Připomínky ČMOS PŠ ke koncepčnímu záměru reformy financování regionálního školství Předložený materiál správně upozorňuje na některé problémy vyvolané nyní uplatňovaným způsobem financování regionálního školství. Ovšem navrhovaný způsob, jakým mají být problémy řešeny, vyvolává řadu otázek a pochybností. Návrh MŠMT byl v ČMOS PŠ rozeslán do organizačních složek a bylo sděleno velké množství připomínek, z nichž stanovisko odborového svazu vychází. V připomínkách jednoznačně převažuje názor, že - návrh prioritně vychází ze záměru dosáhnout úspor ve výdajích státního rozpočtu na školství; - v obsahu materiálu není vůbec zmíněn fakt, že regionální školství je dlouhodobě podfinancováno, což vyplývá z různých expertiz a mezinárodních srovnání; řešení se hledá v procesech reorganizace a přerozdělování bez zvýšení finančních zdrojů; - realizace změn ve financování nezaručuje odstranění současných nedostatků, problémy se pouze přesunují na zřizovatele; - realizace návrhu by založila problémy další, mnohdy závažnější než jsou ty současné; - vzniká reálná hrozba likvidace úplných základních škol na vesnicích a menších městech, na což poukazují i představitelé obcí; - návrh opomíjí (a ani nenaznačuje postupy) financování školských zařízení; - návrh se nezabývá problematikou nepedagogických pracovníků (stanovení počtu zaměstnanců a zajištění prostředků na platy); - předpokládaný termín nabytí účinnosti právních předpisů, v nichž budou změny zakotveny, je naprosto nevyhovující (1. 1. 2013, tedy v průběhu školního roku); požadavkům na dostatečný časový prostor pro přípravu změn (část I/7) neodpovídá časový postup (část I/9); - z předloženého návrhu není patrné, čím by měla nová koncepce financování přispět ke zvýšení kvality vzdělávání. Připomínky k jednotlivým částem návrhu 1) I/ 1 Jedním z důvodů předložení koncepčního záměru je „zajistit zlepšení platových podmínek pedagogických pracovníků.“ V dalších částech materiálu se však neuvádí, v čem bude zlepšení spočívat a jak bude toto zlepšení dosaženo. S tím souvisí i bod I/8, který nepředpokládá další výdaje „nad rámec výdajů ve střednědobém rozpočtovém výhledu kapitoly MŠMT státního rozpočtu.“ Podle dostupných údajů se má snížit školský rozpočet v roce 2013 o 11 %, v roce 2014 o dalších 9,6 %. Pokud se mají za této situace zlepšit platové podmínky pedagogů, znamená to, že a) dojde k razantnímu snížení jejich počtu, b) zvýší se možná průměrný plat těch, kteří z pracovního procesu nebudou vyloučeni. Pokud jsou tato fakta záměrem reformy systému financování školství a bez těchto důsledků reforma provedena být nemůže, pak je namístě tuto realitu jasně a
1
2) -
-
3)
4)
5)
jednoznačně vyjádřit. Pokud tomu tak být nemá, je nutno tyto obavy přesvědčivě vyvrátit. Z obsahu koncepčního záměru lze vyvozovat, že se snižováním počtu zaměstnanců (pedagogických i nepedagogických) je v regionálním školství počítáno. Je totiž zřejmě iluzorní, že by snížení výdajů na školství ve státním rozpočtu kompenzovaly obce a kraje (alespoň z jejich stanovisek to tak vyplývá). Z hlediska současně platné právní úpravy to rovněž znamená přesun výdajů státu na školství na zřizovatele. ČMOS PŠ tento aspekt reformy financování RgŠ nemůže v žádném případě opomíjet a trvá na zpracování kvalifikované analýzy dopadů (podle výsledku by pak přijímal další opatření). Tolik, pokud jde o sociální únosnost reformy. Pokud jde o důsledky pro život venkova, obcí a měst a všechny s tím související záležitosti (např. náklady rodinných rozpočtů), nepochybně zaujmou stanovisko jejich představitelé. II/1. 1. 1 Z textu není zřejmé, zda oborový normativ bude počítán pro každou třídu zvlášť nebo podle průměrné naplněnosti v rámci jedné školy. S tím souvisí postup, že při výpočtu na každou jednotlivou třídu dochází ke krácení finančních prostředků za každého žáka pod „optimální naplněnost“ třídy, ale za žáka nad tento ukazatel neobdrží škola nic. Bude nový systém schopen řešit problém, kdy škole s nízkou průměrnou naplněností tříd, např. 18 žáků, hrozí „neufinancování“, přitom nemůže slučovat paralelní třídy, protože max. počet žáků v jedné třídě je 34 – problém především pro ZŠ, kde je nyní málo žáků, ale stavy narůstají. II/1. 