karas, B., 2004) Příliš málo informací Situaci na trhu práce stěžuje i fakt, že zaměstnavatelé, ale i lidé s postižením nemají dostatek informací a zejména přesných informací. Často nevědí, kde mají tyto informace hledat, tak je raději ani nehledají. Zaměstnavatelé kolikrát nevědí, co obnáší zaměstnávat jedince s postižením, vidí v tom zejména nevýhody a překážky. Lidé s postižením zase nevědí, kde hledat práci, jak se ucházet o práci, kde hledat pomoc a podporu. (Procházková, L., 2009)

10.3 Co je to finanční gramotnost? Definice finanční gramotnosti byla v České republice vytvořena v roce 2006 a podíleli se na ni Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Česká národní banka ve spolupráci se spotřebitelskými a profesními sdruženími.

94

Tato definice se nachází v Národní strategii finančního vzdělávání z roku (2010, str. 11) a zní: „Finanční gramotnost jako celek je soubor znalostí, dovedností a její nezbytnou součástí jsou hodnotové postoje občanů. Tyto tři prvky jsou potřebné k tomu, aby občan zabezpečil nejen sebe, ale i svou rodinu a aby hrál aktivní roli na trhu finančních produktů a služeb finančního trhu. Takový gramotný občan je schopný se vyznat v problematice peněz a cen. Je zodpovědný za správu osobního nebo rodinného rozpočtu, vyznačuje se uvážlivostí v řízení vzhledem k svým finančním aktivům a je zodpovědný ke všem finančním závazkům s ohledem na situace, které jej mohou v životě postihnout.“ Zjednodušeně řečeno, finanční gramotnost je souhrn kompetencí, které jedinec uplatňuje v běžném životě a které jsou nezbytné pro aktivní a zodpovědnou účast na finančním trhu. V širším pojetí je možné finanční gramotnost chápat jako prevenci proti zadlužení. Kdo je vlastně finančně gramotný jedinec? Finančně gramotný jedinec je ten, který:  Má alespoň hrubou představu o aktuálním stavu svých peněz - plánuje své příjmy i výdaje,  Dokáže si sestavit rozpočet domácnosti a dodržuje jej,  Dokáže posoudit a porovnat nabídky úvěrů na trhu práce a vybrat tu nejvhodnější,  Dokáže splácet přijatý úvěr a v případě problémů se splácením ví, jak tuto situaci řešit, na koho se obrátit apod.,  Plánuje si své výdaje alespoň měsíc dopředu a je připraven na situaci ztráty hlavního příjmu. Složky finanční gramotnosti Z pohledu finančních institucí lze finanční gramotnost rozdělit na dvě kategorie:  Prvotní finanční gramotnost - jedinec je dostatečně gramotný na to, aby využíval produkty a služby standardních renomovaných institucí. Vyhýbá se tzv. institucím z ulice - úvěrovým lichvářům a predátorům. (Teplý, P., 2013)  Druhotná finanční gramotnost - jedinec je schopný si porovnat nabídky konkurenčních institucí a využije tak levnější a kvalitnější služby. Složky finanční gramotnosti (Národní strategie finančního vzdělávání, 2010):  Peněžní gramotnost - kompetence nezbytné pro správu hotovostních a bezhotovostních peněz a transakcí a pro správu nástrojů k tomu určených (např. běžný účet, platební nástroje apod.),  Cenová gramotnost - kompetence nezbytné pro porozumění cenovým mechanismům a inflaci,  Rozpočtová gramotnost - kompetence důležité pro správu osobního/rodinného rozpočtu (např. schopnost vést rozpočet apod.) a schopnost zvládat různé životní situace z finančního hlediska. 95

K finanční gramotnosti se mimo jiné pojí i složky:  Gramotnost numerická - využití matematického aparátu k řešení numerických úloh se vztahem k financím,  Gramotnost informační - schopnost vyhledat, použít a vyhodnotit informace v kontextu,  Gramotnost právní - orientace v právním systému, přehled o právech a povinnostech, o možnostech, kam se obrátit apod.

10.4 Proč je finanční gramotnost důležitá? V současné době se hovoří o základních dovednostech, které se nazývají gramotnostmi. Setkáváme se například s počítačovou gramotností, mediální gramotností, čtenářskou gramotností, a v neposlední řadě i s finanční gramotností. Tyto gramotnosti se v dnešní době řadí mezi základní dovednosti, které jsou důležité pro uplatnění jedince v životě, tedy i na trhu práce. Některé gramotnosti, například gramotnost počítačová, většinou pouze snižují možnost uplatnění jedince na trhu práce. Také většinou nezpůsobují sociální vyloučení občana, ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny, exekuci apod. Může se jednat například o profesi zedníka, skladníka, švadleny apod. Není tomu tak u finanční gramotnosti. U finanční gramotnosti tyto negativní dopady vystupují do popředí a jsou fatální. Může se jednat o ztrátu zaměstnání, exekuci, rozpad vztahů, ale i v krajním případě sociální vyloučení. „S dluhy je to jako s nemocemi. Mohou člověka oslabit, izolovat, dokonce i totálně zničit. Včasná prevence může zachránit život. Finanční vzdělávání právě takovou prevencí je.“ (Hesová, Zelendová, 2011, str. 5) Ať si to již připouštíme, nebo ne, každým rokem se zvyšuje zadluženost občanů v České republice a v roce 2008 překročila hranici 1 bil. korun. V roce 2012 dosáhla zadluženost českých domácností hranice 1,24 bil. korun. Za těmito dluhy stojí ve většině případů půjčky na bydlení, na nákup auta, půjčky na dovolenou a v posledních několika letech i půjčky na vánoční dárky a dárky k narozeninám. Lidé si často ani neuvědomují nebezpečí půjček. Je to pro ně snadná cesta k penězům. Často se však dostávají do situace, kdy potom tzv. vytloukají klín klínem a na splacení jedné půjčky si berou další a další půjčky. Díky tomu se velmi rychle dostanou do kruhu půjček, ze kterého již nejsou schopni sami uniknout. Jednou z velmi ohrožených skupin jsou právě lidé, kteří nemají dostatečnou finanční gramotnost. 96

V posledních několika letech se začínají objevovat instituce, které zneužívají finanční negramotnosti lidí. Tito lidé se pak dostanou do dluhové pasti, ze které se opět sami nedostanou. Jednou ze skupin lidí, na které se tyto instituce zaměřují, jsou lidé s postižením, zejména lidé s mentálním postižením. Jedním z důvodů, proč se lidé s mentálním postižením dostávají do pasti tzv. výhodných půjček je ten, že nemají dostatečné finanční vzdělání, dále pak jsou často velmi důvěřiví, manipulovatelní, hůře plánují, zvažují výhody/nevýhody apod. Nedokážou se orientovat v dnešním světě plných půjček, nabídek a poptávek. Významnou úlohu při rozšiřování finanční gramotnosti hraje škola a formální vzdělávací proces. Od září 2013 je proto na základních školách výuka finanční gramotnosti povinná. Je však možné zvýšit si svou finanční gramotnost i v dospělém či seniorském věku? Ano, v dnešní době existuje nespočetně mnoho institucí, organizací, sdružení atd., které se zaměřují právě na zvýšení finanční gramotnosti nejen dospělé intaktní populace, ale i jedinců s postižením. Nabízí nejrůznější kurzy, ve kterých se jedinec dozví např. základní informace o trhu práce, vyzkouší si řešení různých situací a zejména se dozví, kde má hledat případnou pomoc - i zde existují organizace a instituce, které nabízí finanční poradenství.

