PŘÍRODNÍ MEDICÍNA: SYNTÉZA TRADIČNÍ MEDICÍNY A MODERNÍ VĚDY Autoři: Dr. Hans-Martin Hirt, Bindanda M’Pia
HISTORIE MEDICÍNY V TROPICKÉ AFRICE
Tradiční medicína v Africe existovala vždy a byla praktikována více, než bychom si mohli myslet. Lidé v Africe věděli jak léčit a pečovat o sebe pomocí rostlin dávno předtím, než přišli bílí kolonialisté a zavedli jejich „moderní“ medicínu. Byly dokonce prováděny určité chirurgické techniky, jako je sešívání krevních cév. Existovaly rovněž preventivní léčebné procedury. Lidé v Africe přežívali po dobu nejméně čtyř miliónů let v extrémně nepřátelském klimatu. Musíme uznat, že předmoderní medicína byla vysoce vyvinutá. Dnes je v Číně zhruba 20 000 lékařů v 597 nemocnicích, kteří praktikují tradiční medicínu. Asijská tradiční léčebná praxe zůstala kontinuální, neboť informace se předávaly z generace na generaci v písemné formě. Ale v Africe a v některých jihoamerických kulturách se vědomosti vždy předávaly pouze ústně. Z důvodů migrace, regionálních konfliktů a urbanizace se staré vědomosti a znalosti pomalu vytrácejí, a to co lidé pokročilejšího věku znali a praktikovali, už není doceňováno. Tradiční léčebné metody zahrnují fytoterapii (léčení pomocí rostlin), kterou praktikují bylinkáři (v Demokratické republice Kongo nazývaní „Kimbuki“); psychoterapii, kterou provozují medicinmani a kouzelníci – muži i ženy („Kinganga“); a spiritopsychoterapii, kterou praktikují věštci a jasnovidci, a která je založena na představách a snech. Jak se tyto znalosti a vědomosti vyvíjely? Někteří léčitelé, včetně těch, kteří léčí pomocí rostlin (bylinkáři), trvají na tom, že získali svou „moc a sílu vědění“ prostřednictvím magických styků s mrtvými předky, prostřednictvím inspirací a snů. Další se učí od starších generací a pozorováním chování zvířat. Například nemocná zebra může urazit vzdálenosti stovek kilometrů, aby nalezla určitou rostlinu! A opice zraněná otráveným šípem je schopná přežít tím, že pojídá určité listy. Po celém světě naši předkové objevovali léčivé skutečnosti a pravdy tím, že uplatňovali „předpoklad podobnosti“ a zastávali názor, že „PODOBNÁ VĚC LÉČÍ PODOBNOU VĚC“. Naši evropští předkové věřili, že když list špenátu vypadá jako čepel či ostří šípu, musí tudíž obsahovat železo a mít účinky při léčení chudokrevnosti. Naši afričtí předkové věřili, že kořen, který je červený, musí být účinný při léčení chudokrevnosti, a protože fazole vypadají jako ledviny, tak musí léčit ledvinové choroby. Většina účinků rostlin byla objevena pokusem a omylem. Kupříkladu mnoho lidí v Jižní Americe přišlo o život předtím, než vešlo ve všeobecnou známost, že durman obecný (Datura stramonium) je velmi jedovatý. Ale kolik Afričanů bude muset zemřít dříve než se také 1
dozvědí, jak nebezpečná tato rostlina je? Profesor Kabangu z Kinshasy ovšem správně řekl: „Dnes by nikdo neměl riskovat život zkoušením účinku rostliny!“ Upřímně doufáme, že tato kniha pomůže vyhnout se dalším podobným úmrtím.
TRADIČNÍ A MODERNÍ MEDICÍNA
Dávní kolonizátoři nazývali medicínu domorodých lidí „tradiční“, a dokonce i dnes Afričané stále nazývají importované léky „moderními“. Ale každý národ žije, tvoří a jedná podle svých tradic! To znamená, že například aspirin stejně jako penicilin se pro Evropany staly tradičními léky. Podnebí v Německu je příliš chladné na to, aby tam rostla papája. Ale po celém Německu každá lékárna má v sortimentu tabletky proti cizopasníkům nebo zažívacím potížím, a tyto tabletky byly vyrobeny jednoduchým smícháním rozdrcených papájových listů se základními materiály pro výrobu tabletek. Ale jestliže africký doktor doporučí přímé užívání této africké rostliny africkému pacientovi, bude si pacient myslet, že se doktor zbláznil. Jen málo Afričanů si uvědomuje, jak velké množství evropských léků obsahuje tropické rostliny!
