Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Přirozená komunikace mezi koněm a člověkem Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Dagmar Pospíšilová
Michaela Haramachová
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Přirozená komunikace mezi koněm a člověkem vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………..............………. podpis studenta ……………….....…..............…….
PODĚKOVÁNÍ
Tímto, bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Dagmar Pospíšilové, za odborné vedení a metodickou pomoc při zpracování mé bakalářské práce.
ABSTRACT Název práce zní: Přirozená komunikace mezi člověkem a koněm.
V první kapitole jsem se věnovala etologii koní a vysvětlení základních pojmů sloužících ke komunikaci mezi koňmi. Druhá kapitola vysvětluje samotný pojem Horsemanship a jeho základní principy dle Montyho Robertse. Třetí kapitola se zabývá pojem cvičebním programem Natural Horse-Man-Ship a vysvětluje Sedm her Pata Parelliho. Čtvrtá kapitola nastiňuje správné vodění koně dle Klause Ferdinanda Hempflinga. Cílem mé bakalářské práce bylo zaměřit se a pokusit se vysvětlit základní pojmy a problematiku Horsemanshipu dle jednotlivých autorů. Klíčová slova: etologie koní, Horsemanship, přirozená komunikace, Join-Up, vodění koně.
Natural communication between a man and a horse.
The first chapter descripes the ethology of horses and basic terms related to communication among horses. The second chapter defines the term of Horsemanship and its basic principals according to Monty Roberts. The third chapter focuses on the Natural Horse-Man-Ship training program and explains the Seven games of Pat Parelli. The fourth chapter provides a description of horse leading exercises based on Klaus Ferdinand Hempfling's work. The goal of my thesis was to focus on and explain basic terms and questions ragarding Horsemanship according to various authors. Key words: ethology of horses, Horsemanship, natural communication, Join-Up, horse leading.
Obsah 1
ÚVOD........................................................................................................................ 8
2
ETOLOGIE KONÍ .................................................................................................... 9
3
4
2.1
Sociální chování koní......................................................................................... 9
2.2
Zrak koní .......................................................................................................... 10
2.3
Sluch koně........................................................................................................ 11
2.4
Ontogeneze komunikace koní .......................................................................... 11
2.5
Dotyková komunikace ..................................................................................... 12
2.6
Vizuální komunikace ....................................................................................... 12
2.7
Pachová komunikace........................................................................................ 12
2.8
Akustické komunikace ..................................................................................... 13
2.9
Jazyk equus ...................................................................................................... 13
HORSEMANSHIP .................................................................................................. 15 3.1
Join – Up .......................................................................................................... 16
3.2
Vybavení a cíle................................................................................................. 17
3.3
Den první.......................................................................................................... 18
3.4
Den druhý a další ............................................................................................. 21
NATURAL HORSE-MAN-SHIP PAT PARELLI ................................................. 21 4.1
Sedm her........................................................................................................... 22
4.2
Hra první – Přátelská hra.................................................................................. 22
4.3
Hra druhá – Dikobrazí hra................................................................................ 23
4.4
Hra třetí – Řídící hra ........................................................................................ 24
4.5
Hra čtvrtá – Jo–Jo hra ...................................................................................... 24
4.6
Hra pátá – Kruhová hra .................................................................................... 25
5
4.7
Hra šestá – Stranová hra................................................................................... 25
4.8
Hra sedmá – prostorová hra ............................................................................. 26
KLAUS FERDINAND HEMPFLIG....................................................................... 26 5.1
Základ vodění koně .......................................................................................... 26
5.2
Kruh pozic........................................................................................................ 26
5.3
Tři dominantní pozice při vodění..................................................................... 27
6
ZÁVĚR.................................................................................................................... 30
7
POUŽITÁ LITERATURA...................................................................................... 32
8
Seznam obrázků....................................................................................................... 33
1
ÚVOD
„Nikdy v historii nebylo tolik majitelů koní s tak malými schopnosti a znalostmi o nich…“¨ Leslie Desmond
Přirozená komunikace mezi lidmi a koňmi. Co to vlastně je? Ve volném anglickém překladu by se to dalo označit za Horsemanship. Slovo Horsemanship se začalo ve větší míře objevovat před několika lety s takzvaným fenoménem „zaříkávačů“ koní. Vlastně jde o to, komunikovat s koňmi pomocí řeči těla. Tedy jeho vlastním jazykem, kterému rozumí. Horsemanship vychází z pozorování koní v jejich přirozeném prostředí. Tím, že pochopíme jejich komunikační gesta, můžeme nenásilně vstoupit do jejich světa a chovat se jako součást koňského stáda. Jde vlastně o tréninkovou metodu, která se dá použít u všech koní a ve všech druzích jezdeckého sportu. Cílem mé bakalářské práce bylo pokusit se nastínit pojem Horsemanship, tedy přirozenou komunikaci mezi lidmi a koňmi. Dále jsem se pokusila vysvětlit základní smysly Horsemanshipu. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole se věnuji etologii koní a vysvětlení základních pojmů týkajících se komunikace mezi koňmi. Druhá kapitola je zaměřena na vysvětlení pojmu Horsemanship a jeho základům. Dále zde vysvětluji pojem Join-Up neboli napojení. Třetí kapitola se zabývá pojmem Natural Horse-Man-Ship a vysvětlení Sedmi her Pata Parelliho. Ve čtvrté kapitole je nastíněna problematika správného vodění koní dle Hempflinga.
8
2
ETOLOGIE KONÍ
2.1 Sociální chování koní „Slova, že jsou zbytečná? Kam se tedy umístí to, co mezi slovy stojí?“ Stanislav Jerzy Lec
Chování je jedním z nejdůležitějších mechanismů, pomocí kterých si organismus upravuje svůj vztah k prostředí ve svůj prospěch. Tato činnost jedince určitým způsobem umísťuje do prostředí. Součastně je chování jeden z nejefektivnějších mechanismů adaptace. „Chování je posuzováno/hodnoceno jako reflex cíle“ (Duruttya 2005). Základním principem chování je reflexní oblouk, při kterém se impulsy přijaté z prostředí transformují smyslovými orgány a zapisují do vědomí.