Závěr Finančně gramotným jedince je ten, kdo dokáže spravovat své peněžní prostředky, umí využívat platební nástroje, rozumí cenovým mechanismům, inflaci apod. Jak již v textu bylo několikrát zmíněno, pro jedince s postižením je velmi důležité uplatnění na trhu práce. Díky nezaměstnanosti se totiž často stávají sociálně vyloučenými a ztrácí tak sociální jistoty. Rychle jim ubývají úspory, přestávají platit své finanční závazky a často se tak dostávají do dluhové spirály, která může skončit, a často také končí, exekučním řízením. Bohužel je zde i skutečnost, že lichváři, ale i nebankovní společnosti a skupiny, využívají neznalosti lidí s postižením v oblasti finančního vzdělávání. Půjčují jim peníze za velmi nevýhodné podmínky pro dlužníky. Jednou z cest, jak zvýšit uplatnění jedinců s postižením na trhu práce je zvýšení jejich finanční gramotnosti. V dnešní době je nabídka vzdělávacích kurzů velmi široká pro celou veřejnost, tedy i pro jedince s postižením. Klíčová slova Význam práce, překážky v zaměstnávání, finanční gramotnost, půjčky, zadluženost, finanční podpora Použitá literatura FREUD, S. Das Unbehagen in der Kultur. In FREUD, A. Gesammelte Werke. Londýn: Imago, 1948. 97

HESOVÁ, A., ZELENDOVÁ, E. Finanční gramotnost ve výuce: metodická příručka. 1.vyd. Praha: NÚV, 2011. ISBN 978-80-86856-74-2. JAHODA, M. Wieviel Arbeit braucht der Mensch? Arbeit und Arbeitslosigkeit im 20. Jahrhundert. Weinheim/Basel: Beltz, 1983. KARAS, B. Berufliche Integration am Beispiel Wien und ihre Bedeutung für die Lebensqualität von Menschen mit Behinderungen. Vídeň, 2004. Diplomová práce. PROCHÁZKOVÁ, L. Podpora osob se zdravotním postižením při integraci na trh práce. 1. vyd. Brno: MSD, spol. s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7392-094-4. SEIFERT, K. H. Zur Situation der Berufswahl und der Berufsausbildung behinderter Jugendlicher. In NEIDER, M.; RETT, A. (Hrsg) Behindertenpolitik. Politik. Politik für Behinderte? Vídeň: Jugend und Volk, 1981. SONNENTAG, S. Arbeit und Persönlilichkeitsentwicklung bei geistig und psychisch Behinderten. Frankfurt nad Mohanem: Verlag Peter Lang GmbH, 1991. ŠKVÁRA, M. Finanční gramotnost. 1. vyd. Praha: Miroslav Škvára, 2011. ISBN 978-8090482-302. TEPLÝ, P. a kol. Navigátor bezpečného úvěru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 97880-246-2287-3. ZWIERLEIN, E. Leben ohne Arbeit - Eine Alternative? In NIEHAUS, MONTADA, L. (Hrsg) Behinderte auf dem Arbeitsmarkt. Wege aus dem Abseits. Frankfurt: Campus, 1997. Charta základních práv EU [online]. [2014-08-12]. Dostupný z WWW: < http://www.euroskop.cz/gallery/6/2090-charta_zakladnich_prav_1.pdf>. Národní strategie finančního vzdělávání [online]. [2014-08-12]. Dostupný z WWW: . Doporučená literatura KAŠOVÁ, J. a kol. Finanční gramotnost I. Praktické náměty k výuce finanční gramotnosti na 2. Stupni ZŠ. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2011. ISBN 978-80-8630745-9. KAŠOVÁ, J. a kol. Finanční gramotnost II. Praktické náměty k výuce finanční gramotnosti na 2. Stupni ZŠ. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2011. ISBN 978-8086307-44-2. KŘENKOVÁ, H. a kol. Hry a peníze: programy pro rozvoj finanční gramotnosti. 1.vyd. Praha: Junák-svaz skautů a skautek ČR, 2012. ISBN 978-80-86825-78-5. KŘENKOVÁ, H. a kol. Rozumíme financím I.: hry a návody pro 11-15leté. 1.vyd. Praha: Junák-svaz skautů a skautek ČR, 2012. ISBN 978-80-86825-66-3. NĚMČÍKOVÁ, K. a kol. Matematická gramotnost ve výuce. Metodická příručka. 1.vyd. Praha: NÚV, 2011. ISBN 978-80-87000-97-7. SKOŘEPA, M. SKOŘEPOVÁ E. Finanční a ekonomická gramotnost pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha: SCIENTIA, 2008. ISBN 978-80-86960-40-1. TETUROVÁ, D. a kol. Finanční trh. Průvodce finančním a kapitálovým trhem. 1.vyd. Brno: Inform Katalog, s.r.o., 1997. ISBN 80-86007-08-1. 98

11 IMPLEMENTACE METOD DO SYSTÉMU PRÁCE V OBLASTI PRACOVNÍ INTEGRACE OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Ivana Treznerová, Olga Rosenbergerová Jednou z klíčových aktivit projektu Inovační kompendium v systému zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v mezinárodním kontextu (IKOZ) realizovaném Asociací Trigon Ostrava, je přenést inovativní přístupy, metody a nástroje v oblasti zaměstnávání osob se ZP od zahraničních partnerů do ČR. Získané poznatky je následně možné rozšířit jako dobrou praxi pro dané oblasti a ve spolupráci s ostatními NNO a potenciálními zaměstnavateli osob se zdravotním postižením (veřejnou správou a podnikatelskou sférou) dosáhnout rovnějších příležitostí osob se ZP v oblasti trhu práce, a tím minimalizovat jejich sociální a pracovní vyloučení. Asociace Trigon se dlouhodobě zaměřuje na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, zvláště pak osob s dlouhodobým psychiatrickým onemocněním. Tito lidé se dostávají do pozice hendikepovaných mezi hendikepovanými. Specifičnost psychiatrického onemocnění se vyznačuje v pracovním prostředí nutností využívání speciálních metod, zkušeností a znalostí práce u vedoucích pracovníků a asistentů. Zaměstnávání takové skupiny osob vyžaduje citlivé budování sociálních vazeb a vztahů všech zúčastněných v pracovním procesu, mnohdy s maximální mírou empatie, tolerance a vzájemného pochopení.