1. 6 Školní družiny a školní kluby jsou součástí školského výchovně vzdělávacího systému. Jsou nedílnou součástí ZŠ. Sdílí se školou stejné žáky i rodiče, mají společné vedení, z větší části jsou obdobně financovány a pedagogičtí pracovníci jsou součástí pedagogického sboru. Tato zařízení zajišťují pravidelnou výchovně vzdělávací a zájmovou činnost. Specifickými metodami zajišťují širší návaznost na školní výuku. Nabídkou různých činností aktivizují děti, prohlubují jejich školní znalosti, zájmovými činnostmi rozvíjejí jejich osobnost a zdokonalují jejich sociální kompetence. V koncepčním záměru reformy jsou opět brána školská zařízení jako okrajová oblast našeho školství. Výchova a zájmové vzdělávání by mělo jít ruku v ruce s výchovně vzdělávacím procesem zvláště v regionálním školství. II/ 2. 1. 5 Uplatňované označení „nasávací efekt“ lze považovat za nevhodné a nepřesné a to s ohledem na ustanovení § 36 odst. 7 platného znění školského zákona. Ředitel spádové školy nemá neomezenou volnost ve svém rozhodování o přijímání žáků. II/ 2. 1. 6 Navrhovaný „optimální týdenní hodinový rozsah vyučování“ na nižším stupni osmiletého studia 39 hodin/týden a na 47 hodin/týden na čtyřletém a vyšším stupni víceletých gymnázií je naprosto nedostačující! Dále je zde rozpor mezi osmiletým a víceletým gymnáziem – počty hodin osmiletého a šestiletého studia spolu nekorespondují. Pro osmileté je 39 hodin týdně, pro šestileté 40,5 hodin týdně. Jelikož se vyučuje v posledních dvou ročnících nižšího stupně 2
gymnázia podle stejných nebo téměř stejných učebních plánů, zůstane pro primu a sekundu osmiletého 66 hodin, což je 33 hodin týdně na třídu. Při dotaci 30 hodin týdně v ročníku nebude možno dělit ani studium cizích jazyků. 6) II/ 2. 1. 7 V RVP pro gymnázia je uvedeno: „Pro úspěšnou realizaci RVP G je nutné vytvářet podmínky pro praktické činnosti (laboratorní cvičení, praktická cvičení), realizaci seminářů, výuku ICT, jazyků apod., na které je nutno žáky dělit do menších skupin. Z tohoto důvodu je minimální průměrný počet vyučovacích hodin ve třídě za týden, včetně nezbytného dělení tříd (hodnota H - § 2 odst.2 písm.b) vyhlášky č. 492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znění pozdějších předpisů), stanoven na 53 pro všechny ročníky čtyřletého gymnázia a vyššího stupně víceletých gymnázií.“ RVP – G kapitola 7. 1. str. 82. V předloženém koncepčním záměru reformy financování je jako optimální týdenní hodinový rozsah vzdělávání uvedeno 47 hodin/týden. Tento rozpor je značný. Ještě na školeních a seminářích pro koordinátory tvorby ŠVP byl zdůrazňován počet 53 hodin. Gymnázia při tvorbě vlastních ŠVP s tímto počtem hodin pracovala. Předložená koncepce úsilí vynaložené při tvorbě ŠVP znehodnocuje. 7) II/ 2. 1. 7 Stanovení shodného maximálního počtu týdenních vyučovacích hodin na gymnáziích a středních odborných školách jednoznačně znevýhodňuje odborné školy. Střední odborné školy se budou muset tomuto trendu přizpůsobit a dále snížit podíl odborné přípravy. Změnu financování není možné prosadit beze změn v rámcových vzdělávacích programech. Systémem prostupuje neustálá snaha omezit dělení tříd do skupin a tím omezování praktických činností v odborných školách. Tím bude výrazně snížena úroveň odborných, především praktických kompetencí absolventů škol. S uvedenými změnami se nabourá u odborných škol již tak křehká rovnováha mezi všeobecně vzdělávacími předměty a odbornými předměty. Hrozí nebezpečí, že snížení celkové týdenní hodinové dotace učiní ze SOŠ školy, které budou mít odbornost pouze v názvu. Nepovažujeme za vhodné měnit rámcové vzdělávací programy ve chvíli, kdy ještě nebyla ani řádně ověřena smysluplnost nedávno vytvořených ŠVP na základě původní podoby RVP. Případná změna v RVP by měla být prováděna až tehdy, kdy odmaturují první ročníky žáků, kteří zahájili svou výuku dle ŠVP vytvořených na základě schválených RVP. Teprve pak bude možné reálně vyhodnotit, zda je nezbytné provádět zásahy do RVP. 8) II/ 2. 