Celý syndrom chování se uskutečňuje ve třech funkčních rovinách: 1.
dílčí složky chování
2.
dílčí soubory chování
3.
soubory chování
Výsledkem výzkumu chování je rozlišení do několika kategorií: 1.
spontánní chování – realizuje se nezávisle na umělých vlivech okolí zvířete a týká se celé škály projevů chování, např. herních, sexuálních, potravních, atd.
2.
vynucené chování - životní projevy jsou ovlivněny umělými zásahy, podněty apod.
3.
chování izolovaného jedince, stáda - může být ovlivněno vytvořenou sociální situací. Ta obvykle mění nebo omezuje spontánní projevy.
4.
chování z aspektu dynamiky v čase.
Dle Fraňkové a Bičíka (1999) znamená sociální chování aktivní interakce jedince s jedním nebo více individui stejného nebo jiného živočišného druhu, přičemž hranice mezi sociálními a dalšími kategoriemi chování není ostrá.
9
„Sociální chování je neobyčejně komplexním jevem“ (Duruttya 2005). Pud, který nutí jedince ke sdružování označujeme jako „stádový pud“. Ten byl v prvním období svého výzkumu vnímám jako „instinkt socialibity“. Sociální chování je hierarchicky uspořádaný systém, k jehož rozluštění je nutné zkoumat vzájemné vazby subsystémů, sekvence projevů a dalších prvků sloužících k docílení požadované mety. K pochopení sociálního chování je nezbytné studovat typ sociální organizace, na které závisí druh sociálního chování (Duruttya 2005).
2.2 Zrak koní O zrakových schopnostech koní se vedou mnohé dohady. Bylo zjištěno, že se koně vyznačují mimořádnou ostrozrakostí. Oči koně patří k největším mezi savci. Koni umožňují široké zorné pole, protože jsou umístěné po stranách hlavy. Asi 65 % zorného pole kůň sleduje oběma očima současně, zbylé úseky sleduje jen jedním okem. Na blízkou vzdálenost zpozoruje kůň nejmenší pohyb a zaznamenává posuny, které zrak člověka nerozezná. „Tato schopnost je vysvětlována tím, že oko koně je astigmatické.“ (Duruttya 2005). Rohovka koně je segmentem elipsoidu, nikoliv koule, proto je horizontálně jinak zakřiveno, než vertikálně. Důsledkem toho je lom světla na okrajích rohovky jiný, než ve středu a kůň tak vidí nepatrné předměty a pohyby. Kůň také velmi dobře vidí předměty ležící na zemi. Dobře rozpoznává i sebemenší pohyby, které jsou pro lidské oko nepostřehnutelné. Takových předmětů se koně zpravidla lekají a reagují uskočením. Popsaná biologická ostražitost je pochopitelná, protože kůň je ve volné přírodě zvíře lovené a predátor se většinou plíží nízko u země. Pomocí pohybově obranné metodiky bylo zjištěno, že kůň, lépe než člověk, diferencuje intenzitu světla. Náhlé změny světla proto u něj vyvolávají strachovou reakci. Ze zkušeností dále vyplývá, že koně velmi dobře vidí v noci. Vysvětluje se to tím, že sítnice oka koně je třikrát větší než sítnice člověka. Celkové zrakové pole koně je téměř 360 stupňů. Pro divoké koně je životní otázkou vidět i to, co se děje téměř za jeho zády. Tuto schopnost a ostražitost si zachovali dodnes. Některé výzkumy daly základ domněnce, že koně jsou schopni rozlišovat některé barvy a mají schopnost tvarového vidění předmětů (Duruttya 2005).
10
2.3 Sluch koně Doposud získané poznatky ukazují, že sluchové možnosti koní jsou vyšší, než schopnosti sluchu lidí. Koně slyší na velkou vzdálenost tišší zvuky, vysoké tóny a šelest, které ucho člověka není schopné zaznamenat. Pomáhají mu v tom pohyblivé ušní boltce. Kůň má možnost nasměrovat ušní boltec jedním směrem na jeden bod. Může také natočit jeden boltec dopředu a druhý dozadu, takže slyší, vnímá zvuky a šelesti před sebou i za sebou. Sluchové ústrojí koně je velmi citlivé, proto je nutné jednat s koněm klidně a tiše. Při pokusech bylo zjištěno, že při ostrém okřiknutí se tepová frekvence citlivých koní zrychlí více než trojnásobně. Mnozí autoři se domnívají, že kůň velmi dobře diferencuje hlasy jednotlivých osob. Hlas osoby, která s koněm nezacházela patřičným způsobem ho vzrušuje i po uplynutí dlouhé doby. Koně velmi dobře rozeznávají intonaci hlasu. Hlasité a rázné okřiknutí se stane pro koně trestem, mírný a laskavý hlas pochvalou (Duruttya 2005).
2.4
Ontogeneze komunikace koní
V období rané fáze ontogeneze získá hříbě většinu zkušeností komunikací se svou matkou a od dalších členů stáda. Proces komunikace má komplexní charakter a ontogeneze koní trvá dlouhou časovou etapu, její osvojení, zdokonalení trvá prakticky celý život. „Definice pojmu komunikace není jednoznačná“ (Duruttya 2005). Dle Révésze je komunikace typem chování mezi jedinci stejného nebo jiného živočišného druhu, charakterizovaná vzájemností. Komunikace má kořeny v biologické dědičnosti jako jeden z hlavních životních projevů. V průběhu evoluce byly vyvinuty signály, které ovlivňují ostatní živočichy. Smyslem komunikace je výměna informací mezi příslušníky téhož, nebo různých druhů. Komunikace je druhově specifické chování podmíněné funkcí živočicha. Zvířata obecně, zvláště koně, získávají nové, nepůvodní formy komunikace, jehož variabilita je větší, než u nedomestikovaných plemen kopytníků, žijících ve volné přírodě (Duruttya 2005).