Co je to tradiční medicína? V publikaci vydané v roce 1978 Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala tradiční medicínu následovně: „Tradiční medicína je souhrn veškerých znalostí a vědomostí, všech vysvětlitelných i nevysvětlitelných metod diagnostikování, zabraňování a odstraňování fyzické, duševní i sociální nerovnováhy, založený pouze na osobních zkušenostech a na pozorováních předávaných z generace na generaci.“ Tato definice napovídá o existujícím zmatení pojmů: Prostřednictvím zkušeností se Afričané naučili používat šťávu nezralých ananasů k povzbuzení zažívání. Podle definice je tudíž tento způsob „tradiční“. V Evropě ovšem, na základě vědeckých testů, je doporučován tentýž postup, a je proto „moderní“. Milióny Afričanů jsou dnes naživu pouze díky chininu, který je účinný při léčení malárie. Chinin je dostupný ve všech formách: tablety, injekce, sirupy, apod. Ale chinin je jednoduše výtažek z kůry chinovníku. Chinovníky rostou v tropech. Chinin je tudíž „tradiční“ lék. Tajemství jeho účinku poznal španělský misionář od indiánského léčitele. Dalším zajímavým příkladem je tinktura z rulíku zlomocného (belladonna), evropský produkt používaný ve všech „moderních“ nemocnicích v Africe. Obsahuje výtažek z planě rostoucí rostliny beladony, která, jak již název napovídá, byla používána uplynulými generacemi v Evropě v magii! Proto tedy musíme označovat každý bylinný produkt s prokázanou účinností jakožto „moderní“. Ale každý lék vytvořený z přírodních látek je zároveň tradiční, místní, domorodý produkt ze země svého původu!
2
Tradiční medicína je proto tedy lépe definována následovně: „Celkový souhrn veškerých praktik, metod, způsobů léčení, doplňkových látek a pokusů jakéhokoliv druhu (materiálních, duchovních či jiných), které po generace umožňují lidem chránit se před nemocemi, ulehčovat trápení a léčit.“
STRACH ZE SPOLUPRÁCE ČI SOUČINNOSTI
Pojmy používané k popisu medicíny jako „tradiční“ nebo „místní“, a „importované“ nebo „moderní“ nemusí být nutně ve vzájemném rozporu. Iracionální obavy některých lidí z místní medicíny živí cosi, co by bylo možné nazvat „strachem ze spolupráce či spolupůsobení“. Anekdota vypráví o vysoce postaveném generálovi, který onemocněl. Protože nevěřil „lokální“ medicíně, šel do misijní nemocnice, aby si byl jist, že se mu dostane „moderní“ léčby. Lékař mu oznámil: „Pane, budeme vám muset dát lokální anestetikum.“ „Panebože, vy taky!“ zalapal po dechu pacient a zmizel z nemocnice. Příběhy jako je tento, popisující obavy a neporozumění vůči stoupencům různých přístupů k medicíně, by mohly naplnit celou knihu. Na základě „moderního“ lékařského výcviku, kterého se ošetřovateli z Konga dostalo, tento znal spoustu evropských bylin, ale ani jednu, která rostla v jeho vesnici! A jak se může evropský doktor stavět proti tradiční medicíně, když může žít a pracovat v tropech pouze díky „tradičnímu“ chininu a jeho chemickým odvozeninám? Možná hlavním důvodem, proč někteří evropští lékaři a zdravotní personál odmítají cizí místní medicínu, je skutečnost, že akceptovat ji by od nich vyžadovalo stát se znovu studenty, a dokonce se muset učit od svých pacientů, tedy právě od těch, kterým přišli předvést své „moderní“ odborné znalosti. Budeme hovořit o „medicíně Jihu“, když budeme popisovat tradiční místní systém v tropech. Na celé jižní polokouli jsou metody léčení a používané rostliny překvapivě podobné. Někteří léčitelé v Demokratické republice Kongo, kteří nikdy nepřečetli knihu, nám popisovali metody, které jsou velmi dobře známé v Brazílii a na Filipínách. Obdobně, industriální lékařský systém vyvinutý v Evropě a v Severní Americe budeme nazývat „medicínou Severu“.