1. 7. 2 II/ 2. 1. 7. 3 Jako připomínku uvádíme návrh, který ČMOS PŠ obdržel od zástupců praxe: a) U oborů „M“ a „L5“ optimální počet žáků 24, minimální počet žáků 20. U oborů „H“ optimální počet žáků 20, minimální počet žáků 16. U oborů „L0“ optimální počet žáků 20, minimální počet žáků 16. U oborů „E“ optimální počet žáků 12, minimální počet žáků 6. Námi uváděné počty žáků ve třídách odpovídají také v materiálu uváděným maximálním počtům hodin při teoretické výuce v běžných 3
oborech (47 nebo 49). V náročnějších oborech vzdělání jsou maximální počty hodin při teoretické výuce nedostačující. b) Řešit optimální počet žáků ve víceoborových třídách – dvou, tří- podle oboru s nejmenším optimálním a minimálním počtem žáků. c) Optimální navýšení počtu hodin ve víceoborových třídách by mělo vycházet z platných RVP a ŠVP pro jednotlivé obory. Za únosné minimum považujeme 10 hodin týdně u teoretického vyučování dvouoborových tříd, 15 hodin týdně v teoretickém vyučování víceoborových tříd. d) Dát k diskusi odlišnost zaměření a potřebná navýšení hodin. e) Přehodnotit fixní minima vzhledem k finanční náročnosti různých typů oborů (obory M jsou náročnější na finanční zajištění než obory gymnázií, podobně obory H a L jsou ještě více náročné na finanční zajištění – dělení na praktické předměty, potřeba materiálu a strojní vybavení škol). f) Přehodnotit, podstatně navýšit ONIV u oborů M, L, H, E, doplnit ONIV do praktického vyučování. 9) II/2. 2 II/ 2. 3 V textu předloženého návrhu koncepčního záměru se mluví o inkludovaných dětech. Stávající legislativa však tento pojem nezná a přeskakuje se tak jeden stupeň a to je integrace (a tu běžné školy neumí, těch důvodů, proč to neumí, je více). Dále se zde mluví o I., II., III. a IV. stupni podpory – tyto stupně poradenství stanovit neumí, nemá k tomu žádné nástroje. Kdo je tedy bude určovat? Jeden z posledních odstavců tohoto materiálu mluví o speciálních školách, ZŠ praktických a školách při zdravotnických zařízeních – toto má být údajně teprve diskutováno odbornou veřejností. Kdo bude pro tento účel považován za odbornou veřejnost a kdy přibližně taková diskuse proběhne ? Existují i obavy, že se vytváří prostor pro zrušení těchto škol. Z dokumentu není zatím patrno jakým způsobem budou zohledňovány třídy s integrovanými žáky, žáky se speciálními potřebami a žáky nadanými, třídy dyslektické atd., kde se předpokládá s ohledem na zařazení uvedených žáků nižší počet žáků ve třídě (12, 15, max. 20 žáků). 10) II/ 3 Zveřejněná metodika postupu financování nebude v mnoha případech respektována a přednost budou mít vždy priority jednotlivých KÚ před potřebami školských zařízení. Systém financování má být blízký stávajícímu režimu financování a obecně známe, co se děje s normativy pro tato zařízení na jednotlivých KÚ. Není respektována vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání o naplněnosti oddělení do 30 účastníků. Školská zařízení budou dále v rámci úspor přeplňována a postupně měněna pouhé „hlídání“ dětí. Hromadným zkracováním stanovené pracovní doby vychovatelů ŠD a ŠK v souvislosti s úsporou finančních prostředků je vážně narušován ŠVP v těchto zařízeních. Pedagogičtí pracovníci a přímé ONIV se objevují jak v oborových normativech stanovených MŠMT, tak v tzv. normativně nákladovém financování. S tímto přístupem je vyjadřován nesouhlas a je uplatňován požadavek, aby pedagogičtí 4