11.1 Charakteristika organizací, která zaměstnávají osoby se zdravotním postižením VIZ – CENTRUM, o.s.

VIZ-CENTRUM, o.s. vzniklo v r. 2004 za účelem vytváření vhodných životních a pracovních podmínek osobám se ZP. Jeho cílem je stabilizace a rozvoj vytvořených chráněných pracovních míst v prádelenském provozu a v pracovním centru a dosažení co možná největší samostatnosti a nezávislosti osob se ZP. Vzhledem k omezené možnosti pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením je zapotřebí vytvářet pracovní prostředí přiměřené jejich zdravotnímu stavu 99

a pracovním schopnostem. Cílem je poskytnout těmto lidem takovou podporu, aby měli možnost získat a udržet si pracovní místo na otevřeném trhu práce za rovných podmínek. V současné době je v prádelně na ulici Zdeňka Bára zaměstnáno v trvalém pracovním poměru 10 osob s duševním a mentálním handicapem a zároveň se v této provozovně konají ve spolupráci s ÚP pracovní rehabilitace. Délka pracovní rehabilitace (6 - 12 měsíců) je přizpůsobena schopnostem jednotlivých uchazečů o zaměstnání. Pracovní činnosti zaměstnanců prádelny: praní prádla, žehlení a mandlování, úklid provozovny. Zaměstnanci se také podílejí na přepravě čistého a špinavého prádla od a k odběratelům. Od r. 2007 provozuje VIZ - CENTRUM o.s. také Pracovní centrum (PC) zaměřené na přípravné a dokončovací stavební práce, malířské a natěračské práce, pokládání koberců, tapetování, úklid, drobné montážní práce a úpravy zahrad. V PC v současné době zaměstnáni čtyři muži s duševním a smyslovým handicapem, kteří byli vybráni ve spolupráci s ÚP v ČR KP Ostrava. V Pracovním centru se celoročně konají pracovní rehabilitace osob s handicapem.

Asociace Trigon

Asociace TRIGON je jedním z prvních poskytovatelů pracovních rehabilitací na území města Ostravy. Služby, které jsou prostřednictvím Aktivačního a motivačního střediska (AKT) poskytovány, vychází z potřeb klientů a jsou koordinovanou péčí komunitního typu, navazující na zdravotnickou péči a pomáhající osoby se zdravotním postižením se začlenit do běžného života. Asociace TRIGON vytváří podmínky a vyrovnávání příležitosti pro osoby se zdravotním postižením v oblasti profesního vzdělávání a přípravy na zaměstnání. Při vytváření pracovních podmínek se vychází z dlouholetých zkušeností, kdy dlouhodobě nezaměstnané lidé se zdravotním postižením ztrácí své pracovní návyky nebo v důsledku svého postižení nemohou již vykonávat svou profesi nebo potřebují aktivaci pro budoucí zaměstnání. Poskytované služby nejsou sociální rehabilitací, ale jsou cíleně zaměřené na pracovní rehabilitaci a přípravu na práci. Poradensko - motivační program v rámci pracovních rehabilitací a přípravy na práci je poskytován na základě zákona č. 435/2004 sb. o zaměstnanosti. Další vzdělávání probíhá v rámci akreditace vzdělávací instituce udělené MPSV a dalších specializovaných akreditací udělených MŠMT. Pracovní dílny Programy terapeutických dílen jsou zaměřeny na jednoduché pracovní činnosti, které je možné si postupně osvojovat a rozvíjet. Cílem je zvládnout sociální a pracovní dovednosti – 100

pravidelnou docházku, pracovní tempo, výdrž a výkonnost, zodpovědnost za práci, komunikaci v kolektivu apod. Provoz dílen je přizpůsoben potřebám a zdravotnímu stavu klientů. Pravidelný režim a pracovní činnosti přispívají ke stabilizaci a zlepšení celkového stavu klienta. Dřevařská, montážní a zámečnické dílna V jednotlivých dílnách probíhají následující pracovní činnosti:  výuka základních technik práce se dřevem (řezání, obrábění, lakování, natírání),  výuka základních montážních a zámečnických prací (výměna zámku, sestavování nábytku apod.),  renovace starožitného nábytku,  výroba dřevěných výrobků (ptačí budky, věšáky na ručníky apod.). Údržba zahrady  výuka základních zahradnických úkonů,  seznámení s jednotlivými druhy rostlin a bylin,  péče o trávník, stromy a keře,  osazování a údržba květinových i zeleninových záhonů,  zkušenost s pěstováním rostlin ve skleníku,  sklízení a konzumace vlastních výpěstků při zahradním posezení. Údržba budovy  úklidové práce – utírání prachu, vysávání koberců, vytírání podlah, čištění sanitární techniky, umývání vnitřních dveří, oken a podobně,  výměna zámků, drobné úpravy a opravy vnitřku budovy. Textilní dílna  seznámení se základními šicími technikami (základní stehy, šití v ruce i na šicím stroji, vyšívání),  textilní techniky (barvení a batikování, tisk na látku),  tkaní na rámu a tkalcovském stavu,  filcování ovčího rouna, pletení, háčkování atd. Družstvo NAPROTI Sociální Družstvo NAPROTI bylo založeno v roce 2011, s cílem vytvářet podmínky pro pracovní integraci osob se zdravotním postižením prostřednictvím sociálního podnikání. Případný zisk je podle stanov přednostně určen k rozvoji sociálního podniku a naplňování obecně prospěšných cílů (vytváření pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním postižením). Družstvo NAPROTI se hlásí k principům sociální ekonomiky. Obecně prospěšným cílem družstva je vytváření pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním s cílem zvýšení kvality jejich života za dodržování etických principů včetně principů rovných příležitostí. 101

Družstvo NAPROTI zaměstnává především osoby se zdravotním postižením v minimálním podílu 30% z celkového počtu zaměstnanců. Zaměstnanci jsou zapojeni do rozhodovacích procesů, participují na definování strategických cílů a na chodu sociálního podniku prostřednictvím společných pracovních porad. Tržby jsou zcela využívány pro rozvoj podniku a naplňování obecně prospěšných cílů. Z důvodu udržitelnosti rozšířilo Družstvo NAPROTI v roce 2014 své služby i na poskytování cateringových služeb. Sociální podnikání Družstva NAPROTI je orientováno lokálně na ostravský region, vstupuje do místních iniciativ a partnerství a přispívá místnímu rozvoji. Na tréninkovém pracovišti je ve spolupráci s ÚP poskytována dlouhodobě nezaměstnaným osobám se zdravotním postižením příprava na práci.