ROZDÍLY
Mezi medicínou Severu a medicínou Jihu existují velké rozdíly ve způsobu, jakým je pacient léčen. Medicína Severu nahlíží na pacienta spíše jako na izolovaného jedince. O nemocnou osobu pečují dobře vyškolení odborní lékaři v nemocnici. Úspěšnost zdravotního systému je měřena v číslech, jako například kolik lékařů, kolik peněz, kolik nemocničních lůžek apod. je k dispozici na 100 000 obyvatel.
3
Nemoci jsou na Severu chápány tak, že jsou působeny faktory typu chemikálie, vdechované coby znečištění nebo požívané jako přísady či konzervační látky, vysoká spotřeba cukru, stres nebo nesprávné užívání či vedlejší účinky léků. Oproti tomu medicína Jihu klade důraz na nahlížení na pacienta jako společenskou bytost. Nemocná osoba zůstává v péči rodiny a vesnické komunity. Je možné se radit s více léčiteli. Ti s léčitelskými znalostmi mají často malé akademické vzdělání, ale mají mimořádné lidské porozumění. Zlepšení ve zdraví člověka je měřeno zlepšeným souladem v rámci komunity. Za příčiny nemocí jsou považovány nedostatek jídla, nedostatečná hygiena, ignorování různých tabu, strach z duchů, a podobně.
MĚLA BY BÝT TAJEMSTVÍ ODHALENA? NEBEZPEČÍ PRO MEDICÍNU JIHU
Na mnoha školeních a seminářích léčitelé na samém počátku často kladou jednu otázku: „Očekáváte, že vám odhalíme naše tajemství? Kolik jste ochotni zaplatit za jedno tajemství?“ Mají k této otázce dobrý důvod. V Evropě a v Americe je na trhu více než 7 000 farmaceutických produktů založených na léčivých rostlinách. Jejich prodeje dosahují částky přes 3 mld. US dolarů ročně! Po mnoho let se setkáváme a sbližujeme na našich pracovních seminářích, aniž by se tajemství vyměňovala za peníze. V přírodní medicíně věříme, že vědecké znalosti by měly náležet každému a být zrovna tak prospěšné jako je láska k nemocným, a nemělo by se za ně platit penězi. V dnešní době práv k duševnímu vlastnictví je to vášnivě diskutovaná otázka. Celosvětová výměna informací o boží lékárně nestojí nic a pomáhá nám všem, ať jsme v jakémkoliv postavení či stavu, abychom se stali zasvěcenějšími a lépe informovanými, a tudíž samostatnějšími a sebejistějšími a vzájemně závislejšími. Prioritou farmaceutického průmyslu je spíše vytvářet zisky než zachraňovat životy. K takovéto kritice jsme ovšem oprávněni pouze v případě, že naší prioritou je opak. Naší odměnou potom není zisk, ale pocit radosti a potěšení z toho, že se lidem, komunitám a životnímu prostředí dostává léčby. Medicíně Jihu ovšem hrozí tři významná nebezpečí: ·
Léčitelé pomalu vymírají a s nimi jejich znalosti a vědomosti. Průmysl toho využívá vývojem a prodejem svých vlastních léků, včetně těch na bázi tradičních znalostí a vědomostí, za které nic nezaplatil.
·
Vlády zemí v tropických oblastech se nechávají manipulovat tím, že se stávají členy Světové obchodní organizace (WTO). Nadnárodním koncernům je potom umožněno patentovat výrobu léků z původních rostlin pocházejících z těchto zemí a mít výhradní právo vyrábět léky a prodávat je zpět těm samým tropickým zemím.
·
Třetí nebezpečí hrozí ze strany místních lidí samotných. Během období sucha jsou velké oblasti Afriky v plamenech. Mnoho lesních požárů je zakládáno úmyslně. Půda se na
4
dlouhou dobu degraduje, neboť mnoho živin se navždy ztratí v kouři! Potom se ovšem také snižuje rozmanitost a pestrost rostlinného života.