11
2.5 Dotyková komunikace „Dotyková, neboli taktilní komunikace se uplatňuje při těsném kontaktu dvou subjektů (koní)“ (Duruttya 2005). Je uskutečňována pomocí různých částí těla. U koní je to hlavně hlava, respektive její části jako nos, pysky, jazyk a další. Dotyky také hrají významnou roli v souvislosti se sociálním způsobem života. Podřízené zvíře dává najevo své postavení v sociální hierarchii výše postavenému jedinci doteky. Dotyky slouží také jako prostředek usmiřování, konejšení, navazování sexuálních vztahů a mnohých dalších. Dotyková komunikace se rozvíjí u hříbat ihned po narození. Pro hříbě přináší kontakt s klisnou pocit bezpečí (Duruttya 2005).
2.6 Vizuální komunikace Prostřednictvím vizuální komunikace koně vysílají signály na větší vzdálenost. Pro tento způsob komunikace je limitujícím faktorem vzdálenost, fyzikální podmínky prostředí. Mezi další významné faktory řadíme denní dobu a klimatické podmínky. Vizuální signály se uplatňují v součinnosti s dalšími smyslovými orgány. Ke zrakovým signálům se také řadí mimické projevy tvářové části hlavy, oháňky a končetin. Dle Darwina dávají zvířata najevo svou náladu pomocí gest, mimiky a pohybových vzorců (Duruttya 2005).
2.7 Pachová komunikace Chemické signály jsou fylogeneticky starší a rozšířenější než vizuální a akustická signalizace, která se vyvinula společně se zvětšující se výkonností zrakového a sluchového ústrojí. Feromony působí na velké vzdálenosti. Z hlediska účelu vlivu chemických signálů se dají rozpoznat pohlavní, stopové a poplachové feromony a pachové stopy (Duruttya 2005).
12
2.8 Akustické komunikace Akustické signály dělíme na vokální (vycházející z hrtanu nebo hlasivek) a nevokální. Vokálními zvuky koně sdělují více informací, než nevokálními zvuky. „Nejkratší a nejvýše položené je řičení nebo kvičení“ (Duruttya 2005). Tyto zvuky nejčastěji signalizují hrozbu agrese mezi hřebci, nebo odmítavý postoj klisen vůči hřebci. Často bývají doprovázeny kopáním nebo dupáním. Divocí koně řehtají ve třech souvislostech. Hřebci jemně řehtají na klisny. Klisny řehtáním ukončují odpočinek svých hříbat a hříbata řehtají na klisny při dlouhodobějším vzájemném odloučení. Domestikovaní koně nejčastěji řehtají v souvislosti s očekáváním příjmu krmení. Ržání a řehtání jsou nejčastější akustické projevy koní. Tyto zvuky trvají dlouho a nesou se na velkou vzdálenost. Nevokální zvuky vznikají při příjmu potravy, komfortních projevech a chorobách. Mohou se projevovat například dupáním. Komunikační význam těchto projevů je zanedbatelný (Duruttya 2005).
2.9 Jazyk equus
Obrázek 1 Koně zaujalo něco v dálce. (Haramachová 2011)
13
Mezi koněm a člověkem se podařilo identifikovat více než 170 komunikačních gest. Koně sice vydávají zvuky, v nich však jejich komunikace nespočívá. Kůň patří ke zvířatům loveným, proto potřebuje komunikovat tiše. Přírodním zákon vštípil koním, že ten, který se neozývá, unikne predátorům spíš, než ten, který dělá hluk. Existují dva faktory, které způsobují, že komunikace mezi lidmi je složitější než mezi zvířaty. Jsou to sobeckost a ego. Právě ony mohou omezovat dokonalost interakce a nastolují potenciální skryté významy, které u koní neexistují. Komunikační systém lidí může být těmito faktory značně překroucen. Jak už bylo uvedeno, u koní slouží řeč pouze k přežití a rozmnožování. Koně kromě těchto cílů, jiné nemají. Potřebují vědět, kdo jsme a co máme v úmyslu. Člověk je pro koně predátor, který na něj může kdykoliv zaútočit. Pokud se například začneme k netrénovanému koni přibližovat s rozpaženýma rukama, vypjatou hrudí a upřeným pohledem, považuje naše gesta za náznak chystaného útoku a nejspíš se dá na útěk. „V jazyce equus působí gesta a řeč těla společně jako nedílný celek“ (Roberts 2004). Je třeba je sladit tak, aby dávaly smysluplný význam. Je třeba si uvědomit, že naše tělo komunikuje, ať si to uvědomujeme, či ne. Musíme si proto dávat pozor na každé gesto, pohyb, protože kůň nás sleduje. V komunikaci mezi koňmi jsou gesta základem. Mnohé z nich jsou lidem známá už celá staletí. Znalci na dálku poznají hřebce obíhající svoje stádo se zdviženým ocasem a vyklenutým krkem. Uši jsou vztyčené a natočené dopředu a pohybuje se vysokým poklusáváním. Toto je typický projev alfa hřebce, který kontroluje svůj harém. Pokud alfa hřebec zpozoruje v blízkosti svého harému jiného hřebce, můžeme u něj pozorovat vzad sklopené uši vyjadřující zlost, případně agresi. Jeho pohyb je směřován po velkých obloucích okolo rodinného stáda. Pokud se vetřelec přiblíží k harému moc blízko, můžeme se setkat s gestem, které u dnešních koní už tak často nevídáme. Alfa hřebec sklopí uši úplně dozadu, hlavu skloní až téměř na zem, krk natáhne na maximální délku a nos otočí přímo proti protivníkovi. Poté často vykročí s mírně pokrčenými koleny, přední část těla tím ještě více sníží. Toto je poslední varování a výzva, aby se vetřelec ihned vzdálil. Klisny používají méně výraznou verzi tohoto gesta k vykázání mladého vzpurného jedince ze stáda. Uši natočené dopředu signalizují, že koně něco zaujalo právě tímto směrem. Zdvižená hlava znamená, že objekt zájmu se nachází daleko vpřed. Je-li naopak hlava
14
skloněná, leží tento objekt blízko a nízko nad zemí. Co koně zaujalo, zjistíme právě z pozice uší. Obracejí se vždy po směru, kam se kůň dívá (Roberts 2005).