11.2 Charakteristika jednotlivých pracovních skupin VIZ – CENTRUM Pracovní skupinu tvoří 13 osob se zdravotním postižením (psychiatrické, mentální a kombinované postižení) VIZ - CENTRUM Ženy 5 Muži

8 13

Celkem Diagnóza Psychiatrické onemocnění

9

Mentální postižení

3

Kombinované (mentální a psychiatrické)

1 Věková kategorie

do 30 let

2

31 - 45 let

7

nad 45 let

4 Nejvyšší ukončené vzdělání dle ISCED

ISCDE 2 primární vzdělání ISCDE 3 vyšší sekundární vzdělání

5 8 102

Převážná většina účastníků pilotního programu jsou absolventi základních škol, základních škol praktických a praktických učebních oborů, které spadají do oblasti speciálního školského systému. Asociace Trigon - Pracovní dílny Pracovní skupinu tvoří 10 osob se zdravotním postižením (psychiatrické postižení, mentální postižení, tělesné postižení) Asociace Trigon - Pracovní dílny Ženy Muži

10 Diagnóza

Psychiatrické onemocnění

7

Mentální postižení

1

Tělesné postižení

2 Věková kategorie

do 30 let

2

31 - 45 let

3

nad 45 let

5 Nejvyšší ukončené vzdělání dle ISCED

ISCDE 2 primární vzdělání

4

ISCDE 3 vyšší sekundární vzdělání

6

Převážná většina účastníků pilotního programu jsou absolventi základních škol, základních škol praktických a praktických učebních oborů, které spadají do oblasti speciálního školského systému.

103

Družstvo NAPROTI Pracovní skupinu tvoří 10 osob se zdravotním postižením (psychiatrické onemocnění, tělesné postižení, kombinované postižení a osoba se sociálním hendikepem) Družstvo NAPROTI Ženy

6

Muži

4

10

Diagnóza Psychiatrické onemocnění

5

Tělesné postižení

1

Kombinované

3

(mentální a psychiatrické) Sociální hendikep

1 Věková kategorie

do 30 let

2

31 - 45 let

5

nad 45 let

3 Nejvyšší ukončené vzdělání dle ISCED

ISCDE 2 primární vzdělání

1

ISCDE 3 vyšší sekundární vzdělání

9

Převážná většina účastníků pilotního programu jsou absolventi základních škol, základních škol praktických a praktických učebních oborů, které spadají do oblasti speciálního školského systému.

104

10.3 Vyhodnocení otázek SAMOSTATNOST Otázka č. 1

Vzbudí se na čas sám/a

otázka obsah 1

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

8

62

5

38

0

0

TRIGON- Pracovní dílny

6

60

4

40

0

0

Družstvo NAPROTI

7

70

3

30

0

0

Celkem

21

64

12

36

0

0

Shrnutí otázky č. 1 Dvě třetiny oslovených účastníků nemá problém s ranním vstáváním. Problém se vyskytuje hlavně u účastníků s těžší formou psychického onemocnění.

Otázka č. 2

Pravidelně provede osobní hygienu, vhodně se obleče

otázka obsah 2

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

6

46

3

23

4

31

TRIGON- Pracovní dílny

5

50

3

30

2

20

Družstvo NAPROTI

3

30

4

40

3

30

Celkem

14

43

10

30

9

27

Shrnutí otázky č. 2 43% sledované skupiny ovládá základní ranní sebeobslužné činnosti, druhá část má problém s pravidelností v osobní hygieně a nezvládá vhodnou volbu oblečení, jedná se především o osoby s duální diagnózou.

Otázka č. 3

Oblékne si vhodný pracovní oděv

otázka obsah 3

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

7

54

2

15

4

31

TRIGON- Pracovní dílny

4

40

4

40

2

20

Družstvo NAPROTI

6

60

3

30

1

10

Celkem

17

52

9

27

7

21

105

Shrnutí otázky č. 3 Skoro polovina ze sledovaných osob nemá potíže s oblékáním pracovního oděvu, polovina má potíže s úpravou zevnějšku (zapínaní knoflíků apod.) a s udržováním čistoty pracovního oděvu.

Otázka č. 4

Zaznamená příchod do práce/karta

otázka obsah 4

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

8

61

0

0

TRIGON- Pracovní dílny

4

40

6

60

0

0

Družstvo NAPROTI

5

50

5

50

0

0

Celkem

14

43

19

57

0

0

Shrnutí otázky č. 4 Na všech třech pracovištích si menší počet účastníků pravidelně zaznamenává příchod na pracoviště, zbývající část si zaznamená příchod na pracoviště až na základě upozornění.

Otázka č. 5

Chová se infantilně, stěžuje si, a podobně

otázka obsah 5

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

6

0

4

100

3

0

TRIGON- Pracovní dílny

5

50

3

30

2

20

Družstvo NAPROTI

4

40

4

40

2

20

Celkem

15

46

11

33

7

21

Shrnutí otázky č. 5 Většina účastníků pilotního programu při zadání pracovního úkolu si stěžuje nebo vykazuje infantilní chování. Chybí jim respekt a neuvědomují si specifika pracovního prostředí a vztahů.

Otázka č. 6

Dává najevo ostýchavé chování, bojí se

otázka obsah 6

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

6

46

6

46

1

8

TRIGON- Pracovní dílny

5

50

1

10

4

40

Družstvo NAPROTI

4

40

4

40

2

20

Celkem

15

46

11

33

7

21

106

Shrnutí otázky č. 6 Většina účastníků vykazuje ostýchavé chování, částečně jej vykazují účastníci v souvislosti s jakýmikoliv změnami (např. v pracovních činnostech) a ve stresových situacích.

Závěrečné hodnocení oblastí: Samostatnost V této oblasti bylo položeno celkem šest obecných otázek, s cílem zmapování dovedností jednotlivých sledovaných osob. Otázky jsou koncipovány tak, aby jejich výpovědní hodnota posoudila jednotlivce z hlediska jejich míry schopností v oblasti základních denních, hygienických a společenských návyků. Z odpovědí vyplývá, že především účastníci s psychickým či mentálním postižením nebo duální diagnózou mají z hlediska jejich samostatnosti větší problémy.