NEVÝHODY MEDICÍNY JIHU
Na úrovni vesnic jsou složky nutné k přípravě léků obvykle k dispozici. Často ovšem existují následující problémy: ·
Není k dispozici voda a mýdlo k řádnému umytí rukou či nástrojů pro přípravu léků.
·
Nejsou standardizovány ani látky ani metody – v mnoha případech jsou důvodem závist, spory a sváry mezi léčiteli.
·
Jen zřídkakdy je standardizováno dávkování, což v případě jedovatých rostlin znamená ohrožení života, zejména u mladých lidí.
·
Pacient často nezná ani použitou rostlinu, ani její vedlejší účinky.
·
Některé místní názvy se liší od vesnice k vesnici, dalším rostlinám se říká prostě „kytka“.
·
Kombinace komerčních výrobků a tradiční medicíny může být smrtelná.
·
Někdy jsou používány dovážené léky bez ohledu na prošlé datum spotřeby.
·
Někteří léčitelé dokonce míchají metody převzaté z moderní medicíny (jako například injekce) s magií.
NEVÝHODY MEDICÍNY SEVERU
V září 1991 uprchlo z tehdejšího Zairu 25 000 bělochů. Taková migrace okamžitě snížila množství dostupné „moderní“ medicíny, s fatálními důsledky pro tisíce nemocných lidí závislých na dovážených lécích. V takové situaci ti, kteří znají alespoň pár receptů k léčení některých nemocí, jsou velmi šťastní – jsou v pozici, kdy mohou zachránit mnoho životů. Když budete znát léčivou hodnotu rostlin rostoucích kolem vašeho domu, už nikdy nebudete muset vážit cestu pěšky nějakých 10, 50 či dokonce 100 kilometrů, abyste se dostali do zdravotního střediska nebo nemocnice, když trpíte nějakou běžnou nemocí! Dále vždy existuje nebezpečí, že v dobách politické nestability se do nemocnic nedostanou lékařské zásoby a materiál. Oproti tomu příroda je bohem poskytnutá lékárna, která, pokud ji budeme chránit, je tu vždy pro nás, abychom ji používali. Ve srovnání s dováženými léky bylinné léčebné prostředky nestojí téměř nic. Člověk už nemusí být závislý na penězích a na vzdálených dodavatelích. Pokud ve vaší vesnici sami připravujete čaje, masti apod., lidé budou léčeni, budou vytvářena pracovní místa pro místní lidi, a peníze budou obíhat v místní ekonomice, namísto odtékání směrem k bohatým lidem ve vaší zemi a v zahraničí. Krátce řečeno, užitek z toho mají všichni.
5
Pokud jste doktor nebo zdravotní sestra v nemocnici a jste schopni připravit některé z léků sami podle receptů v této knize, můžete ušetřit cennou cizí měnu, která by jinak byla vynaložena na nákup, dopravu a uložení léků. A kromě toho se vyhnete nepříjemným a nákladným celním formalitám. Vezměte si například Demokratickou republiku Kongo: Pokaždé když jde pacient do lékárny, je polekán a překvapen, když vidí, jak ceny zase vyrostly. Neuvěřitelná míra inflace (koncem roku 1993 to bylo 100 % za týden) činí nemoci „neléčitelnými“. Nemocný člověk neplatí pouze za lék, který si kupuje, ale platí také státní či národní dluhy – dluhy za peníze, které nikdy neviděl, někdy za peníze utracené za zbraně, dluhy, které po něm chce Světová banka splácet. Jižní medicína ovšem častěji funguje na bázi výměnného obchodu: Například obřízka má vždycky cenu kuřete. Léčitel léčí celou osobnost člověka a okolnosti, ve kterých se nachází. Neléčí příznaky či nemoc odděleně (spalničky, cizopasníky, tuberkulózu...), ale společně s pacientem bere v úvahu další problémy jako je nezaměstnanost, neúroda, zamilovanost, bezdětnost.