3
HORSEMANSHIP
„Skutečný „Horseman“ se pozná podle toho, jaké pomůcky používá, jaké nepoužívá a jaké by v žádném případě nepoužil“. Pat Parelli
Nejprve je třeba vysvětlit název metod a filozofie Horsemanship nebo také Natural Horsemanship. Ve volném překladu to znamená něco jako přirozené partnerství či přirozené jezdectví. Tyto pojmy v sobě neprávem obsahují tvrzení, že lidé nepracující touto metodou, pracují s koňmi nerozumně nebo bez spolupráce. Horsemanship ztělesňuje jisté duchovní a filozofické přesvědčení, že kůň je cítící tvor s oprávněnými potřebami, inteligencí a emocemi. „Horsemanship představuje systém a metodu tréninku, která je založena na komunikaci a způsobu vzájemného porozumění“ (Bořánek 2008). Nejprve se klade důraz na emoční, duchovní a mentální stav koně. „Veškerá práce s koněm je založena na vzájemném respektu“ (Bořánek 2008). Celý trénink se odehrává na bázi spolupráce, koně nikdy nenutíme do žádných výkonů a cviků. Vždy musí být možnost výběru, správná volba je nabízena tak, aby byla snadno proveditelná a naopak špatná se stala pro koně obtížnou. Koně necháme, aby se některé věci naučil chápat sám a jen je mechanicky neopakoval. Horsemanship vychází z pozorování chování koní v jeho přirozeném prostředí. „Pochopení koňského světa, jeho reakce, uvažování a instinkty jsou základem veškeré práce“ (Bořánek 2008). Podstatou tréninku je, že člověk vstupuje do světa koní a chová se jako součást koňského stáda. Horsemanship ukazuje, že snahy o vtažení koně do lidského světa nevedou nikam. Horsemanship se jako tréninková metoda dá použít ve všech druzích jezdeckého sportu. Od tradičních metod má výhodu, že pokud nám dokáže kůň správně porozumět, udělá vše až do výše svých fyzických možností. Kůň v případě, kdy neporozumí, bojuje pouze o vlastní sebezáchranu (Bořánek 2008).
15
3.1 Join – Up
Obrázek 2 Pochvala koně (Haramachová 2011)
„Činy hovoří výrazněji nežli slova. Equus je vlastně jazykem činů, nikoliv slov“. Monty Roberts
„Join – Up je proces založený na komunikaci společným jazykem“ (Roberts 2005). Komunikace vytváří svazek opírající se o vzájemnou důvěru. Celý proces musí probíhat bez nátlaku či násilí a je úspěšný pouze tehdy, pokud se jej oba partneři účastní dobrovolně. Abychom dosáhli se svým koněm napojení, musíme vstoupit do jeho světa, vnímat a sledovat jeho potřeby a naučit se chápat pravidla, jež ovlivňují jeho společenský řád. Člověk se musí naučit komunikovat řečí koní, protože koně se naším jazykem komunikovat nedokáží. Join – Up je jemný nástroj, jímž vytváříme bezpečné a pohodlné prostředí trvalé vzájemné komunikace. Používání této metody vyžaduje zkušenosti a znalosti. Metoda Join – Up funguje v jakémkoli fázi partnerství člověka a koně, ať se jedná o vztah nový, nebo trvá dlouhá léta. Správné napojení znamená konec separace a izolace biologicky rozdílných druhů na základě společného vztahu komunikací. Tato procedura musí být dodržována bez sebemenších odchylek. Join – Up může vyvolat konflikt i citelný odpor. Je-li však cvičitel schopný a vnímavý, věří v tuto koncepci a dokáže ji správně uplatňovat, pak bude kůň reagovat pozitivně. Vždy platí, ať tuto metodu používá kdokoliv, je plně zodpovědný za své jednání. 16
„V procesu Join – Up nemá násilí místo“ (Roberts 2005). Cvičitel musí tuto metodu uplatňovat za neustálého dialogu a kůň musí mít vždy dostatek času aby mohl reagovat. „Metoda Join – Up je založena na odezvě, nikoliv na požadavcích“ (Roberts 2005). Cvičitel musí dodržovat dvě zásadní pravidla této koncepce: 1.
Na čase nezáleží. Naším cílem je kůň – partner na nejvyšší úrovni.
2.
Cvičitel čeká, až kůň udělá něco správně a odmění ho za to. Nečeká, až kůň udělá něco špatně, aby ho mohl potrestat.
3.2 Vybavení a cíle Dle Montyho Robertse je pro správné „napojení“ a dosažení cílů, potřeba následující vybavení:
1.
Kruhová výcviková ohrada – Round Pen a průměru 16m.
2.
Kvalitní povrch
3.
Sedlo
4.
Uzda (na typu nezáleží, může být bez udidla)
5.
Dlouhé opratě
6.
Jeden třmenový řemen s přezkou
7.
Ohlávka
8.
Pevná pokrývka hlavy a odpovídající obuv
A cíle: 1.
Join – Up (napojení)
2.
Následování – Follow – Up
3.
Zranitelné oblasti
4.
Zvedání nohy
5.
Sedlová podložka
6.
Sedlo
7.
Uzda
8.
Dlouhé opratě
9.