DOPRAVA Otázka č. 7

Je doprovázen při dopravě autem/autobusem

otázka obsah 7

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

3

23

10

77

0

0

TRIGON- Pracovní dílny

1

10

9

90

0

0

Družstvo NAPROTI

0

0

10

100

0

0

Celkem

4

12

29

88

0

0

Shrnutí otázky č. 7 U většiny účastníků není nutný doprovod při jízdě, pouze čtyřem musí mít zajištěný doprovod.

Otázka č. 8

Užívá vlastních dopravních prostředků (kolo, skútr, atd.)

otázka obsah 8

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

0

0

9

69

4

31

TRIGON- Pracovní dílny

0

0

8

80

2

20

Družstvo NAPROTI

0

0

8

80

2

20

Celkem

0

0

25

76

8

24

Shrnutí otázky č. 8 Osm účastníků (24%) využívá ke své dopravě nepravidelně vlastních dopravních prostředků. 107

Závěrečné hodnocení oblastí: Doprava V této oblasti byly položeny dvě otázky, které se dotýkají mobility, schopnost dopravy do zaměstnání i na delší vzdálenost. Z vyhodnocených odpovědí vyplývá, že čtyři dotázání mají problém s dopravou do zaměstnání a 8 osob využívá nepravidelně vlastní dopravní prostředky.

MEZILIDSKÉ VZTAHY Otázka č. 9

Je přátelský ke kolegům

otázka obsah 9

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

6

46

1

8

6

46

TRIGON- Pracovní dílny

4

40

2

20

4

40

Družstvo NAPROTI

4

40

0

0

6

60

Celkem

14

43

3

9

16

48

Shrnutí otázky č. 9 Ke svým kolegům se chová přátelsky 43 pracovníků, ostatní částečně.

Otázka č. 10

Jedná vhodně s nadřízenými

otázka obsah 10

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

3

24

5

38

TRIGON- Pracovní dílny

2

20

4

40

4

40

Družstvo NAPROTI

4

40

1

10

5

50

Celkem

11

33

8

24

14

43

Shrnutí otázky č. 10 Většina ze sledovaných má jen částečné vhodné návyky v komunikaci s nadřízenými.

Otázka č. 11

Jedná vhodně s ostatními kolegy

otázka obsah 11

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

4

31

4

31

5

38

TRIGON- Pracovní dílny

2

20

6

60

2

20

Družstvo NAPROTI

3

30

1

10

6

60

Celkem

9

27

11

33

13

40

108

Shrnutí otázky č. 11 Většina ze sledovaných umí pouze částečně anebo vůbec vhodně jednat se svými kolegy na pracovišti.

Otázka č. 12

Má sklony k ignoraci ostatních

otázka obsah 12

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

3

23

7

54

3

23

TRIGON- Pracovní dílny

5

50

4

40

1

10

Družstvo NAPROTI

2

20

7

70

1

10

Celkem

10

30

18

55

5

15

Shrnutí otázky č. 12 Většina ze sledovaných účastníků neprojevuje sklon ignorovat ostatní, pět osob částečně a deset nemá návyky pro práci v kolektivu.

Otázka č. 13

Je přehnaně dotěrný k ostatním

otázka obsah 13

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

3

23

7

54

3

23

TRIGON- Pracovní dílny

4

40

4

40

2

20

Družstvo NAPROTI

3

30

6

60

1

10

Celkem

10

30

17

52

6

18

Shrnutí otázky č. 13 Většina účastníků nemá sklony k přehnaně dotěrnému chování k ostatním, šest částečně a deset vykazuje tyto známky chování, týká se to hlavně situací, kdy přehnaně vyžadují pozornost.

Otázka č. 14

Má problémy spolupracovat

otázka obsah 14

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

4

31

4

31

TRIGON- Pracovní dílny

4

40

5

50

1

10

Družstvo NAPROTI

2

20

6

60

2

20

Celkem

11

33

15

46

7

21

109

Shrnutí otázky č. 14 15 účastníků ze tří sledovaných pracovišť chtějí spolupracovat. Hádavost a nechuť ke spolupráci vykazuje buď zcela, nebo částečně 18 sledovaných osob.

Otázka č. 15

Respektuje pravidla na pracovišti

otázka obsah 15

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

3

24

5

38

TRIGON- Pracovní dílny

3

30

3

30

4

40

Družstvo NAPROTI

3

30

0

0

7

70

Celkem

10

33

6

18

16

49

Shrnutí otázky č. 15 Většina z účastníků má problém respektovat pravidla na pracovišti.

Otázka č. 16

Potřebuje oporu asistenta

otázka obsah 16

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

9

70

2

15

2

15

TRIGON- Pracovní dílny

10

10

0

0

0

0

Družstvo NAPROTI

8

80

1

10

1

10

Celkem

27

82

3

9

3

9

Shrnutí otázky č. 16 Ze sledovaných pracovních skupin 3 osoby nepotřebují při práci asistenta, 27 osob (80%) jej potřebuje a 3 osoby potřebují při práci asistenta částečně.

Závěrečné hodnocení oblastí: Mezilidské vztahy V této oblasti byly vyžadovány odpovědi na 8 otázek, které se týkají sociálních vztahů na pracovišti, mezi spolupracovníky, ve vztahu nadřízený x podřízený. Výsledky odpovídají chování osob dlouhodobě psychiatricky nemocným, specifickým formám chování osob s mentálním a kombinovaným postižením.

110

PROVEDENÍ PRACOVNÍCH ÚKOLŮ Otázka č. 17

Pochopí přidělenou práci

otázka obsah

17

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

2

15

0

0

11

85

TRIGON- Pracovní dílny

0

0

3

30

7

70

Družstvo NAPROTI

1

10

0

0

9

90

Celkem

3

9

3

9

27

82

Shrnutí otázky č. 17 Většina z účastníků pochopí přidělenou práci pouze částečně.

Otázka č. 18 Provede přidělenou práci otázka obsah 18

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

2

15

0

0

11

85

TRIGON- Pracovní dílny

0

0

0

0

10

100

Družstvo NAPROTI

1

10

0

0

9

90

Celkem

3

9

0

0

30

91

Shrnutí otázky č. 18 Většina z účastníků má částečné problémy s vykonáním přidělené práce.

Otázka č. 19

Pokládá věcné otázky

otázka obsah 19

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

2

15

9

70

2

15

TRIGON- Pracovní dílny

0

0

8

80

2

20

Družstvo NAPROTI

1

10

8

80

1

10

Celkem

3

9

25

76

5

15

Shrnutí otázky č. 19 Věcné otázky je schopno položit pouze minimum účastníků.