NÁŠ CÍL: „PŘÍRODNÍ MEDICÍNA“
Afričané jsou překvapeni a udiveni „zelenou vlnou“, která nyní zaplavuje lékárny v Evropě. V každé lékárně v Německu naleznete léky nejméně ze 400 rostlin, a bezpočet bylinných čajů. Bůh nám zdarma nadělil 500 000 kvetoucích rostlin. Kolem 50 000 z nich je používáno v tradiční medicíně. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zhruba 10 000 z nich již bylo vědecky prozkoumáno a popsáno. Znamená to, že neuvěřitelných 40 000 teprve čeká na prozkoumání! To nám dává opravdu velké možnosti! Po dlouhých diskusích o tom, jak popsat náš přístup k medicíně, jsme zvolili pojem „přírodní medicína“, kterou nyní definujeme následovně: „Přírodní medicína je spojení výhod medicíny Jihu s výhodami medicíny Severu.“ Přírodní medicína je přírodní, protože, za prvé, je orientována směrem k přírodě, a za druhé, je to přece jasná a zřejmá (a přirozená) věc, používat místně dostupné zdroje a prostředky. Znamená to, že aby bylo možné praktikovat přírodní medicínu, tradiční léčitelé z Jihu, a zdravotní personál, lékaři a rozvojový pracovníci, kteří jsou školení v medicíně Severu, musí být otevření k tomu, aby se učili z postupů a zkušeností jedněch i druhých. Tímto způsobem lze vybudovat účinnou zdravotní péči, která může odolat ekonomickým a politickým nestabilitám. Pro takový účel je napsána tato kniha. Již jsme si všimli, že prostřednictvím jejího používání jednotlivci i celé komunity získali mnohem větší samostatnost a sebejistotu pří prevenci a léčení nemocí. Stovky lidí našly zaměstnání prostřednictvím pěstování těchto léčivých rostlin a přípravy těchto léků. Tisíce lidí byly a jsou úspěšně léčeny na malárii, průjmy a další
6
nemoci. Jen ať to pokračuje, a na různých úrovních! Neboť zdravotní péče je v každé zemi uskutečňována na následujících úrovních: Domácí medicína: Medicína v rámci rodinného systému, na Severu je to například užívání mátového čaje, na Jihu užívání papájových semen. Nemocniční či „oblastní“ medicína: Lékaři a alternativní terapeuti na Severu, a doktoři a tradiční léčitelé na Jihu, s jejich zvláštními znalostmi a vědomostmi. Univerzitní medicína: Výzkum a výuka v oblasti chorob a jejich léčení.
„Přírodní medicína“ by měla být praktikována na všech třech výše popsaných úrovních. Domácí medicína je prioritou číslo jedna, neboť nejdůležitější a nejúčinnější zdravotnické středisko je vlastní domov. V dobách občanských válek a hladomoru v zemích v tropických oblastech jsou nejdůležitější věcí, kterou lze přispět k udržování dobrého zdraví v komunitě, zlepšené znalosti a vědomosti a větší dovednosti na úrovni rodiny. Průběžný vývoj nemocniční a oblastní medicíny je druhým důležitým krokem, neboť i zde by pacient měl mít prospěch z hojivých vlastností léčivých rostlin. Přírodní medicína musí rovněž dosáhnout na třetí úroveň, na úroveň univerzit, aby si odsud našla cestu zpět k lidem. Dnes dokonce i na afrických univerzitách jsou afričtí lékaři školeni v tom, aby se stali odborníky na západní medicínu. Výsledkem je jednoduše to, že po dokončení studia odcházejí do Evropy a Severní Ameriky, aby pracovali v dobře vybavených nemocnicích a dostávali evropské platy. Naším cílem především je, aby univerzity v tropických zemích produkovaly odborníky na tropickou rostlinnou medicínu! Dále potom, aby tito doktoři odcházeli do vnitrozemí svých zemí, kde jich je nejvíce zapotřebí. „Buš je pro misionáře, ne pro nás profesionály“, řekl mi mladý, elegantně oblečený peruánský lékař v peruánském hlavním městě. Jakmile se ovšem přírodní medicína stane důvěryhodnou lékařskou koncepcí, lékařská práce v buši bude lákavou nabídkou, neboť lékárny tam potom budou zásobeny jistě lépe než ty ve městech! Po velmi zralé úvaze jsme z této knihy vyloučili „magické či kouzelné“ recepty. Některé rostliny jsou používány takzvanými léčiteli k nalezení viníka, když byl spáchán zločin. Bezohledný či nesvědomitý léčitel nebo kouzelník může jedné osobě podat k pití čaj z jedovaté rostliny, a jiné osobě čaj z podobné, ale nejedovaté rostliny. Jestliže první osoba zemře, bude oznámeno, že předkové nad ní vynesli rozsudek, takže tato osoba musí být zloděj. Takové praktiky vštěpují strach a jsou správně vnímány mladými lidmi jakožto starodávné a staromódní a jsou jedním z důvodů, proč mladí opouštějí vesnice a vydávají se za moderním životem ve městech. Přírodní medicína spojuje vědu, bylinné léčebné prostředky a lásku, ale ne čáry a kouzla nebo pověry!