Jezdec 17
3.3 Den první
Obrázek 3 Vyslání koně na kruh (Haramachová 2011)
Před zahájením celé procedury Join-Up přivedeme koně do středu výcvikové ohrady na dlouhé oprati. Abychom koni poskytli možnost prostorové orientace, postupně ho otáčíme o 90 stupňů, než se dostaneme do původního postavení. Při tom se nesmíme koni dívat do očí. Nejlepší je zaměřit svůj pohled do oblasti plecí nebo předních nohou. V tuto chvíli je možné koně pustit a zahájit proces komunikace. Koně odepneme z dlouhé opratě, pomalu přecházíme k jeho zádi. Upřeně se koni zadíváme do očí, vypneme hruď a smyčkami opratí si postupně popleskáme po jednom a druhém rameni. Kůň se prakticky okamžitě dá na útěk. Zatímco utíká, hodíme mu směrem k zádi oprať. Tím mu dáváme najevo, že jeho rozhodnutí utéci nás plně uspokojuje. Ze zkušeností vychází, že kůň toto odehnání považuje na výchovný akt. Vůdčí klisny tímto způsobem vychovávají neposlušný dorost stáda. Řeč našeho těla říká: „ Jdi pryč! A nechoď jen kousek, ale odejdi pořádný kus!“ Dál se natáčíme hrudí proti jeho trupu u udržujeme stálý oční kontakt. „Nejčastější útěková vzdálenost koně se pohybuje kolem 500 m“ (Roberts 2005). V omezeném prostoru výcvikové kruhové ohrady musí kůň udělat 4-6 kol kterýmkoliv směrem. Naším úkolem je udržet tempo tak, aby bylo pro koně bezpečné. Koně postupně po 18
oběhnutí několika kol otáčíme. Postavíme se před něj s vypjatou hrudí a neustále udržujeme oční kontakt. Kůň se vyjadřuje čtyřmi gesty. Není nutné docílit všech čtyř, pokud se to však podaří, jde napojování rychleji. První gesto se projevuje na uších. Kůň ucho na vnitřní straně natočí směrem k nám. Vnitřní ucho zůstává téměř nehybné, kdežto ucho na vnější straně se neustále otáčí a zachytává zvuky z okolního prostředí. Dle Robertse (2005) vyjadřuje toto gesto respekt koně vůči nám. Další gesto se dostavuje téměř vždy jako druhé v pořadí. Kůň se začíná vzdalovat od hrazení ohrady a zmenšuje tak kruh, v němž obíhá. Lze si všimnout, že kůň naklání krk směrem do kruhu, protože nás začíná sledovat pozorněji než doposud. Toto gesto znamená, že se kůň už nechce nadále držet stranou a chce se k nám přiblížit. Rád by s námi začal vycházet, tak aby to bylo pro obě strany výhodné. Další dvě gesta přicházejí v různém pořadí. Je to olizování a pohyb čelistí. Kůň tímto gestem dává najevo, že je býložravec pase se. „Jestliže se pase, nemůže mu jeho okolí nahánět strach “ (Roberts 2005).
Roberts (2005) je přesvědčen, že toto gesto je vyspělejší verzí
mimiky hříbat, která při spatření cizího koně nebo při děsivém zážitku otevírají a zavírají hubu. Posledním požadovaným gestem je sklonění hlavy tak, že se kůň nosem téměř dotýká země. Často se uvolní natolik, že se pohyb hlavy synchronizuje s krokem v pokyvování za pochodu. Podle Roberte (2005) není toto gesto výraz podřízenosti, nýbrž projev touhy po partnerství.
Obrázek 4 Kůň dává najevo svými gesty ochotu ke komunikaci (Haramachová 2011)
19
Jako cvičitelé bychom si měli vytknout jasný cíl – dosáhnout všech čtyř gest a zahájit s koněm proces komunikace směřující k napojení. Nejprve se mírně natočíme tak, abychom se pohybovali stejným směrem jako kůň, už proti němu však nevypínáme hruď. Jedno rameno směřuje k jeho hlavě. Stoupneme se nepatrně před koně a pohled zaměříme směrem dolů a od něj. Kůň se obvykle zastaví a zadívá se směrem do ohrady. V tomto okamžiku zaujmeme výrazně pasivní postoj – sklopený zrak, uvolněná ramena. V této pozici zůstaneme bez dalších pohybů, s tváří nepatrně odvrácenou od koně. V tomto okamžiku by měl cvičitel pamatovat na komunikaci určenou k tomu, aby se kůň sám rozhodl se s ním sblížit. Všechny pohyby by měli být nyní pomalé a plynulé. V této situaci kůň často vykročí vpřed, zamíří rovnou k vám a natáhne krk, aby se vám nosem otřel o rameno. „To je „okamžik“ napojení“ (Roberts 2005). Důležité je nenavázat s koněm v tuto chvíli oční kontakt. Jestliže na sobě ucítí kůň náš upřený pohled, s největší pravděpodobností usoudí, že není v bezpečí a dá se opět na útěk. Pokud k nám kůň nezamíří, měli bychom se začít pohybovat v obloucích a odvracet se od něj. Dál však musíme zachovat pasivní postoj. Těmito pohyby dáváme koni najevo, že je u nás bezpečno. To přiláká koně k našemu rameni. Jestliže se nám podaří, aby náš svěřenec udělal právě ten jediný krok a odměníme ho, pak je velmi pravděpodobné, že u nás bude chtít zůstat. Jakmile je dosaženo napojení, měli bychom se ke koni zvolna otočit, zůstat stát přímo před ním a jemně ho pohladit mezi očima. Stále se však vyhýbáme očnímu kontaktu. Jakmile zvíře odměníme za jeho vstřícné chování, můžeme vykročit a očekávat následování. Vždy bychom měli pamatovat, že predátor od své kořisti neodchází, proto to kůň nepovažuje za výhružné gesto. Kráčíme v kruzích a obloucích po obou směrech. Vždy se po několika sekundách zastavíme a odměníme koně (podrbáním na čele) za to, že nás následuje. Jakmile dosáhnete napojení a následování, nebývá problém přimět koně smířit se se sedlem, uzdou a jezdcem. V tomto bodě končíme, pokud pracujeme s odstaveným hříbětem nebo s koněm, na kterém nechceme jezdit (Roberts 2005).