111

Otázka č. 20

Pracuje společně s asistentem

otázka obsah 20

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

7

54

2

15

4

31

TRIGON- Pracovní dílny

4

40

3

30

3

30

Družstvo NAPROTI

8

80

1

10

1

10

Celkem

19

58

6

18

8

24

Shrnutí otázky č. 20 S asistentem pracuje více jak polovina osob, minimum sledovaných s asistentem nepracuje, osm osob potřebuje částečnou pomoc asistenta.

Otázka č. 21

Pracuje napodobováním shodné činnosti

otázka obsah 21

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

3

24

5

38

TRIGON- Pracovní dílny

5

50

3

30

2

20

Družstvo NAPROTI

6

60

1

10

3

30

Celkem

16

48

7

21

10

31

Shrnutí otázky č. 21 Napodobováním shodné činnosti pracuje 16 účastníků, 10 částečně.

Otázka č. 22 Pracuje pod dohledem otázka obsah 22

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

7

54

2

15

4

31

TRIGON- Pracovní dílny

8

80

0

0

2

20

Družstvo NAPROTI

7

70

1

10

2

20

Celkem

22

67

3

9

8

24

Shrnutí otázky č. 22 Většina účastníků pracuje pod dohledem, tři účastníci pracují samostatně a osm potřebuje částečnou pomoc.

112

Otázka č. 23

Pracuje sám/a (asistent vzdálen, ale disponibilní)

otázka obsah 23

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

3

24

5

38

TRIGON- Pracovní dílny

1

10

2

20

7

70

Družstvo NAPROTI

3

30

2

20

5

50

Celkem

9

27

7

21

17

52

Shrnutí otázky č. 23 7 osob není schopno pracovat bez vzdáleného asistenta, 17 osob je schopno pracovat tímto způsobem částečně a 7 osob je schopno samostatně splnit zadaný úkol.

Otázka č. 24

Chápe, jak použít nářadí

otázka obsah 24

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

3

23

0

0

10

77

TRIGON- Pracovní dílny

3

30

2

20

5

50

Družstvo NAPROTI

3

30

0

0

7

70

Celkem

9

27

2

6

22

67

Shrnutí otázky č. 24 9 osob chápe, jak použít jednotlivá nářadí, 22 osob toto chápe částečně a 2 mají problém správně použít nářadí.

Otázka č. 25 Je pozorný a opatrný s nářadím otázka obsah 25

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

4

31

1

7

8

62

TRIGON- Pracovní dílny

2

20

2

20

6

60

Družstvo NAPROTI

2

20

2

20

6

60

Celkem

8

24

5

15

20

61

Shrnutí otázky č. 25 8 osob (24%) pracuje s nářadím opatrně a pozorně, pět má problémy s pozorností a 20 osob má výkyvy v pozornosti.

113

Otázka č. 26 Pochopí, že chyboval po verbálním upozornění otázka Obsah 26

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

1

8

2

15

10

77

TRIGON- Pracovní dílny

0

0

3

30

7

70

Družstvo NAPROTI

1

10

3

30

6

60

Celkem

2

6

8

24

23

70

Shrnutí otázky č. 26 Dva účastníci chápou, že udělali chybu, 23 účastníků tuto skutečnost chápe částečně a osm má problémy pochopit, že chybovali.

Otázka č. 27

Opraví chybu samostatně, nevhodným postupem

otázka obsah 27

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

4

31

9

69

0

0

TRIGON- Pracovní dílny

2

20

8

80

0

0

Družstvo NAPROTI

4

40

6

60

0

0

Celkem

10

30

23

70

0

0

Shrnutí otázky č. 27 Oprava chyby samostatně, ale nevhodným způsobem není problém u 10 sledovaných osob, 23 osob chybu neopraví.

Otázka č. 28

Opraví chybu samostatně, vhodným postupem

otázka obsah 28

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

1

8

12

92

0

0

TRIGON- Pracovní dílny

0

0

10

10

0

0

Družstvo NAPROTI

1

10

9

90

0

0

Celkem

2

6

21

64

0

0

Shrnutí otázky č. 28 Většina účastníků není schopna opravit chybu samostatně a vhodným způsobem.

114

Otázka č. 29

Přijme kritiku provedené práce

otázka obsah 29

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

2

15

1

7

10

78

TRIGON- Pracovní dílny

2

20

3

30

5

50

Družstvo NAPROTI

2

20

1

10

7

70

Celkem

6

18

5

15

22

67

Shrnutí otázky č. 29 Většina účastníků je schopna přijmout kritiku pouze částečně.

Otázka č. 30

Příjme rady ohledně práce

otázka obsah 30

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

0

0

8

62

TRIGON- Pracovní dílny

3

30

2

20

5

50

Družstvo NAPROTI

4

40

0

0

6

60

Celkem

12

36

2

6

19

58

Shrnutí otázky č. 30 Většina účastníků přijímá rady ohledné práce, někteří částečně.

Otázka č. 31

Příjme pomoc od svých spolupracovníků

otázka obsah 31

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

4

31

1

8

8

61

TRIGON- Pracovní dílny

2

20

2

20

6

60

Družstvo NAPROTI

3

30

1

10

6

60

Celkem

9

27

4

12

20

61

Shrnutí otázky č. 31 Od svých spolupracovníků přijímá pomoc 9 osob, většina pouze částečně.

115

Otázka č. 32 Pomáhá a poradí svým kolegům otázka obsah 32

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

2

15

0

0

11

85

TRIGON- Pracovní dílny

1

10

0

0

9

90

Družstvo NAPROTI

2

20

0

0

8

18

Celkem

5

15

0

0

28

85

Shrnutí otázky č. 32 Svým kolegům má snahu poradit většina z účastníků pouze částečně.

Otázka č. 33

Když má potíže, vyžádá si pomoc

otázka obsah 33

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

7

54

1

8

5

38

TRIGON- Pracovní dílny

5

50

1

10

4

40

Družstvo NAPROTI

5

50

0

0

5

50

Celkem

17

52

2

6

14

42

Shrnutí otázky č. 33 Při potížích si vyžádá pomoc 17 ze sledovaných osob, 14 částečně.

Otázka č. 34

Provede správně přiřazenou práci

otázka Obsah 34

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

4

31

0

0

9

69

TRIGON- Pracovní dílny

2

20

3

30

5

50

Družstvo NAPROTI

3

30

0

0

7

70

Celkem

9

27

3

9

21

64

Shrnutí otázky č. 34 Většina účastníků provede správně přiřazenou práci na pracovišti pouze částečně.