7
Vy jste vědec! Vy jste rozvojový pracovník! V Německu jsou televizní reklamy propagující léky vždycky doprovázeny monotónní, ale důležitou větou: „Abyste se dozvěděli o rizicích a vedlejších účincích, přečtěte si příbalový leták a hledejte radu u svého lékaře či lékárníka“. Takovým rizikům a vedlejším účinkům se ovšem nelze vyhnout ani v případě léčivých rostlin. Každá rostlina, stejně jako každá chemická látka, má celou řadu účinků; hlavní účinek může být pozitivní pro jednoho pacienta, negativní pro druhého a dokonce nebezpečný pro dalšího. Například rostlina, která je dobrá na nízký krevní tlak (hypotenze), může zabít člověka s vysokým krevním tlakem (hypertenze). Z tohoto důvodu nemůžeme být činěni odpovědnými za jakékoliv výsledky užívání rostlin. Jinými slovy: „Vy sami nesete odpovědnost, a vy sami jste vědci!“ Zahrnuje to neustálé učení se z vašich vlastních zkušeností a udržování těsného kontaktu s dalšími, kteří se tím také zabývají, abyste se učili také z jejich znalostí a zkušeností.
Léčitelé v Jižní Americe jsou nazýváni „curiosa“,“ti zvědaví“. To je to, co „vývoj“ znamená: Být zvědavý, být otevřený ke změnám! Klíčovou otázkou potom je: Jak mohou lékaři a zdravotníci, obvykle stoprocentně školení v Severní medicíně, pracovat společně s tradičními léčiteli a porodními bábami ve prospěch chudých a nejchudších? Jak se mohou stát „těmi zvědavými“ s otevřenou myslí v situaci vzájemného učení se? Od roku 1985 pořádáme semináře, kterých se účastní praktici z obou skupin. Výsledky jsou následující: ·
Prospěch z toho má obyvatelstvo: Místní zdravotní komise vybírají zástupce pro účast na seminářích, kteří potom podávají zprávy dalším lidem, takže se všichni učí novým věcem.
·
Těží z toho lékařský personál: Dozvídají se o hodnotě a účincích léčivých rostlin a začínají používat nové typy léčby.
·
Užitek z toho mají léčitelé: Učí se, jak podávat přesné dávky, jak lépe uchovávat své produkty a poznávají a uvědomují si, jak je důležitá hygiena. Otevřená výměna umožňuje léčitelům léčit více nemocí než dříve.
·
Těží z toho tradiční porodní báby: Už nejsou nuceny provozovat svou činnost ilegálně, ale je jim umožněno provádět prenatální vyšetření kompetentnějším způsobem a poskytovat lepší mateřskou a kojeneckou péči. Dále jim to umožní učit členy rodiny, jak pomáhat těhotným ženám. A nejenom to. Hlavní zdroj nákazy AIDS v Demokratické republice Kongo pochází od nějakých 40 000 potulných rádoby (a zcela neškolených) léčitelů, kteří dávají injekce komukoliv, kdo si o to řekne, s použitím polosterilizovaných nebo vůbec nesterilizovaných injekčních stříkaček. Školení léčitelé a tradiční porodní báby mohou poskytovat lepší léčení, aniž by šířili AIDS.
·
Tropické kultury profitují ze zlepšování tradičních aspektů zdravotní péče. 8
·
Získávají i jednotlivci: Příprava vlastních léků vytváří nejenom zaměstnání, ale přináší také určitou (oprávněnou!) hrdost.
·
Dokonce i příroda získává: Sázení stromů (znovuzalesňování), které mají léčivou hodnotu, poskytuje nejenom léky, ale také stín a déšť, zlepšuje se půda a vytváří se potrava a útočiště pro hmyz, ptáky a další živočichy.