20
Obrázek 5 Následování (Haramachová 2011)
3.4 Den druhý a další Jakmile byla metoda Join-Up jednou zahájena, je doporučeno pokračovat bez jejího přerušení. Není vhodné začít napojování a pak dát koni den volno. Protože nemůžeme očekávat, že navážeme tam, kde jsem skončili. Zlepšení lze očekávat jen tehdy, pokud se výcvik provádí ve dnech po sobě nepřetržitě jdoucích. Vhodné je provádět celou metodu Join-Up, provést ji čtyřikrát až desetkrát. Než dostane kůň volno, měl by pracovat aspoň šest dní po sobě. Jestliže čtyřikrát provedeme správné napojení, pak další tréninkové lekce by měly být založeny pouze na komunikaci dle zásad Join-Up (Roberts 2005).
4
NATURAL HORSE-MAN-SHIP PAT PARELLI
„Pat Parelli, bývalý jezdec rodea věří, že každý člověk si může vypěstovat cit pro koně“ (Bayley 2006). Jeho výcvikové metody jsou výsledkem celoživotní práce s koňmi. Po úspěšné kariéře rodeo jezdce, se začal Pat věnovat výcviku koní. Pat skloubil své poznatky a zkušenosti a vytvořil vlastní originální výcvikovou metodu. Je přesvědčen, že pokud člověk dokáže kontrolovat fyzickou, mentální a emocionální stránku své vlastní osobnosti, je schopen využít i psychologie koní
a dorozumívat se s nimi.
Společně se svojí manželkou vyvinul výcvikový program PNH – Parelli Natural Horse – Man – Ship. Tato metoda předvádí, jak učit koně nejrůznějším cvikům a žáci se při ní sami zdokonalují po emocionální, mentální a fyzické stránce. Cílem je vychovat
21
všestranně zdatné cvičitele, kteří budou ovládat své koně na otěži, ve volnosti a zvládnou i free style (ježdění bez sedla a uzdečky) (Bayley 2006).
4.1 Sedm her Základem metody PNH je tzv. Sedm her, které vycházejí z principu vzájemné interakce mezi koňmi, zejména mezi klisnou a hříbětem. Klisna musí krátce po narození naučit hříbě chodit dopředu, dozadu a do stran. Pro výuku hříběte využívá tlak různé intenzity – od lehkého pošťouchnutí až po bolestivé štípnutí. Hříbě se učí reagovat již na velmi jemné doteky. Tím, že se s koněm naučíme sedm her, budeme s ním „mluvit“ řečí, které rozumí a dokážeme postoupit k dalším stupňům komunikace. První tři hry se označují jako Hry základní, ostatní jako účelové. Hry se musí hrát postupně, jak jsou uvedeny. K nové hře se přistupuje vždy, když kůň bez problémů zvládne hru předchozí. Pokud se objeví těžkosti, vrací se ke hře předchozí (Bayley 2006).
4.2 Hra první – Přátelská hra
Obrázek 6 Hra první (Haramachová 2011)
První hra vychází ze vztahu klisny a hříběte. Klisna hříbě po narození celé olíže. Tímto hříbě uklidňuje a vytváří si mezi sebou pevné pouto.
22
Cílem první hry je vybudovat mezi námi a koněm přátelský vztah. Koně se dotýkáme po celém těle, nejprve rukama, poté vodítkem a nakonec mrkvovou holí. S doteky roste důvěra koně v nás. Přestane se bát přímého kontaktu a získá větší sebejistotu. Tuto hru je možné použít kdykoliv během výcviku. Tato hra koně uklidní ve chvíli, kdy je nejistý a také pomocí ní dáme koni najevo, že reagoval správně. Vždy musíme mít na paměti, že kůň by měl přijmout všechny hry bez strachu a zmatku (Bayley 2006).
4.3 Hra druhá – Dikobrazí hra
Obrázek 7 Hra druhá (Haramachová 2011)
„Tato hra učí koně reagovat na tlak – ustoupit mu, nebo ho následovat “ (Bayley 2006). Je přípravou na udidlo a učí koně správně reagovat na jezdcovu pobídku nohou. Tlak se aplikuje ve čtyřech fázích. Začíná se velmi lehkým tlakem, pokud na něj kůň nereaguje, tlak se stupňuje, Jakmile kůň ustoupí žádaným směrem, tlak ihned povolíme. Tlak musí být nepřetržitý a rovnoměrný, nikdy se nesmí jednat o přerušované pošťuchování. Vždy si musíme uvědomit, zda stojíme ve správné pozici. Pokud ne, pohne se kůň nežádaným směrem (Bayley 2006).
23
4.4 Hra třetí – Řídící hra Tato hra je velmi podobná hře číslo dvě. Na rozdíl od ní se však cvičitel v této hře koně vůbec nedotýká. Tlak pouze naznačuje pohybem těla a poklepáváním mrkvovou holí na zem nebo jejím přejížděním po vodítku. Cílem této hry je naučit koně pohybovat se ve čtyřech směrech. Pokud se kůň naučí správně reagovat na mrkvovou hůl, je možné mu dávat povely pouze rukama. Koně se nedotýkáme, pouze mu ve vzduchu naznačíme, co má dělat. Zpočátku stačí, aby kůň ustoupil jen o několik kroků. Řeč našeho těla musí být zřetelná a pro koně jasně čitelná, aby dobře chápal, co po něm chceme (Bayley 2006).