116

Otázka č. 35

Je pomalý v provedení práce

otázka obsah 35

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

9

70

2

15

2

15

TRIGON- Pracovní dílny

10

10

0

0

0

0

Družstvo NAPROTI

8

80

1

10

1

10

Celkem

27

82

3

9

3

9

Shrnutí otázky č. 35 Většina účastníků je pomalých v provedení práce a není schopno respektovat vymezený čas.

Otázka č. 36 Setrvá při práci, nepřeruší činnost otázka obsah 36

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

1

7

4

31

8

62

TRIGON- Pracovní dílny

1

10

5

50

4

40

Družstvo NAPROTI

1

10

3

30

6

60

Celkem

3

9

12

36

18

55

Shrnutí otázky č. 36 Většina účastníků má problémy setrvat při práci a nepřerušovat pracovní činnost.

Otázka č. 37 Snadno odvede pozornost od práce otázka obsah 37

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

8

61

1

8

4

31

TRIGON- Pracovní dílny

10

10

0

0

0

0

Družstvo NAPROTI

7

70

1

10

2

20

Celkem

25

76

2

6

6

18

Shrnutí otázky č. 37 Převážná část účastníků má problémy se při práci soustředit úplně nebo částečně.

117

Otázka č. 38 Dbá na bezpečnostní pravidla otázka obsah 38

ANO

%

NE

%

ČÁST

%

VIZ- CENTRUM

5

38

0

0

8

62

TRIGON- Pracovní dílny

1

10

1

10

8

80

Družstvo NAPROTI

3

30

0

0

7

70

Celkem

9

27

1

3

23

70

Shrnutí otázky č. 38 Většina účastníků je schopná dodržovat bezpečnostní pravidla na pracovišti pouze částečně. Závěrečné hodnocení oblastí: Provedení pracovních úkolů Tato nejrozsáhlejší část dotazníku mapuje chování, schopnost samostatného rozhodování na pracovišti, schopnost spolupráce s ostatními, schopnost přijmout radu, popřípadě kritiku od spolupracovníků i nadřízených. Výsledky u jednotlivých zadaných otázek obecně shrnují schopnost pochopit přidělenou práci, zadaný úkol, problematické se jeví již víceúkolové, či komplexní víceúkolové zadání. Problémy, které vznikají u společně vykonávané práce se odvíjí od specifičnosti skupiny osob, u které je ve velké míře zdravotní postižení vzniklé dlouhodobým psychiatrickým onemocněním. Asociace Trigon vytvořila v rámci svého pilotního projektu a v rámci spolupráce se zahraničními partnery systém mapování základních schopností a dovedností osob se zdravotním postižením, kteří prochází přípravou na práci nebo jsou zaměstnávány ve vybraných vhodných pracovištích. Na základě výsledků individuálního dotazníkového šetření v období příchodu na pracovní místo, lze dovodit, jakou míru podpory a v jakých oblastech práce a soukromého života je potřeba poskytnout jednotlivým pracovníkům. V průběhu pracovního cyklu a individuálního přístupu, je po stanovené době dotazníkové šetření u stejných osob zopakováno a výsledky jsou navzájem porovnávány. Všechny kladené otázky mají svůj význam a s odpověďmi na ně je možné pracovat po celou dobu pracovního cyklu, bez ohledu na pracovní zařazení. Otázky jsou rozděleny do několika oblastí: samostatnost, doprava, mezilidské vztahy a schopnost provádění pracovních úkolů. V rámci krátkého časového úseku, který je daný dobou realizace projektu, bylo možné takto zpracovaný dotazník použít pouze jednou. Asociace Trigon bude průběžná získaná data využívat pro individuální práci s jednotlivými zaměstnanci, s cílem mapovat zvyšující se anebo snižující se schopnosti a dovednosti zaměstnávaných osob se zdravotním postižením s důrazem na zaměstnávání lidí s dlouhodobým psychiatrickým onemocněním.

118

Závěr Možnosti pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením patří k prioritám celé naší společnosti. Je výrazem její humanizace a integračních přístupů. Jejich participace na pracovním procesu bez ohledu na pozici, kterou zastávají, má pro ně významnou osobnostní profilaci, která je pro ně cestou ke společenskému zařazení a uplatnění. Pro osoby se zdravotním postižením má možnost pracovního uplatnění nejen význam ekonomický, ale i význam, který spočívá v nevyčíslitelných ukazatelích, které právě u této skupiny dostávají vysokou hodnotovou dimenzi. Přílohy: Fotografie – Jakub Sekera

119

120

Medailonky autorů Doc. PhDr. PaedDr. Olga Krejčířová, Ph.D. Studovala na Pedagogické fakultě v Ostravě obor český jazyk-výtvarná výchova, rozšířila si studium oborem Učitelství pro mládež vyžadující zvláštní péči, absolvovala postgraduální studium a habilitaci v oboru Speciální pedagogika. V letech 1969-1979 odborná pedagogická praxe na Zvláštní škole v Karviné, 1979-1985 Střední odborné učiliště Olomouc, od roku 1985 odborná asistentka na katedře speciální pedagogiky PdF UP Olomouc. Odborné zaměření na oblast psychopedie a speciálně pedagogické andragogiky, vědeckovýzkumná činnost v oblasti výchova a vzdělávání osob s mentálním postižením a jejich profesní uplatnění. Mgr. Michal Škrabánek Na FF UP v Olomouci vystudoval obory Sociální práce a Andragogika. Od roku 2002 pracuje v Centru pro zdravotně postižené Zlínského kraje, o. p. s. - odborné poradně pro osoby se zdravotním postižením jako sociální pracovník, v současnosti zároveň jako ředitel. Profesní i osobní zájem o problematiku osob se zdravotním postižením aplikuje v rámci práce pro různé spolky osob se zdravotním postižením, Krajskou radu osob se zdravotním postižením Zlínského kraje, Komisi Rady Zlínského kraje či Asociaci poraden pro osoby se zdravotním postižením ČR. Doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D Narodila se v roce 1952 v Olomouci. Dětem se sluchovým postižením se věnuje od roku 1971, kdy nastoupila jako učitelka do mateřské školy v Dětském ústavu pro nápravu vad sluchu na Svatém Kopečku u Olomouce. Po letech odešla učit na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde v současné době působí jako vysokoškolský pedagog v Ústavu speciálněpedagogických studií. Ve své práci se věnuje se nejen jedincům se sluchovým postižením, ale i osobám s hluchoslepotou – s postižením sluchu i zraku. Doc. Mgr. Dita Finková, Ph.D. Dita Finková (roz. Hrabovská), nar. 3. 12. 1976 v Olomouci. Vysokoškolské vzdělání ukončila v roce 1999 v oboru Učitelství pro 2. stupeň speciálních základních škol a základních škol, speciální pedagogika – technická výchova. Od září 1999 pracovala jako učitelka 2. ročníku na ZŠ Boženy Němcové v Přerově (vyrovnávací třída), současně od roku 1999 nastoupila do doktorského studijního programu v interní formě studia. Od roku 2002 přechází na kombinovanou formu studia a začíná pracovat jako asistent a později jako odborný asistent na Ústavu speciálněpedagogických studií na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde dosud působí. Doktorské studium úspěšně dokončila v roce 2004, v roce 2013 habilitovala v oboru speciální pedagogika. Několik let působila jako externí pedagog na Vyšší odborné škole pedagogické a střední pedagogické škole v Litomyšli jako speciální pedagog – tyfloped. Dále působí již řadu let jako lektor pro Vzdělávací a komunitní 121