PŘÍRODNÍ MEDICÍNA ZNAMENÁ ANGAŽOVAT SE V POLITICE
Metla mýdel obsahujících rtuť. Mnozí Afričané, Jihoameričané a další se stále více a více obracejí na lékárny, což jsou svým způsobem chemická skladiště. Lidé si v těle hromadí nezdravé konzervační látky, pesticidy, barviva, apod. v takové míře, že dnes mnozí obyvatelé měst v tropech mají v krvi více DDT než Evropané! Časem to může snadno vést k tomu, že děti narozené v tropech budou trpět alergiemi stejně jako evropská nemluvňata. Dnes 4 z 10 dětí narozených v Evropě trpí nějakou alergií! Přírodní medicína proto rovněž zahrnuje zapojení se do politiky. Velmi dobrým příkladem je problém mýdel a krémů na bělení pleti. Trhy s léky v tropech jsou zaplaveny produkty používanými k bělení pleti: krémy obsahující hydrochinon nebo betamethason, který je ještě nebezpečnější. Zdaleka nejhorší jsou mýdla obsahující až do 3 % solí rtuti. Všechny tyto látky brání syntéze melaninu. Melaniny jsou hnědé nebo černé pigmenty, které způsobují opálení pokožky a působí jako filtr proti záření. V důsledku znečištění všichni trpíme ztenčováním ozónové vrstvy. Sluneční záření se stává stále agresivnější – na jižní polokouli dokonce ještě více než na severu. Dříve lidé tmavé pleti mohli pracovat téměř nazí po celý den na plném slunci bez jakéhokoliv problému. Jejich vnuci dnes ve stále větší míře trpí spáleninami od slunce. S podporou mnoha církví v tropických oblastech se obracíme na africké ženy, aby už dále nepovažovaly svou černou pleť za znamení chudoby, za nemoc, která potřebuje léčbu. Jaký paradox: africké ženy riskují své zdraví, aby se zbavily černé pigmentace pokožky, kdežto Evropané dělají co mohou, aby se opálili sluncem! Proč prostě nebereme barvu naší kůže jako dar stvoření? Není kytice krásná právě proto, že ji tvoří škála různých barev? Proč by tomu mělo být u lidí jinak? Po patnáct let skupiny zabývající se přírodní medicínou vedly kampaně za zákaz vývozu z Evropy všech mýdel a kosmetických přípravků obsahujících rtuť. Od roku 2003 je tento zákaz na světě! Ale ta samá mýdla jsou i nadále vyráběna ve městech jako je Kinshasa nebo Dubaj pod stejnými názvy. Takže jsou i nadále v Africe dostupná. Od roku 1977 Světová zdravotnická organizace apeluje na vlády po celém světě, aby nepovolovaly dovoz a prodej mýdel obsahujících rtuť. Ale jaký je smysl takové instituce, když nemá pravomoc pohnat průmyslové společnosti k soudu?
9
Výsledkem používání těchto mýdel není rovnoměrné, estetické vybělení pleti. Výsledek je velmi skvrnitý, a někdy se dokonce objevují tmavší oblasti a skvrny, což lékaři nazývají „konfetovým syndromem“. Je to proto, že rtuť prostupuje pokožkou velmi nerovnoměrně. Chronicky otrávené je ovšem celé tělo. Žena, která pravidelně používá takové mýdlo, což se bohužel velmi často děje v Demokratické republice Kongo, Tanzanii, Ugandě, na Madagaskaru, atd. má ve své krvi 400krát více rtuti něž ta, která je nepoužívá. Co je ještě horší, rtuť proniká do mozku a může tak nepříznivě ovlivnit inteligenci. Rtuť rovněž proniká do dělohy, oxiduje a ukládá se v mozku embrya. Byla zkoumána moč tříměsíčního dítěte a bylo zjištěno 140krát větší množství rtuti než je běžné. Dítě nebylo nikdy omýváno takovým mýdlem, byla to pouze matka, která mýdlo používala! Mezi další vedlejší účinky rtuti patří psychotické reakce (blouznění, halucinace, sebevražedné sklony), třas končetin, ledvinové syndromy a kontaktní dermatitida. Některé nedávné průzkumy nás vedou k tušení zhoubné souvztažnosti mezi používáním těchto mýdel