4.5 Hra čtvrtá – Jo–Jo hra
Obrázek 8 Hra čtvrtá (Haramachová 2011)
„Při této hře (jdi ode mě, pojď ke mně) se kůň učí pohybu vřed a vzad v přímých liniích.“ (Bayley 2006). Tato hra kombinuje druhou a třetí hru. I zde je možné použít čtyři fáze tlaku, ale cílem je, aby kůň reagoval jen na signál ruky bez použití vodítka. Nejprve se soustředíme na pohyb dopředu a dozadu, po jeho zvládnutí se zaměříme na to, aby se kůň pohyboval po přímce. Pokud narazíme na problém, vracíme se k třetí a druhé hře. Zopakujeme je a poté se znovu vrátíme k této hře. S výcvikem postupujeme pomalu. Po perfektním zvládnutím pohybu po přímce, můžeme hru zpestřit. Hrát Jo-jo hru na kopci nebo přes kavalety (Bayley 2006). 24
4.6 Hra pátá – Kruhová hra
Obrázek 9 Hra pátá (Haramachová 2011)
„Jedním z cílů této hry je, aby kůň pochopil, že jeho prací je udržovat krok a směr tak dlouho, dokud mu nedáte jiný pokyn“ (Bayley 2006). Při této hře se kůň okolo cvičitele pohybuje v kruzích. Hlasové pokyny je opět potřeba doprovázet správnou řečí těla. Když koně posíláme na obvod kruhu, když ho udržujeme v žádané vzdálenosti a pohybu, když mu dáváme pokyn, aby se k nám vrátil. Kůň se má při této hře naučit sledovat a přijít k nám, zvlášť, když je nejistý a zmatený. Pokud kůň zvládne pohyb na kruhu v kroku, můžeme přejít ke klusu. Tato hra není lonžování. Koně nenudíme dlouhou prací na kruhu. Postupným zvládáním jednotlivých úrovní PNH výcviku budeme schopni pracovat se svým koněm ve volnosti i za přítomnosti jiných koní. Tyto hry nám poslouží i pro pozdější práci s koněm (Bayley 2006).
4.7 Hra šestá – Stranová hra Tato hra má koně naučit se pohybovat doprava a doleva. Na počáteční výcvik je vhodné použít jako pomůcku ohradu a postavit koně proti ní, aby jeho pohyb vpřed byl omezený a hra bude pro koně jednodušší.
25
K pohybu do stran posouváme koně rytmickým tlakem na hlavu a záď. Po správném zvládnutí hry lze cvičit ve volném terénu, bez ohrady. Hru začínáme vždy v kroku, klus zapojíme, až když kůň zvládne cvičení bez problémů (Bayley 2006).
4.8 Hra sedmá – prostorová hra Při této hře se kůň naučí projít omezeným prostorem ohraničeným naším tělem a nějakou překážkou. Tato hra je důležitou přípravou na situace, se kterými se kůň v lidském světě často setkává a které odporují jeho přirozeným instinktům. Pokud se kůň naučí tyto situace zvládat, nebude mít tendenci před nimi utíkat. Sedmá hra pomáhá překonat strach ze stísněných prostor. Dá se však dobře použít i pro nácvik skoků nebo přecházení potoků. Prostor, kterým má kůň projít, by neměl být zpočátku příliš úzký. Postupně lze zužovat až na cca 1 metr. Stejně jako u všech předchozích cvičení, vždy začínáme v kroku a postupně přecházíme do klusu (Bayley 2006).
5
KLAUS FERDINAND HEMPFLIG
5.1 Základ vodění koně U mnoha lidí zpravidla platí, že vodění slouží jen k převedení koně z místa na místo. Velmi často se vyskytují pochybnosti, kdo koho vlastně vede. Ve skutečnosti je tato jednoduchá činnost jedním z nejzákladnějších a nejdůležitějších úseků výcviku koně. Neboť jen při vodění, lze vybudovat potřebnou dominaci, odvahu a důvěru koně (Hempfling 2007).
5.2 Kruh pozic Co to vlastně znamená? S koněm na vodítku můžeme zaujmout pozici v jakémkoliv bodě na kruhu. Přibližně se dá kruh rozdělit do tří úseků.
26
Úsek 1 - je oblast největší dominance. Stojíme přímo před koněm. Tuto pozici zaujímá klisna ke svému hříběti. Odvážné a osobité chování koně je při této pozici zcela omezeno. Úsek 2 – zaujímáme postoj mezi koňskou hlavou a kohoutkem, na úrovni plecí. Tuto pozici zaujímá ve stádě níže postavené zvíře. V rámci dominance je to ta nejnižší pozice vůbec. Pokud se vodící osoba nachází v této oblasti, signalizuje koni, že je podřízená. Úsek 3 – se nachází v oblasti od plecí koně po jeho ocas. Tuto pozici mohou zaujímat níže postavená zvířata, ale i členové stáda s vysokým postavením. Tato pozice je známá i z práce na dlouhých otěžích. Je optimální k výcviku koně na ruce, vedení a podpoře. Na práci v této pozici musíme nejdříve koně připravit obsáhlými cviky (Hempfling 2007).
5.3 Tři dominantní pozice při vodění
Obrázek 10 První pozice vodění (Haramachová 2011)
1. pozice vodění – stojíme čelem ke koni ve vzdálenosti 1-3 m. Minimální odstup je 1 m, nikdy by neměl být menší. Oběma rukama uchopíme vodítko, tak abychom mohli mít ruce daleko od sebe. V ruce držící konec vodítka, by měl být alespoň v prvních třech lekcích bič. A to výhradně jen pro posílení řeči těla. „Bič není nikdy nástrojem k trestání koně“ (Hempfling 2007).
27
Obrázek 11 Druhá pozice vodění (Haramachová 2011)
3. pozice vodění – držení vodítka se nemění, mění se pouze pozice člověka (natočení bokem ke koni) vzhledem ke koni. I zde by neměl být odstup od koně menší než 1 m. Ruka vedoucí koně je daleko za tělem, představuje něco jako zeď, kterou musí kůň akceptovat. Zásadně bychom neměli koně nikdy spustit z očí. „Skutečná dominance nad koněm znamená, že bez hrubých pomůcek za vámi jde tam, kam chcete. Dobrovolně a s radostí“ (Hempfling 2007).