centrum Integra Vsetín. Pracuje na mnoha projektech, zabývá se především oblastí zaměřenou na osoby se zrakovým postižením, spolupracuje například s Tyfloservisem a TyfloCentrem Olomouc, se Speciálně pedagogickým centrem pro zrakově postižené v Olomouci. Mgr. Et Mgr. Jan Chrastina, Ph.D. Autor se věnuje oblasti výzkumu životního stylu a jeho limitací u osob s chronickými onemocněními a zdravotním postižením/znevýhodněním, včetně podpory/edukace těchto osob v běžných životních situacích. Jeho hlavním vědeckým zaměřením jsou oblasti chronického onemocnění, interpretativních obsahových analýz, metodologické triangulace a kvalitativní přístupy. Na akademické půdě se věnuje především somatopedické andragogice, psychopedii a oblasti vědecko-výzkumných přístupů (především případových studií). Využívá vysokoškolských vzdělání (speciální pedagogika; učitelství odborných sociálních a zdravotních předmětů; ošetřovatelství) a pracovních zkušeností (sociální rehabilitace, poradenství; akademická půda). Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D., Dis. Studovala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor Učitelství technické a informační výchovy pro 2. stupeň základních škol a speciální pedagogika a obor Speciální pedagogika v doktorském studijním programu. Dále obor Charitní a sociální péče na VOŠs Caritas v Olomouci. Od roku 2004 pracuje na Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogikcé fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je také v pozici koordinátorky Asociace studentů speciální pedagogiky při ÚSS PdF UP a koordinátorky skupiny Sebeobhájců (mladí lidé s mentálním postižením). Praxi má v institucionální péči o lidi s mentálním postižením a v lektorské činnosti. Odborné zaměření a vědeckovýzkumná činnost z oblasti psychopedie, speciálněpedagogické andragogiky a gerontagogiky. PhDr. Jaromír Hublar, Ph.D. Na Pdf UP v Olomouci vystudoval obor Speciální pedagogika se zaměřením na vychovatelství a andragogiku. Doktorské studium a rigorózní řízení v oboru Speciální pedagogika realizoval na Pdf UK v Praze. Od roku 1992 pracuje ve Vincentinu ve Šternberku jako vychovatel – koordinátor pracovních činností a zaměstnávání klientů s mentálním a vícenásobným postižením. Zabývá se pracovními činnostmi s osobami s mentálním a kombinovaným postižením, problematikou jejich zaměstnávání a vytvářením metodických postupů. V zorném poli jeho zájmu je rovněž historie péče o osoby se zdravotním postižením. Své praktické zkušenosti i teoretické znalosti z těchto oblastí prezentuje v publikační, lektorské a přednáškové činnosti a v účasti na různých projektech.

122

Mgr. Martina Hubištová Vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor Speciální pedagogika pro učitelství ZŠ a SŠ a matematiku pro učitelství na 2. stupni ZŠ. V současné době na stejné univerzitě studuje doktorský studijní program Speciální pedagogika. V ohnisku jejího zájmu jsou zejména jedinci s lehkým mentálním postižením v kontextu vzdělávání, dále pak problematika jejich uplatnění na trhu práce, volný čas apod. Své znalosti z daných oblastí prezentuje nejen publikační, ale i a přednáškovou činností. Mgr. Ing. Ivana Treznerová Pracuje v sociální oblasti se zaměřením na poskytování sociálních služeb lidem ohroženým sociálním vyloučením. Její činnost je také zaměřena na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Od roku 2009 pracuje jako externí pedagog v rámci Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty UP Olomouc. Ve své spolupráci s Asociací Trigon v Ostravě se podílí na vzdělávání pracovníků NNO, kteří se ve své činnosti zaměřují na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Mgr. Olga Rosenbergerová Zakladatelka, předsedkyně a manažerka projektů zastřešující neziskové asociace subjektů ze MSK zabývajících se pomoci lidem s handicapem v oblasti vzdělávání a sociálních služeb (chráněné bydlení, sociální rehabilitace, podporované zaměstnávání, příprava na práci a pracovní rehabilitace v dílnách, rekvalifikace pro osoby se ZP). Zajišťuje pořádání zájmových, kulturních programů integračního charakteru, organizaci stáží a studijních pobytů pro studenty, odborníky a zaměstnance chráněných dílen u partnerských organizací v zahraničí, mezinárodní spolupráci s odborníky z Německa, Francie, Itálie, Polska, Slovenska, USA, Belgie a realizuje Evropské dny handicapu v Ostravě - týdenní akce - odborné konference, workshopy, kulaté stoly, kulturní, sportovní a společenské akce integračního charakteru. Ve spolupráci OSF zajišťuje vzdělávací programy pro organizace z Ukrajiny, Moldávii a Gruzie a programy na pomoc odborníkům ze sociální oblasti z Albánie a Rumunska. Garantuje akreditované programy pro další vzdělávání sociálních pracovníku a pracovníků v sociálních službách a rekvalifikační programy pro osoby se ZP. Zajišťuje praxe pro studenty Ústavu sociálně-pedagogických studií Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí jako externistka. Působí ve školských radách MSK, v Komisi pro obnovu Přívozu ÚMOb Moravská Ostrava a Přívoz a v odborné pracovní skupině pro zaměstnávání osob se ZP při Úřadu práce v ČR – krajské pobočky Ostrava.

123

Inovační kompendium v systému zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v mezinárodním kontextu reg. č. CZ.1.04/5.1.01/77.00161, zkratka: IKOZ

Realizátor: Partneři:

Asociace TRIGON o.p.s. Futura Cooperativa Sociale socio-sanitaria Onlus C.I.L.S. (Cooperativa Inserimento Lavorativo Sociale)

Projekt Inovační kompendium v systému zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v mezinárodním kontextu je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.