a AIDS (nemoc, která v Africe zasahuje mnohem vyšší procento žen než mužů): Rtuť působí jako imunotoxin na lidské T-lymfocyty; snižuje přirozené reakce těla proti infekcím, včetně AIDS. V důsledku světlejší pokožky proniká do těla více ultrafialových B paprsků, což rovněž oslabuje obranné schopnosti organismu. Důležitou součástí přírodní medicíny je učit místní obyvatele cenit si své tmavé pleti a pečovat o ni. Co může černá žena udělat pro to, aby její pleť vypadala krásnější? Dr. Yetunde Mercy z univerzity v Lagosu v Nigérii doporučuje používání jednoduchého jádrového mýdla vyrobeného z palmového oleje, který se používá prakticky v každé africké domácnosti. Tento druh mýdla má dokonce baktericidní vlastnosti a dráždí citlivou pokožku méně než některé průmyslové výrobky, které obsahují triethanolamin. Každá africká žena si může sama připravit neutrální, pokožku promašťující mýdlo rozpuštěním v obchodě prodávaného jádrového mýdla s nějakým dalším rostlinným olejem. Základním sdělením mnoha reklam a inzerátů v Africe je slogan „Bílá je krásná a bohatá“. Apelujeme na pastory a biskupy, aby varovali před touto interpretací „rozvoje“ a „pokroku“. Lékaři, zdravotníci a rozvojoví pracovníci, prosím začleňte slogan „Černá je krásná!“ do vaší práce v oblasti zdravotní výchovy!
1.11 PŘÍRODNÍ MEDICÍNA: NALÉHAVÁ VÝZVA
Příroda, se svými stromy a keři, je jedinečná lékárna. Ale její přežití závisí na našich znalostech toho, co je pro ni dobré a co ji poškozuje. Ze všech rostlin nyní rostoucích na naší Zemi bude jedna z pěti vyhubena do deseti let. Proč? Protože každý rok je deštný prales o rozloze Švýcarska zničen komerční těžbou, kyselými dešti ze Severu, dováženým odpadem z průmyslových zemí a lesními požáry účelově zakládanými pro lov a zemědělství.
10
Kdyby dnes nějaký léčitel tvrdil, že objevil rostlinu pro boj s nemocí AIDS, tak by se mu vysmáli. Na druhou stranu, dokonce vědci ze Severní Ameriky se dosud ještě nevzdali naděje: Každý rok americký národní institut pro boj s rakovinou vybírá 1 500 rostlin, zejména z tropických zemí, k testování jejich účinnosti proti AIDS. Představte si, že by naši předkové vyhubili plíseň Penicillium! Pan Fleming by v roce 1928 neměl to štěstí objevit penicilin. A teď si představte: Vědci objeví, že nějaký tropický strom obsahuje lék na AIDS, ale naneštěstí poslední strom tohoto druhu byl použit na skříně nebo byl vypálen, aby uvolnil místo pro sázení manioku! Vyhubení jediné rostliny jako tato by mohlo znamenat rozsudek smrti pro milióny lidí... Rostliny spolu dohromady vytvářejí tu nejdůmyslnější světovou chemickou továrnu. Například Artemisia annua anamed obsahuje nejméně 245 medicínsky účinných látek. Jedna jediná palma, kterou zasadíme dnes, dá našim dětem dřevo na postavení stěn, střech a plotů. Získají materiál na košíky, boty, provazy, kartáče a košťata. Strom jim poskytne olej, housenky, palmové víno, cukr a vitamíny. A bude zlepšovat ovzduší na celém světě produkcí kyslíku prostřednictvím listů.
Bez stromů není deště Bez deště není léčivých rostlin Bez léčivých rostlin jsou naše životy závislé na průmyslu, který nám prodává své produkty za nejvyšší možné ceny. Průmysl má jen malou možnost volby: Smyslem jeho existence je maximalizace zisků, dokonce i v případě, že to znamená zkázu jeho vlastních základů, životního prostředí. My ale možnost volby máme! Můžeme si vybrat, zda chceme pokračovat v ničení deštného pralesa, anebo zda spíše chceme spolupracovat na společném projektu, na Akci pro přírodní medicínu!
11