Obrázek 12 Třetí pozice vodění (Haramachová 2011)
3. pozice vodění – to je konečná pozice. Postupně se dostáváme blíže ke koni až na úroveň nozder. Držení vodítka se opět nemění, jen je volně prověšené. Ruka, která koně vede je za tělem, na úrovni nozder. V žádném případě nesmí kůň vodící ruku předejít, 28
protože pak bychom se dostali do druhé pozice v oblasti kruhu – tedy přesně do oblasti, která pro člověka znamená tu nejmenší dominanci (Hempfling 2007).
29
6
ZÁVĚR Cílem mojí bakalářské práce bylo pokusit se nastínit problematiku přirozené
komunikace mezi lidmi a koňmi. Celá bakalářská práce vychází především z etologie koní. Je zaměřena na sociální chování a různé druhy komunikace. Chování je jedním z nejdůležitějších mechanismů, pomocí kterých si organismus upravuje svůj vztah k prostředí ve svůj prospěch. K pochopení sociálního chování je nezbytné studovat typ sociální organizace, na které závisí druh sociálního chování. Pro komunikaci jsou nejdůležitější gesta a řeč těla. „V jazyce equus působí gesta a řeč těla společně jako nedílný celek“ (Roberts 2004). Dále jsem se pokusila přiblížit princip metod Horsemanshipu a pojem Join-Up. Ve volném překladu to znamená něco jako přirozené partnerství či přirozené jezdectví. Horsemanship ztělesňuje jisté duchovní a filozofické přesvědčení, že kůň je cítící tvor s oprávněnými potřebami, inteligencí a emocemi. „Horsemanship představuje systém a metodu tréninku, která je založena na komunikaci a způsobu vzájemného porozumění“ (Bořánek 2008). Horsemanship vychází z pozorování chování koní v jeho přirozeném prostředí. „Pochopení koňského světa, jeho reakce, uvažování a instinkty jsou základem veškeré práce“ (Bořánek 2008). „Join – Up je proces založený na komunikaci společným jazykem.“ (Roberts 2005).
Komunikace vytváří svazek opírající se o
vzájemnou důvěru. Celý proces musí probíhat bez nátlaku či násilí a je úspěšný pouze tehdy, pokud se jej oba partneři účastní dobrovolně. Také jsem se zaměřila na výcvikový program Natural Horse-Man-Ship a Sedm her, které z něho vycházejí. Tato metoda předvádí, jak učit koně nejrůznějším cvikům a žáci se při ní sami zdokonalují po emocionální, mentální a fyzické stránce. Cílem je vychovat všestranně zdatné cvičitele, kteří budou ovládat své koně na otěži, ve volnosti a zvládnou i free style (ježdění bez sedla a uzdečky) (Bayley 2006). Základem metody PNH je tzv. Sedm her, které vycházejí z principu vzájemné interakce mezi koňmi, zejména mezi klisnou a hříbětem. Tím, že se s koněm naučíme sedm her, budeme s ním „mluvit“ řečí, které rozumí a dokážeme postoupit k dalším stupňům komunikace.
30
V neposlední řadě se práce zabývá základy vodění koně. Neboť jen při vodění, lze vybudovat potřebnou dominaci, odvahu a důvěru koně (Hempfling 2007). Postupně jsem probrala kruh pozic a tři základní pozice při vodění koní.
V jednotlivých kapitolách jsem se snažila přiblížit pojem Horsemanship a nastínit jeho filosofii při práci s koňmi. Jelikož je celá metoda velmi obsáhlá, snažila jsem se vybrat úplné základy, které by měl, dle mého názoru, znát a umět použít každý, kdo se pohybuje okolo koní. Tato výcviková metoda představuje nenásilnou formu výcviku koní. Pravým „horsemannům“, kterých je opravdu málo, trvá navázat jemné napojení s koněm pár minut. Nám ostatním „laikům“ to trvá mnohem déle, ale výsledek by měl být vždy stejný. Sebevědomý spokojený kůň, který s námi komunikuje stylem, který je mu blízký a známý. Tedy pomocí gest a řeči těla. Pokud dovedeme navázat toto jemné, ale silné pouto, bude spokojenost na obou stranách. Jak koní, tak lidí.
31
7 1.
POUŽITÁ LITERATURA HEMPFLING K. F., Tanec s koňmi. Nakladatelství Brázda, s.r.o., 2007. 204 s. ISBN 80-209-0351-8
2.
BOŘÁNEK V., Horsemanship přirozené jezdectví. Nakladatelství Hormony, 2008. 91 s. ISBN 80-903484-1-7
3.
ROBERTS M., Průvodce nenásilným výcvikem koní. Nakladatelství Euromedia Group, k.s. – Ikar., 2005. 244 s. ISBN 80-249-0584-1
4.
BAYLEY L.. Koně práce ze země. Nakladatelství Metafora, spol. s.r.o., 2006. 151 s. ISBN 80-7359-051-4
5.
DURUTTYA M., Velká etologie koní. Nakladatelství HIPO-DUR, 2005. 583 s. ISBN 80-239-5088-6
32
8
Seznam obrázků
Obrázek 1 Koně zaujalo něco v dálce. (Haramachová 2011)......................................... 13 Obrázek 2 Pochvala koně (Haramachová 2011)............................................................. 16 Obrázek 3 Vyslání koně na kruh (Haramachová 2011).................................................. 18 Obrázek 4 Kůň dává najevo svými gesty ochotu ke komunikaci (Haramachová 2011) 19 Obrázek 5 Následování (Haramachová 2011) ................................................................ 21 Obrázek 6 Hra první (Haramachová 2011)..................................................................... 22 Obrázek 7 Hra druhá (Haramachová 2011) .................................................................... 23 Obrázek 8 Hra čtvrtá (Haramachová 2011) .................................................................... 24 Obrázek 9 Hra pátá (Haramachová 2011) ...................................................................... 25 Obrázek 10 První pozice vodění (Haramachová 2011) .................................................. 27 Obrázek 11 Druhá pozice vodění (Haramachová 2011)................................................. 28 Obrázek 12 Třetí pozice vodění (Haramachová 2011)................................................... 28
33