pracovníci všech segmentů školství byli financováni stejně. Navrhovaný způsob financování by pro pedagogy ZUV byl diskriminační. K tomuto návrhu se již vyjádřila Asociace Konzervatoří, která tento model odmítla. Ministerstvo by mělo, co nejdříve stanovit normativy pro ZUV - zachovat stávajících 5 normativů – individuální výuka, kolektivní výuka pro hudební obor a normativ pro výtvarný obor, taneční obor a literárně-dramatický obor. Další postup je narovnání normativu Np v krajích, každý kraj má jiný normativ. Koncepční záměr předpokládá zrušení vyhlášky o krajských normativech, která bude v některých případech nahrazena směrnicí MŠMT. Zbavuje se tímto ministerstvo zodpovědnosti za financování ZUV a jiných školských služeb a zájmového vzdělávání? 11) II/ 5 Je nutné zvažovat u těchto školských zařízení skutečnost, že tam, kde se pracuje s dětmi v jejich volném čase, je potřeba, aby se stát více podílel na minimalizování různých patologických jevů, které se objevují u dětí předškolního věku stále častěji. Na prevenci různého charakteru se vynakládají nemalé finanční prostředky a tady se stále „zkoumá,“ zda se rodiče dostatečně podílejí na výši úplaty v těchto zařízeních. V materiálu není ani zmínka o republikovém průměru výše úplaty. Stále je ve hře tzv. revize úplaty za vzdělání, původní myšlenka MŠMT byla taková, aby ZUŠ si na část přímých NIV a ONIV prostředky získávala právě z úplaty na vzdělání. Toto je nereálné, v tomto případě by se školné neúměrně zvýšilo a vzdělávání by se tak stalo pro některé skupiny finančně náročné a tím pádem nedosažitelné. Pro mnoho ZUŠ by tento krok byl likvidační. 12) II/ 5 Vzniká otázka, zda je zájem na srovnatelnosti podmínek pro veřejný a soukromý sektor odůvodněný a oprávněný. Sjednocení způsobu financování veřejného a soukromého školství – povede jednoznačně ke zvýhodnění soukromého školství, tzn. ke zrušení mnoha státních škol a k zabránění v rovném přístupu ke vzdělání, zejména u dětí ze sociálně slabších rodin, jejichž zákonní zástupci si nemohou dovolit hradit školné na soukromých školách. Hrozí rozsáhlá privatizace obecních škol a školských zařízení. S otázkou (ne)rovnosti veřejných a soukromých škol souvisejí i tyto vznášené námitky: - veřejné školy jsou optimalizovány – je omezován počet tříd a žáků zejména na víceletých gymnáziích, žáci, kteří neuspějí při přijímacích zkouškách na veřejnou školu se logicky přesunou na školu soukromou, - jak budou optimalizovány soukromé školy, - ušetří se na veřejných školách, ale za žáka nepřijatého na veřejnou školu stejně stát zaplatí škole soukromé, a to ještě více než by činil náklad na škole veřejné, - z těchto důvodů nám není jasné, jak nový způsob financování zefektivní vzdělání konkrétně na gymnáziích jak z finančního, tak z kvalitativního hlediska. 13) II/ 6 Výrazně se má posílit autonomie ředitele školy a školského zařízení. V části I/5 „Schéma konceptu navrhovaného řešení ….“ jsou uvedena rizika m. j. i při zrušení 5
limitů mzdové regulace. Rizika nesprávného rozhodnutí o alokaci finančních prostředků nelze podceňovat. Z chybných rozhodnutí mohou vznikat těžko plnitelné závazky složité odpovědnostní vztahy atd., bude nutno i určit, kdo ponese důsledky. 14) Zpracovatele koncepčního záměru žádáme, aby bylo provedeno vypořádání výsledků diskuse k tomuto materiálu za společné a co nejširší účasti zástupců připomínkujících míst. 15) Předložený koncepční záměr by měl být po vyhodnocení všech připomínek důkladně a odpovědně přezkoumán. Podle názoru ČMOS PŠ je nereálné počítat s účinností jakýchkoliv změn od 1. 1. 2013. Navržený přístup, že organizace výchovně vzdělávacího procesu a zajišťování vzdělání (garantovaného státem) se má „vejít“ do finančních limitů a restrikcí státního rozpočtu, považujeme za překonaný. Stát, který považuje vzdělání svých občanů za podmínku konkurenceschopnosti, školství za prioritu a chce pro to vytvořit reálné podmínky, musí k plnění těchto záměrů orientovat i státní rozpočet. Politika, která toto nerespektuje, nás pak dovádí k znepokojení nad výsledky znalostí žáků a studentů České republiky v mezinárodním srovnání. Ze všech výše uvedených důvodů ČMOS PŠ odmítá předložený záměr reformy systému financování regionálního školství.
6
